Alisik 4: Smrt

1

2

3

4

4 / Smrt

6

Vím, jak divně to zní, ale… Ano, žil jsem na tomhle starém hřbi- tově. Přes celý podzim, tu dlouhou zimu a pak i přes jaro. Ale s tím už je konec. A proč to všechno? A proč u všech všudy zrovna tady?

Člověče, Schneidewinde, copak to oprav- du nedokážete pochopit? Propadl jsem zoufalství. A chtěl jsem být své dceři nablízku. I když už byla mrtvá. Rozumím… Ale rozhodně te máte spoustě lidí co vysvětlovat. Ano, Schneidewinde, já vím, ale bu te tak laskav – to už nechte na mně! alisik…

Kámo, jsi tu sám. Tak poj už. To je zvláštní, že se vždycky potkáváme zrovna na hřbitově a akorát v noci. Alisik… Jsi tu ještě? Jak jsi to vlastně udělala? Páni, ty máš vždycky tak studené ruce. Ne, Rubene, to ses asi přeslechl. Moji babičku si někdo na-bagroval, ne vy-bagroval… Ale, prostě jsem dělala mrtvou…

Kdo je tam…? Kdo jsi? Ahoj, Rubene… Jmenuju se Frings, už jsme se setkali. Možná si na to vzpomínáš. Alisik mi o tobě vyprávěla. A řekla mi o vašem posledním rozhovoru. Bylo mi jasné, že přijdeš.

Takže ty jsi taky…? Cože? … Mrtvý? Už víc jak šedesát let! Ale kvůli tomu tady nejsem. Přišel jsem ti říct, že dneska hřbitov navždycky opouštíme. Tento svět už te není náš. Našli jsme cestu do Říše mrtvých. Alisik s ostatními už tam je. Je mi to líto.

Počkej, půjdu s tebou! Do prdele, vždy živí a mrtví k sobě už stejně nepatří. Já… Už musím také jít. Takže, Rubene… žij blaze. Ale vážně tě hrozně moc milovala…

13

Je sotva půl páté a už je horko. Dneska asi bude pořádné vedro. Ale kde sakra ten brácha vězí…? Jo, divné, taky to nechápu. No nic, tak poj , snad jenom zašel k Sebastianovi. Jo, to je možný. Já… co?! Ale… Ale to přece byl… ?!

Krásný nový Krásný nový Sveˇt KAPITOLA1