Fax ze Sarajeva

joe kubert Fax ze Sarajeva příběh o přežití

2

3

Fax ze Sarajeva Scénář a kresba – Joe Kubert Copyright © Strip Art Features, 2016, www.safcomics.com Překlad – Pavla Horáková Redakce – Richard Podaný Korektura – Filip Gotfrid Předtisková příprava a lettering – Karel Petřík Ředitel nakladatelství – Petr Litoš Tisk – Finidr s.r.o. Vydalo Nakladatelství Crew s.r.o. v roce 2016 První vydání ISBN 978-80-7449-384-3

Fax ze Sarajeva příběh o přežití joe kubert

tato kniha je věnována karimu zaimovićovi

Tato kniha je věnována člověku, s nímž jsem se nikdy nesetkal. Znám ho pouze ze čtyř balíčků fotografií, které pořídil v Sarajevu v březnu 1995. Poslal mi je Ervin, aby moje ilustrace válkou zpustošeného Sarajeva získaly na věrnosti. * Každý balíček obsahoval něco přes třicet fotek. Na některých byly budovy zjizvené dělostřeleckými granáty. Ulice zasypané troskami, mezi nimiž sarajevští obyvatelé opatrně našlapovali a vyhýbali se ohoře- lým, pochroumaným autům a kráterům od minometné palby. Krátké fronty če- kajících před obchody, jejichž roztříště- né výlohy držely pohromadě díky lepicí pásce nebo byly nahrazeny kartonem a dřevotřískou. Nápis s chybějícími písmeny zplihle visí na zčernalých kamenech budovy jako němé svědectví bezhlavého ničení, které tu nastalo. Na jedné fotografii průčelí obchodu se v dosud nedotčené skleněné výloze rýsuje odraz muže s fotoaparátem. Drží přístroj téměř ve výši prsou, ale nedívá se hledáčkem. Možná nechce poutat po- zornost ke skutečnosti, že pořizuje sním- ky. Možná by si ho všimli věčně přítomní odstřelovači a na tak lákavý terč zacílili. Ervin na některé fotografie připsal popisky. „Ústřední banka“, se šipkou ukazující na budovu. „Ulice maršála Tita“, na ulici před budovou. „Hlavní pošta“, na boční pohled a detailní dvojobrázek průčelí pošty, sestávajícího z černých děr místo oken, které vypadají jako prázdné oční důlky slepě hledící z fotografie. Zato čtyři okrasní orlové vytesaní z kamene, kteří stojí nad hlavním vchodem s rozpjatými křídly, jako by se právě chystali vzlétnout, zůstávají nedotčeni výbuchem pumy či střelou. Na poslední fotografii z oněch čtyř balíčků je mladý muž, který si zjevně není vědom toho, že ho někdo fotí. V ústech má nakousnutý obložený chléb a dívá se stranou, směrem k nám, jako kdybychom ho právě překvapili u svačiny. U pravého lokte mu leží portrét Jima Carreyho v roli Hádankáře, s pusou roztaženou v šíleném úsměvu, jasně oranžově rezavými vlasy a očima diskrétně zakrytýma zelenou maskou. Pod fotografií je napsáno: Joe, tohle je můj kamarád Karim Zaimović, mladý novinář a velký fanoušek komiksů ze Sarajeva, který pro tebe pořídil všechny tyhle fotky! – Ervin, 21. května 1995 Karim Zaimović pracoval v Sarajevu pro místní noviny (DANI). Měl slíbené zaměstnání u Ervina ve firmě, která nyní působí ve Slovinsku. Těšil se, že bude v komiksovém vydavatelství vykonávat profesi, kterou má doopravdy rád, a na budoucnost, v níž se mu splní všechny sny. Karim Zaimović zemřel následkem zranění hlavy po zásahu granátem na sarajevské ulici v srpnu 1995. Bylo mu pouhých 24 let.

8

poděkování Ervinu Rustemagićovi za to, že znovu prožíval ty dva roky hrůzy a poskytl mi tak nezbytné detaily, jejichž vybavování muselo být bolestivé; Debby K., že stála na stráži, odvracela útoky času a umožnila mi dokončit práci; Bobu Beanovi za jeho zájem a úhel pohledu; Bobu Cooperovi za povzbuzování a vzájemnou komunikaci a Muriel K., bez níž by nic z toho nebylo možné.

„Sarajevské podnebí má velmi kontinentální ráz, léto je krátké a horké, avšak letní noci jsou chladné vlivem stálého větru vanoucího z okolních hor. Zimy jsou bohaté na sníh, a to od listopadu až do dubna. Sníh byl pozorován i v červnu – jak je zaznamenáno ve starých sarajevských kronikách. Válka zatím podnebí nezměnila. Měsíc stále svítí, slunce vychází, prší a také sněží.“ Ze Sarajevského návodu na přežití

obsah kapitola 1: Ervin se vrací do Sarajeva l l l l l l l 11 kapitola 2: Válka je peklo! l l l l l l l l l l l l l 25 kapitola 3: Život v Sarajevu l Edvin stůně l l l l l l 39 kapitola 4: Ervinův dům je zničen l Rodina prchá l l 53 kapitola 5: Útěk do Sarajeva l l l l l l l l l l l l 67 kapitola 6: Narozeninová oslava l l l l l l l l l l 81 kapitola 7: Tábor znásilnění l l l l l l l l l l l l 95 kapitola 8: Noví nájemníci v Holiday Inn l l l l l 109 kapitola 9: Pokus o překročení letiště l l l l l l l 123 kapitola 10: Dobrodruh l l l l l l l l l l l l l l 137 kapitola 11: Ervin je venku l l l l l l l l l l l l 151 kapitola 12: Edina a děti jsou venku l l l l l l l l 165 Poznámka autora l l l l l l l l l l l l l l l l l 179 Epilog l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l l 180

12

kapitola 1 kapitola 2 kapitola 3 kapitola 4 kapitola 5 kapitola 6 kapitola 7 kapitola 8 kapitola 9 kapitola 10 kapitola 11 kapitola 12 ervin se vrací do sarajeva

14

Milí Joe a Muriel, přestože situace v Bosně není vůbec jasná ani klidná, rozhodl jsem se vrátit domů. Odjíždím v neděli ráno autem, spolu se svým asistentem Bucem, který sem přijel před čtrnácti dny, aby mi pomohl dokončit poslední záležitosti a sbalit na cestu. V neděli přenocujeme v Německu a budeme muset přespat i v pondělí buď v Rakousku, nebo ve Slovinsku, abychom přijeli domů za světla. Proto prosím směřujte veškerou poštu, faxy a/nebo telefonáty (po 24. březnu) do naší sarajevské kanceláře: STRIP ART FEATURES Georgi Dimitrova 49 71000 SARAJEVO Tel. (38-71) 455-225, 544-037 Fax (38-71) 46 43 41, Telex 41539 saf V případě, že byste měli nějaké komunikační obtíže a nezastihli nás faxem, použijte faxové číslo naší nizozemské kanceláře (31-8340) 63 165. Osoba pověřená vedením SAF B.V. HOLLAND je paní Ali Magnin-Bultenová a vynasnaží se, aby nám Váš fax přeposlala do Sarajeva. Linky mezi Holandskem a Sarajevem jsou obvykle dobré. Zdraví

16 Na úzké klikaté silnici poblíž severní hranice někdejší Jugoslávie se světla malého vozu zabodávají do vozovky na trase směr Sarajevo… Březen 1992. Zítra za svítání, Buco… bychom měli být doma. První fax: Nemůžu se dočkat, Ervine. Strašně se těším na rodinu. >ekch<, >ekch<. Je noc… Dieslový Opel Kadet přede do rytmu. Krásné zalesněné hory jsou dosud pod vládou zimy. Jestli nepřestaneš tolik kouřit, nedožiješ se vůbec ničeho. Nemůžu se dočkat Ediny a dětí. Vlastně jsem nechtěl, aby se Edina vracela do Sarajeva, ale – stýskalo se jí po otci a bratrovi. A dětem po kamarádech… >ekch<, >ekch<. Ty jsi strašpytel, Ervine. Tutově bude všechno v pořádku. Už se nebojuje.

17 Slunce se odráží od kovu a kamene, když Ervin v dieslovém opelu projíždí ulicemi Sarajeva… Vidíš, Ervine >ekch<, >ekch< Není to tak špatné. Sarajevo vypadá v pohodě. Já ti nevím, Buco. Ve městě je nějaký podivný klid. Koukej… To je táta. Tati! Edvine… Majo! Vy jste tak vyrostli, co jste s mámou odjeli. A to je to teprve 14 dní. Zatím nashle, Ervine. Jedu za rodinou. Tak jo, Buco. Zatím nashle. Ervine… Jsem tak ráda, že jsi tady… stýskalo se nám. Mně taky, Edino. Jak to tu vypadá? Byly nějaké problémy? Mimo město se bombarduje. Srbové útočí na malá města… statky… ale tady to ujde … zatím. Nikdo neví, co bude dál. Já – já jsem šťastná, že jsi přijel, Ervine.

18 Tu noc… Edino… proč nespíš? Je ti něco? Ne, ne, Ervine. Jen… nemůžu spát. Mám takový pocit, nevím pr– Vtom… Výbuchy! Přímo před domem! Edino! Běž pryč od toho okna! Děti–! Postele… jsou prázdné! K-kde jsou? Majo! Edv – M-mami… Já – já se bojím! Už je dobře, Majo. Jsme tady. V Baščaršiji, ve starém městě, prodavači začínají otevírat… …vtom se do mužů, žen i dětí bez rozdílu zařízne salva žhavé ocele a plamenů.

19 Edino… Vezmi věci dětí. Musíme pryč odsud – A-ale… kam půjdem? Tohle je náš domov – Ervine! Ty jsi zpátky! Jen jsem přišel zkontrolo- vat Edinu a děti – Děkuju, Igore. Jsi dobrý soused. Chystáme se odjet – Ne! Právě jsem slyšel v rádiu… Silnice jsou uzavřené! Srbové zabíjejí každého, kdo se poku- sí dostat ze Sarajeva. Ven se nedo- stanete – Co teda můžeme udělat? Když zůstaneme tady, povraždí nás… Nemáme na vybranou, Ervine. „Zastavují auta… vylupují je… bijí a zabíjejí rodiny. „Musíte zůstat, dokud nezjistíme, co se dá dělat, Ervine.“

20 Pane Miloševići… Co je potřeba k zastavení bojů? O co Srbům jde? Jen o mír a navrácení našeho území. Chceme jen chránit sebe a vládnout ve své vlastní zemi! Muslimové a Chorvaté nás, Srby, vždy drželi v područí… v porobě. Teď přišel čas, abychom se osvobodili! Ukončili léta – ne, staletí útlaku… …očistili se od ostatních národ- ností! Nikdy by mě nenapadlo, že se dožiju toho, že budu litovat konce komunismu. Četnici se aspoň báli rudého medvěda… …proto nedávali nenávist otevřeně najevo! Teď nastane hrůzovláda bez strachu z odvety. Jedině OSN – nebo USA je dokážou zastavit.

21 Srbské jednotky proudí do ulic Sarajeva… Vylezte, psi muslimský! Nesnažte se před náma schovávat. Co-co po nás chcete? Všechno! I tvoji fešnou dceru. Tati! Nenech je – Ticho! Ty se mi šikneš, holka! Copak jste zvířata? Nechte ji. Nechte moji dceru! Má štěstí, že jsme si ji vybrali… pro potěšení. Zastřel ho! V matném světle skomírající žárovky tančí Ervinovy prsty na klávesnici počítače… …a píšou zprávy, jimiž udržuje kontakt se světem mimo Sarajevo.

22 Milí Joe a Muriel, koho by napadlo, že k tomuhle dojde? Je to jako zlý sen. Výbuchy granátů nepřestávají. Elektřina pravidelně vypadává. Vodovodní potrubí je děravé. Lidé stojí celý den ve frontě na vodu. Je těžké sehnat palivo na vaření. Děti riskují životy, když pomáhají rodičům nalézt něco hořlavého… Zdá se, že odstřelovači mají velkou zálibu v zabíjení dětí. Možná to dělají, aby vylákali dospělé, kteří zraněným dětem vybíhají na pomoc.

23 Proč to dělají, tati? Letadla hrozně rámusí… proč? Já-já… nevím, Edvine. Copak nevědí, že nás děsí? A musíme se schovávat ve sklepě. Chtějí nám ublížit, tati?

24 Děti myšlenku na smrt neberou vážně. Pojem smrti je jim neznámý. Radostné zvuky dětské hry lákají další děti. Palba odstřelovačů je poučením pro ty, kdo přežijí, a ostatní připraví o budouc- nost, jež nikdy nenastane. Vyplácí se prémie za zmaření mladého života? Jaká je cena života dítěte, které mohlo být dalším Picassem… …nebo da Vincim… nebo Beethovenem? Nebo vaším dítětem?

25 Přes den je Ervin doma ve sklepě a stále pracuje. Jak se má rodina, Buco? Špatně, Ervine. Myslím, že to ještě chvíli půjde z kopce. Musíme od- tud... Vy- padnout ze Sarajeva. To je příliš nebez- pečné, Ervine. Vždyť ani nejde vyjít na ulici. Máme známé… a nějaké peníze. Třeba si můžeme cestu odsud za- platit –? Občas se to podaří… ale… je to velké riziko. A není dobré to podnikat s dětmi. Nejde dostat pryč ze Sarajeva aspoň děti? Mimo nebezpečí? Jedině po- kud jsou zmrzačené, Ervine… a nemohou tu dostat zdravotní péči. V noci bombardování pokračuje… Sakra, k zemi, Buco! Od okna! Edino… vezmi děti – a běžte do sklepa!