Školní časopis (září/říjen)

READIT!ČASOPIS SPOJENÝCH ŠKOL STAROMĚSTSKÝCH ZÁŘÍ/ŘÍJEN 2012 VODÁCKÝ KURZ Naši studenti na Otavě EXKURZE DO PRAHY Čtvrťáci na výletě Rozhovor s… Helena Pilušová

Zdravím Vás všechny v novém školním roce! Jako první bych chtěla poděkovat všem nováčkům ve školní redakci. Jen díky Vám může školní časopis fungovat, tak jak má. V tomto čísle na Vás čekají zajímavé příspěvky, anketa i poezie. Najdete zde i příspěvky, které bohužel nebyli zveřejněny minulý školní rok, díky nedostatku času. Tímto mým prvním úvodníkem také slibuji, že se budu snažit vyhovět Vašim přáním a nabízím Vám možnost toho, že můžete i bez postu redaktora přispět do časopisu. Ráda bych také připomněla, že jediné, co nám schází k dokonalosti, je název. Kdo z vás má bujnou fantazii, může se projevit J. Takže hurá do čtení! Anna Sikorová Ze života školy 2 Vodácký kurz Praha Rozhovor s… 3 Helena Pilušová Studenti sobě 4 Příběh na pokračování Nostalgie OBSAHEDITORIAL Postřehy 5 Naše škola je jedno velké čekání Anketa 6 Vodák Otava, strana 2 Rozhovor s…, strana 2

Na začátku září vyrazily třída 4.G a třída 4.H do Prahy na kulturně- historickou exkurzi. Během svého pobytu probádala třída 4.G nejen Pražský hrad, Vyšehrad či Karlův most, ale zavítala také na natáčení show Jana Krause. Hostem show byl známý herec Bolek Polívka, účastnice Olympiády v Londýně v plážovém volejbale „Kiki a Maki“ a sedmiletý nadějný fotograf Kryštof Vaněk. Našim studentům v čele s Mgr. Pavlou Zábranskou se podařilo si na chvíli vyzkoušet sedačku v show a také v ulicích noční Prahy potkat hlavní protagonisty show. VODÁCKÝ KURZ Adéla Štěrbová ZE ŽIVOTA ŠKOLY Divné, pomyslela jsem si a další přeháňky bedlivě sledovala. Ráno, kdy jsme se začali balit opět na vodu, jsem se zmínila, jestli někdo v noci slyšel ten divný déšť. Pár lidí na mi tvrdilo, že přece nepršelo, ale ostatní se mnou souhlasili. Najednou se vynořila nějaká hlava ze stanu a zvolala: „Vždyť oni zapomněli vypnout zavlažovače!“ V tu ránu se nám rozsvítilo a vypukl velký smích. Na některé stany nepršelo z toho důvodu, protože byly moc daleko a ostřikovače na ně nedostříkly. Zážitků z vodáku jsme si každý odvezli určitě mnoho a s radostí v srdci na ně budeme vzpomínat ještě dlouho. Poděkovat za příležitost mít tyto zážitky bych chtěla především našemu učitelskému doprovodu tj. Mgr. O. Dziatské, Mgr. B. Chybíkovi a Mgr. V. Šišákovi, kteří mnohdy přispívali svými hláškami. Tak jako už je na naší škole zvykem, třídy 2 ročníků se opět i tento rok vydaly ve dnech 28.5. až 1.6. 2012 na STK, neboli sportovně turistický kurz. Jedním z výběru možností byl i vodácký kurz, na který jsem se přihlásila s nadšením. V den D, v pondělí, se vybraní studenti druhých ročníků sešli před školou a mohlo se vyjet. Cesta byla dlouhá, až do dalekých Sušic na jihu Čech. Po příjezdu už na nás čekaly kánoe a samozřejmě instruktoři, kteří nás poučili o bezpečnosti a správné jízdě na vodě. Jako první ze zážitků si vybavuji ten, kdy jsme měli veslovat proti proudu a někteří jednotlivci, místo toho aby veslovali, křičeli a stále ujížděli po proudu. Dalším z mnohých byl ten, kdy se s námi kánoe převracely do 11° vody. Nikdy však nezapomenu na zážitek, který se nám přihodil 3. den našeho putování. V ten den, jsme jako obvykle po příjezdu do kempu postavili své stany a snažili se ubytovat na netradičním místě, vedle fotbalového hřiště. V pozdních hodinách (samozřejmě před večerkou) se už každý „uveleboval“ do svého spacáku a pomalu jsme šli spát. Všude byl klid, v dálce šla slyšet jen Otava. Kolem 3. hodiny ráno mě však probudil silný déšť, který přicházel v intervalech po 10ti minutách…. PRAHA Julie Zbožínková

Byla jste letos také u maturit? Ano, byla jako předsedkyní maturitní komise pro 4.H. Byli jsme svědky perfektních výkonů. Kolik studentů letos maturovalo z francouzštiny a kolik jich mělo němčinu? Letos ne mnoho. Každý rok se to střídá. Minulý rok to bylo 20 studentů z francouzštiny a měli jsme i vyšší verzi . Letos to číslo bylo trochu nižší . Máte nějaký nápad na to, jak by se mohl jmenovat náš školní soubor? Některé návrhy tady padaly, které jak jsem zmínila nemohu do éteru vypustit. Oficiálně se jmenuje Školní folklórní soubor. Studenti také říkají „Souboreček“ . Název bych asi nechala na studentech , kteří jsou plní fantazie. Děkujeme Vám za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů v novém školním roce. Helena Pilušová Ivana Skupinová, Tereza Bačáková ROZHOVOR S… protože já sama jsem velmi aktivní člověk a mám ráda lidi, kteří jsou rovněž aktivní, takže oceňuju všechny, kteří jsou jakýmkoliv způsobem nadšení do takovýchto nadstandartních aktivit , kteří dělají něco navíc, takže nemůžu říct , které se mi líbilo nejvíce. Akademie mě potěšila, rovněž doufám že i vaše spolužáky, rodiče a všechny zúčastněné. Jak byste zhodnotila akademii tento rok a předešlé roky? Tak v předchozích letech připravovala akademii paní Velčovská. A já jsem tento podnik jen převzala a každý rok je akademie něčím výjimečná, protože se mění žáci. A tím jak jsou žáci vynalézaví tak připraví něco originálního. Byla jste spokojená s výkonem studentů na školní akademii? Děkuji za první otázku. Byla jsem spokojená velmi a myslím si že všechny třídy a jednotlivci v této školní akademii byli připraveni velmi precizně. Byla to velká dřina sestavit a sehrát studenty na výstup? Ne. Všichni účastníci se zapojili s radostí a dali do toho kus sebe a taky protože byli aktivní a od toho se odvíjel i jejich přístup. A určitě bych je všechny ještě dodatečně pochválila za přístup ke zkouškám a samotnému výstupu. Bylo vystoupení ze kterého jste byla nadšená a líbilo se vám nejvíce? Mě se líbila všechny vystoupení,

Již je to pár let, co náš sen se rozplynul, Jak krásný kvítek v zimě uhynul. Láska v našich srdcích pohasla, mé srdce jako by si odnesla, neboť od toho dne nejsem schopna v sobě, nalézt lásku, jako kdysi k tobě. Vzpomínky na tebe v hlavě mám, vůli smazat je v srdci nenalézám. A tak žiji bídný život bez lásky, v nitru uvadám jak květ sedmikrásky, jež kdysi živil si jen ty. Už nikdy nezapomenu na tvé rty, jež přitiskly se k mým a předávaly mi lásku objetím vroucným. PŘÍBĚH NA POKRAČOVÁNÍ Tereza Mořická STUDENTI SOBĚ „Máš veškerou moji důvěru.“ „Ta je mi ale na dvě věci.“ „A co ty? Jsi dneska nějaká zamlklá.“ „Hmm…“ „Už jsi ho chytila?“ „Bena?“ „Ne! Signál. Ale když si zmínila Bena…“ „Nechci se o tom bavit.“ „Dobře. Ctím tvé přání.“ Chvíli bylo mezi námi zase ticho. Moje levá noha pořád podupávala do rytmu nějaké nezištné písničky. Chtěla jsem s tím přestat, ale můjmozek byl tak zaneprázdněný prasklinou ve zdi, kteráse táhla od šedých kachliček až po strop, že to prostě nešlo. „Nepůjdeme už?“ „Co?“ Mila mě vytrhla z hlubokého rozjímání. „Teď zas nevnímáš ty mě.“ „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.“ „Aby tě ta čeština jednou neomrzela.“ „Nikdy.“ „Tak pojď.“ „Kam?“ „Bude zvonit.“ „No a?“ „Měly bychom jít do třídy.“ „Ale mě se nechce.“ „Nekňourej a pojď.“ „Děvčata, běžte už do třídy.“ Prošel kolem nás hrozně sympatický a mladý učitel češtiny. „No tak už půjdeme.“ „A jeho poslechneš.“ „Přirozená autorita. Tu ty nemáš.“ Mila na mě vyplázla jazyk a ve chvíli, kdy jsme vstoupily do třídy, začalo zvonit. Pokračování příště. „Ty mě vůbec neposloucháš!“ „No, ne… Co?“ Stály jsme u dřevěného zábradlí ve škole. Ludmila, nebo spíš Mila, jak jí všichni říkají. A když říkám všichni, myslím tím sebe. Mila stála vedle mě a zbožně se dívala do dálky. Co tam asi vidí? Ona se většinou dívá někam do neznáma. Možná čeká na signál z vesmíru. To je nejspíš to, proč ji musím věčně všechno opakovat dvakrát. Nebo je to tím, že jsem lehce ignorovatelná. Každopádně mě už nebaví vše opakovat dvakrát, a tak jsem na ni zůstala zírat s našpulenou pusou. „Ale no tak. Řekni mi to, mě to zajímá.“ „No určitě.“ „Zajímá, já už budu dávat pozor.“ „To říkáš pokaždé.“ Otočila jsem se k ní čelem, abych měla jistotu, že opravdu poslouchá. „Říkala jsem, že jsem s ním chtěla flirtovat, ale dočkala jsem se jedině filtru.“ „Nechápu.“ „Jako malému dítěti. Jakože jsem do něj lila slova, o je přefiltroval, vzal si jen ten filtrát a to důležité vyhodil.“ „Já myslela, že filtrace je dobrá.“ „To jo, ale ne pokud jde o flirt.“ „Když to říkáš… A o kom se to vlastně bavíme?“ „To snad nemyslíš vážně!“ „Myslím, u tebe člověk nikdy neví.“ „Konverzace mi vázne jen s Mirkem.“ „A to je ten první?“ „Ne, to je Marek.“ „Marek, Mirek. Kdo si to má pamatovat?“ „Ty.“ „Tak to mi teda věříš.“ NOSTALGIE Gabriela Salfická

Již je to pár let, co náš sen se rozplynul, Baví se dva admini: „Kámoš včera během 5 minut shodil hlavní server.“ „On je hacker?“ „Ne, debil.“ Pětkař přijde domů a volá: „Mámo, táto, já jsem dostal dvojku!“ „A z čeho?“ “Z chování!“ NAŠE ŠKOLA JE JEDNO VELKÉ ČEKÁNÍ Gabriela Kročilová POSTŘEHY Celkově se naše škola umístila na pěkném 2. místě. Během října probíhají také kola přespolního běhu. Od nás se v okresním kole umístila na 2. místě Marie Lysáková. Všem vítězům gratulujeme a „sportu zdar“!!! Letošní sportovní sezónu zahájil 31. ročník Corny Cupu o středoškolský atletický pohár. 18. 9. se konalo okresní kolo, kde se z naší školy zúčastnilo družstvo kluků i dívek. Dívky se umístily na krásném 3. místě a kluci na ještě pěknějším 2. místě, kterým si zajistili postup do krajského kola. To proběhlo 27. září 2012, kam odjeli žáci pod vedením pana učitele Mgr. Vlastimila Šišáka. Soutěžilo se v běžení štafety, poté byl běh na 100, 400 a 1500m, skok do výšky, do dálky a hod koulí. SPORT NA ŠKOLE Sabina Bakošová Říká se, že škola nás mnoho naučí. Nás ta naše učí novému předmětu. Nazvala bych ho pracovně Umění čekat! Čekáme všude: na oběd, na záchody, u tiskárny, u bufetu. Je to stresující, já vím. Ale vidí vůbec někdo z vás tu obrovskou výhodu? Budeme umět čekat!!! V budoucnu nás nerozhodí žádná fronta v obchodě. Přeplněná čekárna nás vůbec nevyvede z míry, protože na to urputné čekání budeme prostě zvyklí. No není to skvělá výhoda? Zatím ani ne. Nebo to alespoň většina z nás nepociťuje. Pro nás, co ještě nemáme obrněné nervy a věčně nestíháme, je to hotové utrpení. Nevím jak vy, ale já rozhodně neumím přepnout do režimu Slow down zrovna ve chvíli, kdy mám z hladu pomalu žaludeční křeče. Prostě to jednoduše neumím. Nechci rozhodně na nikoho apelovat, aby nás pouštěli dříve z hodin, nebo nám upravili rozvrh. To v žádném případě. Pouze jen na to poukazuji a hledám i tu dobrou stránku věci. Což jak už jsem naznačila v začátku, je právě to, že budeme obdařeni uměním čekat. Nezní to skvěle? Víte co by mě ale opravdu zajímalo? Kolik člověk v životě vlastně pročeká času. Jsou to roky? Desetiletí? A šlo by to vůbec spočítat? Na tyto otázky bychom hledali odpověď asi marně. Ale přece jen, zkuste se nad tím zamyslet, až budete čekat v řadě na záchod. J VTIPY Simona Pleváková

MOJMÍR Monika Zachová ANKETA Co říkáte na nové spolužáky, hlavně spolužačky? 1.S Dobré. 2.S Je to strašně fajn. 3.S Pohoda. 4.S Paráda. Myslíte si, že vaše výsledky budou lepší? 2.S Ne. 3.S Horší. 4.S Horší. Co se Vám líbí na této škole? 1.M Holky. 1.S Přestávky. 2.S Holky. 3.S Holky. 4.S Holky. Vaří tu lépe, než na Vaší staré škole? 1.S Ano. 2.S Ano. 3.S. Ano. 4.S Ano, o 110%. STARÉ MĚSTO Monika Zachová Co říkáte na nové učitele? 1.M Jsou dobří. 1.S Dobré, nestěžujeme si. 2.S Ani žádné nemáme, ale Chybík je ukecaný. 3.S Jak kteří. 4.S Paráda. Jste spokojení s chováním ostatních vůči Vám? 1.M Dobré. 1.S Ne, nejsme. 4. M Nějak to nevnímáme. Myslíte si, že se školy měly spojit? 1.G Jo. 1.H Ne. 1.E Ne. 2.H Ano, je tu více hezkých kluků. 3.G Ne. 4.G Jo. 4. Berete kluky z Mojmíru jako své rivaly? 1.H Ne 1.E Ne 3.G Ne 4.G Nevnímáme je. Prváci, líbí se Vám na SOŠG? 1.G Ano, je tu bufet. 1.H Ano. 1.H Jasné. Co říkáte na nové učitelé, jsou na Vás milí? 1.G V pohodě, občas nepříjemní . Dají se, ale jak kdy. 1.H Jak kteří. 1.E Někteří jsou přísní, máme rádi Turčína. Vadí Vám fronty u oběda? 1.G Ano 1.H Ano 1.E Ano 2.E Ano 2.H Ano 3.G Nevadí, bývaly větší. 4.G Vůbec, rádi si pokecáme

READIT!ČASOPIS SPOJENÝCH ŠKOL STAROMĚSTSKÝCH Redakční rada časopisu Anna Sikorová Šéfredaktor Časopis neprošel žádnými korekturami. Omluvte, prosím, naše stylistické chyby. Vaše příspěvky, náměty a dotazy můžete posílat na: casopis2011@seznam.cz