ASB CZ Special 2015

greensolution house DůmbezoDpaDu Analýza Navrhování se světlem Craig Dykers Světlo nebo tma Daylight Online Srovnání simulačních programů : architektura : stavebnictví : byznys #83 VELUX speciál 2015 ročník 11 79 Kč

Ideální ventilace podkroví předvolené programy systém izolace dešťový senzor dálkový ovladač bezúdržbové provedení Dálkově ovládaná střešní okna VELUX INTEGRA® © 2015 VELUX GROUP ∏ VELUX A VELUX LOGO JSOU REGISTROVANÉ OCHRANNÉ ZNÁMKY POUŽÍVANÉ V LICENCI VELUX GROUP. Více na www.velux.cz

ASB Speciál 1 asb speciál pro společnost VELUX XII. ročník Revue architektury a stavebnictví www.casopisasb.cz Vychází 13. listopadu Registrace: MK ČR E 15282, ISSN 1214-7486 Doporučená cena: 79 Kč Roční předplatné: 385 Kč Vydává: Jaga Media, s. r. o. Pražská 18, 102 00 Praha 10 tel.: 267 219 346 fax: 267 219 347 Adresa redakce Pražská 18, 102 00 Praha 10 Šéfredaktorka: Kateřina Kotalová katerina.kotalova@ jagamedia.cz Vedoucí vydání: Matej Šišolák matej.sisolak@ jagamedia.cz Stálí spolupracovníci: Veronika Benešová Mária Nováková Ľudo Petránsky Jan Tesař Redakční rada: Regina Loukotová (GEM architects, ARCHIP, reSITE) Michal Kohout (UNIT architekti, FA ČVUT, Centrum kvality bydlení) Matyáš Sedlák (M4 architekti, FA ČVUT) Marek Štěpán (Atelier Štěpán, Freedomky) Lukáš Vacek (ARCHIP, FA ČVUT, Pražský urbanistický kroužek) Serge Borenstein (Karlín Group) Inzerce: Vladimír Brutovský, tel.: 777 284 680 vladimir.brutovsky@ jagamedia.cz Zbyněk Budka, tel.: 775 284 685 zbynek.budka@ jagamedia.cz Alžběta Janáčková, tel.: 777 284 681 alzbeta.janackova@ jagamedia.cz Markéta Šimoníčková, tel: 775 284 686 marketa.simonickova@ jagamedia.cz Rok 2015, který UNESCO vyhlási- lo mezinárodním rokem denního světla, se pomalu blíží ke konci, a proto Vám přinášíme speciál o světle. O denním světle. Cílem Roku světla je podpořit základní výzkum o světle, jeho vlivu na zdraví i oživení diskuse o denním světle v architektuře. Existuje ale vůbec něco o světle a jeho působení, co ještě nevíme? Názor, který ještě nikdo nevyslovil? Výzkum, který nebyl proveden? Architektonický prin- cip, který nebyl použit? Je denní světlo ještě aktuální téma? V září proběhlo Sympozium o denním světle v Londýně. Připadalo mi až neuvěřitelné, pro kolik odborníků z různých oborů je světlo výzkumným úkolem, posláním i inspirací. Sympozium přineslo mnoho odpovědí, ale i řadu otázek. Která složka spektra aktivuje produkci melatoninu? Jak světlo ovlivňuje metabolismus a psychiku? Který kalkulační nástroj je nejpřesnější a která hodnoticí me- toda bude v budoucí evropské legislativě? Ano, světlo je pro nás pořád velké téma. Aktivuje totiž náš nejsilnější smysl. Světlo a stín mají výjimečnou schopnost přinášet emoce. Světlo je všudypřítomné, ale teprve v uzavřeném prostoru ho naplno vnímáme. Jak tedy nejlépe světlo v prostoru zachy- tit? Nepsaná pravidla této mistrovské hry, vedou­ cí k dosažení správné atmosféry, in- tenzity a autonomie světla, jsou pro někoho otázkou vlastní invence. Pro druhé se však otevírá prostor k použití simulací, vyhod- nocování dosažených parametrů a diskusi, který hodnoticí parametr nejpřesněji zajistí optickou pohodu prostoru. Při psaní tohoto editorialu jsem se zamýšle- la nad otázkou:„Kde jsem zažila nejlepší světlo?“ Pokud bych měla říct jeden prostor, který musíte zažít, co bych měla doporučit? Jaký prostor by byl vaším favoritem? Po dlouhém zvažování chrámů, kaplí, knihoven a lázní mám vítěze. Je jím podzimní alej. Jakékoli máme historické vzory, nejmoder- nější poznatky či simulační nástroje, stále se máme kde učit. Takže ať už se světlem pracujete, nebo si ho jen užíváte, přeji Vám co nejdelší procházku podzimní alejí. Klára Bukolská Architekt editorial Rok světla Produkce: Adéla Bartíková adela.bartikova@ jagamedia.cz Jazyková úprava: Lenka Jindrová a Kamila Hermannová Překlady: Lingo CZ, s. r. o. Sken a grafická úprava: Tibor Jantoška – TJ Design Tisk: Neografia, a. s. Rozšiřují: Společnosti firmy PNS, a. s. Předplatné: A.L.L. production, s. r. o., P. O. BOX 732, 111 21 Praha 1 asb@predplatne.cz, www.predplatne.cz tel.: 840 30 60 90, fax: 234 092 813 Informační povinnost: Tímto informujeme subjekt údajů o právech vyplývajících ze zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, tj. zejména o tom, že poskytnutí osobních údajů společnosti Jaga Media, s. r. o., se sídlem Pražská 18, 102 00 Praha 10 je dobrovolné, že subjekt údajů má právo k jejich přístupu, dále má právo v případě porušení svých práv obrátit se na Úřad pro ochranu osobních údajů a požadovat odpovídající nápravu, kterou je např. zdržení se takového jednání správcem, provedení opravy, zablokování, likvidace osobních údajů, zaplacení peněžité náhrady jakož i využití dalších práv vyplývajících z §§ 11 a 21 tohoto zákona. Všechna práva k uveřejněným dílům jsou vyhrazena. Kopírování, ­ znovupublikování nebo rozšiřování kterékoli části časopisu se povoluje výhradně se ­ souhlasem vydavatele. Vydavatelství nenese právní odpovědnost za obsah inzerce a advertorialů. Společnost Jaga Media používá redakční systém s digitálním archivem NAXOS ARCHIVE 2010 a obchodní systém CONTRACT FOR MEDIA 2010 od společnosti MEDIA SOLUTIONS. www.media-sol.com Foto na obálce: Thinkstock Další číslo vyjde 16. 11. 2015

ASB Speciál 2 Více na www.velux.cz Ideální horní prosvětlení předvolené programy systém izolace dešťový senzor dálkový ovladač bezúdržbové provedení Dálkově ovládaná střešní okna VELUX INTEGRA® © 2015 VELUX GROUP ∏ VELUX A VELUX LOGO JSOU REGISTROVANÉ OCHRANNÉ ZNÁMKY POUŽÍVANÉ V LICENCI VELUX GROUP.

ASB Speciál 3 6 Anketa Architekti ve světle 8 Analýza Navrhování se světlem 12 Téma Zážitek z denního světla 18 Hørsholm, Dánsko Aktivní mateřská škola Solhuset 22 Téma Hledání antropologie denního světla 30 Tschagguns, Rakousko Stodola proměněná v dům 34 Rozhovor Alena Sumová: Světlo a čas v životě člověka 40 Historie Osvětlení v průběhu věků 42 Praxe Jak postupovat při projektování s denním světlem? 44 Online Srovnání software simulace osvětlení denním světlem 46 Aktuality 4 Téma Craig Dykers: Světlo nebo tma 26 Klaus, Voralbersko Tělocvična zalitá sluncem 38 Kaleidoskop Malování světlem Obsah 14 Green Solution House Ambiciózní vize domu bez odpadu ASB #83 SPECIÁL pro společnost VELUX

ASB Speciál 4 „Světlo nám pomáhá rozumět světu, protože díky němu vidíme věci kolem sebe a máme představu o prostoru a čase. Sluneční světlo je nezbytnou podmínkou fyzického zdraví; ovlivňuje totiž naše tělo mnoha neviditelnými způsoby. Tělo a mysl v interakci se světlem je jedním z hledisek, se kterým se architekt musí vypořádat – jinak totiž budou budovy i nadále ohrožovat naši pohodu.“ Zkoumat světlo …je možná totéž jako zkoumat čas. Slunce je prastará mocnost. Všechno, co vidíme, už chvíli před tím ve skutečnosti existovalo. Když vznikne světlo, je vysláno do budouc- nosti. Dáme-li mu volnost, nemůžeme vědět, kam dospěje. Lidé se světlem různě zacházejí a experimentují už tisíce let. Zkrocení ohně nám umožnilo přinést světlo do míst, kde byla dosud jen tma, a setkat se tak se světy, na které jsme nemohli být připraveni. Vědci tvrdí, že Slunce se zrodilo asi před 4,6 miliardami let; velmi krátce poté vznikla také naše planeta. Zanedlouho poté došlo ke kolizi s dalším nebeským tělesem, při které vznikl Měsíc. Země a Slunce jsou blízcí příbuzní – v podstatě neoddělitelní v čase i prostoru. Náš vztah ke Slunci je pro nás určující. Právě tento vztah je zásadní pro naši planetu i pro naši existenci na každém našem kroku. Velikost Měsíce a jeho unikátní poloha mezi Sluncem a Zemí vede občas k zatmění Slunce, při němž můžeme nečekaným způsobem zakoušet čas. Světlo dává našemu světu inte- lektuální i fyzický tvar. Jako architekt jsem tyto v podstatě samo- zřejmé věci nemohl ignorovat. Co to ale ve skutečnosti znamená? Bez slunečního světla nemůžeme žít. V po- sledních letech jsme zaznamenali rostoucí množství zdravotních problémů souvisejících s určitým způsobem architektonického navr- hování, který tento základní vztah ignoruje. Řada těchto problémů souvisí s nedostatkem čerstvého vzduchu a přirozeného světla. Na první pohled je zřejmé, že světlo a dostatek čerstvého vzduchu je správnou cestou ke zdraví. Ať nám Slunce dává cokoli, nemůžeme bez toho existovat. Světlo není jen nějaká efemérní esence, je to fyzická skutečnost. Přímý kontakt se sluncem nic nenahradí. Když budeme sedět za oknem, nezískáme tolik vitamínu D, jako když stráví- me stejnou dobu na slunci. Ale i za tím oknem naše tělo zaznamenává světlo podvědomě. Naše tělo vyrovnává změny. Změníme-li natočení svého těla vůči přímému světlu, pak se této změně podmínek přizpůsobí. Schop- nost našeho těla měřit denní světlo je natolik důležitá, že to platí i pro nevidomé. Stoa, místo mezi světlem a tmou Jednou z nejstarších staveb specializovaných na lidské vědění – předchůdcem našich moderních knihoven – byla stoa. Stoa ve sta- rověkém Řecku byla cosi na způsob chrámu, ale v mnohém se od něj lišila. Její šířka byla větší než hloubka a hlavní osa pohybu osob byla zpravidla kolmá na směr vstupu. Podél jedné zdi vedla kolonáda otevřená do exterié- ru podobná jakési verandě. Sloupoví chrámu obvykle pouze obklopuje a chrání menší vstup dovnitř. Chrám slouží k uctívání moudrosti, stoa naopak k jejímu utváření. Téma Světlo nebo tma Craig Dykers je zakládajícím společníkem projekčního a architektonického ateliéru Snøhetta. Řídil celou řadu zásadních projektů firmy včetně Alexandrijské knihovny v Egyptě, Norské národní opery a baletu v Oslu, Národního památníku 11. Září v New Yorku, nového muzea moderního umění v San Franciscu či nedávno dokončené budovy Ryerson University Student Learning centre v Torontu. Práce Craiga a jeho společníků ve studiu Snøhetta získala mimo jiné Cenu Miese van der Rohe – Evropskou cenu za architekturu, World Architecture Award a Aga Khan Award for Architecture. V letech 2004 a 2014 byl Craig Dykers členem poroty studentské ceny International VELUX Award.

ASB Speciál 5 TEXT + OBR Craig Dykers Ve stoe se lidé procházeli po podélné ose a diskutovali o různých teoriích nebo prostě probírali každodenní události. Kráčeli z jed- noho konce na druhý, tam se otočili a šli zpět. Při každé otočce se prohodila poloha tmavé a světlé poloviny prostoru vzhledem k tělu. To znamená, že vztah ke světlu nebyl v těchto prostorách jednotvárný. Právě budovy tohoto typu se staly základem Akademie, ve které Aristotelés, Sókratés a Platón vybudovali filo- sofii, z níž vyrostla velká část našeho dnešního západního světa. Fyzický pohyb ve spojení s přísunem světla podporuje pohodu, a to fyzickou i intelektuální. Právě tento jednoduchý princip jsme pou- žili v celé řadě svých návrhů. Bližší pohled na kteroukoli z našich prací to jasně ukáže. Tento způsob navrhování ale obvykle není vidět nebo přinejmenším není bezprostředně zřejmý ze způsobu uvažování lidí. V našem nejstarším a nejnovějším projektu jde o knihovnu, kde byl tento princip uplat- něn. Alexandrijská knihovna má rozlehlou střechu, která zachycuje, šíří a podporuje rozptyl světla přicházejícího během dne z růz- ných směrů. Budova Ryerson Learning Centre v Torontu zachycuje tvary mraků, zatímco sluneční světlo dopadá na barevné podlahy a prostřednictvím odrazů vás doslova vytahuje z budovy ven a zase dovnitř. Světlo jako katalyzátor ­ lidského chování Pavilon památníku 11. září v New Yorku ohýbá světlo. I od jeho severní fasády se v něk- terých chvílích odráží přirozené světlo a to dopadá na sklo atria a vyzývá návštěvníky, aby přišli blíže a prošli se kolem budovy. Podobně i muzeum moderního umění v San Franciscu nevyužívá k práci se světlem pouze okna. Jem- ně zvlněné betonové stěny vrhají pohyblivé stíny a odrážejí světlo díky malým křemenným krystalkům zatlačeným do panelů. Tyto efekty vás pobízejí, abyste prošli kolem budovy nebo skrze její prosklené fasády. Na Times Square jsou do ploch pro pěší zasazeny malé reflekto- ry, které vybízejí k novému pohybu v prostoru i ve městě. Lidská povaha se za uplynulá tisíciletí příliš neproměnila a určité její základní prvky se v příštích generacích zřejmě nezmění. Právě proto můžeme zkoumat vlastní základy světla a jeho vliv na nás. Ve slunném prostředí nám může i ten nejmenší paprsek pronikající stromy nebo plachtou stanu připomenout náš vztah ke slunci – a v tmavém prostoru nám může přinést odraz světla v kapkách deště. Vitalita světla je ale pro nás natolik důležitá, že ho prostě nemůžeme ignorovat. Pavilon památníku 11. září, New York, 2004–2014 Vstupní pavilon od studia Snøhetta je jedinou budovou umístěnou přímo na newyorském Ground Zero. Nepravidelná hmota ze skla a oceli slouží jako vstupní budova do převážně podzemního muzea, které připomíná útoky z 11. září. Podle ateliéru Snøhetta „funguje jako most mezi dvěma světy, totiž památníkem a muzeem, nadzemním a podzemním světem, světlem a tmou, kolektivním a individuálním prožíváním“. Vědci tvrdí, že Slunce se zrodilo asi před 4,6 miliardami let; velmi krátce nato vznikla také naše planeta. Zanedlouho poté došlo ke kolizi s dalším nebeským tělesem, při které vznikl Měsíc. Země a Slunce jsou blízcí příbuzní – v podstatě neoddělitelní v čase i prostoru. Náš vztah ke Slunci je pro nás určující. Právě tento vztah je zásadní pro naši planetu i pro naši existenci na každém našem kroku.

asb_speciál 6 ANKETA Architekti ve světle Práce se světlem se u mnoha domácích projektů omezuje pouze na splnění normativních požadavků anebo prosklení co největší plochy fasády. Ne vždy je určujícím faktorem hlubší přemýšlení o potřebě přirozeného osvětlení vzhledem k vnitřnímu komfortu, zdraví, geniu loci. Zeptali jsme se předních domácích i zahraničních architektů na jejich zkušenosti s „navrhováním se světlem“. Otázka Jakou roli ve Vašich projektech přisuzujete dennímu světlu? A je možné se při navrhování opřít o standardy dané současně platnými normami? Je všeobecně známo, že využití denního světla v budovách nabízí velký potenciál pro úsporu energií a zvýšení produktivity práce. Podle mého názoru je ale nejpřesvědčivějším argumentem pro denní světlo v budovách pře- devším jeho přínos lidskému zdraví a pohodě. Věda se sice neustále snaží definovat výhody přirozeného světla v plném rozsahu, ale já jsem přesvědčen, že působení denního světla je základní potřebou všech lidských bytostí. Jako stavebníci proto zodpovídáme za to, aby obyvatelé a uživatelé našich domů měli co nej- větší přísun denního světla, a to pokud možno smysluplným způsobem. Ovšem k tomu, abychom plně pochopili potenciál denního světla, žádná technolo- gie nestačí. Musíme se znovu zamyslet nad přístupem k projektování nejen budov, ale i měst jako takových. Před rokem 1970 bylo denní světlo pro architekty i projektanty zásadní. Během posledního století postupně rostlo využívání elektrického osvětlení a ve stavebnictví se proto do seznamu priorit před denní světlo zařadil dlouhý seznam jiných kritérií. V posledních letech se dokonce přísun denního světla zhoršoval i z čistě estetic- kých důvodů. Dalším problémem z hlediska přístupu k dennímu světlu je rostoucí hustota městské zástavby. Přestože denní světlo může podstatně zlepšit náš život, jen málokdo si to vůbec uvědomuje. Jednu z klíčových rolí hrají v tomto ohledu také zákonodárci. Především jsou to ale uživatelé budov, kdo má nejen sílu prosazovat změny (mají-li dostatek znalostí), ale také z těchto změn mohou nejvíce vytěžit. Umíte si představit dům bez oken? Nejspíš ne. Přitom nám ale evidentně nevadí trávit většinu života v umělém prostředí, v němž pracujeme, studujeme, setkáváme se s ostatní- mi, nakupujeme – a to vše hluboko v útrobách budov, kde vzduch a světlo zajišťují stroje, jež vytvářejí stále unifikované stabilní prostředí. Na pracovišti se snažíme vytvořit dokonale stálé prostředí, aby nás nic nerušilo a ne­ snižovalo naši produktivitu. Tyto podmínky jsou stanoveny v doporučujících dokumen- tech, stavebních předpisech a předpisech pro spotřebu energie, které byly zpracovány v dobré víře a s tím nejlepším úmyslem zlepšit prostředí pro život a práci a omezit poškozo- vání životního prostředí. Ovšem to nejzák- ladnější pravidlo přísunu přirozeného světla pro všechny se uplatňuje jen zřídka a zdá se nám, že je v rozporu s energeticky úspornou konstrukcí. Umělé elektrické světlo je efektivní a levné. Díky němu jsme jako lidstvo přemohli noc. Umožňuje nám totiž zaplašit tmu i v těch nejodlehlejších místnostech. Můžeme tak sledovat proměnu měst, která se stále hustěji zastavují stále většími budovami, jejichž cílem je maximalizovat ekonomický zisk a zároveň šetřit energii. Problém spočívá v tom, znovu si uvědomit, jak slunce formuje náš život a prožívání, a využít toto ponaučení již od raných fází při plánování měst a navrhování budov. Zkrátka denní světlo na prvním místě. Paul Rogers Architekt, ateliér BAU Architects, Stockholm Francesco Anselmo Senior Lighting Designer, Arup, Londýn

asb_speciál 7 Světlo je v architektuře mi- mořádně důležité. Jediné, s čím se to dá srovnat, je jeho důle- žitost pro práci malíře nebo filmového režiséra. Snažíme se jej využít i v našich projektech – prosklené plochy našich pro- jektů záměrně maximalizujeme a hledáme způsob, jak propojit a začlenit exteriér do interié- ru. Pomáhá nám to odstranit psychologickou bariéru a opticky zvětšit prostor. Přitom bereme v úvahu nejen prosvětlení skrze prosklené plochy, ale i to, jaký pohled nám skýtají. Potřebujeme totiž nejen kvalitu exteriérového pohledu, ale i zachování intimity. Proto často používáme atria nebo střešní prosvětlení v závis- losti na geniu loci. TEXT MŠ FOTO Tomáš Železný a archiv respondentů Určitě můžeme o světle vzneše- ně hovořit jako o dalším médiu, které pomáhá formovat archi- tektonický prostor. Ale raději bych o něm hovořil pragmatič- těji. Denní světlo je pro zdraví člověka nezbytné, a abychom se vyhnuli dnes již prokazatelným chorobám z budov, musíme ho zabezpečit dostatečné množství. Dnešní tendence v architektuře bydlení směřují k velkým pro- skleným plochám, takže zpra- vidla řešíme opačné problémy, které velké proslunění přináší v letních měsících. Formou domu, vnějšími žaluziemi apod. se musíme snažit o eliminaci přehřívání vnitřních prostor. To ovlivňuje samotnou architekturu a výraz domu. V rozporu s ten- dencemi je životní styl nejmladší generace a náš způsob práce na počítačích. To vyžaduje zastí- nění pokoje i během dne, které musí být pohodlné a funkční. Při navrhování prosklených ploch se řídím se zkušenos- tí a intuicí. Každý pozemek a výhledy z něj a také klienti si žádají něco jiného. Ve čtení prostoru je způsob pro- nikání světla prvotní. Jestliže se se světlem nepracuje už v rámci architektonického konceptu, je pak třeba utratit spoustu pros- tředků na harmonizaci pros- toru opatřeními v rámci řešení interiéru. Často mají taková opatření charakter pouhé ko- rekce něčeho, co je už v zárodku špatně. Nicméně při tvorbě pro- jektové dokumentace používáme exaktní světlotechnické výpočty. Někteří developeři mají dopředu vyjádřen poměr prosklení fasády na jednotlivý standard užitné (prodejní) plochy, který se jen těžko mění. Určitou výhodou světlotechnických norem je, že exaktní normové hodnoty patří k argumentům, o kterých není třeba diskutovat. Na rozdíl od estetických kritérií. Z toho vyplývá i skutečnost, že ve své práci akceptuji étos stan- dardizace práce s přirozeným světlem v podobě norem. Tato potřeba vzešla z nevyhovujících hygienických podmínek v éře rozvoje metropolí. Bohužel, jako každá dobrá myšlenka institu- cionalizovaná, povýšená na nor- mu a plošně aplikovaná v řadě momentů selhává. Takže spíše než samotné světlotechnické normy považuji za nevyhovující jejich bezhlavou aplikaci. Denní světlo je jedním z klí- čových prvků našich návrhů – prvek, který stěžejním způso- bem ovlivňuje pozitivní emoce z budov, zejména těch větších. I proto lze říci, že při navrhování nepoužíváme obvyklé pravidlo poměru prosklené plochy k pod- lažní. Nehraje nijak dominantní roli, spíše jsou rozhodující jiné faktory jako orientace ke svě- tovým stranám, výhled, funkce místnosti, zastínění okolními budovami, stromy apod. Dnešní technologie umožňují, že nemusíme spoléhat jen na tradiční prostředky pro zajištění odpovídajícího osvětlení interiéru přirozeným světlem. Používáme např. světlovody do schodišť uvnitř dispozice, střešní světlíky apod. Je jednoznačné, že prostory, kde je denní světlo, jsou mnohem příjemnější než prostory bez něj. Kontakt s okolním světem, vědo- mí o tom, jak je venku, jestli prší, sněží nebo je už tma, je důleži- tým psychologickým vjemem ovlivňujícím pozitivní vnímání vnitřního prostředí budov. Jan Stempel Architekt a pedagog, Praha, Česká republika Jaroslav Wertig Architekt, A69 – architekti, Praha, Česká republika Adam Rujbr Architekt, Adam Rujbr architects, Brno, Česká republika Kalin Cakov Architekt, ateliér Cakov and Partners, Bratislava, Slovensko

ASB_speciál 8 ANALÝZA Světlo Navrhování se světlem Začlenění Využití denního světla při navrhování budov se stalo nezbytností. Nejde jen o splnění normativních požadavků, stanovených platnou legislativou, ale rovněž o změnu přístupu k navrhování. Přesto je dnes „vpuštění světla do budov“ doprovázeno mnoha předsudky i vnějšími vlivy, které navrhování fungující stavby rozhodně ztěžují, pokud ne přímo znemožňují. Denní světlo bylo po staletí využíváno jako primární světelný zdroj v interiéru a stejně tak jako impli- citní součást architektury prakticky od jejích prvopočátků. Současná architektura, okouzlena moderními technologiemi, se postupně rozpadá na dva protichůdné proudy. Jeden, který technologický pokrok vnímá jako příležitost odstřihnout se od praxe dávno či nedávno minulé, a druhý, který se k technologiím staví spíše antagonisticky. Zatímco tvar/hmota staveb odpovídajících „lepšímu vkusu“ zůstávají již několik desítek let prakticky neměnné, mění se jen technologická cesta, kterak těchto „univerzálních“ principů dosáhnout. Je pozoruhodné, jak málo se oceňované stavby na naší domácí scéně věnují práci se světlem . Přitom světlo jakožto jeden z prostředků architektonické tvorby je s dějinami tohoto oboru spjat velmi úzce. Světlo jako náboženský symbol Příklady takového přístupu v evrop- ské architektonické tradici lze nejsnadněji najít v sakrální architek- tuře jakožto reprezentativní tvorbě své doby (nezřídka i z důvodu, že právě sakrální stavby tvoří nikoli bezvýznamnou část architektury dochované do současnosti, a to beze změny své funkce). „Rozdílné přístupy ke světlu jsou charakteris- tickým odrazem dané doby a jejích kulturně-sociálních aspektů. Sta- vební materiály se vyvíjejí, zlepšují se dnes jejich vlastnosti, ale světlo je věčným účastníkem architektury, podmínkou sine qua non.“ [1] Přesto lze v dějinách stavebního umění vypozorovat odlišnosti v tom, jak se ke světlu přistupovalo. Jiný způsob práce se světlem lze vysledovat v architektuře a výzdobě původně byzantského chrámu Boží moud- rosti v Istanbulu, v ravennských chrámech a v mnoha dalších stav- bách ranně křesťanského starověku, jiný způsob představuje zobrazení táborského světla, které ozařuje celý chrám skrze vitráže, zářící drahoka- my (chrám v St. Denis). Renesance přichází se zcela odlišnou, naturalis- tickou koncepcí světla. V baroku se pomocí divadelních prostředků sta- ví oltář do oslaveného světa. Světlo, které dříve vyzařovalo z obrazu, je nyní vnějším prvkem. Šerosvit na stropě kostela Il Gesù v Římě, domalovávané světlo ve výzdobě kostela sv. Mikuláše v Praze vytváří iluzionistickou světelnou scénu. Přesycenost iluzemi a divadelním zpracováním v novověku odpadá, ustupuje vědeckému poznání. Le Corbusier definuje pět bodů moder- ní architektury a současně přichází nová éra chrámů, kde je světlo zpra- cováno zcela odlišným způsobem než kdy dříve. [2] Současná ­ architektonická praxe Půl století po Le Corbusierovi je světlo pouze utilitárním prostřed- kem, vedlejším efektem staveb navržených podle všech předpisů. Sakrální stavby se v Evropě, která ve snaze o politickou korektnost od- souvá své křesťanské tradice do za- pomnění, sice pořád staví a nezřídka dosahují výjimečných architektonic- kých kvalit, těžiště architektonické tvorby je ale už mnoho let v profán- ní architektuře zápasící s funkciona- listickým odkazem. Ornament jsme odsoudili jako zločin, denní světlo jako by sdílelo stejný osud. Jeho množství, které jsme ochotni vpustit do „svých“ budov, je jen vedlejším důsledkem projektu narýsovaného do tabulek předpisů a norem. Denní světlo v budově má stejnou roli jako pitná voda a vytápění… Nenajde se jediný architekt, jenž by potvrdil, že záměrně obchází nor- my, které nařizují limity osvětlení denním světlem pro stavby. Ale jen málokterý český architekt pracuje s touto myšlenkou jako s jedním ze základních výrazových prostředků architektury. Stačí pročíst autorské zprávy k rodinným domům – tvůrci unisono opakují potřebu „pro- pojit interiér s exteriérem“, domy „otevírají do zahrady“ apod. Pokud architekti aktivně pracují s roz- misťováním oken nad rámec daný módou (prosklené fasády) a normou (hygiena), v jejich argumentech najdete spíše pojmy jako „výhled“ či již zmíněné „propojení“ než odvo- lání se na racionální a promyšlenou práci s touto nehmotnou matérií. I atrium – oblíbený to nástroj pro naplnění požadavků na přirozené osvětlení místností – je jen jakousi sofistikovanou odpovědí architek- tů na aktuální životní trendy, tedy osvětlení ano, ale bez kontaktu s okolím – v zájmu fyzické a zej- ména psychologické bezpečnosti a zachování požadované intimity. „Při navrhování prosklených ploch se řídím zkušeností a intuicí. Každý pozemek a výhledy z něj a také klienti si žádají něco jiného,“ říká mnohokrát oceněný architekt Ján Stempel. „V rozporu s voláním za větší mírů denního osvětlení je životní styl nejmladší generace a náš způsob práce na počítačích. To vyžaduje zastínění pokoje i bě- hem dne, které musí být pohodlné a funkční.“ Vůči tomu je, zdá se, jakékoli úsilí podepřené desítkami odborných studií na téma „vliv denního světla na zdraví člověka“ (viz též str. 34) imunní. „Architekt by někdy velice rád udělal něco hez- kého a funkčního, ale objednatelem je tlačen do megastaveb a využití území na 110%. Už jsem se setkal s developery, kteří skoro byli ochot- Designing with Light in Mind The integration of daylight as a vital part of currently constructed buildings has become a necessity. It is not just about compliance with regulatory requirements set by the current legislation, but also about a change in the attitude of design-making. Yet even today the “letting light into buildings” idea is accompanied by many prejudices as well as external impacts, which if they do not actually make the design of a functioning building impossible, then at best they make it very difficult. EN Denní světlo v budově má stejnou roli jako pitná voda a vytápění.

ASB_speciál 9 ni se problematiku denního osvětlení naučit, aby našli další rezervy,“ popisuje praxi zkušený projektant Viktor Zwiener. „Developeři jako by se řídili pravedlem: ve městě, v proluce nebo nástavbě se jim ekonomicky vyplatí postavit o jedno patro více, než co umožňují právní předpisy. Architekti se snaží svému chlebodárci vyhovět a někdy z toho vznikne stavba, která se třeba ani samotnému architek- tovi nelíbí. Ze světlotechnického hlediska tře- ba stavba s několika místnostmi využitelnými pouze na výjimku z právních předpisů.“ Okno jako nepřítel „Dnešní tendence v architektuře bydlení směřují k velkým proskleným plochám, takže zpravidla řešíme opačné problémy, které přináší velké proslunění v letních měsících. Formou domu, vnějšími žaluziemi apod. se musíme snažit o eliminaci přehřívání vnitřních prostor. To ovlivňuje samotnou architekturu a výraz domu,“ pokračuje Ján Stempel, čímž pojmenoval jeden z protipólů současného navrhování: některé stavby zápasí s osluněním (sémanticky jde o apriori negativ- ní výraz – tedy nikoli dostatek světla, ale jeho nadbytek, oslunění), jiné ve snaze vyhovět čím dál přísnějším tepelnětechnickým normám od oken ustupují nebo je řeší využitím sofisti- kovaných materiálů, které jsou konstruovány tak, aby zabránily tepelným únikům. Technologie mají dnes vliv na všechny oblasti našeho života a náš vztah k dennímu světlu není výjimkou. V Evropě bude zásadní technologický pokrok, pokud jde o využi- tí denního světla, pravděpodobně i nadále spočívat v neustálém vylepšování tepelných parametrů oken. Doposud jsme byli svědky neustálého zpřísňování energetických před- pisů a můžeme si být v podstatě jisti, že tento trend se nezmění. Úsilí se dosud poněkud krátkozrace soustředilo na snížení spotřeby energie na vytápění a chlazení; stavební obor na tento tlak reagoval zvětšováním tloušťky stěn, zmenšováním plochy oken, zvětšováním hloubky podlahových desek a využíváním reflexních skel. Tato opatření byla z hlediska úspor energií účinná; bylo to ovšem na úkor denního osvětlení. [3] Světelná propustnost izolačních skel je parametr, který nikterak nezajímá investory (a už vůbec ne uživatele), ale co je horší, ani architekty. Na druhé straně nelze ale tento fakt jednoznačně odsoudit – právě vylepšování parametru tepelné prostup- nosti U umožnilo v mnoha případech využití oken v míře dalece přesahující požadavky nutné pro splnění parametrů nízkoenergetic- kých či pasivních domů. Světelná prostupnost a kvalita denního světla propuštěného skrze izolační dvoj- či trojskla zůstává na druhé ko- leji, přesto jen díky těmto materiálům lze dnes stavět v požadované energetické náročnosti a splnit i minimální normativní požadavky na osvětlení. „Je velmi důležité, aby pokračoval vývoj technologií oken; pak totiž menší plocha oken a sklo s malou světelnou propustností přestanou být výhodné, pokud jde o úsporu energie,“ říká Paul Rogers ze švédského atelié- ru BAU. Bylo by totiž krátkozraké soustředit se při posuzování kvality oken pouze na tepel- nětechnické parametry – při výpočtu celkové energetické bilance je nezanedbatelný i přínos denního světla k úspoře nákladů na elektřinu (umělé osvětlení), stejně jako již zmíněný po- zitivní efekt na tepelný komfort skrze tepelné zisky v zimních měsících. Přínosy prosklených ploch pro zdravé a efektivní užívání budov je potřeba hodnotit vždy v mnohem širším kontextu než pouze skrze hodnotu U. Tento přístup je již uplatňován v několika zemích; Dánsko, Velká Británie a v blízké budoucnosti i Maďarsko zavádí energetickou bilanci oken jako legislativní alternativu k hodnotě U. Navrhování a prostředí I když se nám povede navrhnout a vymo- delovat dům, který dokáže sladit všechny naznačené parametry (dostatek a kvalita denního světla v interiéru, tepelnětechnické požadavky…), nelze zapomenout na vlivy prostředí, klimatické vlivy a konečně i na bezprostřední okolí stavby. Pokud zůstaneme v našem středoevropském kontextu, s prvními dvěma se lze vypořádat pomocí jednoduchých výpočtů a počítačových simulací – tj. lze je snadno zapracovat do procesu navrhování. Jedna z největších architektonických výzev a měřítek kvality jakékoli stavby je její začleně- ní do kontextu okolní výstavby či krajiny. Obě možnosti jsou natolik specifické a individu- ální, že je lze jen velice obtížně paušalizovat. Stačí se podívat na diskusi, kterou rozvířily Pražské stavební předpisy (jejich podoba z období primátora Hudečka). Autoři, spojení s každodenní architektonickou praxí, právem žádají takovou úpravu předpisů (a případně i nadřazených norem), která by novou výstav- bu v rostlém intravilánu vůbec umožnila. Při použití těch současně platných (jejich výčet naleznete na str. 42) je totiž téměř každý nový tvůrčí počin odsouzen k zamítavému stano- visku příslušných úřadů. „Zdroj denního osvětlení je klimatický jev a projektant nebo uživatel jej prakticky nemůže ovlivnit (pokud pomineme snižo- vání nebo zvyšování znečištění atmosféry). Co již ale projektant může alespoň částečně ovlivnit, je poloha, rozměry a odraznost objektů a terénu,“ vysvětluje spoluautor zmíněné podoby předpisů Viktor Zwiener ze společnosti Dekprojekt [4], který se snažil převést tato specifika dotýkající se zejména hustě osídlených měst blíže k realitě. Zatímco poloha a velikost okolních objektů se do výpočtů zadávají ve skutečných velikostech nebo ve formě půdorysných a výškových úhlů, zadává se odraznost povrchů ve formě činitele jasu nebo činitele odrazu. Metoda využívající jasy má výhodu v relativní jedno- duchosti, ale menší přesnosti. Pro metodu s mnohonásobnými odrazy je již zapotřebí výpočetní techniky. Pokud před posuzovanou místností není žádná stínicí překážka, bývají výsledky výpočtů denního osvětlení (ČDO) oběma metodami obdobné. Při výskytu stínicí překážky v dostatečné vzdálenosti (poloha 1 na obr. 4) je metoda využívající jasy obvykle na straně bezpečné (vypočteny jsou menší hodnoty ČDO), protože jas stínicí překážky je ve skutečnosti větší než 10 % jasu oblohy (na základě poměrů plochy stínicí překážky a plo- chy viditelné oblohy okolo stínicí překážky). Pokud ale začneme objekty k sobě přibližovat (poloha 2 na obr. 4), snižuje se také poměr jasu stínicí překážky k jasu oblohy, takže u hustší městské zástavby již nemusí být metoda na straně bezpečné a může umožnit vyšší zástavbu než při použití metody mno- honásobných odrazů. U metody využívající jasy je rovněž velice náročné zohlednit výšku posuzovaného objektu (na obr. 4 znázorněno červenou přerušovanou čárou). Prakticky to znamená, že u této metody je jedno, zda je zastiňovaný objekt přízemní rodinný dům nebo 20patrový bytový dům – v obou přípa- dech bude nelogicky v místnosti výpočtově stejné denní osvětlení. „Metoda je tedy opět na straně nebezpečnosti, a proto ji lze zařadit mezi metody empirické, vhodné pouze pro hrubý návrh denního osvětlení,“ tvrdí Ing. Zwiener. Obdobně jsou na tom metody zalo- žené na stanovení ekvivalentního úhlu stínění (používají je např. na Slovensku), které rovněž nedokážou zohlednit výšku posuzovaného objektu. [4] Navíc výpočty se dělají pro kritický den v roce a má se za to, že pokud je splněno denní osvětlení v tomto dnu, tak je splněno v celém roce (princip minima). Denní osvětlení je ale velice dynamické a v průběhu roku se jeho zdroj (intenzita) mění, takže by si zasloužilou zohlednění i této proměnlivosti. Navzdory této skutečnosti se i mezi odborníky jen těžko hledá shoda při pohledu na meto- diku výpočtu i výslednou podobu projektů navržených podle jednotlivých metod. Odpůr- ci navržených pravidel zcela logicky namítají Dnešní tendence v architektuře bydlení směřují k velkým proskleným plochám, takže zpravidla řešíme opačné problémy, které přináší velké proslunění v letních měsících. TEXT MATEJ ŠIŠOLÁK OBR VIKTOR ZWIENER

zhoršeným vnitřním prostředím v budovách, designovaných podle upravených předpisů. Jejich zastánci naopak argumentují projekční realitou, kterou by bylo krátkozraké zamě- ňovat za ignoranci k životním podmínkám budoucích obyvatel nových budov i stávajících uživatelů v bezprostřední blízkosti ovlivně- ných plánovanou zástavbou. Jak vytvořit užitečný rámec pro navrhování? Denní osvětlenost se v architektonické praxi chápe jako řízené využití přirozeného světla uvnitř i vně budov. Přeloženo do praxe se jedná o rozmístění oken či dalších typů transparentních ploch tak, aby přirozené svět- lo poskytlo efektivní vnitřní osvětlení během dne. Vytvoření takového funkčního osvětlení vyžaduje konstrukční úvahy ve všech fázích procesu návrhu budovy – od plánování využití pozemku přes vlastní hmotu stavby, dispozice a související elektroinstalace či stínění. Denní světlo v budovách tvoří kombinace přímého slunečního záření, difuzního světla rozptý- leného v interiéru skrze světlovody a světlo odražené od země a okolními prvky. Architekt musí zvážit orientaci zamýšlené budovy, ma- teriál fasády, typ zastřešení, velikost a umístění okenních otvorů, zasklení a stínicích systémů, ale i odrazivost vnitřních ploch a potenciální další výstavbu v okolí. Dobře navržený projekt zajišťuje dostatek při- rozeného světla pro jednotlivé činnosti během celého dne. Úkolem pro architekty je navrhno- ut takové obytné a pobytové místnosti, které by poskytovaly dostatek světla pro úkoly, při nichž je takové světlo potřebné (běžné „zrako- vé“ činnosti), vytvořit atraktivní vizuální pros- tředí, šetřit elektrickou energii a poskytovat světlo nezbytné pro naše biologické potřeby. Dobré světelné prostředí je zároveň pohodlné a příjemné pro jeho uživatele. Normy by měly být architektům a projektan- tům spíše pomůckou než překážkou pro na- plnění takového úkolu. Je důležité zdůraznit, že právní předpisy, které nařizují minimální a průměrné hodnoty ČDO, jsou pouze před- pokladem – ani jejich naplněním nelze zaručit přítomnost světla v odpovídající kvalitě a in- tenzitě uvnitř budovy. Denní světlo podléhá mnoha vnějším vlivům, které nelze ani při dobré vůli ovlivnit – klima, počasí, znečištění apod. Množství vnitřního osvětlení denním světlem v místnosti je stanoveno obecně, jak je požadováno nebo doporučeno – nejčastěji hodnotou osvětlení (LUX) nebo ČDO. Evropské uvažování Standardizovat takovéto zásady napříč člen- skými zeměmi EU je samozřejmě složité – sta- čí vzít v úvahu rozdílné klimatické podmínky v jednotlivých zemích napříč kontinentem. Přesto panuje obecná shoda při pohledu na to, co od budovy s kvalitně zpracovaným projek- tem přirozeného osvětlení lze očekávat. V posledních několika letech navíc dochází k postupnému zpřístupňování postojů mezi akademickými pracovišti zabývajícími se výzku- mem vlivu denního světla na zdraví a chování člověka a praktikujícími architekty. Je jasné, že normy je potřeba novelizovat. Diskuse o novém evropském standardu pro denní osvětlení budov (CEN TC 169 / WG 11) probíhá v rámci speciální pracovní skupiny (Česká republika a Slovensko v ní mají po jednom zástupci). Budoucí norma stanovuje minimální doporu- čení pro dosažení osvětlení prostřednictvím přirozeného světla i pro poskytnutí dostateč- ného kontaktu s okolím (výhled). Kromě toho se připravují uvedená doporučení pro dobu expozice slunečního svitu v obytných místnos- tech, norma se zabývá i způsobem, jak omezit oslnění. Zavede definici metriky použité pro hodnocení denního osvětlení podmínek a uvádí metody výpočtu a ověřování [DIN]. Vedlejším efektem připravovaného dokumentu je dopo- ručení, aby hodnocení kvality prosvětlení bylo povinnou součástí projektu stavby. Vzhledem k tomu, že dnešní výpočtové nástroje běžně používané evropskými architekty dosahují vel- mi podobných výsledků, neměl by být problém jejich použití normalizovat. [5] [1] Šasta, Jiří: Aspekty světla v sakrální architektuře, FA VUT Brno, 2015 [2] dtto [3] Rogers, Paul, in: D/A autumn 2015, VELUX [4] Zwiener Viktor, http://stavba.tzbinfo.cz/denniosvet- leniaosluneni/12140denniosvetlenizpohledunarize- ni112014sbprazskestavebnipredpisy [5] The importance of having meaningful daylight require- ments, in: D/A, VELUX, spring 2015 ANALÝZA Světlo Nové požadavky na denní osvětlení a proslunění budov Evropský výbor pro normalizaci CEN (dle francouzského názvu Comité Européen de Normalisation) [1] a jeho technická komise CEN/TC 169 Light and Lighting, pracovní skupina WG 11 Daylighting připravuje návrh nové evropské technické normy o denním osvětlení budov. V této normě budou uvedena kritéria a stanoveny požadavky na denní osvětlení a proslunění budov i doporučení pro zajištění výhledu z interiérů do venkovního prostoru a také metodika posuzování oslňování v pros- torách s trvalým pobytem lidí [2,3]. Požadavky na hodnocení osvětlení pracovních prostor dle EN 12464-1 nejsou součástí nové CEN normy o denním osvětlení budov. Denní osvětlení Standardizace denního osvětlení v budovách je založena na zohlednění místních klimatic- kých podmínek v jednotlivých evropských zemích. Jako normativní kritérium se uvažuje medián z ročních hodnot venkovní vodorov- né oblohové osvětlenosti zjištěné ze všech oblohových situací, avšak bez uvažování vlivu přímého slunečního záření. Tento medián slouží jako vstupní hodno- ta venkovní horizontální osvětlenosti pro výpočet procentuálního podílu pro stanovení cílového činitele denní osvětlenosti D T , při- čemž vnitřní osvětlení na pracovní rovině je stanoveno hodnotou adekvátní pro minimální činitel denní osvětlenosti D TM , pro stanovenou minimální osvětlenost. Tento podíl, vyjádřený v procentech, slouží pro porovnání s naměřenými nebo vypočte- ASB_speciál 10

TEXT Jitka Mohelníková, Stanislav Darula FOTO Autoři nými hodnotami činitele denní osvětlenosti D (%) pro rovnoměrně zataženou oblohu. Hodnota mediánu oblohové osvětlenosti E v,d,med se stanovuje z naměřených venkovních osvětleností pro určitou denní dobu, např. mezi 8:00 a 18:00, nebo od východu po západ slunce. Pro tuto dobu musí být v posuzova- ném prostoru splněna požadovaná osvětlenost alespoň na 50 % pracovní roviny u místností s bočními osvětlovacími otvory a 90 % u pros- torů s horními osvětlovacími otvory. Například pro Českou republiku pro Prahu (50,1° zeměpisné šířky) je vypočtená hodnota mediánu venkovní horizontální osvětlenosti E v,d,med = 14 900 lux (oblohová osvětlenost bez přímého slunečního záření). Pro Slovenskou republiku, pro Bratislavu (48,2° zeměpisné šíř- ky) je tato hodnota E v,d,med = 16 300 lux. Hod- noty byly stanoveny z celoročních satelitových údajů oblohové horizontální osvětlenosti E v,d  pro dobu od východu po západ slunce, ob- rázek 1. Požadavky minimální osvětlenosti na pracovní rovině [2] v místnostech se svislými okny jsou uvedeny v tabulce 1. Hodnota D T musí být splněna alespoň na polovině pracovní plochy v nejméně padesáti procentech pracovní doby, hodnota D TM (%) musí být splněna na 100 % pracovní plochy v nejméně padesáti procentech pracovní doby, což je dáno definici mediánu. Je nutné pozna- menat, že klasický činitel denní osvětlenosti D dle ČSN 73 0580 [4] a STN 73 0580 [5] nelze nahradit minimálním DTM nebo novým cílovým činitelem denní osvětlenosti D T na- vrhovaným normou CEN. V prvním případě výpočtové podmínky pro osvětlení denním světlem reprezentují zataženou oblohu s velmi nízkými osvětlenostmi a též využitelnost denního osvětlení po dobu více než půl roku. V druhém případě, dle návrhu CEN, dochází vlivem mediánu k využití denního osvětlení po dobu půl roku. V budovách s využitím denního osvětlení po dobu delší než půl roku by se měly aplikovat jiné statistiky, například decily. Dosud se návrh oken a světlíků řídil splně- ním požadavků poměrového kritéria činitele denní osvětlenosti [4, 5]. V nové normě je však stanovena minimální hodnota uživatelem akceptovatelné osvětlenosti 100 lux pro výkon zrakových prací a adekvátní osvětlenosti 300, 500 a 750 lux pro zajištění zrakové pohody v interiérech. Jak je patrné, v novém standardu se dává přednost veličinám ve fotometrických jednotkách před poměrnými hodnotami. Proslunění Co se týče proslunění budov, bude v nové CEN normě uveden požadavek na min 1,5 ho- dinu pro zadané kritické datum – 21. března. Proslunění místností v bytech, hernách předškolních zařízení a lůžkových pokojích v nemocnicích se bude hodnotit pro bod na venkovní ploše fasády v místě okenního otvo- ru v úrovni min. 1,2 m nad podlahou místnos- ti a 30 cm nad okenním parapetem. V případě francouzských oken je referenční bod umístěn 1,2 m nad podlahou v úrovni očí sedící osoby nebo ve výšce očí stojící osoby 1,7 m. Výhled a oslnění V normě bude také uvedeno kritérium zohledňující možnost výhledu z okna do venkovního prostoru. Uvažuje se půdorysný a vertikální úhel možného výhledu a také vzdálenost okolních budov od okna. Rozlišuje se výhled na oblohu, scenerii kolem budovy a na terén, obrázek 2. Nová norma uvádí zcela nové kritérium hodnotící míru pravděpodobnosti vzniku oslnění posuzovaného prostoru. Zavádí nové kritérium, tzv. Daylight glare probability, prav- děpodobnost výskytu oslnění, a také způsob ročního vyhodnocení jejího výskytu v posuzo- vaném prostoru. Přílohy Na konci textu normy bude připojeno 6 in- formativních příloh s tabulkovými hodno- tami a příklady hodnocení s normativními požadavky. Nová norma se bude také odkazovat na další normativní předpisy, a to na EN 12665:2011, Light and lighting — Basic terms and criteria for specifying lighting requirements, EN 12464-1:2011, Light and lighting — Ligh- ting of work places — Part 1: Indoor work places, prEN 15193-1:2015, Energy perfor- mance of buildings — Module M9 — Energy requirements for lighting —Part 1: Specifica- tions a také na CIE dokumenty CIE 171 Test Cases for Assessment of Accuracy of Ligh- ting Computer Programs, dále také na ISO 9421-303:2008, Ergonomics of human-system interaction -- Part 303: Requirements for electronic visual display, ISO 15469:2004 (CIE S 011/E:2003), Spatial distribution of daylight -- CIE standard general sky, CIE 171:2006, Test Cases to assess the Accuracy of Ligh- ting Computer Programs, CIE S 017/E:2011, ILV: International Lighting Vocabulary a CIE 16:1970, Daylight. V současné době se vedou v technických nor- malizačních komisích při ÚNMZ ČR a ÚNMS SR diskuse o možném zohlednění našich po- žadavků týkajících se denního osvětlení [4,5] a proslunění budov [6] do národních příloh připravované evropské normy. Závěr V navrhované evropské normě jsou určená kritéria pro denní osvětlení a proslunění budov. Stanovují se požadavky na minimál- ní hodnoty osvětlenosti pro dané prostory. Tyto požadavky by měly být zohledněny v návrhu budov, aby se v denní době v co možná největší míře využívalo denního světla a omezovala se spotřeba elektrické energie na umělé osvětlení a aby se v budovách zajistily dobré světelné podmínky v průběhu celého roku. Tím, že se jedná o minimální požadav- ky, veškeré další způsoby hodnocení denního osvětlení by měly tyto požadavky respektovat, aby se uživatelům budov zajistila kvalita vnitř- ního světelného prostředí. Použitá literatura [1] CEN https://www.cen.eu/about/Pages/default.aspx http://standards.cen.eu/dyn/www/f?p=204:7:0::::F- SP_ORG_ID:6150&cs=1EE8EDBBD738DA15262A4A116E- D91A454 [2] prEN Dalighting in Buildings, draft, CEN, 2015. [3] Darula, S. Normovanie požiadaviek na denné osvětleni a insoláciu v CEN. Světlo 4/2015. FCC Public, Praha, p. 38-43. [4] ČSN 73 0580-1 Denní osvětlení budov. Část 1. Základní požadavky. ÚNMZ, Praha, 2007. [5] STN 73 0580-1. Denné osvetlenie budov. Časť 1: Základ- né požiadavky. Praha: ÚNM, 1987. [6] ČSN 73 4301 Obytné budovy, ÚNMZ Praha, 2004, Z1 2005, Z2 2009, Z3 2012. Článek byl vytvořen v rámci řešení projektu č. LO1408 „AdMaS UP – Pokročilé stavební materiály, konstrukce a technologie“ pod- porovaného Ministerstvem školství, mláde- že a tělovýchovy v rámci účelové podpory programu „Národní program udržitelnosti I“ a APVV-118-12. Tabulka 1 Kriteriální hodnoty činitelů denní osvětlenosti dle úrovní vnitřního osvětlení Město Minimální ­hodnota osvětlení Adekvátní hodnota osvětlení 100 [lux] 300 [lux] 500 [lux] 750 [lux] D TM [%] D T [%] Praha 0,7 2,0 3,4 5,0 Bratislava 0,6 1,8 3,1 4,6 Obrázek 1. Hodnoty mediánu oblohové osvětlenosti pro Prahu a Bratislavu Obrázek 2. Kompozice výhledu z místnosti. 11 ASB_speciál

asb_speciál 12 Celá řada různých průzkumů ukazuje, že lidé upřednostňují prostory osvětlené denním světlem oproti těm, které denní světlo postrádají. Proč je tomu tak? Pokud je prostor dostatečně osvětlený, proč lidé dávají přednost jednomu zdroji před druhým? Abychom mohli na tuto otázku odpovědět, musíme pochopit, jak se vyvíjel vztah mezi člověkem a přirozeným světlem. Téma Zážitek z denního světla Vnímání denního světla člově- kem v zastavěném prostředí Díky tomu, že byl Homo sapiens po celou dobu svého vývoje těsně spjat s přírodou, není překvapením, že uživatelé budov dodnes vítají prvky, které jsou příznačné pro denní světlo v přirozené krajině. Výzkum kancelářských budov ukazuje vyso- kou preferenci prostor osvětlených denním světlem. Studie sedmi kancelářských budov v severozápadní oblasti na pobřeží Tichého oceánu (Heerwagen a kol., 1992) ukazuje, že více než 83 % obyvatel uvedlo, že „by velice rádi“ uvítali denní (sluneční) světlo na pra- covišti a stejně tak důležité je pro ně vnímání změn v přirozeném osvětlení spojovaných se změnou období. Přitom je zřejmé, že návrhy řešení denního světla se obecně zaměřují na eliminaci dopadu přímého slunečního světla na pracoviště, aby zamezily přímému záření a přílišnému teplu. Při pohledu na data z hlediska umístění oby- vatel pak 100 % obyvatel rohových kanceláří uvedlo, že množství denního světla „bylo tak akorát“, přičemž stejné hodnocení uvedlo více než 90 % obyvatel kanceláří s okenní stěnou v prostorách jiných než rohové kanceláře. Dokonce i ti, kteří obývali kanceláře více ve vnitrobloku budovy, byli s mírou osvětlení přirozeným světlem spokojeni, pokud měli výhled na prostor takto osvětlený. Denní světlo a práce Víme, že se lidé rádi pohybují v prostorách osvětlených denním světlem a že mají rádi pronikání slunečního světla do interiéru. Nicméně pokud byl obyvatelům z výše uvede- né studie položen dotaz na světlo pro pracovní účely, pouze 20 % z nich uvedlo, že k výkonu práce postačovalo denní světlo. Naprostá většina uvedla, že používají stropní světlo „obvykle“ nebo „vždy“ jako doplněk denního světla. Dokonce i ti, kteří hodnotili denní svět- lo jako „tak akorát“, používají pravidelně elek- trické osvětlení. Třebaže důvody této situace nejsou jasné, neoficiální důkazy naznačují, že obyvatelé také doplňují denní světlo stolními lampami. Je možné, že elektrické světlo, ať již stropní, nebo stolní, snižuje na pracovních plochách světelný kontrast, který některou vizuální práci ztěžuje. Zpětné vyhodnocení Philip Merrill Environ- mental Center, první budovy s certifikátem LEED Platinum v USA, prováděné jejími uživateli, ukazuje vysokou spokojenost s mírou osvětlení denním světlem navzdory obavám týkajícím se vizuálního nepohodlí (Heerwagen a Zagreus, 2005). To naznačuje, že lidé mohou oceňovat fyziologické výhody denního světla, a to i když denní světlo způsobuje problémy v práci kvůli ozáření a nerovnoměrné distribu- ci světla. Je jisté, že situace, v nichž v současném pracovním prostředí využíváme zrak , se velice liší od denních úkolů našich předků. Vaření, výroba nástrojů, konverzace, hledání potravy a lov bylo možné účinně uskutečňovat při širokém spektru světelných podmínek. Naopak čtení a práce s počítačem vyžaduje mnohem větší míru pozornosti, jejíž dosažení v některých prostředích osvětlených denním světlem může být složitější. Navíc stejnoměr- ně osvětlené prostředí, které může být vhodné pro kancelářskou práci, postrádá duševní a snad i biologický přínos, který denní světlo zprostředkovává. Postoje k dennímu světlu a elektrickému světlu Studie prováděná mezi kancelářskými pracovníky v mrakodrapu v Seattlu žádala respondenty, aby porovnali relativní přínosy denního světla a elektrického světla k dosažení duševního pohodlí, celkového zdraví, pracov- ního výkonu, a k celkové estetice pracovního prostředí (Heerwagen a Heerwagen, 1986). Výsledky ukazují, že respondenti hodnotili denní světlo lépe než elektrické světlo u všech proměnných, zejména u duševního komfortu, zdraví a estetiky. Pokud jde o přínos pro pou­ hé vidění, hodnotili elektrické světlo a denní světlo stejně dobře. V době této studie v roce 1986 existovalo velice málo důkazů o spojení denního světla se zdravím. Nicméně od té doby se uskutečnila řada výzkumů zaměřených na spojitost mezi světlem a zdravím, kdy se většina z nich za- měřila na denní systém a sezonní afektivní po- ruchu (SAD). Řada těchto výzkumů proběhla v klinických zařízeních s využitím fototerapie. Protože je hodnocení tohoto tématu uvedeno v jiném článku tohoto vydání, nebudeme se jím zde zabývat. Nicméně stojí za to zmínit laboratorní studii, která zkoumala preference osvětlení u subjektů se sezonní afektivní poruchou (SAD) v po- rovnání se subjekty, u kterých nedocházelo ke změnám nálad nebo jinému chování souvisejí- cím s ročním obdobím (Heerwagen, 1990). Ti, kteří mají zkušenosti se sezonními změnami, volí podstatně vyšší hladinu jasu u všech zdrojů

asb_speciál 13 TEXT Judith Heerwagen FOTO THINKSTOCK osvětlení v porovnání s těmi, kteří takové zkušenosti nemají. To naznačuje, že lidé se SAD mohou být „hladoví po světle“ a mohlo by pro ně být prospěšné vnitřní prostředí s vysokými úrovněmi denního světla, jako například atria, zimní zahrady a místa vedle oken. Co ale víme o dalších dopadech denního svět- la v zastavěném prostředí na zdraví? Výzkum v nemocničním prostředí, který se zaměřoval na vztah mezi hladinami denního světla v po- kojích a výsledky pacientů, zjistil, že pacienti s bipolárními poruchami v dobře prosvětle- ných, na východ směřujících pokojích pobyli v nemocnici v průměru o 3,7 dnů méně než ti, jejichž pokoje směřovaly na západ (Benedetti a kol., 2001). Podobné výsledky byly zjištěny Beauchaminem a Haysem (1996) u hospita- lizovaných psychiatrických pacientů; ti, kteří byli umístěni do nejsvětlejších místností, pobyli v nemocnici v průměru o 2,6 dnů kratší dobu. Nicméně žádná ze studií neobsahu- je údaje o skutečných hladinách osvětlení v pokojích pacientů nebo světla dopadajícího na sítnici, a tak je těžké dovozovat jakékoliv závěry o úrovních expozice. Novější výzkum prováděný v pittsburské nemocnici rovněž měřil i hladiny osvětlení v pokojích. Walch a kol. (2005) studoval 89 pacientů s elektivním chirurgickým zákro- kem v oblasti krční páteře a páteře. Polovina pacientů byla umístěna do pokojů na světlé straně nemocnice a druhá polovina byla v nemocničním křídle, kde v dopadu slu- nečního světla překážela sousední budova. Studijní tým měřil druhy léků a náklady, ale i psychický stav ode dne po chirurgickém zákroku až do propuštění z ošetřování. Vědci také uskutečnili rozsáhlá fotometrická měření světla v jednotlivých pokojích, včetně hladin světla u oken, na stěně proti lůžku pacienta a u hlavy pacienta (pokud možno v úrovni očí pacienta nebo v její blízkosti). Výsledky ukázaly, že na pacienty ve světlejších pokojích působila o 46 % vyšší intenzita slunečního světla. Pacienti v nejsvětlejších pokojích také užívali o 22 % méně analgetik za hodinu, pociťovali méně stresu a marginálně i méně bolesti. Výsledkem bylo snížení nákladů na léky o 21 % u těch pacientů, kteří byli umístěni do nejsvětlejších místností. Nicméně mecha- nismus spojení jasného světla s bolestí není dosud známý. Další možné výhody interiérového denního světla zahrnují zlepšení pocitu vitality, zmír- nění ospalosti během dne a zmenšení úzkosti. Například velký průzkum vystavení kance- lářských pracovníků světlu během zimy ve Švédsku ukazuje, že u zdravých jedinců došlo ke zlepšení nálady a vitality v případě vyšších expozic jasnému dennímu světlu (Partonen a Lonngvist, 2000). Další studie ukazuje, že půlhodinová expozice jasnému dennímu světlu sezením u oken snižuje odpolední ospalost u zdravých dospělých jedinců (Kaida a kol., 2006). V této studii se hladiny denního světla pohybovaly od asi 1000 lux do více než 4000 lux v závislosti na situaci na obloze. Ze zjištění od Kaida a kol. plyne, že denní světlo bylo téměř stejně účinné jako krátký spánek při snižování normální ospalosti po obědě a při zvyšování ostražitosti. Je denní světlo biofilní? E. O. Wilson zpopularizoval výraz „biofilie“ v roce 1984 vydáním své knihy nazvané Bio- philia. V té popisuje biofilii jako tendenci člo- věka spojovat se s životními a životu podob- nými procesy. Wilson nikdy zcela nevysvětlil, co jsou „životu podobné procesy“. Nicméně podíváme-li se na charakteristiky života, můžeme se na denní světlo dívat jako na něco, co s životem sdílí určité znaky. Denní světlo se v průběhu dne zintenzivňuje při pohybu slunce přes obzor, mění svoji barvu a inten- zitu, poskytuje obživu živým organismům (fotosyntéza), jeho nepřítomnost v noci podněcuje změnu chování a prodlužování dne po dlouhých zimních měsících vyvolává pocit radosti a pohody. Wilson a ostatní popisují biofilii jako postup- ně získanou adaptaci související s přežitím. Důkazy citované v tomto článku naznačují, že denní světlo kromě toho, že je „života- dárné“, přináší další zdravotní a duševní pozitiva, která lze v uměle osvětlených pros- tředích podporovat jen obtížně. Je zřejmé, že dokážeme navrhovat interiéry s umělým osvětlením, jež mění svou intenzitu a bar- vu v průběhu času a jež napodobuje i další charakteristické rysy denního světla. Ale bude pocit z něj stejný? Dokážou elektricky osvětlená prostředí poskytnout stejný bio- logický přínos organismu jako denní světlo? Na tyto otázky dosud neznáme odpověď, víme dnes ale, že takové úsilí by bylo energe- ticky náročné a finančně nákladnější. Životu podobné a život podporující vlast- nosti denního světla silně naznačují, že denní světlo je základní lidskou potřebou, a nikoliv zdrojem, který má být používán nebo eliminován podle vrtochů vlastníka nebo projektanta budovy. Přítomnost den- ního a slunečního světla v budovách jasně ovlivňuje naše psychologické a fyziologické vnímání místa. Jeho nepřítomnost vytváří mdlé, nevalné prostory bez života, které kla- dou zbytečnou bariéru mezi námi a naším biologickým dědictvím. Výhledy jsou významným ­ kritériemkvality­ architektonických prostor – a nejen v kancelářských budovách. Práce se světlem byla obzvláště důležitá v církevních stavbách téměř od počátků architektury

asb_speciál 14 Green Solution House, Dánsko Ambiciózní vize domu bez odpadu

asb_speciál 15 Ambitious Vision of a Building with No Waste An experimental building called the Green Solution House shows how far one can go in architecture sustainability utilising the latest technologies. This hotel with a conference centre on the Danish island of Bornholm is not only a textbook case but also an inspiration to others. TEXT kk FOTO velux EN Experimentální budova nazvaná Green Solution House, tedy dům zelených řešení, ukazuje, kam až lze s dnešními technologiemi v udržitelnosti architektury dojít. Tento hotel s konferenčním centrem na dánském ostrově Bornholm je tak učebnicovým příkladem i inspirací pro ostatní. Projekt Green Solution House od dánské projekční kanceláře 3XN zaujme nejen svou architekturou, kde převládají prosklené plochy, ale především konceptem, který je přizpůsoben oběhu přírody a řídí se konceptem Cradle 2 Cradle, tedy od kolébky ke kolébce. Hosté tohoto hotelu a konferenčního centra tak bu- dou moci při svých návštěvách získat před- stavu o tom, jak je možné žít bez odpadu. Znamená to, že všechny materiály použité v budově jsou buď plně recyklovatelné, nebo biologicky odbouratelné. Neustálý vývoj Z tohoto důvodu je budova vyrobená z recyk- lovatelných materiálů, včetně interiérového vybavení. Také povrchy cest jsou zpevněny drceným sklem, které se tak na slunci třpytí. Velký podíl hrají i lokální materiály jako dřevo nebo kámen z místního lomu. Část hotelu prošla renovací. Energii spotřebovanou v bu- dově produkuje solární energie ze střešních panelů, dešťová voda je shromažďována, bio- logicky čištěna a znovu používána. Podobně i k jejímu ohřevu je využíváno solární energie. Integrované skleníky produkují organické ovoce a zeleninu pro hotelovou restauraci. Stejně tak každodenní odpady z provozů centra jsou buď recyklovány, nebo kompos- továny. Budova je však v neustálém vývoji. Pro architekta Kaspera Guldagera Jørgensena z kanceláře 3XN bylo cílem vytvořit inova- tivní platformu nejvyšší úrovně udržitelného rozvoje, která by si neustále udržovala ak- tuálnost. Díky tomu bude budova průběžně vylepšována o nová řešení, a to ve všech oblastech. Design pro lepší svět V současné době budova funguje jako laboratoř, která integruje nejnovější poznat- ky v rámci materiálů a vhodných zelených technologií. Jeho tvůrci říkají: „Jsme přesvěd- čeni, že architektura může učinit svět lepším místem, pokud se navrhuje se správnými úmysly. Chceme, aby se návštěvníci nechali inspirovat a byli schopni pozitivně přispívat k plánování lokálních a globálních komunit.“ A není to jediný experimentální projekt na malebném ostrově Bornholm, jenž se stal populární turistickou destinací. Bornholm má jasnou vizi stát se jedním z nejambicióz- nějších evropských komunit zapojených do výzkumu pro trvale udržitelný život a projekt Green Solution House je klíčovým projektem této vize. Budova bude průběžně ­ vylepšována o nová řešení, a to ve všech oblastech. Všechny použité materiály jsou buď plně recyklovatelné, nebo biologicky odbouratelné.

asb_speciál 16 Green Solution House, Dánsko 1 2 Půdorys 1. NP DF simulace přízemí DF simulace pokoje před rekonstrukcí DF simulace pokoje po rekonstrukci Analýza činitele denního osvětlení Činitel denního osvětlení (daylight faktor – DF) je uznávaným ukazatelem, který pomáhá zhodnotit dostupné množství denního světla v místnosti. Vyjadřuje procento denního světla dostupné uvnitř (na pracovní ploše) v porovnání s množstvím denního světla, které je k dispozici mimo budovu bez překážek a při zatažené obloze. Čím vyšší je DF, tím více denního světla je v místnosti k dispozici. Za optimálně prosvětlenou považujeme místnost, kde je průměrná hodnta DF okolo 5 %. V takto osvětlených místnostech není třeba využívat umělé osvětlení během dne. Simulace byly provedeny nástrojem VELUX Daylight Visualizer 2.

asb_speciál 17 1, 2< Pečlivá volba materiálů spolu s přirozeným větracím systémem pomáhá zajistit zdravou kvalitu vzduchu. 3> Velká okna dostavby vytvořila výhledy do přírody, které zdokonalují a stimulují duševní pohodu. 4> Konstrukce budovy umožňuje rovnoměrně osvětlené prostory. 3 4 Řezy Schéma porovnávající kvality prostředí Hotelové pokoje před rekonstrukcí Hotelové pokoje po rekonstrukci

asb_speciál 18 Sjælland, Dánsko Aktivní mateřská škola Solhuset Mateřská škola Solhuset Lokalita: Hørsholm, ostrov Sjælland, Dánsko Architekt: Christensen & Co Architects Hlavní dodavatel: Hellerup Byg A/S Konstrukční řešení: Rambøll Developer: město Hørsholm ve spolupráci s firmou VKR Holding Plocha: 1 300 m2 Realizace: 2011

asb_speciál 19 Solhuset – the Active Nursery School Solhuset is the most ecological nursery school in Denmark, constructed on the principles of an active building. That means it is not only energy self-sufficient but can generate more energy than it really needs. At the same time it provides a high-quality internal environ- ment with sufficient daylight and fresh air. TEXT kk FOTO Adam Mørk EN Solhuset je nejekologičtější mateřskou školou v Dánsku, postavenou na principech aktivního domu. To znamená, že je nejenže energeticky soběstačná, ale dokáže vytvořit ještě více energie, než potřebuje. Zároveň poskytuje kvalitní vnitřní prostředí s dostatkem denního světla a čerstvého vzduchu. V únoru roku 2011 otevřelo integro- vané středisko péče o děti Solhuset v Hørsholmu své brány pro téměř 100 dětí a 30 dospělých. Jejich každo- denní život se tak nyní odehrává ve zdravém prostředí. Právě dobré a zdravé vnitřní klima je u institucí pro děti zásadní, protože posiluje pohodu a usnadňuje učení, jakož i snižuje riziko onemocnění. Aktivní dům Školka Solhuset s přiléhavým názvem, který znamená sluneční dům, byla navržena a po- stavena podle zásad Aktivního domu. Takové stavby jsou hodnoceny podle tří parametrů: prostředí (místní kontext, vědomé využívání zdrojů a celkový dopad na životní prostředí po celou dobu životního cyklu stavby), vnitřní klima (aktivní dům vytváří zdravější a poho- dlnější vnitřní podmínky pro své obyvatele a zajišťuje velkorysý přísun denního světla a čerstvého vzduchu) a energie (veškerá potřebná energie je dodávána z obnovitelných zdrojů ať už na budově, nebo v rámci území. Zdravé klima Mateřská škola Solhuset je uspořádána jako malá vesnice s ulicemi, výklenky a náměstíč- ky. Je to takový labyrint plný dobrodružství. Je rozdělena do tří zón – vstupní, prostor s dětskými pokoji a venkovní plochy. Roz- lehlé místnosti jsou navrženy tak, aby dovnitř pustily maximum denního světla. Všechny místnosti mají proto vysoké stropy a okna ale- spoň ze dvou stran. Šikmá střecha se střešními okny, která se otevírají a zavírají automaticky, pomáhají udržovat i dobrý vzduch v pokojích, stejně jako inteligentně řízené stínění, které se flexibilně přizpůsobuje počasí a potřebám v interiéru. Budova je postavena z materiálů vhodných pro udržení zdravého vnitřního klimatu. Vertikální okna v jihovýchodní a jihozápadní fasádě a střeše pouštějí dovnitř více než třikrát tolik světla jako v tradičním domě. Meteoro- logická stanice na střeše spolu s teplotními a CO 2 senzory v každém pokoji zajišťuje dobré vnitřní klima. Návrh tvarů jednotlivých míst- ností spolu s využitím zvukových absorbérů navíc zajišťuje dobrou akustiku prostředí. Energie Okna poskytují polovinu tepelné energie potřebné v zimním období (pasivní solár- ní zisky). Zbývající požadavek na vytápění a ohřev vody zajišťuje kombinovaný sluneční a geotermální systém. Solární kolektory jsou umístěné na ploše 50 m2, 250 m2 zabírají fotovoltaické panely pro napájení provozu bu- dovy. Díky tomu a rovněž díky automatickým systémům a spotřebičům a geotermálnímu kolektoru o délce 1 000 m bude budova nejen energeticky soběstačná, ale bude mít roční nadprodukci zhruba 8 kWh/m2. K energetickému konceptu budovy přispívá také zelená střecha. Na její ploše byl vysázen rozchodník, který pomáhá absorbovat vodu a slouží jako zvuková i tepelná izolace. Pomá- há také při chlazení fotovoltaických panelů, jež jsou tak při nižších teplotách účinnější. Také další zvolené materiály podporují udr- žitelnost – betonové podlahy a stěny zajišťují tepelnou stabilitu domu, dřevěný obklad byl impregnován bez použití toxických chemi- kálií. Cíl a vize Vizí Solhuset bylo stanovit nové standardy pro budoucnost udržitelného střediska péče o děti. Ty spočívají na principech aktivního domu, který poskytuje více, než bere – dětem, dospělým, životnímu prostředí, okolí. A Sol- huset ukazuje cestu; má rámec pro zdravé vnitřní klima, kde se děti naučí žít v harmonii s přírodou a bez negativního dopadu na život- ní prostředí. Denní světlo a zdravé vnitřní ­ klima hrají ve Slunečním domě zásadní roli. Školka má zdravé vnitřní prostředí s čerstvým vzduchem a 3,5krát více denního světla, než požaduje současná stavební norma v Dánsku.

asb_speciál 20 1 2 Činitel denní osvětlenosti Sjælland, Dánsko Přirozená ventilace Rozchodníková střecha pro regulaci dešťové vody Mechanická ventilace se zpětným získáváním tepla Automatické stínění napájené solárními panely Severně orientovaná střešní okna Solární kolektor Přirozená ventilace Solární panely Jižně orientovaná střešní okna Meteorologická stanice pro zaznamenávání směru a rychlosti větru, teploty a deště Méně otevřená severní fasáda Termoaktivní podlaha a zdi Zemní výměník Tepelné čerpadlo LED osvětlení Nevyužitá energie je dodávána do lokální sítě Informační obrazovka pro monitorování inteligentních systémů Senzor zaznamenávající teplotu, CO 2 a vlhkost v interiéru

asb_speciál 21 1< Rozchodník pomáhá také při chlazení fotovoltaických panelů. 3, 4> Spousta čerstvého vzduchu je zajištěna díky kombinaci automaticky řízeného přirozeného a mechanického větrání s rekuperací tepla (hybridní ventilace). 3 4 Použité materiály mají ­­ pozitivní dopad na komfort a vnitřní klima. Objekt je umístěn na trojúhelníkovém pozemku. Vzhledem k povětrnostním podmínkám, tráví děti hodně času v interiéru. Celkový návrh budovy proto přichází s myšlenkou přenesení „venku“ dovnitř. Školka je uspořádána jakomalá vesnice s ulicemi, výklenky a náměstíčky. Přirozená ventilace využívající příčné provětrání a komínový efekt Otevřená fasáda na jihovýchod a jihozápad pro maximmum denního světla Dobře zateplený plášť budovy Automatické stínění Přísun čerstvého vzduchu

asb_speciál 22 Téma Hledání antropologie denního světla

asb_speciál 23 TEXT Brent Richards FOTO THINKSTOCK A VELUX V moderním městském prostředí se denní světlo stále častěji nahrazuje umělým, čímž dochází ke ztrátě spojení s prostředím přirozeným. Mají-li být splněna naše fyziologická a duševní očekávání, bude muset architektura vyvinout nové způsoby pro práci s denním světlem a současně zahájit užší dialog s vědou, aby mohli lidé dosáhnout skutečného pocitu pohody. ZA SVĚTLEM Člověk se a priori řídí vnitřní potřebou stát ve světle, a nikoliv temnotě, stát v teple sluneční- ho světla, a nikoliv v chladu stínů. Tato potře- ba se také řídí přirozenou touhou po fyzické a emoční interakci s denním světlem. Tyto interakce mohou počínat pocitem denního světla na naší pokožce nebo vnímáním dráhy denního světla od rozbřesku po západ slunce a končit pohledem na světlo oblohy nad námi nebo výhledem do dáli. Denní světlo nejen ovlivňuje senzorické aspekty ve vztahu k naší náladě, ovlivňuje také naše chování a celkový pocit duševní pohody v závislosti na denní době a geografickém kontextu. Než se člověk usadil v jeskyních, potuloval se po savanách, žil nomádským způsobem života pod širým nebem a při hledání potravy a ochrany proti divokým zvířatům se spo- léhal na denní světlo. Lidé obývali přírodní svět, který se do puntíku řídil vzorcem dne a noci. Tento cyklus světla a tmy rámoval schéma denních činností a vytvořil základní vztah mezi fyziologickými a psychologickými rytmy člověka a jeho přirozeným prostředím. V mnoha kulturách byl tento vztah základem mysticismu a náboženského uctívání – světlo bylo považováno za posvátné. V době, kdy se předchůdci člověka pustili do stavby prvních příbytků, snažili se o posílení spojení s vnějším světem budováním primitiv- ních otvorů a oken. Tyto účelově vybudované otvory poskytovaly nejen přístup pro denní světlo a čerstvý vzduch, ale i symbolické rozhraní mezi vnitřním a vnějším prostře- dím. Rovněž umožnily synchronizovat cykly spánku a bdělosti se čtyřiadvacetihodinovým cyklem střídání světla a tmy. Tuto zásadní symbiózu mezi člověkem a den- ním světlem využívají i výrazové prostředky architektury k vyjádření vzájemného působe- ní mezi zastavěným prostředím a přirozeně osvětleným interiérem. Architektura se stala prostředníkem pro maximalizaci těch vlast- ností denního světla, které poskytují člověku pohodlí, a současně přispívá k pocitu duševní pohody. Cílem architektury je zachytit, rozvi- nout a jasně artikulovat denní světlo s vy- užitím těch součástí budov, jež jsou určeny k jeho filtrování, odražení, zprostředkování a přesměrování. Architekti jsou si odedáv- na vědomi nástrojů, jimiž lze ovládnout intenzitu, jas a kontrast světla mezi vnitř- ním a vnějším prostředím, ale i vztah světla k funkcím interiéru. Tento vztah k dennímu světlu se prolíná prakticky celými dějinami architektury. Navíc preference přirozeného světla oproti světlu umělému bez ohledu na následné vědecké inovace, vyšší účinnost svítidel a doplňkové osvětlovací systémy je zřejmá i v dnešní době. Stavění se světlem Jak se lidská civilizace posunula z jednotlivě rozptýlených budov do hustých megalopolí současné doby, jsou požadavky na osvětlení denním světlem stále přísnější a náročnější. Je pravděpodobné, že tento trend ještě poroste, protože do roku 2020 má 70 % světové popu- lace žít v urbanizovaných společenstvích. Stali jsme věčnými obyvateli městských „jeskyní“, stále více se vzdalujeme od „přirozenosti“ den- ního světla (jeho posloupnosti, rytmu a souvi- sejících rituálů) a pociťujeme ztrátu fyzických a emočních výhod, které nám přirozené světlo poskytuje. Částečně jsme se na tuto redukci a ztrátu denního světla adaptovali vývojem nových vzorů života a úpravou našeho bezprostřed- ního okolí. Vykompenzovali jsme ji stavební legislativou (například omezením výšek budov, legislativou práva na osvětlení, ale třeba i stanovením omezení pro výtahy ve výškových budovách), stavěním budov se skleněnými fasádami a řešením interiérů s využitím různých zdrojů umělého osvětlení a atrií. Navzdory těmto opatřením ale stále prahneme po návratu k přirozenému dennímu světlu, které je naším každodenním pomoc- níkem při výkonu základních činností. Avšak stále více je patrnější, že čím lépe je prostředí stejnoměrně a účinně uměle osvětlené, tím více dochází ke ztrátě duševních a důležitých biologických podnětů. Toužíme po světle nejen pro osvětlování, ale také pro stimulaci procesů, které obvykle dokáže poskytnout pouze slunce a denní světlo. Přirozené světlo se mění a zvyšuje svoji inten- zitu v průběhu celého dne, a to díky klima- tickým podmínkám (oblačnost, počet hodin slunečního svitu apod.). Na druhou stranu umělé světlo je barevně stálé a postrádá řadu z fenomenologických kvalit, kterými se vyzna- čuje přirozené světlo, třeba díky geografickým specifikacím či přítomnosti vody v ovzduší. (Vzpomeňte třeba na typicky měkké a zamlže- né světlo v Benátkách.) Světelný umělec James Turrell popsal tyto jevy jako „oblast prostoro- vého a optického pnutí“ – prožitek uvědomění si světla, které je mnohem více než pouhým zdrojem jasu. Po celá staletí architekti ­ pracují na nových způsobech zachycení kouzla denního světla v budově.

asb_speciál 24 Téma Kvůli naší přirozené potřebě denního světla vede jeho nedostatek k rostoucímu počtu zdravotních problémů a nepříznivých du- ševních stavů. Lidské chování je modulované cyklem den/noc, který můžeme přímo pozo- rovat prostřednictvím úrovně okolního světla. Je také skutečností, že naše moderní životy se řídí časem, a proto používáme hodinky, jimiž se řídí naše jednání. Naše lidská biologie je řízena našimi „denními hodinami“, které určují spánkové vzory, bdělost, náladu, krevní tlak a soulad našich prožitků a metabolismu s nocí a dnem. Nastavování hodin našeho těla na místní čas probíhá každý den expozicí světlu a přesný opak má za následek odklon nebo „volný chod“ denních rytmů a narušení těchto cyklů. Narušení tohoto cyklu může vést k řadě anomálií v chování, jako například poruchám spánku, příjmu potravy a poruchám nálady a v zimních měsících může dojít k rozvinutí deprese. Rozsah těchto účinků naznaču- je, že pro člověka existují specifické cykly světlo/tma, včetně časových a prostorových vlastností, které optimalizují duševní pohodu a přispívají k ní. Současný způsob života je silně závislý na vy- užití umělého světla a má velkou tendenci nás izolovat od přírody a denního světla, zejména ve městech. Existuje proto rozpor mezi naším životním stylem a přirozeným prostředím – obojí ale musíme udržovat v rovnováze, abychom byli zdraví a duševně v pohodě. Lehkost bytí Vědecké poznatky a každodenní pozorování zmíněné výše poskytují dostatek důkazů o existenci vrozené lidské potřeby denního světla, kterou není možné adekvátně splnit alternativními (umělými) zdroji světla. Vyvstá- vá tak otázka, jak architektura – a konkrétně projektování budoucích budov – může lépe reagovat na interakci mezi člověkem a denním světlem. Architektura dosud pracovala uvnitř vakua, odděleně od vědeckých poznatků o psycho- logických a behaviorálních účincích denního světla. Spíše se zaměřovala na svou funkci z hlediska utilitárních vztahů (celkové úrovně vyjádřené počtem lux, designem stolního osvětlení apod.), estetického a uměleckého využití denního světla pro komunikaci samot- né architektury. Nicméně existuje naléhavá potřeba spolupracovat s dalšími odborníky, kteří budou přispívat k aktivaci denního světla podporou nových postupů a vytváře- ním nových metod pro budoucí architekturu. Zejména oblasti environmentální psycholo- gie, chronobiologické a sociální antropologie a neu­ rovědy jsou klíčovými oblastmi, se kte- rými musí architektura bez dalšího prodlení začít spolupracovat. Nicméně proto, aby mohlo k tomuto mezio- borovému rozvoji dojít, je nutné zjednodušit vztah mezi vědou a výzkumem na straně jedné a architekturou/praxí na straně druhé. Obě oblasti se dnes setkávají pouze pros- třednictvím využití moderních technologií a stavebních prvků a výrobků. Věda pokládá otázky a pomocí výzkumu rozvíjí problém, ovšem bez nutného hledání definitivních odpovědí nebo konečných řešení. Na druhou stranu architektura, rozkročená mezi vědou a uměním, vychází z přístupu pokus–omyl. Architektura často potřebuje odvážné kroky, aby znovu definovala už dávno známé, a spo- léhá spíše na kreativní intuici než na vědecké zdůvodňování. Jednou z hlavních výhod je zjevně větší propagace „přenosu znalostí“ mezi světem vědců, specialistů na denní světlo, psychologů a neurovědců na straně jedné a architektonic- kou profesí na straně druhé. Architektonická profese musí být rozmanitější, musí přijmout úkol získané poznatky integrovat do kon- strukce budovy beze ztráty nároků na funkci a estetiku řešení. Je ale potřeba proud myšlenek a znalostí koordi- novat v obou směrech, od vědců k architektům a naopak, aby mohlo docházet ke každoden- nímu přenosu znalostí a aby tak bylo možné hlouběji studovat účinky denního světla. Dosud se zdá, že jsme sotva začali se zkoumáním nevizuálních vlivů světla na tělo a náš kognitivní systém. Tyto poznatky skýtají mnoho otázek, které je potřeba prozkoumat a využít. Všechny tyto úvahy mají významný dopad na architekty a designéry osvětlení. O osvětlení v budovách už není možné dále uvažovat pouze z hlediska jeho vlivu na zastavěnou formu a na prostor, tj. z hlediska vizuálních vlivů. Nevizu- ální vlivy jsou stejně důležité. Dále je nutné vzít v úvahu vlivy spektra: světlo není pouze zdrojem přírodní energie ve fyzikálním slova smyslu, ale jeho doba trvání, intenzita a spektrální složení mají rozhodující vliv na lidskou fyziologii, která se rozvíjela současně s naším lidským zrakovým systémem po tisíce let. Umělé světlo, jakkoliv dobře vymyšlené (aby se blížilo přirozenému osvětlení, musí být navržené jako přírodní bílé světlo), je k dispozici teprve velice krátkou dobu, a proto zatím nedokázalo naši fyziologii formo- vat stejně jako přirozené osvětlení. Navíc architektura nemůže být projektována na obecných principech nebo v nespecifických „Světlo je látka a světlo je ­ základní materiál. Jakmile ­ jednou pochopíte, jak se světlo mění a jak mění naše vnímání, váš architektonický slovník se okamžitě rozšíří o způsoby, na které nemohla klasická architektura ani pomyslet... Architektura pomíjivosti se stává možnou.“ Jean Nouvel

asb_speciál 25 lokalitách, ale musí být navrhována s ohledem na přesné souřadnice. Budovy musí mít spoji- tost nejen s orientací, ale také se zeměpisnou šířkou – za účelem optimalizace expozice světla s počtem hodin slunečního svitu na daném konkrétním místě, s blízkostí přírod- ních těles, jako například lesů, jezer a moře, a s celkovým prostředím místa stavby. Za třetí, jako architekti bychom měli upřed- nostňovat intenzivně osvětlené prostory v budovách, jako například arkýřová okna a světlovody vedené do hlubšího prostoru a umožnit v mnohem větší míře vystavit člo- věka dennímu světlu. Budoucí vize Spojení architektury se světlem bylo vždy jak fyzické, tak i estetické. Architekti využívali denní světlo ke zdůraznění artikulace architek- tonických výrazových prostředků nebo k de- materializaci budov, aby materiálnost potlačili a podpořili naopak prostorovost jako poetický průnik mezi vytvářením místa a prostoru. Moderní architektura poutá pozornost zachy- cením fyzikálních vlastností denního světla a celkovým otevřením prostoru. S využitím skla jako základního stavebního materiálu vyřešili architekti modernismu vnímání pro- pojení interiéru a exteriéru. Typické příklady vidíme například ve Skleněném pavilonu Bru- na Tauta na výstavišti Werkbund v Německu (1914), vile Tugendhat v Brně od Miese van der Rohe (1928), v jeho Německém pavilonu v Barceloně (1929) nebo v Maison de Verre v Paříži od Pierra Chareaua (1931). Další dobře známé příklady jsou Villa Savoye v Po- issy od Le Corbusiera (1931) a Farnsworthův dům v Illinois od Miese van der Rohe (1946). Tito architekti úspěšně zkoumali denní světlo z hlediska odrazů, průhlednosti, průsvitnosti a svítivosti a pro dosažení „dematerializace“ architektury pro vytvoření úžasného prostoru postupovali zejména empiricky. V druhé polovině 20. století tento přístup rozvinula celá řada mezinárodně uznávaných architektů, jako například Rafael Moneo, Toy- oIto, Stephen Holl, Peter Zumthor, Herzog& de Meuron, Erick van Egeraat, SANAA a John Pawson. Ti toto zaujetí dematerializováním prostoru demonstrovali zaměřením na zážitek z vlastního denního světla a usilovali o zachy- cení metafyzické reakce na architekturu. Dosud byl zájem architektů o denní svět- lo poháněn zejména potřebou regulovat klima v interiéru, udržovat komfort a zajistit přístup světla do budovy. Hlavním rozhra- ním a filtrem denního světla je okno. Sklo umožnilo oknům proměnit se do svébytného architektonického prostředku, vytvořit výplň otvorů, regulovat teplotu v interiéru a pře- nášet a násobit vlastnosti a výhody denního světla. Sklo se také stalo měřítkem toho, jak jednotliví architekti spojili vlastní architekto- nické vize s pohodlím a komfortem uživatelů a obyvatel. V moderním pojetí se nyní okna stala budo- vou a sklo rozhraním pro budoucí spojení mezi denním světlem a bydlením, mezi fyzic- kým a duševním, mezi komfortem a duševní pohodou. Vycházíme-li z dědictví Franka Lloyda Wrighta a Miese van der Roheho až po Petera Zumthora, vidíme novou éru lidské a udržitelné architektury. Tato éra hovoří o ar- chitektech jako o profesionálních vzdělancích, kteří jsou schopni zajímat se o denní světla jako o životadárnou substanci. Musíme zahájit pokročilý výzkum nové oblasti, kterou bychom mohli pojmenovat „antropologie denního světla“ nebo „kultura průhlednosti“ v budovách. Tento úkol nemů- žeme ponechat pouze na bedrech architektů. Potřebujeme týmy specialistů, kteří přispějí k našim znalostem a rozšíří je, vyvinou nové metodiky a provedou spíše živé než labora- torní experimenty. Je čas udělat si představu o budovách, které zcela svírají denní světlo pro vlastní sílu a energii, pro vizuální potěšení a krásu a pro zdravé vlivy prostředí. Konec konců, denní světlo je k dispozici zdarma a troufáme si odhadnout, že navěky. Život se světlem představuje jediný skutečně udržitelný způsob života. Denní světlo je pro nás dobré nejen ve smyslu vidění – lidé mají také emoční vztah ke slunci a jejich psychika a fyziologie jsou jím silně ovlivněny. Obojí je nutné vzít při projektování budovy v úvahu.

asb_speciál 26 Klaus, Vorarlbersko Tělocvična zalitá sluncem Tělocvična Klaus Místo: Klaus, Vorarlbersko Architekt: Dietrich l Untertrifaller architekti Klient: Obec Klaus Dokončeno: 2015

asb_speciál 27 Gym Full of Sunshine Austrian architects Helmut Dietrich and Much Untertrifaller focus on wood architecture. In the town of Klaus they reconstructed and ­ expanded the entire basic school made of wood, in the second stage they added a gym. TEXT kk FOTO Marcello Girardelli, PatriciaWeisskirchner EN Rakouští architekti Helmut Dietrich a Much Untertrifaller se zaměřují na architekturu ze dřeva. Jednou z jejich dřevěných realizací je i škola a tělocvična v rakouském městě Klaus. Důvodem rekonstrukce byl naléhavý stav původní budovy a zvláště vyso- ké náklady na její provoz. Požadav- kem tedy bylo nejen vytvořit lepší prostředí pro žáky, ale také postavit během rekordní doby pouhých 18 měsíců po výběru projektu v soutěži budovu, která bude ener- geticky pasivní. To znamená, že spotřebuje méně než 15 kWh /m² celkové energie za rok a splňuje všechny parametry pasivní výstavby. Budova školy je vepsána do půdorysu ve tvaru písmene L a díky tomu vymezuje prostor nádvoří. Část budovy, která funguje jako propojka mezi školou a její tělocvičnou, zastřešuje v úrovni přízemí cestu k tělocvičně a v jejím patře se nachází rozsáhlá knihov- na. Ve druhé části třípodlažní budovy jsou umístěny jednotlivé třídy s okny na východní a západní stranu. Dřevěný rastr Druhá fáze projektu pak naplnila potřebu rehabilitační tělocvičny (později by měl ještě přibýt bazén) a vytvořila nové prostory pro denní výukový program, sportovní kluby a různé události. Budova, která vyrostla jen kousek od hlavní silnice, naléhá k úzkému křídlu budovy školy ze západní strany a cloní tak učebny od ruchu z komunikace. Skládá se z velké sportovní haly s příslušnými vedlejšími místnostmi. Víceúčelový areál se nachází na severní straně, dále jsou zde menší tréninko- vé místnosti, družina pro žáky, ale i hudební zkušebna. Nová sportovní hala zaujme především svou mimořádnou atmosférou a impozantní dřevěnou konstrukcí. Hlavní devízou haly je totiž její prosvětlení denním světlem skrze síť hluboce zapuštěných světlíků rámova- ných do dřevěného rastru. Ty osvětlují pros- tory ve slunečných dnech, když je zataženo, doplní je umělý zdroj světla zabudovaný ve dřevěné konstrukci. Zároveň jsou však hlu- boko v konstrukci v bezpečí před případným rozbitím. Jde to Tělocvična i škola v obci Klaus tak ukazu- jí, že je možné vytvořit kvalitní a příjemné prostředí bez zbytečně velkých nákladů a přitom ještě šetřit zdroje energie. Jak říkají architekti: „Podařilo se nám snížit náklady na výstavbu, takže byla pouze o 3 % dražší než průměrná stavba, a přitom snížit náklady na energie o 70 % v porovnání s budovou staré školy. Nebylo k tomu nutné ubírat na kvalitě architektonických detailů.“ Součástí školy se stala tělocvična s prostory pro denní výukový program, sportovní kluby i různé kulturní události. Sportovní hala zaujme ­ impozantní dřevěnou konstrukcí a množstvím světla.

asb_speciál 28 Klaus, Vorarlbersko 1 2

asb_speciál 29 1< Interiér zaujme mimořádnou atmosférou a impozantní dřevěnou konstrukcí. 2< Hlavní devízou je dostatek světla. 3> Důraz byl kladen i na zdravé vnitřní klima. 4> Světlíky v rafinované síti 3 4 Situace

asb_speciál 30 Tschagguns, Vorarlbersko Stodola proměněná v dům Dům Stall B Místo: Tschagguns, Vorarlbersko, Rakousko Architekt: Bernhard Breuer Klient: soukromý Realizace: 2015

asb_speciál 31 A Barn Turned into a House There is a plethora of unused agricultural structures not only in Austria, but throughout the whole of Europe. This is due to the fact that our social structure and countryside are changing. Wooden barns are an inherent part of the Alpine building culture, but many of these buildings are slowly disappearing, even though it would be quite beneficial to take advantage of their structural system. This is a deed which was carried through in the vil- lage of Tschagguns. TEXT kk FOTO Marcello Girardelli, Bernhard Breuer EN Nevyužitých zemědělských staveb najdeme nejen v Rakousku, ale po celé Evropě mnoho. Je to dáno tím, jak se mění naše sociální struktura a venkov. Dřevěné stodoly jsou součástí alpské stavební kultury, ale mnoho z těchto budov mizí. Přitom jejich konstrukci lze skvěle využít. Tak jako tomu bylo ve vesnici Tschagguns. Že se sto let stará stodola může proměnit v obytný dům, napadlo nynějšího majitele domu, který oslovil architekta Bernharda Breuera s požadavkem, aby pro tento záměr využil všech stávajících kvalit stavby. Přírodní odstíny fasády Vnější plášť byl pouze doplněn několika otvo- ry, očištěn od nánosu staré omítky na kamen- ném zdivu a opraven tam, kde byly dřevěné obklady poničené. Tyto obkladové lišty zůstaly neošetřené, a tak je jejich barva změněná vlivem počasí v závislosti na orientaci – tmavě šedá, hnědá a oranžová až k stříbrošedé. S takovouto fasádou pak ladí měděná střecha a doplňuje spektrum barev směrem k zelené. Kromě zachovalého obvodového zdiva a pláště využil architekt i některých zdobných prvků – mřížování okenního otvoru ve štítu domu nebo ornamentální polokruh nad vstu- pem do domu. S vertikálně skládanou fasádou kontrastují vertikální okna. Pás oken tvoří střídavě okna velkoformátová, která lícují s fasádou, a úzká, zapuštěná do fasády. Některá z nich velikostí odpovídají původním otvorům, další byla doplněna, aby byl interiér zalitý světlem. Terén ani okolí domu nebyly nijak upraveny, výjimkou je jen nová suchá kamenná zeď, která překlenuje prostor mezi vchodem a ulicí. Suché kamenné zdi zde mají dlouhou tradici a sloužily jako zpevnění frekventovaných obchodních cest. Udržitelný dům Také v interiéru jsou patrné původní materiály jako kamenná zeď a některé dřevěné trámy. Ačkoliv byla konstrukce vyztužena novými, ty původní propůjčují interiéru atmosféru ze starých časů. Všechny konstrukční prvky jsou sladěny ve stejném odstínu dřeva. Jinak otevřený prostor až ke krovu dělí 4 cm silné desky z masivní jedle bělokoré. Jedná se o místní materiál a spolu s dalšími ekologic- kými opatřeními, jako použití a recyklace materiálů z původní stavby nebo minimální využití lepeného dřeva, přispívá k udržitelnos- ti projektu. Kromě toho se zde uplatnily i moderní zelené technologie. Jihovýchodní část se sedlovou střechou je vybavena integrovanými fotovol- taickými a solárně-termickými moduly. Sklon střechy 35° a orientace budovy je pro jejich umístění právě v tomto místě ideální. Díky tomu je elektřina a většina potřeby teplé vody a topení vyráběna zde. V polovině zimy je však budova asi měsíc ve stínu hory. Během této doby poskytují požadované teplo akumulační kamna. Dům tak nejenže s jistou dávkou sentimen- tu zachovává kulturní hodnoty, ale dbá i na ekologii a krajinu. Dům s jistou dávkou sentimentu zachovává kulturní i ekologické hodnoty. Asi 200 % poptávky po elektřině a většina potřeby teplé vody a topení jsou vyráběny lokálně.

asb_speciál 32 Tschagguns, Vorarlbersko 1 2 3 4 5

asb_speciál 33 1, 2< Původní stav 3< Kromě obvodového zdiva a pláště využil architekt i některých zdobných prvků 4, 5< Některá z oken odpovídají původním otvorům, jiná byla doplněna pro světelný komfort. 6, 7> I v interiéru je patrná původní konstrukce. 8> Terén ani okolí domu nebyly nijak upraveny. 9, 10> Vše je v jednom tónu dřeva. 6 7 8 9 10

asb_speciál 34 Rozhovor Světlo a čas v životě člověka

asb_speciál 35 Light and Time in the Life of Man Over the last fifty years our awareness of the impacts of daylight on human life has changed and deepened. However, light as such is important for our health as is proven by research on the impact of light on the physiological processes in living organisms, currently conducted on a cellular and molecu- lar level. The influence of light and dark on the functioning of not only the brain was the topic of an interview with PharmDr. Alena Sumová, DSc., of the Institute of Physiology of The Czech Academy of Sciences. TEXT MŠ FOTO THINKSTOCK EN Naše povědomí o vlivu denního světla na lidský život se za poslední půlstoletí proměnilo a prohloubilo. Vedle zcela zřejmého účinku na kvalitu zrakových schopností lidského organismu – bez světla si zkazíme zrak – se do pozornosti dostává i schopnost světla ovlivňovat lidské jednání v psychologické rovině. Světlo je však důležité celkově pro naše zdraví, jak ukazuje výzkum jeho vlivu na fyziologické procesy u živých organismů, který je nyní prováděn na buněčné a molekulární rovině. O vlivu světla a tmy nejen na fungování mozku jsme si povídali s PharmDr. Alenou Sumovou, DSc., z Fyziologického ústavu Akademie věd České republiky. BIOLOGICKÉ HODINY Dá se jednoduše říci, proč je lidský organismus tak citlivý na světlo? Naše Země se otáčí kolem osy, čímž se vytváří cyklus střídání dne a noci. Během evoluce se ve všech živých organismech zakódoval určitý mechanismus, který reaguje na toto střídání a na jeho základě optimálně nastavuje procesy v našem těle tak, aby se tomu rytmu přizpů- sobovaly. Tento mechanismus máme v sobě zakódovaný, a proto i kdybychom byli dlouho- době ve stálé tmě, náš vnitřní časový systém by stále měnil naše fyziologické parametry tak, že by se cyklicky opakovaly přibližně s periodou dne a noci. Dnes ale už nežijeme život přírodního člověka. Moderní člověk stále méně „naslouchá“ signálům přírody a jeho životní styl stále více „jde“ proti těmto signálům. Díky moderním technologiím přesouváme řadu aktivit do nočních hodin a náš vnitřní čas se odpoutává od denní doby. Pro udržení souladu mezi vnitřním časem, odměřeným našimi vnitřní- mi hodinami, a denní dobou je důležité, aby člověk, stejně jako zvířata i jiné organismy, byl pravidelně a dostatečně vystavován dennímu světlu s odpovídající intenzitou a o správné vlnové délce. Seřízení našeho vnitřního času denním světlem je důležité pro regulaci třeba i hladin hormonů nebo aktivity enzymů, které jsou potřebné pro zpracování potravy. Má to též významný vliv na regulaci kardiovasku- lárních funkcí, a dokonce i funkcí na úrovni dělení buněk, proto se třeba porucha časové regulace cyklu buněčného dělení považuje i za jednu z možných příčin vzniku nádorových onemocnění. Existuje tedy přímá souvislost mezi denním světlem a lidským zdravím? Správné nastavení vnitřního času s tím vněj- ším se dnes ukazuje pro zdraví člověka jako zásadní. A poznává se to teprve až teď, kdy se člověk v moderní společnosti svým chováním na rozdíl od zvířat skutečně vzdaluje od přiro- zeného denního režimu. Naznačila jste ale, že pokud bychom byli ve tmě pořád, naše biologické hodi- ny budou fungovat i tak… To sice ano, ale ony běží s periodou, která není přesně 24 hodin. Rychlost, jakou naše biologické hodiny běží, je daná geneticky. U zvířat vidíme závislost na živočišném druhu – třeba myš a potkan navzdory příbuznosti mají hodiny běžící odlišnou rychlostí. U člo- věka můžeme pozorovat poměrně velkou variabilitu v této „rychlosti“. Proto mluvíme o tzv. chronotypu člověka – lidé, jimž hodiny „běží“ pomaleji než s periodou 24 hodin, mají tendenci se zpožďovat a jsou to spíše „sovy“. Ti druzí jsou spíše „skřivani“. Problém nastává, pokud nejsme dostatečně seřízení s vnějším prostředím a váš vnitřní čas je udáván těmito hodinami a neodpovídá tak denní době. Vy se ráno po zazvonění budíku vzbudíte v době, kdy máte ještě subjektivní půlnoc. V tuto dobu váš časový systém nastavuje všechny procesy ve vašem těle na noční režim. Vy ale vstanete a pak chcete, aby vaše tělo fungovalo, abyste mohl trávit snídani, abyste přemýšlel, přičemž ve skutečnosti vaše hodiny stále ještě nastavují vaše tělo na klidový režim. Vzniklý konflikt mezi vnějším a vnitřním časem a společenský- mi požadavky, pokud je navíc častý, vede ke špatné regulaci fyziologických funkcí a k řadě zmíněných problémů. Dá se s tím vědomě pracovat? Samozřejmě dá. Dodržování pravidelného denního režimu a vystavování se dennímu světlu pokud možno během celého dne náš vnitřní čas účinně seřídí. Jak to ale, že během evoluce nevznikly hodiny, které běží přesně 24 hodinovou periodu? Jedna z hypotéz zní, že přirozený systém je nastavený pouze s přibližnou periodou právě proto, aby byl flexibilní a mohl být snadněji seřizován. Tato flexibilita byla zapotřebí i pro- to, že živočichové se vyvíjejí dlouho a v dávné minulosti se Země otáčela daleko rychleji než dnes. ARCHITEKTURA A ČAS Pokud se tímto problémem architektura vůbec zabývá, její tradiční odpovědí na toto téma jsou dispozice. Denní míst- nosti orientované na východ a jih, noční na západ a sever… V obecné rovině lze říci, že je to správné. I když se totiž lidé liší v „rychlosti“ svých biologických hodin, dá se říci, že většina lidí v produktivním věku má hodiny spíše poma- lejší. Když budeme zkoumat zastoupení „sov“ a „skřivanů“ ve společnosti, „sovy“ budou mít převahu. Navíc se zde objevuje závislost na věku, což může být důležité třeba při navrho- vání domů pro seniory. Ti se stávají postupně spíše skřivany, stejně jako jsou jimi malé děti. Se vstupem do puberty se chronotyp dětí mění a stávají se spíše „sovami“ – chování „lí- ného puberťáka“, který vyspává celé dopoled- ne, není ovlivněno pouze životním stylem, ale skutečně i změnami nastavení jeho vnitřních hodin. Může na to architektura reagovat? Když si představíte, že vám jako „sově“ vaše vnitřní hodiny mají tendenci běžet pomaleji, je pro jejich seřízení potřeba posunout je každý den dopředu. Každý den jim dát signál, že se mají trošku zrychlit, jako když si na ho- dinkách na ruce každý den posunete ručičky o několik minut. A přesně tento stimul, jako když posouváte a seřizujete hodinky, aby nebyly zpomalené, získáte pouze z ranního světla. Světlo má úžasnou vlastnost, že podle denní doby, kdy na vás působí, může vaše ho- diny posunout buď ve směru zpoždění, nebo Evropa a Blízký Východ v noci: tma se stává nedostatkovým zbožím. Tma je přitom nesmírně důležitá, protože tvoří protiváhu světlu a pomáhá seřídit časový systém.

asb_speciál 36 předběhnutí. Záleží na tom, jestli světlo přijde zrána a dá signál zpožďujícím se hodinám, že už je den a je potřeba se předběhnout, anebo těm rychlejším hodinám večer oznámí, že je potřeba se zpomalit, protože běží moc rychle. Dokáže náš organismus reagovat i na střídání ročních období, když se mění doba, jakou jsme vystaveni dennímu světlu? Zpomalují a zrychlují se nám automaticky? Ony se vlastně nezpomalují a nezrychlují, ony se hlavně posouvají, tedy seřizují s denní dobou. V souvislosti s ročním obdobím se ale u člověka reakce na délku dne postupně ztrácí. Je stále pa- trná například u lidí, kteří jsou spjatí s přírodou a žijí přirozením způsobem života, jako třeba některé přírodní kmeny žijící někde v Andách, ale člověk, který žije v Evropě nebo v západním světě, je většinou tak ovlivněn životním stylem, že se jeho denní režim v létě a zimě nijak neliší. Navíc je v zimě vystavován poměrně silnému osvětlení, které sice ne plně nahradí ve všech as- pektech to přirozené, ale naše hodiny může taky posunout. Zejména světlo, které dneska používá člověk nejvíc, tedy modré světlo LED lamp. Tudíž pro nás nemá v tomto ohledu ­ střídání ročních dob zásadní význam? My lidé v létě i v zimě pracujeme a jsme aktivní stejný počet hodin, osvětlujeme se stejný počet hodin, a proto už na změny délky dne většinou významně nereagujeme. Na druhé straně stří- dání ročních období je velmi důležitý signál pro zvířata, řada z nich podle toho nastavuje důležité fyziologické funkce, například dobu rozmno- žování. Regulace životních cyklů skrz vnímání fotoperiody je proto pro ně velmi důležitá. Ideální by bylo navrhnout dům tak, aby se světlo dostalo k člověku brzy z rána ještě dřív, než vstane, aby se probouzel už do světla. Protože světlo ráno je pro většinu lidí zásadní a těm, pro něž zásadní není, vadit nebude, protože už budou dávno vzhůru. Pro „sovy“ je ale nezbytné, protože vlastně dá signál hodinám, že se mají předbíhat. My možná zase nevíme, co je to tma. To je veliký problém. Podívejme se na satelitní mapu Evropy, Ameriky: září vlastně celá planeta kromě některých oblastí jako v Africe a ve středu Austrálie. Tma je přitom nesmírně důležitá, protože tvoří protiváhu světlu a pomáhá seřídit časový systém. To znamená, že stejně jako ne- dostatek světla i jeho nadbytek škodí. Postupně mizí rozdíl mezi dnem a nocí a my jsme uvedeni do stavu konstantního osvětlení. Přitom člověk je překvapivě schopen světlo vnímat i přes zavřená víčka. Třeba když lidé spí v místnos- tech, kde jim do okna svítí billboard, intenzivní světlo může potlačit procesy, které mají v noci proběhnout. Pokud neproběhnou, může se narušit synchronizace s denní dobou. Tudíž zatemňovat, zatemňovat, ­ zatemňovat… Domnívám se, že pro architekty by mělo být z tohoto hlediska velkým úkolem nejen zajistit přes den dost světla, ale i dost tmy v noci. Ideální by bylo navrhnout dům tak, aby se světlo dostalo k člověku brzy z rána ještě dřív, než vstane, aby se probouzel už do světla. Protože světlo ráno je pro většinu lidí zásadní a těm, pro něž zásadní není, vadit nebude, protože už budou dávno vzhůru. Pro „sovy“ je ale nezbytné, protože vlastně dá signál jejich hodinám, že se mají předbíhat. I tento problém se ale řeší umělým osvětlením… V Americe se na základě poznatků o vlivu světla na nastavení našich vnitřních hodin po- užívají na stropy namontované plošné vysoce intenzivní zdroje světla. Moji kolegové z bran- že je skutečně používají a cíleně si programují, aby se jim ráno rozsvítilo v určitou hodinu na stropě ostré světlo a nastavilo jejich vnitř- ní časový systém na správnou denní dobu. V zimě to může pomoci, jelikož se ráno pozdě rozednívá, ale během léta je ideální, pokud se probouzíte do přirozeného osvětlení. VNITŘNÍ VESMÍR Kdybychom se pohybovali na molekulární úrovni, jak lze popsat procesy v našem těle, které se dějí během dne a noci? Naše vnitřní hodiny sídlí v mozku a jsou přímo spojené s okem, které je jediným orgánem, přes nějž můžeme my savci vnímat světlo. I přes víčko, protože infor- mace o světle pro náš časový systém jde úplně zvláštní dráhou. Je to zajištěno velmi chytře. V oku v sítnici máme jednak tyčinky a čípky umožňující zrakový vjem vedoucí do zrakové kůry, ale pak tam máme ještě buňky, které sice se zrakem nesouvisí, ale mají přesto svůj vlastní fotopigment citlivý na světlo. Tyto buňky mají dlouhý axon, tj. dlouhý nervový výběžek, vedoucí z buňky přímo do centrálních hodin v mozku. Pokud na ně posvítíme, buňky se aktivují, aktivuje se vzruch na neuronu, který dává signál pro naše hodiny. Osvětlením stoupá „exprese“ (tedy sepnutí) některých na světlo citlivých hodinových genů a tím se časová smyčka, která běží, zrychlí nebo zpomalí. Hodiny pak vysílají signál dál – do dalších částí mozku a pak různými dráhami do dalších částí těla. Dnes víme, že každá buňka v těle je vlastně také hodinami. Ty centrální, v mozku, jsou shlukem neuronů, který jako jediný přijí- má informace ze sítnice v oku a řídí rytmy v chování člověka, například spánek a bdění. Hormon melatonin se tvoří pouze v noci, a tak dává různým orgánům v těle informaci, zda je den nebo noc. Doba, kdy je tvořen, se ještě navíc mění podle ročního období, takže říkáme, že je jak hodinami, tak kalendářem pro periferní části těla. Navíc vydává signály dalším buňkám v mozku, které jsou sídlem, z něhož jsou regulovány důležité funkce, například schopnost učení v hippokampu, příjem potravy, kardiovaskulární systém, funkce jater, ledvin, srdce, plic apod. Ve všech těchto orgánech jsou periferní hodiny, které ale potřebují signál z centra, aby byly nastavené na správnou denní dobu. rozhovor Naše vnitřní hodiny sídlí v mozku a jsou přímo spojené s okem, které je jediným orgánem, přes nějž dokáží savci vnímat světlo. I přes víčko, protože informace o světle pro náš časový systém jde úplně zvláštní dráhou.

asb_speciál 37 Architekti pracují často v noci… Melatonin přispívá k tomu, že když jeho hla- dina stoupá, člověk lépe usíná. Pokud máme správně „nastavené hodiny“, tedy když ve večerních hodinách nastupuje i naše subjek- tivní noc, vyplaví se melatonin a ten zvýší naši připravenost k usnutí. Navíc spánek, který probíhá v době, kdy je vysoká hladina melato- ninu, je nejkvalitnější. Pokud v noci pracujete a ve dne dospáváte, pravděpodobně často spíte v době, kdy vaše hladina melatoninu není vysoká, protože tento hormon je citlivý na světlo. Váš spánek zdaleka nemusí být tak kvalitní, jako kdybyste spal v noci. Co ale dělat, když musím odevzdat projekt? Pokud máte svobodné povolání a můžete svůj denní režim přizpůsobit svým preferencím k době, kdy se vám lépe pracuje, je to možné. Důležité je, abyste svým pracovním režimem nešel proti přirozenému chodu svých hodin. Pokud jste „sova“ a nemusíte ráno vstávat brzy do zaměstnání, můžete pracovat ve večerních hodinách a spát při zatemněných oknech déle dopoledne. Zavedli jsme takovou techniku, kdy se doká- žeme dívat na hodiny v periferních buňkách, které odebereme z výtěru ústní sliznice. Zjistili jsme, že „sovy“ a „skřivani“ se liší neje- nom v době, kdy chodí spát, a v tom, jak mají nastavenou tvorbu melatoninu, ale že dokonce i ty periferní buňky jsou u každé skupiny jinak nastavené. Vzhledem k tomu, že periferní buňky v těle jsou těmi, které řídí různé enzy- my atd., výsledek potvrdil, že pokud je někdo pozdní chronotyp, je celý jeho organismus nastavený do pozdní doby. Když ho pak ráno donutíte vstát v nesprávnou denní dobu, sku- tečně to má dopad na úroveň jeho buněčných hodin. Čili člověk pozdního chronotypu by si měl najít zaměstnání, kde je mu tento způsob fungování umožněn. NAVRHOVÁNÍ SE SVĚTLEM Vraťme se k navrhování. Pokud tedy denní světlo významně ovlivňuje cho- vání i nevědomé lidské funkce, zna- mená to, že bychom mohli důmyslně navrženou dispozicí vyvolat chování, které považujeme za „žádoucí“? Třeba zkrátit kontakt s přirozeným světlem pro děti trpící hyperaktivitou? Hyperaktivita s tímto přímo nesouvisí. V jed- né z našich starších studií jsme se zaměřili na děti s ADHD a zjistili jsme, že zatímco u zdravých dětí mezi šestým a dvanáctým rokem se subjektivní noc opožďuje (stávají se „sovami“), u ADHD dětí se subjektivní noc spíše zkracuje. Posouvá se jenom začátek, nechtějí večer spát, ale ráno se jim urychlí konec subjektivní noci, která se tak „zkompri- muje“. Většina z nich má méně kvalitní spánek a ještě ho má přerušovaný, což může být jedna z příčin poruchy pozornosti a hyperaktivity, která je řekněme reakcí na narušený systém. Neplatí, že by je míň světla utlumilo, ale naopak, správné světlo během dne by mohlo jejich stav zlepšit. Kde jinde v architektuře lze podobně cíleně pracovat se světlem? Úplně zásadní je otázka stáří. Protože ve stáří mívají lidé různé zhoršení zraku, často dochází ke zhoršení prostupnosti čočky, která hůře propouští modré světlo, a vůbec časový systém stárne stejně jako tělo. Domy s pečo- vatelskou službou nebo hospice jsou většinou navržené tak, že jejich obyvatelé jsou po větši- nu času vystavení pouze umělému světlu, což je špatně, protože rychlejší stárnutí časového systému urychluje stárnutí celého organismu. Kolegyně ve Švýcarsku, sama dnes již v senior- ském věku, měla na jedné konferenci velmi zajímavou přednášku o architektuře inspiro- vané chronobiologií zaměřené právě na domy s pečovatelskou službou pro seniory, kde bylo myšleno na prosklená atria, na společenskou místnost s proskleným stropem, různé terasy a podobně, aby bylo snadné staré lidi na vozíč- ku vyvézt ven… Je kladen důraz na přirozené světlo, protože umělé jej nenahradí. Světlo ze zářivky nemá správnou vlnovou délku. To znamená, že ani dnes technické světlo nedokáže napodobit to přiroze- né? Myslím, že tak širokospektré zdroje u nás nejsou. Vždy jsou posunuty do nějaké části spektra, jiné barvy. I my s tím bojujeme, když hledáme optimální zdroje pro osvětlování ve zvěřincích. Navíc denní světlo je dost kompli- kovaná věc, protože jeho spektrum se během dne mění. Je jiné za úsvitu, jiné za soumraku, mění se s roční dobou, je to poměrně složité. Naše tělo se v průběhu evoluce přizpůsobilo přirozenému světlu, a ne žárovce. Mluví se o léčbě světlem, i když to nejspíš nebudou sluneční lázně jako na počátku minulého století… Léčba světlem je využívána hlavně v psy- chiatrii. Je to lék volby – dá se říct „lék snů“, protože nemá žádné vedlejší účinky a funguje jako dostupný prostředek u některých typů depresí. Speciálně u sezonní afektivní deprese – SAD. K jejímu využívání přispěly i výsledky naší pracovní skupiny a ve spolupráci s profe- sorem Praškem z Olomouce vedly k zavedení této terapie i u nás. Opět se ukazuje, že depre- se jsou často spojené s časem, kdy se mění roční doba. Protože vnitřní čas s tím vnějším nejsou správně seřízené, načež se rozvine soubor příznaků s touto depresí spojených. U těchto pacientů stačí ráno sezení s inten- zivním osvětlením a deprese vymizí lépe než po antidepresivech. Samozřejmě kromě vlivu na systém vnitřního času světlo ovlivňuje i související děje, třeba tvorbu serotoninu v mozku. Osvětlení jednak seřídí vnitřní ho- diny a jednak působí na oblasti mozku, které souvisí s náladou. Pacient může úplně vysadit antidepresiva a stačí takováto terapie. Jakmile se s léčbou přestane, upadá zpátky do deprese. Pomůže celková změna životního stylu? U těchto lidí ano. U některých jiných typů depresí se terapie rovněž experimentálně zkouší, ale nejúčinnější je právě u speciálního podtypu deprese sezonní depresí. Tedy u deprese, která se objevuje vždycky, když se začnou buď zkracovat, nebo prodlužovat dny. Překvapivě tedy nejenom, když se zkracují. Někteří lidé sezonní depresi mohou mít, i když se dny prodlužují. V podstatě je to důkaz, že se ten jejich časový systém nedo- káže dobře synchronizovat s měnící se délkou denního světla. Děkujeme za rozhovor. Melatonin – jeho tvorba se mění podle roční doby, takže podle odborníků je jak hodinami, tak kalendářem pro periferní části těla.

asb_speciál 38 Utvořit reprezentativní výběr inspirativních příkladů využití denního světla v realizacích z domova i ze zahraničí není jednoduché. O umístění konkrétních projektů ve výběru nakonec rozhodla, kromě architektonických kvalit, i různorodost práce se světlem – od střešních oken, přes vertikální světlíky až po využití odrazivosti od strukturovaného povrchu. Jak by vypadal váš výběr? Kaleidoskop Malování světlem 1. Kostel v Knarviku, Norsko (2014) Příklad moderní sakrální architektury: osvětlení interiéru umožňují štíhlá vysoká okna jako reminiscence na elegantní gotická okna v moderním pojetí. Architekt: Reiulf Ramstad Arkitekter Foto: Hundven-Clements 2. Rekonstrukce usedlosti v Jižních Če- chách, ČR (2013) Při rekonstrukci vesnické usedlosti v Jižních Čechách byly rozšířeny její obytné kapacity. Stodola byla vyčištěna a prosvětlena průhled- nými taškami. Architekt: Skvadra Foto: Archiv VELUX 3. Dům a Daeyang Gallery, Korea (2012) Světlo jako jeden ze základních prvků tva- rování interiéru v pojetí hvězdy současné architektonické scény Stevena Holla. Světlo prochází stropními světlíky a v interiéru vytváří působivou hru, která dotváří prostor galerie i obytného domu. Architekt: Steven Holl Architects Foto: Iwan Baan 4. Kongresové centrum Zlín, ČR (2010) Eva Jiřičná se práci se světlem a potažmo se sklem věnuje dlouhodobě a soustředěně. Do výběru se dostala skleněná fasáda kongreso- vého centra ve Zlíně zastíněná vertikálními lamelami. Architekt: Eva Jiřičná, Petr Vágner, Jiří Hušek Foto: 5. Pavilon Spojených arabských emirátů pro EXPO 2015, Itálie (2015) Ateliér Normana Fostera postavil na hře při- rozeného světla a stínu výraz celého pavilonu. Strukturovaná fasáda světlo láme a vytváří dokonalou iluzi pouštní krajiny. Architekt: Foster + Partners 6. Podkrovní byt Praha, ČR (2009) Půdu jsem od počátku vnímal spíše jako sta- vební parcelu než jako podkroví pro vestavbu. Snažil jsem se proto „pozemek“ využít co nejefektivněji. Odstranil jsem většinu krovu a na střechu postavil rovnoběžně s hřebenem nový dům. To památkáři odmítli a požadovali zachovat čitelnost střešní krajiny. Tak vznikl konečný návrh kovových kontejnerů vklíně- ných do původní střechy,“ říká Petr Hájek. Architekt: Petr Hájek Foto: Ester Havlová 1 2

asb_speciál 39 TEXT MŠ 3 5 4 6

asb_speciál 40 Historie Osvětlení v průběhu věků Lighting from the Dawn of Time Man is ideally adapted to daylight dynamism in terms of its intensity and spectral composi- tion as well as day and night cycle. Even billions of years ago the first single celled organisms used to exist in the light-dark rhythm. Since the beginning of life on Earth sunlight has been one of its most basic needs, together with air, water, food, gravitational and magnetic fields. EN Člověk je dokonale přizpůsoben dynamice denního světla v jeho intenzitě i spektrálním složení, střídání dne a noci. Již první jednobuněčné organismy před miliardami let žily v rytmu střídání tmy a světla. Od počátku života na zemi je sluneční světlo jeho nezbytnou potřebou stejně tak jako vzduch, voda, potrava, gravitační a magnetické pole. Pravěcí lidé se asi před 350 tisíci lety naučili využívat oheň, kterým mimo jiné osvětlovali své primitivní příbytky. Prodloužili si tak o něco den na úkor tmy noci. Světlo ohně bylo ale načervenalé podobně jako západ slunce a tím- to spektrálním složením stimulovalo spíše ke klidu a ke spánku. Ve středověku většina populace trávila den venku na polích a v noci ve tmě ve svých příbytcích s malými okny. Svícení loučemi a olejovými lampami odpovídalo spektru ohně včetně jeho uklidňujícího a k odpočinku mo- tivujícího účinku. Biologický rytmus střídání dne a noci zůstává zachován. Průmyslová revoluce v 19. století byla prová- zena masovým přesunem obyvatelstva z ven- kova do velkých měst. Tato doba byla spojena s všeobecným brutálním stavebním vývojem využívajícím území měst na základě speku- lací, kdy se podceňovaly požadavky zdravého bydlení. Lidé žili a pracovali převážně uvnitř budov při nedostatečném osvětlení. Vynález žárovky v roce 1879 příliš k udržení vrozeného rytmu života nepřispěl. Den se prodloužil a noc se zkrátila. V důsledku čet- ných zdrojů světla v budovách i ve veřejném prostoru (pouliční osvětlení) noc přestala být tmou. Žluté světlo žárovek nemohlo denní světlo nahradit, ale večer už tolik nestimulo- valo k odpočinku. Souvislost mezi výskytem infekčních nemocí a nedostatkem slunečního záření a denního světla v bytech byla prokázá- na dlouholetou lékařskou praxí v té době. Přední urbanisté na tyto skutečnosti reagovali v Athénské chartě z roku 1933. V tomto doku- mentu požadovali při plánování měst vytvářet podmínky pro zdravé bydlení a doporučovali prostorové oddělení bydlení a rekreace od průmyslu. Požadovali dostatek denního světla pro pracoviště a stanovení požadavků na proslunění pro všechny byty. Výsledkem byla rozvolněná zástavba realizovaná po druhé světové válce na obou stranách železné opony. Rytmus dne a noci se měl obnovit. Umělé osvětlení přineslo možnosti zlepšení úrovně osvětlenosti pro zajištění dobré vidi- telnosti a orientace v prostoru. Umělé zdroje ovšem nemohou sluneční světlo zcela nahradit. Většina klasických zdrojů umělého osvětlení má vyzařovací spektrum odlišné od spektra bílého denního světla. U těchto zdrojů je mnoh­ dy výrazně potlačena modrá složka světelného spektra. Také změny v osvětlenos- ti, které umožňuje denní světlo, u běžného umělého osvětlení zcela chybí. Moderní zdroje umělého světla už mají i mod- rou složku spektra a některé také dokážou dyna- micky měnit úroveň osvětlení. Klasické žárovko- vé osvětlení se nahrazuje novými a účinnějšími světelnými zdroji, jako jsou kompaktní žárovky a zářivky a svítidla se světelnými diodami (LED – Light Emitting Diode). V poslední době se také začínají objevovat tzv. biodynamické osvětlovací soustavy. Tyto soustavy dokážou v průběhu dne měnit intenzitu osvětlení, popřípadě i směr do- padajícího světla v odezvě na venkovní světelné podmínky. Zdá se, avšak pouze zdánlivě, že dnes již dokážeme plně nahradit denní světlo světlem umělým. Vymanili jsme se z diktátu střídání světla a tmy a večer i dlouho do noci nás umělé světlo dokáže udržet v bdělosti a stimu- lovat k práci. V současné době se uplatňují nové urbanistic- ké tendence. Požadavkem je město krátkých vzdáleností s omezením individuální auto- mobilové dopravy. Je snaha omezit rozrůstání měst do šířky a zahustit jejich centra. Urbanis- té se snaží vrátit k původním schématům blo- kové zástavby. Budova má především působit dobře na své okolí a vytvářet příjemný veřejný prostor. Moderní konstrukční systémy budov běžně umožňují stavět objekty roztodivných tvarů, velkých rozpětí, obrovských půdorys- ných rozměrů i velké výšky. Zdá se, že žádná představa projektanta dnes není nerealizovatelná. V této situaci se mnoh­ dy vnímají požadavky na proslunění denní osvětlení budov jako zbytečná přítěž bránící jim v práci. Objevují se návrhy na zmírnění hygienických požadavků. Přijdeme tak úplně o v tisíciletích zděděný rytmus života? Nejnovější výzkumy potvrzují význam sluneč- ního světla pro lidské zdraví. A to nejen z hle- diska zajištění dostatečného denního osvětlení pro danou zrakovou činnost. Požadavky na denní osvětlení jsou dnes v ČR stanoveny technickou normou a stavebními předpisy. Mnohem důležitější se jeví úloha slunečního záření a denního světla jako regulátoru důle- žitých životních funkcí v lidském organismu. Tato problematika je v současné době oblastí zájmu předních evropských i světových vý- zkumných projektů. Všechny tyty výzkumy poukazují na mnohem významnější úlohu slunečního světla pro veškerý život, než jaká se doposud předpokládala. Stále aktuálnější se také stává otázka světleného znečištění, které hlavně ve velkých městech představuje ekologický problém a také nevhod- né působení na zdraví obyvatel v nadměrně a neúčelně osvětlených aglomeracích. Literatura: (1) Hrůza, J.: Charty moderního urbanismu, Agora 2002, ISBN 80-902945-4-5 (2) Kaňka, J: Proměny požadavků na denní osvětlení a oslunění budov a urbanismus, Hygiena 3/2015, ISSN 1802-6281 Článek byl vytvořen v rámci řešení projektu č. LO1408 „AdMaS UP – Pokročilé stavební materiály, konstrukce a technologie“ podporovaného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy v rámci účelové podpory programu „Národní program udržitelnosti I“. V Athénské chartě z roku 1933 architekti požadovali při pláno- vání měst vytvářet podmínky pro zdravé bydlení a doporučo- vali prostorové oddělení bydlení a rekreace od průmyslu.

asb_speciál 41 TEXT Jan Kaňka, Jitka Mohelníková FOTO AUTOŘI

asb_speciál 42 PRAXE Jak postupovat při projektování s denním světlem? How Do You Design with Daylight in Mind? The preparation of a good project sufficiently utilising natural daylight within the building must be based on the knowledge of several principles and definitions. If one understands them and possibly puts them into practice, one will be more than likely to be able to create a building design meeting the current regulatory requirements on one hand and ­ being user friendly and pleasant on the other. EN Pro zpracování dobrého projektu využívajícího v dostatečné míře osvětlení přirozeným denním světlem je důležité znát několik zásad a definicí. Jejich pochopením a případným využitím lze s velkou mírou pravděpodobnosti vytvořit návrh budovy, která bude jednak odpovídat současným normativním požadavkům a jednak bude uživatelsky přátelská a příjemná. Co je denní světlo Denní světlo lze definovat jako kombinaci veškerého přímého a nepřímého světelného záření pocházejícího ze slunce během dne. 40 % veškeré solární energie dopadající na zemský povrch představuje viditelné záření, zatímco ostatní záření je záření na ultrafialo- vých (UV) a infračervených (IR) vlnových dél- kách (obr. 1). Cílem využití denního světla pro osvětlení místností je poskytnout dostatečné osvětlení, vytvořit vizuálně atraktivní prostře- dí, šetřit elektrickou energii a zajistit dostatek světla, který bude odpovídat našim biologic- kým potřebám. Dobré osvětlení prostředí je komfortní, příjemné, vhodné a dostatečné pro jeho zamýšlené využití a uživatele. Umělé světlo Některé elektrické světelné zdroje lze sice konstruovat tak, že věrně odpovídají určité- mu spektru denního světla; nikdy však nebyl vytvořen zdroj, který by dokázal napodobit variaci světelného spektra, k níž dochází v různých dobách, ročních obdobích a za různých povětrnostních podmínek. Obrázky 2a-d ukazují spektrum typických elektrických světelných zdrojů používaných v lidských obydlích, které nedokážou napodobit kvalitu a bohatost spektra denního světla. Klimatické podmínky Převažující klimatické podmínky místa, kde budova stojí, tvoří celkové výchozí podmínky pro návrh denního osvětlení, pokud jde o vi- zuální komfort, tepelnou pohodu a energetic- kou náročnost. Obrázky 3a až 3c ukazují vliv klimatických podmínek na rozložení a intenzi- tu rozptýleného světla. Geografická poloha na povrchu Země určuje výšku slunce na obloze v určité denní a roční době. Parametry letní a zimní výšky slunce na obloze pro určitou lokalitu jsou důležitými vstupními hodnotami pro navrhování budov, zejména pokud jde o řízené využití přímého slunečního záření. Vnější prostředí a lokalita Vnější odrazy a stínění sousedními budo- vami, vegetací, tvarem terénu apod. má vliv na množství denního světla dopadajícího do interiéru. Kvalitu denního osvětlení dále ovliv- ňují odrazy a stínění v rámci budovy samotné (vlastní hmota, převis střechy, permanentní stínění apod.). Střešní okna jsou obecně méně stíněna překážkami než fasádní okna. Legislativní rámec Vnitřní části budov a jejich funkčně vy- mezené části mají mít přiměřené osvětlení denním světlem dle charakteru převažující zrakové činnosti. V některých případech, kdy zrakovou pohodu nelze v průběhu dne zajistit denním osvětlením zcela, navrhuje se osvětle- ní sdružené. Sdružené osvětlení je záměrné současné osvětlení denním a umělým světlem. Existují ale prostory, pro které je návrh sdruženého osvětlení zcela nepřijatelný. Jedná se o: • obytné místnosti bytů • pokoje zařízení pro ubytování dlouhodobé nebo za účelem rekreace • učebny škol kromě speciálních poslucháren • denní místnosti mateřských škol a jeslí • vyšetřovny a pokoje zdravotnických zařízení • místnosti pro oddech a jídelny pro pracov- níky na pracovištích bez denního světla • pracoviště s trvalým pobytem (zde kromě denního lze navrhovat i osvětlení sdružené) Trvalý pobyt je pobyt lidí v prostoru nebo jeho funkčně vymezené části, který trvá v průbě- hu dne (za denního světla) více než 4 hodiny a opakuje se při dlouhodobém užívání budovy více než jednou týdně. Obr. 1 Graf elektromagnetického spektra zobrazující polohu spektra viditelného světla Obr. 2 Srovnání spektrum denního světla s typickými elektrickými světelnými zdroji používanými v lidských obydlích a) denní světlo, b) fluorescenční světlo, c) halogenové světlo, d) LED osvětlení 300 0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0 400 500 600 700 800 Wavelength [nm] Spectral Power [norm] Daylight CCT 6459 CRI 98 a) c) b) d)

asb_speciál 43 TEXT RED FOTO VELUX V obytných budovách je kromě dostateč- ného denního osvětlení nutné zajistit také přístup přímého slunečního záření do budovy. Proslunění místností je důležité pro zajištění vhodných světlených i hygienických podmí- nek v obytných prostorech. Požadavky na denní osvětlení a proslunění budov jsou uvedeny v platných zákonech a vyhlášce: • Zákon 186/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) • Zákon 178/2001 Sb. Podmínky ochrany zdraví osob při práci. Část druhá, § 3 Osvětlení • Nařízení vlády 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, § 45 • Vyhláška č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby (OTP) Dle Vyhlášky č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby platí: §11 Denní a umělé osvětlení, větrání a vytá- pění (1) U nově navrhovaných budov musí návrh osvětlení v souladu s normovými hodnotami řešit denní, umělé i případné sdružené osvětlení a posuzovat je společně s vytápěním, chlazením, větráním, ochranou proti hluku, prosluněním včetně vlivu okolních budov a naopak vlivu navrhované stavby na stávající zástavbu. (2) Obytné místnosti musí mít zajištěno denní osvětlení v souladu s normovými hodnotami. (4) V pobytových místnostech musí být navrženo denní, umělé a případně sdružené osvětlení v závislosti na jejich funkčním využi- tí a na délce pobytu osob v souladu s normo- vými hodnotami. Pobytové místnosti musí mít zajištěné dostatečné přirozené nebo nucené větrání a musí být dostatečně vytápěny s mož- ností regulace tepla. (5) Při doplňování stávající souvislé zástavby výstavbou v prolukách, popřípadě formou ná- staveb a přístaveb, se posuzuje vliv na stínění okolních budov porovnáním se stavem při úplné souvislé zástavbě, zejména s výškovou úrovní zástavby a půdorysným rozsahem. §12 Proslunění (2) Všechny byty musí být prosluněny. Byt je prosluněn, je-li součet podlahových ploch jeho prosluněných obytných místností roven nejméně jedné třetině součtu podlahových ploch všech jeho obytných místností. Při po- suzování proslunění se vychází z normových hodnot. (3) U samostatně stojících rodinných domů, dvojdomů a koncových řadových domů má být součet podlahových ploch prosluněných obytných místností roven nejméně jedné polovině součtu podlahových ploch všech obytných místností bytu. Vyhláška č. 268/2009 Sb. se odvolává na splnění normových hodnot. Normativní poža- davky na denní osvětlení budov jsou uvedeny v těchto technických normách: • ČSN 73 0580 – 1 Denní osvětlení budov – Část 1: Základní požadavky (2007) • ČSN 73 0580 – 2 Denní osvětlení budov – Část 2: Denní osvětlení obytných budov (2007) • ČSN 73 0580 – 3 Denní osvětlení budov – Část 3: Denní osvětlení škol (1994, Z1 1996, Z2 1999) • ČSN 73 0580 – 4 Denní osvětlení budov – Část 4: Denní osvětlení průmyslových budov (1994, Z1 1996, Z2 1999) Platné předpisy na proslunění obytných budov a doporučení pro oslunění venkovních ploch určených k rekreaci jsou uvedeny v normě: • ČSN 73 4301 Obytné budovy (2004, Z1 2005, Z2 2009, Z3 2012) Požadavky na sdružené osvětlení udává norma: • ČSN 36 0020 Sdružené osvětlení (2015) Jednoduchá pravidla ­ navrhování Aplikací často využívané zásady (proskle- ná plocha odpovídá 1/10 plochy podlažné) spolehlivě dosáhnete požadované hodnoty proslunění místnosti, ale u hlubších místností nemusíte automaticky splnit požadavek na rovnoměrnost denního osvětlení. Důležité je vzít v úvahu i odražené světlo, tedy světlo (přímé sluneční i rozptýlené), které se odráží od země, tj. od terénu, stromů, vegetace, sousedních budov apod. Odrazivost povrchu okolních objektů tak má vliv na celkové množ- ství odraženého světla dopadajícího na fasádu budovy. V případě husté zástavby může světlo odražené od země a okolních objektů předsta- vovat převážnou část přísunu denního světla. Na druhou stranu, často nelze – zejména v intravilánu v historických centrech a v husté zástavbě vůbec – při navrhování budov nor- movým předpisům vůbec dostát. O podobu speciálních předpisů pro takovéto případy se v současné době vede bouřlivá diskuse. Dále je potřeba vzít v úvahu kvalitu proskle- ní – dvojsklo propustí do interiéru průměrně 80 % světelného záření, trojsklo 70 %. Reálný dopad na průměrnou hodnotu činitele denní osvětlenosti je cca 10–15 % o tuto hodnotu je nutné zvětšit prosklenou plochu (obr. 4a, b). Kolik světla a kam? Denní světlo vnitřních hal, chodeb a šaten: ideálně 100 LUX Denní světlo do koupelny: ideálně 200 LUX Denní světlo v kuchyni a jídelně: ideálně 500 a 300 LUX Denní světlo v ložnici: ideálně 500 LUX Denní světlo v obývacím pokoji: ideálně 500 LUX Denní světlo v dětském pokoji: ideálně 500 LUX Praktické nástroje pro ­ docílení požadavků Systémy využívající denního světla mohou být jednoduché – od kombinace rozmístění oken s vhodným vnitřním i vnějším stíněním (např. vnější markýzy a vnitřní sklopné žaluzie) až po systémy, které směřují sluneční nebo roz- ptýlené světlo do míst, kde je ho třeba (např. světlovody). Pokročilejší systémy mohou být konstruovány tak, že se natáčejí podle slunce nebo pasivně kontrolují směr slunečního záření a rozptýleného světla. Ověření funkčnosti projektu Ověřit svůj návrh můžete v programu VELUX daylight vizualizer na http://www.velux.cz/ odbornici/architekti-a-projektanti/ke-stazeni/ vizualizery, kde je program zdarma ke stažení. K dispozici jsou i různé jiné simulační nástroje (jejich srovnání nabízíme na str. 42). Použitá literatura Kaňka, Jan a kol.: Stavební fyzika 1. Denní osvětlení a proslunění budov. Skriptum ČVUT, Praha, 2006. Matoušek, Jiří: Sdružené osvětlení a možnosti jeho využití v budovách. Stavitel, č. 10 (2003), s. 56–58. Obr. 3a Mapa svítivosti jasné slunečné oblohy. Obrázek nahoře ukazuje rozložení svítivosti na jasné slunečné obloze. Při jasné obloze je svítivost oblohy asi 10× vyšší na obzoru než v zenitu. Kromě svítivosti oblohy se uplatňuje také svítivost slunce. Slunce působí jako dynamický zdroj světla o velmi vysoké intenzitě. Obr. 3b Mapa svítivosti oblohy při střední oblačnosti. Obrázek nahoře ukazuje rozložení svítivosti při střední oblačnosti. V tomto konkrétním případě je solární energie rozptylována mraky, což vede k jemnějšímu přechodu mezi velmi vysokou svítivostí slunce a svítivostí okolní oblohy. Lze pozorovat, že mraky (ozařované sluncem) mají vyšší svítivost než okolní obloha. Obr. 3c Mapa svítivosti zatažené oblohy. Obrázek nahoře ukazuje rozložení svítivosti na zatažené obloze. Při dokonale zatažené obloze je svítivost oblohy stejná ve všech směrech a zenit je asi 3× svítivější než horizont. Obr. 4a, b Nevyhoví požadavku ČSN 73 0580-2 Denní osvětlení obytných budov na dostatečné denní osvětlení a jeho rovnoměrnost v posuzované místnosti. Obr. 4c, d Varianta s jedním svislým a jedním střešním oknem je vhodnější, co se týče osvětlenosti a rovnoměrnosti denního osvětlení na srovnávací pracovní rovině v úrovni pracovního stolu, a splňuje normové požadavky. a) c) b) d)

asb_speciál 44 Online Dokáže devět různých nástrojů simulace osvětlení denním světlem dosáhnout stejných výsledků? V posledních letech se zvýšil zájem o kvalitu denního světla v budovách a o to, jakým způsobem jej mohou profesionálové specifikovat. Nejen, že denní světlo ovlivňuje pohledové a prostorové vlastnosti interiérů budov, ale hraje také důležitou roli při snižování spotřeby energie na umělé osvětlení. Tento zájem vedl ke zvýšenému vyu- žívání simulačních programů k vy- hodnocení podmínek denního světla v budovách. Ačkoliv je v současné době na trhu k dispozici celá řada programů simulace denního světla, zkušenosti ukazují, že výsledky získané z různých simulačních programů se mohou různit. Mohlo by to být způsobeno omezeními v samotném simu- lačním programu a/nebo nedostatečnými dovednostmi osoby, která nastavuje paramet- ry modelů a simulace. Protože se výsledky simulačních progra- mů používají k dokumentaci požadavků a doporučení k hladinám denního světla ze strany stavebních úřadů, je nezbytně nutné zabezpečit dosažení spolehlivých a přesných předpovědí. Z tohoto důvodu byla zahájena spolupráce mezi odborníky ze stavebnictví a z výzkumných institucí za účelem pro- vedení šetření přesnosti devíti programů simulace denního světla používaných v praxi. U programů byla testována jejich schopnost vypočítat hladiny faktoru denního světla na pracovní ploše a hloubku penetrace denního světla. U simulací bylo šetřeno pět různých typů místností, každá s odlišnými vlastnostmi, např. místnost s vnější překážkou. Přehled místností je možné vidět na obrázku 1. Výsledky simulace získané z devíti simu- lačních programů ukazují, že jsou všechny programy schopné simulovat nejméně členité místnosti s vysokou mírou přesnosti. U čle- nitějších místností, jako například místností s nepravým světlem, výsledky ukazují, že Jednoduchá místnost Místnost se světelnou římsou Nepřímo osvětlená mísnost Hluboká místnost Místnost s překážkou

asb_speciál 45 TEXT Nicolas Roy & Anne Iversen FOTO AUTOŘI některé programy nejsou schopny podmínky denního světla správně nasimulovat. Tabul- ka uvedená níže uvádí přehled simulačních programů, které byly použity během šetření, a to, jaká byla jejich simulační schopnost v různých typech místností. Směrodatná odchylka průměrného fak- toru denního světla pro různé simulační programy se pohybovala od ± 5,1 % do ± 13,6 %. Nejmenší směrodatná odchyl- ka činila ± 5,1 %; u většiny jednoduchých místností byla dosažena odchylka ± 6,6 % a ± 7,4 %(Místnost 1, Místnost 2 a Míst- nost 4), zatímco v členitějších místnostech měly Místnost 3 a Místnost 5 standardní odchylku ± 10,3 %, resp. ± 13,6 %. Hloubka penetrace denního světla byla de- finována jako vzdálenost od fasády, na které bylo dosaženo faktoru denního světla 2 %. Při pohledu na hloubku penetrace denního světla simulovanou různými simulačními programy byly zjištěny směrodatné odchylky v rozmezí od ± 4,9 % do ± 8,7 %(viz Tabulka 3). Nejvyšší odchylka byla pozorována v místnosti s pře- kážkou, která může být způsobena různými způsoby, jakými se simulační programy s pře- kážkami vyrovnávají. U místnosti s nepřímým světlem se hloubka penetrace denního světla neposuzovala, protože tato místnost je popi- sována jako místnost uvnitř budovy, jejíž stěny nesměřují do exteriéru. Zpráva ze šetření popisuje řadu možných zdrojů těchto odchylek. Tyto zdroje mohou být způsobeny strukturou výpočetních programů, jejich schopností simulovat členité místnosti/prostředí, ale i odborností uživatele. Zprávu je možné si stáhnout z http://www.sbi. dk/indeklima/lys/daylight-calculations-in- -practice. Záření Záření na pracovní desce Daysim Velux Daylight Visualizer DIALux Ecotect IESVE LightCalc Relux Radiosity Relux ­Raytracing Jednoduchá místnost ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano Hluboká ­místnost ano ano ano ano ano ano ano ano ano ano Místnost s pře- kážkou ano ano ano ano ano ne ano ano ano ano Místnost se světelnou římsou ano ano ano ano ano ano ano ne ano ano Nepřímo osvětlená místnost ano ano ano ano ano ne ano ne ne ano Místnost 1 Jednoduchá Místnost 2 Hluboká Místnost 3 Překážka* Místnost 4 Světelná římsa** Místnost 5 Nepřímé světlo*** Maximum 3,5 2,1 0,9 2,6 2,4 Minimum 3,0 1,6 0,6 2,1 1,7 Průměrná hodnota 3,2 1,8 0,8 2,4 2,0 Směrodatná ­odchylka [DF%] 0,2 0,1 0,1 0,2 0,3 Směrodatná ­odchylka (±)[%] ±5,1 ±7,4 ±10,3 ±6,6 ±13,6 Relativní rozdíl, max. vs. min. [%] 15,0 22,6 28,1 18,3 31,2 * Bez Ecotect ** Bez LightCalc *** Bez Ecotect, LightCalc a ReluxRadiosity Místnost 1 Jednoduchá Místnost 2 Hluboká Místnost 3 Překážka* Místnost 4 Světelná římsa** Místnost 5 Nepřímé světlo*** Maximum 2,5 2,4 0,7 2,2 Minimum 2,1 2,1 0,6 1,8 Průměrná hodnota 2,3 2,2 0,7 2,0 Směrodatná ­odchylka [DF%] 0,1 0,1 0,1 0,1 Směrodatná ­odchylka (±)[%] ±6,4 ±4,9 ±8,7 ±6,7 Relativní rozdíl, max. vs. min. [%] 18,1 15,9 24,9 20,6 * Bez Ecotect ** Bez LightCalc *** Bez Ecotect, LightCalc a ReluxRadiosity

asb_speciál 46 Neustále přemýšlíme, jak co nejvíce využít přirozené světlo a omezit tak spotřebu energie umělými zdroji v domě. Jedno z řešení nabízí společnost VELUX, která se dlouhodobě zabývá konceptem zdravého, ekologicky šetrného a komfortního bydlení 21. století. Světlovod je určen pro přivedení denního světla do místností bez oken, jako jsou tmavé chodby, šatny či koupelny, ve kterých je nutné i během dne využívat umělé osvětlení. Díky tubusu s vysoce odrazivou reflexní vrstvou přivedete denní světlo téměř kamkoliv v domě, a to i v zamračených zimních dnech. Množství denního světla, které světlovod přivádí, závisí na počasí, ročním období, sklonu střechy, světových stranách a na délce tubusu. Abyste do domu přivedli co nejvíce denního svět- la, je vhodné umístit horní část světlovodu na nejvíce osluněnou část střechy, kde vám bude dolů do místnosti odrážet ještě více světla. V interiéru je světlovod zakončen kruhovým difuzérem s akrylátovým dvojsklem, které je možné jednoduše demontovat a umýt. Difuzér v novém desig- nu EdgeGlow poskytuje lepší rozptyl světla v místnosti a svým vzhledem připomíná stropní svítidlo. Světlovod využívá slunce místo žárovky, a dokonce i v zimě, kdy je zataženo, přivádí díky vysoké odrazivosti tubusu do místnosti tolik světla jako tradiční 60W žárovka. Pevný tubus má 98% odrazivost a v základním provede- ní má délku 1,0–1,7 m. Za pomoci prodlužovacích dílů jej však lze prodloužit až do délky 6 metrů. Součástí balení jsou také dvě 45stupňová kolena, která slouží pro zalomení a přizpůsobení ke sklonu střechy. Proto lze světlovod využít téměř kdekoliv a získat denní světlo i v těch nejtemnějších místnostech. Střešní balkon VELUX Cabrio® můžete zabudovat i v tako- vých podkrovních bytech, jejichž dispozice neumožňuje vestavět klasický balkon. Pouhým rozevřením dvou oken získáte nádherný panoramatický výhled a pocit většího prostoru v místnosti, která bude fantasticky prozářená přirozeným denním světlem. Ovládání balkonu je velmi jednoduché. Balkon vznikne rozevřením dvou oken, která po zavření dokonale splývají se střechou. Horní část okna lze za pomoci kliky vyklopit až do úhlu 45°, spodní prosklené křídlo s výsuvným zábradlím se velmi jednoduše otevře směrem ven. Po zavření obou oken vznikne sjedno- cená prosklená plocha, v podstatě velké střešní okno, které přináší velkorysé množství denního světla do bytu. Balkon je možné instalo- vat do jakékoliv střechy se sklonem od 35°do 53°. Okna balkonu jsou vybavena integrovanou ventilací, díky které může do místnosti proudit čerstvý vzduch, aniž by bylo okno otevřené. Součástí ventilace je také vestavěný a snadno čistitelný filtr proti prachu a hmyzu. Energe- tickou efektivitu zajišťuje systém izolace VELUX Thermo Techno- logy™, který velmi účinně pomáhá vylepšovat parametry rámu oken a následně celého okna a udržuje tak teplo uvnitř budovy. Sklo střešního balkonu je bezpeč- né, lepené. Jako každý výrobek ­ VELUX, lze i balkon doplnit o vnitřní a venkovní stínicí doplňky. Skla balkonu mají samočisticí vrstvu. Samotný čisticí efekt je založen na snazším rozkladu organických nečistot a jejich rychlejším smývání ze skla. Po aktivaci světlem je povrch skla silně hydrofilní – při dešti se voda rozteče po povrchu a vytvoří sou­ vislý film. Z toho důvodu chrání speciální vrstva okno také proti rosení. Okna tedy stačí jen čas od času otřít hadříkem nebo omýt přípravkem pro mytí oken. Střešní balkon: V neustálém kontaktu s okolním světem Světlovod s ještě lepším rozptylem světla

asb_speciál 47 Uvnitř budov trávíme až 90 % času – žijeme zde, pracuje- me, učíme se a hrajeme si a přitom všem spotřebová- váme kyslík, který v interiéru dýcháme. Pro dosažení optimální kvality vzduchu v místnosti přitom stačí vyvětrat 2–4x za den. Spo- lečnost VELUX, světová jednička ve výrobě střešních oken, předsta- vuje střešní okno nové generace vybavené chytrým ovladačem VELUX INTEGRA® s dotyko- vým displejem, pomocí kterého můžete snadno a intuitivně ovládat všechny výrobky VELUX ve vašem domě z jednoho místa, nebo zvolit jeden z přednastavených progra- mů, který vám automaticky zajistí optimální vnitřní prostředí. GGL INTEGRA® 3060R21 je dálkově ovládané střešní okno s integrovanou motorickou jednotkou pro otevírání okna, řídicí jednotkou pro napojení dalších dvou elektricky ovláda- ných prvků, dešťovým senzorem a chytrým dálkovým ovladačem VELUX ­ INTEGRA® s dotykovým displejem. Veškeré ovládací prvky jsou ukryty v horní části rámu, v prostoru pod ventilační klapkou. INTEGRA® tak představuje ideální řešení při požadavku na komfortní ovládání okna i rolet či žaluzií při nové instalaci okna. Střešní okna v provedení ­ INTEGRA® a další součásti elek- trického ovládání byly inovovány využitím vyspělé radiofrek- venční technologie systému io-homecontrol® a vylepšením mnoha uživatelských vlastností. Umožňuje například individu- ální programování elektricky ovládaných prvků, pohodlné ovládání prvků z kteréhokoli místa v domě pomocí dálkového ovladače s možností centrálního ovládání, zajištění zavření oken v případě deště či jednodušší instalaci vzhledem ke snížení nároků na elektrickou kabeláž. Nastavení a programování dál- kových ovladačů je k dispozici i v českém jazyce. Elektricky ovládané střešní okno Před čtyřmi lety vytvořil světoznámý designér Karim Rashid pro společnost VELUX kolekci barevných rolet, díky které byla kategorie oken- ních doplňků obohacena také o prvek designu. Na předchozí zkušenost navazuje společnost VELUX i v letošním roce a přichá- zí s originální barevnou kolekcí rolet na střešní okna, která vznikla na základě spolupráce s holand- skou designérskou dvojicí Schol- ten & Baijings. Tato kolekce se zároveň stala základem pro novou produktovou kategorii společnosti VELUX – římské rolety na střešní okna. Na rozdíl od ostatních rolet na střešní okna jsou římské rolety z ba- revné kolekce Scholten & Baijings vyrobeny z pestré, jemné textilie s možností flexibilního umístění a stažení – buď v horní, dolní, nebo střední části okna. Barevná kolekce Scholten & Baijings je inspirována jedineč- nými odstíny světla během dne. Autoři navrhli šest vzorů: tři barevné styly se zcela zatemňující látkou a tři se zastiňující látkou, která upravuje intenzitu světla pronikajícího do interiéru. Díky průsvitnému materiálu rolety vy- tvářejí zajímavé obrazce na zdech podkroví. Stávající látka se dá navíc velmi snadno „odepnout“ z vodicích lišt okna a okamžitě vyměnit za látku jinou. „Každá roleta je zcela unikátním designovým kouskem, protože jsou všechny látky stříhány jednotlivě. Nenajdete tak dvě rolety, které by byly stejné, dokonce i všechny vzory se chovají a vypadají odlišně v závislosti na tom, jak jsou zrovna na okně poskládané,“ vysvětlují Scholten & Baijings. Nové designové rolety 47

Předplatnéseslevouaž46% Objednejte si předplatné ASB na 2 roky a získejte kromě slevy i dárek zdarma – katalog Rodinné domy Vybertesi: za 235 Kč, předplatné ASB – 5 čísel (1 rok) sleva 40 % + 1× ASB speciál za 430 Kč, předplatné ASB – 10 čísel (2 roky) sleva 46 % + 2× ASB speciál + dárek (katalog Rodinné domy) Ceny jsou uvedeny včetně DPH, poštovného a balného. Dárková publikace vám bude zaslána poštou v samostatné zásilce do 25 dnů po přijetí úhrady za předplatné. tel.: 840 30 60 90 e-mail: asb@predplatne.cz web: www.casopisasb.cz A B Objednávky:

Řešení pro prosvětlení podkroví široký výběr ovládání systém izolace unikátní ventilační klapka široký výběr zasklení bezúdržbovost Střešní okna VELUX GGU Více na www.velux.cz © 2015 VELUX GROUP ∏ VELUX A VELUX LOGO JSOU REGISTROVANÉ OCHRANNÉ ZNÁMKY POUŽÍVANÉ V LICENCI VELUX GROUP.

Nejlepší světlo přichází shora, přes střechu Sportovní hala, Brém y www.velux.cz © 2015 VELUX GROUP ∏ VELUX A VELUX LOGO JSOU REGISTROVANÉ OCHRANNÉ ZNÁMKY POUŽÍVANÉ V LICENCI VELUX GROUP.