Časopis IRIS 10/3

3/10 Expedice Soukup Princův lemur Obrněnec z Asie Hlavní sponzor ročníku 2010 ROČNÍK 8 / ČÍSLO 3 • LÉTO / PODZIM 2010 • NEPRODEJNÉ ČTVRTLETNÍKOZOOLOGICKÉABOTANICKÉZAHRADĚMĚSTAPLZNĚ,PŘÍRODĚAEKOLOGII ZOOLOGICKÁABOTANICKÁZAHRADAMĚSTAPLZNĚ... NEJNAVŠTĚVOVANĚJŠÍ TURISTICKÝ CÍL V PLZEŇSKÉM KRAJI OD ROKU 2003 Ministerstvo životního prostředí Vydává:

IRIS 2 Kaleidoskop Měla jste pravdu, paní náměstkyně! Hlavním výstupem letošního, v pořadí III., ročníku kovářského sympózia na statku Lüftnerka bylo dva metry měřící logo plzeňské kandidatury na Evropské hlavní město kultu- ry 2015. Pět dnů ho kovalo sedm uměleckých kovářů jako dar západočeské metropoli. Při křtu šampusem se logo, jak ještě bylo horké z kovář- ské výhně, zahalilo do obláčku vodní páry. Náměstkyně primátora JUDr. Marcela Krejsová tento okamžik pohotově a vtipně komentovala slovy: „ Je vidět, že je Plzeň žhavým kandidá- tem.“ A měla pravdu! Mezinárodní komise 8. září skutečně rozhodla v soutěži mezi metropolí na západě Čech a Ostravou ve prospěch Plzně. Kovářského sympózia se zúčastnilo na 50 kovářů, z toho dvě desítky učňů. Pro ty to byla jednak pří- ležitost se po boku skutečných mistrů svého obo- ru něco přiučit, jednak se zde setkali s takovými legendami, jakými jsou Miloslav Trefanec z Kla- tov – držitel titulu Nositel tradice, umělecký kovář Ivo Rudolf z Bečova, evropsky uznávaný umělec- ký kovář Karel Bureš, kovotepec Zbyněk Pechál z Moravy či přední český podkovář Karel Kysilka. Pořadateli sympózia byli Kováři Plzeňského kraje a Společenstvo kovářů Čech, Moravy a Slezska. (pmf) Foto Jaromír Pech Sbíráme hliník: První prvenství Plzně Jižtradičnísběrpotravinářskýchhliníkovýchoba- lů (víček od jogurtů, fólií z čokolád a tavených sýrů, krabiček od paštik, nápojových plechovek) organizovaný časopisem IRIS na počest Dne Země je především doménou škol na Plzeňsku. Pusťme se s vervou do shromažďování tohoto cenného odpadu i v novém školním roce, to je vzkaz z již druhého hliníkového happeningu žáků ze ZŠ v Dolní Bělé na severním Plzeňsku 17. září před hlavní bránou do plzeňské zoo- logické a botanické zahrady. V loňském roční- ku sebrali 226kg této suroviny, což byl druhý nejlepší výsledek. Nejpilnější – s 504kg – byly opět děti ze ZŠ a MŠ v Městě Touškově, rovněž z okresu Plzeň-sever. Z mateřinek se nejvíce činila 55. v Plzni – 62, 75kg. Celkem se poda- řilo díky této akci zachránit na Plzeňsku 880kg hliníku, který by jinak skončil na skládkách. A jak se snažili v dalších městech, kde také sbírají hliníkové obaly od potravin? Domažlice 656,2 kg, Horšovský Týn 165,3 kg. Všem, kteří se zasloužili o první prvenství Plz- ně, patří velké poděkování organizátorů. (hš) V plzeňské 91. MŠ v Jesenické ul. sebrali 15kg hliníkového odpadu a do Kilometrovky u pří- ležitosti Dne Země ho přinesli v této umělecky ztvárněné podobě. Na snímku je učitelka Iveta Burešová se žáčkem Viktorem Kloudem. Foto IRIS Miroslav Volf Zabavit, zpestřit den, to je hlavní poslání maket termitiště, jež se o prázdninách objevily ve výběhu šimpanzů. Ti však z něho nedolují termity, ale med, který jim do něj pravidelně vkládají jejich ošetřovatelé. „ Je to jeden z enrichmentových prvků,“ vysvětluje velká propagátorka využívání této moderní metody při chovu inteligentních zvířat v lidské péči, ošetřovatelka primátů Alena Faflíková. Enrichment u šimpanzů v plzeňské zoo má však i další podoby: „ Opice dostávají papírové krabice, kelímky a jutové pytle naplněné potra- vou, nebo pet lahve s pitím či dřevěné kostky. S těmi si ale hraje jen nejmladší samice Bamia, které bylo v září sedm let. Dospělci mají velký zájem o jutové pytle. Po vyprázdnění je nosí na hlavě, nebo jako šálu a dokonce je používají jako stavební materiál na večerní hnízdo, jež si sta- ví denně před spaním. Dělali jsme také pokus se starým oblečením. Vyplnili jsme je dřevitou vlnou a naaranžovali do ubikace jako figurínu. Na video jsme natáčeli jak se budou šimpanzi chovat. Imitace lidské postavy měla životnost jen několik vteřin! Oblečení pak nejvíce zajímalo samozřejmě puberťačku Bamiu a nejstarší, třia- třicet let starou samici Ginu. Zřejmě zavzpomína- la na dětství v cirkuse, protože jako jediná věděla jak správně obléct tričko.“ Termitiště musela být vyrobená z materiálů, které odolají šimpanzí síle – a ta vydá přibližně za tři dospělé muže. Musela být také dostatečně ukotvená do země, jinak by se za chvíli válela po trávníku. Větší je pro misku se sladkou míchanicí, kdy šimpanz musí klacíkem potravu dostat ven, a další – menší – na oříšky, rozinky apod. Zde je vyndání dobrot snazší – opicím stačí jen jejich šikovné ruce s dlouhými prsty. A jak na novinku reagovali šimpanzi? „Všichni ošetřovatelé měli pár tipů, jak se jednotliví členo- vé šestičlenné skupiny zachovají,“ prozrazuje Ale- na Faflíková. „Objevili se i pesimisté, kteří nevěřili, že termitiště útok šimpanzů vydrží. Vše dopadlo dobře. Sedmnáctiletý Bask, jediný samec, si počkal, až novou věc prozkoumají samice. Mary- ša chtěla otevřít poklop, který je zajištěn visacím zámkem, ale pak stejně použila klacík. Ginu ter- mitiště nenadchlo a sestry Sisa a Sedy okamžitě použily klacík a hurá dostat dobrotu ven. Velkou výhodu má nejmladší samice Bamuška. Zjistila totiž, že jeden otvor je dostatečně velký pro její tenkou ruku, a tak klacík nejdřív ani nepoužívala. Dobroty dáváme do termitiště třikrát nebo čty- řikrát v týdnu, aby jim nová »hračka« brzy neze- všedněla. Nadšeni jsou také návštěvníci a potěšilo mě, že i děti poznají, co to je za »hroudu s otvory« a svým rodičům vysvětlují, že je to přece to, co viděli v dokumentu, jak si v přírodě pochutnávají šimpanzi na termitech,“ dodává s neskrývanou radostí paní Faflíková. (zh) Termitiště – nová zábava pro šimpanze

3 IRIS Kaleidoskop Africké rytmy roztleskaly a roztančily diváky Po pěti letech zpívala a tančila v zoologické a botanické zahradě opět africká skupina IYASA. Poprvé to bylo při plzeňském mezinárodním folklorním fes- tivalu, letos, koncem července, v rámci VI. evropského turné s programem Spirit of Africa. Devět studentů z umělecké školy v Bulawayo v Zimbabwe dokázalo strhnout svým uměním přítomné diváky nejen k rytmickému tles- kání, ale někteří si na emotivní hudbu afrických bubnů i zatančili. Dobrou pohodu nepřekazila ani dešťová přeháňka. Po vystoupení směřovaly kroky hostů do nových expozic, kde nešetřili chválou! (kola) První den školy pokračoval v zoo Při Dnu (nejen) pro prvňáčky v Zoologické a botanické zahradě města Plzně (1. září), podpořeného městským obvodem Plzeň 1, si mohly děti zasoutěžit se žirafou, klokanem, lemurem, gepardem či tučňákem. A to ve zvířecím image, jenž jim vytvořily hned u vchodu čtyři obličejové malířky. Vyvrcholením progra- mu byl křest tučňáka Humboldtova zastupi- telem Plzeňského kraje panem Martinem Baxou a malou Baruškou Michál- kovou, zástupkyní malých školáků, jimž akce patřila (na snímku). Zároveň byli představeni letošní malí tučňáci – před prázdni- nami se jich vylíhlo osm. Počet v Plzni odchovaných těchto nelétavých ptáků tak šplhá k 70! Starosta městské části Plzeň 1 pan Jiří Uhlík se ujal slavnostního odhalení a poté s dalšími hosty i vyzkoušení novinky pro návštěvníky zoo – radaru. Nejen děti se budou moci poměřit v rychlosti s nejlepším sprinterem planety na krátké tratě – gepardem. První nejlepší výkony se pohybovaly mezi 16-20 km/hod. Gepard přitom dokáže vyvinout na pár vteřin i rychlost 120 km/hod. (vo) Minimum pro prˇátele a ochránce prˇírody Křivoklátsko v popředí zájmu Česká republika má první lesnický park – je jím LP Křivoklátsko. Hlavním iniciátorem jeho vytvoření byla Česká lesnická společnost. „Lesnický park Křivoklátsko bereme,“ uvedl při jeho slavnostním vyhlášení generální ředi- tel Lesů ČR Svatopluk Sýkora, „jako snahu nabídnout trvale udržitelné les- nické hospodaření coby obecně platnou alternativu řízené ochrany území prostou radikálních zvratů, využitelnou jak ve zvláště chráněných územích, tak i mimo ně.“ Křivoklátsko je od roku 1978 chráněnou krajinnou oblastí a rok před tím se stalo biosférickou rezervací UNESCO. V současné době vrcholí přípravy na vyhlášení Národního parku Křivoklátsko. (zh) Čtyřicítka se slavila v Nebílovech Zlatá srnčí trofej – soutěž mysliveckých znalostí pro děti a mládež – osla- vila letos čtyřicítku. Na Plzeňsku v zámku v Nebílovech a za účasti více než 60 dětí se zájmem o myslivost a ochranu přírody. Své znalosti měřily ve třech disciplínách – jednotlivé myslivecké obory, naučná stezka a střelba ze vzduchovky. Bohatý byl i doprovodný program. Osobní jubileum před- stavovala nebílovská trofej pro Josefa Hlaváče z plzeňského okresního mysliveckého spolku, neboť se zúčastnil všech čtyřiceti ročníků této sou- těže. (pm) Zahrádkářská kolonie v Plzni na Rokycanské třídě má vlastní rozvod vody a tu odebírá pomocí několika výkonných čerpadel z velkého otevřeného bazénu. Letos se do něho nastěhovala populace dnes již velice vzácných čolků obecných. Při čerpání vody však bylo několik čolků nasáto do vodo- vodního rozvodu, což bylo pro ně samozřejmě smrtelné. Naštěstí správce vodovodního systému na tento jev rychle přišel a začal jej řešit s Dob- rovolným ekologickým spolkem ochrana ptactva Plzeň. Zasloužil se tak o záchranu 90 procent dospělých jedinců. Celkem nádrž vydala 37 samic a 46 samců, kteří putovali do tůněk u kostela sv. Jiří. (ma) Pozornost zachránila čolky Autorem všech fotografií bez uvedení jména je Jaroslav Vogeltanz. Foto na titulní straně: Holub korunáč – tohoto zajímavého ptáka uvi- díte v pavilonu nosorožců. Vzpomínka na osobnost Připomínkouodkazupředčasnězesnuléhoplzeňskéhopřírodovědceamalí- ře Zdeňka Doležala byla výstava v národopisném oddělení Západočeského muzea v Plzni. Prezentovala ho především jako výtvarníka a entomologa. Jeho rozsáhlé sbírky hmyzu, které jsou nyní v péči muzea, obsahují i kolek- ce exotických brouků. Za svého života se podílel též na tvorbě informačních tabulích v zoologické a botanické zahradě. (rz) Čapí nej Nejvíce hnízd a hnízdišť čápů bílých v Plzeňském kraji se nachází v zemědělských oblastech okresů Domažli- ce, Tachov, Plzeň-jih a Klatovy. Naproti tomu přesně opačná situace je v okrese Plzeň-sever. Ve zdejších roz- sáhlých lesních komplexech je však jeden z největších výskytů čápa černého v západních Čechách. Pro ornitology nejhůře přístupné hnízdo je na komíně bývalé cihelny mezi Novým Dvorem a Borem u Tachova. Přes 60m vysoký komín je dosažitelný pou- ze jeho vnitřkem. Nejlépe dostupné hnízdo je naopak v objektu firmy Volka a syn v obci Hlinné rovněž na Tachovsku. Majitel se všemi zaměstnanci a rodinou sleduje přílety, průběh hnízdění a počty vyvedených mláďat. Několik let navíc finančně přispívá na údržbu hnízda. Největší hnízdo letos přistavěli čápi v Horšovském Týně. Stavebním materiálem opravdu nešetřili a hnízdo nejen zvýšili, ale i pěkně rozšířili do stran. (km) Zadní Chodov Foto K. Makoň

IRIS 4 Expedice Soukup PotížistaBeni František Hykeš „Den tam a den zpátky kvůli půlhodině nakládání, obdivuji tě,“ loučil se se mnou před expedicí Soukup, která mířila počátkem června do východoma- ďarského města Nyíregyháza pro nosorožčího samce, Jiří Trávníček. „Závidím ti,“ byla jeho první slova po jejím návratu. „V Berlíně, kam jsem se jel podívat já, trvalo naložení samice sotva třicet minut a vy jste prožili skoro půldenní drama!“ Ráno ničemu dramatickému nenapovídá. Transportní firma je přesná jak hodiny, také je německá, dobrá připravenost se zdá i na maďarské straně. Pokyn šéfa transportu Roi Smise uříznout ještě několik větví z vytáhlého dubu, aby nepřekážely ramenu jeřábu, je detail. Asi jeden z ošetřovatelů nás bere dovnitř stáje. Podle prostředí, kterým k nosorožcům procházíme a úrovně stáje, v níž žijí, se domníváme, že jde o karanténu. Musíme si hod- ně domýšlet, protože zeptat se není koho. Angličtinou vládne v zahradě jediný člověk a ten má úplně jiné starosti. Teprve poz- ději nám dochází, že nevelké rozbahněné prostranství s brčálově zeleným rybníčkem od řas je výběh a stavba za ním pavilon pro nosorožce. Návštěvnická chodba v něm není, takže zvířata jsou k vidění jen jsou-li venku. – Brachu těš se, jaká nádherná expozice na tebe čeká v Plzni! – Jenže nikdo z naše- ho mediálního štábu (reportér, kame- raman a fotograf) mu to nedokáže říct a nosorožec evidentně odmítá dobrovolně vstoupit do přepravního kontejneru. Jeřáb ho složil před vrata stáje už v půl desá- té, teď je deset a statný samec k němu postoupil možná o dva kroky. O tom, co s ním dál, se radí snad půl zoo. Vylákat ho má samice. Beni však na ní reaguje stejně jako na nabízené větve plné šťavnatého listí. Také ji ignoruje. Na pomoc přichází mladičká veteri- nářka. Nosorožec dostává sedativa a par- ta siláků z celé zahrady ho na laně vtahuje do kontejneru. Připomíná to pohádku o dědkovi a bábě tahajících ze země velkou řepu. Konečně, říkáme si. Také proto, že jsme i pod deštníky promoklí. Od rána vytrvale a vydatně prší. Podle rozvodněných potoků a řek a zatopených polí cestou sem, podle zpráv o povodních takové počasí řádí v Maďarsku už delší čas. Za chvíli se vydáme na cestu zpět, myslíme si. Jenže omyl. Jeřáb zvedá kontejner, aby ho naložil na speciální podvozek za tahačem stojícím na pevné cestě. Sedativa zřejmě přestávají účinkovat a zvíře dává vehementně najevo svůj nesouhlas s uvězněním ve tmě na několika metrech čtvereč- ních. Kontejner se rozhoupává, a to právě ve chvíli, kdy rameno jeřábu je v poloze, která hraničí se stabilitou celého obřího stroje. Ke všemu se ještě začíná naklánět, jak se kola na jedné straně boří čím dál víc do bahna. To je tu vzhledem k počasí všude. Rázný a striktní pokyn přichází v sekun- dě: Okamžitě spustit náklad na zem. Místní vědí, co bude následovat, my netušíme, stejně jako ani šéf transportu. Znovu a znovu jen opakuje main Gott, main Gott a prosebně vzhlíží k obloze. Jeřáb odjíždí, ale vzápětí na jeho místo couvá skutečný kolos s typovým označením Mitsibushi X FANN. Jeho rameno může nést až 50 tun. Patří místním hasičům a ti také přebírají velení nad dalším konáním. Je 12 hodin a 35 minut. Přesně za hodinu a pět minut dosedá kontejner na podvozek. Všichni si oddychli a svolaní zaměstnanci zoo se rozcházejí za svými úkoly. Ve 14, 25 hod. opouští transport zadní branou areál zahrady. Za chvíli se s ní roz- loučíme i my. Je třeba ještě pořídit pár snímků expedice Soukup z cesty Maďarskem. Před hlavním městem se naše cesty rozcházejí. My jedeme přes Sloven- sko, transport přes Rakousko. My přijíždíme do Plzně druhý den těsně před ránem, ostře sledovaný náklad na rozhraní odpoledne a podvečera v pátek 4. června. Foto Roman Kočí Z dárku logo a ochranná známka Firma Keramika Soukup přispěla na dopravu nosorožčího samce z Maďar- ska 50 000Kč a hradila a technicky zajistila mediální doprovod Expedice Soukup. S tímto zvířetem je totiž společnost spjata od svého založení v roce 1993. To ještě nesídlila v moderním rozlehlém areálu v Plzni-Křimicích, ale v mnohem skromnějších podmínkách v Puškinově ulici. A právě při slav- nostním otevírání tohoto prvního obchodu přinesl jejímu zakladateli Jiřímu Soukupovi kamarád výtvarník sošku nosorožce. Tomu se natolik zalíbila, že se rozhodl, že logem Keramiky Soukup bude právě nosorožec. Sošku má velice pečlivě schovanou, protože druhý originál se ztratil, a třetí je až v Japonsku. Brzy se stal nosorožec i ochrannou známkou a jak říká zakladatel firmy, přinesl mu štěstí. „Je to zvíře výrazné a silné, přesně takové, jakou jsem si přál mít svoji firmu.“ A přání se mu naplnilo: Keramika Soukup má své prodejní sklady vedle Plzně i v Horažďovicích, Praze, kde buduje další pobočku na Zličíně, na Sloven- sku pak v Bratisla- vě a Žilině, k nimž přibude brzy ještě třetí v Košicích. Týden po příjezdu maďarského nosorožce do Plzně představuje Keramika Soukup v zoo nový firemní reklamní klip a jeho protagonistu herce Václa- va Vydru. První cenu v dětské soutěži o nejlépe nakresleného nosorožce vyhrává Martin Hošek ze středočeského Komárova. Odměnou mu byla společně s jeho bratrem a rodiči návštěva u nosorožců ještě před otevře- ním expozice pro veřejnost. Příjemné mu bylo i kamarádství s klaunem Álou při loučení se školním rokem. Foto IRIS Miroslav Volf (více na www.iris. snadno.eu) Princův lemur Křest samičky Kely na jaře 2004 byl slavný. Byla prvním v Plzni odchova- ným mládětem lemura kata a své jméno získala na základě návštěvnic- ké a čtenářské ankety. V malgaštině znamená kely dítě či malý. Neméně zaznamenání hodný byl i křest jejího letošního potomka.(V minulých letech lemuřice porodila dvakrát dvojčata.) Patronem mláděte se stal populární herec, mnohonásobný filmový princ Pavel Trávníček. A jeho křestní jméno nese i mladý lemur. Celá rodina lemurů kata nedávno osídlila uvolněnou expozici makaků lvích v Tropickém pavilonu. Ti se odstěhovali do nového vlastního pavilonu v sousedství indických nosorožců. V roce 2006 moderoval umělec ples k 80. výročí plzeňské zoo, tentokrá- te do zoologické a botanické zahrady přijel s televizním štábem natočit svůj medailónek pro VIP zprávy TV Prima. Navštívil také expozice se šimpanzy, zebrami a nosorožci. Vyzkoušel si i povolání ošetřovatele, které by dle vlast- ních slov snad zvládl docela dobře a určitě by ho bavilo. (v-h) Dárek k pětadvacetinám Samec zebry Chapmannovy Hop se dočkal začátkem února 2010 dalšího – již 28. – potomka. Klisnička se stala 57. zebrou svého poddruhu narozenou v plzeňské zoo. Žel, její matka, stará samička Miou-miou, týden po porodu uhynula. Od té doby o mládě pečovali ošetřovatelé z pavilonu afrických kopytníků, zejména paní Růžena Weberová (IRIS č. 2). Od začátku června přestalo být anonymní – od náměstkyně primátora města Plzně JUDr. Marcely Krejsové dosta- lo jméno Melena, což znamená španělsky hříva. Byl to i dárek otci Hopovi k jeho 25. narozeninám. (mv) Kmotˇri se prˇedstavují

5 IRIS Uvidíte v nových afrických a asijských expozicích... Hvězdy plzeňské zoo Nosorožec indický, známý také jako nosorožec pancéřový, je jedním z šesti žijících nosorožčích druhů. Jeho domovem, jak napovídá i název, je především Indie, přesněji její severový- chodní část. Dále se s ním můžeme setkat v Nepálu a Bhútánu. Je největším druhem asijských nosorožců. Má silnou, nejčastěji tmavošedou kůži posetou drobnými hrbolky. Ta vytváří pláty spoje- né hlubokými záhyby, takže vypadá jako by byl v brnění. Nosorožec indický má pouze jeden roh – samice podstatně menší než samec. Ačkoliv by se mohlo zdát, že ho má k boji, použití k tomuto účelu je spíše ojedinělé. Hmotnost zvířete se pohybuje od 1,6 do 2,6 tuny, čímž patří mezi nejtěžší živé suchozemské živočichy. Dorůstá délky až 420 cm a jeho kohoutková výška se pohybuje kolem 190 cm. Má asi 75 cm dlouhý na konci ochlupený ocas. Čich a sluch má velice citlivý, ale hůře je na tom zrakově – nosorožci indičtí jsou totiž krátkozrací. Stejně jako všichni zástupci nosorožcovitých mají na všech končetinách tři prsty: druhý, třetí a čtvrtý. Ostatní zakrněly. Nosorožec indický je výborný plavec, který se dokonce dovede potá- pět a hledat pod hladinou potravu. Nosorožci se rádi válejí v bahně, což napomáhá jejich kůži a chrání ji proti parazitům, v horkých dnech je bahno ochlazuje a ochraňuje proti spálení. Jsou přirozeně zvědaví a je známo, že následují zvuk, který je zaujme. Proto je tak snadné je ulovit a zabít. Nosorožci indičtí jsou většinou samotáři, kteří se ráno a večer vydá- vají za potravou a po zbytek dne odpočívají. Nejsou příliš vybíraví – jejich jídelníček tvoří listy, tráva, různé rostliny a větvičky. Březost u nosorožců indických trvá zhruba 13 měsíců a samice rodí jediné mládě. To je velice brzy po narození pohyblivé, ale mateřské mléko saje až dva roky. Na první pohled působí nosorožec indický spíše neohrabaně, ale jde o poměrně pohyblivé zvíře. Umí slušně skákat a dokáže běžet 35 až 40 km/hod. Příkré snížení jeho početnosti způsobilo především pytláctví pro rohy; prášek z nich je totiž součástí některých lidových léčiv a afrodi- siak. Nejčastěji se u pytláků stává, že uřežou jen roh a zbytek mrtvého těla nechají rozložit. Tyto a další důvody způsobily, že i když je noso- rožec indický nejhojnějším asijským nosorožcem (jeho počty dosahují něco mezi 2 000 až 2 500 jedinci), je druhem ohroženým vyhubením. Žije hlavně v rezervacích podél řek Ganga a Brahmaputra. Více než polovina populace, podle některých zdrojů i tři čtvrtiny, je v národních parcích Kaziranga v Indii a Čitván v Nepálu. Do jiných rezervací či zoo přijíždějí nosorožci pouze z těchto dvou lokalit. Celkový počet nosorožců všech druhů a poddruhů nepřesahuje 18 000 zvířat. (i-w) Obrněnec z Asie Nosorožec indický je vzácným exemplářem i v zoologických zahradách. V lidské péči mimo Indii je pouhých cca 150 jedinců a odchov mláďat je velkou vzácností. Evropské zoo jsou poměrně úspěšné, takže díky přibývajícím mláďatům mohou být postupně zakládány nové chovy. Český chov tohoto nosorožce je podstatně mladší a užší než v přípa- dě dvourohých a tuponosých nosorožců z Afriky. Doposud čítal pouze šest jedinců a byl spojen hlavně s královédvorskou zoo. Ta dovezla postupně dva samečky a samičku a zaznamenala narození tří mlá- ďat. První v Čechách odchovaný indický samec Nim pobyl několik let v Zoo Liberec a poté zamířil do Číny. Po ukončení chovu nosorožce indického ve Dvoře Králové tento druh v tuzemsku zcela chyběl, nej- blíže žil v norimberské a mnichovské zoo. Jejich dovozem do Plzně byl republikový chov tohoto tlustokožce obnoven. Dvouletá Manju- la (čti Mandžula) dorazila do nového působiště z Tierparku v Berlíně 1. června. Její jméno pochází z televizního seriálu Simpsonovi. Šesti- letý Beni přicestoval do nových afrických a asijských expozic ze zoo Sostó ve východomaďarském městě Nyíregyháza 4. června, je to však mnichovský rodák. (mv) Nosorožčí štafetu převzala Plzeň Vykládání transportního kontejneru v zázemí pavilonu pro nosorožce v plzeňské zoo

IRIS 6 Nejvíce očekávaným přírůstkem plzeňské zoo byly žirafy. Mezinárodní slovo žirafa má původ v arabštině - zurafa znamená totiž vysoký. Žirafa mramo- rovaná připomínala Římanům jakéhosi křížence velblouda a levharta – její vědecké označení je camelopardalis. Má několik (podle různých autorů až devět) geografických ras a není vyloučeno, že některé budou v budoucnu samostatnými druhy. V Plzni toužili po žirafách dlouhé roky nejen děti; již v roce 1963 napsal vedoucí zoo pan Josef Hájek článek pod názvem „Až budeme mít žirafu“. V 80. letech byl jejich zamýšlený výběh dokonce zakres- len do mapy zoo, přibližně o 100 metrů západněji, než byl nakonec posta- ven. Trochu jako sci-fi působí uvedení žiraf i v brožuře o zoo z poloviny 80. let a náznak jejich brzkého příjezdu. Autoři předběhli čas přibližně o 20 let. Nakonec se plzeňská zoo stává desátou tuzemskou zoologickou zahradou, která žirafy chová. Poněvadž ve všech ostatních se množí, doufáme, že po sestavení stáda čítajícího samce a několik samic (prozatím jsou zde jen dva samci) nebude plzeňská zoo výjimkou. První plzeňskou žirafou se stal 12. května sameček Lex, který se narodil v roce 2008 v Ostravě, o den později k němu přibyl stejně starý Bořek z Prahy; oba dělí věkově od sebe jediný týden. Žiraf žije v evropských zoo možná i několik stovek, jenom Rothschildovu – která je i v Plzni – chová na 90 zahrad. (mv) Žirafí krk – stejně obratlů jako ten náš Žirafa Rothschildova je rozšířena v Keni a Ugandě. Žije v křovinatých oblas- tech, na savanách a polopouštích. Je nejvyšším zvířetem na zeměkouli. Její extrémně dlouhý krk má ale jen sedm obratlů jako náš. Při běhu jím kývá dopředu a dozadu, čímž udržuje rovnováhu. Hlavní úlohu ovšem sehrává při obstarávání potravy. Oběma pohlavím vyrůstají na hlavě růžky a jejich počet se liší i podle poddruhu žirafy. Jsou součástí lebky a žirafy je neshazují. Srst je krátká a je- jím charakteristickým znakem jsou velké vzorce tvořící kresbu, jíž má kaž- dý poddruh i jedinec jinou. Vzory jsou zbarveny od světle rezavohnědé až po tmavě hnědou a jsou od sebe odděleny světlejší podkladovou barvou. S věkem tmavnou. Na hřbetě a krku má zvíře tmavou hřívu. Nohy má dlouhé, zakončené velkými kopyty. Jediným kopancem dokáže roztříštit lebku lvovi. Je mimochodník a chodí tedy oběma nohama na jedné straně zároveň. Již mnoho lidí se zabývalo otázkou, jak je možné, že při takové výšce se žirafě při zvedání hlavy neodkrví mozek a naopak při sklonění hlavy nepřekrví. Je to způsobeno unikátním systémem žil v krevním řečišti a systémem chlop- ní. Srdce žirafy je masivní orgán se stěnami silnými až 7,5cm o hmotnosti 6 až 12kg. Krev vychází z této mohutné pumpy pod obrovským tlakem (2 - 3 x vyšším než je u lidí). Žirafy jsou klidná a mírumilovná zvířata. Tvoří menší stáda většinou o 5 až 12 zvířatech, jsou ale známy i případy, kdy stádo mělo i přes 150 jedinců. Vede je stará a zkušená samice, která řídí veškerý život uvnitř. Žirafy ale netvo- ří pevná stáda a pohybují se volně. Mladí samci se sdružují v mládeneckých stádech. Vzhledem k tělesným proporcím spí žirafa zajímavým způsobem: Když si lehá, složí pod sebe přední nohy a jednu zadní, druhá zadní trčí bokem; usne-li opravdu tvrdě, složí krk podél těla dozadu a hlavu opře o zem nebo o zadní nohu. V této poloze spí však pouze několik minut. Je schopna dřímat i ve stoje. Žirafy se živí rostlinnou potravou. Okusují větvičky a listí nejčastěji na aká- ciích, které omotává svým fialovým, až 40cm dlouhým, jazykem. Společně s pysky je odolný proti trnům. Zvířata vydrží poměrně dlouho bez vody (něk- teré zdroje uvádějí 30 dnů i více); v období sucha si vystačí s vodou z potravy. Při pití musí roztáhnout přední nohy, aby dosáhla na hladinu vody a jsou v této pozici velice zranitelná. Ze stejného důvodu uvidíme žirafu velmi zřídka spásat trávu. Zajímavý je i souboj samců o samice. Prvně se pokusí jeden druhého zastrašit. Pokud ani jeden neustoupí, postaví se k sobě bokem a zkříží krky do písmene X a zkouší se navzájem přetlačovat. Nevede-li ani toto k vítězství, začne opravdový boj. Rozmáchnou se hlavami a svými růžky se snaží zasáh- nout protivníka do boků, krku nebo břicha. Rány jsou poměrně silné. Jakmile jeden ze samců odstoupí, vítěz ho ještě pár kroků pronásleduje a pak se přidá k říjné samici. Poražený v klidu odkráčí a nebo se připojí ke stádu. Mládě žirafy je po narození (březost trvá 440 až 480 dní) vysoké až 200cm, váží 50 až 80kg a do 20 minut po narození je schopné se postavit na vlastní nohy. Přes 50 procent mláďat se nedožije prvního roku života. Žirafy jsou zapsány v červeném seznamu IUCN, i když v kategorii nižší riziko ohrožení. Jsou loveny bezohlednými pytláky například kvůli střapci na ocasu, který je prodáván jako suvenýr a nebo je používán k odhánění much. Zbytek mrtvého zvířete zůstane na místě nevyužitý. (It) Uvidíte v nových afrických a asijských expozicích... Posledním z hlavních zvířat, určených do nových afrických a asijských expozic, byli tři sourozenci vzácného geparda súdánského. Roční sam- ci z francouzského La Palmyre přicestovali do plzeňské zoo tři týdny před jejich slavnostním otevřením. Gepard dokáže krátkodobě vyvinout rychlost i přes 120 km/hod. a je tak nejrychlejším savcem na světě. Ač patří mezi kočkovité šelmy, stavbou těla připomíná spíše šelmy psovité. Jeho domovem jsou afric- ké savany a polopouště. Loví nejčastěji malé antilopy a gazely, pakoně ale také menší sav- ce – například zajíce a občas i ptáky. Ke kořisti se pomalu přibližuje a svými dokonalými smysly si vybírá oběť. Jakmile je asi 50 metrů od ní, vyrazí. Díky své obrovské rychlosti a neuvěřitelnému zrychlení (100 km/hod. za cca 2,5 sekundy) se velkými skoky (dlouhými až osm met- rů) přibližuje ke zvířeti. Páteř pracuje jako pružina – ohýbá se do tvaru písmene S; ocas slouží jako kormidlo, pro náhlé změny směru. Sprint je krátký, většinou trvá kolem 20 sekund a zřídka bývá delší než jednu minutu. Pokud v této době nedostihne oběť, lovu se vzdává, neboť se jeho tělo při tak velkém vypětí i přes rozšířené nozdry a horní cesty dýchací přehřívá. Úspěšnost lovu se odhaduje kolem 30 procent. Při dostižení zvířete, malé zabíjí kousnutím do hlavy, větší zezadu srazí tlapou a zakousne na hrdle. Od otevření expozic už návštěvníci viděli ve výběhu jen dvě šelmy. Jeden z gepardů se totiž koncem června udusil potravou, zřejmě ji příliš hltal. (kola) S dvacetiletým zpožděním Gepard: nejrychlejší savec světa

7 IRIS Akva-tera Vážený čtenáři, vítej na kratičké exkurzi po akváriích ve stálé expozici Akva- tera na Palackého třídě. Dnes se vydáme za obyvateli sladkovodních nádrží. Jako první na naší trase poznáváme zajímavý biotop jihoamerické tůňky. Ve skutečnosti se nejedná o pravé akvárium, ale o kombinaci akvária s terá- riem, takzvané paludárium. Ta napodobují břehy vodních ploch i toků a tak umožňují přirozeným způsobem kombinovat chov vodních (akvatických) i suchozemských (terestrických) živočichů. V jihoamerickém paludáriu tak lze vedle sebe pozorovat několik zástupců celosvětově velmi úspěšné sku- piny vrubozubcovitých ryb (Cichlidae). Jelikož se jedná o teritoriální druhy ryb, není o vzájemné rozepře nouze. Nabízí se tak možnost pozorovat nespočet zajíma- vých projevů chování těchto fascinujících, v párech žijících ryb. Jmenovitě je zde chován nápadný samec kančíka citró- nového s mohutným tukovým hrbolem na hlavě. Ten umož- ňuje všem případným sokům již z bezpečné vzdálenosti odhadnout fyzické možnosti protivníka. Pokud má narušitel teritoria menší hrbol, ve větši- ně případů se do boje o sami- ci či území nepouští. Zcela jiná situace nastává, pokud jsou samci srovnatelně silní. Jejich vzájemné souboje mohou trvat i desítky minut a něko- likrát se opakovat. Neméně zajímavý je vrubozubec paví. V tomto případě se jedná o albinotického samce. Tedy o jedince, který nemá na svém těle žádný tmavý pigment. Dokonce i oči jsou bezbarvé! Již vás sly- ším, jak říkáte: Vždyť jsou červené. Toto zbarvení je však způsobeno krví na pozadí oka a nejedná se tudíž o jeho skutečnou barvu. Ačkoliv měří téměř pětadvacet centimetrů, poslední ze zástupců zde ži- jících cichlid může být méně pozorným návštěvníkem snadno přehlédnut. Jmenuje se kančík zelenooký a jeho nenápadné zbarvení hřbetu jej činí téměř neviditelným pro predátory útočící na kořist ze shora. Jaká však změna – pokud se trochu ohneme a vidíme jeho pestře vybarvené boky. Také znak vypovídající o síle a momentální náladě samečka. Ani tomuto druhu nechybí výrazný tukový hrbol. Společnost cichlidám dělají velcí a přesto nenápadní krunýřovci velko- ploutví – neúnavní čističi dna a kořenů. Budete-li mít trochu štěstí, můžete pozorovat, jak obráceni břichem vzhůru přidýchávají atmosférický kyslík. Dalšími obyvateli paludária jsou tři druhy želv. Nejmenší a současně nejba- revnější je drobná samička želvy pestré – neúnavně aktivní a vždy hladová perla této expozice. Banány milující tereka jednovousá často připraví o značnou část granulí ryby. Nejen díky této žravosti dorostla téměř 40cm. Zajímavostí tohoto vzácného želvího druhu je výrazná žlutá kresba na hlavičkách mláďat. Žlutá barva se však postupně ztrácí, až u dospělců zcela zmizí. Podivný periskop vyčnívající nad hladinu patří hrůzostrašně vypadající matamatě třásnité, kte- rá může takto nepozorovaně dýchat, aniž by na sebe upozornila ostražité oko dravce. V našem případě oko návštěvníkovo. Matamata je dokonalý predátor. Milióny let evolučně zdokonalovaná nenápadnost měla jediný cíl: zcela splynout s prostředím a překva- pit nic netušící kořist. V lesních tůních své domoviny je mezi napadaným lis- tím na dně neviditelná. Zde dokáže ukryta čekat dlouhé hodiny na svou oběť – nejčastěji rybku do velikosti 20cm. Pokud se neopatrná rybička dostane příliš blízko, matamata bleskurychle zaútočí. Díky široké tlamě a dlouhému širokému krku ji nasaje ve zlomku vteřiny. Z této pasti již není návratu. Přeby- tečnou vodu z jícnu opatrně vytlačí a pak kořist spolkne. Tento fascinující lov můžete pozorovat při čtvrtečním krmení želv vždy od šestnácti hodin. Opustíme tuto zajímavou podívanou a přesuneme se k nádrži s nenápad- nými, ale velmi zajímavými živočichy. Africká drápatečka patří mezi menší akvatické druhy pipovitých žab. V chovu Akva-tera není nikterak dlouho, pře- sto se již několikrát úspěšně rozmnožila. Na rozdíl od většiny žab probíhá celý její životní cyklus pouze ve vodě. K rozmnožování dochází v průběhu celého roku, takže žabka poskytuje jedinečnou možnost pozorovat námluvy. Pokud je samička připravena k páření, několik samečků o ní svede krátké souboje. Vítěz ji uchopí do tzv. inguinálního amplexu (same- ček pevně obejme předním párem končetin samičku před zadním párem končetin). V tomto objetí zůstávají něko- lik dní! Po nakladení a oplo- zení vajíček sameček samičku opouští.Mladípulcijsoutéměř k nerozeznání od malých rybi- ček. Jejich přizpůsobení životu ve vodě je ohromující. Pulcům postupně vyrůstají nejprve zadní a následně i přední kon- četiny. K dospělé žabce chybí již jen poslední krůček, ztráta ocásku. Když se stane, mlá- ďata už vypadají jako přesné zmenšeniny rodičů. Rychle se přesuneme okolo překrásných mořských nádrží. U nich se zastavíme při příští návštěvě. A už stojíme před dlouhým akváriem ukazujícím podvodní krásy jihovýchodní Asie. Mezi rostlinami zvedá obláček kalu skupina hlavou dolů obrácených sekavek Morletových, jež doplňují sekavky Baeufortovy a sekav- ky žlutoploutvé. Výrazně spodní posazení tlamiček umožňuje těmto živoči- chům nasávat potravu zapadlou nebo schovanou mezi oblázky. Tlamkám, doplněným citlivými hmatovými fousky, neunikne ani to nejmenší sousto, které zbylo po boji o potravu na hladině a ve vodním sloupci. Mezi největší bojovníky o ni patří zejména štíhlé parmičky žraločí s ostrými, černě lemova- nými ploutvemi a dále parmičky pruhoocasé. Ty minulý rok úspěšně nakladly v tomto akváriu jikry a přes mnoho hladových tlamiček se několika jedincům podařilo úspěšně vyrůst. Nepotrvá již dlouho a mláďata nebudou, co do veli- kosti, k rozeznání od rodičů. Na protější straně žije v největším sladkovodním akváriu Akva-tera dese- tihlavé hejno masožravých piraní. Piraně červené jsou majestátní milovní- ci zastíněných vod Amazonie. Nad akváriem proto bují na větvích mnoho bromélií, mechů a dalších zástupců rostlinné říše. Tyto rostliny poskytují nezbytný stín pro silné, avšak nečekaně plaché lovce. Při krmení hovězím srdcem ryby začnou nejprve nervózně proplouvat kolem. To jim právě nepatrné množství krve z předkládaného sousta podráždilo citlivé receptory. Nervozita se stup- ňuje a první jedinci získávají odvahu. Ještě však není ten správný čas. Čeká se na nejodvážnějšího, ale čas- to na nejhladovějšího člena hejna, který se konečně zakousne. Jakmile první zuby odkrojí s chirurgickou přesností z nabízeného sousta, vypukne zuřivý boj o potravu. Stříbřitá těla se míhají jedno přes druhé, každá ryba chce získat největší díl z kořisti. Společný život v hejně má zjevnou výhodu. Díky velkému množství jedinců se zásadním způsobem snižuje možnost být ulo- ven. Na druhou stranu chybí jistota, zda potrava vyjde na všechny. Uvedený výčet sladkovodních druhů v Akva-tera není úplný, neboť ani tisíc slov nenahradí jedinou osobní návštěvu. Bc. Tomáš Jirásek Suchou nohou za zajímavostmi podvodního světa Piraňa červená (foto repro)

IRIS 8 Ze zákulisí Je středa 30. června 2010 krátce po 14. hodině. Politici přestřihávají slavnostní pásku a významné osobnosti mají tu čest být prvními oficiálními náv- štěvníky nových afrických a asij- ských expozic v plzeňské zoolo- gické a botanické zahradě. Celý areál o rozloze čtyři hektary čítající 14 dílčích objek- tů, jehož výstavba začala ve II. pololetí 2008, přišel na více než 150 miliónů Kč. Rozhodu- jící část těchto nákladů uhradila Evropská unie. Škoda, že slav- nostní akt rychle ukončila průtrž mračen. I když podle ředitele zahrady Ing. Jiřího Trávníčka lze považovat vrtoch počasí za stylo- vé pokřtění nových expozic afric- kým monzunovým lijákem. (rd) Jiří Trávníček: Míla Souček šedesátníkem Nekonečně mnoho usměvavých dnů Jedním z největších tahounů v novodobé historii plzeňské zoologické a botanické zahrady je Ing. Bohumil Souček, můj provozně-technický náměstek. Je až neuvěřitelné, že tomuto usměvavému, sympatickému, většinu roku opálenému chlapíkovi je 60 let. Jeho vrstevníci si většinou počítají důchod a v klidu kanceláře nad šálkem kávy hodnotí své životní úspěchy a prohry. Míla je ale stále buldozer, který jede dál a vpřed. A to jak v soukromí, tak u nás v zoo. Před několika dny jsem projížděl Blatnicí u Nýřan, kde bydlí. Vidím rychle jedoucí vrchovatě naložené kolečko a u něj Mílu. S širokým úsměvem a pevným stiskem mi podal ruku a zvesela prohodil: „To víš, Jirko, stavím si vejminek…“ Žádné bolesti, žádné fňukání, žádní doktoři, ale práce, ta člověka naplní a vyléčí ze všech neduhů, je jeho zásada. Míla velí bezmála už 15 let bezpochyby nej- většímu a nejsložitěj- šímu provozu – středi- sku hospodářské sprá- vy. Pod jeho pevnou a spravedlivou taktov- kou se zahrada změnila k nepoznání! Na výsluní úspěchů je sice nejvíce viděn a vynášen ředi- tel, ale nikdy je nedělá sám, ale vždy s takový- mi lidmi, k jakým patří právě Míla. Takže mi dovol tímto způsobem poděkovat za veškerou práci pro zahradu, kterou jsi se svým kolektivem vykonal. Je spojena s každým místem v ní. Nade vším svítí překrásný statek Lüftnerka, jenž díky tvému entuziasmu vstal z mrtvých. Na spodní terase stačí sklopit oči a jako na dlani je areál afrických a asijských expozic. Vím, byla to zabíračka, mnoho práce navíc, starosti, velká zodpovědnost, ale ve výsledku – mohl jsi si k šedesátinám nadělit hezčí dárek? Věřím, že ve funkci mého náměstka zůstaneš ještě řadu příštích let. Chlapa jako jsi ty, budu jen těžko hledat. Tvrdého, ale velmi spravedlivé- ho. Přeji Ti jménem svým i celého kolektivu hodně zdraví, životní energie a elánu a nekonečně mnoho usměvavých dnů! Odchov rysů kanadských – tak trochu proti přírodě Rysové kanadští patří k plzeňské zoo od roku 2006, chov zahajoval samec Henry. V roce 2009 byla z Kanady dovezena samice. Spo- jení pohlaví proběhlo v naprostém klidu, hned od začátku fungovala zvířata jako pár. Po necelém roce společného soužití překvapila samice 25. dubna ošetřovatele dvěma mláďaty. Tím pro ně nasta- la i jiná situace, neboť v této době se stává samice rysa kanadského skutečně nebezpečnou šelmou, přestože za normálních okolností jí přítomnost člověka nevadí. Ve volné přírodě zůstávají mlá- ďata s matkou až do desátého měsíce věku, to by znamenalo, že by Henry musel být šest až sedm měsíců oddělen a zavřen ve srubu bez možnosti přístupu do výběhu. Tato eventualita byla zavržena ve prospěch opravdu riskantního kroku – spojení samice s mláďaty a samce dohromady. Celá akce byla pečlivě připravována až 28. července se dostala všechna zvířata k sobě. Do té doby pozoroval otec své potom- ky jen přes pletivo. Nejdůležitější bylo, aby rysi byli pod stálým dohledem ošetřovatelů, kdyby chtěl samec napadnout mláďata, nebo by mezi nimi mělo dojít k jinému nežádoucímu konfliktu. Rysové kanadští žijí individuálně a jsou teritoriální, byla tudíž celkem vysoká pravděpodobnost, že se zvolený experiment nezdaří. První den se naštěstí nic nestalo. Samice zahnala samce do rohu a pečlivě si hlídala své potomky. Kam se hnuli oni, tam byla i ona. Odpoledne šli lépe prozkoumat „nového“ člena ve výběhu. Samcovu trpělivost zkoušeli skutečně dokonale. Ze svých „malých kopií“ asi nebyl nadšený, ale ani náznakem se nepokusil jim nějak ublížit. Pod dohledem ošetřovatelů vše probíhalo v poklidu. Další prověrkou byla noc, kdy zvířata už nikdo nehlídal. Ráno ve výbě- hu čekali na ošetřovatele čtyři vyvalující se rysové kanadští, samec v rohu výběhu a samice v křoví s mláďaty. U všech byl patrný stres, ale ten byl den ode dne menší a menší. Současný stav je takový, že samec je většinou někde stranou, do ničeho se neplete a také už není pod přísným dohledem rysí samice. Ta střeží celý výběh, především své potomky, kteří ji zrovna nešetří. Text a foto Markéta Šlajerová Křtil monzunový liják

9 IRIS Ze zákulisí Jsou to spokojená zvířata František Hykeš Začíná srpen, je měsíc od otevření nových afric- kých a asijských expozic. Jdu se zeptat ošetřo- vatelů jak se jejich hlavní hvězdy – žirafy Roth- schildovy a nosorožci indičtí – aklimatizovaly v novém prostředí a jak vzdorují náporu náv- štěvníků, kdy některý den se nahrne do zahrady i přes 7 000 lidí. Mám štěstí. Čekají na krmení, celá směna sedí spolu a může mi věnovat chvíli času. Tomáš Weber má zabydlování žiraf spojené především se dvěma daty: 23. června se poprvé prošly po předvýběhu a 28. června se poprvé proběhly po výběhu. „Na pavilon si zvykly rych- le, nové prostředí se jim líbilo, ven se ale pří- liš nehrnuly. Když si daly konečně říct, dostaly 30. června hned pořádnou spršku. Ale postavily se tak, aby zmokly co nejméně. Další dny byly v naprosté pohodě.“ Přiznává, že se trochu obával reakce na náv- štěvníky, „ale nepřijeli přece z Afriky, ale jen z jiných zoo. I když plaché a ostražité, to byly. K ošetřovatelům nešly zpočátku ani na větvič- ku.“ To ošetřovatel Jiří Gandurski vidí nosorožce především přes přírůstky na hmotnosti. „Příchozí hmotnost maďarského samce Beniho byla 1 885kg a na počátku srpna činila 1 950kg. Drobnější samice Manjula původem z berlínské zoo u nás přibrala z 960kg na 1 070 kg.“ Z dalšího povídání je zřejmé, že blíže má ošetřovatel k Benimu. „Přes krmení jsme spo- lu navázali dobrý vztah. Byl to právě on, který se jako první vykoupal ve vnitřním i venkovním bazénu. Po celou dobu dával najevo spokoje- nost.“ Jiří Gandurski ošetřoval pět let nosorožce indické v zoo ve Dvoře Králové, ale byl odsud odejit. Jeho kolegové jsou přesvědčeni, že je dobře, že může ve své práci pokračovat v Plzni: „Dokázal s nimi navázat na základě svých zku- šeností od prvního dne přátelský vztah, což je velmi potřebné, protože nosorožci jsou velice tvrdohlavá zvířata. Dostat je třeba z vody, když se jim tam líbí, není vůbec jednoduché.“ Jako přespolní během turnusu spí přímo v pavilonu, takže má nosorožce pod dohle- dem po celých čtyřiadvacet hodin. Prozatím ho nechali spát. Ale díky jeho přítomnosti přežilo porod mládě vzácného jelena timorského. Pro 7. Noc s Andersenem si letos zvolila obvod- ní knihovna Plzeň-Lochotín ve spolupráci s kni- hovnou Vinice zoologickou zahradu. To bylo najednou nových zvířátek… Foto Dana Brychová Vybrali si zoo Plzeňská zoologická a botanická zahra- da je vyhledávaným místem nejen k poučení a odpočinku, ale i ke konání různých akcí. Konalo se v ní např. celostátní kolo zeměpisné olympiády. Tuto soutěž žáků základních a středních škol organizuje již třetím rokem katedra geografie Fakulty pedagogické ZČU v Plzni. Vítězové kraj- ských kol z celé ČR při plnění soutěžních úkolů většinou poprvé v životě vstoupili do pouště Sonora, prošli podél řeky Úhlavy od pramene až k ústí a studovali charakteristi- ky rozmanitých biotopů. Takové koncentro- vané možnosti poznání a čerpání informací umožnily právě expozice plzeňské zahrady. Vzhledem k tomu, že se jednalo o 14 nej- lepších studentů geografie z celé republiky, splnili náročné úkoly většinou bez větších zaváhání. Úspěšnost řešení se pohybovala mezi 60 až 90 procenty. Čtyři nejúspěšnější finalisté byli nominováni jako reprezentace ČR na Mezinárodní geografickou olympiá- du na Tchajwanu. Dobrovolníci z organizace GE Volunteers ELFUN (globální organizace zaměstnanců společnosti Generel Electric), v tomto pří- padě pracovníků banky GE Money, si zase zahradu vybrali nejen ke strávení příjem- né soboty, ale rozhodli se přiložit i ruku k dílu. V té době ještě v budoucím výběhu pro indické nosorožce rozmístili mulčovací kůru a u gepardů srovnali terén. Největším a nejhezčím zážitkem byla pro ně po brigá- dě ukázka umění mistrů sokolníků. Diváky čekala show, kdy dravci na povel přelétali těsně nad hlavami publika a sváděli nelí- tostný boj o nabízenou potravu, ba neváhali kvůli získání sousta přeplavat bazén. To, že dravec umí plavat, byla pro většinu obecen- stva velká novina. (kola) Letní univerzita letos v Plzni První srpnový den se do Melchiorovy Huti na severním Plzeňsku sjeli účastníci již jedenáctého ročníku Letní univerzity juni- orů Středoevropské asociace přátel zoolo- gických zahrad (CEAF ZOO), která má sídlo právě v plzeňské zoo. Zde mají tyto dětské tábory již tradici, letos se sem mladí zoo- logové vypravili po čtyřech letech, během nichž navštívili zahrady v Ústí nad Labem, Ostravě a Dvoře Králové nad Labem. Každá zoologická zahrada má svá spe- cifika, své chovatelské „špeky“, svůj vlastní svět. Proto je pro účastníky i organizátory letních univerzit lákavé střídat místa jejich konání. Plzeňská zahrada však patří jedno- značně k těm nejoblíbenějším. Přátele zoo- logických zahrad totiž lákají velice neobvyk- lé druhy živočichů i rostlin a nezaměnitelná koncepce zoogeografického rozdělení are- álu. To nahrává vedoucím při přípravě her, testů a vzdělávání dětí. A jak taková letní univerzita vlastně pro- bíhá? Je to jednoduché. Ze všech koutů republiky se sjede parta dětí a mladých lidí, které pojí zájem o přírodu a zoologické zahrady. První den v dané zoo je pokaždé ve znamení společné prohlídky areálu, aby se účastníci rychle zorientovali a udělali si představu o tom, co je v následujících dnech čeká, nebo na co by chtěli zaměřit svoji pozornost. Už v průběhu tohoto úvo- du ocenili báječné nové expozice a pavilo- ny Afriky a Asie. Při pohledu na majestát indického nosorožce, který je v ČR k vidění pouze v Plzni, děti skoro nedýchaly. Asociace přátel zoologických zahrad funguje již více než deset let. Za tu dobu připravila svým členům řadu výletů a let- ních univerzit. Svým dílem se snaží přispět i k ochraně některých druhů, a to tak, že v průběhu každého turnusu adoptuje zvíře v hostitelské zahradě. Letos získal podpo- ru CEAF ZOO samec krokodýla siamského. Navíc děti dostaly možnost vybrat jména i trojici göttingenských selátek, která se his- toricky poprvé v zoo Plzeň narodila. Jmenují se Mája, Rypáček a Cecilka. Kdo má zájem se o činnosti CEAF ZOO dozvědět více, stačí mu navštívit webové stránky www.ceaf.cz. Nově má organizace svou stránku i na facebooku. Dr. Dušan Kozel, prezident CEAF ZOO

IRIS 10

11 IRIS IRIS Gepard súdánský (Acinonyx jubatus soemmeringii)

IRIS 12 Vyznání Dnešní vyznání patří vám, návštěvníkům, vašemu obdivu novým expozicím i tomu, co byste v nich chtěli zlepšit. Ještě jednou děkuji za možnost podívat se do nových afrických a asijských expozic se skupinou distributorů časopisu IRIS. Včera byla u vás v zoo sestra a přijela nadšená. Byla tam s rodinou po mnoha letech a všichni si pochvalovali, jak je tam krásně! Můj syn byl v zoo se školou. Je ve věku, kdy pro dobré věci používá jen výrazy „hustý“ a „boží“ I návštěva v zoo byla „boží“…a žirafy byly fakt „hustý“. Udělali jste opravdu kus dobré práce a je fajn, že to lidé ocení! Bc. Romana Roučková, Stod Plzeňskou zoologickou a botanickou zahradu jsem navštívila naposledy asi před dvěma lety, s novými expozicemi je úplně jiná, než jak jsem ji měla v paměti. Byla jsem zde s dvěma pětiletými neteřemi, ty samozřej- mě nejvíce obdivovaly opice a žirafy, na ty jsme se vydržely dívat víc než půl hodiny. Můj obdiv však patřil nejen atraktivním zvířatům, ale i krásné- mu prostředí, které jste zde vytvořili. V nových expozicích je hodně oddy- chových míst, člověk si může sednout na lavičku, dát trochu odpočinout nohám nebo se občerstvit a zase pokračovat dál. K vidění je toho opravdu hodně. Vypravily jsme se do zoo na odpoledne s tím, že vezmu děvčata ješ- tě do DinoParku, ale tam jsme vůbec nedošly. Je dobře, že se dá procházet pavilony žiraf a nosorožců, a to i nyní v létě, když jsou zvířata venku. Člověk si udělá představu, v jakém prostředí žijí. Také se mi líbí, že o víkendech nabízíte návštěvníkům ještě další podívanou, při naší návštěvě se zrovna konala na statku Lüftnerka výstava jiřinek. Takže jediné, co mi trochu poka- zilo veskrze pozitivní zážitky z návštěvy zoo byli neukáznění návštěvníci, jak říkám raubíři, kteří šlapali do květin a hází na zem plastové lahve od nápo- jů. Sama jsem jich několik sebrala a hodila tam, kam patří, do koše. Jindřiška Kvapilová, Plzeň Svým dětem dopřeji každoročně dvě zoologické zahrady: pražskou a plzeňskou. Do té druhé jsme se letos těšily obzvlášť, slibovala nová pěkná zvířata. Zklamaní jsme nebyli, to rozhodně ne. Zejména žirafy jsou úžasné, prostředí je upravené, člověk je jako v parku. Ale dvě zásadní při- pomínky přece jen mám. Myslím si, že jste nedocenili, že lidé chodí do zoo za zvířaty a chtějí je vidět co nejlépe. To je u vás někdy složité a o nových expozicích to platí také. Nedivte se potom, že vám lidé šlapou do květin. Úprava je krásná, ale někde by přece jen místo zeleně mělo být více místa pro návštěvníky. Člověk se chce podívat na zvíře právě tam, kde je a ne z dálky, z vyhlídky. Úplně nejhorší je spatřit hrošíky. Jako byste je ani lidem ukázat nechtěli. A také byste se měli zamyslet nad informačním systémem. Kam mě dovede tato cesta, kam ta druhá, co kde uvidím, to v nových expo- zicích je nedostatečné. Normálnímu návštěvníkovi je také celkem jedno, zda jde do indických bažin, potom zase plání, ale zajímá ho, kudy se dosta- ne k nosorožcům, kudy k žirafám. Mgr. Martina Poláčková, Louny Iris novum I jelen může být vzácný Chovná laň jelena timorského odchovává, podruhé v historii plzeňské zoo, od 25. července 2010 mládě (samičku). Od jara žijí čtyři plzeňští jeleni v novém pavilonu nosorožců a dalších asijských zvířat. Jiný název pro tento druh je sambar ostrovní nebo hřivnatý. Hlavní poddruh obývá ostrov Timor, další žijí například na Bali a Jávě. Plzeňská zoo jej cho- vá jako jediná v ČR. V roce 2002 odchovala první mládě, tehdy koloucha. Od té doby se odchovy nedařily. Zvíře bylo prvně popsáno roku 1822. Žije samotářsky, ve dvoji- cích či malých skupinkách. Stává se kořistí varana komodského. Pro svoji vzácnost je zapsané v mezi- národní Červené knize v kategorii zranitelní (VU). Japonská a asijská zahrada vzniká na území původní botanické zahrady postupně již od roku 2004. Jako první byla otevřena japonská kamenná zahrada Šówa-en, jejímž tvůrcem je Eišin Harada, předseda Japonské zahradní asociace. Ten vytvořil její projekt, ve své vlasti ho v předběžné podobě sestavil a v Plzni pak spolu se svými zahradníky zrealizoval. Dominantním prvkem je zde kámen, rostliny jsou pouze doprovodným prvkem celé kompozice. Zahrada vytvořená u mohutného Kör- nerova dubu není rozsahem velká, je však plná nejrůznějších symbolů navozujících japonské tra- dice a filozofii i vazbu na Plzeň. Od roku 2006 se zbývající část původní bota- nické zahrady postupně mění v asijskou zahradu. V první etapě vznikla výsadba nad zahradním domkem. Převažují zde okrasné kultivary asijských keřů a trvalek jako např. javory, ibišky, tavolníky, funkie a čechravy. V druhé etapě v roce 2007 se proměnila bývalá lipová alej v malé bambusárium s pajehličníkem, magnóliemi a kalinami a v podrostu s velkým sor- timentem okrasných funkií a bergénií. Třetí etapa v roce 2008 byla ve znamení výsa- deb původních asijských druhů, které jsou ve své domovině často velmi ohrožené a jejichž počty ve volné přírodě se neustále snižují. Podél celé zdi sousedící se sídlištěm Vinice rostou i druhy zařa- zené do červených knih ohrožených druhů rostlin. U několika rostlin jde dokonce o nové introdukce do Evropy, což znamená, že na našem kontinentu měly premiéru právě v Plzni. Ve čtvrté etapě v roce 2009 se k asijským rostlinám přidala i zvířata. Vzniklo několik voli- ér, kde našla svůj domov řada vzácných asij- ských ptáků (sojkovci, bažanti, jeřábi, čírky). V jejich okolí jsou vysázeny vysoké bambusy, rododendrony, skimie, pierisy, hortenzie a řada dalších. V době uzávěrky tohoto čísla IRISu vrcholi- lo dokončování zatím poslední – páté – eta- py, která změnila původní rozárium a horskou loučku ve scenérii se dvěma jezírky propojený- mi potokem, s typickým červeným mostkem a japonskými koi kapry. Zároveň se bezbariéro- vě propojila Šówa-en s voliérami a zadní částí zahrady. V poslední etapě by měl ještě vzniknout al- tán a vstupní brána do asijské zahrady. Mgr. Václava Pešková Poněkud stranou pozornosti se narodilo v plzeňské zoo počát- kem července zdejší historicky první mládě africké antilopy buvolce běločelého. Samička přivezená loni na podzim přivedla na svět rovněž samičku. Kolekci afrických ptáků obohatil zajímavý tmavý čáp zejozob africký. K vidění je ve zrekonstruované voliéře u hlavního vchodu, která je jednou z nejstarších expozic zahrady. V současné době se zejozo- bem africkým může pochlubit pouze šest evropských zoo. Zajímavou stavbu má jeho dlouhý zobák; ze stran zploštělé horní a spodní části se dotýkají jen svými konci a u kořene, takže uprostřed vzniká mezera. Ta zejozobovi umožňuje pronikat do ulit sladkovodních mlžů, jež jsou jeho hlavní potravou. Mládětem letošního léta je určitě vydra říční, jež obývá Českou řeku. Jde o první mládě zdejšího páru. Aby mělo v prvních týdnech života klid ke svému růstu, bylo zrušeno pravidelné komento- vané krmení těchto vodních šelem. (v-h) Mějte i Vy v zoo své zvířátko. Stačí si vybrat a zavolat 378 038 303 (325). V králoství rostlin Namísto rozária koi kapři

13 IRIS Okénko do historie Vpolovině roku 2000, přesně 13. června, byl s velkou slávou za účasti řady hostů v čele s prof. Zdeňkem Vese- lovským otevřen nový venkovní výběh pro šimpanzi. Svými para- metry je špičkou v zoo střední a východní Evro- py. Současně dvoučlen- ná skupina – pár Ferda (Fredy) a Gina se roz- rostla o další tři jedince. Takto na začátky živo- ta šimpanzů v novém výběhu a ve větší sku- pině vzpomíná jejich tehdejší ošetřovatelka Růžena Weberová: Ještě než jsme odstrani- li poslední mříže starého výběhu, začali jsme dvo- jici stávajících šimpanzů – Ferdu, čili Fredyho (v Plzni od r. 1987) a Ginu (v Plzni od r. 1989) – zvykat na elektrický ohrad- ník. Byl natažen v kleci a označen bezpečnostní červenobílou páskou. Přes toto opatření si ho zvířata vyzkoušela na vlastní kůži a tento zážitek jim nějaký čas utkvěl v mysli. GINA A FREDY POPRVÉ V NOVÉM Dne 2. června nastal DEN D: Vyzbrojeni uspá- vacími foukačkami, odchytovou sítí a dalšími bezpečnostními prostředky jsme šimpanze vypustili do nového výběhu o rozloze 548 m2 . Fredy šel hned, Gina ale dvě hodiny odolávala. Potom přikrčená k zemi se v novém prostředí pohybovala s největší obezřetností. Oba zkou- mali každý kousek nového teritoria. Fredy nás vystrašil, když razantně vyrazil k vodnímu příko- pu. Ohradník zvýrazněný červenobílou páskou ho však včas zarazil a upozornil, že dál nesmí. Začal také pozorovat dění škvírami v palisá- dách a život za východní hradbou z kůlů, což mu zůstalo na dlouho. Jeho prvotní aktivita se ovšem brzy vytratila a většinu času ve výběhu prospal. Gina se osmělila otestovat jediný pří- stupný strom (vlézt na ostatní z bezpečnostních důvodů znemožňoval el. ohradník) a uvelebila se na něm. Fredy také zkoušel šplhat, byl ale nemotorný. DVOJICE ZE DVORA KRÁLOVÉ Poněvadž jsme plánovali zvýšit počet šimpanzů, připravovali jsme nové ubikace ze staré dílny. Vznikly tak dvě ubikace a karanténa. Všechny místnosti jsou propojeny hydraulickými šubry (přepouštěcími mřížemi). Stávajícím primátům nové prostory problémy nečinily. Ferda všechno oťukal, podupal si na palandách a pak spoko- jeně zalehl. Záhy nás také upozornil na zásadní nedostatek – a sice, že mříže v nových ubika- cích jsou tak daleko od sebe, že si může pro ošetřovatele „sáhnout“ a vtáhnout ho k sobě. Operativně došlo k jejich zahuštění. Dne 27. června přibyli ze zoo ve Dvoře Králo- vé dva noví šimpanzi. Šestnáctiletá samice Uke a šestiletý sameček Bask. Zvířata na sebe byla zvyklá až závislá. Zabydlela se v nové ubikaci a začala si zvykat na ošetřovatele. Bask se ukázal jako velký poťouchlík, což všemožně dokazoval například štípáním a chytáním za ruce. Ke zkušebnímu vypuštění do venkovního výběhu jsme se odhodlali již tři dny po příjezdu. Po chvilce zkoumání neznámého prostředí nás Bask přesvědčil, že ohradník na stromě s napě- tím 9 000 V ho před únikem do koruny neza- staví. Stačily tři skoky a byl ve větvích. Zachrá- nila nás jeho závislost na Uke. Jakmile uslyšel hydraulikou zavíraný šubr za samicí, spustil se ze stromů na zem a běžel domů, kde jsme ho zavřeli. Tato zkušenost nás přiměla k myšlence stromy opicím zpřístupnit. Odstranění ohradní- ků však muselo předcházet ořezání všech větví, jež by mohly být cestou k úniku z výběhu i ze zahrady. Test, zda je vše bezpečné, se zúčastnili oba plzeňští nováčci a neodhalil žádnou slabi- nu. OBĚ SKUPINY SPOLEČNĚ V dalších dnech jsme začali střídavě pouštět obě dvojice. Kontakt mezi sebou měli ještě stále jen přes sklo. Měli o sebe velký zájem. Fredymu nová samice očividně imponovala. Další kon- takt jsme jim umožnili přes mříže v ubikacích v bývalé dílně. V tu chvíli naše představa o jejich brzkém spojení v jednu skupinu byla pryč. Zví- řata se přes mříže napadala, došlo i k mnoha škrábancům. Bask provokoval Fredyho a sami- ce také nebyly mírumilovné. Začal také problém s večerním zavíráním Uke, která nám dokázala, že je rychlejší než hydraulický šubr. I když jsme ji nalákali dovnitř, stačila před zavřením utéct. A tak nastaly pokusy s různými fintami. Hladov- ka neuspěla, protože Bask ji nosil jídlo ven. Ani pokus o noční zavírání se neosvědčil. Nakonec jsme na ní přece jen vyzráli. Zhotovili jsme závěs z neprůhledného materiálu a šubry nastavili tak, aby jim prošla a my stačili ubikaci zavřít. Počáteční nevraživost dvojic ustupovala a napětí mezi mřížemi povolilo. Usoudili jsme, že je čas na spojování. Dne 2. srpna jsme oba páry vypustili do výběhu současně. Náš strach z „věcí příštích“ vystřídal při pohledu na objímající se šimpanze dobrý pocit. Celý den proběhl v kli- du. Gina si oblíbila Baska a Uke se nabízela Fredy- mu, ten ale zůstal lhostej- ný. Má rád svůj klid. Zato večer byl drama- tický: Po uzavření šubrů v ubikaci právě kliďas Ferda vyjel po Baskovi. Nebýt Giny, nevím, jak by to bylo dopadlo. Vrhla se na obranu Baska a utržila pár ran a škrábanců. Museli jsme použít vodu a Fredyho oddělit. Ostat- ní spali pohromadě. Přes den vyháníme skupinu do výběhu, protože jinak by se šimpanzi povalovali po ubikaci. PŘÁTELSTVÍ S MARYŠOU Pátého člena do skupiny jsme získali 28. červen- ce ze zoo v Krakově. Je jím čtyřletá samička Mary- ša. Byla oddělená od rodiny. To asi způsobilo její plachost a bojácnost. Zabydlela se v karanténě, kterou bylo třeba předělit kvůli úklidu. Přechá- zet z jedné části místnosti do druhé však odmí- tala, čímž mi znesnadňovala úklid. Po několika dnech jsem se proto k ní odhodlala za asistence vstoupit. Maryša seděla v horním rohu a sledo- vala mne. Druhý den si na mne již sáhla a třetí den nastavovala záda k podrbání a mazlila se se mnou. Dne 21. srpna jsme šli s Maryšou do výběhu. Trvalo jí asi hodinu, než se odhodlala ven. Pak začala prozkoumávat prostředí a přitom si dva- krát sáhla na ohradník. Jednou u vody a podru- hé na palisádě. Dovnitř se jí příliš nechtělo, ale nakonec šla. Druhý den si ve výběhu zamířila k příkopu. Je široký dva metry a hluboký 1,8m. Podlezla ohradník a skočila do vody. Podařilo se mi jí vytáhnout na břeh, ale za chvíli si to zopa- kovala. To už mi s její záchranou musel pomá- hat návštěvník, naštěstí profesionální záchranář. Utekla do ubikace , kde jsem ji zavřela. Stala se opět plachou a bojácnou. Rozhodli jsme se, že i jí z preventivních důvodů natáhneme ohrad- ník s červenobílou výstražnou páskou do ubika- ce. Vyhýbala se mu a již se ho nedotkla. Po pár dnech chtěla znovu drbat a začala komunikovat. Od 5. září jsme ji začali znovu pouštět do výběhu. Čtyři dny ven vůbec nešla, jen vykukovala z otvo- ru. Ani ovoce a pamlsky ji nevylákaly. Až po týdnu vyhupla ven, ale hned zase zaběhla zpátky. Když se venku přece jen zdržela, tak jen blízko otvoru. Byla smutná a vyžadovala společnost. Řešením bylo spojení s ostatními šimpanzi. Stalo se tak 26. září. Všichni ji očuchali a přijali mezi sebe. Také mrzutý Fredy si ji oblíbil. Celý den se jí všich- ni věnovali a obklopovali ji svojí péčí. Maryša dováděla s Baskem a předcházela si dospělé. Po 36 letech chovu šimpanzů v plzeňské zoo získali tito primáti nejen nové moderní a vyhovující prostředí, ale zvýšil se i jejich počet na pětičlennou skupinu. Bask utekl do větví, Maryša chtěla uplavat Foto Jiří Berger

IRIS 14 Zoologické zahrady III. tisíciletí Účastí na projektu symbolicky pojmeno- vaném Šelmyáda, který zorganizovala Zoologická a botanická zahrada města Plzně za vydatné pomoci lektorů Sdružení Iris, se ke kampani Evropské asociace zoo a akvárií (EAZA) zaměřené na evropské šelmy a drav- ce připojila téměř třicítka žáků II. stupně ZŠ a studentů nižšího stupně víceletých gymná- zií. Akce se uskutečnila před koncem školního roku, a tak si soutěžící přijeli zpestřit poslední dny školní docházky. Šelmyáda byla jen jednou ze série příspěv- ků ke zmíněné kampani a k letošnímu mezi- národnímu roku biodiverzity, při nichž byla ukázána na konkrétních příkladech ochrana ohrožených evropských šelem a dravců. Pořadatelé se hravou formou snažili vzbu- dit u mladých lidí zájem o daný problém, vyzkoušet jejich postřeh, logické myšlení, jeden z pěti smyslů – čich, ale také nasbíra- né školní vědomosti. Každé družstvo věno- valo ve prospěch kampaně startovné ve výši 500 Kč. Poděkování tedy právem náleží Gym- náziu v Klatovech (soutěžní družstvo Tchoří- ci), Střední škole zemědělské a potravinářské v Klatovech (družstva Tučňáků a Drobečků) a Gymnáziu J. Š. Baara v Domažlicích (sou- těžící Fosy). Dalšími, kteří se přidali ke stovkám účastníků letošní kampaně, byli účastníci Letní univerzity juniorů Středoevropské asociace přátel zoolo- gických zahrad. Vyvrcholením jejich poznávání evropských šelem a dravců byla výroba sádro- vého odlitku šelmích stop. Předlohy, jimiž tiskli stopy do vlhkého písku, byly pořízeny pracovní- kem Chráněné krajinné oblasti Beskydy přímo v lokalitách výskytu velkých medvědů a vlků na moravské a slovenské straně těchto hor, takže si kopií náležitě vážili. Vyrobit si mohli též ozdobnou placku či kožený otisk šelmí stopy. Všechny peníze takto získané putovaly rovněž na konto kampaně. (jp) Studenti podporují evropské šelmy a dravce Evropa je náš domov, takže jen na nás záleží, jak pestrý a bohatý jej budeme mít my, naše děti a děti našich dětí… Velmi dobře umíme poučovat a vyjadřovat se k problémům v cizích zemích, ve vzdále- ných končinách světa, radit, jak s nimi naložit, ale sami zapomínáme začít u sebe. Rozhlédněme se, zamysleme se… Následující otázka stále platí: Kdy jste naposledy viděli ve volné přírodě divokou šelmu? A chceme s nimi vůbec společně žít...? Letošní kampaň je u konce, ta příští se bude zabývat opět jiným tématem. O tom rozhodne komise chytrých hlav na podzimním zase- dání EAZA v Itálii. V plzeňské zoologické a botanické zahradě jsme s vlastními výsledky kampaně pro evropské šelmy spokojeni. Vždyť naším úkolem bylo především vzbudit u široké veřejnosti obecné povědomí o šelmách, jejich počtech a všech dalších souvisejících aspektech. Účastnili jsme se sčítání šelem v Beskydech, organizovali jsme přednášky a výjezdy do škol, akci May Day či Šelmyádu. Pro projekt Ochrana šelem a vzdělávání v Západních Karpatech se nám podařilo získat 28 588 Kč. Takže místo dalších slov už jen výstižné motto našeho zahradníka Václava Vitamína Hadače: „Až je potkáme v přírodě (šelmy), teprve pak si můžeme říct, že jsme pro ně něco udělali.“ Jiřina Pešová, kurátorka kampaně se srdečným poděková- ním všem, kteří se na ní podíleli. Název projektu: Ochrana šelem a vzdělávání v Západních Karpatech Žadatelé: Hnutí DUHA, Slovak Wildlife Society Partneři: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Chráněná krajinná oblast Beskydy, Ministerstvo životního prostředí ČR, národní parky v ČR, Státní ochrana přírody Slovenské republiky, Lesnická fakulta Zvo- len, Univerzita Karlova v Praze. Úkolem projektu je vytvoření biologických, ekonomických a sociál- ně-politických podmínek nutných pro zlepšení koexistence (spolužití) mezi šelmami a lidmi v místech jejich přirozeného rozšíření v českých a slovenských Karpatech. Projekt zahrnuje hlavně výchovné aktivity doplněné terénním monitorováním populací čtyř druhů šelem: vlka evropského, rysa ostrovida, medvěda hnědého, a kočky divoké. Karpatské centrum šelem bylo založeno na Slovensku a má být zdrojem výchovných aktivit a mezinárodní spolupráce. Výchovné pro- gramy budou vytvořeny a implementovány do základních a středních škol. Učitelské manuály o medvědech a vlcích publikované ve sloven- štině budou přeloženy i do jiných jazyků a nový manuál o rysech bude publikován. Budou vytvořeny dva filmy a dvě výstavy. Bude organizo- váno diskusní fórum pro veřejnost, myslivce a univerzitní studenty. Pro zemědělce budou určeny informační materiály o tom, jak ochránit dobytek proti útokům šelem. Neletální metody k omezení konfliktů budou upřednostňovány. Uskuteční se učební kurzy pro dobrovolníky k zapojení místního obyvatelstva do všech aktivit. (zp) Letošní tradiční letní příměstský tábor Deset dní s kamarády ze zoo se nesl ve znamení světové biodiverzity. A také se při něm hodně cestovalo, byť jen na mapě a v okolí Plzně s pomocí nekonečné dětské představivosti a hra- vosti. Táborníci projeli různé kouty světa, aby se dozvěděli něco o krajině, ekosystémech i problémech jednotlivých kontinentů, seznámili se s jejich přírodou, poznali tamní obyvatele, zvyky a tradice. K tomuto poznávání pomáhala i celotáborová hra s úkoly šitými na míru každému kontinentu. V Antarktidě se například bojovalo o pitnou vodu, vyráběly se svíčky nebo se soutěžilo s cvičenými psy. V Jižní Americe dešif- rovaly děti tajné poselství v „hlubokém pralese“ přírody za městem. Africké putování letos zpestřily hlavně nově otevřené expozice v zoo, ale při výpra- vách po světě nebyly opomenuty ani expozice severoamerické, jihoameric- ké, asijské, evropské a také expozice Akva-tera i sokolnické ukázky dravců. Každoroční a dětmi ne příliš oblíbený pochod na Krkavec byl letos pojat jako výstup se stopovačkou na některou ze světových hor. V prvním běhu to byla nejvyšší hora Austrálie Mount Kosciusko, ve druhém dokonce nejvyšší hora světa Mount Everest. Při výletě k Boleveckým rybníkům se táborníci přenesli k Velkým kanad- ským jezerům do Severní Ameriky, kde je náhlé obrovské vedro donutilo uhasit zálesácký oheň a jít se svlažit do chladivé vody. Novinkami letošního – již osmého ročníku – tábora byla návštěva Muzea loutek v Plzni, kde bylo možné získat jedno ze čtyř razítek do Prázdninové štafety, a dále „faktor strachu“. Na ten se děti těšily snad nejvíce. Předpo- slední den tak mohly prověřit své limity v různých disciplínách jako například nalezení předmětu ve vědru plném nevábných přísad, únik ze zajetí, ochutnávka poslepu, přenášení nudlí nebo kontakt s velkými červy. Jen dva nejodvážnější prošli všemi nástraha- mi a získali tak vítězství a odměnu. Samozřejmě i ten- tokráte bylo netrpělivě očekávané táborové tržiště, kde lze utratit táborové penízky získá- vané za jednotlivé hry a soutěže a směnit je za drobné dárky a pozor- nosti. Úplně poslední den patřil již tradičně závěrečným vystoupe- ním pro rodiče. Mějte se krásně Šaolini, Abo- ridžínci, Indiáni i Křová- ci. Eva Urbanová Chceme s nimi společně žít? Projekt, který je i plzeňský O prázdninách po kontinentech Osm litrů borůvek nasbíraných táborníky na „nejvyšší hoře Austrá- lie“ se staly pamlskem pro šimpanzy. Foto Zdeněk Vaiz

15 IRIS Zoologické zahrady III. tisíciletí Kamenem na pštrosí vejce Kampaň Evropské asociace zoo a akvárií (EAZA) na ochranu vybraných evropských predátorů symbolizují letos mořská sviňucha obecná, orel královský a iberský, sup hnědý a mrchožravý. Právě dva posledně jmenova- né dravce jsme vám dosud nepředstavili. Supi jsou mrchožraví ptáci teplých oblastí Starého světa. Hodně času stráví plachtěním ve velkých výškách a pátráním po vhodné potravě. U obou uvedených druhů supů klesá početnost jejich populace, a to zejména ztrátou hnízdišť i úbytkem potravy. U supa hnědého jsou činěny pokusy o jeho návrat do vybraných lokalit ve Fran- cii a na ostrov Mallorka. Na statku Lüftnerka Lüftnerka má svého Herkula Prázdniny na statku byly letos bohaté na mláďa- ta. Poprvé se zde narodila tři selátka miniatur- ního zakrslého göttingenského prasete; Amálka III obdarovala ošetřovatele 13 selátky , což je dosud nejvyšší počet odchovaných mláďat přeš- tického černostrakatého prasete na Lüftnerce. Dramatický byl porod telete (12. 8.) od tříle- té krávy Terezy. Nejenže to bylo její první tele, ale bylo i nezvykle velké. Jeho hmotnost činila téměř 60kg, zatímco průměrná porodní hmot- nost se pohybuje kolem 35kg. Ošetřovatelé, kteří tele rodili – Pavel Hrubý a Luboš Hlavnič- ka – mu proto dali jméno HERKULES. Čest mu dělá i co se týká úživnosti. Při jednom krmení vypije kolem 10l mléka, při dvou až třech krme- ních denně ho tak dokáže spořádat až 22 litrů. (Údaje jsou z konce srpna.) Na rostlinou stravu, nejprve seno, si začne telátko zvykat od jednoho měsíce až šesti týdnů věku. (fh), foto IRIS Miroslav Volf Poprvé a hned nejúspěšnější Letošní jubilejní V. ročník oblastní výstavy jiřinek na statku Lüftnerka představil návštěvníkům ke třem stovkám odrůd od šesti individuálních a dvou kolektivních pěstitelů. Z amatérských kolekcí se nejvíce líbily výpěstky letos poprvé vystavujícího Petra Bohdana z Plzně-Radčic. Jiřinkám se věnuje sice teprve pět let, ale již dnes patří k západočeské špičce. Z profesionálů sklízeli největší obdiv pěstitelé a šlechtite- lé z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Průhonicích. Jejich přibližně 50 odrůdám byl letos věnován největší výstavní prostor na statku Lüftnerka, kde se jiřinková slavnost pravidelně koná, a to kovárna. Do sortimentu těchto královen babího léta vstu- pují každoročně desítky novošlechtění, takže být jejich úspěšným pěstitelem znamená nejen dobře zvládnout techniku jejich pěstování, ale také sledo- vat vývoj a dokázat s ním držet krok. Komu se to nepodaří a ustrne zahleděn do vlastní slávy, je brzy odstaven odbornou veřejností na vedlejší kolej. I toho byl letošní, co do návštěvnosti nejúspěšnější, ročník důkazem. (hš) SUP HNĚDÝ (Aegypius monachus) patří s tělem dlouhým 98 až 107cm, rozpětím kří- del od 250 do 295cm a hmotností mezi 7 až 12,5kg k největším evropským ptákům. Žije ve Španělsku a od Balkánu po Indii. Obývá přede- vším horskou krajinu od pásma lesů po alpín- ské louky do výšky 4 500 metrů nad mořem. Hnízdí především na stromech. Ze zdechlin konzumuje i kůži, šlachy, chrupavky a jiné tvrdší části. (kola) (foto repro) SUP MRCHOŽRAVÝ (Neophron percnopterus) je bělavý s černými křídly a žlutou holou tváří. V roz- pětí křídel dosahuje jen 1,5m. Mláďata jsou hně- dá. Žije na jihu Evropy, na východ po Indii a v Afri- ce severně od rovníku, v suché otevřené krajině. Ke hnízdění potřebuje skalní útesy. Dožít se může až 37 let. Živí se vším, co je k snědku; od mršin přes ptačí vejce, aktivně ulovené drobné obratlovce a hmyz po dobytčí trus a hnijící ovoce. Velká pštro- sí vejce rozbíjí tak, že na ně pouští z výšky kameny vynesené v zobáku. (foto repro) Zabili ho návštěvníci Hříbě kanadské kobylky plemene Holandská appaloosa, které se narodilo v březnu na stat- ku Lüftnerka, zabili uprostřed prázdnin neu- káznění a bezohlední návštěvníci. Její žaludek nevydržel „přikrmování“ čerstvým pečivem, ale zejména bramborovými hranolky. Celé tři dny se snažili veterináři trpící mládě zachránit, ale jeho zdravotní stav se natolik zhoršil, že ho už dál nenechali trápit. Reakcí na tento otřesný a smutný případ bylo důraznější upozornění návštěvníků na zákaz krmení chovaných zvířat. Nakolik bude účinné, ukáže až čas. Stálé pře- kračování tohoto základního pravidla platícího ve všech zoo však o každém víkendu potvrzuje krmení koní na statku Lüftnerka či lemurů kata. (hy) Foto IRIS Miroslav Volf (Více na www.iris. snadno.eu)

IRIS 16 Osobnost Hájem za Františkem Malochem Nejkrásnějším časem pro procházku polesím Háj nad levým břehem Berounky, jen kousek za Plzní, je podzim. Zdejší habřiny už zdaleka nejsou monotónně zelené a sluneční paprs- ky dokáží ze žluté a oranžové vykouzlit desít- ky odstínů. František Maloch sem však chodil nejraději zjara. Pestrá květena, pro Plzeňsko ne až tak příznačná, ho naplňovala radostí z příro- dy, především ale byla předmětem botanikova profesního zájmu. František Maloch se narodil v roce 1862 a zemřel v roce 1940, letos je tomu tedy 70 let. První učitelskou štací tohoto rodáka od Lito- myšle byla Třemošná na severním Plzeňsku. Poté učil na mnoha místech Čech a Slovenska, působení v Plzni ho dovoluje nazývat botani- kem západních Čech. S rozsáhlým průzkumem zdejší flóry začíná v roce 1896, a to i přes sku- tečnost, že ve škole tráví až 43 hodiny týdně. Sedmnáct let systematicky zkoumá území ohraničené Vladařem nad Žluticemi, Černošínem, Brdy a Švihovem. Výsledkem byla publikace Květena Plzeňska vydaná v roce 1913. Dodnes je považována za jedno ze stěžej- ních děl věnovaných této problematice a tomu- to teritoriu. V dalších letech rozšířil své bádání na Domažlicko, Klatovsko, Sušicko, Šumavu a opačným směrem na Kralovicko. Nashromáž- dil přes 25 000 herbářových položek. Jak přicházíval František Maloch ze svých přírodovědných vycházek domů, popsal jeho syn Miloslav roku 1937 těmito slovy: „…vidím otce neděli co neděli vracejícího se s rostlinným materiálem napěchovaným v deskách a s celou řadou lahviček plných slizkých zelených řas zastrkaných po všech kapsách. Kolik to bylo potom prohlížení pod drobnohledem, měření, zakreslování…“ Na počest tohoto plzeňského botanika byla jedna z partií v Háji pojmenována Malochova skalka a v roce 1951 zde umístil přírodovědný klub pamětní desku. Od října 2003 jeho jméno a přínos připomí- ná i devět kilometrů dlouhá naučná stezka Po stopách Františka Malocha vedoucí z Plzně-Bílé Hory ke zřícenině hradu Věžka. Podnět k jejímu vyznačení dal v roce 2001 tehdejší absolvent Fakulty pedagogické ZČU Petr Charvát. (kola) Zajímavá výuka Karlovarský kraj v tomto roce nabídl všem školským zařízením v kraji návštěvu několika zajímavých míst. „Rozhodli jsme se, že dětem umožníme exkurzi jak za přírodou, tak do míst, kde končí odpadky z našich domácností a ulic, aby si uvědomily celý cyklus života věcí kolem nás,“ uvedl radní pro oblast životního prostředí a zemědělství Karlovarského kra- je Jaroslav Bradáč. Žáci tak mohou se svými pedagogy navštívit v rámci vyučování Centrum ekologické výchovy odpadového hospodářství (CEVOH) v Černošíně, biofarmu ve Valči nebo ekologickou farmu Kozodoj ve Staré Roli. „Zjistili jsme, že největším problémem pro školy je uhrazení dopravy autobusem, proto jsme jim nabídli projekt, na jehož základě si mohou zažádat o exkurzi do Černošína nebo na farmy. Karlovarský kraj částku za dopravu uhradí. Pobyt na farmě a náklady s tím spoje- né si pedagogický doprovod i žáci hradí sami,“ doplnil radní. Systém je jednoduchý. Škola se rozhodne, kam chce jet, na stránkách Karlovarského kraje v záložce životní prostředí, environmen- tální vzdělávání http://www.kr-karlovarsky. cz/ZIVOTNI/environment/ nalezne v soubo- ru dopis školám, návod jak si exkurzi objed- nat. Nejprve si zajistí termín na příslušném návštěvním místě, následně vyplní přihlášku a zašle na adresu lucie.tousecka@kr-karlovar- sky.cz. Poté obdrží potvrzení s informací, který dopravce odvoz zajistí. Autobusová doprava do CEVOH v Černošíně je financována z projektu Karlovarského kraje a společnosti EKO-KOM, a.s., s níž Karlovarský kraj realizuje kampaň na podporu projektu „Intenzifikace odděleného sběru a zajištění využití složek komunálních odpadů včetně jejich obalové složky na území Karlovarského kraje“. Společná kampaň má i v letošním roce podpořit třídění využitelných částí komunální- ho odpadu v obcích, školách i domácnostech a informovat obyvatele regionu o možnos- tech zpracování vytříděného odpadu. Celko- vé náklady na projekt činí 6 milionů korun, z toho Karlovarský kraj zaplatí 1,5 milionu korun. „Exkurze do Centra ekologické výchovy odpadového hospodářství v Černošíně měly minulý rok velký úspěch. Pro letošní rok bylo na organizování těchto studijních výletů uvol- něno 600 tisíc korun. Žáci na vlastní oči vidí, co se s odpadem děje a jak se dá po vytřídění dále využít,“ sdělil radní. Po příjezdu do Černošína shlédnou náv- štěvníci film o třídění odpadů, poté si projdou skládku s odborným výkladem, prohlédnou třídicí linku a také uvidí výrobky z recyklova- ných materiálů. Doprava na statky je hrazena přímo z roz- počtu Karlovarského kraje. Biostatek ve Valči seznámí děti s prací se zvířaty – ovcemi a vče- lami a také s výrobou produktů z ovčí vlny nebo včelího vosku. Dále si zde mohou žáci zkusit práci v sadu a pěstování bylinek. Biofarma Kozodoj nabízí pobytové progra- my Na statku, Farmářův rok a ekologie, Co povídala ovečka Píšťalka, Bio nebio, Oči a uši dokořán. „Děti během návštěvy Kozodoje samy naleznou odpovědi na nejrůznější otáz- ky. Zblízka si také mohou prohlédnout všechna zvířata, nakrmit je nebo pohladit,“ dodává rad- ní. Na farmě Kozodoj jsou k vidění koně, oslíci, kozy, drůbež, psi a dokonce i lamy. „Víme, že v jakékoliv oblasti je zapotřebí začít se vzdělá- váním u nejmenších a ekologická výchova není výjimkou. Obzvlášť v dnešní době, když se na víkendy a na prázdniny už nejezdí k babičce a dědovi na vesnici plnou zvířat. Dochází tak mnohdy k absurdním situacím, kdy děti znají lépe zvířata cizokrajná ze zoologických zahrad, než zvířata domácí, původní a pro naši zemi typická,“ zamýšlí se nad současnou situa- cí radní Jaroslav Bradáč. Finanční prostředky na všechny typy exkurzí jsou zatím nevyčerpané, přihlášky škol a škol- ních zařízení lze proto stále zasílat na adresu Ing. Lucie Tousecké. „Doufáme, že naše projekty v oblasti environ- mentální výchovy, vzdělání a osvěty pomohou dětem i dospělým opět najít cestu zpět k pří- rodě a ti se tak naučí přirozeným způsobem ochraňovat prostředí, v němž žijí,“ věří pan radní. (lt), foto Lucie Tousecká Dobrá zpráva: Výuková permanentka nezdražila! Environmentální centrum Lüftnerka v Zoolo- gické a botanické zahradě města Plzně nabízí své služby i v letošním školním roce. Vybírat si lze přibližně ze 40 výukových programů, lákadlem se jistě stanou především ty, kte- ré se vztahují k novým africkým a asijským expozicím se žirafami a nosorožci. Opět lze využít výhodných výukových per- manentek, jež se prodávají za nezměněnou cenu – MŠ za 2 500Kč a ZŠ a SŠ za 3 000Kč. Jedno dítě tak zaplatí za návštěvu zoologické a botanické zahrady s výukovým programem přibližně 7Kč, žák nebo student 10Kč. Perma- nentky lze uplatnit od 1. října do 30. dubna. Na váš zájem se těší nově profesionálně obsazené Environmentální centrum Lüftnerka v čele s Renatou Vídršperkovou, která je při- pravena poskytnout i veškeré další informace. Kontakt: 378 038 338, vidrsperkova@plzen.eu. (is) Jak jdou na environmentální výchovu dětí v Karlovarském kraji Exkurze na skládku a k zemědělcům (foto repro)

17 IRIS Skvosty prˇírody List z herbárˇe EXOT Z BUKOVÝCH LESŮ V naší galerii pozoruhodných, neobvyklých a zajímavých rostlin má určitě své místo árón plamatý (Arum macula- tum). Už tím, že patří do poměrně exotické čeledi árónovitých, jejichž domovinou jsou zejména vlhké tropické lesy. Zvýšené požadavky na půdní vlhkost má i náš árón. Jeho „pokojoví“ blízcí příbuzní jako diefenbachie, monstera či užovník, které již natrvalo zakotvily mezi rostlinami našich bytů, jsou obecně známější. Je to jistě i tím, že setká- ní s árónem v přírodě není časté. Roste v listnatých, především bukových lesích a to ještě velmi rozptýleně. Pro svoji vzácnost je na seznamu chráněných rostlin v kategorii ohrožených druhů. V západních Čechách ho lze najít v Branžovském hvozdu, Doupovských horách a v Českém lese, kde v okolí Velkého Zvonu (kolem 750m. n. m.) jde o jeden z nejvýše známých výskytů v ČR. Na jaře árón na sebe upoutá pozornost nápadným žlutozeleným toulcem, z něhož vychází intenzivní zápach lákající opylovače. Na podzim zase ztloustlým bezlistým až 30cm vysokým stvo- lem nesoucím na vrcholu palici červených bobulí. Vzhledem k dřívějšímu využívání hlíz árónu k výrobě árónového škrobu, tzv. portlandského sága, nebo v dobách nouze jako náhražky brambor, dokonce i mouky, lze soudit, že jeho rozšíření bylo poměrně značné. Celá rostlina je jedovatá, poživatelnost hlíz byla proto možná jen po důkladné tepelné úpravě. (kola), foto Petr Mudra Křivoklátsko je pro svoji lesnatost a blízkou polohu k hlavnímu městu a středočeské prů- myslové aglomeraci označováno minimálně za středoevropský unikát. Svým způsobem lze za něj považovat i nedaleké Brdy. Více než 70 km se táh- noucí vrchovina jihozápadním směrem od Prahy až za hranice Středočeského kraje s Plzeňským představuje prakticky jednolitý pás lesů. Přestože převažujícím stromem je v nich smrk, mnohde vytvářející souvislé monokulturní porosty, zejmé- na v jihozápadních Brdech se ještě zachovaly lesy smíšené. Ač se vrchovina nachází v centru země, je místy až neuvěřitelně liduprázdnou krajinou. V kopcích nenajdete žádná turistická centra, hote- ly a chatové kolonie; vesnice a průmysl jsou jen v jejich okolí. Rozhodující měrou tuto podobu Brdům vtiskla existence vojenského výcvikové- ho prostoru, který zde existuje, především jako dělostřelecká střelnice, již od konce dvacátých let minulého století. Naštěstí se nepodařilo prosadit hned v jeho začátcích vykácení širokého, několik desítek kilometrů dlouhého, průseku. Došlo jen k odlesnění několika cílových ploch. Devastující dopad armády na přírodu až po současnost nebyl nikterak zásadní, naopak zákaz vstupu veřejnosti ji pomáhal ochránit od civilizačních vlivů. V sou- časné době jsou zvlášť cenné lokality, jak vypoví- dají informační tabulky, smluvně chráněny vojen- skými orgány. Brdské pásmo se člení do tří dílčích celků, cha- rakterem více či méně odlišných od ostatních. Střední Brdy, nazývané také vojenské, jsou veřej- nosti prakticky nepřístupné, neboť byly proměně- ny ve vojenský výcvikový prostor. Jde o nejvyšší část pohoří, kde nadmořské výšky vrcholových partií se blíží hodnotě 900 metrů. Tok – nejvyšší bod celé vrchoviny – 863 m. n. m. Jihozápadní Brdy nejsou rozlehlé, ale vtiskly zvláštní podhorský charakter krajině daleko od jejich dominanty, jímž je 826 vysoký Třemšín. To její specifické kouzlo tvořené prvky přírodními i stavebními (roubené chalupy, vysoké střešní ští- ty, občas ještě doškové střechy, sakrální stavby) je do dnešních dnů přítomné v okolí Březnice, Nepomuka, Blovic i Rokycan. Z hlediska ochra- nářského je právě tato partie Brd nejcennější, což dokládá i několik maloplošně chráněných území původních smíšených lesů s bohatou květenou. Celistvost jihozápadních a středních Brd od jejich pokračování směrem na východ protíná v přímce Zdice-Příbram údolí říčky Litavky se železniční tratí a silnicí. I když následující přibliž- ně 35 km dlouhý hřbet patří geograficky rovněž k Brdské vrchovině, vžil se pro něj vlastní název Hřebeny. Jiné jméno jakoby obráželo i jinakost této krajiny. Nadmořské výšky vrcholových partií se pohybují maximálně nad 550 metry, zdejší lesy jsou protkány sítí turistických značených cest, je patrná velmi dobrá dostupnost Hřebenů z hlavní- ho města Prahy. Odlišné jsou i z přírodního hlediska. Nepo- krývají je již převážně smrkové monokultury, ale převažují porosty smíšené a listnaté, o vyšších průměrných ročních teplotách oproti západním partiím vrchoviny svědčí kolonie trnovníku akátu a teplomilnější květena. Zejména severní úbočí přecházejí v zemědělskou krajinu s velkými obce- mi, jejichž podbrdský ráz už dávno smazal čas. Zvláštní zmínku si určitě zaslouží Padrťské ryb- níky mezi Strašicemi a Míšovem. Oba o celkové rozloze 180 ha dokáží pojmout až čtyři miliony metrů kubických vody. Vzhledem k nadmořské výšce 630 metrů jsou nejvýše položenými vod- ními plochami středních Čech a společně s Vel- kým Dářkem (Českomoravská vrchovina) náležejí k největším pramenným rybníkům u nás. Pochá- zejí již ze 16. století, zatímco ostatní vodní nádrže v Brdech byly budovány v souvislosti s rozvojem průmyslu po jejich obvodu až ve století 19. Každý z Padrťských rybníků má zcela odlišnou tvář. Hořejší rybník je velkou plochou čisté vody obklopené ze všech stran lesem. Jezero v divoči- ně. Dolejší pak připomíná spíše rybníky jihočeské. Jeho značná část je porostlá rákosím, pod hrází je obklopen lukami. Lze tu zastihnout široké dru- hové spektrum kachen; dají se pozorovat volavky, čápi černí, řada dravců včetně orlovce říčního. Na svých tazích zde odpočívají hejna husy velké. Jestliže pomíjivost lidského konání a měnění krajiny a přírody lze historicky téměř vždy považo- vat za vratné, příběh míst kolem Padrťských rybní- ků jakoby toho byl příkladem přímo čítankovým. Vždyť, kdo dnes uvěří, že ještě několik let po roce 1945 se pod hrází Dolejšího rybníka rozprostírala rázovitá obec Padrť se školou a desítkami domů rozhozených po stráních nad Padrťským potokem, později říčkou Klabavou. V době jejího největšího rozkvětu v I. polovině 19. století zde stála železá- řská huť s vysokou pecí, čtyřmi zpracovatelskými hutěmi a pěti vodními hamry. Dnes v týchž mís- tech spatří oko návštěvníka jen rozlehlé podhor- ské louky a civilizaci připomíná pouze křižovatka vojenských cest. (kola) (Článek vznikl ve spolupráci s Újezdním úřa- dem vojenského újezdu Brdy a Vojenskými lesy a statky Jince.) Krajinný fenomén pod vojenskou ochranou Vřes obecný a brusinka obecná – charakteristic- ké rostliny pro střední Brdy. (foto repro)Čáp černý

IRIS 18 Expedice za poznáním v zajetí, ale i ve volné přírodě. Projekt je velice úspěšný a perspektivní, vždyť za posledních dvacet let se v zahradě narodilo 14 slůňat a 12 bylo úspěšně odchováno. Druhým velmi významným projektem je studium reprodukce medvědů hnědých ve spolupráci s veterinární fakultu v Leónu. V souhrnu je Cabárceno inspirativní a unikátní místo na zemi, které roz- hodně stojí za shlédnutí. Na závěr nutno dodat, že samičku hrošíka liberijského jsme dovezli v pořádku a v dobré kondici. Nyní zbývá jen doufat, že se jí bude v Plzni líbit a pár přivede brzy na svět potomky. Staré důlní stavby jsou srdcem expozice lachtanů. Foto Lenka Václavová Kalendárium Řízení chovu daného druhu koordinátorem má své výhody, ale v některých případech s tím mohou vzniknout i určité problémy. Většinu zvířat pro nové africké a asijské výběhy, které jsou přístupny veřejnosti od 1. července, jsme si nemohli vybrat, ale určili je právě koordinátoři. Z důvodu zachování kvality chovu a genetické rozmanitosti jsme při cestách za novými svěřenci projeli téměř celou Evropu. Jedna z nich nás zavedla do španělského Cabár- cena. V tamní zoo byla pro nás připravena samice hrošíka liberijského, na níž už v Plzni čekal sameček z Olomouce. Na místě původního železnorudného dolu Osmnáct hodin trvající cestu na místo jsme zakončili před výběhem slonů afrických a od té chvíle jsme už jen užasle zírali. Jak nám později prozradila naše průvodkyně, zooložka Beatrix Gallego Aldama, safari v Cabárcenu je se svojí rozlohou 750 hektarů největší zoo na světě. Jen výběh pro slony měl přes dvacet hektarů, což je téměř tolik, jako je výměra celé plzeňské zoologické a botanické zahrady. Zoo vznikla na místě původního dolu na železnou rudu, tuto minulost dodnes připomíná vtipně řešená ubikace s bazénem pro lachtany kaliforn- ské a hřivnaté. Do současné podoby byla zformována kolem roku 1990. Slovo zformována asi nejvíce vystihuje pocit, jaký v nás zoo zanechala. Výběhy byly nenásilně vsazeny do skalních útvarů, neustále jsme měli pocit, že projíždíme jen skalnatou krajinou a mezi skalami vidíme zvířata. Ano, projížděli jsme, rozloha naprosto vylučuje pěší procházku. Kdykoliv jsme byli něčím zaujati, bylo možné zastavit, vystoupit a kochat se krásami zahrady. Prohlídková trasa je dlouhá 25km a je na ní možné vidět 900 zvířat ve 110 druzích, ovšem za předpokladu, že máte velmi dobrý zrak. Některé výběhy jsou tak obrovské, že pohltí i sedmnáct medvědů. Dvanáct let – dvanáct slůňat Zoo v Cabárcenu se vedle svých nej pyšní také mnoha chovatelskými úspěchy a spoluprací s významnými evropskými vědeckými institucemi. Společně s univerzitou v německém Göttingenu realizuje „Musht Proje- ct“, při němž je podrobně studován reprodukční cyklus sloních samic, ale především problémové chování sloních samců. Ti právě v období páře- ní vzhledem k nezvladatelné agresi dokáží napáchat značné škody nejen CABÁRCENO – největší zoo na světěCABÁRCENO – největší zoo na světě Ing. Lenka Václavová řekli si společně s Vladislavem Vančurou tvůrci programu k jeho kalendářnímu uvítání a před- poslední červnovou sobotu se dopoledne cen- trum zoologické a botanické zahrady proměnilo v jednu velkou pohádku, zatímco odpoledne byla zvolena Květinová dívka pro letošní rok. Pohádková stezka byla vezena do Plzně „přes devatero hor a devatero údolí“ až ze šumavských Stach. Hned u pokladny vítá návštěvníky upír vstáva- jící z rakve, příští stanoviště patří Strašnici Straš- né. Po dvou nočních směnách má chraplavý hlas k postavě jako vyšitý. Další postavu mohou děti považovat stejně dobře za Princeznu Koloběžku jako Chytrou horákyni. Lesní muž ozdobený šiškami, jehličím a listím prosí: –Nevzbuďte pavouka.– Úkolem poutníků je prolézt pavučinnou sítí a nerozhoupat zvonec, který by okamžitě probudil velkého, hrůzu nahá- nějícího pavouka. Ve spánku je ale hodný, ani mu nevadí, když si ho odvážní pohladí. Na všech účinkujících je vidět, že sem přijeli rádi, že si hrají společně s dětmi a jejich radost ze splněného úkolu či odměn a diplomů za šikovnost je těší společně s nimi. Mohou být ve Staších šťastní, že dali dohromady takovou partu úžasných a nezištných lidí. Patří k nim i kuchařky ze školní jídelny, jež napekly perníky, či pedago- gové ze zdejší základní umělecké školy, kteří při- pravili společně s dětmi do Plzně 50 hliněných medailí. Původně stanovený čas pohádkové stezky se prodlužuje. Jednou, podruhé. Nakonec však pověstný pohádkový zvonec přece jen musí zazvonit. „Podle rozdaných odměn,“ informují se už civilní postavy, „stezkou prošlo přes stovku dětí.“ „A to jsem to ustavičným vstáváním z rakve filtroval, jak se jen dalo,“ chlubí se upír. „Jenže ty moderní počítačové děti… ničeho se nebojí a z nás, strašidel, si vůbec nic nedělají.“ Takový úspěch musí mít reprízu! Takže za rok na začátku léta, Staští, opět nashledanou! (hy) Z jedenácti finalistek letošního II. ročníku Květino- vé dívky se porotě, v níž byly modelka a lékařka Nancy, vicemiss Plzně Kateřina Elhotová, maji- telka exkluzivního kadeřnického salonu Linda Jana Rubnerová a spisovatelka a šéfredaktorka Olga Čermáková, nejvíce líbily třináctiletá Jana Švábová, čtrnáctiletá Lucie Giňová a šestnáctile- tá Barbora Partynglová. Všechny z Plzně. Dívky od 12 do 16 let soutěžily v pohybu, rozhovoru s osobností, absolvovaly písemný test a samo- zřejmě se přihlíželo i k jejich oblečení. Spolupo- řadateli byly agentura EVE předního plzeňského fotografa Ivana Štefka a Západočeský Metropol. Foto IRIS M. Volf (více na www.iris. snadno.eu) Budiž léto pochváleno

19 IRIS Jak získat časopisJak získat časopis IRISIRIS Časopis si je možno předplatit formou úhrady poštovného. Poplatek za poslání čtyř čísel činí 60Kč. Částku lze uhradit poštovní poukázkou, kde nezapomeňte uvést účel platby – PŘEDPLATNÉ IRIS, nebo bankovním převodem. V tomto případě je třeba sdělit jméno a adresu objednavatele. Na poštovní poukázce musí být vždy uvedena adresa: ZOO a BZ Pod Vinicemi 9, 301 16 Plzeň. Časopis lze získat též v jeho distribučních místech. V Plzni na adrese vydavatele, v Akva–tera na Palackého tř. 5 a dále na radnici, v městském informačním centru na nám. Republiky, na krajském úřadu Plzeň- ského kraje, v Národním institutu pro další vzdělávání v Čermákově ul. 18 a ve Studijní a vědecké knihovně PK. V Karlových Varech v Národním institutu pro další vzělávání v Západní 15, v Pedagogickém a vzdělávacím centru Karlovarského kraje ve Varšavské 13 a ve Stanici mladých přírodovědců ve Staré Roli. V Chebu v Domě dětí a mlá- deže Sova. Časopis lze získat i ve většině střediskových knihovnen v Plzeňském a Karlovarském kraji. Do základních a mateřských škol v Plzeňském a Karlovarském kraji je IRIS distribuován prostřednictvím obcí s rozšíření působností. (red) ZOOTRHY PLZEŇ v Kulturním domě Peklo v Pobřežní ulici se konají 9. 10., 13. 11., 11. 12. 2010. Prodej, nákup a výměna terarijních živočichů, exotických rostlin, krmiv, chovatelských potřeb a literatury. Jejich přejímka od 8 do 9 hod. Cena stolu 100Kč. Rezervace: 777 578 676. Cesta kolem světa – Severní Amerika Putováním po Zeměkouli jsme stanuli až v Severní Americe. Podle jednoho kanadského města se jmenuje klíčový mezinárodní protokol k ochraně ozónové vrstvy, kterou poškozují především freony používa- né ve sprejích, hasicích přístrojích a v chladírenské technice. Dlouho- dobý trend úbytku ozónu nad ČR v letech 1980 až 1990 dosáhl kolem 2,5 %. Vaším úkolem je dopátrat se pomocí křížovky názvu města, podle něhož se dokument nazývá a dále z pětice živočichů a rostlin vyřadit druh, který v Severní Americe určitě nežije nebo neroste. Rys kanadský, jelen kalifornský, korovec jedovatý, zubr, pšeni- ce. Do čtverečků jednotlivých řádků vepište: 1. název šíje oddělující Jižní a Severní Ameriku 2. jméno vodní šelmy, jež má v názvu americký, u nás je nepů- vodní a rychle se šíří a škodí 3. název pouště, která má v plzeňské zoologické a botanické zahradě vlastní pavilon 4. latinský název plochého kaktusu 5. jméno zástupce severoamerických predátorů v plzeňské zoo 6. jediný prudce jedovatý ještěr na světě 7. jiný název pro jelena kalifornského 8. který oceán omývá východní břehy Severní Ameriky? Odpovědi na dnešní úkol zašlete na adresu ZOO a BZ města Plzně Pod Vinicemi 9, 301 16 Plzeň nebo elektronicky na hykes@plzen.eu Na tři výherce čeká dárková kniha o zoologické a botanické zahradě! Čtvrtletník IRIS – ročník VIII • Vydavatel: Zoologická a botanická zahrada města Plzně ve spolupráci se Sdružením IRIS • Vedoucí redaktor: Ing. František Hykeš • DTP a tisk: NAVATISK, s. r. o., Plzeň • Náklad: 25 000 výtisků • NEPRODEJNÉ • Fotografie bez jména autora jsou z produkce fotografa ZOO a BZ Jaroslava Vogeltanze • Vyšlo v září 2010. MK ČR E 14293 Souteˇž Zajímavost Návštěvnický servis ZOOLOGICKÁ A BOTANICKÁ ZAHRADA MĚSTA PLZNĚ otevřena denně listopad až březen od 9 do 17 hod. duben až říjen od 8 do 19 hod. (pokladny do 18 hod.) Vstupné: dospělí 120Kč, zlevněné 90Kč Mimo sezónu 90 a 60Kč Psi do ZOO a BZ přístup nemají! AKVA – TERA Palackého tř. č. 5 Denně od 10 do 19 hod., vstupné: dospělí 40Kč, zlevněné 20Kč. Pro opakované návštěvy ZOO a BZ i AKVA – TERA využijte výhodných permanentek! Zoologická a botanická zahrada města Plzeň Pod Vinicemi 9, 301 16 Plzeň tel.: 378 038 325, fax: 378 038 302 http://www.zooplzen.cz e–mail: zoo@plzen.eu Aktuální kulturní akce také na: www.iris.snadno.eu Ptáčata z kamionu KurióznípřípadřešilipočátkemčervencečlenovéplzeňskéhoDobrovolného ekologického spolku ochrana ptactva. Řidiči tranzitního kamionu jim zate- lefonovali, že při nakládce dřevomateriálu v Plzni zjistili, že na spodní straně návěsu je hnízdo s hladovými ptáčaty. Ten byl totiž delší dobu odstaven ve Stodě. Hnízdo se třemi přibližně týden starý- mi mláďaty rehka domácího bylo na masiv- ním podvozku dobře schované a nebylo na první pohled vůbec vidět. Kdyby ptáčata řidiči neslyšeli, snadno by je byli přehlédli. Poněvadž se kamion s návěsem do Stoda nevracel, byla ptáčata převezena do záchran- né stanice spolku, kde se přiřadila k uměle vyživovaným mláďatům sýkory a dalšího rehka. (km) 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. Zmije děsila pacienty Kuriózní případ řešila záchranná stanice živočichů v Rokycanech. Do rokycanské nemocnice vnikl had připomínající zmiji. Otevřený- mi dveřmi se dostal na chodbu v přízemí a plazil se k bufetu. Personál i návštěvníky zachvátila panika. Plaz si ale rychle našel skulinku pode dveřmi, čímž se dostal do uzamčené místnosti. Zde zajištěna pro- ti uniknutí čekala zmije na odemčení skladu do následujícího dne. Výskyt živočichů z volné přírody v rokycanské nemocnici není nijak oje- dinělý. Každoročně do těchto míst ochránci přírody vyjíždějí za řadou odchytů. Za všechny jmenujme alespoň mláďata strak, popálené poš- tolky obecné ze sloupů elektrického vedení, srnčí zvěř, či mladého zají- ce, kterého se záchranářům podařilo chytit až ve třetím podlaží. (pm) (foto repro)

GRAFICKÉ STUDIO Škroupova 9, Plzeň BÍLÝ SLON www.bilyslon.cz PLAKÁTYFOTKY MAPY PLÁNY VÝKRESY NOVÉ CENTRUM SKENOVÁNÍ A KOPÍROVÁNÍ VELKOFORMÁTOVÉHO BAREVNÉHO TISKU, ŠPIČKOVÉ TECHNOLOGIE: levné, kvalitní, odolné vodě a povětrnosti Océ ColorWave 600 levný a vysoce kvalitní tisk na obyčejný papír MUTOH ecosolventní fotorealistický tisk i na fólie a bannery T: 377 220 864 E: grafika@bilyslon.cz Nová adresa: Škroupova 11, Plzeň Na Roudné 1, Plzeň T: 377 539 675 Prodej a servis kopírek a tiskáren, nyní nově též: VELKOFORMÁTOVÉ KOPÍROVÁNÍ VAZBA DIPLOMOVÝCH PRACÍ Kopírování, tisk, laminace, vazby, grafika, samoobslužný tisk a kopírování POTISK TRIČEK razítka, velkoformátový tisk, řezání, polepy, bannery, cedule... Americká 6, Plzeň T: 377 236 880 COPYCENTRUM U PRÁCE KANCELÁŘSKÁ TECHNIKA REKLAMNÍ DÍLNA T: 377 220 224 E: reklamni_dilna@bilyslon.cz PŘESTĚHOVÁNO Zajistíme: -občerstvení -dětský sekt -narozeninový dort -zábavný program -CD s fotkami -závěrečný úklid Více informací na : www.oslavysbretou.cz tel.č. 723 467 921 Báječné zájezdy na podzimní prázdniny a adventní víkendy! • Disneyland a Paříž • Londýn a Windsor • • Romantický advent na Dunaji • • Vánoční Norimberk, Mnichov, Štrasburk,... ℡ 379 423 028, 602 876 877 Vaše spokojená dovolená