Časopis IRIS 11/1

1/11 Tisící je pisila Plzeňskou zoo založili akvaristé Pamatuj, že síla není v násilí Do pouště a skal za květy Hlavní sponzor ročníku 2010 Ročník 9 / číslo 1 • ZIMA / JARo 2011 • nepRodeJné čTVRTleTníkoZooloGICkéABoTAnICkéZAHRAdĚMĚsTAplZnĚ,pŘíRodĚAekoloGII ZooloGICkÁABoTAnICkÁZAHRAdAMĚsTAplZnĚ... neJnAVšTĚVoVAnĚJší TuRIsTICký Cíl V plZeňskéM kRAJI od Roku 2003 Ministerstvo životního prostředí Vydává:

IRIS  Vyznání Kaleidoskop ZOO PLZEŇ – 21. V EVROPSKÉM MĚŘÍTKU! V  pátém  čísle  loň- ského  57.  ročníku  předního  anglického  časopisu INTERNATIO- NAL  ZOO  NEWS  vyšel  článek  od  Antonyho  D.  Sheridana,  kte- rý  hodnotí  evropské  zoologické  zahrady.  Autor podle vybraných  ukazatelů, to je počtu  návštěvníků,  velikosti  kolekce zvířat, kolik se o ně stará zaměstnanců  – velmi pečlivě sestavil pořadí nejlepších 80  zoo z jedenadvaceti zemí Evropy. Na základě  roční návštěvnosti je rozdělil do dvou skupin:  jeden milion lidí a výše a do jednoho milionu.  Ve skupině A ohodnotil 30 nejlepších zoo, ve  skupině B dalších 50. Mezi zoo s milionovou  a vyšší návštěvností se umístila na I. místě zoo  Vídeň  se  182  body,  na  II.  zoo  Lipsko  –  172  bodů  –  a  nejúspěšnější  trojici  uzavírá  zoo  Berlín se 170 body. Jediná zoologická zahra- da s takovouto návštěvností u nás – pražská  zoo  získala  v  hodnocení  151  bod  a  krásné   11. místo. Ve skupině B připadlo prvenství francouzské  zoo St. Aügnan Beauval se 138 body, II. místo  patří se 134 body  zoo Kolmarden ve Švédsku   a III. se 133 body zoo Lisabon v Portugalsku.  Ze zoologických zahrad v České republice byla  nejlépe hodnocena – 114 body, což odpovídá  21. místu – právě plzeňská zoo.Teprve za ní se  ztrátou jednoho bodu a na 24. pozici stanula  zoo ve Dvoře Králové. Trojici nejúspěšnějších  zoo ČR uzavírá se 111 body a 25. místem zoo  Zlín – Lešná. Jako ředitel Zoologické a botanické zahra- dy  města  Plzně  jsem  velice  rád,  že  nedávná  Popelka mezi českými zoologickými zahrada- mi získala mezi padesáti zoo z celé Evropy toto  krásné ocenění. Nezbývá mi, než pogratulovat  a zároveň poděkovat všem kolegům, kteří se  více než deset podílejí na cílevědomém, dyna- mickém  a  každoročním  rozvoji  naší  zahrady.  Poděkování samozřejmě patří též všem politi- kům, úředníkům Magistrátu města Plzně i dal- ších institucí, sponzorům, prostě všem, jejichž  zásluhou má zahrada svoji současnou podobu  a může pracovat na svém dalším rozvoji. O  loňské,  opět  rekordní  návštěvnosti  se  podrobně  píše  na  jiném  místě  tohoto  časo- pisu. Chtěl bych proto jen říci, že tak vysoké- ho hodnocení se zahradě dostalo i díky vám,  návštěvníkům.  Vážíme  si  vaší  vytrvalé  přízně  a věříme, že i do budoucna bude Zoologická  a  botanická  zahrada  města  Plzně  vyhledáva- ným  turistickým  cílem  i  místem  odpočinku  a poučení. Kolektivu  pracovníků  zoologické  a  botanic- ké zahrady bych chtěl do roku 2011 i dalších  let popřát hodně sil a nadšení, neboť naše cíle  a záměry ještě nejsou zdaleka naplněny. A spo- lečnými silami se snažme, aby příští hodnocení  bylo ještě lepší než je to dosavadní. Váš Ing. Jiří Trávníček Turnikety plzeňské zoologické a botanické zahra- dy se v roce 2010 zastavily na čísle 460 841. Byl  tak překonán návštěvnický zájem z roku 2009,  který přivedl do zahrady a specializované expo- zice Akva-tera na Palackého tř. 457 879 lidí. Návštěvnost v uplynulém roce negativně ovliv- nily nepřízeň počasí zjara, horký suchý červenec  i brzký nástup zimy. Projevila se jistě i ekono- mická krize; přesto srpen 2010 se 106 000 pří- chozími se stal  nejúspěšnějším měsícem v his- torii zahrady. Plzeňská zoo loni obdržela několik cen – např.  Kudy z nudy od Czech turismus. Od  30.  června  jsou  přístupné  nové  africké  a asijské expozice s nosorožci indickými, žirafami,  hrošíky liberijskými a dalšími desítkami druhů.  Plzeňská  zoologická  a  botanická  zahrada  je  nepřetržitě  nejnavštěvovanějším  turistic- kým  cílem  Plzeňského  kraje  od  roku  2003  a  v  posledních  letech  4.  nejoblíbenější  zoo  v ČR. Loňská návštěvnost ji vyzdvihla ovšem ješ- tě výše, protože řada turistických cílů zazna- menala odklon návštěvníků. Poprvé v historii  tak zahrada překonala bilanci Zoo Zlín, která  přivítala pouze 442 549 návštěvníků. Překročena byla i návštěvnost královédvor- ské zoo – 454 476 osob – takže plzeňská zoo  se  tak  zařadila  mezi  českými  a  slovenskými  zoologickými zahradami na unikátní II. pozici  – hned za pražskou zoo.        (vo) Loni opět vyšší návštěvnost Praha – a za ní hned Plzeň! Stejně jako v několika předchozích letech pat- řilo k silvestrovskému programu v Zoologické  a botanické zahradě města Plzně uvítání jejího  symbolicky posledního návštěvníka. Stal se jím  Ömer Tekin z Turecka. „Českou republiku jsem  navštívil poprvé. Jsem tu u své přítelkyně a její  maminky,“ prozradil cizinec. Na otázku, proč na  Silvestra volil právě návštěvu zoo odpověděl, že  v Turecku mají oproti nám jen několik zoolo- gických  zahrad,  a  to  jen  ve  velkých  městech.  Nejsou tak veliké a není v nich tolik druhů zví- řat jako je tady v Plzni. Nejvíce se pan Tekin těšil na kočkovité šelmy  – tygry a lvy. „Z vyprávění mé přítelkyně vím,  že je tady možnost spatřit lva v přímé blízkosti  přes sklo. Už se toho pohledu nemohu dočkat,  lva  jsem  dosud  viděl  jen  v  televizi,“  svěřil  se.  „Jsem moc rád, že se budu moci doma poch- lubit, kde jsem byl a co jsem v Plzni zažil,“ pro- zradil symbolicky poslední návštěvník plzeňské  zoologické  a  botanické  zahrady  v  roce  2010  Ömer Tekin. Tu mu budou doma připomínat,  stejně jako to, že se stal jejím významným náv- štěvníkem,  dvě  knihy  o  plzeňské  zoologické  a botanické zahradě a další suvenýry.     (vf) Foto IRIS Miroslav Volf (více na www.iris. snadno.eu) Z Turecka na Silvestra do zoo 1901 –  110 let od vzniku spolku IRIS 1926 –  85 let od otevření spolkové zoologické zahrady IRIS v Plzni Doudlevcích 1936 –  75 let od vydání prvního sborníčku o zoo 1961 –  50 let od otevření botanické zahrady v Plzni na Lochotíně  1961 –  50 let od uzavření doudlevecké zoo pro antraxovou epidemii 1981 –  30 let od sloučení zoologické a botanické zahrady v jeden celek a osamostatnění od Parku  kultury a oddechu (PKO) 2001 –  10 let od rekonstrukce Akva-tera 2001 –  10  let  od  záchrany  Lüftnerky  od  demolice  a  otevření  prvních  expozic  statku  z  přelomu   19. a 20. století                                           Na začátku jubilejního roku chová zoo na 1 350 druhů zvířat v počtu 6 607 jedinců a v botanické  zahradě roste téměř 10 000 druhů rostlin.                                                 (red) Rok plný výročí

 IRIS Kaleidoskop Společnost EKO-KOM spolu s agenturou Dobrý den Pelhřimov vyzvala školy v České republice k účasti  na vytvoření světového rekordu, jehož výsledkem bude největší galerie znaků měst a obcí ČR vyrobe- ných z odpadových materiálů. Opodál takovéto aktivity samozřejmě nemohla zůstat MŠ a ZŠ v Městě  Touškově na severním Plzeňsku. Dílo jejích žáků bylo vybráno mezi nejlepší znaky, jež si mohla v pro- sinci prohlédnout veřejnost v plzeňské výstavní síni Bílé nároží. V lednu pak zručnost dětí, včetně touš- kovských, obdivovali návštěvníci mezinárodního veletrhu cestovního ruchu GO a Regiontour v Brně.  (zh) Foto Marie Janečková Prázdniny mezi zvířátky Na  „výpravu  po  kontinentech“  se  vydalo  o  vánočních  prázdninách  16  dětí  prostřed- nictvím  zimního  příměstského  tábora  na  statku Lüftnerka v plzeňské zoologické a bota- nické  zahradě.  Největším  zážitkem  pro  ně  bylo  večerní  krmení  zubrů  a  pižmoňů.  Líbil  se  i  „zvířátkový  plyšákový  den“,  kdy  si  každý  s sebou přinesl oblíbené plyšové zvíře a před- stavil  ho  svým  kamarádům.  Pak  se  všichni  šli podívat do zoo, zda svá milovaná zvířátka  objeví i živá v expozicích. Zajímavé téma měl i jarní tábor. Při něm se  z dětí zase stali noví ošetřovatelé. Dokonce sou- těžili o to, kdo se v této profesi stane nejlepší. Letní tábor Deset dní s kamarády ze zoo se  uskuteční opět ve dvou bězích v červenci; jeho  kapacita je už zcela naplněná.                     (rd) S externím spolupracovníkem Environmentál- ního centra Lüftnerka Václavem Čubrem si děti vyzkoušely pletení košíků a výrobu proutěných krmítek pro ptáky. Foto Renata Vídršperková FOTO na TiTULnÍ STRanĚ: Kulan je jedním ze čtyř žijících poddruhů osla asijského. Pátý poddruh – ašdari neboli osel syrský – byl vyhu- ben v roce 1927. i dosud žijící poddruhy – džigetaj, onager, kulan a khur – jsou velmi vzácné a vyskytují se ostrůvkovitě ve stepích a polopouštích střední a jižní asie. Kulanů je ve volné přírodě jen asi 1 300. V plzeňské zoo je spatříte v sousedství velbloudů. (red) Autorem všech fotografií bez uvedení jména je Jaroslav Vogeltanz. adventní křest s užovkou Křest CD Veselé písničky pro kluky a holčičky se stal součástí první advent- ní soboty na statku Lüftnerka v plzeňské zoologické a botanické zahradě.  Křtilo se symbolicky gumovými medvídky. Autor písniček a hlavní prota- gonista projektu Milan Benedikt Karpíšek spolu s kolegy a dětským sbo- rem Javořičky  představili hostům pět písniček. Jedním z kmotrů CD byl  Ing. Miloslav Raboch, CSc., ředitel Nadace 700 let města Plzně, druhým  mluvčí Zoologické a botanické zahrady města Plzně Mgr. Martin Vobruba.  Křtu se zúčastnil i Vincent, samec užovky červené z terária Environmentál- ního centra Lüftnerka.  Písničky na CD jsou inspirovány i zvířaty z plzeňské  zoo, která je také partnerem tohoto projektu. (mv) Dvacátá jubilejní Letošní  sezónu  akcí  pořádaných  pro  veřejnost  zahájila  Česká  inspekce  životního prostředí v Plzni fotovýstavou  Zdeňka Březiny. V pořadí již  dvacátá  výstava  představila  přírodní  scenérie   Šumavy – Povydří a Slavkovského lesa  – Kladských rašelinišť. Obsahem všech  předchozích výstav byla široká a složitá  problematika vztahu člověka k přírodě  a  životního  prostředí  v  individuálním  chápání  jednotlivých  vystavujících.  Škála  námětů  i  vlastního  provedení  byla proto velmi různorodá. Střídaly se  zde  představy  profesionálních  i  ama- térských  malířů,  grafiků,  keramiků  až  po  fotografy  s  velmi  různorodým  zaměřením. Součástí všech výstav, jež  se konají v přízemí budovy oblastního  inspektorátu České inspekce životního  prostředí  v  Plzni  na  Klatovské  tř.  48,  jsou  doprovodné  programy  s  témati- kou péče  o životní prostředí.        (zs) Foto IRIS Miroslav Volf (více na www.iris. snadno.eu) Zdeněk Březina: Kladská u Mariánských Lázní

IRIS  Zoologické zahrady III. tisíciletí Tři letošní ochranářské cíle: Filipíny, chřástal, lidoopi Kampaň Evropské asociace zoo a akvárií (EAZA) pro rok 2011 se pod anglickým  názvem Ape campaign zaměřuje na velké primáty. Velcí primáti – to je šest dru- hů lidoopů a 16 druhů gibonů – čelí hrozbě lovu, odlesňování a chorob. Bez lid- ské pomoci tyto nádherné symboly živočišné říše vyhynou. Všem hrozí nebezpečí  a téměř všem již byl přidělen status „ohrožen“ nebo „kriticky ohrožen“. U některých  druhů je nutné jednat velmi naléhavě – například gibon hainanský se s necelými  20 jedinci nachází na pokraji vyhynutí. Goril nigerijských žije ve volné přírodě sotva  400. Plzeňská zoo chystá kromě ústředního dne pro lidoopy 1. září také vznik infor- mačního panelu o životě a ochraně lidoopů a při výuce, přednáškách a dalších  vzdělávacích akcích se bude snažit  seznámit veřejnost s novými poznatky o životě  a různorodosti této skupiny živočichů. Problematika lidoopů se objeví i v zaměření  některých soutěžních naučných stezek a dalších soutěží v průběhu celého roku.  Novou podobu dostane pravidelné sezónní komentované setkání se šimpanzi,  které se koná u jejich venkovní expozice ve dnech volna a o prázdninách. Ti se sta- nou vyslanci své čeledi v lidském světě a spolupracovníky při letošní kampani. Vedle šimpanzů učenlivých ze skupiny zvířat, na níž se letošní kampaň zaměřuje,  žijí v plzeňské zoo ještě giboni bělorucí čili giboni lar. První květen je již v mnoha zoo, včetně plzeňské, tradičně věnován pod názvem  MAY DAY ochranářským aktivitám. Na rozdíl od předchozích však zde nebude ten  letošní věnován kampani EAZA, ale záchraně našeho ohroženého ptačího druhu  – chřástala polního. V sobotu 28. května se pak uskuteční MAY DAY ve prospěch fili- pínské fauny. Zoologická a botanická zahrada města Plzně tak chce představit široké  veřejnosti své současné hlavní ochranářské cíle.                                               (mv)   Mobily pro gorily v partnerství Tiskovou konferencí v Techmánii byl v Plzni zahájen II. ročník  akce Mobily pro gorily. Oba partneři – Zoologická a botanic- ká zahrada města Plzně a Techmánie – se domluvili, že za  odevzdaný starý mobil poskytnou slevy na vlastním vstupném  a rovněž slevový kupón do druhého subjektu.  Bude-li nefunkční mobil odevzdán v zoo, obdrží dítě slevu  10 procent do zoo a kupón pro volnou návštěvu Techmánie.  V  Techmánii  získá  návštěvník  desetiprocentní  slevu  na  její  prohlídku a kupón na stejnou výši slevy dětského vstupného  v zoo. S dalším sběrným místem nefunkčních mobilů se do akce  dále přihlásil Liman sport, jenž v plzeňské prodejně v Bezru- čově ulici poskytne desetiprocentní slevu na zboží, a také VOŠ  a SPŠE Plzeň, Koterovská 87. Iniciátorem akce, která již běží ve Velké Británii či Austrálii,  je u nás pražská zoo.  V roce 2010 bylo získáno v ČR 11 189 odložených mobil- ních telefonů, a to převážně v zoo. Tato akce má pomoci africkým strážcům přírody v rezer- vaci Dja na jihovýchodě Kamerunu, kteří mají nedostatečné  vybavení pro boj s pytláky. Společnost Rema systém posky- tuje v jejich prospěch z recyklace každého získaného mobilu  10 Kč. Koltan, respektive tantal, nutný k výrobě mobilních telefo- nů, je dále součástí notebooků a herních konzolí. V největší  míře se nachází právě v místech, která jsou zároveň domo- vem mnoha ohrožených druhů zvířat. Tyto kovy se v součas- nosti těží i v zákonem chráněných oblastech, což představuje  velké riziko pro jejich zachování i pro tamní životní prostředí.   Rezervace  Dja  na  jihovýchodě  Kamerunu  patří  mezi  nej- větší, nejlépe chráněné a nejzachovalejší deštné lesy v Africe.  Přesto i zde žijí skupiny goril nížinných, jež jsou dennodenně  vystavovány  nebezpečí  v  podobě  pytláků  a  těžařských  spo- lečností.   Rezervace dostala jméno podle řeky Dja, která ji v podsta- tě s výjimkou jihozápadu obtéká a vytváří přirozenou hranici  celého  chráněného  území.  Přestože  probíhá  na  jeho  okraji  těžba (a ilegálně občas i v něm), Dja má ještě stále 90 pro- cent neporušeného území. A tím je unikátní. Gorily ohrožují ve vzájemné kombinaci zejména tři faktory:  lov,  těžba  nerostných  surovin,  dřeva  a  choroby,  např.  virus  (ebola). Finanční prostředky získané z recyklace mobilů jsou efek- tivní možností jak jednoduše pomoci při záchraně tohoto svě- tově významného území.    Mgr. Martin Vobruba Západní  poddruh  antilopy  Derbyho  žije  ve  volné  přírodě  pouze  v  Senegalu;  v  Národ- ním parku Niokolo Koba se nachází posledních   100 až 170 jedinců, takže je Mezinárodním sva- zem ochrany přírody IUCN řazen do kategorie kri- ticky ohrožený.  Část  těchto  zvířat  se  stala  základem  českými  odborníky  založených  a  monitorovaných  chovů  v dalších rezervacích (Bandia, Fathala). Kolem 70  antilop v nich žijících je pečlivě zkoumáno a je pro  ně sestavena plemenná kniha. Čeští odborníci se záchraně antilopy Derbyho  v Senegalu věnují jako jediní na světě, a to již od  roku  2000.  Nejprve  byl  projekt  realizován  pod  vedením odborníků a studentů z Institutu tropů  a subtropů České zemědělské univerzity v Praze  (ČZU), od roku 2010 je jeho nositelem občanské  sdružení Derbianus CSAW.  V rámci záchranného programu se do Senegalu  za antilopou Derbyho letos vypravili čtyři odbor- níci z uvedeného sdružení a pod jejich vedením  i dvě studentky z ČZU. Na místě se budou zabývat  především identifikacemi nově narozených mlá- ďat (očekává se, že jich přijde na svět až dvacet)  pro potřeby plemenné knihy a také budou orga- nizovat  náročné  převozy  vybraných  antilop  do  nových stád.  Podle Ing. M. Žáčkové, která se za antilopami  Derbyho vypravila již potřetí, se identifikace mlá- ďat provádí každý rok. Pořizují se snímky každého  mláděte z levé a pravé strany, počítá se, kolik má  pruhů  a  zakresluje  se  jejich  tvar.  Pruhy  fungu- jí jako čárový kód, s věkem se nemění, takže se  podle nich jednotlivá zvířata bezpečně poznají.  Podpořit  projekt  záchrany  antilopy  Derbyho  se  rozhodla  i  Zoologická  a  botanická  zahrada  města Plzně a zároveň se stala členem sdružení  Derbianus.  „Plánujeme  s  ním  uspořádat  v  naší  zahradě zábavně-naučné akce pro děti i vzdělá- vací  cykly  pro  dospělé,“  načrtl  směr  spolupráce  ředitel  zoologické  a  botanické  zahrady  Ing.  Jiří  Trávníček. „První společná akce se uskutečnila již  v létě 2010, v únoru byla součástí pravidelného  cyklu zoologické a botanické zahrady Posezení s...  právě přednáška o antilopě Debyho,“ specifikoval  J. Trávníček. K  záchraně  antilopy  Derbyho  může  pomoci  i  široká  veřejnost  zakoupením  dárkových  před- mětů s motivem kampaně Naděje pro antilopu  Derbyho nebo prostřednictvím stránek www.der- bianus.cz přispět na převoz či identifikaci těchto  zvířat ohrožených vyhynutím.              (tz-w)                Šance pro antilopu Derbyho Citát tohoto čísla: až člověk svým jedná- ním zahubí všechna zvířata, sám zemře steskem po nich.    Indiánské přísloví Giboni bělorucí (giboni lar)

 IRIS S  příchodem  tygra  ussurijského  Uchiho  do  plzeňské  zoologické  zahrady v roce 2007 jsme doufali, že navážeme na úspěšný odchov  dvou tygřat z roku 2005. Bohužel Murphyho zákony fungují dokonale  i v chovu těchto šelem. Ač byl Uchi geneticky velmi vhodný a s naší   samicí  Tsamarou  papírově  tvořili  jeden  z  nejlepších  párů  v  Evropě,  během  dvou  let  jsme  nezaznamenali  ani  jedno  úspěšné  páření.  Ze  zoufalství jsme přistoupili k pokusu umělého oplodnění, ovšem také  bezúspěšně. Vyšetření spermií dokonce ukázalo samcovu neplodnost.  V roce 2010 jsme se proto definitivně rozhodli ho vyměnit za jiného.  K naší smůle byla před dvěma lety velká část tygří populace chovaná  v  lidské  péči  označena  za    křížence  a  tudíž  za  nevhodnou  pro  dal- ší  rozmnožování.  To  pro  nás  znamenalo  velikou  komplikaci,  neboť   najednou nastal nedostatek dospělých a zkušených samců. Měli jsme  na vybranou: vznést požadavek ke koordinátovi chovu a čekat, nebo  se pokusit najít si vhodného tygra sami. V polovině ruku 2010 našla  evropská koordinátorka chovu tygra ussurijského nové místo pro Uchi- ho, ve stejné době přišli naši ošetřovatelé velkých šelem s nápadem  získat  tygra  ze  soukromého  chovu.  Dostat  souhlas  k  páření  tygrem,  jenž  není  zapsaný  v  plemenné  knize,  je  velmi  problematické.  Přes- to jsme oslovili pana Ivana Ringela, který je majitelem tygřího samce  Bajkala, se žádostí o spolupráci. Měli jsme štěstí: pan Ringel souhlasil  a navíc oba Bajkalovi rodiče jsou vedeni v plemenné knize. K naší vel- ké radosti s jeho zařazením do chovu souhlasila i koordinátorka Sarah  Christie, ovšem s podmínkou, že musí podstoupit genetické testy.  Vzorek pro test DNA jsme odebrali s MVDr. Rampichem na podzim,  v té době MVDr. Pokorný získal také vzorek od Uchiho, neboť se měl  rovněž podrobit testování. Oba vzorky byly odeslány do laboratoře ve  skotském Edinburghu. Dne 25. října odjel tygří samec Uchi do make- donské Skopje. Koordinátorka následně souhlasila s přesunem Bajka- la do naší zahrady. Krátce před Vánocemi – 17. prosince – jsme ho při- vezli do Plzně. Teď už zbývá jen počkat na výsledek testu DNA a bude  možno začít se spojováním obou zvířat. Podle posledních informací  by měl být výsledek testu znám každým dnem (článek napsán 17. II. – pozn. red.). Rozhodně nepochybujeme, že Bajkal testem neprojde,  přesto musíme čekat na rozhodnutí. Bohužel ani kurátor, ani výsledek  testu  mladá  tygřata  na  svět  nepřivedou  –  poslední  slovo  mají  vždy  zvířata. Už jednou nás čekalo po velkém očekávání ještě větší zklamání. Jak  už to bývá: člověk míní a tygr mění. Až čas ukáže, jestli byla naše volba  správná a my se dočkáme vytoužených koťat.  Zoologické zahrady III. tisíciletí Antilopa  Derbyho  (Taurotragus derbianus) či  antilopa  středoafrická  nebo antilopa obrovská je největší ze všech antilop a obývá otevře- né savany s hustým porostem. Žije převážně ve Středoafrické republice,  Súdánu, Kamerunu a v Senegalu. Rozeznáváme u ní dva poddruhy: kriticky  ohrožený západní, obývající senegalský Národní park Niokolo Koba, a málo  dotčený východní poddruh vyskytující se ve střední Africe.  Západní poddruh antiĺopy Derbyho lze spatřit výhradně v národním par- ku Niokolo Koba a rezervacích Bandia a Fathala v Senegalu – nechová ho  jediná zoo na světě.   Antilopa Derbyho je vysoká v kohoutku 150 až 175 cm a hmotnost se  pohybuje od 300 až do 1080 kg. Tělo měří od 360 do 540 cm a ocas 50 až  90 cm. Srst má kaštanovou barvu, u samců je tmavší než u samic. Na ní se  táhne od hřbetu až téměř k břichu deset až sedmnáct bílých svislých pruhů.  Na nohách, krku a obličeji má výrazné černobílé znaky. Krk nese dlouhý  černobílý lalok kůže a na hřbetě od hlavy až k ocasu má zvíře tmavou  krátkou hřívu. Obě pohlaví mají poměrně dlouhé, ostré a zakroucené rohy,  které jsou u samců většinou větší (obvykle 120 cm) a silnější. Mláďatům  vyrůstají po narození krátké rovné růžky, jež se postupně stáčejí až do čtyř  let věku. Podle počtu zákrutů lze tedy přibližně odhadnout jejich stáří.  Antilopy Derbyho obývají otevřené savany s hustým porostem, který jim  slouží především jako ochrana před predátory. Jsou to převážně denní živo- čichové, ale výjimkou není je zpozorovat i večer nebo v noci. Živí se převáž- ně listy, větývkami a různými výhonky. Žijí obvykle v kočovných skupinách  tvořených přibližně dvaceti zvířaty, ale je možné je zahlédnout i v párech.  Samice rodí po 8 - 9 měsíční březosti jediné mládě, které odstavuje asi ve  4 - 6 měsících.   Antilopa Derbyho získala svůj název podle Edwarda Smith-Stanleye, 13.  hraběte z Derby; ten ve své době (18. stol.) vynikal jako vášnivý průzkumník  zvěře, kterou pozoroval převážně v oblastech dnešní Středoafrické republi- ky a Kamerunu.                    (w-v) Seznamme se, prosím! Iris novum BaJKaL – nová naděje pro chov tygrů v zoo Plzeň ing. Lenka Václavová Foto www.derbianus.cz

IRIS  Galerie Krajta  tygrovitá  je  třetím  nejmohutnějším  žijícím  druhem  hada.  Jeho hmotnost může činit 60 až 100 kg, nejčastější délka je kolem   4,5  -  6  m.  Je  výborně  maskován  vzájemně  propojenými  tmavohně- dými  skvrnami,  které  mají  žlutohnědý  nebo  šedý  podklad.  Zbarvení  se odlišuje podle oblasti výskytu, ale všechny formy mají na temeni  hlavy  společnou  kresbu  šípovitého  tvaru.  Žije  v  jihovýchodní  a  jižní  Asii ve světlých lesích a džunglích v okolí jezer a močálů. Vyskytuje se   i v blízkosti lidských sídel, kde je užitečným predátorem potkanů, krys  a dalších škůdců. Pochutná si však i na kuřatech a ostatních domácích  zvířatech,  takže  není  domorodci  vždy  vítána.  Je  to  dlouhověký  had  dožívající se až 40 let. Krajty tygrovité mají velice pružné tělo, které tvoří lebka a dlouhá  páteř  složená  i  z  více  než  600  obratlů.  Hlava  je  zřetelně  oddělena  od těla. Stejně jako u hroznýšů je u nich patrný pozůstatek pánevní- ho pásma a zadních končetin v podobě drápků po stranách kloaky.   U  samců  bývají  zpravidla  nápadnější  a  delší  než  u  samic,  zřejmě   u nich hrají důležitou roli při páření.  Krajta tygrovitá je převážně noční lovec a den tráví tím, že se vyhřívá  na slunci nebo odpočívá stočená do klubka ukrytá v stromové dutině.  Patří mezi samotáře – s jedinci opačného pohlaví se setkává pouze   v době rozmnožování.  Na jejím jídelníčku najdeme především teplokrevné savce. Vyhledá- vá je pomocí vynikajícího čichu a řady vysoce na teplo citlivých čidel  (termoreceptorů) umístěných na horním a spodním pysku. Velcí jedin- ci dokážou ulovit i dospělého levharta. Když si je krajta jistá úlovkem, prudce zaútočí a kořist sevře smyč- kami svého těla. Pokaždé, když polapené zvíře vydechne, had sevře  pevněji své smyčky, takže oběť nakonec udusí a poté ji velmi pomalu  celou polyká.  Pohlavně krajta tygrovitá dospívá ve třetím roce života, kdy dosahuje  přibližné délky 2,5 - 3 m a hmotnosti okolo 20 kg.  Během  60  až  70  denní  inkubace  vajec  samice  vůbec  nepřijímá  potravu. Jen výjimečně se vzdálí, aby se napila. Teplota uvnitř smyč- ky jejího těla může přesahovat o 6 - 10°C teplotu okolního vzduchu   a had tak vytváří vlastně jakýsi inkubátor, kde se udržuje přibližně stej- ná teplota, obvykle mezi 28 až 35 °C. Tohoto efektu dociluje zvláštním  pocukáváním svalů v intervalech 20 až 50krát za minutu.  Vejce jsou kožovitá a měkká, jejich povrch je lepivý, takže zůstávají  spojena v jednom chumlu a snáze tak udržují patřičnou teplotu i vlh- kost. Dlouhá jsou asi 8 cm, široká 5 cm a jejich hmotnost se pohybuje  okolo 300 gramů. Ve snůšce jich bývá 10 až 40 – vzácně i více. Mláďa- ta po narození měří 50 cm.  V některých polohách jsou na ni tyto pohyby dobře patrné.  Ve  volné  přírodě  je  krajta  tygrovitá  na  mnoha  územích  již  velmi  vzácná. Patří k ohroženým živočišným druhům světa. Lidé ji nadměrně  lovili pro krásnou kůži, v jihovýchodní Asii je důležitou součástí lidské- ho jídelníčku. V některých oblastech Vietnamu jsou proto hadi chováni  ve speciálních farmách.  Některým genetickým mutacím chybí tmavý pigment, který zodpoví- dá za zbarvení hada. Albinotické krajty se však chovají pouze v zajetí,   a  to  v  chovech  oddělených  od  normálně  zbarvených  jedinců.  Čisto- krevní albíni jsou známí jako zlaté krajty. V plzeňské zoologické a botanické zahradě se s krajtou tygrovitou setkáte  v Tropickém pavilonu.                                                                      (ww–zz) KRAJTA TYGROViTá (Python molurus) Tímto  číslem  otevíráme  novou  rubriku  nazvanou  Galerie.  Předsta- víme v ní zvířata, o nichž se v našem časopisu téměř nepíše, protože  se  nemnoží,  nejsou  chovatelskými  unikáty,  nezískaly  novou  expozici  – prostě v zavedených rubrikách pro ně není místo. Přesto jsou zajímavá   a návštěvníkům by jejich existence v plzeňské zoo neměla ujít. A poně- vadž zoo prolíná zahrada botanická, čas od času zvíře vystřídá nějaká  rostlina. Pro naši první galerii jsme vybrali krajtu tygrovitou. Chov hadů patří  v plzeňské zoo k tradici a i dnes tito šupinatí tvorové zaujímají přední  místo mezi chovanými živočichy.               (red) Prvním přírůstkem roku  2011 v plzeňské zoo byl scink přílbový (Tribolo- notus gracilis). Mládě měřící pět centimetrů se vylíhlo 4. ledna ve veřej- nosti nepřístupném chovném zázemí specializované expozice Akva-tera na  Palackého třídě. Scinkové přilboví jsou ještěři s noční aktivitou a skrytým způsobem živo- ta. Obývají Novou Guineu. Jejich kořistí je hmyz a drobní živočichové.  Zají- mavostí je, že nežijí osaměle, ale ve společenstvech.  V plzeňské zoo se množí již několik let.                (vo) Akva-tera Foto (ef)

 IRIS Ze zákulisí Zasadí se do stojanu, ozdobí, rozsvítí. Vánoční  stromeček. To známe z domova. Ale sníst ho?  Kdo ještě něco takového neviděl, kdo nevěří, že se  dá spořádat celý vánoční stromeček na posezení,  ať si napíše do diáře ke Štědrému dni NAVŠTÍVIT  V POLEDNE PLZEŇSKOU ZOO! Vánoční  nadílku  pro  zdejší  šestihlavou  tlupu  šimpanzů  připravují  ošetřovatelé  každoročně.  Inteligentní  lidoopi  rozbalují  dárky  a  slupnou  vánoční stromeček i s přírodními ozdobami. Ve venkovním výběhu šimpanzů stojí uprostřed  zasněženého výběhu asi dvoumetrová borovička.  Je ozdobená nakrájenými pomeranči, ananasem  i  jiným  exotickým  ovocem.  Koná  se  generální  zkouška na 24. prosince. Z klece pomalu vykukuje první hlava. Je  to samice Zedonja. Šestnáctiletá šimpanzí  dáma. „Ta je nejzvědavější ze všech,“ upo- zorňuje zooložka Ing. Lenka Václavová. Ne nadarmo se o šimpanzech říká, že  jim do člověka moc nechybí. Zedonja je  dokonce tak mazaná, že se pokusila zor- ganizovat  útěk  z  výběhu.  Před  několika  lety  si  postavila  ke  stromu  kládu,  která  ležela na zemi. Po větvích se dostala na  dřevěný plot, po něm přelezla na střechu  zimní  ubikace.  Zbytek  opičí  party  za  ní.  Naštěstí se ale bály dál pokračovat a vráti- ly se zpátky. Stejně to měly marné. Ošetřo- vatelé už byli v plné pohotovosti. Všechny  stromy, které jsou ve výběhu, jsou proto  pod elektrickým proudem. I tuhle ochra- nu dokáží ale mazaní primáti někdy přelstít. Ale zpátky ke stromečku. Za Zedonjou postup- ně  přicházejí  všechny  další  samice.  Její  sestra  Zizwa,  člověkem  odchovaná  Gina  a  poslední  Maryša, nebo-li Mery. Z pozadí všechno pozoruje  jediný samec v tlupě Bask, okolo stromečku už  poskakuje nejmladší Bamia. Opice borovičku obklíčily. Bamia v klidu obírá  pomeranče. Ale ne po jednom, mačká je v hrsti,  jako to dělají děti s cukrovím. Ale pozor! Schyluje  se k hádce! Zedonja s Ginou sahají po stejném  kousku  ananasu.  Okamžitě  mezi  nimi  dochází  k prudké výměně názorů a dokonce i ke strkanici.  Co se bude dít dál?! Ten, kdo má šimpanze zafixovaného jako roz- tomilou opičku Cheetah – věrnou přítelkyni Tarza- na, je na omylu. „Určitě to není zvíře na mazlení.  Preferujeme  bezkontaktní  přístup.  Šimpanz  má  šestkrát větší sílu než člověk. Kdyby chtěl, dokázal  by poranit,“ varuje Lenka Václavová. Navíc jsou šimpanzi lovci, kteří se nebojí zabít  jinou  opici.  Jedí  maso  a  mají  propracovanou  loveckou strategii.   Na  rozdíl  od  síly,  má  šimpanz  s  člověkem  podobnou povahu. Je to velice neurotické zvíře,  které se velmi často hádá. Drobné šarvátky jsou  na denním pořádku. „Jsou to osobnosti,“ doplňu- je Lenka Václavová. To se jasně ukazuje i pod vánočním stromeč- kem.  Gina  po  prudké  hádce,  rozhořčeně  a  za  ustavičného jekotu utíká do ložnice. U vchodu se  ještě otáčí a cosi huláká na ostatní v tlupě, pak  naštvaně  leze  dovnitř  a  minimálně  hodinu  se  neukáže venku. A vánoční idylka pokračuje, jen  samec Bask vše pozoruje bez zájmu. Vypadá to,  že si myslí svoje. Malá Bamia dál rve pomeran- če  ze  stromu.  Je  to  pro  ni  zpestření  jídelníčku.  Vedle rozmnožování se všechno v opičím životě  točí okolo jídla. Ráno dostávají krájenou zeleninu,  během dne ovoce. Odpoledne mají ve vytopené  ložnici  připravené  krájené  ovoce,  rizoto,  vařené  těstoviny a kukuřici.  V každé skupině šimpanzů panuje přísná hie- rarchie. Té plzeňské velí samec, tedy Bask. Jeho  vyvolenou je Zizwa. Ta je ale mezi ostatními sami- cemi až na  posledním místě. On chce ji a niko- ho jiného, ony ji ale k němu nepustí. Proto mezi  nimi ještě k ničemu vážnějšímu nedošlo. Bamia  zatím funguje tak trochu mimo ostatní. Je mladá.  „Šimpanzí mládě si může do určité doby dovolit  všechno. Až potom jí začnou samice ukazovat, co  smí a co nikoliv,“ vysvětluje Lenka Václavová. U  stromečku  zůstává  Bamia  až  do  poslední  ozdoby. Už předtím si ale Zedonja ulomila jeho  špičku a začala ji žvýkat. Pak obě odcházejí dovnitř  za ostatními. Při odchodu se tváří netečně. Opak  je ale pravdou. Dobře vědí, že jim nová  hračka nikam neuteče a mohou se k ní  vrátit.  Venku se teď teplomilným šimpan- zům moc nelíbí, i když už jsou na naše  podnebí  zvyklí.  Maximálně  zde  stráví  půl hodiny. Zbytek dne jsou schovaní ve  vytápěných ložnicích. Zde se jim ošetřo- vatelé snaží den zpříjemnit enrichmen- tem, což je vlastně hra na schovávanou.  „Opicím  se  schovávají  různé  hračky,  nebo jídlo do krabic, které pak hledají  a  rozbalují,“  poodhaluje  smysl  onoho  slova ošetřovatelka Šárka Vyzrálová. Velký  dárek  už  dostali  šimpanzi  na  začátku prosince. V místnosti, kde spí  a jíž se říká ložnice, mají nové závěsné  postele,  žebříky,  poličky,  lana.  Mohou  se  tak  více  pohybovat  v  prostoru,  což  zbožňují.  Navíc, na jaře se v jejich výběhu objeví nové pro- lézačky, které zdejší zaměstnanci vyrobí ze starých  stromů pokácených v areálu zahrady. I  stromeček  je  pro  ně  zpestřením  dne.  Po  hodině znovu vykukuje samice Zedonja. Chytne  borovici za spodek a táhne ji k místnosti, kde spí.  Bez problému ji protahuje otvorem dovnitř. V tep- le ložnice si větve a větvičky odtrhávají  všichni  primáti. Začíná ta pravá hostina. Tady stromeček  do Tří králů nevydrží. Šimpanzi od něj neodejdou,  dokud ho nesnědí. Až do poslední jehličky. Mgr. Pavel Pechoušek Štědrý den u šimpanzů Reakce  návštěvníků  po  otevření  nových  afric- kých  a  asijských  expozic  v  polovině  minulého  roku byla veskrze pozitivní. Dvě připomínky ale  přece  jen  zněly:  Stěžovaly  si  na  nedostatečný  výhled na hrošíky liberijské a na těžkou orien- taci u výběhu žiraf kudy se dostat do pavilonu,  když zvířata nebyla právě venku. Mohutná  konstrukce  vyhlídky  u  ostrovní- ho  výběhu  hrošíků  liberijských  naznačuje,  že  v tomto případě by měli být návštěvníci už spo- kojeni.  „Je  tomu,  tak,“  dosvědčuje  technicko- provozní náměstek ředitele Zoologické a bota- nické zahrady města Plzně Ing. Bohumil Souček.  „V plném rozsahu bude návštěvníkům k dispo- zici od 1. dubna. Pojme až 20 lidí. Během zimy  ji vybudovalo Plzeňské stavitelství a její pořizo- vací hodnota je kolem 150 000 korun.“ Zda dojde k odstranění i druhého problé- mu, na to jsme se zeptali tiskového mluvčího  zahrady Mgr. Martina Vobruby: „Africké a asij- ské expozice ubraly návštěvníkům uprostřed  zahrady spojku mezi spodní a horní okružní  cestou.  Právě  tam  stojí  nové  pavilony  žiraf  a  nosorožců.  Návštěvnický  vstup  je  do  nich  ze  severní  strany,  jižní  strana  byla  od  začát- ku  plánovaná  vzhledem  k  přímému  napoje- ní  na  provozní  bránu  vedoucí  z  areálu  jako  obslužná. Pro snazší orientaci bude u výběhu  žiraf umístěn ukazatel, který nasměruje náv- štěvníky do pavilonu se žirafami a nosorožci  západní trasou kolem makaků lvích, velblou- dů a pandy červené.“     (zh) africké a asijské expozice bez návštěvnických reklamací Foto Miroslav Chaloupka

IRIS  Ze zákulisí Vstupní  podívanou  do  afrických  a  asijských  expozic  představuje  dvojice  hrošíků  liberij- ských.  Čtyřiadvacetiletý  samec  Quido  plzeňské  zoologické  a  botanické  zahradě  zapůjčila  Zoo  Olomouc,  kde  se  osvědčil  jako  otec.  Je  mírné,  dobrácké povahy a ve své domovské zahradě byl  bez problémů spojován se samicí. Jeho chování  plně  odpovídá  hanácké  letoře.  Devatenáctiletá   samice  Pompe  má  nárok  na  zcela  jinou  pova- hu. Pochází totiž ze slunného Španělska ze safari  v  Cabarcenu,  kde  se  od  ní  nedočkali  potomků.  Běžnou  chovatelskou  praxí  je  vyzkoušet  zvířata,  která se nerozmnožují, s jiným partnerem. Koor- dinátor chovu hrošíků liberijských ze Zoo Basilej  doporučil sice geneticky vhodné spojení španěl- sko-hanáckého páru, ale poněkud nerespektoval  mentalitu obou zvířat.  Hrošíci  se  v  novém  prostředí  zabydleli  rychle  a bez problémů. S oblibou využívají vnitřní bazén  a již s menší oblibou velké venkovní výběhy, na  něž si jen s obtížemi zvykají. Pro žhavou  Španěl- ku je u nás zřejmě  poněkud zima, protože více  než půl roku se u ní neobjevily projevy sexuální  aktivity. Chovatelé si dokonce nějakou dobu mys- leli, že mohla přijet ze Španělska březí. Čas však  ukázal, že tomu tak, bohužel, není. Ošetřovatelé  se snažili obě zvířata seznámit přes oplocení ven- kovních předvýběhů, ale nezpozorovali nejmenší  projevy  vzájemného zájmu. První známky sympa- tií se projevily až poté, co se na sebe mohli hrošíci  dívat průhlednými dveřmi oddělujícími oba vnitř- ní výběhy v místech, kde s oblibou lehávají. Po  několika dnech ošetřovatelé zaznamenali chová- ní, jež odpovídalo projevům počínající říje. Zdálo  se, že Hanák prolomil ledy a vyvolal ve Španělce  určitý zájem. Ten se u hrošíků vyznačuje sliněním,  nastavováním zadních partií těla a otvíráním tla- my. Říje by u nich měla  probíhat celoročně s delší  přestávkou a v intervalu kolem 35 dní. Její projevy  nejsou příliš nápadné a hlavně trvají pouze jeden  až  dva  dny.  Jakmile  jsme  zaznamenali  chování,  kdy o sebe obě zvířata přes mříže jevila zájem,  samec slinil a samice nastavovala zadek, připravili  jsme na následující den první  pokus o spojení. Došlo k němu 13. ledna ve 13 hodin za účas- ti chovatelů, kurátora a fotografa. Připravili jsme  i plán jak v případě silné agrese zvířata opět rychle  oddělit. Aby měla  dostatek prostoru a zároveň  možnost před sebou ustoupit, otevřeli jsme nejen  spojovací dveře mezi expozicemi ale i dveře do  boxů v zázemí. Vznikla tak pro ně možnost pro- běhnout boxy v kruhu. Po otevření spojovacích dveří oba hrošíci chví- li hodnotili situaci  a poté se vydali na průzkum  nových  prostor  a  pachů.  Chvíli  oboustranného  nezájmu  vystřídaly  agresivní  výpady  samičky  Pompe, které nás upozornily, že není vše v pořád- ku.  Samice  cvakala  zuby  a  vyrážela  proti  samci  při každém jeho pohybu.  Zarazilo nás také jeho  podřizování – přikrčený a nervózní ustupoval před  silně  dominantní  partnerkou.  Dokonce  schytal  nehluboký kousanec do zadní části těla. Po dal- ším bouřlivém výpadu jsme se  rozhodli  první  nepovedené námluvy ukončit. Zvířata se podařilo  bez potíží oddělit a všichni jsme hodnotili situaci.  Spokojen byl pouze fotograf, který pořídil zajímavé  snímky. Ostatní jsme museli konstatovat, že jsme  napoprvé vhodnou chvíli ke spojení promeškali,  ale  hlavně  to,  že  s  naším  hanácko-španělským  párem  nebude  jednoduchá  práce.  Kombinace  agresivní a hysterické samice a nedominantního  samce není zrovna chovatelsky nejvhodnější. Nyní  je  třeba  pozorně  sledovat  projevy  obou  zvířat a pokusit se znovu o jejich spojení. Získat  mládě od těchto dvou jedinců je totiž z genetic- kého hlediska velmi  žádoucí a velice by obohatilo  plemennou knihu tohoto druhu. Čekají nás pouhé  dva až tři pokusy, protože na počátku návštěvnic- ké sezóny by měl Quido putovat zpět do Olomou- ce. Jako dalšího – již konečného partnera – nám   koordinátor  evropského  záchovného  programu  (EEP)  přidělil  samce  z  holandského  Arnhemu;  jeho jméno Rambo snad dává naději, že divokou  Pompe zvládne lépe než jeho předchůdce. Zpackané námluvy u hrošíků RnDr. aleš Toman Ohlédnutí za zimou Začala brzy, byla bílá, zničila silnice, hrozila povodněmi František Hykeš nevadí mi na podzim psát o létu, v zimě o podzimu, ale na jaře o zimě? To se musím vždy pořádně přemáhat. Připadá mi to divné, snad až zvrácené. Lidé jsou šťastni z jara, z probouzející se přírody, ze stále teplejšího sluníčka, kdo by si chtěl připomínat zimu. Ta poslední si o ohlédnutí ale přímo říká… Pro někoho byla typicky ladovská – po dlouhé době byly Vánoce pořádně na sněhu, pro jiné naopak nekonečně dlouhá; silničáři v ní vysypali tuny soli za miliony, která způsobila na silnicích škody za stamiliony. Jaká byla mezi zvířátky v plzeňské zoo? Ve znamení nových expozic Sníh napadal v noci na poslední listopadovou sobotu. To si pamatuji bez  zápisků. Kolegyně  ztratila  svazek klíčků. „Jsou někde pod sněhem v asijské  zahradě. Až roztaje, určitě se najdou. A první sníh nikdy dlouho nevydrží,“  prohlašovala sebejistě. Ale tentokráte vydržel. Téměř do poloviny ledna. Návštěvníci adventních dílen stoupali k Lüftnerce po nově udělané ces- tě.  Silničáři  ze  společnosti  Swietelski  stačili  položit  živičný  koberec  ještě  před sněhovou nadílkou. Oprava za tři čtvrtě milionu korun by tak měla být  kvalitní.  Naproti tomu příchozí od pokladny na Vinicích procházeli velkým  staveništěm.  Koncem  listopadu  začala  I.  etapa  rekonstrukce  DinoParku.   K pokládce inženýrských sítí, budování nových návštěvnických cest a vyhlou- bení dvou jezírek propojených potokem se využívalo každého dne, kdy se  stroje dokázaly zakousnout do země. Vždyť, kdoví, jaké budou další týdny  zimy! Meteorologům vychází jako studená a dlouhá a exaktní modely potvr- zují i některé přírodní úkazy. Bez ohledu na počasí musí být vše hotovo do  1. dubna, kdy se do lesoparku znovu vrátí všechny dinosauří modely a začne  zde hlavní sezóna. Ke stavebním úpravám a budování byla zima využita i na dalších místech  zahrady. Vznikl spodní obchvat DinoParku, takže je původní botanická zahra- da opět průchozí a bezbariérově přístupná. Částečnou rekonstrukcí prošel Tropický pavilon. Bývalá expozice makaků  lvích, kteří mají nyní vlastní pavilon v rámci afrických a asijských expozic,  se při ní proměnila na společný domov želv a lemurů kata. Vylepšený je   i příbytek tamarínů žlutorukých a na několik týdnů se nastěhovali řemeslníci  též do původní expozice varanů komodských. Jejími obyvateli budou opět  tito největší ještěři světa; i když prozatím menších rozměrů, neboť se jedná  o mláďata z pražské zoo.  Počátek zimy znamenal též návrat stavbařů do vstupního domku budou- cího podzemí pod japonskou zahradou. Podle ředitele zahrady by se do něj  mohli první návštěvníci podívat již letos. Svá kouzla má i zimní zoo Mikulášovi tentokrát zbylo v jeho nůši pár nerozdaných balíčků. Nikoliv proto,  že by děti byly nadmíru zlobivé nebo nedokázaly odříkat alespoň pár ver- šů z nějaké básničky; ale přišlo jich méně než v předchozích letech. Mrzlo,  den byl celkově nevlídný, takže i kolem padesáti obdarovaných bylo velmi  pěkné číslo. Však se také Mikuláš, andělé i čerti ze všech sil snažili, aby se  mikulášské odpoledne na Lüftnerce líbilo. Jen uložení medvědů k zim- nímu  spánku  jako  před  rokem  nemohli  nabídnout.  Brtníci  se  odebrali 

 IRIS k pravidelnému odpočinku tentokráte již 1. prosince. „Bylo  to nejdříve za  posledních 15 let,“ okomentoval tento termín jejich dlouholetý ošetřova- tel Václav Trejbal. Chuť se znovu podívat ven na čerstvý vzduch ze svých betonových brlohů  projevila jako první před koncem úvodní únorové dekády Eliška; po několika  dnech se k ní boucháním na železná dvířka ubikace připojil i její bratr Honzík.  Třicetiletý veterán Pišta a sedmnáctiletý Miky s probuzením nijak nespěchali.  Další vývoj počasí však  brzy zklidnil i dva juniory. Vánoční výzdoba zahrady byla až na několik dětských svátečních stromků  tentokráte dílem zahradnic. Byla to jejich vlastní iniciativa a na výsledku byla  poznat nejen profesionalita, ale i láska, s níž k úkolu přistupovaly. Žel, část  výzdoby zakryl sníh. Se skutečnou zimou se ostatně potýkaly všechny akce  počínaje první adventní – ještě listopadovou – tvůrčí dílnou a konče silves- trovským programem před Tropickým pavilonem. V roce 2003, kdy koncepce  doprovodných víkendových akcí vznikala, stejně jako v letech následujících,  byly Vánoce obvykle na blátě. Jenže podruhé už nejsou! Je vůbec smysluplné  v takovém počasí a konkurenci předvánočních úklidů a zejména hypermar- ketových nákupů připravovat nějaký program?, vnucovala se otázka. Kolik  přijde lidí? Neměla by nabídka akcí končit v říjnu?   Částečnou odpověď už dalo mikulášské odpoledne, konečnou pak posled- ní adventní sobota se živým betlémem – tentokráte v podání mladých plzeň- ských divadelních ochotníků Sebranka. Kde se sebralo, tu se sebralo bez  ohledu na mizerné počasí na 200 přihlížejících. A štědrodenní a silvestrovská  návštěvnost jen potvrdily, že zoo je vyhledávaným místem i uprostřed zimy.  „Zlatou rybku se letos pokusilo ulovit kolem 250 návštěvníků, převážně tatín- ků s dětmi. Další se prošli po naučné stezce o ceny,“ spokojeně komentoval  akci její  organizátor Miroslav Volf z pořádajícího Sdružení IRIS. Ošetřovatelé  byli zase nadšeni ze záplavy plastových tašek v jesličkách s dobrotami pro zví- řátka. „Našli jsme v nich vedle tvrdého pečiva a chleba ořechy, jablka, mrkev  i sušené fíky, které mají rádi lemuři,“ sdíleli radost chovatelé opic. A takové vyznání od paní Hany Voděrové určitě také potěší: „Trávili jsme  v zoo s přáteli i pár posledních hodin loňského roku. Cestou domů jsme se  zastavili na pivo a musím říci, že to byl jeden z nejhezčích Silvestrů posled- ních let.“ Hracholusky hrozily evakuací Před  polovinou  ledna  nastává  v  počasí  zásadní  zvrat.  Přichází  mohutná  obleva, s níž v nížinách i ve středních polohách  rychle mizí veškerý sníh.  A nadílka stála tentokráte za to: Podle údajů hydrometeorologického ústavu  ho v Plzni na Štědrý den leželo sice jen 11 cm, ale na Silvestra už množství  dvojnásobné. Ráno v pátek 14. ledna je v Plzni na Roudné v 6 hod. + 8 °C.  V neděli odpoledne ukazují teploměry v Praze až 13 stupňů!  Z povodňové komise magistrátu města Plzně přichází v pátek odpoledne  alarmující zpráva i pro zoologickou a botanickou zahradu. Vzhledem k blíží- cí se naplněnosti přehrady Hracholusky a předpokládanému průtoku vody  v řece Mži lze v sobotu a v neděli očekávat odtok z přehrady převyšující  úroveň roku 2002. Připravte se na možnost zatopení části zahrady, mějte  nachystané pytle s pískem, může nastat i částečná evakuace zvířat. Varování  před povodňovou vlnou se sice naplňuje, zatopena je celá niva řeky, ale  voda  se  naštěstí  zastavuje  na  škvárovém  parkovišti  podél  komunikace  Pod Vinicemi. Mohlo to být i horší. Listopadový a prosincový sníh uchránil  půdu před promrznutím, takže naštěstí velké množství vody se vsáklo. Na  oblevu a na leden vysoké teploty reagovala během několika dnů i vegeta- ce: místy se zazelenaly trávníky, rozkvetly na nich sedmikrásky. Své květy  se spěchem také otevřel známý posel budoucího jara vilín. Předzvěst jara  přinesla i zvýšený zájem o zoologickou zahradu. Za první měsíc nového  roku ji navštívilo přes 6 000 osob, dvojnásobek loňského počtu! Vstříc dnům plných jara Další dny, týdny, dekády nepřinesly ani předčasný nástup jara, což bylo  také  předpovídáno,  ale  ani  návrat  velkých  mrazů  –  tedy  s  výjimkou  posledního únorového týdne. To rtuť teploměrů klesala k ránu pod desít- ku a pod nulou vydržela i přes den. Jakoby zima chtěla říci: Vážení, stále  jsem u vlády ještě já! Únor přinesl i dva zcela opačné teplotní extrémy. Hned   v jeho prvním dni sestoupila rtuť v teploměru v Šindelové v Krušných horách  po ránu na mínus 23,9 °C, což byl největší mráz v tomto roce. Naproti tomu   7. února dalo odpoledních 14,3 stupňů tepla v Českých Budějovicích vznik- nout novému rekordu pro toto místo a den. Jenže už nazítří naměřili v neda- lekých Nových Hradech dokonce 15,5 °C! Přes  mrazivý  závěr  měsíce  zima  v  plzeň- ské  kotlině  skončila   27. února. A s velkou slá- vou,  maškarním  průvo- dem,  topením  Morany.  I když se usilovně, potvo- ra,  bránila.  Před  radnicí  dokonce obživla a vylez- la z rakve. Ale nebylo jí to  nic platné. Vzkaz Jaromi- la II. Plzeňanům byl jas- ný: U nás je už po zimě,  její vláda právě skončila,  spoluobčané vstříc dnům  plných jara!  Ze zákulisí Kalendárium Hliníkové Velikonoce Letošní Velikonoce svým tradičním programem na statku Luftnerka poně- kud limitují oslavy Dne Země. Ovšem hliníkový týden se svým vyvrchole- ním v Kilometrovce chybět nebude. Každý, kdo pilně celý rok sbíral hliní- kové obaly z potravin, bude vítán na jejím začátku u Kalikovského mlýna   23. dubna ve 14 hod. A pokud by mu tento termín nevyhovoval, může  využít  sběrné nádoby, která bude připravena u hlavní pokladny do zoolo- gické a botanické zahrady v ul. Pod Vinicemi od 16. do 25. dubna. Určitě  stojí za připomenutí, že se loni podařilo díky této iniciativě zachránit na  Plzeňsku 880 kg obalového hliníku. Velikonoční program samozřejmě není jedinou akcí, kterou vám zoolo- gická a botanická zahrada v průběhu jara nabídne. Je z čeho vybírat:    2. dubna: Ptačí sobota – celodenní naučně soutěžní program k Meziná- rodnímu dni ptactva 30.  dubna:  Český rok na vsi – čarodějnické odpoledne na statku Lüftnerka - odpolední a podvečerní program (čarodějnice a čarodějové  vstup zdarma) 14. - 15. května: Dny japonské kultury – celodenní program  28. května: Dětský den s Plzeňskou teplárenskou – celodenní program 11. června: Český rok na vsi – Lochotínský sekáč – VI. ročník soutěže  v sekání kosou a srpem  pro širokou veřejnost – odpolední program 18. června: Vítání léta, Slavnost květů s vyhlášením Květinové dív- ky 2011 – pohádková stezka, ukázky květinových vazeb a aranžmá  – celodenní program  Více a aktuálně na www.zooplzen.cz; www.iris.snadno.eu (red) Foto IRIS M. Volf (více na www.iris. snadno.eu) Foto IRIS Miroslav Volf (více na www.iris. snadno.eu) Jez – Kalikovský mlýn 16. 1. Foto Tomáš Jirásek

IRIS 10

11 IRIS IRIS Křeček velký (Hypogeomys antimena)

IRIS 1 Z kopců a hor, po nichž jsme se toulali v této  rubrice v několika minulých číslech, sestou- píme  do poloh nižších. Průvodcem nám budou  potoky,  řeky  a  jejich  údolí.  Jako  první  přijmě- te  pozvání  ke  Zbirožskému  potoku.  Pramení  v krajině nedaleké městu, jež mu dalo jméno.  Ještě než do něj vstoupí, naplní svými vodami  dva rybníky. Sotva je ale skrze výpusť v mohut- ných hrázích s alejemi stromů opustí, je z něho  znovu nijak zajímavý proužek vody, zregulován  v polích a lukách nad Zbirohem připomínající  dokonce  meliorační  strouhu.  Zajímavým  se  stává teprve pod nedalekou Přísednicí. To vstu- puje do sevřeného údolí, jež je přirozenou hra- nicí biosférické rezervace a Chráněné krajinné  oblasti  Křivoklátsko.  Už  u  vesničky  s  několika  dochovanými  roubenými  staveními  ukazuje  potok svoji botanickou zajímavost. Na skalách  roste řada teplomilných druhů, za všechny jme- nujme dobromysl obecnou. Prakticky  po  celou  další  cestu  k  Berounce  doprovázejí potok bývalé mlýny.  K nejcenněj- ším, jakožto ukázka lidové architektury brdské- ho typu – patří  Ostrovecký mlýn. Všechny jsou  ještě  dnes důkazem, jak umně a přitom šetrně  dokázali  naši  předkové  využívat  darů  přírody.  Zejména  v  létě  není  potok  nijak  vodnatý,  ale  důmyslné  náhony  dokázaly  tento  jeho  nedo- statek  napravit. A tak mlýny mlely obilí sklize- né z hektarů úrodných polí nad jeho příkrými  levobřežními stráněmi. Vpravo nad ním se roz- kládají hluboké lesy Ostroveckého polesí s nej- vyššími  vrcholy  Křivoklátské  vrchoviny  (Těcho- vín 616 m n. m.). Opustí-li  poutník  sevřené  údolí  silničkou  ke  Lhotce  nebo  Ostrovci,  spatří  nad  potokem  i několik pleší – úkazů jedinečných a typických  právě pro Křivoklátsko. Jde o skalnaté vrcholky  kopců a svahů sporadycky porostlé vegetací. Plzeňský  kraj  opouští  Zbirožský  potok  pod  vrchem Lípou s přírodní rezervací téhož jména.  Vyhlášena byla v roce 1990 a na výměře 25 ha  chrání především suťové lesní porosty s přiroze- nou skladbou dřevin. Roste zde na 140 druhů  cévnatých rostlin. Lokalitu ochraňuje nejen její  statut, ale i strmé, prakticky nedostupné stráně  se sklonem až 30 stupňů a rozbrázděné hlubo- kými stržemi. V okolí obce Podmokly, která je od Lípy vzdá- lená  jen  několik  málo  kilometrů,  se  pěstoval  chmel. Zdejší chmelnice byly jediné na území  Plzeňského  kraje  a  chmelové  hlávky  patřily  k nejlepším. Světové konkurenční tlaky zname- naly  postupný  útlum  zdejšího  chmelařství,  až  byla v roce 2005 zrušena poslední chmelnice.  Bývalé  odvětví  rostlinné  výroby  už  připomíná  jen  hala  se  strojní  česačkou  chmele  pod  ves- nicí.  Další  přírodní  rezervací  (vyhlášena  v  roce  1995)  potok  přímo  protéká.  Jsou  to  známá  Jezírka,  dříve  Skryjská  jezírka,  jedna  z  nejzají- mavějších a nejromantičtějších partií na vodním  toku. Údolí přehradila skalní bariéra z tmavoše- dé horniny dacit. O překážku se postarala kdysi  (v kambriu) vulkanická činnost. Potok, v tomto  místě už spíš dravá říčka, ji prorazil úzkým a str- mým  kaňonem  zakončeným  vodopádem.  Jím  se voda divoce řítí, aby skončila v široké laguně.  To  už  vstoupil  na  území  Středočeského  kraje  a jeho tok dlouhý kolem 25 km a procházející  krajem básníka J. V. Sládka nemá daleko ke své- mu ústí do Berounky pod  obcí Čilá v nadmoř- ské výšce 249 metrů. Přírodním  úkazem  se  však  hodnota  Jezí- rek  nevyčerpává.  Laguna,  potok,  potoční  niva  i skalní partie nad ní hostí řadu vzácných rost- lin – např. bělozářku liliovitou, lilii zlatohlavou  – i živočichů, především bezobratlých. Setkat  se  zde však můžeme též s ledňáčkem či skorcem  vodním, občas se tu ukáže i vydra.  Nejsnáze se lze k Jezírkům dostat od bývalé  hájovny Slap (též Podmokelského mlýna), kde  údolí potoka překračuje silnice ze Skryjí do Pod- mokel. Stačí ujít po proudu po modré turistické  značce přibližně jeden kilometr.                              (zh) Foto Pavel Moulis Skvosty prˇírody Potok se jménem Sládkova kraje Zajímavý  ptáček  pisila  čáponohá  se  stal  jubi- lejním 1 000. objektem adopce zvířat v plzeň- ské zoo. Vybral si ji v prvních lednových dnech   Tomáš Krejčí z Plzně. Pisila čáponohá je kosmopolitní pták, s nímž  se  setkáme  v  řadě  kontinentů  od  Evropy  po  Austrálii. Její potravou jsou drobní vodní živo- čichové,  žije  proto  v  blízkosti  vodních  ploch,  a to jak sladkých, tak slaných i brakických (smí- šených).  Velké  přízni  se  v  roce  2010  tradičně  těšily  sovy,  nové  kmotry  získaly  zejména  kapyba- ry.  Úplně  poprvé  byla  adoptována  například  čukvala zavalitá, což je ojediněle chovaný ještěr  původem  z  amerického  kontinentu,  zajímavý  hlodavec  frček,  ale  i  králík  domácí  na  statku  Lüftnerka.  Zajímavé  jméno  –  Erasmosaurus  plzeňský  –  získal  jeden  adoptovaný  jihoame- rický  ještěr  teju  žakruarú.  Jeho  patrony  jsou  studenti  Západočeské  univerzity  zapojení  do  programu Erasmus, který je vlajkovou lodí EU  v oblasti programů vzdělávání a odborné pří- pravy se zaměřením na mobilitu a spolupráci ve  vysokoškolském vzdělávání v Evropě. Adopto- váni byli i divocí osli kulani  a kinagové. Vzhledem  k  tomu,  že  počet  adopcí  dosáhl   k 1. prosinci 2010 čísla 977  –  zvířátko  v  plzeňské  zoo  nadělilo jako vánoční dárek  svým blízkým kolem 20 lidí.                  Možnost  adopce  platí  v  zahradě  od  počátku  90.  let.                       (v-r) Tisící je pisila Dlouho  byla  jediným  a  nej- vzdálenějším  kmotrovstvím  v plzeňské zoo adopce zvířete  mladou Američankou z Provi- dence. V dubnu 2010 adop- tovala  rodina  z  německého  Plettenbergu  vlka.  V  závěru  roku  přibyla  další  zámořská  adopce:  Amadinu  Gouldové  nově  adoptovala rodina Gronichova až z australské- ho Sydney. Uvedený ptáček žije také v Austrá- lii a jako pestře vybarvený opeřenec je velice  oblíbeným voliérovým opeřencem. Ve své vlasti  se vyskytuje v hejnech a živí se nejrůznějšími  travními semeny.                      (v-r) Po američanech australané Kmotˇri se pˇredstavují Jezírka. Mějte i Vy v zoo své zvířátko. Stačí si vybrat a zavolat 378 038 303 (325).

1 IRIS Osobnost Pavel  Hospodářský  pochází  z  Plzně.  Osmým  rokem už ale žije v pozemském ráji a zachra- ňuje zde další a další druhy zvířat. Tím rájem  je  7  107  ostrovů  v  Tichém  oceánu,  jež  tvoří  Filipíny. Z 36 procent je pokrývají původní lesy.  Domov  tu  má  580  druhů  ptáků,  165  druhů  plazů, 900 druhů motýlů a 10 až 12 tisíc druhů  vyšších rostlin.  Na světě jsou miliardy druhů zvířat a rostlin.  Jen členovců existuje asi třicet milionů. Každý  den  ale  vymírá  osmdesát  druhů  rostlin  nebo  živočichů.  To  jsou  tři  druhy  každou  hodinu.  Mohou za to především změny počasí způso- bené kácením deštných pralesů.  Spolupracovník  plzeňské  a  liberecké  zoo  Pavel Hospodářský se rozhodl s tímto stavem  bojovat.  A  jeho  úsilí  není  bez  výsledků.  Jen  díky  němu  ve  vzduchu  stále  poletuje  špaček  černokřídlý,  sojkovec  dvoubarvý  nebo  holub  negroský.  Celkem  už  zachránil  řádku  druhů  ptáků a savců. Všechny na Filipínách.  Původně  vyučený  elektrikář  byl  v  plzeňské  zoologické a botanické zahradě ošetřovatelem  zvířat.  Psal  se  rok  2004,  když  se  jako  devětadva- cetiletý rozhodl odletět na Filipíny a pracovat  zde  jako  ošetřovatel  –  dobrovolník  ve  třech  záchranných  centrech  na  ostrovech  Negros  a  Panay.  Všechno  platila  Zoologische  Gesell- schaft für Artenund Populationsschutz e. V. – organizace pro záchranu živočišné populace.  „Původně bylo mým cílem rozmnožit něko- lik kriticky ohrožených druhů, které byly již po  řadu let chovány v lidské péči bez úspěchu,“  vzpomíná  Pavel  Hospodářský.  Co  do  druhů  rostlin a živočichů  patří tichomořské ostrovy  Filipíny k nejbohatším na světě. Navíc mají jed- nu zvláštnost: Největší koncentraci endemitů,  tedy  druhů  jež  se  nevyskytují  už  nikde  jinde  než právě tady.  Prvním hlavním úkolem dobrovolníka z Plz- ně bylo rozmnožit nejohroženější druh zobo- rožce na světě – zoborožce Waldenova. Tento  vzácný pták s obrovským zahnutým zobákem  zde  byl  chován  v  lidské  péči  od  roku  1994.  Odchovat mláďata se ale Filipíncům nedařilo.  „Jeho populace byla přitom v přírodě odha- dována  na  čtyřicet  až  dvě  stě  párů,“  popisu- je  Pavel  Hospodářský,  který  pro  zoborožce  vymyslel speciální záchranný program. Navrhl  a  postavil  zcela  nové  hnízdní  dutiny,  upravil  vzhled voliér a zásadně změnil výživu chova- ných ptáků.  Sám odchovával hmyz a laboratorní hlodav- ce.  Zřídil  novou  plantáž  pro  pěstování  ovoce  a  zeleniny.  „To  vše  pro  zpestření  jídelníčku,“  dodává. Začátkem roku 2005 se vylíhlo první  mládě; 2. května brzy ráno vylétlo z budky jako  historicky první odchované.  Ve  stejném  roce  se  s  týmem  filipínských  kolegů  pokusil  o  rozmnožení  největší  sovy  Filipín - ohroženého výra filipínského. Také on  nikde jinde, než tady nežije.  „Jako  efektivní  se  opět  ukázala  úprava  odchovného  zařízení  pro  krmné  laboratorní  hlodavce  a  zpestření  jídelníčku  výrů  sladko- vodními rybami,“ vysvětluje.  Už  v  srpnu  sice  snesla  samice  první  vejce,  bohužel, ale nebylo oplozené. Pak přišly další  nepředvídatelné  komplikace.  V  září  následo- vala  snůška,  kterou  nezkušení  mladí  rodiče  rozbili.  „Konečně tu třetí se již páru povedlo odcho- vat, a tak se podařilo poprvé na světě odcho- vat v péči člověka mláďata této velmi vzácné  a ohrožené sovy,“ líčí její zachránce.  V roce 2006 se Pavel Hospodářský vrátil do  Česka,  kde  od  března  do  září  pracoval  opět  jako ošetřovatel ptáků v plzeňské zoo. V říjnu  znovu odletěl na Filipíny. A slaví další úspěchy!  Jako  prvnímu  na  této  planetě  se  mu  podaři- lo  odchovat  vzácného  holuba  negroského.  V umělém prostředí se mu vylíhl i papoušek  modrozelený. Odchoval i velké množství mlá- ďat zoborožce rýhozobého. „To později vedlo  k vývozu čtyř jejich párů, jež se staly základem  evropských záchranných chovů,“ přibližuje.  Práci Pavla Hospodářského oceňuje i filipín- ský  ministr  turismu  Joseph  Ace  Duran:  „Veli- ce  si  jeho  práce  vážíme.  Získali  jsme  v  něm  významného  odborníka,“  říká.  Jako  uznávaný  odborník  spolupracoval při tvorbě filipínského  zákona na ochranu volně žijících druhů živoči- chů nebo při tvorbě nových zákonů na ochranu  životního prostředí a jejich uplatnění v praxi.  Na Filipínách se také oženil a zplodil potom- ka. Návrat domů neplánuje. Jeho manželka je  zooložka, která se zaměřuje na savce a hady.  „V životě i v terénu se báječně doplňujeme,“  spokojeně konstatuje rodák z Plzně.   Mgr. Pavel Pechoušek Opustil Plzeň a zachraňuje ptáky na Filipínách Pavel Hospodářský s jedním ze zachráněných druhů filipínské přírody – sojkovcem dvoubar- vým. JEN DÍKY JEMU PŘEŽILI! Sambar, zoborožec rýhozobý a papoušek velkozobý. Foto archiv PH.

IRIS 1 V králoství rostlin Posláním moderních zoologických zahrad je rovněž záchrana zvířecích druhů ohrožených vyhubením, a to jejich rozmnožováním v lidské péči a následným navracením do volné přírody. Stále častěji ale i jejich ochranou přímo v mís- tech jejich přirozeného výskytu. Mají takový cíl i botanické zahrady? Samozřejmě  záchrana  ať  živočišných  či  rostlin- ných druhů, jež jsou na hranici vyhynutí nebo se k ní  blíží, je povinností všech institucí, které tak mohou  činit a mají k tomu podmínky. Záchrana rostlin ex-situ, tedy třeba v bota- nických zahradách, ale i in-situ, čili přímo v přírodě, má ovšem svá specifika  a značná omezení. Náhradní prostředí jim musí poskytnout alespoň základní  vlastnosti přirozeného stanoviště. Přímo v přírodě sehrává velkou roli např.  okyselování půdy, začínají se projevovat vlivy měnícího se klimatu, důsledky  stále rostoucích civilizačních faktorů. V souvislosti s tím jde také o to, aby  se pro uměle vypěstované a zachráněné rostliny vůbec našly odpovídající  biotopy. Na mnohých místech světa však příroda volá tak zoufale o pomoc,  že každý pokus o záchranu se cení. Můžete uvést nějaké konkrétní kroky učiněné plzeňskou botanic- kou zahradou? Například v rámci přeměny původní botanické zahrady na asijskou zahra- du zde bylo vysázeno několik desítek rostlin, převážně keřů, jež jsou ve své  vlasti silně ohroženy. Mnohé z nich zde mají evropskou premiéru. To zna- mená, že na našem kontinentu nebyly dosud pěstovány. Podaří-li se od nich  postupně získat semena a v rámci výměnného systému Index seminum je  nabídnout dalším pěstitelům, bude to rozhodně přínos k jejich zachování.  Bezvýznamná ovšem není ani sama skutečnost, že rostou mimo svoji vlast  a ukazují, že jsou životaschopné i v jiném prostředí.   nebavme se ale jen o cizokrajných rostlinách. Ostatně o jejich pěs- tování v plzeňské botanické zahradě jsme psali už několikrát. Vzácné druhy, někdy balancující na hraně přežití, obsahuje v desítkách i naše domácí flóra! V  rámci  naučné  stezky  čtvrtohory  bylo  snahou  jejích  tvůrců,  zejména  duchovního otce projektu Jaroslava Faiferlíka, některé z nich ukázat návštěv- níkům. Namátkou k chráněným rostlinám patří rojovník bahenní, rostoucí na  březích rašelinného jezírka, či některé slanomilné byliny, jejichž expozice je  u cesty k medvědům.  Dalším místem pro výsadby zajímavých a chráněných  rostlin se stal lesík západně od silnice na Lüftnerku. Vysadili jsme tam napří- klad vřesovec pleťový, bleduli jarní, kapraď jelení jazyk. Některé i opakovaně,  ale ne všechny přežily.  To jsme se ale poněkud vzdálili od tématu. Sice ano, ale myslím si, že povinností botanických zahrad je tyto vzác- né druhy návštěvníkům ukázat a při každé příležitosti  vést  osvětu  za  jejich  ochranu  a  záchranu.  Říkat  jim,  že takové rostliny se nesmí jakkoliv poškozovat, trhat,  v chráněných územích je nutné respektovat návštěvní  řád. Jako příležitost k takové osvětě vidím především  botanické  výukové  programy  pro  školy.  Obecně  se  říká, že do plzeňské zoologické a botanické zahrady  se chodí především za zvířaty, rostliny většina návštěv- níků vnímá jen jako příjemnou kulisu k živým tvorům.  Do značné míry je to pravda, ale mile mě překvapi- lo, jaký byl v letech 2007 a 2008 zájem o botanický  výukový  program  Unie  českých  botanických  zahrad.  Počtem žáků a studentů, kteří jej absolvovali, jsme byli  v těsném závěsu za botanickou zahradou v Praze-Tróji.  A jak jsem slyšela, při loňské environmentální konfe- renci konané zoologickou a botanickou zahradou pro  pedagogické pracovníky, učitelé požadovali i floristicky  zaměřené výukové programy. Zájem o ně byl takový,  že jim bude vyhrazen celý květen. nyní ale zpět k rostlinám ohrožených vyhynu- tím, k jejich záchraně – ať přímo v terénu nebo formou ex-situ. Do prvního způsobu ochrany a záchrany jsme se dosud nepustili, s dru- hým jsme začali systematicky v loňském roce. V červnu jsme získali od Plzeň- ského kraji dotaci ve výši 50 000 Kč na projekt, jehož posláním je rozmnožení  některých zvláště chráněných druhů rostlin v kultuře v našem pěstebním  zázemí s cílem vysadit je do přírody a tím posílit populaci na lokalitách jejich  původu. O jaké rostliny se jedná? Zimozelen okoličnatý, vrbu borůvkovitou a rosnatku prostřední, což jsou  kriticky ohrožené druhy. Dále jsou to rostliny v různém stupni ohrožení –  mochna duryňská, smil písečný, hořec křížatý a jetel žíhaný. Jak jste na začátku roku 2011 s projektem daleko? Loni na podzim jsme vybudovali tři pěstební pařeniště a vytvořili jsme  v nich prostředí, které je blízké podmínkám, v nichž rostliny žijí ve volné příro- dě. Například v pařeništi pro pěstování rosnatky a vrby jsou vloženy plastové  vany, jež zaručují trvalou vláhu a vlhké mikroklima. Byly zde vysazeny některé  druhy rašeliništních mechů. Pařeniště pro zimozelen okoličnatý jsme osázeli  borovicemi, borůvkami, brusinkami a lesními mechy. Ty by měly v letošním  roce  vytvořit  vhodné  podmínky  pro  potřebnou  mykorhizu.    Zimozelen  je  na ni – tedy spojení s určitými druhy podhoubí – závislý. Bez splnění této  podmínky je jakákoliv snaha o jeho rozmnožování v umělých podmínkách  předem prohraná. Počátkem listopadu jsme získali na všechny vyjmenované rostliny od pří- slušných orgánů státní správy, jímž jsou podle lokality výskytu odbor životního  prostředí Krajského úřadu Plzeňského kraje nebo Správa Chráněné krajinné  oblasti Český les, výjimku ze základních ochranných podmínek pro chráněné  rostliny. Ta nám umožňuje sběr semen a odběr jedné rostliny. U zimozelenu  pro jeho vzácnost v západních Čechách jen sběr semen. Vzhledem k pokročilému podzimu se nám loni podařilo získat semena  a rostlinu už pouze od smilu písečného a hořce křížatého.     Vraťme se k povolení. To mě zaujalo. Vy chcete zachraňovat ohrožené druhy rostlin a musíte k tomu získat povolení. není to poně- kud podivné a byrokratické? Rozhodně ne. Uvedené orgány odpovídají za ochranu přírody na území  svého působení a není tudíž možné, aby kdokoliv, byť s ušlechtilými cíli,  nakládal s chráněnými druhy dle svého uvážení. Každý sběr semen snižuje  možnost dalšího upevnění populace, v případě ojedinělých exemplářů může  mít za následek i jejich úplné vyhynutí na lokalitě. U odebírání celých rostlin  musí být režim samozřejmě ještě přísnější. Představte si, že by přišel ambi- ciózní botanik – zachránce na nějakou lokalitu s rýčem, spočítal rostoucí  exempláře a usoudil, že v počtu čtyř stejně nemají velkou šanci dlouhodo- bějšího přežití a vyrýpl je pro rozmnožování v umělých podmínkách. I kdyby  byl úspěšný, přírodu nevratně oloupil o jednu lokalitu chráněné rostliny. Ale  i na místech s větším výskytem vzácných druhů musí platit zákon. Vždyť daný  stav je třeba výsledkem dlouhodobějšího nákladného  managementu, nebo jde o poslední takto velký výskyt  dané rostliny. Pokud bych chtěl pěstovat chráněné rostliny na zahradě, je nějaká možnost je získat zákon- ným způsobem? Většina  jejich  dekorativních  druhů  se  prodává  v  zahradnických  centrech,  jsou  to  sazenice  pochá- zející z kultury, tedy z umělého pěstování. Z jarních  druhů  mohu  jmenovat  koniklece,  hlaváček,  šafrány,  sněženku,  bleduli,  lýkovec,  vřesovec.  Tento  původ  má i většina expozičních rostlin v plzeňské zoologické  a botanické zahradě. Jen několik jich pochází z volné  přírody, z míst, kde byl žádoucí jejich transfer z důvodu  výstavby nebo změny podmínek. Některé jsme vypěs- tovali ze semínek získaných ze zemí, kde daná rostlina  nepatří do seznamu ohrožených. Jako příklad uvedu  břízu trpasličí, jejíž semena pocházejí z Finska.  Děkuji za rozhovor a jsme zvědavi, jak se vám bude rozmnožování vybraných druhů rostlin dařit. Ing. František Hykeš Plzeňská botanická zahrada chce přispět k záchraně ohrožených rostlin flóry západních Čech Jsme na samém začátku projektu, říká botanička Mgr. Václava Pešková Smil písečný

1 IRIS Minimum pro ochránce a prˇátele prˇírody Valencijská  charta  o  úloze  regionů  Evropy  v  politice  životního  prostředí  byla  schválena  na  konferenci  evropských  regionů  (ENCORE)  ve španělské Valencii v roce 1995; aktualizo- vaná byla na konferenci ENCORE ve švédském  A� re roku 2006. Charta je přihlášením se k přá- telskému  a  šetrnému  nakládání  s  životním  prostředím  na  spravovaném  území.  Zároveň  je  dobrovolným  respektováním  zásad  trvale  udržitelného  rozvoje,  využívání  obnovitelných  zdrojů energie, šetření přírodních zdrojů jako je  voda, ovzduší, půda či lesy. Regiony sdružené  v  ENCORE  se  dále  zavazují  k  rozvoji  turistiky  na svém území, k podpoře ekologické výchovy  a vzájemné spolupráce. Charta platí na dobu  neurčitou a může být revidována na konferen- cích  ENCORE,  které  se  konají  jednou  za  dva  roky  v  některém  z  členských  regionů.  Mezi  nimi se dvakrát do roka schází řídící výbor, jenž  vyhodnocuje plnění na konferencích přijatých  plánů činnosti a připravuje následující vrchol- né zasedání. ENCORE (Environmental Conference of the  Regions  of  Europe  –  Konference  evropských  regionů o životním prostředí) – vznikla v roce  1993 a je platformou regionálních ministrů či  radních pro životní prostředí a dalších politic- kých představitelů zemí EU.  Konference  ENCORE  mají  vědeckou  část,  při  níž  jsou  prezentovány  poslední  odborné  poznatky  z  oblasti  životního  prostředí,  a  část  společenskou, kde se regiony prezentují jako  turisticky atraktivní území. K Valencijské chartě se přihlásila řada regi- onů  ze  západní  Evropy,  zejména  z  Belgie  a  Holandska,  z  jižní  Evropy  hlavně  regiony  Itálie a Španělska, z Evropy severní především  Švédsko. Z nových členů EU ve východní Evro- pě  jsou  aktivní  regiony  z  Polska  a  Lotyšska.  Z českých regionů se stal členem ENCORE jako  první a – zatím jediný – Plzeňský kraj, a to pod- pisem a schválením Valencijské charty radou  Plzeňského  kraje.  K  samotnému  přistoupení  došlo na konferenci ENCORE v polském Olšty- ně  v červnu 2010. Poté byl Plzeňský kraj při- zván i do řídícího výboru. Snahou je, aby v něm  byly  zastoupeny  alespoň  jedním  regionem  všechny členské státy EU. Na vedení ENCORE  se vždy podílejí dva regiony, k obměně dochá- zí po dvou letech. Spolupředsednictví v období  2010 - 2012 má na starosti nizozemský region  Drenthe, kde se bude v roce 2012 konat další  konference, a polské Varmijsko-mazurské voj- vodství, jež pořádalo loňskou konferenci. Řídící  skupina  ENCORE  naposledy  zaseda- la  14.  až  15.  října  2010  v  baskickém  Bilbau,  poprvé  také  za  účasti  Plzeňského  kraje.  Jeho  radní  pro  životní  prostředí  Ing.  Petr  Smutný  zde  prezentoval  koncepci  životního  prostředí  tohoto regionu, jeho priority, cíle, úspěchy, ale  i problémy. Projevovaný zájem o spolupráci ze  strany ostatních regionů byl značný. Mezi členy  řídící skupiny patří například Bavorsko, Severní  Porýní-Vestfálsko, Aragonie, Baskitsko, Toskán- sko, Korutany, Västra, Jämtland aj. Úspěchem  je skutečnost, že se příští jednání řídící skupiny  ENCORE bude konat v březnu letošního roku  právě v Plzeňském kraji. Mezinárodní  spolupráce  Plzeňského  kraje  s  dalšími  regiony  Evropy  jistě  přispěje  výmě- nou zkušeností k lepší ochraně životního pro- středí, k zachování kvality přírodního prostředí,  rozvoji  turistiky  a  hlavně  k  poznání,  že  právě  v  různorodosti  evropského  kontinentu  může  být  jeho síla.          (ps) ŘEKnE-Li SE EnCORE a VaLEnCiJSKÁ CHaRTa Českou republiku zastupuje prozatím jediný region – Plzeňský kraj Ochránci přírody a myslivci se nemívají vždy rádi,  protože jejich pohledy na přírodu se v některých  ohledech liší. Na Rokycansku tomu tak však roz- hodně není. Důkazem je letitá spolupráce a tři  semináře připravené základní organizací České- ho svazu ochránců přírody v Rokycanech právě  pro myslivce, ale i další zájemce. První v pořadí  s názvem Problematika koroptve a zajíce ve vol- né krajině se zabýval nejen chovem obou druhů,  ale i přípravou prostředí na následné vypouštění  odchovaných jedinců i možností získávání a čer- pání dotací. Druhým v pořadí byl terénní semi- nář Biopásy v praxi; volně navázal na předchozí  a zavedl zájemce do obce Čilá. Zabýval se zlepšo- váním prostředí tvorbou biopásů pro zvěř. Účast- níci se mohli na vlastní oči přesvědčit, jak lze zvý- šit nejen potravní nabídku, ale i estetičnost okolní  krajiny. Třetím a zatím posledním se stal semi- nář s názvem Myslivost a ochrana přírody. Více  než padesátka účastníků v jeho úvodu vyslechla  přednášku  Zvěř  v  záchranných  stanicích.  Před- seda rokycanských ochranářů Pavel Moulis v ní  vysvětlil poslání záchranných center a důvody při- jímání živočichů, uvedl nejčastější pacienty, před- stavil  nepůvodní  druhy  zvěře  a  objasnil  právní  aspekty této problematiky. Dalšími tématy semi- náře byly lovecká hudba, vývoj nožů v myslivecké  praxi, vývoj lovectví a možnosti lovu v zahraničí  a využívání nového fenoménu – fotopastí.    (pm) Vodopád pod Ostrým Největší  šumavský  vodopád  se  nachází  v romantickém údolí Bílá Strž na středním toku  Bílého potoka na východním úbočí Ostrého. Je  kaskádovitý,  padající  voda  překonává  výškový  rozdíl 13 m. Turisté mohou tuto krásu pozoro- vat z vyhlídkové terasy.  V  roce  1972  byla  Bílá  Strž  prohlášena  za  přírodní rezervaci, jež chrání především zbytky  původního bukovo-jedlového lesa. Pozoruhod- ným  geologickým  jevem  jsou  tzv.  obří  hrnce  vytvářené  dlouhodobou  činností  vířivé  vody  v balvanech ve svorovém podloží řečiště Bílého  potoka. Tento úkaz je na Šumavě známý přede- vším z údolí Vydry.                          (pm) Pokračovatelé památných stromů             Na celkovém počtu památných stromů ČR  se  podílí  plnými 44 procenty jedinců rod lípa.  Výzkumný  ústav  Silva  Taroucy  pro  krajinu  a okrasné zahradnictví v Průhonicích ve spo- lupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny  ČR v Praze řešil v letech 1997 až 2005 úkol  záchrany  genofondu  památných  stromů,  do  něhož bylo zařazeno i 327 položek rodu lípa.  Z nejhodnotnějších památných stromů toho- to rodu byly získány rouby a ty byly přeneseny  na vhodné podnože. Tak byli vypěstováni noví  jedinci, potomci původních památných stro- mů. Řada z nich již byla vysazena na vhod- ná místa do volné přírody. S několika těmito  lípami se lze setkat například na Blatensku.     (kola) Odbor  životního  prostředí  Krajského  úřadu  Plzeňského kraje se stará o soustavnou propaga- ci přírodních zajímavostí a jedinečností v tomto  regionu nejen vydáváním různých informačních  brožur i elektronických nosičů a instalací infor- mačních tabulí u nejvýznamnějších chráněných  území; jeho posledním počinem je vybudování  ornitologické pozorovatelny, z níž bude možno  pohodlně pozorovat rozmanitý život v přírodní  rezervaci Nový rybník na severním Plzeňsku. Tato rezervace o výměře přibližně 12 ha leží  mezi  obcemi  Líně  a  Úherce  na  území  silně  poznamenaném lidskou činností. Jde o rozsáh- lý mokřad s otevřenou vodní plochou v místě  bývalého  rybníka.  Hnízdí  zde  řada  vzácných  a chráněných druhů vodních či na vodní pro- středí vázaných ptáků – např. potápka černokr- ká, chřástal vodní či slavík modráček středoev- ropský. Další se zde objevují při migraci nebo  hledání potravy. Dřevěná dvoupodlažní pozorovatelna je 8,5 m  vysoká a z horního podlaží ve výšce 5,5 m bude  možno dalekohledem snadno sledovat ptáky na  celém mokřadu. Nyní na jaře bude velmi atrak- tivní pozorování kolonie racka chechtavého. Jed- notlivé  nejvýznamnější  ptačí  druhy  představuje  několik informačních tabulí.       (pk) Pozorovatelna obsáhne celý mokřad Ochránci pozvali myslivce na seminář Foto repro

IRIS 1 Na statku Lüftnerka Okénko do historie V souvislosti s letošním 85. výročím založení  plzeňské  zoo  si  řekněme  i  něco  z  historie  Spolku  plzeňských  akvaristů  IRIS,  z  iniciati- vy  jehož  členů  tato  druhá  nejstarší  zoologická  zahrada v ČR vznikla. Právě v loňském roce si jeho současní členo- vé připomněli 110 let od vzniku této významné  plzeňské spolkové organizace. Shodou okolnos- tí byl rovněž v pořadí druhým spolkem s tímto  zaměřením působícím v Čechách. Základem pro  jeho ustavení byla první schůze  akvaristické sek- ce Přírodovědného klubu při plzeňském muzeu   dne 18. prosince 1900.  Z  dobových  materiálů  lze  vyčíst:  V  prosinci  roku  1899  byla pořádána v Plzni spolkem pro  pěstění drůbeže v sále Waldekově (dnes hotel  Slovan)  výstava,  kde  veřejnosti  byla  poprvé  ukázána  skutečná  akvária  osázená  rostlinami.  Tam  se  také  blíže  seznámili  přátelé  akvaristiky  a v roce 1900 v listopadu po přednášce pátera  Bedřicha  Köhlera  v  Přírodovědeckém  klubu  se  ustavila jeho akvarijní sekce. V roce 1901 se spolek osamostatňuje, schva- luje vlastní stanovy a přijímá název Iris. V témže  roce je mu na výstavě spolku pro chov drůbeže  udělena  za  vystavovaná  akvária  zlatá  medaile.  Sdružuje 23 členů. V roce 1903 přistupují akva- risté k vydávání vlastního časopisu – rovněž pod  názvem Iris. Ten vycházel do roku 1907. O tři léta  později má spolek 80 členů. U příležitosti desáté- ho výročí je pořádána první samostatná  akvarijní  výstava, a to v přízemním sále Měšťanské besedy  v Plzni ve dnech 5. až 19. června. Byla to vůbec  první  samostatná  akvarijní  výstava  v  Čechách   a  na  Moravě.  Zúčastnili  se  jí  34  vystavovatelé,   22 z nich bylo členy Irisu. V 80 zařízených akvá- riích a ve 20 sklenicích bylo vystaveno jedena- třicet druhů ryb, z nichž bylo 24 exotických, pět  z  našich  řek  a  dva  druhy  mořské.  Terária  byla  pouze  tři,  zato  korunou  výstavy  byla  dvě  moř- ská,  elektricky  osvětlená  akvária  oživená  nejen  různými aktiniemi, ale i rybkami, ráčky, rournatci  a mlži.                           Významným datem pro spolek Iris i pro českou  akvaristiku v období před I. světovou válkou byl  30. říjen 1910. Tento den se sešli v Praze na spo- lečné schůzce zástupci  tří hlavních sdružení čes- kých a moravských akvaristů Cyperus Brno, Iris  Plzeň a Akvárium Praha a usnesli se na vydávání  společného odborného akvaristického časopisu   Akvaristický obzor. (Vycházel   do roku 1914.) Během 1. světové války spolek  Iris nevyvíjel  téměř žádnou činnost. Obnovuje ji až v únoru  1920. Na  členské  schůzi  2.  září  1926  je  položen  základ  budoucí  plzeňské  zoologické  zahrady.  Bylo rozhodnuto najmouti si skleník na vojenské  plovárně u řeky Radbuzy v Doudlevcích a užíti ho  jako pěstírnu  akvarijních rybek a okolí jeho pro- měnit v zoologickou zahradu. Historie spolku Iris  je pak spojená  s výstavbou a provozem plzeňské   zoo – a to až do roku 1953, kdy zahradu přebí- rá do správy město Plzeň a spolek je rozpuštěn  a ukončuje činnost. V  dalších  letech  se  plzeňští  akvaristé  větši- nou scházejí v kroužcích při různých závodních  klubech  (železničářů,  Škodováků)  a  rovněž  v kroužku při zoo.  V roce 1975 zakládají v rám- ci Československého svazu chovatelů drobného  zvířectva  (ČSCHDZ)  základní  organizaci  č.  19  –  Akvaristé  Plzeň-město.  Organizace  byla  vel- mi agilní, každý rok pořádala výstavy, převážně  na plzeňském výstavišti. Měla vlastní prodejnu,  tehdy vedenou jako stálou metodickou výstavu  s  možností  prodeje  přebytků  rybek  svých  čle- nů,  pořádala  přednášky  předních  odborníků.  Na konci 80. let sdružuje více jak 130 akvaristů  z Plzně a okolí. Svojí činnost ukončuje v roce  1991. Novodobá  historie  organizované  akvaristiky  v Plzni začíná v  října 1999 ustavující schůzí nové- ho spolku na bázi občanského sdružení. V ledna  2000 byl Ministerstvem vnitra ČR zaregistrován  Spolek  plzeňských  akvaristů  IRIS.  V  dubnu  té- hož roku na setkání akvaristů v Českých Budě- jovicích byl přijat do Unie akvaristů ČR – AKVA  CZ. V srpnu 2002 – necelých 14 dnů po ničivé  povodni – uskutečnili akvaristé první spolkovou  výstavu.  Byla  jí  založena  tradice    každoročního  pořádání výstav pod názvem AKVARISTA Plzeň.   Není to však jediná jejich aktivita. Dalšími jsou  jarní setkání akvaristů v Plzni spojená se Dnem  cichlidářů a v listopadu pak Plzeňský akvaristický  podzim.  JUDr. Vladimír Protiva – www.iris.plzen.cz Plzeňskou zoo založili akvaristé Čím menší, tím lepší Göttingenská miniprasátka byla vyšlechtěna začátkem II. poloviny minu- lého století univerzitou v německém Göttingenu. Vznikla křížením mezi  minnesotským miniprasetem dovezeným z Hormelova institutu v Austinu  (USA) a vietnamským prasetem získaným z německých zoo. Z tohoto spo- jení vzešlé barevné miniaturní prase prošlo zpětným křížením s užitkovým  německým  plemenem  Landrace.  Takto  vzniklá  populace  kombinuje  typ  a temperament minnesotského miniprasete s plodností vietnamského  pra- sete a bílým fenotypem Landrace. Na rozdíl od barevných jedinců, kteří se  rozšířili mezi hobby chovatele, jsou bílá miniprasátka chována výlučně pro  laboratorní účely s celosvětovou důležitostí. Prasata mají totiž s lidmi podob- nou anatomii, fyziologii, biochemii a patologii. Stejně jako my reagují na léky.  Člověk má podobnou velikost plic a jejich funkční kapacitu, obdobnou fyzio- logii ledvin a slinivky, také máme jednoduchý žaludek, jsme všežravci a naše  kůže je stejně silná i porézní. Využití miniprasátek pro vědecké účely doznalo  za poslední roky významného vzestupu.  Barevná  göttingenská  miniprasátka  jsou  větší  než  jejich  světlí  příbuzní.  Dospělá zvířata měří v kohoutku kolem 38 cm a jejich hmotnost je asi 45 kg.  Ve vrhu je v průměru šest selat, počet vrhů je 2,1 za rok.  Chov miniaturních prasat se v poslední době velmi rozmáhá, do Evropy  přišel tento trend  z USA v 90. letech minulého století. Přestože se prasátka  nabízejí jako ideální domácí zvířata do bytu, musí jejich chov splňovat několik  požadavků. Jsou to zvířata společenská a je vhodné je proto chovat alespoň  ve dvojici. Celoroční pobyt v bytě není úplně ideální, i když je lze naučit vyko- návat potřebu na jednom místě nebo používat kočičí záchod. Vhodnější pro  chov je venkovní výběh, částečně zastíněný a se zateplenou ubikací. Minipra- sátka jsou inteligentní a dokáží být při hledání potravy, vyžadování pozornosti  či hrách velmi činorodé a nějaké zákazy nebo příkazy na ně moc neplatí.   Prasata  jsou  všežravci,  v  potravě  musí  být  proto  zastoupena  živočišná  i rostlinná složka. Krmení musí být vyvážené, ne příliš kalorické. Ještě menší než göttingenská miniprasátka je prasátko vyšlechtěné v USA  a nazvané Royal Dandies. Svojí hmotností do 10 kg a výškou pod 30 cm při- pomíná spíše zvířátka na hraní. Českým „mini“ rekordmanem bylo zcela zdravé a životné prasátko o hmot- nosti pouhých dvou kilogramů.  Jolana Bezděková, (zt) Na počátku letošního roku měla statková prasnička göttingenského pleme- ne poprvé selátka. Hospodářská zvířata ve své většině člověk vyšlechtil jako zdroj potravy. Čím jsou větší, čím více produkce od nich získá, tím lépe. Jsou ale i výjimky. Cílem šlechtění bylo naopak liliputánské plemeno. i s takovými protiklady se na statku Lüftnerka setkáme. Reprezentantem prvé skupiny je na prvém místě domácí skot a na protichůdné straně göttingenské miniprasátko.

1 IRIS Zajímavá výuka Ekologická mateřská škola v Dobřívě na Roky- cansku  má  slůvko  EKO  přímo  v  názvu.  Její  webové  stránky  jsou  pak  důkazem,  že  se  paní  ředitelka  a  dvě  paní  učitelky  snaží  být  s  dětmi  nejen co nejblíže přírodě, ale učí je si ji vážit stej- ně tak, jako sebe navzájem. Jejich heslo „Pamatuj,  že síla není v násilí“ jasně vypovídá o tom, jaké se  zde ctí zásady a vlastnosti. Jitka  Frýaufová  řediteluje  ve  školce  od  roku  1997.  V  ekologické  výchově  mohla  navázat  na  základy, které vytvořila její předchůdkyně. Zásady,  cíle a metodiku zpracovala do ekologicko-výchov- ného programu, který je platný dodnes. Každoroč- ně se samozřejmě vylepšuje a je inspirací k novým  akcím a soutěžím. Součástí Školního vzdělávacího  programu  je  i  samostatný  Ekologický  plán  roz- vržený do jednotlivých měsíců, kdy každý má své  motto a činnosti spojené se zahradou, lesem, lou- kou, potokem, rybníkem a studánkou. Například  heslo února zní Chovej se v přírodě tiše a nená- padně.  Mezi  tématy  lze  najít  pozorování  ptáků  u krmítka, stopy zvěře ve sněhu, návštěvu studán- ky… „Ono je to vlastně strašně prosté,“ rozpovídá  se paní ředitelka. „Žijeme na vesnici obklopené  lesy, poli, loukami. Mateřská škola stojí ve velké  zahradě, hned pod ní teče Padrťský potok, o kou- sek dál je rybník. Pro děti je to naprosto přirozené  prostředí. Jde jen o to je na to upozornit, povídat  si s nimi o tom, probudit v nich zájem o přírodu.  Když jdou domů, míjí řadu stromů. Podívejte se,  kdy se jim začne barvit listí, kdy opadávat, které  nejdříve na jaře raší, jak kvetou, říkáme jim. Děti  ve věku předškoláků jsou nesmírně vnímavé, je  třeba jim jen otevřít oči a motivovat je. Někdy mě  až  překvapí,  jak  jsou  zvídavé,  co  všechno  samy  nebo s pomocí rodičů dokáží k danému tématu  zjistit a shromáždit.“ Stále častěji je slyšet nářek pedagogů na klesají- cí součinnost rodiny se školou. Jak je to v Dobřívě?  Vždyť, jaký výsledek by měla výchova předškoláků  k lásce k přírodě, když by doma viděli a zažívali  lhostejnost, vyvážení odpadků na černé  skládky  a další neekologické jednání? „V  tomto  směru  si  nemůžeme  stěžovat,“  pochválí situaci paní Frýaufová. „Snažíme se, aby  rodiče věděli o aktivitách mateřské školy co nejví- ce. Pořádáme pro ně proto tak zvané hrací středy.  Při nich vidí, co je u nás nového, máme pro ně  připraveny  rodinné  hry,  které  si  mohou  s  dět- mi  zkusit  přímo  ve  škole  a  potom  třeba  doma  zopakovat místo obvyklého dívání se na televizi.  Při akcích typu Den Země je téměř stoprocentní  účast. Tatínkové a maminky nám přijdou pomoct  s pracemi v naší velké školní zahradě, vysadí nové  keře a stromky, prostě udělají, co je třeba. Všech- no samozřejmě zadarmo. Naštěstí u nás to takto  pořád funguje…“ Ještě  z  jedné  skutečnosti  má  paní  ředitelka  radost: „Jsem moc ráda, že na naši ekologickou  výchovu  nyní  navazuje  i  zdejší  základní  škola.  Začali také třídit odpad, lisují kytičky do herbáře.  Je dobře, že naše snažení pokračuje. Jak se for- muje dítě do šesti let je sice velmi důležité a tvoří  pro jeho další vývoj základ, ale málo platné, když  se v tom nepokračuje, snadno to může z něho  v  dalších  letech  nerozvíjeno  a  nepodporováno  vyprchat.“ Samozřejmě není všechno jen ideální. Napří- klad stále více musí u nejmenších dětí dohánět,  co nezískaly od maminky a tatínka. A někdy jsou  to nejzákladnější návyky a postoje.  „Dnes děti netrpí materiální nouzí,“ vysvětluje  Jitka Frýafovou, „ale někdy je u nich poznat, že  na ně nemají rodiče čas, nebo že je příliš vycho- vávají starší sourozenci a televize. S tímto problé- mem  se  poslední  léta  potýkáme  většinou  celé  pololetí. Chybí jim představivost, tak si ji výborně  procvičovaly po celý podzim při dotváření kera- mických skřítků a strašidel různými přírodninami.  Ale i mezilidské vztahy se dají rozvíjet v přírodě  a na příkladu řádu, který v ní existuje. Až začne- me chodit na jaře do přírody na pozorování, ne  všechny děti budou vybaveny lupami. Ať se učí si  je navzájem půjčovat a sdělovat vlastní poznatky  a zážitky. Podobné je to s dalšími pomůckami.  Tímto nenásilným způsobem je učíme nezávidět  si,  nepřetahovat  se  o  věci,  ale  spolupracovat!  Jaký by to mělo smysl, kdyby, pravda, měly hezký  vztah k přírodě, ale mezi nimi vládla nevraživost,  nesnášenlivost, boj. Jedno bez druhého ani ne- jde. S paní učitelkami Radkou Mikulíkovou a Kris- týnou Mrázkovou jsme v tomto směru optimistky  a věříme, že je dokážeme správně nasměrovat  i do budoucích let.“  Ekologické zaměření mateřské školy je všudy- přítomné.  Ve  třídách  nechybějí  akvária,  ukázky  různých  přírodnin  a  jejich  ztvárnění  do  ozdob  a dalších předmětů – ve většině případů práce  samotných  dětí.  Vedle  nádob  na  třídění  odpa- du je pytel na suchý chléb a pečivo. Na podzim  k němu ještě přibudou další na žaludy a kašta- ny.  Část  krmení  je  určena  pro  místní  myslivce  k dokrmování zvěře, část pro záchrannou stanici  živočichů v Rokycanech. Vloni nasbírali dobřívští  předškoláci těchto plodů rovných 10 pytlů! Nepřehlédnutelný je velký polystyrénový glo- bus. „V lednu a únoru si povídáme o životě na  naší  planetě.  O  oceánech  a  mořích,  podnebí  a počasí, stromech a květinách. Je to osm témat  – jedno na týden. A jak si o nich vyprávíme a děti  poznávají  jednotlivá  místa  na  Zeměkouli,  zapi- chujeme si do globusu značky, abychom hezky  názorně viděli, co už jsme se naučili,“ prozrazuje  tajemství polystyrénové koule ředitelka školy. Každý předškolák si vede vlastní knížku o pří- rodě.  Obsahuje  kresby  zvířecích  stop,  obrázky  zážitků  z  přírody,  vylisované  květiny.  Každá  je  jiná  a  originální  podle  svého  tvůrce.  Když  se  přijdou  někdejší  děti  mateřské  školy  pochlubit  svým bývalým paním učitelkám vysvědčením ze  základky a přinesou s ním rovněž  knížku o pří- rodě se slovy, že v ní pokračují, mají vždy velikou  radost. Vidí, že semínko zájmu úspěšně zasely,  přijalo se a zdárně se vyvíjí.    František Hykeš Pamatuj, že síla není v násilí! Violka vonná (Viola odorata L.) Letos se v našem volném cyklu představujícím zajímavé, neobvyklé, pozoruhodné rostliny zaměříme na zvláštnosti spojené s jejich rozmnožo- váním. a poněvadž je kolem nás jaro, začněme pro toto období typickou květinkou – violkou vonnou. Možná ani netušíte, jak je to s jejími květy… Violka vonná, lidově fialka, je jednou z asi 400 druhů violek. Je to vytrvalá, 10 až 15 cm vysoká bylina, která vyhání z krátkého a poměrně tlustého oddenku  10 - 20 cm dlouhé,  plazivé, často kořenující výhonky, na nichž se druhým rokem  objevují květy. Tmavě zelené listy tvoří přízemní růžici. Květy vyrůstají na  poměrně dlouhých stopkách, tak akorát do malé vázičky. Korunní plátky jsou zbarveny tmavě fialově s načervenalým odstínem, naspodu bělavě, občas celé  bílé nebo v kombinaci obou barev. Pokud si jaro pospíšilo, byly vždy milou kytičkou z přírody k Mezinárodnímu dni žen (8. března), bylo-li lenivější, stávaly  se malým dárkem pro učitele k jejich svátku, ke Dni učitelů 28. března. Po opylení, které obstarává hmyz, hlavně včely, se semeník mění  v kulovitou, krátce  a hustě chlupatou tobolku. Jakkoli by se mohla violka vonná spolehnout při svém šíření na oddenky, jejich pomocí vytváří v humóz- ních křovinách a smíšených lesích celé koberce, jistí se i semeny. Dokonce dvakrát – a v tom je její zvláštnost.  Violka vonná totiž kvete dvojími květy. Ty druhé, letní, jste zřejmě ani nepostřehli. Nejsou barevné, nevoní,  jsou zcela nenápadné. Nerozevírají se a opyluji se vlastním pylem. Odborně se nazývají květy kleistogamické   (podle řeckého kleistos = zavřený a gamos = snoubení). A tak má tato naše nejznámější volně rostoucí violka  jistotu, že pokud její vonící květy zůstanou pro nepříznivé jarní počasí neopylené, o reprodukci se postarají  ty letní. Semínka obsahují masitý přívěsek a to je další výhoda. Ten chutná mravencům, kteří se tak postarají  o jejich roznášku po okolí.  Violka vonná pravděpodobně pochází z jižní Evropy, ale v současnosti je zcela zdomácnělá v Evropě na  severu po jižní Skandinávii, na východě až po střed evropského Ruska, dále v severní Africe, v Malé Asii a na  Kavkaze.                (kola), foto repro List z herbár�e

IRIS 1 Expedice za poznáním Do Ománu, sultanátu na jihovýchodě arab- ského poloostrova, zvou cestovní kance- láře na krásné pláže podél Ománského záli- vu a arabského moře s luxusními hotely pod horami s panoramatem vápencových hře- benů a skal. Mořské pobřeží je dlouhé přes 2 000 km. Země nabízí i historické památky – hrady a tvrze a ráda se chlubí i svým hlav- ním městem Musatem. V něm bydlí celá čtvr- tina z celkového počtu přibližně 3 312 000 obyvatel. Při rozloze 212 475 km2 tak žije v Ománu na kilometru čtverečním přibližně desetkrát méně lidí než u nás. Tu volnost jim ale není třeba až tak závidět. naprostou vět- šinu území pokrývají pouště s polopouštěmi a pusté hory. Do Ománu se však lze vypravit i za horskou  a  pouštní  květenou.  Je  si  však  třeba  vybrat  ten  správný  čas.  Tím  je  zima,  měsíce  leden  a  únor.  Období  poměrně  vydatných  dešťů,  kte- ré během několika dnů naplní koryta po zbytek  roku vyschlých bystřin, potoků a řek. Vádí – těch- to, možno říci dočasných toků – je zde hodně,  podrobná mapa se jimi jen modrá. Stálou řeku  tady však nepotkáš ani jednu! Jejich údolí, vymle- té tůně a jezera, a také severní úpatí hor, to jsou  místa, jež se v uvedené době nejdříve zazelanají  a brzy nato i rozkvetou.  Na čtrnáct dnů, maximál- ně tři týdny. Bůhvíjakou druhovou pestrost by bylo  bláhové očekávat, ale zážitek to určitě je. Zaruče- ně nepřehlédnutelné jsou akácie, stejně tak jako  keříky gafasu se žlutými květy. Kořeny stromu se  jménem ghaf prý sahají až do hloubky 80 m a sají  tak  vodu  z  jejích  hlubokých  podzemních  zdro- jů. Boj o vodu  tu zuří po celé jaro, léto, podzim  i počátek zimy. Při ročním srážkovém úhrnu 100  až 125 mm tomu nemůže být jinak. Jen pro srov- nání: na nejsušším místě ČR – na Žatecku spadne  za rok 410 mm vody. Většina rostlin je přirozeně maximálně přizpů- sobena prostředí. Dužnaté stonky jako rezervoár  vody, malé nebo chybějící listy, neboť z nich je  výpar vody největší, účinná ochrana trny proti spá- sání. Jediný druh nepřipomíná ani vzdáleně něk- terou z našich rostlin. Až najednou. Noha couvne  před kobercem drobných modře kvetoucích kyti- ček. Ano, je to drchnička. U nás obyčejný plevel,  kterého  si  i  přes  výrazně  červené  kvítky  nikdo  nevšimne.  Zde  si  vybral  barvu  modrou,  což  je  spojeno s častým vápencovým podložím. Ostat- ně v teplých oblastech, zejména Moravy, se lze  s modře kvetoucí drchničkou setkat i u nás.       Na zavlažovaných místech a v oázách rostou  především datlové, ale také banánové, méně  již kokosové palmy, papaye a citrusovníky. Palma  datlová je hlavní plodinou země, typickým a kul- tovním  stromem  je  však  kadidlovník,  botanicky  Boswelia sacra. Roste na jihu Ománu a již v dáv- né historii byla jeho pryskyřice – základ kadidla  – významným vývozním artiklem. Když  jsem  procházel  mezinárodním  tržištěm  v  Global  willage  na  okraji  Dubaje,  marně  jsem  přemýšlel,  jaké  zboží  obsahují  velké  žoky  plné  světlé krystalické hmoty. Poněvadž patřím ke star- ší generaci, zprvu mě napadlo, že je to u nás již  dávno zapomenutá cukrovinka cukrkandl. Ale  nikoho  z  kolemjdoucích  ani  nenapadlo  ochutnat, jak je zde běžným zvykem. Že by to byla  nějak upravená mořská sůl? Ale k čemu? Teď už  vím. Bylo to kadidlo, základ éterické a posvátné  vůně všech chrámů. A když jsme si odskočili do sousedních Spoje- ných arabských emirátů, přidejme jednu pro nás  Evropany naprosto neuvěřitelnou skutečnost: Pře- stože Omán sousedí se třemi zeměmi (Saudská  Arábie, Jemen a Emiráty), je po silnici přístupný  jen z jediné z nich – právě z Emirátů. Ve zbývají- cích dvou jsou pohraniční oblasti prakticky neo- bydlené a tak chybějí i komunikace. Ve spojení  se Spojenými arabskými emiráty lze uvést i jednu  zajímavost: Sousedí nejen s „velkým“ Ománem,  ale  i  se  dvěma  jeho  zcela  izolovanými  malými  územími na jejich východním pobřeží. Příjezd  od  horské  vesnice  Hatta  je  opravdu  impozantní.  Dálnice  vede  údolím  jedné  z  vádí,  vpravo, vlevo i na horizontu se vypínají skaliska  mohutného  horského  hřebene  Ahder  (Al-Hajar,  Achdar) s nejvyšší horou Džabal Achdar (Džabal  Sám)  čnící  do  nadmořské  výšky  3  018  metrů.  Pohled o to impozantnější, že okolní krajina je jen  pár metrů nad mořem.  Bohatství  dávají  Ománu  četná  naleziště  ropy,  zlata a stříbra. Přesto, že je absolutní monar- chií, rozhodně není žádnou zaostalou zemí třetí- ho světa. A to platí i co do pozornosti věnované  ekologii,  životnímu  prostředí  a  ochraně  přírody.  Existuje zde několik přírodních rezervací, všechny  byly zřízeny na ochranu fauny. Největší pozornost  je věnována přímorožci arabskému. V roce 1972  byli v Ománu zastřeleni poslední jedinci. Naštěs- tí  několik  zvířat  žilo  v  amerických  zoo,  takže  se  mohlo o deset let později vrátit desetičlenné stá- do z chovu v lidské péči zpět do volné přírody.  Této menší antilopě stačí na žízeň jen noční rosa.  Pouze matky s mláďaty potřebují vody více, vyhle- dávají ji v oázách nebo v dužnatých rostlinách. Za  jejich zdrojem dokáží putovat noční pouští i stov- ku kilometrů. Rostliny  chrání  různé  typy  přírodních  parků.  Jeden z nich je i v hlavním městě. Procházka  jím je nezapomenutelnou exkurzí do mangrovo- vého lesa.  Musat  je  jednou  z  nejkrásnějších  metropolí  Arabského poloostrova. Sice bez okázalých mra- kodrapů, ale jinak se vším, co k modernímu měs- tu a letovisku patří. Ulice rozhodně nejsou fádní  a nudné. Naopak plné zeleně a květin. S nejob- líbenější letničku petúnií a lianou bougainvilleou  se zde setkáte doslova na každém kroku. Ač obě  původem z jižní Ameriky, nebrání se ani zdejšímu  klima. Ostatně petúnie se pěstuje i u nás a bou- gainvillea  si  k  nám  přes  svoji  teplomilnost  razí  cestu také. Další důkaz o tom, že svět globalizují  nejen lidé, ale i rostliny. I když za jejich transfery  z jednoho kontinentu na druhý stojí samozřejmě  také člověk. Úzkou  horskou  cestu  zcela  zaplnilo  stádo  velbloudů.  Nikam  nespěcháme,  takže  nám  vůbec nevadí. Snad nás dovedou k farmě a já se  konečně  dozvím,  kde  berou  zdejší  pastevci  pro  svá zvířata seno. Několik mužů u dvou staveních  je zpočátku ostražitých, ale nakonec se pustí do  hovoru. Otázka se dostává k adresátům přes něko- lik úst tak, jakou řeč kdo z našeho auta umí. Stejně  krkolomná je i cesta odpovědi.  Ale hlavně, že se  všichni bavíme o tomtéž. Důkazem je pozvání do  velkého  plechového  přístřešku  plného  kulatých  balíků  sena.  Nádherně  voní,  je  kvalitní,  chválím  pastevcům jeho zásobu. Ale kde ho berete, když  je  všude  kolem  poušť?,  trvám  na  svém  dotazu.  Znovu putuje od jedněch úst ke druhým. Podle  výrazu ve tvářích asi nějaký komunikační zádrhel.  Vtom  jeden  z  pastevců  ukáže  za  sebe  směrem  k velkému nákladnímu autu. A jako tamtamy ke  mně doletí i slovní odpověď. Vozíme si ho tímhle  náklaďakem. S tímto vysvětlením se s námi rychle  loučí. Z jejich výrazů plyne, že už nám věnovali  dost času, je před nimi plno práce a my máme  volnou cestou k další jízdě vpřed. Má otázka, kde  se v zemi, již pokrývá z 90 procent poušť, bere  kvalitní seno, je dále nezodpovězená. Ostatně pro  Evropana je v  arabském světě nezodpovězených  otázek  daleko více. Foto Hana Hykešová Do pouště a skal za květy Josef Hart Vádí Za horami už je Omán Bougainvillea

1 IRIS Jak získat časopis IrIs Časopis si je možno předplatit formou úhrady poštovného. Poplatek za poslání čtyř čísel činí 60Kč. Částku lze uhradit poštovní poukázkou, kde nezapomeňte uvést účel platby – PŘEDPLATNÉ IRIS, nebo bankovním převodem. V tomto případě je třeba sdělit jméno a adresu objednavatele. Na poštovní poukázce musí být vždy uvedena adresa: ZOO a BZ Pod Vinicemi 9, 301 16 Plzeň. Časopis lze získat též v jeho distribučních místech. V Plzni na adrese vydavatele, v Akva-tera na Palackého tř. 5 a dále na radnici, v městském informačním centru na nám. Republiky, na krajském úřadu Plzeň- ského kraje, v Národním institutu pro další vzdělávání v Čermákově ul. 18 a ve Studijní a vědecké knihovně PK. V Karlových Varech v Národním institutu pro další vzělávání v Západní 15, v Pedagogickém a vzdělávacím centru Karlovarského kraje ve Varšavské 13 a ve Stanici mladých přírodovědců ve Staré Roli. V Chebu v Domě dětí a mlá- deže Sova. Časopis lze získat i ve většině střediskových knihovnen v Plzeňském a Karlovarském kraji. Do základních a mateřských škol v Plzeňském a Karlovarském kraji je IRIS distribuován prostřednictvím obcí s rozšíření působností. (red) Malujeme lidoopy! Zoologická a botanická zahrada města Plzně společně s 1. českoslo- venskou galerií dětského výtvarného projevu v Plzni vyhlašují v souvis- losti s letošní evropskou kampaní na ochranu lidoopů soutěž MaLU- JEME LiDOOPY! Zapojit  se  do  ní  mohou  všechny  děti,  které  rády  kreslí,  malují  a modelují a vědí jak vypadá šimpanz, gorila, orangutan, bonobo nebo  gibon. Jejich práce může zobrazovat setkání s některým z těchto zví- řat v zoo, ve filmu, v dobrodružné knize… Nejzdařilejší výtvory budou  vystaveny v I. pololetí příštího roku v plzeňské 1. československé galerii  dětského  výtvarného  projevu.  Soutěž  je  rozdělena  do  kategorií:  děti  předškolního věku – I. stupeň základních škol – II. stupeň základních  škol – osmiletá gymnázia – družiny mládeže – speciální školy a dětské  domovy – základní umělecké školy. Podrobnější podmínky na www.zooplzen.cz  nebo www.iris.snadno.eu Termín  pro  odeslání  soutěžních  prací prosinec 2011.  Do  té  doby  malujte, kreslete, modelujte, poznávejte svět lidoopů!  Co je to za zvíře? V  loňském  roce  otevřela  Zoologická  a  botanická  zahrada  veřejností  dlouho očekávané nové africké a asijské expozice. My si vás ve čtyřech  testech naší nové soutěže vyzkoušíme, s jakými hlavními zvířaty se zde  můžete setkat. - krk má jen sedm obratlů jako lidský - žije v jediném druhu - je mimochodník - dokáže rozbít kopnutím lebku lvovi - má unikátní krevní systém - dřímat umí i ve stoje - přes 50 procent mláďat uhyne na TŘi VÝHERCE ČEKaJÍ nOVÁ DÁRKOVÁ KniHa O PLZEŇSKÉ ZOOLOGiCKÉ a BOTaniCKÉ ZaHRaDĚ a UPOMÍnKOVÉ PŘEDMĚTY! Jméno zvířete zašlete na adresu ZOO a BZ města Plzně Pod Vinicemi 9,  301 16 Plzeň nebo elektronicky na hykes@plzen.eu. Věříme, že nám přijde opět množství správných odpovědí – stejně jako  tomu bylo pravidelně v loňském roce. Čtvrtletník IRIS – ročník IX • Vydavatel: Zoologická a botanická zahrada města Plzně ve spolupráci se Sdružením IRIS • Vedoucí redaktor: Ing. František Hykeš • DTP: NAVA DTP, spol. s r. o., Plzeň • Tisk: NAVATISK, s. r. o., Plzeň • Náklad: 25 000 výtisků • NEPRODEJNÉ • Fotografie bez jména autora jsou z produkce fotografa ZOO a BZ Jaroslava Vogeltanze • Vyšlo v březnu 2011. MK ČR E 14293 Souteˇže Zajímavost ZOOTRHY PLZEŇ V ROCE 2011 v Kulturním domě Peklo v Pobřežní ulici se konají: 9. 4., 21. 5., 4. 6., 10. 9., 15. 10., 19. 11., 17. 12. Prodej, nákup a výměna terarijních živočichů, exotických rostlin, krmiv, chovatelských potřeb a literatury. Jejich přejímka od 8 do 9 hod. Cena stolu 100Kč. Rezervace: 777 578 676. Návštěvnický servis ZOOLOGICKÁ A BOTANICKÁ ZAHRADA MĚSTA PLZNĚ otevřena denně duben až říjen od 8 do 19 hod. (pokladny do 18 hod.) listopad až březen od 9 do 17 hod. Vstupné: dospělí 120Kč, zlevněné 90Kč Psi do ZOO a BZ přístup nemají! AKVA-TERA Palackého tř. č. 5 Denně od 10 do 19 hod., vstupné: dospělí 40Kč, zlevněné 20Kč. Poslední vstup v 18,30 hod. Pro opakované návštěvy ZOO a BZ i AKVA-TERA využijte výhodných permanentek! Zoologická a botanická zahrada města Plzeň Pod Vinicemi 9, 301 16 Plzeň tel.: 378 038 325, fax: 378 038 302 http://www.zooplzen.cz e–mail: zoo@plzen.eu Aktuální kulturní akce také na: www.iris.snadno.eu Autorka snímků Ing. Vlasta Ratislavová se domnívala, že fotografuje  právě líhnoucí se slunéčka sedmitečná. Ty ale mají složitější vývojový  cyklus. Na jeho začátku je sice také vajíčko,ale dospělec je až třetí vývo- jovou fází. Vysvětlení našeho spolupracovníka – odborníka na bezob- ratlé Ivo Těťála ze Západočeského muzea v Plzni bylo jednoznačné:  „Je to jasné, žádná slunéčka. Trochu se jim to sice opravdu podobá  (barvou a těmi skvrnkami), ale s brouky to nemá nic společného. Jsou  to ploštice. Na prvním snímku jsou jejich vajíčka, na druhém čerstvě  vylíhlé nymfy. Vajíčka jsou na nich bílá, protože už jsou to vlastně jen  slupky (prázdné obaly) po vylíhnutí nových jedinců.“           (rd)

www.dinopark.cz DinoPark čeká v letošním roce devátá sezóna. Ano, již tak dlouho podnikají odvážní návštěvníci unikátní výpravy do druhohor- ních časů. Za tuto dobu jich bylo již zhruba 1,5 miliónu a každou sezónu přibývají! DinoPark se stal již neodmyslitelnou částí plzeňské ZOO a cílem výletů mnoha návštěvníků i z velkých dálek. Nejnápadnější změnou v letošní sezóně bude obměna zhruba čtvrtiny všech přírodních dekorací. Zaměříme se na život v druhohorách, a tak se součástí naučné stezky stanou nové rostliny, nové přírodní scenérie i nové modely. Nejnápadnějším přírůstkem plzeňského DinoParku letos bude Stegosaurus. A nebude sám. Přijďte se seznámit s malým stádem tohoto nádherného 8 m dlouhého a 3 m vysokého druhohorního býložravce, kterého pozná jistě každý podle jeho charakteristických štítů. Přijďte a objevujte ztracený svět! DinoPark v plzeňské zoo je unikátní výpravou do druhohor, kterou můžete zažít uprostřed Plzně.