Arménské kroniky od jezera Van - 16.–18. století

Stvoření světa, evangelium z roku 1600, vytvořeno Zakhariou Avancim, klášter Varag, okolí jezera Van.

2

Edici řídí: Michal Řoutil Recenzovali: prof. Gérard Dédéyan, Université Paul Valéry, Montpellier doc. Václav Huňáček, CSc, FF UK Praha Schváleno vědeckou radou nakladatelství. Preface & translation © Petra Košťálová, 2011 Cover © Vladimir Mačinskij, 2011 ISBN 978-80-87378-17-5 Kniha vychází u příležitosti 1710. výročí christianizace Arménie KATALOGIZACE V KNIZE – NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Arménské kroniky od jezera Van : 16.–18. století / kritický komentovaný překlad připravila Petra Košťálová. – Červený Kostelec : Pavel Mervart, 2011. – 285 s. – (Pro Oriente : dědictví křesťanského Východu ; sv. 14) Francouzské, arménské, anglické resumé Přeloženo z arménštiny ISBN 978-80-87378-17-5 82-94 * 821.19 * 94(=19) * 94(560) - kroniky – Anatolie (Turecko) – 16.-18. stol. - arménská literatura – 16.-18. stol. - Arméni – Anatolie (Turecko) – 16.-18. stol. - Arméni – dějiny – 16.-18. stol. - Anatolie (Turecko) – dějiny – 16. -18. stol. - texty - prameny - studie 94(560/569.5) – Dějiny států západní Asie. Blízký východ [8]

OBSAH ÚVOD 9 Historické souvislosti vzniku kronikářských zápisů 16 Arménská církev ve středověku, vznik a úloha katholikosátů 18 Aghthamarský katholikosát 25 Kroniky v kontextu arménské středověké literatury 31 Bitliská (baghešská) škola historiků 34 K metodologickému přístupu 36 KRONIKY Kronika Hovhannese Arč’išeciho (Jana z Arčeše) 43 Kronika Hovhannese C’areciho (Jana z C’aru) 53 Kronika Nersese Baghišeciho (Nersese z Bitlisu) 63 Kronika Grigora Kamacheciho (Řehoře z Khemach) 71 Kronika písaře Grigora Varageciho (Řehoře z Varagu) 83 Kronika Davitha Baghišeciho (Davida z Bitlisu) 87 Kronika Vardana Baghišeciho (Vardana z Bitlisu) 105 Kronika Avetikhova 119 Kronika vanského anonyma (Ananun Vaneci) 121 Kronika Martirose Chalifajiho (Martiros Chalifjan) 133 Balada o Hovhannesovi a Ajše (bilingvní text) 157 PŘÍLOHY Terminologický slovník 173 Výkladový slovník významných osobností 215 Posloupnost osmanských sultánů* 225 Posloupnost perských šáhů z dynastie Safíjovců 227 Výkladový místopisný slovník 229 Arménský církevní kalendář 253 Arménský liturgický rok a svátky 255

Použitá literatura 257 Primární prameny 257 Sekundární literatura 258 Slovníky 266 Ediční a překladatelská poznámka 267 Výtvarný doprovod knihy 271 Resumé 273 Am.i.iym 277 Abstract 279 Jmenný rejstřík 281 Remerciement –

9 Úvod Nic není tak pomíjivé jako lidské štěstí… Tak jako karavana uprostřed pouště bez hranic a bez konce tak i všechno na světě kráčí a mizí v zapomnění… Nahapet Khučak, arménský trubadúr z východní Anatolie, 16. století Soubor textů, který představuje průřez kronikářskými zápisy 16.–18. století, je založen převážně na studiu primárních pramenů – arménských kronik a kolofo- nů. Jedná se o sondu do regionální historie, resp. mikrohistorii okolí Vanského jezera ležícího ve východní Anatolii, kterou vytvořili arménští kronikáři v průbě- hu dvou století (zejména v rámci tzv. bitliské školy). Všichni tito kronikáři se hlá- sili k „národní“ arménské církvi, zachycují tedy osudy své náboženské komunity, žijící na východní periferii Osmanské říše v postavení dhimmí*. * * * Sledované období je v oblasti východní Anatolie* charakterizováno permanentní- mi válkami mezi Osmanskou říší a perskými šáhy, kdy se fronta nacházela stále více či méně v blízkosti Vanského jezera*; venkov byl navíc periodicky pleněn místními bandityazápasilsdlouhodobýmiklimatickýmizměnami.Vtextechsehovoříoana- tolských městečkách a vesnicích, jejich každodenním životě v době válek, epidemií a všudypřítomné nestability. Na aktuální mapě lze situovat dějiště kronikářských textů na území dnešního severovýchodního Turecka, ázerbájdžánské enklávy Nachi- čevan, jihokavkazských republik Arménie, Ázerbájdžánu a Gruzie a Íránu. Těžiště popisovanýchudálostíležívoblastidnešníhoVanskéhojezera(konkrétněměstVan*, Bitlis*ajejichbezprostředníhookolí),jednásetedyoregion,kterýdnes náleží Turec- ku a v němž arménské obyvatelstvo od genocidy v letech 1915–1916 již nežije.1 1 V současné arménské kolektivní paměti se stále jedná o tzv. ztracenou vlast – Jerkir* (Zemi), odkud museli předkové současných obyvatel Arménské republiky i početné

10 Arménské kroniky od jezera Van Oblast východní Anatolie je etnicky, jazykově a nábožensky bohatá a její historie byla odjakživa spletitá. Na jedné straně se Anatolie stala kolébkou synkretických hnutí, na straně druhé představovala permanentně neklidné a revoltující území. Město Bitlis a okolí jezera Van byly tzv. věčnou hranicí, periferií velkých říší, kde se tradičně střetávaly rozdílné politické a náboženské koncepty. Tento zapadlý region Malé Asie se však přesto (nebo právě proto) stal dějištěm významných his- torických událostí. Jeho základní charakteristiku lze snad částečně vyjádřit pomocí pojmu převza- tého z dervíšské mystiky2 – dargáh*, tj. práh; mimo jiné v rituálu tzv. tančících der- víšů řádu mevlevíja* symbol přechodu do jiné sféry a následného splynutí s Bohem. Právě tato „prahovost“ východní Anatolie je příznačným fenoménem, odrážejícím se v jejím esprit de frontière (duchu pohraničí), jenž se projevuje jak silnou tenden- cí ke kulturní osmóze, relativní mezikulturní toleranci a dialogu, tak periodickými výbuchy násilí a následnou kodifikací tzv. věčných etnických nenávistí, příznačných až spíše pro moderní dobu. „Hranice“ je symbolizována věčným napětím mezi vál- kami a obdobími mírového soužití různých skupin. Region se tradičně řídil svými vlastními zvyklostmi a zákony a vyznačoval se „konstantní symbiózou v harmo- niiikonfliktu“.3 Tatosymbiózasezačaladefinitivněvytrácetv2.polovině19.století, kdy došlo k zintenzivnění protiarménských pogromů a obecně k výraznému zhor- šení životních podmínek zemědělského obyvatelstva ve východní Anatolii. Osmané arménské diaspory utíkat nebo v ní přišli o život. Jerkir vystupuje jako původní a posvát- ná vlast; figuruje mnohdy i jako domov, kam je potřeba se jednou vrátit – i když tato představa je vzhledem k napjatým vztahům Arménie a Turecka nereálná. Následující úryvek, jehož autorem je americký spisovatel arménského původu William Saroyan, naznačuje, že země, odkud za vlády sultána Abdülhamida II. koncem 19. století odešli jeho rodiče (Saroyanův rod pocházel přímo z východoanatolského města Bitlis), je pro něj stále sakrální vlastí, i když poněkud imaginární – vize ztráty, možného návratu a při- tom vědomí si nevelkých šancí uskutečnit tento návrat podepřely rovnou měrou armén- skou diasporickou identitu. „Hajastan… to je skoro jako sen. Bitlis se stal svého druhu monumentemnašíztráty.Alenenínáš.Tedyvlastnějenáš,alezabralijejjinílidé.Čekám, až zase bude jednou náš (…) a pak tam pojedu. Měl bych tam jet… Žít tam, usadit se tam a pak umřít… moje kosti by měly být uloženy vedle ostatních Saroyanů… navždy.“ Viz GALL, Allon; LEOUSSI, Athena; SMITH, Anthony D. 2010. The Call of the Homeland: Diaspora Nationalisms, Past and Present. Leiden: Brill, s. 110. 2 Východní a centrální Anatolie byla ostatně historicky tradiční základnou mnohých dervíšských řádů (kromě stoupeců mevlevíje také řádů bektašíja, nakšbandíja a dal- ších). Více viz KROPÁČEK, Luboš 2008. Súfismus. Dějiny islámské mystiky. Praha: Vyšehrad. 3 BARKEY, Karen 1994. Bandits and Bureaucrats (The Ottoman Route to State Centralization). London: Cornell University Press, s. 115.

11 Úvod navíc patrně využili arménsko-kurdské antagonie jako vhodného prostředku své politiky divide et impera; oba zmiňované sousední národy se mimo jiné staly rovněž oběťmi vlivu evropských mocností, jimž posloužily jako nástroj při vymezení zájmových zón. Východní Anatolie byla v průběhu 16.–18. století pohyblivou etnickou mozai- kou; tradičně zde sídlili převážně Kurdové, Arméni, Řekové, Turci a Turkmeni, Asyřané, Romové, Židé, Lazové, Arabové aj.; příchod migračních vln krymských Tatarů, severokavkazských Čerkesů a muslimů z Balkánu pozměnil demografickou situaci až v průběhu století devatenáctého. Z hlediska náboženského se východ Anatolie vyznačoval nemenší diverzitou – žili zde vedle sebe stoupenci dvou věč- ných rivalů, sunnitského a ší’itského islámu, především pak byl tento region koléb- kou jak chalkedonského pravověří, tak tzv. starobylých východních církví (armén- sko-gregoriánské, asyrsko-nestoriánské a syrsko-jakobitské). Nikoliv náhodou bývá příslušnost k arménské církvi považována za základní atribut arménské identity a pocitu armenity jako takové; arménská spiritualita je ovlivněna mentalitou obklí- čení typickou pro „pohraniční křesťanství“ a konceptem mučednictví (nahata­ kuthjun). „Duch pohraničí“ pak umožnil vznik celé řady náboženských synkrezí, existujících paralelně s hlavními náboženskými proudy a pokládaných majoritní- mi sunnity za hereze (např. sekty jaresan, alevité*, jezídi* aj.). V neposlední řadě bychom neměli ponechat beze zmínky významný faktor sociálně-ekonomický. Ten rozdělil tamější společnost mnohem hlubšími přehradami, než kdy dokázalo ná- boženství či později etnická příslušnost – vedle sebe zde žili ve složitých sociálních vztazích nomádi, polonomádi i zemědělci, společnosti s tradičním klanovým uspo- řádáním, velkorodiny i rodiny nepočetné. Nomádi i zemědělci obývali pro region typické náhorní plošiny, z nichž vystupují sopečné vrcholy (anatolská náhorní plošina plynule přechází do severoíránské plošiny, obdobný typ krajiny najdeme i v soused- ní Arménii); zatímco směrem na sever se situace měnila – kraj u pobřeží Černého moře, který zároveň otevírá cestu do Gruzie, je mnohem úrodnější, a tedy pro ze- mědělství příznivější. V průběhu 16. století můžeme ještě stále hovořit o určité anatolské muslimsko- -křesťanské symbióze, která se v tomto kraji ustavila už po prvních seldžuckých ná- jezdech v 11. století4 – za typického představitele tohoto splynutí je považován např. slavný středověký básník a mystik Džaláloddín-e Rúmí.5 Tato symbióza však pomalu 4 PLANHOL DE, Xavier 1997. Minorités en islam (géographie politique et sociale). Paris: Flammarion, s. 229. 5 Džaláloddín-e Rúmí zvaný Mouláná tj. Mistr, Pán (v perské výslovnosti, v tur. Mevlá- na), zakladatel řádu tzv. tančících dervíšů a autor myšlenky sbližování křesťanského, judaistického a muslimského světa, podrobněji viz RYPKA, Jan et al. 1956. Dějiny

12 Arménské kroniky od jezera Van vzala za své poté, co přestal – v důsledku vleklých válečných konfliktů mezi ší’ity a sunnity (tj. Persií a Osmanskou říší), těžce postihujících převážně pohraniční křesťanské obyvatelstvo – být realitou pax ottomanica tzv. zlatého věku osmanské civilizace. Více než 80 % tehdejší osmanské populace sídlilo ve vesnicích či malých městechazabývalosepřevážnězemědělstvím;přesunysunnitskýchaší’itskýcharmád měly na zemědělský cyklus snadno zranitelných a bezbranných vesnic destruktiv- ní vliv. Úroda byla zabavována jako strava pro vojáky nebo dopředu spálena, aby nepadla do rukou nepříteli; lidé byli odváděni jako váleční zajatci nebo deporto- váni do jiných než pohraničních zón; na jaře chybělo osivo a šířil se hladomor, následkem podvýživy jdoucí ruku v ruce s ničivými epidemiemi. Právě tato výcho- doanatolská venkovská vrstva obyvatel (křesťanských i muslimských poddaných – rája*) byla osmansko-perskými válkami poznamenána nejvíce a její katastrofální postavení vyústilo až do masového exodu do měst (tzv. velký útěk) a do série revolt dželálí*, které do té doby bezprecedentním způsobem narušily sultánovu legi- timitu a přímo přispěly k úpadku Osmanské říše. VýchodníAnatoliesedostalapodkontroluosmanskýchsultánůteprvenasamém počátku 16. století6 a sultánova autorita byla v tomto regionu od počátku neustále zpochybňována sousední Persií a tamější dynastií Safíjovců*. Centrální osmanská vláda Vysoké Porty zde byla až do 1. poloviny 19. století poměrně slabá a opírala se převážně o místní kurdské dynastie, které vládly na základě principu dědičnosti ve svých takřka autonomních emirátech. Zároveň fungovaly jako pověstný jazýček na vahách mezi oběma velmocemi, jakýsi „klíč k hranicím“, známý ze slavného kurd- ského eposu Mem u Zin.7 Osmané i Safíjovci se snažili naklonit si místní kurdské emíry prostřednictvím vysokých oficiálních funkcí, avšak výsledné aliance měly mnohdy křehkou podobu a jejich budoucnost bývala zcela nevyzpytatelná. Podle P. A. Jauberta, francouzského orientalisty a Napoleonova velvyslance u perského dvora,„nenísvýjimkouvanskéhopašalíku,kdejmenujesámvelkývládce(osmanský sultán) své zástupce, sultán nikde v Kurdistánu ničím jiným než pouhým jménem panovníka.Kurdové,kteřítytokrajeobývají,sepokládajítakmálozapoddanéPorty, perské a tádžické literatury. Praha: Nakladatelství Československé Akademie věd, s. 184; KROPÁČEK, Luboš 2003. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad, s. 162 aj. 6 Sultán Selim I. zvaný Javuz (Strašný) porazil zakladatele safíjovské dynastie perských šáhůIsmá’íla*roku1514vbitvěuČaldiranu.OtázkunovězískanéhoKurdistánuazápad- ní Arménie poté svěřil do rukou kurdskému emírovi Idrísovi z Bitlisu, který zachoval většinu původních privilegií tamějších kurdských dynastií a přispěl tím k zachování tra- diční kurdské autonomie. 7 ÖZOĞLU, Hakan 2004. Kurdish Notables and the Ottoman State. New York: State University of New York Press, s. 32.

Pohled na jezero Van z jihozápadního břehu, foto P. Košťálová (2009)

38 Arménské kroniky od jezera Van jazyka (Kronika Vardana z Bitlisu, Kronika Davida z Bitlisu). Vedle těchto kronik vzdělanců lze identifikovat rovněž kroniky písmácké, které jsou v řadě ohledů mno- hem zajímavější. Kromě prostého výčtu událostí zahrnujících politické a ekonomic- kédějinytotižobsahujívíceodkazůnakaždodennírealitu,zmiňujíseonejrůznějších zvycích, pověrách atd., jejich jazyk obsahuje řadu slovních výpůjček z turečtiny a kurdštiny (např. Kronika Vanského anonyma, Kronika Martirose Chalifajiho).58 Autory těchto kronik byli gramotní vzdělanci a laičtí znalci náboženské literatury, kteří však neprošli systematickým vzděláváním v klášterech a nenastoupili církev- ní dráhu. Kolofony jsou pak pouze marginálními glosami na okraji přepisovaných rukopisů, kde postava autora (tj. písaře) nevystupuje příliš do popředí. Z metodologického pohledu patří překlad, odborný komentář a výklad histo- rických textů mezi hned několik vědeckých disciplín z oboru společenských věd. Jmenovitě se jedná o oblast textologie (analýza pramenů, rozbor textu) a literatu- ry, respektive literární komparatistiky, dále pak o širokou oblast historických věd a pomezních disciplín (historie, historická antropologie aj.). Tuto kritickou edici pramenů lze pojmout jako případovou studii se zaměřením na vztah centra a pe- riferie neboli na tzv. fenomén pohraničí (vliv centra na periferii a jeho reálný dopad) a kulturní osmózu (synkretický charakter periferie). Akcent je kladen na dějiny konfliktů, vzájemných kontaktů a zejména na dějiny všedního dne a dějiny mentalit, od tohoto přístupu se odvíjí i způsob hodnocení pramenů a informací z nich získa- ných. Deskriptivní analýza textu a komentáře by měly čtenáři pomoci vytvořit si ucelenou představu o životě Arménů v Osmanské říši daného období a zasadit jej do širšího kontextu. V případě výběru zaznamenaných událostí a jazykového stylu se naskýtá otáz- ka, pro koho vlastně kronikáři své záznamy psali – sami pro sebe, pro své potomky (což je vyloučeno v případě vardapetů a představených klášterů žijících v celibátu), nebo pro potřeby celé místní arménské (gramotné) komunity? Zaznamenávali pouze události tak, jak šly za sebou, nebo cítili potřebu je komentovat a hodnotit? Odrážejí jejich kroniky jen nějakým způsobem výjimečná (a tudíž zaznamenání- hodná) data, jež vybočovala z ustáleného modu vivendi, nebo je v nich reflektována 58 THOROSSIAN,Hiranth1951.Histoiredelalittératurearménienne...,cit.d.,s.205–206. Turečtina, lingua franca celé oblasti, se ovšem od dnešní podoby moderního turecké- ho jazyka značně lišila – podobala se spíše současné kodifikované ázerbájdžánštině aobsahovalaprocentuálnívětšinuslovníchobratůpřevzatýchzarabsko-perskéhozákla- du. Jednalo se o tehdejší koiné (obecnou jazykovou formu), mající základ ve třech různých jazycích, pomocí něhož se dorozumívalo od balkánských zemí až po severní Indii a čínský Turkestán. Část arménského obyvatelstva v Malé Asii byla už během 16.–17. století také turkofonní.

39 Úvod každodenní realita? Tato vnitřní kritika historických pramenů a jejich textová analýza je během překladu a četby nezbytná, neboť v opačném případě lze jen stěží dosáhnoutrovnováhymezivlastnísubjektivitou(kterásiceaspirujena„objektivitu“, ale nezapře určitou formu očekávání výsledků) a zjevnou subjektivitou autorů kro- nik a kolofonů. V průběhu 16.–18. století, kdy kroniky vznikaly, byl jejich vliv ještě málo zře- telný, neboť se jednalo o izolované texty cirkulující patrně jen ve velmi omezeném kruhu církevních představitelů a širšímu publiku nebyly dostupné. Na významu ovšem získaly v druhé polovině 19. století, kdy se k nim badatelé z oboru armeno- logie a zejména arménští obrozenci obrátili jako k základně tradičních arménských hodnot a důležitému dobovému svědectví o formování arménské národní identity. Nakolik to bylo v českém překladu možné, jsou dobové texty přeloženy doslov- ně, s přihlédnutím k původnímu stylu a jeho jazykovým prostředkům. Tato edice představuje ve svém celku vůbec první komentovaný překlad těchto kronik nejen do češtiny, ale i do ostatních evropských jazyků. Petra Košťálová

43 KRONIKA HOVHANNESE ARČ’IŠECIHO* (Jana z Arč’eše) 16. století Kronikář jménem Jan (arm. Hovhannes) se bezesporu buď narodil, nebo alespoň dlouhodobě pobýval ve městě Arč’eš*, ležícím na severním břehu Vanského jezera*. Podle něj získal své přízvisko Arčišeci (tj. z Arč’eše); jak napovídá jeho následující text, autor kroniky na vlastní oči sledoval do­ bývání města Van* za persko­osmanských válek. Lze tedy předpokládat, že část svého dospělého života strávil ve Vanu, kulturním centru celé vanské oblasti, a to pravděpodobně v některém z tamějších arménských klášterů. Hovhannesova kronika není co se zachycené časové periody týče nijak roz­ sáhlá – pojednává pouze o událostech, odehrávajících se v bezprostředním okolí měst Van a Arč’eš mezi lety 1532–1535. Vanský region byl vzhledem ke své poloze neustále v centru bojů osman­ ských sultánů a perských šáhů. Roku 1532 se proti safíjovskému šáhovi Tahmáspovi* vzbouřil jeho bejlerbej* (v arm. přepisu beklarbek) jménem Ulama* a přeběhl na stranu sultána Sülejmana Kánúního* (Nádherného); naopak bývalý osmanský vazal emír Šeref z Bitlisu* přešel na stranu šáhovu. Sultán vyslal do východní Anatolie proti Safíjovcům* mohutnou armá­ du,jejížtaženínakonecvyvrcholilodobytímTabrízu*aBagdádu*.Výsledný stav se však (jak ostatně dobře ilustruje text kroniky) podobal spíše per­ manentní „hře na honěnou“ mezi vojsky sultána a šáha; nejvíce škod při­ tom utrpěla právě oblast okolo jezera Van a západní část tzv. perského Ázerbájdžánu* (dnešní severozápadní Írán) – tamější města byla několi­ krát vypleněna a jejich rurální zázemí se změnilo doslova ve spálenou zemi. Aliance se v rozdrobeném pohraničním pásmu měnily velmi rychle; období otevřených válečných konfliktů se střídala s latentním napětím. Kronikářem zachycená událost je jedna z prvních, které předznamenaly více než dvacetiletou válku mezi Osmany a Safíjovci. Ve 30., 40. a 50. letech 16. století vyhlásil osmanský sultán Sülejman hned tři velká klíčová tažení na východní frontě; rozložení sil a teritoriální rozsah říše se ve výsledku změnily jen nepatrně. Toto období bylo ukončeno dočasným smírem pode­ psaným roku 1555 ve městě Amasíja*.

44 Arménské kroniky od jezera Van Dlouhá osmansko­perská válka nebyla vedena jen v rovině teritoriál­ ních nároků, ale rovněž i v rovině zásadního náboženského sporu, který rozděloval muslimský svět – zatímco Osmané byli stoupenci sunnitského směru islámu, jejich východní provincie se klonily spíše k ší’ismu. Po vze­ stupu dynastie Safíjovců se vzájemný antagonismus ještě prohloubil, neboť perští safíjovští šáhové se hlásili k ší’itskému směru islámu a na svou stranu získali mnoho přívrženců jak z oblasti Střední Asie, tak východní Anatolie (hnutí alevitů* neboli kızılbaš*). Místní křesťanské komunity – se statu­ sem dhimmí* či tzv. Ahl al­Kitáb* – se tak ocitly mezi dvěma mlýnskými kameny dvou ekonomicky i nábožensky soupeřících velmocí. Hlavními aktéry historického příběhu uvedeného v kronice jsou: perský šáh Tahmásp z dynastie Safíjovců (v arménském originále vystupuje jako Dahman), osmanský sultán Sülejman a jeden z jeho synů, Mehmed, který spolu s vrchním vezírem İbrahimem pašou* vedl celé východní tažení; Ula­ ma, bývalý Tahmáspův guvernér provincie, a nakonec emír Šeref, přísluš­ ník dědičné vládnoucí kurdské dynastie v Bitlisu. Hlavní dějovou linií je opakované obléhání a dobývání Vanu, jehož byl Hovhannes Arč’išeci (jak sám na několika místech uvádí) očitým svědkem. Na začátku příběhu Ula­ ma, dříve perský spojenec, nabídl své služby sultánovi a upozornil jej na to, že bitliský emír Šeref naopak alianci s Osmany nedodržuje, a spojil se s Peršany. Osmanské vojsko pod Mehmedovým vedením nakonec po mnoha peripetiích získalo Tabríz (safíjovské sídelní město) i Bagdád; nakonec se však muselo stáhnout zpět do svých původních hranic a status quo byl obnoven. Kronikajepsánasměsígrabaru*(klasickéarménštiny)amidžinhajeren* (střední, příp. středověké arménštiny), ovlivněné místním vanským dialek­ tem. Text je jazykově vytříbený a obsahuje množství barvitých obratů – podle jeho obsahu lze usuzovat, že Hovhannes patřil k těm vzdělanějším lidem své doby. Status muže, který patrně absolvoval vyšší církevní vzdě­ lání u renomovaných učitelů, vardapetů*, potvrzuje rovněž vysoký počet biblických citací. Po obsahové stránce je text koherentní a jednotlivé části na sebe logicky navazují – kronikář jej zřejmě zapsal najednou, a to nedlou­ ho po událostech, které v kronice popisuje. Text Hovhannese Arč’išeciho se z hlediska obsahu nijak nevymyká tra­ dičnímu kronikářskému vylíčení pohrom (arm. aghet*, patuhas*), které přicházejí jako „trest za hříchy vyvoleného národa“ a za „porušení smlou­ vy s Bohem“ a postihují místní arménskou komunitu. Aghety se ve větším měřítku dotýkají veškeré lokální populace – jak Arménů, tak muslimů, pravoslavných Řeků a Gruzínů aj. Dobývání Vanu a následný hladomor a epidemie, jež vypukly jako přímý důsledek válečných tažení, jsou podle Hovhannesova názoru mnohem horší katastrofou než nájezdy Tímúra

53 KRONIKA HOVHANNESE C’ARECIHO* (Jana z C’aru) 16. století Kronikář Hovhannes C’areci pocházel z Aghvankhu* neboli Kavkazské Albánie*, situované zhruba na území dnešní jižní Arménie a centrálního a severního Ázerbájdžánu. Hovhannes zřejmě patřil k rodině tamějších melikhů* (dědičných náčelníků) a koncem 16. století dosáhl v církevní hie­ rarchii stupně vardapeta*. Nepatří k autorům bitliské školy, jeho zápisy však představují zajímavou paralelu ke kronice Nersese z Bitlisu*, která zachycuje jen o něco málo mladší historické období. Kronika Hovhannese C’areciho je rovněž obsahově bohatým komparačním materiálem vzhle­ dem k arménským kronikářům, nacházejícím se na druhé (tj. osmanské) straně hranice. Hovhannes totiž psal z pozice Arména žijícího na teritoriu perských šáhů a měl možnost zblízka pozorovat souboj Osmanů a Safíjovců o jihokavkazské země. Jeho kronika zavádí čtenáře do prostředí velké válečné výpravy osmanského vojevůdce Mustafa Lala paši* (usnadněné per­ ským interregnem), perské protiofenzivy kızılbašů*, velkého hladomoru z let 1579–1580 a povstání dželálí*. Hovhannes C’areci používá pro ozna­ čení osmanské armády a jejich panovníka více termínů, jako např. vojáci z Rúmu*, hondkar*, Byzanc aj. – odkazuje tak v historickém kontextu na území západně od Perské říše, tj. na teritorium bývalé Byzance, kdy je teh­ dejší Osmanská říše vnímána jako její dědic. * * * Óúzkosti a hořkosti těchto přesmutných dob, kdo je může vylíčit, ó bratři, ale přesto se o to pokusme, ať už s malým či velkým žalem. Neboť kvůli mým hříchům národ mohamedánský, jenž ovládl kraje arménské, ničil vesnice i města, odváděl lid do zajetí a stal se pánem všech míst. Tak těžké bylo jeho jho a výše daní, že mnozí přišli o veškeré své jmění a dědictví svých otců a nic jim nemůže pomoci, nemohou ani uprchnout ani se skrývat. Všichni jsou trýzněni velkými pochybami a raději by byli zemřeli, než aby zůstali naživu.

54 Arménské kroniky od jezera Van Neboť tato tyranská vláda netrvá krátký čas, ale mnohá dlouhá léta. Pod tímto jhem se rodí otcům synové a musí sloužit, pak jejich synové slouží a synové jejich synů; a takto žijí mnozí národové. Není útěchy pro národ z Hajka zrozený,1 který s hla- vou skloněnou trpí v tomto zlém poddanství a utíká ze země svých otců, žije roz- ptýlen po všech krajích světa. I išchanové* a synové svobodných jsou sluhy národa mohamedánského. Chrámy jsou rozbořeny rukama jiných národů,2 ti z některých berou kameny na stavbu pevností a jiné, které ještě stojí, jsou znečištěny a koně a muly v nich tančí své tance. A my, s hlavou sklopenou a se srdcem naplněným mnohými pochybami, trápíme se nad touto pohromou a nevíme, odkud by mohla přijít spása... Ve dvanáctém roce mého života, mě – bezcenného Hovhannese, který jsem se narodil, ach běda, mě, jenž nedodržuji Boží přikázání, to jest roku 1572, tehdy král Atrpatakanu*, tj. král muslimů jménem Dahman šáh, který pocházel z Červených hlav, byl mírotvorcem a netoužil hromadit větší majetek. A když zestárnul, po pat- náct let nedal vybírat žádnou daň; ani daň za průchod ani mýto – všechny daně, které obohacovaly jeho pokladnici, dal v celé zemi zrušit. A lehké děvy, které sedá- vají na náměstích a vábí k sobě muže, a které dříve platívaly daň královskému dvoru a kazily hříšností a neřestí svou sodomskou Peršany, ty pronásledoval a kázal je zabíjet a mučit všude, kde se ukázaly. Roku 1575 zemřel tento šáh po padesáti a jednom roce panování. A jeden z jeho synů, jménem Ismá’íl, který byl dříve zavřený v pevnosti za neposlušnost svému otci, po jeho smrti vyšel ven z vězení a začal kralovat na místě otcově; mečem pobil své blízké bratry, jichž bylo počtem sedm. A začal zabíjet také nacharary* ze svého voj- ska, některé zavraždil tak, že to všichni viděli, a jiné dal zavraždit tajně; i zdálo se ostatním,jakobysechystalzabítúplněvšechnyPeršany.AkdyžtovidělvládceTabrí- zu* jménem Amirchán a Mehmed, išchan z kraje ajraratského*, kterému přezdíva- li Thochmach, a ještě mnozí jiní, jejichž jména neznám, domluvili se s několika Ismá’ílovými blízkými a tajně jej zabili. Jeho vojsko nic netušilo, a když nepřišel do dívánu*, bylo jim řečeno, že odjel na výzvědy do cizích zemí a brzy se vrátí. Takto tajili jeho smrt celý rok. A když se pak zpráva o jeho smrti rozšířila, shromáždili 1 Hajkac’in azg – doslova „z Hajka zrození“, tj. Arméni, potomci eponyma arménského národa, Hajka Lukostřelce*. 2 Arm. ajlazg, doslova „jiný národ“, resp. v pl. „jiné národy“; obvykle ve významu „mus- limové“ (neutrální konotace). 3 Šáh Tahmásp*. 4 Ve skutečnosti Ismá’íl své bratry v harému nezabil, ale dal je všechny oslepit. Jeho dušev- ní nevyrovnanost pak vedla k tomu, že jej jeho protivníci zavřeli do vězení, kde potom strávil dalších asi dvacet let. V harému byla tehdy obzvláště vlivná tzv. gruzínská sekce (tvořená lidmi deportovanými z kavkazské Gruzie v průběhu osmansko-perských válek).VizBAGHDIANTZ,Ina1993.TheArmenian merchants of New Julfa…, cit. d., s. 27.

63 KRONIKA NERSESE BAGHIŠECIHO* (Nersese z Bitlisu) 17. století Nerses Baghišeci neboli Nerses z Mochraberdu (Mochraberdci) byl vysvě­ cen biskupem města Bitlisu* v první čtvrtině 17. století. Jeho učitelem byl jiný známý představitel tzv. bitliské školy historiků a vardapetů*, mistr Karapet z Bitlisu, který vyučoval v církevní škole kláštera Bohorodičky splněných přání* (arm. surb Astvac’ac’in Chndrakatar). Nerses po sobě kromě církevních zpěvů a elegií zanechal i kroniku, která podrobně zachy­ cuje vojenské tažení safíjovského šáha Abbáse* I. do Arménie a východ­ ní Anatolie, osmanskou protiofenzivu, revolty kurdských klanů a povstání dželálí*. Tito povstalci, jejichž řady se rozšiřovaly v souvislosti s růstem všeobecné anarchie v regionu, se rekrutovali jak mezi osmanskými propuš­ těnci a vojáky nepravidelné armády, tak i např. mezi rolníky, kteří přišli o svou půdu a úrodu během opakovaných nájezdů a nezbylo jim tak nako­ nec nic jiného, než se připojit k povstalcům – banditům. Revolty dželálí zasáhly celou východní Anatolii i Arménii a jejich důsledek byl citelný ještě mnoho desítek let po jejich definitivním potlačení. Významnou měrou přispěly k decentralizaci už tak decentralizovaných majoritně kurdských a arménských oblastí a způsobily masový exodus zemědělského obyvatel­ stva do městských center; tento büyük kaçgun (tur. velký útěk)1 předzna­ menal období velkých hladomorů, epidemií a všeobecného chaosu, spojené s postupným úpadkem safíjovské říše i osmanského impéria. Nerses se zdá být podrobně informován o těch „hořkých časech utrpení“2 prostřednictvím jednoho arménského obchodníka procházejícího Bitlisem, patrně očitého svědka tragických událostí. Podobně jako v předchozím případě kroniky Hovhannese Arč’išeciho lze konstatovat, že autor nepreferuje ani jednu ze stran válečného konfliktu (což poněkud odporuje klasické tezi arménské 1 METINKUNT,I.1983.TheSultan’sServants.TheTransformationofOttomanProvincial Government 1550–1650. New York: Columbia University Press, s. 14. 2 AKINJAN, Nerses 1952. Bagheši dprocë (Bitliská škola)…, cit. d., s. 186.

64 Arménské kroniky od jezera Van historiografie, že arménské obyvatelstvo v té době upřednostňovalo perskou nadvládu3 ); naopak pokládá jak Osmany, tak i Peršany za pohromu pro arménský národ (hajoc azg) neboli Hajkovo pokolení (hajkazjan cegh) – mnohdy ostatně více kritizuje „nevěřící“ Peršany jako původce velkého exo­ du a masakrů arménského obyvatelstva. V Nersesově vyprávění vystupu­ jí Osmané jako tač’ikové*, Peršané pak jako „anoren* parsikh“, tj. nevěřící Peršané; pro označení jejich panovníků však autor někdy používá stejného pojmu (pro přehlednost se proto v českém překladu držím výhradně pojmů osmanský sultán a safíjovský šáh). Nerses se ve své kronice podrobně věnuje zejména velké protiofenzivě šáha Abbáse proti Osmanům v oblasti jihozápadního Kavkazu a východ­ ní Anatolie. Ve vedení na straně perské stanuli dva rekruti z kategorie ghulám* (sg. kul*, ghul), tj. původně křesťané, kteří konvertovali k islámu a byli vycvičeni jako profesionální vojáci, Allahverdi chán (Gruzín) a Qarch­ qay bej (Armén). Jejich pozice v nejvyšších stupních perského vojska dokazu­ je rychlou integraci deportovaného křesťanského obyvatelstva4 a zároveň svědčí i o Abbásově radikální transformaci perské safíjovské armády podle osmanského vzoru janičárů*. Na osmanské straně se coby vojevůdci pro­ sadili v kronice zmiňovaní Mustafa Lala paša, Farhad paša nebo Džafar; figurují zde rovněž gruzínští králové Kharthli*. * * * Roku 1604 perský šáh jménem Abbás shromáždil velkou armádu a dobyl město Tabríz*, které bylo už dlouho v rukou Osmanů, získáno guvernérem Osmanem na příkaz sultána Murada*, krále tač’iků. Abbás se vrhl se svým obrovským vojskem na zemi ajraratskou*, obklíčil všechny její pevnosti a obléhal je po devět měsíců. A nakonec je dobyl, neboť obléhaným nikdo nepřišel na pomoc; v sultánově voj- sku panovaly rozpory. I stalo se tak kvůli jeho špatnosti a kvůli jeho Pánu Satanovi. Všude v jeho zemi povstávali jeho šlechtici jako zbojníci a rozvraceli kraje. Na lid dopadl hladomor a utrpení. Takto uspěl ve svém díle perský král a obsadil zemi, zdržel se až do jara, kdy začaly vanout teplé větry z jihu. Pak se uchýlil do hor Geghamských*, ke Gandzaku, kterému se rovněž říká Gandža*, a tam strávil léto. Jakmile se přiblížil podzim, velitel tač’iků jménem Zghal oğlu, který patřil k pří- buzným francouzského krále, shromáždil na příkaz sultána Ahmeda, v té době 3 DÉDÉYAN, Gérard (ed.) 2007. Histoire du peuple arménien…, cit. d., s. 390. 4 BAGHDIANTZ, Ina 1993. The Armenian merchants of New Julfa…, cit. d., s. 30. 5 Patrně se jedná o hlavního velitele východního křídla osmanské armády v té době, tj. o Sinana pašu*. 6 Osmanský sultán Ahmed I. (1603–1617).

71 KRONIKA GRIGORA KAMACHECIHO* (Řehoře z Khemach) 17. století Tuto kroniku tvoří dohromady několik rukopisů, pocházejících z různých časových období a z pera různých autorů; obecně je však lze shrnout jako kronikáře 17. století píšící v arménštině, kteří působili v okolí měst Khe­ mach*, Sebaste* (Sivasu) a Erzindžanu* (Jerznka). Autoři pravděpodob­ ně těžili z jednoho společného zdroje (zjevně opisovali ze starší anonymní kroniky ze Sebaste), ke konci se pak jejich zápisy různí. Už na první pohled máme co do činění s neobyčejně různorodým stylem zápisů spíše sporadic­ kého charakteru, ne vždy chronologicky řazených. Některé texty (patrně díla Kamacheciho žáků) jsou psány velmi jednoduchým stylem a zaměřu­ jí se jen na bezprostřední okolí, s velkým akcentem na přírodní pohromy a zprávy o křesťanských mučednících. Celá kronika pak nese jméno Grigo­ ra Kamacheciho, neboť právě on je pokládán za sjednotitele a redaktora všech kompilací. Jednoduché věty a uváděná historická data podtrhují výsledný dojem naprosté destrukce východní Anatolie, jejího venkova a menších městeček, během osmansko­safíjovských válek a válečných tažení povstalců dželálí*. Civilní obyvatelstvo bylo mnohdy deportováno, muslimové byli odváděni do armády, křesťané pak využíváni na stavbu pevností, tunelů apod. Často zmiňované „odvádění“ nebo „sběr“ dětí z křesťanských rodin odkazuje na osmanskou praxi devširme*. Toto období je charakteristické masovým rurál­ ním exodem směrem na západ (do centrální Anatolie a dále do hlavního sídelního města Istanbulu); i navzdory této skutečnosti však sporadicky vzni­ kaly v klášterních skriptoriích nové rukopisy nebo byly opravovány starší chrámy. Jak podotýká jeden z autorů Kamacheciho kroniky, všechny tra­ gické události se staly: „neboť jsme se odchýlili od správné cesty; mnoho krajů zůstalo opuštěných a všude jen rozvaliny… a kdy to všechno skončí, nevíme“. * * *

72 Arménské kroniky od jezera Van Roku 1018 hněv Boží strašlivý propukl, i napadl národ turecký křesťany a ne- milosrdně zpustošil celý Vaspurakan*, to vše za vlády krále Senecherima.1 Senecherim se cítil být příliš utlačován těmito cizími národy,2 a proto přenechal svou zemi řeckému císaři Basileovi a on sám odešel do Sebaste i se svými pěti syny, Davidem, Atomem, Konstantinem, Vestem a Apusahlem. Roku 1019 se objevilo ďáblovo znamení, a tisíc let se naplnilo; bylo vidět mnoho strašlivých varování – nebe se roztrhlo z východu směrem na západ a odtamtud prýštilo světlo, pak přišla tma, objevily se hvězdy a byly slyšet hrůzné hlasy. Potopa byla počítaje podle arménského roku* 5710, Abraham roku 2762, Moj- žíš 1569. Od narození Kristova pak do sněmu v Nikáji* uběhlo 322 let. A pak roku 561 upravili datum Velikonoc.3 Roku 603 se v čele Ismaelitů objevil Khaghda šrtunkh – ústa z dršťků.4 611 přišel Muhammad. 613 Gruzíni se oddělili od Arménů.5 623 Turci dobyli Arč’eš*. 631 vládli Abubakr, Omar a pak Osman. 1052 otec katholikos Petros dal přenést Živé dřevo6 do Pontu, za časů císaře Basilea. Křtil vodou… Otec Petros pobýval v Konstantinopoli čtyři roky, pak ode- šel do Sebaste, k synovi Senecherima, a tam zesnul. 1057 Otec katholikos Chačik, který byl Petrovým synovcem,7 byl povolán k byzantskému králi; ten ho dal zavřít do vězení a nechal ho tam tři roky, žádal po něm, aby mu vydal poklady otce Petra. 1064 zničili království Ani*, jehož posledním králem byl Hovanes.8 1096 Frankové dobyli Jeruzalém.9 1 Senecherim, panovník arménského království Vaspurakan*. 2 Arm. ajl azg, doslova „jiný národ“; ve významu muslimů a později etnické kategorie osmanských Turků. 3 Zmínka o místním arménském církevním sněmu ve Dvinu, viz heslo dvinská synoda*. 4 Zde patrně synonymum muslimů (tady Arabů), v jiných překladech kromě kroniky Vardana Baghišeciho* nezaznamenáno, může se jednat o písařský překlep. 5 Gruzínská církev se nakonec přiklonila k pravoslaví. 6 Živé dřevo – tzv. svatý Kříž z Varagu*, surb Nšan*. 7 Synovec – syn sestry. Katholikův úřad se tradičně dědil po linii strýc – synovec, a pře- dával se v rámci rodu Řehoře Osvětitele (rodina Pahlavuni) až do 1. poloviny 5. století (posledním dědicem z „Řehořovy krve“ byl slavný katholikos Sahak Parthev). Tradice rodu Pahlavuni byla později uměle vzkříšena v 10. století Grigorem Magistrosem. Parthský původ byl důkazem prestiže a jeho připisování je fenoménem charakteristic- kým nejen pro arménské katholiky, ale i např. pro byzantské císaře. 8 Byzantská armáda dobyla město Ani roku 1064. Ve skutečnosti byl posledním králem království Bagratovců ne Hovanes, ale Gagik II. 9 Město Jeruzalém bylo dobyto křižáky až 1099.

Ulu Gumbat, Chlath (Bachmann), 1910

105 KRONIKA VARDANA BAGHIŠECIHO* (Vardana z Bitlisu) 17. století Vardan Baghišeci patří bezesporu k jedněm z nejvýznamnějších předsta­ vitelů tzv. bitliské školy historiků. Vardapet Vardan byl představeným kláš­ tera Amirdolu* (klášter Sv. Jana Křtitele) od 60. let 17. století až do své smrti roku 1704. Jako vyslanec edžmiac’inského katholika* (arm. nvirak*) putoval do Jeruzaléma, navštívil rovněž perskou Novou Džulfu* u města Isfahán*. Přednášel na církevních školách v širokém okolí a zasloužil se o rekonstrukci celé řady taronských* a vaspurakanských* chrámů a klášterů. Inicioval tvorbu rukopisů – amirdolský klášter se tak z pohledu existen­ ce gramotné náboženské komunity stal skutečným lieu de mémoire arménské historické paměti – z nejčastěji opisovaných historických děl v místních skriptoriích jmenujme např. kronikáře jako Agathangeghos (5. stol.), Mojžíš Chorénský*(5.–10.stol.),Jeghiše(5.stol.),LazarPharpeci(5.století),Korjun (5. století), Sebeos (7. století) a dále Samuel Aneci, Kirakos Gandzakeci (13. stol.), Thovma Mec’opheci* (14.–15. stol.) a mnozí jiní. Vychoval rov­ něž celou řadu žáků, z nichž patrně nejznámějším byl Hovhannes Kolot*, arménský patriarcha v Istanbulu v letech 1715–1741, jehož reformní úsilí patří k období intelektuální fáze arménského národního obrození.1 Varda­ novi žáci mluví o Vardanovi Baghišecim jako o „rabunapetovi, velkém řečníkovi, novém Osvětiteli“;2 Vardan je ostatně několikrát s úctou zmiňo­ ván i v kronice svého současníka Davitha Baghišeciho*, jehož byl „duchov­ ním bratrem“ (tj. oba obdrželi biskupské svěcení či berlu vardapeta ve stejný okamžik od téhož učitele). Vardan Baghišeci se mimo jiné pokusil prosadit i určitou reformu grabaru* a inicioval vznik kopií manuskriptů. Knihov­ na a skriptorium v Amirdolu se staly modelovým příkladem klášterní školy, 1 SUNY, Ronald Grigor 1993. Looking Toward Ararat (Armenia in Modern History). Bloomington: Indiana University Press, s. 57. 2 HAKOBJAN, V. A. (ed.) 1956. Manr žamanakagruthjunner…, cit. d., s. 384–385.

108 Arménské kroniky od jezera Van Od počátku našich časů až dodnes Hagarejci*, Saracéni*, ten národ s ústy z drštěk,7 ovládali a ovládají náš národ; ostatně jak je psáno v Písmu. Neboť skrze hříchy křesťanů nechává nebeský pastýř trápit beránka, který se vzbouřil, nevěřícím vlkem. Jak říká Písmo, tak jako Nabukadnézar s pohárem plným rados- tivrucechcipřipítnato,abynásPánnechalzvítězitnadtěminárodyismaelitskými*. Nechme se vést berlou katholikovou* a nezapomínejme na svého Stvořitele. Muhammad, nevěřící, ztracený syn a napomahač Ďáblův, který pocházel z arab- ského města Jathrib*, syn Abdullahův, ovládal roku 619 jen malý kraj. Pak s pomo- cí Židů získal zemi Šám*, po sedmi letech zemřel. Svým poddaným předal špatný zákon, jejž zachovával i on sám. A pak jeho následovníci Abubakr a Omar dobyli s několika válečníky zemi Misr* a pak Babylón*, rovněž Fárs* a zničili perskou říši. Porazili Peršany i Řeky a dosadili za krále a za sultány samé Ismaelity a tač’iky*. Pak se rozdělili a bylo hodně sultánů, chalífů* a emírů*, kteří nebyli poslušni jeden dru- hého a vedli mezi sebou války. Mezitím však ovládli svět – celou Persii a Indii, Parthii a Středozemí; naplnili svět vírou a pověrou špatnou, tou, které vyučoval Muhammad. Cesta vedoucí k zatracení je rovná a široká a početní jsou lidé, kdož po ní kráčejí; tak zní Kristova pravdivá slova. Neboť ti, kdo káží o lehkosti a hří- chu, snadno propadají tělesným svodům. Pak přišel Abdalmunik a padlo království těchto tač’iků, dál vládli Turci z národa turkmenského a potom Danišmendovci8 a další muslimové, teď se jim říká Osma- né. Po dlouhém čase, roku 1291, pak jeden z nich jménem Osman, jenž náležel k národu Turků a patřil k jejich víře a pocházel z jedné asijské vesnice jménem Čoch, chudý to venkovan, zanechal rolnického řemesla a stal se z něj zloděj, a pak pomalu, krok za krokem, sbíral svou sílu; vypravil se k sultánovi Alajdinovi, který vládl zemi kappadocké*, uzavřel s ním spojenectví a spolu s jeho muži dobyl město Bursa*, známé také jako Efez, kde se stal samovládcem a založil si tam své sultán- ství.Onbylprvnímosmanskýmvladařem,oněmžhovoříužsvatéknihyjakoohado- vi, a proto se tak také říká všem Osmanům. Po smrti Osmanově to byl jeho syn Orhan, kdo nastoupil na trůn. A dobyl Jeni- šehir, což překládáme jako Nové město, a nabral mnoho sil a získal moc. Po něm pak nastoupil jeho syn, sultán Mehmed. A po něm jeho syn Bajezid*, kterému říkali také Yıldırım, teď si nemohu vzpomenout na přesná léta jeho vlády, 7 V originále khaghrthašuth, patrně odvozeno od kaghirth – dršťky, vnitřní strana žalud- ku a střev, a šrthunkh – ústa; může se však jednat i o překlep písaře, protože u jiných kronikářů se tento termín nevyskytuje. Viz BAYAN, Georges 1926. Bar’aran hajeren – franseren. Dictionnaire arménien­français…, cit. d., s. 2252. 8 Danišmendovci – dynastie turkmenského původu (1071–1177), ovládala centrální Anatolii a patrně zasáhla mimo jiné i proti první křížové výpravě.

119 KRONIKA AVETIKHOVA 17. století Avetikhova kronika patří do souboru krátkých kronik a kolofonů, o jejichž autorech či okolnostech vzniku není známo takřka nic. Kronikář patrně pocházel z Diyarbakıru* a poutavým způsobem zachytil období častých povstání proti centrální osmanské moci (zvané jako dželálíjské rebelie*), jež jsou z hlediska arménské kolektivní paměti naprosto klíčové pro vznik figury lokálního nepřítele (arm. thšnami či tur. dušman) – tzv. levendů*, skupin vzbouřených banditů a propuštěných žoldnéřů. * * * Osmanský král sultán Murad, syn Selimův. Jeho serasker* dobyl Nachičevan*, dalšího roku dobyl Damurskou bránu* a s mnohým vojskem vstoupil do per- ské země; dobyl Tabríz*, Jerevan*, Gandžu*, Araš a Šamachu*, od Šírvánu* až po Tbilisi*. Vládl celému kraji a ničil jej hladem a mečem, mnohé krajiny vyplenil, lidé umírali. Roku 1580 sultán Murad ztížil život židům a křesťanům, působil jim těžkosti; a vzal jim z hlavy phakegh*, ustanovil strašný zákon a přikázal jim nosit černou čap- ku; ale na různých místech se dokázali vyplatit a dostali zpět právo nosit phakegh. Ten zákon platil v Konstantinopoli osmnáct let, mnozí měšťané nosili čapky.1 1594 třicátého prvního prosince se ocitl sultán Murad na smrtelném loži, a umíral až do šestého ledna 1595, pak zemřel a vládl jeho syn Mehmed. Nastoupil sedm- náctého ledna a dvaadvacátého ledna jej opásali mečem,2 usedl na trůn. Dobyl dvě pevnosti na Maďarovi. Nebyl schopen vládnout své říši; všichni jeho sluhové a páni povstávali a obraceli se proti němu, neboť on nebyl panovníkem; rozdával svá města různým pašům a pánům a po deseti nebo dvaceti dnech je buď jeho matka nebo 1 Další odkaz k distinktivnímu označení dhimmí*. 2 Meč Osmanův – osmanská forma korunovace: budoucí sultán byl opásán mečem zakla- datele dynastie Osmana.

120 Arménské kroniky od jezera Van jeho sestra nebo jeho žena či vezír dali jinému pašovi a dostali za to mnoho červe- ných dahekanů*. V Tigranakertu neboli Amidě* se během šesti let vystřídalo devět pašů. Buď přijel samotný paša, nebo jen jeho zástupce, vekil*. Když přijížděli, tak věděli, že v rukou nemají nic, a tak začali okrádat město a celý kraj. Jak můžeme popsat ty hořké časy? Polovina Amidy se proměnila v ruiny, kdo z města vyšel, až po Istanbul viděl jen sutiny. A to všechno se přihodilo, protože se objevili dželálí, kteří původně následova- li Kara Yazıdžıho*, mnoho jezdců s ním povstalo proti sultánovi; on jel do Urfy*, dobyl pevnost a opevnil se v ní. Král na něj poslal svého serdara* se čtyřiceti tisíci bojovníky, avšak nemohl jej porazit; Kara Yazıdžı shromáždil ještě větší armádu a s ní začal ničit kraj, ten druhý Tímúr Lenk*; plenil Kappadokii* a zničil Sebaste*, Tokat*, Bursu*, Ankaru*. A Yazıdžı sám vybíral dva roky charadž*. A tolik dželálí sekolemnějnashromáždilo,říkalijsme,žemělčtyřistatisícjezdců,ažsesámosman- ský sultán ulekl a nemohl na něj zaútočit, neboť byl sám slabý, zbabělý a bázlivý. 1599 povstal Hosejn paša a spolu s ním Khosa Safar, 1601 povstal Ahmed paša, 1604 Jendžaghan, 1605 Jeularghotin a Thavul roku 1603, ten měl dvanáct tisíc jezdců, a Thavulův bratr Mehmed paša s dvaceti tisíci jezdci, Manoğlu, Džanbolat oğlu ’Alí paša a jeho bratr, Khoghoğlu3 opěvovaný ašughy*, a jeho přítel Gzir oğlu Mustafabej,dalšíMustafabej,Gharaghaš,TeluNasib,JolaSghmaz,ThanghriThanı- maz, Keokepachan, Čphlagh, Kheasakheas, Khrlu, Gharasahath, Aghadžtanphiri. Ti všichni byli dželálí, odmítali se podrobit sultánovi a nesídlili na jednom místě. Jakmile se doslechli o nějakém proslulém sídle, hned jej zničili, vyplenili a zapálili; odpředměstíKonstantinopoleažpoJerevan*,odBagdádu*ažpoDamurskoubránu*, od Bílého moře4 až po moře Černé nic než trosky. Ó, kolik toho zničili. Kvůli nim přestali rolníci a zemědělci pracovat a ze strachu uprchli, a obdělaná půda zůstala ležet ladem. Nebylo ani žádné orání ani žádné setí; cena semen stoupla a zdražil chleba, a lidé, kteří neměli co jíst, začali pojídat zvířata – dobytek a ovce, a pak, když snědli všechna svatá zvířata, začali jíst nesvatá zvířata jako koně, muly, osly a nakonec i psy a kočky; a když se hladomor ještě zhoršil, jedli těla mrtvých a pak začali chytat živé lidi a pojídat je. Běda tomu, kdo naslouchá, i tomu, kdo čte. Hlad začal roku 1606, to byl ještě docela mírný, pak v letech 1607 a 1608 se zhoršil a roku 1609 zeslábl, 1610 skončil díky milosrdenství Božímu, neboť Bůh se nemůže věčně hněvat na ty, jež stvořil. 3 Khoghoğlu, v překladu „syn slepce“, hlavní hrdina jednoho z nejznámějších tureckých hrdinských eposů; v kronice Ar’akhela Davrižeciho popsán jako bratr ’Alí paši Džan- bolata, „ten, o kterém ašughové zpívají mnohé písně“; jeden z účastníků protiosmanského povstání. Viz HAKOBJAN, V. A. (ed.) 1956. Manr žamanakagruthjunner…, cit. d., s. 535. 4 Bílé moře – Středozemní.

121 KRONIKA VANSKÉHO ANONYMA 17.–18. století Kronika vanského anonyma (Ananun Vaneci*) představuje neobyčejně bohatý zdroj informací. Časově i geograficky pokrývá obdobný prostor jako kronika vardapeta* Vardana Baghišeciho*, má však spíše písmácký charak­ ter. V druhé části autor zachycuje události, jichž byl sám očitým svědkem; podává mj. detailní zprávu o vnitřních náboženských sporech mezi bitlis­ kými* kláštery (o kterých chybí u ostatních autorů zmínka) či zachycuje pověry a fámy, které ve své době bezpochyby hluboce ovlivňovaly veřejné mínění. Právě detailnější rozbor zpráv o „ženě, která zapřela Krista a pak porodila kohouta“ nebo o „molláhovi, který se prohlásil křesťanem“ předsta­ vují zajímavou sondu do tehdejšího souboru lidových představ a umožňují nám alespoň částečně nahlédnout do vztahů mezi křesťanskou a muslim­ skou komunitou. Ilustrativním příkladem jsou rovněž zmínky o armén­ ských mučednících – ať už křesťanech, kteří odmítli zapřít svou víru, nebo původně muslimech, kteří konvertovali ke křesťanství a za to byli popra­ veni. Fenomén mučednictví je v kontextu tzv. pohraničního křesťanství, tj. křesťanské enklávy obklopené jiným majoritním náboženstvím, k níž Armé­ ni společně s Řeky a Asyřany patřili, velmi akcentován. Postavu mučední­ ka lze v arménském církevním pojetí označit termínem nahatak* nebo martiros*. Pravoslaví představuje pro Armény rovněž svým způsobem nega­ tivní entitu, potenciálního náboženského i ekonomického konkurenta. * * * 1386Tímúr Lenk* napadl Van* a pobil víc než tři tisíce lidí. 1550 sultán Sülejman* dobyl Van. 1606 ve městech Van a Erzurum* byl strašlivý hlad; takový, že jedna míra prosa stála jeden dahekan*, a mnoho lidí tehdy pomřelo. Nikdo nezbyl, kdo by je mohl pohřbívat, a tak vyhloubili velkou díru, naložili mrtvé na káru, přivezli je k té jámě a pak je všechny naházeli dovnitř a zahrnuli hlínou, kéž nás Kristus ochrání od všeho zlého.

122 Arménské kroniky od jezera Van 1635 sultán Murad přijel do Vanu a zase odjel. 1641 pátého února bylo obrovské a strašlivé zemětřesení v Tabrízu*. Mnoho paláců se zbortilo, lidé zůstali pod sutinami. 1648druhéhodubnavnocizVelkéhopátkunavelikonočnísobotubyloobrovské zemětřesení ve městě Van. Část hradeb se sesula, mnoho chrámů a mešit se zhroutilo a lidé zůstali zavaleni ve svých domech. Klášter ve Varagu* byl také zničen. 1651 špinavý Zomar vyloupil Varag a odvezl Živé dřevo* neboli Svatý kříž do Chošapu*. Zásluhou chodži* Marchase se pak Kříž nakonec vrátil do Vanu a byl uložen do chrámu Matky Boží. 1659 zásluhou chodži jménem Amira byl opraven vanský chrám svatého Var- dana; jeho zdi upravili pomocí pěkně otesaných kamenů. 1662 Ghaja čelebiho* zabili ve Vanu. 1669 zemětřesení ve Vanu a žádné škody; ale poblíž Varagu se uvolnil jeden obrovský kámen ze skály a spadl do údolí. Zahradil údolí a říčka, která stéká z hor, sezačalapřelévat;vodasihledalanovoucestu.Vodateklasměremkeklášteruaodnes- la pryč mlýnský kámen z mlýna, ve kterém mniši melou obilí. Kámen spadl do údo- lí a mnichům nezbývalo než uposlechnout moudré rady vardapeta Hovhannese, který byl tehdy představeným kláštera a jemuž přezdívali Tutundži;1 Hovhannes byl rovněž patriarchou v hlavním byzantském městě a kromě Varagu byl také před- staveným kláštera v Salnapatu a kláštera Svatého ducha; kromě toho byl ještě agh- thamarským katholikem*. Hovhannes vymyslel, jak dostat mlýnský kámen zpátky do mlýna; a dal rozřezat ten veliký kámen, který zahradil cestu řece. Byl to kámen tak obrovský, že jej řezalo deset mužů, pak dva sestoupili dolů a řezali zespodu. Pak odvedli vodu z kláštera a vyčistili mlýn, to je však stálo mnoho sil a také mnoho peněz. Tentýž vardapet Hovhannes se pak postavil do čela Franků* a napadl Turky. Tehdy byl vekilem* Varagu chodža Phirum, starším knězem otec Minas a vrch- ním dohlížitelem otec Avetis, který se pak stal edžmiac’inským arcibiskupem*. Chodža Marchas Altunenc dohlížel na výběr daní. 1675 vardapet jménem Sargis přišel do města Vanu, byl představeným a arci- biskupem ostrova Kypru, a neměl levou ruku. Byl tedy tak bezbranný jako dítě staré čtyřicet dní. Začal kázat, ale nesprávným, odchýleným způsobem; říkal, že 1 Tutundži – tur. doslova „mající co do činění s tabákem“. Patriarcha Hovhannes zvaný Tutundži (istanbulský patriarcha na konci 70. let 17. století) se podílel na posílení vztahů arménské a etiopské církve. V době, kdy byla řada jiných misionářů nucena Etiopii opustit, putovali arménští kněží a obchodníci pravidelně do etiopského Gon- daru a napomohli tak kulturní výměně mezi oběma zeměmi. Existovala hojně využí- vaná obchodní cesta mezi Indií, východním Středozemím a Etiopií. Hovhannes např. patří k jedněm z prvních, kdo popsali horní tok Modrého Nilu (tyto informace se následně rozšířily prostřednictvím konzula francouzského krále Ludvíka XIV. sídlící- ho v Káhiře). Hovhannes Tutundži také vystupoval ostře proti kouření a kuřákům (odtud jeho přídomek) – o škodlivosti tabáku složil dvě básně.

Chrám svatého Tomáše, Gandzak (Thierry)

133 KRONIKA MARTIROSE CHALIFAJIHO* 18. století Svým zápiskovitým charakterem a jednoduchou větnou strukturou se kro­ nika Martirose Chalifajiho* blíží písmáckému stylu Grigora Varageciho*. Máme tak možnost porovnat písmácký styl, jehož autory byli většinou kněží s nižším svěcením nebo obchodníci, jimž se dostalo základního vzdě­ lání v klášterech, se stylem vzdělaných církevních učitelů – vardapetů*. Autor kroniky, vlastním jménem Martiros Chalifjan (Chalifaji), byl khahanou* ve městě Van* a v psaní kroniky zřejmě pokračoval po svém otci, rovněž khahanovi. Synové khahanů po ukončení svých studií v některém z místních klášterů obvykle přejímali po svých otcích kněžský úřad i další povinnosti; Martiros tak pravděpodobně jen navázal na už rozepsanou kroniku, která se v rodině dědila. Svědčí o tom rozdílné jazykové styly první a druhé části kroniky, přičemž ta druhá vykazuje mnohem více slovních výpůjček z turečtiny a perštiny. Zatímco v první části používá autor k data­ ci událostí arménských církevních svátků, v druhé části se uchyluje k dataci pomocí svátků muslimských („od bajramu po ramadán“). Pouze druhá část kroniky je tak patrně dílem Martirose, očitého svědka vanských událostí z 60. a 70. let 18. století. Text kroniky reflektuje tehdejší chaotický život ve městech východní Anatolie v době, kdy centrální moc sultána a Vysoké Porty* definitivně ztrácela svou sílu. Na východní hranici se vedle Persie postup­ ně vynořil další rival Osmanské říše – carské Rusko, jehož role se v 19. stole­ tí ukázala jako zásadní. Tehdejšími hlavními hráči v regionu byla Osmanská říše, ovládající východní Anatolii a západní Gruzii (Abcházii*, Imeretii*, Megrélii* a Gu­ rii*); na severu byl jejím tradičním spojencem krymský chán (jeho vliv sahal od jižní Ukrajiny po nížiny severokavkazské Kabardy*). Persie tehdy dominovala nad východem Kavkazu; tj. nad oblastmi jako Kachethie*, Kharthli*, Arménie*, Šírván* a nížinný Dagestán*. Safíjovská Persie však za slabého šáha Hosejna I. začala ztrácet své pozice – útoky klanových uskupení z Afghánistánu stát vyčerpaly a dynastie Safíjovců* nakonec roku 1722 padla; ve stejné době povstali i dagestánští sunnité. Ruský car

134 Arménské kroniky od jezera Van Petr I. se vydal z Astracháně s přibližně 50 000 vojáky směrem na jih, po cestě se k němu připojilo několik desítek tisíc gruzínských vojáků (pod vedením krále Vachtanga VI.) a Arménů pod velením patriarchy Jesaje. Ruský postup byl částečně pozastaven kaspickými bouřemi; roku 1723 však Rusové dobyli gílánský Rašt* a posléze i kavkazské Baku*.1 Byť se jednalo o dříve safíjovskou doménu, osmanský sultán pokládal tato území vzhle­ dem ke zhroucení safíjovského režimu za svá. Osmanský guvernér İbrahim paša,jmenovanýprooblastErzurum*,seroku1723vydalnaválečnétažení do Gruzie a perského Ázerbájdžánu*. Hrozícímu válečnému střetu mezi Osmany a Rusy bylo nakonec zamezeno podepsáním konstantinopolského smíru (1724); Osmanská říše tehdy načas ovládla celou Gruzii, Arménii a část dnešního Íránu až po Ardabíl* a Kazvín*; Rusové se stáhli k řece Terek*. Mocenská rovnováha byla převrácena krátce nato nástupcem safíjovských panovníků, Náder šáhem*. Chalifajiho kronika je plná zkratkovitých informací a narážek, které jsou pro dnešního čtenáře obtížně srozumitelné – její autor nevysvětluje ani jednotlivé události ani se nepozastavuje u aktérů příběhů a jejich motiva­ ce. Vysvětlení a uchování historické paměti pro další čtenáře (ve smyslu, v jakém se o to snaží jiní kronikáři – vzdělanci a vardapeti jako Davith Baghišeci* nebo Vardan Baghišeci*) si Martiros patrně ani neklade za cíl; jeho kronika měla čistě lokální charakter a tudíž i dopad. Martiros Chali­ faji zřejmě neměl ani dostatečné vzdělání ani přístup ke klášterním knihov­ nám a klid na studium, jak tomu bylo v případě předchozích autorů; neza­ nechal proto za sebou kroniku, zařazenou do kontextu tzv. velkých armén­ ských dějin. Při četbě jeho textu jsme bezprostředními svědky aktuálních událostí ve městě Van, tedy osmanské periferie, jež byla natolik vzdálena od centrální moci, že se v ní neustále střídala vláda pašů vyslaných sultá­ nem s dočasnou nadvládou pašů, emírů a ağů* vyslaných perským šáhem. Své slovo měly samozřejmě i tradiční místní autority, nejčastěji náčelníci kurdských klanů. Zároveň můžeme konstatovat, že se arménské komuni­ tě podařilo uhájit (a to patrně i v rámci znevýhodněného statutu dhim­ mí*) některé nikoli nevýznamné samosprávné pozice – lze tak usuzovat na základě toho, že představeným cechu obchodníků byl podle jména Armén a že záležitosti komunity, a to jak světské, tak církevní, spadaly do její vlast­ ní jurisdikce. Zástupce arménské komunity (milletu*) se snažil vyjednat pro své souvěrce lepší podmínky, i když však byly tyto potvrzeny z centra, nebylo to zárukou jejich všeobecného přijetí a dodržování. I přes určitou autonomiibylidhimmítěminejvíceohroženýmiosmanskýmináboženskými 1 Viz КУРУКИН, Игорь Владимирович 2010. Персидский поход Петра Великого. Низовой корпус на берегах Каспия (1722–1735). Москва: Квадрига.

135 Kronika Martirose Chalifajiho komunitami;kronikářuvádídlouhýseznamkrádeží,loupeží,zabitíajiných zločinů, jejichž oběťmi byli místní Arméni (z nichž mnohé má patrně na svědomí i všeobecný stav anarchie, panující v oblasti, a bandy potulných žoldnéřů – dželálí* a levendů* – plenící kraj). Prvním příznakem nastá­ vajícíhorabováníbylyobvykleútokynaobchodníkyarménskyzvanéchodža* a navýšení mimořádných daní; místní obyvatelé pak povětšinou zareago­ vali uzavřenímtrhůasvýchkrámků,cožbyloproměstoVan,ležícínakara­ vanní cestě, citelnou ztrátou. Zavřené trhy jsou v tomto kontextu typickým indikátorem nepokojů ve městech. * * * 623Turci dobyli Arč’eš*, jak praví proroctví Samuelovo. 664 objevil se svatý Kříž varagský, zvaný Živé dřevo*, za časů knížete Varda. 1016 král Vaspurakanu*, Senecherim, opustil Van, donucen řeckým císařem Basileem, a výměnou za něj získal Sivas*. Přestěhoval se tam i se svými pěti syny. 1213 zemřel Mchithar vardapet* s přezdívkou Goš. 1386 Tímúr Lenk* přitáhl do Tabrízu*, pak napadl město Van*, rozvrátil celou zem. Zajal mnoho lidí a odvedl je s sebou jako otroky do Samarkandu*. Tam roku 1406 zdechl.2 1429 Džahášáh* dobyl pevnost Šamšult. 1441 ukradli Osvětitelovu* pravici z města Sís* a převezli ji do Edžmiac’inu*. 1453 sultán Mehmed dobyl Istanbul. 1550 sultán Sülejman dobyl Van. 1561 do vanských zahrad přivedli vodu královny Šamiram,3 čtyři měsíce stavě- li kanály, osm tisíc rukou se na tom podílelo z města i z vesnic.4 1580 velký a první šáh Abbás usedl na trůn v Mašhadu*. 1591 Khor oğlu, Gzir oğlu a mnozí další byli dželálí. 1604 Zghal oğlu serdar Sinan paša* přijel do Vanu a zaútočil na perského šáha. 2 Ve skutečnosti Tímúr zemřel už roku 1405, v průběhu své plánované výpravy do Číny. Arménské sloveso „sadkel“, „satkel“ (tj. v překladu „zdechnout, chcípnout“, používá se pouze v souvislosti se zvířaty) je zde vyhrazeno pro kategorii arménských nepřátel – aktivních pachatelů a viníků katastrofy. 3 Vanský systém zavlažovacích kanálů (qanátů*) se inspiroval irigačním systémem z doby starověké říše Urartu* (např. kanál urartejského krále Menuy, 9. st. př. n. l.). Starým kanálům se na základě pověsti o asyrské královně Semiramis (arménsky Šamiram) říká Šamiraminy kanály, resp. Šamiramina voda; odtud i městu Van Šamiramakert (Šami- ramino město) nebo Tosp* (odkaz na hlavní město Urartu, starověkou Tušpu). 4 Forma „roboty“ – křesťanští i muslimští rája byli povinni podílet se na opravách pev- ností, hradeb, hloubení příkopů, zavlažovacích kanálů apod.

Chrám sv. Jana Křtitele (Surb Hovhannes), Chtuts

157 BALADA O HOVHANNESOVI A AJŠE Tato balada o nešťastné lásce mezi Arménem Hovhannesem, synem kněze, a muslimkou jménem Ajša, dcerou molláha*, pochází z regionu okolo Van­ ského jezera.1 Její nejstarší datovanou verzi najdeme v několika variantách v rukopisech z konce 17. století, další varianty byly zachyceny a zapsány na základě orálního přednesu. Text, který uvádíme na tomto místě, je pře­ kladem z originální verze ve vanském dialektu publikované v arménské sbírce Hajkakan midžnadarjan žoghovrdakan jerger.2 V originále textu vystu­ pují hlavní postavy příběhu jako Hovannes (Jovannes) a Aša. Text je typickou ukázkou balady o tragické lásce křesťana a muslimky; výskyt balad s touto tematikou je jak v arménském, tak v kurdském pro­ středí značně frekventovaný. Není divu, neboť se jednalo o komunity roz­ dílného náboženského vyznání, žijící v těsném sousedství a nacházející se v neustálém kontaktu. Hovhannes představuje typickou figuru tzv.madžnú­ na* neboli medžnuna – tj. muže šíleného láskou, posedlého nenaplněným milostným citem. Tato charakteristická literární postava, jejímiž typický­ mi projevy je např. ztráta rozumu, slepota, játra a srdce spálená na popel aj., nachází svůj původ v beduínské platonické lyrice (udhrijská milost­ ná poezie) a postupně se rozšířila do všech zemí pod islámským vlivem či 1 Autorem jedné z variant této skladby byl pravděpodobně Hovhannes Jerznkaci (Jan z Erzindžanu) řečený Pluz (arm. Malý nebo také Modrooký, 1230–1293, středověký básník, učitel (vardapet) a filosof, autor církevních i sekulárních témat. Na motivy folklórní balady o lásce křesťana a muslimky, která v originále končí tragicky (rodiče neschválí sňatek svých potomků), sepsal Hovhannes Jerznkaci báseň na stejné téma. Jerznkaciho verze však končí pro mladé milence šťastně – náboženské bariéry jsou nakonec překonány a hlavní hrdinka přijme křesťanství. 2 MNACAKANJAN, As. 1956. Hajkakan midžnadarjan žoghovrdakan jerger (Arménské středověkélidovépísně).Jerevan:HGAH,s.183–190;angl.překlad:RUSSELL, James B. 1987. Yovhannes T’lkuran’ci and the Medieval Armenian Lyric Tradition. Armenian Texts and Studies 7, University of Pensylvannia, Atlanta: Scholars Press, s. 112–115.

158 Arménské kroniky od jezera Van v okruhu jeho kulturních tradic. Příběh o Madžnúnovi a Lajlá se stal na Předním a Středním východě stejně emblematickým, jakým je v evropském prostředí příběh o Romeovi a Julii z tvorby W. Shakespeara.3 Literární obra­ ty, které se v textu vyskytují, patří mezi typické básnické prostředky použí­ vané v milostné lyrice Předního východu (ášıkská* neboli orientálně tru­ badúrská milostná lyrika); hlavní hrdina se mučí láskou, zatímco jeho vyvolená je vykreslena jako nedostupná, která muže sice vábí, ale nedovo­ luje mu přiblížit se. Dalším signifikantním rysem balady je začarování mladého muže pomo­ cí černé magie. Hovhannes by se patrně nikdy nestal madžnúnem, kdyby na něj tři zlé víly „nevhodily kouzlo lásky“ – zkouší jej mimo jiné i právě proto, že je synem kněze a do budoucna je zaslíben klášternímu životu. Arménské duchovenstvo nižšího svěcení sice není omezeno celibátem, sňa­ tek s dívkou rozdílného náboženského vyznání by však byl pokládán za zcela nemožný, osmanské reálie totiž přísně zapovídaly svazek mezi křesťa­ nem a muslimkou a povolovaly jej pouze v případě konverze křesťana k islámu. V našem příběhu je Hovhannes synem arménského kněze, khahany*, zatímco Ajša je dcerou kádího* a molláha* v jedné osobě – soudce, islám­ ského učitele a vykladače Koránu. Oba zamilovaní jsou tak postaveni do ostré opozice, neboť v jejich případě je vzájemná láska a případný sňatek vlastně ještě absurdnější představou než v případě dvou milenců z obyčej­ ných rodin – díky svým rodičům jsou totiž představiteli dvou neslučitelných náboženství a skrze jejich postavy je vyprávěn dialog mezi křesťanstvím a islámem, který končí (z pohledu křesťanské komunity pochopitelným) vítězstvím křesťanství. Jedinou nadějí pro mladý pár by teoreticky byla Hovhannesova konverze k islámu. Nad touto možností zřejmě Hovhan­ nes, soudě podle textu balady, váhá, od rozhodnutí jej však zrazuje jak místní kněz, tak především jeho matka. Vztah dvou mladých lidí z různých kul­ tur nemá, jak se dovídáme z konce balady, perspektivu: Hovhannes Ajšu zavrhne a vrátí se ke studiu žalmů. Samotný závěr je ovšem velmi opti­ mistický co se osudu arménské komunity týče – Ajšina kouzla, stejně jako čáry zlých vil, jsou odhalena a Hovhannes se osvobodí od své zaslepené lásky k nedostupné dívce. Ajša je v textu podána primárně jako pokušitel­ ka, hrající aktivní roli (přemlouvá Hovhannese ke konverzi k islámu); zatímco Hovhannes je postavou spíše pasivní (hříčkou černé magie), které se až v závěru podaří začarování zbavit a vrátit se do původního života. Nakonec zjistí, že „Ajša mluvila proti mé víře a ztížila mi cestu“ a vysloví proti ní kletbu; můžeme se však jen tázat, zda poslední odstavce nebyly do 3 OLIVERIUS, Jaroslav 1995. Svět klasické arabské literatury. Brno: Atlantis, s. 146.

159 Balada o Hovhannesovi a Ajše balady dodány později (jejich charakter a absence rýmu by tomu nasvěd­ čovaly) či zda náhodou neexistuje několik lidových variant závěru, které se do písemného zpracování nedostaly, a zda se z nich neprosadila jen jedna jediná, vyhovující společenskému diskursu boje mezi křesťanstvím a islámem a konečného vítězství křesťanství. Během období arménského národního obrození se totiž jednalo o všeobecně rozšířený jev, který pramenil z jisté mentality obklíčení a zvýšeného důrazu na zachování ohrožené křesťan­ ské identity „v moři muslimských národů“; v tomto období rovněž dochá­ zelo ke sběru a kodifikaci folklórního materiálu. * * * 1. Jaký to oheň mě spálil, jaký stín to na mě dolehl? Byl jsem jako tvrdý kámen, ta rána mě roztříštila na kousky. Byl jsem jako pevnost ze železa, rozpustil jsem se jako voda. 2. Ona prošla kolem mě, celá ve své kráse, pohupovala boky. Ohlédla se a podívala se mi do očí a má duše se zachvěla. 3. Toho dne byla slunečná neděle. Kráčel jsem směrem ke klášteru, nesl jsem kadidelnici a v ruce zpěvník žalmů. 4. Kráčel jsem, ponořen do četby, a když přišel čas večeře zahořel jsem plamenem. Pak už jsem ani nečetl ani nepsal. 5. Přijela na šedém arabském hřebci, projela kolem, záříc krásou. Její oči by svedly Tabríz, její řasy mě připravily o duši.

160 Arménské kroniky od jezera Van 6. Hodila mi jablko, nešel jsem blíž, hodila mi druhé a já se pro něj sehnul. – Ty jsi muslimka, molláhova dcera, a já jsem Hovhannes, knězův syn. Proč jsi mi hodila to jablko? 7. – Pojď, synu nevěřícího, jak dobře jsi promluvil! Jsem muslimka, molláhova dcera, a ty Hovhannes, knězův syn, vyznejme si lásku navzájem. 8. Hovhannesova matka naříká – ó mé dítě. Oblékla se a každý den chodí od kláštera ke klášteru, zapaluje kadidlo a svíce. 9. Hovhannesi, běž a řekni diákonovi – zhřešil jsem, má je vina, řekni mnichovi – můj Pane, smiluj se nade mnou. Jestlipak můj syn přijde znovu k rozumu? Jestlipak se můj Hovhannes vrátí domů? 10. Ach Hovhannesi, chlapče můj, vrať se domů, řekni – zhřešil jsem. Vždyť Ajša je muslimka. Přivedu ti arménské děvče, lepší, než je Ajša. 11. Ach maminko, netrap se, nebuď smutná. Ajši se žádná nevyrovná, temné vlasy, obočí jako oblouky duhy. Budu nevěřícím4 , ale Ajšu nezapřu. 4 V arménském originále kafir*.

Reliéfy s biblickými scénami, exteriér chrámu sv. Kříže (surb Chač), foto P. Košťálová (2009)

PŘÍLOHY

173 Ze syr. aram.; arm. kněz (žijící v celibátu). Jedná se o tzv. čer- né duchovenstvo, kterému je v gregoriánské církevní hierar- chii otevřena cesta k dalšímu postupu (tj. k pozici biskupa či samotného katholika*, nejvyšší hlavy gregoriánské církve). Abeghou se mohli rovněž stát vdovci nebo ženatí muži v pří- padě, že jejich děti už dospěly a manželka je dobrovolně násle- dovala do ženské části kláštera. Abegha odpovídá v grego- riánské církevní hierarchii stupni khahany* (kněze sloužícího liturgii, který ovšem na celibát vázán není, ale výše v hierar- chii už postupovat nemůže), dále následuje vardapet* (mistr, duchovní učitel) a biskup. Mnozí biskupové však titul var- dapeta, který by je opravňoval k výuce, neměli. Chlapci křesťanských rodičů vybraní a odvedení osmanským systémemdevširme*,kteříprocházelispeciálnímvýcvikemvpa- láci Topkapı; „pážata“. Ve významu náčelník, vůdce (kurdských) klanů, dosl. „pán“. Rovněž funkce ve vojenské hierarchii, náčelník janičárů*, který mj. dohlížel na pořádek v hlavním městě; termínem „ağa“ se také označoval eunuch ve funkci nejvyššího dohlížitele sultá- nova harému (kızlar ağası), tj. náčelník/velitel palácových (zkratky: arm. – arménština, gruz. – gruzínština, kurd. – kurdština, mong. – mon- golština, pers. – perština, rus. – ruština, řeč. – řečtina, syr. aram. – syrská aramejština, tur. – turečtina, osm. tur. – osmanská turečtina) TERMINOLOGICKÝ SLOVNÍK abegha adžemi oğlanlar (tur. acemi oğlan, pl. oğlanlar) ağa

174 Arménské kroniky od jezera Van aghet Ahl al-Kitáb áján (âyân) akındžı (akıncı) akče (akçe) eunuchů. Často se pojí s vlastním jménem (İsa ağa, Čoban ağa). Arm. pohroma, katastrofa; ve středověku a novověku termín používaný jak pro živelné katastrofy (zemětřesení, povod- ně, sucha, epidemie aj.), tak pro válečné konflikty, nájezdy a razie. Arménské dějiny jsou očima svých historiků pojímá- ny obvykle jako série jednotlivých aghetů, které periodicky postihují celý národ; důvodem bývá odchýlení se od smlou- vy s Bohem (ucht*) a nedodržení jeho přikázání (což úzce souvisí s konceptem vyvoleného a potrestaného, pronásle- dovaného národa). Arab. „Lidé Knihy“; tj. pro muslimy hlavně křesťané, Židé a zoroastrovci; náboženské komunity, které disponovaly (po- dobně jako muslimové Koránem) svou svatou knihou, tj. Biblí, Tórou, Avestou. V rámci islámu zastávaly tyto komu- nitysicedruhořadé,aletolerovanéasvýmzpůsobemirespek- tované a jasně vymezené postavení. Tur. rovněž derebej* (pán údolí); místní „feudálové“, „aris- tokraté“, notáblové – původně členové elity zvané askeri* (příslušníci vládnoucí vrstvy), kteří dospěli k určitému stup- ni nezávislosti svých území a předávali jej dále svým potom- kům. Na slovanském Balkáně odpovídá ájánům (v konotaci ne-muslimské populace) osoba kněze (knížete), v případě řeckého pravoslavného milletu* se pak jedná o tzv. kočabaši- ho, v arménském milletu o reise*, tanutera* nebo parona*. Příslušníci nepravidelných vojsk, lehká jízda (obvykle před- voj); také delibaš nebo bašıbozuk, za krymské války předvo- je tvořené majoritně Čerkesy, Albánci a Kurdy, které žily z razií na území nepřítele; měly své vlastní velitele, koně i výzbroj. Osmanskástříbrnámincenízkénominálníhodnoty;uanglo- fonních cestovatelů „asper“.

175 Terminologický slovník Náboženská sekta, odnož ší’itského islámu, která vykazuje také řadu prvků šamanistických, zoroastrovských a křesťan- ských (výsledek synkretického charakteru anatolského regio- nu a vzniku heterodoxních „heretických“ hnutí, odchylek od majoritní sunny). Alevité, pro něž se vžilo také pojmenování kızılbaš (tur. kızılbaş, tj. Červené hlavy), se některými rysy své víry částečně podobají také společenstvím jezídů*, ahl al-hakk, jaresan a řádu bektášíja*. Je pro ně typický kult ’Alí- ho,zetěabratranceMuhammadova,manželaProrokovydcery Fátimy, prvního ší’itského imáma* a posledního ze čtyř pra- vých chalífů*, jenž je pokládán za Boha v lidské podobě. Zbožštěný ’Alí je považován za Stvořitele světa (někdy dokon- ce ztotožňován s Kristem). Komunity alevitů jsou vedeny duchovním učitelem, tzv. pírem*, babou*, šajchem* nebo dedem* a mají sklon k endogamii; často dávají svým dětem jména křesťanského původu (Matouš, Marie, Jan apod.) a res- pektují ostatní monoteistická náboženství. Sunnité tradičně obviňovali alevity ze sektářství a sexuálních orgií (k čemuž přispěla relativní uzavřenost jejich komunit a zřejmě i fakt, že se ženy mohly účastnit kolektivních modliteb, tzv. semah neboli džem). I v současné době zůstává přehrada mezi sun- nity a alevity zjevná (projevuje se např. minimem smíšených sňatků mezi oběma náboženskými komunitami, vzájemnou nedůvěrou aj.). Titul, který sultán uděloval některým vlivným arménským ro- dinám sídlícím v Istanbulu, jež byly v permanentním kontak- tu s Vysokou Portou* (osmanskou vládou). Titul se předával dědičně už od 16. století a postupně tak docházelo ke vzniku společenské třídy amirů – bohaté obchodnické „aristokra- cie“. Tito magnáti, povětšinou konzervativní a upřednost- ňující nekonfliktní vztahy s osmanskou vládou, ovlivňovali politiku arménského patriarchátu (a tím celého arménského milletu*) až do 50. let 19. století. Nacionalisté stáli proti amirům v ostré opozici v otázce arménského národního obro- zení. Arm. bez víry, bez zákona (zákon – arm. orenkh); tj. bez- božník, případně modloslužebník; rovněž také ve smyslu Alevité, alevíjci, tur. alevî amira anoren

176 Arménské kroniky od jezera Van nespravedlivý, zločinec, zvrácený.1 Význam pojmu anoren vy- chází z velkého důrazu kladeného na konfesní identitu Armé- nů. U některých autorů z 5. století (např. historik Agathan- geghos) se pojem bezvěrectví, tj. pohanství, směšuje s nečis- totou ducha i těla. Stav pohanství značí ne-existenci nebo nepravou existenci člověka. Tímto pejorativním termínem byli často označováni v arménských textech muslimové. První velký půst v arménském kalendáři hned po vánočních svátcích, před čtyřicetidenním velikonočním půstem. Z arab., tur. voják, ozbrojenec. Tzv.„vládnoucívrstva“vosmanskéspolečnosti,kterábylaosvo- bozena od placení daní do státní pokladny výměnou za své služby (daně platili „poddaní“, tj. rája*). Jinými slovy také tzv. kapıkulu* (pl. kapıkulları), doslova „otroci Porty“, tj. „pod- daní sultána“ – jeho přímí sloužící. ArménskéoznačeníproAsyřany,tj.křesťanysemitskéhopůvo- du a aramejského jazyka, v oblasti východní Antolie, tedy pře- devším pro syrské jakobity a asyrské nestoriány. Pojem z pers., v arm. přepisu ašugh*. Lidoví pěvci převážně milostných, ale také hrdinských příběhů. Většinou se při svém zpěvu sami doprovázeli na loutnu (saz, thar). Lze vysledovat jistou analogii se středověkými trubadúry a potulnými žakéři. Klan (míněno nejčastěji jako kurdský), vedený místním ağou* nebo šajchem*. Moderní arménština; v 19. století vznikly dvě spisovné varianty – východní arménština (arevelahajeren, používaná v Arménské republice, v Íránu a Ruské federaci) a západní arménština (arevmtahajeren, používaná arménskou diasporou). Ar’adžnavorac pas asker (tur.), ’askarí (arab.) askeri Aisori ášık (tur. âşık) aširet (aşiret) ašcharhabar 1 BAYAN, Georges 1926. Bar’aran hajeren – franseren. Dictionnaire arménien­français…, cit. d., s. 263.

215 ABAzA KARA HASAN PAšA – povstalec dželálí* z města Aleppo* proti nej- vyššímu vezírovi Mehmedovi Köprülü*, 1656–1659. ABAzA MEHMED PAšA – guvernér kraje s centrem ve městě Erzurum*, po roce 1623 povstal proti osmanským janičárům* a s podporou místní populace ovládl část východní a centrální Anatolie, revolta trvala 1623–1628, spadá do pozd- ního období povstání dželálí*. ABBáS I. – šáh Abbás I. zvaný Veliký (1588–1629) z dynastie Safíjovců*; zkon- solidoval perskou moc po interregnu následujícím po smrti šáha Tahmáspa* a před- stavoval významného soupeře Osmanů na východní hranici. Bojoval na dvou fron- tách; jednak na východě s Uzbeky (kteří tehdy napadli severní Afghánistán a často útočili ze středoasijských oáz i na Chorásán* po překročení tzv. velkého moře, tj. písečné pouště Kara Kum); jednak na západě s Osmany (kavkazsko-východoana- tolská fronta). Podařilo se mu reformovat perskou armádu; potlačil vliv kızılbašů* a nahradil jej zajatými Armény a Gruzíny, deportovanými z Kavkazu a Anatolie a donucenými k přijetí islámu. Vytvořil tak obdobu osmanských janičárů*, profe- sionálníarmádyrekrutovanézkonvertitůpomocísystémudevširme*(kul*,vpřekla- du otrok či sluha; pers. ghulám*). Hlavní město perské říše bylo za šáha Abbáse defintivně přesunuto z často dobývaného Tabrízu* do Kazvínu* a posléze do Isfa- hánu*.ZašáhaAbbásedošlorovněžkdeportacímarménskéhoobyvatelstvaznachi- čevanské Džulfy* do oblasti Isfahánu, kde si Arméni založili město Nová Džulfa, viz heslo deportace z Džulfy*. ABDALCHáN,AVDALCHáNzBITLISu –protivníkvezíraMelekAhmed paši*, dědičný emír* Bitlisu* z kurdského klanu Rožik. VÝKLADOVÝ SLOVNÍK VÝzNAMNÝCH OSOBNOSTÍ

216 Arménské kroniky od jezera Van AğA MuHAMMAD CHáN – z turkické dynastie Kádžár (Qádžárovci), vládl na perském trůně po pádu Náder šáha* z dynastie Afšár; v roce 1795 dobyl Tbili- si*, roku 1797 byl zavražděn. AHMED – osmanský sultán Ahmed I., zemřel roku 1617 a po intervenci jeho haseki (tj. harémové favoritky) Kösem Sultan nastoupil jeho bratr, mentálně posti- žený Mustafa zvaný Deli (Šílený). Takto byla poprvé narušena osmanská dynastic- ká posloupnost otec-syn. Kösem Sultan si chtěla prostřednictvím neschopného Mustafy udržet nadále svůj politický vliv a dát šanci svým vlastním synům k nástu- pu na osmanský trůn1 . Mustafa byl brzo sesazen a mečem Osmanovým u hrobu Eyyubova (tradiční osmanská korunovace) opásali syna Ahmeda I., Osmana II.* zvaného Genč neboli Mladý (1618–1622); ten však byl o čtyři roky později sesa- zen během palácového převratu a popraven. AK KOJuNLu (Aq Qojunlu) – „Bílé ovce“, „Bílí berani“, turkická dynastie (1378–1508). Konfederace turkických klanů (tj. oghuzské, jižní turkické větve), jejímž centrem se stal anatolský Diyarbakır*; toto město získali Ak Kojunlu za svou pomoc Tímúrovi Lenkovi* v bitvě proti osmanskému sultánovi Bajezidovi*. Uzun Hasan z Ak Kojunlu ovládl po porážce svého rivala Džahánšáha* z dynastie Kara Kojunlu* (Černých ovcí) celou Persii i s dnešním Irákem; roku 1473 byl poražen osmanským sultánem. ANANuN VANECI – tzv. vanský anonym, pseudonym arménského kronikáře z 17.–18. století. AR’AKHEL DAVRIŽECI – arménský kronikář 17. století a vyslanec edžmia- c’inského katholika* (nvirak*); dosáhl stupně vardapeta*; jeho historické dílo se týká převážně osmansko-perských válek, revolt dželálí* a deportace z Džulfy*. BáBáN – Sülejman Bebe Bábání (neboli Mír Sülejman, emír Sülejman), zakla- datel druhé kurdské dynastie Bábánovců (poč. 18. století). Bábáníovci vyznávali sunnitský islám a byli proto tradičními spojenci Osmanů a Vysoké Porty*. BAgRATIONI – gruzínská královská dynastie, za jejíchž králů zažívala Gruzie svůj tzv. zlatý věk (11.–12. století); vládci z dynastie Bagrationi se udrželi u moci až do 19. století. 1 MANTRAN, Robert (dir.) 1989. Histoire de l’empire ottoman..., cit. d., s. 230, 232.

217 Výkladový slovník významných osobností BAgRAT V. – gruzínský král z dynastie Bagrationi* (u níž arménští historikové předpokládají židovský původ), který byl spojencem Tochtamyše, chána Zlaté hor- dy, v boji proti vojskům Tímúra Lenka*. Tímúr vyplenil roku 1386 město Kars*, dobyl Tbilisi* a zajal krále Bagrata; ten byl propuštěn pouze na základě své kon- verze k ší’itskému islámu.2 BAJEzID–osmanskýsultánBajezidI.zvanýYıldırım(Blesk,1389–1402),nastou- pil po smrti svého otce Murada I. v bitvě na Kosově poli (1389), dobyvatel území na Balkáně, porazil alianci křižáků v bitvě u Nikopole (1396); sám byl poražen Tímúrem Lenkem* 1402 v bitvě u Ankary*. DAVITH BAgHIšECI, DAVID z BITLISu (1610?–1673) – vardapet* bit- liského kláštera Astvac’ac’in Chndrakatar*, arménský kronikář ze 17. století. DŽAHáNšáH (1439–1467) – nejvýznamnější panovník dynastie Kara Kojun- lu* (Černé Ovce), protivník Uzun Hasana z Ak Kojunlu*. EREMIA ČELEBI KHEOMIIRČ’EAN – arménský kronikář původem z Istan- bulu (západoarménský přepis jeho jména), 17. století. EVLIyA ČELEBI (Çelebi) – proslulý osmanský cestovatel 17. století, autor ces- tovních zápisků (Seyahatname). gIORgI X. BAgRATIONI – gruzínský král z dynastie Bagrationi*, jehož otec Simon* byl zajat Osmany (1599) a strávil zbytek svého života v osmanském zajetí. Giorgi Bagrationi provdal svou dceru Tinatin za perského šáha Abbáse* z dynastie Safíjovců* a spolu se svými vojsky pak bojoval na jeho straně. gIORgI SAAKADzE – gruzínský muravi* (tj. guvernér Tbilisi*); původně spo- jenec šáha Abbáse* a protivník osmanského sultána, později přešel na jeho stranu. V letech 1623 a 1625 vedl gruzínské povstání v Kharthli* proti armádě šáha Ab- báse I.*, tj. proti kızılbašům*.3 Po prohrané válce s kharthlijským králem Theimu- razem se Saakadze uchýlil na sultánův dvůr do Istanbulu, kde byl roku 1629 na roz- kaz vezíra popraven.4 2 GROUSSET, René 1982. L’empire des steppes..., cit. d., s. 509. 3 ASSATIANI, Nodar; BENDIANACHVILI, Alexandre 1997. Histoire de la Géorgie. Paris: L’Harmattan, s. 190. 4 SALIA, Kalistrat 1980. Histoire de la Géorgie. Paris: Nino Salia, s. 325.

225 Osman I. ( 1280–1324) Orhan Ghází (Bojovník, 1324–1362) Murad I. (1362–1389) Bajezid Yıldırım (Blesk, 1389–1402) Mehmed I. (1413–1421) Murad II. (1421–1444, 1446–1451) Mehmed II. Fátih (Fâtih – Dobyvatel, 1444–1446, 1451–1481) Bajezid II. (1481–1512) Selim I. Yavuz (Hrozný, 1512–1520) Sülejman I. Kánúní (Kânunî Zákonodárce), v Evropě nazývaný Nádherný (1520–1566) Selim II. (1566–1574) Murad III. (1574–1595) Mehmed III. (1595–1603) Ahmed I. (1603–1617) Mustafa I. Deli (Šílený, 1617–1618, 1622–1623) Osman II. Genč (Genç – Mladý, 1618–1622) Murad IV. Ghází (Gazi – Bojovník, 1623–1640) Ibrahim I. Deli (Šílený, 1640–1648) Mehmed IV. (1648–1687) Sülejman II. (1687–1691) Ahmed II. (1691–1695) Mustafa II. Ghází (Bojovník, 1695–1703) Ahmed III. (1703–1730) Mahmud I. (1730–1754) POSLOuPNOST OSMANSKÝCH SuLTáNů* * MANTRAN, Robert (dir.) 1989. Histoire de l’empire ottoman..., cit. d., s. 732.

226 Arménské kroniky od jezera Van Osman III. (1754–1757) Mustafa III. (1757–1774) Abdülhamid I. (1774–1789) Selim III.(1789–1807) Mustafa IV. (1807–1808) Mahmud II. (1808–1839) Abdülmedžid I. (Abdülmecit Gazi, 1839–1861) Abdülaziz (1861–1876) Mehmed Murad V. 1876 Abdülhamid II. (1876–1909) Mehmed V. Rešid (Reşit, 1909–1918) Mehmed VI. Vahideddin (1918–1922)

227 Ismá’íl I. (1501–1524) Tahmásp I. (1524–1576) Ismá’íl II. (1576–1578) Muhammad Chodábende (1578–1588) Abbás I. Veliký (1588–1629) Safí I. (1629–1642) Abbás II. (1642–1666) Solejmán I. (1666–1694) Hosejn I. (1694–1722) 1722 vpád Afghánců, dále už vládnou potomci Safíjovců jen v některých částech země (nastupuje Náder šáh zdynastie Afšár 1736–1747, pak dynastie Zand, dynastie Kádžár (Qádžár) atd. Tahmásp II. (1722–1732) Abbás III. (1732–1749) Solejmán II. (1749–1750) Ismá’íl III. (1750–1753) Muhammad (1786) POSLOuPNOST PERSKÝCH ŠáHů z DYNASTIE SAFÍJOVCů* * BOSWORTH, Clifford Edmund (1996). Les dynastie musulmanes. Dijon: Actes Sud, Sindbad, s. 228. Transkripce jmen podle AXWORTHY, Michael (2009). Dějiny Íránu. Praha: Lidové Noviny.*

229 Oblast na západním Kavkaze u černomořského pobřeží, dříve severozápadní Gruzie, dnes separatistická republika Abchá- zie s centrem ve městě Suchumi (Suchum). Město v Kilíkii, dnes jižní Turecko. Viz Arc’ke*. Jihozápadní Gruzie. Vesnice východně od Vanského jezera, severně od pohoří Hakkari*. Významný arménský klášter, centrum lokálního katholikosá- tu v letech 1113–1805, ležel na ostrůvku u jižního břehu Van- ského jezera. Chrám sv. Kříže (surb Chač) byl vybudován za vlády vaspurakanského krále Gagika I. v letech 915–921. Tzv. kavkazská Albánie, tj. přibližně dnešní Ázerbájdžán a Ka- rabach* s církevním centrem v klášteře Gandzasaru. Město v Nachičevanu*, dnes západní Ázerbájdžán. Město na severním břehu jezera Van. Kraj kolem hory Ararat (arm. Masis*), tj. dnešní východní Turecko a západní Arménie. VÝKLADOVÝ MÍSTOPISNÝ SLOVNÍK Abcházie Adana Adildževaz Adžárie Aghbak, Aghpak Aghthamar (Achtamar) Aghvankh Agulis Achlath, Chlath Ajrarat, Ararat

230 Arménské kroniky od jezera Van Arm. Alanac dur’ nebo rovněž Jerkathe dur’ (Alanská vrata, Železná vrata), tur. Demir kapısı (Železná vrata, v arm. pře- pisu se v textech objevuje jako Damur ghaphi), dnešní Darjal; jedná se o horský průsmyk v dnešní severní Gruzii poblíž hory Kazbeg, kudy vede tzv. gruzínská vojenská cesta postavená za dob ruského cara; jediná přístupová cesta do Gruzie ze seve- ru přes velký kavkazský hřeben. Alanská vrata odkazují na starověké Alany, indoevropský národ, který sídlil ve stepích severního Kavkazu a jehož přímými potomky jsou pravděpo- dobně současní Oseti. Samotné jméno soutěsky Darjal je reminiscencípůvodníhoperskéhonázvuDáre-Alán,tj.doslo- va Alanská brána; řečtí kartografové a geografové používali rovněž značení Kavkazská vrata (Porta Caucasica), Sarmat- ská vrata, Hunská vrata aj. Pojem „Kavkazská vrata“ ovšem může být i synonymem pro Derbend* (v dnešní Ruské fede- raci, republice Dagestán) či pro jiný průsmyk velkého Kav- kazu. dnešní Severní Osetie a přilehlá území na severním Kavka- ze; Oseti jsou obecně pokládáni za potomky indoevropských Alanů. Město severně od jezera Van. Město v dnešní severozápadní Sýrii. Město v centrální Anatolii, severozápadně od Tokatu* a Si- vasu*. Oblast města Diyarbakır*, arm. Tigranakert, dnešní východ- ní Turecko. Klášter sv. Jana Křtitele v centru Bitlisu*; sídlo významné církevní školy se skriptoriem. Kraj na východním břehu jezera Van. Z řec. anatolé (východ [slunce]), Malá Asie. Alanská brána, Alanská vrata Alanská země Alaškert (Alaşkert) Aleppo, Halab Amasíja Amida, amidský kraj Amirdolu Amuk Anatolie

231 Výkladový místopisný slovník Bývalé hlavní město arménského království rodu Bagratuni (10.–11. století), leží přibližně 45 km východně od Karsu* na hranicích Turecka a Arménie. Město v centrální Anatolii, dnes hlavní město Turecka. Klášter svatého kříže Aparanského, nacházející se jižně od jezera Van, poblíž Moksu*. Město západně od Vanského jezera. Řeka na hranicích dnešního Turecka a Arménie, arm. Jerasph* nebo Jerasch. Posvátná hora Arménů i Kurdů. Podle Bible hora, na níž při- stál Noe po potopě světa. Arc’ke, Adildževaz (Adilcevaz) – město na břehu Vanského jezera, severně od Achlathu* (tur. Ahlat) a jižně od Arč’eše* (tur. Erciş). Město východně od Tabrízu*, severozápadní Írán, základna dynastie Safíjovců*. Karabach*. Arč’eš (tur. Erdžiš, Erciş) – město na severním břehu Van- ského jezera. Arm. Hajastan* (země lidu Haj), v kronikářských textech zahrnuje celou historickou Arménii (tzn. maloasijskou Kilí- kii* a východní Anatolii, tj. Jerkir* – Vlast), současná kavkaz- ská Arménská republika je jen severovýchodní částí původ- ního historického území. Ani Ankara, Ankuria, Angora Aparan, Abaran Arabkir, Arapkir Araks Ararat (tur. Ağrı Dağı, „Hora boles- ti“, kurd. Kúh Nebí, „Hora Prorokova“, arm. Masis*) Arc’ke, Adil- dževaz (Adilcevaz) Ardabíl Arcach Arč’eš (tur. Erdžiš, Erciş) Arménie

Město Van – pohled z pevnosti (Bachmann), 1913

253 Arménští středověcí kronikáři označují roky pomocí po sobě jdoucích písmen z arménské abecedy (a–1, b–2, g–3, d–4, je–5 atd.); výsledný letopočet pak ozna- čují jako „arménský rok“ (hajoc thiv) nebo také „thorgomský rok“ (thorgomjan thiv) – arménský eponym Hajk byl totiž podle pověstí potomkem Thorgoma, potomka Jáfetova,synapraotceNoema;odtudrovněžpojmenování„jáfetovskýrok“.Karmén- skému roku je vždy třeba připočítat 551 až 552 let, abychom dostali náš letopočet. Arménský letopočet se totiž datuje od sněmu ve Dvinu, konaného patrně v letech 552–553 nebo roku 555, na němž představitelé arménské církve definitivně odmít- li závěry Chalkedonského sněmu z roku 451 a prohlásili autokefalitu arménské církve. Arménská církev používala až do roku 1924 juliánský kalendář,1 který je oproti kalendáři gregoriánskému posunut o třináct dní (jeruzalémský arménský patriar- chát se však stále řídí juliánským kalendářem). Historické události zachycené v kro- nikách jsou obvykle datovány jak podle kalendáře sekulárního (rok, měsíc a den), tak podle kalendáře církevního (s odkazem na liturgické svátky). 1 Tradiční arménský kalendář (před přijetím gregoriánského v letech 1920–1923) se- stával z 12 měsíců po 30 dnech a z jednoho (doplňkového) měsíce trvajícího pět dní. Arménský rok začínal 11. srpna (tj. prvního navasardu) – navasard (srpen/září), hori, sahmi, tre, khaghoc, arac, mehegan, areg, ahegan, mareri (květen/červen), margac, hrotic a aveljac (doplňkový měsíc, 5 dnů). ARMÉNSKÝ CÍRKEVNÍ KALENDáŘ

NAROzENí KRISTA, zJEVENí PáNě, THEOFANIE (HAJTUTHJUN TEAR’N) – 6. ledna, zároveň se slaví narození, zjevení a křest; 13. ledna se připo- míná obřízka Páně. PRVNí PůST (AR’ADŽNAVORAC PAS, AR’ADŽNAVORAC PAHKH) – 5 dní (před velkým půstem velikonočním), v sobotu po půstu svátek sv. Sargise; ve skutečnosti tak byl velký půst velikonoční prodloužen na pět týdnů, což ovlivňo- valo výpočet data Velikonoc. SVáTEK SVATéHO SARgISE/SARKHISE (SURB SARGSI TON) – v sobo- tu před tzv. předsunutým půstem (ar’adžavorac pas), který se konal 3 týdny před Velkým půstem velikonočním (mec’ pas); tj. zhruba v polovině února. Dívky večer před svátkem svatého Sargise používaly bílou magii, aby se dozvěděly, kdo bude jejich ženichem (podobně jako u nás během vánočních svátků) – pojídaly např. slané koláčky a čekaly, čí tvář se jim objeví ve snu apod. VELKý PůST, MEC’ PAS – velký velikonoční půst, začíná v masopustní pon- dělí (barekendan) a trvá 40 dní až do pátku před vzkříšením sv. Lazara (surb Ghazaros). KVěTNá NEDěLE (C’AGHKAZARDI KIRAKI) – neděle před velikonoč- ním týdnem, připomínka vstupu Ježíše Krista do Jeruzaléma. VELIKONOČNí TýDEN (AVAG ŠABATH). VELKý PáTEK (AVAG URBATH) – připomínka ukřižování. ARMÉNSKÝ LITuRGICKÝ ROK A SVáTKY 255

LITuRgIE zE SOBOTy NA NEDěLI VELIKONOČNí – svátek světel. NANEBEVSTOuPENí(HAMBARDZUM)–40dnípoVelikonocích,nanebe- vstoupení Krista a zároveň svátek přesunu sídla arménského katholika* do Edž- miac’inu* roku 1441. SESLáNí DuCHA SVATéHO (SURB HOGO GALUST, HOGEGA- LUST) – 50 dní po Velikonocích, tj. 10 dní po svátku Hambardzum v neděli. PROMěNěNí (VARDAVAR’) – Zjevení Páně na hoře Tábor, sedmá neděle po Seslání Ducha svatého; srpen (původně pohanský svátek konce sklizně a úrody zasvěcený bohyni plodnosti Anahit, jež je synkrezí zoroastrismu a helénismu, tj. Aredví Súra Anáhita a Démétér, Afrodité). PůST BOHORODIČKy (BAREKENDAN ASTVAC’AC’IN) – týden před svátkem Nanebevzetí Bohorodičky. NANEBEVzETí BOHORODIČKy (VERAPHOCHUM) – nejbližší neděle k 15. srpnu. NAROzENí BOHORODIČKy – 8. září. SVáTEK SVATéHO KŘíŽE, POVýšENí SVATéHO KŘíŽE (SURB CHAČ) – neděle mezi 11. a 17. zářím. SVáTEK SVATéHO KŘíŽE z VARAgu – 3 týdny po svátku sv. Kříže. SVáTEK VARDANOVCů (SURB VARDANANKH) – památka mučední- ků z bitvy u Avarajru (Vardan Mamikonean a 1036 padlých bojovníků v bitvě křesťanství proti zoroastrismu), 18. únor. SVáTEK SV. ŘEHOŘE/gRIgORA (SURB GRIGORI TON) – 27. březen, výročí zavření sv. Řehoře Osvětitele do vězení králem Trdatem (podzemí kláštera Chor Virap); 12. června se slaví památka na jeho vysvobození z vězení. 256

257 POužITá LITERATuRA PRIMáRNí PRAMENy AKINJAN, Nerses 1952. Bagheši dprocë (Bitliská škola). Vídeň: Mchitharean tparan. – kronika Nersese z Bitlisu (Nerses Mochraberdci). AVETISJAN, Ž. 1982. Jeremia Kheomiwrč’ean – Patmuthiwn hamar’ot dč’ tarioj osmancoc thagavoracn (Jeremiáš Khumurčjan/Yeremia Chelebi Kiumurjan – Stručné dějiny čtyř set let osmanského panování). Jerevan: HGAH. DULAURIER, Edouard. 1869. Recueil des historiens des croisades, documents arméniens I., II., Paris: Imprimerie Générale. HAKOBJAN, V. A. (ed.) 1956. Manr žamanakagruthjunner, XIII.–XVIII darer, hat. II., (Malé kroniky 13.–18. století, 2. díl). Jerevan: HGAH. – kronika vanského anonyma (Ananun Vaneci) – kronika Vardana z Bitlisu (Vardan Baghišeci) – kronika Davida z Bitlisu (Davith Baghišeci) – kronika Jana z Arč’eše (Hovhannes Arč’išeci) – kronika písaře Řehoře z Varagu (Grigor dpir Varageci) – kronika Martirose Chalifajiho (Martiros Chalifjan) – kronika Jakuba z Erzurumu (Hakob Karneci) – kronika Jakuba z Tivriku (Hakob Tivrikci) – kronika Avetikhova – kronika Jana z C’aru (Hovhannes C’areci) CHAČIKJAN, Levon 1999. Thovma Mec’opheci – Patmagruthjun (Tomáš z Mec’ophu – Dějiny). Jerevan: Magaghath. SHARAF AL-DIN BITLISI 1868, 1870, 1873. Chèref­nâmeh ou Fastes de la nation kourde. Petrohrad. LALAJAN, Jervand 1915. C’uc’ak hajeren dzer’agrac’ (Soupis arménských rukopisů­kolofonů). Tbilisi: Esperanto. LÂTIFÎ 2001. Eloge d’Istanbul; Traité de l’invective. trad. Stéphane Yerasimos, Arles: Actes Sud, Sinbad.

258 Arménské kroniky od jezera Van MNACAKANJAN, As. 1956. Hajkakan midžnadarjan žoghovrdakan jerger (Arménské středověké lidové písně). Jerevan: HGAH. MOÏSE de KHORÈNE (Movses Chorenaci) 1993. Historie de l’Arménie par Moïse de Khorène. trad. Annie et Jean-Pierre Mahé, Paris: Gallimard. RÄSÄNEN, Martti 1932. Chansons populaires turques du nord­est de l’Anatolie. Studia Orientalia vol. IV, Helsinki: The Academic Bookshop. TCHOBANIAN, Archag 1918, 1923, 1929. Roseraie d’Arménie, 4 volumes. Paris: Editions Ernest Leroux. SEKuNDáRNí LITERATuRA ABEGHJAN, Manuk 1940. Gusanakan žoghovrdakan tagher, hajrenner jev antuniner (Lidové a gusanské písně, hajreny a písně exilu). Jerevan: Armfan. AFIFI, Mohammed et al. 2005. Sociétés rurales ottomanes. Caire: Institut français d’archélogie orientale. AHRWEILER, Hélène; LAIOU, Angeliki E. 1998. Studies on the Internal Diaspora of the Byzantine Empire. Dumbarton Oaks. AKGÖNÜL, Sanim 1994. Les Grecs de Turquie. Paris: L’Harmattan. ALISHAN, Ghevond 1867. Armenian Popular Songs – R’amkakan Jergkh Hajoc. Venice: St. Lazarus. ANDREWS, Peter Alford 1989. Ethnic Groups in the Republic of Turkey. Wiesbaden: Dr. Ludwig Reichert. ANGOLD, Michael (ed.) 2006. The Cambridge History of Christianity – Eastern Christianity. Cambridge: Cambridge University Press. ARDALAN, Sheerin 2004. Les Kurdes Ardalân entre la Perse et l’Empire ottoman. Paris: Geuthner. ARDILLIER-CARRAS, Françoise; BALABANIAN, Olivier 2003. L’Arménie – avant­poste chrétien dans le Caucase. Grenoble: Glénat. AREVŠATYAN, S. S. et al. 1996. L’Arménie et Byzance: historie et culture. Paris: Publication de la Sorbonne (Centre de recherche d’histoire et civilisation byzantine). ASSATIANI, Nodar; BENDIANACHVILI, Alexandre 1997. Histoire de la Géorgie. Paris: L’Harmattan. ASSMANN, Jan 2006. Religion and Cultural Memory. Palo Alto: Stanford University Press. AUZÉPY, Marie-France; KAPLAN, Michel; MARTIN-HISARD, Bernadette 1996. La chrétienté orientale du début du VII.s. au milieu du XI.s. Paris: Sedes.

259 Použitá literatura AXWORTHY, Michael 2009. Dějiny Íránu. Praha: NLN. BAGHDIANTZ, Ina 1993. The Armenian merchants of New Julfa. Some aspects of their international trade in the late seventheen century. UMI dissertation, Columbia University Press. BALIVET, Michel 1990. „The long-lived relations between Christians and Moslems in Central Anatolia“. Byzantinische Forschungen, vol. 7, s. 313–322. BALIVET, Michel 1996. „Flou confessionel et conversion formele de l’Asie Mineure à l’Empire Ottoman“. Rivista del dipartimento di Studi Storici dell’Universita «La Sapienza», vol. 1., s. 203–214. BALIVET, Michel 1999. „Un fait de mémoire inaltérable: la prise d’une métropole dans l’Orient Islamo-Byzantin“., Faire mémoire, vol. 1, s. 15–34. BALIVET, Michel 2002. Les Turcs au Moyen Age – des croisades aux Ottomans. Istanbul: Isis. BALIVET, Michel 2005. Mélanges byzantines, seldjoukides et ottomanes. Istanbul: Isis. BARDAKJIAN, Kevork B. 2000. A Reference Guide to Modern Armenian Literature 1500–1920. Detroit: Wayne State University Press. BARKEY, Karen 1994. Bandits and Bureaucrats (The Ottoman Route to State Centralization). London: Cornell University Press. BEARMAN, Peri J. (ed.) 1991–2005. L’encyclopédie de l’islam. Leiden: E. J. Brill. BELEDIAN, Krikor 1994. Les Arméniens. Turnhout: Editions Brepols. BÉRARD, Victor 2005. La politique du sultan. Paris: Éditions du Félin. BERCHET, Jean-Claude 1985. Le voyage en Orient (anthologie des voyageurs français dans le Levant au XIX. s.). Paris: Robert Laffont. BILLIOUD, Jean-Michel 1995. Histoire des chrétiens d’Orient. Paris: L’Harmattan. BOSWORTH, Clifford Edmund 1996. Les dynastie musulmanes. Dijon: Actes Sud, Sindbad. COPEAUX, Etienne 1997. Espaces et temps de la nation turque. Paris: CNRS Editions. COURTOIS de, Sébastien 2002. Le génocide oublié (Chrétiens d’Orient, les derniers araméens). Paris: Ellipses. ÇIRAKMAN, Aslı 2002. From the „Terror of the World“ to the „Sick Man of Europe“. New York: Peter Lang. CHALIAND, Gérard 1995. Les empires nomades de la Mongolie au Danube. Paris: Perrin. DALLE, Ignace 2008. Un Européen chez les Turcs – Auger Ghiselin de Busbecq. Paris: Fayard. DANKOFF, Robert 1990. Evliya Çelebi in Bitlis. Leiden: E. J. Brill.

260 Arménské kroniky od jezera Van DÉDÉYAN, Gérard 1993. „Les Arméniens sur la frontière sud-orientale de Byzance fin IX.–fin XI. s.“. La Frontière, vol. 1, s. 67–85. DÉDÉYAN, Gérard 1996. „Le cavalier arménien“. From Byzantium to Iran: Armenian Studies in honour of Nina Garsoïan, ed. Jean-Pierre Mahé, Robert W. Thomson, Atlanta, s. 196–228. DÉDÉYAN, Gérard (dir.) 1982. Histoire des Arméniens. Toulouse: Privat. DÉDÉYAN, Gérard (ed.) 2007. Histoire du peuple arménien. Toulouse: Privat. DER NERSESSIAN, Sirarpie 1969. The Armenians. London: Thames and Hudson. DONABÉDIAN, Patrick; THIERRY, Jean Michel 1987. Les arts arméniens. Paris: Éditions Citadelles. DOWSETT, Charles 1997. Sayat’­Nova, an 18th century troubadour. Louvain: Peeters Leuven (Scriptorum Christianorum Orientalium). DUCELLIER, Alain 1996. Chrétiens d’ Orient et Islam au Moyen Age, VII.–XV. siècle. Paris: Armand Colin. DUCELLIER, Alain; MICHEAU, Françoise 2000. Les pays de l’islam (VII.–XV. s.). Paris : Hachette. DUMÉZIL, George 1960. Documents anatoliens sur les langues et les traditions du Caucase. Paris: Maisonneuve. DURAND, Jannic; RAPTI, Ioanna; GIOVANNONI, Dorota 2007. Armenia sacra. Mémoire chrétienne des Arméniens (IV.–XVIII. s.). Paris: Éditions Mu- sée du Louvre. FAROQHI, Suraiya (ed.) 1986. Peasants, Dervishes and Traders in the Ottoman Empire. London: Variorum Reprints. FAROQHI, Suraiya 2004. The Ottoman Empire and the World Around It. London New York: I. B. Tauris. FAROQHI, Suraiya; DEGUILHEM, Randi 2005. Crafts and craftsmen of the Middle East. London, New York: I. B. Tauris. FAROQHI, Suraiya (ed.) 2006. The Cambridge History of Turkey, vol. III. The Later Ottoman Empire 1603–1839. Cambridge: Cambridge University Press. FAROQHI, Suraiya 2007. Subjects of the Sultan (Culture and Daily Life in the Ottoman Empire). London, New York: I. B. Tauris. GALICHIAN, Rouben 2004. Historic Maps of Armenia: The Cartographic Heritage. London: I. B. Tauris. GALL, Allon; LEOUSSI, Athena; SMITH, Anthony D. 2010. The Call of the Homeland: Diaspora Nationalisms, Past and Present. Leiden: Brill. GARSOÏAN, Nina G. 1999. Church and Culture in Early Medieval Armenia. Aldershot: Ashgate Variorum.

261 Použitá literatura GARSOÏAN, Nina G. 1999. L’église arménienne et le grand schiisme d’Orient. Leuven: Peeters (Corpus Scriptorum Christianorum Orientalium). GEORGELIN, Hervé 2005. La fin de Smyrne (du cosmopolitisme au nationalismes). Paris: CNRS Editions. GINKEL, van Jan; LINT, van Theo Maarten; MURRE-VAN DER BERG, Hendrika L. 2005. Redefining Christian Identity: Cultural Interaction in the Middle East since the Rise of Islam. Leuven: Peeters (Orientalia Lovaniensia Analecta). GODEL, Vahé 1990. La poésie arménienne du Ve . siècle à nos jours. Paris: La Différence. GOFFMAN, Daniel 2002. The Ottoman Empire and Early Modern Europe. Cambridge: Cambridge University Press. GÖÇEK, Fatma Müge 1996. Rise of the Bourgeoisie, Demise of Empire. Oxford University Press. GRIGOLIA, Alexander 1939. Custom and Justice in the Caucasus – the Georgian Highlanders. New York, Philadelphia: Ams Press. GROUSSET, René 1982. L’empire des steppes. Paris: Payot. GROUSSET, René 1995. Histoire de l’Arménie. Paris: Éditions Payot&Rivages. GROUSSET, René 2006. Histoire des croisades II. (1131–1187). Paris: Perrin. HACIKYAN, Agop J.; BASMAJIAN, Gabriel; FRANCHUK, Edward; OUZOUNIAN, Nourhan 2005. The Heritage of Armenian Literature. Wayne State University Press. HALAZJAN, Gevorg 1973. Dersimi Hajeri azgagrakanuthjun (Etnografie Arménů z Dersimu). Jerevan: HGAH. HAMBARDZUMJAN, Viktor H. et al. 1974–1977. Hajkakan sovetakan hanragitaran (Arménská sovětská encyklopedie). Jerevan: HGAH. HARFF, Barbara; GURR, Ted Robert 2004. Ethnic Conflict in World Politics. Westview Press. HEWSEN, Robert H. 1978/1979. „Historical geography“. Revue des études arméniennes“, vol. 13, s. 77–97. HEWSEN, Robert H. 2001. Armenia. A Historical Atlas. Chicago: University of Chicago Press. HITZEL, Frédéric 2007. Artisans et commerçants du Grand Turc. Paris: Belles Lettres. HOVANNISIAN, Richard G. (ed.) 2000. Armenian Van/Vaspurakan. Costa Mesa: Mazda Publishers. HOVANNISIAN, Richard G. (ed.) 2001. Armenian Baghesh/Bitlis and Taron/ Mush. Costa Mesa: Mazda Publishers.

262 Arménské kroniky od jezera Van HOVANNISIAN, Richard G. (ed.) 1997, 2004. The Armenian People from Ancient to Modern Times, vol. II, University of California, Los Angeles: St. Martin’s Press. CHALIAND, Gérard 1995. Les empires nomades de la Mongolie au Danube. Paris: Perrin. IMBER, Colin 2002. The Ottoman Empire 1300–1650. New York: Palgrave Macmillan. INALCIK, Halil 1985. Studies in Ottoman Social and Economic History. London: Variorum Reprints. INALCIK, Halil; QUATAERT, Donald (ed.) 1994. An Economic and Social History of the Ottoman Empire 1300–1914. Cambridge: Cambridge University Press. INALCIK, Halil 1998. Essays in Ottoman History. Istanbul: Eren. JAUBERT, Pierre. Amédée 1860. Voyage en Arménie et en Perse. Paris: E. Ducrocq. KÉVORKIAN, Raymond; PABOUDJIAN, Paul B. 1992. Les Arméniens dans l’Empire ottoman à la veille du génocide. Paris: Les Editions ARHIS. KÉVORKIAN, Raymond 1996. Arménie entre Orient et Occident – 3000 ans de civilisation. Paris: Bibliothèque nationale de France. KÉVORKIAN, Raymond; TER-STÉPANIAN, Armen 1998. Manuscrits arméniens de la Bibliothèque Nationale de France – Catalogue. Paris – Bibliothèque Nationale de France, Fondation Calouste Gulbenkian. KOHOUTKOVÁ, Petra 2008. „Arméni a Kurdové ve východní Anatolii – balada o Hovhannesovi a Ajše“. Nový Orient vol. 3/2008, s. 38–40. KOHOUTKOVÁ, Petra 2009. „Obrazy Jiných v arménských historických pramenech 16.–18. století“. Český Lid vol. 2, 96/2009, s. 113–130. KOHOUTKOVÁ, Petra 2010. „La perception de l’Autre dans les textes arméniens de la région d’Anatolie orientale (XVI au XVII. s.).“ Archiv Orientální, vol. 78, s. 105–126. KOHOUTKOVÁ, Petra 2010. L’image de l’Autre dans les chroniques arméniennes: les chroniques Mineures de l’Arménie occidentale. Sarrebruck: Editions Universitaires Européennes. KOŠŤÁLOVÁ, Petra 2011. „Aux confins de l’Empire Ottoman au XVI.–XVII. siècle: les Arméniens et les autres communautés religieuses en Anatolie orientale“. Archiv Orientální, vol. 79/2011, s. 1–25. KOUYMJIAN, Dickran 1998. Armenia from the Fall of the Cilician Kingdom (1375) to the Forced Emigration under Shah Abbas (1604). Fresno: California State University. KREISER, Klaus; NEUMANN, Christoph K. 2010. Dějiny Turecka. Praha: Lidové noviny.

263 Použitá literatura KRIKORIAN, Mesrob K. 1977. Armenians in the Service of the Ottoman Empire, 1860–1908. London: Routledge. KROPÁČEK, Luboš 2008. Súfismus. Dějiny islámské mystiky. Praha: Vyšehrad. KROPÁČEK, Luboš 2003. Duchovní cesty islámu. Praha: Vyšehrad. KŘIKAVOVÁ, Adéla; MENDEL, Miloš; MÜLLER, Zdeněk; DUDÁK, Vladislav 2002. Islám: ideál a skutečnost. Praha: Baset. KUTSCHERA, Chris 1998. Le Kurdistan. Lausanne: Favre. LALAJAN, Jervand 1911. Vaspurakan azgagrakanuthjun (Etnografie Vaspurakanu). Tbilisi: Eleftrašarž. LANG, David Marshall; BURNEY, Charles 1971. The Peoples of the Hills. London: Weidenfeld&Nicolson. LE ROY LADURIE, Emmanuel 2006. Histoire humaine et comparée du climat – Disettes et révolutions 1740–1860. Paris: Fayard. LEWIS, Bernard 1988. Islam et laïcité. Paris: Fayard. LEWIS, Bernard 1996. Dějiny Blízkého Východu. Praha: Lidové noviny. LUZBETAK, Louis J. 1951. Marriage and the Family in Caucasus. A Contribution to the Study of North Caucasian Ethnology and Customary Law. Vienna: St. Gabriel Mission Press. MAHÉ, Jean-Pierre 1992. „Entre Moïse et Mahomet: Réflexions sur l’historiographie arménienne“. Revue des études arméniennes, vol. 23, s. 121–153. MAHÉ, Jean-Pierre; MAHÉ, Annie 2000. Tragédie – Matean ołbergutean – Le livre des lamentations. Leuven: Peeters (Scriptorum Christianorum Orientalium). MAHÉ, Jean-Pierre; MAHÉ, Annie 2005. L’Arménie à l’épreuve des siècles, Paris: Gallimard. MANSEL, Philip 1994. Constantinople. La ville que désirait le monde. Paris: Editions du Seuil. MANTRAN, Robert 1984. L’empire ottoman du XVIe au XVIIIe s.. London: Variorum Reprints. MANTRAN, Robert (dir.) 1989. Histoire de l’empire ottoman. Paris: Fayard. MANTRAN, Robert 1996. Histoire d’Istanbul. Paris: Fayard. MARTIN-HISARD, Bernadette (ed.) 1996. L’Arménie et Byzance – histoire et culture. Paris: Publications de la Sorbonne. MÉCÉRIAN, Jean 1965. Histoire et institutions de l’église arménienne. Beyrouth: Imprimerie catholique. McDOWALL, David 2007. A Modern History of the Kurds. London: I. B. Tauris. McGOWAN, Bruce 1981. Economic Life in Ottoman Europe. Taxation, Trade and the Struggle for Land 1600–1800. Cambridge: Cambridge University Press. MENDEL, Miloš; OSTŘANSKÝ, Bronislav; RATAJ, Tomáš 2007. Islám v srdci Evropy. Praha: Academia.

264 Arménské kroniky od jezera Van METIN KUNT, I. 1983. The Sultan’s Servants. The Transformation of Ottoman Provincial Government 1550–1650. New York: Columbia University Press. MOATTI, Claudia; KAISER, Wolfgang (dir.) 2007. Gens de passage en Méditerranée de l’Antiquité à l’époque moderne. Paris: Maisonneuve&Larose. MOREAU, Odile 2007. L’Empire ottoman à l’âge des réformes. Paris: Maisonneuve&Larose, Istanbul: Institut des études anatoliennes. MOVSISJAN, Sahak 1972. Harkh – Mšo Bulanech, Haj azgagrakanuthjun jev banahjusuthjun 3 (Region Muš: arménská etnografie a folklór 3). Jerevan: HGAH. MUTAFIAN, Claude 1988. La Cilicie au carrefour des empires. Paris: Belles Lettres. MUTAFIAN, Claude 2001. Atlas historique de l’Arménie. Paris: Editions Autrement. MUTAFIAN, Claude 2002. Le royaume arménien de Cilicie. Paris: Editions CNRS. NERSESSIAN, Vrej 2001. The Bible in the Armenian Tradition. Los Angeles: Getty Publications. NICHANIAN, Marc 1989. Ages et usages de la langue arménienne. Paris: Éditions Entente. OLIVERIUS, Jaroslav 1995. Svět klasické arabské literatury. Brno: Atlantis. ORMANIAN, Maghakia 1954. L’Eglise arménienne. Antelias: Imprimerie du catholicosat arménien de Cilicie. ÖZOĞLU, Hakan 2004. Kurdish Notables and the Ottoman State. New York: State University of New York Press. PANAITE, Viorel 2000. The Ottoman Law of War and Peace. Columbia University Press: New York. PANOSSIAN, Razmik 2006. The Armenians: from Kings and Priests to Merchants and Commissars. Columbia University Press. PANZAC, Daniel 1985. La peste dans l’Empire ottomane 1700–1850. Leuven: Éditions Peeters. PITCHER, Donald Edgar 1972. An Historical Geography of the Ottoman Empire. Leiden: E. J. Brill. PITT-RIVERS, Julian 1997. Anthropologie de l’honneur. Paris: Hachette. PLANHOL DE, Xavier 1997. Minorités en islam (géographie politique et sociale). Paris: Flammarion. QUATAERT, Donald 2005. The Ottoman Empire 1700–1922. Cambridge University Press. REDGATEOVÁ, Anna Elizabeth 2003. Arméni. Praha: Lidové noviny. RIASANOVSKY, Nicholas 1994. Histoire de la Russie des origines à 1996. Paris: Robert Laffont. RILEY-SMITH, Jonathan 1995. The Crusades. Oxford University Press. RIZK KHOURY, Dina 2002. State and Provincial Society in the Ottoman Empire. Mosul 1540–1834. Cambridge University Press.

265 Použitá literatura ROMENY, Bas Ter Haar et al. 2009. Religious Origins of Nations? The Christian Communities of Middle East. Leiden: Brill. ROUX, Jean-Paul 1984. Histoire des Turcs. Paris: Fayard. ROUX, Jean-Paul 2002. Gengis khan et l’Empire mongol. Paris: Gallimard. ROUX, Jean-Paul 2006. Histoire de l’Iran et des Iraniens. Paris: Fayard. ROUX, Jean-Paul 2007. Dějiny Střední Asie. Praha: Lidové noviny. RUSSELL, James B. 1987. Yovhannes T’lkuran’ci and the Medieval Armenian Lyric Tradition. Armenian Texts and Studies 7, University of Pensylvannia, Atlanta: Scholars Press. RYPKA, Jan et al. 1956. Dějiny perské a tádžické literatury. Praha: Nakladatelství Československé Akademie věd. SALIA, Kalistrat 1980. Histoire de la Géorgie. Paris: Nino Salia. SELLIER, Jean; SELLIER, André 1993. Atlas des peuples d’Orient. Paris: La Découverte. SÉNAC, Philippe 2000. L’Occident médiéval face à l’islam (l’image de l’autre). Paris: Flammarion. SHAW, Stanford; SHAW, Ezel Kural 1976, 1977. History of the Ottoman Empire and Modern Turkey – Empire of Ghazis (I.); Reform, Revolution and Republic (II.). Cambridge: Cambridge University Press. SIMONIAN, Hovann H. 2007. Hemshin. London, New York: Routledge. SMITH, Anthony D. 1981. The Ethnic Revival. Cambridge University Press. SMITH, Anthony D. 1988. The Ethnic Origins of Nations. Oxford: Blackwell Publishers. SMITH, Anthony D. 1999. Myths and Memories of the Nation. Oxford University Press. STONE, Michael E. 2006. Apocrypha, Pseudepigrapha and Armenian Studies. Leuven: Peeters (Orientalia Lovaniensia Analecta). SUNY, Ronald Grigor 1993. Looking Toward Ararat (Armenia in Modern History). Bloomington: Indiana University Press. SUNY, Ronald Grigor 1994. The Making of the Georgian Nation. Bloomington: Indiana University Press. TAUER, Felix 2006. Svět islámu. Praha: Vyšehrad. TERIAN, Abraham 2005. Patriotism and Piety in Armenian Christianity: the Early Panegyrics on Saint Gregory. St. Vladimir’s Seminary Press. TERNON, Yves 2005. Empire ottoman – le déclin, la chute, l’éffacement. Paris: Le Félin et Michel de Maule. THIERRY, Michel 1993. Répertoire des monastères arméniens. Turnhout: Editions Brepols.

266 Arménské kroniky od jezera Van THIERRY de Crusol, Jean-Michel 2005. Monuments arméniens de Haute­Arménie. Paris: CNRS Editions. THOROSSIAN, Hiranth 1951. Histoire de la littérature arménienne. Paris. TOUMANOFF, Cyril 1963. „States and Dynasties of Caucasia in the Formative Centuries“. Studies in Christian Caucasian History. Georgetown. VENSTEIN, Gilles (dir.) 1994. Etat et société dans l’empire ottoman, XVI.–XVIII. s. Aldershot: Variorum. VENSTEIN, Gilles (dir.) 2005. Syncrétisme et hérésies dans l’Orient seldjoukide et ottoman (XIV.–XVIII. s.). Paris: Peeters. VRYONIS, Speros 1981. The Armenian Image in History and Literature. Richard Hovhannisian (ed.), Los Angeles: University of California. YACOUB, Joseph 1996. Babylone chrétienne – géopolitique de l’Eglise de Mésopotamie. Paris: Desclée de Brouwer. YE’OR, Bat 2002. Islam and Dhimmitude: Where Civilizations Collide. Madison: Fairleigh Dickinson University Press. YERASIMOS, Stéphane 1991. Les voyageurs dans l’empire ottoman (XIV.–XVI. s.). Ankara: Imprimerie de la Société Turque d’histoire. YOUNG, George 1905. Corps de droit ottoman, Oxford: Clarendon Press. ZULALJAN, M. K. 1966. Džalalinneri šaržum jev haj žoghovrdi vič’ak osmanjan kajsruthjan medž (Povstání dželálí a postavení Arménů v Osmanské říši). Jerevan: HGAH. ŽAMKOČJAN, H. G. et al. 1975. Haj žoghovrdi patmuthjun (Dějiny arménského národa). Jerevan: JHH. SLOVNíKy AČARJAN, Hračja 1974–1979. Hajeren armatakan bar’aran I.–IV. (Arménský etymologický slovník). Jerevan: JHH. BAYAN, Georges 1926. Bar’aran hajeren – franseren. Dictionnaire arménien­ ­français. St. Lazzaro, Venise: Casa Editrice Armena.

267 EDIČNÍ A PŘEKLADATELSKá POzNáMKA Přepis arménských slov V textu je použito ustálené transkripce, v níž jde o převod z jednoho písma do druhého, tj. z arménského písma do latinky. Jedná se o transkripci východní; pře- dem je však třeba předeslat, že existuje rovněž transkripce západní (západoarmén- ská), která se od východního typu poněkud odlišuje; používá se zejména v arménské diaspoře a je díky tomu pokládána za úzus mezinárodní. Arménské hlásky většinou nacházejí v češtině svůj ekvivalent a jejich výslovnost je tak až na výjimky snadná a nezpůsobuje potíže. Arménská abeceda obsahuje třicet osm písmen a oproti nám má navíc například dva typy „č“, dvě různá „c“ a dvě „r“. Tyto rozdíly se v literatuře obvykle označují jako „č“ a „č’ “, přičemž „č’“ s apostrofem je poněkud tvrději vyslovené - asi tak, jako bychom se pokusili usmát a vyslovit u toho naše „č“. Analogicky postupujeme při čtení „c“ a „c’“.1 Aspirova- né hlásky „ph“, „th“ a „kh“ se vyslovují s přídechem (v západoarménském přepisu „p’“, „t’“ a „k’“). Oproti latince obsahuje arménská abeceda navíc například ještě samostatné písmeno pro „dž“ a „dz“. V arménských slovech také často narazíme na „ë“, které se čte přibližně jako ekvivalent neurčitého členu v angličtině a bývá zna- kem členu určitého v arménštině.2 Jedinou výjimkou (pro českého čtenáře trochu 1 Odchylujeme se tady od tradiční transliterace arménštiny nazvané podle svých tvůrců Hübschmann-Meillet (1913), která je používána zejména pro diasporu. Apostrofem navíc označujeme hlásky, jejichž výslovnost pro českého čtenáře není typická, tj. např. tvrdší „c“ nebo „č“. Tento úzus je použit v české armenistické tradici; viz Tabulka arménské abecedy v českém jazykovém úzu, REDGATEOVÁ, Anna Elizabeth 2003. Arméni…, cit. d., s. 12. 2 V textu od přepisu určitých členů vzhledem k celkové přehlednosti upouštíme; jinak by se správně mělo psát např. „národ“ (azg), „náš národ“ (mer azgë); Masis, ten Masis (ajs Masisë) apod.

268 Arménské kroniky od jezera Van obtížnějivyslovitelnou)zůstáváhláskapřepisovanájako„gh“;tasevyslovujepodob- ně jako francouzské „r“ (tedy znělý protějšek našeho „ch“). Kromě guturálního „gh“ existuje také tzv. měkké „r“ (vysloveno na konci slov se dokonce lehce blíží naší hlásce „ř“) a tvrdé „r’“ (čteno jako španělské „r“). Jméno Petr se tak arménsky přepisuje jako Petros (západoarménsky Bedros), Josef jako Hovseph, Pavel Poghos (západoarménsky Boghos), Jan Hovhannes, Lukáš Ghukas, Štěpán Stephannos, Eliáš Jeghia a například Lazar jako Ghazaros. Arménská příjmení končívají v naprosté většině případů na koncovku -jan, přepi- sované v západní verzi v podobě -ian, řidčeji -yan. Ve své původní formě tato kon- covka označuje „syna (potomka) někoho“; tj. např. Hovhanisjan – Janův potomek, příslušník rodiny Janovců (podobně jako např. skandinávské příjmení Johansson). Podobně v osmanské turečtině slouží koncovka -oğlu (syn někoho), s níž se v kro- nikářských textech často setkáme. Přepis tureckých slov V textu kronik používáme v případě slov přejatých z turečtiny a z arménštiny tran- skripce, v níž jde o přepis slov z jednoho písma do druhého a která klade zvýšený důraz na výslovnost (tudíž i na lepší orientaci pro čtenáře, který není se zdrojovým jazykem přímo obeznámen). V případě turečtiny je transkripce o něco snazší, neboť turecký jazyk používá (stejně jako čeština) latinku;3 v textu kronik proto turecká slova přepisujeme foneticky do zvukové podoby tak, aby byla výslovností co nej- bližší českému čtenáři. Zachováváme však několik specifických písmen, která do češtiny přepsat nelze a která mají v turečtině distinktivní funkci (tj. rozlišují různé významy slov). Znaky, které nejsou dostupné v latince, nahrazujeme písmeny turec- kými, zatímco znaky, jejichž výslovnost lze přiblížit pomocí českých písmen, jsou přepsány přímo podle výslovnosti české. Turecká písmena, která v české verzi latinské abecedy nenajdeme, jsou následu- jící: ğ, ı, ö, ü. Všechny souhlásky se v turečtině vyslovují jako podobné souhlásky v češtině, pouze „ğ“ vyslovíme buď jako prodloužení předchozí samohlásky s lehce hrdelním odstínem nebo jako „j“ (opět s hrdelním odstínem). Samohlásku ı (neboli i bez tečky) vyslovujeme jako naše hodně tvrdé „y“ (podobně jako v některých východomoravských dialektech); „ö“ a „ü“ pak jako analogická písmena v němčině.4 3 Osmanská turečtina byla zapisována arabským písmem; roku 1928 došlo k rozsáhlé jazykové reformě a ke vzniku moderní turečtiny, která je psána latinkou. 4 Poznámka k přepisu a výslovnosti tureckých slov viz podrobněji HRISTOVÁ, Radka 1999. Stručná mluvnice tureckého jazyka. Praha: Karolinum, s. 11–13.

269 Použitá literatura Psaní ğ, ı, ö, ü proto v textu a rejstřících zachováváme, neboť pro ně nemáme v češ- tině ekvivalent. Oproti tomu další turecká písmena už přepisujeme na základě jejich snadné výslovnosti přímo do češtiny, tj. „c“ jako „dž“, ç jako „č“, ş jako „š“, j jako „ž“. Tato transkripce byla zvolena vzhledem k přehlednosti textu pro českého čte- náře a rovněž z toho důvodu, že kniha primárně není určena přímo turkologům (jinak bychom se důsledně drželi přepisu pomocí tureckých písmen), ale orien- talistům obecně. Toponyma Místní jména jsou přepisována ve svých nejznámějších variantách podle už nastí- něné transkripce, píšeme proto např. Maraš namísto tur. Maraş, podobně Erzin- džan místo Erzincan; u některých již v našem kontextu vžitých názvů zachováváme způsob psaní (Diyarbakır apod). Vzhledem k charakteru komentovaných histo- rických pramenů a překladu ze středověké arménštiny ponecháváme v textu přímo arménské názvy lokalit, které jsou v komentáři vysvětlené i s jejich geografickým určením (tj. např. Arc’ke, Arč’eš, Chlath, Charput apod.; uvádíme přitom i jejich turecké varianty Adildževaz, Erdžiš, Ahlat, Harput). Pro výsledné sjednocení textu jsme zvolili nejčastěji se opakující arménské toponymum pro danou lokalitu, při- čemž jsme brali do úvahy, že kronikářské texty v tomto ohledu nejsou ani zdaleka jednotné a vykazují velké množství různých variant a přepisů (jak dobových, tak geograficky podmíněných). * – hvězdičkou jsou označeny pojmy, jména osob a názvy lokalit, které jsou dále podrobněji vysvětleny v restříku. Označeny jsou pouze při svém prvním výskytu (v úvodu, konkrétní kronice, kolofonu či rejstříkovém hesle).

271 VÝTVARNÝ DOPROVOD KNIHY Výtvarný doprovod knihy byl vybrán z těchto publikací a archivů: – černobílé ilustrace v textu: Kromě archivu překladatelky byly s laskavým svolením sestavitele použity ilustrace z knihy: Hovannisian R. G., (ed.) Armenian Van/Vaspurakan, Costa Mesa 2000. – barevné ilustrace ve vložené příloze: Obr. 1 – Evangelium, počátek 14. století... Převzato z: Drampian R. G., Dournovo L. A., Hajkakan manrankarčuthjun, Jerevan: Hajastan, 1969, il. 57. Obr. 2 – Malíř Rstakes, vanská škola, konec 14. století…. Převzato z: Drampian R. G., Dournovo L. A., Hajkakan manrankarčuthjun…, op. cit., il. 68. Obr. 3 – Svatá Trojice… Převzato s laskavým svolením autorů z: Donabédian P., Thierry J. M., Les arts arméniens. Éditions Citadelles, Paris 1987, s. 294, il. 144. Obr. 4 – „Tabula Chorographica Armenica“. Převzato s laskavým svolením autorů z: Mutafian C., Van Lauwe É., Atlas historique de l’Armenie. Proche­Orient et Sud Caucase du VIIIe siècle av. J.­C. au XXIe siècle, Éditions Autrement, Paris 2001, s. 123. Obr. 5 – „Mapa zemí sousedících s Kaspickým mořem“… Převzato s laskavým svolením autorů z: Mutafian C., Van Lauwe É., Atlas historique de l’Armenie…, op. cit., s. 125. Obr. 6 – „La Turchia d’Asia“. Převzato s laskavým svolením autorů z: Mutafian C., Van Lauwe É., Atlas historique de l’Arménie…, op. cit., s. 127. Obr. 7 – Město Van… Převzato z: Hewsen R. H., Armenia. A Historical Atlas. The University of Chicago Press, Chicago – London 2001. Obr. 8 – Manuskript kroniky Vardana Baghišeciho… Použito s laskavým svolením dr. Hračji Tamrazjana, ředitele jerevanského Matenadaranu a prof. Azata Bozoyana z Edžmiac’inského semináře (Kevorkianův teologický seminář).

273 RESuMÉ Les chroniques arméniennes de la région de lac de Van Ce livre, qui représente l’ensemble des textes chroniquers arméniens jusqu’à présent non traduits en tchèque (ou en autre langue sauf l’arménien), s’appuie essentiellement sur l’étude des sources primaires – les chroniques arméniennes et des colophons d’époque. C’est une sonde dans l’histoire locale, une microhistoire des environs du lac de Van aux XVIe , XVIIe et XVIIIe siècles (région d’Anatolie orientale, à l’époque la région frontalière entre l’Empire ottoman et la Perse). Les textes deschroniquerssonttraduitsentchèqueetcommentésàl’aidedessourcessécondaires. L’analyse textuelle des chroniques est basée surtout sur les matériaux de soi-disante école de Baghêsh – c’est à dire de l’école des chroniquers de la ville de Bitlis et ses fameuxmonastèresauxenvirons.Lestextesdel’écoledeBaghêsh/Bitlisconstituent unensemblecohérentetilssontcomplétésparlesautreschroniquesetcolophonsde l’époque (en raison de la possibilité de comparaison). Les chroniquers les plus connus et célèbres de l’école de Baghêsh/Bitlis sont: Nerses de Bitlis, Vardan de Bitlis et Davith de Bitlis, dont l’oeuvre est mentionnée dans le contexte des autres chroniques régionales (Grigor de Varag, Hovhannes d’Ardches, Anonyme de Van, Martiros Khalifayi, Hakob de Karin etc). Les chroniquers de la région de lac de Van décrivent la situation des communautés arméniennes sous la domination de l’Empire ottoman (à l’arrière-plan des événements contemporains), tandis que la chronique de Hovhannes de Tzar saisit la position des Arméniens vue de côté de territoire persan. Les sources étudiées peuvent être globalement qualifiées surtout de chroniques (ayant la nature d’enregistrements d’annales plus ou moins régulières) ou des colophons (lesquels ne sont que des annotations en marge des manuscrits recopiés). Certaines chroniques sont de toute évidence l’œuvre des hommes les plus instruits de l’école de Bitlis et de supérieurs (abbés – en arménien vardapets) de monastères célèbres; en témoignent d’une part les grandes connaissances des auteurs quant aux événements politiques dans tout l’Empire ottoman, et d’autre part le grand nombre de citations de textes bibliques et le niveau de la langue. Outre ces chroniques

274 Arménské kroniky od jezera Van d’intellectuels, nous pouvons aussi identifier des chroniques de simples lettrés (scribes) ou des chroniques dites «populaires», qui sont bien plus intéressantes au niveau de l’ethnologie/ethnographie – en plus de la simple énumération des faits de l’histoire politique, religieuse et économique, elles contiennent plus de renvois à la réalité quotidienne, elles parlent des usages les plus divers, des superstitions, des phénomènes surnaturels; leur langue comprend plus d’emprunts lexicaux au turc et au kurde. Au contraire, les chroniques des intellectuels sont écrites en un mélange de grabar (l’arménien classique), de midjin hayeren (l’arménien médiévale) et de dialectes arméniens. Le style varie selon le type des chroniques entre le style littéraire et plutôt populaire. Le caractère des chroniques et colophons étudiés est purement provincial. Les matériaux contiennent de nombreuses informations sur le voisinage immédiat du lac de Van (mer tzov, «notre mer», comme le surnomment les chroniqueurs) – ils racontent les grandes guerres entre Ottomans et Séfévides, les razzias locales des djelâli et des levend, les épidémies, les miracles, etc.; ils citent les noms des coupables et victimes, etc. L’accent sur les environs immédiats et de nombreuses remarques ethnographiques sont plus fréquents dans les œuvres des chroniqueurs – lettrés, qui étaient en général des clercs dans des monastères de villages ou de petites villes. Les chroniqueurs – vardapets de monastères importants, tels que par exemple Amirdolu à Bitlis, saint Karapet à Mouch ou Varag à proximité de Van, faisaient partie des hommes les plus cultivés de leur époque, d’où l’étendue de leurs connaissances générales. Leurs chroniques contiennent bien plus de mentions «de l’autre bout de l’empire» – c’est-à-dire sur des événements dans la capitale et sur le front occidental ottoman. Elles apportent des informations sur l’avance des armées ottomanes et leurs victoires ou les pertes dans le pays de Lehastan (Pologne) et Unk’uruz (Hongrie); elles mentionnent également le long conflit avec la République de Venise, qui culmina avec la guerre de Candie (île de Crète), etc.; toutefois, ces nouvelles sont très peu nombreuses et elles sont très concises. Les chroniqueurs sont bien mieux informés de ce qui se passe à Constantinople – quel nouveau sultan est monté sur le trône, quand a éclaté une révolte des janissaires; ils n’omettent pas non plus les grands froids ou les épidémies. Que reflètent donc réellement les textes des chroniques et quelles conclusions sont-elles à tirer de ces notations – une faible occurrence d’un phénomène dans la tradition écrite constitue-t-elle en même temps la preuve de son faible occurrence dans la vie quotidienne ou bien le contraire? Qu’est-ce qu’on peut dire réelement de la vie des communautés réligieuses ottomanes? Est-ce qu’on est capable (à travers des textes des chroniques) de «reconstruire» ou reinterpréter la realité quotidienne ainsi que les sentiments, les opinions et les attitudes des gens de l’époque?

275 Resumé Celadépendbiensûrduparadigmequenousadoptons,maisilyaunecertitude – déduire des textes historiques les conditions de vie qui caractérisaient l’existence des hommes à cette époque avec toutes ces nuances et toutes ses exceptions est une tâchetrèsdifficileetlesuccèsdecetteentrepriseestparavancelimité.Noustravaillons avec les mentions des chroniqueurs datant des XVIe et XVIIIe siècles, qui sont nécessairement déformées dans une certaine mesure, et nos propres conclusions passent par deux filtres différents – ceux de la vision subjective du chroniqueur en question et de notre propre vision subjective (en tant que le traducteur et le lecteur des textes). Les signes extérieurs visibles peuvent tromper et sous la surface de la microhistoire régionale ne se cache rien d’autre que des destins humains banals, où les faibles sont à la merci des puissants – les reaya entre les mains des ayan et des kul, les dhimmi entre celles des musulmans, les agriculteurs entre celles des clans de guerriers semi-nomadiques. Enconclusion,leschroniquesreprésententunemosaïqueinteréssantedeshistoires individuelles et des récits collectives, qui reflète (en contexte de l’histoire ottomane) la realité quotidienne des siècles dits «obscurs » (donc un peu négligés par les savants).Les textes représentent le témoignage rare de l’époque avant XIXe a XXe s., donc de la période avant la naissance de nationalisme, la codification des nouveaux stéréotypes ethniques, la guerre mondiale et les massacres des minorités chrétiennes dans l’Empire ottoman.

277 Am.i.iym Fa8kakan /amanakageiyjuynnve Qana8 Lutu ,e0anhn@ 16ed-18ed daevehn A8s fariew kw oaeiynakh fa8kakan /amanakageakan ae\'anageiyjvanz faya;a[i8u mw jaegmaniyjuynw3 iein; zaed@ 1eansvehnu baza9iyjvamb ievyh a8l lvxiyu cvn jaegmaniya[4 Faya;a[in durak mw kw kaxmh rvpakan oarmiyjvan3 vy »óed3 »ôed vy »Öed daeveiy Qana8 Lutu ,e0aka8;u _maneaoarmiyjuyn| mw kw fa8ja8jh3 oae.akvliq Anariliyu ,e0anw@ a8n arvniya8 }smanvan ka8seiyjvan vy Oaeskasranu safmanun4 Geiyjuynnvew Baph,van kam Oujlusu doeizhn vn3 a8sun;n Oujlus ;apa;u / manakageakan doeizu vy aniyanu qan;veiy $Amuediliy3 Gimaz Asriya[a[un3 Ayv7iy Asriya[a[un vy &ndeakarae Asriya[a[un%4 A8s doeizu kaevyieagi8n /amanakagueven vn Nveshs Bapu,vzu3 Qaedan Bapu,vzu vy Dayuj Bapu,vzu3 ieinz vekveiyn masun k^andeada9nan a8l rvpakan /amanakageiyjvanz fvpunaknvew vys $Geugie Qaeagvzu3 *iqfannhs Aetu,vzu3 Ananiyn Qanvzu3 Maerueis &alu1a8u3 *akib Kaenvzu vya8ln%4 Nuyjveiy bapdariyjvan noarakay@ a8s doeizu geiyjuynnvew3 iein; famvmarabae 8aeakuz ambip0iyjuyn mw kw kaxmvn3 leaziyza[ vn; a8l /amanakageiyjuynnveiq iy 8u,arakaeannveiq4 Qanu ,e0anu /amanakaguenvew kw nkaeagevn fa8 fama8n;u due;w }smanvan gveu,7aniyjvan rak3 munc@ xie ]eunak *iqfannhs {aevzuu /amanakageiyjuynw oaesuz rueaovriyjvan rak aoeip fa8iz kaziyjuyn kw nveka8aznh4 ?amanakageiyjuynnvehn iman;@ anraeaki8s Baph,u`Oujlusu doeizu amvnhn iysval fvpunaknveiy gie[w kw fandusanan - fmiyr figvyieakannveiy vy a8d ,e0anu qan;veiy qanafa8eveiy vy qaedaovrnveiy@ uncohs kw qka8vn3 jh^ lvxiya8un bae\'e itw3

278 Arménské kroniky od jezera Van faeiysr ue asriya[a,nca8un 8piymnveiq3 vy jh^ fvpunaknveiyn wndae\'ak gurvlu;nvew@ }smanvan ka8seiyjvan nve;un ;apa;akan vpvliyjvanz masun4 Xaegaza[ fvpunaknveiy /amanakageiyjvanz kip;un@ a8s fariew k^wndgekh navy jaegmaniyjuynnvew douenveiy /amanakageiyjvanz3 ieinz fvpunaknvew mv[ay masamb rvpazu geaguenve vn4 A8s _/ipiqedakan| /amanakageiyjuynnvew kw fa8ja8jvn oarmakan3 m,akiyja8un vy axgageakan a9ar nie nuyjve3 ieiqfvrvy a8laxan ;apa;akan vy vkvpvzakan oarmakan dho;veiy oaex oariymun a9wnjve@ wnjvezipun kw nveka8aznvn a9]eva8 ueakaniyjvanz la8nagi8n famaoarkvew5 kw nkaeagevn vkvpvzakan kvan;w3 vy kw oarmvn /ipiqiyedun bae;veiy3 qae;veiy3 snaoa,riyjvanz3 vy kam gvebnakan vevyi8jnveiy masun4 ?amanakageiyjvanz vy 8u,arakaeannveiyn jaegmanval bnageun k^wnkveakzun mve bazareakan [an]jageiyjuynnvew3 iein; vekeiedakan apbuyennveiy iysiymnasueiyjvan aegasu;n vn4 Fvpunakun oarmakan-m,akiyja8un nvea[akan 7]s;hn vy wndae\'ak zankvehn xar@ gue;w kw oaeiynakh navy *iqfannhsu iy A8,hu gvp]nun fa8vehn bnaguew vy cv7vehn jaegmaniyjuynw5 a8s gvp]nun [agiymw vys@ Qana8 Lutu ,e0aoarhn h4

279 ABSTRACT Armenian Chronicles from the Region around Lake Van (16th –18th Century) The book entitled “Armenian Chronicles from the Region around the Lake Van” could be perceived as a commented edition of historical sources. This volume represents an anthology of historical texts and documents of Armenian chroniclers based predominantly on the study of primary sources – Armenian chronicles and colophons originating from the particular historical period. The anthology can be seen as a research regarding especially local history, the so-called “microhistory” of the Van region in the 16th and 17th century. At that time this region, forming a part of Eastern Anatolia (or Western Armenia), was the borderline (and so often also no man’s land) between the Ottoman Empire and Safavid shah’s Persia. Typical local conditions and broader social and historical context with its complicated and turbulent history led to the emergence of specific „character of periphery“, accompanied by siege mentality, codified stereotypes and images of Other. From a methodological point of view, the translation, the detailed commentary and the interpretation of historical texts could be placed between several scientific disciplines from the field of social sciences, namely textology (an analysis of sources andinterpretationoftexts)andaliterature(ormorepreciselycomparativeliterature), as well as wide range of historical sciences (history, historical anthropology, social andculturalanthropology,ethnology).Aninterdisciplinaryapproach,whichcrosses traditional boundaries between academic disciplines, was used for the purpose of historical text analysis and the reconstruction of the past. The main goal of this anthology is to illustrate the situation of various religious communities living on the periphery of the Ottoman Empire during the 16th and 17th century with the emphasis placed on the Armenian community having dhimmi (non-Muslim) status. The book is focused on Armenian documents generally from the region of the Lake Van, the periphery of Ottoman Empire. Despite the fact that this period of the regional Ottoman history has often been neglected by scholars, analysis of historical sources enables us to describe the conditions of everyday life and cultural and social osmosis typical of the Eastern Anatolia and

280 Arménské kroniky od jezera Van SouthernCaucasus.Theanthologyofselectedtextsdealsparticularlywithimportant historical events of that time and their influence on the local population. With regard to the ethnic, linguistic and religious diversity of the whole region of the Eastern Anatolia, the situation of the Ottoman reaya (both Christians and Muslims, the subjected population) and especially the situation of Armenians at the border betweentworegionalpowersisshown.Thelongperiodofendlesswars(1514-1639) and even longer period of chronic instability in the region caused by conflicts and revolts of the so-called djelalis (released mercenaries and bandits)led to the mass migration of rural population to cities and to the gradual decline of the region. This turbulent period of history is described in details in the texts of chroniclers. The sources studied can be generally characterized as chronicles or colophons (notes in the margins of manuscripts recopied). Texts are written in a mixture of grabar (classical Armenian), midjin hayeren (medieval Armenian) and Armenian dialects with borrowings from Turkish, Kurdish and Greek. Texts are embedded in specific historical and social context, which reflects the point of view of the Armenian community defined by its religion and minority group status (Armenian Apostolic Church, Ermeni millet). Textual analysis of the chronicles and colophons is based on the primary historical sources of the so-called School of Bitlis (Baghesh in Armenian language), the school of chroniclers from the Anatolian (at that time Ottoman) town of Bitlis and its famous monasteries in the vicinity. The texts of historians from the School of Bitlis/Baghesh constitute a coherent whole and they arecomplementedbyotherchroniclesandcolophonsofthattime.Amongthemost famous and well-known chroniclers can be named: Nerses of Bitlis, Vardan of Bitlis andDavithofBitlis,whoseworkispresentedtogetherwithotherregionalchroniclers (Grigor of Varag, Hovhannes of Artches, Anonyme of Van, Martiros Khalifayi, Hakob of Karin etc). The chroniclers from the Van region depict the situation of theArmeniancommunityundertheruleoftheOttomanEmpire,whilethechronicle of Hovhannes of Tsar describes the life of Armenians living in Persia. Keywords Armenia, Anatolia, Ottoman Empire, Persia, Armenian history, Armenian Chronicles, Bitlis, Van Lake, primary historical sources

281 A Abaza Kara Hasan paša, povstalec dželálí 220 Abaza Mehmed paša, osmanský guvernér a později povstalec dželálí 76, 78–79, 100, 113 Abbás I., perský šáh 17, 27, 28, 32, 59–60, 63–64, 66, 70, 75, 86, 98, 112, 135, 136, 180–181, 187, 192, 197, 215, 217, 221, 223, 227 Abdal, bitliský chán 103, 104, 106, 114–116, 215, 221 Agathangeghos, arménský kronikář 87, 88, 105, 176 Ahmed I., osmanský sultán 64, 75, 76, 78, 98, 112, 113, 216, 225 Ananun Vaneci (Vanský anonym), arménský kronikář 31, 38, 107, 121, 216 Ar’akhel Davrižeci (Ar’akhel z Tabrízu), arménský kronikář 28, 32, 102–103, 181, 216 Aristakes Lastikverci, arménský kronikář 35 Avetikh, arménský kronikář 119 B Bagrat V., gruzínský král 90, 92, 217 Bajezid I., osmanský sultán 74, 89, 92, 108–109, 216, 217, 224 JMENNÝ REJSTŘÍK Jmenný rejstřík obsahuje pouze vybraná jména významných historických osobností, o nichž se kroniky zmiňují. D Davith Baghišeci (David z Bitlisu), arménský kronikář 22, 27, 28, 30, 36, 38, 83, 87–88, 104, 105, 134, 217 Džafar, osmanský vojevůdce 59–61, 64, 98, 223 Džahanšáh, turkický vládce 27, 216, 217, 220, 224 F Farhad, osmanský vojevůdce 58–59, 64, 223 g Giorgi X., gruzínský král 70, 217, 223 Giorgi Saakadze, gruzínský guvernér 76 Grigor Varageci (Řehoř z Varagu), arménský kronikář 83, 133, 218 Grigor Kamacheci (Řehoř z Khemach), arménský kronikář 34, 71, 218 Grigor Lusavorič (Řehoř Osvětitel), zakladatel arménské církve 20, 90, 222 Grigor Tathevaci (Řehoř z Tathevu), arménský vardapet 26, 88, 92, 94–95, 96, 218, 219 H Hakob IV. Džughajeci (Jakub z Džulfy), arménský katholikos 28, 100, 101– 102, 218, 221

282 Arménské kroniky od jezera Van Herakl, Erekle/Irakli II., gruzínský král 152, 218 Hovhannes Arč’išeci (Jan z Arč’eše), arménský kronikář 43–45, 63, 83, 219 Hovhannes C’areci (Jan z C’aru), arménský kronikář 32, 53, 219 Hovhannes IX. Baghišeci Kolot, arménský konstantinopolský patriarcha 105–106, 219 Hovhannes Vorotneci (Jan z Vorotanu), arménský vardapet 92, 94–95, 109, 218, 219 I, İ İbrahim paša, osmanský vezír 44, 52, 219 Ismá’íl I., perský šáh 16, 97, 197, 219–220, 223, 227 J Jeghiše, arménský kronikář 105 Jeremiáš Khumurčjan (Eremia čelebi Kheomiirč’ean), arménský kronikář 28, 32 K Kara Yazıdžı, povstalec dželálí 61, 78, 80, 86, 98, 120, 220 Kirakos Gandzakeci, arménský kronikář 35, 87, 105 Kirakos Virapeci, arménský katholikos 26, 27, 95–97, 98, 109 Korjun, arménský kronikář 105 L Lazar Pharpeci, arménský kronikář 105 M Martiros Chalifaji, arménský kronikář 38, 133–135, 155, 221 Mehmed III., osmanský sultán 60, 75, 78, 80, 98, 99, 112, 119, 225 Mehmed IV., osmanský sultán 102, 106, 113, 114, 116, 127, 225 Melek Ahmed paša, osmanský vezír 103, 105, 114–116, 225, 221 Mchithar Goš, arménský vardapet 135, 221 Movses Chorenaci (Mojžíš Chorénský), arménský kronikář 35, 87, 88, 105, 221 Movses Tathevaci (Mojžíš z Tathevu), arménský katholikos 22, 28, 99, 100–102, 221 Murad III., osmanský sultán 18, 55, 58–60, 64, 70, 75, 78, 98, 112, 119, 225 Murad IV., osmanský sultán 76, 79, 80, 100, 113, 122, 136, 225 Mustafa Lala paša, osmanský vojevůdce 18, 53, 64, 70, 221, 223 N Náder, perský šáh 134, 216, 218, 222, 227 Nerses Baghišeci (Nerses z Bitlisu), arménský kronikář 53, 63–64, 103, 222 Nerses Šnorhali, kilíkijský katholikos 24 O Osman II., osmanský sultán 76, 78, 98, 113, 178, 222, 225 Osman Özdemir, osmanský vojevůdce 55, 58–59, 64, 75, 98, 112, 222 P Petr I., ruský car 134 Phavstos Buzand, arménský kronikář 87 Philippos Aghbakeci, arménský katholikos 27, 28, 88, 100–102, 113, 221, 222 S, š Samuel Aneci, arménský kronikář 105 Sebeos, arménský kronikář 105 Selim I., osmanský sultán 16, 74, 97, 110, 219, 223, 225 Selim II., osmanský sultán 75, 98, 112, 223, 225 Simon I., gruzínský král 55, 60–61, 223 Sinan paša, osmanský vojevůdce 135, 223 Sülejman I., osmanský sultán 16, 17, 43–44, 74, 75, 97, 98, 110, 112, 121, 135, 189, 219, 223, 224 Šeref, bitliský chán 17, 43, 44, 46–48, 223

283 Jmenný rejstřík T Tahmásp I. (Dahman), perský šáh 16, 17, 43–45, 39, 52, 54–55, 74, 98, 110, 215, 221, 223, 224 Tímúr Lenk (Tamerlán), turkický vládce 44, 45, 50, 74, 88–92, 109, 121, 121, 124, 135 Thovma Mec’opheci (Tomáš z Mec’ophu), arménský kronikář 30, 87, 88, 105, 109, 224 u Ulama paša, perský guvernér 43–46, 48–52, 223, 224 Uzun Hasan, turkický vládce 192, 197, 216, 217, 219, 220, 224 V Vachtang VI., gruzínský král 134 Vardan Baghišeci (Vardan z Bitlisu), arménský kronikář 31, 36, 38, 83, 104, 106–107, 117, 121, 124, 128, 130, 134, 138, 224 z Zakharia, arménský katholikos 27, 96

284 Remerciement Tout d’abord, je tiens à remercier le professeur G. Dédéyan (Université Paul Valéry, Montpellier) et le professeur A. Bozoyan (Kévorkian Séminaire de Théologie, Etchmitzine) pour leurs conseils, les consultations et les commentaires précieux. Je souhaite adresser mes remerciements également au dr. C. Mutafian et dr. P. Donabédian (Université d’Aix-en Provence) pour leurs conseils et aimable autorisation d’utiliser les illustrations. Je voudrais remercier dr. P. Kučera (Institut de Proche Orient et d’Afrique, Université Charles) pour les consultations. ulusi. a8akan kata9u% ue 7iefedakziyjvan famae4 Poděkování Ráda bych poděkovala profesoru Gérardu Dédéyanovi z Université Paul Valéry v Montpellier, který vedl mou disertační práci zaměřenou na arménské středověké kroniky (Centre de recherche: Juifs, Arméniens, chrétiens d’Orient), a profesoru Azatu Bozojanovi z Kevorkjanova teologického semináře v Edžmiac’inu-Vaghar- šapatu(GevorgjanHogevorČ’emaran),jehožradymipřistudiustředověkýchtextů velmi pomohly. Rovněž bych ráda poděkovala PhDr. Petru Kučerovi, Ph.D., z Ústa- vuBlízkéhovýchoduaAfrikyFilozofickéfakultyUniverzityKarlovyzajehopomoc s revizí terminologického slovníku.

285 O autorce PhDr. Petra Košťálová, Ph.D. v současné době působí jako vysokoškolský pedagog. Doktorát získala z oboru etnologie a historie. Zabývá se tématy etnicity, stereoty- pů a kolektivní paměti, regionálně se zaměřuje na oblast Kavkazu (zejména na arménský jazyk a kulturu). Mimo jiné se věnuje i překladům poezie.

ARMÉNSKÉ KRONIKY OD JEzERA VAN 16.–18. století Vybrala, přeložila, předmluvou, poznámkami a slovníky doplnila Petra Košťálová Odpovědný redaktor Michal Řoutil Jazyková korektura Dagmar Magincová Grafické zpracování obálky Vladimir Mačinskij Na obálce: Scéna z románu o Alexandru Velikém, 1536, Aghthamar (Van), iluminace katholika Grigorise I. z Aghthamaru Vydalo nakladatelství Pavel Mervart, P. O. Box 5, 549 41 Červený Kostelec, v roce 2011. Tisk xPrint, s. r. o., Příbram ISBN 978-80-87378-17-5 Svazek 14