Cestovní náhrady podle zákoníku práce s komentářem a příklady od 1. 1. 2017

EDICE PRÁCE | MZDY | POJIŠTĚNÍ CESTOVNÍ NÁHRADY od 1. 1. 2017 PODLE ZÁKONÍKU PRÁCE S KOMENTÁŘEM A PŘÍKLADY JUDr. Eva Hofmannová 11. aktualizované vydání

© JUDr. Eva Hofmannová, 2017 © Nakladatelství ANAG, 2017 ISBN 978-80-7554-057-7 Případné zásadní legislativní změny, k nimž dojde v období mezi jednotlivými vydáními, budou ošetřeny formou vkládané aktualizace, která bude po dobu prodejnosti publikace volně ke stažení na www.anag.cz. Nutnost aktualizace posuzuje na základě legislativních změn výhradně autor ve spolupráci s nakladatelstvím. Aktualizace však v žádném případě nemohou nahradit nová vydání knihy. Aktualizaci zašleme zdarma na vyžádání anag@anag.cz, tel.: 585 757 411

3 Obsah Přehled nejdůležitějších použitých právních předpisů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .7 Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .8 ČÁST PRVNÍ – Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 585/2006 Sb., č. 181/2007 Sb., č. 261/2007 Sb., č. 296/2007 Sb., č. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb., zákona č. 121/2008 Sb., č. 126/2008 Sb., č. 294/2008 Sb., č. 305/2008 Sb., č. 306/2008 Sb., č. 382/2008 Sb., č. 286/2009 Sb., č. 320/2009 Sb., č. 326/2009 Sb., č. 347/2010 Sb., č. 73/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 80/2011 Sb., zákona č. 180/2011 Sb., č. 185/2011 Sb., č. 341/2011 Sb., č. 364/2011 Sb., č. 365/2011 Sb., č. 367/2011 Sb., č. 375/2011 Sb., č. 466/2011 Sb., č. 167/2012 Sb., č. 385/2012 Sb., č. 396/2012 Sb., č. 399/2012 Sb., č. 155/2013 Sb., č. 303/2013 Sb., č. 101/2014 Sb., č. 182/2014 Sb., č. 250/2014 Sb., č. 205/2015 Sb., č. 298/2015 Sb., č. 377/2015 Sb., č. 47/2016 Sb., č. 264/2016 Sb. a zákona č. 298/2016 Sb. ČÁST SEDMÁ ZÁKONÍKU PRÁCE – Náhrada výdajů v souvislosti s výkonem práce Hlava I Obecná ustanovení o náhradách poskytovaných zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce § 151 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .16 § 152 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .17 § 153 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .33 § 154 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .46 § 155 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .49 Hlava II Poskytnutí cestovních náhrad zaměstnanci zaměstnavatele, který není uveden v § 109 odst. 3 § 156 Druhy cestovních náhrad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .51 § 157 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .53 § 158 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .68 § 159 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .75 § 160 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .78 § 161 Náhrada jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .81 § 162 Náhrada výdajů za ubytování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .82 § 163 Stravné. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .84 § 164 Náhrada nutných vedlejších výdajů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100 Obsah

4 § 165 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 102 § 166 Druhy cestovních náhrad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 § 167 Náhrada jízdních výdajů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 107 § 168 Náhrada jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108 § 169 Náhrada výdajů za ubytování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 § 170 Zahraniční stravné. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 110 § 171 Náhrada nutných vedlejších výdajů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .125 § 172 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .126 Hlava III Poskytnutí cestovních náhrad zaměstnanci zaměstnavatele, který je uveden v § 109 odst. 3 § 173 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 § 174 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 § 175 Náhrada jízdních výdajů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .128 § 176 Stravné. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .129 § 177 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .133 § 178 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .135 § 179 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .135 § 180 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 137 § 181 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .139 Hlava IV Společná ustanovení o cestovních náhradách § 182 Paušalizace cestovních náhrad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 140 § 183 Záloha na cestovní náhrady a její vyúčtování. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .144 § 184 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .159 § 185 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160 § 186 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163 § 187 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .164 § 188 Cestovní náhrady poskytované podle mezinárodní smlouvy nebo na základě dohod o vzájemné výměně zaměstnanců se zahraničním zaměstnavatelem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .164 § 189 Zmocňovací ustanovení. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 Hlava V Náhrada za opotřebení vlastního nářadí, zařízení a předmětů potřebných pro výkon práce § 190 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169 Obsah

5 Obsah ČÁST DRUHÁ – Prováděcí předpisy Nařízení vlády č. 62/1994 Sb., o poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí, ve znění pozdějších předpisů § 1 Rozsah působnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172 § 2 Druhy náhrad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173 § 3 Náhrada zvýšených životních nákladů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 174 § 4 Náhrada zvýšených vybavovacích výdajů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179 § 5 Náhrada jízdních výdajů a výdajů za ubytování. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .180 § 6 Náhrada výdajů spojená s přepravou osobních věcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181 § 7 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .182 § 8 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .182 Doplněk k příloze k nařízení vlády č. 62/1994 Sb. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .183 Příloha k nařízení vlády č. 62/1994 Sb. – Způsob určení přepočítací relace. . . . . . . . .184 Nařízení vlády č. 372/2004 Sb., o poskytování náhrad některých výdajů státním zástupcům přiděleným k výkonu funkce státního zástupce v zahraničí, ve znění pozdějších předpisů § 1 Rozsah působnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .196 § 2 Druhy náhrad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .196 § 3 Náhrada zvýšených životních nákladů. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .196 § 4 Náhrada zvýšených vybavovacích výdajů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .198 § 5 Náhrada jízdních výdajů a výdajů za ubytování. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .198 § 6 Náhrada výdajů spojená s přepravou osobních věcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .199 § 7 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .199 § 8 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .199 Komentář k nařízení vlády č. 372/2004 Sb. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .199 Vyhláška č. 366/2016 Sb., o stanovení výše základních sazeb zahraničního stravného pro rok 2017. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .201 Příloha k vyhlášce č. 366/2016 Sb.. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .202 Vyhláška č. 440/2016 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .209

6 Obsah Orientační ceny ubytování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 211 Přehled vývoje sazeb základní náhrady za použití motorových vozidel, sazeb stravného a průměrných cen pohonných hmot. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217 Sazba základní náhrady za použití motorových vozidel při pracovních cestách . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 217 Vývojová řada stravného při tzv. tuzemských pracovních cestách . . . . . . . . . . . . .220 Průměrné ceny pohonných hmot . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .224 ČÁST TŘETÍ – Vybraná související ustanovení Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. . . . . . . . . . . . .228 Nařízení vlády č. 227/2010 Sb., o odchylné úpravě pracovního poměru zaměstnanců s pravidelným pracovištěm v zahraničí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .244 Komentář k nařízení vlády č. 227/2010 Sb. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .245 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .246 Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. . . . . . . . . .247 Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů . . . . . . . . . . . . . .249 Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .251

7 Pąehled nejdčležit÷jších použitých právních pąedpisč zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění poz- dějších předpisů zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník Všechny právní předpisy, na které se v publikaci odkazuje, jsou míněny ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak. Pąehled nejdčležit÷jších použitých právních pąedpisč

8 Úvod Součástí zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, se staly změny a úpravy pro- vedené zákonem č. 303/2013 Sb., kterým byly změněny některé právní normy v souvislosti s rekodifikací soukromého práva. Řada ustanovení tohoto zákona má přímý vztah k části sedmé zákoníku práce, tj. části, v níž jsou stanovena pravidla a podmínky, na základě kterých jsou zaměstnancům poskytovány cestovní náhrady. Rozhodným a zásadním principem, ze kterého zákoník práce vychá- zí, je ten, že výdaje, které zaměstnanci vzniknou v souvislosti s pracovní cestou, hradí v plném rozsahu zaměstnavatel a že tato činnost zaměstnance je vykonávána na základě odpovědnosti zaměstnavatele. Současně je zákoníkem práce stanoveno, že zaměstnavatel není oprávněn tyto zvýšené výdaje přenášet na zaměstnance. Ekonomika České republiky i nadále roste a je ve velmi dobré kondici, přes- to je však stále nezbytné zacházet s vynakládanými výdaji ve všech směrech hospodárně. Tyto skutečnosti mají bezpochyby pozitivní vliv jak na české pod- nikatelské subjekty, tak i na sféru nepodnikatelskou. Přestože lze předpokládat další růst české ekonomiky, zaměstnavatelé i nadále hledají cesty k úsporám při svých činnostech. Na základě těchto okolností je nezbytné bezchybně aplikovat zákonnou úpravu v praxi tak, aby nedocházelo, více než je nutné, v podnikatelské sféře k poskytování cestovních náhrad ze zisku po zdanění, ale aby byly maximálně využity všechny možnosti stanovené právní úpravou a z tohoto důvodu mohly být takové výdaje pro zaměstnavatele daňově uzna- telným nákladem bez dopadů na platby pojistného. Hlavním a základním principem, ze kterého vychází část sedmá zákoníku práce při poskytování cestovních náhrad, je ten, že zaměstnanec vykonává pro zaměstnavatele práci podle jeho pokynů, jeho jménem, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době, na pracovišti zaměstnavatele, popř. na jiném dohodnutém místě, na náklady a od- povědnost zaměstnavatele. Poskytování cestovních náhrad je velmi sledovanou oblastí jak jednotlivými zaměstnavateli, tak i zaměstnanci a v neposlední řadě samozřejmě i kontrolní- mi orgány, kterými jsou především finanční úřady, inspektoráty práce a také Nejvyšší kontrolní úřad. Účelem cestovních náhrad je úhrada vyšších než obvykle vynakládaných výdajů, které vzniknou zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce pro za- městnavatele. Úvod

9 Na základě nálezu Ústavního soudu č. 116/2008 Sb. je v zákoníku práce zapracován § 4, v němž je stanoveno používání nového občanského zákoníku i v pracovněprávních vztazích, pokud zákoník práce nemá speciální úpravu, a jeho použití je aplikováno i bez odkazu na tuto právní normu. Výklady uvedené v publikaci se týkají především části sedmé zákoníku práce, tj. části vztahující se k poskytování cestovních náhrad. Zpracované příklady a doporučený postup pro zaměstnavatele se mimo jiné zaměřují i na obecná ustanovení zákoníku práce, která mají přímý a zásadní vztah k po- skytování cestovních náhrad i vazbu na ně, a jsou řešeny tak, aby pomohly k bezproblémovému používání této pracovněprávní normy všemi, kteří mají tuto oblast bezchybně zvládnout a vyhnout se tak nezákonným postupům. Publikovány jsou rovněž příklady pro účely pracovněprávních vztahů, při kte- rých se podpůrně použije občanský zákoník. Jedná se především o právní jed- nání, lhůty pro uplatnění práva zaměstnance vyplývající z pracovněprávního vztahu, popř. o náhradu škody, která může zaměstnanci na pracovní cestě vzniknout. Jsou zde nastíněna řešení i pro poskytování cestovních náhrad v ji- ných právních vztazích, pokud bylo jejich plnění sjednáno s odkazem na zá- koník práce, nebo v případě, že tak stanoví zvláštní předpis. Rozhodnými pro poskytování cestovních náhrad jsou pak v tomto případě smlouva nebo zvláštní předpis. Nezbytnou součástí publikace jsou nové prováděcí právní předpisy platné pro rok 2017. Na úvod sledované problematiky je třeba připomenout jak základní principy, tak i filozofii koncepce zákoníku práce: • S účinností od 1. ledna 2007 se v části sedmé zákoníku práce stanoví právo zaměstnance na cestovní náhrady a povinnosti zaměstnavatele při poskyto- vání náhrad výdajů vynaložených zaměstnancem v souvislosti s výkonem práce pro zaměstnavatele. Zákoník práce na jedné straně poskytuje zaměst- navateli důležité nástroje pro organizaci a řízení práce zaměstnance při výkonu pracovní činnosti a na straně druhé zajišťuje zaměstnanci důležité podmínky pro výkon jeho práce současně s garancí právní jistoty spočíva- jící v určitém sociálním standardu. • V pracovněprávních vztazích zákoník práce chrání slabší stranu právního vztahu, tedy zaměstnance. Zásadní změnou koncepce úpravy pracovně- právních vztahů je nová filozofie zapracovaná v zákoníku práce s odkazem „co není zákonem zakázáno, je dovoleno“. Zákonná úprava však určuje, kdy se od právní úpravy nelze odchýlit. Jedná se o § 4a, § 346c a ustanovení sta- novené v § 363, na základě kterého je možné se odchýlit jen ve prospěch za- městnance. Dalším důležitým principem je tzv. minimální sociální standard, tedy právo, které musí za daných podmínek obdržet každý zaměstnanec Úvod

10 Úvod bez ohledu na to, u jakého zaměstnavatele je zaměstnán. Speciální vyjádře- ní této zásady pro oblast cestovních náhrad je obsaženo v § 151 ZP. • Část sedmá zákoníku práce, která upravuje poskytování náhrad výdajů zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce, se člení do pěti hlav, a to tak, že hlavy I, IV a V jsou společné pro všechny zaměstnavatele. Podle hlavy II postupují všichni zaměstnavatelé, kteří jsou výslovně vyloučeni z § 109 odst. 3 ZP (to znamená, že se vztahuje na tzv. podnikatelskou sféru), a podle hlavy III postupují zaměstnavatelské subjekty, které jsou uvedeny v § 109 odst. 3 ZP (tj. pro tzv. nepodnikatelskou sféru) s tím, že východiskem pronějerovněžhlavaII,alevhlavěIIIjsoustanovenyodchylkyvyplývajícípro ně ze způsobu financování jejich činností. Tyto odchylky spočívají zejména v omezení prostředků vynakládaných na cestovní náhrady těmito zaměst- navateli, takže jsou pro náhrady stanoveny buď pevné sazby, nebo sazby v rozpětí. Zásadní rozdíl je vyjádřen v § 173 ZP, podle kterého nesmí takový zaměstnavatel poskytovat jiné nebo vyšší náhrady. Stanovit takové rozlišení je nutné z toho důvodu, že pro tyto zaměstnavatele je třeba výslovně upra- vit i podmínky a výši fakultativních náhrad přímo v zákoně (např. kapesné při zahraničních pracovních cestách nebo náhrady při přijetí zaměstnan- ce do pracovního poměru). Jestliže ostatní zaměstnavatelé mohou podle obecného principu navíc zdůrazněného pro tuto oblast v § 156 odst. 3 ZP poskytovat i další náhrady než ty, které jsou stanoveny jako minimální sociální standard, je zbytečné zdůrazňovat, že jimi mohou být i fakultativní náhrady upravené v hlavě III části sedmé zákoníku práce. Zásadní a hlavní záměr právní úpravy je ta skutečnost, že se nemají klást ekonomické bariéry pro poskytování cestovních náhrad zaměstnavatelům tzv. podnikatelské sféry, tj. možnost poskytování cestovních náhrad ve stejné výši a ve stejném rozsahu, v jakém jsou stanoveny nebo umožněny v hlavě III pro zaměstnance zaměstnavatele, jehož prostředky na činnost jsou hrazeny zcela nebo převážně z veřejných zdrojů. Tento záměr zákona byl promít- nut i do novely zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 264/2006 Sb., do ustanovení § 6 odst. 7 písm. a), které je společné pro všechny zaměstnance bez ohledu na to, u jakého zaměstnavatele jsou v pra- covním poměru. Pro zaměstnavatele z podnikatelské sféry je uvedený postup stanoven v § 24 odst. 2 písm. zh) zákona o daních z příjmů. Na tuto úpravu pak navazuje i úprava § 5 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen zákon č. 589/1992 Sb.), a § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na vše- obecné zdravotní pojištění (dále jen zákon č. 592/1992 Sb.). Jedná se o jedno- duchou zásadu, podle které jsou předmětem daně a vyměřovacím základem

11 Úvod pro zákonné pojistné pouze ty částky, které přesahují možnosti stanovené v hlavě III části sedmé zákoníku práce. Pro poskytování cestovních náhrad je důležité místo nebo místa výkonu práce sjednaná jako podstatná náležitost pracovní smlouvy, lze je dohodnout i na více místech. Podle § 34a ZP je stanoveno, že pokud není v pracovní smlou- vě sjednáno pravidelné pracoviště pro účely poskytování cestovních náhrad, platí zásada, že pravidelným pracovištěm je místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. Pokud je však místo výkonu práce sjednáno v rozsahu širším než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště obec, ve které nejčastěji pracovní cesty zaměstnance za účelem výkonu práce pro zaměstna- vatele začínají. Zásadní změna zde zapracovaná spočívá v tom, že pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad nesmí být sjednáno v širším rozsa- hu než jedna obec. Na základě stanovené zákonné podmínky, tj. že rozsah místa pravidelného pracoviště může být sjednán pouze v rámci jedné obce, jsou zaměstnavatelé povinni od 1. ledna 2012 zajistit potřebnou změnu v těch případech, kdy má zaměstnanec v pracovní smlouvě toto pravidelné pracovi- ště dohodnuto v širším rozsahu. Podle právní úpravy se cesty zaměstnance vyslaného k výkonu práce mimo místo výkonu práce posuzují jako pracovní cesta a cesty konané mimo pravidelné pracoviště zakládají zaměstnanci také právo na náhradu vynaložených výdajů spojených s výkonem práce pro za- městnavatele. Zákoníkem práce je také řešena mimořádná cesta zaměstnan- ce v souvislosti s výkonem práce mimo rozvrh směn do místa výkonu práce nebo pravidelného pracoviště, za kterou zaměstnanci náleží cestovní náhrady. V § 152 písm. e) ZP je zapracovaná možnost dočasného přidělení zaměstnance k výkonu práce k jinému zaměstnavateli, a to na základě § 43a ZP. Podle ustanovení § 42 ZP se za pracovní cestu považuje časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce na dobu nezbytné potřeby, a to jen na základě dohody se zaměst- nancem. Zaměstnavatel stanoví podmínky pracovní cesty zaměstnanci před jeho vysláním na pracovní cestu písemnou formou, pokud však je právo za- městnance na cestovní náhrady nezpochybnitelné a zaměstnanec na písemné formě určených podmínek netrvá, potom písemné vyjádření zaměstnavatele není třeba. Poskytnutí zálohy na pracovní cestu patří mezi povinnosti zaměst- navatele. Zaměstnanec se však může se zaměstnavatelem dohodnout na tom, že záloha na pracovní cestu nebude poskytnuta. Současně je právní úpravou umožněno, aby při vyúčtování zahraniční pracovní cesty byl doplatek poskyto- vaný zaměstnavatelem v rámci vyúčtování poskytnut i v jiné než české měně, a to v takové, na které se zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodnou. V zá- koníku práce je stanoven pojem „zahraniční stravné“ k zajištění stravovacích

12 výdajů v cizí měně při pracovních cestách v zahraničí, jeho výše je ovlivněna dobou trvání pracovní cesty v kalendářním dni v zahraničí. Upravená časová pásma, na základě kterých je zaměstnanci poskytnuto zahraničí stravné, mají samozřejmě vliv na výši zahraničního stravného. Zásadní změna se týká po- stupu zaměstnavatele při krácení zahraničního stravného (obdobně je postu- pováno i u tzv. tuzemského stravného) za poskytnuté bezplatné jídlo na pra- covní cestě. V zákonné úpravě je také stanoveno, kdy a za jakých podmínek zaměstnanci zahraniční stravné i stravné na území České republiky nenáleží. Při zpracování cestovních náhrad formou paušální částky je zaměstnavatel povinen určit způsob jejího krácení za dobu, kdy zaměstnanec práci nevyko- nává. Na žádost zaměstnance i kontrolního orgánu je zaměstnavatel povinen předložit doklady a podklady, na jejichž základě byla paušální náhrada stano- vena, a současně je zaměstnavatel povinen zajistit aktuálnost paušální náhrady. Pokud se podstatným způsobem změní podmínky, které byly základem pro kal- kulaci paušální náhrady, je zaměstnavatel povinen paušální náhradu přepočítat a vyhlásit novou výši upraveného paušálu (§ 182 ZP). Rovněž je třeba upozornit na zákonnou povinnost (tj. souhlas zaměst- nance) při vyslání na pracovní cestu. Podle právní úpravy není nutné sjed- nat takovou možnost pouze v pracovní smlouvě, ale lze se na ní dohodnout. Zaměstnanec souhlas s vysláním na pracovní cestu projeví také tím, že na ni podle pokynů zaměstnavatele nastoupí a v souladu s určenými podmínkami ji uskuteční. Do oblasti cestovních náhrad podstatným způsobem zasahuje i tzv. do- provodný zákon, tj. zákon č. 264/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce (dále jen zákon č. 264/2006 Sb.). Na základě této změny se stává vyměřovacím základem úhrn všech příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů, nejsou od této daně osvobozeny a zaměstnavatel je zaměstnanci zú- čtoval v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá účast na nemocenském nebo důchodovém pojištění. Zúčtovaným příjmem se pro účely věty první § 5 odst. 1 a 2 zákona č. 589/1992 Sb. rozumí plnění, jehož hodnota je na příslušném účtu zaměstnavatele účtována jako náklad nebo úbytek prostředků a které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě poskytnuto zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch. Pro účely cestovních náhrad je důležitá tato citace zákonné úpravy pro případy, kdy zaměstnavatel z podnikatelské sféry (hlava II části sedmé zákoníku práce) bude zaměstnanci poskytovat vyšší a popř. jiné náhrady než ty, které jsou stanoveny a příp. umožněny pro zaměstnance zaměstnavatele zahrnuté v hlavě III části sedmé zákoníku práce. U zaměstnance (z podnika- telské sféry – viz hlava II části sedmé zákoníku práce) při poskytnutí vyšších, Úvod

13 popř. jiných náhrad je nezbytné zdůraznit, že tyto náhrady budou podléhat příslušnému režimu zdanění a platbám pojistného. Všechny zákonné úpravy jsou zapracovány v komentáři u jednotlivých paragrafů na základě změn stanovených v zákoně č. 365/2011 Sb., dále pak v zákoně č. 303/2013 Sb. a v zákoně č. 205/2015 Sb. včetně prezentace souvi- sejících ustanovení příslušných paragrafů občanského zákoníku. Tyto změny jsou uváděny na jednotlivých příkladech. Praha, prosinec 2016 JUDr. Eva Hofmannová Úvod

16 èÁST PRVNÍ – ZÁKON è. 262/2006 Sb., ZÁKONÍK PRÁCE èÁST SEDMÁ Náhrada výdajč v souvislosti s výkonem práce HLAVA I Obecná ustanovení o náhradách poskytovaných zam÷stnanci v souvislosti s výkonem práce § 151 Zam÷stnavatel je povinen poskytovat zam÷stnanci, není-li v tomto zákon÷ dále stanoveno jinak, náhradu výdajč, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem práce, v rozsahu a za podmínek stanovených v této éásti. KOMENTÁŘ K § 151 Na základě obecné zásady vycházející z předpokladu, že náklady spojené s výkonem práce zaměstnance nese zaměstnavatel (§ 2 odst. 2 ZP), je sou- časně upraveno i právo zaměstnance na cestovní náhrady, jsou-li splněny podmínky určené zákoníkem práce. Zákonná úprava stanoví zaměstnavateli tuto povinnost v případě, že při výkonu práce nebo v přímé souvislosti s ní vzniknou zaměstnanci výdaje, které je zaměstnavatel povinen zaměstnanci nahradit. Pro postup poskytování těchto náhrad stanoví zákoník práce pra- vidla, kterými je zaměstnavatel vázán. Podle obecného ustanovení § 1 písm. a) ZP se stanoví, že aplikace např. části sedmé nelze použít pro jiné vztahy než pracovněprávní. Má-li být zmíněná úprava použita i pro jiné vztahy, je nezbytné, aby tak stanovil zvláštní právní předpis (např. zákon pro ozbrojené složky, zákon o státní službě, zákon o obcích, atp.), popř. to musí být sjednáno ve smlouvě mezi účastníky jiného právního vztahu, a to např. uzavřením smlouvy podle ob- čanského zákoníku (např. smlouva nepojmenovaná podle § 1736 OZ). V tak- to uzavřeném právním vztahu lze sjednat i dílčí plnění v oblasti cestovních náhrad – např. pouze úhradu jízdních výdajů. Obecná zásada vyjádřená v § 2 odst. 2 ZP stanoví, že náklady spojené s výkonem práce zaměstnance nese zaměstnavatel, a tato práce zaměstnance je také vykonávána na odpo- vědnost zaměstnavatele. Pro poskytování cestovních náhrad zákoník prá- ce stanoví závazná pravidla. Na úpravu týkající se poskytování cestovních náhrad navazuje i úprava zákona o daních z příjmů a pojistného na vše- obecné zdravotní pojištění, na sociální zabezpečení a příspěvku na státní

21 Je někde v zákoníku práce stanoveno, že zaměstnanci musí při vyplňování odpracova- ných hodin uvádět i přestávku, nebo stačí, když napíší, od kdy do kdy ten den pracovali bez uvedení přestávky? Podle ustanovení § 88 odst. 1 ZP je zaměstnavatel povinen nejdéle po šesti hodinách nepřetr- žité práce poskytnout zaměstnanci přestávku v práci na jídlo a oddech v trvání nejméně 30 mi- nut. Při vyslání zaměstnance na pracovní cestu se tato doba čerpá podle podmínek a průběhu pracovní cesty, může být rozdělena (§ 88 odst. 2 ZP) i do dvou částí tak, aby nebyl narušen průběh pracovní cesty. Celková doba trvání pracovní cesty se o těchto 30 minut nekrátí. Podmínky každé pracovní cesty stanoví zaměstnavatel zaměstnanci předem, a to na základě zákonného zmocnění v § 153 ZP. ” ” Příklad 4 Jak si máme správně vyložit zákon v situaci, kdy jsou zaměstnanci nařízeny pracovní cesty opakovaně v kalendářním dni? Zaměstnanec naší firmy má místo výkonu práce i pravidelné pracoviště sjednáno konkrétní adresou, tj. adresou zaměstnavatele. Tento zaměstnanec je vysílán na pracovní cesty, které se uskutečňují v jednom dni i opakovaně. Jakmávtakovémpřípadězaměstnavatelpostupovatpřiposkytovánícestovníchnáhrad? Pro poskytování cestovních náhrad je důležité, v jakém rozsahu má zaměstnanec sjednané místo, popř. místa výkonu práce. Podle § 34 ZP je ponechána svoboda volby místa výkonu práce na ujednání mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. V případě, že místo výkonu práce není sjednáno v širším rozsahu než jedna obec a v pracovní smlouvě není sjednáno pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad, je pravidelným pracovištěm místo výkonu práce dohod- nuté v pracovní smlouvě zaměstnance. Pokud je však místo výkonu práce sjednáno v širším rozsahu než jedna obec, podle § 34a ZP se za pravidelné pracoviště považuje obec, ve které nejčastěji začínají pracovní cesty zaměstnance. Ve vámi uváděném případě však má zaměstna- nec sjednáno pravidelné pracoviště konkrétní adresou a při vyslání k výkonu práce pro zaměst- navatele mimo sjednané pravidelné pracoviště vzniká zaměstnanci právo na poskytnutí cestov- ních náhrad. Zaměstnavatel je podle § 153 ZP povinen určit podmínky pracovní cesty a v této souvislosti se již nevyžaduje souhlas zaměstnance s jeho vysláním mimo pravidelné pracoviště. Při splnění podmínek určených zákoníkem práce vzniká zaměstnanci právo na stanovené nebo sjednané náhrady v rozsahu § 156 ZP a při zahraniční pracovní cestě podle § 166 ZP. Pokud zaměstnavatel určí podmínky pracovní cesty zaměstnance tak, že zaměstnanec v ka- lendářním dni ukončí v místě pravidelného pracoviště tuto cestu a na pracovišti zahájí výkon práce (podle druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě), posuzuje se případná další naří- zená pracovní cesta nebo cesty (v tomto kalendářním dni) samostatně. Podle délky trvání další pracovní cesty vzniká zaměstnanci právo i na stravné a další náhrady za předpokladu splnění podmínek stanovených zaměstnavatelem. Na základě určeného způsobu uskutečnění dvou pracovních cest v kalendářním dni se zákon- né nároky zaměstnance vyplývající z jednotlivých pracovních cest posuzují samostatně. Nelze § 152

32 èÁST PRVNÍ – ZÁKON è. 262/2006 Sb., ZÁKONÍK PRÁCE ” ” Příklad 20 Uzavřenádohodaozvýšeníkvalifikacesnašípaníučitelkouobsahujemimojinéiustano- vení o tom, že jí budeme po dobu platnosti této smlouvy hradit cestovné. Lze na základě této skutečnosti hradit rovněž stravné, nebo se smlouva týká pouze jízdného? Pokud nelze, stačí vypracovat dodatek ke smlouvě a tam vše specifikovat? Zvýšením dosaženého stupně vzdělání se rozumí změna kvalifikace a jeho případné získání nebo rozšíření, je-li v souladu s potřebou, tj. v souladu s požadavky zaměstnavatele. Pokud zaměstnavatel umožní zaměstnanci doplnit si chybějící kvalifikaci potřebnou k výkonu prá- ce pro zaměstnavatele, je zaměstnavatel povinen posoudit tuto překážku v práci na straně zaměstnance tím režimem, že zaměstnanci za tuto překážku náleží náhrada mzdy (platu) za předpokladu, že jsou splněny zákonem stanovené podmínky. Jedná se především o to, že studium zajistí zaměstnanci předpoklady stanovené právními předpisy, je v souladu s po- třebou zaměstnavatele a doba účasti na školení nebo jiné formy studia zasahuje do pracovní doby zaměstnance. Podle § 231 ZP se zvýšením kvalifikace rozumí změna hodnoty kvalifikace, její získání nebo rozšíření. Toto ustanovení tedy upravuje případy, kdy mají zaměstnanec i zaměstnavatel zájem na tom, aby zaměstnanec mohl v budoucnu pro zaměstnavatele s plnou kvalifikací vykonávat práci jiného druhu, než má sjednáno v pracovní smlouvě. Ustanovení § 232 ZP předpoklá- dá, že mohou být dohodnuta i jiná či vyšší práva nebo další ujednání, např. úhrada určitých vynaložených výdajů, jejich využití je však možné pouze v podnikatelské sféře se všemi dopady s tím spojenými v oblasti daní a plateb pojistného. Mezi těmito dohodnutými právy může být i úhrada cestovních výdajů spojených se zvyšováním kvalifikace mimo místo výkonu práce (popř. mimo pravidelné pracoviště) zaměstnance, popř. mimo místo jeho bydliště; takovou úhradou však není poskytování cestovních náhrad podle části sedmé zákoníku práce, protože zaměstnanec pro zaměstnavatele nevykonává práci (srov. § 151 a § 152 ZP). Naopak při prohlubování kvalifikace je tato povinnost uložená zaměstnanci v § 230 ZP. Jde o průběžné doplňování, udržování a obnovování kvalifikace potřebné pro sjednaný druh práce, kterými se nemění její podstata. Účast na školení nebo jiných formách přípravy anebo studiu za úče- lem prohloubení kvalifikace se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat. Je-li nutné provést některou z forem prohloubení kvalifikace mimo místo výkonu práce (mimo místo pravidelného pracoviště) zaměstnance, potom má zaměstnanec právo na náhradu vynaložených výdajů podle § 151 a § 152 písm. a) a b) ZP. ” ” Příklad 21 Pracovník byl vyslán na zahraniční pracovní cestu. Při návratu odlétal z Ruska v 9.25 hodin, pracovní cestu ukončil v 10.30 hodin. Nemůžeme se shodnout se mzdovou účtárnou, zda v evidenci docházky má být uvedena doba pracovní cesty 10,5 hodiny nebo jen 2,5 hodiny, tj. od doby začátku obvyklé pra- covní doby zaměstnance. Jeho pracovní doba je od 8.00 do 16.30 hodin. A můžeme při

49 ného pracoviště), nebo v takovém místě, které je jak pro zaměstnavatele, tak i pro zaměstnan- ce výhodnější buď z ekonomického, nebo časového hlediska. Velmi důležité je určení konkrét- ního místa a času, kde pracovní cesta zaměstnanci začíná, a obdobně je nutné určit i ukončení pracovní cesty. Bude-li začátek pracovní cesty zaměstnanci stanoven z místa bydliště, pak mu tímto určením místa a času vzniká právo na poskytování cestovních náhrad, tj. mimo jiné i právo na zahraniční stravné. Zaměstnavatel však také může zaměstnanci určit začátek takové pracovní cesty odletem letadla z příslušného letiště v zahraničí. Vzhledem k tomu, že začátek zahraniční pracovní cesty ve vámi uváděném případě je jak pro zaměstnance, tak i pro zaměstnavatele výhodnější z místa bydliště zaměstnance, je pouze na posouzení zaměst- navatele, aby takto rozhodl a určil podmínky pracovní cesty zaměstnanci v uvedeném režimu. Současně je třeba rozhodnout o poskytnutí zúčtovatelné zálohy na pracovní cestu, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodne, že záloha nebude poskytnuta. V případě, že se zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodne o nečerpání zálohy, je právo zaměstnance na poskytnutí cestovních náhrad realizováno podle § 184 ZP směnným kurzem vyhlášeným ČNB platným v den nástupu na zahraniční pracovní cestu. ” ” Příklad 38 Na jaké náhrady mi vzniká nárok, pokud pracuji v zahraničí, konkrétně ve Vietnamu, a mám s sebou rodinného příslušníka. Zaměstnanec sám musí nejlépe vědět, na čem se dohodli se zaměstnavatelem. Pokud byla dodatkem k pracovní smlouvě dohodnuta změna místa výkonu práce, byť na přechodnou dobu, tak se nejedná o zahraniční pracovní cestu, při které by vzniklo právo na zahraniční stravné. Nepochybně šlo o výkon práce v dohodnutém místě výkonu práce v zahraničí. Na za- hraniční pracovní cestu také nelze cestovat s rodinou, takže i z tohoto důvodu se o zahraniční pracovní cestu nejedná. Právo na zahraniční stravné z těchto důvodů nevzniklo. Naopak při sjednání místa výkonu práce v zahraničí zabezpečí zaměstnavatel zaměstnanci (a se souhla- sem zaměstnavatele i členům rodiny zaměstnance) na své náklady přesun do tohoto místa s odkazem na § 172 ZP. V takovém případě nevzniká právo na zahraniční stravné a zvýšené životní náklady zaměstnance se obvykle proti těm, které by měl v České republice, řeší úpravou úrovně mzdy, i když ani zde nelze uplatňovat žádný právní nárok. Zaměstnanec si musí být vědom, na jakou dohodu se zaměstnavatelem přistupuje a co podepisuje. Předem dohodnuté podmínky pak musí respektovat. § 155 (1) Cestovní náhrady je možné zam÷stnanci, který koná pro zam÷stnavatele práci na základ÷ dohod o pracích konaných mimo pracovní pom÷r, poskytnout pouze v pąípad÷, že bylo sjednáno toto právo, jakož i místo pravidelného pracovišt÷ zam÷st- nance. § 155

82 èÁST PRVNÍ – ZÁKON è. 262/2006 Sb., ZÁKONÍK PRÁCE částku, která je pro zaměstnance výhodnější. Letecká přeprava je při těchto cestách zaměstnavatelem hrazena ve výši odpovídající ceně jízdního silnič- ního nebo železničního dopravního prostředku dálkové přepravy, který určí zaměstnavatel. Nejdéle v průběhu čtvrtého týdne od počátku pracovní cesty nebo od minulé návštěvy zaměstnavatel uhradí zaměstnanci jízdní výdaje spojené s cestou za rodinou. Delší interval zákon neumožňuje a jakákoliv smlouva se zaměstnancem by byla neplatná. Návštěva člena rodiny může být dohodnuta již v prvním týdnu konání delší pracovní cesty na území České republiky, tj. již v prvním víkendovém volnu. § 162 Náhrada výdajč za ubytování (1) Zam÷stnanci pąísluší náhrada výdajč za ubytování, které vynaložil v souladu s podmínkami pracovní cesty, a to ve výši, kterou zam÷stnavateli prokáže. Po dobu návšt÷vy élena rodiny hradí zam÷stnavatel zam÷stnanci prokázané výdaje za ubytování pouze v pąípad÷, že si je musel zam÷stnanec vzhledem k podmínkám pracovní cesty nebo ubytovacích služeb zachovat. (2) Po dobu pąedem dohodnutého pąerušení pracovní cesty z dčvodč na stran÷ zam÷stnance není zam÷stnavatel povinen zam÷stnanci náhradu výdajč za ubyto- vání poskytnout, i když musel po tuto dobu zam÷stnanec s ohledem na podmínky pracovní cesty nebo ubytovací služby výdaje za ubytování uhradit. KOMENTÁŘ K § 162 V rámci určených podmínek pracovní cesty podle § 153 ZP stanoví zaměst- navatel i způsob ubytování. V souladu s těmito podmínkami je zaměstna- vatel povinen uhradit zaměstnanci výdaje vynaložené za ubytování. Jedná se o prokázané výdaje spojené s ubytováním zaměstnance na pracovní cestě. Při svévolné změně způsobu ubytování ze strany zaměstnance zaměstna- vatel tuto povinnost nemá. Zaměstnavatel převážně uhrazuje zaměstnanci výdaje za ubytování po celou dobu trvání pracovní cesty. Tato povinnost zaměstnavateli odpadá v době návštěvy člena rodiny zaměstnance. V pří- padě, že si však zaměstnanec musel ubytování zachovat i po tuto dobu, a to proto, že si zde z důvodu délky trvání pracovní cesty ponechal potřebné osobní i pracovní věci, je zaměstnavatel povinen uhradit zaměstnanci výdaje za ubytování rovněž za tuto dobu. Pokud se však zaměstnanec se zaměst- navatelem předem dohodl na přerušení pracovní cesty z důvodu na straně

135 výkonem práce pro zaměstnavatele, a to do výše a rozsahu cestovních náhrad stanovených v hlavě III části sedmé, v níž nepodléhají ani zdanění ani platbám pojistného. Ve vámi uvedeném případě se však jedná o tzv. benefity (ceny letenek a úhrady za ubytování, které převyšují částku 3 500Kč za měsíc). Úhrady za ubytování pro zaměstnance jsou v tomto případě řešeny podle § 6 odst. 9 zákona o daních z příjmů. Cena za ubytování zaměstnance je daňově uznatelným nákladem pouze do výše 3 500Kč za měsíc. § 178 Zam÷stnanci, kterému zam÷stnavatel poskytuje nebo by mohl poskytovat náhrady podle § 165 a 177 a který se pąest÷huje do obce, v níž mu právo nebo mož- nost poskytování t÷chto náhrad zanikne, mčže zam÷stnavatel poskytnout náhradu prokázaných a) výdajč za pąepravu bytového zaąízení, b) jízdních výdajč a jízdních výdajč élena rodiny z bydlišt÷ do nového bydlišt÷, c) nutných vedlejších výdajč souvisejících s pąepravou bytového zaąízení, d) nezbytnýchnutnýchvýdajčspojenýchsúpravoubytu,atoaždovýše15000Ké. KOMENTÁŘ K § 178 Při sjednání nenárokové náhrady rozhoduje pouze zaměstnavatel, v jakém rozsahu a výši ji zaměstnanci poskytne. Tyto náhrady (i dílčí plnění) za- městnavatel zaměstnanci nabídne tak, aby bylo přestěhování zaměstnance uskutečněno co nejrychleji a zaměstnanec neměl zájem na zbytečném pro- dlužování svého stěhování. Pro poskytování této náhrady je určena zákonná zásada, která vyžaduje splnění podmínek podle § 165 a § 177 ZP, nikoliv pouze skutečnost, že zaměstnavatel tyto náhrady zaměstnanci poskytuje nebo poskytoval. DÍL 4 Odchylky pąi poskytnutí cestovních náhrad pąi zahraniéní pracovní cest÷ § 179 (1) Pąi poskytování zahraniéního stravného se ustanovení § 170 odst. 2 v÷ty první a odstavce 5 nepoužije. Zam÷stnanci pąísluší za každý kalendáąní den zahranié- ní pracovní cesty zahraniéní stravné ve výši základní sazby zahraniéního stravného stanoveného provád÷cím právním pąedpisem vydaným podle § 189*). (2) Vedoucím organizaéních složek státu a jejich zástupcčm a statutárním or- gánčm a jejich zástupcčm je možné uréit zahraniéní stravné až do výše pąesahující o 15 % základní sazbu zahraniéního stravného uvedenou v odstavci 1, pokud zvláštní právní pąedpis nestanoví jinak57). § 178; § 179

172 èÁST DRUHÁ – PROVÁDöCÍ PĄEDPISY Nařízení vlády č. 62/1994 Sb., o poskytování náhrad n÷kterých výdajč zam÷stnancčm rozpoétových a pąísp÷vkových organizací s pravidelným pracovišt÷m v zahraniéí, ve zn÷ní naąízení vlády é. 183/1999 Sb., é. 465/2001 Sb., é. 214/2003 Sb. a naąízení vlády é. 536/2005 Sb. Vláda naąizuje podle § 24 zákona é. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve zn÷ní zákona é. 44/1994 Sb.: § 1 Rozsah pčsobnosti Toto naąízení upravuje poskytování náhrad n÷kterých výdajč zam÷stnancčm rozpoétových a pąísp÷vkových organizací, jejichž platové pom÷ry upravuje zákon é. 143/1992 Sb., o platu a odm÷n÷ za pracovní pohotovost v rozpoétových a v n÷- kterých dalších organizacích a orgánech, ve zn÷ní zákona èeské národní rady é. 590/1992 Sb., zákona èeské národní rady é. 10/1993 Sb. a zákona é. 40/1994 Sb., kteąí mají místo výkonu práce v zahraniéí uréeno jako pravidelné pracovišt÷1) (dále jen „výkon práce v zahraniéí“). 1) § 2 odst. 3 zákona é. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách. KOMENTÁŘ K § 1 Nařízení vlády sjednocuje podmínky pro poskytování náhrad výdajů (jme- novitě uvedených v § 2, které souvisejí s výkonem práce v zahraničí) pro zaměstnance rozpočtových a příspěvkových organizací, kteří mají určeno pravidelné pracoviště v zahraničí a jejichž platové poměry se řídí zákoníkem práce a jsou definovány v § 109. Těžištězměnvposledníúpravěprovedenénařízenímvládyč.536/2005Sb. spočívá především v doplnění způsobu určení přepočítací relace pro účely poskytování náhrady zvýšených životních nákladů na základě vymezených kritérií tak, aby právní úprava komplexně, jednoznačně a dlouhodobě řeši- la uvedenou problematiku bez potřeby dalších novelizací. Pro nasazení vý- chozí úrovně přepočítacích relací provedlo Ministerstvo zahraničních věcí, na základě úkolu uloženého v usnesení vlády č. 774 z roku 1999, analýzu měnového vývoje a vývoje životních nákladů v jednotlivých zemích podle stavu k 1. září 2005. Úpravy řeší náhradu výdajů, které v praxi způsobují

187 èl. VI Aktuální pąepoéítací relace dle naąízení vlády é. 62/1994 Sb., ve zn÷ní pozd÷jších pąedpisč*) *) Red. pozn.: Aktuální pąepoéítací relace byly od 1. prosince 2016 zm÷n÷ny dokumentem Ministerstva zahraniéních v÷cí é.j. 235238/2016–FIO. Aktuální stav k 1. 12. 2016 Zem÷ výkonu práce Pąepoéítací relace Stanovená m÷na Náhradní m÷na Pąepoéítací relace v náhradní m÷n÷ Platnost od Afghánistán 0,531838 americký dolar euro 0,383506 1. 2. 2009 Albánie 0,380930 euro 1. 1. 2006 Alžírsko 0,467467 americký dolar euro 0,418894 1. 11. 2015 Andorra 0,403119 euro 1. 1. 2006 Angola 0,530579 americký dolar 1. 9. 2008 Anguila 0,450383 americký dolar 1. 1. 2006 Antigua a Barbuda 0,450383 americký dolar 1. 1. 2006 Argentina 0,479331 americký dolar 1. 3. 2012 Arménie 0,498817 americký dolar euro 0,393570 1. 3. 2012 Aruba 0,450383 americký dolar 1. 1. 2006 Austrálie 0,684949 australský dolar 1. 1. 2006 Ázerbájdžán 0,546401 americký dolar euro 0,396096 1. 4. 2014 Bahamy 0,510457 americký dolar 1. 1. 2006 Bahrajn 0,521434 americký dolar 1. 1. 2006 Bangladéš 0,466546 americký dolar 1. 1. 2006 Barbados 0,537900 americký dolar 1. 1. 2006 Belgie 0,435079 euro 1. 1. 2006 Pąíloha k naąízení vlády é. 62/1994 Sb.

220 èÁST DRUHÁ – PROVÁDöCÍ PĄEDPISY ✍ Vývojová řada stravného při tzv. tuzemských pracovních cestách Předpis Stravné za 5 až 12 hodin (1. časové pásmo) Stravné za více než 12 hodin, ale méně než 18 hodin (2. časové pásmo) Stravné za více než 18 hodin (3. časové pásmo) Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách (od 1. 5. 1992) – částka 29/1992 Sb. 23 Kčs 36 Kčs 57 Kčs Opatření částka 122/1992 Sb. (od 1. 1. 1993) 25 Kčs 39 Kčs 62 Kčs Opatření částka 27/1993 Sb. (od 1. 4. 1993) 32 Kč 50 Kč 79 Kč Opatření částka 72/1993 Sb. (od 1. 12. 1993) 34 Kč 53 Kč 85 Kč Opatření částka 45/1994 Sb. (od 1. 8. 1994) 36 Kč 56 Kč 89 Kč Opatření částka 59/1994 Sb. (od 1. 10. 1994) 38 Kč 58 Kč 93 Kč Opatření částka 67/1994 Sb. (od 1. 12. 1994) 40 Kč 62 Kč 99 Kč Opatření částka 14/1995 Sb. (od 1. 5. 1995) 42 Kč 65 Kč 103 Kč Opatření částka 83/1995 Sb. (od 1. 1. 1996) 44 Kč 68 Kč 107 Kč Opatření částka 52/1996 Sb. (od 1. 7. 1996) 46 Kč 71 Kč 111 Kč

ČÁST TŘETÍ 5 Vybraná související ustanovení

228 èÁST TĄETÍ – VYBRANÁ SOUVISEJÍCÍ USTANOVENÍ Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve zn÷ní zákona é. 585/2006 Sb., é. 181/2007 Sb., é. 261/2007 Sb., é. 296/2007 Sb., é. 362/2007 Sb., nálezu Ústavního soudu é. 116/2008 Sb., zákona é. 121/2008 Sb., é. 126/2008 Sb., é. 294/2008 Sb., é. 305/2008 Sb., é. 306/2008 Sb., é. 382/2008 Sb. é. 286/2009 Sb., é. 320/2009 Sb., é. 326/2009 Sb., é. 347/2010 Sb., é. 73/2011 Sb., nálezu Ústavního soudu é. 80/2011 Sb., zákona é. 180/2011 Sb., é. 185/2011 Sb., é. 341/2011 Sb., é. 364/2011 Sb., é. 365/2011 Sb., é. 367/2011 Sb., é. 375/2011 Sb., é. 466/2011 Sb., é. 167/2012 Sb., é. 385/2012 Sb., é. 396/2012 Sb., é. 399/2012 Sb., é. 155/2013 Sb., é. 303/2013 Sb., é. 101/2014 Sb., é. 182/2014 Sb., é. 250/2014 Sb., é. 205/2015 Sb., é. 298/2015 Sb., é. 377/2015 Sb., é. 47/2016 Sb., é. 264/2016 Sb. a zákona é. 298/2016 Sb. (vybraná ustanovení) § 1a (1) Smysl a úéel ustanovení tohoto zákona vyjadąují i základní zásady pracovn÷- právních vztahč, jimiž jsou zejména a) zvláštní zákonná ochrana postavení zam÷stnance, b) uspokojivé a bezpeéné podmínky pro výkon práce, c) spravedlivé odm÷ÿování zam÷stnance, d) ąádný výkon práce zam÷stnancem v souladu s oprávn÷nými zájmy zam÷stna- vatele, e) rovné zacházení se zam÷stnanci a zákaz jejich diskriminace. (2) Zásady zvláštní zákonné ochrany postavení zam÷stnance, uspokojivých a bezpeéných pracovních podmínek pro výkon práce, spravedlivého odm÷ÿování za- m÷stnance, rovného zacházení se zam÷stnanci a zákazu jejich diskriminace vyjadąují hodnoty, které chrání veąejný poąádek. § 2 (2) Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odm÷nu za práci, na náklady a odpov÷dnost zam÷stnavatele, v pracovní dob÷ na pracovišti zam÷stna- vatele, popąípad÷ na jiném dohodnutém míst÷. § 4 Pracovn÷právní vztahy se ąídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, ąídí se obéanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovn÷- právních vztahč.

251 Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veąejné zdravotní pojišt÷ní, ve zn÷ní pozd÷jších pąedpisč (vybraná ustanovení) Vym÷ąovací základ § 3 (1) Vym÷ąovacím základem zam÷stnance2) je úhrn pąíjmč ze závislé éinnosti, s výjimkou náhrad výdajč poskytovaných procentem z platové základny pąedstavite- lčm státní moci a n÷kterých státních orgánč a soudcčm55), které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdan÷ní v èeské republice, pąedm÷tem dan÷ z pąíjmč fyzických osob podle zákona o daních z pąíjmč3) a nejsou od této dan÷ osvobozeny a které mu zam÷stnavatel zúétoval v souvislosti se zam÷stnáním. Zúétovaným pąíjmem se pro úéely v÷ty první rozumí pln÷ní, které bylo v pen÷žní nebo nepen÷žní form÷ nebo formou výhody poskytnuto zam÷stnavatelem zam÷stnanci nebo pąedáno v jeho prosp÷ch, popąípad÷ pąipsáno k jeho dobru anebo spoéívá v jiné form÷ pln÷ní prová- d÷né zam÷stnavatelem za zam÷stnance. (2) Vym÷ąovací základ zam÷stnance podle odstavce 1 se snižuje o a) náhradu škody podle zákoníku práce a právních pąedpisč upravujících služeb- ní pom÷ry, b) odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok po- dle zvláštních právních pąedpisč, a odm÷na pąi skonéení funkéního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních pąedpisč, c) v÷rnostní pąídavek horníkč5), d) pln÷ní, které bylo poskytnuto poživateli starobního dčchodu nebo invalidního dčchodu pro invaliditu tąetího stupn÷ po uplynutí jednoho roku ode dne skon- éení zam÷stnání, e) jednorázovou sociální výpomoc poskytnutou zam÷stnanci k pąeklenutí jeho mimoąádn÷ obtížných pom÷rč vzniklých v dčsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo prčmyslové havárie nebo jiné mimoąádn÷ závažné události. (3) Pro stanovení vym÷ąovacího základu zam÷stnance, kterému byly zúétovány pąíjmy po skonéení zam÷stnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobn÷. (4) Pojistné za zam÷stnance se stanoví z vym÷ąovacího základu podle odstav- cč 1 až 3, nejmén÷ však z minimálního vym÷ąovacího základu, není-li dále stanoveno jinak. (5) Je-li zam÷stnanci vyplácen pąíjem v cizí m÷n÷, pąepoéte se na éeskou m÷nu zpčsobem stanoveným zákonem upravujícím dan÷ z pąíjmč. Zam÷stnavatel je povi- nen vést ve svých záznamech pro stanovení a odvod pojistného kurz, který použil. Zákon é. 592/1992 Sb.

MĚSÍČNÍK MZDOVÁ ÚČETNÍ EDICE PRÁCE | MZDY | POJIŠTĚNÍ EDICE DANĚ EDICE PRÁCE | MZDY | POJIŠTĚNÍ DVOUMĚSÍČNÍK PRAKTICKÁ PERSONALISTIKA MĚSÍČNÍK ÚČETNÍ A DANĚ ANAG, spol. s r. o. | Kollárovo nám. 698/7 | 779 00 Olomouc tel.: 585 757 411 | fax: 585 418 867 | e-mail: obchod@anag.cz | www.anag.cz