Časopis IRIS 10/4

4/10 Šťastných jedenáct Podzim lámal rekordy Dvacet malajsijských dnů Hlavní sponzor ročníku 2010 Ročník 8 / číslo 4 • PoDZIM / ZIMa 2010 • nePRoDejné čTVRTleTníkoZooloGICkéaBoTanICkéZaHRaDĚMĚsTaPlZnĚ,PŘíRoDĚaekoloGII ZooloGICkÁaBoTanICkÁZaHRaDaMĚsTaPlZnĚ... nejnaVšTĚVoVanĚjší TuRIsTICký Cíl V PlZeňskéM kRajI oD Roku 2003 Ministerstvo životního prostředí Vydává:

IRIS  Kaleidoskop Turisty odmalička Účastníky Prázdninové štafety, u jejíhož zrodu v roce 2003 stála právě Zoologická a botanická zahrada města Plzně a je stá- le jejím spolupořadatelem, se stávají stále častěji předškoláci a dokonce nemluvňata. Nejmladším účastníkem loňského ročníku byl čtyřměsíční hošík zavěšený na krku své maminky. Letošní rekord drží dva desetimě- síční prckové. Snad láska k poznávání kra- je jejich rodičů bude dědičná a cestování, jemuž se naučili dříve než začali chodit po svých, jim vydrží do dalších let. Z hlavní ceny – rodinného zájezdu do fran- couzského Disneylandu od cestovní kancelá- ře BUSTOUR FOLTÝNOVÁ – se letos radovala šestiletá Eliška Lusková z Dýšiny. Tradičně se předávala v rámci programu říjnového Vele- trhu cestovního ruchu Plzeňského kraje ITEP. Pohledem na Plzeňsko ze vzduchu za nejvyš- ší počet navštívených štafetových cílů – dárku letecké školy Tomáše Vrbského – se potěší sestry Kateřina a Marcela Piptovy z Plzně. Samozřejmě ani letos nechyběla originální trička s logem štafety na prsou a jménem mladého poutníka na rukávě pro dalších deset hlavních výherců. Zvláštní cenu pro nejmladší účastníky Prázdninové štafety získali desetiměsíční Jakub Řezáč z Přeštice, který navštívil s rodiči 15 cílů, a rovněž desetiměsíční Sofie Kislin- gerová z Klatov. Rodinný tým Kislengerových (rodiče, Sofie a dvouletá sestra Nela) absol- voval 30 ze 42 letošních cílů, mezi nimiž bylo 12 novinek. Prázdninová štafeta po nejzajímavějších místech, jež může Plzeňský kraj turistům nabídnout, letos oslovila 145 zájemců. Byl to druhý největší zájem v její historii. (eš) Jaké oblibě se těší plzeňská zoo u dětí, doká- zal letošní sběr žaludů a kaštanů ve školách. Organizovaly ho tentokráte dva subjekty – skupina pořadatelů dětských narozeninových oslav s Bróňou Tomáše Růžka a již tradičně plzeňská restaurace McDonald‘s - Rondel. Především zásluhou prvně jmenovaného organizátora se podařilo nasbírat přes sedm(!) tun těchto podzimních plodů. Zpestřily jídel- níček zejména zubrům, jelenům a prasatům. Do sběru se zapojily nejen plzeňské školy, ale například i ZŠ z Dobřan a Přeštic či MŠ z Holýšova a Kasejovic. Nejpilnější třídou byla II. A plzeňské 13. ZŠ na Slovanech. Stejně úžasné jako píle dětí bylo nadšení organizátorů této akce. Všichni vlastními auty ve svém volném čase veškeré nasbírané plody svezli ze škol a odvezli i do zoo. Také pro nejlep- ší sběrače obstarali zajímavé ceny. (fh) Udělal jsem si před koncem roku bilanci. S jakými lidmi jsem se letos potkal, sešel, měl tu čest, nebo naopak smůlu, být a jed- nat. Dopadla nad očekávání dobře. Byl to rok milých a příjemných setkání. Jen s kolika lid- mi z této kategorie se potkávám při distribuci tohoto časopisu. V řadě případů je zcela zřej- mé, že jsme navzájem rádi, že se po čtvrt roce opět vidíme, můžeme si spolu popovídat, dát si společně kávu… Nad všechna setkání roku 2010 ční opako- vaná návštěva Mistra Jana Saudka v zoologické a botanické zahradě. Jako byl měl dvě já. Jed- no televizní a pro bulvární tisk, druhé osobní, civilní. Měl jsem s několika kolegy to obrov- ské štěstí poznat tohoto světově uznávaného fotografa právě přes ono jeho druhé já. Je to člověk skromný, pokorný, přemýšlivý a vzděla- ný. A v mnoha směrech. Zoologii a botaniku nevýjimaje. Proč nepřiznat, že svými vědomost- mi v těchto oborech nás i několikrát zaskočil. Takže mohu-li vyslovit své přání pro příští rok, je jasné: Opakovat setkání s tímto člověkem! Neminula mě ani nějaká ta – jak se trefně říká – srážka s blbcem. Co s ní? Mávnout nad ní rukou, vždyť srážka s rychlíkem by byla horší. Jak říká můj přítel: Blbci ani vysoká škola nepo- může! A veškerá diskuse s ním je marná. Abych nezapomněl. Ještě jeden druh setkání musím zmínit. Jsou to setkání s přírodou, zají- mavou krajinou. Jsou pro mne vždy zaručeným balzámem a lékem na duši. Dají rychle zapo- menout i na ty nejhorší trable. Po předchozích řádcích je jasné, co vám do nového roku přeji. Hodně setkání s příjemný- mi, milými, inspirativními lidmi. A co nejméně srážek. Samozřejmě nejen s hlupáky. A také, ať je pro vás každá procházka do pří- rody účinným „vanišem“ na vaši hlavu. Ať vám ji vyčistí od všech starostí, problémů, nepříjem- ností a dodá dobrou náladu a sílu do příštích dní. František Hykeš Dobrá zpráva z Hodonína Stádoantiloppřímorožcůšavlorohýchpůvodem z plzeňské zoo, které žije nyní v Zoo Hodonín, potěšilo ošetřovatele prvním přírůstkem! Počát- kem listopadu přišel na svět sameček Adam. V Plzni byl tento druh chován od poloviny 80. let do roku 2007 v horní části zoo a za tu dobu se zde narodilo 25 mláďat. Se zdejší zoo se přímorožec rozloučil s prostorových důvodů a zejména v souvislosti s novou druhovou kon- cepcí afrických kopytníků po otevření součas- ných expozic věnovaných těmto zvířatům. (mv) Na dva dny se k nám v polovině listopa- du, přesně o víkendu 13. a 14., vrátilo babí léto. A s pořádnou razancí. Padaly i teplotní rekordy, které přepisovaly hodnoty převážně z roku 1996. Oproti dlouhodobému normá- lu bylo tepleji až o 10 �C. Jeden z nedělních rekordů byl naměřen i v Plzni. Na hydrome- teorologické stanici pod Mikulkou ukázal teploměr ve 13 hodin 19,2 stupně. V Praze bylo odpoledne ještě o dva stupně více. Já byl v té době na procházce v polích u Staňkova. Ač senior, tolik babích lét, čili jemných různě dlouhých pavučinkových vláken pavoučího vzduchoplavce běžníka (Thomisidae) jsem v životě neviděl. Jako vlajky vlála na suchých stéblech trav a stvo- lech plevelů podél cest, další a další omo- távala moji postavu. Jako v pohádce. Kde se vzala, tu se vzala. Zapadlo sluníčko, nitky pavučinek se přestaly třpytit a bylo po podí- vané i dvoudenním babím létě. Snad našli drobní pavoučci ten správný úkryt k přečká- ní zimy. Josef Hart Babí listopadový víkend Setkávání Úžasné děti, obětaví organizátoři Letošní říjnová Zvířecí sobota v plzeňské zoo dávala všem návštěvníkům unikátní příležitost vyfotografovat se v těsné blízkosti žirafy. Využily ji především děti a vůbec jim nevadilo, že jde o maketu. Vždyť od těch živých v novém afric- kém pavilonu je k nerozeznání. Osiřela jen na chvíli, když se konala soutěž o nejzajímavějšího přineseného zvířecího plyšáka. Zatímco loni se jich při prvním kole této soutěže sešlo jen 17, letos jich bylo přes šedesát! Foto IRIS Miroslav Volf (více na www.iris. snadno.eu) Holubi se sokolů bát nemusí Osamělá samice sokola stěhovavého sedává již několik let na střeše chrámu sv. Bartoloměje přímo uprostřed Plzně. Od té doby, co přišla o svého partnera (pravděpodobně úhyn), se jí nedaří přilákat k sobě jiného a zůstává zde sama. Je to velká škoda, jelikož pták pravidelně vyváděl mláďata. Jedná se o jednoho z 15 sokolů, které Magistrát města Plzně kdysi po dobu pěti let vypouštěl kvůli holubům. Byl to velice drahý a velkorysý projekt, který sice napomohl k navrácení sokolů do naší přírody, ale problematiku holubů neřešil. Sokol loví výhradně v letu, ptáci chodící po zemi či sedící na římsách a střechách se ho tudíž bát nemusí. (km)

 IRIS Kaleidoskop VODY BĚHUTÉ VE FOTOGRAFII „Vody běhuté aneb vodní toky Plzeňského kra- je“, to bylo téma letošního, v pořadí druhého, ročníku soutěže pro fotoamatéry z Plzeňského kraje. Vyhlásil ji odbor životního prostředí Kraj- ského úřadu Plzeňského kraje pod záštitou rad- ního Ing. Petra Smutného. Sešlo se v ní 247 snímků od 136 autorů. Odborná porota v čele s Jaroslavem Vogel- tanzem, fotografem Zoologické a botanické zahrady města Plzně, měla opravdu těžký úkol. Jako první se umístila fotografie Vodopád od Mgr. Václava Hrušky, druhé místo obsadil sní- mek nazvaný Aqua aurum od Václava Čubra, bronz náleží Lesnímu prameni od Karla Beneše. Porota udělila i jednu zvláštní cenu – a to další fotografii Václava Čubra nazvanou Jak nahoře, tak dole... (tz) Jedenáct tříčlenných týmů středoškoláků z Plzeňského kraje změřilo před koncem října své znalosti v krajském kole ekologické olympi- ády. To každoročně pořádá základní organizace Českého svazu ochránců přírody ve Spáleném Poříčí ve spolupráci s tamní Církevní střední odbornou školou. Již po třinácté se na jeho konání podílela také Zoologická a botanická zahrada města Plzně. Tématem letošního ročníku byla obnova lesa, proto se terénní část klání uskutečnila ve Stožci v Národním parku a chráněné krajinné oblasti Šumava. Nejlepší znalosti prokázalo družstvo z klatov- ského Gymnázia J. Vrchlického, druzí byli stu- denti ze Spáleného Poříčí a třetí skončili sou- těžící z Baarova gymnázia v Domažlicích. (pk) Dárky k jubileu Lüftnerky Letošnífestivaldobovýchřemeselkužitkuipotě- še, pravidelně konaný v září na statku Lüftnerka, se od samého počátku nesl v duchu příprav už ročníku 2011. Jeho realizačnímu týmu se totiž zalíbil nápad člena Sdružení IRIS pana Františka Slivoně zprovoznit do příštího podzimu co nej- více strojů vystavených v kovárně a při dalším festivalu je představit návštěvníkům v provozu. Tým zaujal i návrh ošetřovatelky hospodářských zvířat na statku Věry Březinové využít uzavře- ný vinný sklípek pro výstavu o vinařské tradici zdejší části Plzně. Půjde-li vše podle představ realizátorů, v září by se mělo na statku například mandlovat prádlo na družstevním mandlu, mlít mouka na válečném unikátním mlýnku, brousit ostří žabek atd. Minimuzeum ve vinném sklíp- ku má ambici představit na několika panelech vedle vinařských tradic v okolí statku Lüftnerka také vinařství v Čechách, odborné zemědělské školství na Lochotíně a proměny této plzeňské lokality v čase. To vše by měl statek Lüftnerka dostat jako dárek k 10. výročí svého zmrtvých- vstání. Několik dnů by tu měli mít návštěvníci možnost obdivovat i staré traktory, především z rozsáhlé sbírky Ing. Jana Kreysy z Horní Kame- nice na Domažlicku. (hy) FOTO nA TITULní STRAnĚ: Daman kapský. Dlouho žil v sousedství lvů berberských. nyní mu dělají společnost žirafy. Věřili byste, že je příbuzný se slonem? Je tomu tak. Rodokmen dama- nů vychází z prakopytníků. Údaje získané molekulární analýzou DnA i některé shodné ana- tomické prvky potvrzují jejich příbuznost s chobotnatci a sirénami. Zajímavostmi jsou jejich stále dorůstající horní řezáky, které u starších jedinců vykukují z tlamičky jako malé kly, pouze jeden pár mléčných žláz a délka březosti až osm měsíců. naprostým unikátem jsou dvě slepá střeva, jev u savců velmi ojedinělý. Snadný pohyb po hladkém povrchu skal umožňují především lepkavé výměšky četných potních žláz na chodi- dlech; na jednom čtverečním centimetru se jich vyskytuje až 10 000. S chovem damanů začala plzeňská zoologická a botanická zahrada v roce 1995 jako druhá v ČR (po pražské zoo). Autorem všech fotografií bez uvedení jména je Jaroslav Vogeltanz. (do) Zoo má dobrého souseda Nového zajímavého souseda získala zoolo- gická a botanická zahrada 1. prosince, kdy byl v její blízkosti nad Lochotínským parkem otevřen Dům pohádek. Děti se v něm ocit- nou ve společnosti oblíbených večerníčko- vých a dalších postaviček, mají zde možnost propadnout vlastní fantazii a vyzkoušet si svůj výtvarný talent. Aby bylo prostředí co nejvěrohodnější, nechybí zde ani čtyřmetro- vá pařezová chaloupka. Malí návštěvníci si ji prolezou až po střechu a dolů se svezou po skluzavce. Ve školičce Macha a Šebestové si předškoláci zahrají na opravdovou školu a ještě si odnesou papírové Krtečkovy kal- hoty. K hrám láká i střecha Domu pohádek. Jeho pořízení stálo téměř 50 milionů korun, více než polovinou přispěla Evropská unie. (rd), foto archiv INGEM Tropický pavilon připomněl obdivovatele Afriky Cestovatel Dr. Emil Holub (1847 - 1902) se snažil přiblížit africký kontinent co nejširší veřejnosti. Pořádal nesčetné přednášky, výstavy a odborně publikoval. Jeho velkým snem bylo otevření samostatného muzea o Africe, ve kterém by byly vystaveny jeho sbírky. Během svého prvního pobytu v Afri- ce nashromáždil přes 30 000 sbírkových předmětů, na druhé cestě jejich počet ješ- tě znásobil. Na plánované muzeum se mu, žel, nepodařilo sehnat dostatek finančních prostředků. O to, aby se ve vlastní zemi tento poně- kud opomíjený významný Čech dostal opět do povědomí co nejširší veřejnosti, usiluje v současnosti Památník Dr. Emila Holuba v Holicích. Ve světě je totiž stále uznáva- ným cestovatelem a hlavně etnografem. Z jeho zápisků o životě domorodých kme- nů dodnes čerpají informace o své historii národy států Zambie a Zimbabwe.V afric- kém Livingstone má své muzeum a pamět- ní bustu. Památník Dr. Emila Holuba pořádá od roku 2008 putovní výstavy, jež se uskuteč- nily nejen v naší republice, ale také v zahra- ničí – v Bruselu, Strzelce Opolskie, Moskvě. V letošním roce výstava doputovala i do Tropického pavilonu v plzeňské zoologické a botanické zahradě. Odkaz Dr. Holuba je však jejím návštěv- níkům připomínán naučnými tabulemi od roku 2007, kdy byl otevřen Dům afrických kopytníků. (mv) Prvenství si odvezli studenti z Klatov nové pohledy na jihozápadní Čechy Dva kilometry dlouhá chanovická naučná stez- ka nazvaná Příroda a lesy Pošumaví poskytuje na svém konci krásný panoramatický pohled nejen na zdejší Prácheňsko, ale i mnohem dál. A to díky nové 25m vysoké rozhledně na vrchu Chlumu, nejvyšším bodu Chanovického hřebene. Za dobrého počasí je z ní možno přehlédnout celý šumavský masiv od Českého lesa až po oblast kolem Lipenského jezera. Do vnitrozemí nabízí pohled z ptačí perspektivy na Blatnou a Písek a také na Brdy. (pk) Košíkáři pro nové expozice Na konečné tvorbě nových afrických a asijských expozic se podílelo prostřednictvím svého člena Františka Slivoněho i Sdružení přátel zoologické a botanické zahrady města Plzně IRIS. Společ- ně se svým bratrem Josefem upletl z vrbového proutí 66 podsad pro hnízdění ptáků. Nejmenší mají průměr 20 a největší 60cm. Bratři spolupracují se zahradou již řadu let, František Slivoně vyrobil i několik replik pro expozici Česká řeka a nyní se chystá opravit do provozuschopného stavu unikátní ruční mlýn na obilí vyrobený na zakázku ve Škodových závo- dech v době I. světové války. (fh)

IRIS  Kroje budily zájem a obdiv Byli při každé letošní akci Sdružení přátel Zoologické a botanické zahrady města Plzně IRIS kam patřil folklór. O kom je řeč? O skupině baráčníků v plzeňských krojích kolem manželů Pickových. Nechyběli pod tradiční májkou, chlebem a solí vítali návštěvníky festivalu lidových řemesel a čin- ností STATEK 2010, zcela nový duch vtiskli Lochotínskému sekáči – soutěži v sekání kosou. Jejich zásluhou se podařilo alespoň na chvíli vytvořit iluzi „starých dobrých časů“. V krojích byli i někteří sekáči, po práci na ně čekal chléb, domácí sýr a mléko. A kdo se snažil, ten si odnesl pravý toulec na brousek z kravského rohu. Ty darovala firma Porážka Nýřany pana Jaroslava Posledního a podobu toulců jim dal pan František Slivoně, jeden z organi- zátorů Sekáče. Všude, kde se krojovaná skupina objevila, budila zasloužený zájem i obdiv. Mnozí lidé požádali i o společnou fotografii. Dlouhé zimní večery věnuje paní Piková renovaci plzeňského kroje selky, který bude vystaven v expozičním bytě na statku Lüftnerka. (jh) Foto Jaroslava Pachlová Vdubnu 2000 vyjela do Maroka historicky prv- ní expedice pořádaná přímo plzeňskou zoolo- gickou a botanickou zahradou. Jejím posláním byl legální dovoz chovných bezobratlých, obojživelní- ků a plazů zejména pro specializovanou expozici Akva-tera, jež má být po rozsáhlých rekonstrukcích znovu otevřena v roce 2001. Žel, přes všechny kroky učiněné před cestou i přímo v zemi, zejmé- na prostřednictvím vedení zoo v Rabatu, se tento záměr nezdařil. Expedice ve složení MVDr. Vítěz- slav Honsa (vedoucí Akva-tera), Ing. Jiří Trávníček (ředitel), Roman Krejčí (chovatel) a Zdeněk Bříza (chovatel) tak přiváží „pouze“ množství poznatků ze života pozorovaných živočichů a jejich fotogra- fií. Znovu se naplnilo poznání V. Honsy o arabské nevyzpytatelnosti. Autor expedičního deníku Dr. Honsa ve výroč- ní zprávě Zoologické a botanické zahrady města Plzně za rok 2000 volbu Maroka vysvětluje těmito slovy: „Proč právě Maroko? Důvodů je hned něko- lik – velké množství již exotických živočichů, vcel- ku malá vzdálenost, která se dá překonat autem – a u mne i touha vracet se tam, kde už jsem jednou byl… Plán cesty byl jasný: co nejdál na jih Západní Sahary a pak přes Antiatlas a Velký Atlas zpět do Rabatu.“ Už zážitek s marockými celníky stojí za to – ovšem nikoliv pro lidi se slabým srdcem: „Nejdříve nám odchlípli fotky v pasech a tvrdi- li, že jsou falešné, následně nám nechtěli věřit, že auto, kterým přijíždíme, je naše. Každý nás posílal za někým jiným, všude jsme museli čekat až milostivý celník doluští křížovku, dojí svačin- ku či dokončí rozhovor s nějakým kamarádem. Nakonec jsme se dostali až k šéfovi a ten nás po dlouhé tahanici pustil do marockého království.“ Nejen první expedici, ale i desítky dalších prvenství, jedinečností a významných událostí v životě plzeňské zoologické a botanické zahra- dy od roku 2000 do roku 2010 shrnuje a připo- míná nová dárková reprezentační kniha nazvaná ŠŤASTNÝCH JEDENÁCT let Zoologické a bota- nické zahrady města Plzně. Před koncem roku ji vydala nakladatelská a vydavatelská agentura NAVA Plzeň. Publikace, jež je prvním dárkem k 85. výročí založení zoo v Plzni a několika dal- ším jubileím, mohla vzniknout díky sponzorské štědrosti stavební firmy POHL cz Roztoky u Pra- hy, inženýrské akciové společnosti INGEM Plzeň a Nadaci 700 let města Plzně. (red) (foto repro) Kaleidoskop Okénko do historie ŠŤASTnÝCH JEDEnÁCT 11š astných let Zoologické a botanické zahrady m sta Plzn František Hykeš FrantišekHykeš11šastnýchletZoologickéabotanickézahradymstaPlzn ISBN 978-80-7211-368-2 Ptačí podzim. Foto Karel Machač Zlatým hřebem letošního ročníku festivalu řemesel na statku Lüftnerka bylo opět mlácení obilí cepy. Předvádějící „sedláci“ z historického vodního mlýna v Hoslovicích na Strakonicku to několikrát zkusili i v rytmu harmo- niky a vozembouchu. Foto IRIS Miroslav Volf (více na www.iris. snadno.eu)

 IRIS Iris novum V první listopadové dekádě přibyli ke dvěma téměř tříletým samcům Bořkovi a Lexovi, k historicky prvým žirafám chovaných v plzeňské zoo, další dva samečkové z pražské zoologické zahrady: Matýsek (* leden 2009) a Jirka (* duben 2009). Změna bydliště se jim příliš nelíbila. V Praze neochotně nastupovali do přepravníku a v Plzni se jim naopak nechtělo z něho ven. „Když se auto rozjelo,“ komentuje výjezd z pražské zoo kurátor kopytníků RNDr. Aleš Toman, „žirafy se paradoxně uklidnily. Stouply si úhlopříčně a hlavou ve směru jízdy, mají tak největší stabilitu.“ To vše doprovodu ukázal monitor průmys- lové televize snímající dění v přepravníku. Dospělí samci žirafy Rothschildovy měří až pět metrů, dospělost při- chází mezi třetím a čtvrtým rokem věku. Aktuální výška Jirky a Matýska byla tři metry. „Čtyřčlennou samčí skupinu budeme chovat do začátku roku 2012,“ plánuje ředitel zahrady Ing. Trávníček. „Potom pošleme tři samce do jiné zoo, toho nejlepšího si ponecháme a opatříme k němu dvě až tři stejně staré samice. O rok později by měla být celá skupina dospělá a schopna se množit.“ Přes počáteční „obstrukce“ si noví žirafí samci na nové podmínky rychle zvykli a bez problémů se sžili i se stávajícími zvířaty. (zh) Bořek, Lex, Matýsek a Jirka Dalším mládětem potěšil letos koncem léta chovatele šelem v plzeň- ské zoologické a botanické zahradě pár irbisů čili levhartů sněžných. Kurátorka šelem Ing. Lenka Václavová k této významné události říká: „Narodila se opět dvě mláďata, jedno vzhledem k malé tělesné hmotnosti uhynulo zřejmě hned po porodu. Malá samička má uve- den jako datum narození 3. září, ale mohla přijít na svět klidně už večer předchozího dne. Prvně však dala o sobě slyšet právě 3. září. Potom několik dnů jsme nezaznamenali vůbec žádné zvuky, takže jsme spekulovali, co se mohlo stát. Odpověď přišla po týdnu, kdy se ošetřovateli Václavu Trejbalovali podařilo matku zablokovat. Uviděl spokojené kulaťoučké kotě. Jak bylo samo a mělo dostatek potravy, nemělo důvod dávat o své existenci jakékoliv signály. Bohužel, spat- řil i mrtvé dvojče.“ Aby měl mladý irbis potřebný klid ke svému prvotnímu růstu, byl u expozice částečně omezen provoz pro návštěvníky. Od konce října už běhá venku, takže se s ním může potěšit i veřejnost. Tuto mož- nost bude mít více než jeden rok. Po této době se stane irbisí slečně domovem jiná zoo. Mládě od třetího týdne života ošetřovatelé pravidelně ve dvou až třínedělních cyklech váží a odčervují. (zh) Uviděl spokojené kulaťoučké kotě Další část asijské zahrady v místech původní botanické zahrady a poz- ději arboreta otevřeli 29. září velvyslanec Japonského císařství v ČR pan Chikahito Harada a Jiří Uhlík, starosta Městského obvodu Plzeň 1. Slavnostní program oživila pěvecká a hudební vystoupení evokující dale- ké Japonsko. Zazněla flétna šakuhači i tklivá populární japonská skladba sakura v podání dívčího hlasu. Dalším poslem země vycházejícího slunce byl tradiční nástroj šamisen. Čtvrtá etapa výstavby asijské zahrady do ní vnesla nový prvek – vodu. Jezírka s koi kapry ukazují další výrazný rys východoasijské kultury a pří- rody. Uvedená etapa měla dvě fáze: Demoliční a přípravné práce se uskuteč- nily v prosinci 2009, vlastní realizace trvala zhruba dva měsíce od července letošního roku do září. Náklady na ni činily včetně DPH 1,56 mil Kč. Závěrečná etapa přinese vybudování orientálního domečku rekonstruk- cí Kodetova altánu a bezbariérové propojení zahrady okrajem amfiteátru od nové (prozatím rozestavěné) expozice Život v podzemí. (mv) Otevíral sám velvyslanec Plzeňská zoo chová opět dikobrazy. Trojici zvířat (samečka a dvě samičky) z německého Straubingu najdou návštěvníci od konce listopadu u ptačí- ho srubu v blízkosti výbě- hu tygrů. Jedná se o druh dikobraz srstnatonosý se širokým areálem rozšíře- ní. V nabídce tak doplnil své exotičtější příbuzné - urzona a osináky. Původní chov byl přerušen přibližně před deseti let v souvislosti se záborem místa s dikob- razí expozicí pro nový výběh lvů berberských. (vo) Dikobrazi se vrátili V polovině září dorazily do Plzně ze slovenské zoo Bojnice tři mladé klisny zebry Chapmannovy. Někdejší samičí společnost chovného samce Hopa se vlivem úhynu staré samičky Miou-miou a odjezdu mláďat opět velmi zúžila. Navíc současná klisna působila silné rozbroje mezi zebrami, antilo- pami a pštrosy. (vm) Hop se zaradoval

IRIS  Nápad oddělit vydry od sebe na nějaký čas k posílení pohlavního pudu, očekávání, zda známky březosti naplní očekávání, porod, prv- ní dny a týdny malé vydřičky – to vše nejintenzivněji prožívali manželé Zdeněk a Hana Soukupovi, chovatelé v expozici Česká řeka. Z. Soukup: Když byly u sebe, chovaly se jak bratr se sestrou. Pak nám poradil zoolog Aleš Toman, abychom je na nějaký čas oddělili, že by to mohlo podnítit jejich pohlavní pud. Pracoval v záchranné stanici živočichů v Pavlově u Ledče nad Sázavou a zde se setkal také s vydrami. Samička Lucka, když ta předchozí z Ohrady u Hluboké uhynula, pochází právě z Pavlova. H. Soukupová: Přiznám se, že jsem v obrat v jejich chování moc nevěřila. Z. Soukup: Když jsme je po šesti týdnech opět spojili, jen jsme zírali. Následovalo čtrnáct dnů páření! H. Soukupová: A 25. srpna, po 62 dnech březosti, se narodila malá vydřička. Z. Soukup: Když trochu odrostla, nedalo mi to, abych ji opatrně ne- ukázal přes sklo kolegům ošetřovatelům nebo známým. Jakmile samice postřehla, že se na ně dívá člověk, začala hned prskat, mládě zaléhávala vlastním tělem, dávala najevo, že se jí to vůbec nelíbí a potomka úzkost- livě střežila. Máma jako řemen! H. Soukupová: Opravdu dobrá máma. Měli jsme trochu obavy, když je to prvnička, jak se k malému bude mít. Byla jsem už připravená, že se stanu náhradní mámou s kojeneckou lahví. Nebylo ale třeba… Z. Soukup: Vzpomínám si, jak ke mně přišla paní s pánem a dala se se mnou do řeči. Povídá mi: Prošli jsme celou zahradu, ale řeknu vám, největším zážitkem je pro nás Česká řeka. Jen se chci zeptat: Vydry už tu nemáte? Vysvětlil jsem jí, že mají mládě a chtěli jsme malému a mámě dopřát klid a soukromí. A paní na to: To až řeknu doma dceři, bude mít obrovskou radost. Jsme z Jihlavy, ona pracovala v záchranné stanici v Pavlově a jmenuje se také Lucka jako vaše vydra. Teď je na mateřské dovolené a všichni jsme v očekávání mimina. Bude to pro ni moc milá zpráva až jí řekneme, že Pavlínka, o kterou se také starala, má mládě! H. Soukupová: Devětadvacátého září se vydřička poprvé podívala na svět. Všechny důležité události si zapisuji do kalendáře. Do té doby byla slepá. Neviděla poměrně dlouho, dlouho ji stará i kojila. Samice sice tahala do nory pravidelně ryby, ale že by je mládě žralo, to jsme nikdy neviděli. Zdeněk Soukup si vyhrne rukáv košile a vykasá nohavici. Stopy po řadě kousanců jsou stále patrné. Takhle mi zřídila právě Lucka, když se loni na podzim snažila utéct. Měla už skoro vyhráno, o to víc byla agresivnější. Zachytil jsem ji už jen za ocas. Celé tělo měla volné a tak kousala, kam se dalo. Nebylo to příjemné, ale odpustil jsem jí. To víš, pud záchovy, s tím nic neuděláš. Kdyby měla rozum, odpustila by mě i ona. Vždyť nebýt mne, dnes by nebyla mámou. Pokud by ji na útěku nezajelo auto a dostala se někam k vodě, určitě by tam, tady v okolí Plzně, na ni nečekal samec. H. Soukupová: Já říkám, že je to jeho vnouče, tak vydřičkou žije… Z. Soukup: Ale vždyť ty také. A nemějte radost, když je to první mládě narozené a odchované v lidské péči v české zoologické zahra- dě! (rd) Vyznání Plzeňská zoo je pravděpodobně úplně první, která v ČR představila největší volavku světa – volavku obrovskou. Vysoká může být 135 až 150 cm, maximální rozpětí křídel dosahuje 230 cm. Nápadné jsou dlouhé nohy. Ve zbarvení peří, které působí velmi tmavě, se uplatňu- je především šedá a rezavě hnědá barva. Zoologicky volavky náležejí do řádu brodiví, do něhož patří středně velcí ptáci poměrně jednotného vzhledu – většina z nich má dlouhé nohy, krk i zobák. Obývají prakticky celý svět s výjimkou nejchladněj- ších a nejsušších míst. Všichni jsou masožraví a většinou orientovaní na vodní živočichy od hmyzu přes ryby po malé obratlovce. K čeledi volavkovitých je řazeno 60 druhů. Potravu loví v mělčinách i na souši buď trpělivým vyčkáváním na místě nebo pomalým kráče- ním, přičemž mají dozadu prohnutý krk a dopředu směřující ostrý zobák. Jakmile se objeví vhodná kořist, prudce vymrští krk a zobákem ji doslova harpunují. Za letu dlouhý krk esovitě skládají. Volavka obrovská žije osamoceně nebo v párech, velmi zřídka v malých skupinách v Africe na jih od Sahary, v menší míře i v jihozá- padní a jižní Asii. Je stálá, jen mladí ptáci se rozlétají do širokého oko- lí. Obývá vlhká stanoviště – okolí jezer, bažiny a mangrovové porosty. Vyhovují jí jakékoliv mělké vody, lhostejno zda sladké nebo slané. Musí ovšem oplývat dostatkem větších ryb, žab, plazů či krabů. Je schopna pozřít až jeden kilogram těžkou rybu. Jde o ptáka s denní aktivitou. V Evropě chová volavku velkou společně s plzeňskou jen 10 zoo, je pro ni vedena Evropská plemenná kniha. Je to naše vydří dítě největší volavka světa Uvidíte v nových afrických V tomto čísle se naposledy setkáváte s rubrikou Uvidíte v nových afrických a asijských expozicích. V novém roce je bude většina návštěvníků považovat již za standardní součást zahrady. A budou mít pravdu. Zvířata se už plně sžila s novým prostředím a skuteč- nost, že před rokem v tuto dobu byl střed zahrady ještě jedno velké staveniště, se jeví jako by to již bylo hodně dávno… V posledním pozvání do nových afrických a asijských expo- zic vám chceme vzkázat, že je do nich zajímavé přijít nejen za jejich největšími a nejinzerovanějšími obyvateli, ale i za těmi ostatními. I mezi nimi je spousta zoologických zajímavostí a jedinečností. Poznáte sami. A nejen nad následujícími řádky, ale především na vlastní oči ve světě africké a asijské fauny. (foto repro)

 IRIS a asijských expozicích... Zoborožec (toko) rudozobý jako další z řádu srostloprstých, kam patří např. dudkové, ledňáčci a vlhy, mají srostlé první dva krční obratle, což je u ptáků ojedinělý jev. Dalším neobvyklým znakem jsou vlasová pírka v podobě řas na horním víčku. Hlavní zajímavostí je však ochrana hnízdící samice a mlá- ďat. Jako ostatní zoborožci hnízdí v dutinách stromů. Hnízdní dutinu si zazdívá sama samice, které přináší samec mazla- vou hmotu v zobáku. Důvodem tohoto neobvyklého konání je ochrana proti útoku šelem, opic nebo hadů. V zazděném otvoru zůstane pouze úzká skulinka, jíž samec podává družce potravu. Jakmile již není její přítomnost v hnízdě nezbytná, rozbije zazdě- ný otvor a dutinu opustí. Potom mláďata krmí do doby, než jsou schopna létání, oba rodiče. Tři neobvyklosti toka rudozobého Myšák hnědokřídlý je totiž roztomilý ptáček. Své jméno ale nedostal náho- dou. Dovede se velmi obratně pohybovat po zemi, kde svým zbarvením, rychlým pobíháním a poskoky je více podobný myším než ptákům. Také jeho zvláštní a podivné prolézání a protahování se mezi nejhustšími větvič- kami svádí k dojmu, že jde o tyto šedavé hlodavce. Zajímaví jsou myšáci i neobvyklým přistáváním na větve. Mají k tomu i anatomicky uzpůsobené klouby na nohách. Na větve nesedají jako ostatní ptáci, ale zavěsí se ně v kolmé poloze tak, že nohy mají roztažené a připo- mínají tím cvičence, který se na hrazdě chystá dělat shyby. Poněvadž jsou to opeřenci velice družní, při spánku a odpočinku se shlukují do skupi- nek, v nichž se k sobě velmi těsně přitisknou. Často dokonce na větvičkách visí jen část hejna a ostatní sedí na zádech těchto ptáků. Takto vytvořený „hrozen“ je současně energeticky výhodnější, než kdyby myšáci odolávali nočnímu poklesu teplot individuálně. Při nedostatku potravy a náhlém ochlazení či delším lijáku mohou upa- dat dokonce do jakéhosi stavu strnulosti, kdy se snižuje i jejich tělesný metabolismus. Literatura uvádí, že myšák hnědokřídlý sníží při nedostat- ku potravy a nočním chladu svoji normální tělesnou teplotu 39 °C až na krajních 22,8 °C. Ve výčtu zajímavostí o myšácích nesmí chybět ani skutečnost, že jsou živými fosiliemi. Dnešních šest druhů je jen přežívající zby- tek řádu, který byl masivně rozvi- nut v době pozdního paleocénu a miocénu. Jejich ostatky jsou poměrně běžně nalézány. A na závěr ještě jedno nej: Vej- ce myšáků jsou vzhledem k veli- kosti jejich těla nejmenší ze všech neparazitických ptáků. Myšák není myš! Zajímavostí turaka (banánovce) chocholatého jsou dvě barviva, jež se vyskytují právě jen v peří turaků. Červené se jmenuje turacin, zelené tura- koverdin. Jsou na bázi mědi a jsou ve vodě rozpustná. Někteří chovatelé uvádějí, že po koupání ptáků se voda zabarví. V literatuře se zase tvrdí, že z červeného peří jednoho jedince je možné získat až osm miligramů mědi. Mědění turakové Okolí expozice hrošíků liberijských nabízí vedle výše zmíněných dru- hů ptáků neobvyklých vlastností i motýlky. Rudouchého a mod- rohlavého. Ale aby nedošlo k mýlce, s hmyzem, jehož jednou vývojovou fází jsou housenky, nemají vůbec nic společného. Patří rovněž do ptačí říše a své jméno dostali od třepotavého letu vlastního právě pro motýly. O své existenci dávají vědět pronikavým pískáním. Motýlkové z ptačí říše Ptačí svět v pavilonu nosorožců před- stavuje i nejmenšího kurovitého ptáka na světě, jímž je křepelka čínská; její tělo je velké maximál- ně 14cm. Pozornost si zaslouží určitě též holub nikobarský, jehož žaludeční svaly dokáží roz- drtit ořechy tvrdé jako kámen. Abychom nezůstali jen u opeřen- ců, zážitkem je určitě spatřit ter- mitiště, ale to už jsme se dostali do pavilonu žiraf. Žaludek jako louskáček Nejvzácnějším zvířetem v pavilonu žiraf je krysa obláčková; v dospě- losti má hmotnost i přes dva kilogramy. Je tak největší ze všech na světě známých krys. V lidské péči jich na světě žije jen kolem 50. Poskrovnu je i evropských zoo, jež mají s jejich chovem zkušenosti. V ČR jsou už ale tři: pražská, jihlavská a od letošního roku se k nim přidává také plzeňská! Jedná se o stromové zvíře, v korunách se rodí i mláďata. Domo- vem krysy obláčkové, někdy nazývané také myší nejhezčí, je pou- ze filipínský ostrov Luzon. Jde proto o endemita, tedy druh bez dalšího místa rozšíření. Vzhledem k lokálnímu výskytu i soustav- nému snižování populace lovem na maso a kožešinu je zapsá- na ve světové Červené knize. Vztažmo k její ceně je považována chovateli za Rolls royce mezi hlodavci. (rd) Rolls royce mezi hlodavci (foto repro) Křepelka čínská

IRIS  Málokoho asi nepotěší pohled na pestře kve- toucí horskou louku. Žel, už není příliš častý. Nejvíce ho snad ještě nabízí v našich končinách jihočeská část Šumavy. Květné louky, jakožto polopřirozené biotopy, nejvíce utrpěly v šedesá- tých a sedmdesátých letech minulého století, kdy rozsáhlé a často nešetrné technickohospodářské úpravy pozemků zasáhly i podhorské a horské zemědělské oblasti. Cíl byl jediný: vytvořit i zde co největší celky snadno obdělavatelné velkoka- pacitní technikou, získat i tady co nejvíce orné půdy a na zbylých pastvinách provozovat intenziv- ní pastvu. Společenské a ekonomické změny po roce 1990 sice tento trend zastavily a obrátily zpět k respektu k daným přírodním podmínkám, ale to samo k návratu k oku lahodícím květným loukám nestačilo. Jsou totiž produktem mnohaletého rozumného soužití člověka s přírodou. Nejsou to ladem ležící svahy, ale louky, o něž se hospodář stará pravidelným sečením, případně uvážlivým spásáním. Tuto krajinu už totiž člověk obývá nato- lik dlouho, že je prakticky nemožné, aby ji svým bytím neovlivnil. Jde jen o to jak. Ač se to části ortodoxních ochranářů nelíbí, mnohé z toho, co dnes chráníme jako poslední zbytky určitého přírodního bohatství, vzniklo do určité míry právě spolupůsobením člověka. A jsou to nejen ony květné louky, ale i všechny pastviny s desítkami vzácných rostlin, chráněné rybníky, biologicky cenné lesní porosty. A nevrátí-li se toto spolupůsobení, nevrátí se ani to, co kdysi z něho vzniklo. Důkazy jsou kolem nás na každém kro- ku. Jak vypadají bývalé louky a pastviny v dřívějším výcvikovém prostoru na Šumavě, v někdejším zakázaném prostoru podél státní hranice v Čes- kém lese? Většinou jsou porostlé vratičem a dal- šími plevely. Jejich původní krása se jim sama od sebe nevrátila. A jak vypadají znovu vzniklé mok- řady v místech porušených meliorací? Nekvetou na nich znovu blatouchy, pomněnky, vzácnější pryskyřníky, natož třeba všivce, upolíny, vstavače či prstnatce… Tachovsko v posledních létech vždy začátkem léta rozkvétá desítkami hektarů jetele inkar- nátu. Od všech ostatních pěstovaných jetelů ho poznáte podle dlouhé květní hlávky zvláštní nachové barvy. Je tak zajímavý, že vynikne i v kyti- ci lučního kvítí. Kdykoliv jedu kolem jeho pole, musím zastavit a vynadívat se na tu krásu. A pod- vědomě se mi v hlavě vybavují další druhy rodu jetel. Vedle jetele lučního a plazivého jsou mezi nimi i botanické lahůdky. Například teplomilný jetel zlatý, bažiny milující jetel kaštanový, slano- milný jetel jahodnatý… Jen v naší flóře je jetel zastoupen 23 druhy. Docela široká biodiverzita, i když jsou rody druhově ještě rozmanitější. Tře- ba taková vrba. Jetel jsem vybral záměrně. Kdo by řekl, že ho nezná. Ale kolik jeho druhů?! Vozil jsem k podzimu na zahradě v kolečku sta- rou posekanou tlející trávu na kompost. Když jsem vidlemi vyndal její poslední kupku, užasle jsem hleděl na dno kolečka. Bylo plné broučků, larev, vajíček… Kdo by tušil takovou biodiverzitu uvnitř nepotřebné staré trávy. Takový různorodý vlastní živočišný svět člověku skrytý a pro jeho oko, není-li právě entomolog, i nezajímavý. To taková žirafa, lední medvěd, hroch, tygr v zoo, to je jiná podívaná! Samozřejmě i oni tvoří onu úchvatnou biologickou rozmanitost naší planety. A je výborné, že zoologické zahrady společný- mi silami zachraňují vyhynutím ohrožené druhy a poddruhy, a to nejen jejich rozmnožováním v lidské péči, ale stále častějším i organizováním jejich záchrany ve volné přírodě. Vždyť i druhově sebebohatší zoologická nebo botanická zahrada je vždy jen nepatrnou výsečí ze skutečné biodiver- zity. A každé zvíře, které se podařilo zachránit už jen v umělém chovu, je brontosaurem, byť ještě živým, je mementem vztahu člověka k přírodě. Ale nejen zánik velkých a zajímavých zvířat je ochuzením biodiverzity. Je jím i každé vymizení nepatrného hmyzu či „bezvýznamné“ rostlinky. I ony mají své místo v rámci biologické rozmani- tosti a třeba i význam, o němž jsme ještě nezískali poznatky. Ale hlavně: stvořila je příroda, nikoliv člověk, a proto nemá právo jim brát život, mazat je z druhové mapy. A je úplně jedno, je-li to hro- šík liberijský nebo živočišný či rostlinný druh zná- mý jen odborníkům. Letošní Mezinárodní rok biodiverzity vyhláše- ný OSN 31. prosincem končí. Její ochrana všemi, kterým není další osud přírody, krajiny i celé naší planety lhostejný, však musí pokračovat společný- mi silami dál. I z hlediska záchrany jednotlivých druhů jde o ochranu celku – biodiverzity. Každá jiná či dílčí snaha je totiž totéž, jako chtít ucho- vat krásu těkavého okamžiku západu Slunce. A já si dovolím k této citaci plzeňského biologa RNDr. Jindřicha Durase, Ph.D., přidat neskromně ještě jeden příměr: Je to stejný nesmysl jako chtít zachránit sněhuláka, když se všichni kolem něho svlékají do triček! Ing. František Hykeš Letošní rok biodiverzity měl jen zvýraznit význam biologické rozmanitosti, neboť jako u všech dlouhodobých úkolů jednorázová kampaň bez syste- matického přístupu k dané problematice a soustavného vytváření pod- mínek pro zlepšení stavu sama nic nezmůže. Významným prostředkem podpory a ochrany biodiverzity jsou mezinárodní ekologické úmluvy. Jedna z klíčových – Ramsarská – věnovaná zachování mokřadů, jakožto přede- vším biotopů vodního ptactva, oslaví v únoru příštího roku již 40 let. Jako jediná z mezinárodních úmluv podporujících ochranu přírody a krajiny je zaměřena na určitý typ biotopu. O její vznik se zasloužili především ornito- logové, kteří se snažili řešit alarmující celosvětový úbytek vodního ptactva. Před svým výročím má Ramsarská úmluva už téměř 160 signatářů. Jen tzv. mokřadů světového významu je v ní zapsáno 1 886. Nás může těšit, že 12 z nich je na území ČR! Přístupovou podmínkou ke smlouvě je přitom vyhlášení alespoň jednoho mokřadu mezinárodního významu. Hodnota mokřadů je nesmírná. Podílejí se na koloběhu vody v příro- dě, udržují ji v krajině, příznivě ovlivňují podnebí velkým výparem, pohlcu- jí nadbytečný oxid uhličitý z ovzduší; rašeliniště jsou důležitým úložištěm uhlíku odebraného rašeliništním rostlinstvem při fotosyntéze z ovzduší. V neposlední řadě jsou mokřady biotopem vzácných a specifických rostlin- ných a živočišných druhů. Přes jejich uvedenou užitečnost se odhaduje, že od počátku existence člověka zmizelo přes polovinu světových mokřadů, především v souvislosti s úpravou krajiny pro zemědělské využití a její urbanizací. Podle posledních údajů z roku 1999 v ČR tvoří mokřady 1,5 procen- ta její rozlohy. K těm nejznámějším a nejdůležitějším patří v Čechách šumavská a třeboňská rašeliniště, třeboňské rybníky, ale také krušno- horská rašeliniště; ta byla na ramsarský seznam mokřadů mezinárod- ního významu na území ČR zapsána jako prozatím poslední – v roce 2006. (kola) Zoologické zahrady III. tisíciletí V tričku sněhuláka nezachráníš! Ramsarská úmluva - čtyřicet let společné záchrany mokřadů Citát tohoto čísla: Věřím, že vztah k životnímu prostředí se brzy stane výrazem slušného chování stejně jako je jeho projevem stolování s příborem. Ing. Petr Smutný, radní Plzeňského kraje Krajina třeboňských rybníků (foto repro) Minimum pro ochránce a prˇátele prˇírody

 IRIS Starostu už nikdo nepředběhne Prvním komunálním politikem, zvoleným v podzimních volbách, který pokřtil mládě v plzeňské zoo a je jeho čestným kmotrem, se stal v závěru listopadu nový starosta obvodu Plzeň 1 Mgr. Miroslav Brabec. Šlo o téměř tříměsíční samičku irbise (levharta sněžného). Při křtinách dostala jméno Binal, což je indické dívčí jméno znamenající prin- cezna. (v-h) První žirafí kmotr – ministr Drobil Po několikaleté odmlce navštívil plzeň- skou zoologickou a botanickou zahradu opět ministr životního prostředí ČR. Dne 12. října se stal Mgr. Pavel Drobil čestným kmotrem dvouletého žirafího samce Lexe. V doprovodu ředitele zahrady Ing. Jiřího Trávníčka si prohlédl nové africké a asijské expozice a seznámil se s některými záměry do budoucna, zejména s plánem výstavby terénních environmentálních učeben Stopy člověka v přírodě. (red) Kmotˇri se pˇredstavují Kmotrovská nEJ plzeňské zoo nEJVZDÁLEnĚJŠí KMOTR – česká prostřed- nice obdarovala kmotrovstvím slečnu z Provi- dence v USA. V dubnu 2010 adoptovala vlka i rodina z německého Plettenbergu. V ČR patřila k nejvzdálenějším adopce zvířete ZŠ Bruntál. nEJSTARŠí ADOPCE – stále jsou v platnosti adopce číslo 10, 11 a 12 uzavřené v první roce, kdy bylo možno zvířata sponzorovat – tedy v roce 1992. Kmotrovskými veterány jsou MUDr. Jarmila Lišková z Plzně (nejprve mýval, poté nosál), MŠ Trnová (želva, nutrie, nyní hutia) a Pionýrská skupina V. Kratochvíla ze Sta- rého Plzence (výr velký). Velmi děkujeme! nEJVĚTŠí DAR všech dob poskytli žáci a učitelé ZŠ a MŠ Město Touškov a další obyvatelé této obce v okrese Plzeň-sever. Rovněž jejich pod- pora, datující se od roku 2004, nemá obdoby. Každoroční příspěvek na pět zvířat a rozvoj zoo přesahuje 40 000Kč! nEJSLAVnĚJŠíMI ČESTnÝMI KMOTRY posled- ní doby jsou umělecký fotograf světového jmé- na Jan Saudek (samec želvy ostruhaté Bivoj - Frey) a přední módní návrhář kubánského původu žijící v ČR Osmany Laffita (nosálové červení). nEJZAJíMAVĚJŠí SPOJEní - plzeňští patolo- gové drží nebo drželi patronát nad supy, šakaly a marabu, gynekologové nad čápy a geriatři nad nejstarší členkou šimpanzí skupiny. Plzeň- ská ORL klinika a ambulance podporuje nosá- ly. Čestnými patrony plameňáků jsou plzeňští hasiči. Pěvecké uskupení dobřanských učitelů, čili PUDU, adoptovalo stejnojmenného jihoa- merického jelínka a jeho laňku pojmenovalo Antifonou. Obec Němčovice sponzoruje svého erbovního ptáka výra velkého. Keramika Soukup podpořila zvíře ze své- ho znaku – indického nosorožce. Společně jsme se ho dočkali v roce 2010. Kdopak má asi ve znaku slony? (mv-h) Do 1. prosince 2010 bylo uzavřeno už 977 adopcí! Kdo bude jubilejním tisícím kmotrem? Můžete to být i vy. Stačí si vybrat sympatické zvířátko a zavolat na 378 038 303 (325). Na statku Lüftnerka Tradiční plemena hospodářských zvířat jsou národním bohatstvím Představme si několik hospodářských zvířat a současně plemen na stat- ku Lüftnerka. A poněvadž letošek vyhlásila Organizace spojených národů (OSN) rokem biodiverzity, připomeňme si nad těmito řádky, že člověk svou existencí biodiverzitu, čili biologickou rozmanitost, nejen soustavně redukuje, ale vytvářením plemen užitkových zvířat a odrůd zemědělských plodin a okrasných rostlin i rozšiřuje. Některá plemena doznala širokého rozšíření, některá nabyla jen lokálního významu. Například ovce vřesovišt- ní byla vyšlechtěna pro chov v chudých severoněmeckých vřesovištních oblastech. V zoo ji najdete v okolí statku pod pravěkou vesničkou. Do ješ- tě extremnějších podmínek byla vyšlechtěna ovce rašeliništní. Příkladem krajového plemene je i jedno z nejoblíbenějších statkových zvířat – koza girgentánská původem ze Sicílie. Všechny plemena, jež byla kdy vyšlech- těna, byť okrajového hospodářského významu, jsou národním kulturním bohatstvím a tak je třeba na ně pohlížet. Je proto jen dobře, že dotační politika Ministerstva životního prostředí ČR podporuje prostřednictvím zoo zachování jejich existence. Plzeňská zoo k tomuto úsilí významně přispívá. (rd) Koza minulosti nepatří… Koza bílá krátkosrstá vznikla křížením typově nejednotných krajových rázů koz s kozly sánského plemene ze švýcarských Alp v první polovině 20. sto- letí. V současné době je to nejrozšířenější mléčné plemeno v ČR. Srst je bílá, lesklá, bez pigmentace. Předností je ranost, odolnost, vysoká plodnost a snadná krmitelnost. Mléčná žláza je dobře vyvinutá, struky jsou středně velké, vyhovují jak pro ruční, tak pro strojní dojení. Od jedné kozy lze získat ročně až 1 000 kg mlé- ka s tučností 3,7 % a obsahem bílkovin 2,7 %. Do roku 1992 se prováděla přísná selekce na bezro- host u obou pohlaví. Nyní jsou do chovu zařazová- ni i rohatí jedinci. Výška v kohoutku je u kozlů 75 až 85cm,jejichhmotnostsepohybujeod 70do90kg, u koz je výška v rozmezí 70 - 80 cm a hmotnost dosahuje 55 - 70 kg. Na statku Lüftnerka předsta- vují toto plemeno dvě zástupkyně, obě pocházejí z ekofarmy pana Vohralíka z Poběžovic u Holic. Právě zásluhou ekofarem doznává u nás chov koz opět vzestup. Jolana Bezděková

IRIS 10

11 IRIS IRIS Vlha núbijská (Merops nubicoides)

IRIS 1 Ze zákulisí Měsíc strachu o Manjulu Zoologická a botanická zahrada v Plzni chová jako jediná v ČR od června roku 2010 dva nosorožce indické. Ve volné přírodě severní Indie a Nepálu jich žije už pouhých 2 500. Na základě doporučení koordinátora Evropského záchovného programu (EEP) jde o šestiletého samce Beniho, narozeného v Německu a přivezeného z maďar- ské Nyiregyházy, a dvouletou samici Manjulu narozenou v Tierparku Berlín. Obě zvířata se po transportu rychle zabydlela, o jejich dobrém zdra- votním stavu svědčily pravidelné váhové přírůstky. Samec koncem léta přesáhl hmotnost dvě tuny a hmotnost samice byla na konci září 1 130kg. Dne 30. září však Manjula nezkonzumova- la celou krmnou dávku a zcela bez povšimnutí zanechala krmné granule, které za normálních okolností přijímala jako první. Následujícího dne ignorovala veškerou předloženou potravu, jevi- la známky apatie a častěji polehávala. V dalších dnech ošetřovatelé zaznamenali změnu barvy moči. Veterinární lékař podal léky proti nachla- zení. Na pondělí 4. října bylo domluveno uspání zvířete pro odběr moči a krve. Vyšetření ukázalo, že se v moči objevily příznaky rozkladu červených krvinek a bílkoviny svědčící o přítomnosti záně- tu. Analýza krve odhalila vysoký obsah močoviny a chloridů, selhávání funkce ledvin a následnou otravu zplodinami vlastního metabolismu. Celý následující týden byla situace kritická! Každodenně, případně obden, bylo nutné zvíře uspat, vyplachovat střevní trakt, vypustit toxický obsah žaludku a současně organismus zavodňo- vat fyziologickým roztokem a dodávat mu energii infuzemi glukózy. Zároveň byla podávána antibi- otika a přípravky na podporu činnosti zažívacích orgánů. Denně byla vyhodnocována krev; její hod- noty, žel, prozrazovaly kritický stav. Od čtvrtka 7. říj- na začal být podáván probiotický přípravek na bázi bylinných extraktů k obnovení činnosti žaludku. Současně s touto léčbou byly provedeny kon- zultace s veterinárními odborníky a špičkovými chovateli nosorožců indických v Berlíně, Basileji a Dvoře Králové. Ti potvrdili správnost léčebného postupu. Vedle těchto konzultantů kontaktovalo vedení zoo přední veterinární odborníky zaměřené na koně, neboť ti jsou nosorožcům biologicky nej- blíže. Všichni se shodli, že došlo k silnému útoku na ledviny zvířete a zplodiny tohoto znefunkčně- ného orgánu následně intoxikovali zažívací trakt samice. O jakou prvotní jedovatou látku se mohlo jednat a jak se do těla dostala, by pravděpodobně nezodpověděla ani pitva. Zjistit to na živém zvířeti je vyloučené. Lze se jen dohadovat, zda se toxic- ká látka dostala do organismu s krmnou dávkou (ošetřená zelenina, toxická bylina v zelené píci), či to byl důsledek nedovoleného návštěvnického krmení nebo dokonce pokusu zvíře zdravotně poškodit. Zlom k lepšímu nastal v neděli 10. října. Po deseti dnech půstu a mnoha veterinárních zákro- cích začala Manjula nejprve přijímat nepatrné množství potravy podávané z ruky. Zároveň se začaly zlepšovat i parametry v krevním obraze. Snížil se obsah močoviny, solí a podáváním dras- líkových tablet se upravil poměr tohoto důležité- ho prvku. V následujících dnech se situace zvolna, ale trvale zlepšovala. Samice je aktivnější, přijímá stá- le více potravy a parametry krve se blíží k normálu. Ledviny pracují, avšak moč nemá dosud zdravou barvu, nebylo obnoveno vylučování exkrementů. Přes viditelné zlepšení celkového zdravotního stavu není proto možné léčbu považovat za jed- noznačně úspěšnou a je v ní třeba nadále pokra- čovat, stejně jako ve 24hodinovém sledování zvířete. Po několika dnech zlepšení zdravotního sta- vu, kdy se dostaly do normálu krevní hodnoty a nosorožec přijímal přibližně polovinu denní krmné dávky, se situace znovu zhoršuje. Zvrat předcházelo úporné zvracení, které není u těchto zvířat obvyklé (u koní signalizuje prasklý žaludek), i když se výjimečně objevuje. Následuje zno- vu nechutenství a apatie. Opětovně proto bylo přikročeno k anestezii a infuzím fyziologického roztoku, glukózy a aplikaci ATB. Byl vyprázdněn žaludek a provedeny výplachy konečníku a tlus- tého střeva. Agresivitu žaludečních šťáv potvrdilo i nechtěné zasažení nosorožčího oka těmito šťá- vami, jež ho poleptaly. Oko bylo nutné několikrát denně ošetřit mastmi. Endoskopické a sonografické vyšetření odbor- níky z veterinární fakulty v Brně prokázalo přítom- nost podlouhlých vředů v jícnu a menších vředů v přední části žaludku. Ty vznikly poleptáním jícnu a žaludku toxickými produkty metabolismu, které se při disfunkci ledvin hromadily v žaludku. Dal- ší léčebné postupy měly podpořit hojení vředů v zažívacím traktu a zastavit tvorbu hnisavého výtoku ze slinných dutin. Současně byla apliková- na probiotika na bázi bylinných extraktů, která sti- mulují činnost ledvin a zbavují organismus látek s vedlejším účinkem z léčiv a anestetik. Stav zvířete se opět začal postupně lepšit; zastavil se výtok hnisavého hlenu a samice začala každým dnem lépe a lépe přijímat potravu. Asi měsíc po začátku zdravotních problémů bylo pro- to možné vysadit antibiotika a nadále byl podáván pouze přípravek Cytovet, který čistí organismus od chemických látek, jež se do něj dostaly při terapii. A byl to obrovský nápor chemikálií. Nosorožce bylo třeba desetkrát uspat, dostával prostředky proti bolesti, antibiotika apod. Je proto třeba několikrát zopakovat očistnou kůru založenou na přírodních produktech. Aby se napříště minimalizovala rizika, která by mohla vyvolat u nosorožců vážné zdravotní potíže, bude zajištěno trvalé sledování stájí i ven- kovních výběhů kamerami průmyslové televize s možností týdenního záznamu veškerého dění v zájmovém prostoru. RNDr. Aleš Toman Bylo to jako úder z čistého nebe. Nosorožčí samice Manjula nežere. Manjula je nemoc- ná. Zaměstnanci, lhostejno jaké profese, se zastavovali se zoology a ošetřovateli asijských kopytníků a ptali se na podrobnosti a vývoj sta- vu. Nikdo se neodvážil o problému promluvit nahlas. Nikoliv, že byl tabuizován, ale z pokory před marodem. U příjezdu Manjuly byla polo- vina zahrady a rázem se stala miláčkem všech. Nejnejistější byla pondělní rána. Za dva dny se mohlo stát tolik nového… Na to nejhorší snad nikdo nepomyslel. Ani v nekritičtějších dnech. Všichni věřili v její uzdravení. Drželi jí palce. Snad i ta víra uzdravovala. Všichni svorně věděli, že nesmíme zklamat důvěru, s níž nám koordinátor svěřil do chovu hned pár zvířat namísto obvyklých dvou samců. Tak to u zoo bez zkušeností s chovem daného zvířete bývá. Jak by v případě neúspěšné léčby reagovali novináři, veřejnost?! Reakce na smrt zvířat v zoo znovu a znovu ukazují, že pro někte- ré lidi přes veškerou osvětu nejsou normálními smrtelnými zvířaty, ale živými plyšáky. Ne, smutný konec Manjuly si nikdo nechtěl připustit. Naštěstí nakonec vše dopadlo dobře. Manjula žije a opět spokojeně přibírá na váze! V dalším článku si přečtěte, co tomu před- cházelo. (red)

1 IRIS Ze zákulisí Spotřeba krmiv neustále stoupá S chovem nových zvířat v afrických a asijských expozicích, zejména nosorožců, se výrazně zvýšila potřeba objemných krmiv. Jak je jimi zoologická zahrada na letošní zimu, podle pranostik i části meteorolo- gů mrazivou a dlouhou, zásobena, to je otázka pro provozně-technic- kého náměstka ředitele Ing. Bohumila Součka. „Potřeba objemných krmiv se zvyšuje rok od roku. Například v roce 1992 bylo spotřebováno 72 tun zelené píce a 18 tun sena. V roce 2000 to už bylo 328 tun zeleného krmení a 82 tun suché píce. Čísla pro letošní rok jsou tato: 358 tun zeleného, sena jsme již zkrmili a je ho na zásobách 114 tun. Vzhledem k nedostatečným skladovacím kapacitám jsme ho letos sto procent sklidili balíkovačem. Při uvedené spotřebě sena jeho vlastní produkce nestačí, a to co do objemu, tak i kvality. Narůstá totiž potřeba kvalitního sena – ať vojtěškového nebo výborného lučního. Takové porosty, bohužel, zoo- logická a botanická zahrada nemá. Louky v nivě řeky Mže, kde získá- váme vlastní píci, jsou svojí druhovou skladbou zajímavé pro botaniky, ale pro zemědělství jsou příliš kyselé. V loňském roce jsme založili dvouhektarový porost jetelotravní směsi a postupně budeme zakládat další. Na zimu jsme přes uvedené dobře připraveni. Bylo už nakoupeno 15 tun vojtěškového sena – jeho velkými příjemci jsou právě nosorož- ci – a 25 tun sena lučního. Ročně je také nutno nakoupit a uskladnit kolem 40 tun balíkované slámy. Ke konci listopadu jí bylo navezeno přes 25 tun, další budeme nakupovat a dovážet postupně.“ (s-š) Borisi, zklamal jsi! Tygr ussurijský Boris nesplnil v Plzni očekávání. Během tříletého pobytu se mu nepodařilo stát se otcem, a tak bylo rozhodnuto, že bude nahrazen novým samcem. Vyšetření totiž potvrdila, že je neplodný. V druhé polovině října ho proto plzeňská zoo darovala zoologické zahradě v makedonské Skópji. Ta s chovem tohoto vzácného tygra teprve začíná, takže prozatím nemá ambice šelmu rozmnožovat, ale pouze ji ukazovat návštěvníkům. Jakou budoucnost má chov tygra ussurijského v Plzni, to je otázka pro kurátorku šelem Ing. Lenku Václavovou: „Nového samce získá tygřice Tsamara hned, jakmile se dokončí genetic- ké testy jejího příštího potenciálního partnera. Myslím, že by to mohlo být ještě do konce tohoto roku. Měl by jím být desetiletý tygr Bajkal z úspěšné- ho soukromého chovu pana Ringla z Habrkovic u Kutné Hory. Otcem už byl prokazatelně třikrát, takže matkou snad učiní i naši Tsamaru. Evropská kurátorka chovu těchto šelem paní Sarah Christie se spoluprací se soukromým chovatelem, jehož zaměření je především na cirkusy, vzhle- dem k celoevropskému nedostatku dospělých samců tygra ussurijského souhlasila. A také proto, že má Bajkal prokazatelný původ. Jeho rodiče jsou zapsáni v plemenné knize. Přesto podmínkou byly zmíněné DNA testy a jejich výsledek. Ostatně v současné době se dělají téměř u všech tygrů tohoto poddruhu. Dopadne-li všechno dobře, a my věříme, že ano, samec bude do Plzně jen zapůjčen, zůstane nadále majetkem soukromého chovatele a po spl- nění otcovské role mu bude opět vrácen. Více než o dva dospělé tygry nám jde o pokračování v odchovu mladých zvířat, který slibně zahájila Tsamara se svým prvním plzeňským partnerem Mauglím v roce 2005.“ (zh) Více jak 6,5 tuny žaludů a kaštanů v letošní největší sběrové akci (byly totiž dvě) ve prospěch zubrů a dalších zvířat v plzeňské zoo sice nasbíraly děti ze základních a mateřských škol v Plzeňském kraji, ale nebýt jejího organizá- tora Tomáše Růžka, bylo to množství podstatně menší. První otázka je tudíž nasnadě: Co vás k této aktivitě vedlo? Byl jsem u začátků sběru žaludů pro plzeňskou zoo, když se do něj před několika lety pustila skupina zaměstnanců plzeňské restaurace McDonald’s. Uvědomoval jsem si užitečnost takové akce, vrylo se mi do paměti štěstí dětí, když jsme jim oznámili, že právě jejich třída byla nejpilnější a potom přišla odměna. V McDonald’s už nepracuji, ale v této činnosti jsem chtěl pokračo- vat dál. S dětmi v rámci svého projektu Narozeniny s Bróňou trávím hodně času, tak proč se s nimi nepustit jednou za rok i do něčeho užitečného ve prospěch zoo. Chodí do ní s rodiči i se školou a teď budou mít příležitost udělat pro zvířátka i dobrý skutek. Podvědomě jsem si také možná chtěl dokázat, že celou akci zvládnu bez zázemí velké firmy, jen s pomocí mojí partnerky při narozeninových párty Zuzany Beránkové a manželky Sabiny. Jaký jste očekával výsledek vaší soukromé iniciativy? Obavy, že bychom ji organizačně nezvládli, ty jsem neměl. Jaký bude zájem škol, z toho jsem byl nejistý hodně. Když se přihlásilo několik prvních, byl jsem už klidnější. Nakonec jsme hodnotili 57 sběračských kolektivů! Spo- lupráce s většinou učitelů byla výborná, ke sběru i evidenci výsledků přistu- povali velice zodpovědně. Nádherná atmosféra nás vždy vítala v MŠ ve Šťáh- lavech, ZŠ Chotíkov, MŠ Holýšov a ZŠ Přeštice. Ve 13. ZŠ sbírali s obrovským nadšením, všichni žili tím, aby výsledek byl co nejlepší. Absolutní vítězství v nasbíraných kilogramech tamní II. A přejeme z celého srdce! Takový počet přihlášených byl určitě milý, měli jste z něho určitě úžasný pocit. Současně ale tento zájem znamenal svézt ze škol obrov- ské množství žaludů a kaštanů. Co jsme slíbili, to jsme splnili. Dopravu ze škol až do zoo jsme obstarali vlastními auty, za vlastní benzín. Pravda, některé školy, jako mateřská škola v Kasejovicích nebo 61. MŠ v Plzni, si zajistily odvoz samy. To však nic nemě- ní na tom, že jsme při svozu najezdili 1 150 kilometrů a mnohokrát vstávali ráno ve čtyři hodiny, abychom stihli všechny povinnosti. Však nad vaší vstřícností a velkorysostí někteří lidé v zahradě nevě- řícně kroutili hlavou a nechtěli věřit, že vše děláte nezištně. Takže především pro ně: Ano, dělali jsme to nezištně. Odměnou nám nebyly peníze, nýbrž dobrý pocit, rozzářené oči vítězů, možnost se setkat s panem Václavem Chaloupkem, poslechnout si ujištění řady učitelů – s vámi do toho jdeme za rok zase. A stali jsme se kmotry chovu zubrů v zoologické a botanické zahradě. Vím, že dnes jsou pro většinu lidí hlavní hodnotou peníze. My takoví nejs- me a jsme za to rádi. Svou hodnotu mají i zážitky, dobré skutky, pocit, že jsme něco dokázali, byli jsme užiteční… Pro vítěze jste obstarali i ceny. V rámci našeho narozeninového projektu spolupracujeme s řadou sub- jektů. Naše počínání se jim zdálo smysluplné a soutěž podpořily řadou cen ve finančním rozmezí od 300 do 3 000 korun. Pokud mohu, chtěl bych ještě touto cestou poděkovat místní organizaci Útušice Českého rybářského svazu, sportovnímu centru Sport palace Doubravka, restauraci zdravé výživy Slunečnice, restauraci Big Burger a Bowlingu Sladovnická. Naše společné poděkování samozřejmě míří do škol, které na naši výzvu reagovaly a zapojily se do sběru. Ne všichni jste mohli být prv- ní, druzí, třetí. Všichni jste se ale snažili a to také zaslouží ocenění. Děkuji za tato milá slova. František Hykeš Bróňa nasbíral s dětmi přes šest a půl tuny žaludů a kaštanů Jednou z cen od Bróni byl i výlov rybníka. Foto Zuzana Beránková

IRIS 1 Ze zákulisí Dům na Palackého třídě, v němž sídlí specializova- ná expozice Akva-tera, získal na podzim nový plášť (fasádu). Před koncem listopadu dokončil malíř Robert Konečný podle návrhu Alexandra Vacka a Jana Konáše zvířecí motivy kolem vstupu a oken expozice. Jejich roztomilost zaujme především děti a jistě přispěje k zájmu tuto část zoologické zahra- dy navštívit. Konečného rukopis nesou i nástěnné malby v pavilonu Sonorská poušť a v žirafinci. (eš) Poprvé v historii plzeňské zoo se zde letos v dru- hé polovině května vylíhlo 25 mláďat tereky jed- novousé. Tato jihoamerická vodní želva je tady chována od roku 1996. Samice dorůstají do velikosti 50cm a jejich hmotnost se pohybuje od šesti do sedmi kilogramů. Jsou převážně dravé, živí se vodním hmyzem, měkkýši a drobnými obratlovci, v dospělosti i potravou rostlinnou. Želvy z čeledi terekovitých patří mezi tzv. želvy skrytohlavé. To proto, že nedokážou zatáhnout krk do krunýře, takže hlavu vtáhnou do krku a ten ohnou na stranu. Do této skupiny patří cel- kem 14 druhů. Tereka jednovousá náleží, stejně jako ostatní tereky, mezi druhy ohrožené vyhynutím. Němec- ký cestovatel A. Humboldt a anglický přírodo- vědec H. W. Bates odhadli v 19. století jejich množství ve vodách Amazonky a Orinoka na desítky milionů jedinců. Tento počet se však do současnosti velmi snížil a jejich hubení pokra- čuje i nadále. Pozvání k zářijovým křtinám mladých terek při- jali sólisté souboru muzikálu a operety Divadla J. K. Tyla v Plzni Stáňa Topinková-Fořtová, Jiří Un- termüller a člen téhož souboru Petr Dudás. Všech 25 malých želviček pojmenovali podle italských malířů. Nesou tak jména takových umělců jako byli např. Boticelli, Donatello, Leonardo, Micha- langelo, Rafaelo či Tizian. Návštěvníci se s terekami setkají ve specializo- vané expozici Akva-tera na Palackého tř. 5. (kola) Inspirovali je malíři Za rostliny, které umějí velice hospodárně hospo- dařit doslova s každou krůpějkou vláhy jsou vše- obecně pokládány kaktusy a sukulenty, v našich zeměpisných polohách potom rostliny tučnoslisté reprezentované rozchodníky a netřesky. K jejich bytí jim stačí nejsušší stráň, skála či zídka. K výborným hospodářům s vodou však patří i některé další rostliny. Jde například o travinu pěchavu vápnomilnou, kterou také najdete nej- častěji na skalách a sutích. Ty jsou domovem i pro tařici skalní, s jarem kvetoucí rostlinu, jež v tu dobu zdobí svými žlutými květy nejedno skalnaté údolí českých řek. Berounku doprovází od Plzně až ke Karlštejnu. Některé prameny uvádějí, že 90 procent rostliny tvoří kořen, který dorůstá ve skalních puklinách až do čtyřmetrové délky. Jiný- mi slovy – až tak daleko si dokáže tato květina sáhnout pro vodu. K nezmarům, který by nedokázal zničit ani ten nejsušší rok, patří i drobná kapradina sleziník. Roste u nás v několika druzích a ať se jmenuje jakkoliv, jeho stanovištěm jsou vždy skály, sutě; sleziník routičku najdeme snad i na každé ven- kovské zdi. Podle některých botaniků je to právě sleziník, jenž je z naší flóry nejvíce odolný suchu. Náleží k takzvaným poikilohydrickým rostlinám čili tolerantním k vyschnutí; po „vyschnutí“ je schop- ný revitalizace. A když jsme se dostali ke kapradinám, věnujme jim ještě trochu pozornosti. Určitě patří k našim nejpodivnějším rostlinám: Alespoň co se týká rozmnožování. Nekvetou, nemají plody. Zato na rubu listů spatříte v řadách hnědavé malé hro- mádky; když dozrají, jsou plné výtrusů. Po vyklí- čení z nich narostou drobounké zelené lístečky, někdy v podobě srdéčka, zvané prvoklíčky. Na nich vyrůstají baničky s protáhlejšími hrdly, odbor- ně zárodečníky. Z nich se tvoří šroubovitě stočená tělíska – spermatozoidy s četnými brvami. Když prší, baničky se otevřou, vniknou do nich sper- matozoidy a vytvoří s nimi vaječné buňky. Teprve z nich vyroste nová rostlina. (kola) Sleziník routička (Asplenium ruta – muraria) nejen rozchodníky a netřesky Akva-tera List z herbárˇe Plzeňská zoo bodovala! Plzeňská zoologická a botanická zahrada získala I. místo v soutěži agen- tury Czech Tourism o nejatraktivnější turistickou nabídku v turistickém regionu Plzeňsko a Český les. V rámci ČR se umístila na místě šestém. Absolutním vítězem druhého ročníku této soutěže se stal zámek Hluboká nad Vltavou. Hned za ním si respondenti vybrali v hlasování, jehož se zúčastnilo 11 tisíc lidí, kteří odevzdali více než 62 tisíc hlasů, program Ošetřovatelem v zoo ve Dvoře Králové nad Labem. „Druhý ročník soutěže předčil naše očekávání a dokázal, že Češi nemají s trávením volného času v tuzemsku žádný problém. Zajímají je nové, originální a atraktivní nabídky. Potvrzuje se, že jsou národem zvídavým – chtějí hodně poznávat, vyhledávají zážitkové a aktivní dovo- lené,“ zhodnotil hlasování ředitel agentury Czech Tourism Rostislav Vondruška. Absolutní vítěz soutěže získal od agentury 100 tisíc korun na propa- gaci svých aktivit. Vítězům z jednotlivých turistických regionů se dosta- ne exkluzivní publicity včetně prezentace na akcích CzechTourismu. (v-h) Téměř deset tisíc návštěvníků v jediném dni – to je rekord státního svát- ku 28. října. Za symbolické vstupné 28Kč ten den přišlo do zoologické a botanické zahrady 9 853 lidí. Při prvním ročníku této akce v roce 2006 to bylo 6 800 osob. V dalších letech nepřálo počasí a počty příchozích se pohybovaly okolo 3 000. Do Akva-tera na Palackého třídě zavítalo tento sváteční den 139 zájemců. Ke konci října dosáhla návštěvnost plzeňské zoologické a botanické zahrady 444 976 osob; oproti roku 2009 jde za stejné období téměř o pětitisícový nárůst. Přitom ještě koncem září činil návštěvnický propad, zejména díky nepříznivému jaru, přibližně 8 000 lidí. Nejen v letošním roce, ale i v celé historii zahrady, se stal návštěvnicky nejúspěšnějším měsícem se 106 859 příchozími srpen. Téměř letní víkend 13. a 14. listopadu lámal nejen teplotní rekordy, ale dva krásné slunečné dny se projevily i v návštěvnosti zoologické a bota- nické zahrady. V sobotu a v neděli si ji přišlo prohlédnout 3 273 lidí, což je nejvyšší listopadová víkendová návštěvnost v její historii. (v-h) Podzim lámal rekordy (foto repro)

1 IRIS Osobnost V západních Čechách je náplavou. Z Prahy. I když se tam narodil, vystudoval pedagogic- kou fakultu, začal tam učit, stále více ho to táhlo z velkoměsta na venkov, blíže k přírodě. Bydlel sice na okraji města, ale ani to mu nestačilo, tou- ha po lese, polích, loukách přímo za baráčkem byla silnější. Narození dcery Adélky bylo posled- ním impulsem k odstěhování se na venkov. V profesním životě ho od prvního vstupu za katedru zase provázely jiné pohledy na učitelskou profesi a poslání školy. Stejně jako v něm zrála představa o bydlení na vesnici, zrál v něm ideál soukromé školy podle vlastních představ. Bez známek, s neformálním vztahem s rodiči, s vyu- čováním, jež bude spíše hrou a samozřejmě bude hodně blízko přírodě. Snil o romantickém mlýnu s funkčním náhonem, který by poháněl malou elektrárnu. Jeho hledání bylo ale marné. V roce 1997 zakládá osmadvacetiletý magistr Vladislav Halík soukromou školu Adélku. Je to ve vesničce Mělnici, v jednom z nejzapadlejších kou- tů Domažlicka. Malá lidnatost, dětí jako šafránu a rodičů, kteří by chtěli dát své ratolesti do jakési experimentální školy a za základní vzdělání ještě platit, bylo ještě méně. Žáky sváží z celého okolí. Se současnými Mašovicemi za humny Horšov- ského Týna se škola spojuje o dva roky později. „Dostal jsem tehdy zajímavou nabídku od dnes již zesnulé paní Jarmily Szpykové,“ vrátí se do vzpo- mínek Vladislav Halík. „Byla to velmi zcestovalá dáma se silným ekologickým cítěním. Koupila jednu ze zdejších zemědělských usedlostí s před- stavou, že v ní dožije stáří a pomůže na svět místní školičce, v níž bude pomáhat s výukou přírodopi- su a chemie. Bohužel vážná nemoc všechny její plány zhatila, ale na přestěhování Adélky to vliv nemělo.“ Ředitel ekologické školy dá rázným vztykem od stolu najevo, že je čas podívat se po její dneš- ní podobě. „Žáci mají k dispozici dvě učebny, jídelnu, dílnu, kterou jsme vybudovali z původní garáže, a brzy přibudou výtvarný a hudební ateli- ér. Zahradní altán už je hotový, ale učit se v něm začne od jara, když to dovolí počasí,“ informuje můj průvodce. Z hlasu je poznat, že je s tímto stavem spokojený. A dodá: „S vylepšováním školy nemáme žádné velké problémy. Rodiče našich dětí ji považují i za svou, takže když potřebujeme, rádi pomohou s čím je třeba!“ Hlavní učebnou je přilehlá zahrádka pokračující ovocným sadem dosazovaným původními krajo- vými odrůdami, s dvěma včelíny, kozlíkem a ovce- mi. Na dvorku nechybějí králíci, venkovský oříšek, kočka a také ochočení potkani. Věren tradici, kdy každý venkovský kantor uměl naroubovat ovocný stromek a byl včelařem, zavedl Mgr. Halík v Adél- ce od 7. třídy volitelné předměty včelařství a cho- vatelství. Aby té přírody bylo ve výuce ještě více, děti vyrážejí pravidelně jednou měsíčně na celodenní přírodovědný výlet. Na jeho přípravě se podílejí i starší žáci. Musí nastudovat potřebné informace a potom je vhodnou formou předat mladším spo- lužákům. Kamarádství, vzájemná pomoc, zejména těch zdravých několika handicapovaným spolužá- kům, to je jeden z dalších pilířů této školy. Vracíme se zpět do budovy. Nelze přehlédnout poličky doslova napěchované různými odborný- mi knihami, o přírodě především, a také množství různých didaktických pomůcek. Mnohé nesou pečeť samovýroby. Nepřehlédnutelná je i jedno- duchost a současně účelnost interiérů. O organizační stránce školy si už povídáme nad šálkem voňavého jablečného moštu. „Je samozřejmě z našeho sadu,“ určuje jeho identi- tu Vladislav Halík. „Jablek bylo letos hodně, část ho právě sterilizujeme, aby nám vydržel na zimu. Přijde vhod stejně jako zavařená dýně ze školní zahrádky. A děti budou nad kompotem vzpomí- nat, jak rostliny ošetřovaly od sazenic a jak se jim za to odvděčily velkými plody.“ O škole se dozvídám, že má v letošním roce v I. až IX. ročníku 29 žáků. Učí je sedm pedagogů, ne všichni však na plný úvazek. Každý stupeň má svo- ji učebnu. Děti se sjíždějí z řady míst, paradoxně jediné dítě nebydlí v Mašovicích. A hlavní důvody, proč si tuto alternativní ekologicky zaměřenou soukromou školu rodiče pro vzdělání a výchovu svých potomků vybírají? „Především je to zcela individuální přístup k žákům,“ začne Mgr. Vladi- slav Halík pojmenovávat jednotlivé důvody. „Když některé dítě začne v učivu zaostávat, začneme ho doučovat. Určitě po rodičích nechceme, aby po odpoledních suplovali naši práci. Rozhodně je pro ně důležité i lidské a neformální prostředí, které v Adélce je. Jsme jedna velká rodina pedagogů, dětí a rodičů, v níž není místo pro zesměšňování, natož šikanu. O vzájemných vztazích vypovídá i to, že s většinou vyučujících si děti tykají, rodiče mají možnost vstoupit do výuky, mají-li zájem, mohou se pasivně nebo aktivně zúčastnit jakékoliv školní akce. Kdykoliv se nás mohou zeptat na prospěch dítěte. Učil jsem v několika tradičních základních školách, mohu tedy srovnávat. Zcela zodpovědně říkám, že tam takové vztahy, takovou atmosféru vytvořit nelze. Jiné třeba zaujala forma a obsah výuky, to že jsou děti hodně v přírodě, nebo že ke konci školního roku s nimi jezdíme na týden na vodu… Romantický mlýn už Vladislav Halík nehledá. Poznal, že vlastní učitelské představy se dají rea- lizovat i v domku uprostřed obce. Adélka je toho důkazem. A její ředitel je zase příkladem, kolik toho může pedagog dokázat a vykonat, je-li mu učitelství láskou a posláním. František Hykeš Je-li učitelství láskou a posláním Mgr. Vladislav Halík s žáky při jednom z celo- denních výletů do přírody. Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina Praha iniciovalo v letošním roce konání kulatých stolů ke krajským koncepcím environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty (EVVO). Na uskuteč- nění tohoto projektu v Karlovarském kraji se podí- lelo na základě výběrového řízení Sdružení přátel Zoologické a botanické zahrady města Plzně IRIS (Sdružení IRIS). Kulatý stůl se uskutečnil v závěru října v Klášteře Teplá. PROČ V TEPLÉ? Vedení kláštera má velice blízký vztah k environ- mentální výchově, v příštích letech tu má vznik- nout v rámci evropských projektů multifunkční vzdělávací a osvětové centrum, jež by mělo sloužit i k environmentálním pobytovým programům. Klášter nabídne školním kolektivům za přijatelné ceny ubytování, učebny a tvůrčí dílny, o náplň se postarají subjekty zaměřené na environmentální výchovu. Okolní příroda – anglický zámecký park, rybníky, lesy a krajina Tepelské vrchoviny, to je učebnice s mnoha zajímavými stránkami. Dobrou referencí budou jistě i dosavadní organizační zku- šenosti kláštera: koná se zde hudební týden mlá- deže z ČR a SRN. Studentské, případně žákovské práce, se mohou stát i součástí sezónních výstav v klášteře, jež průměrně shlédne kolem 40 000 návštěvníků. V Karlovarském kraji prozatím pobyty s environmentální náplní školám nikdo nena- bízí. Klášter Teplá by tak tuto mezeru mohl vyplnit. A jak uvedl přímo při kulatém stole ředitel odboru environmentálního vzdělávání Ministerstva životního prostředí ČR Ing. Tomáš Kažmierski, tradiční školy v přírodě se už přežily a pobytové programy v některých střediscích ekologické výchovy jsou vyprodány i dva roky dopředu. AKTIVní ROLE KRAJE Koncepce EVVO Karlovarského kraje má ve srov- nání s ostatními kraji poněkud odlišnou filozofii, musí se vyrovnat s minimální nabídkou ekologic- kých výukových programů pro školy od nezisko- vých organizací. Nakolik se to daří, bylo v podsta- tě hlavní téma tepelského kulatého stolu. Ing. Vít Venhoda, vedoucí oddělení ekologických projektů a environmentální osvěty krajského úřadu uvedl: „Jsme v mailovém spojení s kordinátory EVVO v jednotlivých školách, pravidelně je informujeme o všech novinkách, možnostech a nabídkách v té- to oblasti. Environmentální výchova byla i na pro- gramu setkání našeho pana hejtmana se starosty jednotlivých měst a obcí.“ K jeho slovům jedna z přítomných koordinátorek uvedla, že je dobré, když tyto informace a nabídky přicházejí z jedno- ho zdroje. Je-li jím krajský úřad, mají větší váhu. (fh) V Klášteře Teplá se diskutovalo o environmentální výchově Zajímavá výuka Foto Michal Mynařík

IRIS 1 Skvosty prˇírody Plzeňské arboretum Sofronka je světovým uni- kátem. Přibližně na ploše 22 ha se nachází jedna z největších sbírek borovic na euroasijském kontinentu. Od jeho založení v roce 1956 do roku 1967 v něm bylo vysazeno jedenašedesát druhů borovic z nejrůznějších koutů světa, když jejich celkový počet převyšuje stovku. Do současnosti zde přežilo z té doby 30 druhů. Arboretum je jedi- nečné i tím, že žádná další hospodářská dřevina, ani tak hojně rozšířený smrk, neměla v Českoslo- vensku (a nemá samozřejmě ani v ČR) podobné odborné pracoviště. Jenže i přes veškerou mimořádnost, z podstaty se dlouho žít nedá. A to začalo v minulých letech stále viditelněji dokazovat i arboretum Sofronka. Změna majitele – jeho vlastníkem se stala na mís- to dřívějšího Výzkumného ústavu lesního hospo- dářství a myslivosti v Praze-Zbraslavi Správa veřej- ného statku města Plzně – mu očividně prospěla. Dostalo nové oplocení, otevřelo se veřejnosti, školám nabízí lesní pedagogiku, všem návštěvní- kům novou naučnou stezku. Zde vznikla evoluční dendrologie Za dobu své existence obohatila Sofronka lesnické znalosti o pěstování rodu borovice řadou zásad- ních poznatků. Mimořádně významné je poznání, které zde bylo s naprostou jistotou prokázáno: Každý druh se vyvíjí v souladu se změnami vlastní- ho prostředí, takže prodělává evoluci v souvislosti s evolucí areálu své existence a tím i v souvislosti s evolucí lesních společenstev, jejichž je součástí. Možná příliš odborné konstatování, ale toto zjiš- tění dalo vzniknout nové formě vědy o dřevinách – evoluční dendrologii. Jeho platnost je ovšem mnohem širší, vztahuje se na celou přírodu. I pro tento přínos je arboretum Sofronka zařazeno do mezinárodního seznamu nejvýznamnějších bota- nických zahrad a arboret. Plzeňská borovice Při procházce po naučné stezce si nelze neuvě- domit rozmanitost přírody. Ač kolem až na výjim- ky rostou samé borovice, tedy jeden rostlinný rod, nelze nepostřehnout rozdíly v barvě a tvaru jeh- lic, velikosti šišek, vzrůstu jednotlivých exponátů, v jejich celkovém vzhledu. Jenže druhovou bio- divderzitou to nekončí. Řada druhů se vyznačuje ještě teritoriální rozdílností. Tu lze velmi dobře demonstrovat i na tzv. plzeňské borovici, která je doma ve všech borových lesích na Plzeňsku. I ona je jednou z výrazně profilovaných provenienčních forem borovice lesní. Další je třeba jako svíce rovná borovice výskytem spojená s Třeboňskou pánví. Díval se po světě, ctil ale původní druhy Nedlouhá naučná stezka, otevřená na jaře 2010 a vybudovaná s finanční podporou Plzeňského kraje, představuje 20 nejzajímavějších druhů borovic pěstovaných v arboretu. Několik se jich bude pozornému návštěvníkovi zdát povědo- mých i z běžných lesů. Určitě borovice vejmu- tovka a borovice černá. Ač nepatří k domácím původním druhům, v některých místech byly vysazovány ve větším měřítku. Vejmutovku najdete často v lesích okolo Plzně, borovice černá tvoří například na Berounsku i souvislé porosty. Jedním z hlavních úkolů arboreta bylo po jeho založení ověření vhodnosti některých cizokrajných druhů borovice pro případné využi- tí v našich podmínkách – např. při náhradních výsadbách v oblastech poškozených imisemi. Přes tyto pokusy to byl právě zakladatel arboreta Ing. Karel Kaňak, CSc., který jako přední lesnický odborník důrazně a hlasitě varoval před invazí nepůvodních druhů a taxonů jiných proveniencí do českých lesů. I tento jeho postoj je jedním ze stále platných odkazů tohoto výzkumného pra- coviště na kraji Plzně. (zh) V králoství rostlin Sofronka nabírá nový dech Naše republika je téměř po celé délce státní hranice obklopena valem hor. Každé pohoří je jedinečné svojí scenérií, přírodou, nadmořský- mi výškami. V Krkonoších je nejvyšší vrchol v ČR, Šumava je zelenými plícemi střední Evro- py, Bílé Karpaty jsou jednou z nejzachovalejších horských a podhorských floristických oblastí v naší republice. A tak bychom mohli přidá- vat další charakteristiky. V našem putování po skvostech přírody se zastavíme v Krušných horách. V pohoří po druhé světové válce dlouho opomíjeném, s nálepkou jedné z nejvíce prů- myslem zdevastované lokality u nás. Současně však v pohoří, které příroda obdarovala nejvy- datnějšími ložisky nerostných surovin u nás, v podhůří s dvěma velkými hnědouhelnými pán- vemi a lázeňskými místy, z nichž si mnohá v čele s Karlovými Vary a „radioaktivním“ Jáchymovem získaly světový věhlas. Krušnohoří tvoří souvislé horské pásmo dlouhé přes 130 km. Táhne se od Kraslic až po Nakléřovský průsmyk nad Ústím nad Labem. Jeho vznik sahá do prvohor. Ve středověku se nazývalo Český les a Rudohoří. Na mapách ze 16. století se vyskytoval název Rudné hory. Kruš- né hory se objevují až v 19. století. Pojmenování Krušné, stejně jako Rudohoří, je odvozeno od slova krušec, jež v mineralogii označuje srostli- ce krystalů cínovce. Ve starší češtině slovo krušit znamenalo těžit. Klidně by se jméno Krušných hor mohlo vztahovat i ke krušným čili těžkým podmínkám v nich. Vyskytují se zde často srážky a mlhy, Šindelová mezi Sokolovem a Kraslicemi je společně se šumavskou Horskou Kvildou jed- ním z nejstudenějších míst v republice. Teploty blízké nule nebo slabé přízemní mrazíky se zde v některých letech vyskytují již v druhé půli léta. Těžba mědi a stříbra byla podnětem k osid- lování této oblasti horníky ze sousedního Saska patrně od 12. století. Prvotním způsobem zís- kávání cínu bylo rýžování, ražení šachet přišlo na řadu až po vyčerpání povrchových nalezišť. V 16. století se začal v Krušnohoří rozvíjet rovněž průmysl. Zásadní vliv na další vývoj této severozápad- ní části Čech měla druhá světové válka. Odsun původního obyvatelstva s přerušením demogra- fické, kulturní a průmyslové kontinuity ji pozna- menaly na několik desítek let. Stejně tak jako po roce 1948 budování komunistických vězeňských pracovních táborů a těžba uranu pro vojenské využití. Celá rozlehlá oblast v okolí Jáchymova se stala po celá padesátá létá uzavřeným pro- storem. Území Krušných hor je značně lesnaté. Původ- ní druhově velmi rozmanité porosty nahradily po roce 1900 smrkové monokultury. Floristicky nejzajímavější jsou údolní nivy některých poto- ků a říček a také horská rašeliniště čili vrchoviště. V údolí Bystřice a jejích přítoků v okolí Merklí- na se lze setkat i s velmi vzácnou kapradinou – až jeden a půl metru statným pérovníkem pštrosím. Velká část horských rašelinišť byla sice v minulosti vytěžena nebo odvodněna, ta jež se zachovala, jsou většinou přírodními rezerva- cemi. Jejich květena je vzhledem k minerálně chudému žulovému a rulovému podloží skrom- ná, ale zahrnuje řadu chráněných rostlin včetně masožravých. Na vrchovištích se vyskytuje i naše nejmenší bříza – bříza trpasličí s lístky o průmě- ru jednoho centimetru. Nejbohatším nalezištěm tohoto drobného keříku je Božídarské rašeliniš- tě. Skutečným rostlinným unikátem Krušných hor je však mech Mielichchoferia mielichcho- feriana. Jeho výskyt je vázán na odkryté žíly rud mědi a nikde jinde v ČR už neroste. Malou botanickou zahradou Krušnohoří bývá nazýváno okolí Hroznětína s řada vzácných mokřadních bylin. Přes veškerou osvětu, vybudování řady pří- rodovědných naučných stezek a stále většímu otevírání se Krušných hor letní turistice, zůstá- vá tento kraj v povědomí velké části veřejnosti krajinou lesů zničených kyselými dešti. Ve sku- tečnosti je však místem s výjimečně dochova- nými rašeliništi, horskými loukami, je dosud domovem mizejících tetřívků a dalších vzácných druhů živočichů a rostlin. To nejcennější z jejich přírodního bohatství chrání několik velkoploš- ných chráněných území a přírodních parků. Není to ale málo? Nejsou i Krušné hory adeptem na statut další chráněné krajinné oblasti? (kola) Hory na panoramatu komínů a dolů Krušnohorské rašeliniště (foto repro)

1 IRIS Expedice za poznáním Členy naší nepočetné výpravy jsou Ing. Jiří Tráv- níček, Zdeněk Bříza a autor těchto zápisků, všichni pracovníci Zoologické a botanické zahrady města Plzně. Dne 2. dubna přilétáme do Kuala Lumpur a pronajímáme si vůz Nissan 4 x 4. Auto, jehož terénní vlastnosti nebudeme nikdy během ces- ty potřebovat, neboť silnice jsou v Malajsii velmi dobré a silniční infrastruktura vynikající. Ovšem, jste-li v cizí zemi poprvé, vězte to! Jaká jsi, Malajsie? Dnešek patří návštěvě Temple Parku. Ocitáme se zde v primárním pralese s několika vodopá- dy. Místními je ovšem využíván jako oddychová zóna, jsou v něm turistické stezky jako v našich lesích. Podél vodopádů je několik betonových kopií asijských staveb s typickým tvarem střechy. Návštěvníkům slouží jako úkryt před případným deštěm. Okolo se potuluje parta opiček makaků jávských zvyklých na přítomnost nejchytřejších primátů (lidí), a tak plachost jde stranou. Loudění pamlsků a pózování před objektivy fotoaparátů jest, kromě spánku, náplní jejich života. V Temple Parku jsme se poprvé seznámili se zemními pijavkami, které se na nás budou přisá- vat po celou naší další cestu všude tam, kde je prales. Na svoji příležitost čekají ve spadaném listí; po botě vyšplhají až tam, kde je ponožka a přisají se buď nad ní, nebo je-li ponožka slabá i přes ni. Pokud jdete v sandálech, vystačí si s místem mezi prsty. Rána nikterak nebolí a nikdy se nestalo, že by začala hnisat. Místo po odtržení parazita však asi dvacet minut krvácí, to jak tam napustil látku proti srážlivosti krve. Mnohdy zjistíte jeho přítom- nost ex post, až když se sám pustí, a to právě pod- le řinoucí se krve. Odpoledne přejíždíme 250 km severně do Cameron Highlands – oblasti pěstování malajské- ho čaje a horského deštného lesa. Dojíždíme do vesnice Tanah Rata. Jsme ve výšce 1 400 m n. m. Příjemné klima. Přes den okolo 25 °C, večer kolem 18 - 20 °C. Na večeři jsme si zašli k Indům a dali si vynikají- cí placku s grilovaným kuřecím masem, rozličnou oblohou a pikantními omáčkami. Pochutnali jsme si a porce byla tak velká, že nasytila i největšího našeho jedlíka. Včetně pití vyšla v přepočtu asi na 70Kč. I tak to bylo nejdražší jídlo, co jsme zde měli. Malajsie je velmi příjemná tropická země, relativně bohatá, všude sympatičtí lidé, nikdo neobtěžuje žebráním. Jeden litr benzinu stojí po přepočtu 11Kč. Další den ráno zjišťujeme, že oděvy, které jsme si nechali vyschnout přes noc ve venkovní sušár- ně, jsou naprosto stejně mokré jako večer. V tom- to tropickém klimatu prostě prádlo neschne. Takže jste prakticky pořád ve vlhkém. Příliš to ale nevadí, protože je teplo. Prší tak dvakrát až třikrát denně, někdy i častěji v kratších i delších časových intervalech. Chvilku po dešti už zase praží slunce. Botanický div světa Vydáváme se do nitra primárního pralesa s cílem vyfotografovat třetí největší květy světa – Rafflesii kerii – jež mají až 90 cm v průměru. Vystupuje- me podél pralesní říčky do nadmořské výšky asi 1 100 m. Přibližně po dvou kilometrech bam- busové porosty ustupují, cesta se zužuje a stane se temnější. To nás přikryl zápoj horního patra pralesních velikánů. Stále mírně stoupáme. Asi po sedmi kilometrech nám domorodý průvodce ukazuje tři květy o průměru asi 80cm. Skutečný botanický div světa! Směrem na jih Krajina kolem další zastávky – Gua Musang – je krásná. Obdivujeme vápencové skály porostlé vegetací až k vrcholu. Jsme v nadmořské výšce pouhých 145 m; průměrná teplota přes den je 30 °C, vlhkost vzduchu se pohybuje mezi 90 - 100 procenty. Další den přejíždíme do Národního parku Taman Negara 30 km jižně od Gua Masangu. Využíváme nově otevřeného vstupu. Na rozdíl od jižního, který je přesycen turisty, tady jsme sami. Jdeme se podívat i do míst, odkud zítra vyplujeme na dvoudenní 40 až 50 km dlouhou plavbu po řece Tana do nitra pralesa. Ráno vyplouváme. Bohužel je málo vody a polovinu času trávíme přetahováním mělčin. Primární prales nám to však kompenzuje svojí nádherou. Co nás ale překvapuje, je velmi malý počet jakýchkoliv zvířat. Za celý den jsme viděli pár zoborožců Buceros rhinoceros, jednoho ledňáč- ka, mladého skvrnitého varana Varanus salvator, exkrementy indických slonů a stopy tapírů. Přes řeku přetahuje jakýsi had, na dálku se nedá říci jaký. Velikostí by to mohla být třeba i kobra. Druhý den fotografujeme asi dvoumetrovou krajtu mříž- kovanou (Python reticulatus). Je smotaná v paždí kmene nad řekou asi čtyři metry nad námi. Měníme lokalitu, z hor sjíždíme do nížiny s výskytem vzácných velkých černožlutých motýlů – ornithopter. Přilétají sem k řece na vlhký písek utišit potřebu vody. Směrem na jih nemůžeme minout FRIM – Výzkumný ústav lesního hospodářství. Stíháme navštívit ale jen dvě oddělení; v entomologickém obdivujeme rozsáhlé sběry bezobratlých Malajsie a domlouváme zde spolupráci mezi našimi insti- tucemi; botanický ústav sídlí ve zcela nové budo- vě a obrovský herbář schraňuje asi 15 000 druhů zdejších cévnatých rostlin. Chvála Singapuru Přijíždíme do Singapuru, neuvěřitelně bohatého, naleštěného a čistého města. Za vyplivnutou žvý- kačku, zahozený nedopalek nebo odplivnutí jsou zde velké pokuty. Večer sotva stíháme Night Safari – nádhernou, polosoukromou - polostátní noční zoo s více než 100 druhy a 1 000 jedinci nočních zvířat z celého světa. Dominantou jsou létavé čer- venobílé poletuchy velké (Petaurista alborufus) – obrovské veverky, které včetně ocasu měří až přes jeden metr a mají hmotnost kolem tří kilo- gramů. Night Safari patří mezi nejhezčí zoologické zahrady světa, také tomu odpovídá vstupné: 45 singapurských dolarů, což je 700 Kč! Vracíme se zpátky do Malajsie. Noc trávíme v malajském hraničním městě Johor Bahru. Je to mnohem levnější než se vyspat v Singapuru. Nazítří ráno přejíždíme opět do Singapuru, do botanické zahrady. Je přímo v centru města a je nádherná. Založena byla v roce 1860. Na 52 hektarech lze spatřit zástupce většiny tropických a subtropických rostlin. V herbářích zahrady se nachází na 600 000 položek. Unikátní je rovněž botanická knihovna se svazky od 16. století. Asi nejzajímavější expozicí je Evolution Garden. Na čtyřech hektarech je představen vývoj života na Zemi. Pokračujeme prohlídkou National Orchid Garden s kolekcí 60 000 živých rostlin, většinou různých kultivarů orchidejí. Botanických druhů s uvedením lokality výskytu je zde ale minimum. Výsostné postavení zaujímá Vanda „Miss Joaquim“, národní rostlina Singapuru. Jedinou výtkou oběma zahradám je naprosté minimum jmenovek u rostlin. Singapore zoo je jednou z největších zoologic- kých zahrad světa. Návštěvníkům zde v nádher- ných expozicích představují na 410 druhů zvířat ve více než 4 000 exemplářích. Rovněž návštěv- nický servis je prvotřídní. Omračující bohatství korálových útesů Trajektem přeplouváme na 50km vzdálený ostrov Tioman – zoologicko-botanický ráj, kde nejsou silnice, respektive jen jedna, a auta se dají spočí- tat na prstech jedné ruky. Ihned po příchodu do přístavu fotíme asi osm různě velkých skvrnitých varanů Varanaus salvator. Nejmenší z mláďat DVACET MALAJSIJSKÝCH Dnů Jan Konáš

IRIS 1 Expedice za poznáním Kalendárium Běh Kilometrovkou po šesti se stal již prestižní podzimní záležitostí mnoha plzeňských pejs- kařů. Poslední tři roky je jeho hlavním organizáto- rem člen Sdružení přátel Zoologické a botanické zahrady města Plzně VÁCLAV VITAMIN HADAČ. Václave, co pro tebe psi znamenají? Jsou to velcí přátelé a pomocníci, v mnoha pří- padech nenahraditelní jinými zvířaty. Vzpomeň- me obranu, záchranářství, vojenství. Pro mnohé staré opuštěné lidi jsou jedinými každodenními věrnými společníky. Ale k otázce. Se psy jsem vyrůstal odmalička. Ať to byli zpočátku středoasijati, bulltelieři, potom německá doga. Téměř pět let mi už dělá společ- nost fenka Blondýnka. Je to storasa, jak vznešeně říkám voříškům. Získal jsem ji poměrně zajímavým způsobem: Před Kauflandem stála slečna a pro- dávala asi čtyřtýdenní štěňata. Že rodina odjíždí na dovolenou a neměl by se o ně kdo starat. Tak jsem si jedno koupil. Před čtyřmi lety jsi s Blondýnkou běžel Kilometrovkou naposledy. Měl jsi hlavu plnou nápadů o co by se dal příští ročník vylepšit a rozšířit. Tu možnost jsi dostal. Uká- zalo se, že jsi dal přípravě srdce a věnoval jí hodně času a úsilí. Můžeš být spokojený, být právem pyšný na to, co jsi se svými přáteli dokázal. Přesto, nezastesklo se ti v následují- cích letech po tom rozběhnout se zase s Blon- dýnkou Kilometrovkou a třeba uslyšet vaše jména mezi oceněnými? Pokaždé, už jen pro ty ceny, které se rozdávají. Hlavním sponzorem je společnost Hills, dodavatel jednoho z nejlepších krmiv na světě pro všech- ny kategorie psů. Jsem rád, že se nám ji podaři- lo získat ke spolupráci, dává to celé akci určitý punc. Patřím asi ke šťastným lidem a život mi ukazu- je, že každá ztráta je obvykle nahrazena nějakým přínosem. Tak je tomu i zde. Mohu se sebereali- zovat v tom, co mě baví, získal jsem řadu nových dvounohých i čtyřnohých přátel. Mám možnost být v týmu s vynikajícím člověkem a velkým příznivcem Běhu po šesti MVDr. Radkem Proti- vou a jeho spolupracovníky z veterinární kliniky RPVET. Mám radost, kolik se sejde na startu Běhu ve formě zápisného pytlíků piškotů a dal- ší potravy pro opuštěné hafany v některém ze psích útulků. Vlastní Běh Kilometrovkou má ve tvé režii několik rovnocenných dalších kategorií. Chtěl jsem, aby páníčkové měli víc příležitostí předvést vlastnosti a umění svých psů, aby celé odpoledne bylo i určitou společenskou záležitos- tí. Soutěžíme o psího missáka, psí miss a Pesia- listu. V této disciplíně mohou psi ukázat co umí a jejich majitelé zase prokázat, jaká je mezi nimi souhra. Kdo právě nesoutěží, může se dívat na ukázky agility, sněhových spřežení a obrany. Tady bych chtěl vzpomenout spolupráci se základní kynologickou organizací Plzeň-Křimice. Její čle- nové nám aktivně pomáhají jak s organizací, tak s propagací psí soboty. Pokaždé se těším na lidi z celorepublikového Siberianhuski klubu, kteří do Lochotínksého parku přivezou nejen skvělou podívanou, ale vždy rovněž dobrou náladu. Už máš představu, jak bude vypadat příští – již IX. ročník – Běhu po šesti? O co bude zajímavější, pestřejší? Chtěl bych, aby se nově vyhlašoval nejhezčí pár člověk - pes. Vrátíme se k oficiálnímu ocenění nejstaršího dvounohého a nejstaršího čtyřnohého účastníka. Možná přistoupíme i k dekorování pra- videlných úspěšných závodníků. Rozhodně by to byl mladý musher se svými saňovými psy Lentil- kou a Snickers. Určitě vím, co chceš říci nakonec. Navrtěnou za rok v Kilometrovce. A nejen s oněmi letošními 80 psy a 65 běžci. Děkuji za rozhovor a slibuji, rozhodně nebudu chybět. František Hykeš Pozor – větší výskyt psů měří 25cm, největší „komodo“, jak jim domo- rodci říkají, asi 2,5 metru. Souostroví Tioman (asi 62 ostrůvků) obývá neuvěřitelných 114 druhů obojživelníků a plazů. Dnešek věnujeme průzkumu podmořského světa. V nezničených korálových útesech obdivuje- me a fotografujeme ohromné množství mořského života. Pozorujeme mnoho druhů bezobratlých, korálové ryby – jako klauny, ježíky, čtverzubce, bodloky, klipky a další. Rejnoci, trnuchy se svým jedovým trnem i obávaní žraloci jsou při našem potápění kousek od nás. Jiří objevil mořskou žel- vu Eretmochelys imbricata. Chytá se jejího kruný- ře a nechá se jí táhnout. V tomto „vožení na želvě“ se vystřídáme všichni. Želva je trpělivá a nijak se nesnaží prchnout. Velikostí je přibližně v polovi- ně svého vývoje. Až dospěje, možná bude snášet vajíčka na zdejších čistě bílých písečných plážích. Sleduji mořského hada vlnožila užovkového (Laticauda colubrina). Odkudsi ode dna vyplouvá vlnovitým pohybem k hladině se nadechnout. Pak se obrací a míří přímo ke mně. Jeho jedovatost je mi známá a ač jsou to hadi nekousaví, raději mu ustupuji z cesty. Proplouvá asi půl metru ved- le mého pravého ramena, vůbec si mě nevšímá. Zážitky jsou to nádherné, vůbec se nám nechce z vody. Bohatství korálových útesů je omračující. Smetiště pod mangrovy Opouštíme ostrov Tioman, naším dalším cílem je Národní park Tasek Bera, jezerní komplet zařaze- ný do ramsarského systému ochrany mokřadů. Krajina, kterou projíždíme, je zcela zničená plan- tážemi lontarových palem. Jejich šťáva má tako- vou nutriční hodnotu, že tři stromy dokáží uživit celou rodinu, aniž by musela jíst cokoliv jiného. A když strom doslouží, jeho dřevo se použije na stavbu domů a z listů se upletou košíky. Nemá cenu nikde zastavovat. Stýská se nám po panen- ské přírodě Tiomanu. Přírodní jezero Bera o rozloze 34 x 20km nacházející se v národním parku, je největší v Malajsii. Dle příručky zde žije 200 druhů ptáků, 68 druhů savců včetně malajských tygrů a tapírů, 98 druhů ryb. V okolí jsme cestou napočítali na 30 mrtvých varanů přejetých auty. Dominantní rostli- nou na jezeře je vodní druh pandánu – Pandanus helicopus. Státní zoo Melaka má asi 20 hektarů. Chová slušnou kolekci převážně malajských zvířat. Je v ní například 25 malajských tygrů, asi 30 binturongů, orlů, atd. Se zájmem diskutujeme o možné výmě- ně zvířat. Jen už trochu známe někdy „nepro- kopnutelné“ byrokratické bariéry. Národní park Kuala Selangor, který se rozkládá na 250 hektarech, chrání zřejmě poslední mang- rovové porosty (houštiny se stálezelenými slano- milnými dřevinami) na celém západním pobřeží Malajsie. Pohybujeme se v nich po udržovaných lávkách a divíme se neskutečnému smetišti pod námi. Strašlivé množství rozličného odpadu, hlav- ně různých plastů, sem přineslo moře. Mezi tím vším běsem se vyhřívají lezci (ryby, jež mohou být určitou dobu mimo vodu) a krabi. Nad plastovými lahvemi různých typů se pyšně vyvyšují chůdovité kořeny krásných mangrovů. Skutečně až symbio- ticky se zde snoubí nebeská krása přírody a hnus civilizačního pekla. Vracíme se a jsme trochu roz- pačití. Jak dlouho to ještě příroda vydrží? Co říci na závěr naší cesty? Malajsie rozhodně stojí za návštěvu. Kdo hledá původní, civilizací nezničené oblasti, tady je ještě najde. Foto Jan Konáš Foto archiv V. Hadače

1 IRIS Jak získat časopis IrIs Časopis si je možno předplatit formou úhrady poštovného. Poplatek za poslání čtyř čísel činí 60Kč. Částku lze uhradit poštovní poukázkou, kde nezapomeňte uvést účel platby – PŘEDPLATNÉ IRIS, nebo bankovním převodem. V tomto případě je třeba sdělit jméno a adresu objednavatele. Na poštovní poukázce musí být vždy uvedena adresa: ZOO a BZ Pod Vinicemi 9, 301 16 Plzeň. Časopis lze získat též v jeho distribučních místech. V Plzni na adrese vydavatele, v Akva-tera na Palackého tř. 5 a dále na radnici, v městském informačním centru na nám. Republiky, na krajském úřadu Plzeň- ského kraje, v Národním institutu pro další vzdělávání v Čermákově ul. 18 a ve Studijní a vědecké knihovně PK. V Karlových Varech v Národním institutu pro další vzělávání v Západní 15, v Pedagogickém a vzdělávacím centru Karlovarského kraje ve Varšavské 13 a ve Stanici mladých přírodovědců ve Staré Roli. V Chebu v Domě dětí a mlá- deže Sova. Časopis lze získat i ve většině střediskových knihovnen v Plzeňském a Karlovarském kraji. Do základních a mateřských škol v Plzeňském a Karlovarském kraji je IRIS distribuován prostřednictvím obcí s rozšíření působností. (red) Cesta kolem světa – návrat domů V minulém čísle časopisu IRIS jsme navštívili poslední kontinent Zeměkoule – Severní Ameriku – a nastal čas návratu. Vždyť jak se říká, všude dobře, doma nejlíp. A naše vlast patří k jedněm z nekrásnějších a nejzajímavějších zemí Evropy. Abychom zůstali i v posledním dílu našeho putování alespoň trochu světoví, zavedeme vás do několika přírodně zajímavých míst ČR, jejichž název je „vypůjčený“ z jiné země. Vaším úkolem je určit v jaké části republiky, nebo poblíž kterého místa se dané území nachází. Česká Sibiř se pro nízké teploty a dlouhotrvající zimu v dané oblasti vysky- tuje u nás dokonce dvakrát. V Plzeňském kraji a mezi Veselím nad Lužnicí a Benešovem. Přesně v prvém případě u: Železné Rudy, Nepomuku, Bezvěrova; v druhém případě u: Sezimova Ústí, Votic, Plané nad Lužnicí? Česká Kanada to má k České Sibiři charakterem krajiny a zdejším klima- tem hodně blízko. Je však zcela jinde. Hledat byste ji měli poblíž: jihočeského Kunžaku, Lipenského jezera, Českého středohoří? České Švýcarsko – to je pro změnu kraj skalních soutěsek a bizardních skalních útvarů. Blízko protéká řeka Berounka, Teplá nebo Labe? A závěrečná dnešní otázka: Jen jediná z uvedených oblastí je pro své pří- rodní hodnoty národním parkem. Je to některá z Českých Sibiří či Česká Kanada nebo České Švýcarsko? Odpovědi na dnešní úkol zašlete na adresu ZOO a BZ města Plzně Pod Vinicemi 9, 301 16 Plzeň nebo elektronicky na hykes@plzen.eu. Věříme, že nám přijde opět množství správných odpovědí – stejně jako tomu bylo v případě návštěvy Severní Ameriky, kdy jste se nenechali zmást ani chytákem v křížovce. nA TŘI VÝHERCE ČEKÁ DÁRKOVÁ KnIHA O PLZEŇSKÉ ZOOLOGICKÉ A BOTAnICKÉ ZAHRADĚ A DALŠí CEnY! Výherci I. kola 2010: Tereza Šindelářová, Praha 6; Ludmila Mikoláš- ková, Klatovy 4; Pavel Altšmíd, Plzeň Správná odpověď: globalizace – brambor Výherci II. kola 2010: Tereza Běhounková, Hradišťský Újezd; Ivana Brožovská, Staňkov; Olga Brašňová, Letiny Správná odpověď: odlesňování – buvolec pestrý Všem blahopřejeme! Čtvrtletník IRIS – ročník VIII • Vydavatel: Zoologická a botanická zahrada města Plzně ve spolupráci se Sdružením IRIS • Vedoucí redaktor: Ing. František Hykeš • DTP a tisk: NAVATISK, s. r. o., Plzeň • Náklad: 25 000 výtisků • NEPRODEJNÉ • Fotografie bez jména autora jsou z produkce fotografa ZOO a BZ Jaroslava Vogeltanze • Vyšlo v prosinci 2010. MK ČR E 14293 Souteˇž Kalendárium 2011 Rámcový přehled hlavních akcí pořádaných Sdružením IRIS, Zoologic- kou a botanickou zahradou města Plzně a jejich partnery v roce 2011 1. ledna: Jak na nový rok, tak po celý rok – tradiční bonusová akce pro první návštěvníky v novém roce 27. února: Český rok na vsi – Rozpustilé vyhánění zimy s topením Morény, průvodem masek z Vinic do středu města a soutěžním pojí- dáním koblih – odpolední program 26. března: Otevírání České řeky a Vítání jara v zoo – komponovaný pořad na počest nového jara s vědomostními a dovednostními soutěžemi – celodenní program (nositelé rybích jmen zvýhodněné vstupné) 2. dubna: Ptačí sobota – celodenní naučně soutěžní program k Meziná- rodnímu dni ptactva 23. dubna: Plzeňský Den Země – vyvrcholení V. ročníku soutěže ve sběru hliníkového odpadu v domácnostech s odpoledním happeningem v Kilo- metrovce 23. – 25. dubna: Český rok na vsi – Tradiční velikonoce na statku Lüftner- ka – celodenní program 30. dubna: Český rok na vsi – čarodějnické odpoledne na statku Lüftnerka – odpolední a podvečerní program (čarodějnice a čarodějové vstup zdarma) 1. května: May day ve prospěch chřástala polního – celodenní interaktiv- ní program za pomoci školních kolektivů Český rok na vsi – folklórní odpoledne pod staročeskou májkou na statku Lüftnerka 14. – 15. května: Dny japonské kultury – celodenní program 28. května: May day ve prospěch filipínské fauny – celodenní interaktivní program za pomoci školních kolektivů 11. června: Český rok na vsi – Lochotínský sekáč – VI. ročník soutěže v sekání kosou a srpem pro širokou veřejnost – odpolední program 18. června: Vítání léta, Slavnost květů s vyhlášením Květinové dívky 2011– pohádková stezka, ukázky květinových vazeb a aranžmá – celoden- ní program 25. června: Adie školo, hurá na prázdniny (soutěže, hry, soutěžní nauč- ná stezka) – celodenní program Červenec: 1. a 2. běh IX. ročníku letního dětského příměstského tábora Deset dnů s kamarády ze zoo Červenec – srpen: Prázdninová štafeta po turistických cílech Plzeň- ského kraje pro děti a mládež do 18 let (společná akce ZOO a BZ a Plzeňského kraje – IX. ročník) 27. srpna: Ahoj prázdninám (soutěže, hry, soutěžní naučná stezka) – celodenní program 10. – 11. září: Slavnosti babího léta na Lüftnerce s VI. ročníkem oblastní výstavy jiřinek, Tradiční vinobraní pod Vinicemi – celodenní program 17. – 18. září: Český rok na vsi – VIII. ročník festivalu dobových lidových řemesel k užitku i potěše a staročeských jídel STATEK 2011, vyvrcholení oslav 10. výročí záchrany Lüftnerky – celodenní program 28. září: Hravý podzim – Medvědí hrátky (soutěžní program u expozice medvědů) – odpolední program 1. října: Hravý podzim – Zvířecí sobota na téma velký sraz plyšových zví- řátek, dále kontaktní soutěže, zvířecí naučná stezka – odpolední program 15. října: Hravý podzim – Běh Kilometrovkou po šesti – rekreační běh se čtyřnohými miláčky o ceny, široká nabídka doprovodných psích akcí – odpolední program 26. listopadu – 17. prosince: Český rok na vsi – sobotní adventní tvůrčí dílny na statku Lüftnerka – odpolední program 3. prosince: Český rok na vsi – Mikulášské odpoledne na statku Lüftnerka Vánoční prázdniny – pracovní dny: Vánoční dětský klub (denní tábor ve formě tvůrčích dílen) 24. prosince: nadělte zvířátkům do jesliček a chyťte si zlatou rybku, vánoční soutěžní naučná stezka – dopolední program 31. prosince: Silvestrovský dopolední program – Chyťte si zlatou rybku (soutěžní program), silvestrovská naučná stezka o ceny, přivítání symbo- lického posledního návštěvníka plzeňské zoologické a botanické zahrady v roce 2011 1. ledna 2012: Jak na nový rok, tak po celý rok – tradiční bonusová akce pro první návštěvníky v novém roce Změna programu vyhrazena! Zeptejte se babičky Plzeňská zoo si v roce 2011 připomene výročí 85 let od svého otevření, 50 let od uzavření původní zoo IRIS v Doudlevcích i 30 let od sloučení s botanickou zahradou a získání současného statutu. Za poslední roky byl její archiv poměrně obohacen, přesto ale hledá- me k zapůjčení historické černobílé fotografie, pohlednice nebo suvenýry z plzeňské zoo – zejména z období 1926 až 1961. (mv)

Redakce časopisu děkuje všem svým věrným sponzorům a partnerům za projevenou podporu a vynikající spolupráci v roce 2010. Zvláštní ocenění patří: AMERICAN CHANCE CASINOS Česká Kubice Ministerstvu životního prostředí ČR, Plzeňskému kraji, cestovní kanceláři BUS TOUR FOLTÝNOVÁ, letecké škole Tomáše Vrbského Air Tom nakladatelské a vydavatelské agentuře NAVA Plzeň grafickému studiu a reklamní dílně Bílý slon Plzeň papírnictví SOKOLÍKOVÁ B. Smetany 6 Plzeň a všem spolupracujícím městským úřadům, knihovnám a ostatním institucím, jejichž pro- střednictvím se čtvrtletník IRIS dostává do škol a k dalším čtenářům. Návštěvnický servis ZOOLOGICKÁ A BOTANICKÁ ZAHRADA MĚSTA PLZNĚ otevřena denně listopad až březen od 9 do 17 hod. duben až říjen od 8 do 19 hod. (pokladny do 18 hod.) Vstupné: dospělí 120Kč, zlevněné 90Kč Mimo sezónu 90 a 60Kč Psi do ZOO a BZ přístup nemají! AKVA-TERA Palackého tř. č. 5 Denně od 10 do 19 hod., vstupné: dospělí 40Kč, zlevněné 20Kč. Pro opakované návštěvy ZOO a BZ i AKVA-TERA využijte výhodných permanentek! Zoologická a botanická zahrada města Plzeň Pod Vinicemi 9, 301 16 Plzeň tel.: 378 038 325, fax: 378 038 302 http://www.zooplzen.cz e–mail: zoo@plzen.eu Aktuální kulturní akce také na: www.iris.snadno.eu Hlavní partner Běhu Kilometrovkou po šesti www.avet.cz ZOOTRHY PLZEŇ V ROCE 2011 Konají se v Kulturním domě Peklo v Pobřežní ulici v těchto termínech: 22. 1., 12. 2., 12. 3., 9. 4., 21. 5., 4. 6., 10. 9., 15. 10., 19. 11., 17. 12. Prodej, nákup a výměna terarijních živočichů, exotických rostlin, krmiv, chovatelských potřeb a literatury. Jejich přejímka od 8 do 9 hod. Cena stolu 100Kč. Rezervace: 777 578 676. Spokojený rok 2011 podle vašich představ s mini- mem starostí a těžkostí přeje všem návštěvníkům, kmotrům,sponzorům,spolupracovníkům,čtenářům a distributorům čtvrtletníku IRIS Zoologická a bota- nická zahrada města Plzně společně s redakcí. Zůstaňte nám věrni i v novém roce!