Časopis IRIS 12/2

2/12 Hlavní sponzor ročníku 2012 Ročník 10 / číslo 2 • JARo / lÉTo 2012 • nepRodeJnÉ čTVRTleTníkoZooloGICkÉABoTAnICkÉZAHRAdĚMĚsTAplZnĚ,pŘíRodĚAekoloGII ZooloGICkÁABoTAnICkÁZAHRAdAMĚsTAplZnĚ... neJnAVšTĚVoVAnĚJší TuRIsTICký Cíl V plZeňskÉM kRAJI od Roku 2003 Vydává: NÁRODNÍ INSTITUT PRO DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ Hledá se saola! V Maroku pro lvici Země živých vod

IRIS  Kaleidoskop VETERÁNI OPĚT U TANKU Zásluhy generálova vnuka G. Pattona Waterse připomíná plaketa Rok po slavnostním odhalení amerického tanku M4 Sherman navštívili u příležitosti plzeňských oslav konce druhé světové války 3. května Zoologickou a botanickou zahradu města Plzně opět američtí veteráni. Prošli se od statku Lüftnerka přes expozice žiraf a no- sorožců k tanku a budoucí podzemní zoo. Neopomněli zajít ani za mladou samicí orla bělohlavého Sendy, která se začala dospěle vybarvovat. Dravec je symbolem Spojených států. Na tanku byla slavnostně odhalena bronzo- vá plaketa vnukovi generála Pattona – Georgi Pattonu Watersovi jako poděkování za jeho obrovské zásluhy při získání Shermana pro zoologickou a botanickou zahradu. Jejím au- torem je akademický sochař František Bálek. Umělecké dílo s vyobrazením vnuka generála Pattona nechal vytvořit Jiří Lavička, hostitel amerických veteránů v Plzni a jeden z inici- átorů umístění Shermanu pod lochotínskými svahy. Samotný „Pat“ se ale slavnostního aktu ze zdravotních důvodů nezúčastnil. Z veteránů byli přítomni například Erik O. Peterson, Marion Kirkham, Earl Ingram, George Thompson, Thomas Grissop nebo Stephen Mason. Na památku dostali druhé číslo loňského ročníku časopisu Iris se spo- lečnou fotografií amerických veteránů při od- halování tanku Sherman v květnu 2011. V pondělí 7. května zavítal do zoologické a botanické zahrady i hlavní muž letošních oslav před americkým tankem Sherman - pan Patton Waters a nezávisle i trojice belgických válečných veteránů, kteří osvobodili např. Holýšov. (mv) Stejně tak jako v předchozích letech i letos budou mít děti v Plzeňském kraji možnost putovat o prázdninách po tomto turisticky velmi atraktivním regionu s Prázdninovou štafetou. Její jubilejní desátý ročník je opět společnou aktivitou Plzeňského kraje a Zoologické a botanické zahra- dy města Plzně. Soutěžního putování se mohou zúčastnit malí turisté s rodiči a příbuznými bez rozdílu, zda v regionu bydlí, nebo sem zavítají jen na několik prázdninových dnů. K výběru bu- dou mít opět ze 46 cílů. Ke splnění štafetových podmínek a zařazení do slosování o ceny v čele s rodinným zahraničním zájezdem a výletem do oblačných výšin jich přitom stačí absolvovat 12 dle vlastního výběru. S propozicemi této velké poznávací hry se bude možné seznámit ještě před prázdninami na násle- dujících webových adresách: www.turisturaj.cz; www.zooplzen.cz; www.iris.snadno.eu. Veškeré potřebné informace obsahuje i účastnický list, do něhož se potvrzují jednotlivé návštěvy a je tak pro mladé poutníky stálým průvodcem při jejich cestách. Stáhnout si ho lze z webových stránek nebo vyzvednout v turistických informačních centrech Plzeňského kraje či na pokladnách ob- jektů zařazených do Prázdninové štafety. Část cílů se letos objevuje ve Štafetě poprvé, takže se jí mohou bez obav z poznávání již ob- jeveného zúčastnit i malí poutníci z předchozích ročníků. „Děti a jejich dospělí průvodci se mohou letos těšit například na zrekonstruované klatov- ské katakomby, zříceninu hradu Krasíkova s krás- ným pohledem na Ovčí vrch a Konstantinolázeň- sko, či výlet za madonkou od Úterského potoka,“ prozrazuje pracovnice oddělení cestovního ruchu Krajského úřadu Plzeňského kraje Ivana Plecitá. „Nebo na dvě naučné stezky: Interaktivní stezku v areálu informačního centra Správy národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava v Kaš- perských Horách, či na stezku Po stopách ma- nětínských mlynářů vedoucí podél Manětínského potoka na severním Plzeňsku a seznamující s his- torií zdejších četných mlýnů. Nejen novinky, ale i další cíle,“ zdůrazňuje I. Plecitá, „jsou vybírány tak, abychom děti nevo- dili jen po muzeích, galeriích a zámcích, ale byly co nejvíce venku, v přírodě, měly při poznávání kraje i aktivní pohyb. Také chceme, aby vzhledem k ekonomické situaci byla Prázdninová štafeta finančně dostupná i mladým rodinám s více dět- mi.“ Novinkou jubilejního ročníku je jeho tématické zaměření na poznávání krás venkova. V praxi to bude pro účastníky Prázdninové štafety zname- nat navštívit z uvedených 12 povinných cílů ale- spoň dva s vesnickou tématikou. V účastnickém listu budou vyznačeny písmenky PV (plzeňský venkov). Slavnostní ukončení Prázdninové štafety a pře- dání hlavních cen včetně desítky originálních triček s emblémem štafety a jménem účastníka se uskuteční opět v rámci podzimního veletrhu cestovního ruchu Plzeňského kraje ITEP. Ten se letos koná o měsíc dříve ve dnech 20. až 22. září ve sportovní hale Lokomotiva. (zh) Jubilující Prázdninová štafeta má své téma: Poznávejte krásy venkova Plzeňského kraje Na ošetřovatelovu otázku, co dělá v bezpeč- nostním koridoru podél návštěvnické chodby v pavilonu žiraf, mladík odpověděl, že pozoruje reakci zvířat. Lektorka výukového centra Lüftner- ka zase napomínala skupinu mladých lidí, kteří krmili pštrosa nedopalky cigaret. Na výtku, co to má znamenat, reagovali s úsměškem: „Podívej- te se, jak si na nich pochutnává!“ Nejčastějším objektem návštěvnických ex- perimentů jsou zvířata na statku Lüftnerka. Tabulka upozorňující, že kráva trká, jako by byla pro některé lidi podnětem si osobně vyzkoušet, zda je to pravda. Tutéž zvědavost v nich provokuje i varování před možností kousnutí koněm. Čas od času se objeví i ot- cové – hrdinové, kteří na koňský hřbet vysadí svoji ratolest. Když zasáhne ošetřovatel, sly- ší od nich: „Dítě to tak moc chtělo!“ Vůbec nedomyslí, jaké by se mohlo stát neštěstí, kdyby se kobylka vzdálila od ohradníku a dítě spadlo… Krmení zvířat návštěvníky je pro každé z nich velkým zdravotním rizikem. Někdy končícím i smrtí. Fyzický kontakt se zvířetem je zase velkým rizikem pro lidi. Zvířata v zoologických zahradách nejsou opravdu domácí mazlíčci. Krotkost je často jen zdánlivá. Kdo měl možnost spatřit no- sorožce ve společném výběhu při jejich sezna- mování před pářením, toho chuť podrbat je za ušima rozhodně opustila! (fh) Nepokoušejte osud! Historicky čtvrtý design má tramvaj, která v Plzni láká do zoologické a botanické zahrady. Vystřídala tak zebrovaný vůz, jenž projížděl plzeňskými ulicemi poslední tři roky. Foto (PMDP) Odhalení plakety s oficiálními promluvami či neformálními glosami hostů bylo završením celého programu v zoo. Foto Martin Vobruba

 IRIS Kaleidoskop Albertovy hrátky se zvířátky Šest českých zoo, včetně plzeňské, se zapo- jilo do akce Hrátky se zvířátky obchodního řetězce Albert. Plzeňskou zoo reprezentuje indický nosorožec Baabuu a plodný samec želvy ostruhaté Bivoj. Za nákup v minimální ceně 200 Kč a za každý označený výrobek dostávají zákazníci prodejního řetězce Albert do 5. 6. balíček se dvěma kartičkami zvířátek z českých zoo. Kompletní sbírku tvoří 60 kartiček se 30 zvířecími celebritami z šesti českých zoolo- gických zahrad. Na přípravě sběratelské ko- lekce se podíleli sami chovatelé těchto zví- řátek, takže se můžete dozvědět opravdové libůstky a zákulisní informace, které byste nikde jinde o těchto zvířecích osobnostech nenašli. Každé zvířátko má ve sbírce dvě kartičky – jednu, z níž se děti dozvídají, čím si zvíře- cí celebrita krátí dlouhou chvíli a jak si hraje, a druhou, díky které je možné živočicha poznat blíž. Obsahuje totiž speciální efekt, a to buď hmatový, aby si ho šlo „pohladit“, nebo čicho- vý, díky němuž jde k němu přičichnout. (vo) Mládě želvy paprsčité Farah, jakožto prv- ní v zoologických zahradách ČR vylíhnutý představitel tohoto druhu madagaskarské želvy, vyhrálo ve facebookovém hlasování příznivců zoo Plzeň regionální kolo celo- státní soutěže letošního ročníku Baby- zoomu. Jeho pořadatelem je Unie českých a slovenských zoo. Konkurencí želvě byli malý pásovec kulovitý a mládě kočkodana Brazzova. Jak dopadlo celorepublikové hla- sování se dozvíte v příštím čísle. Všechny tři želvičky a malý levhart sou- těžily i v dubnovém hlasování pomocí SMS v soutěži Zvíře roku 2012, kterou pořádá Sdružení Česká ZOO, ve spolupráci s kultur- ním měsíčníkem Fantom. A nakonec radostné konstatování: Prezen- tace plzeňské zoo na facebooku bude mít již brzy 10 000 příznivců! Děkujeme! (vh) Facebook vybral želvičku V hledáčku obloha SLUNCE a MĚSÍC aneb poutníci oblohou bylo téma čtvrtého ročníku fotosoutěže vyhlášené Plzeňským krajem pod záštitou radního pro oblast životní prostředí a zemědělství Ing. Pe- tra Smutného. Sešlo se do ní 76 krásných fo- tografií a odborná porota v čela s Jaroslavem Vogeltanzem, fotografem Zoologické a bota- nické zahrady města Plzně, tak měla znovu opravdu těžký úkol. Po náročném výběru její členové třetím místem ohodnotili snímek Ladislava Vogel- tanze Za svítání. Jako druhá skončila foto- grafie Miroslavy Křivkovové Úplněk s věží sv. Bartoloměje a vítězství, stejně jako v loňském roce, obhájil Karel Beneš – tentokrát se sním- kem nazvaným Přeštická jitřenka. Dubnová vernisáž výstavy soutěžních foto- grafií připomenula Den Země a byla spojená s předáním cen úspěšným autorům. Zájemci si mohou výstavu prohlédnout až do konce prázdnin na odboru životního prostředí v bu- dově Krajského úřadu Plzeňského kraje. (lj) Čtvero ročních období Josefa Harta LÉTO Kdo by ho nemiloval! Léto – pro mnohé střebod celého roku. Čas prázdnin, čas do- volených. Jak se na obojí těšíme! A jak obojí rychle uteče. Jako voda mezi prsty. Kam se poděly ty dva měsíce vrchovaté létem? Diví- me se pokaždé a za rok znovu a vždy zby- tečně, protože na tuhle otázku prostě není odpověď. A nebo je obsažena v samé pod- statě léta? Léto je vrchol a současně zlom. Než přijde to kalendářní i to skutečné horké s dlouhými dny, teplými večery a krátkými no- cemi, máme se pořád na co těšit. Týden od týdne bude – alespoň teoreticky – příjemněji, voda na koupání bude teplejší, čtvero ročních období typických pro kraj praotce Čecha pod horou Říp nám bude ukazovat svou nejlep- ší tvář. Pokud tedy nejste zrovna fanatickými milovníky zimy nebo romantiky rozplývajícími se nad probouzejícím se jarem nebo podzim- ně vybarveným listím. Jenže musí to přijít a ono to přijde. Jednoho večera při grilovacím posezení vyřknete nahlas, co se vám už zdálo minule jisté, ale ještě jste si to nechtěli přiznat: Den se krátí… Před čtrnácti dny bylo v tenhle čas ještě světlo. Jako kluk jsem jezdil na prázdniny ke strýci na vesnici. Ten jakoby ten zlom v létě před- znamenaný sv. Markétou (13. července), há- zející srp do žita, a ještě více sv. Annou (26. července), s níž přicházejí chladna zrána, při- volával a miloval. Seno ještě nebylo pod stře- chou a on se už připravoval na otavy. Sotva začal žloutnout ječmen, prorokoval: Letos bu- dou žně hodně brzy. To nám už brzy zafouká ze strnišť. Za to sýčkování jsem ho neměl rád, ale nebylo to nic platné. Příroda má svůj har- monogram, ať se ti to, člověče, líbí nebo ne. Dnes jsou oznamovateli letního zlomu s prozatím nenápadným, ale jistým směřová- ním k podzimu televizní zpravodajové. Na tu zprávu, jakožto senzaci, která se určitě objeví v hlavním vysílacím čase, čekají netrpělivě od poloviny srpna. Je to zpráva o prvním mrazí- ku. Jednou patří prvenství Horské Kvildě, jindy Šindelové v Krušných Horách či nejstudeněj- šímu místu v ČR Jizerce. Vždy ale má v po- sledních letech srpnové datum. Nemohu ještě nevzpomenout svého oblí- beného autora Václava Větvičku. Pro toho jsou symbolem letního zlomu, kdy si musíme při- znat, že léta ubývá a čas dělící nás od podzim- ních mlh se nezadržitelně krátí, hejna odlétáva- jících rorýsů. Přilétávají jako poslední a směřují do teplých krajin jako první. Někdy už na konci července, ale vydrží i do poloviny srpna. Až budete tyto řádky číst, bude se lámat teprve jaro v léto. Takže buďme optimističtí. Léto budiž, s Ivanem Olbrachtem, pochvále- no! Hurá na prázdniny, do lesů za houbami, k vodě sladké i slané. Ať je to léto přesně ta- kové, jaké jste si vysnili! V Tachově poroste Lidická hrušeň Tato hrušeň, jako jediný ovocný strom, přežila bestiální vypálení středočeských Lidic 10. červ- na 1942 německými fašisty. Pro svůj pohnutý osud byla v roce 2007 vyhlášena památným stromem České republiky. Mladá hrušeň na- roubovaná rouby z památné Lidické hrušně se stane od konce května mostem mezi Lidicemi poznamenanými hrůzami II. světové války a Ta- chovem, městem dříve s převážně německým obyvatelstvem a dnes jedním ze západočeských center novodobého soužití Čechů a Němců po pádu železné opony. Strom poroste v genovém sadu, který v roce 2007 založili jako první v Plzeňském kraji čle- nové Českého svazu ochránců přírody Tachov. Je v něm vysazeno na 600 roubovanců starých a krajových odrůd ovocných stromů pěstova- ných na Tachovsku. Osud Lidické hrušně je i tématem výstavy konané v Muzeu Českého lesa v Tachově a ote- vřené do 22. června. (zh) Foto autentické Lidické hrušně I. Gonová. FOTO NA TITULNÍ STRANĚ: Letošní přírůstky u hrošíků liberijských. Autorem všech fotografií bez uvedení jména je Jaroslav Vogeltanz.

IRIS  Kaleidoskop Příroda Šumavy a Bavorského lesa je našemu kraji blízká Zatímco loňská žádost o dotaci z dispo- zičního fondu Cíle 3 Svobodný Bavorský stát – ČR na umělecký artefakt symbolizují- cí rozvíjející se spolupráci mezi Bavorskem a západními Čechami podpořena nebyla, ze stejných evropských peněz by se měl v II. pololetí letošního roku začít budovat v Zoologické a botanické zahradě města Plzně soubor expozic přírody Šumavy a Ba- vorského lesa. Ing. František Vlček je dlouholetým předsedou Euroregionu Šumava. Zeptali jsme se ho proto, jak takový záměr hodnotí. Rozhodně kladně. Jak jsem měl možnost se s projektem seznámit, na několika místech zahrady bude představena, prozatím jen botanickými expozicemi, rozmanitost přírody Šumavy a Bavorského lesa, její typická rašeliniště, prameniště řek, ale i květena bezlesí, tedy luk a pastvin. Vítám, že projekt počítá s doprovodnými naučnými tabulemi, z nichž se návštěvníci dozví základní informace o přírodě Šumavy a Bavorského lesa, o její ochraně, úkolech a fungování obou národních parků. Stejně tak jsem rád, že bude realizován v úzké spolupráci se správami Národní- ho parku a chráněné krajinné oblasti Šumava a Bavorský les. V loňském roce byly z Cíle 3 podpořeny částkou dva miliony korun přeshraniční monitoring a ochrana vzácného chřástala polního. Věřím, že zde bude zmíněn i tento projekt. Pastviny a louky na obou stranách hranice představují v současné době jeho významnou hnízdní lokalitu. Kladem záměru je rozhodně i snaha přiblížit přírodu hraničních po- hoří dětem. Určena jim bude celá jedna expozice s řadou interaktivních prvků, takže to bude poznávání hrou. Loni v létě jsem se zúčastnil několika jednání zástupců plzeňské zo- ologické a botanické zahrady s představiteli bavorských zoo, Bavorské- ho národního parku a dalšími významnými lidmi. Jejich účelem bylo domluvit základy trvalé přeshraniční spolupráce. Vznik přírodovědných expozic Šumavy a Bavorského lesa je prvním a podstatným krokem k jejich naplnění. A věřím, že nikoliv poslední. Jsem optimista a ne- ztrácím proto naději, že se do roku 2015, kdy bude Plzeň evropským hlavním městem kultury, podaří získat prostředky i na artefakt česko- bavorského přátelství a bude zdobit jednu z expozic přírody Šumavy a Bavorského lesa. (red), foto archiv Vyznání V úvahách nad dnešními dětmi a mládeží se občas také ptáme po jejich vztahu k přírodě. Jaký je? A jaký může být?, odpovězme si upřímně. Vzpomenu si na tyto úvahy pokaždé, když se vypravím ke své oblíbené „školní“ studánce nad Otavou pod Kněží horou. To jméno jsem si jí dal sám. Na tabulce u ní je totiž napsáno, že pro osvěžení se u ní stavěli rol- níci při obdělávání okolních polí a každý den děti z Dolního a Horního Poříčí cestou do a ze školy v Katovicích. To bylo, panečku, spojení s pří- rodou. Ty velice dobře věděly, co je to promoknout, jak zebe mráz zalez- lý za nehty, povodně viděly na vlastní oči… Určitě jim neušlo, kdy se na mezi poprvé vyhříval po dlouhé zimě pestrobarevný motýl a stráň pro- barvily květy mochny a fialky. Kdy včely s nepřeslechnutelným bzučením vylétly za pylem a nektarem. Nepřehlédnutelné pro ně bylo střídání roč- ních období, stejně jako to, co následuje po bouřce, lijáku, suchu. Ne- mohlo to jít mimo ně, protože to bylo součástí každého jejich dne. A ve škole s nimi o tom hovořili kantoři… Nebyly to vždy příjemné zážitky. Ale vždy poučné. Všeho toho jsou dnešní děti ušetřeny. O co o všechno jsou však současně ochuzeny? Jakýpak může být jejich vztah k přírodě, když o ní nic nevědí?! Když se s ní skoro ani nepotkají. Když by je ro- diče nejraději, pokud by to šlo, dovezli autem přímo do školních lavic. AUTEM DO ŠKOLNÍCH LAVIC Josef Hart Nejpilnější byly děti ze severního Plzeňska Den Země (22. dubna) ohlašu- je v Plzni už pravidelně vyvrcho- lení celoročního sběru hliníku ve školách a v domácnostech Plzeňska. Stala se z něho tra- dice, která jen od května 2011 do letošního dubna dokázala zachránit 1 660 kg této druhot- né suroviny. Uvážíme-li, že za tímto množstvím jsou povětši- nou téměř nic vážící víčka od jogurtů, obaly od paštiky, fólie z čokolád a tavených sýrů, jde vskutku o úctyhodné číslo! Ale obráceně: Kolikanásobně by bylo ještě vyšší, kdyby se zapo- jila do sběru třeba jen polovina plzeňských základních a mateřských škol, desetina domácností?! Nejpilnějšími školáky byli opět žáci Základní a mateřské školy v Městě Touškově (710 kg) následovaní dětmi ze Základní školy v Dolní Bělé (350 kg). Na severním Plzeňsku se tentokráte vůbec činili. Z Domu dětí a mládeže Radovánek v Žihli přivezli 21. dubna na počátek aleje pa- mátných stromů Kilometrovka, kde každoročně sběrová soutěž vrcholí, 132 kg hliníku. Pochvalu rozhodně zaslouží i 31. ZŠ v Plzni (210 kg), 91. MŠ z Plzně (75 kg), plzeňské Masarykovo gymnázium (60,5 kg). Určitě nejvzdáleněj- ším místem, kde se hliník v rámci této iniciativy sbíral, byly jihočeské Běl- čice. Ředitel místní ZŠ a MŠ Antonín Holub k tomu řekl: „V plzeňské zoo jsme byli kmotrem zvířátka, ekonomická situace v posledních letech nám ale nedovoluje v tomto sponzoringu pokračovat. Tak jsme se rozhodli ale- spoň nepatrně přispět výtěžkem za sběr hliníku.“ Bylo ho 24 kg. (hy) Nástěnka ke sběru hliníku v ZŠ Město Touškov. Foto Václav Kilberger Domažlický Hánův park hostil zoo Na rozdíl od jiných krajů, ve kterých bylo většinou více pokusů o vy- budování zoologické zahrady, v Plzeňském kraji bylo pravděpodobně jen jediné další město, jež mělo svoji zoo. Byly jím Domažlice. O její vznik se zasloužili v roce 1957 zahradníci pánové Kabourek a Vaněk. Lokalitou pro tuto malou zoo, nebo zoopark, se stal Hánův park. V prvních měsících bylo brigádnicky odpracováno mnoho ho- din. Na svém vrcholu domažlická zoo až tak malá nebyla. Dva roky po svém vzniku, na jaře 1959, hostila již na 109 živočichů, zejména ptáků. V roce 1960 zde byly nejzajímavějšími druhy pár dvouletých hnědých medvědů a první opička – makak rézus Zuzka. Mimo to zoopark skýtal mnohé pohledy do voliér, výběhů a na jezírko. Rodiče s dětmi mohli využít četných laviček. K vidění zde byli vodní ptáci (la- butě, kachny, čápi), andulky, sovy, dravci, různí bažanti, pávi, jezevci, srnky, morčata. Dle vzpomínek paní učitelky Hadravové zde žili též mývalové. Teplomilnější druhy trávily zimu v zahradnickém domku. Zánik zookoutku je datován do poloviny 60. let 20. století, přesto si mnoho lidí vzpomíná na jeho existenci nebo alespoň na umístění již prázdných voliér v parku. V červnu roku 1965 převzala plzeňská zoo z Domažlic samečka a dvě samice tehdy nejběžněji chovaného druhu opice makaka rézus a snad i dva papoušky. O opičkách se do- dnes traduje, že jednomu ze svých domažlických opatrovatelů, právě panu Kabourkovi, způsobily vážné zranění. Mgr. Martin Vobruba CITÁT TOHOTA ČÍSLA: Zatímco třeba v Holandsku zničení přírody bylo cenou za vysokou život- ní úroveň, my jsme přírodu dokázali zničit, aniž jsme z toho něco měli! Doc. Mgr. Martin Konvička, PhD., zoolog a ekolog

 IRIS Kmotrˇi se prˇedstavují Za rok opět. Zvířat máme dost! Zásluhou představitelů Plzeňského kraje prožily děti z osmi dětských domovů z plzeňského regionu jeden den z velikonočního času v pl- zeňské zoologické a botanické zahradě a staly se zde čestnými kmo- try devíti afrických a asijských zvířat. Zatímco hejtman, jeho náměstci a radní si vybrali „své“ zvíře dopředu, pro děti to bylo do poslední chvíle tajemstvím. Jejich patrona z řad vzácných hostů a tím i zvíře jim totiž vybral los. Po uvítání všech, při němž ředitel Zoologické a botanické zahrady města Plzně zdůraznil, že je to poprvé v historii zahrady, kdy ji navštívil hejtman v čele celé rady kraje, ujal se Ing. Jiří Trávníček role moderá- tora… a velice úspěšně. U gepardů například vybídl ošetřovatele, aby šelmy nakrmil, když mají prostřeno. Představitelé kraje totiž nechali všem „svým“ zvířatům připravit krmnou dávku na jeden den. Nad ně- kterým obsahem košů s různým krmivem a dobrotami se podivovali i oni sami, poučné to bylo ale zejména pro jejich nové dětské přáte- le. Kdypak se naskytne příležitost nahlédnout třeba do krmné dávky opic makaků lvích: 1 kg banánů, několik pomerančů, několik kiwi, 1 kg jablek, 0,5 kg hroznového vína, brokolice, med, hrozinky, 1 kg vlo- ček, 1 balíček piškotů. Běh několika chlapců podle gepardího výběhu poté, co se podíval na displej měřiče rychlosti, na němž si může každý porovnat svou běžec- kou zdatnost s tou šelmích sprinterů, J. Trávníček okamžitě zareagoval: „Chlapci, vás by dohonili a nemuseli by se za vámi ani rozběhnout… „ Většina zvířat přišla ke svým novým kmotrům na dosah, některá si nechala hodit i něco z nachystaného menu, jiná, jako třeba žirafy, zapó- zovaly jako filmové hvězdy. Přiblížil se i neposedný a divoký pštros. Jen zebry nereagovaly a dál se spokojeně pásly na druhém konci rozsáh- lého výběhu. Jiří Trávníček však duchapřítomně jejich kmotrům – ná- městkovi hejtmana Jaroslavu Bauerovi a dětem z DD Tachov – vysvětlil: „Jedině vy si můžete připadat jako skutečně v Africe. Vy ta zvířata vidíte, jak je spatří jejich pozorovatel ve volné přírodě. V ní také nepřijdou až k němu, ale musí je sledovat na vzdálenost několika metrů…“ Po obchůzce zvířat následovala pro děti velikonoční tvůrčí dílna, po ní jim zazpívala Světlana Nálepková a ti mladší se podívali ještě do Domu pohádek. Otloukání vrbových píšťalek, pletení pomlázek či zdobení va- jíček si ale vyzkoušeli i někteří radní. Několika se tvoření mezi dětmi natolik zalíbilo, že ostatní na ně museli počkat. To pan hejtman Chova- nec v sobě nezapřel vášnivého rybáře a v té době už obdivoval pořádně vykrmené sumce, ale i kapry a štiky v České řece. Před koncem programu se děti ptaly svých vychovatelek: „A pojede- me za rok na Velikonoce opět do plzeňské zoo?“ Proč ne? Proč by se ne- mohla stát ze setkávání představitelů kraje s dětmi z dětských domovů tradice a konat se právě v plzeňské zoologické a botanické zahradě?! František Hykeš Adopce na inzerát Nikdo si před osmi lety ani nepomyslel, co způsobí jedna hodina slohu v páté třídě, při níž se žáci učili, co je to inzerát. Paní učitelka si tenkrát někde přečetla inzerát, který se týkal možnosti adopce zvířat v pražské zoo. Adoptovat si na dálku nějaké zvířátko připadalo dětem jako zajímavý nápad, ale vadilo jim, že je Praha daleko a na zvířátko by se nemohly jez- dit často dívat. Paní učitelka „zapátrala“ a zjistila, že kmotrovství je možné i v plzeňské zoo. Tou paní učitelkou byla Marie Kilbergerová ze Základní školy v Městě Touškově na severním Plzeňsku. A tak se zrodila první spolupráce se Zoo- logickou a botanickou zahradou města Plzně. Do kmotrovství se nakonec zapojila celá škola a shromážděná finanční částka ve výši 26 000 korun stačila na adopci nikoliv jednoho zvířátka, ale hned pěti: zebry, ocelota, užovky červené, krajty královské a papouška ararauna. Postupně přibylo i šesté zvíře, stal se jím výr, a dokonce i sedmé – klokan. Získat výše uvedenou částku vyžadovalo určitě hodně píle, nadšení a lásky k zoo. Nebyla samozřejmě poslední a nebyla ani nejvyšší. V roce 2009 získali Touškovští pro svůj sponzoring dokonce 40 000 Kč! Další peníze – téměř 14 000 Kč – byly určeny v rámci MAY DAY na záchranu evropských šelem. Děti rostou, postupují ze třídy do třídy, na jejich místo přicházejí další, ale kmotrovství trvá stále. Vedle žáků, učitelů a rodičů se na něm pravi- delně podílí i řada štědrých místních podnikatelů. Každé Vánoce jim ško- láci přinesou jako poděkování vlastnoručně zhotovený dárek. Naposledy přidali i publikaci o rozvoji zoologické a botanické zahrady od roku 2000 s příznačným názvem Šťastných jedenáct. Vztah k zahradě vyjadřují děti ale nejen každoročním kmotrovstvím. Pravidelně má ve škole besedu vedoucí propagačně výchovného odděle- ní Mgr. Martin Vobruba. V roce 2009 přijal pozvání dokonce sám ředitel zahrady Ing. Jiří Trávníček. Bylo to jeho osobní poděkování za příkladnou kmotrovskou aktivitu a za vztah, který škola k zoo chová. Velkou odmě- nou byla pro všechny i autogramiáda Václava Chaloupka a jeho povídání o medvíďatech, Vydrýskovi a natáčení Večerníčků. V žádném případě nelze opomenout aktivitu žáků pod vedením uči- telů v soutěži ve sběru potravinářských hliníkových obalů na počest Dne Země. Jsou jejími účastníky od prvního ročníku a pokaždé jsou sběrači nejpilnějšími! Vždy na podzim nosí zvířátkům plody přírody a několikrát ročně se na ředitelství zahrady objeví pytle se sušeným pečivem a chle- bem. Děti se podílejí na vánoční a velikonoční výzdobě zahrady, jsou častými účastníky víkendových a svátečních doprovodných akcí. Nikdy nechybějí na prvomájových MAY DAY. Po celý rok si připravují množství výtvarných předmětů, které zde prodávají a výtěžek věnují na záchranu ohrožených živočišných druhů. Prozatím poslední velkou akcí školy byl vánoční trh v Městě Touškově. Finanční obnos získaný z prodeje dětských vánočních dárků byl samo- zřejmě určen opět ve prospěch zvířátek v plzeňské zoo. Bylo to 10 000 korun! V Obecním zpravodaji obyvatel Města Touškova se o aktivitách místní MŠ a ZŠ píše velmi často. Hlavní téma je právě spolupráce s plzeňskou zoologickou a botanickou zahradou. Obdivuhodná je i skutečnost, kolik podnikatelských a dalších subjektů žáci a učitelé dokázali pro kmotrovství získat. V Obecním zpravodaji z ro- ku 2010 jich lze napočítat 15. Pokračování na straně 6 Od 4. dubna mají následující africká a asijská zvířata tyto nové kmotry: HROŠÍK LIBERIJSKÝ: DD Domino Plzeň a hejtman Milan Chovanec GEPARD SÚDÁNSKÝ: DD Planá a radní Miroslav Brabec ŽIRAFY ROTHSCHILDOVY: DD Nepomuk a radní František Bláha ANTILOPY KUDU VELKÝ: DD Horšovský Týn a radní Václav Koubík ZEBRY CHAPMANNOVY: DD Tachov a náměstek hejtmana Jaroslav Bauer PŠTROS DVOUPRSTÝ: DD Staňkov a radní Václav Šimánek MAKAK LVÍ (samička Madlenka): DD Trnová a náměstek hejtmana Jiří Struček VELBLOUDI DVOUHRBÍ: DD Kašperské Hory a radní Petr Smutný OSLÍK KULAN: DD Horšovský Týn a náměstek hejtmana Ivo Grüner Mějte i Vy v zoo své zvířátko. Stačí si vybrat a zavolat 378 038 303 (325). Hejtman Milan Chovanec míří ke „svému“ hrošíkovi.

IRIS  Galerie Vzhledem připomíná spíše lišku Vlk hřivnatý je druhem, pro který je veden Evrop- ský záchovný program (EEP). Takto vzácných zví- řat jsou v plzeňské zoo více než čtyři desítky. První vlky hřivnaté získala zahrada v říjnu 1993 ze zoo v Halle. Ke dvěma sestrám přibyli v dalších měsících dva samci a ještě jedna samička. Svým vzhledem zvíře připomíná spíše lišku s extrémně dlouhýma nohama a nápadnou hří- vou. Dlouhé nohy mu umožňují vidět přes vyso- kou trávu. Patří mezi mimochodníky. Tito zajímaví všežravci mají v plzeňské zoo dva výběhy, průlomový byl od počátku jejich chov za suchým příkopem. Stali se také prvním druhem jihoamerické (neotropické) části zahrady. Jejich domovem je především území Brazílie, severní Argentiny, Paraguaje, jižní Bolívie a jihovýchodní- ho Peru. Nejraději loví divoká morčata. Jinak se živí králíky, hlodavci, ještěrkami, žábami, ptáky, ryba- mi a hady. Široké patro jim umožňuje drtit ovocné plody. Loví především za soumraku a v noci. Postupně bylo do plzeňské zoo dovezeno cel- kem sedm zvířat z Halle, Basileje, Dortmundu, Lipska, Berlína a Švédska. Včetně posledních trojčat se podařilo ošetřo- vatelům odchovat 15 mláďat ze šesti vrhů od tří samic. Obohatila expozice zoologických zahrad v Indonésii, Polsku, Francii, Itálii, Maroku, či v tu- zemském Děčíně. Ne každé spojení ovšem končilo odchovem; počátky chovu a první sestavené páry provázely problémy. Premiérovým odchovaným mládětem v plzeňské zoologické zahradě se stala samička Vendulka. Narodila se v březnu 1996 a stejně jako samce Lorda narozeného v lednu 1997 ji bylo nutno odchovat uměle. Teprve třetí vrh z prosince 1997 byl odchován rodiči. Mláďata byla pojme- nována Clif, Cindy a Carin (Cleopatra). Od té doby pokračuje při křtinách tradice volby jmen podle abecedy. Pár Ari a Alfréd v prvním vrhu z prosince 2000 odchoval čtyři vlčata (Dustin, Debora, Dominika a Damián). Samice Dominika se následně stala pokračovatelkou plzeňského rodu vlků hřivna- tých, když v roce 2006 vrhla čtyři vlčata. Tento listopadový vrh byl jubilejní, v pořadí pátý, a na řadu přišlo písmenko E. Jedno mládě uhynulo, ale Emil, Eda a Erička, jak byla vlčata pojmenována, se měla čile k světu. Trojčata, druhý odchov švédského samce Man- zana a Dominiky, se narodila 9. 12. 2008. Byla jim vybrána jména Frodo, Fellini a pro samičku Fleur. Nyní zůstávají z původních zvířat v horním vý- běhu jako senioři Manzan a Dominika. Nováčky jsou naopak mladý pár ze Zoo Lipsko (samec) a ze Zoo Norden Arks ve Švédsku (samice); sa- mec se jmenuje Herbert a samice Anna. Oba jsou narozeni v lednu 2011, dne 23. března 2012 byli poprvé zkusmo spojeni ve výběhu, o který se za- tím vzhledem ke svému mládí střídají. Vlci hřivnatí jsou monogamní, po celý život žijí s jediným partnerem. Dožívají se až 16 let. Mláďa- ta dospívají v jednom roce věku. Mgr. Martin Vobuba Za velikonoční jarmark adoptovali oslíka Děti z mateřské školy v Plzni-Křimicích společně se svými rodiči usku- tečnily velikonoční jarmark. Jeho výtěžek ve výši 4 500 korun se roz- hodly věnovat na adopci oslíka v plzeňské zoo. Symbolický šek předaly přímo do rukou ředitele Zoologické a botanické zahrady města Plzně Ing. Jiřího Trávníčka při jeho návštěvě mateřinky. Při besedě se od něj dozvěděly spoustu zajímavostí o plazech, které zde zastupovala krajta královská Boženka. Ta je edukativním hadem plzeňské zoo a při návště- vách škol a školek pomáhá přibližovat dětem svět přírody. Adopce oslíka by měl být jen začátek spolupráce mezi křimickou ma- teřskou školou a plzeňskou zoologickou a botanickou zahradou. Vedení mateřinky chce využívat služeb Environmentálního centra Lüftnerka, stej- ně jako návštěv pracovníků zahrady přímo u předškoláků. (vo) Šimpanzice Zedoenja patří k majálesu Osmnáctiletá šimpanzice Zedoenja neboli Sedy (*1994), která žije v pl- zeňské zoo od podzimu 2002, má patrona! Jejím sponzorem se stal 18. dubna Plzeňský majáles. Při společném nakrmení celé šestičlenné tlupy lidoopů patronát symbolicky uzavřela a převzala hvězdná skupina letošního roku – plzeňské Mandrage. Navázala tak započatou tradici z loňského roku, kdy se stali organizátoři majálesu kmotry velblouda, jemuž dali jméno Brčo-Majáles. Slavnostního aktu se před rokem zú- častnila slovenská skupina Horkýže Slíže. Mezi hvězdy letošního hojně navštíveného (média uváděla až 15 000 posluchačů) majálesu v lochotínském amfiteátru dne 28. dubna patřili dále skupina Nightwork nebo Václav Neckář. (mv) Pokračování ze strany 5 Mluvit o spolupráci Mateřské a Základní školy v Městě Touškově se Zoologickou a botanickou zahradou města Plzně jen v číslech by ale bylo jednostranné. Ať ukazují výši kmotrovských příspěvků, počty žáků podílejících se na různých akcích či množství výrobků kaž- doročně zhotovených pro květ- nový MAY DAY. Je tu totiž ještě jedna veličina a to neméně dů- ležitá: Je jí hezký pocit pedago- gů z toho, jak se děti do zoo těší, jaké si odsud pravidelně odnášejí zážitky, jak zde získá- vají vztah a úctu k přírodě. A tak v roce 2004 při ho- dině slohu vznikl z původní myšlenky adopce vztah, který přináší užitek nejen zvířátkům, ale i jejich kmotrům. (K-r) Touškovské děti, jejich učitelka Marie Kilbergerová a ředitel zahrady Ing. Jiří Trávníček. Foto Václav Kilberger Kmotrˇi se prˇedstavují

 IRIS Zoologické zahrady III. tisíciletí Hledá se saola! Kurátorka kampaně Jiřina Pešová Slunný a teplý první květen přilákal k návště- vě zoologické a botanické zahrady na pět tisíc návštěvníků. Většina z nich byla svědky snažení desítek nadšenců, kteří se rozhodli po- moci ohrožené filipínské přírodě. Mnozí z nich se také k jejich snažení přidali. May Day, May Day – v současné době je toto sousloví volacím znakem o pomoc letadel, lodí i samotných lidí v bezprostředním ohrožení života. Toto volání zachytila a vzala za své i Zoologická a botanic- ká zahrada města Plzně. Snaží se pomáhat Zá- chrannému centru Talarak na ostrově Negros, jemuž šéfuje bývalý ošetřovatel ptáků plzeňské zoo, současný terénní zoolog Zoo Liberec, Pa- vel Hospodářský. Přidala se tak k občanskému sdružení Faunus Liberec a zdejší zoo, které centrum podporují od roku 2007 a 2009. Filipíny čelí velkému tlaku civilizace na pří- rodu; na více než 7 000 ostrovech dochází k ničivému odlesňování přirozených porostů bohatých na druhovou diverzitu, ale také na endemické druhy (nikde jinde se nevyskytující). Nenávratně tak mizí obrovské přírodní bohat- ství. Pavel Hospodářský se před sedmi lety rozho- dl, že pro Filipíny osobně něco podnikne. Sbalil si batoh a prostřednictvím ZGAP se dostal na ostrov Panay do stanice Mari-it, kde se mu po- dařil světový prvoodchov u kriticky ohrožených zoborožců Waldenových. A následovaly cho- vatelské úspěchy u dalších druhů. Pavel pra- coval i v jiných stanicích, prováděl konzultační činnost, vzdělával ve školách, působil také na okolních ostrovech. Postupem času, získáním zkušeností a díky podpoře domácích bohatých sponzorů došlo ke vzniku samostatné stanice Talarak na ostrově Negros. Chová v ní na 35 druhů zvířat ostrovní fauny v různém stupni ohrožení, zoborožci rýhozobí se zde již množí pravidelně. Asi dva kilometry vedle centra byly postaveny výběhy pro kriticky ohrožené samba- ry skvrnité a prasata visayanská, jejichž chov se také daří. Jako manažer, ošetřovatel, chovatel, veterinář, zoolog i pedagog a diplomat v jedné osobě nyní čelí Pavel Hospodářský problémům spojeným s chodem centra. Začátkem roku jsme zachytili signál volání o pomoc při obstarání financí na nákup do- pravního prostředku pro centrum. Ideálním by prý byl motocykl; je relativně levný na pořízení i na provoz a ve filipínské dopravě jedinečný. Usnadnil by pohyb mezi centrem a chovy ko- pytníků a pomohl při chystané reintrodukci ptá- ků a jejich kontrole. A rázem jsme měli cíl. Uvědomili jsme si, že musíme uspořádat charitativní akci, z jejíhož výtěžku vzejde finanční podpora na pořízení motocyklu pro Záchranné centrum Talarak. Již tradičně jsme oslovili spřátelené školy a organi- zace, vydali jsme se také na Filipínské velvysla- nectví do Prahy a začali jsme vyrábět netradiční šperky. Plzeňské Autocentrum TA sponzorovalo výro- bu přívěsků na klíče a skládací tabuli s motivem motorky. Byla rozřezaná na 120 dílů jako puz- zle, abychom při prodeji přívěsků mohli motor- ku postupně skládat. Za každý prodaný přívěsek se přilepil na podložku jeden dílek motorky. Celou motorku se, bohužel, sestavit nepodaři- lo. Z prodaných přívěsků šlo na sbírkový účet 900 Kč. Na pomoc přijeli také kolegové z o. s. Faunus. Nabízeli návštěvníkům filipínské šperky a placky, vyráběli papírové motýlky a skládali velmi těžkou skládačku zoborožců. Ze své činnosti poslali na sbírkový účet 2 341 Kč. Naše malérečky ma- lovaly na dvou stanovištích na obličej a získaly 7 259 Kč. Novinkou bylo česání netradičních účesů a stínování „beauty art“ v podání studen- tek a profesorek Střední integrované školy živ- nostenské v Plzni. Ty nám předaly 800 Kč. Poněvadž jsou Filipíny ostrovní zemí, je ob- živa domorodců velmi závislá na rybaření. Ryby loví hlavně vrhacími sítěmi. U nás si návštěvní- ci mohli zarybařit na udici a velice je to bavilo. Nachytané ryby sloužily jako potrava pro vydry v expozici Česká řeka. Při lovení se poznávaly naše i filipínské druhy ryb. Na tomto stanovišti se vybralo 540 Kč. Na asijské vyhlídce před výběhem nosorožců byla postavena terénní filipínská škola. Zájemci si zde mohli v hodinách matematiky, přírodopi- su, chemie a angličtiny zhotovit pracovní list, či při hodině výtvarné výchovy vyrobit jedinečné tričko se zoborožcem. Hodina pěstitelství byla o filipínských plodinách a koření, poskytovala informace o hlavní zdejší rostlinné potravě rýži a cukrové třtině, ale také o endemických druzích zvířat a o ohrožených stromech jedinečných ost- rovních pralesů. Škola odevzdala kasičku s hoto- vostí 1 315 Kč. Svou dovednost a přesnou mušku si mohli návštěvníci vyzkoušet na loučce před asijským pavilonem, kde se střílelo z kuše. Pár milých in- struktorů v dobovém oblečení přispěl z ukázek částkou 2 208 Kč. Zde měla své stanoviště také ZŠ a MŠ Husinec-Řež, která dovezla keramické výrobky a drobnosti vyrobené k prodeji v hodi- nách výtvarné výchovy a celkem získala 776 Kč. ZŠ a MŠ Spálené Poříčí zakotvila u výběhu tuč- ňáků, žáci si nabízené drobnosti vyráběli doma ve volném čase. Podařilo se jim vybrat 870 Kč a 1 euro. I letos přijely zatančit tanečnice z Do- mu dětí a mládeže Spálené Poříčí; ty do klobou- ku vybraly 122 Kč. Žáci ze ZŠ Zbiroh lákali ná- vštěvníky netradičním nápisem na svém stánku vyrobeným z peří ptáků a hadí kůže. Soutěžilo se zde a prodávaly rovněž výrobky dětí. Jejich vý- sledek 2 750 Kč byl za léta účasti v kampaních MAY DAY nejvyšší. Opět pomáhala také základní organizace Českého svazu ochránců přírody ze Spáleného Poříčí; zde se poznávali ptáci, prodá- valy vypěstované květiny a ušité látkové tašky. Záchranáři získali ve prospěch kampaně 1 290 Kč. Neuvěřitelný výkon předvedla ZŠ a MŠ Města Touškova – předala rekordní sumu, a to 14 000 Kč. Jejich stanoviště osídlilo prostor před lvím výběhem. Žáci zde rozvinuli řadu krásných ob- razů se zoborožci a opět prodávali návštěvníkům své výrobky. Prodejní strategii už za léta pomoci vypracovali natolik, že vysílají do areálu zahrady pěšáky, kurýry, kteří mají na krku zavěšené bed- ničky se svými výrobky a nabízejí je návštěvní- kům nepřetržitě po celý den a kdekoliv. O zábavu se postaralo stanoviště Techmánia SC se zajímavými pokusy s pískem, rýží aj. Ná- vštěvou nás poctil také Jaroslav Samson Lenk, který dorazil s kytarou na zádech. S ošetřovate- li nakrmil tučňáky a s návštěvníky si popovídal o své hudební kariéře. A co saola – symbol letošní záchranářské kam- paně Evropské asociace zoo a akvárií (EAZA)? Tu se, bohužel, nikomu nepodařilo najít. Zřejmě jsme tu spoustu lidiček natolik zabavili, že se po soutěžní stezce nikdo nevydal a saola zůstala na- dále bájným, u nás neobjeveným druhem. Celkem se 1. května na Asijském May Day zís- kalo 36 391 Kč, což je dostatečná částka nejen na motocykl. Za zbylé peníze se může posta- vit možná i nový výběh pro prasata visayanská a mohou se koupit ještě nádrž na pitnou vodu, případně další potřebné pomůcky. Všem zúčastněným patří srdečné poděkování. Také těm, jež nebyli MAY DAY přítomni, ale pře- sto přispěli. Jedná se o žáky ZŠ Martina Luthera v Plzni, kteří zaslali ze školní sbírky 2 000 Kč, děti ze ZŠ generála Pattona Dýšina, jež poukázaly na sbírkový účet 170 Kč, žákům ze Speciální ZŠ Zbůch. Ti poskytli výrobky, jejichž prodej přinesl 180 Kč. Velký dík náleží také Filipínskému vel- vyslanectví v Praze. Jeho velvyslankyně společně se zástupci velvyslanectví Indonésie, Vietnamu a Thajska navštívila naši zahradu před konanou hlavní kampaňovou akcí a poukázala na sbírkový účet 15 000 Kč. Velký dík patří i mým kolegům, především Ta- ťáně Typltové, jež vyráběla mimo pracovní dobu netradiční šperky. Obrovské uznání náleží dob- rovolníkům, kteří neváhali a volný čas věnovali dobré věci, někteří tak činili opakovaně. Není to samozřejmostí a o to více si jejich pomoci vá- žím.

IRIS  Zoologické zahrady III. tisíciletí IRIS Novum Původně měla být návštěva její excelence, vel- vyslankyně Filipín v Praze, paní Evelyn D. Aus- trie-Garcii třešínkou na dortu při Asijském May Day 1. května a poctou všem, kteří ho připravo- vali a aktivně se ho zúčastnili. Paní velvyslanky- ně se však rozhodla vypravit do plzeňské zoolo- gické a botanické zahrady již s několikadenním předstihem. Nepřijela sama, ale společně s di- plomaty dalších zemí jihovýchodní Asie, na jejíž faunu je zaměřena letošní ochranářská kampaň Evropské asociace zoo a akvárií (EAZA). Vzácné hosty z pražských velvyslanectví již zmíněných Filipín a dále Indonésie, Thajska a Vietnamu přivítal ředitel Zoologické a botanické zahrady města Plzně Ing. Jiří Trávníček. Po úvodním seznámení se zahradou se všichni odebrali do Tropického pavilonu k expozici varanů ko- modských. Zde byla představena pomoc plzeň- ské zoologické a botanické zahrady záchranné stanici Talarak na filipínském ostrově Negros. Velvyslankyně na tuto aktivitu odpověděla pře- dáním peněžních šeků na 10 a 5 tisíc korun. První byl od filipínského velvyslanectví, druhý byl jejím osobním darem. Místo u varanů komodských nebylo vybráno pro začátek prohlídky zoologické zahrady náho- dou. Původní pár těchto největších žijících ještěrů světa totiž daroval zahradě v roce 1997 prostřed- nictvím tehdejšího prezidenta ČR Václava Havla osobně indonéský prezident Soeharto. Návštěvu zahrady zakončila delegace diplo- matů u nosorožců indických – největších a nej- vzácnějších asijských zvířat chovaných v plzeňské zoo. (hy) O pomoc Talaraku projevila zájem o filipínská velvyslankyně Na Filipínách žije více endemických ptáků zoborožců než v kterékoli jiné zemi na světě: devět druhů v nejméně deseti pod- druzích. Bohužel, většina z nich je v různém stupni ohrožení. Dva druhy – zoborožec sul- ský a Waldenův – jsou zařazeny v Červeném seznamu IUCN/BirdLife International jako ohrožené kriticky. Zoborožec Waldenův, ja- kožto jeden z nejvíce ohrožených zoborožců světa, má vlastní výzkumný ochranářský pro- jekt. Je endemickým druhem. Vyskytuje se pouze v oblasti West Visayas v centrálních Fi- lipínách. Ta je jednou ze světových prioritních míst ochrany přírody. Zoborožec Waldenův zde hnízdí pouze na třech ostrovech: Negros, Guimaras a Panay. Na prvním z nich pokrývá lesní porost už jen tři procenta území, proto tu dlouho přetrvával strach, že zde pták vyhy- ne. Nyní je ale naděje, že tady může přežít, i když jen ve velmi malých počtech a pouze ve dvou nebo třech rozsáhlých zbylých lesních fragmentech. Životní podmínky na dalších dvou ostrovech jsou vlivem činnosti člověka pro zoborožce Waldenova ještě nepříznivější. I proto, že většina existujících chráněných ob- lastí tohoto regionu je chráněna neefektivně, je zde malá nebo žádná podpora zbývajících nížinných lesů. Ty jsou předmětem lidských zásahů včetně protiprávní těžby dřeva a lovu zvířat. Jeho cílem jsou tradičně i zoborožci Waldenovy. Stávají se snadnými úlovky, ne- boť jsou hlučnými letci a mají tendenci se shlukovat na ovocných stromech poskytují- cích jim potravu. Údajně se také shromažďují kolem poraněných členů hejna. V důsledku toho mohou zdatní lovci (zejména ti, kteří umí napodobovat volání ptáků v tísni) vybít velké množství jedinců během jediné lovecké výpravy. Hnízdící zoborožci jsou také zvláště citliví na vykrádání hnízd, což má za následek ztrátu chovných samic. Mláďata se prodávají prostřednictvím místního obchodu se živými zvířaty a na pivních párty jsou nabízena pod názvem pulutan k jídlu. Projekt na záchranu zoborožce Waldenova je součástí dlouhodobé integrované řady bio- logických výzkumů a řízených výzkumných ochranných projektů v oblasti West Visayas. Probíhat bude pod záštitou programu na ochranu biodiverzity Filipín, který existuje od roku 1990. Má znovu posoudit a potvrdit ny- nější zbývající rozšíření zoborožců Waldeno- vých, stav jejich ochrany a její pravděpodobný budoucí management. Myslí i na další klíčové ohrožené endemické druhy žijící ve zbývají- cích omezených oblastech na ostravech Pa- nay a Negros. Jeho ambicí je rovněž vytvořit několik nových chráněných území. Měl by též umožnit rozvoj místních chovných progra- mů pro zoborožce Waldenovy a další druhy a v neposlední řadě prověřit a rozvíjet jednot- livé reintrodukční projekty. Zpracoval Mgr. Martin Vobruba Prosím, seznamte se: Jsem zoborožec Waldenův a hrozí mi vyhubení! Hvězda letošní sezóny Na čtveřici doplnili v půlce dubna počet plzeňských hrošíků liberijských dvě nově příchozí zvířata: samička Monica a její syn C.P. z rotterdamské zoo. Ten by měl být jednou z hlavních hvězd sezóny 2012 v plzeňské zoo. Oba se velice opatrně seznamovali s novým prostředím a několik dní se při jakýchkoliv pochybách o zvucích a dění kolem sebe uchylovali do bazénu. Letně teplé dny v závěru dubna a počátkem května je však vylákaly k hojným návštěvám předvýběhu i venkovní expozice. Monica se narodila 2. září 1998 v německé zoo v Duisburgu, sameček C.P. rodi- čovskému páru Leipi a Monica 18. října 2011 v Rotterdamu. Sedmadvacetiletý otec Leipi dorazil jako předvoj dalšího transportu do Plzně již v lednu letošního roku. Čtveřici uzavírá jednadvacetiletá samička Pompe žijící v Plzni od roku 2010. V roce 2013 uplyne 100 let od popsání hrošíka liberijského jako zví- řete stále žijícího; do té doby byl považován za druh dávno vymřelý v pravěku. V ČR jej nyní chová kromě plzeňské ještě olomoucká, jihlav- ská a královédvorská zoo. (mv) Květy a mláďata Plzeňská zoologická a botanická zahrada je uprostřed jara a začátkem léta plná květů a vůní, ale i přírůstků. Vedle těch nejvýznačnějších, jimž věnujeme zvláštní zmínku, se návštěvník setká s mláďaty prakticky v každém pavilonu. V Tropickém se například rozmnožili lemuři kata a mirikiny bolívijské. V asijské expozici mají další mládě vzácní timorští jelínci. Během necelých dvou let tak jde již o čtvrtý přírůstek ve stádě. „V březnu se narodila samička, v dubnu přišel na svět kluk,“ upřesňuje ošetřovatel Jiří Gandurski. A dodává: „Jak pozorujeme jednu ze samic, myslím si, že se můžeme těšit ještě na jeden podzimní přírůstek.“ Každoroční potěšení ze selátek na statku Lüftnerka neupřela návštěv- níkům ani letos prasnice Přeštického černostrakatého plemene Amál- ka III. Už několik dní předtím si příchozí s velkým zájmem fotografovali v sousedním výběhu početné hejno žluťounkých kachňátek a housátek. U většiny dětí však vzbuzovaly zájem a obdiv jako kuřátka. A to včetně odrostlejších mláďat, u nichž bylo už na první pohled zřejmé, že z nich slepice nikdy nebudou! Dvě malá selátka má i prase savanové (hv) (foto repro)

 IRIS IRIS Novum  Smíšená expozice s páry drápkatých opic lvíčků zlatohlavých a kosmanů zakrslých a párem pásovců kulovitých je pro svůj vzhled a podmínky, jež nabízí chovaným zvířatům, sama o sobě chloubou Tropického pavilonu. Od 23. března nabízí i vzácný přírůstek. Je jím v plzeňské zoo poprvé narozené mládě pásovce kulovitého. Rodiče spolu žijí od září 2011. Hned po seznámení bylo zřejmé, že si „padli“ do oka. Jejich obydlí – imitace kmene - má dva oddělené otvory, aby měl každý z páru svůj úkryt. Přesto byli vidět stále dohromady. Po loňském druhém odchovu pásovce štěti- natého – Bertičky – se tak plzeňské zoo poda- řilo rozmnožit oba chované druhy. Jak to ve společné expozici po narození pá- sovce kulovitého vypadalo, popisuje ošetřova- telka ALENA FAFLÍKOVÁ: Jakmile jsme 23. března objevili v úkrytu v substrátu samici s kojícím mládětem, samce jsme okamžitě oddělili do zázemí. Nikoliv pro- to, že by snad byl pro mládě nebezpečím, ale spíše kvůli samici, aby měla klid pro odchov. Až potomek povyroste, vrátí se zpět. Mládě je po narození naprosto dokonalou kopií dospělce. Neuvěřitelně rychle sílí a roste. Velikostí připomíná míček na tenis. Tak jako jeho rodiče, tak i ono se dokáže sevřít do ne- dobytné koule. První týden samice mládě nakojila a nechala v úkrytu samotné, hluboko v substrátu. Další dny už mu ukázala cestu do imitace kmenu, kde jsou také nyní nejčastěji k vidění. Drápkaté opice se drží v úctyhodné vzdále- nosti od kmenu. Vůbec si nedovolí do dutiny vlézt, i když tomu byli před narozením pásovce zvyklí. Chodili sem s velkou suverenitou. Největší zájem o dění v dutině má samec lvíčka zlatohlavého. Sociální cítění k mláďa- tům jiných druhů je zde známé a velmi silné. Naprosto běžné je, že se lvíčci podílejí na od- chovu mláďat jejich spolubydlících kosmanů zakrslých. Se stejnou razancí, s jakou hájí jejich mláďata, hájí i malého pásovce. Když se přiblíží k dutině ošetřovatel, snaží se ho od ní vyhnat. Před narozením malého pásovce bylo lvíčkovi úplně jedno, když jsme otevírali víko od imita- ce kmenu. Zatím je mladý pásovec plně na mateřském mléku, ale pomalu se začíná učit od samice vyhrabávat hmyz ze substrátu, později začne, stejně jako matka, jíst ovoce, strouhanou mr- kev, okurku, salát a velmi kvalitní granule pro psy, které se před nakrmením musí namočit do vody. S určitostí mohu prozradit, že první mládě pásovce kulovitého narozené v plzeňské zoo je samička. (r) Páru pásovců kulovitých se narodilo mládě Už není osiřelá Po loňském úhynu pižmoního samce Sem- mela jeho dlouholetá družka Piroschka na čas osiřela a společnost jí dělali pouze roz- tomilí psouni prérioví. Na jaře se dočkala no- vého partnera, kterého poskytla olomoucká zoo. Je jím šestiletý krásný býk. Pižmoň je tundrový sudokopytník příbuzný turům a ovcím, jeden z mála pamětníků ledo- vých dob, tedy časů mamutů nebo jeskynních medvědů. Pižmoni jsou mohutná býložravá stádová zvířata, která neobývají stálé teritorium. Jejich hmotnost se pohybuje od 200 do 400 kg. Mohou se dožít až 35 let. Samci žijí samotář- sky, pohlavně dospívají v pěti až šesti letech, samice o dva roky dříve. Obé pohlaví má rohy, samice ale menší. (vm) Zajímavá výuka Určitě budu velmi blízko pravdy, řeknu-li, že současnou výstavu CO JE MALÉ, TO JE HEZKÉ aneb ZE ŽIVOTA HMYZU v blatenském muzeu Josefa Siblíka postupně navštíví žáci škol z celého Blatenska. Nikoliv z povinnosti, ale ze zájmu, protože výstavu tvořili i mnozí jejich spolužáci. U těchto každoročních jarních přírodovědných výstav se totiž stalo železným zvykem, že se na nich společně s odborníky podílejí i děti ze základních a mateřských škol z míst sdružených ve Svazku obcí Blatenska. Je potom samozřejmé, že si je i rády pro- hlédnou. Ale nejen to: Když chci přece něco vytvořit, s něčím se veřejně pochlubit, musím o tématu také něco vědět. A tak období přípra- vy každé takové výstavy je ve školách časem hledání informací o daném oboru. Výsledkem jsou potom obrázky, fotografie a neuvěřitelně nápadité a vtipné interaktivní hračky a pomůc- ky. Ty jsou dílem většinou předškoláků a žáků nižších ročníků. Několik příkladů za všechny: Třeba děti z Radomyšle dokáží proměnit kous- ky papíru, zbytky dřevěných hraček a odstřižek pletiva v mraveniště. Nepřehlédnutelná je slav- ná včelí dvojice se sloganem Vilík a Mája – vče- límu medu sláva®! Že hravé je i spokojené stáří, potvrzují exponáty obyvatel blatenského domu pro seniory, také pravidelných spolua- torů přírodovědných výstav. Nejen žáci ze ZŠ v Radomyšli, kam obvykle jejich vystavené předměty putují, se už určitě těší na soutěž- ní hru Opyluj si svoji kytičku pylovým zrnkem nebo na pomůcku k procvičování zručnosti s ještě úsměvnějším názvem Proletí vosa vo- solapkou? či bludidiště v mraveništi. Starší školáci pod vedením svých učitelů překvapují na výstavě precizním zpracováním výukových tabulí o ekosystémech (ZŠ J. A. Ko- menského Blatná) či vývojových proměnách hmyzu (ZŠ T. G. Masaryka Blatná). Při verni- sáži o ně požádalo Enviromentální centrum Lüftnerka. Dětské výtvory výstavám poskytují rozměr, který by tu jinak naprosto chyběl: Právě ono dětské vidění a vnímání představovaného i zobrazovaného. Vždyť dětská fantazie je často bezbřehá. Napadlo by vás třeba vytvořit housenku z barevných plastových „drátěnek“ na nádobí? Na této výstavě však měla dětská optika silnou konkurenci: Byly jí zvláště ně- které umělecké fotografie celoživotního ento- mologa doc. RNDr. Františka Weydy. Vznikly velkým zvětšením jednotlivých částí hmyzího těla. K abstraktním zjevením vymyslel ještě stejně absurdní názvy a na světě je snímek Mimozemšťan či Krajina na konci tunelu. Poučením pro žáky škol z Blatenska je nejen příprava každé z výstav, ale i její shlédnutí. Tato třeba nabízí společně s mnohým dalším skvě- lé fotografie vážek Dana Bárty. Tento pomíjivý svět mokřadů je jeho životní vášní patnáct let. Živý hmyz je zastoupen (vedle toho všudypří- tomného a lidem na obtíž, jako jsou třeba roz- toči a mouchy) dvěma druhy parádních brou- ků zlatohlávků z afrického Kamerunu. Třeba ještě výstavu stihnete… Trvá do 15. června. Je zajímavá zvoleným tématem, je mi- mořádná tím, že ukazuje, jak svět hmyzu vidí děti, vědci i umělci. Velké téma chystá i jubilejní desátý ročník výstav o přírodě Blatenska s názvem Není klobouk jako klobouk.Bude věnován nejen kloboukům hub, ale i těm, jež jsou pokrývka- mi nebo ozdobami našich hlav. Sotva se tak děti rozkoukají v novém školním roce, začnou shromažďovat mykologické vědomosti, vy- mýšlet různé trojrozměrné předměty, kreslit a fotografovat. Vědí, že budou-li úspěšné, bu- dou jejich výtvory vystaveny a ještě se mohou stát účastníky výletu vítězů výtvarné a fotogra- fické soutěže. Letošní poznávací zájezd vedl do Plzně a jeho vyvrcholením bylo odpoledne v zoologické a botanické zahradě s kreslením v plenéru. Tvůrci výstav o přírodě Blatenska jsou i děti František Hykeš

IRIS 10

11 IRIS IRIS Vlk hřivnatý (Chrysocyon brachyurus)

11 IRIS V království rostlin Mít pěknou a udržovanou zahradu stojí nejen spoustu času, ale i hodně peněz. Platí-li to o zahradě soukromé, tím spíše jde-li o zahradu botanickou a určenou pro veřejnost. Co vše je potřeba a za kolik peněz, aby se z neupravené, zarostlé plochy stala zajímavá a líbivá expozice, to se dozvíte z následujících řádek. Na začátku každé tvorby je nutná příprava terénu pomocí bagru a nákladního auta. Jedná se např. o stržení původního porostu, navezení nové zeminy a její rozprostření po celé ploše. Po- kud se tvoří skalka, musí se dovézt různě velké kameny a opět bagrem rozmístit a vytvořit tak její kostru. Pro představu – tuna lomového kamene vyjde na 220 korun. Bagr je používán i na sázení a přesazování vzrostlých stromů či keřů. Hodino- vá sazba těchto prací je v průměru 800 Kč. Pokud nemáte k dispozici vlastní kompost jako zdroj kvalitní zahradnické zeminy a musíte ji kupovat, což je i náš případ, za krychlový metr rašeliny zaplatíte 950 Kč a za jednu tunu písku 110 Kč. Právě z těchto dvou komponentů a těžké půdy pak vznikne po jejich promíchání bagrem ve vhodném poměru zahradnický substrát. Záhon je připraven a je nutno ho osázet. V na- ší botanické zahradě si část rostlin sami vypěstu- jeme, ale velký počet jich musíme kupovat. Cena trvalek a dřevin je velmi rozdílná v závislosti na jejich velikosti, vzácnosti či poctivosti obchod- níka. Běžné trvalky stojí od 20 do 60 Kč, vodní rostliny od 80 do 120 Kč, skalničky od 30 do 60 Kč, letničky od 30 do 50 Kč, vřesovištní rost- liny od 30 do 70 Kč, kapradiny od 40 do 70 Kč, popínavky od 50 do 200 Kč. Okrasné keře lze pořídit od 60 do 150 Kč za obyčejné druhy jako jsou dřišťály, skalníky, tavolníky a od 100 do 350 Kč za azalky a rhododendrony či jiné zajímavější nebo vzácnější druhy. Některé výsadby potřebují kvůli udržení vláhy nebo pro zamezení prorůs- tání plevelem mulčování. A je zde další výdaj: Kubík mulčovací kůry stojí 928 korun. Cena stromů je velmi odvislá od jejich veli- kosti. Menší listnáče do 1 m se dají koupit od 120 do 350 Kč, ceny stromů vyšších než 2 m se pohybují od 250 do 1 000 Kč. Jehličnany jsou z důvodu pomalého růstu velmi drahé, prodávají se od 350 do 2 500 Kč. Výjimkou však nejsou ani částky pohybující se nad 5 000 Kč za vzrostlý strom. Výše uvedené ceny jsou jen prvním vkladem do nové expozice. Tím druhým, mnohem vyšším, a dokud výsadba existuje nikdy nekončícím, je práce zahradníků. A to i přesto, že zahradnické platy jsou obecně nízké. Takže u našich zahrad- nic a zahradníků – stejně jako ošetřovatelů zvířat – platí, že bez značné lásky k přírodě a profesi tuhle práci dělat nelze. Kolik stojí botanická expozice? Mgr. Václava Pešková Královédvorský dětský lékař MUDr. Vladimír Lepš je veřejnosti daleko známější jako vý- tvarník, především grafik. V posledních téměř dvaceti letech se totiž staly hlavními objekty jeho tvorby staré stromy. Od roku 1993 spo- lupracuje s přírodovědným oddělením Muzea Sokolov na výtvarné dokumentaci významných a památných stromů po celé ČR. Okouzlení autora jedinečnými tvary starých stromů a ob- div k české krajině daly vzniknout obrázkům, jež nejsou sice zcela realistické, zato vystihují u každého stromu to podstatné a osobité. Jeho perokresby se staly ozdobou bezmála třiceti té- matických výstav, které se pod jednotícím ná- zvem Kouzlo starých stromů konaly na mnoha místech v Čechách, na Moravě i v Německu. Loňskou autorskou výstavou splatilo alespoň částečně dluh, jenž ke svému dvornímu kreslíři mělo Muzeum Sokolov. Milovníkům krásných starých stromů tu byl v kopiích a zvětšeninách perokreseb předložen průřez grafickou tvor- bou autora z let 1977 až 2009. Defilovaly v ní portréty desítek nejvýznamnějších, ale i zcela neznámých krásných starých stromů opatřené krátkým komentářem. Výběr 135 kreseb byl při- tom jen zlomkem dosavadní stromové tvorby Vladimíra Lepše – vždyť čítá přes 2 000 evido- vaných prací. V kolekci samozřejmě nechyběly ani významné a památné stromy Karlovarské- ho a Plzeňského kraje. Další jsou v publikacích Památné stromy Plzeňského kraje a Památné stromy Karlovarského kraje vydané v nedávné době příslušnými krajskými úřady. S kresbami stromů Vladimíra Lepše se lze ovšem setkat i jinde – například v obřím Atlasu krajiny České republiky. Jsou také hlavní náplní specializova- ných internetových stránek www.starestromy. cz. Autorovi, který všechny kresby stromů tvo- ří v plenéru a letos se dožívá 85 let, přejeme hodně tvůrčí invence, fyzické odolnosti a rado- sti z tvorby. Pro zajímavost: V Plzeňském kraji je v sou- časnosti vyhlášeno 341 památných stromů, jejich skupin a alejí, tj. asi 2 700 kusů dřevin, protože pod jednou položkou může být napří- klad alej čítající 200 i více jedinců. V Karlovarském kraji je evidováno 184 pa- mátných stromů, jejich skupin a alejí., tj. asi 1 140 dřevin. RNDr. Jaroslav Michálek Pocta starým stromům Z ozdoby nezničitelný plevel Mnohé z invazních rostlin, s nimiž ekologové svádějí neúprosný boj, neboť potlačují druho- vou rozmanitost, likvidují původní rostlinná i živočišná společenstva, působí ekonomic- ké škody a představují rovněž nebezpečí pro lidské zdraví, se k nám dostaly jako okrasné květiny. Čtyři až pět metrů vysoký bolševník velkolepý byl na našem území vysazen jako dekorativní rostlina poprvé roku 1862 v zá- meckém parku v Kynžvartu. Odtud byl odve- zen jako okrasná solitéra do několika dalších míst, jež se stala epicentry jeho příští inten- zivní invaze. Jeho masivní průnik do krajiny dokládá řada lokalit právě v severozápadních Čechách. Až čtyři metry mohutná křídlatka z čeledi rdesnovitých má svůj domov ve východní Asii – v Japonsku, Koreji, Číně. Do Evropy a na naše území byla zavlečena v 2. polovině 19. sto- letí rovněž jako okrasná rostlina. Rozšířila se do volné přírody a v současné době předsta- vuje v některých místech vážný problém. Její hlavní konkurenční výhodou proti domácí flóře je velmi rychlý růst v jarním období a ne- bývalá regenerační schopnost rozvětveného podzemního oddenkového systému. Nejlépe se jí daří na vlhkých úživných půdách, je však schopna si podmanit téměř každé stanoviště, kam se jí povede rozšířit. Vedle zavlečených křídlatek – japonské a sachalinské – se na našem území šíří i jejich vzájemný kříženec nazvaný křídlatka česká. Stále větší invazní nebezpečí začínají před- stavovat původně také okrasné rostliny zlato- býl obrovský a zlatobýl kanadský. (zh) Azalkové zákoutí v asijské zahradě je vždy krásnou kulisou pro tradiční bubny při Dnech japonské kultury. Foto IRIS Miroslav Volf (více na www.iris.snadno.eu)

1 IRIS Ze zákulisíZe zákulisí Ze zákulisíKalendárium Tentokráte bude tato rubrika nejen o doprovod- ných kulturních akcích, ale také hodně o počasí. Ono s nimi úzce časově souviselo a také je zásad- ním způsobem ovlivňovalo. Sobota 24. března – symbolické otevírání Čes- ké řeky a vítání jara. A počasí také opravdu jarní. Ostatně, že je březen prvním jarním měsícem, dal vědět nejen až ve své druhé dekádě, kdy je jarní meteorologicky, ale hned už první den své vlády: Na 15 místech republiky padly teplotní re- kordy. Nejtepleji bylo v jihočeském Husinci – 16, 8 °C, čímž byl překonán rekord z roku1992. Jen o desetinu stupně méně ukázaly teploměry v zá- padočeském Staňkově. A 17. března padají rekordy znovu! Celkem na 70 místech Česka! Na Lipně bylo např. 21 °C, nejvýše se teploměr vyšplhal v Dobřichovicích ve středních Čechách. Na 23,9 °C. Duben, 7. až 9., Velikonoce – svátky jara: Vrá- tila se zima. Předvádějící na statku Lüftnerka ne- dokázala zahřát ani horká káva. Počasí, zejména sobotnímu a nedělnímu, odpovídá i návštěvnost. Počítala se ve stovkách, nikoliv v tisících jako ta loňská rekordní. Škoda, velká škoda! Byl to zrov- na jubilejní desátý ročník Tradičních Velikonoc na Lüftnerce. Poslední den dubna a s ním další jarní tradi- ce připomínaná v rámci Českého roku na vsi na statku Lüftnerka: Pálení čarodějnic. Aprílový a po- měrně chladný duben končí a počasí jakoby do- stávalo novou tvář. Čarodějnický den v zahradě je nejnavštívenější za léta jeho konání. Přichází k padesátce čarodějnic a čarodějů, některé ba- bizny jsou opravdu kousky hodné plápolající hranice. Zní to neuvěřitelně, ale bylo tomu tak: Nejobtíž- nější otázka Čarodějnické stezky, na níž nejčastěji chyběla správná odpověď, byla spojená s Harry Potterem. Takový bestseler a takový kasovní trhák v kinech a tolik lidí nevědělo… O den později na 1. května hřeje sluníčko jako v létě. Folklorní odpoledne je tentokráte bez mu- ziky, zpívání a tancování. Jarní zvyky a tradice na- bízí soutěžní naučná stezka. Cenou je vlastnoruč- ně opečený buřt. Po váhavém začátku nakonec připravená porce uzeniny málem nestačí. Do vítání léta s pohádkovou stezkou a vol- bou Květinové dívky 2012 – 16. června – je ješ- tě jeden a půl měsíce času. Některé následující dny jsou ale teplotně nejen zcela letní, ale do- konce i tropické. Uvidíme, jaké bude skutečné léto! (fh) Foto IRIS Miroslav Volf Harry Potter zamotal hlavu i čarodějnicím Letos posledního dubna se to na Lüftnerce čaro- dějnicemi jen hemžilo. Od symbolického otevření má Česká řeka svého vodníka. Vytvořil ho sochař Jiří Reichl. Levhartici Binal se do Kazachstánu nechtělo... Přípravy na páření Vnímavý návštěvník určitě zaznamenal v dubnu a počátkem května poměrně rozsáhlé terénní úpravy výběhů pro nosorožce indické. Na jejich důvod jsme se zeptali ošetřovatele těchto zvířat Jiřího Gandurského. „Jde o přípravu na páření. Samice Manjula oslavila zeleninovým dortem a přítomností mé- dií 27. dubna čtvrté narozeniny a tím i svoji po- hlavní dospělost. Tu ostatně projevila již dubno- vou říjí, i když byla ještě poměrně slabá. Věříme, že ta květnová už bude v plné síle a vzejde z ní po spojení se sedmiletým samcem Baabuu- em první plzeňské nosorožčí mládě,“ je plný optimismu ošetřovatel. Ale zpět k terénním úpravám ve výbězích: „Nosorožci potřebují při páření volnost, prostor, zároveň ale nesmí do- jít k jejich zranění. To vše uskutečněné úpravy umožňují. Nemají ale jen krátkodobé poslání. Společný propojený výběh budou zvířata sdílet nejen v době říje, ale i po dobu březosti až po její nejvyšší stupeň. Vzhledem k tomu, že sami- ce nosí mládě v těle 17 měsíců, prožije v něm pár dvě léta.“ Jiří Gandurski totiž opravdu věří, že početím nového života vyvrcholí už květnová říje a mládě tak přijde na svět v říjnu 2013. Leckoho může napadnout, proč se výběh ne- vybudoval do současné podoby již během vý- stavby nových a asijských expozic. Odpověď je jednoduchá. Projekt počítal s tím, že několik let budou v Plzni dva samci, tak jak to bývá zvykem u zoo začínajících s chovem těchto velice vzác- ných zvířat. Dobré jméno a chovatelské výsledky plzeňské zoo ale zapůsobily natolik, že zahrada chová od počátku nosorožce v páru. (fh) Dne 30. dubna měla odcestovat do zoo v Kaza- chstánu téměř dvouletá samička levharta sněžné- ho neboli irbise horského Binal. Expozice, péče a prostředí plzeňské zoo jí však zřejmě natolik přirostly k srdci, že odjezd zpozdila. V noci z 29. na posledního dubna totiž vlezla ve svém prostorném skalním výběhu do nejnepří- stupnějšího skalního výklenku, z něhož nechtěla a ani nemohla sama odejít. A to i přes skutečnost, že irbis skočí až 15 metrů. K Binal se nemohli do- stat ani pracovníci zoo. S přihlédnutím k tomu, že zvíře nešlo v daném místě ponechat už vzhledem k velkému vedru a blížící se hodině transportu, byli požádáni o pomoc příslušníci Hasičského záchranného sboru. Ti se svého mimořádného úkolu zhostili s naprostou profesionalitou. Nejpr- ve k Binal dopravili veterináře s uspávací střelou, potom spící levhartici spustili dolů. Vše se ode- hrálo bez jakéhokoliv problému nebo zranění před zraky asi dvou stovek přihlížejících včetně mnoha dětí. Na konci akce od nich hasiči sklidili uznalý potlesk. Poděkování jim samozřejmě patří i od vedení Zoologické a botanické zahrady měs- ta Plzně. Odjezd Binal byl pro její dobrodružný noční výlet znamenající zmeškané letadlo o dva dny posunut. (mv)

IRIS 1 Okénko do historie Myšlenka přivézt z Maroka do plzeňské zoo čistokrevného lva berberského vznikla sou- časně se zahájením rozsáhlé rekonstrukce lví expozice v rámci celkové přestavby bývalého šel- mince na Tajemný svět africké noci. Tito lvi už ve volné přírodě nežijí, poslední divoký lev berberský (nebo také marocký či at- laský) byl zastřelen v roce 1922. Od té doby je lze spatřit jen v několika málo zoo. Plzeňská se k nim chtěla připojit. Největší skupinu chová královská zoologická zahrada v hlavním městě Maroka Rabatu. Spo- lupráci s ní plzeňská zoo navázala v roce 2000, kdy se do země vypravila čtyřčlenná zoologická expedice jejích pracovníků. Při té příležitosti byly uzavřeny smlouvy o vzájemné výměně zvířat. Bohužel, konkrétní výsledky těchto dohod byly nevalné. Zatímco z Plzně do Rabatu putovali dva vlci hřivnatí, opačným směrem žádná zví- řata nikdy nepřiletěla. Vždy přišla jen odpověď, že jejich supi jsou připraveni k transportu. Zdálo se, že jediným způsobem, jak marocká zvířata získat, je dojet si pro ně osobně. Nápad, rov- nající se zpočátku vtipu, začal dostávat reálné obrysy po podepsání smlouvy s rabatskou zoo na jaře 2002 o vývozu jedné mladé berberské lvice, dvou bělohlavých supů a jednoho páru po- zemních veverek. Všechna zvířata měla do Čech odletět společností Lufthansa. Zbývalo dojet do Maroka celý transport připravit a dohlédnout na jeho průběh. Takto popisuje svoji cestu za berberskou lvicí ve výroční zprávě Zoologické a botanické zahra- dy města Plzně za rok 2002 tehdejší kurátorka šelem RNDr. Dominika Formanová, Ph.D. Dostala jsem k dispozici služební Škodu fabii s přívěsným vozíkem, do něhož jsem vtěsnala jednu lví, dvě supí a jednu veverčí mezinárodní transportní bednu, auto naložila potřebným vy- bavením a 7. března 2002 opustila Plzeň. Cesta přes celou Evropu na jih Španělska trvala čtyři dny, poté následovala plavba na trajektu. Dostat se s autem s podivně naloženým vozíkem přes marockou hranici zabralo několik hodin vysilují- cího jednání s celníky. To jsem ještě netušila, že vše teprve začíná a že spolupráce s Araby bude zážitek na celý život. Ocitla jsem se ve světě, kte- rý si Evropan, jenž v arabských zemích nikdy ne- byl, umí jen těžko představit. Zoologickou zahradu jsem s pomocí mnoha domorodců hledala půl dne. Jediná mapa, jíž se mi podařilo ve městě sehnat, byla mapa Evropy na zadní straně reklamy na jakýsi hotel. Ředitel zahrady Dr. Brahim Haddane přítomen nebyl a nikdo ve správní budově o mé několik měsíců avizované návštěvě nevěděl. Náměstek ředitele, s nímž jsem nakonec jednala, se tvářil nesmírně překvapeně a zarputile popíral, že by se nějaký sup, natož lev mohl z Rabatu odvézt. Druhý den se naštěstí ředitel objevil a já mohla být opti- mističtější. Všechna zvířata jsou prý připravena, stačí je jen naložit. Začali jsme u lvů. Jenže lvice, kterou mi ukázali, nevypadala zdravotně v po- řádku. Po dlouhé diskusi mi předvedli další dvě obrovské samice, obě buď tlusté nebo vysoce březí. Taková by se mi ani nevešla do přepravní bedny! Teprve další skupinka, k níž mne po ne- konečném smlouvání dovedli, se mi líbila. Byla to tři mladá hezká zvířata. Vybrala jsem nejmlad- ší – dvouletou lvici Zuoinu. Se supy a veverkami už tolik dohadování nebylo, nechali mi je vybrat rovnou. Žádná veterinární vyšetření a tím méně do- kumentace pro celníky a pro přepravce pocho- pitelně nebyla hotová. Následujících pět dnů jsem tedy trávila mezi starobylým Rabatem, kde bylo třeba přesvědčit autority zoologické zahra- dy o nezbytnosti vyplnění potřebných formulá- řů, a 100 km vzdálenou moderní Casablankou. Zde sídlila většina státních úřadů, jež byly tyto formuláře schopné potvrdit. Také tady bylo le- tiště se spediční kanceláří společnosti Lufthansa. Tam jsem řešila veškerý zbývající čas nekonečné množství komplikací provázejících tak prostou záležitost, jakou je transport několika zvířat do Evropy. První spočívala v tom, že letadla přistáva- jící v Casablance jsou buď malá, aby se do nich všechna zvířata vešla, nebo nemají návaznost na spoje do Prahy. Nakonec jsou odlety stanoveny: Na 18. března je připraven let se supy a veverkami, o den poz- ději poletí lvice. Nakládání lvice bylo velice náročné. Nebýt ochotného arabského kurátora šelem, který mi pomohl i s odchytem supů, Zuionu bych do bedny nedostala. Bála se, byla vzteklá a vozík, na nějž jsme ji posléze v přepravní bedně na- ložili, se jen otřásal. Celou cestu do Casablanky jsem trnula hrůzou, kdy do nás v tom příšerném dopravním chaosu někdo najede, protože jízdní pruhy a jakákoliv pravidla silničního provozu se tu naprosto nedodržují. Či kdy srazíme nějaké- ho cyklistu. Lidé na kolech se zde pohybují zcela sebevražedným způsobem. Případně kdy pod plachtu se lvem strčí hlavu některý z koní, kteří se, zapřažení do přetížených povozů, motali všu- de mezi auty. Představovala jsem si, co se stane, až se vozík převrhne, bedna se rozpadne a lvice bude venku. Naštěstí jsme dojeli v pořádku. Na letišti ovšem transportka se lvem vzbu- dila pořádný rozruch. Mezi lidmi, jež se kolem ní shlukli, se objevil i jakýsi vysoký představitel Luftahansy a ten prohlásil, že odlet lva nepovo- lí, neboť úprava bedny neodpovídá předpisům. Nepomohlo nic. V největším vedru a v nejhust- ším provozu jsem musela lvici vystresovanou k nepříčetnosti odvézt zpět do sto kilometrů vzdálené rabatské zoo. Po všem předchozím úsilí se mi nechtělo ce- lou akci vzdávat, a tak jsem se rozhodla uskuteč- nit ještě druhý pokus. Náhradní let byl stanoven na 24. března. Všechna povolení mezitím sa- mozřejmě propadla, takže je bylo třeba nechat znovu vystavit. S úpravou bedny a znovunalo- žením lva mi opět velmi pomohl můj rabatský kolega kurátor. V den odletu jsem absolvovala znovu vyčerpávající cestu na letiště. Tentokráte naštěstí s dobrým koncem, Zuiona odletěla! Jed- na komplikace, a nikoliv bezvýznamná, se přece jen stala. Před startem lvice vytrhla gumovou ha- dici s nálevkou, s jejíž pomocí jsem se jí snažila v odletové hale napojit, a také zničit napáječku v přepravní bedně. Nezbývalo než doufat, že ce- lou cestu přežije bez možnosti napít se. Vedle času v letadlech měla před sebou čtyřiadvaceti- hodinové čekání ve Frankfurtu na spoj do Prahy. Zvládla to a odměnou jí bylo velkolepé uvítání na Ruzyni. Očekával ji ředitel Zoologické a bo- tanické zahrady města Plzně Ing. Jiří Trávníček, zástupci celostátních médií a představitelé gene- rálního partnera chovu velkých šelem v plzeňské zoo – Západočeské energetiky. Mne čekalo pomalé trmácení autem s přívě- sem přes Maroko a půlku Evropy za ní. Byla to však výprava, jež se neopakuje a která stála za to.   Po karanténě v pražské zoo přicestovala mla- dá berberská lvice Zuiona do plzeňské zoo 2. května. Tím byl po téměř dvouleté přestáv- ce obnoven chov lvů v Plzni. Předposlední květnový den 2002 přijel za samicí ze zoo v Olomouci čistokrevný samec Vilík (narozen v brněnské zoo). Nová lví expozice byla slav- nostně otevřena 22. května.  V I. pololetí roku 2007 se samice Zuoina, jakožto prokazatelně neplodná, rozloučila s Plzní a jejím novým domovem se stala zoo v jihofrancouzském Montpellieru. Po boku Vilíka ji vystřídala v červenci 2007 dvouletá samice Lekysha ze zoo v německém Neu- wiedu (rodiče dovezeni z Maroka). Pár s Vi- líkem tvoří dosud. (rd) V minulém čísle jsme oslavili 18. narozeniny samce lva ber- berského Vilíka. Dnes si připomeneme začátky chovu to- hoto vzácného poddruhu krále zvířat v plzeňské zoo. Spa- dají do roku 2002, takže letos je to 10 let od chvíle, kdy návštěvníci spatřili lví pár v moderním výběhu bez mříží hned v sousedství hlavní pokladny poprvé. V MAROKU PRO LVICI

1 IRIS Akva-tera Na statku Lüftnerka Ztelevizních reklam k nám co chvíli promlou- vá fialová alpská kráva Milka. Kolik dětí už asi uvěřilo, že krávy jsou skutečně fialové. Ne, nejsou, a kravička na statku Lüftnerka je toho důkazem… Český strakatý skot patří do skupiny plemen horského strakatého skotu, jehož původním domovem je Švýcarsko. Často je také nazýván česká straka nebo červená straka a v současné podobě vznikl ve 30. letech minulého století, kdy se chovatelé pokusili sloučit všechny rázy stra- katého skotu. Požadovaná byla tehdy trojstran- ná užitkovost, tj. mléko – maso – tah. Začátky plemene však sahají až do poloviny 19. století. Po 2. světové válce zůstává pouze dvoustranná užitkovost: mléko a maso. V 50. letech 20. století vznikla první koncepce šlechtitelského programu a kontroly užitkovosti. V 60. letech bylo započa- to se zušlechťovacím křížením plemeny Ayrshire a Red Holstein, později ale bylo zastaveno. Chovným cílem českého strakatého skotu je produkce kvalitního mléka a masa. Mléčná užitkovost je 6 000 až 7 500 kg mléka ročně s obsahem tuku mírně nad 4 procenty a bíl- kovin nad 3,5 procenty. Vyšší obsah mléčných bílkovin příznivě ovlivňuje technologické vlast- nosti mléka pro výrobu sýrů. Masnou užitkovost charakterizuje denní pří- růstek 1 300 g v intenzivním výkrmu. Mléko splňuje nároky na nejvyšší třídu jakosti a maso je chuťově výrazné, vhodné k jakémukoli tech- nologickému zpracování. Český strakatý skot se vyznačuje zejmé- na dobrým zdravím, pravidelnou plodností, snadnými porody, vitalitou narozených telat, bezproblémovým odchovem i dobrou krmi- telností. Hmotnost dospělé krávy se pohybuje kolem 500 kg, u plemenného býka bývá i dvoj- násobná. V krmné dávce musí mít denně 15 kg sena nebo čtyřikrát tolik čerstvé píce a 2 až 3 kg jadrných krmiv. Je vhodný též pro pastevní chov. Na statku Lüftnerka reprezentuje český červe- nostrakatý skot kráva Tereza. (jb)Ta kravička česká… Tři roky je chloubou specializované expozice Akva-tera na Palackého tř. mořské akvárium s tvrdými korály. Původní technologie dovolova- la chovat pouze koráli měkké. I ty se zde ve své barevné a tvarové rozmanitosti návštěvníkům představují, ale malé korálové útesy je zastiňují. „V akváriu je nejmodernější filtrace a osvětlení, je to celý souhrn jednotlivých prvků, který nám umožňuje chovat tak choulostivé živočichy, jací zde žijí,“ vysvětluje vedoucí Akva-tera Jiří Doxan- ský. Než se pustí do dalších chovatelských detai- lů, je na místě otázka, jaký rozdíl je mezi oběma typy korálů: „Měkké nemají vápenitou schránku čili kostru, která tvrdé chrání před okolním světem a ze svých shluků, často obrovských, vytvářejí ko- rálové útesy. Z hlediska chovu jsou ty druhé o sto procent náročnější než je tomu u korálů měkkých. Když se ale vede, odmění akvaristu pohádkovou bizarností.“ A poněvadž je Jiří Doxanský skuteč- ným odborníkem, přidá ještě jeden rozdíl: „Hlavní potravou měkkých korálů jsou řasy zooxantely, s nimiž dokonce žijí v symbióze. Ty jsou částečně potravou i tvrdých korálů, ale v noci si pochutná- vají především na planktonu.“ Několik druhů tvrdých korálů za sklem akvária nemine okem žádný z návštěvníků. Dětské pozor- nosti zase neujdou klauni očkatí – stejní jako ti z pohádky Hledá se Nemo. Přehlédnutelné ne- jsou ani další ryby – bodlok velkoploutvý a žlutý. Malá a velmi jedovatá rybka vřeténka je zajímavá svým pohybem: chvílemi jakoby neplavala, ale poskakovala po dně. Pozorný pozorovatel nepře- hlédne vedle ryb i pestře zbarvené korýše kreve- tky. Ostnokožci jsou zastoupeni hvězdicí, hadicí a ježovkou. V jednom z koutů se krčí mlž zéva. Chovatel žertem prohodí: „Člověk má za čtyřicet korun před sebou průhled do světa korálů jaký mu třeba poskytne Rudé moře. V něm jsou k nám nejblíže korálové útesy právě tohoto typu. A ne- musí se tady za nimi potápět…“ Každého určitě napadne, jak velká je alchymie namíchat pro živočichy tu správnou mořskou vodu. „ Dneska, kdy už existují kvalitní směsi solí, které obsahují i identické složení hlavních minerá- lů pro dané moře a druhy živočichů, to žádné vel- ké umění není,“ překvapí odpovědí Jiří Doxanský. „Musí se ovšem přesně dodržet postup přípravy roztoku. A v žádném případě se nemůže vzít voda z kohoutku, ale filtrovaná osmotická voda. Jedno balení soli po dvaceti kilogramech přijde asi na tisíc korun a vydrží přibližně půl roku. Tady není hlavní finanční zátěž pro akvaristu. Ta je v pořízení akvária s nezbytnou technologií. To naše, a není nijak rozměrově výjimečné, vyšlo i s počátečními provozními náklady na tři sta tisíc korun,“ vysvět- luje náš průvodce a vrací se k myšlence alchymie: „Mnohem složitější je vybrat správné druhy ko- rálů, ryb a dalších živočichů. Je to živé prostředí, které se neustále vzájemně ovlivňuje v kladném i záporném smyslu. To, co v moři má obrovský prostor, zde musí navíc spolužít na velice malé ploše. Proto rovnováha mezi jednotlivými oby- vateli akvária je to nejdůležitější, co se vám musí podařit a co musíte pořád hlídat! Vypadne jeden prvek a začne kolabovat celá biologická rovnová- ha! Měsíce, roky práce se vám sesypou jak dome- ček z karet!“ Pro potvrzení předchozích vět a na důkaz, jak je nutné znát vlastnosti a nároky jednotlivých živoči- chů, uvede Jiří Doxanský několik příkladů: „Třeba hvězdice pomáhají čistit písečný substrát. Bodloci zase drží na uzdě řasy. Krevetky plní funkci jakési zdravotní policie.“ Podle jeho názoru je mořské akvárium chlou- bou celé expozice. Lidé se dokáží do jeho nitra dívat i dlouhé minuty. Fascinující je už zjištění, že chomáče zelených větviček není žádný mořský keřík, ale jeden z mnohých tvrdých korálů. A živo- čichem je i to, co vypadá jako květy. Nejkrásněj- ší je podle Jiřího Doxanského ovšem pohled do nočního akvária, kdy se koráli otvírají pro příjem potravy a jejich těla jsou poseta tisící chapadélky. Třeba někdy zařadí Akva-tera do své speciální na- bídky i večerní prohlídky… František Hykeš Rudé moře za čtyřicet korun (foto repro) Bodlok žlutý

IRIS 1 Osobnost List z herbárˇe Rdesno obojživelné (Persicaria amphibia) je jedním z deseti u nás rostoucích původních druhů rdesen. Z hlediska botanické systematiky tvoří rdesna vlastní čeleď. Rdesno obojži- velné je vytrvalá rostlina s rozšířením po celé severní polokouli s převahou v chladnějších oblastech. V ČR se vyskytuje roztroušeně po celém území s výjimkou nejvyšších pohoří. A čím si zasloužilo naši pozornost a zařazení do herbáře zajímavých, výjimečných rostlin? Vyskytuje se ve dvou formách – vodní a suchozemské – a dokonce ve třech podobách. Vodní forma rdesna roste na klidných vodních plochách, koření i ve třímetrových hloub- kách. Lodyhy vzplývají pod hladinou. Listy rozprostřené na hladině mají až 12 cm dlouhou kopinatou čepel. Květenství růžových kvítků rozkvétá nad vodou od června do srpna. Suchozemské rostliny rostou při krajích komunikací, na náspech, úhorech, polích, ex- tenzivních lukách, jsou častější v nížinách. Na rozdíl od vodní formy nejsou nijak náročné na vláhu. Dokážou existovat i na suchých slunečných mezích s dostatkem dusíku. Mají kolénkatou vystoupavou až 50 cm vysokou lodyhu. Suchozemská forma má dvě podoby. Nejčastější je ta nekvetoucí, sterilní – rozrůstající se a rozmnožující se pouze pomocí oddenků. Objeví-li se na konci lodyh přece jen květen- ství, je mnohem chudší než u rdesna na vodních hladinách. (zh) Rostlina se třemi podobami V letošním roce oslavila rokycanská základní organizace Českého svazu ochránců přírody své třicetiny. Od roku 1989 až dosud stojí v jejím čele PAVEL MOULIS. K přírodě však inklinoval již coby chlapec. Prostřednictvím drobného hospodářství prarodičů měl velmi blízko k hospodář- ským zvířatům, později ho začala zajímat i ta ostatní. V roce 1982 založil společně s kamarády sdružení zabývající se přírodou a od té doby je jeho život s přírodou nějak spjat napořád. O rok později se stal členem ČSOP. Po zvolení Pavla Moulise v roce 1989 předsedou se začíná v orga- nizaci uplatňovat nový styl práce. Ale brzy stojí před nelehkým úko- lem ji zachránit prakticky z trosek. Část členů odešla kvůli politickým změnám ve státě, projevil se i ge- nerační problém. Dnes se může pochlubit, že z přibližně 350 orga- nizací ČSOP je ta rokycanská jed- na z největších. „Máme kolem stovky dospělých a ke sto padesáti dětí, a to nejen v Rokycanech a blízkém okolí. Po- děkování si zaslouží zejména lidé, kteří se věnují mladé generaci. V Rokycanech Broňa Sloupová, v 15. ZŠ v Plzni Věra Surmajová, ve Stodě Rudolf Hrdlička. Jsou součástí naší organizace, často se zúčastňují našeho programu, který připravujeme pro veřejnost, ovšem dělají i vlast- ní akce. Dnešní děti vychovávají především po- čítače, ale i v této době některé z nich inklinují k přírodě. Těm je třeba se věnovat, rozvíjet je- jich zájem. Naším cílem není z nich vychovávat nějaké vědátory nebo ortodoxní ochránce příro- dy, ale spíš naznačit zajímavý a užitečný způsob vyžití. V kroužcích pracuje ročně kolem stovky dětí nejrůznějšího věku. V létě pro ně organi- zujeme ochranářský tábor,“ informuje předseda organizace. Kdo by čekal od Pavla Moulise alespoň drob- nou zmínku o svém osobním podílu, ten čeká marně. Na to je příliš skromný. A to veškeré čin- nosti spojené jak s chodem základní organizace ČSOP, tak záchranné stanice, dělá ve volném čase. Za nic mimořádného nepovažuje ani to, že v roce 1990 vybudoval na svém pozemku záchranou stanici pro handicapované živočichy a jednu z místností rodinného domku promě- nil v klubovnu, v níž se scházejí nejen členové organizace, ale je i dětskou klubovnou, probíhá zde environmentální výchova dětí. Na relativně malém prostoru stanice se sejde ročně až 350 poraněných zvířat, především ptáků z Rokycan- ska, Hořovicka a Berounska. Za dobu existence do ní bylo přijato a bylo v ní léčeno více než 4 500 živočichů. Koho však určitě neopomene zmínit, je jeho rodina. V dlouholeté ochranářské činnosti je mu velkou oporou a také si uvědomuje, že ji dává méně času, než by si zasloužila. „S manželkou mám dvě děti, chlapec vychází z puberty a pro- žívá mladické lásky, ale naštěstí vztah k přírodě, k němuž jej vedu odmalička, ho neopustil. Za- číná si dělat autoškolu, takže na výjezdy za zra- něnými živočichy budeme už brzy dva,“ plánuje Pavel Moulis. Do rodiny počítá také psa jmé- nem Niko, což je pro něj velká lichotka, neboť je složeno z počátečních písmen slov německý, inteligentní, krátkosrstý, ohař. „Do naší ochra- nářské rodiny dobře zapadá. Pomáhá dohledá- vat poraněné dravce, zvěř, třeba srnku, kterou zachytil automobil a ona ještě utekla z místa,“ nešetří chválou jeho páníček. Většina ochránců přírody a vedoucích zá- chranných stanic myslivce za své přátele a ko- legy při ochraně přírody zrovna nepovažuje. V Rokycanech spo- lečnou řeč dokázali najít a je to ku prospěchu činnosti obou orga- nizací. Velkou zásluhu na tom má právě Pavel Moulis. Od klukov- ských let tíhnul rovněž k myslivos- ti a sokolnictví, oběma láskám je věrný dosud, a také vyznává život- ní filozofii, že život je jeden velký kompromis. Pochopit, jaká je práce záchra- náře živočichů řehole, to se dá snad jedině tak, že strávíte ales- poň jeden den po jeho boku. „Jste v podstatě nepřetržitě na telefonu a připraveni k výjezdu,“ vysvětluje Pavel Moulis. „Zvláště v době mlá- ďat musíte být neustále v poho- tovosti... Naštěstí většina výjezdů je v odpoledních hodinách, takže zaměstnání příliš netrpí.“ K funkci vedoucího záchranné stanice však patří i další povinnosti: „Bohužel, v poslední době vítězí papír nad skutečnou prací. Nikdo si neumí představit, kolik povolení je nutné napří- klad k provozování záchranné stanice! Dříve bylo všechno nějak jednodušší,“ posteskne si záchra- nář. A že byrokracie dokáže udolat… Ale už další nový zachráněný živočich ho přesvědčí, že výsled- ky jeho celoživotního koníčka povýšeného před více než 20 lety na „druhý pracovní úvazek“ stojí nad tím, stojí za to. František Hykeš Foto osobní archiv PM Má záchrannou stanici přímo u domu (foto repro)

1 IRIS Skvosty prˇírody Expedice za poznáním Tentokráte by se rubrika měla jmenovat Zá- zraky přírody. Bylo by to výstižnější. Řeč totiž bude o pramenech, studánkách, vývěrech mine- rálních vod. A není to zázrak, kráčíme přírodou a náhle před námi vyvěrá z půdy pramínek křiš- ťálové vody. Stačí udělat z dlaní stříšku a osvěžit se… Také si naši předci pramenů náležitě vážili. A rovněž brzy poznali, že některé z nich mají lé- čivou, jak oni říkali, uzdravovací moc. Této sku- tečnosti brzy využila církev a začala u nich stavět kapličky a kostelíky, stávaly se poutními místy. Ve spojitosti se sakrálními stavbami jsou před- stavovány i v různých turistických publikacích, ale ony patří především k přírodě. Z té vyvěrají a ta jí dává jejich účinky. V poválečných létech upadly se změnami ži- vota společnosti mnohé z pramenů a studánek v zapomnění. Zarostly buření nebo je ukryly be- tonové šachty melioračních děl při velkoplošné rekultivaci zemědělské půdy. Skončily v nich i prameny některých potoků a řek – za všechny jmenujme Střelu s jejími několika prameny na Tepelské náhorní plošině nedaleko Toužimi. Je jen dobře, že v posledních létech prožíva- jí prameny a studánky svoji renesanci, vracejí se do původní podoby a do vědomí místních obyvatel i turistů. Na Strakonicku se již stalo tradicí, že o některé z nich pečují žáci místních škol. Dvacet nejzajímavějších se stalo předmě- tem ekologického projektu Města Strakonice a tématem jednoho z ročníků soutěže pozná- vání přírody a historie regionu určené pro děti a mládež Strakonicka. Léčivé prameny daly vzniknout lázním. Ně- které existují dodnes a zvyšují turistickou přitaž- livost naší země, u jiných se po čase ukázalo, že uzdravovací schopnosti pramene nejsou tak silné. Takový osud potkaly třeba plzeňské láz- ně Lochotín či Letiny a další. Některé z nich už dnes připomíná jen místní název Dobrá Voda. Před novým územněsprávním rozdělením ČR na počátku minulého desetiletí byl Zápa- dočeský kraj největším lázeňským regionem v zemi. Ano, i světově proslulé lázně, jakými jsou především Karlovy Vary a Mariánské Láz- ně s honosnými kolonádami, luxusními hotely a bohatým společenským životem mají základ a počátky v pramenech, jež před jejich objeve- ním skrývala divoká příroda, nepropustné lesy. Pít k nim chodila jen zvěř. Území Slavkovského lesa a Tepelské náhorní plošiny je místem zrodu léčivých vod, jež daly věhlas Karlovým Varů, Mariánským Lázním i Lázním Kynžvart. Řada kyselek, jak jsou zdejší minerální vody nazývány, vyvěrá však v celé této oblasti od Kynžvartu přes Teplou až po Bochov. Český historik a vlastenec 17. století Bohuslav Balbín napsal: …okolí Teplé, v kterékoliv části, ať v kopcích, údolích nebo lesích, u cest i mi- mo ně, je tak přesycené kyselkami, že je nelze spočítat… U některých z nich vyrostly časem i stáčírny minerálních vod. Historii Novoveské kyselky vy- věrající v okolí Bečova popisuje turistický prů- vodce následovně: Do konce II. světové války byste zde našli vývěr znamenité minerálky v osmibokém pavilonu, stáčírnu, restauraci, ob- chod, lesovnu i obydlí správce s hospodářským zázemím. K zániku tohoto místa přispělo nejen nové poválečné osídlení, ale i vznik Vojenského újezdu Prameny. Z dávné slávy se tak do dneš- ních dní mnoho nezachovalo, o to je větším „zázrakem“, že léta zapomnění přežila kamen- ná kašna z r. 1893, jejíž rozměry a zpracování nemají v regionu obdoby. I kyselkám se v posledních letech blýská na lepší časy, i k nim se začíná člověk otáčet čelem. Obnovy jejich vývěrů se ujala základní organi- zace Českého svazu ochrany přírody Kladská, místní akční skupiny Náš region a MAS 21, prá- ce jsou spolufinancovány Evropskou unií. Pro- jekt Krajem živých vod vrací postupně jednot- livým pramenům jejich podobu a přístupnost, ale spojuje je i novou turistickou trasou a nauč- nou stezkou stejného jména. Vody živé Tepelska a Slavkovského lesa mají i svůj den – je jím symbolicky 28. říjen. Při jeho příležitosti v roce 2008 byl otevřen například Horní Otročínský pramen – jeden z pěti zdejších vývěrů minerálních vod. Na cestě k němu vy- sázeli místní přes 40 vysokokmenů původních odrůd ovocných stromů. Kyselky kraje živých vod uzdravují nejen při lázeňských pitných kúrách. Zdraví rozdávají i v nově upravených studánkách. Vydejte se za nimi, dovedou vás do míst, jež stojí za obje- vení. František Hykeš Země živých vod Užívej si hezky dovolenou s rodinou a ne- přemýšlej, jaký z ní napíšeš cestopis. Tohle předsevzetí dané před odjezdem do rakouských Alp jsem dodržel přesně den. I když – úplně jsem se mu nezpronevěřil. Následující řádky jsou spíše než cestopisem glosami o vztahu člověka k příro- dě. V minulosti i v čase, který prožíváme. Místo lesa zde byly pastviny Hornické městečko Hallstatt proslavené počát- ky lidské kultury svírá z východu stejnojmenné jezero, ze západu lesy na strmých svazích vá- pencových skal. Neporušená příroda po staletí podřízená vlastnímu řádu, napadne člověka při pohledu na její nedostupnost. Velký omyl. Stačí navštívit podzemní solné muzeum a průvodkyně vám vykreslí zdejší přírodu v dobách největšího rozmachu těžby soli. Všude okolo samé bezlesí, kde dnes tvoří hlavní vegetaci stromy a keře, byly pastviny a na nich stáda ovcí a koz. Turistická továrna Alpy Josef Hart V drenážních skružích skončily i tři vývěry Poseč- ské minerálky na Toužimsku. Zajímavostí je, že voda z každého z nich má jiné chemické složení a chuť. Tento vzhled pramenů je už minulostí, o čemž se mohou přesvědčit i účastníci turistické akce Setkání u pramene Střely 23. června (více na www.iris.snadno.eu). Foto repro z knihy Krajem živých vod. HallstattPokračování na str. 18

IRIS 1 Expedice za poznáním Pokračování ze str. 17 Důlní společnost si dokonce vydržovala několik strážců těchto pastvin. Jejich povinností bylo do- hlížet, aby nezarůstaly stromovým náletem. Inu pasoucí se zvířata byla jedním z hlavních zdrojů potravy zdejších solných horníků. Jak se pro- dukce soli zmenšovala, příroda si znovu rychle brala zpět, co jí člověk odňal. Pneumatiky uprostřed hořcových luk Lanovka na horu Grafenberg nad skicentrem a letoviskem Wagrein nejezdí prázdná ani od jara do podzimu. Turistické prospekty sem lá- kají především rodiny s dětmi na přírodní po- znávací stezku. Jak se dočtete, vaši potomci se s vámi rozběhnou po alpské přírodě a při plnění jednotlivých úkolů a návštěvě několika herních center zapomenou, že jim bolí nožičky a nebudou tvrdošíjně odmítat pokračovat v dal- ší cestě. Po vystoupení z lanovky na vás čeká pohád- ková vesnička nabízející i několik živých zvířátek nebránících se hlazení a mazlení. A také umělé jezero s vodotryskem. Skotačení po kamenech a různých lávkách děti tak zaujme, že by zůstaly nejraději tady. Ale vidina dalších her a získání maskota za nasbírané body je nakonec přece jen silnější... Dospělí si zatím mohou krátit če- kání pohledem na ledovce horského masivu Dachstein. Pohled je to opravdu úchvatný. Trasa stezky vede mezi oplocenými pastvina- mi, které často přecházejí v řídký vysokohorský les. Všude spousta vzácných i běžných květin a mezi nimi krávy a jejich výkaly. Ale to patří už po staletí k alpské přírodě a nijak ji neničí. Naopak: zánik pastvy by znamenal i rychlý zánik řady rostlinných společenstev. Mnohem drastičtější je pohled na hořcové louky s minimálně sedmi druhy těchto vzác- ných rostlin, které se proměnily ve velkou herní lokalitu. Průvodce po dětské stezce zde slibuje lanové centrum, různé prolézačky, možnost vy- cáchat se v potoce... Skutečnost je šokující: Na řadu herních prvků byly použity staré pneuma- tiky. Aby vytvořily i jakousi stěnu odvahy, bylo jich sem, doprostřed hor, navezeno několik ti- síc... Co na to asi rakouští ekologičtí aktivisté?! Rádi protestují proti české jaderné energetice, zdvihají varovný prst nad stavem Šumavy v sou- vislosti s přemnoženým lýkožroutem smrkovým (kůrovcem). A tahle smetiště autoservisů jim nevadí?! Zde náš výlet, asi před polovinou délky stezky, skončil. Vnučce začaly bolet nožičky a „pneumatikový ráj“ ji vůbec nebavil. Ptal jsem se několika rodin, jak se jim nápad s dětskou stezkou líbí. Zejména maminky byly nadšené. I když přiznaly, že pro malé děti je stezka příliš dlouhá a na její konec dojít nedokázaly... Pro provozovatele lanovky a majitele horských chat podél její trasy jde o vynikající byznys. Takže je- jím tvůrcům ani nemusí vadit, že bolavé dětské nožičky nepřemůže… Cestou k Pěti prstům Pohled na Hallstattské jezero z vyhlídky Pět prstů si nesmíte nechat ujít, radila mi kolegyně z práce. Za ten tip ji děkuji. A zdaleka nejen kvůli tomu výhledu. Cesta od stanice lanovky Krippenstein k moderní ocelové konstrukci byla lemována desítkami úžasných vysokohorských květin. Jedna velká alpínka, přírodní botanická zahrada beroucí dech. Inu, vápencové podlo- ží je floristicky vždy bohaté. I tahle květinková hojnost by si ovšem zasloužila ochranu. Živič- ný chodník k vyhlídce se právě opravoval. Když dělníkům skončila směna, stroj na pokládku živičné směsi zaparkovali mezi dva ostrůvky ko- sodřeviny, hutnicí válec postavili doprostřed po- rostu lomikamenů. Jak stavba pokračovala, bylo takových poničených míst vícero. Vzpomněl jsem si na naši ochranu přírody v nejvyšších českých horách Krkonoších nebo v národním parku Šumava. V některých případech je tak přísná, že omezuje i turistický ruch; ale přiznej- me si: V dnešní podobě to není vlastivědná po- znávací činnost, nýbrž svébytný průmysl snažící se vydělávat stále větší peníze. Je-li proto sevřen do mantinelů, pro přírodu jen dobře! Bez pastvy, bez základní hygieny Na závěr si neodpustím ještě jednu antire- klamu na úžasné „fialové“ alpské mléko. Byli jsme ubytováni v zemědělském penzionu na pokraji Altenmarktu při dálnici ze Salzburgu do Itálie. Rodina chovala také stádečko krav. Žádná každodenní pastva, ale volné ustájení a celo- ročně stejný krmný příděl: seno a luční senáž. A když pozval majitel rekreanty na dojení, ne- věřil jsem vlastním očím. Nikterak čisté krávy zafixoval do dojícího boxu a aniž by alespoň otřel jejich struky, spustil dojící aparaturu. To si u nás v dřívějších letech nedovolili ani v nej- horších zemědělských družstvech. Přes veřejně vystavený diplom, že patří k dodavatelům nej- lepšího mléka v oblasti, jsem si ke snídani nikdy nic s mlékem nedal. xxx Shodou okolností několik dnů po napsání těch- to glos z Alp jsme se zřečili s kolegou z práce, že v okolí Hallstattu byl na dovolené před několika lety. Své zážitky charakterizoval větou, která ne- může být už výstižnější: „Přírodu obětovali tu- ristickému ruchu.“ Jak absurdní: Obětovat prá- vě to, co by sem mělo společně s jedinečností evropských velehor lákat turisty především. Minimum pro ochránce a prˇátele prˇírody Nejen čápi bílí Rekonstrukce a úpra- vy hnízd pro čápy bílé patří ke každoročním činnostem plzeňského Dobrovolného ekolo- gického spolku ochra- na ptactva (DES OP). Plzeňský kraj na tento projekt druhové ochra- ny částečně finančně přispívá a prostřednic- tvím Ing. J. Vlčka z od- boru životního prostře- dí práce metodicky řídí. Díky tomu má Plzeňský kraj z celé ČR nejlépe ošetřená a zabezpeče- ná všechna evidovaná hnízda čápů. Není proto divu, že zdejší zkušenosti a služby DES OP jsou žádány i v jiných částech republiky – na Karlo- varsku, ve středních, východních a jižních Če- chách, ale i v sousedním Německu. Čapí pro- blematice se ve spolku věnují již od roku 1994 a za tu dobu upravili a ošetřili přes 150 čapích hnízd, přičemž úspěšnost jejich obsazení je cca 80 procent. Problémem v současné době není nedo- statek hnízdních možností, ale celkový úbytek čapích párů v důsledku velkých ztrát při jarním a podzimním tahu. Není to jen česká specifika, ale, žel, celoevropský trend. Spolek pro ochranu ptactva má na svém kontě i instalace hnízdních podložek pro čápy černé. (km) Fotografie z kontroly hnízda čápa černého Bohumil Mášek.  Podle zoologa a ekologa Doc. Mgr. Marti- na Konvičky, PhD., z Entomologického ústavu Akademie věd v Českých Budějovicích v počtu vyhynulých druhů denních motýlů nebo po- klesu početnosti ptáků ve volné zemědělské krajině je ČR čtvrtá nejhorší v Evropě, hned po Beneluxu. (r) Vydří výdrž Vydra říční patří u nás mezi druhy ohrožené vy- hubením. Její hlavní obživou jsou ryby, ale loví též hmyz, raky, žáby a vodní ptactvo. Ač šelma, nepohrdne nějakou bobulí z keřových pobřež- ních porostů. Je skvělým plavcem a pod vodou vydrží bez nadechnutí až čtyři minuty! Za tu dobu uplave 400 metrů. Potopí se do hloubky i 15 metrů a dožívá se více než 18 let. (kola) foto Alena Palmer

1 IRIS Jak získat časopis IrIs Časopis si je možno předplatit formou úhrady poštovného. Poplatek za poslání čtyř čísel činí 60Kč. Částku lze uhradit poštovní poukázkou, kde nezapomeňte uvést účel platby – PŘEDPLATNÉ IRIS, nebo bankovním převodem. V tomto případě je třeba sdělit jméno a adresu objednavatele. Na poštovní poukázce musí být vždy uvedena adresa: ZOO a BZ Pod Vinicemi 9, 301 16 Plzeň. Časopis lze získat též v jeho distribučních místech. V Plzni na adrese vydavatele, v Akva-tera na Palackého tř. 5 a dále na radnici, v městském informačním centru na nám. Republiky, na Krajském úřadu Plzeň- ského kraje, v Národním institutu pro další vzdělávání v Čermákově ul. 18 a ve Studijní a vědecké knihovně PK. V Karlových Varech v Národním institutu pro další vzělávání v Západní 15 a ve Stanici mladých přírodovědců ve Staré Roli. V Chebu v Domě dětí a mládeže Sova. Časopis lze získat i ve většině střediskových knihoven v Plzeňském a Karlovar- ském kraji. Do základních a mateřských škol v Plzeňském a Karlovarském kraji je IRIS distribuován prostřednictvím obcí s rozšířenou působností. Dobré zprávy pro malé kreslíře a malíře lidoopů Po několikeré změně termínu výstavy Malujeme lidoopy je tento již koneč- ný: Přehlídka výtvarných prací se uskuteční v plzeňské 1. galerii dětského výtvarného projevu Paletka od 23. července do 18. září. Ceny budou slav- nostně předány 12. září. A porota jimi opravdu nešetřila. Vedle řady čest- ných uznání budou ještě uděleny čtyři zvláštní ocenění: Galerie Paletka, Zoologické a botanické zahrady města Plzně, poroty a Města Plzně. Nech- te se překvapit, zda mezi oceněnými budou i vaši lidoopi. (rd) Čtvrtletník IRIS – ročník X • Vydavatel: Zoologická a botanická zahrada města Plzně ve spolupráci se Sdružením IRIS • Vedoucí redaktor: Ing. František Hykeš • DTP: NAVA DTP, spol. s r. o., Plzeň • Tisk: NAVATISK, s. r. o., Plzeň • Náklad: 25 000 výtisků • NEPRODEJNÉ • Fotografie bez jména autora jsou z produkce fotografa ZOO a BZ Jaroslava Vogeltanze • Vyšlo v květnu 2012. MK ČR E 14293 Souteˇž Aktuálneˇ Z VODY NA SOUŠ Pokračujeme v nové vědomostní soutěži nazvané PUTOVÁNÍ ČA- SEM, PUTOVÁNÍ PŘÍRODOU. Věříme, že bude stejně úspěšná jako byly všechny soutěže předchozí. Tentokráte se vrátíme přibližně o pět set milionů let zpět, abychom byli svědky osidlování pevniny prvními živými organizmy. Jako úplně první, průkopnické, se objevily na souši sinice. Prvními zele- nými rostlinami byly mechorosty. Nejstarší známá cévnatá rostlina se jme- novala Cooksonia. Neměla kořeny ani listy a vypadala trochu jako liána. Rostla asi před 450 miliony let. Když se cévnaté rostliny rozšířily po souši, koncem devonu, tj. asi před 360 miliony let začaly vytvářet lesy. Tvořily je obří plavuně vysoké až 40 m a stromovité kapradiny. Brzy se však začaly objevovat i první jehličnaté stromy. Tato vývojová etapa zanechala člověku po sobě velký dar – uhlí. Živočichové objevili pevninu pro svůj život také asi před 360 miliony lety a hned se jimi jen hemžila. Předvojem pro všechny ostatní byli obojživelníci a hmyz. Některý, například mnohonožky, dorůstal až délky dvou metrů. Otázka dnešního soutěžního zastavení míří jak do hluboké živo- čišné historie, tak do současnosti. Ptáme se vás totiž, kteří sucho- zemští živočichové, dosud žijící a současně přítomní začátků osidlo- vání souše živočišnou říší, potřebují ke svému rozmnožování vodu. Dvojí způsob života, zcela jiný v době vývoje a potom v dospělosti jim dal i souhrnný název. Jmenují se… Odpovědi zasílejte na adresu: hykes@plzen.eu nebo na ZOO a BZ m. Plzně Pod Vinicemi 9, 301 16 Plzeň. Přejeme vám, aby soutěž nejen obohatila vaše vědomosti, ale přinesla vám i nějakou odměnu. Tou budou tentokráte zajímavé knihy a upomínko- vé předměty a dostanou je vždy tři vylosovaní autoři správných odpovědí. Správná odpověď a výherci soutěže z IRISu číslo 4: Velbloud dvouhrbý; Helena Kokrmentová, Kladruby; Martina Němeč- ková, Tlučná; Helena Šašková, Plzeň. (Ta připojila i osobní vyznání: „Velmi bych se zaradovala, kdyby se v plzeňské zoo objevili znovu velbloudi jednohrbí a jaci. Jsem velkou milovnicí živé i neživé přírody. Do plzeňské zoo chodím už 60 let a udělala jsem v ní přes 2 000 fotografií.“) Všem výhercům blahopřejeme! Vzácný ústřičník na Rokycansku Zcela nevšední zážitek zažili rokycanští ochránci přírody u vypuštěného rybníka Labutinka v Ose- ku nedaleko Rokycan. Objevili zde v našich kon- činách neznámého ústřičníka velkého. Tento zajímavě zbarvený bahňák velikosti vrány váží kolem půl kilogramu. Vrch těla, celý krk a hlava jsou černé, spodní strana těla kontrastně bílá. Červený zobák a nohy dělají z tohoto v Čechách vzácného opeřence učiněného krasavce, přičemž obě pohlaví jsou zbarvena stejně. V letu má nápadně bílé proužky na křídlech, bílý kostřec a černobílý ocas. Vy- skytuje se hlavně na mořských pobřežích celé Evropy. Postupně se šíří do vnitrozemí a hnízdí i podél velkých řek. Jižní populace jsou stálé, ptáci ze severu Evropy zimují v západní Evropě a Středomoří. V ČR se vyskytuje jednotlivě, popřípadě v malých hejnech od března do října. Vhodným prostředím jsou písčité nebo kamenité břehy vodních ploch. Hnízdo je jen málo vystlaný důlek v kamení nebo trávě. Od května snáší dvě až čtyři vejce, na kterých oba rodiče sedí 27 až 30 dní. Po jednom až dvou dnech mláďata hnízdo opouštějí, ukrývají se v jeho okolí a rodi- čovský pár jim donáší potravu. Po několika dnech jsou už rodiči k potra- vě odvedena. Vzletná jsou přibližně po měsíci stáří, pohlavně dospívají až ve třech letech. Nejvyšší dosud prokázaný věk kroužkovaného jedin- ce je 36 let. Potravu tvoří hlavně měkkýši, korýši, červi a ostatní drobní živočichové. Ve vnitrozemí je hlavní složkou potravy hmyz. Text a foto Pavel Moulis ZOOTRHY PLZEŇ V ROCE 2012 v Kulturním domě Peklo v Pobřežní ulici se konají: 16. 6., 8. 9., 6. 10., 24. 11., 15. 12. Prodej, nákup a výměna terarijních živočichů, exotických rostlin, krmiv, chovatelských potřeb a literatury. Jejich přejímka od 8 do 9 hod. Cena stolu 100Kč. Rezervace: 777 578 676. Návštěvnický servis ZOOLOGICKÁ A BOTANICKÁ ZAHRADA MĚSTA PLZNĚ otevřena denně duben – říjen od 8 do 19 hod. (pokladny do 18 hod.) listopad – březen od 9 do 17 hod. Vstupné: dospělí 120Kč, zlevněné 90Kč. Mimo sezónu 90 a 60 Kč. Psi do ZOO a BZ přístup nemají! AKVA-TERA Palackého tř. č. 5 Denně od 10 do 19 hod., vstupné: dospělí 40Kč, zlevněné 20Kč. Poslední vstup v 18,30 hod. Pro opakované návštěvy ZOO a BZ i AKVA-TERA využijte výhodných permanentek! Zoologická a botanická zahrada města Plzně Pod Vinicemi 9, 301 16 Plzeň tel.: 378 038 325, fax: 378 038 302 http://www.zooplzen.cz e–mail: zoo@plzen.eu Aktuální kulturní akce také na: www.iris.snadno.eu facebook: Zoo Plzeň

20