TravelFocus-01-2013

získejte v soutěži průvodce Islandem ZDARMA I[2013] 59Kč/2,62€ Nový Zéland pohostinný ostrov Ekvádor salsa v gumákách Maroko království větru a racků Barma bída pod tunami zlata Ghana mizející krásy Velehory nejkrásnější horské túry světa ostrov kouzel Island

Canon EOS 700D 18.0 Mpx 3.0" LCD Full HD Snadné ovládání a vysoká funkčnost. Digitální zrcadlovka Canon EOS 700D vychází z modelu 650D, s nímž sdílí mnohé, a tak jediné skutečné změny jsou aplikace kreativních filtrů v průběhu fotografování (zobrazí se v režimu Live View), inovovaný volič režimů a provedení těla. Možnost aplikace kreativních filtrů nejen při post procesu, ale prakticky již při fotografování, snáze napomáhá k cílevědomé tvorbě. Technologie dotykového displeje, založená spíše na kontaktu než na tlaku, skýtá uživateli ovládání, na nějž je zvyklý například u smartphonů. Vytvářejte úžasné fotografie a filmy a užijte si snímání se snadno použitelným dotykovým displejem LCD Clear View II s variabilním úhlem natočení. Palác Langhans Vodičkova 37, Praha 1

I[2013] obsah 46 38 6076 50 66 stopy: [04 travelmix: užitečné informace] [10 pohlednice: svět objektivem fotografů] [16 rozhovor: Michal Černý] [20 Anglie: návštěva ve století páry] [22 Rakousko: víno, túry, kola] [26 Barma: bída pod tunami zlata] [30 Ekvádor: salsa v gumákách] [34 Maroko: království racků a větru] míle: [38 focus T. Piguly: ostrov čajového listu] [46 deník: neanimovaný Madagaskar] [50 Island: ostrov kouzel] [60 Ghana: mizející krásy] [66 Nejkrásnější horské treky světa] [76 Fotoeditorial: lidé Nového Zélandu] pozvánka: [66 Nejkrásnější horské treky světa] Průzračná horská jezera, bělostné štíty hor, temná zákoutí bujných pralesů, nekonečné pláně, vysoká sedla. Člověk s těžkým batohem na zádech jen lapá po dechu – dílem vyčerpáním, dílem ohromen dalekými výhle- dy. Nejkrásnější pohoří světa protínají horské stezky, na kterých si lze dosyta vychutnat majestátní krásu hor. téma čísla: [Island: ostrov kouzel]

Vážené čtenářky a čtenáři, časopis Travelfocus číslem, které právě držíte v ruce, vstupuje do devátého ročníku své existence. Po delší době nazrál čas na změnu u kormidla magazínu, kterou jsme spojili i s drobnou úpravou obsahu a podoby časopisu. (Tím bychom se také chtěli omluvit za zdržení, které toto vydání provází.) Pokud jste se po přečtení předchozí věty lekli, že došlo k revoluci, nemusíte mít obavy. Co zůstalo (a vždy zůstane) zachováno, je důraz na grafický styl, kvalitní autorské články a fotografie, široký tematický i geografický záběr. Novinkou je pak několik rubrik, kterými chceme dodat časopisu větší pestrost. Pohlednice přináší mimořádné fotografie od výbor- ných autorů, v každém čísle přineseme výběr top deseti nejlepších destinací (ať už půjde o horské túry, tipy na víkend v Evropě nebo ráje pro milovníky zvířat). Téma čísla, které připravují skuteční znalci dané oblasti, je doplněno o dvoustranu prak- tických rad a informací pro cestu, a fotoeditorial dokáže, že obrazy mnohdy poví více, než spousta slov.V přípravě je nový web, na kterém budou pravidelně přibývat cestovatelské články i fotografie (sledovat, co je nového, můžete nejlépe na našem také novém Facebooku) a těšit se můžete také na fotografickou soutěž, jak jinak než cestovatelskou. Věřím, že se Vám „nový“ Travelfocus bude líbit (minimálně) stejně jako doposud, a zůstane inspirací pro cesty, plány i sny. S přáním příjemného léta plného zajímavých cest Jan Miklín, šéfredaktor [čtyři island za správnou odpověď] [travelfocus] Leonardo, spol. s r. o. Jeseniova 56d, 130 00 Praha 3 tel.: 271 771 416 www.travelfocus.cz [ředitel] Ing. Martin Korejtko korejtko@leonardo.cz [šéfredaktor] RNDr. Jan Miklín miklin@email.cz [manažer obchodu] Pavel Šimáček pa.simacek@gmail.com [redakce] Mgr. Jaroslava Miřátská [foto na obálce] dreamstime.com [spolupracovníci] Černý Michal Hradiský Pali Kasl Jakub Kott Ondřej Liška Petr Pečeňa Daniel Pigula Topí Radová Lucie Svoboda Pavel Těšínský David Troupová Jana Uher Lukáš Váchová Jitka Vyzulová Adriena [výroba] Grafický ateliér Leonardo Michal Holík [travelfocus vydává] Leonardo, spol. s r. o., www.leonardo.cz [vychází 4x ročně] Cena výtisku 59 Kč (2,62 €) [předplatné] ČR: Send Předplatné, spol. s r. o., www.send.cz SR: Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a. s. 00421 2 444 588 21 predplatne@abompkapa.sk Registrační číslo MK ČR: E 14810 ISSN: 1801-1993 [distribuce] PNS a. s., Mediaprint Kapa, soukromí distributoři v ČR a na Slovensku soutěž [(ne)revoluční úvodník Třebaže rozlohou je Island velký jakoAnglie, jeho populace čítá pouhých 317 000 obyvatel.Tři z pěti Islanďanů žijí v oblasti Velkého Reykjavíku. Island je usazen nad severoatlantickým zlomem, kde se stýkají dvě zemské tektonické desky, pomalu se od sebe navzájem vzdalující. Na obou stranách zlomu táhnoucího se od severo- východu k jihozápadu jsou častými jevy zemětřesení a jiné sopečné aktivity. Jedinou hlavní silnicí na Islandu je okružní Ringroad, která byla dokončena teprve před třiceti lety po několika neúspěšných pokusech přemostit zrádné ledovcové řeky na jižním pobřeží. Průvodce po Islandu Rough Guides vás bezpečně provede zemí, na kterou se nedá jen tak zapomenout. Přehledné mapy, desítky fotografií, zasvěcené informace a ověřený výběr ubytovacích, stravovacích a zábavních zařízení všech cenových kategorií vám poskytnou to nejlepší zázemí pro dobrodružnou cestu. Kolik islandských měst má více než deset tisíc obyvatel? (odpověď vyplňte do formuláře na www.travelfocus.cz) Výherci z minulého čísla:Zdeněk Procházka zValašského Meziříčí,Jan Ursíny z Jablonce a Marie Fejfarová z Prahy

www.alvarez.cz CKALVAREZ Z naší nabídky 30.7. – 18.8.2013 a 3.9. – 22.9.2013 . . . . . Arménie, Gruzie 31.7. – 17.8.2013 . . . . . . . . . 21.8. – 11.9.2013 . . . . . . . . . 7.9. – 6.10.2013 . . . . . . . . . . . Peru, Bolívie, Paraguay, Brazilie 8.9. – 8.10.2013 . . . . . . . . . . . 12.9. – 6.10.2013 . . . . . . . . . 14.9. – 12.10.2013 . . . . . . . . 22.9. – 5.10.2013 . . . . . . . . . CK Alvarez 500 02 Hradec Králové e-mail: alvarez@alvarez.cz telefon: 491 110 404 *Rádi Vám zašleme náš katalog

[šest [cesta do historie unesco nové lokality] [muse nové muzeum hor Na seznam světového dědictví UNESCO bylo v loň- ském roce zapsáno 26 nových lokalit, z toho pět pří- rodních a zbytek kulturních. Jakou inspiraci tedy komi- saři UNESCO cestovatelům přichystali? Originálně vypadají nádherně vyzdobené dřevěné sedlácké domy ve východošvédském regionu Hälsingland, které si místní prosperující farmáři stavěli v 19. století, ovlivně- ni stylem baroka i rokoka. Největší obranný systém na světě, založený na suchých příkopech, vybudovali v 17. - 19. století Portugalci pod vedením jezuitského pátera Cosmandera okolo města Elvas na portugal- sko-španělské hranici. Dnes k návštěvě kromě příkopů a hradeb lákají pevnosti, pozůstatky Amoreirského akvaduktu i historické centrum města. Dva zápisy si připsal Irán: zatímco velká Páteční mešita v Isfahánu je dobře známá, 53 metrů vysoká hrobka jednoho z vlád- ců ziyaridské dynastie v Gonbad-e Kāvus nedaleko hranic s Turkmenistánem už ne. Z dostupných a záro- veň nepříliš turisticky navštěvovaných přírodních zají- mavostí můžeme zmínit Západní Ghát, pohoří na západním pobřeží Indie, a oplývající bohatstvím rostlin i živočichů, včetně tygra bengálského. Cestovat se dá nejen po všech místech naší planety,ale i do minu- losti.Alespoň virtuálně.Ambiciózní projekt ChronoZoom (www.chro- nozoomproject.org) si klade za cíl vizualizovat „historii všeho“. Původní idea vznikla na jednom z kurzů University of California Berkeley,následnějiautoři–profe- sor Walter Alvarez a jeho tehdejší student Roland Saekow – rozpra- covali do současné podoby, kdy se na tvorbě webu podílí i další univerzity a projekt podporuje výzkumná divize Microsoftu. Stejně jako u Wikipedie, hlavními tvůrci obsahu jsou dobrovolníci a veřejnost. A o co vlastně jde? Ke každému tématu mohou být přidány texty, videa, zvuky i obrazy, unikátní je hlavně grafické rozhraní. Historií naší planety se člověk pohybuje zoomováním na časové ose, která mimo jiné krásně ukazuje, jak malou chvilku na Zemi pobýváme.V současné době je dostupná betaverze a množství dat není nijak ohromující, po naplnění ale půjde o unikátní možnost, jak zjistit časové souvislosti událostí, které často známe jen vytržené z kontextu. S devátým ročníkem časopisu jsme vstoupili také do světa sociálních síti a založili Travelfocusu profil na Facebooku. A proč se vyplatí stát se naším fanouškem?Třeba proto,že pro ně připravujeme soutěže o předplatné i další ceny,neutečou vám novinky ze zákulisí časopisu ani pozvánky na zajímavé akce našich autorů.Také nám můžete snadno dát vědět,co se vám v časopise nejvíc líbí,nebo co byste uvítali jiného.Dalším plánovaným krokem ve světě jedniček a nul je spuštění nového webu, který bude obsahovat nejen základní informace o časopise, ale především zde budou pravidelně přibývat články, fotografie i rozhovory na zajímavá cestovatelská témata. Novou dávku čtení tak dostanete i v pauze mezi jednotlivými tištěnými vydáními časopisu.A kliknout na „to se mi líbí“ na našem Facebooku je užitečné i kvůli webu – budete mít jistotu, že vám žádný nový webový článek neuteče. [jsme na facebooku fotovtravelmixu:ChronoZoomproject.org,VisitTrentino.it,wikipedia.com,www.nasa.gov,PavelSvoboda. Na konci července bude v Trentu slavnostně otevřeno Muse, nové muze- um věd, o němž tvůrci tvrdí, že jde o hotovou revoluci v muzejnictví. Budovu muzea, jejíž tvar připomíná hory, navrhl slavný architekt Renzo Piano s využitím nejmodernějších přírodě šetrných technologií. Uvnitř je v suterénu, pěti patrech a přiléhajícím tropickém skleníku místo na expozici, jejímž leitmotivem jsou hory, příroda, krajina a její historie. Maximální důraz je kladen na interaktivnost a multimediálnost výstavy s využitím modelů, zvuků i exponátů bez obligátní cedulky „nedotýkat se“. Stálá expozice (v muzeu budou probíhat i výstavy sezónní) je uspo- řádána podle dvou principů: vertikálního, který v jednotlivých patrech přibližuje hory od zaledněných vrcholků po osídlená údolí, a horizontál- ního, jenž dává do souvislosti lokální s globálním.

7

[osm [panenská aljaška island plný energie] [časopis naše příroda Island, mytické království elfů a tajemné polární energie, je místem, kde se minulost setkává s budoucností v živelné symfonii větru, kamene, ohně a ledu. S tímto průvodcem z proslulé edice Lonely Planet se dostanete přímo k srdci země! Naši autoři pro vás odhalují skrytá místa, čímž vám pomáhají zažít něco jedinečného a neopakovatelného, přináší tipy na hotely, outdoorové aktivity, pozorování divočiny a zasvěcené informace o ostrově. Informacím můžete věřit, protože naši autoři osobně navštěvují místa, o nichž píšou, a při sběru informací pro každé nové vydání se k nim vracejí znovu. rok vydání: červenec 2013, více www.svojtka.cz Veliká Aljaška ohromí svou krásou a divokou štědrostí; jen málo míst na světě a žádné jiné v USA se může pyšnit panenskou divočinou, vznešenými horstvy a takovým množstvím divokých zvířat jako Aljaška. Nejpodrobnější průvodce na trhu připravovali tři autoři, na průzkumu strávili čtyři měsíce a zpracovali mimo jiné 29 národních parků a rezervací a téměř dva tisíce kilometrů trekingo- vých tras. Samozřejmostí jsou inspirativní fotografie, přehledné barevné mapy, srozumitelné a praktické informace, všestranné podklady pro plánování cesty i důkladné seznámení s místními reáliemi. rok vydání: květen 2013, více www.svojtka.cz komerčníprezentace Všude dobře,doma nejlépe? Pokud vás kromě cestování do odlehlých koutů zeměkoule baví i příroda a krajina česká,nenechte si ujít časopis Naše příroda.Od prvního čísla,které vyšlo v roce 2008,se věnuje české a slovenské přírodě ze všech úhlů a pohledů.Nechybí kvalitní fotografie, zasvěcené články od opravdových odborníků, tipy na výlety, důkladné portréty zvířat ani recepty na jídla z darů přírody či informace o současných ekologických problémech a technologiích. Ideálními čtenáři časopisu nejsou ti, kdo hledají bom- bastické titulky a senzační novinky, ale lidé, které příroda opravdu zajímá, a chtějí se zajímavou formou dozvědět něco nového. A co najdete v aktuálním čísle s orchidejí na obálce? Portrét plcha velkého, tip na výlety do Českého krasu a cyklistiku západ- ně od Pálavy, odhalení, že i něco tak umělého, jako je výsypka, může skrývat cennou přírodu, exkurzi do západočeského „Yellowstone“ – národní přírodní rezervace Soos nebo praktický článek o zaměnitelných jedlých a jedovatých houbách. Časopis v současné době vychází šestkrát do roka, na jeho webu si můžete objednat předplatné i některá – dosud nevyprodaná – starší čísla. Více na www.nasepriroda.cz Orchideje – důmyslné pasti Tajemný plch velký Národní přírodní rezervace Soos 3 / 2013 / 68 Kč, 3 € 9771803009002 06

Cestujte za poznáním S P R O F E S I O N Á L Y NEJLEPŠÍ TOUROPERÁTOR NA ASII 2012 ČERVENEC 27. 07. - 10. 08. Velký okruh Čínou 69 690,- Kč 28. 07. - 02. 08. Malý okruh Čínou 29 790,- Kč 30. 07. - 11. 08. Čína - Perly říše středu 41 790,- Kč 31. 07. - 20. 08. Kudy táhnou lososi: ze Seattlu do Anchorage 109 990,- Kč SRPEN 02. 08. - 10. 08. Metropole východu Kanady 49 990,- Kč 02. 08. - 13. 08. Města a příroda západu USA 59 990,- Kč 02. 08. - 12. 08. Na skok do Austrálie (individuálně) 61 990,- Kč 02. 08. - 11. 08. Nejlepší z Jižní Afriky 68 490,- Kč 02. 08. - 17. 08. Americký západ - zlatý okruh 69 990,- Kč 02. 08. - 19. 08. Vzhůru do Yellowstonu 79 990,- Kč 02. 08. - 17. 08. Dobrodružství Aljašky a Yukonu 98 990,- Kč 02. 08. - 19. 08. To nejlepší z Kanady 98 990,- Kč 03. 08. - 13. 08. Burkina Faso - Mali - Ghana 87 490,- Kč 05. 08. - 17. 08. Velký okruh po Íránu 62 990,- Kč 05. 08. - 22. 08. Čukotka 371 490,- Kč 07. 08. - 13. 08. Grónsko 97 990,- Kč 08. 08. - 19. 08. Ekvádor - Galapágy 125 990,- Kč 09. 08. - 12. 08. Petrohrad 31 990,- Kč 09. 08. - 19. 08. Národní parky západní Kanady 73 990,- Kč 10. 08. - 18. 08. Malý okruh Čínou 29 790,- Kč 10. 08. - 17. 08. Velký okruh Islandem 59 990,- Kč 10. 08. - 24. 08. Velký okruh Čínou 69 690,- Kč 11. 08. - 24. 08. Ázerbájdžán - Gruzie - Arménie 63 990,- Kč 13. 08. - 25. 08. Čína - Perly říše středu 41 790,- Kč 15. 08. - 22. 08. Andalusie (Španělsko) - Maroko 36 990,- Kč 16. 08. - 19. 08. Moskva 30 990,- Kč 16. 08. - 31. 08. Americký západ - zlatý okruh 67 990,- Kč 17. 08. - 28. 08. To nejlepší z Kuby 64 990,- Kč 18. 08. - 31. 08. Západní Kanadou lodí a po pevnině 88 990,- Kč 19. 08. - 26. 08. Petrohrad - Moskva 37 190,- Kč 19. 08. - 30. 08. Velký okruh po Izraeli 56 990,- Kč 19. 08. - 05. 09. Čukotka 371 490,- Kč 24. 08. - 31. 08. Velký okruh Islandem 59 990,- Kč 29. 08. - 02. 09. New York, New York 33 990,- Kč 29. 08. - 07. 09. Města a příroda východu USA 53 990,- Kč 29. 08. - 17. 09. To nejlepší z USA 94 990,- Kč ZÁŘÍ 03. 09. - 11. 09. New York a Florida 45 990,- Kč 03. 09. - 12. 09. Města a příroda východu USA 53 990,- Kč 03. 09. - 26. 09. Velká cesta velkou zemí 89 990,- Kč 03. 09. - 20. 09. To nejlepší z Kanady 93 990,- Kč 05. 09. - 08. 09. Eurovíkend v Petrohradě 17 990,- Kč 05. 09. - 08. 09. Eurovíkend v Moskvě 19 990,- Kč 06. 09. - 16. 09. Okruh Marokem 39 990,- Kč 06. 09. - 14. 09. Nový Zéland v kostce (individuálně) 56 990,- Kč 06. 09. - 18. 09. Nový Zéland sever (individuálně) 65 990,- Kč 06. 09. - 16. 09. Na skok do Austrálie (individuálně) 66 990,- Kč 06. 09. - 18. 09. Nový Zéland jih (individuálně) 67 990,- Kč 06. 09. - 18. 09. East Coast Explorer (individuálně) 68 990,- Kč 06. 09. - 20. 09. Velký okruh Čínou 74 990,- Kč 06. 09. - 28. 09. The best of Australia (individuálně) 99 990,- Kč 11. 09. - 22. 09. Čína - Perly říše středu 44 990,- Kč 11. 09. - 28. 09. Krásy Jižní Austrálie 128 990,- Kč 12. 09. - 15. 09. Eurovíkend v Petrohradě 17 990,- Kč 12. 09. - 15. 09. Eurovíkend v Moskvě 19 990,- Kč 12. 09. - 26. 09. Cesta divokým Ladákhem 74 990,- Kč 13. 09. - 16. 09. Petrohrad 25 990,- Kč 13. 09. - 16. 09. Moskva 30 990,- Kč 13. 09. - 22. 09. Okruh severním Alžírskem 49 990,- Kč 13. 09. - 21. 09. Nový Zéland v kostce (individuálně) 56 990,- Kč 13. 09. - 24. 09. Čína - Mongolsko 59 990,- Kč 13. 09. - 22. 09. Okruh severní Libyí 62 990,- Kč 13. 09. - 25. 09. Nový Zéland sever (individuálně) 65 990,- Kč 13. 09. - 23. 09. Na skok do Austrálie (individuálně) 66 990,- Kč 13. 09. - 25. 09. Nový Zéland jih (individuálně) 67 990,- Kč 13. 09. - 25. 09. East Coast Explorer (individuálně) 68 990,- Kč 13. 09. - 05. 10. The best of Australia (individuálně) 99 990,- Kč 26. 09. - 30. 09. New York, New York 32 990,- Kč 26. 09. - 04. 10. New York a Florida 44 990,- Kč 26. 09. - 05. 10. Města a příroda východu USA 53 990,- Kč 26. 09. - 05. 10. Nejlepší z Jižní Afriky 66 490,- Kč 26. 09. - 12. 10. To nejlepší z východu USA 71 990,- Kč 26. 09. - 15. 10. To nejlepší z USA 92 990,- Kč 27. 09. - 05. 10. Nový Zéland v kostce (individuálně) 56 990,- Kč 27. 09. - 09. 10. Nový Zéland sever (individuálně) 65 990,- Kč 27. 09. - 07. 10. Na skok do Austrálie (individuálně) 66 990,- Kč 27. 09. - 13. 10. Perly Indonésie 67 990,- Kč 27. 09. - 09. 10. Nový Zéland jih (individuálně) 67 990,- Kč 27. 09. - 09. 10. East Coast Explorer (individuálně) 68 990,- Kč 27. 09. - 19. 10. The best of Australia (individuálně) 99 990,- Kč 28. 09. - 06. 10. Malý okruh Čínou 29 790,- Kč 28. 09. - 12. 10. Zemí Kaňonů a puebel 64 990,- Kč 28. 09. - 14. 10. V zajetí vulkánů 73 990,- Kč Masarykovo nám. 14 702 00 Ostrava tel.: 596 121 662 ostrava@esotravel.cz 170 00 Praha 7 tel.: 233 377 711 fax: 233 377 716 info@esotravel.cz ESO travel a.s. 110 00 Praha 1 tel.: 222 316 994 revolucni@esotravel.cz Josefská 9 602 00 Brno tel.: 533 400 045 brno@esotravel.cz Klientská centra: ESO travel

[dvacetosm

text a foto: Pali Hradisky www.fototatry.sk Nejmenší slovenský národní park Pieniny, založený v roce 1967, zůstává co do zájmu turistů tak trochu ve stínu nedalekých a mnohem větších Tater. Největší atrakcí je raftingové splouvání průlomu Dunajce a z geologického hlediska pestré hory (nejvyšší bod, Vysoké Skalky, měří 1 050 m n. m.). I v turistické sezóně jsou Pieniny oázou ticha a klidu. Jen co jsem se odtamtud vrátil, něco mě tam táhne zpět. I když doma v Toryse mírně mrholí, mám tušení, že západ slunce nad Lesnickým sedlem by mohl vyjít. A tak se tam letos vracím znovu, už ani nevím pokolikáté – vychytat to nejlepší světlo a podmínky není jen tak. Mnoho fotografů zde fotí za východu slunce, ale až když jsem jednou seděl na vrcholu Wysokieho Wierchu mi došlo, že teprve dobrý úhel zapadajícího sluníčka vykouzlí z reality pohádku. Ještě když jsem vystupoval z auta, padaly poslední kapky, ale nakonec se z toho vyklubal nejhezčí letošní večer za foťákem. Trhající se mraky mě i s dvacetikilovým batohem hnaly nahoru rekordním tempem, rychle všechno nachystat na focení. Poprvé vyšlo slunce asi na dvacet sekund, to jsem ani nestihl zmáčknout spoušť. Druhou, desetivteřinovou šanci už jsem nepromrhal, a pak se už jen dokola díval na LCD a věděl, že ta fotka je dokonalá. Tatranská pohádka Canon EOS 5D Mk II + Tamron 28-75 mm, stativ čas: 1/4, clona: 16, ISO: 100 [ jedenáct]

[dvacetosm

Život japonských businessmanů je často velmi stereotypní a nudný. Každý den stejný kolotoč: budíček okolo páté ranní, dlouhá cesta přecpanými vlaky do centra, úmorný den strávený sezením v budově ze skla a oceli a pozdě večer cesta zpátky domů. Pracovní den těchto manažerů rozhodně netrvá osm hodin a nahromaděný stres a únavu je po celém dni třeba setřást. Opilí muži, spící na ulici v oblecích a s koženým kufříkem pod hlavou, prázdné pohledy upřené do prázdných skleniček saké v tradičních hospodách Izakaya, noc strávená u stolku v McDonald’s – to je odvrácená strana života těchto zdánlivě úspěšných a bohatých. Život zde šněrují přísná pravidla firemní i společenské hierarchie a prosadit vlastní nápady je pro mladého člověka prakticky nemožné. Hodiny trávené v práci se odrážejí na osobních vztazích, nemít žádného kamaráda je docela běžné. Všichni ostatní pánové v nažehlených bílých košilích a dokonale padnoucích oblecích jsou jen konkurencí na cestě. Cestě k více práce, více peněz, méně času. Ještě více práce, ještě více peněz, ještě méně času. Ne každý tento život vydrží, ne náhodou patří Japonsko k zemím s největším procentem sebevražd. A ty se zde více než jinde netýkají lidí na okraji společnosti, ale právě těch z horních pater. Sladký sen Canon50D+Sigma30mm čas:1/100,clona:1.6,ISO:1600 Text a foto: David Těšínský www.tesinskyphoto.com[ třináct]

[dvacetosm

Ve městečku Al-Mintrib na okraji velké písečné pouště Wahiba zvědavě nakukuju do malé výstavní síně. Již přes týden cestujeme po Ománu, neprávem turisticky přehlížené zemi sultána Kábuse. Velkou náhodou potkáváme v galerii skupinu fotografů, členů zdejšího fotoklubu. U šálku kardamomové kávy se dozvídáme, že čekají na začátek velbloudích dostihů, o kterých nemáme ani tušení. Přátelský Humaid Al-Hajri, náš nový dobrovolný průvodce, nás odváží za město, kde se již beduíni s jejich velbloudy chystají na tradiční přehlídku. Samotné velbloudí dostihy jsou více o představení nejhezčích korábů pouště, než o vítězi v rychlosti. Ocitnout se mezi beduíny s místními fotografy má nespornou výhodu. Bez problémů mně Humaid domlouvá focení několika beduínů, takové snímky bych sám těžko pořídil. Dostávám se do fotografického rauše. Dostihy začínají. Překvapuje mě, jak rychle velbloudi běhají. Ománští fotografové v dlouhých pláštích a čepičkách (někteří dokonce v reportérských fotovestách) vypadají v kombinaci s moderními zrcadlovkami v rukou komicky. Jsem na celé akci jediný zahraniční fotograf. Slunce nad pouští postupně zapadá, ve zvířeném prachu zvířecích kopyt zkouším techniku panningu a doufám, že se aspoň jeden snímek vydaří. Když pak při probírání stovek fotografií narazím na tuto fotografii, vím, že je to ona. O prsa Nikon D7000 + Nikkor 18-105@27 mm čas: 1/80, clona: 14, ISO 100; polarizační filtr Text a foto: Pavel Svoboda www.photo-svoboda.cz[ patnáct]

Již několik let se věnujete výzkumům v ho- rách Kyrgyzstánu. Jak jste se k takovému, už na první pohled atraktivnímu tématu, dostal? > Do Kyrgyzstánu jsem začal jezdit díky projektu z programu české rozvojové spolupráce. V roce 2004 jsem z Kyrgyzstánu obdržel prosbu o pomoc při výzkumu a mo- nitoringu nebezpečných jezer v tamních horách. Hned jsem se pro téma nadchnul a připravil projekt, který byl brzy schválen. Během tří let jsme prověřili několik desítek jezer, projekt byl velmi úspěšný a tak jsme mohli pokračovat další čtyři roky. Výzkumu jezer jste se věnovali i nadále, nebo jste změnili téma? > Druhý projekt byl zaměřen i na studium vztahů vývoje [šestnáct M i c h a l Č e r n ý – g e o l o g , k t e r ý s e v r á m c i s v é p r o f e s e ú č a s t n í ř a d y z a h r a n i č n í c h p r o j e k t ů . V e S t ř e d n í A s i i , h l a v n ě v K y r g y z - s t á n u , p r a c u j e o d r o k u 2 0 0 4 . K r o m ě t o h o p o d n i k á d a l š í v ý p r a v y d o v z d á l e n ý c h a e x o t i c k ý c h z e m í . S t ř e d e m j e h o z á j m u j e i ž i v á p ř í r o d a a l i d é r ů z n ý c h e t n i k . Z e s v ý c h c e s t p ř i v á ž í v e l k é m n o ž s t v í f o t o g r a f i í , k t e r é s p o l u s č l á n k y p u b l i k u j e v r ů z n ý c h č a s o p i s e c h . rozhovor česká v kyrgyzských horách s t o p a

sedmnáct] jezer s ústupem ledovců a změnami kli- matu. Velkým úspěchem bylo vybudování stálé výzkumné stanice pod ledovcem Ady- gine v nadmořské výšce 3 600 metrů. Zjistili jste projevy změny klimatu i v kyr- gyzských horách během vašich výzkumů? > To je složitý problém, ale to, že probíhají, je nezpochybnitelné. Projevují se nejen mírným zvyšováním teploty, ale taky změ- nou množství a distribuce srážek a větším výskytem extrémních jevů. V Ťan-Šanu, stejně jako ve většině světových velehor, se projevuje nejvýrazněji ústupem ledov- ců a změnami v jejich objemu. My jsme zaznamenali průměrný ústup ledovců o deset až dvacet metrů za rok, ale ve výji- mečných případech to bylo až sedmdesát metrů! Týká se to hlavně menších ledov- ců, které leží v blízkosti nulové izotermy, která se postupně posunuje do vyšších nadmořských výšek. Pozorujeme i změny srážkového režimu, a to vše komplikuje vývoj ledovcových jezer a mnohdy zvyšuje pravděpodobnost jejich protržení. Hlavním tématem vašeho zkoumání jsou ledovcová jezera. V čem spočívá jejich nebezpečí, kvůli kterému jste se vlastně do Kyrgyzstánu vydal? > Ledovcová je- zera vznikají v důsledku tání a ústupu ledovců. Je jich několik typů, ale nej- běžnější jsou ta, která se vytvářejí před čelem ledovce a jsou hrazena morénou s ledovým jádrem. Vývoj jezer bývá velmi rychlý a v určité fázi dochází k nestabilitě hráze, která vlivem tlaku vody a ubývá- ní ledu uvnitř ní zkolabuje, nebo se v ní vytvoří nový odtokový kanál. V takovém případě dojde k rychlému „vylití“ jezerní vody. Díky velkému spádu říčního koryta je proud tak silný, že rve břehy a mění se v bahnito-kamenitý příval, který může mít až stonásobný průtok a ničí vše, co mu přijde do cesty. Proud je schopný unášet balvany velké jako autobus a velké stromy. Vzhledem k dynamickému vývoji jezer ve složitých velehorských podmín- kách je těžké průval předpovídat, a tak je důležitý právě jejich výzkum vedoucí k poznání jejich vývoje a vztahů s okolním prostředím a dlouhodobý monitoring ne- bezpečných oblastí. Mají tato jezera, ležící vysoko v horách, vliv i na lidi a jejich životy, nebo jde spíše o poznání přírodních zákonitostí? > Tře- baže jsou kyrgyzské hory málo osídlené a horská údolí využívají hlavně pastevci, jsou vodním přívalem ohrožené osady [ptal se: Jan Miklín; foto: Michal Černý]

[osmnáct a vesnice v jejích dolních částech, často po- stavené blízko řeky. Ta se vlivem protržení jezera může rozvodnit během pár minut na několikanásobný průtok. Ohrožení se může týkat i měst v přilehlých nížinách. Navíc riziko pro lidi roste s rozvojem tu- ristiky, kdy vysoko v horách, často právě přímo pod ledovci, vznikají horské chaty či tábořiště. Například pod ledovcem Ak- -Saj v národním parku Ala-Arča se v letní sezóně pohybují stovky návštěvníků přímo v dráze případného přívalu. Věda v odlehlých a divokých horách je určitě bohatá na nejrůznější zážitky. > To ano, pro mě už je to, co by bylo pro jiného bylo silným zážitkem a velkým dobrodruž- stvím, všední pracovní den. Zajímavá byla vždy práce na jezeře Petrova, které je nej- větším ledovcovým jezerem Ťan-Šanu. Mě- ření hloubek jsme tam prováděli z malého gumového člunu s motorem, na kterém jsme jezero mnohokrát přejížděli. Čelo ledovce tam spadá přímo do vod jezera a během slunečných dní se z něj každou chvíli odlamují bloky ledu, které pak pla- vou po hladině. Proto bylo poněkud nebez- pečné plout v blízkosti ledovce. Jednou se nám stalo, že když jsme byli asi sto metrů od ledové stěny, odlomila se z ní velká ledo- vá kra a sesunula se do vody. Zvedla se vlna a my s hrůzou očekávali malé tsunami, které mohlo náš člun obrátit a nás vrhnout do ledové vody. Naštěstí je v tom místě velká hloubka, takže se zvedla jen asi metr a půl vysoká vlna, která člun nadzvedla a proplu- la pod námi. Vzápětí však začaly kolem nás jako špunty vyplouvat na hladinu ledové kry. Naštěstí jsme už v té chvíli nastartovali motor a z nebezpečné zóny vyjeli. [A Odpolední idylka u stanice Adygine. [B Vysoké kyrgyzské hory pokrývají ledovce. [C Budova výzkumné stanice Adygine. Kyrgyzstán je jednou z nejhornatějších zemí světa. Převážnou část území zabírají hřbety Ťan-Šanu, které dosahují většinou výšek 4 000 – 5 000 m n. m. Menší ledovce začínají obvykle ve výšce kolem 3 500 m. Na východní hranici s Čínou a Kazachstánem se pak hory zvedají i do výšky přes 6 000 m n. m. a kulminují sedmitisícovkami Džengiš Čkusu (známou i pod ruským jménem Pik Pobedy) s výškou 7 439 m n. m. a Chan Tengri (7 010 m n. m.), pod nimiž se táhne 60 km dlouhý ledovec Inylček. Přes všechny krásy jsou kromě několika míst hory téměř pusté, bez houfů turistů. Můžeme Kyrgyzstánu závidět, že se tyto hory zvedají pouhých několik kilometrů od hlavního města Biškeku. Stačí vyjet po asfaltové silnici zhruba třicet kilometrů na jih a ocitnete se v národním parku Ala- Arča, který zahrnuje údolí stejnojmenné řeky a několik bočních údolí. Jedním z nich je údolí Adygine. Jeho konec uzavírá malý ledovec s mohutnou čelní morénou a dvacítkou různě velkých jezer. Tato lokalita, ležící v nadmořské výšce 3 500 – 4 000m, je jedinečnou přírodní laboratoří. Proto zde byla v rámci české rozvojové spolupráce vybudována výzkumná stanice. Malý domek, stojící na břehu největšího jezera, poskytuje ubytování a relativní komfort až osmi lidem. Energii poskytuje malá větrná elektrárna a solární panely a dokonce je možné si dopřát i horkou sprchu. Stanice slouží jako základna kyrgyzským i zahraničním výzkumníkům. Program zahrnuje klimatologický, glaciologický a hydrologický výzkum a monitoring přírodních rizik svázaných s průvaly ledovcových jezer. více na www.adygine.com boxinfocus

Do Kyrgyzstánu jezdíte pravidelně, stihl jste jej za tu dobu procestovat důkladně, nebo se vracíte stále na místa výzkumu? A co vás tam nejvíce zaujalo? > V posled- ních devíti letech jsem strávil v Kyrgyzstánu dohromady asi třicet měsíců, ale většinou jsme navštěvovali oblasti, které pro nás byly zajímavé pracovně. Na některá místa se tedy vracíme pravidelně, ale postupně jsem poznal celý severní Kyrgyzstán a ně- která místa v jiných částech země. Pokla- dem Kyrgyzstánu jsou jeho hory, řeky a je- zera. Na rozdíl od jiných světových pohoří jsou zatím minimálně ovlivněná činností člověka, turisté a horolezci jezdí jen do ně- kolika málo míst a většinou jsme byli upro- střed krásné divoké přírody úplně sami. Ale samozřejmě mám ještě velké rezervy v po- znávání této krásné země. To jsem si uvě- domil i letos v srpnu, kdy jsem se zúčastnil sedmihodinového monitorovacího přeletu vrtulníkem nad severním Ťan-Šanem. Na- ším hlavním úkolem bylo posoudit vývoj jezer a případné nebezpečí jejich protrže- ní, ale také jsem shora viděl spoustu míst, která by bylo zajímavé navštívit. Bohužel, i letecká doprava rozhrkaným vrtulníkem je tam komplikovaná, natož po zemi. Máte nějaké další vědecké projekty i v ji- ných zemích? > V minulých letech jsem kromě Kyrgyzstánu působil ještě v soused- ním Tádžikistánu. Před tím jsem se zú- častnil například geologického mapování Zaaltajské Gobi v jihozápadním Mongol- sku. To byla také fantastická, dobrodruž- ná a zajímavá práce. Je to nejodlehlejší a nejpustší část Gobi, kde je minimum vodních zdrojů a díky tomu tam na obrov- ské ploše nejsou kromě malé zapadlé vo- jenské posádky žádní lidé. Celé dny jsme jezdili a chodili absolutní divočinou s pes- trou škálou pouštních krajin a skalnatých horských hřbetů. Společnost nám dělali jen divocí osli, gazely, kozorožci a posled- ní stáda divokých velbloudů, kteří se již nikde na světě nevyskytují. Po celém světě jezdíte i ve volném čase. Která země z těch, které jste navštívil, vám je nejbližší a proč? > Do současnos- ti jsem navštívil skoro padesát zemí čtyř kontinentů, kromě Evropy jich bylo nejví- ce v Asii. A z nich se mi, samozřejmě kro- mě Kyrgyzstánu, nejvíce líbilo v Nepálu a na Srí Lance. Obě země jsou rozdílné, ale mají něco společného. Jsou nesmírně pestré, najdete tam krásnou přírodu, his- torické a náboženské památky a hlavně příjemné lidi se zajímavými tradicemi.

Pobřeží hrabství Cornwall na jihozápadě Anglie bylo odedávna poseto rybářskými vesničkami a země prošpikována štolami různých dolů. Zlaté časy bohatých úlov- ků na moři jsou dávno pryč a cínovým dolům již také odzvonilo. Když jsem však pod palmou pozoroval současný život na promenádě v městečku Penzance, zastavil se u mě místní rodák Dick Harris a jeho výklad o kulturních zajímavos- tech „anglické riviéry“ zakončil otázkou: „Slyšel jsi někdy o Richardu Trevithicko- vi? Ne? Tak zítra musíš do Camborne – na festival parních strojů. [supící ďábel] Moje první setkání s Trevithickem probí- há u místní knihovny, kde je na podstavci umístěna jeho socha v životní velikosti. Cen- trum už je naplněné davy lidí, kteří zavítali V 19. století bylo městečko Cambor ne v největším rozmachu. Leželo totiž u nejb o h atšíh o p ásma cín o vých d o lů . Na ko n ci min u léh o století však t ěž ba u tich la. Na ko n ci jed n é éry si však místn í lid é vzp o mn ěli na svého nejs lavn ějšíh o syn a – vyn álezce R ich ard a Trevith icka a v ro ce 1984 dali v z n i k n o u t f e s t i v a l u p á r y. K a ž d o ro č n ě s e k o n á p o s l e d n í s o b o t u v d u b n u a p ř i s p í v á k r e g e n e r a c i m ě s t a , k t e r é p o z a v ř e n í d o l ů z a č a l o u p a d a t . anglie návštěvave století páry [dvacet

na oslavu. Duch vynálezce vysokotlakého parního motoru je všudypřítomný a vznáší se zejména v unikající páře z komínů strojů seřazených za sebou. Před podívanou zamí- řím do jedné z mnoha restaurací na zapl- něné hlavní ulici. Dávám si fish and chips, jedno z nejpopulárnějších jídel na Britských ostrovech. Postarší manželé sedící u stolu proti mně sice přijeli až z Itálie, ale pochá- zejí z nedaleké vesnice, a sem přišli potkat dlouholeté kamarády. „Dnes tady bude celé město, zhruba třicet tisíc lidí,“ dozvídám se. Velká sláva rovněž panovala na Vánoce roku 1801. Den, kdy se Trevithick poprvé projel vesnicí na vozidlu poháněném párou, vyná- lezu nazvaném „supící ďábel“ (Puffing de- vil). Po výjezdu na místní kopec slavil úspěch a tento památný den je navždy zaznamenán v textu folklórní písničky „Na Camborn- ském kopci“ Od té doby šel Trevithickův ži- vot tak, jak se zpívá v písničce, tedy nahoru a dolů. Po několika neúspěších ve vývoji však vymyslel parní lokomotivu a jiné stroje, které se používaly zejména v báňském průmyslu. Jedním z mnoha přínosů vynálezce pro civi- lizaci bylo to, že s rozvojem železnice si lidé ve vnitrozemí konečně mohli dát k obědu čerstvou rybu, poněvadž se výrazně urychlila distribuce zboží v zemi. Díky své důmyslnos- ti přidával Trevithick další a další patenty a stal se klíčovou postavou průmyslové revo- luce. Bohužel neměl obchodní talent, a jeli- kož neuměl své vynálezy prodat, několikrát zbankrotoval. Po eskapádách v dolech Jižní Ameriky (v Peru, Kostarice a Kolumbii) se do Anglie vrátil zcela bez peněz. Doma mu vláda Velké Británie odmítla vyplácet stát- ní penzi a život tudíž dožíval bez prostřed- ků a v chudobě. I když dnes má zasvěcené upomínkové okno ve slavném Westminster- ském opatství v Londýně, na jeho pohřeb se skládali obyčejní dělníci z továrny v Kentu. [oslava páry] Ale smutek stranou. Současná oslava Trevi- thickova života je výletem do starých časů. Ulicemi prochází procesí tanečníků, kteří předvádějítance,jimižsebavilihorníci.Před domy probíhá bleší trh a atmosféru zašlého věku připomíná hudba linoucí se z několi- ka pojízdných flašinetů. Ulice Basset Road je zaplněná zaparkovanými stroji ponejvíce zastoupené parními válci a traktory. Nad- šení majitelé v zamaštěných montérkách provádějí poslední kontrolu před jízdou měs- tem. Po čekání na znamení nadešla správná chvíle a z komínů strojů se začíná linout pára. Ozývá se houkání a napětí před jízdou vrcholí. Celá kolona se dává do těžkopádné- ho pohybu. Ulice jsou lemovány jásajícími lidmi. Některé děti si zacpávají uši a starší chlapci i děvčata vybíhají před supící parní válce a nechávají na vozovce drobné mince. Po každém průjezdu je kontrolují a pokládají znova na zem. Chtějí je mít co nejplacatější. Tato dětská hra se jistě nezměnila od doby vynálezu v 19. století. Co se však za dvě stě let změnilo, je to, že dnes tyto velké stroje na přehlídce řídí také ženy. Součástí festiva- lujetakésoutěžveteránůatentorokjivyhrál pan Thomas se svým Roverem. Thomas, kte- rý je majitelem několika veteránů, říká: „Sa- mozřejmě s nimi nejezdím jen po soutěžích a přehlídkách, ale třeba i na nákup. A zejmé- na v létě se jezdím jen tak projet a pokochat krajinou.“ Z jeho komentáře je zřetelné, že on i ostatní nadšenci, bez kterých by festival nebylo možné uspořádat, žijí ve století páry více než pouhý jeden den v roce. dvacetjedna] [text & foto: Daniel Pečeňa]

22

WALDVIERTEL (T) +43(0)2822 54109

KARTA WILDE WUNDER CARD

209,00 € PP/DP

Ženy si obličeje líčí bílou pastou tanaka, muži nosí dlouhé sukně londží. Zatím- co procesí oranžově oděných mnichů na zaprášených ulicích prosí o svou den- ní almužnu, vy zakopáváte o stúpy z ry- zího zlata doslova na každém rohu. [pátek – symbol morčete] Sedím na nádvoří nejsvětější barmské stúpy Swedagon v bývalém hlavním městě Rangúnu. Pomalu se smráká a reflektory spolu s tunami zlata, které mě obklopují, vytváří neuvěřitelné světelné efekty. Stov- ky svatyň obklopují mohutnou centrální stúpu. Její historie sahá až dva a půl tisíce let zpátky a za tu dobu sem lidé po jednot- livých lístcích přinesli několik desítek tun P r v n í d í l č í v í t ě z s t v í d e m o k r a c i e v e v o l b á c h n a j a ř e r o k u 2 0 1 2 o t e v ř e l o z a h r a n i č n í m n á v š t ě v n í k ů m d v e ř e t é t o e x o t i c k é a t a j e m n é o b l a s t i , d o p o s u d v e d e n é m i l i t a n t n í j u n t o u . B a r m a j e j e d n o u z n e j i z o l o v a n ě j š í c h z e m í s v ě t a a d í k y t o m u j e z d e d o k o n a l e z a c h o v a n á k u l t u r a i t r a d i c e . barma bídapod tunami zlata [dvacetšest

zlata, ze kterých se dnes tělo stupy sestává. Nejskvostnější je ale její vrcholek, který je ozdoben neuvěřitelnými pěti a půl tisíci diamanty, z čehož ten největší váží 76 kará- tů – celých 15g. Život v areálu je neustáva- jící. V zemi, kde 89% obyvatelstva vyznává buddhismus, patří návštěva svatostánků do každodenní rutiny takřka všech lidí. Lidé přicházejí k oltářkům rozmístěným kolem hlavní stupy, přináší květiny, pálí vonné tyčinky, polévají Buddhovy sošky vo- dou a přitom mu svěřují své tužby a přání. Modlení má v Barmě svoje vlastní pravidla. Místní buddhismus v sobě obsahuje nema- lé množství indického hinduismu, astrolo- gie i víry v duchy nat. Z indické astrologie vzešel i kalendář, který rozděluje týden na osm dní: sedm dní, jako je známe my a k tomu středa, rozdělená na ráno a večer. Každý den má svého nebeského jezdce, ali- as své zvířecí znamení. Pondělí je ve znaku tygra, úterý ve znaku lva a podobně. Astrolo- gická znamení se v místním kalendáři ne- určují podle měsíců, ale podle dní. Pokud jste tedy například narozeni v pátek stejně jako Buddha, tak jste ve znamení morčete. Oltáře ve všech chrámech a stupách jsou potom rozděleny právě podle těchto zname- ní. Astrologie zde ale neurčuje jen to, kam se lidé můžou jít modlit, ale také dává jas- ná pravidla pro manželství nebo přátelství. Obecně například platí, že lidé narozeni ve stejný den v týdnu by neměli být v jakém- koli vztahu. Astrologie je ale využívaná i při rozhodnutích státnických, kdy věštci dopo- ručují vládě, který den je příhodný pro dělá- ní rozhodnutí a který ne. Věštec je v Barmě na každé ulici a lidé se za ním chodí radit ohledně běžných problémů. [osm vlasů dědy Buddhy] Ve Swedagonu je podle legendy uloženo osm Buddhových vlasů, které do země při- vezli bratři obchodníci před dvěma a půl tisíci lety. Jejich legenda je i legendou vzni- ku celého Rangúnu. Ve městě jsou celkem tři důležité stupy: Swedagon, Botataung a Sule. Legenda praví, že bratři získali vzác- nou relikvii od samotného Buddhy v Indii a do Barmy ji přivezli po řece Rangún. Když přijeli do Barmy, tak je vítaly davy nadšen- ců, za jejichž doprovodu šli předat relikvii králi. Král svolal poradu, kde vlasy umístit a za vhodné místo byl nakonec vybrán pa- horek, kde dnes stojí Swedagon. Na místě jejich vylodění byla postavena stupa Bota- taung, na místě koncilu pak Sule. Rangún se stal hlavním městem Barmy v roce 1885, kdy Britové dokončili koloni- zaci země. Z té doby také pochází dnešní centrum města, jehož majestátní paláce za dobu samostatnosti jen chátrají. Dnes (kdy je město přejmenováno na Yankoun) většinu z nich najdete obrostlé trávou a obehnanou plotem. Jediný hotel Strand si zachoval své koloniální kouzlo. Společ- ně s Rafflesem v Singapuru a Orientalem v Bangkoku patříval do elitní trojice nejlu- xusnějších hotelů v Asii. Zatímco jeho rivaly dnes obstarávají bezedné fondy nadnárod- ních korporací, Strand si zachoval původní atmosféru teakového nábytku a stropních větráků. Nejzvláštnější na prohlídce jakého- koli barmského města nejsou ani tak jeho památky, nýbrž jeho obyvatelé. S dokonalou izolovaností od zbytku světa si místní lidé zachovali zvyky a tradice snad ve stejné for- mě, jako když zemi opouštěli Britové po II. světové válce. Ženy s oblibou používají bílou pastu tanaka, která se získává rozemletím kůry stromu a smícháním s vodou. Tanaka plní funkci západního make-upu, ale kro- mě toho, že ženy činí krásnějšími, ochra- ňuje proti sluníčku i pocení a krásně voní. Štíhlí muži chodí v elegantních dlouhých sukních londží s uzlem na pupíku a zuby zbarvenými do ruda od žvýkání betelových ořechů. Betel má na svědomí i všechny jakoby krvavé fleky na chodnících z toho, jak jej muži vyplivávají z úst. Na ulicích je permanentní chaos, avšak seženete zde vše od exotického ovoce, přes DVD s bolly- woodskými trháky až po spodní prádlo stři- hu prababiček. Se svými stánky a několika telefonními aparáty zde sedí i spojovatelky, které suplují nefunkční systém komunikací v zemi. Takové živé telefonní budky. [otcovrah budovatel] Jistě nejkrásnějším místem v Barmě je jed- no z bývalých hlavních měst, dnešní archeo- logické naleziště Bagan. Pokud člověk doteď nepochopil pobožnost Barmánců, pochopí ji tady. Mezi 9. a 13. stoletím zde totiž lidé vystavěli skoro 4 400 stúp a chrámů. Od ho- nosných královských až po poměrně skrom- né svatyňky, tisíce jsou jich i dnes zasazeny na tropickou pláň u břehu řeky Iravádí, mezi políčka s podzemnicí olejnou a dýně- mi. Postavením stúpy si dle místní víry člo- věk vylepšuje karmu a zvyšuje možnost, že se dostane do nebe (což je jedna z dalších zvláštností barmského buddhismu). Legen- da o jednom z největších chrámu Dham- mayan Gyi praví, že druhý královský syn za- bil jak svého otce, tak staršího bratra, aby se dostal k trůnu a potom jako úlevu svému svědomí postavil tento chrám. Otci i bratru věnoval jednu sochu Buddhy a tím smazal dvacetsedm] [text & foto: Adriena Vyzulová]

[dvacetosm svůj hřích. Skoro jako odpustek ve středo- věké Evropě. Krásných chrámů jsou zde ale desítky, nejznámější z nich je Ananda, s pozlacenou střechou a čtyřmi sochami Buddhy uvnitř. Některé mají krásné fresky, jiné neopakovatelný výhled z terasy. Nejob- líbenější dobou na návštěvu je zde západ a východ slunce, které kromě horizontu po- setého chrámy nabízí i prchlivou atmosféru rudého horizontu a klidu rušeného jen kříd- ly mávajících volavek. Východ slunce je také oblíbený pro lety horkovzdušným balónem, kde vás na palubě přivítá britský kapitán se skleničkou francouzského šampaňského. Do trojlístku nejsvětějších barmských měst patří bývalé královské město Mandalay. V klášteře Kyauktawgyi můžete vidět 900tu- nového Buddhu z jednoho kusu mramoru, u stúpy Kuthodaw největší knihu světa – Tripitaku – vytesanou na 729 mramorových desek, či kouzelný dřevěný klášter Swenan- daw Kyaung, kde dříve meditoval sám král. Je tu také jedna z nejsvětějších pagod Ma- hamuni. Když budete mít štěstí, tak zde po- tkáte jedno z procesí na zasvěcení mladých noviců a novicek. Chlapci a děvčata ve věku sedmi let jsou oděni do honosných šatů a prochází pouť, kterou vykonal i Buddha, v sedmi letech ještě princ na cestě ze svého paláce. Mandalay je ale především město řemesel a obchodu. Do celé země se odtud vyváží mramorové sochy a zejména velmi žádané zboží – zlaté lístky. Ty stále ještě ručně roztloukají muži těžkým kladivem z lisem zpracovaných zlatých stuh. Oblíbe- ný je též místní jadeitový trh, který je nej- větším svého druhu na světě. Seženete tu vše od velkých kusů jadeitu pro dekoraci až po broušené kameny nejlepší kvality. [A V klášteře Amarapura společně obědvá více jak tisíc mnichů. [B Vesnická dívka přináší denní dávku dřeva na vaření. [C Dívky s ozdobnými lístky tanaky na tvářích. [D Místní žena z Baganu s cestovním zavazadlem, do kterého se vejde i dítě.

[jak je důležité býti mnichem] Jen několik kilometrů za Mandalay čeká další bývalé královské město Amarapura. Je zde nejdelší teakový most na světě U Bein, který měří přes míli a je jedním z nejfoto- geničtějších míst v Barmě. Kromě čilého pěšího provozu mezi protilehlými vesnice- mi zde potkáte i oblíbené věštce a prodejce ptáčků. Ti nejsou na pekáč, ale na vylepšení karmy – to když jim vrátíte svobodu. Prodej- ci zaplatíte, ptáčka vypustíte, on si potom nachytá nové a obchodní koloběh pokraču- je… Hned za rohem je další oblíbený barm- ský klášter Maha Ganayon Kyaung. Moud- rost zdejších učitelů přinesla klášteru nejen slávu, ale i peníze a jeho mniši jako jedni z mála nemusí denně na ulicích žebrat o jídlo. Místo toho jej dostanou z jedné z ob- rovských kádí, rovnou do nádoby, a to každý den přesně v půl jedenácté. Když se jich tu na jídlo sejde několik set, doslova zaplaví jí- delny svými šafránovými hábity. Atmosféru dokresluje zástup zvědavých turistů, kteří v honbě za dokonalou fotografií cpou mni- chům objektivy doslova do talíře. V životě Barmánce je náboženství a rodi- na to nejdůležitější. Každý muž musí být jednou za život mnichem, lépe dvakrát. Většina populace, která je jednou z nej- chudších na světě, jí jen jedno jídlo den- ně. Misku rýže. Přesto se vždy najdou pe- níze na zlaté lístky pro jejich milovanou stupu. Buddha zajistí, že se jejich provině- ní zapomenou, že se splní jejich sny. Kolik zlatých lístků museli asi darovat s přáním svobody a demokracie? Doufejme, že se nyní jejich tužby vyplní. Nejširší nabídka zájezdů nejen do Zajímavou akci uskutečníme i pro vás! www.l ivingstone.cz Barmy Měnou Barmy je kyat (1 USD = 850 K) Pro směnu je vhodné přivést si zcela nové dolarové bankovky. Většinu hotelů a vstupů do památek je možné zaplatit v dolarech, jídlo, dopravu a suvenýry je výhodnější platit v kyatech. V Barmě nelze platit platebními kartami a neexistují zde bankomaty. V Barmě nefunguje roaming a zakoupení místní SIM karty je velmi komplikované a drahé. Mezinárodní hovory je možné uskutečnit z místních pevných linek za cenu od 5 USD za minutu. Internet je přístupný v internetových kavárnách ve všech turistických místech. infocus

Mladý sympatický doktor Richardo z New Jersey dostal od jedné ze svých pacientek pozvání na oslavu patnáctin její dcery. To by nebylo nic tak neob- vyklého, kdyby se narozeninová párty nekonala v ekvádorském pralese. Skoro vykácené části, nutno upřesnit, ale i tak. [posilnění na cestu] Účastnit se takové slávy byla velká čest. Nenápadně jsme tedy „museli“ rozšířit toto pozvání i o vedoucí neziskové organi- zace MeHiPro Gaby, která tamní pralesní zdravotní středisko podporuje, včetně mě – toho času dobrovolníka ajťáka tamtéž. Takovou událost jsme si nemohli nechat ujít. A podařilo se! Ze zdravotního středis- Q u i n c e a ñ e r a a n e b o s l a v a p a t n á c t ý c h n a r o z e n i n j e v E k v á d o r u j e d n o u z n e j d ů l e ž i t ě j š í c h s l a v n o s t í . D o k o n c e j e v ý z n a m n ě j š í n e ž s v a t b a , p o k u d v ů b e c k n ě j a k é d o j d e , č i o s m n á c t i n y. O n o p ř i e k v á d o r s k é m s t y l u ž i v o t a b y t o t i ž o s m n á c t i n y b y l y t r o c h u o p o ž d ě n ý m o f i c i á l - n í m v s t u p e m d í v k y d o j i ž p ř e d n ě k o l i k a l e t y z a p o č a t é d o s p ě l o s t i . ekvádor salsav gumákách [třicet

ka, nízkopodlažní nízkorozpočtové budovy na vršku nad vesnicí, jsme vyrazili v sedm, což je na rovníku již za tmy. V Ekvádoru všechny siesty začínají v pozdějších hodi- nách. Šli jsme přes „centrum“ La Y, neb jsme potřebovali oslavenkyni koupit dá- rek. Střed vesničky tvořil shluk domečků, obchůdků, bahna, dvě hospůdky, kulečník v kůlně se slepicemi a teplým pivem, psi, děti a hudba linoucí se z různých stran. Jako dárek jsme koupili nějaké hadříky a halenky, to dívka-žena ocení i v pralese. Jelikož tu Gaby všichni znají, museli jsme ještě navštívit jednu hospůdku – několik umělohmotných rozlámaných židliček v přízemí obytného domku – na několik povinných vět a doušků. Projít bez povšim- nutí vesnicí v pralese opravdu nelze. Hned nám nalévají pivko a místní čůčo, destilát z cukrové třtiny s ovocem. Síla nápoje se stupňuje s narůstajícím počtem dní, ten- hle byl už notně uleželý. Ušpiněné lahve teplého piva otvírají nejstarší štamgasti zuby, a když se na mě jeden zaculí, moc už mu jich nezbývá, ale snad to ještě na pár kousků vydrží. Nahořklý mok se nalévá do oštípaných upatlaných umělohmotných skleniček naplněných ledem udělaným z vody bůhví odkud a bůhví jak – asi z tro- pického jezírka s neonkami, kam jsme se nebojácně chodili ve volném čase jako je- diní koupat. Skleniček byl ale nedostatek a tak musel každý vypít podanou lahůdku na ex a ihned podat dál. Jen tak mimocho- dem jsem si vzpomněla na poučky z Lone- ly Planet. Pijte jen z láhve a rozhodně se vyhýbejte jakémukoli pití s ledem. O hro- madném pití se v průvodci ale nezmiňo- vali. Jeden děda, který se již podíval na dno hodně plastovým skleničkám, začal skládat básničky na mé modrozelené oči. Prý, bo- hužel slova byla v nějakém starém nářečí, kterému vůbec nikdo ze spolusedících ani spoluspících nerozuměl. Lidé zde na ves- nici jsou velice komunikativní, se všemi se musíte zastavit, popovídat, nechat si říci, co je nového, že se jim narodil kůň, dítě, nebo že se sestra přestěhovala… [blátem a pralesem] Nakonec jsme vyrazili asi v půl desáté spo- lečně s jedním místním mužem, který se nabídl, že nás doprovodí. Nesl s sebou ma- četu, což jsme během cesty velice ocenili. Na místo, kde se konala oslava, to mělo být přibližně půl hodiny, ale údaj se vztahoval k denní době a pro místní lidi. Takže jsme šli více jak hodinu a slovo „šli“ nebyl ten správný výraz. Představte si nejdříve cestu, pak jen pěšinku pralesem, po kolena zalitá v bahně. Občas někomu z nás zapadl gu- mák a člověk vyndal pouze nohu, takže mu botu musel někdo další z bahna vyprostit, což nebyl úkol zrovna jednoduchý. Nevěřila bych, že ekvádorské tropické bahno je tak jiné – prostě lodo není bahno! Cesta byla strmá, z kopce do kopce, rovinky jakoby ani neexistovaly. A i když jsme se v širších úsecích drželi za ramena, občas to stejně někdo v kluzkém bahně neustál. Jako z pohádky o Jeníčkovi a Mařence se najednou v dálce objevila světélka, za ni- miž jsme mířili. Spíše než očima jsme se ale řídili sluchem: zdá se mi to, nebo slyším ekvádorskou diskotékovou hudbu? Nezdá! Brodím se nočním ekvádorským pralesem, po kolena v bahně, okolo se skrývají tarantule, hadi, obrovští mravenci a bůhví co ještě a toto zápasení doprovází třicetjedna] [text & foto: Jana Troupová]

[třicetdva temperamentní hlas kolumbijské zpěvač- ky Shakiry! Když jsme konečně dorazili, nemohla jsem ani popadnout dech. Ani ne tak kvůli poslednímu stoupání a pla- zení, ale kvůli pohledu, který se nám na- skytl. Na kopečku v pralese, u dřevěného domku se střechou z palmového listí byla zbudo¬vaná konstrukce hodna jakékoli venkovní slavnosti v Čechách. Konkrétně, měřila přibližně 30 na 15m, jediný rozdíl byl v materiálu: postavena byla z bambusu, propriety jako balónky a fáborky, díky nimž nevýrazné tyče rozkvetly jako nádherné or- chideje na nakousaném stromě v pralese, už ale byly stejné. Vedle domečku byl ještě dřevěný „stánek“ se stolem na dárečky pro oslavenkyni a naaranžovanými poschoďo- vými dorty. Když jsme se na sebe podívali, bylo nám jasné, že na oslavu takhle ne- můžeme. Nejdříve ze sebe musíme umýt bahno, alespoň co půjde, ale moc to nešlo. V kádi byla jen na dně trocha žluté vody. Tou jsme si mohli umýt pouze ruce a zpo- cený obličej, jinak se muselo šetřit. „Moh- la bych někde na záchod?“ ptám se paní domácí. Ne že by v pralese nebylo místa dost, ale abych snad neurazila, nevím, jak to tady chodí. Že jsem byla tak slušná! Malá baculatá indiánka ukázala na budku za domem. Za svitu čelovky hledám v mali nkaté smradlavé místnůstce díru v prken- né podlaze, abych se alespoň trefila. Co to leze okolo? Raději tam ani nesvítím… [proměna v ženu] Sedli jsme si na lavičky, umístěné podél stanu. Vnitřek byl určený nejprve k tra- dičním úkonům a pak k tancování. Odha- dem zde bylo tak sto padesát lidí. Vůbec netuším, odkud se všichni najednou vzali a z jaké dálky museli dorazit. Co mi ústa otevřelo ještě více, byla jejich vizáž. Všichni byli krásně oblečeni, ženy v lodičkách, vět- šina mužů příjemně voněla. Jakým zázra- kem se zde takto zjevili? Prostě. Dojeli sem na koních a slavnostní oblečení a taneční boty si přivezli v igelitových taškách. Že nás to také nenapadlo. Mohli jsme se sem na čtyřnohých nepostradatelných pomoc- nících vydat také, stejně jako na vakcinač- ní brigády po vzdálených vesnicích v pra- lese. Takhle se budeme v rádoby umytých gumovkách opravdu vyjímat. Ale co, už jste někdo protancoval celou noc v rytmu salsy a merenge v gumákách? V ekvádorském pralese? S úžasnými, rytmicky nadanými muži? S hudbou linoucí se z metrových re- produktorů? Na slavnosti Quinceañera? Že ne? Vřele doporučuji. Oslava „patnáctky“ začala tradičně místní- mi zvyky. Nejprve přišla ONA v doprovodu čtrnáctic. Na sobě měla růžové šaty, o rok mladší dívky byly všechny oděny ve světle modrém. Poslední z nich nesla na vyšíva- ném polštářku botky na vysokém podpatku. Ty si oslavenkyně obula a zpět na polštář umístila dívčí pantoflíčky. Pak jí mladší dív- ky namalovaly. Pod sukýnkou a spodničkami měla tolik podvazků, kolik se čtrnáctiletých dívek účastnilo oslavy. Každý podvazek mu- sel nejdůležitější slečně večera stáhnout jiný mužčichlapecadáthonanohudívce,která projde tímto aktem dospívání za rok. Stejně jako na svatbě i tady oslavenkyně zahazovala svou kytici, kterou chytaly mladší dívky. Poté tančila Quinceañera se svým tatínkem, ale záhy ho vystřídali místní mladíci. Zatímco otec tancoval ještě se svou dcerou – dívkou, hoši už s dospělou ženou. Když ceremonie skončila, konečně začala ta pravá zábava, trvající – jak jinak v Ekvá- doru – až do ranních hodin. Někdy po půl- noci byla servírována večeře, k níž jsme na plastových talířcích bez příboru dostali hodně rýže a málo kuřecího masa. Roz- krájený narozeninový dort plácli na zbytek rýže, nádobím se musí v pralese šetřit. Byl výborný, jen, kde ho pekli? Někdy před čtvrtou hodinou ranní, ještě v plné zábavě, jsme se rozhodli jít domů. Po dobré hodi- ně strávené loučením a dohadováním, že přece takhle brzy ještě nemůžeme odejít, jsme konečně vyrazili. Za zvuku salsy jsme opět padali a zápasili s bahnem, vyproš- ťovali gumovky, plašili „drobotinu“. Už chápu, jakým problémům místní lidé čelí, musí-li navštívit doktora. My jsme šli pou- ze hodinu (a to prý cesta nebyla ještě nej- horší), ale z některých oblastí, pokud lidé nevlastní koně, se vzdálenosti měří na dny. To už se nedivím, že se nově narozené děti „objeví“ na první proměření a očkování třeba až po roce. Konečně po šesté hodi- ně ranní jsme se v La Y zastavili u domku, kde postarší muž stahoval zabitou krávu. Začal prý před pátou, aby ještě nebylo teplo a mouchy. „Kůži musím stáhnout neporu- šenou a v jednom kuse, tak za ni dostanu nejvíce,“ vysvětluje nám řezník, a aniž se na nás otočí, mačetou opatrně oddělí další kousek kůže od stále teplého masa. Zabi- tá kráva leží na holé zemi, nohy uvázané na špagátech, všude krev, bahno – vlastně lodo. Je neděle, devět hodin dopoledne. U kadibudky si čistím zuby, nepršelo, re- zervoár je opět prázdný, takže jen hrníček vody na ranní hygienu. Dnes je pozdě, žád- né tukany na mangovníku neuvidím. Zdá se mi to, nebo z dálky ještě slyším salsu?

Ž Á D E J T E O R I G I N Á L – M O I R A J E J E N J E D N A ! ZNAČKOVÉ PRODEJNY MOIRA: BRNO - GROHOVA 17, BRNO 2; ORLÍ 17, BRNO 2 ČESKÉ BUDĚJOVICE - NÁM. PŘEMYSLA OTAKARA II. Č. 23. HRADEC KRÁLOVÉ 1 - V KOPEČKU 88 JIHLAVA - MASARYKOVO NÁM. 1220/53 JINDŘICHŮV HRADEC - NÁM. MÍRU 86 KARLOVY VARY - DR. DAVIDA BECHERA 908/29 LIBEREC - NÁM. EDVARDA BENEŠE 14/15 M. BOLESLAV - U KASÁREN 1379/3 OLOMOUC - OSTRUŽ- NICKÁ 332/20 OSTRAVA - OC LASO - MASARYKOVO NÁM. 15 PARDUBICE - SMILOVA 356 PÍSEK - SMETANOVA 78 PLZEŇ - AMERIC- KÁ 1125/62 PRAHA - HYBERNSKÁ 1, PRAHA 1; ANTALA STAŠKA 114/20, PRAHA 4; VEVERKOVA 1411/6, PRAHA 7; J. PLACHTY 28, PRAHA 5 STRAKONICE - KOCHANA Z PRACHOVÉ 121 ÚSTÍ NAD LABEM - MÍROVÉ NÁM. 66/18 ZLÍN - KVÍTKOVÁ 475 KATALOG PRO VÁS NA ADRESE: MOIRA CZ, A.S., KOCHANA Z PRACHOVÉ 121, 386 01 STRAKONICE, E-MAIL: INFO@MOIRA.CZ WWW.MOIRA.CZ Č E S K Ý V Ý R O B C E F U N K Č N Í H O P R Á D L A

Starobylá Savíra se svými hradbami, modrobílou medínou, křivolakými ulič- kami, tlustými kočkami a vůní ryb pro- dchnutým přístavem je jedním z nejma- lebnějšíchmarockýchměst.Jehopravými vládci však jsou tisíce racků, kroužících nad rozbouřeným pobřežím. Dlouhá historie Savíry sahá až do 5. stol. př. n. l., kdy zde na své dlouhé průzkumné cestě založil obchodní osadu kartaginský objevitel Hannón Mořeplavec. Postupně se zde vystřídali také Řekové, Kréťané i Říma- né, což dokazují pozůstatky vily, které tady archeologové vykopali spolu s mincí, datova- nou do 3. stol. n. l. Jméno Essaouira – jak se dnes město oficiálně jmenuje – byste ale na tehdejších mapách hledali marně. P o b ř e ž í M a r o k a , t o j s o u d v a t i s í c e k i l o m e t r ů p l á ž í a s k a l - n í c h ú t e s ů , n e u s t á l e b i č o v a n ý c h v ě t r e m a v l n a m i , k t e r é s e n a n ě j j e d n a z a d r u h o u v a l í A t l a n t i k e m . V l n á m a v ě - t r u v z d o r u j í i o p e v n ě n é p ř í s t a v y , p o d l o u h á s t a l e t í b o j u - j í c í m e z i s e b o u o m o c a p e n í z e a s p o l e č n ě p r o t i p i r á t ů m . maroko království racků a větru [třicetčtyři

Ve fénických dobách dostala osada jméno Arambys („hora hroznů“), geograf Ptole- maios přístav uvádí pod názvem Tamuziga. Podobně staré je i pojmenování Migdol, jež znamená „strážní věž“ nebo malou pev- nost. Podle jedné z teorií bylo právě z tohoto základu odvozeno jméno Mogador, poprvé zaznamenané ve 13. století a používané dokonce oficiálně během první poloviny mi- nulého století, v období francouzského pro- tektorátu. Jiná teorie ovšem praví, že Migdol byl odvozen od jména marabúta – svatého muže – Sidi Mogdoula, jenž údajně vykonal dvanáct náboženských poutí a poté, co se do- žil 140 let, byl pohřben právě v Savíře. [purpur nad zlato] Vraťme se ale ještě jednou k přelomu leto- počtu. V roce 25 př. n. l. zde byla numidij- ským králem Jubou II. založena továrna na purpurové barvivo. To se získávalo ze schránek dravých mořských plžů ostranek. V tehdejší době šlo o velikou vzácnost, pou- žívanou například k barvení rouch senáto- rů Římské říše. Jak píše Aristoteles, barva měla cenu deseti- až dvacetinásobku hmot- nosti ve zlatu. Není divu, že recept na její výrobu byl pečlivě střežen. Pověst vypráví, že tradiční postup byl nenávratně ztracen během následujících válek, avšak zaručeně pravé barvivo se občas v ulicích Savíry obje- ví i dnes. Významným přelomem v historii města bylo založení portugalské pevnosti, iniciované králem Manuelem I. Tu jeho poddaní vystavěli na jednom z ostrůvků, které savírský záliv chrání. Portugalci tu však vydrželi pouhých devatenáct let, pak pevnost ovládli místní a během následu- jících staletí vzdorovali pokusům o dobytí třicetpět] [text & foto Jan Miklín, www.janmiklin.cz]

[třicetšest města ze strany Španělů, Angličanů, Holan- ďanů i Angličanů. Savíra totiž měla vynikají- cí strategickou polohu a díky příhodné polo- ze vůči větru se stala důležitým obchodním centrem. Do přístavu a po moři dále do Ev- ropy putovaly karavany naložené cukrem, solí, zlatem i pavím peřím, na dalekou ces- tu do Nového světa odplouvaly lodě s otroky. Není divu, že se Savíra stala rájem nejen pro obchodníky, ale také pro piráty. [architektonický skvost] Dnešní podoba i název města mají kořeny v 18. století a jsou spojeny se jménem sul- tána Sídí Mohammeda ben Abdalláha z dy- nastie Alawitů. Ten pozval francouzského architekta z Avignonu Nicholase Théodora Cornuta, jenž spolu s dalšími evropskými architektyměstoběhemdvanáctiletpromě- nil tak, že jej sultán pojmenoval as-Sawíra, což v překladu znamená „dobře uspořáda- ná“. Spolu s přizváním židovských obchod- níků – kteří se usadili ve vlastní čtvrti, me- llahu – a potlačením pirátů to byl důležitý krok k dalšímu rozkvětu města. Celé dnešní staré město – medína – bylo obehnáno hrad- bami, ze kterých se do moře dodnes zubí řada kanonů. Z kamenných stěn vyrůstají strážní věže, dvě z nich s krásných výhledem na moře: Skala du Port a Skala de la Ville. Zatímco z první, ležící jižněji, je krásný vý- hled na přístav, Mogadorské ostrovy i medí- nu, severnější Skala de la Ville je na rozdíl od ní přístupná volně. Zejména během zá- padu slunce se z ní a přiléhajících hradeb stává oblíbené korzo pro místní i turistu, přicházející kochat se rudým kotoučem, po- malu se nořícím za obzor Atlantského oceá- nu. Pokud si zde chcete vychutnat klid, není nic jednoduššího, než sem přijít brzo ráno. Tehdy má bašta úplně jinou atmosféru, namísto teplých tónů zapadajícího slunce převládá chladná modrá oceánu i bezmrač- ného nebe a hradby jsou úplně liduprázdné. Hejna racků i dobře živené kočky však člo- věka neomylně lákají do centra dění, kde je živo i v brzkých ranních hodinách. [vůně ryb] V přístavu již rybáři vytahují své úlovky a mezi loděmi, pohupujícími se na vlnách, hlasitě vychvalují právě to své zboží. Na ne- dalekém náměstíčku kuchaři pomalu ro- zehřívají své grily a snaží se kolemjdoucí nalákat k čerstvému občerstvení, zaručeně lepšímu než u kteréhokoli z desítek stán- ků vedle. Systém je jednoduchý – z pestré nabídky si vyberete rybu, kraba, mušle či jakékoli jiné „mořské potvory“ a po pár mi- nutách čekání se již z talíře před vámi line nádherná vůně čerstvě připravené krmě. Recept není nijak složitý – trocha soli, špet- ka koření, k masu čerstvý chleba a zeleni- nový salát, ale výsledek proti masu, mají- cím za sebou tisíce kilometrů v mrazících boxech letadel a aut nesrovnatelný. Ódou na čerstvé suroviny jsou i pomerančové džusy, vymačkané z oranžových plodů tady a teď. Savíra je vůbec z kulinářského hle- diska atraktivní, pestrá historie a míchání kultur mají za následek takovou pestrost, že je těžké odolat. Z pekáren voní čerstvé bagety soupeřící s tradičními plackami marockého chleba, palačinky si můžete dát aspoň na dvacet způsobů a při pozoro- vání okolního dění z příjemné kavárničky s poctivým espressem v ruce snadno zapo- menete na to, že Savíra není to jediné, co jste v Maroku chtěli vidět. A dokazuje to i městská fauna. Zatímco v jiných městech převládají psi, v medíně vládnou kočky mimořádných rozměrů, před kterými se i osamocení hafani mají na pozoru. [šílený vítr a Jimi Hendrix] Jediné,copohoduumořetrochukazí,jene- ustávající studený vítr od moře. Berbeři mu dali jméno Alizée a říká se, že mnohé míst- ní dovedl k šílenství. Zejména v zimě je jeho neustálé skučení nepříjemné a i v létě po se- tmění rychle srazí teplotu níže, než by bylo milé. Ze stejného důvodu nepatří savírské pláže – jinak pěkné – k oblíbeným koupacím destinacím, vln a větru si tady užívají spíše surfaři. Příjemná může být i procházka po písku (nebo projížďka na koni či velblou- du, pokud člověk neodolá některému z de- sítek naháněčů) směrem k pevnosti Bordž el-Berod, která údajně inspirovala Jimiho Hendrixe ke složení písně Castles Made of Sand. Jimi je vůbec místními oblíben, a ač město navštívil jen jednou a pouze na jede- náct dnů, skoro v každém hotelu, restauraci a kavárně vám budou tvrdit, že právě tady spal, jedl a pil kávu, zatímco si brnkal na ky- taru první tóny větrných písků. Co na tom, že album s touto skladbou vyšlo dva roky před tím, než Savíru navštívil… I když vás vítr od moře zažene do úzkých uliček sta- rého města, litovat nebudete. Medínu má každé marocké město, ale ta savírská se mi líbila nejvíc. Vládnoucími barvami tu jsou bílá s modrou, občas doplněné červenými dveřmi či žlutými okenicemi. Místo zvonění se tu při návštěvách doposud klepe krásně zdobenými klepadly a občas se průchodem mezi domy mihne žena v tradičním bílém hábitu. V takových chvílích máte pocit, jako byste se závanem kouzelného větru přenesli o pár staletí zpět.

mozaika plná barev, orientálních vůní, hudebních stylů a nádherných památek Letoviska Agadir a Saidia přímým letem z Prahy, cena již od 11 990,- 8 dní s polopenzí.

Topí Pigula (* 1966 v Ostravě, žije v Ústí nad Labem) pracoval jako dřevorubec, kuchař i učitel, ale poslední léta jej zcela pohltilo focení a psaní ve všech polohách – od novin přes časopisy po webo- vé portály. Na svém kontě má stovky článků, kratších i delších cest, několik knih a výstav, pro zapálené nadšence do focení po- řádá fotokurzy. Od roku 2007 vedl časopis Travelfocus jako šéfredak- tor. Jeho fotografie, články a no- vinky o všech aktivitách najdete na webu www.topi-photo.cz. Srí Lanka nebo Šrí Lanka? U nás se použí- vají obě dvě varianty. Jak to tedy zní, když o svém státu mluví místní? > Místní svému státu říkají zkráceně Lanka. A jak je to správně? Předpokládejme, že české Ministerstvo zahraničních věcí to ví. Na jeho stránkách je název Srílanská demokratická socialistická republika, což ve mě sice vzbu- zuje jistou nelibost, ale je to tak. Tento český název používá i databáze diplomatic- kých akreditací ve správě diplomatického protokolu ministerstva zahraničních věcí. Ještě pod jménem Cejlon se Srí Lanka stala takřka synonymem kvalitního čaje. Jaký je běžný místní čaj na ulicích? > Výborný. Já nejsem nikterak velký čajový fajnšmekr, byť se „pytlíkovým“ čajům pokud možno vyhý- bám. I ten nejlevnější pouliční čaj, pokud je dělán přímo z čajových lístků a nikoliv z pytlíku, je lepší, než běžně dostupný český sáčkový. Z toho pramení jedna rada: dáte- li si na ulici čaj (což je z hlediska hygieny bezpečný nápoj z převařené vody), chtějte místní a nikoliv pytlíkový. Chuťově na tom jenom vyděláte. I laik si po chvíli zapamatu- je alespoň ty nejčastější zkratky označující kvalitu čaje. Nápoj je to tradiční, levný a ne vždy se pije s mlékem, což je zvyk, který do své říše zanesli Britové. Jeden z cílů výle- tu na Srí Lanku bylo přivézt si dostatečnou zásobu čaje (na rok, neb v roce 2014 se tam chystáme znova) a mám pocit, že jsem svou spotřebu poněkud podcenil. Moderní dějiny ostrova byly poznamená- ny konfliktem mezi převažujícími buddhi- stickými Sinhálci a menšinovými hinduis- tickými Tamily. Pozoroval jsi to i ty? > Na severu, kde byly největší spory, jak územní, tak separatistické, jsem nebyl. Na Tamily, respektive Tamilky, jsem nara- zil výjimečně. Často jsou zaměstnávány jako sběračky čaje, což je práce poměrně náročná, zřejmě špatně ohodnocená a místní je proto považují za méněcen- nou chudinu. Použiju poněkud nekorekt- ní, nicméně pravdivé přirovnání: dívají se na ně jako Češi na Ukrajince v 90. létech minulého století. Ostatně Tamilové byli přiváženi Brity ještě v době koloniální správy jako levná pracovní síla. LežícíBuddhavjeskynnímkomplexuvDambule.

Prožívají to i místní, nebo jde o spíše uměle vyvolaný spor, jako tomu bylo třeba v Kyrgyzstánu před pár roky? > Nedomnívám se, že by byl konflikt uměle vyvolaný, spíše šlo o vyeskalovaný nátlak většinových Sinhálců, kteří například původně uznali jako jediný oficiální jazyk sinhálštinu. Teprve po tisících mrtvých se v rámci urovnávání sporu stala národním jazykem i tamilština. V době britského „vládnutí“ k žádným větším svárům nedocházelo. Teprve v rámci osamostatně- ní si dvě největší etnické skupiny chtěly „urvat“ svůj podíl na moci a Sinhálců bylo jednoduše víc... Ale pro úplné zárodky konfliktu bychom museli jít ještě dál do historie, daleko před koloniální doby. Je napětí na ulicích nějak patrné, musí si turista dávat na něco pozor? > Z hledis- ka cestovatelské bezpečnosti jsem neza- znamenal ani náznak nebezpečí. Naopak Srí Lanka mi přišla velmi pohodová s usměvavými lidmi, kteří zatím pořád ještě (s výjimkou Tamilek na plantážích) nechtěli peníze za focení. Srí Lanka leží jen pár desítek kilometrů od indického pobřeží. Co mají obě země společné a naopak rozdílné? Pozná člo- věk na první pohled, že není v Indii? > Nejrychleji by to poznal ve chvíli, kdy by se pokusil zaplatit indickými rupiemi, stejně tak, jako kdyby je v hovoru za Indy označil. Srílančané jsou na svůj stát pat- řičně hrdí a „přistěhovalce“ moc rádi nemají. Právě tady zřejmě bude současné nacionalistické jádro sporu s Tamily, které Sinhálci považují za „indické přistěhoval- ce“. Společné mají to, co jim zůstalo po Britech: například systém železnice a samozřejmě vazby na původní koloni- zátory. Společné mají (částečně) nábo- ženství, ostatně nejdůležitější buddhistic- ký artefakt, Buddhův zub umístěný v Kandy, připutoval z Indie. Doporučil bys nějakou specialitu do foto- grafické brašny, kterou by lovci snímků neměli při cestě na tento ostrov rozhod- ně zapomenout? > Vzhledem k tomu, že jde o tropy s ostrým sluncem, občas se hodí polarizační filtr, nebo přechodový šedý, který sníží kontrasty ostře bílých mraků, hrozících na fotce přepálením. Na závěr si neodpustím otázku na tvé jméno, které zní dost exoticky a člověk se zamyslí, zda jde o pseudonym, nebo ho máš skutečně zapsané v občance. Jak to tedy je? > Zní to opravdu poněkud exo- ticky a je to velmi častá otázka. Mám ho jak v občance, pasu, řidičáku tak i na rod- ném listu. Zvláště na ten poslední zápis jsem velmi hrdý, protože příjmení mám stejné celý život, ale Topim jsem oficiálně, tedy „papírově“ až od roku 2010. Ale vystupuji pod tímhle jménem už desítky let – od svých patnácti. srílanka ostrovčajovéholistu FocusTopíhoPiguly

V továrně na výrobu šperků je potřeba nejprve připravit stříbrný kroužek, jež ponese opálu podobný polodrahokam. Pohled z Malého Adamova vrchu ukazuje, že Srí Lanka je opravdu kouzelným ostrovem. > >

Moon stone, tzv. měsíční kámen, ručně vytěžený z třicet metrů hluboké kolmé štoly. < Těžba selenitů není úplně bezpečná. >

Bičovka nosatá je jedním z jedovatých, ale nesmírně fotogenických hadů. > Mravenec s široce rozevřenými kusadly je připraven se bránit. >

Lepoještěr Calotes versicolor byl ochotný naší fotografující skupince pózovat několik dlouhých minut. Rapsodie v hnědé, tak jsem si pro sebe pojmenoval tento snímek vážky. < >

Kandyjskétancejsousamostatnoufolklorní,historickou,tanečníiestetickoudisciplinouzdejšíkulturníscény.

Navštivte nás na

Už ani nevím, proč jsem chtěla jet na Madagaskar. Asi za to opravdu mohl ten populární animovaný film. Určitě je znáte – zpívající bandička zvířat z americké ZOO na výletě v Africe. S představou z kresleného filmu jsem se v jednu ráno ocitla na letišti v Antananarivu. Po chvilce mi bylo jasné, že tato část světa má k pohádce daleko. Madagaskar je jedním z nejchudších států světa. Co přesně znamená objevovat se na spodních místech ekonomických žebříčků, zde poznáte na vlastní kůži: odpadky v řekách, žebrající děti, málo práce, žalostná dopravní infrastruktura a pře- kvapivě vysoké ceny nejen pro turisty. [černoši s průkazkami] Ještě totéž ráno, co jsem dorazila z Evropy, mě taxikář odváží na místní „autobusové nádraží“. Potřebuji se co nejrychleji dostat do Morondavy. Podle stáří jeho auta mů- žete odhadovat, kdy tu přibližně skončila téměř sedmdesát let trvající francouzská kolonizace. Starý Renault 4, který zažil období své největší slávy v šedesátých letech, mne vy- hazuje na zaprášeném plácku. Všude stojí spousta dodá- vek, na pravé straně se tísní ze dřeva stlučené kukaně jed- notlivých dopravních společností. Během vteřiny se ocitám uprostřed hloučku černochů. Každý chce, abych využila právě jeho služeb. Někteří mi dokonce před očima mávají plastovými kartičkami a dušují se, že jsou jedinými ofici- álními dopravci na Madagaskaru. Asi zjistili, že Evropané rádi uniformované, průkazky a certifikáty. Bystré. [cestovní stand-by režim] Nakonec si lámanou francouzštinou se španělským přízvu- kem kupuji lístek u paní, která o mě příliš nejeví zájem. Po- dává mi malý papírek a ukazuje, kde najdu vůz. Projdu dře- věnou budkou a u východu vidím modrou dodávku. Není tu však jediná. Ve dvou řadách jich tu stojí asi třicet. Podezří- vavě si prohlížím interiér vozu, ve kterém mám strávit ná- sledujících patnáct hodin. Je to obyčejný mini bus s tvrdými sedačkami. Hned promýšlím taktiku zasedacího pořádku; je mi totiž jasné, že z těch nejlepších míst by mě bez většího Neanimovaný ostrov 5. - 6. července 2012, Madagaskar [čtyřicetšest

úplatku dříve nebo později stejně vyhodili. Vsadím tedy na dru- hou řadu u okna. Když pak přijdou zástupci mého dopravce s tím, že si mám sednout na sklopné sedátko do uličky, jsem ne- oblomná. Vyndávám si svůj puntíkatý polštář kolem krku a po- malu se ukládám do stand-by režimu. Tuším, že následujících patnáct hodin budu potřebovat hodně trpělivosti. Přestože jsme měli už před půl hodinou vyjet, stále trčíme na prašném plácku. Čekání je při cestování v rozvojových státech královskou disciplínou. Jen málokdy nemají do- pravní prostředky několikahodinové zpoždění. Vlastně jsem celkem nervózní, když k žádnému zpoždění nedojde. Začíná se stmívat a karavana dvaceti aut teprve vyráží směr východ ostrova. Následujících 645km byste podle Google Maps měli ujet za osm hodin, s naším taxi bousse to trvá jednou tolik. Poslušně jedeme ve špalíru a na jednotlivých stanovištích če- káme, než nás dojedou ti nejpomalejší. [piráti silnic] Poslední úsek naší cesty přibližně sto kilometrů před Mo- rondavou jedou všechna auta společně. Řidiči si tak kryjí záda proti silničním gangům. Osamocený úsek nové národní silnice N35 je jako stvořený pro přepadávání vozidel. Silniční piráti tu naposledy byli v akci před dvěma měsíci. Dahalové, jak je tu nazývají místní, vezmou vše, co unesou. Nejvíce je za- jímá zboží, které mohou jednoduše zpeněžit (hlavně džíny) a pak ještě dobytek. Jako správný paranoik a hypochondr si hned představuji, jak mi zloději berou všechno, na čem mi záleží (tedy paměťové karty do foťáku) a že mě nakonec ještě i unesou. Snažím se divné chvění po těle zaspat a neustále se schovávám pod svou růžovou bundu, aby únosci hned ne- poznali, že v tom šíleném autě s opěrkami do půli zad jede i běloška. Později se od průvodkyně muzea pirátů v Anta- nanarivu dozvídám, že unést mě by bylo pro zloděje příliš komplikované a že by s větší pravděpodobností unesli raději krávu… Řidič jede jako blázen a sám se v Morondavě diví, jak rychle celou cestu zvládl. V nohách mám mravence a k tomu neskutečně otlačenou spodní část zad. Naspala jsem jen pár hodin nejen kvůli svým bujným představám. Nedal mi spát ani tulivý černoch, jenž se rozvaloval i na mých přidělených dvaceti centimetrech sedačky. [v Morondavu není davu] Na stanovišti dodávek jsme první. Udusaná hlína na nádraží je dokonale zametena koštětem z roští. Po chvíli najdu i svoji krosnu, která byla celou dobu přivázaná na střeše auta. Má ji na zádech hubený černoch. Jen co si všimne, že jsem ho zbyst- řila, věnuje mi široký úsměv. Slušnou angličtinou mi vysvětluje, že mě zavede do hotelu. Nemám nic dopředu domluveného a vlastně ani tušení, jakým směrem se vydat. Následuji tedy kul- havého kluka s mým batohem na zádech. Soni, jak se chlapík jmenuje, se mě do mého odjezdu nepustí. Nejsem sice zvědavá na žádné průvodce ani „zprostředkovatele“, ale zdá se, že to tu jinak nechodí. Postupně se s jeho přítomností smiřuji a nakonec dokonce spolu domlouváme výlet do národního parku Tsingy. Přímořské městečko Morondavu cestovatelé spíše než jako atraktivní turistické místo vnímají jako pohodlnou základnu pro cíle v okolí. Tím mým jsou baobaby za městem a hlavně národní park Tsingy. Do počtu obyvatel je podobně velké jako například naše Třebíč. V sezóně, tedy v chladných a suchých měsících, zde počet obyvatel několikanásobně vzroste. Je totiž v hledáčku nejen turistů, ale také celé řady místních, kteří se sem sjíždějí za prací. Dostat se však do hlavního cíle mé cesty nebylo vůbec tak jednoduché. Nejspíš za to mohlo mé neotřesitelné sebevědomí nebo prostě jen obyčejná lenost. Dvě vlastnosti, které mi po čtyřech měsících cestování kolem světa začaly ovládat můj mozek. Vybalím si věci a jdu se projít po poloprázdném městě. Jsem jediný turista v ulicích, ještě nezačala sezóna. Dávám si espresso v baru na pláži, které vede starý Francouz. Sedím ve stínu a vychutnávám si pohled na tmavé moře a sluncem spálený písek. „Luci, Luci!“ Oto- čím se a u vchodu vidím siluetu hubeného černocha se sví- tícími zuby. Sedne si vedle mě. Je vysoký asi jako já. Má velké oči, přátelský úsměv a obrovský nádor na levém uchu. Přemýš- lím, jak se na takovém místě jako je Morondava léčí rakovina. [text: Lucie Radová; foto autorka & Wikipedia] čtyřicetsedm]

[bez peněz] Vytáhnepapíratužkuazačneplánovatmůjvolnýčas.„DoTsingy potřebuješ džíp a řidiče. Jinak se tam nedostaneš.“ Dost se mi líbí představa mít vlastního šoféra, ale nejsem zvyklá tolik utrá- cet. Slibuje mi, že sežene ještě jednoho parťáka do auta, aby se rozmělnily náklady. Vzápětí si ale uvědomím, že nemám do- statek peněz. Do Morondavy jsem přijela s 400 000 Ar (zhruba čtyřmi tisíci korun), jednou funkční kartou Mastercard a jed- nou nefunkční Visa. Potřebuji vybrat peníze. Soni mě doprovází k bankomatu. Nepodaří se mi z té zatracené bedny dostat ani cent. Po několika bezúspěšných pokusech své snažení vzdávám. Madagaskarské bankomaty se s Mastercard prostě nebaví, což jsem zjistila až na tomto africkém konci světa. Bezradně kou- kám na Soniho. Ten se zas jen usměje a slibuje, že po víkendu, až se otevře banka, mi pan bankéř peníze z karty vybere. Asi mne ty čtyři měsíce cestovaní opravdu otupily, tak souhlasím a domlouváme třídenní výlet mimo civilizaci s tím „že mu to pak nějak zaplatím později“. Pěkná blbost, ale zase jsem si ří- kala, že když jsem dojela už tak daleko, tak se prostě do toho parku dostanu a pak to nějak dopadne. Následující tři noci, když mi vychladla hlava, jsem začala panikařit a představovat si, jak nebudu mít peníze, Soni mě unese a já budu muset na ost- rově zůstat, dokud si své dluhy neodpracuju… Proti zdravému rozumu tedy jedu do Tsingy. Nemohu dospat, budím se v pět hodin ráno a hned mám zase sbalenou krosnu a čekám na řidiče. Z rozjímání mě vytrhne slabé zaklepání. Soni je přesný. Nasedám do džípu, který už leccos zažil, a vy- rážíme do africké buše. Po půl hodině jízdy akorát stíháme východ slunce nad alejí baobabů. Tyto majestátní stromy jsou opravdovou modlou Madagaskaru. Baobab avenue uprostřed ničeho je jako náš Václavák. Sjíždí se sem všichni turisté, aby mohli obdivovat baobab při východu slunce, západu slunce, propletené soustromí baobabů milenců, baobab s pinďou- rem, baobab držící pistoli a tak dále. Ušklíbla jsem se. Co by na takovou spoušť řekl Malý princ? Jedeme dál. Projíždíme [čtyřicetosm [A Před zvědavými madagaskarskými dětmi se nikde neschováte. Budou před vámi skákat salta, rapovat a učit vás, jak správně do rytmu vrtět zadkem. [B Nespoutaně tekoucí řeky unáší množství oranžových sedimentů. [C Madagaskarská rána mám nejraději. Blízko parku Tsingy se nad převozníkem zvedá pára a nás čeká další horký den. [D Pokaždé obdivuji sílu místních žen. Kočárky tu prakticky neexistují. Děti, jídlo, ale i stavební materiály nosí ženy jen na svém těle.

suchými pláněmi, sem tam nějaký baobab, jinak jen roští, ze kterého občas vykoukne zvědavá černá hlava. Když projíždíme vesnicemi, děti vybíhají z přístřešků a následují nás za smíchu a pokřikování. Občas jim hodíme prázdnou plastovou lahev, na kterou se slétnou jako vosy na limonádu. Máme před sebou osm hodin na vozovce, která nemá rovný půlmetr. Laptop i foťák mám celou dobu v klíně, abych je alespoň trochu ušet- řila tvrdých nárazů. Je vedro a klimatizaci starý džíp nemá. Soni, sedící na místě spolujezdce, otevře okýnko a všechen prach jde rázem přímo na mě. První okamžik přemýšlím, jak se to asi líbí mým beďarům na bradě. Pak se rozhlédnu kolem sebe: Afrika je prach. Přestávám být ten z dálky svítící turista, jemný písek mám úplně všude a začíná se mi to líbit. [národní park tsingy] Druhý den se konečně dostáváme do národního parku Tsingy (jehož název v malgaštině znamená místo, kde se nedá chodit pěšky). Od průvodce dostáváme sedák a vyrážíme do skalnaté části parku. Prolézáme štěrbinami mezi vysokými útesy, občas musíme použít čelovku. Je to trošku jako opičí dráha, při kte- rém musím dávát pozor, kam šlapu, skály jsou ostré jako břitva. Do současné podoby je vytvarovaly kyselé deště, avšak kvůli nim tu za několik desítek let už nejspíš žádné Tsingy nebudou. Přejdu visací most a vylezu na vyhlídku. Rozhlédnu se kolem sebe. Je to krásná podívaná, připadám si jako bych byla doma. Nepřestá- vám si vychutnávat výhled, kvůli kterému jsem jela přes půlku světa. A pak mi to dojde: Prachovské skály! Tsingy vypadají úplně stejně! Musím se smát, vybavím si nekonečně dlouhý let leta- dlem, šílenou noční cestu z Antananariva, včerejší den ve zna- mení off road a natažené krční svaly z toho věčného kymácení ze strany na stranu, abych se nakonec ocitla v Českém ráji. Za čtyři dny, po návratu z výletu, jsem měla dluh 712Kč, ale přesně jak říkal Soni, pan bankéř mi peníze vyplatil. Pro jistotu jsem vybrala asi třikrát více, než jsem potřebovala. Poprvé v ži- votě jsem si připadala jako opravdový boháč. Spadla ze mě ner- vozita z hrozby nucených prací pro Soniho a spokojeně jsem odcházela s nadutou peněženkou. čtyřicetdevět]

Text&foto:PavelSvoboda,www.photo-svoboda.cz První seznámení Pavla Svobody (*1985 na Vysočině) s Islandem pro- běhlo díky vydařené měsíční stopařské výpravě po ostrově – vůbec první dlouhé cestě, která jej popostrčila k vážnějšímu fotografování. Ale až následující půlroční pobyt spojený se studiem na univerzitě Háskóli Íslands v Reykjavíku mu otevřel oči k pravému poznání Islan- du. Veškerý volný čas věnoval výletům a cestováni po ostrově, studijní stáž se tak trochu zvrhla na půl rok na cestách. Avšak Pavel je geograf, a tak zkoumání gejzírů, lávových polí nebo ledovců je pro něj vlastně terénní praxí. Pro Travelfocus popsal i místa, kam běžný turista jen tak nezavítá. V současné době se s Pavlovými články a fotkami z cest mů- žete setkat v celé řadě českých časopisů nebo jej potkat na některém z autorských promítání po celé republice. Kromě dvou autorských a ně- kolika společných výstav pravidelně plní i fotogalerii na svém webu. slandostrov kouzel HLAVNÍTÉMA

padesátjedna] Popularita Islandu během posledních let výrazně roste. A není se čemu divit. Kde jinde se dostanete do prostředí připomínajícího vznik planety Země, počátek geologického vývoje, vroucí kotel, ve kte- rém běsní všechny živly? Přitom cesta na ostrov z Evropy zabere jen několik hodin letu. Pro Island je typická vysoká sopečná aktivita, která v kombinaci se subpolárním klimatem (ostrov se nachází těsně pod severním polárním kruhem) dělá z Islandu opravdový přírodní fenomén s téměř nekončícím seznamem přírodních zajímavostí. Dramatické sopečné pouště, barevné hory, ledovce, vodopády, sopeč- né kužely i bahenní sopky, horké prameny, gejzíry, hluboké fjordy, různobarevné pláže, ale také největší světová kolonie roztomilých papuchalků. Na Islandu, který je zhruba o třetinu větší než Česká republika, žije pouhých 320 000 obyvatel. Vnitrozemí ostrova zůstává zcela pusté a tak se zde otvírá obrovský prostor nespoutané divočině. Zatímco většina návštěvníků se do země ohně a ledu, jak je Island často stereotypně přezdíván, vypraví během krátkého arktického léta, po zbytek roku si ostrov žije svým vlastním životem. Během nekonečné zimy, na kost promrzlý, jsem několikrát dával za prav- du norskému mořeplavci Flóki Vilgerdarsonovi, jenž nehostinný ostrov v roce 865 pojmenoval Iceland, tedy „ledovou zemí“. R e y - kjavík neboli „kouřová zátoka“ je nejsevernějším hlavním městem světa. Žije zde více než třetina obyvatel Islandu. Přestože nijak neoplývá počtem obyvatel, nic si nezadá s kdejakou světovou metropolí. Několik uni- verzit, galerie, muzea, termální bazény, spousta hospůdek a klubů a k tomu svérázná severská kultura. Počasí je zde, stejně jako na celém Islandu, po většinu roku nepříznivé, často prší a fouká nepříjemný vítr. V zimě se den zkracuje jen na dvě až tři hodiny a slunce vychází kolem poledne – tedy pokud je zrovna náhodou jasno. Pro fotografy to má ale velkou výhodu: člověk si může hezky přispat a kolem poledne vyráží fotit východ slunce, který během chvíle plynule přejde v západ. Naštěstí je díky levné a ekologicky čisté geotermální energii na Islandu vytápěno úplně vše. Domy, ba- zény, skleníky a dokonce i některé záchodky v kempech. Reykjavík se dokonce pyšní světovým unikátem v podobě vyhřívaného chodní- ku na hlavní třídě Laugavegur. Když napadne sníh, nemusí se od- metat, sám totiž roztaje! Reykjavík si pluje časem velmi neurčitým tempem a musím říci, že jako místo pro život se jeví hodně příjem- ně. Jakýsi prototyp poklidného vesnického života zasazený do pulzu- jícího „velkoměsta“. Co tedy z Reykjavíku doporučit? Třeba výhled na město z moderní kostelní věže Hallgrímskirkja, která je dílem architekta Guðjóna Samúelssona. Fasády a střechy domů ve stylu skandinávské architektury tvoří zajímavou pestrobarevnou mo- zaiku. Nebo procházku okolo vodní nádrže Tjörnin, tam si v jedné z restaurací dát večeři velrybí steak a v noci přičichnout k neopako- vatelné atmosféře barů v centru, kterou vytváří místní písničkáři. Ale to, co náv- štěvníky na Is- land přitahuje nejvíce,je příroda. Přestože na Měsíci málokdo skutečně byl, první pohled na islandskou krajinu kolem mezinárodního letiště v Kefla- víku dokonale odpovídá představám o měsíční krajině. Celý Island je sopečného původu, za svůj vznik vděčí unikátní poloze na rifto- Island, tento kousek země vystupující z vod severního Atlantiku, si okolo sebe stále zachovává jakési tajemno spojené s aurou odlehlosti, nehostinnosti a nepřístupnos- ti. Mohou za to Vikingové, kteří ostrov již před více než tisíci lety osídlili? Nebo snad temná sopečná krajina, okořeněná příchutí dalekého severu? Zdejší příroda je tak kou- zelná, že i dospělí Islanďané běžně věří v nadpřirozené bytosti: skřítky, trolly nebo elfy. [vesnice hlavním městem na hranici kontinentů]

[padesátdva vém rozhraní mezi americkou a evropskou litosférickou deskou. Vulkanicky aktivní pás prochází středem Islandu od severu k jihozá- padu a Island se od něj neustále rozpíná a roste, také díky sopečným výbuchům. Rychlost rozestupování se pohybuje řádově v milimet- rech až centimetrech za rok. Na vlastní oči můžeme toto roztrhává- ní vidět v národním parku Þingvellir, kde se vytvořily desítky metrů široké i hluboké praskliny. Jen s trochou nadsázky se dá říci, že tyto dramaticky působící průrvy jsou hranicí mezi Evropou a Amerikou. V tektonické proláklině zde vzniklo i největší islandské jezero Þing- vallavatn, které dává potápěčům unikátní možnost potápění v křiš- ťálově průzračné vodě, zaplňující trhlinu mezi dvěma kontinenty. Již od roku 930 se na tomto místě pod širým nebem konal národní sněm zvaný Althing, označovaný za první parlament světa. I tato dlouhá tradice demokracie pravděpodobně vedla ke vzniku liberál- ní a nadčasově smýšlející islandské společnosti. Praotec všech gejzírů světa – starý Geysir, který dal tomuto přírodní- mu jevu jméno – již není mezi živými, avšak svého času stříkal vodu až šedesát metrů vysoko. Nedaleko od Geysiru se ve stejném geoter- málním poli naštěstí nachází ještě jeden gejzír, Strokkur (v překla- du „máselnice“), který se stal novodobým symbolem celého Islan- du. Tento menší brácha sice chrlí vroucí vodu „jen“ do výšky dvacet až třicet metrů, ale zato pravidelně a s intervalem pouze několika minut, někdy i opakovaně za sebou. Mezi jednotlivými explozemi je gejzír klidné jezírko, avšak těsně před výbuchem hladina několikrát „zapumpuje“ a už se z podzemí rychle valí obrovská bublina plynů, která tlačí celou masu vody vzhůru. Prásk, voda tryská vysoko nad hlavy přihlížejících, fotoaparáty se mohou strhat. Pamatuji si, jak mě gejzír uhranul. Fascinován silou přírody jsem u „máselnice“ strávil klidně i několik hodin. Pro ty, kteří si chtějí gejzír opravdu do sytosti vychutnat, doporučuji přespat ve zdejším kempu a během letního půlnočního slunce se kochat soukromými výbuchy. Možná překvapivě na Islandu více takto velkých gejzírů není. Nejpopulárnější cesta k poznání Is- landu vede po okruž- ní silnici, která se točí kolem celého ostrova. Nejčastěji se o ní mluví jako o „jedničce“, anglicky jednoduše Ring road, islandsky je nazývána Hringvegur. V délce 1 350km byla dokončena v roce 1974 a pro dopravu na ostrově má zcela zásadní význam. Sám jsem cestu okolo Islandu podnikl několikrát, ať již v létě nebo v zimě. Většinou autostopem, zapůjčeným autem pouze jednou. Vydejme se tedy společně na cestu. První zastávkou musí být „údolí horké řeky“ – Reykjadalur. Ani ne hodinku cesty od Reykjavíku se u obce Hveragerði nachází jedno z nejkouzelnějších míst Islandu. Kolem vyhřívaného skle- níku stoupám do pastelově zbarvených kopců, ze kterých se do- konce kouří, a po hodince chůze už musím dávat pozor, kam šlápnout. Jsem uprostřed pole bublajících bahenních sopek. Voda vře, stříká, šplouchá, a jen co se otočí vítr, jsem pohlcen horkou vodní párou. Vroucí kotle mají průměr kolem šesti i více metrů – kdo zná naši českou rezervaci Soos, popadá se za břicho. Tím to ale nekončí, na konci údolí pramení ona „horká řeka“. Tak horká, že by se v ní člověk opařil. Jak už to asi chtěli islandští bohové, horká řeka se stéká s běžnou, tedy pěkně ledovou říčkou, která ji ochlazuje na ideální teplotu pro příjemnou koupel. Sou- tok obou řek tak tvoří dokonalé přírodní lázně. Je-li vám ve vodě moc horko, přesunete se více ke studenému potůčku, je-li vám naopak zima, stačí se posunout více do horké řeky. Zázrak! Jak později zjišťuji, horké prameny a termální koupaliště jsou pro Island natolik typické, že se nesmazatelně vryly do duší is- landského národa. Skoro každá vesnice má koupaliště či něja- ký bazének s horkou vodou, kam se Islanďané vydávají nahřívat klidně i několikrát týdně. I termály v civilizaci jsou většinou pod otevřeným nebem, což dodává pocitu blaha ve vířivkách ještě další rozměr. Zvláště je-li venku opravdu nevlídno a do horké vody pomalu padají sněhové vločky. Termální bazénky jsou vhod- ným prostředím k neformálnímu seznámení – v horké lázni vás nejeden jindy chladný a drsný seveřan suverénně vyzve k hovoru. Naprosto dokonalé jsou však čistě přírodní prameny a malé ba- zénky ukryté v divoké přírodě, ke kterým vede často dobrodruž- ná cesta spojená s jejich hledáním. Island má totiž jednu nepří- jemnou vlastnost: čím déle tam člověk je, tím více zjišťuje, kolik atraktivních a tajemných míst ještě stále neviděl. Islanďané geotermální energie náležitě využívají, a teplo poskytované zemí zdarma vytápí chodníky, skleníky i budovy. Pět největších geoter- málních elektráren produkuje více jak čtvrtinu na Islandu. [asfaltový prstenec

padesáttři] [A Jako ostrovní národ jsou Islanďané na své majáky náležitě hrdí. [B Stanování ušetří nejen peněženky, ale také přináší nové zážitky. [C Přístav v Reykjavíku má i přes svou velikost příjemnou rybářskou atmosféru.

[padesátčtyři [A Polární záře v plné své kráse. [B Tři, dva, jedna a je to tady! Pozorováním výbuchů gejzíru se dá klidně strávit několik hodin. [C Vodopád Seljalandsfoss nabízí zajímavý outdoorový zážitek: možnost projít se za padající masou vody. Jižní Island je díky oceánským větrům teplej- ší, ale také deštivější než sever. Díky tomu lze na jihu relativně často zažít pověstné islandské horizontální mrholení. Na druhou stranu se zde nachází tolik zajímavostí, že pro turisty s nedostatkem času představuje jih ostrova ochutnávkový mix celého Is- landu. Téměř z pohodlí auta a jen krátkých odboček z hlavní „jedničky“ lze pozo- rovat hřmící vodopád Seljalandsfoss, u kterého lze padající proud vody oběhnout kolem dokola, či šedesát metrů vysoký fascinující Skógafoss. Ano, Island je zemí vodopádů. Pro jejich výskyt jsou zde ideální podmínky: geologicky mladá krajina je plná terénních zlomů, řekami proudí dostatek vody zakalené sopečným prachem a ta zdejším vodopádům dodává na dramatičnosti. Kdo se ocitne u Dettifossu, jehož kaňonem v závislosti na roční době protéká až několikanásobek vody proti průtoku pražské Vltavy, žasne. Není slyšet vlastního slova, duní to pod nohama i v hlavě. Není divu, když jsme u vodopádu s největším průtokem v Evropě. Nej- vyšším islandským vodopádem je se 196 metry Glymur, dále tady máme „božský“ Godafoss, pravidelnou kaskádu Dynjandi nebo z podzemí vytékající Hraunfossar. A jako bonbónek „Zlatý vodopád“, hřmící dvoustupňový obr Gullfoss, který se z tři- cetimetrové výšky valí do kaňonu řeky Hvítá. Nad Gullfossem se za slunného dne tvoří duha a možnosti ztvárnění krásna jsou tímto myslím vyčerpány. Vesnice Vík výstižně cha- rakterizuje osídlení Islan- du. Zatímco na mapě se tváří jako regionální centrum, ve skutečnosti zde žije jen okolo tří stovek obyvatel. Mořské vlnobití zde bičuje pláž z černého písku, několik dramatických skalisek dodnes odolává nemilosrdnému příboji. Procházím se kolem útesů z čedičových sloupců a přemýšlím, že zatímco nad mojí hlavou posedávají legrační ptáci papu- chálkové, několik kilometrů ode mě může kdykoli nastat opravdový souboj živlů. Pod ledovcem Mýrdalsjökull dřímá sopka Katla. Její erupce by vyvolala rozsáhlé povodně islandsky zvané jökulhlaup, vznikající rychlým táním ledovce při kontaktu se žhavou lávou. A přívalová vlna vody, bahna a ledu by bohužel Vík asi neminula. V roce 2010 jsem s úžasem sledoval soptící vulkán Eyjafjallajökull, jehož fontána chrlící žhavou lávu nejlépe vynikla v noci, kdy rudě zářila. Tato malá erupce zabloko- vala mrakem sopečného popela téměř celý letový prostor nad Evropou a upozornila tak svět na jeho nepřipravenost na podobné situace. Na Islandu se ale nacházejí daleko větší sopky než je Eyjafjallajökull a jejich erupce v historii běžně dosahova- ly mnohem dramatičtějších rozměrů. Jmenovat můžeme vulkány Hekla, Askja či Grímsvötn, nacházející se pod největším islandským ledovcem Vatnajökull. Jeho le- dovcové splazy stékají hluboko do údolí, téměř až na úroveň mořské hladiny. [hřmící voda [ledovce, sopky a zkáza

Ledem je v současnosti pokryta více než desetina plochy Islandu, ale i zde led během posledních staletí ustupuje. Tající ledovcové jazyky vytvořily řadu jezer, do nichž se odlamují kusy ledu. Nej- populárnější z nich je Jökulsárlón, na jehož hladině plují bloky ledu velké mnohdy jako rodinné domky. Představa, že nad hla- dinu kouká pouze asi jen desetina z celé kry, je těžko uvěřitelná. Když večer stavíme stan na jednom z několika mála rovných míst na hrázi jezera, utichá vítr a kry se začínají zrcadlit na hladině. Najednou je výrazně chladněji a já si připadám jako v Antarktidě. Přímo před stanem se tvoří zácpy namodralých bloků ker, sem tam se nějaký kus odlomí či přetočí. Krátká řeka odnáší kry z je- zera do moře, kde je vlnobití vyhazuje na černou písčitou pláž. Tam se lesknou jako drahokamy a svítí i v šeru letní noci. V oblasti Východních fjordů zuří sněhová vichřice. Jsme již málem chodící sněhuláci, když nás na silnici za absolutně nulové viditel- nosti zachraňuje malé auto. Mám pocit, že v zimě jsou samotní Is- lanďané mnohem sdílnější než v létě. Jakoby jim polární noc vůbec nevadila a čerpali energii z ticha a klidu, které zdejší zima nabízí. Naskakujeme tedy dovnitř a řidič se anglicky ptá: „Ahoj, nejsi ty Pavel?“ Skrz zasněžené brýle po chvíli rozpoznávám jeho tvář – je to belgický učitel francouzštiny, se kterým jsem se nedávno sezná- mil v Reykjavíku. Island je opravdu jedna velká vesnice, příjmení se zde téměř nepoužívají. Po pár kilometrech děkujeme za svezení a vystupujeme v Stödvarfjördur. Malá rybářská víska téměř zavá- tá sněhem se krčí pod strmými útesy fjordů. Ve zdejším přístavu se mi daří na třpytku ulovit platýze, na jehož výborných filetách si pochutnáváme ve zdejším kostele. Ano, je to tak – kostel zde byl přestavěn na hostel a tak máme jedinečnou možnost přenocovat přímo pod oltářem s autentickou výzdobou kostela. Druhý den ne- věřícně procházíme pestrou sbírku krystalů ve zdejším mineralo- gickém muzeu. Kdo si myslí, že je Island jen fádně černý, měl by sem určitě vyrazit na exkurzi a přesvědčit se o pravém opaku. Východní fjordy jsou i výbornou lokalitou pro vícedenní treky. Na vlastní kůži vyzkoušenou túru Víknaslódir, trek dech beroucí- mi sceneriemi opuštěných zálivů, mohu jen doporučit. Během šesti dnů na turistu čekají divoké mořské zálivy, opuštěné rozpad- lé farmy, přechod hlubokých fjordů i barevných hor tvořených růžovým a oranžovým vulkanickým ryolitem. Treking v okolí Bor- garfjörduru byl v roce 2005 zařazen mezi pětadvacítku nejlepších trekových tras světa ve výběru National Geographic. Sever Islandu je oproti vlhkému jihu chladnější a měl by být i slu- nečnější. Jeho perlou je jistě jezero Mývatn, mělké „komáří jeze- ro“ se svými slavnými pseudokrátery. Zatímco v průvodci vypada- jí opravdu atraktivně, realita je poněkud jiná. Pokud je nevidíte z nadhledu ze vzduchu jako na těch krásných pohlednicových snímcích, jsou to pouze fádní kopečky. Naštěstí je okolí jezera prošpikováváno opravdovými přírodními skvosty. Nacházíme se opět ve vulkanicky aktivní sopečné zóně ostrova, což připomína- jí i místní názvy. Námafjall neboli „ďáblova kuchyně“ je velmi příznačný název pro velké solfatárové pole s vroucím bublají- cím bahnem, jedovatými barvami krajiny a vzduchem čertovsky čpícím sírou. Sopka Krafla soptila před přibližně třiceti lety, za- tímco pravidelný struskový kráter Hverfjall, po jehož okraji vede oblíbená trasa, vznikl výbuchem před asi dvěma a půl tisíci lety. Skalní město Dimmuborgir (zvučný název inspiroval k pojme- nování norskou black-metalovou kapelu) neboli „temné hrady“ přímo vybízí k toulání se mezi lávovými sloupci a skalními okny. Pátrám po skřítcích a trollech, určitě tady jsou, ale žádné nepo- tkávám. Dimmuborgir vznikl před 2 300 lety jako pozůstatek je- zera z tekuté lávy, ve kterém díky páře odpařující se z bažinatého podloží ztuhly tyto bizardní sopečné útvary. Na Islandu je tolik horkých pramenů vhodných ke koupání, že by bylo až nespravedlivé, označit nějaký za opravdu nejlepší. Mým osobním favoritem je ale jeskyně Grjótagjá. Skalní puklina je zatopená tak horkou vodou, že se zde doporučuje koupat jen v zimě. Vyplatí se vzít si sem čelovky a několika plaveckými tempy se ztratit v bájném světě islandského nitra. Voda je opravdu velmi horká, ale také krásně průzračně modrá. Dunivá ozvěna v pod- zemí je až strašidelná a pro nasycení jeskynního vzduchu horkou párou se zde velmi těžko dýchá. [pusté východní fjordy padesátpět] temné hrady sluného severu]

[padesátšest V okolí silnic lze bez problémů spatřit pasoucí se stáda sobů, za- tímco vesnice Husávik na samém severu Islandu patří mezi nej- lepší lokality k vyjížďce za pozorováním velryb; jednou jsem zahlé- dl kytovce i přímo ze břehu. U farmy Hindisvík zase pozorujeme dalekohledem „pohyblivý“ útes vystupující moře, je totiž doslova posázen těly tuleňů. Zahanbit se nenechají ani přátelští páni pa- puchálci, sebevědomě nám pózují v černobílém fraku. To už jsme na nejzápadnějším bodu Islandu a pro tisícovky ptáků na útesech představujeme letos možná jednu z prvních návštěv – je totiž polo- vina května a papuchalci sem přiletěli teprve nedávno. V zapadají- cím slunci vynikají barvy jejich načervenalých zobáků. Na odlehlých Západních fjordech Westfjords i poloostrovech se- verního pobřeží se místy jakoby zastavil čas. Zatímco rybařením se dodnes živí velká část ostrovanů, farmaření – zejména zde na severu – postupně vzdávají i ti nejzarputilejší. Krajinu zde do- tvářejí torza desítek rozpadlých farem v temných odstínech sever- ské melancholie, monumentálnost krajiny je uhrančivá. Na dru- hou stranu nás překvapují velké vzdálenosti ujeté po kroutících se silničkách. Opravdovým koncem světa je vesnice Bolungarvík, kde jsou cesty již jen prašné a cestou k útesům Látrabjarg s pa- puchalky se nám dokonce daří urazit výfuk u auta. Přestože jsou Západní fjordy vůbec geologicky nejstarší částí Islandu, je i zde velká koncentrace horkých pramenů. Kdo hledá, najde v lokali- tách Nauteyrarlaug, Hörgshlídarlaug či Pollurinn malé bazénky často se skromnou budkou k převlečení šatů. Celkově se oblasti Westfjords masový turismus prozatím obloukem vyhýbá a stejně tak lze doporučit i poloostrov Snæfellsnes. Vydejme se nyní ale do islandské- ho vnitrozemí, které svojí pustotou zůstává kapitolou samo o sobě. Sopečné pláně protínají dvě hlavní a celá řada vedlejších cest. Islandské vnitrozemí je dostupné pouze v létě, když roztaje na vy- sočině sníh. Horské silnice s označením F jsou sjízdné pouze te- rénními vozidly, časté je i brodění řek, mosty na většině cest totiž prozatím chybí. Co určitě v rozsáhlém vnitrozemí neminout? Horké prameny Hveravellir, kráter sopky Askja či ledovcové jesky- ně Kverkfjöll. A určitě Duhové hory. My po neúspěšném výstupu na vrchol sopky Hekly dorážíme promrzlí do kempu Landman- nalaugar. Ideální čas na horkou koupel, kdy přímo z horké řeky nevěříce sledujeme paletu barev kopců okolo. Avšak až teprve z vy- hlídkového kopce Bláhnúkur vyniká celá ta nádhera všech mož- ných odstínů. Pastelová žlutá, oranžová, hnědá, červená, fantazie zde nezná mezí. S větrem v zádech vyrážíme na nejpopulárnější islandský trek „cestou horkých pramenů“ – Laugavegur. V hlavní sezóně, od poloviny června do poloviny září, jezdí do východiska čtyřdenního treku - Landmannalaugaru - i speciální autobusy z Reykjavíku. Půda pod pohorkami často doslova vře, přechod obsi- diánového pole střídá jezerní oblast. Písečná bouře, několik brodů, pětapadesát kilometrů v nohou a přicházíme do Thorsmörku. Zdejší Thorův les (Thor, syn Odinův a bůh hromu, má v sever- ské mytologii zcela specifické místo) je vklíněn mezi tři ledovce a sevřené údolí je zarostlé bizardními břízami a vrbami. Dokon- ce zde rostou i houby. Návštěvníky z kontinentální Evropy často na Islandu zaráží téměř naprostá absence lesů. Chráněná údolí řek byla dříve hustě zalesněná, jenže zdejší zejména březové a vr- bové lesy již dávno vzaly za své během éry Vikingů. V současnosti je výrazně zalesněno například okolí Reykjavíku či sever země u jezera Lagarfljót. I tam ale nejde o žádné rozsáhlé a temné hvozdy, což dosvědčuje i islandský vtip: víte, co udělá Islanďan, ztratí-li se v lese? Postaví se na špičky a rozhlédne se po okolí. Proto mě překvapuje, kolik tento lesík láká návštěvníků. Island je neuvěřitelně bezpečná země, běžně se zde nezamykají domy či auta, nikoho ani nenapadne si všímat odloženého bato- hu nebo stanu. Při stopování vám bez problémů zastavují Islan- ďanky všech věkových kategorií bez starostí či stresu, že by se jim mohlo cokoli nepříjemného přihodit. V indexu mírumilovnos- ti pravidelně obsazuje Island první příčky. V podobném duchu během dlouhých nocí tančí po obloze nad zasněženými horami polární záře. Pozorování tohoto skutečného přízraku severské zimy s mihotavými abstraktními obrazci postupně měnícího tvar i barvy patří k vrcholným zážitkům, jež vám může Island nabíd- nout. Tak tedy sbohem islandští Elfové. [sobi, papuchálci a velryby [opuštěné vnitrozemí

padesátsedm] [A Rovinaté pastviny cestou na poloostrov Snaefellsnes na konci zimy. [B Barevné hory na treku opuštěnými zálivy ve Východních fjordech. [C Titěrná lidská postava jako měřítko u slavného vodopádu Skogafoss.

[padesátosm [Jak se tam dostat?] Nejvýhodnější lete- cké spojení vede z Berlína, Mnichova, Kodaně nebo Lon- dýna. Zpáteční letenky z těch- to destinací lze v akci pořídit již za příjemnou cenu kolem 5 000Kč. Z Prahy počítejte při- bližně s dvojnásobkem. Zají- mavou alternativou je využití trajektu, který na Island míří z Dánska přes Faerské ostro- vy. Velkou výhodou této cesty je možnost přivézt si na ostrov vlastní automobil. Cena se po- hybuje okolo 4 500Kč za jednu cestu pro dospělého, ve dvojici s autem je třeba počítat se zhru- ba 20 000Kč za jednu cestu. [Kdy jet?] Pokud se chystáte pěšky do hor nebo plánujete návštěvu vnitroze- mí, tak se vydejte na cestu v červenci a srpnu, případně už od poloviny června až do po- loviny září. Od května již bývá většina hlavních cest sjízdná a dá se vyhnout hlavní turistic- ké sezóně i s výhodou nižších cen (pronájem auta, ubytová- ní). Podmínky se ale výrazně liší rok od roku, záleží na tom, jaká byla zima. Zajímavou al- ternativou je návštěva Islandu v zimě, spojená např. s pozoro- váním polární záře. [Jak cestovat na místě?] Přes léto fungují na Islandu turistické autobu- sové linky, kterými lze navštívit většinu nejznámějších lokalit, ale ceny za jednu jízdu jsou ne- příjemně vysoké. Výhodnější je zakoupit si turistickou předpla- cenou jízdenku, buď na okruh okolo Islandu, či zvolit někte- rou z kombinací s vnitrozemní trasou nebo se Západními fjor- dy. Nejběžnější je zde pronájem auta, popř. využití vlastního trajektem dovezeného vozidla. Je vhodné si auto zamluvit déle dopředu a sledovat různé ce- nové akce. Běžná cena v sezó- ně začíná na 2 000Kč za den. Do vnitrozemí je zapotřebí (zhruba dvojnásobně draž- ší) terénní auto s náhonem na všechna kola. Na okružní silnici lze úspěšně stopovat. [Kolik to stojí?] Na Islandu se platí islandskou korunou, jejíž kurz se po islandské eko- nomické krizi pro návštěvníky výrazně zlepšil. Island za po- slední roky výrazně zlevnil, nicméně zejména ceny služeb jsou stále vysoké. Naprosto běžně se zde platí kartou, a to jak v obchodech, tak i za uby- tování, ale i na benzínkách (na některých je to dokonce nutnost). Ubytování (začíná na 500-1 000Kč) a stravová- ní v restauracích (od 300Kč) je výrazně dražší než u nás, ceny potravin v obchodech (nejvýhodnější je síť marketů Bónus) jsou již na srovnatelné úrovni. Naopak i dobře vyba- vené kempy bývají levné (cca 100 až 150 Kč/osobu). Někte- ré kempy v zapadlých vesnič- kách vás ubytují i zadarmo. [Co jíst a pít?] Tradiční islandskou svačinku tvoří bez- pochyby sušená treska. Překva- pivě chutný je velrybí steak. Pro otrlejší nátury se nabízí kousek zkvašeného žraloka hákarl s místní pálenkou bre- nnivín. Či je libo vařenou ovčí hlavu podávanou za studena nebo papuchálčí prsíčka? Ne tak exotickým jídlem je pylsur. 1 mm 100 80 60 40 20 0 °C 12 9 6 3 0 -3 2 3 4 5 7 8 9 10 12116 Reykjavík

15°18°21°24° 66° 65° 64° 100 km Borgarnes REYKJAVÍK Selfoss Keflavík Höfn Egilsstaðir Akureyri Sauðárkrókur Ísafjörður Hvannadalshnjúkur 2110 m n. m. T h jó rsá Skjálf andafljót Va t n a j ö k u l l Húnaflói Breiðafjörður Faxaflói Mývatn 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 [Jaká místa musíte navštívit] 01 Zlatý okruh: gejzír v NP Thingvellir, vodopád Gullfoss 02 laguna Jökulsárlón 03 Duhové hory Landmannalaugar 04 vodopády Skogafoss a Dettifoss 05 pozorování papuchálků (sou- ostroví Vestmannayear, útesy Látrabjarg, Vík – Dyrhólaey) [Tajná místa] 06 Západní fjordy a treking v odlehlém Hornstrandiru 07 jezírko Stórurd a další túry v okolí Borgarfjörduru 08 koupání v jeskyni Grjótagjá u jezera Mývatn 09 termální prameny v „údolí horké řeky“ Reykjadalur 10 lom na kalcit Helgustadir u vesnice Eskifjördur padesátdevět] Ač to zní sebevíce islandsky, není to nic více než párek v rohlíku zasypaný osmaže- nou cibulkou, k dostání je na každé benzínce a je levný a dokonce i chutný. Vlastních jídel je možné dovést jen ma- ximálně 3 kg na osobu, a na- příklad dovoz mléka, vajíčka a úplně tepelně nezpracova- ných masných výrobků, jako jsou například salámy i suše- né maso, je zakázán. [Fotobrašna] Island nabízí ideální podmínky pro krea- tivní „dlouhočasové“ fotky – pro ty je nutností kvalitní stativ a ne- utrální šedé i přechodové filtry. Struktury a textury islandské krajiny jsou vhodným popře- dím pro širokoúhlé objektivy. V nevlídném počasí s větrem unášejícím kapičky mlhy, deště i sněhu je nezbytností hadřík a štěteček na čištění objektivů. [Praktické tipy] Islandské jména jsou doslova jazykolamy, ale s místními se bez problémů domluvíte anglicky. Island je bezpečná země a o své věci se zde nemusíte bát. Velmi zrádné však může být počasí, a proto je dobré být vybaven do chladu a deště a být připraven (i psy- chicky) na všudypřítomný vítr; zejména pokud plánujete delší pobyt v přírodě po vlastní ose. [A Reykjavík, ač hlavní město, působí spíše jako větší vesnice. [B Kostel v druhém největším islandském městě, Akureyri, byl dokončen v roce 1940. [C Socha Sólfar („Sluneční cestovatel“) z nerezavějící oceli představuje vikingskou loď. [D Ryby jsou nejdůležitější součástí islandského jídelníčku. [E Papuchalci dorůstají asi 30 cm délky těla a půlmetrového rozpětí křídel.

Text&foto:OndřejKott&JitkaVáchová Zlaté pobřeží, jak bývala v koloniální éře dnešní Ghana označována, patř í stále spíše mezi méně navštěvované oblasti čer ného kontinentu. Nenabí- zí populár ní safari v džípech ani návštěvu masajských vesnic. Přesto má t ato země, ležící v pásmu původních deštných lesů táhnoucích se kdy si např íč celým kontinentem, co nabídnout, a její kouzlo objevuje stále více návštěvníků, které si Afrik a svými krásami a paradoxy př itáhla nazpět. ghanamizejícíkrásy

šedesátjedna] Na území Ghany se nachází jedna z největších přehradních nádrží světa, jezero Volta, které je neuvěřitelných pět set kilometrů dlouhé a protíná takřka celou zemi od jihu na sever. Do stejnojmenné východoghanské oblasti, ležící při hranicích s Togem, vede naše první cesta. Jedná se be- zesporu o jednu z nejlákavějších destinací celé Ghany, nejenom díky původním horským lesům s neuvěřitelným množstvím pů- vodních živočišných a rostlinných druhů, ale stejně tak díky roz- vinutým ekoturistickým komunitám, které zde nabízejí několik zajímavých treků. Největším lákadlem regionu Volta je však náš první cíl: vodopád Wli Falls, ležící na řece Agumatsa. Tvoří jej dvě oddělená ramena, přičemž to menší – s výškou okolo padesáti metrů – je velmi snadno přístupné. K hornímu vodopádu, ležící- mu v přilehlých horách, vede asi dvouhodinová túra po úzkých cestičkách montánního poloopadavého lesa a odhady jeho výšky jsou pro nedostupný terén dost rozdílné. Probouzíme se do nád- herného rána a před námi se ze stoupající mlhy vynořuje silueta zalesněných hor. Z vesnice Wli spěcháme směrem k bráně rezer- vace a turistickému centru, kde platíme nevelký vstupní poplatek. Celé zdejší ekoturistické společenství je hezkým příkladem funkč- ních služeb, a proto v rámci podpory místních projektů a hlavně místních obyvatel rádi přijímáme nabídku placeného průvodce. „Jsem Charles“, představuje se nám muž středního věku, který se hbitě zvedá z lavice, kde čekají místní průvodci na svoji příležitost. Po cestě nám dává zasvěcený výklad o zdejším biotopu. Rezervace se nachází na rozloze 35 km2 a na jejím území lze spatřit až dvě stě dvacet ptačích druhů a více než čtyři sta druhů motýlů. Charles je místní farmář, který průvodcovství vítá jako skvělou šanci, jak si přivydělávat a spořit na studia svých dvou potomků. Udiveně se ho ptáme, proč máte ve svém věku na africké poměry tak málo dětí? „Víc bych jich stejně neuživil a chci, aby měli lepší život, než mám já. Dostanou vzdělaní, a to je zde permanentní vstupenkou do lep- šího života,“ překvapuje nás uvědomělou odpovědí, která v Africe bohužel není stále samozřejmostí. Pomalu se všichni v neskutečně dusném a vlhkém klimatu posunujeme směrem k ústí vodopádu. Po cestě se nám nad hlavou občas mihnou některé ze zdejších vel- kých druhů zoborožců. Směr pralesem nám udává mocný hřmot padající vody, nesoucí se z velké dálky. Konečně jsme na místě. Po zabahněné kluzké pěšině sestupujeme o něco níže a dostáváme se přímo pod padající vodopád, jehož vrchol je zahalen v hutném oparu, snášejícím se do širého okolí. V minutě máme veškeré oble- čení mokré. Úchvatná scenérie dokreslená původním guinejským pralesem, jak se obecně západoafrický prales označuje, dává tušit, jak ještě v relativně nedávné době vypadala většina území Ghany. Tento les se kdysi táhl od Guineje přes Sierra Leone, Libérii, Pobřeží Slonoviny, Togo, Benin, Nigérii až po řeku Sanaga v Ka- merunu. Nížinné lesy západní Afriky jsou „horskou skvrnou“ na mapě světové biodiverzity, místem s velkým počtem druhů organismů, z nichž mnozí se nevyskytují jinde na světě. Jsou do- movem například i více než čtvrtiny všech druhů afrických savců včetně dvaceti druhů primátů. Exponenciální populační růst af- rické společnosti, nekontrolovaný lov, těžba dřeva a surovin jsou však hlavními problémy, vytvářejícími neskutečný tlak na posled- ní fragmenty původní krajiny guinejských pralesů, ve kterých přežívají vlajkové druhy místní fauny, jakými jsou západoafrický šimpanz (Pan troglodytes verus) nebo extrémně ohrožený hrošík J e b r z k é r á n o . P o ú n a v n é c e s t ě s m e z i p ř i s t á n í m v N i g é r i i s e p o m a l u p o s c h ů d k á c h s o u k á m e v e n z l e t a d l a n a m o k r o u r u n - w a y . V e v z d u c h u v i s í t ě ž k o p o p s a t e l n á t r a d i č n í „ t ě ž k á v ů n ě A f r i k y “ a p ř e d n á m i j e c e s t a p o z e m i z a h a l e n é d o z e l e n é h o h á v u p r a l e s ů , o b e s t ř e n é m í s t n í m i l e g e n d a m i a v o o d o o r i t u á l y . [vodopád wli

[šedesátdva liberijský (Hexaprotodon liberiensis). Pralesní rezervace regio- nu Volta jsou tak výjimečnými místy ghanské přírody, kde jí lze vidět ve své původní a neporušené kráse. Tradičně přeplně- ným lokálním svo- zem zvaným tro-tro míříme z Kumasi, centrálního velkoměsta důkladně přikrytého poklicí smogu, asi třicet kilometrů na jih do zelenavé kopcovi- té krajiny. „Stůjte!“, dávám nám rázně povel rukou muž stojící u závory. Po zaplacení poplatku zdejší komunitě se nám za první serpentinou otevírá úžasný pohled do údolí jezera Bosumtwi. Jedná se o milión let starou vodní plochu vytvořenou s největší pravděpodobností pádem meteoritu, který se zaryl do zdejší kraji- ny a vytvořil desetikilometrový kráter. Ten již z velké části podlehl půdní erozi a navíc se nachází v hustém pralese, což detailní stu- die skutečného původu jezera značně ztěžuje. Dnes se v okolí na- chází asi třicet tradičních vesnic, pro které je Bosumtwi hlavním zdrojem obživy. Obyvatelé této oblasti, patřící ke kmeni Ašanti, pokládají jezero za posvátné. Podle tradiční víry sem přicházejí duše zemřelých, aby se rozloučili se svým bohem Twi. Aby se duše nevylekaly, rybaření je zde stále povoleno pouze na opracovaných kmenech zvaných padua, primitivních plavidlech vyžadujících dokonalé manévrovací schopnosti. Místní legenda také praví, že ašantský lovec jménem Akora Bompe kdysi pronásledoval prale- sem zraněnou antilopu. Ta před ním najednou zmizela ve vodní hladině. Vypadalo to, jakoby voda zvíře ochránila před jistou smrtí. Lovec již antilopu nikdy nespatřil. Poté se v okolí jezera usadil, pojmenoval jej Bosomtwe – bůh antilop a začal zde lovit ryby. A jeho potomci to zde dělají dodnes. Jezero prošlo v průbě- hu staletí mnohými krvavými obdobími, zejména pak neustálými boji mezi zdejšími kmeny Ašanti a Akim. Prakticky každá zdejší vesnice uctívá své vlastní fetiše, tolik typické pro západní Afriku, nejčastěji v podobě svatyní s relikviemi či posvátných hájů. S pří- chodem expanzivního křesťanství došlo k jistému úpadku zdej- ších tradičních vír, přesto se k nim však místní v těžkých časech stále vracejí. Významným zdejším sakrálním místem je kámen Abrodwun, který slouží jako spirituální centrum jezera. V období malých úlovků, které místní považují za špatné znamení, zde do- chází k tradičnímu obětování krávy. Během ceremonie jsou vnitř- nosti zvířete ponechány v blízkosti posvátného kamene a zbytek je vhozen do vody, kde se již tlačí netrpělivý dav se svými sekerami a mačetami, aby si odňal svůj díl obětovaného masa. Tato událost je jistě pro návštěvníka ze západního světa velmi neobyčejným zá- žitkem, avšak je bohužel jen velmi těžko předvídatelná. V součas- né době slouží jezero i jako populární rekreační oblast pro movité obyvatele nedalekého Kumasi a zahraniční turisty. Podle míst- ních se ale okolí jezera nenávratně mění, zejména díky nadměr- nému rybolovu a neadekvátním zemědělským metodám. Stále více okolních kopců je odlesňováno a přeměňováno na farmy. Ob- nažené svahy pak pod vlivem sezónních přívalů dešťů podléhají půdním erozím, které ohrožují místní vesnice. Neustále rostoucí tlak na zemědělskou půdu a rybolov tak bohužel i budoucnost unikátního biotopu jezera kreslí ve velmi nejasných obrysech. Rezervace Boabeng-Fiemma se nachází v centrálním regionu Brong Ahafo a stala se zde synonymem pro pozorování opic. Lokál- ní folklór z devatenáctého století přisuzuje vznik opičí rezervace lovci z vesnice Boabeng, kterému se při lovu v pralese zjevil duch Daworo. Při další lovecké výpravě se mu pak zjevilo pět opic, shro- mážděných kolem nádoby přikryté tkaninou kaliko. Lovec byl tímto zjevením natolik ohromen, že se nezmohl na jediný výstřel. Dawo- ro mu později poradil, aby opice přijal za své příbuzné a požádal jej, aby posvátné kaliko odnesl domů a ochraňoval jej. Učinil tak a opice ho následovaly. Časem, tak jak se zvyšoval počet opic ve ves- [jezero bosumtwi

šedesáttři] [A Motýly najdeme nejen na květech, ale i mnohem nevábnějších předmětech. [B Prales hýří barvami po celý rok... [C ...a řeky jsou plné krokodýlů. [D Koupání slonů je vždy zajímavé pozorovat. [E Jeden z místních strážců národního parku.

[šedesátčtyři [A Bílé květy svítí do šera pralesa. [B Svahy v NP Mole, kam chodí sloni pro minerály. [C Opičí hřbitov v posvátném lese Boabeng-Fiemma. [D Kočkodanů mona žije v rezervaci Boabeng Fiemma přes pět stovek.

nici, zvětšovaly se i lovcovy úspěchy. Své nabité štěstí přisoudil symbi- óze s opičími příbuznými, která zde trvá dodnes. Obdobný příběh se udál i vesničanovi z nedaleké Fiemy, kterému se zjevil duch Abodwo a jelikož žili duchové v sousedství, časem se podle místí legendy ože- nili a došlo ke spojení dvou posvátných lesů. Říká se, že tehdy duch Daworo věnoval některé ze svých opic duchu Abodwo, který je přijal za své děti. V současnosti zde opravdu žijí dva druhy opic v jednom rozsáhlém fragmentu původního pralesa. Menší z nich, kočkodan mona (Cercopithecus mona), zde žije v počtu asi pětiset jedinců v několika skupinách. Impozantnější západoafrický poddruh gue- rézy pláštíkové (Colobus vellerosus) je tu zastoupen asi dvěma sty jedinci. Oba druhy zde lze, zejména pak v ranních hodinách, velmi dobře a nerušeně pozorovat. Náš průvodce Edward nám při toulání po posvátném lese vypráví, jak zde spojením dvou komunit v roce 1975 oficiálně vznikla opičí rezervace, chránící primáty zákonem. Zabití opice se trestá vysokou pokutou či žalářem a každé neúmysl- né usmrcení, třeba při srážce s automobilem, by se mělo hlásit míst- ní správě rezervace. V obecné rovině je však každá zbytečná smrt opice považována za zlé znamení. Obyvatelé této oblasti své opice dle tradic považují za děti zdejších duchů a stejně tak jsou si vědomi kontinuálního finančního prospěchu, který místním komunitám pramení z dlouholeté a důsledné ochrany celé oblasti. Skutečnou kuriozitou rezervace je „opičí hřbitov“, kde jsou na jednom místě pohřbeny opice společně s místními duchovními. Návštěvník zde může vidět náhrobky s popisem „dospělý samec kočkodana mona, pohřben 5. 12. 1987“ apod. Stejně tak tu ale najdete popisky patřící lidem. Každá opice, která v posvátném lese a jeho okolí zemře, je zde pohřbena se všemi poctami a rituály, jako by se jednalo o člo- věka. Ve vesnici pak můžete spatřit místní děti, hrající si s opice- mi, jako se svými vrstevníky. Říká se také, že staří jedinci přicházejí z lesa do vesnice umřít. Ať už je to pravda či ne, Boabeng-Fiemma je bezesporu unikátním místem harmonického soužití dvou druhů primátů a místních lidí, které stojí za to svou návštěvou podpořit. Z opičí rezervace se posu- nujeme dále směrem k nej- většímu a zároveň jednomu z nejnavštěvovanějších koutů „divoké Ghany“, kterým je rozsáhlý Národní park Mole, ležící v travnaté savaně severozápadu země. Historie zdejší chráněné oblasti sahá až do roku 1958. V sedm- desátých letech odsud byla přesídlena malá populace místních obyvatel a území dostalo status národního parku, jakožto první v zemi. Parkem protékají řeky Lovi a Mole, které mají v období sucha podobu pouhých tůní. Právě v období sucha je zde největší šance spatřit velké množství zvěře, shromažďující se kolem na- pajedel. Návštěvník parku by zde však marně hledal impozantní stáda pakoňů či zeber. Druhová skladba savců v západní části Afriky zdaleka nedosahuje takové pestrosti jako na východě kon- tinentu. Přesto zde můžete spatřit přes devadesát druhů savců a více než čtyři sta druhů ptáků. V parku žijí i velké šelmy jako lvi, hyeny a leopardi. S určitou pravděpodobností zde máte možnost během dne pozorovat slony, kterých žije na velké rozloze parku asi osm set. Procházíme s ozbrojeným průvodcem svěže zelenou savanou. Před námi se pravidelně, jako duchové, zjevují a zase neslyšně mizí v zelených hradbách antilopy vodušky a buvoli. U velkých obnažených svahů se zastavujeme. „Podívejte!“, uka- zuje náš průvodce na kus ostrouhaného svahu. „Sem sloni v noci chodí, aby z hlíny získali potřebné minerály,“ dodává. Během putování za slony se dozvídáme i něco z pohnuté histo- rie této oblasti. Centrem parku totiž kdysi procházela obávaná otrokářská stezka, která vedla z Mali až na velké „trhy s lidským masem“ na pobřeží Guinejského zálivu. Centrem obchodu pak byla pevnost Cape Coast, kde byli otroci za strašných pod- mínek shromažďováni a odkud byli rozváženi přeplněnými lo- děmi do celého světa. Máme štěstí. U jedné z menších vodních ploch se zastavujeme. Začíná se tu chystat přírodní představení, které se nevidí každý den. Skupina asi deseti slonů se připravuje ke koupeli. Usedáme v tichosti na břehu do trávy. Pozorujeme dlouho a mlčky téměř akvabelové dovádění mnohatunových obrů, po jednom vstupujících do jezera, s pocity, že tento kousek země je skutečně jedno z posledních míst, kde mohou nerušeně žít. Ghanská příroda je skutečně, stejně tak jako jiné části součas- né Afriky, pod neustálým ohrožením totální destrukce. Na konci devatenáctého století pokrývaly pralesy celou jižní část země. Díky neřízené těžbě však z dnešní rozlohy původních lesů zbylo zhruba necelých čtyřicet procent. Podle dlouhodobé studie z de- vadesátých let vyplývá, že zhruba procento lesů zmizí z povrchu Ghany každý rok. Snad se tedy ghanské pralesy dožijí i dalších desetiletí a svůj souboj s rostoucí populací neprohrají. [v opičím lese šedesátpět]

[ 01 ] Okolo Annapuren: nejpestřejší trek v Nepálu [ 02 ] Berg Lake Trail: k nejvyšší hoře Skalistých hor [ 03 ] Milford trek: pralesem v kaňonech Fiordlandu [ 04 ] Gondogoro La: nejkrásnější trek v Karákorámu [ 05 ] Mount Kenya: přechod ledové hory na rovníku [ 06 ] Alpamayo: kolem nejkrásnější hory světa [ 07 ] Ťan-Šan: nebeskými horami k jezeru Alakol [ 08 ] El Choro: od zasněžených vrcholků do zeleného pralesa [ 09 ] Ladák: trekařský ráj v Malém Tibetu [ 10 ] Torres del Paine: treking na konci světa 5 7 1 3 10 4, 9 2 6 8

Nejkrásnější HORSKÉ TÚRY světa Průzračná horská jezera, bělostné štíty hor, temná zákoutí bujných pra- lesů, nekonečné pláně, vysoká sedla. Člověk s těžkým batohem na zádech jen lapá po dechu – dílem vyčerpáním, dílem ohromen dalekými výhledy. Nejkrásnější pohoří světa protínají horské stezky, na kter ých si lze dosyta vychutnat majestátní krásu hor. Vybrali jsme pro vás deset nejzajímavěj- ších treků od And po Himaláje, od Skalistých hor po novozélandské Alpy.

[šedesátosm Okolo Annapuren: nejpestřejší trek v Nepálu Kdo chce poznat téměř všechny typy krajiny v Nepálu během jednoho pochodu, ten musí vyrazit na krásný trek okolo Annapuren. Malebný kaňon řeky s množ- stvím vodopádů, úžasné terasové rýžové políčka, za- lednění velikáni osmitisícových masivů, měsíční tibet- ská krajina, nejhlubší údolí světa, rododendronové pralesy, rázovité vesničky – to vše je tu k vidění. K tomu se přidává stabilní počasí v hlavní sezóně, a co víc si přát, než jít krásnou krajinou se sluníčkem nad hlavou? Trošku zklamaný by snad mohl být jen ten, kdo v hlavě nosí představu Nepálu jako málo dotčené oblasti. Celý trek probíhá v civilizované krajině osíd- lené včetně nejvyšších poloh už od pradávna. Chodí se po pěkných cestách a s možností ubytovat a najíst se co dvě hodiny chůze. To na druhou stranu umožňuje zpřístupnit tuto horskou krásu i těm méně zdatným, starším nebo dětem. Je však třeba mít na paměti, že kompletní trek i bez bočních výletů je velmi dlouhý a trvá okolo dvou týdnů. Závěrečná část se ale dá v případě potřeby výrazně zkrátit. Hodně turistů se obává, že tu bude příliš přelidněno, jelikož oblast Annapuren spolu s údolími pod Mount Everest jsou v Nepálu tre- kery vůbec nejnavštěvovanějšími. Ale i tak se tu dá chodit bez davů, stačí pouze dodržovat pár pravidel. Vyrážet na cestu vždy brzo ráno, ideálně za úsvitu, kdy krajinu osvětluje nízké fotogenické světlo a většina ostatních ještě vyspává. Dobré je spát v menších ubytov- nách a vesničkách, které nejsou v průvodcích uváděny jako konečné jednotlivých etap. Také náročnější alternativní trasy jsou většinou opuštěné, a ani na cestičkách bočních výletů většinou není ani noha. Pro klid je také dobré vyhnout se noclehu v Manangu, kde je nejvíc přelidněno, protože většina lidí zde spí aspoň dvě noci. Oficiální start treku je sice Besi Shahar (760m n. m.), ale většina tu- ristů se chce vyhnout chůzi po prašné silnici a jedou přímým autobu- sem z Káthmándú až do Bhulbhule (ležícím na devátém kilometru treku). Odtud stoupá přibližně tři dny okolo rýžových teras do Dhare- pani (1 900 m n. m.), křižovatku s cestou od Manáslu. Odtud už začínají velehorské pohledy na Annapurny, Gangapurnu a řadu dal- ších himálajských obrů. Ideální je zde zpomalit, vyrážet na okolní vy- hlídkové kopečky či podniknout delší boční výlety, například do sedla Kang La (5 322 m n. m.) nebo k jezeru Tilicho (4 949 m n. m.), což je asi nejkrásnější místo celého treku, i když neleží na hlavní trase. Za Manangem už začíná vyprahlá krajina tibetského stylu vrcholící přechodem vysokého sedla Thorung La (5 416 m n. m.) a sestupem do nejhlubšího údolí světa Kali Gandak. To není žádný hluboký ka- ňon, ale jen široké údolí, ve kterém odpoledne proklatě fučí. Vrchol- ky Annapurny I. a Dhaulágirí ho však z každé strany téměř o šest kilometrů převyšují. Zde v Jomsomu (2 750 m n. m.) už většina lidí trek ukončí, jelikož celým údolím vede jen prašná silnice. Provoz zde však není kdovíjak silný a z cesty se otevírá spousta nádherných výhledů, které si z okna autobusu nevychutnáte. Mnohem nároč- nější variantou je pokračovat z Tatopani zpět do kopců na výhledový Poon Hill a dál do základního tábora Annapurny (4 130 m n. m.) pod ledovci Annapurna Sanctuary. Cesty na jižní straně hor totiž vedou po tisících schodů nahoru a dolů a také počasí v rododendro- nových pralesech je velmi nestabilní a s častými mlhami. • 110-250km / 10-20 dnů / cca 7 500 výškových metrů • březen-duben, září-listopad • Himálaj, Nepál 01 [A Hřeben Annapuren převyšuje své okolí opravdu výrazně. [B Mount Robson se tyčí nad ledovcovým jezerem Berg lake.

šedesátdevět] Berg Lake Trail: k nejvyšší hoře Skalistých hor Berg Lake Trail vede pod nejvyšší horu kanadských skalistých hor, skoro čtyřtisícovou Mount Robson. Tato majestátní hora vystupující z lesů okolních hor se tyčí ve stejnojmenném národním parku nad ledov- covým jezerem Berg Lake. Cesta k jezeru je lemována velkolepými vodopády, padajícími desít- ky metrů a končícími mohutnou vodní tříští. Není vzácností potkat některé zástupce z nepřeberného množství zdejší zvěře od grizzlyho přes jelence po všudypřítomné veverky chipmunky. Berg Lake Trail začíná od parkoviště u návštěvnického centra parku Mount Robson. Cestu si lze naplánovat na tři až šest dnů – záleží na zdatnosti a času, který chcete věnovat jednotlivým místům a odbočkám. Zpočátku se chodník vine kolem řeky Robson obtékající úpatí stejnojmenné hory a stále mírně stoupá až k jezeru Kinney. Pak pokračuje do údolí tisí- ce vodopádů, kde jeden mohutný proud padající vody střídá druhý ještě velkolepější. Pomalu začíná prudší stoupání, na jehož konci se za odměnu otevře výhled do údolí. Cesta pokračuje kolem vodopádů White Falls a Falls of the Pool, až nakonec vyústí u majestátních Em- peror Falls. Na tomto místě se již ze závoje mraků vypíná Mt. Robson (3 954 m n. m.) v celé své kráse. Z jeho úbočí se dolů plazí několik le- dovců, končících v jezerech při jeho úpatí. Na konci největšího jezera Berg se nachází nádherný kemp, z kterého se dají naplánovat kratší jednodenní výlety po okolí – dostatečný důvod, proč si na celý trek vyhradit více času než nutné minimum. Ke koupání lákají průzračné vody Adolphus Lake, Toboggan Falls Route zase vede podél do skály vymletého koryta na nádhernou vyhlídku na Mt. Robson a Berg Lake. Zpět na začátek trasy u k parkoviště se vrací stejná cesta, jež stoupala k Berg Lake. Otrlejší trekaři mohou pokračovat do národního parku Jasper nebo se vydat dál po Snowbird Pass Route až do Alberty. Milford trek: pralesem v kaňonech Fiordlandu Podle mnohých je tento novozélandský trek jednou z nejkrásnějších turistických tras na světě. Začíná na bře- zích jezera Te Anau a prochází ledovcem vyhloubeným údolím, které po obou stranách obklopují strmé skalní srázy, aby nakonec vyústil v zálivu Milford Sound. Po přeplutí jezera Te Anau se cesta vydává vstříc chatě Clinton Hut. Nejprve se zanoří do hustého pralesa pabuků, lišejníků a kap- radin a po chvíli již překonává řeku Clinton prvním ze sedmi lano- vých mostů. Pak už k chatě zbývá jen pár mil. Spaní či kempování kdekoli jinde než u určených chat je zakázáno, a protože počet turistů je omezen na čtyřicet za den a zájem je obrovský, rezervaci je potřeba provést alespoň půl roku dopředu. Počasí se mění něko- likrát denně, ale jistotou jsou nepříjemné a všudypřítomné mušky sandflies. Další den cestu obklopí kolmé stěny kaňonu Clinton, ze kterých po každém dešti stékají stovky malých i velkých vodopá- dů. Na konci kaňonu u jezera Mintaro leží stejnojmenná chata, • základní trasa 42 km/3-5 dnů /1 600 výškových metrů • duben-říjen • NP Mount Robson, Britská Kolumbie, Kanada 02 [text & foto: Petr Liška 1/4/5, Jan Miklín 6/7/8/9, Lukáš Uher 2/3/10]

[sedmdesát útočiště pro další noc. Třetí ráno je ve znamení výstupu do sedla Maskinnon Pass (1 154 m n. m.) s krásnými výhledy na obě strany. Zejména pohled z kolmé skalní hrany do údolí řeky Arthur tekoucí o celý kilometr níže je až neuvěřitelný. Cesta ze sedla dolů vede podél potoka Moraine Creek. Na začátku jeho údolí si lze odskočit k vodopádu Sutherland Falls, jenž padá z výšky 580 metrů. Posled- ní noc stráví turisté v chatě Dumpling Hut. Závěrečný úsek cesty mírně klesá kolem řeky Arthur k vodopádu Mackay Falls a pak po- kračuje kolem jezera Ada až k cílovému bodu Sandfly Point, odkud se do Mildford Soundu dá dostat jen lodí. Gondogoro La: nejkrásnější trek v Karákorámu Karákorám, pohoří s nejdelšími ledovci a neskutečně špičatými horami, láká od pradávna nejen horolezce, ale hlavně turisty, kteří chtějí na vlastní oči spatřit tuto drsnou krásu. Největší koncentrace zaledněných vele- hor je v oblasti ledovce Baltoro. Právě tu se nachází druhá nejvyšší hora světa K2 (8 611m n. m.) i další dvě osmitisícovky Broad Peak a Gasherbrum I. Mimo těchto zaledněných gigantů tu stojí další atrakce v podobě im- pozantních žulových věží Trango. Na rozdíl od konkurenční oblasti okolo Everestu má Karákóram stále surovou expediční atmosféru. Východiskem do celé oblasti je provinční město Skardu dosažitel- né autobusem po karákóramské silnici nebo letecky z Islámábádu. Odtud už je to jen několik hodin jízdy džípem na začátek (či konec treku) v Askole, respektive Hushe. Z Askole (3 100 m n. m.) trvá • cca 170km / 7-10 dní / cca 3 500 výškových metrů • červen-září • Karákóram, Pákistán 04 • základní trasa 53km / 4 dny / 1 850 výškových metrů • listopad-březen • NP Fiordland, Jižní ostrov – Nový Zéland 03

náročný pochod údolím ledovce Baltoro minimálně pět dnů, než turisté dorazí na pohádkové místo Concordia (4 595 m n. m.). To je obklopeno spoustou nádherných hor včetně nejlepšího výhledu na K2; hora, vzdálená asi patnáct kilometrů, převyšuje „horské ná- městí“ o čtyři kilometry. Vyhlášené jsou i úžasné západy slunce, kdy se hřeben Gasherbrumů barví do ruda. Z Concordie lze podniknout oblíbený boční výlet do základního tábora K2 či náročnější výlet pod Gasherbrum I. Jednodušší variantou je vrátit se z Concordie stejnou cestou zpět, ale pravým bonbónkem je trek dokončit přechodem sedla Gondogoro La. Do jeho základního tábora v pětitisícové výšce vede cesta přes dravé říčky, trhlinky a kaňony ledovce v údolí Vigne, přechod samotného sedla (5 625 m n. m.) je jištěn fixními lany, ale i tak je potřeba dávat velký pozor. Na cestu je potřeba mít vyřízené povolení a trasu absolvovat v rámci organizované výpravy. Mount Kenya: Přechod ledové hory na rovníku Jen pár kilometrů pod rovníkem leží rozložitý masiv Mount Kenya s nejvyšším vrcholem Batian (5 199 m n. m.). Protože je tato hora v Africe „až“ druhá nejvyšší, je tro- chu opomíjená – alespoň tedy těmi, kteří si rádi odškr- távají cestovatelské rekordy. To ale dělají chybu, protože z hlediska krajiny je cesta okolo Mount Kenya mnohem hezčí než proslavený výstup na Kilimandžáro. Rozeklané ostré vrcholy, svahy obsypané obrovskými lobéliemi či je- zera a kaňony tvoří opravdu krásné scenérie. Výhodou Mount Kenya oproti většině jiných hor je možnost vrátit se z vrcholu jinou cestou, respektive celý masiv „přejít“ z východu na zá- pad či opačně. Východisek na túru a výstupových cest je tak několik a záleží na každém, jak si trek složí. Každá z cest má své výhody a ne- výhody – záleží třeba na tom, kam chcete dále po treku pokračovat. Z Nairobi je to k hoře necelých dvě stě kilometrů busem. Jedním z oblíbených startů treku je městečko Chogoria (1 550 m n. m.), kde lze jednoduše sehnat průvodce či dopravu džípem k hranici par- ku. Právě zde si musíte rozmyslet, zda si za cenu zhruba 120 USD za auto usnadníte první, 26kilometrovou etapu cesty skrze plantáže čaje a banánovníků a hlavně děsivě blátivou silničkou skrze prales. I s džípem, občas mizejícím v obrovských kalužích, je to na celý den. Brána parku leží už v horské savaně téměř ve třech tisících met- rech nad mořem a s malým jezírkem opodál. Přenocování zajišťují příjemné chatky, jen při večerních či ranních procházkách je tře- ba dávat pozor na slony a buvoly. Další část cesty pokračuje sava- nou do malého bivaku, ležícího v krásné krajině lobélií a jezírek. Přestože jsme necelých dvacet kilometrů od rovníku, není vůbec překvapující, když odpoledne začne sněžit a výrazně se ochladí. Jako ve většině horských oblastí, i zde bývá nejhezčí počasí brzo ráno a dopoledne. Třetí den je vrcholový, s výstupem na Point Le- nana (4 985m n. m.), pod kterým se setkává většina cest. Obvykle se vychází brzo ráno tak, aby turisté mohli východ slunce pozorovat z hory. Ideální sestupová cesta vede přes Shipton\'s camp s nejzná- mějšími a nejkrásnějšími pohledy na celý masiv. Poté, co zmizí lobélie, začíná zdlouhavý a výrazně méně zajímavý patnáctikilo- metrový sestup savanou do Old Moses camp. Odtud už následuje jen kratší, devítikilometrový sestup pralesem k bráně parku. sedmdesátjedna] • cca 45km / 4-5 dnů / 3 500 výškových metrů • prosinec-únor, červen-září • Východoafrický rift, Keňa 05 [A NP Fiordland: výhledy, až se tají dech. [B Kemp Concordia pod K2 bývá nazýván horským náměstím.

[sedmdesátdva Alpamayo: kolem nejkrásnější hory světa Jednoznačně rozhodnout, která hora na světě je nej- krásnější, asi nejde, ale jedním z horkých kandidátů na tento post je peruánské Alpamayo. Pohoří Cordi- llera Blanca, jehož je součástí, je nejzaledněnější tro- pické pohoří světa, přitom jeho východní svahy spa- dají přímo do zelené amazonské nížiny. Týdenní trek okolo tohoto vrcholu je jedním z nejpopulárnějších v této oblasti, avšak přelidněno tady zdaleka není. Východiskem je malá vesnice Cashapampa, ležící těsně pod tříti- sícovou hranicí asi hodinu cesty mikrobusem z Huarazu, hlavní- ho centra pohoří a jeho národního parku Huascarán. První úsek stoupá údolím řeky Rio Santa, posetým mozaikou pestrobarevných políček. Serpentiny ukusují metr za metrem až k jezerům Cullico- cha a Yuraqcocha ve čtyřech a půl tisících, ve kterém se zrcadlí tři nádherné vrcholy šestitisícového masivu Santa Cruz. Každý treko- vý den čeká turisty překonání alespoň jednoho sedla s výškou blíží- cí se 5 000 m n. m., hodně vysoko (obvykle okolo 4 500 m n. m.) leží i tábořiště, a proto je dobrá aklimatizace klíčová. Zlatými hřeby túry jsou zaledněné špičky hor a především nádherná horská jezera s neuvěřitelně modrou vodou. Většinu cesty si navíc nejspíše krásy okolních hor budete užívat sami, na trase je jen jedna obydlená samota a turisté dávají přednost kratšímu a jednoduššímu výletu údolím Santa Cruz. Horská jezera však skrývají nebezpečí: vli- vem rychle tajících ledovců se jejich počet rychle zvětšuje a mnohá z nich drží jen nestabilní morénové hráze. Kolaps hráze, vyvolaný například zde docela obvyklým zemětřesením, může ohrozit vesnice v podhůří. Laviny, sesuvy i povodně si v regionu vyžádaly už tisíce životů. Samotné Alpamayo (5 957 m n. m.) se poprvé objeví třetí či čtvrtý den cesty, kdy lze vystoupat i do jeho severního – dnes již nepo- užívaného – základního tábora. Tato varianta končí v zeleném údolí Yanca Pampa, ale právě údolím Santa Cruz lze okruh dokončit. Ťan-Šan: nebeskými horami k jezeru Alakol Většinu Kyrgyzstánu tvoří jeden horský hřeben za dru- hým, což znamená bezpočet trekových možností. Nej- větší popularitu si získal přechod mezi údolími Džety- -Ogüz a Altyn-Arašan okolo horského jezera Alakol. Turistickým centrem oblasti je město Karakol, odkud jezdí maršrut- ky k osadě pod rudými skalami Džety-Ogüz. Jejich poetická jména jako Sedm volů nebo Dračí brloh spolu s bizarními erozí vymodelo- vanými tvary podněcují fantazii. Od skal vede cesta širokým údolím plným jurt až po rozdvojku s údolím Teleti, kde se z ní stává regulér- ní horská stezka. Na konci údolí, pod stejnojmenným sedlem, leží krásné horské tábořiště: nad loukou plnou rozkvetlých rostlin se tyčí zaledněné štíty Terského Alatau a ticho doplňuje jen šumění potůč- • 109km / 5-7 dnů / 5 000 výškových metrů • červen-září • NP Huascarán, Cordillera Blanca, Andy, Peru 06 [A Jedno z tábořišť pod Nevado Alpamayo. [B Krásné horské údolí Altyn-Arašan v závěru treku přes jezero Alakol

ku. Po přechodu sedla (3 800 m n. m.), ze kterého je vidět i „kyr- gyzské moře“ – jezero Issyk-kul – následuje sestup do údolí Karakol, plného pasoucích se koní, a konečně stoupání k jezeru Alakol. Pár kilometrů dlouhé jezero (jehož hladina leží v nadmořské výšce 3 532 m) má krásně modrou barvu – až se člověku nechce uvě- řit, že není výsledkem chemie. Nad vodu se tyčí čtyřtisícové štíty, na které lze v případě dostatku času vystoupit. Na konci jezera se v suti zvedá poslední a nejvyšší (téměř 4 000m n. m.) sedlo, za kte- rým následuje prudký sestup docela nepříjemným terénem a pak dlouhá pozvolně klesající cesta do údolí Altyn-Arašan. Na cestovatele zde čeká odměna v podobě horkých pramenů. Dají se najít venkovní koupaliště, vlastní bazénky s opravdu té- měř vřící vodou má každá chatrč nabízející ubytování. Kombina- ce horké a léčivé vody s vychlazeným pivem je po několika dnech na horách dokonalá. Z vesnice se lze do civilizace – vesnice Ak- -Suu, odkud už jezdí maršrutky zpět do Karakolu – nechat dovést gazíkem, nebo jít dolů po rozbité silnici pár hodin pěšky. El Choro: od zasněžených vrcholků do zeleného pralesa Jak jednoduše poznat vertikální členitost And? Jeden den přecházet skoro pětitisícové sedlo a za dva dny pozorovat kolibříky ve věčně zeleném pralese? Jed- noduše: vydat se na třídenní trek údolím El Choro v bolivijských Andách. Výchozím místem je sedlo La Cumbre, ve kterém staví autobusy z nedalekého La Pazu. Odtud je třeba vystoupat jen zhruba dvě sta výškových metrů do nejvyššího bodu treku, sedla Chucura (4 880m n. m.). Zde v nehostinné, chladné a větrné krajině začíná starobylý incký chodník, do dnešních dnů jediná spojnice několika vesniček v údolí se zbytkem země. První den je ve znamení vytr- valého klesání mezi kamennými ohradami pro stáda lam, během sedmdesáttři] • 70km / 5 dnů / 3 500 výškových metrů • květen-říjen • Terský Alatau, Ťan-Šan, Kyrgyzstán 07 • 60km / 3 dny / 4 300 výškových metrů dolů, 1 000 nahoru • květen-září • Cordillera Real, Andy, Bolívie 08

[sedmdesátčtyři kterého se přidává další a další vegetace. Večer, už pod třítisícovou hranicí u vesnice Challapampa, nahrazují žluté trsy pichlavé trávy ichu epifyty a lišejníky mlžného pralesa, zavlažované párou stoupají- cí z andské nížiny. Druhý den už cesta není tak monotónní: stále se střídají klesání k přítokům údolí a hřebínkům, takže trek nevede jen z kopce – pár stovek metrů zde člověk nastoupá. Z tábořiště v osadě Casa Sandillani (2 000 m n. m.) je krásný výhled do celého údolí včetně zaledněných hor u výchozího sedla. Krajina i vzduch jsou zde úplně jiné než na začátku. Vždy zelený prales hostí množství ptačích i rostlinných druhů, i když na první pohled jsou viditelné rozdíly mezi původní a člověkem ovlivněnou vegetací. Poslední část treku byla zkrácena vybudováním nové silnice, a tak již zbývá jen podél řeky Rio Huarinilla dojít až k asfaltce. Po ní je možno navrátit se zpět do La Pazu, a nebo pokračovat dál do pralesních yungas. Ladák: trekařský ráj v Malém Tibetu Vybrat jeden jediný trek v této severoindické oblasti je skoro nemožné. V uplynulých desetiletích si Ladák získal srdce tisíců turistů, chodících po vysokých ho- rách s batohem. Pustou krajinu protínají zelení zářící údolní oázy, pětitisícová sedla zkrášlují pestrobarev- né modlitební praporky, buddhistické kláštery se im- pozantně tyčí na vysokých skalách. A mezi tím vedou stovky trekových cest. Hlavním městem oblasti je Leh, ležící nad řekou Indus ve výšce 3 500 m n. m. Hlava se zatočí jen při cestě po schodech do druhého patra – dobrá aklimatizace je tady nutnou podmínkou všech cest. Mnohé z treků chodí každodenně desítky turistů hýčkaných nosiči a plným servisem, ale stále se najdou takové, kde nemusíte potkat ani živáčka. Třeba přechod od jezera Tso Moriri, k jehož hladině ve 4 530 m n. m. se džíp z Lehu škrábe přes šest hodin, do odlehlé- ho údolí Spiti. Tradiční obchodní stezka spojovala Tibet s Ladákem a i dnes ji místní zdolávají s koníky naloženými zbožím. První den pochodu je ve znamení Tso Moriri a okolních šesti- tisícových vrcholů, druhý den již stezka odbočuje do údolí Pare Chu, kterým mírně stoupá několik desítek kilometrů. Hranice Tibetu je co by kamenem dohonil a právě tady má široká, pustá a nevlídná krajina nejvíce tibetský charakter. Nejvyšším bodem je ledovcem sevřené sedlo Parang La (5 578 m n. m.) s krásným výhledem na nekonečné řady vrcholků indické Himálaje. Odtud už následuje jen sestup do kaňonu Parilunghi Chu a celý trek končí ve vesnici Kibber (4 200 m n. m.). Jen pár kilometrů po sil- nici od ní stojí asi nejhezčí ladácký klášter, Ki, jehož běloskvoucí budovy připomínají pevnost hlídající údolí řeky Spiti, plynoucí hluboko pod ním. Opevnění má svůj význam, v době nájezdů cizých armád se do klášterů schovalo obyvatelstvo celé vesnice. Význam Ki podtrhují i již dvě návštěvy dalajlámy v klášteru. • 90km / 6-8 dnů / cca 2 000 výškových metrů • červenec-září • Ladák, Himálaj, Indie 09

sedmdesátpět] Torres del Paine: treking na konci světa Je to místo, kde se rozeklané štíty hor tyčí nad sma- ragdově modrými jezery rozličných odstínů. Místo, kde se holé patagonské pláně střídají s bujnou zelení pralesů pabuků a chladnou modrou ledovce Glaciar Grey. Místo, které překvapuje krásnými východy a zá- pady slunce, stejně jako nepřetržitou dešťovou smrš- tí. A když v Patagonii prší, tak to stojí za to. Nejoblíbenější je pětidenní trasa „W“, ale je možné zvolit také dese- tidenní velký okruh. Základní „W“ trasa začíná u Laguna Amarga, kam jezdí autobus z Puerto Natales. První den trekaře čeká jen mír- né a nenáročné stoupání do kempu Campamento Torres, většinou podél potoka Rio Ascencio. Z Campamento Torres lze brzo ráno vystoupat na vyhlídku pod žulové věže Torres del Paine a počkat si na východ slunce. Pokud vyjde počasí, první ranní paprsky zbarví tyto žulové monolity do neuvěřitelných barev od červené po zlatou. Cesta do dalšího kempu pokračuje podél jezera Nordenskjöld pod štíty Cuernos del Paine, zvláštní dvoubarevné hory ve tva- ru býčích rohů, podle kterých také dostaly své jméno. Za nimi následuje slepé údolí Valle del Francés obklopené zubatými ští- ty, do kterého s hlasitým hřměním spadá ledovec z Cerro Paine Grande, se 2 884 m n. m. nejvyššího vrcholu pohoří. Trasa pro- cházející dnem údolí nabízí dech beroucí výhledy až k blankytně modrému jezeru Pehoe. Od něj už jezdí katamarán do Pudeta, což je také místo odjezdu autobusů zpět do Puerto Natales. U jezera Pehoe si lze dokoupit základní potraviny a vydat se na poslední úsek treku: putování podél břehů Lago Grey až k le- dovcovému splazu Glaciar Grey, jehož neuvěřitelně modrý led svítí vstříc už z dáli. Majestátní velikost ledovce však dostatečně vynikne až ve srovnání s výletní turistickou lodí, ztrácející se pod jeho čtyřicetimetrovým čelem. • základní trasa 69 km / 4-6 dnů / 2 270 výškových metrů • prosinec-březen • Park Torres del Paine, Patagonie, Chile 10 [A Klášter Ki se nad údolím řeky Spiti tyčí jako pevnost. [B Jasná noc s úplňkem, nasvěcujícím hory Ladáku.

[sedmdesátšest Na ostrovech zůstávali lidé, kterým učarova- la zdejší krajina a její vlídné klima, ochotní bojovat o své místo na slunci v oblasti zemědělství a zpraco- vání dřeva. Novozélanďané svůj čas rozumně dělí mezi nezbyt- ně nutný pracovní výkon a zbylý prostor, který z pravidla též využívají aktivně a smysluplně.

sedmdesátsedm] Nový Zéland jsem měl možnost navští- vit dvakrát. Zatímco před první cestou byla motivací hlavně touha poznat krajinu, o které se v zámoří nemluví jinak než v superlativech, druhou vý- pravu podněcovala především potře- ba prožít dalších pár měsíců ve spo- lečnosti Novozélanďanů: lidí, kteří sice na svém území chovají miliony ovcí, ale sami národem „globalizovaných ovčanů“ rozhodně nejsou. Před mnoha lety mne vítr zavál na studijní pobyt do Austrálie. Téměř rok jsem tehdy vstřebával nejen angličtinu, ale také pro mne zcela novou společnost. Vzpomínám, jak mi tenkrát některé tam zcela běžné sku- tečnosti braly dech. Od usmívajících se spo- lucestujících v městské hromadné dopravě, přes vlídné pracovníky na poštách a v úřa- dech, až po barmana, který se po mém prv- ním pracovním dni dostavil do kuchyně, aby rovným dílem rozdělil spropitné mezi celý personál restaurace. Uplynulo dlouhých dva- náct let, než jsem se znovu vrátil na „konec světa“, abych poznal také obyvatele z druhé- ho břehu Tasmanova moře. Hned na letišti lidé nového zélandu Do oblasti Aucklandu výrazné procento asijských přistěhovalců a funkce obchodního centra vnáší takzvanou moderní atmo- sféru vyšší rivality a kultu mamonu o poznání více, než zažijeme v uměním prosyceném Wellingtonu. Text & foto: Jakub Kasl www.gallery22.cz Dlouhé kilometry pláží a mořské vlny k surfování přímo vybízejí. Běžný Novozélanďan přijímá cizince se zájmem a zřídkakdy zatížen předsudky.

[sedmdesátosm jsem byl tázán nejen na důvody mé návštěvy. K mému překvapení podezíravý pohled při- šel například po vybalení plaveckých brýlí či lékárničky, a tak jsme nad mojí batožinou, rozloženou do poslední krabičky od filmu, strávil půl druhé hodiny. Lehké rozčarování se však brzy v dobré pocity obrátilo. Mé první kroky vedly ulicemi Christchurch – města, které je díky silné komunitě původních brit- ských osadníků často označováno za nejan- gličtější ze všech novozélandských měst. To by nahrávalo představě o šedé konzervativní společnosti, ale realita zdejších ulic dýchala temperamentem a svobodomyslným živo- tem. Po letech jsem opět ucítil svěží chuť moderní otevřené kultury, která si obklope- na oceány žije vlastním svébytným životem. Vzájemné a přirozené dodržování morál- ních pravidel působí jako nedocenitelný ka- talyzátor a vytváří imunitní systém, pomáha- jící odolávat přicházejícím nešvarům. V průběhu osmiměsíčního pobytu mne stá- le pronásledovala otázka: Jak se zde vytvořil tak specifický a originální životní přístup? Tradiční britské hodnoty tvoří pilíře společ- nosti a působí jako její nosná konstrukce. Jednotlivé stavební prvky ovšem byly naná- šeny v poněkud odlišném slohu než jinde. Nový Zéland nikdy neležel na významných obchodních tepnách a jeho města nebyla výchozím bodem k dobývání kontinentů, jak tomu bylo v New Yorku, Kapském městě nebo Hongkongu. V genech pravděpodobně převažuje větší sklon k poctivé práci, než jaký předali spekulanti s půdou na americ- kém kontinentu nebo překupníci diamantů a slonoviny v afrických državách. K udržení morálky na dnešní nadprůměrné úrovni přispěly i puritánské zákony, které se začaly Ragby je národním sportem Novozélanďanů. Pečlivě jsem pozoroval zdánlivé drobnosti na poli vzájemné slušnos- ti, tolerance, pomoci a vstřícnosti, které vykrystalizovaly v poznání, že právě ony tvoří ve společnosti pro nás až neskutečně uvolněnou a příjemnou atmosféru.

sedmdesátdevět] Lidé Wellingtonu a Aucklandu, shromažďujících téměř polo- vinu novozélandské populace, jsou pochopitelně vystaveni výraznějšímu tlaku komerciali- zace než farmářské rodiny roz- troušené na úpatí Jižních Alp. Základy, na kte- rých staví dnešní Novozélanďané, přivezli na ostrovy mořeplavci a osad- níci ve službách anglické královny. Izolovaný, rozlohou ne- výrazný a vcelku skoupý na nerostné bohatství Zéland nesliboval rychlé a snadné zbohatnutí.

[osmdesát Díky čilému životu nejrůzněj- ších komunit, od fanoušků ragby a kriketu, vyznavačů jachtingu, přes spolky farmá- řů či rybářů, až po turistické kluby, se lidé dobře osobně poznávají. Morální hodnoty zde mají podobně jako v Austrálii oporu v kořenech pevného stromu, čerpajícího živiny ze vznešené anglické minulosti. Do ceny domu se zde promítá mno- hem více výhled a příjemné okolí, než koupelna s vířivkou, moderní kuchyň- ský kout či počet „věžiček“, kterými by se majitel snažil předvádět v okolí.

uvolňovat až v druhé polovině minulého sto- letí. Nový Zéland zažil několik imigračních vln. V období světových válek Novozélan- ďané prokázali v zámoří po boku svých spojenců až heroickou statečnost. Silně za- stoupena zde je i skupina pacifistů, kterým Zéland učaroval v období války studené. Doby obchodních regulací a přísné imig- rační politiky, která v podstatě až do roku 1960 vpouštěla na novozélandské území pouze „bílé“ přistěhovalce, už také dávno pominuly. Nový Zéland po celou dobu při- tahuje lidi, kteří nepovažují za smysl života boj o majetek, nýbrž život sám o sobě. Mezinárodní obchod a migrace se v pos- ledních letech čím dál tím víc váže na asij- ský kontinent, tudíž není vyloučeno, že se definice „Novozélanďana“ bude s postu- pem času měnit. Pozoruhodné odpovědi na téma globalizace se mi dostalo v rozho- voru s významným místním publicistou. Když jsem mu líčil svůj vcelku nekritický pohled na současnou novozélandskou spo- lečnost, klidným hlasem odvětil: „Nejsme tak imunní vůči nešvarům, jak se ti zdá, jsme jenom díky naší poloze, celkem nízké populaci a tudíž slabému trhu, posledním článkem řetězu“. Raději bych býval zůstal ponořen ve své naivitě, ale přesto stále zů- stávám optimistou. Zmiňovanou letištní prohlídku, které jsem se podrobil při vstupu na Zéland, dnes vi- dím již z jiného úhlu. Je chvályhodné tuto zem bedlivě střežit. Nezbývá, než si přát, aby Nový Zéland zůstal co nejdéle zemí, kde si lidé dokáží vážit poctivého, zdánli- vě obyčejného prožitku šťastného života. Zemí volnomyšlenkářů s dobrými mravy. osmdesátjedna] V době moderních komunikačních technologií samotářství společnosti podporované polohou rychle mizí. Většina lidí však stále uvádí odlouče- nost a polohu mimo hlavní světové dění jako jedno z největších pozitiv. Hmotný majetek, který je v euro- americké konzumní společnosti často předkládán jako symbol šťastného života a povrchně vyu- žíván jako berlička sebevědomí, v Novozélanďanech nevyvolává automaticky obdiv.

Přes internet: www.travelfocus.cz E–mailem: iveta@send.cz Telefonicky: 225 985 225, 267 211 301 – 3 po-pá od 8.00 do 18.00 h Faxem: 267 211 305 SMS: 605 202 115 Poštou: SEND Předplatné, s. r. o., P. O. Box 141, 140 21 Praha 4 Slovensko: +421 2 44 458 821, predplatne@abompkapa.sk > 4 čísla za cenu 3 jen za 177 Kč > 8 čísel za cenu 6 jen za 354 Kč > 12 čísel za cenu 8 jen za 472 Kč Objednávkový kupon Objednávám předplatné časopisu TravelFocus na: Předplatné mi zasílejte od čísla: Titul . . . . . . . . . . . . Jméno . . . . . . . . . . . . . . . . . . Příjmení . . . . . . . . . . . . . . . . . Organizace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ulice. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . PSČ. . . . . . . . . . . . . Město . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tel.:. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . E–mail Adresa pro zasílání (jen pokud se liší od předchozí adresy např. v případě dárkového předplatného) Titul . . . . . . . . . . . . . . . . Jméno . . . . . . . . . . . . Příjmení . . . . . . . . . . . . . . . . . Organizace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ulice. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . PSČ . . . . . . . . . . . . . . . . Město . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tel.: . . . . . . . . . . . . . . . . E–mail. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Platbu provedu: [ ] převodem na základě dispozic, které si přeji zaslat e–mailem (v takovém případě nezapomeňte vyplnit Vaši e–mailovou adresu) [ ] složenkou A (na základě údajů ze složenky A, kterou od nás obdržíte, lze platit rovněž převodem) [ ] fakturou – v tom případě uveďte vaše IČO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . DIČ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . E–mail vám bude zaslán obratem, složenka nebo faktura s prvním předplaceným číslem. Objednávkový kupon (zašlete faxem nebo poštou) SEND Předplatné, s. r. o., P. O. Box 141, 140 21 Praha 4 fax: 267 211 305 4 čísel 8 čísel I. [2013] 12 čísel + mapa ZDARMA II. [2013] [ jak si předplatit? Objednejte si předplatné na 12 čísel ZDARMA obdržíte mapu světa MAPA ZDARMAObjednejte si předplatné na 12 čísel a ZDARMA obdržíte mapu světa

83

84