Časopis IRIS 11/3

3/11 Po šesti letech se opět narodila mláďata tygra ussurijského Hlavní sponzor ročníku 2011 Ročník 9 / číslo 3 • lÉTo / PoDZIM 2011 • nePRoDejnÉ čTVRTleTníkoZooloGICkÉABoTAnICkÉZAHRADĚMĚsTAPlZnĚ,PŘíRoDĚAekoloGII ZooloGICkÁABoTAnICkÁZAHRADAMĚsTAPlZnĚ... nejnAVšTĚVoVAnĚjší TuRIsTICký Cíl V PlZeňskÉM kRAjI oD Roku 2003 Ministerstvo životního prostředí Vydává:

IRIS  Kaleidoskop Prosíme, nezabíjejte zvířata Cukrová vata pohřbila chovného samečka tamarína Počátkem července uhynul v plzeňské zoo chovný sameček drápkaté opičky tamarína pinčího. Jednou z příčin jeho smrti bylo překrmení cukrovou vatou. Návštěvníci ho vylákali mimo výběh a ve vatě doslova obalili. Nebyly a nejsou ale zdaleka jedinými neukázněnými návštěvní- ky – „krmiči“. Ošetřovatelé nalézají prakticky denně v mnoha výbězích, voliérách a expozicích zejména bonbóny a hranolky. O prázdninách byl zaznamenán otřesný případ, kdy návštěvník krmil pštrosa cigaretovými nedopalky. Na napomenutí reagoval slovy „Vy nevidíte, jak mu chutna- jí?“ Je s podivem, že v době internetu, encyklopedií a všech vzdělávacích možností stále značné množství návštěvníků zoo nechápe, že zvířata mají zcela jiné stravovací návyky než lidé. Obsahem i objemem se náš jídelníček výrazně liší. Krmné dávky v zoologických zahradách jsou vy- vážené a jsou výsledkem dlouholetých zkušeností. Každé sousto navíc může mít pro zvířata doslova katastrofální následky. Ať obezita, nechu- tenství, zácpy, průjmy, koliky – mohou končit až smrtí! Samička tamarína pinčího bude muset nyní počkat až oba vrhy je- jích mláďat odrostou a odcestují. Jejich odchov bude o to obtížnější, že u těchto opiček mají vrozenou péči o mladé otcové. Poté budou pracovníci zoo shánět nového samečka. (mv) Dvaadevadesátiletý cestovatel Zikmund je plný životního elánu Jeho věrnými kamarády jsou kosa, hrábě, krum- páč, lopata a vidle Československo s necelými 15 miliony obyvateli mělo hned čtyři velké osobnosti, jež se zasloužily o poznání Afriky a kus tohoto kontinentu přenesly v různé podobě i do malé země uprostřed Evropy. Na prvém místě to byl velký cestovatel a badatel druhé poloviny 19. století Dr. Emil Holub. Čtyřicátá a šedesátá léta minulého století zůstanou navždy spojena s cestovatelskými legendami Ing. Jiřím Hanzelkou a Ing. Mirosla- vem Zikmundem. Safari a řadu afrických zvířat pro nás zase objevil Ing. Josef Vágner. A právě Miroslav Zikmund, rodilý Plzeňan dnes žijící ve Zlíně, byl v červnu milou a váženou návštěvou v plzeňské zoologické a botanické zahradě. Dvaadevadesátiletý muž je stále veřejně činný, pracuje pro zlínské muze- um a píše knihy. A jeho recept na vitalitu? „Předpoklady dlouhého věku jsem zřejmě zdě- dil po otci. Dožil se jedenadevadesáti! Cesty po Africe a Jižní Americe mě vyzbrojily takovou životní energií, že z ní čerpám dosud. A třetím životabu- dičem je moje téměř hektarová zahrada. Zrovna nedávno jsem v ní odvozil sto padesát koleček zeminy. Když už se mi nechce psát, mám pětici věr- ných kamarádů: kosu, hrábě, krumpáč, lopatu a vidle.“ Při míjení sochy Pygmejů si vybavil jednu z mnohých afrických příhod. S kolegou Hanzelkou ji zažili v tehdejším Belgickém Kongu. „Setkání s tě- mito domorodci byla nezapomenutelná. Dali jsme jim jako dárek sůl, která tu byla vzácná, a také tabák a cigarety. Z dárků měli velkou radost. Ale jaké bylo naše překvapení, když tabák, i z cigaret, smísili se solí a tuhle směs s obrovskou rozkoší jedli…“ Ne všechny historky však byly úsměvné: „Chtěli jsme vyfotografovat hro- chy koupající se v jezeře. Jeden z nich se však za Jirkou rozběhl. Naštěstí náš průvodce – belgický náčelník rezervace – duchapřítomně roztáhl proti zvířeti ruce a začal na něj řvát. Zabralo to. Hroch se otočil a vrátil se do vody. Bylo to pro nás velké ponaučení i pro příště. Ten náčelník nám řekl: Kdyby se vám ještě něco podobného stalo, nesmíte nikdy utíkat. Zvíře vás stejně dohoní. Je třeba mu ukázat sílu a zaútočit,“ vzpomněl si slavný cestovatel mezi afric- kými zvířaty v plzeňské zoologické zahradě na zkušenost starou víc než půl století. (zh) Autorem všech fotografií bez uvedení jména je Jaroslav Vogeltanz. Ve společnosti slůněte a outloně Jako první z velkých zvířat v afrických a asijských expozicích plzeňské zoolo- gické a botanické zahrady, otevřených loni na počátku hlavní návštěvnické sezóny, se podařilo chovatelům rozmnožit prase savanové (IRIS 2/2011). Shodou okolností právě ono bylo prvním druhem, který byl pro tento nový areál na jaře 2010 dovezen. Křtiny a představení mláďat - dvou samečků a dvou samiček – se usku- tečnily v polovině května. Kmotry a hosty malé slavnosti se stali zástupci škol a organizací, které se podílely projektovým stanovištěm nebo diva- dlem na chřástalím MAY DAY 1. května. Jména dostala nejen selátka, ale i dosud anonymní rodiče. Představitelé ZŠ a MŠ Město Touškov zvolili jmé- no Puclík, ZŠ a MŠ Spálené Poříčí se rozhodli pro Spaldu, ZŠ a MŠ Zbiroh se líbila Mayda a delegace ze ZŠ Husinec-Řež u Prahy byla originální Řěžinkou. Rodiče se díky hostům z 26. ZŠ v Plzni a základní organizace Českého svazu ochránců přírody ve Spáleném Poříčí jmenují Růženka a Eda. Unie českých a slovenských zoo vyhlásila na jaro na facebooku soutěž Babyzoom. V souboji o miss sympatie, mládě jara, se reprezentant plzeň- ské zoo, selátko Mayda, umístilo ve veliké konkurenci na krásném III. místě. Zlaté bylo ostravské slůně a stříbrná dvojčata poloopice outloně z děčínské zoo. (vm) S titulem skokan roku Uprostřed prázdnin vydala agentura CzechTourism opět pořadí turistic- kých cílů ČR podle návštěvnosti za rok 2010. Díky 460,8 tisícům návštěvníků a historickému umístění na 2. místě mezi českými zoo se stala Zoologická a botanická zahrada města Plz- ně v této kategorii skokanem roku. Mezi všemi turistickými cíly ČR se loni poprvé umístila ve vítězné desítce – získala 8. místo. Spolu s ní jsou zde další čtyři zoologické zahrady, přičemž pražská zoo obhájila s 1 185 300 návštěvníky pozici nejnavštěvovanějšího turistického cíle v ČR. Ani na dalších dvou příčkách se nezměnilo pořadí. Na druhém místě skončil těsně Pražský hrad s 1,12 miliónu návštěvníků, na třetím pak Aquapalace Praha, kam se loni vypravilo zhruba 805 000 lidí. Díky letošnímu počasí očekává mnoho turistických cílů a památek vysokou návštěvnost blížící se k rekordům. Plzeňskou zoologickou a botanickou zahradu si prohlédlo do konce srpna 368 286 lidí, loni to bylo 368 223 osob. (vo) I cesta může být cíl Fotografie silnic, dálnic, železnic, ale také úzkých cestiček, pěšinek či jen stop ve sněhu, tak ty všechny přišly do fotosoutěže na téma Cesty kraji- nou aneb i cesta může být cíl. Třetí ročník soutěže pro fotoamatéry z Plzeňského kraje vyhlásil odbor životního prostředí Krajského úřadu Plzeňského kraje pod záštitou radního Plzeňského kraje pro životní prostředí a zemědělství Ing. Petra Smutného. Jeden autor mohl zaslat do soutěže dva snímky. Celkem se sešlo 176 foto- grafií od 99 fotografů a odborná porota v čele s Jaroslavem Vogeltanzem, fotografem Zoologické a botanické zahrady města Plzně, měla opravdu těžký úkol. Jako první se umístil snímek Nedělním ránem od Karla Beneše, druhé místo obsadila fotografie Studánky Novohradska od Jaroslava Jakla a jako třetí skončil snímek Golden State in Fall 001 od Michaely Coon. Výstavu je možné navštívit a nejhezčí fotografie si prohlédnout v budově Krajského úřadu Plzeňského kraje do konce října. Zájem o soutěž ukázal, že obyvatelé Plzeňského kraje jsou dobrými a nápaditými fotografy. (lj) Studánky Novohradska

 IRIS Kaleidoskop CITÁT TOHOTO ČÍSLA: Kozel je nebezpečný zepředu, kůň ze- zadu a hlupák ze všech stran. Židovské přísloví Za zvířaty zadními vrátky Několik ošetřovatelů plzeňské zoo přišlo loni na podzim se zajímavým nápadem – stát se průvodci návštěvníků po „svých“ expozicích. Zájem- cům vyprávěli, jaké mají jejich svěřenci nároky na „byt a stravu“, kdo je zmlsaný či něčím zajímavý. Akce byla vymyšlena pro zimní období a její účastníci nahlédli „zadními vrátky“ k savcům žijícím v pavilonu Tajemný svět africké noci, k některým opicím a dále do expozic věnova- ných Madagaskaru a Austrálii. Největší zájem vzbudili v únoru primáti. Celkem novinka oslovila asi stovku příznivců zahrady – někteří z nich přišli na všechna tři setkání. O tento nový typ komentované prohlídky se zasloužili chovatelé Alena Faflíková, Helena Dbalá, Miroslava Palacká a Richard Viduna. Letošní první Za zvířaty zadními vrátky se uskuteční 3. listopadu od 16,30 hod. Zájemce zavede do pavilonu Tajemný svět africké noci. Po- čet osob je limitován a je třeba se předem objednat na emailu vobru- ba@plzen.eu nebo SMS na 724 177 419. Vstupné je klasické „zimní“. Následující exkurze: 8. prosince – primáti v Tropickém pavilonu (výji- mečně již od 15,30 hod.); 12. ledna – terária, začátek v 16,30 hod. (mv) Výr s ortézou Velmi zajímavou a ne častou terapií v záchranné stanici živočichů v Plzni byla léčba mladého výra velkého. Mládě viditelně napadalo na levou nohu, co krok, to nářek a muselo se opírat o zatím nevypeřená křídla. RTG snímek odhalil prasklou patní kost. Operace byla nereálná, naproti tomu jako ideální se jevila ortéza. Postaral se o ni profesionální protetik Tomáš Tykal. Nebyla to jeho první spolupráce se záchrannou stanicí. Fixace poraněné paty ovšem nebyl nijak lehký úkol, neboť výr nechtěl spolupracovat a na rozdíl od lidského pacienta neřekne, zda mu ortéza vyhovuje a sedí. V následujících týdnech si pták ortézu zase snažil sundat a ošetřovatelé ještě pracněji vymýšleli, jak ho udržet v kli- du a s ortézou na noze. K tomu všemu začaly komplikace s přijímáním potravy a bylo nutno podstoupit další veterinární vyšetření. Nakonec ale vše dobře dopadlo a zdravotní stav ptáka se natolik zlepšil, že bylo reálné jeho vypuštění zpět do přírody. (um) Amberská čtyřtvárnost Pod tímto poněkud neobvyklým názvem se na sklonku léta představila v plzeňské Galerii Jiřího Trnky čtveřice výtvarníků z německého Amberku. Jedním z vystavujících byl i šestatřicetiletý umělec širokého spektra zá- jmů Harald Bäumler „Arboreus“. Jeho socha mnohonásobně zvětšeného útočícího mravence zdobí od roku 2009 asijskou zahradu v Zoologické a botanické zahradě města Plzně. Jeho velkým přáním je pro stejnou lo- kalitu vytvořit ještě obří bronzovou sochu rostliny vyrůstající z rozpraska- ného betonu. S malým pracovním modelem se měli možnost seznámit i návštěvníci výstavy. „Myšlenku už dlouho nosím v hlavě,“ prozrazuje dokonalou češtinou autor. „Rostlina, obrovský klas prosa, deroucí se přes všechny překážky z půdy je pro mne velkým symbolem síly a nezničitel- nosti přírody. Symbolika může mít i další rozměr: může být vyjádřením česko-bavorských vztahů. Jejich nositelé museli často prorážet bariéry politické demagogie, nepřátelství, nepochopení, odcizení, ale posled- ních dvacet let se obnovují, sílí a upevňují. A to je dobře. Vždyť jsme sousedé,“ uzavírá umělec. (fh) Sbíráme hliník: Poprvé více než jedna tuna! Začal nový školní rok a s ním se v řadě škol na Plzeňsku znovu pustili do sběru potravinářských hliníkových obalů (víček od jogurtů, fólií z čokolád a tavených sýrů, krabiček od paštik, nápojových plechovek) organizované- ho každoročně časopisem IRIS na počest Dne Země. A kolik se letos této cenné druhotné suroviny podařilo shromáždit? Bylo to více než loni, byla jí více než jedna tuna, celkový výsledek se rovnal 1 100 kg. Nejvíce se o něj se 663 kg opět – jako ve všech předešlých ročnících – zasloužili žáci, rodiče a učitelé z MŠ a ZŠ Město Touškov. Nejúspěšnější pátá třída přispěla téměř polovinou množství – přesně 297 kg. Rovněž pravidelní sběrači ze ZŠ Dolní Bělá, také ze severního Plzeňska, zachránili 196 kg odpadového hliníku, průměr na žáka činil 1,3 kg. Zmínku si určitě zaslouží také 91. MŠ z Plzně, jejíž zástupci přinesli loni na hliníkový happening ke Kalikovskému mlýnu 15 kg sběru a letos již 56 kg. Sbírali samozřejmě i rodiny a jednotlivci; například čtyřčlenná rodina Hlinkova z Plzně dokázala za rok shromáždit 3,5 kg obalového hliníku, Ka- rel Vlachovský přinesl množství dvojnásobné. A jak se činili v dalších městech, která byla pro plzeňské vyhlašovatele inspirací a vzorem? Domažlice 846 kg, Horšovský Týn 201 kg. Všem, kteří se zasloužili o opakované prvenství Plzně a více než tunu od- padového hliníku, který neskončil na skládkách, posílají organizátoři velké poděkování! (red) Děti z Dolní Bělé zahájily nový ročník sběru hliníku tradičně návštěvou zoo. Přinesly strom hliníkovník dolnobělský. Foto Bohumil Mášek

IRIS  Kaleidoskop Vyznání Prázdninové putování za kraflonem stěhovavým Tradiční příměstský letní tábor Deset dnů s kamarády ze zoo byl i v letošním roce úzce spjat s pří- rodou, jejím poznáváním a ochra- nou.Hlavnípostavoucelotáborové hry zaměřené na různé zajímavé a naučné úkoly byl smyšlený živo- čich kraflon stěhovavý. Děti se na počátku tábora rozdělily do výzkumných týmů, jejichž zadáním bylo získávat co nejpřesnější popis tohoto druhu zvířete. Soutěživost oddílů byla po celý čas tábora veliká, všichni chtěli zvítězit a odchytit kraflona jako první. Ale nebylo to jedno- duché. Živočich se stěhoval z mís- ta na místo a expedice tak musely cestovat po celém světě a překonávat různé překážky. Expediční týmy si přitom vyzkoušely stopování zvířat, chy- tání pašeráků, hledání pyramid, pátrání po stopách Xapatanu, hraní skal- ního golfu, sumo a samurajské turnaje, výtvarnou dílnu a mnoho dalších aktivit. Všichni také navštívili Zoologickou a botanickou zahradu města Plzně, kde se dozvěděli zajímavosti o zvířatech z celého světa. Poslední den tábora, po výpravě za kraflonem a jeho symbolickém předání zoo- logické zahradě, se uskutečnilo společné kulturní vystoupení jednotlivých oddílů pro rodiče. Závěrečný slib dětí, že se příští rok zase všichni setká- me, svědčí o tom, že se jim na táboře líbilo. (rv) Foto Jan Sedlák Akva–tera Letošní odchov krokodýlů čelnatých (Osteo- laemus tetraspis) udělal teraristům ze sa- mostatné expozice Akva-tera na Palckého tř. velkou radost. Ač se zde tento plaz úspěšně rozmnožuje, loni si dal přestávku. Letošní mlá- ďata jsou v pořadí devátá od nejstarší krokodýlí samičky, chované zde od února 1974. Až do roku 1991 byla vedena v evidenci zoo jako sa- mec. Po přeurčení pohlaví byla v únoru 1993 spojena se samcem. Ten však začátkem roku 1997 uhynul. Díky spolupráci s pražskou zoo, byl ale během dvou dnů nahrazen novým. Vzhledem k jeho mládí – narodil se v roce 1990 – nebyl ještě dostatečně vyspělý a v odchovech krokodýlů čelnatých v plzeňské zoo nasta- lo několikaleté čekání. Zlomový pro násle- dující desetiletí byl rok 2001, kdy se vylíhlo prvních osm mláďat no- vého páru. V následujících letech se odchovy pravidelně opakovaly (kromě let 2007 a 2010) až k zatím poslednímu letošnímu. Celkem už ošetřovatelé v Akva-teře odchovali 74 kroko- dýlích mláďat. Počtem snůšek i odchovaných krokodýlků jde o nejúspěšnější pár jakých- koliv krokodýlů všech dob v českých zoo! V polovině dubna začala být samička ner- vóznější. V tomto období se sameček poněkud stáhnul a „vyklidil“ prostor. Průběžné hrabání naznačovalo, že kladení se nezadržitelně blíží. Jednoho rána ležela samice, viditelně pohub- lá, na čerstvě navrše- ném hnízdě. Tak bylo 21. dubna nalezeno osmnáct krásně bílých vajec. Následovalo jejich přemístění do předem připraveného inkubá- toru. V něm byla až do 15. července, kdy první vaječný zub narušil pev- nou skořápku a mladý krokodýlek se mohl prvně nadechnout. Celkem se vylíhlo 12 mláďat. Bohužel jedno následně uhynulo na komplikace při vstřebávání vaječ- ného váčku. Většina krokodýlků je v chovném zázemí. Tři mláďata však můžete vidět a obdi- vovat denně v expoziční části Akva-tera. Takže neváhejte a přijďte se na ně podívat, rostou jako z vody! Bc. Tomáš Jirásek Leguán se dalším přírůstkem nestal Ačkoliv plzeňská zoo neslouží – na rozdíl od některých jiných zoo v ČR – jako záchran- ná stanice hendikepovaných živočichů, čas od času tuto funkci přijme. To když se na ni obrátí městská policie s odchytem exotic- kého plaza. Naposledy tomu bylo v květnu, kdy si po plzeňských ulicích vykračoval té- měř metrový leguán. Jeho novým domovem se stala specializovaná expozice Akva-tera na Palckého třídě. Podle jejího vedoucího Bc. Tomáše Jiráska, zvíře bylo v pořádku, jen mělo zlomenou špičku ocasu. Koupit si leguána není žádný problém, lze ho pořídit za 600 Kč. S mládětem nemívá majitel vět- ší potíže, ty ale nastanou, když doroste do délky kolem dvou metrů. Je sice býložravý, tudíž není nebezpečný kousnutím, ale ve- likostí není zrovna pokojovým mazlíčkem. Vyžaduje celoročně teplotu těsně pod 30 °C, takže je mu třeba v akváriu celoročně přitá- pět a v zimě je nutné kupovat čerstvé ovo- ce. Jeho chov tedy není zrovna levný. Může se proto stát, že se chovatel dospívajícího jedince zbaví za každou cenu. Tyto Jirás- kovy obavy se naštěstí nepotvrdily, leguán si v zoo pobyl jen několik dnů a opět se vrátil ke svému původními majiteli. (zt) Nejúspěšnější krokodýlí pár Krokodýl čelnatý je menší africký krokodýl (délka nepřesahuje 1, 9 m) s kratší hlavou připomínající kajmana. Poněvadž je menší, je snáze zranitelnější, oproti velkým druhům ho proto chrání důkladnější brnění osteo- dermů. Díky tomu byl ušetřen masivnějšího lovu. Obývá vlhké lesy a vodní plochy nebo toky v západní Africe. (va) Chlubili jsme se všem známým Těsně před uzávěrkou IRISu, 12. září, se v expozici Akva-tera vylíh- lo mládě želvy paprsčité (Astrochelys radiata). Byla to tak význam- ná událost v české teraristice, že jsme se okamžitě zeptali chovatele z této expozice JIŘÍHO DOXANSKÉHO, jaký to byl pro něj a jeho ko- legy zážitek. „Rodičovský pár pochází z konfiskátu nelegálního dovozu těchto plazů do ČR. Jde o velice vzácný druh žijící výhradně na Madagaskaru. O odchov mláďat jsme se pokusili pokaždé, když samička nakladla vajíčka. Byly to ale marné pokusy. O to byla samozřejmě naše radost větší, když jsme uviděli, jak se z vaječného obalu klube hlavička nového tvora. Jde o událost evrop- ského významu, protože želva paprsčitá je těžko chovatelná a ještě hůře se množí. Vzhledem ke své vzácnosti a ceně je v teráriích unikátem. Všichni jsme u inkubátoru hlasitě jásali a říkali si, tak konečně i ta želva. V zabavené zásilce byli ještě varani stromoví a krajty zelené. Oba druhy se nám roz- množit už podařilo, jen u ní jsme si museli vzhledem k želví dlouhověkosti počkat skoro dvanáct let. Volali jsme hned všem známým, abychom se pochlubili, a událost jsme pochopitelně náležitě oslavili. Ale už následující ráno nás přimělo k pokoře a připomnělo, že se nemá říkat hop, dokud nepřesko- číš. Želvičce začal odumírat zbytek žloutkového váčku a hrozila jí otrava. Ve spo- lupráci s veterinářem jsme ale nenadálou komplikaci zvládli a po čtyřech dnech jsme se mohli radovat zno- vu. Mládě začalo samo žrát a pít, bylo zachráněno.“ (zh)

 IRIS Iris novum Každý, kdo pracuje se zvířaty, ví, že při na- rození mláděte nelze automaticky před- pokládat bezproblémový odchov, a to i když ty předchozí byly bez komplikací. Dvanáctiletá tygřice Tsamara se už jednou projevila jako vyni- kající matka, přesto se radostné pocity z očeká- vání narození koťat mísily s obavami, jak porod dopadne. V pátek 17. června tygřice začala rodit, v po- ledne bylo v porodní bedně jedno mládě. Roz- hodli jsme se ji ponechat v klidu a jen občas ji zkontrolovat, zda nenastaly nějaké poporodní problémy. Samice ale zvládla porod bez obtíží, a když se situace trochu uklidnila, a my znovu nahlédli do porodní bedny, spatřili jsme v ní tři mláďata! Tsamara se opět projevila jako skvělá matka. V prvních dnech potomky téměř neopouštěla. Po přibližně deseti dnech začala od nich odchá- zet a nějaký čas trávila sama ve venkovním vý- běhu. Tygřata tedy bylo možné kontrolovat. Už při první kontrole jsme zjistili, že se narodili tři samečkové. Někdo by možná nebyl nadšen, že to nejsou samičky, ale u tygrů ussurijských jsou vítáni právě samci, neboť je jich v evropském chovu nedostatek. Nechci nic zakřiknout, ale zatím jsme s od- chovem mladých neměli žádné komplikace. To je vždycky štěstí. Tygříci zdárně rostou, je- jich hmotnost byla v polovině září s jistotou vyšší než deset kilogramů. Projevují se již jako velcí bojovníci a není možné s nimi manipulo- vat. Naštěstí v době, kdy to ještě šlo, jsme je stihli několikrát odčervit, naočkovat a dát čip. Základní běžné procedury mají tedy za sebou a nezbývá než doufat, že bez obtíží bude i jejich další růst. Jak tygřata prospívají, mohou už sledovat také návštěvníci. Samice je začala brát do ven- kovního výběhu v prvních srpnových dnech. To nám ovšem poněkud ztížilo jejich odchyt pro plánované křtiny. Nakonec se ale podařilo mat- ku na několik minut oddělit a koťata mohla být 8. srpna pokřtěna. Jako teprve třetí úspěšný od- chov tygrů ussurijských v plzeňské zoologické zahradě dostala jména začínající třetím písme- nem abecedy: César, Cyril a Cicero. Tygříci v několika větách • César, Cicero, Cyril jsou pro Tsamaru už dru- hým potomstvem. V roce 2005 odchovala dvě samičky – Bellu a Berry. Jejich otcem byl tygr ussurijský Mauglis. Vůbec první křtiny u této šelmy se konaly v plzeňské zoo v roce 1982. • Poslední očkování (24. srpna) po narození bylo prevencí proti vzteklině. Veterináři muse- lo asistovat několik pomocníků a ošetřovate- lé se při držení malých tygřat pěkně zapotili. Mláďata se stala znovu mediálními hvězdami, neboť byli k vakcinaci pozváni novináři. • Mladí tygři zůstanou v Plzni do dvou let svého života. Potom posílí chovy v jiných zoo. Není ovšem vyloučeno, že jeden ze samců Plzeň neopustí. Otec mláďat Bajkal pochází z české- ho soukromého chovu, do plzeňské zoo byl jen zapůjčen a bude vrácen majiteli. • Tygřice kojí potomky tři až čtyři měsíce. Při- bližně od druhého měsíce věku jim však dává ochutnat už i maso. • Tygři nejsou párová zvířata, otec Bajkal proto sdílí druhý výběh s jezírkem. Setkání s mláďa- ty, byť vlastní krve, by pro ně zřejmě nedo- padlo dobře. • Letošek je v českých a moravských zoo rokem tygrů. Tygřata se narodila také v Ostravě, ve Dvoře Králové a v Praze. • Ve volné přírodě žije už jen 100 až 400 tygrů ussurijských, v péči člověka je jich chováno mezi 500 a 1 000. Hmotnost dospělého je- dince může být až 300 kg. (zh) TROJNÁSOBNÁ RADOST u TygRů INg. LeNKA VÁCLAVOVÁ, KuRÁTORKA šeLem Kmotrˇi se prˇedstavují Matku Tsamaru v den křtin jejích druhoro- zených mláďat vůbec nezajímalo, jak vý- znamní představitelé města a kraje budou kmo- try jejích třech „kluků“. Jejím hlavním zájmem jim bylo být neustále v patách a nenechat je rušit ošetřovateli. Několikerým zlověstným zavr- čením jim to dala srozumitelně najevo. Dokon- ce se začala vymýšlet i náhradní varianta, která by znamenala křtít přes okno ubikace. Chuť na pěkný kus masa pohozený ve vý- běhu ji nakonec přece jen vylákala ven. Toho rychle využili ošetřovatelé a více než šesti až sedmikilové „prcky“ strčili do velké nůše a vyra- zili s nimi vstříc ke kmotrům. Tygřata se cestou mocně prala s látkou, jež zakrývala koš, chtěla vědět, co se s nimi děje, ale slavnost už nemohlo nic pokazit. Primátor Plzně Martin Baxa dal jednomu z tygříků jméno Cyril, jeho náměstek Martin Zrzavecký se roz- hodl pro Césara a předseda před- stavenstva Plzeňské teplárenské Roman Jurečko se rovněž inspiroval řeckou historií a zvolil jméno Cicero. C na začátku jmen značí, že jde o třetí odchov tygrů ussurijských v plzeňské zoo. „Trošku jsem se tygříka bál, když všichni tvr- dili, jak jsou energičtí a jak se už začínají proje- vovat jako malé šelmy,“ přiznal se primátor. To Roman Jurečko měl jinou starost. Stejně jako při posledním křtu, i tentokráte si jedno z mlá- ďat v náručí kmotra ulevilo. Byl to zrovna Cicero. „Já pokřtil jeho, on mne,“ smál se pan Jurečko. „Snad mi doma košili vyperou. A když se jim to nepodaří, bude to trvalá památka na tento krásný okamžik.“ Martin Zrzavecký, ostatně jako i další dva kmotři, řešil otázku, zda se dají tygříci od sebe rozeznat. Kurátorka šelem zooložka Lenka Vác- lavová všechny uklidnila: „Když je vidíte poprvé a jen chvilku, zdají se vám všichni stejní. Ale každý má jinou kresbu kolem očí. Podle ní jsme bezpečně rozeznávali i dvě předchozí mláďata Bellu a Berry.“ Plzeňská teplárenská, a. s., je velkým a štěd- rým sponzorem. Finančně pomáhá fakultní nemocnici, podzimnímu divadelnímu festiva- lu Divadlo Plzeň, podporuje mladé sportovce i zpěváky, umění stejně jako sociální sféru. A samozřejmě také Zoologickou a botanickou zahradu města Plzně. Letos tam opět odešlo z teplárenského konta 1 500 000 korun! „Plzeňská teplárenská je nejvýznamnějším partnerem plzeňské zoologické a botanické za- hrady všech dob,“ konstatuje její tiskový mluvčí Martin Vobruba. „Pravidelná pod- pora se datuje od roku 2005 a za tu dobu jsme od ní dostali přes 13 mi- lionů korun! Peníze pomáhají i při chovu tygra ussurijského, který je finančně značně náročný. Proto je Plzeňská teplárenská hlavním kmo- trem této vzácné šelmy.“ (zh) Na snímku M. Baxa, M. Zrzavecký, R. Jurečko Tygřata se jmenují César, Cicero a Cyril Mějte i Vy v zoo své zvířátko. Stačí si vybrat a zavolat 378 038 303 (325).

IRIS  Iris novum Fosa poprvé v plzeňské zoo – jmenuje se David Novinkou v Tropickém pavilonu je od června fosa madagaskarská. Ta je nyní řazena do čeledi šelmy madagaskarské (Eupleridae) a to spo- lu s galídiemi (plzeňská zoo je chová jako jediná v ČR ve dvou druzích), pucholy a fanalokou. Už v rámci jednotné čeledi cibetkovití byla fosa pro své odlišnosti často vyčleňována do samostatné podčeledi. Než další zá- stupkyně původní čeledi byla totiž více podobnější kočkám. Váží 7 - 12, vzácně i 14 kg a je na vrcholu potravního řetězce Madagaskaru, kde je endemickou šelmou (žije jen zde). Známa je svou relativní dlouhověkostí – 17 let v přírodě a až 30 let v zoo. Je živočichem s noční aktivitou; přes den se ukrývá ve velkých dutinách stromů nebo v jeskyních. Obývá lesy, žije samotářsky. Fosa je největší madagaskarskou šelmou, mezi její kořist patří i lemuři, ale její hlavní potravou nejsou. V plzeňské zoo si podle zooložky Ing. Lenky Václavové nejvíce pochutnává na králících, ale nepohrdne ani masem hovězím nebo kuřecím. Samice je březí tři měsíce a mívá dvě až čtyři mláďata. Jako první v tuzemsku začala fosu chovat v polovině 80. let královédvor- ská zoo a jako páté na světě se jí podařilo ji i rozmnožit. Jeden odchov zaznamenala i ústecká zoo. Vůbec první odchov v lidské péči se podařil v roce 1974 ve Francii. V Evropě nyní chová tyto predátory přibližně 25 zoo, v ČR pouze dvě – olomoucká a plzeňská. Evropský záchovný program (EEP) pro ně vede Zoo Duisburg v SRN. Čtrnáctiletý samec David přicestoval do Plzně z ústecké zoo. Jeho rodiště je ale ve Dvoře Králové a představuje třetí generaci fos narozených v lidské péči. Pro vzácnost tohoto druhu ho přišel přivítat starosta obvodu Plzeň 1, na jehož území se zoologická a botanická zahrada nachází, Mgr. Miroslav Brabec. Není bez zajímavosti, že čeští milovníci zoologických zahrad, sdružení do Středoevropské asociace přátel zoo (CEAF), nazvali díky oblibě této šelmy svůj informační zpravodaj Fosák. Mgr. Martin Vobruba Nejdelším hadem na světě je KRAJTA mŘÍŽKOVANÁ Největším hadem v plzeňské zoo je od června samička nejdelšího hada na světě – krajty mřížkované. Tato hadí krasavice je osmnác- tiletá a měří 505 cm. Odhadovaná hmotnost je 50 kg. Do Plzně přišla ze zoo v Ostravě. Přibližně před 25 lety žila v plzeňské zoo krajta téhož druhu dokon- ce pět a půlmetru dlouhá a sto kilogramů těžká. Dvě dosud třímetrové krajty tygrovité žijící v Plzni od roku 1987, s nimiž sdílí nový přírůstek společné terárium, se tak staly v porovnání s krajtou mřížkovanou rázem „drobečky“. Krajta mřížkovaná obývá jihovýchodní Asii, Indonésii a Filipíny. Pre- feruje podmáčené a pobřežní lesní porosty, mokřady, močály a rýžová pole. Dobře šplhá po stromech a velice ráda se koupe, často vydrží ve vodě celé hodiny. Její kořistí jsou převážně drobní savci, ptáci, nebo plazi, poblíž lidských obydlí si nezřídka upytlačí slepici, či menší selát- ko. Mohutní jedinci si dokonce troufnou na živočichy velikosti divo- kých prasat, telat buvolů, antilop, jelenů a dokonce i na lidi. Jde však o velmi vzácné případy spíše „sebeobranného“ jednání, obvykle se krajta mřížkovaná člověka bojí a vyhýbá se mu. Nejdelší změřený a řádně zdokumentovaný jedinec tohoto hada měl 9,75 m a byl uloven v roce 1912. Jediným nebezpečným nepřítelem pro dospělého hada je člověk. Stává se obětí poptávky pro svou krásně vzorovanou kůži; ve své domovině je nemilosrdně pronásledován a loven. Pro místní oby- vatele představuje také vítané zpestření jídelníčku a některé vnitř- ní orgány navíc využívá tradiční medicína. (v-w) Nejvzácnější lamy v plzeňské zoologické a bo- tanické zahradě – vikuně – přivedly konečně na svět mláďata. Jsou to samičky a narodily se 23. června a 8. července. Vikuně jsou v ČR souvisle chovány teprve od roku 1998, zatím je má pět zoo. V plzeňské zahradě je reprezentovaly od podzimu 2008 dvě samice původem ze zoo Zlín, které pozdě- ji doplnil samec z německé zoo v Hannoveru. Žijí ve společném výběhu s dalšími obyvateli jihoamerických pamp – kapybarami a nandu. Jde o nejvzácnější druh lamy a je pro ni veden Evropský záchovný program (EEP). V jeho rám- ci je chová necelá šedesátka evropských zoo. Chovatelsky jsou náročnější než lamy krotké nebo guanako. V Plzni žily od 50. let minulého století lamy krotké, které v 80. letech vystřídala lama guana- ko. Oba druhy se zde úspěšně množily. S příchodem Španělů do jižní Ameriky zača- lo nemilosrdné vybíjení vikuň pro kůži, maso a vlnu až byly téměř vyhubeny. V roce 1965 žilo v horách jen 6 000 z původních 400 000 zvířat. Chov dobytka je současně vytlačoval do stále nehostinnějších končin. Na poslední chvíli je za- chránilo před úplnou likvidací vyhlášení několika přírodních parků v horských oblastech Peru, Bo- livie, Argentiny a Chile a přísný zákaz lovu. Dnes už jich v přírodě údajně žije na 80 000. Na krátkou vzdálenost dovedou vyvinout rych- lost až šedesát kilometrů v hodině; dožívají se dvaceti let věku. (vm) Vikuně následovaly předchozí lamy

 IRIS Iris novum Novorozenec klokana váží jeden gram Malý klokan skáče ve výběhu pro klokany rudé a rudokrké. Je potom- kem prvého druhu, ale jak je přesně starý, nevědí ani ošetřovatelé. Je to dané způsobem jeho vývoje. Narozené mládě váží pouze jeden gram, je „veliké“ přibližně jako lískový oříšek, slepé a celkově nevyvi- nuté. Po narození se vyšplhá do vaku samice, v němž pobývá asi osm měsíců. Ale i potom se zdržuje v blízkosti matky. Ke klokanům ovšem patří i další pozoruhodnost: vedle potomka, jež nosí samice ve vaku, se v děloze nachází ještě jeden zárodek. Tento jakýsi náhradní plod se však vyvíjí zpravidla jen tehdy, když první mládě uhyne. (zh) Až po šestileté přestávce a řadě neúspěšných vrhů se podařil plzeňské zoo druhý odchov pásovce štětinatého. Od narození ho ovšem neo- patrovala biologická matka ale o jeho zdárný vývoj se postarala zoo- ložka Ing. Lenka Václavová. Mladá samička přišla na svět 30. července. Zatímco pravěcí pásovci Glyptodonti dosahovali velikosti nosorož- ce, dorůstá dnešní pásovec štětinatý jen do délky 40 cm. Jeho tělo je pokryto pružným pancířem, který sahá od hlavy k ocasu. Druh je blízce příbuzný mravenečníkům a lenochodům. Náleží do řádu chudozubí, přesto má ze všech savců nejvíce zubů – může jich být až 104, jsou ale málo vyvinuté a chybí jim sklovina. Zvířata disponují vynikajícím čichem. Pásovec štětinatý se dokáže mohutnými drápy velice rychle zahrabat i do zdánlivě velmi tvrdé půdy a při této činnosti umí až na šest minut za- držet dech. Údajně přeběhne řeku po dně, aniž by se zdržoval plaváním.Ve spánku leží na zádech a volně chvěje končetinami. Pásovec kulovitý, rovněž chovaný plzeňskou zoo, se zase umí svinout do obrněné koule, do které nepřátelé jen těžko proniknou. U pásovců, stejně jako u některých druhů hmyzu, existuje zajímavý jev zvaný polyembryonie. Oplozené vajíčko se změní na zárodek, který se rozpadne až na 12 částí a z každého takového segmentu vznikne mládě stejného pohlaví. Lidstvo vděčí pásovcům za nalezení vakcíny proti lepře. (vr) Konečně po šesti letechČeská premiéra mangust Mangusty tmavé chová podle dostupných informací ze zoologických zahrad v ČR pouze plzeňská. O to větší radost byla ze dvou mláďat. Tyto šelmičky se vyskytují v lesích Západní Afriky, často poblíž vod. Žijí v rodinných tlupách až o 30 zvířatech. Aktivní jsou ve dne. Potravu hledají v lesích, v okolí vod i na polích. Samice může mít za rok 2 - 3 vrhy po 2 až 4 mláďatech. Ta dospějí již po devíti měsících. V plzeňské zoologické a botanické zahradě obývají mangusty tmavé pa- vilon Tajemný svět africké noci. Ten letos v září oslaví deset let své existen- ce. Vznikl rok a půl trvající přestavbou zastaralého pavilonu šelem. (vr) Tropický pavilon nabízí od srpna k prohlédnutí další zajímavý přírůs- tek. Je jím jihoamerický hlodavec s převážně noční aktivitou kuandu mexický. Rád šplhá, k uchycení na větvích používá ocas. Po narození je oranžový, od druhého dne života mu začnou narůstat bodliny. V dospělosti je podobný, a to i barvou, dikobrazům. Stejně jako oni používá k obraně bodliny. Kuandu se proto také říká jihoamerický stromový dikobraz. (zh) Větví se přidržuje ocasem Foto IRIS Miroslav Volf (více na www.iris.snadno.eu) Neuplynuly ani tři týdny a po tradičním prvomájovém dostaveníčku s lidovou muzikou pod májkou, letos zprostředkovaném vynikajícím dětským souborem Plzeňáček, patřil statek Lüftnerka znovu folklóru. Usku- tečnil se zde jeden z koncertů v rámci rokycanského setkání dětských lido- vých muzikantů. Původně zde měly vystoupit moravská cimbálová muzika Friška (dříve Kyjovánek) z Kyjova, cimbálová muzika Čečinka z Bratislavy a dudácká muzika Sluníčko z Rokycan. Pro onemocnění v prvně jmeno- vaném souboru muzicírovaly jen děti ze Slovenska a Rokycan, ale i tak to byl pro všechny diváky a posluchače velký zážitek. Zvláště, když společně zazněly pohromadě chodské dudy a temperamentní cimbál. A jak jim to v několika společných písničkách ladilo! Přátelství uvedených souborů vzniklo loni v říjnu ve Strážnici při 5. roč- níku mezinárodní tvůrčí dílny dětských muzik MUZIČKY 2010. V březnu se mladí muzikanti setkali v Bratislavě, v polovině května v Rokycanech a v zá- věru června při mezinárodním folklorním festivalu opět ve Strážnici. Folklórní odpoledne bylo součástí vinické pouti v Hospodě na statku. (zh) Cimbál když s dudy zní Na statku Lüftnerka

IRIS  Ze zákulisí Práci a pohyb po plzeňské zoo ulehčují od konce zimy části ošetřovatelů a veterinářům tři elektrovozíky. Na jejich pořízení se podílí jejich výrobce MEPIMEX Planá u M. Lázní a Plzeňská teplárenská. Jackovi zachránila život kamera Ing. Lenka Václavová, zooložka Centrální řízení chovů levhartů čínských v evropských zoo je možná dobrá myšlenka, plzeňským chovatelům však přineslo prozatím jen množství komplikací. Stačilo jedno nepodložené podezření a chov levhartů čínských v plzeňské zoologické zahradě byl ukončen hned v počátcích. Po dlouhém čekání na výsledek genetických testů bylo potvrzeno, že zdejší levhartice je druhově skutečně levhart čínský, a mohlo se začít s při- pouštěním. První mladé samice nezvládla, s napětím jsme proto očekávali druhý vrh. Do brlohu byla umístěna kamera, aby se daly sledovat porod a následná péče o potomstvo a bylo možno v případě komplikací zakročit. Samice porodila jedno mládě 20. dubna okolo poledne. Ihned po po- rodu bylo zřejmé, že péče o ně neprobíhá tak, jak by měla. Matka byla neklidná, kotě nechávala samotné v porodním boxu a neustále pobí- hala po výběhu a volala samce. Při ranní kontrole záznamu bylo jasné, že o mládě nemá zájem. Nezahřívala ho, nekrmila ho a byla stále velmi roztěkaná. Rozhodli jsme se proto malé zkontrolovat. K našemu zděše- ní jsme zjistili, že ho matka začala zaživa pojídat. Bylo rozhodnuto proto kotě odebrat a pokusit se o jeho záchranu. Zranění naštěstí nebylo zásadní a rychle se hojilo. Nejsem sice zastáncem umělých odchovů, ale v tomto případě byla výjimka na místě. Populace levhartů čínských ve volné přírodě už téměř neexistuje a v lidské péči je omezený počet zvířat, z nichž reprodukce je schopných jen několik. Mláďat narozených během posledních několika let bylo poskromnu, ročně jejich počet nepřesáhne desítku. Mnoho chova- ných zvířat je kastrovaných a většinou jsou blízce příbuzní. Plzeňská samice Nurika nebyla do chovu levhartů čínských zapojena, její krev je proto velmi vzácná a mládě narozené z tohoto spojení by mohlo být přínosem pro dal- ší rozmnožování těchto šelem v lidské péči. Je-li to pro dobrou věc, člověk někdy musí ustoupit ze svých zásad, a tak malinký levhart našel na téměř pět měsíců nový domov u mne. Přes to, jak se samice zachovala, dali jsme ji ještě jednu šanci a při následující říji jsme ji spojili se samcem. Levhartě prospívalo bez větších komplikací, několik prvních dnů strávilo v ptačí líhni. Nic vhodnějšího k udržení teploty jsme, bohužel, neměli, po ruce. Mládě bylo zahříváno na 32 °C, po třech týdnech už stačila jen topná dečka. Mladý levhart dobře rostl a svoji porodní hmotnost 547 gramů během dvou týdnů dvojnásobně zvýšil. Oči otevřel už šestý den. Naproti tomu pře- kvapující bylo, jak dlouho zůstával nesamostatný. I přes značnou snahu začal sám pít až po třetím měsíci života. Jakmile to zvládl, velmi rychle sám jedl maso, zpočátku škrabané, pak mleté, krájené a nakonec ukusoval sám z velkých kusů. Dnes už nepohrdne kuřetem ani králíkem. Malý levhart dostal jméno Jack, v polovině září už vážil deset kilogramů. Nebojí se ani čtyřicetikilového loveckého psa. Poněvadž ho čeká cesta do nového domova, vyprovázím ho s přáním, aby budoucnost byla k levhar- tům čínským přívětivější a jejich stavy se konečně zvýšily. Možná k tomu přispěje i malý Jack. Dvěstětisící návštěvník přijel z Jáchymova Vúterý 12. července dopoledne prošel turnikety plzeňské zoologické a botanické zahrady 200 000. návštěvník. Byla jím tří a půlletá Lucinka Javůrková z Jáchymova s rodiči. Rodina jezdí do zahrady vícekrát za rok, Lucinky to byla třetí návštěva. Těšili se hlavně na žirafy, které loni ještě nestihli a také na krokodýly, jež minuli. Jubilejního návštěvníka přivítala 1. náměstkyně primátora města Plzně Eva Herinková spolu s ředitelem zahrady Ing. Jiřím Trávníčkem. Lucince předali pamětní list a propagační předměty města Plzně a zoologické a botanické zahrady. Největší radost měla z plyšového medvěda. V prvním pololetí roku zaznamenala zahrada nárůst zájmu veřejnosti oproti stejnému období roku 2010 o téměř 30 000 osob. Měsícem s nej- větší návštěvností byl loni srpen se 106 000 lidmi. Zatím nejúspěšnější I. pololetí bylo v roce 2009, kdy do zahrady přišlo 197 425 návštěvníků. Celkem 461 000 návštěvníků za rok 2010 katapultovalo plzeňskou za- hradu poprvé na II. místo mezi zoo v ČR. Od roku 2007 překonává roční návštěvnost hranici 400 000 osob. Od roku 2003 je zahrada nejnavštěvo- vanějším turistickým cílem Plzeňského kraje. (mv) unie v Plzni Ve dnech 25. až 27. května hostila plzeňská zoologická a botanická za- hrada valnou hromadu Unie českých a slovenských zoo s účastí pěti desítek hostů. Ředitele a pracovníky managementu 19 členských zoo z obou zemí a další hosty sem přivedly po devíti letech zejména dvě okolnosti: letošní výročí zahrady a africké a asijské expozice z roku 2010. Ty vzbudily zaslouženou pozornost. Místem jednání bylo Environmen- tální centrum Lüftnerka. (vo) Suvenýry jubilejní rodině předávají náměstkyně primátora města Plzně E. Herinková společně s ředitelem zahrady.

 IRIS Ze zákulisí I tito sloni potěšili Plzeňská zoo má další dva Bílé slony. Jedná se o cenu udělovanou sdružením Česká zoo. V kategorii savců vyhrál první cenu prvoodchov dvou šelmiček zajímavého jména ovíječ skvrni- tý – filipínský. Žijí v areálu afrických a asijských zvířat v pavilónku společně s pandou červenou. Oceněn byl i další prvoodchov – tentokráte žel- viček terek jednovousých. Ten získal v kategorii plazů III. místo. Za nimi se musíte vydat do spe- cializované expozice Akva-tera na Palackého třídě. (rd) Měla to být blesková akce. Návštěvníci téměř neměli postřehnout, že v expozici nosorož- ců je jen jedno zvíře. Za samce Beniho, jehož novým domovem je od 23. srpna zoo v Ches- teru ve Velké Británii poblíž Liverpoolu, měl na otočku přijet z téže zahrady rovněž sedmiletý a přibližně stejně velký samec Baabuu. Výmě- na byla doporučena evropským koordinátorem chovu těchto vzácných zvířat, neboť britský no- sorožec byl kvůli příbuzenským vazbám ve své zemi nepoužitelný pro rozmnožování. A u dru- hu, který je ve volné přírodě stále na hranici vy- hynutí, je samozřejmě vítáno každé mládě. Ne- hledě k tomu, že se okamžitě stává miláčkem návštěvníků. O transportu Beniho, který přijel do nových af- rických a asijských expozic loni počátkem června z maďarské Nyíregyházy díky svému sponzorovi – Keramice Soukup Plzeň – s velkou slávou, se hovořilo již od jara. Poté, co před prázdninami začal být aktuální, všichni přemýšleli, jak ho no- sorožci indickému co nejvíce usnadnit. Za více než rok se stal miláčkem ošetřovatelů a dalších pracovníků zahrady. Všichni ale také měli ještě v živé paměti, jak byla jeho nakládka v maďar- ské zoo dramatická. Jak se nenechal nalákat do transportního kontejneru ani na svoji družku, ani na voňavá jablka. Pomohla až sedativa a parta siláků, kteří ho do přepravní bedny vtlačili. Jenže sotva v ní byl a jeřáb ji chtěl posadit na nákladní auto, Beni ožil a rameno jeřábu vyklonil nato- lik, že musel přijet jiný, silnější. Aby se kompli- kace při nakládce neopakovaly i v Plzni a také vzhledem k tomu, že pavilon není projektován na časté přesuny zvířat, byla zvolena varianta pozvolného navykání nosorožce na přepravní bednu umístěnou ve výběhu. Dostával do ní krmení, nikdo ho dovnitř nenutil, vlezl si do ní podle chuti kdy chtěl, žádný důvod ke stresu. Ošetřovatelé vtipkovali, že do ní chodí jako do chaty… Také, kdo se v pondělí 22. srpna při ran- ní nakládce Benniho opozdil jen o pět minut, už nic neviděl. Pouze zavřený kontejner, který jeřáb zvedá z výběhu na avii královédvorské zoo, která tentokrát transport zajišťovala. Sice chvíli mocně lomcoval vraty, ale to se zřejmě chtěl ještě jed- nou podívat na nosorožčí expozici a rozloučit se s krásným prostředím, jež se mu stalo více než na rok domovem. Baabuu měl přicestovat ve čtvrtek v podvečer nebo v pátek ráno. Místo toho přišla od vedou- cího transportu Zdeňka Bárty zpráva, že jsou s nakládkou nosorožce problémy, zvíře nespo- lupracuje a pokud nenastane během několika hodin zvrat, transport se o měsíc posouvá. Tak se i stalo. František Hykeš Pompe je sama Na rok z olomoucké zoo zapůjčený samec hrošíka liberijského Quido odcestoval zpět do své mateřské zahrady, ale expozice těchto vzácných zvířat na dlouho neosiřela. Dne 17. května přijela z Holandska jeho náhrada – osm- advacetiletý rovněž chovný samec Rambo. Při vzájemném seznamování budoucího páru si ošetřovatelé pochvalovali: První dva dny se k sobě zvířata chovala přátelsky, třetí den se ho sice dominantní samice Pompe snažila zahnat, ale Rambo se nedal. Zatímco Quido se jí bál a vždy jí ustoupil z cesty. Z takového vztahu se obvykle mláďata nenarodí. Proto takové očeká- vání, jak se nový samec k partnerce postaví. Začátek září všechny další plány o rodince hrošíků ukončil. Několikadenní Rambovo pole- hávání, nechutenství a celkovou slabost ukonči- la v sobotu 4. září smrt s diagnózou zauzlování a ucpání střev. Získat nového samce nebude ni- kterak jednoduché. Chovů hrošíka liberijského je v zoo poskrovnu a ještě méně je chovných samců. (hy) List z herbárˇe Dvoudomý chmel Možná jste si při zářijové procházce všimli v pobřežních houštinách, na železnič- ních náspech, ale i na městských rumištích rostliny silně připomínající chmel, starší generaci důvěrně známý z chmelových brigád na přelomu prázdnin a začátku škol- ního roku. Ano, jde o původní, tedy nešlechtěný chmel – chmel otáčivý (Humulus lupulus), jehož domovem je prakticky celý mírný pás Euroasie. Jakožto liána obtáčí stromy a keře až do výšky deseti metrů. Do okolí se šíří především četnými podzemními výhonky. Drobné, nenápadné, světle zelené květy rozkvétají v květnu až červnu. Samičí jsou shluknuty v hustých svazečcích, které se v době dozrávání mění v šištice složené ze zvětšených, žlutavě zbarvených listenů. Právě pro ně se pěstuje vyšlechtěný chmel; látky v nich obsaže- né – především lupulin – dodávají pivu nejen hořkou chuť, ale také jej konzervují. „Divoký“ chmel je významnou léčivkou – působí jako sedativum, podporuje trá- vení, má desinfekční účinky a protože obsahuje látky podobné ženským pohlav- ním hormonům, napomáhá u žen regulovat menstruační cyklus. Poněvadž si v této rubrice už po několikáté představujeme rostliny něčím zají- mavé, výjimečné, mimořádné, řekneme si tentokráte v souvislosti s chmelem něco o pohlavních odlišnostech v rostlinné říši. Nejvíce je v ní rostlin jednodomých. Jejich samčí pohlavní orgány (tyčinky) i samičí pohlavní orgány (pestíky) jsou na jedné rostlině. Ale nemusí být vždy v jednom květu. Jsou-li pohlavně rozlišené, hovoříme o květech jednopohlavních – např. u jehličnanů, lísky. Obsa- hují-li jak tyčinky, tak pestíky, jde o květy oboupohlavné. Opakem rostlin jednodomých, kdy rozmnožovací cyklus je vlastní každému jedinci, jsou rostliny dvoudomé. Ty mají květy vždy jednopohlavné a kve- toucí odděleně na samčích nebo samičích jedincích. Aby došlo k opylení a tvorbě semen a plodů, je proto třeba u dvoudomých rostlin vzájemná blízkost samčí i samičí rostliny téhož druhu. Dvoudomými rostlinami jsou např. vrby, jmelí, chmel, konopí a další. Některé z nich mají dvoudomost uvedenu – jako třeba kopřiva dvoudomá – přímo v druhovém názvu. (kola, foto repro) Beni se loučil Poslední pohled Beniho na plzeňskou zoo

IRIS 0

 IRIS IRIS Prase savanové (Phacochoerus africanus)

IRIS  Zoologické zahrady III. tisíciletí V letošním roce vypsala Zoologická a botanická zahrada města Plzně po několikeré podpoře velmi úspěšných ochranářských kampaní EAZA (Evropské aso- ciace zoo a akvárií) vlastní kampaň. Klade si za cíl pomoci již rozběhlým ochranářským projektům na dvou úplně rozdílných místech. Jedno z nich se nachází v Plzeňském kraji, druhé na Filipínách. Program ochrany chřástala polního v Plzeňském kraji běží již více než 10 let. Plzeňská zoologická a botanická zahrada se k němu připojila v roce 2009. Od loňska se podílí na monitoringu tohoto ptačího druhu v chráněné krajinné oblasti Český les a v CHKO a NP Šumava, ale také v šíření obecného povědomí o tomto opeřenci mezi veřejností. POmÁHÁme DOmA I V ZAHRANIČÍ V hlavní roli školy Zoologická a botanická zahrada vydala o chřásta- lu polním propagační letáky a uspořádala na jeho podporu tradiční prvomájový MAY DAY. Žáci ze spolupracujících škol připravili pro návštěvníky zahrady interaktivní hry a činnosti a vědomostní kvizy. Prodejem nejrůznějších výrobků se snaži- li získat finanční prostředky na pomoc chřástalí kampani. ZŠ a MŠ Město Touškov tak shromáždila 15 000 Kč, ZŠ Zbiroh 1 234, ZŠ a MŠ Spálené Po- říčí 1 103, ZŠ a MŠ Husinec-Řež 519 Kč. Herci di- vadelního souboru LENTILKY z 26. základní školy v Plzni uvedli návštěvníky do problému kampaně prostřednictvím svého představení. Zpestřit den a upozornit na potřebu ochrany chřástala polní- ho přijely též tanečnice skupiny AEROBIC z Domu dětí a mládeže ve Spáleném Poříčí a pomáhala také zdejší záchranná stanice živočichů. V záchranářském středisku byly k dostání trič- ka a placky s motivem kampaně, k vidění zde byl i samotný chřástal polní a zazníval tu jeho hlas. Zajímavá byla soutěž v poznávání lučních semen. Výtěžek za facepainting, divadlo a aktivity stánku Českého svazu ochránců přírody ze Spáleného Poříčí činil 4 700 Kč. V zahradě byla pro návštěvní- ky také připravena samoobslužná soutěžní stezka o zajímavé ceny. V noci chřástá Další akcí ve prospěch kampaně byla Noc pro chřástala. Jednalo se o speciální noční prohlídku setmělou zoologickou a botanickou zahradou zakončenou ukázkou monitoringu a odchytu chřástala polního na lochotínských loukách. Akti- vita těchto ptáků je totiž nejvyšší právě v nočních hodinách. Zoolog a botanik Ing. Tomáš Peš pro- vedl demonstraci tak věrně, že se někteří přítomni domnívali, že se zde chřástal polní opravdu vysky- tuje. Na jedinci chovaném v zoo byl potom před- veden odběr biometrických dat, který je součástí monitoringu. Čili byla zjištěna jeho hmotnost, dél- ka běháku, křídla, zobáku, byl přečten evidenční kroužek. Filipíny si zaslouží solidaritu Všechny důležité mezinárodní ochranářské in- stituce považují Filipíny za jednu ze zemí se světovou prioritou pro ochranářskou pozornost a činnost. Je to pro jejich mimořádnou biodiver- zitu (biologickou pestrost druhů) a vysoký stupeň endemismu. To znamená, že řada tamních živo- čišných a rostlinných druhů se nevyskytuje už ni- kde jinde na světě. Tím více alarmující je masové odlesňování a ostatní degradující faktory a nedo- statečná ochrana zdejší přírody. Je si třeba také uvědomit, že Filipíny patří k zemím s nejrychlej- ším nárůstem lidské populace v Jihovýchodní Asii a náležejí k zemím s největší hustotou obyvatel v tomto regionu. Podporujeme Talarak Plzeňská zoologická a botanická zahrada se stala v roce 2004 členem organi- zace ZGAP a prostřednictvím členských příspěvků přispívá každý rok na filipínské zá- chranné projekty. V letošním roce vyhlási- la společně s občanským sdružením Faunus Liberec kampaň ve prospěch záchranného centra Tala- rak. To vzniklo v roce 2008 z iniciativy bývalého pracovníka plzeňské zoo Pavla Hospodářského a Dina Gutierreze, velkého domorodého milov- níka, ochránce a podporovatele přírody. Název Talarak je místním pojmenováním nejohroženěj- šího zoborožce na světě – zoborožce Waldenova. V současné době je zde chováno více jak 30 dru- hů živočichů, z nichž je okolo 20 endemických a dalších 15 v různém stupni ohrožení. Plzeňská zoologická a botanická zahrada si kla- de za cíl podpořit záchranné centrum při stavbě rehabilitačních voliér pro reintrodukční druhy. Dů- ležitá je rovněž osvěta v místě, to znamená přispět na tisk letáků a potřebných pomůcek. Proto byl v zahradě uspořádán 28. května ve spolupráci s občanským sdružením Faunus, které od roku 2007 podporuje filipínské aktivity P. Hospodář- ského, další MAY DAY – tentokráte pro Filipíny. Ze škol akci podpořily ZŠ Zbiroh, jež prostřednictvím prodeje nejrůznějších drobností přispěla na dob- rou věc částkou 2 011 Kč, a ZŠ Generála Pattona Dýšina, jíž se podařilo vybrat 3 755 Kč. Žáci rovněž připravili informační plakáty o problémech, ale i jedinečnostech Filipín, křížovky a různé činnosti pro návštěvníky. Záchranářské středisko nabízelo trička se zoborožcem bělohlavým, speciální plac- ky a netradiční šperky, byla zde představena stani- ce Talarak a také se v něm tradičně malovalo na obličej. Malé děti si tady mohly z papíru vyrobit zoborožčí zobák. Stánek Faunus nabízel filipínské šperky, sladké speciality tamní kuchyně a rozdá- val filipínské recepty. Malí návštěvníci si tu lámali hlavu nad skládačkou zoborožce Waldenova. Ne- chyběla samoobslužná soutěžní stezka o ceny, vý- tvarné dispozice si mohli návštěvníci vyzkoušet při tvorbě sádrových odlitků nebo při malování triček s motivy ohrožených filipínských zoborožců. Křtiny po „telemostu“ Vyvrcholením dne pro Filipíny byl „telemost“ – přímý rozhovor Pavla Hospodářského ze sta- nice Talarak se skupinou příznivců akce. Obraz byl pomocí programu Skype promítán na ob- razovku plazmové televize umístěné u výběhu tučňáků Humboldtových. Na závěr „telemostu“ byla pokřtěna malá samička sambara skvrnitého – v přírodě ohroženého druhu jelena. Narodila se 29. dubna 2011 v záchranné stanici Talarak na os- trově Negros. Z nabízených možností jí účastníci filipínského dne v plzeňské zoologické a botanic- ké zahradě vybrali jméno Tala. Večer pak proběhla Noc pro Filipíny, noční prohlídka zahrady se zaměřením na zde chované druhy filipínské fauny. Ing. Jiří Vlček, Pavel Hospodářský, Jiřina Pešová Antilopa Derbyho alespoň jako maketa Cílem sdružení Derbianus CSAW při České ze- mědělské univerzitě v Praze je již 11 let záchra- na kriticky ohroženého západního poddruhu antilopy Derbyho, jenž žije pouze v Senegalu. Od loňského léta je jeho členem i Zoologická a botanická zahrada města Plzně. Akce ve pro- spěch této největší antilopy mají v Plzni přede- vším informačně-osvětový charakter, ale prode- jem různých suvenýrů také finančně podporují podíl českých odborníků při monitoringu zvířat v národnících parcích v uvedené africké zemi. V tomto duchu se konal i antilopí den třetí čer- vencovou neděli. Zatímco se rodiče dozvídali leccos ze života tohoto zvířete, děti si užívaly malování na obličej i na asfalt. A poněvadž pl- zeňská zoo antilopu Derbyho (prozatím) ne- chová, pořadatelé přivezli alespoň její maketu ve skutečné velikosti. (zh)

 IRIS Řeka lemovaná rezervacemi Na výčet řek s krásným romantickým údolím, jejichž hladina se třpytí mezi skalami a lesnatými stráněmi, by nestačily prsty obou rukou. Jen na západě Čech je jich několik: Mže, Střela, u Sokolova a Karlových Varů Ohře, Berounka. Ale jen ta poslední má podél svého toku tolik přírodně zajímavých míst, že se staly předmětem ochrany a vyhlášení přírodních parků. Hned od Plzně ji provází PP Horní Berounka, dalším, v místech, kde se do ní vlévá Střela, je PP Rohatiny, v místech Tříman- ských skal a zříceniny hradu Krašov a stejnojmenné přírodní rezervace je to PP Hřešihlavská se vzácnými skalními a stepními biotopy. Ale ještě řeka neopustila hranice Plzně, kde její tok začíná soutokem Mže s Radbuzou a po několika kilometrech ještě s Úslavou, a pod kos- telíkem sv. Jiří je významným zimovištěm vodního ptactva. Lávka s jejich vyobrazením a názvy je činí známými i laikům. Nedaleké pobřežní louky jsou místem nejzápadnějšího rozšíření mochny bílé. O kus dál doprová- zejí Berounku přírodní rezervace dokonce na obou březích. Obě – Háj (levobřežní) a Zábělá (pravobřežní) – chrání smíšené lesy s takovou pestrostí hájní květeny, že s jarem oči až přecházejí. Druhou ze jmeno- vaných rezervací se lze projít po značené naučné stezce. Symboly přírodního parku Horní Berounka by mohly být na jaře kve- toucí tařice skalní, místy se jí údolí jen žlutá, z ptačí říše volavka pope- lavá a také dva přívozy. V Darové a Nynicích. Kde se s tímto zařízením ještě potkáte?! V údolí řeky se lze na několika místech setkat i se vzácnými tisy. Jed- ním z nich je i pravobřežní národní přírodní rezervace Chlumská stráň u ústí potoka Radubice na příkrých skalách nad oběma toky. Území je chráněno již od roku 1933. Hlavním předmětem ochrany jsou suťové smíšené porosty s hojnou až 250 let starou populací právě tisu červe- ného. Rostou tu však i další vzácné rostliny a vyskytuje se zde mlok skvrnitý. Z vyhlídky pod obcí Chlum je kouzelný výhled na řeku. Ta už po toku po několika kilometrech opustí Plzeňský kraj, aby vstoupila do své nejkrásnější části a do biosférické rezervace UNESCO a Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. Další rezervací chránící staletý porost tisu červeného je levobřežní PR Dubensko u soutoku s Javornicí. Je to poslední přírodně zajímavé místo na jejím toku, ale zdaleka ne jediné. Od prameniště na Jesenicku jich je řada. Branou do Křivoklátska jsou pro Berounku Skryje a nedaleké zří- ceniny hradu Týřova se stejnojmennou rezervací. Seřadit všechna dal- ší přírodně význačná místa až po Nižbor, kde řeku pohltí průmyslová aglomerace kolem Berouna, vznikl by poměrně obsažný seznam. Připo- meňme proto jen zajímavý a ojedinělý úkaz, který patří neodmyslitelně v těchto místech k pohledu z údolí vzhůru. Jsou jím pleše – bezlesé skalní výchozy se skrovnou vegetací pokrývající temena kopců a strání v okolí řeky. Hned za městem, jež jí dalo jméno, se Berounka vrací mezi skály a na trvalo je opustí až za Karlštejnem. Ani tady není její údolí bez přírodních zajímavostí. Právě naopak. Vstoupila přece na území Českého krasu. (zh) Skvosty pr�írody Osobnost S Václavem Větvičkou, vystudovaným botanikem, velkým znalcem růží, člověkem obdarovaným mnoha talenty, zdatným vypravěčem, glosátorem, fejetonistou, prostě literátem velkých myšlenek na malé ploše, jsem měl to štěstí sejít se na živo dva- krát. V Botanické zahradě Univerzity Karlovy v Pra- ze Na Slupi, jíž tehdy šéfoval, a potom na besedě, kterou jsme zde domluvili. Do té doby jsem ho znal pouze skrze jeho rozhlasový hlas. Byl to pro mne velký Nepilův po- kračovatel. V Mých květinových dobrých jitrech se Václav Větvička přiznává: „Nepopírám a nezastírám své nepilovské okouz- lení a obdiv chytrosti jeho češtiny…“ I jeho mateřština je krásná. A jak se dokáže rozepsat o zdánlivých maličkostech a věcech zcela všedních. A to stylem, že čtenář neskáče k pointě kvapíkem z věty na větu, ale vychutnává si každé slovo. Stejně jako ten dnes už poskrovnu se vyskytující výrazově bohatý a ryzý slovník. A jak ovládá umění povznést obyčejnou věc na vrchol čtenářova zájmu! To svede jen opravdový vypravěčský talent. Hold dřevu, je jen jednou z ukázek. Z mnohých: „A to nemluvím třeba o takových mej- šlácích, dlabaných dřevácích, a o těch krásných dřevěných korytech, co jsou do nich svedeny na horských úbočích pramínky vody… Má pravdu Martin Patřičný, říká-li, že jsme prošli dobou kamennou, bronzovou a železnou – ale jen doba dřevěná s námi zůstává od kolébky lidského rodu dodnes.“ Po milém povídání při oné vzpomenuté besedě, když Václav Větvička zodpověděl všechny dotazy – odborné i osobní a skončila i autogramiáda, přistoupila k němu štíhlá dívka a s otázkou, zda ho může poprosit o určení několika růží, před něj rozložila pár herbářových listů. Z úžasného, vtipné- ho, zábavného, rozšafného vypravěče se stal rázem vážný botanik, který s laskavostí jemu vlastní se snažil studentce pomoci a poradit. Všechna ostatní setkání s ním už byla a jsou skrze jeho knihy. Moje květino- vá dobrá jitra ani neuklízím z nočním stolku do knihovny. Umí totiž uzdravovat zraně- nou duši stejně jako krajinu srdeční… Listováním v Řece bez pramene, v té úchvatné ódě na Berounku, si zase zkracuju zimu a přivolávám jaro. Každý řádek je mostem k dnům příštím. A jak říká slovesný autor této báječné knihy společně s tvůrcem fotografií Janem Rendekem: „Mosty máme rádi. Jsou to podané ruce, spojují.“ Ač kořeny z východních Čech v nejednom ze svých vyznáních krajině a místům v nich prokazuje Václav Větvička svoji náklonnost k jihozápad- ním Čechám. Ať k Rožmitálsku Jana Jakuba Ryby, autora vánoční mše Hej mistře, či Plzeňsku a jeho pěti řekám. Čtete o jednotlivých vesničkách a městech a máte pocit, že už jste tam někdy museli určitě být. Takovou autentičností o nich ta vyprávění promlouvají! A ještě jeden dar má: Umí těm místům vdechnout duši, zbavit anonymity a dát skrze vlastní poznání či příběhy lidí osobní rozměr. A ty jeho metafory! „Ze všech měsíců mám nejraději červen. Trochu mi připomíná pátek, to je nejhezčí den, protože je před ním celý víkend. Červen miluju od školy, a protože jsem ještě ne- vyrostl z klukovských kalhot, a už se mi to asi nepodaří, tak pořád věřím, že mě ještě čekají ty nejkrásnější prázdniny. A čím jsem starší, tím víc od těch prázdnin čekám…“ (A na jiném místě:) „Pojem růžová zahrada byl často spojován s Edenem – ale i s jakýmkoliv pozemským rájem. Růže totiž kvetou právě v tom nejkrásnějším měsíci v roce, v měsíci voňavých luk a rozkvetlých loubí, v měsíci plném příslibů a očekávání. To jarní bujné vze- pětí ale s červnem končí – za ním už je jen dozrávání, žně a zelená ustoupí žluté. Važte si června a najděte si svou růžovou zahradu. Vůbec v ní nemusí kvést růže - a přesto v ní může být růžově.“ A že nevíte, kde v téhle rozervané současnosti růžové zahrady hledat? Poradím vám: Zkuste to v knížkách glos, fejetonů, povídek a vyprávění Vác- lava Větvičky. Určitě tam najdete i tu svoji. A třeba ne jednu. František Hykeš (foto repro) Růžové zahrady Václava Větvičky Pohled na Berounku z Chlumské stráně Foto Pavel Moulis Václav Větvička *13. 1. 1938 v Praze, absolvent Přírodovědecké fakulty univerzity Karlovy v Praze 1963 – 1992 Botanický ústav Československé akademie věd v Průhonicích 1992 – 2007 ředitel Botanické zahrady uK v Praze od podzimu 2007 – vedoucí správy zámeckého parku štiřín Autor a spoluautor stovek odborných a populárně naučných pojednání a publikací. Velmi úspěšný i v beletrii.

IRIS  Zajímavá výuka Stíny lesa tajemné jsou nejen úvodní slova nejslavnější písničky Karla Vacka o krásné ci- kánce, ale i název letošního, již desátého ekolo- gického projektu města Strakonic realizovaného odborem životního prostředí městského úřadu. Po chráněných územích, památných stromech, pramenech, potůčcích, říčkách, rybnících, jeze- rech a zámeckých parcích přišly na řadu lesy. I proto, že organizace UNESCO vyhlásila letošek za Mezinárodní rok lesů. Od poloviny února do konce dubna vycházely na internetových strán- kách města Strakonic soutěžní články, celkem jich bylo deset, přibližující osobitým způsobem nejrozsáhlejší a nejzajímavější lesní komplexy Blatenska, Strakonicka a Vodňanska. Veřejnost a kolektivy základních škol z celého regionu mohly posílat odpovědi na někdy dost zapeklité otázky a nejúspěšnější vylosovaní soutěžící ob- drželi hodnotné věcné ceny připomínající „les- ní“ soutěž. Články měly svou odbornější část, ale hlavně představily lesy v přírodně kulturně historických návaznostech a určitě přinesly čte- nářům mnohá překvapení. V lesích se totiž, stejně jako ve všech dalších částech přírody, ukrývá historická paměť a její odkrývání odhaluje souvislosti zcela netušené. Po stopách básníka Země zamyšlené jsme se s Ladislavem Stehlíkem nořili do starých štol po těžbě zlata, šli po stopách partyzánů i prostých lidských hrdinů. Vydali se za skláři a jejich zele- ným sklem, za smoláky, kuklaři, čihaři, sekerní- ky, uhlíři, hajnými, starými vousatými fořty, mla- dými adjunkty, pamětními kříži, svatými obrázky na stromech, za Svatým Hubertem, za klidem lesních rybníčků a jezírek. Navštívili jsme vědec- ké stanice, stoupali na skalnaté vrchy nejvyšších hor regionu, za kameny knížecími i čertovskými, toulali se ve stopách kupeckých karavan a stí- nu keltských hradišť, v pohádkových lesích, kde pan režisér Troška tvořil své nejkrásnější pohád- ky. Zamířili jsme do lesů hlubokých, až je člově- ku úzko, ale i na paseky plné jahod a maliní. Aby nezůstalo jen u teoretického povídání, v dubnu, u příležitosti Dne Země, vyčistily děti ze základních škol čtyři lesní studánky a na osmdesát žáků ze všech pěti strakonických škol včetně prvního stupně gymnázia vysázelo nový kus městského lesa na Kuřidle. Ve výtvarné sou- těži o lesích se představili i nejmenší „mateřsko- školáčkové“ a byli odměnění velikým ovocným dortem s nefalšovaným hajným a lesní žínkou. Samostatná soutěž školních kolektivů byla korunována vítězstvím ZŠ Volyně, ZŠ Povážská Strakonice, ZŠ T. G. Masaryka Blatná a ZŠ Bavo- rovská Vodňany. Na přelomu května a června se vítězovézúčastnilidvoudenníhotematickéhozá- jezdu. A kam jinam, než do největšího českého lesního království – na Křivoklátsko. Cesta začala brzo ráno u památníčku bájného koně Šemíka v Neumětelích nedaleko Koněpruských jeskyní, které byly také cílem putování. V Berouně děti pozdravily Vojtu, Kubu s Matějem, kdysi malé populární bratříčky z večerníčkového povídání pana Chaloupka. Nižbor nemohly projet, aniž si prohlídly zdejší „křišťálové“ sklárny. Poznávání Křivoklátska začalo stylově ve skanzenu milířů ve Lhotě nedaleko Lán. Ty samy – s muzeem T. G. Masaryka, prezidentským zámkem a par- kem – nabídly i neobvyklou možnost pohlazení antilop losích a jihoamerických lam ve farmo- vém chovu. Prostý hrob prvního českosloven- ského prezidenta na lánském hřbitově dal dě- tem i jejich dospělým průvodcům rozhodně podnět k zamyšlení nad dnešním světem na- bubřelých hrabivých politiků. Závěr prvního dne zájezdu patřil jedinečnému informačnímu stře- disku Lesů České republiky na Křivoklátě. Při- bližuje les nejen očima, ale i sluchem, hmatem a vůněmi v interiéru i na lesním hřišti. Zde navíc většina dětí poprvé v životě viděla opravdového a vzácného brouka roháče a nosorožíka. Pokračování na straně 15 Stíny lesa tajemné po Strakonicku Minimum pro ochránce a prˇátele prˇírody Vítězové krajských kol ekologických olympiád, deset tříčlenných týmů středoškoláků z celé re- publiky, změřili své vědomosti v národním kole ekologické olympiády konaném letos počátkem června v západočeském Spáleném Poříčí. Jeho organizátorem byla zdejší základní organizace Českého svazu ochránců přírody ve spolupráci s místní Církevní střední odbornou školou a Sprá- vou veřejného statku města Plzně. Klání bylo spojené s národním kolem soutěže Mladí lidé v evropských lesích; vítězný tým bude na podzim reprezentovat ČR v evropském měření sil v Polsku na téma Ekologie evropských lesů. Hlavním téma- tem olympiády proto byly lesní ekosystémy. První soutěžní disciplínou byla obhajoba škol- ních projektů. Úkolem mladých ekologů bylo srovnat přírodě blízký a kulturní (hospodářský) les z jejich okolí a výsledky průzkumu graficky zpracovat v podobě dvou posterů; vlastní obha- joba pak probíhala formou prezentace v aplikaci PowerPoint. Porota hodnotila nejenom odbor- nou správnost, ale také zpracování posterů a úro- veň prezentace výsledků. Další den prověřil teoretické znalosti soutěží- cích v oblasti ekologie, ochrany a obnovy lesa, ale také lesní fauny a flóry. Poznávačky pak skrý- valy typické lesní rostliny a živočichy a známá místa z chráněných krajinných oblastí a národ- ních parků. Odpolední terénní část olympiády se uskutečnila v nedalekých Brdech. Na trase dlouhé přibližně pět kilometrů musely jednotlivé týmy prokázat nejrůznější přírodovědné znalosti a dovednosti, jako například určit druhy mechů, lišejníků a dřevin, vypočítat ochranné pásmo stromu, určit typ rašeliniště, označit hraniční strom rezervace, zasadit strom či vyrobit a správ- ně umístit ptačí budku. Třetí a poslední soutěžní den mohl ještě hod- ně rozhodnout, protože výsledky některých týmů byly velmi vyrovnané. Soutěžící čekal velký test o evropských lesích a terénní trasa v Plzni na So- fronce s devíti stanovišti s poznávačkami nebo praktickými úkoly. Určit stromy a šišky nebylo tak těžké, ale vypočítat hmotu stojícího stromu nebo poznat semínka dřevin byl úkol opravdu dost náročný. Slavnostní vyhlášení vítězů a ukončení celé soutěže se odehrálo v Západočeském muzeu za účasti primátora města Plzně Mgr. Martina Baxy. Na třetím místě se umístilo družstvo z Gymná- zia Trutnov, jako druhý skončil tým z Gymnázia J. Vrchlického v Klatovech a vítězství patřilo druž- stvu z Gymnázia Jírovcova v Českých Budějovi- cích. Text a foto Ing. Lenka Janoušková Hlavní téma ekologické olympiády – lesní ekosystémy Letošní národní kolo hostilo Spálené Poříčí Přípitek k vyčištění studánky Podsrp. Takto se značí přírodní rezervace

 IRIS Kalendárium Solidární s Japonskem Dny japonské kultury konané v plzeňské zo- ologické a botanické zahradě pravidelně ko- lem poloviny května měly letos i charitativní rozměr. Jejich součástí byla finanční sbírka ve prospěch postižených jarním zemětřesením a obřím tsunami, jež mimo jiné poškodilo i dvě japonské jaderné elektrárny. Množství peněz soustředěné v pokladničkách Česko-japonské společnosti potvrdilo solidárnost návštěvníků s obětmi zuřícího živlu. Vedletradičnínabídkysushižákůzeškolských zařízenívHoršovskémTýněavHostounisimoh- li zájemci koupit tento tradiční japonský pokrm připravený v čínské a japonské restauraci WOK a SUSHI v plzeňském nákupním centru AREA Bory. Všichni červnoví návštěvníci zoologické a botanické zahrady pak měli možnost ochutnat její speciality za poloviční cenu. (eš) Pohádka ze šumavy Rovnýma nohama do pohádky přenesli dětské návštěvníky při oslavě příchodu léta v plzeň- ské zoologické a botanické zahradě členové kulturního seskupení Královák ze šumavských Stach a jejich hosté. Pro velký úspěch pohád- kové stezky v loňském roce ji její protagonisté letos prodloužili na celý den. Po setkání s růz- nými pohádkovými bytostmi, které si na děti připravily lehčí i těžší otázky a úkoly, čekaly na úspěšné soutěžící odměny v podobě pohád- kové dřevěné medaile a další ceny. Celá akce byla plně v režii Stašských a účinkující připra- vili program bez nároku na jakýkoliv honorář. A při loučení se zahradou slíbili: Za rok přije- deme s pohádkami znovu! (ek) Čtyřlístek Květinových dívek Pro nepřízeň počasí se letos přišly ucházet o titul Květinové dívky jen čtyři soutěžící. A všechny tak vyhrály některé z ocenění. Nikoliv ovšem automaticky; náročná porota přísně hodnotila všechny disciplíny. Poněvadž se organizačně na letošním třetím ročníku Květinové dívky po- dílela Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra (ZPMV), jež měla ten den v zoo svoji marke- tingovou akci, děvčata si mohla popovídat s hercem Pavlem Křížem a zazpívala jim Markéta Konvičková. O ceny se postaraly agentura EVE fotografa Ivana Štefka, plzeňský kadeřnický salon LINDA a zahradnictví Václava Bouzka. (fh) Foto v rubrice IRIS Miroslav Volf (více na www.iris.snadno.eu) V kvapíku a bez dřiny Držitelem zlatého toulce – odměny pro vítě- ze letošního ročníku Lochotínského sekáče – se stal Jaroslav Čech z Vejprnic. Stříbrný a bronzový toulec si odnášeli František Šmo- lík z jižního Plzeňska a Štefan Berčík z Tacho- va. Sekalo se již po šesté a každý z dvanácti zúčastněných měl co nejrychleji, ale zároveň nejefektivněji, tedy bez velké námahy, a také s určitou ladností posekat stometrový pruh trávy na šířku kosy. Obdobně jako už loni ani letos nechybělo pro soutěžící i diváky občer- stvení v tradičním venkovském stylu – do- mácí sýry a cikorková káva. (zh) Pokračování ze strany 14 Přes naučnou stezku Paraplíčko se druhý den ráno konalo dobytí hradu Křivoklát. Výstava gar- deroby ze seriálu Arabela potěšila zejména mla- dé dámy, tím spíše, že si ji bylo možno vyzkou- šet. Ale ani mladí rytíři se nedali zahanbit jak v převlecích, tak ve střelbě z kuše na hradním nádvoří. V krásném kraji lesů a řeky Berounky většina z účastníků poprvé vyzkoušela oprav- dový nefalšovaný přívoz, který je v Luhu pod Bránovem přenesl do malého muzea Oty Pavla v prostém domku bývalého převozníka Proška. Skryje nabídly setkání s dávnými neobvyklými živočichy – trilobity v muzeu Joachima Barran- da, ale také pravé ovocné knedlíky s tvarohem, moučkovým cukrem, máslem a šlehačkou. Ale závěrečnou šlehačkou na výletním dor- tu byla odpolední návštěva plzeňské zoologic- ké zahrady. Hlavně nové africké expozice, kde měli žáci zjistit, kdo nebo co je „mandžula“, sklidily zasloužený obdiv. Stejně jako medvědi, lemuří stezka v korunách stromů nebo krme- ní žiraf a hledání malého hrošíka. Ani pižmoni a kapybary nepřišli zkrátka, prý proto, že jsou tak oškliví, až jsou vlastně hezcí. A když kluci objevili nově osazený tank Sherman, i když se na něj nesmí lézt, byla spokojenost úplná. Spokojeni s letošním ekologickým projek- tem jsou i na Městském úřadu ve Strakonicích, kde doufají, že se jim na podzim podaří vy- pracované soutěžní texty „přetavit“ do malé publikace. Stíny lesa tajemné vystřídá příští rok putová- ní po hradech, hrádcích a hradištích, opět v ná- vaznosti na přírodu, kulturu a historii, ale zkrát- ka nepřijdou ani lesy. Určitě se bude opakovat sázení lesa na Kuřidle i čištění lesních studánek. Protože povídání a poznávání je krásná věc, ale teprve pokud se za člověkem objeví i viditelný výsledek práce, je radost opravdová… Text a foto Ing. Miroslav Šobr Zajímavá výuka

IRIS  Okénko do historie Rok plný výročí 1901 – 110 let od vzniku spolku IRIS 1926 – 85 let od otevření spolkové zoologické zahrady IRIS v Plzni - Doudlevcích 1936 – 75 let od vydání prvního sborníčku o zoo 1961 – 50 let od otevření botanické zahrady v Plzni na Lochotíně 1961 – 50 let od uzavření doudlevecké zoo pro antraxovou epidemii 1981 – 30 let od sloučení zoologické a botanické zahrady v jeden celek a osamostatnění od Parku kultury a oddechu (PKO) 2001 – 10 let od rekonstrukce Akva-tera 2001 – 10 let od záchrany statku Lüftnerka od demolice a otevření prv- ních expozic statku z přelomu 19. a 20. století (red) Kolébka plzeňské zoo má vlastní knihu Vletošním roce si připomínáme 85 let od otevření plzeňské spolko- vé zoo IRIS a půlstoletí od ukončení její existence v původní lokalitě Doudlevcích. Právě toto období mezi roky 1926 a 1961, kdy musela být uzavřena pro nákazu zvířat snětí slezinnou, je obsahem knihy Kolébka pl- zeňské zoo autora Mgr. Martina Vobruby, tiskového mluvčího Zoologické a botanické zahrady města Plzně. Právě o tomto období bylo prozatím zveřejněno málo údajů, což nová publikace napravuje. Díky mimořádnému pochopení pracovníků Západočeského muzea v Plzni a Státního oblastního archivu získala zoologická a botanická zahrada dispoziční práva na archivní fotografie. Zejména v Archivu města Plzně byly nalezeny velmi cenné údaje o této kapitole historie plzeňské zoo. Publikace ukazuje i odvěkou touhu Plzeňanů po vlastní zoo již od konce 19. století. Vydána byla za přispění Nadace 700 let města Plzně a jejím kmotrem se stal starosta městského obvodu Plzeň 1 Mgr. Miroslav Brabec. Plzeňská zoologická zahrada je druhou nejstarší zoo v ČR. Liberecká vznikla v roce 1919 a pražská byla otevřena roku 1931. (red) Zahradu přestěhoval až antrax O tom, že v Plzni vznikne zoo se rozhodlo 2. září 1926. To slavil 25. výročí trvání spolek akvaristů IRIS, který měl za sebou již mno- ho zajímavé činnosti. Spolek IRIS ji otevřel již v prosinci téhož roku. Měla několik voliér s káňaty, liškami a akváriem. Jedním z prvních obyvatel byl šakal obecný. V roce 1927 již následovali makakové jávští. Prvních šest let byl jejím spolkovým správcem Alois Lokajíček, v letech 1932 – 1953, úctyhodných 21 let, stál včele zoo Adolf Pavlík. Nebýt násilného zrušení spolku 1. září 1953, mohl být tento rekord ještě větší. Označení správce se zachovalo i pro v pořadí třetího nejvyššího pracovníka zahrady Stanislava Oleskiewiče. Za jeho vedení spadá pod řízení jednotného národního vý- boru města Plzně. Josef Hájek je již označován jako vedoucí zoo. Nastoupil do ni v červnu 1957 a vedl ji až do roku 1968. Zažil její včlenění do Parku kultury a oddechu (1958), infekci antraxu, uzavření areálu pro veřejnost a stěhování (1961 – 1963) i první roky na Lochotíně. Jaká zvířata bylo možné v zoo v prvním desetiletí její existence vidět? Zejména malá, dostupná a nenáročná, která se podařilo sehnat formou darů. Nejsou zde např. velké šelmy a více exotických zvířat. Úplný seznam druhů chybí. Mezi ty nejpozoruhodnější patří vydra říční, šakal obecný, blíže neurčený kočkodan, rajky a amazoňani. Zahradu v Doudlevcích postihly nejméně tři výrazné pohromy. V pro- sinci 1934 topič špatně rozpálil kamna a unikající plyny otrávily mnoho zvířat. Mimo jiné také oblíbené opičky Šorla a Mindu, jejich potomky, 25 párů andulek, amazoňana Lorinku a všechny ryby v akváriích. Uvažo- valo se dokonce o zrušení zoo. Druhou tragedií byla infekce lvů v roce 1944 s úhynem čtyř exemplářů a levhartice skvrnité Jiskry během dvou dnů. Největší katastrofou však byla infekce sněti slezinné (antraxu) roku 1961, která si vynutila uzavření a stěhování zahrady. Prvně se nemoc pro- jevila 8. září u pum amerických. Podlehly jí také levhartice, lev Cézar nebo jezevci. Přes kategorická tvrzení o úhynu či utracení všech šelem je dnes zřejmé, že přežila nejméně jedna lvice a medvěd. O nutnosti přestěhovat zoo ze stísněných a nevyhovujících podmínek se hovořilo od roku 1933. V tu dobu byl skromný, odhadem dvouhektaro- vý pozemek, již zcela zaplněn zvířaty. Zamýšleným místem pro novou zoo byl i nedaleký prostor pod hřbitovem sv. Mikuláše, ale ten byl stejně mi- niaturní jako ten stávající. O přemístění zahrady na Lochotín do blízkosti bývalého lázeňského pavilónku se uvažovalo už před II. světovou válkou. Další variantou bylo sousedství dnes už neexistující restaurace U tří muš- ketýrů v Borském parku. Téměř připravené stěhování zhatila válka. Jiným místem, navrhovaným kolem roku 1936, byly lomy na Košutce. V roce 1940 jsou v zoo chováni již lvi (ze zoo Praha), medvědi hnědí, samice levharta. Lvů bylo v jednu dobu v Doudlevcích i sedm a vícekrát se rozmnožili. Z válečného období (1942) pochází také první úplný seznam zvířat vytvořený pro dvojjazyčné informační tabulky požadované němec- kými okupačními úřady. Je současně jediným pramenem hovořícím o pří- tomnosti samce malajského medvěda jménem Čert (Teufel) v plzeňské zoo. Ta má v tomto roce pouze dva ošetřovatele, jednomu z nich je více než 70 let. V poválečné zoo je stále více zvířat včetně velkých kopytníků – antilopa nilgau, sajga i pakůň žíhaný. Objevuje se mandril a pavián pláštíkový, pár nových lvů, zastoupena je puma americká, lama krotká a velbloud dvou- hrbý, dále dingo, kojot, šakal obecný a vlk. Z ptáků je zajímavý kakadu inka a růžový, nandu pampový, emu, orel mořský, ararauna a další. Co víme o návštěvnosti doudlevecké zoo? Například více než 114 000 návštěvníků v roce 1957 překonal i některé méně úspěšné roky na Lo- chotíně. Na tehdejší skladbu zvířat a rozsah zahrady to byl zájem rozhod- ně úctyhodný! V roce 1962 končí etapa zoo spojená s údolím Radbuzy v Doudlevcích a v roce 1963 je otevřeno veřejnosti staveniště zoologické zahrady na Lochotíně na místě bývalé inseminační stanice. Začínalo se zde prakticky od nuly – s pouhými 29 druhy zvířat. Zoo byla nadlouho rozestavěná a mnoho provizorií sloužilo dlouhé roky. Stránku připravil Mgr. Martin Vobruba Plzeňané od novověku toužili vídat cizokrajná zvířata a vděčně přijali jakoukoliv možnost, která se naskytla. Dlouhé roky ji přinášely pou- ze poutě s koníky a opicemi, nebo například pobyt pojízdných zvěřinců či kočovných medvědářů. Velmi pestrou zvířecí kolekci přivezla koncem 19. století Kludského pojízdná menažérie. V jejích vozech bylo možné obdi- vovat lvy, tygry, vlky společně s medvědy, skot, jelena, zebru, lamu krotkou a dokonce i indického slona. Délka návštěvy zvěřince, místo jeho pobytu a celý seznam zvířat nejsou přesně známy. Později Plzeň uživila několik měsíců i Hagenbeckův zvěřinec. Přibližně v téže době – tedy kolem roku 1889 – vznikla v městě i první pevná veřejná expozice zvířat, zastoupeni byli zejména ptáci. V některých tiskovinách k 80. výročí založení zoo v Plzni byly z její strany poprvé publikovány informace známé jen některým zasvěcencům o jejím nepřímém předchůdci – jezírku s chovem zvířat v městských sadech v mís- tě dnešního divadla J. K. Tyla. Tehdejší správce sadů a stromovky měs- ta Plzně pan Valentin Čoček (*6. 6. 1883), později činný i ve spolku IRIS – působil dokonce jako jeho předseda, zanechal ve svých písemnostech jak informace o tomto počinu, tak úvahy o možných umístěních zoo na přelomu 19. a 20. století. Rybníček hostil různé vodní ptáky včetně racků či čápů, na skále sedával sup, byl zde dokonce domeček s opičkami, voliéry s různými druhy sov a klec s liškou. Pár labutí daroval kníže Windischgrätz. Celé místo se změni- lo po výstavbě divadla a rybníček zanikl v roce 1903. V tu dobu již existoval spolek IRIS, který v roce 1926 otevřel plzeňskou zoologickou zahradu. Jedním z historických míst uvažovaných pro založení zoo byla i Mlýn- ská strouha, prvotní úvahy se držely zejména sadového okruhu v blízkosti centra města. Teprve ve 30. a 40. letech, již za existence zoo, se uvažovalo o Borském parku, Košuteckém jezírku anebo o území někde mezi Locho- tínským pavilónkem až radčickým zámečkem. Vivárium v sadech – předchůdce plzeňské zoo Začátky zoo na Lochotíně (foto archiv)

 IRIS Galerie Jak už se stalo od otevření amerických expozic v roce 2006 v Zoologické a botanické zahradě města Plzně zvykem, v biogeografických celcích se lidé dozvídají nejen o zde žijících zvířatech i rostlinách, ale také základní informace o do- morodcích. V africké expozici jsou věnovány dvě naučné tabule Masajům a Pygmejům. Od jara tyto svérázné obyvatele Afriky představuje i jejich výtvarné ztvárnění. Autorem dřevěných postav je Jiří Kouřil. Masajové jsou kočovným pasteveckým ná- rodem, který nemá vlastní zemi. V součas- né době jich žije na východě kontinentu asi 140 000. Jsou to pohlední a velice hrdí lidé dodnes zachovávající starobylý způsob života. Jejich hlavním bohatstvím je dobytek. Tím také platí za nevěstu. Skot zabíjejí pro maso výjimeč- ně, jejich oblíbenou potravou je čerstvá hovězí krev, kterou získávají z krční žíly živých dobytčat, smíchaná s mlékem. Po pubertě se chlapci stávají plnoprávnými bojovníky – na důkaz statečnosti se od nich očekává, že jednou ranou zabijí lva. Žení se kolem 30 let, kdy také přestávají být bojovníky a stávají se z nich stařešinové rodu. Pygmeji čili trpaslíky jsou obecně označovány domorodé kmeny lovců a sběračů žijící v prale- sích západní s střední Afriky, Indonésie, Filipín a Andamanských ostrovů jihovýchodně od Bar- my. Průměrná výška mužů je 155 cm a jsou tak nejmenšími lidmi světa. A stále se snižuje, za posledních 50 let dokonce o 4,7 cm. Afričtí Pygmejové jsou nazýváni Bambaty, přesto, že nejsou jedním národem a nehovoří stejným jazykem. Jednotlivé skupiny se genetic- ky liší i tak jako Evropané od Asiatů. Mají ovšem společné předky, kteří se začali vývojově oddě- lovat od černochů před 60 až 90 000 lety. Vysokou úmrtnost a nízký věk kompenzu- je rychlejší dospívání. Matkami jsou běžně již jedenáctileté dívky. Pygmejové žijí pouze pro přítomnost, v jejich bezstarostnosti není pro ně budoucnost důležitá. Civilizační vývoj je vytěsnil nejen na okraj pralesů, ale velmi často i na okraj společnosti. Propadají závislosti na alkoholu a drogách. (zh) mASAJOVÉ A PygmeJOVÉ JAKO ŽIVÍ V království rostlin Zahradníkův rok Koloběh prací nepřeruší ani zima Plzeňská zoologická a botanická zahrada se rozprostírá na ploše velikosti přibližně jedenadvaceti hektarů. Z větší části je are- ál obsazen výběhy pro zvířata obklopených okrasnou zelení. Ta dotváří vhodné podmínky a přirozené prostředí nejen pro zvířata (stín, vlhkost, proudění vzduchu), ale také pro ná- vštěvníky. Botanické expozice už dnes prostu- pují celou zahradou, jejími jednotlivými bio- geografickými oblastmi, a znázorňují příslušné biotopy, v nichž jednotlivé živočišné druhy žijí. Jejich součástí je také jeden expoziční skleník se sukulentními rostlinami. Toto vše vidí ná- vštěvníci. Samozřejmě s tím souvisí i potřeba zahradnického zázemí. To tvoří pěstební sbír- kové skleníky, pařeništní plochy, záhony na dopěstování trvalek a dřevin. O veškerou zeleň pečuje 14 zahradníků a zahradnic; 11 z nich udržuje venkovní expozice a tři skleníkovou vegetaci. Každý je zodpovědný za konkrétní úsek, o který se stará celoročně. A v čem taková práce zahradníka spočívá? Na začátku sezóny – v březnu, dubnu – ještě před rašením listů se přesazují keře a dřeviny z pěstebních záhonů nebo z expozic, odklízí se zimní ochrana z méně odolných dřevin, stříhají se dekorativní trávy a trvalky, tvarují se pře- rostlé keře a stromy a uklízejí se suché větve a zbytky spadaného listí. Během dubna se objevuje již první plevel, je proto nutné začít s pletím, okopáváním a pro- vzdušněním záhonů. Vysazují se trvalky a ně- které cibuloviny. Začíná se s otužováním pře- nosných rostlin. V květnu se ze skleníků vynášejí všechny subtropické a mediteránní (rostoucí u Středozemního moře) rostliny, které se letní v zastíněném prostoru vedle zásobních skleníků a též na několika místech v návštěvnickém are- álu. Je nutné je přesadit do větších květináčů, zastřihnout. Z předjarních výsevů již rostou mla- dé rostliny, ty je třeba rozdělit do větších květní- ků a zajistit podmínky pro jejich růst a následné vysazení. V tuto dobu je v posledních letech i velké teplo a sucho, takže se začíná intenzivně zalévat. V letním období (červen – srpen) je péče za- měřena výhradně na údržbu – pletí, zálivku, stří- hání odkvetlých květů a uschlých částí trvalek, čištění jezírek od řas, sekání a úklid travnatých ploch. Koncem srpna se množí některé dřeviny a keře řízkováním. V září se vysazují cibuloviny a napěstované tr- valky a začíná se s intenzivním sběrem semen. Slouží jednak pro vlastní potřebu namnožení některých druhů, ale hlavně pro Index Semi- num – vzájemnou výměnu semen mezi bota- nickými zahradami celého světa. V říjnu a listopadu se uklízí spadané listí a zpětně se používá do záhonů jako mulčování. Koncem října se vracejí vyletněné rostliny zpět do skleníků. Podle počasí se začíná se zimová- ním choulostivých druhů dřevin a bylin. Zakrý- vají se smrkovým klestem nebo listím. Od po- loviny listopadu připravují zahradnice adventní výzdobu celé zahrady (věnce, svícny, girlandy). Během prosince se čistí sesbíraná semena (kolem 400 druhů) do Indexu Seminum a ná- sledně se rozesílají do ostatních zahrad. V prů- měru se vyřídí 90 až 100 objednávek a připraví kolem 900 sáčků semen. Po celé zimní období se myjí použité jme- novky a špinavé květníky na výsevy, připravují se speciální substráty pro orchideje a tropické rostliny, opravuje se rozbité nářadí, probíhá kácení stromů, úklid a pálení větví, odklízí se sníh z míst, kam se nedostane mechanizace, odstraňuje se těžký sníh ze stromů a keřů. V únoru a březnu zahradnice ve sklenících začínají vysévat semena získaných rostlin a ko- loběh začíná nanovo. Řada činností se dělá nárazově podle potře- by – ochrana před škůdci, postřiky proti pleve- lům, hnojení rostlin. A v průběhu každého roku vznikne i několik nových expozic. Zahradníci se na jejich tvorbě podílejí terénními úpravami, kácením, vyřezáním náletů, přípravou záhonů a jejich osázením. A hlavně pravidelnou péčí o ně, aby z nich byly další oku příjemné části zahrady. Práce zahradníka není v žádném případě jednotvárná, jak by si někdo mohl myslet. Nao- pak je pestrá a zajímavá, ale musí se vykonávat za každého počasí. Ať prší – nebo praží slunce. Proto ji nelze dělat bez vztahu k profesi a pří- rodě. Komu tento vztah nechybí, tomu dokáže přinášet i radost a uspokojení. Zahradníkům ze Zoologické a botanické zahrady města Plz- ně tyto jistě hřejivé pocity nejsou určitě nezná- mé! Mgr. Václava Pešková

IRIS  Expedice za poznáním Zoologická zahrada v Al Ainu ve Spojených arab- ských emirátech nese všechny znaky moder- ních zoo, byla vybudována ve spolupráci s ame- rickými odborníky ze San Diega. Tato skutečnost je připomínána ještě před vchodem do zahrady. Vstup je opravdu monumentální, pne se nad ním obrovská plátěná kopule. Pro evropského návštěv- níka, zvláště pokud přijel z Dubaje, pak může být trochu v kontrastu zážitek z návštěvy WC. Všechna jsou v tureckém stylu, tedy žádné mísy a mušle – jen otvor a šlapky. Je si nutné uvědomit, že ob- last je silně arabská a do hlavního města SAE Abu Dhabi i jejich výkladní skříně Dubaje je poměrně daleko. Naprostou většinu příchozích tvoří lokál- ní obyvatelstvo. Návštěvníků z nearabských zemí ale bude přibývat, neboť Abu Dhabi i celý stejno- jmenný emirát se překotně otevírají turistickému ruchu a cizincům z celého světa. Co mě však opravdu zklamalo, byla naprostá absence jmenovek u jednotlivých zvířat. Od všu- dypřítomné ostrahy jsem se dozvěděl, že zahrada generálně mění své image a původní informační systém byl odstraněn. Mám se orientovat podle plánku, nebo přijet za týden, kdy už budou insta- lovány nové jmenovky. Podruhé jsem byl zklamán, když jsem chtěl při odchodu ze zoo koupit něko- lik pohledů zdejších expozic a zvířat. Nic takového neměli. Jen několik pohlednic anonymních zvířat včetně dvojice domácích koťat. Můj kolega a váš- nivý sběratel pohlednic ze zoologických zahrad Martin Vobruba si tak o pohledy z Al Ainu sbírku nerozšíří. Zvláštní výběr nenabízela ani kolekce suvenýrů: několik malovaných hrníčků, pár triček, fotografie sokolníka. šelmy z nadhledu Vstupní segment zahrady patří šelmám. Už po třetí, čtvrté expozici začíná být procházka tímto zvláštním kamenným světem poněkud fádní. Vý- běhy a především ubikace jsou obehnané vyso- kými valy z kamene – z části z nedalekých hor, z části umělého, betonového. Začínám tomu říkat bunkry. Zvířata jsou obvykle pod úrovní návštěv- nického chodníku, hledí se na ně z nadhledu přes skleněné průhledy. Pokud jsou v příznivém zorném úhlu, je na ně dobře vidět. Expozice jsou ale velké a kamenné valy různě profilované, dost často tak nevidí návštěvník nic. Pro děti jsou u pa- ty zdí malá pozorovací okénka, takže je nemusí rodiče vyzdvihovat na záda nebo stavět na valy. Kalendář ukazuje 8. ledna, v Emirátech je ob- dobí zimy s příjemnými teplotami kolem 20°C. Jenže už dopoledne je na tento čas horko, na slu- níčku teploměr určitě vyšplhal nad třicítku. Řada šelem je schoulená někde v koutku výběhu nebo se chladí ve stínu ubikace. Po visuté lávce mezi ptáky Al Ain s půl milionem obyvatel má pověst nejzele- nějšího města Emirátů. Dokonce se pyšní názvem zahradní město Arabského zálivu. Je městem parků, datlových stromořadí i hájků, květinových záhonů a piknikových palouků. Přispívá k tomu i skutečnost, že převážnou část zástavby tvoří vily a nízké budovy s prostornými zahradami. Nejvyšší domy zde nemají více než šest poschodí. Veškerá zeleň je přirozeně pod umělou závlahou. Zelenou se snaží být i zoo. Ale bezprostředně v expozicích a u zvířat je stromů a keřů minimálně. Nejen v resortu šelem zahrada místy připomíná tak trochu pouštní pevnost. Kde projektant nezvo- lil kamenné a betonové valy, jsou zvířata – napří- klad opice – za vysokým a velmi hustým pletivem. Před ním je ještě široká bezpečnostní zóna, takže vyfotografovat si zvíře je prakticky nemožné. Mo- hutnost plotů a celkového zabezpečení zvířete před útěkem je často vzhledem k jeho tělesným proporcím a způsobu života až absurdní. Nejvolněji – skoro jak ti ptáci – se musí ná- vštěvník cítit v expozici ptačího světa. Vstoupí do obrovské voliéry a pohybuje se v ní na visuté láv- ce. Většina ptáků ale posedávala po zemi, takže opět ten známý pohled z nadhledu. Jediný pavilon, který v zoo je, patří plazům. Je to opět poměrně robustní, zřejmě betonová stavba – vlastně chodba se zasklenými terárii po obou stranách. Autentičnost prostředí, v němž zvířata žijí ve volné přírodě, vytvářejí různé umělé skály a panoramata krajiny v jejich původním domově. Dalších pavilonů není třeba. Vzhledem ke zdej- šímu klimatu mohou žít všechna zvířata celoročně venku. štědrý šejk Impozantní kulisu tvoří zoologické zahradě nej- vyšší hora Emirátů Jebel Hafit (1 340 m. n. m.) majestátně se vypínající z roviny hned za městem. Zvláště úchvatný pohled je na skalnatý masiv z vyvýšeniny se šelmami. Při naší návštěvě však dominoval pohledu spíše les jeřábů v těsném sousedství zvířat. Informační panel hlásal, že se zde z iniciativy šejka Zayeda (vládce země) a za jeho prostředky staví hotelový komplex, zázemí pro odchov ohrožených druhů a výzkumné cen- trum. Ze země se zdvíhaly teprve základy příštích budov, ale termín dokončení byl stanoven už na letošní léto. Věřím, že byl splněn. Staví se zde úžasně rychle a na rozdíl od Dubaje tento emirát tolik nepostihla světová hospodářská krize a jeho pokladna je stále plná dirhamů. Hezký je pohled na horstvo i přes velký výběh se žirafami a nosorožci, ale tady zaujmou pozor- nost spíše vlastní zvířata. Vláčkem po zoo Servis návštěvníkům lze začít vypočítávat bezplat- ným parkovištěm. V areálu je dostatek WC, čistota v nich je samozřejmostí. Základní informace do- káže podat každý sekuriťak a je jich, jak již bylo řečeno, po zahradě hodně. S občerstvením už to tak jednoznačné není. Pominou-li se mobilní pro- dejci cukrové vaty, zmrzliny a nápojů, najíst se dá jen v bufetu KFC. Výběr nic moc, lidí poskrovnu, nežádanější jsou hranolky. Je sobota, den volna, ale narvaná k prasknutí zoo není. Kdyby byla, kdo ví, kde by se všichni lidé občerstvili a najedli. Mož- ná, že z vlastních zdrojů, které si přinesou s sebou a konzumují je na trávnících mezi expozicemi nebo na velké piknik louce. Atrakcí, a to nejen pro děti, je vláček. Jízdné je zahrnuto přímo v ceně vstupenky do zoo. Jede okružní cestu po páteřních komunikacích areálu a návštěvníky rozhodně nijak neomezuje. Kaž- dý mu rád ustoupí na okraj cesty, protože ví, že pokud už se nesvezl, za chvíli jeho služeb rovněž využije. Součástí nabídky zoo je také ptačí aréna s ve- černí ptačí show. Když jsme v pozdním odpoledni zahradu opouštěli, sokolník na ni právě začínal zvát. „Nezdržíte se? Nevadí. Tak se se mnou ales- poň vyfotografujte na památku. Fotka je hned ho- tová…“ Podle vyjádření známých, je to prý podíva- ná, co stojí za to. Věřím. Vždyť sokolnictví je starý arabský národní sport. Foto Hana Hykešová Jeden pavilon stačí. Zvířata mohou být po celý rok venku. František Hykeš

 IRIS Jak získat časopis IrIs Časopis si je možno předplatit formou úhrady poštovného. Poplatek za poslání čtyř čísel činí 60Kč. Částku lze uhradit poštovní poukázkou, kde nezapomeňte uvést účel platby – PŘEDPLATNÉ IRIS, nebo bankovním převodem. V tomto případě je třeba sdělit jméno a adresu objednavatele. Na poštovní poukázce musí být vždy uvedena adresa: ZOO a BZ Pod Vinicemi 9, 301 16 Plzeň. Časopis lze získat též v jeho distribučních místech. V Plzni na adrese vydavatele, v Akva-tera na Palackého tř. 5 a dále na radnici, v městském informačním centru na nám. Republiky, na Krajském úřadu Plzeň- ského kraje, v Národním institutu pro další vzdělávání v Čermákově ul. 18 a ve Studijní a vědecké knihovně PK. V Karlových Varech v Národním institutu pro další vzělávání v Západní 15, v Centru celoživotního vzdělávání PECKA, T. G. Masaryka 541/3 (budova Vy- soké školy K. Vary) a ve Stanici mladých přírodovědců ve Staré Roli. V Chebu v Domě dětí a mládeže Sova. Časopis lze získat i ve většině střediskových knihoven v Plzeňském a Karlovar- ském kraji. Do základních a mateřských škol v Plzeňském a Karlovarském kraji je IRIS distribuován prostřednictvím obcí s rozšíření působností. Malujeme lidoopy! Letošek vyhlásila Evropská asociace zoo a akvárií rokem lidoopů. Zoolo- gická a botanická zahrada města Plzně společně s 1. československou ga- lerií dětského výtvarného projevu v Plzni se k této kampani připojily akcí MALUJEME LIDOOPY! Zapojit se do ní mohou všechny děti, které rády kreslí a malují a vědí jak vypadá šimpanz, gorila, orangutan, bonobo nebo gibon. Jejich práce může zobrazovat setkání s některým z těchto zvířat v zoo, ve filmu, v dobrodruž- né knize… Nejzdařilejší výtvory budou vystaveny v I. pololetí příštího roku v plzeňské 1. československé galerii dětského výtvarného projevu. Soutěž je rozdělena do kategorií: děti předškolního věku – I. stupeň základních škol – II. stupeň základních škol – osmiletá gymnázia – družiny mládeže – spe- ciální školy a dětské domovy – základní umělecké školy. POZOR! Závěrečný termín pro odeslání soutěžních prací je 16. pro- sinec 2011. Adresujte je na: Zoologická a botanická zahrada města Plzně, Pod Vinicemi 9, 301 16 Plzeň a zřetelně označte mALuJeme LIDOOPy! Do té doby malujte, kreslete a poznávejte svět lidoopů! (red) Čtvrtletník IRIS – ročník IX • Vydavatel: Zoologická a botanická zahrada města Plzně ve spolupráci se Sdružením IRIS • Vedoucí redaktor: Ing. František Hykeš • DTP: NAVA DTP, spol. s r. o., Plzeň • Tisk: NAVATISK, s. r. o., Plzeň • Náklad: 25 000 výtisků • NEPRODEJNÉ • Fotografie bez jména autora jsou z produkce fotografa ZOO a BZ Jaroslava Vogeltanze • Vyšlo v září 2011. MK ČR E 14293 Souteˇž Aktuálneˇ ZOOTRHY PLZEŇ V ROCE 2011 v Kulturním domě Peklo v Pobřežní ulici se konají: 15. 10., 19. 11., 17. 12. Prodej, nákup a výměna terarijních živočichů, exotických rostlin, krmiv, chovatelských potřeb a literatury. Jejich přejímka od 8 do 9 hod. Cena stolu 100Kč. Rezervace: 777 578 676. Návštěvnický servis ZOOLOGICKÁ A BOTANICKÁ ZAHRADA MĚSTA PLZNĚ otevřena denně duben až říjen od 8 do 19 hod. (pokladny do 18 hod.) listopad až březen od 9 do 17 hod. Vstupné: dospělí 120Kč, zlevněné 90Kč Mimo sezónu 90 a 60 Kč. Psi do ZOO a BZ přístup nemají! AKVA-TERA Palackého tř. č. 5 Denně od 10 do 19 hod., vstupné: dospělí 40Kč, zlevněné 20Kč. Poslední vstup v 18,30 hod. Pro opakované návštěvy ZOO a BZ i AKVA-TERA využijte výhodných permanentek! Zoologická a botanická zahrada města Plzně Pod Vinicemi 9, 301 16 Plzeň tel.: 378 038 325, fax: 378 038 302 http://www.zooplzen.cz e–mail: zoo@plzen.eu Aktuální kulturní akce také na: www.iris.snadno.eu Konec června a celý červenec je v záchranných stanicích živočichů ve zna- mení vypouštění odchovaných ptačích mláďat. Zejména dravců, sov, čápů, jiřiček a rorýsů. Tento životně důležitý krok začlenění zpět do přírodních systémů je u každého ptačího druhu jiný. Zatímco některé lze po jejich dopeření (vyschnutí letek a ocasních per) a rozlétání „vyhodit“ rovnou do vzduchu, jiné je lepší před vypuštěním raději svěřit do péče náhradních rodičů a adoptovat je do jiného hnízda. Typickým zástupcem dravců, jež lze pouštět z ruky, jsou poštolky obec- né. V plzeňské stanici Dobrovolného ekologického spolku ochrana ptactva se každé jaro shromáždí od 25 do 40 jejich mláďat z městských chodníků, vnitrobloků a opravovaných fasád. Za 19 let činnosti organizace to už bylo minimálně přes 500 zachráněných poštolek. Zpětná hlášení o kroužkova- ných jedincích jasně dokazují, že tento pták s návratem do přírody nemá žádné problémy. Od vajíčka uměle odchovaná poštolka vypuštěná volným letem v červenci 2004 se dostala až do téměř 1 600 km vzdáleného Alžír- ska. Svobody si ale od vypouštění užívala jen necelých 170 dní, neboť zde byla zastřelena. Zpráva o poštolce vypuštěné v Plzni přišla rovněž z afric- kého Maroka. Naproti tomu vypustit volným letem například uměle odchované káně lesní je poněkud problém; tento dravec se dost často fixuje na člověka a ve volné přírodě má se ztrátou přirozené plachosti docela problémy. Lepší je proto mládě co nejdříve adoptovat do náhradního hnízda stejného druhu. Adoptivním rodičům přidání dalšího mláděte obvykle nevadí a přibližně v 80 procentech případů ho úspěšně odchovají. Existují ovšem i ptačí dru- hy, jejichž mláďata adoptovat nelze. Platí to především o kachnách, husách a labutích. Rodiče ptáče sice přijmou a brání, ale posléze zjistí, že není jejich a od těch svých ho odhánějí nebo ho utopí. (km) Co je to za zvíře? V loňském roce otevřela Zoologická a botanická zahrada města Plzně veřejností dlouho očekávané nové africké a asijské expozice. My vás ve čtyřech testech naší letošní soutěže zkoušíme, s jakými hlavními zvířaty se zde můžete setkat. Minule jsme byli na návštěvě u jednoho z nejvzácněj- ších zvířat světa, tentokráte zavítáme do expozice, kde se lámou rekordy. - dokáže vyvinout rychlost až 120 km/hod. a je tak nejrychlejším savcem - žije na afrických savanách a polopouštích - ke kořisti se blíží až osm metrů dlouhými skoky - sprint je krátký – obvykle trvá kolem 20 vteřin - v plzeňské zoo najdete dva exempláře těchto zvířat NA TŘI VÝHeRCe ČeKAJÍ NOVÁ DÁRKOVÁ KNIHA O PLZeŇSKÉ ZOOLOgICKÉ A BOTANICKÉ ZAHRADĚ A uPOmÍNKOVÉ PŘeDmĚTy! Jméno zvířete zašlete na adresu ZOO a BZ města Plzně Pod Vinicemi 9, 301 16 Plzeň nebo elektronicky na hykes@plzen.eu. Věříme, že nám přijde opět množství správných odpovědí – stejně jako tomu bylo ve dvou předchozích kolech. Výherci a správná odpověď z IRISu číslo 1: Žirafa; výherci: Simona Hráchová, Mýto; Markéta Šillerová, Kraslice; Vojtěch Bedřich, Cheb. Všem výhercům blahopřejeme! Zajímavost Návraty snadné i komplikované

ZAŽIJTE BÁJEČNÝ ČAS ADVENTU! a mnoho dalších programů a služeb na www.bustour-foltynova.cz  379 423 028, 602 876 877 Vánoční Norimberk 26. 11. od 790,- Kč Prohlídka starého města, vánoční trh, Svět zážitků v Dopravním muzeu... Tři oříšky pro Popelku 03. 12. od 1. 390,- Kč Zámek Moritzburg, v kočárech kolem jezera, adventní trhy v Drážďanech... Zimní pohádka 10. 12. od 1. 590,- Kč Pohádkový zámek Neuschwanstein, koňská bryčka, šperky Swarovski... Vánoční Regensburg 17. 12. od 690,- Kč Historické centrum, plavba lodí, vánoční trh... Praha vánoční 18. 12. 590,- Kč Exkurze v České televizi, Hrad...