Expedice Banát 2013

květen 2013 RUMUNSKÝ Rumunský Banát, Bohem zapomenutý kout Rumunska. Mnoho Čechů vůbec netuší, že v této části Ru- munska žijí naši krajané. Impuls k první vlně českého osídlení v rumunském Banátu dal jistý Magyarly, podnikatel se dřevem, pocházející z Oravice. Ten do této oblasti svými sliby nalákal několik desítek českých rodin. Roku 1823 tak byla založena první česká vesnice Sv. Alžběta (Elisabethfeld), která později kvůli nedostatku vody zanikla. Další vesnice, Sv. Helena, byla s největší pravděpodobností založena v letech 1824-1825. Obě vesnice údajně dostaly svá jména podle Magyarlyho dcer. Magyarly však své sliby nesplnil a čeští osadníci v nouzi požádali o přijetí do svazku vojenských pohraničníků. Druhá vlna českých kolonistů, přicházející v letech 1827 - 1828, již byla organizována vojenskými úřady, které si tímto způsobem zajišťovaly pohraničníky do neobydleného území. V této době byly založeny, již podle vojenských strategických plánů, další české vesnice: Bigăr (Bígr), Eibenthal, Ravensca (Rovensko), Şumiţa (Šumice) a největší česká vesnice Gârnic (Gernik). Návštěva našich krajanů v rumunském Banátu Naši studenti navštívili na přelomu dubna a května letošního roku naše krajany v rumunském Banátu. Měli tak možnost nakouknout do těžkého života našich krajanů a poznat nádhernou banátskou krajinu. Rockstar WordPress Designer by Envato, mar 2011 Evel magnam rerum facia nia quostiam quateca eritati nimus, niet acerorro quostiam quateca eritati nimus, niet acerorro . (p. 4) Rockstar WordPress Designer by Envato, mar 2011 Evel magnam rerum facia nia quostiam quateca eritati nimus, niet acerorro quostiam quateca eritati nimus, niet acerorro. (p. 4) Mapa Rumunska a Banátu Rumunský Banát se nachází na JZ Rumunska. Na jihu je ohraničen mohutným Dunajem, který se v této oblasti hluboce zařezává do vápencových skal. Kousek po proudu se Dunaj dostává do Kazaňských soutěsek RUMUNSKÝ BANÁT Střední odborná škola a Gymnázium Staré Město

Svatá Helena Tato vesnice byla založena v rumunských horách přímo nad břehy Dunaje v roce 1824. Je to krásná vesnice, ve které lidé žijí stejným způsobem života, jako naše babičky. Ráno musí podojit kravku nebo kozy, vyhnat je na pastvu, vyrobit sýr, pracovat na poli, poklidit další zvířectvo a tak pořád dokola. Není divu, že dnes zde žije jen málo mladých lidí. Ti často zůstávají v rumunských městech nebo odjíždějí za prací do České republiky, a tak se Banát pomalu vylidňuje. Gernik Největší banátská vesnice. Ještě před pár desetiletími zde žilo téměř 1000 obyvatel. Dnes jich zde žije jen několik stovek. Jako jediná z českých vesnic v rumusnkém Banátu má Gernik svou vlastní samosprávu.

Jan Krajča, 3.AB Tento školní zájezd byl zatím tím nejlepším, co jsem v naší škole zažil. Během této cesty mě zaujalo mnoho věcí a ty nejlepší se vám pokusím zprostředkovat. Mezi nejvýraznější osobnosti naší výpra- vy patřil řidič naší dodávky, Tonda Miku- lenka. Ten žil v Rumunsku téměř 3 roky, a tak ho zná jako své boty. Když nám vyprávěl zážitky z cest po Rumunsku a dalších zemích, které již navštívil, tak nám cesta do Rumunska hezky ubývala a o zábavu bylo postaráno. A všichni další dospělí, kteří byli s námi, byli také výborní. Prvním místem, které jsme navštívili, byl NP Nera. Zde se nacházely překrásné kaskády, které vytvořila řeka Beušnica. Až se tomu skoro nechtělo věřit, že to vytvořila příroda sama. Z NP jsme zamířili do vesnice Svatá Helena. Kousek od vesnice se nachází vyhlídka nad Dunajem. Jediné, co tuto idylu kazilo, byly větrné elektrárny, kterým místní říkají “větrníky”. Z Heleny jsme zamířili do Gerniku; cesta byla dlouhá, ale my jsme zažili krásné chvíle. Když jsme byli asi kilometr od Gerniku, tak jsme najednou začali cítit citróny. Tím, že jsem pošlapali tymyián citronový, se uvolnilo nádherné cit- ronové aroma. V Gerniku se pánská část výpravy ubytovala na seně. Jednomu členu naší výpravy zůstane na noclech památka v podobě odřených zad; propadl se totiž skrz strouchnivělý strop seníku. Další den jsme vyrazili z Gerniku do Rovenska. Tato cesta nás stála hodně sil; téměř celou cestu jsme šli do kopce a ve velkém horku. Hned po příchodu na naši chalupu v Rovensku jsme si namočili nohy do lavoru se studenou vodou. To byla úleva! V podvečer jsme vyrazili na večeři k Mojžíšům. A tato večeře byla tou nejlepší, jakou jsem v Rumunsku měl. Jako první jsme dostali výborný vývar s domácími nudlemi. Potom jsme ochutnali typické rumun- ské jídlo: sarmy. To je mleté maso s rýží, které je zabaleno do zelného listu. A jako dezert jsme dostali výtečnou, medovou buchtu. A ještě jsme dostali výbornou šípkovou marmeládu, povidla a sýry na snídani. Po výborné večeři jsme se vrátili na chalupu a já jsme přichystal táborá. Jakmile se setmělo, tak jsme udělali oheň a Tonda začal hrát na kytaru. Dívali jsme se do ohně, naslouchali Tondově hře na kytaru a nad námi se rozprostíralo černé nebe s miliony hvězd. Ráno jsme vstávali později než obvykle. Po rychlém uklizení chalupy a výborné snídani jsme naskládali věci do aut a vyrazili vstříc městu Baile Herculane (Herkulovým lázním). Cesta byla dlouhá, a proto jsme udělali pár zastávek. Ta první byla u Franty, kamarády Tondy. Ten žije v ČR, ale v Rumunsku tráví spoustu častu. Franta žije v menší “tvrzi”, která má ohromující interiér. Na stěnách má kožešiny z medvědů, mnoho loveckých trofejí apod. Z oken tvrze byl nádherný výhled na Dunaj. Cestou do Baile Herculane jsem se ještě zastavili u jeskyně Ponicova. Díky tomu, že byla hladina Dunaje asi o 4 metry níž, jsme se prošli celou jeskyní a dostlali jsme se až k Dunaji. Baile Herculane byly určitě v minulosti chloubou Rumunska, ale my jsme viděli spíše budovy v žalostném stavu. Ale některé budovy se začínají opravovat a já doufám, že se podaří je opravit všechny, protože lázně jsou opravdu krásné. Na závěr našeho pobytu v Rumunsku jsme vyzkoušeli léčivou sílu místních sirných pramenů v malých bazéncích. Byl to parádní zážitek. Po koupeli jsme se jeli podívat na místní nádraží, které bylo zastávkou slavného Orient Expressu. A pak nás čekala jen cesta domů. Musím říct, že čím víc jsme se přibližovali domovu, tím víc jsem cítil stesk. Stesk po těch chvílích, kdy člověk nemusí nikam spěchat. Stesk po krásné krajině a po lidech, které jsem na cestě poznal. Tyto vzpomínky si budu nést celý život a kdoví, možná že se ještě jed- nou do těchto krásných míst vrátím. A vy ostatní, kteří možná čtete tyto řádky, byste měli podobná místa navštívít také. Poznáte tak život z jiné strany. Očima našich studentů RUMUNSKÝ BANÁT

Rovensko Nejmenší, ale nejkrásnější banátská vesnice. Rozprostírá se v banátském krasu v nadmořské výšce kolem 800 m. Očima našich studentů RUMUNSKÝ BANÁT Tereza Bartková, 2.H Bylo krásné vidět, že na světě jsou místa ,,nepoškozené“ od paneláků, obchoďáků, parkovišt, továren a kilo- metrových kolon aut. Právě takový je rumunský Banát, krásná příroda, čistý vzduch, velmi malé množství aut, nád- herný výhled na Dunaj a okolní kopce a skály. Ale větrných elektráren je tam už požehnaně a dost tu přírodu kazí. Krásný zážitek byl se vrátit o desítek let zpátky v čase, vidět pasáky koz a krav, jak vedou svá stáda na pastvu. Večer se pobavit u táboráku a poté se zachum- lat do pravých péřových duchen, pod kterými se nešlo pomalu ani pohnout. Doporučuji tento výlet všem, které láká čistá příroda, téměř bez poškození a těm, kteří by chtěli vidět nebo si vyzkoušet některé věci, které dělaly naše babičky, prababičky s rodinou.