Nový Zéland - Práce, cestování, tramping - Cesta druhá

nový zéland Práce, cestování, tramping CESTA DRUHÁ Michal Cigánek

2

Michal Cigánek NOVÝ ZÉLAND Práce, cestování, tramping Cesta DRUHÁ

4

nový zéland Práce, cestování, tramping CESTA DRUHÁ Michal Cigánek

Poděkování: Evě Cigánkové Ince Michel Michal Cigánek: NOVÝ ZÉLAND, Práce, cestování, tramping – Cesta DRUHÁ Copyright © 2016 Michal Cigánek Photo Copyrigt: © 2016 Michal Cigánek (není-li uvedeno jinak) All rights reserved. No part of this book may be reproduced in any form or by any electronic or mechanical means, including information storage and retrieval systems, without permission in writing from the publisher. Czech Edition Copyright © 2016 ISBN 978-80-87044-91-9 (soubor) ISBN 978-80-87044-97-1 (2. díl)

obsah Cesta druhá – úvod 7 Let 9 Pasová kontrola a výslech na immigration 12 Working Holiday Scheme 17 Práce 17 Příprava na práci před cestou 18 Agentury a zprostředkování práce 19 Jiné způsoby shánění práce 21 Sezonní práce 22 Dobrovolnické práce 22 Práce na plný úvazek 23 Kde a kdy hledat práci 23 Vinařství 25 Kiwi 29 Jablka 31 Ostatní práce 32 Severní nebo Jižní? 34 Auto 35 V Aucklandu 36 Poloostrov Coromandel 42 Kaimai Mamaku Forest Park 46 Rotorua a Taupo 55 Tongarino National Park 59 Clive a změna plánu 73 Zpátky v Hastingsu 75 Cape Kidnappers 77 Maraetotara Falls 78 Cesta do Wellingtonu 78 Loučení s holkami 85 Christchurch po zemětřesení 87 Cesta do Mt. Cook 88 Aoraki/Mt. Cook 90 Wanaka 97 Mount Aspiring National Park 99 Glenorchy 111 Caples, Greenstone a Mavora Lakes 113

Milford Track a Fiordland National Park 121 Trable s Immigration 126 Trable s Evčou 132 Hanmer Springs 139 Harper Pass 156 Otira 159 Arthur’s Pass 163 Kaikoura a pozorování velryb 167 Picton 169 Kahurangi NP a Heaphy Track 169 Leslie-Karamea Track 180 Tongariro Crossing 197 New Plymouth 200 Lyžovačka na sopce a koupání v moři 203 Kam vyrazit příště 205 Te Araroa 208 Jak plánovat trasy 208 Rybaření 209 Vodáctví, kajakářství 210 Lov a sportovní střelba 210

cesta DRUHÁ úvod Toto je druhý díl mého putování po Novém Zélandu, zemi, která je ideálním místem pro trampování. Jedná se o cestopisné vyprávění formou deníku. Pro čtenáře není nutné, aby si četl první díl, přesto na něj budu odkazovat a o některých věcech se nebudu rozepiso- vat. V druhé části se věnuji spíše událostem, které se staly, popíši další národní parky a jednotlivé tracky, ale doplním i další informace týkající se práce pro držitele pracovních víz. Nový Zéland jsem v roce 2009 navštívil na WHS (Working Holiday Scheme) na jeden rok a v roce 2013 na turistické vízum. Pro cestování jsem zvolil podzim, tedy přesněji podzim na jižní polokouli. Podzimní čas má několik výhod. V horách nehrozí jarní laviny a povod- ně, tracky jsou stále upravené, turistů není mnoho, ceny mimo sezonu bývají nižší, není tak velké vedro, v určitých místech nejsou kvanta vos a sandflies a většina great walk tracků je volná a není potřeba huty (chaty) rezervovat dopředu. Pro fotografování nemusí být sice nejvhodnější počasí, leč hory už jsou posypané prvním sněhem, jenž jim dává specifické kouzlo.

10

Let 19. 3. 2013. Zápis číslo jedna ze dnů 16. až 18. 3., tedy z odletu a následného příletu na Nový Zéland. V sobotu 16. 3. jsem odlétal v 19:50 se společností Korean Air z letiště Václava Havla v Praze. U baličky na batohy jsem měl sraz se slečnou jménem Lucka, která chtěla poradit s prací na Novém Zélandu a dozvědět se další informace. Chvíli po páté hodině už jsme seděli v kavárně, pili čaj a já jí dával různé tipy a radil triky, co a jak na Novém Zélandu dělat a kde. S tě- mito radami mám celkem zkušenosti. Ra- dil jsem už mnoha lidem přes internet, co, kde a kdy dělat, protože jsem se zúčastňoval debat na internetových fórech, kde si pře- dávali zkušenosti všichni ostatní. Měl jsem tedy přehled, co se kde na Novém Zélandu šustne, a radil ostatním Čechům přes e-mail ještě hodně dlouho po zakončení svojí prv- ní cesty. Také teď před odletem, kdy jsem Bin s jablky v řádku.

hledal spolucestovatele, se mně ozvalo ně- kolik dobrodruhů nebo pracantů-zájemců a chtěli poradit. Dokonce i přes telefon nebo Skype. Po dvou čajích jsme se rozloučili a já vyrazil k pasové kontrole. Shodou okolností jsem si vybral okénko s policistou, kterého jsem se asi 30 minut předtím ptal, kde jsou na letišti toalety, takže mě „lišácky“ (když jsem mu podával pas) překvapil otázkou: „Tak co, našel jste ty záchody?“ Zprvu jsem nechápal a zatvářil se asi hod- ně zmateně, ale pak mi došlo, kdo se mě vlastně ptá. Letadlo mělo pár minut zpoždění, ale po odbavení jsem trávil čas s Evou. Seznámil jsem se s ní před týdnem na internetu a zjis- til, že letíme stejným letadlem. S Evčou ne- byla nuda, vlastně s ní nebyla nuda nikdy, a tak čekání rychle uteklo. V letadle jsem si sedl k okénku a celkem rychle se na sedačce uvelebil. Na druhé stra- ně asi tři řady za mnou seděly Evča s Šár- kou. Šárka se s Evou seznámila také přes internet, právě kvůli cestě na Nový Zéland. S ní jsem však před odletem nekomuniko- val. Od Evči jsem věděl, že je to holka do ne- pohody se smyslem pro humor. Když jsme se odlepili od země, upozornil jsem letušku, že mi nejde obrazovka u televize. Byl jsem ujištěn, že závada bude co nejdříve odstra- něna. Ale po několika marných pokusech se mně dostalo nabídky, abych se přesunul do předposlední řady v letadle, kde bylo dokon- ce více místa, a seděl jsem i kousek za hol- kami. Cesta do Soulu proběhla naprosto hladce, akorát že jsem moc nespal. Zkoušel jsem se uspat koukáním na Skyfall a požil dobrůtku kozlík lékařský. A zatímco mého souseda film uspal hned po deseti minutách, mně nepomohla ani první půlhodinka. Po výstupu v Soulu jsme s Evou prochá- zeli po Incheonu (jméno tohoto letiště) a za- bíjeli čas konverzací, kterou mi dovoloval můj cestou a filmem znavený mozek, jemuž se dostalo necelé hodiny spánku. Evča, ač toho naspala ještě méně, byla v mnohem lepší kondici. Byla tedy moderátorkou zá- bavy a její temperament jsem si vysvětloval tím, že nezhlédla Skyfall. Až později jsem pochopil, že to je tím, že je prostě k neutahání. Evča byla vždy plná energie, dobré nálady a optimismu. Dokon- ce i když byla nemocná a ležela s horeč- kou v posteli, byla s ní legrace. Chraplavým hláskem dělala, že rozdává rozkazy, seděla na posteli a lžičkou od čaje mávala jako paní učitelka ukazovátkem. Evča vlast- ně byla paní učitelka, jenže to já nesmím prozrazovat a je to docela jiný příběh, kte- rý do mého deníku nepatří. Dovolím si jen zmínit, že se z ní občas učitel jakoby vyno- řil – vždycky když si chtěla prosadit svou. V tu chvíli se začala k oponentovi chovat jako k žákovi. A pokud její diktátorský po- stoj nezabral, začala být agresivní, což se mohlo projevit například vrhnutím se opo- nentovi po krku s výkřikem: „Já tě uškrtim, ty smrade jeden malej!“ nebo aby změnila repertoár: „Aaaagrrrháááaahááá, já tě zabi- jůůů.“ Avšak tyhle agresivní útoky většinou končily oboustranným smíchem a jejími slovy: „Ty seš moje malý zlobidlo, viď?“ V 16:20 korejského času jsme nastoupili do Boeingu 747 a usadili se do o něco málo pohodlnějších sedaček, než jakými byl vy- baven předchozí 777. Tentokrát už seděla Evča vedle mě. Podařilo se nám vyjednat s letuškou, že jsme se mohli sesednout, protože vedle mě bylo místo volné. Nebyl to problém, ale taková změna se musí v le- tadle nahlásit, aby věděli, kde vás najdou, a počítali s vámi s jídlem, což je vlastně na celém dlouhém letu to nejdůležitější. Cesta tedy nudná nebyla, ale únava byla silněj- ší než já a dohnaly mě kozlíkové bylinky, a tak se mi podařilo zamhouřit oko. Nebylo to sice spaní v kuse, přesto jsem si odpoči- nul. Evče se tolik spát nedařilo, a proto mě laškovně častovala různými vtípky: „Tak a teď budeš mít hlídku ty a já si zdřímnu jo?“ „Dobře, tak spi, dobrou.“ „Aghgrrr, já neusnu, to není fér, a ty tak krásně spíš.“ Chvíli jsem zase spal, a když jsem se vzbudil, Evča vedle mě byla vzhůru a plna elánu: „Si jako nemysli, že teď zase usneš! Teď budu spát já,“ řekla až zoufale, „a hlídku máš ty!“ Usmál jsem se a kozlík znovu za- bral. Vinice v okolí Blenheim. 10

13

Pasová kontrola a výslech na immigration Po přistání v Aucklandu jsem byl podroben dvouhodinovému výslechu na immigration, kde jsem se snažil novozélandskou úřed- nici přesvědčit, že jsem nepřiletěl na Nový Zéland ilegálně pracovat. Dostal jsem se k pasové kontrole na řadu jako jeden z po- sledních a předal celnici svůj pas s vyplně- nou kartou, kterou dostanete už v letadle. Tu musíte vyplnit a deklarovat, že je vše pravdivé. Už jsem ji znal z minula, správně ji vyplnil a samozřejmě i pravdivě udal moji předchozí návštěvu. Celnice měla nejprve problém s mým pasem. Projížděla jej pří- strojem, ale očividně bez výsledku. Asi po šestém pokusu se pas chytil a já si celkem oddechl. Následně se chvíli dívala do počí- tače. Pak pravila: „Ale vy jste už na Novém Zélandu byl,“ a významně si začala prohlí- žet vyplněnou kartu. Poté zvedla telefon a někam zavolala. Pustila mě za přepáž- ku, ale můj pas si nechala a přikázala mi, abych tady počkal, a ukázala na lavičky, které byly přes chodbu u zdi. Potkal jsem tady Šárku s Evou. „Tak co, deš nebo co?“ „Nejdu, nemám pas. Mají nějaký problém, musím tu počkat, počkejte na mě venku.“ „Okey.“ Pak přišla úplně jiná paní, promluvila si s celnicí a ta jí předala můj pas. Sdělila mi, abych ji následoval, a odvedla mě do kan- celáře. Začínal jsem tušit, že se schyluje k nějakému průseru. Posadila mě ke stolu a na chvíli odešla. Využil jsem této příle- žitosti, abych napsal Evě SMS, ať na mě nečekají, že se to protáhne: „Asi to bude na dýl… jděte se ubytovat. Jestli mě pustí, tak vás najdu.“ Východ slunce na Waihi Beach. 12

„Měla jsem s tebou počkat… nemůžu ně- jak pomoct???“ „Ee, v poho.“ Novozélandská úřednice se vrátila. Hodi- la na stůl desky a zatvářila se velmi důle- žitě. Asi tak, jak se ve filmech tváří úřed- ník konstituční monarchie, a pravila: „Tak začneme. Budete mi rozumět, když budu mluvit takhle, nebo mám mluvit pomaleji?“ „Takhle vám budu rozumět.“ Ačkoliv bylo moje IQ dosti sníženo úna- vou z cestování, byla konverzace vedena v naprosté pohodě. Až asi na dva případy jsem rozuměl každému slovu a neměl jsem problém vyřknout jakýkoliv argument, kte- rým jsem byrokratku přesvědčoval o tom, jaké důvody mě na Nový Zéland přivádějí, kolik mám s sebou peněz, zda mám zajiš- těné ubytování, zpáteční letenku, co a kde jsem dělal v posledních letech, z jaké jsem rodiny a jaký je můj charakter. Začala tím, že nemám pevně stanovený den a čas odletu, a mám letenku, kterou je možné si přebukovat na později. Měla tedy podezření, abych zde nebyl rok a nepracoval na černo. Asi 20 až 30 minut jsme se věno- vali tomu, co jsem dělal na Novém Zélandu, když jsem tu byl posledně, kde jsem praco- val, kde cestoval a proč. Velmi ji zaujala in- formace, že jsem nedostal od jednoho kon- traktora zaplaceno. To jsme probírali také několik minut a ujistil jsem ji, že patřičné stížnosti jsem již podal a několikrát urgo- val. Nicméně oceňuji to, jak mi v této věci chtěla vyjít vstříc. Taky byla šokovaná, jaké všechny aktivity se dají na Novém Zélandu provozovat a kde. Překvapení netajila ani nad Kaimai Mamaku Forest parkem, jehož Pohled z Cathedral Cove Walk. 13

16

Pohled na moře z pláže u Cathedral Cove.

existence pro ni byla novinkou. Když jsem jí vysvětlil, jaká její rodná země doopravdy je a jak to vypadá tam dole na jihu, byla již přesvědčena, že jsem opravdu dobrodruh a možná blázen, zamilovaný do krás přírody. Také jsem jí vysvětloval, že jedinou možností pro mě je dostat „job offer“ nebo začít na No- vém Zélandu podnikat. Což jsem moc dobře věděl, protože jsem před odjezdem věnoval hodně času tomu, abych zjistil, jaké jsou moje možnosti, a přemýšlel i o menším pod- nikání zde. Musel jsem tu paní přesvědčit, jinak bych letěl nejbližším letadlem domů. „Přeci nehodlám riskovat to, abych tu pracoval na černo, a pak se sem nemohl v budoucnu opět vrátit.“ Věřím, že moje dobré úmysly a čisté svě- domí mi pomohly k tomu, abych obstál. Moje další znalosti z novozélandského právního a imigračního prostředí ji pře- svědčily, že nepatřím k těm Čechům, kteří sem jezdí na černo pracovat, a souhlasila s tím, že přesvědčí své nadřízené, kteří mají rozhodnout, zda mi bude uděleno tu- ristické vízum. Sbalil jsem si tedy do obál- ky všechny peníze, které jsem byl předtím nucen vyskládat na stůl, vzal si zpět výpis z účtu a letenku a ostatní věci, jež chtěla vidět. Odešla za nadřízenými, já zamrkal do kamery na mé pozorovatele a čekal na ortel. Zanedlouho se vrátila a odvedla mě k policistce, abych se ještě chvíli potil. Na- konec jsem ale vízum dostal. Podmínky pro vstup na Nový Zéland si můžete najít na webových stránkách naše- ho ministerstva zahraničí, ale doporučuji si ověřit aktuální informace na stránkách www.immigration.govt.nz. Pro běžného ces- Cathedral Cove. 16

tovatele však platí, že musí mít pas s plat- ností ještě tři měsíce po plánovaném datu opuštění země a mít zpáteční letenku nebo peníze na její pořízení. Dále mít finanč- ní prostředky, jejichž požadovaná výše se může lišit dle víza, na které jedete. U WHS stále platí, že musíte disponovat 4200 do- lary buď v hotovosti, anebo je prokázat po- mocí výpisu z účtu vaší banky. Ten mějte pro všechny případy v angličtině a zkontro- lujte si, že vám ho v bance vskutku poskytli v tomto jazyce. Slyšel jsem však i o tom, že si úředník může finance ověřit z vaší kre- ditní karty, přesto bych se raději spoléhal na výpis. Dále byste měli být pojištěni a být v dobrém zdravotním stavu. Pokud chcete v současné době vstoupit na cestovní ví- zum, pak si připravte 1000 dolarů na kaž- dý měsíc vašeho plánovaného pobytu. Procházel jsem sám po halách letiště, kde už nikdo nebyl, a hledal svůj batoh. Prošel jsem výstupní kontrolou, kde jsem si musel zavolat obsluhu, aby se mnou probrali všechny formality a bezpečnost- ní prohlídku, a vysvětloval, že nepřiletělo žádné extra letadlo, ale že jsem byl na im- migration. Slitování však se mnou neměli. Novozélandští úředníci jsou důslední a vědí moc dobře proč. Ujišťoval jsem je, že moje boty do hor jsou očištěné od půdy a semí- nek a že jsem si moc dobře vědom důvodů, které je vedou k tomu, aby tyto prohlídky dělali. Země tak chrání nejen svoji přírodu, ale i zemědělství před zavlečením chorob z celého světa, a právě proto, že tu nejsou, mají konkurenční výhodu na trhu země- dělských plodin. I přesto, že jsem si toho vědom, byl jsem nucen boty ukázat. Vybalil Údolí Waitawheta. 17

20

jsem tedy na stůl polovinu batohu, abych se dostal k pohorkám. Celník na první botu koukl jedním okem, hned poznal, že je vše v pořádku, a odložil i kartáč, kterým nor- málně boty čistí. Už nechtěl vidět druhou, ale tentokrát jsem na důslednost dbal já. Když už jsem se s tím musel vybalovat, tak se podíváš, ty kujóne, říkal jsem si v duchu a vnutil mu, aby si prohlédl i druhou botu. „V pořádku, v pořádku...“ mával rukou a kýval hlavou nad mými opucovanými ko- míny, které byly větší než jeho šišatá hlava. „Welcome to New Zealand, Sir, Kia ora.“ „Thank you.“ Děkuji a v duchu si říkám, že se to taky mohlo obejít bez toho divadla. „Kudy se jen dostanu ven? Aha, asi tudy? Jo, to bude ono,“ přemýšlím nahlas a v mém nitru se děje cosi mimořádného. Jsem na Novém Zélandu. Procházím klimatizovanou halou a po- zoruji usměvavé lidi. Vycházím ven, opírá se do mě horko a cítím čistý vlhký vzduch. Ostré sluneční světlo, vůně, palmy. Všech- no to vnímám. Jako před lety. Je mi úplně jedno, že se mi motá hlava a není mi dobře. Jsem tady. Working Holiday Scheme Odjel jsem do města a ubytoval se v Xbase. Únava, bolesti v celém těle, motání hlavy, mořská nemoc. Oběd v „mekáči“. Pak ener- gy drink a sraz s holkami, abych je provedl po městě. Zařídily si některé věci, proto- že jsou tady na WHS, tedy stejně jako já, když jsem tu byl posledně. Working Holi- day Scheme je pracovní vízum, které může získat mladý člověk od 18 do 35 let. Když jsem tu byl v roce 2009, byla horní hra- nice pro Českou republiku pouze 30 let. Ministři zahraničí obou zemí se ale dohodli a od roku 2010 platí prodloužení do 35 let, jak je to obvyklé. Také počet Čechů, kteří mohou tohle vízum dostat, vzrostl z 1000 na 1200. Avšak vzrostl i počet žádostí. V roce 2009 nebyl problém sehnat vízum v srpnu, ale dnes jsou již v březnu všechna místa obsazena. Proto doporučuji zažádat si o vízum dopředu a nenechat nic náho- dě. Pokud však máte například německý pas, nemusíte zoufat, protože pro Němce je počet pracovních povolení neomezený. Někdo volí i způsob, že přicestuje na turis- tické vízum, a o WHS požádá až na Novém Zélandu. To mi přijde riskantní, protože ho taky nemusíte dostat a museli byste z No- vého Zélandu zase pryč. Nyní platí, že se kvóta otvírá 5. března a na konci března už není místo. To se však může v dalších letech změnit, stejně jako se mění pravidla. Napří- klad od dubna 2014 lze podat žádost pouze on-line. Vízum začne běžet ode dne vstupu na Nový Zéland. Není tedy podstatné, kdy o něj žádáte, ale začíná dnem, jehož datum vám přiklepne celník razítkem do pasu. Toto razítko si raději zkontrolujte! Byl jsem svěd- kem toho, kdy celník místo razítka „WHS“ dal klukovi razítko „visitor“. Zjistil to až při vyřizování IRD number a byl nucen jít na immigration a složitě dát vše do pořádku. Holky si tedy zažádaly na poště o IRD number. Číslo, které musí dostat každý, kdo chce požádat o práci. Toto číslo slouží jako identifikace pracovníka a pro vyřízení daní a nelze bez něj nikoho legálně zaměstnat. Úřad by vás měl do 14 dnů vyrozumět a čís- lo vám poslat na vámi stanovenou adresu na Novém Zélandu. Většina lidí to řeší udáním adresy ubytovny, kde bydlí, a dohodnou se, aby jim pak případný dopis někam přepo- slali, nebo jim číslo přečtou do telefonu nebo napíšou SMS. Je zde však i možnost zavolat do Inland Revenue, kde vám číslo sdělí. Do budoucna očekávám možnost získat číslo přes mobilní aplikaci. Na poště si můžete otevřít i bankovní účet, což holky udělaly. Já jsem měl posledně účet u ASB Bank, ovšem pošta má své výhody. Má pobočky a bankomaty v každém městě a tuším, že měli otevřeno i v sobotu. Platební kartu vám však nevystaví na počkání. Ale to se mohlo už změnit. Všichni jsme si koupili SIM karty do telefonů a šli na jedno pivo a pak spát. Práce Práci na Novém Zélandu jsem v předchozím dílu popsal jen okrajově, a protože jsem už odpověděl na hodně dotazů přes Skype, e- -mail nebo i ústně, rozhodl jsem se, že se o informace, hlavně ohledně míst, kde pra- covat, podělím i zde. Snad tím pomůžu rozšířit řady těch, kteří díky mojí pomo- ci získají práci nebo ještě lépe nezískají Waitawheta River. 19

22

Těsně před vstupem do Kaimai-Mamaku Forest Park.

práci špatnou. Budu vycházet především z vlastních zkušeností, týkajících se sice pouze dvou sezon, ale taky z rad mých novozélandských kamarádů a především ostatních sezonních nádeníků, kteří vyjeli na Nový Zéland podobně jako já. Budu vy- cházet i z toho, co se probíralo na různých internetových diskusních fórech o tom, co si mezi sebou povídají ostatní, a z otázek, které jsem si kladl já sám. Také se tu poku- sím co nejlépe odpovědět na dotazy, které mi za dobu od vydání prvního dílu přistály v e-mailové schránce. Tento návod neberte jako svatou pravdu, protože se vše rok od roku mění, ale pevně věřím, že vám ušetří spoustu času, který byste jinak museli trávit surfováním po in- ternetu, než byste získali aspoň základní přehled. Příprava na práci před cestou V první řadě doporučuji, abyste s pracov- ní přípravou začali už před vycestováním. Tím nechci říct, že máte běhat po parku stříhat stromům větve nebo vyrazit sbírat jablka k frekventované silnici. Pokud chce- te pracovat v zemědělství, bude se vám dobrá fyzická kondice hodit, ale především věnujte nějaký čas sběru informací. Pokud čtete to, co píšu, je to vlastně takové moje poloviční nošení sov do Athén, nicméně si nemyslím, že vše pochytíte z těchto řád- ků. Já osobně jsem trávil dny na internetu a sháněl informace, kde se jen dalo. Udě- lal jsem si jasno, kdy a kde budu pracovat a kde a kdy cestovat. Takový celkový pře- hled je vhodný k utříbení si základních pri- orit a možností mít kdykoliv rezervní plán. Sezonní práce totiž nezačínají každý rok Horký pramen s bublajícím bahnem na břehu jezera Rotorua. 22

ve stejný den, ale jsou logicky závislé na přírodě. Velmi častým dotazem bylo, zda je dobré si nějakou práci zařídit dopředu přes inter- net, už z České republiky. Osobně neznám nikoho, komu by se to povedlo, ale slyšel jsem přímo od kontraktorů, jak přes inter- net občas někoho naberou. Leč „používají“ ho jen v krajní nouzi. V takovém případě pak kontraktor očekává, že budete do dvou dnů k mání. Některé agentury, zejména spojené přímo s českými občany, vám přes internet naslibují i práci dopředu, ale na to se nespoléhejte. Práci budete mít vždy jis- tou až po sepsání smlouvy. Agentury a zprostředkování práce Různé agentury, jež najdete, vám budou slibovat práci a mnohdy budou chtít za zprostředkování zaplatit. Od nich se oče- kává zařízení práce i ubytování a pomoc s vyřízením IRD number nebo s asistencí při zřízení bankovního účtu. Nečekejte však, že vám najdou práci ihned, a už vůbec ne, že budete mít práci jistou, kdykoliv v roce bu- dete chtít na Novém Zélandu pracovat. Tyto agentury se většinou soustředí na určité odvětví, jako jsou práce v zemědělství nebo v hotelech či v mrazírnách a baličkách, ale už vám nezajistí práci na opačné straně země v době, kdy má „jejich“ odvětví plné stavy nebo je mimo sezonu. V takovém pří- padě se vám budou se smutným výrazem omlouvat, že práce není, ale peníze, které jste agentuře zaplatili, zpět nedostanete a budete mít naprosto zbytečný pocit, že jste podvedeni. Nejste. Agentura vám ne- může snést modré z nebe. Upřímně řeče- Sekvojový les Redwood Growe. 23

no, slouží spíš jako takový uklidňující lék, abyste nebyli vystresovaní, že neseženete práci. Další agentury, které budete nuceni vyu- žívat, jsou ty, které pracují přímo pro far- máře nebo kontraktory. Kontraktor není nikdo jiný než firma, která je najatá přímo farmářem či managerem, aby zařídila určité práce na vinici či zajistila a realizovala práci ve skladech, baličkách nebo pro síť hotelů. Tito pak mají ty nejlepší informace a seže- nou vám práci zadarmo, neboť jsou placeni přímo farmářem. Dostanete zaplacenou na- prosto stejnou mzdu jako jakýkoliv jiný děl- ník, protože sezonní pracovníky v tomto hájí zákon. Kontraktoři jsou najímáni podobně jako pracovní agentury u nás. Dostávají za- placeno přímo za službu. Nemusíte se tedy obávat nějaké pyramidové hry, kdy vás od farmáře bude dělit několik agentur, kterým budete odevzdávat část svého platu jenom proto, abyste měli práci. Další zajímavostí, se kterou se při shá- nění práce můžete setkat, je, že vám ji slíbí ubytovna. To funguje tak, že přijedete do městečka a vyberete si ubytování, jež vás vyjde o několik dolarů za týdne dráž než jinde, nebo zkrátka dáte přednost horší- mu ubytování v naději, že najdete práci snáz než v jiné ubytovně. A opravdu, vše bude nasvědčovat tomu, jaký je manager vaší ubytovny kouzelník ve shánění práce. Práci ihned dostanete. Ale stalo by se tak, i kdybyste obešli několik agenturu nebo se poptali jiných cestovatelů. Trefili jste se totiž zrovna do chvíle, kdy je práce všude. Počkejte si však na chvíli, kdy práce nebu- de nikde. Vašemu kouzelnému managerovi Pohled na Tongariro National Park přes jezero Taupo. 24

Pohled na Ngauruhoe při pokusu vystoupit na Ruapehu. najednou dojde čarovná síla. Jinak obecně platí, že jakýkoliv manager backpackeru vám rád pomůže sehnat práci, pokud o ně- jaké ví. Ojediněle se vám může podařit poptat se s úspěchem na nějakou práci v kancelářích Work and Income, ale spíš spoléhejte na to, že vám oznámí, že vyřizují práci pouze pro občany Nového Zélandu. Jiné způsoby shánění práce Úspěšné může být tzv. door to door sháně- ní práce, což není nic jiného než chození od jedněch dveří ke druhým a vyptávání se. Ve městě tak můžete narazit na práci v kavár- ně, v hotelu, v restauraci či v obchodě s ob- lečením. V mnoha případech však dostanete do ruky formulář, který skončí na hromadě jiných. To se stává zejména u fastfood re- staurací. Při objíždění farem můžete také na něco narazit, ale opět spíš uslyšíte, že se máte zeptat raději agentury, která pro ně brigádníky shání. Velmi užitečné informace o práci lze však sehnat z inzerátů. Nejen sdílené ubytová- ní nebo ojeté auto, ale i krátkodobou práci nebo práci spjatou s ubytováním může- te sehnat na inzerát. Najdete je například v supermarketech na zdi u východu. Ně- kdy na nástěnce v turistických informacích nebo právě v již zmíněném Work and Inco- me, kde vás u nástěnky s inzeráty nikdo rušit nebude. Jednat se může o zázračnou práci za velké peníze nebo jen o přivýdělek či pár dolarů za venčení psa. Velmi praktic- ké je také zakoupení časopisu, vycházející- ho tuším jednou týdně, který je k dostání v supermarketech. Už si nepamatuji jeho 25