Časopis IRIS 12/3

3/12 Hlavní sponzor ročníku 2012 ČTVRTLETNÍKOZOOLOGICKÉABOTANICKÉZAHRADĚMĚSTAPLZNĚ,PŘÍRODĚAEKOLOGII ZOOLOGICKÁABOTANICKÁZAHRADAMĚSTAPLZNĚ... NEjNAVšTĚVOVANĚjšÍ TuRISTICKý CÍL V PLZEňSKÉM KRAjI OD ROKu 2003 Vydává: NÁRODNÍ INSTITUT PRO DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ Král je mrtev, ať žije král Endemit z hadců Krysa není potkan! Do zoo levněji! ROČNÍK 10 / ČÍSLO 3 • Léto / podzim 2012 • neprodejné

2 IRIS Kaleidoskop Upříležitosti smutného 70. výročí lidické tragé- die v roce 1942 se uskutečnil koncem května v Tachově Den pro Lidice. Odpoledne byla vysa- zena za účasti lidických hostů v místním geno- vém sadu starých a krajových odrůd ovocných stromů památná Lidická hrušeň, která jako zázra- kem přežila totální zkázu této středočeské obce. Tomuto významnému počinu předcházely po celé dopoledne besedy šesti pamětnic, jež buď jako ženy a nebo jako děti přežily lidickou tra- gedii, se žáky tachovských základních i středních škol. Společně s nimi se Dne pro Lidice zúčastnila též starostka obce Lidice a další hosté. Jako všechny stromy pěstované v genovém sadu, bude i Lidická hrušeň (od roku 2007 pa- mátný strom) vysazována formou mladých rou- bovanců do okolní krajiny. A takový dojem z akce, jež byla určena zejmé- na mladé generaci, zůstal v srdcích čtyř žákyň 7. třídy – K. Rosochové, K. Lorencové, B. Křížkové a K. Hebezstreitové z tachovské ZŠ Hornická: „Od 25. května se ze svého místa v genovém sadu v Tachově dívá útlý štíhlý stromeček. Drobná hruš- tička, s jejímiž větvemi si pohrává teplý letní vánek. Nebyla vysazena pouhou náhodou, je to dcera velice statečné matky. Její maminkou je velká bo- jovnice – Lidická hrušeň, která jako jediný ovoc- ný strom přežila 10. června 1942 vyhlazení obce Lidice. V době lidické tragedie nebyla větší než je dnes její dcera. Výbuch, jež zničil kostel sv. Marti- na, jí urazil korunu. Všichni si mysleli, že je mrtvá. Ona však přežila a dnes se dívá, jak v místech, kde stávala původní obec Lidice, se procházejí lidé, jak na hrob lidických mužů na dvoře Horá- kova statku pokládají květiny a věnce, hledí na nedaleké poválečné Lidice. Žijí v nich kromě no- vých obyvatel i ženy a děti, které měly jako ona to štěstí a lidickou tragédii přežily. Je jistě ráda, že její dcera šíří její sílu a schop- nost přežít v těžkých chvílích, že poselství života a míru přinesla i do dalšího města, k nám do Tachova. Hruštičku doprovázelo několik lidických žen a dětí, jejichž příběhy jsme do té doby znaly je- nom z knih a od nezúčastněných lidí. Z jejich povídání jsme si všichni naplno uvědomili, že to nebylo pouze vyprávění, ale strašná skutečnost. Skutečnost vzdálená a dávná, ale v tomto oka- mžiku blízká. Naše hruštička bude pro nás navždy připomínkou této tragédie, ale také poselstvím života.“ Text a foto Ilona Gonová Den pro Lidice FOTO NA TITULNÍ STRANĚ: Pářící se nosorožci. Při hmotnosti těchto zvířat obdivuhodný výkon. Třicet minut nesla na sobě jednu a půl tunu vážící Man- jula o sedm set kilogramů těžšího samce Baabuua. Více na str. 8. Autorem všech fotografií bez uvedení jména je Jaroslav Vogeltanz. Uznání ze Schönbrunnu V druhé polovině srpna navštívila plzeňskou zoologickou a botanickou zahradu Dr. Dag- mar Schratter, ředitelka vídeňské zoo TIER- GARTEN SCHÖNBRUNN. Zahrada je nejstarší v Evropě a mezi odborníky má nejvyšší reno- mé. O to více potěšila slova uznání, které paní ředitelka zaslala řediteli Zoologické a bota- nické zahradě města Plzně Ing. J. Trávníčkovi: „Chtěla bych touto cestou srdečně poděko- vat za přátelské a srdečné hostitelství v Plzni. Byly to dva zajímavé a poučné dny, plzeňská zoo patří k mým favoritům mezi evropskými zahradami. Chválím vás a gratuluji vám ke všem novinkám a přispění k ochraně bio- diverzity vaší jedinečnou kolekcí zvířat.“ (r) V druhé polovině července vystoupila v plzeň- ské zoo již po několikáté osmičlenná africká skupina studentů umělecké školy v Bulawayo v Zimbabwe IYASA. Jejich letošní evropské turné bylo jubilejní – desáté. Již tradičně se v den jejich účinkování zkazilo počasí, a tak temperamentní černoši zpívali a tancovali pod pergolou Tropického pavilonu asi pro stovku diváků. Tentokrát ukázali kromě tradiční hud- by v krojích také jak z afrických lidových písní vznikají dnešní moderní žánry. Druhá polo- vina vystoupení v „industriálním kabátě“ tak byla možná pro leckoho velmi překvapivá. (vm) Dokončuji poslední z příspěvků pro toto číslo IRISu. Jubilejního desátého ročníku! Poprvé dostali čtenáři do rukou tento titul v září 2003. Ještě ně- kolik upřesňujících pohledů do odbor- ných publikací, slov- níku a na internet a obsah nového čísla může putovat do gra- fického studia. Malé zamyšlení: Kolik jsem se toho při editování tohoto čísla dozvěděl nového, s kolika zají- mavými lidmi jsem se sešel. A jak se rozšířily mé znalosti od doby, kdy IRIS počal vycházet. Velmi zajímavá a poučná práce! Díky za ni. Nebývám často osobní. Ale tentokráte jsem udělal výjimku. A jen proto, abych doufal, že stejně jako mne obohacuje příprava každé- ho nového čísla o další poučení, množství informací a zajímavostí, stejně tak obohacuje každé další číslo IRISu i Vás, vážené čtenáře. Pokud tomu tak je, a my na základě Vašich ohlasů věříme, že ano, není práce nás všech, kteří pro vás časopis každý čtvrtrok připravu- jeme, zbytečná. Takže ať se IRISu i nadále daří, ať je i na- příště bohatou kronikou nejrozmanitějšího dění v zoologické a botanické zahradě, ať je i do budoucna mostem vedoucím k jejím přátelům, kmotrům, partnerům, sponzorům, obdivovatelům, návštěvníkům. Ke všem, kteří mají Zoologickou a botanickou zahradu města Plzně rádi. Ing. František Hykeš, vedoucí redaktor časopisu IRIS První číslo čtvrtletníku IRIS mělo v září 2003 křti- ny před restaurací Kiboko. O dění v zoologické abotanickézahradětakinformujeuždesátýrok. Tisíc stromků pro kraj Ovocný genový sad v Plzni-Liticích, založe- ný společně Sdružením přátel Zoologické a botanické zahrady města Plzeň IRIS a Sprá- vou veřejného statku města Plzně, se stal 25. května místem slavnostního vyhlášení akce Tisíc stromků pro Plzeňský kraj. Jejím iniciátorem je hejtman kraje Milan Chova- nec. Prozatím téměř 500 jabloní původních a krajových odrůd bude vysazeno na jaře příštího roku podél místních komunikací na Domažlicku a Tachovsku. V příštích letech má výsadba pokračovat ve zbývajících okresech. Za odborného garanta aktivity bylo vybráno Sdružení IRIS. (eš) Od folklóru k současnosti Vyznání

3 IRIS Největší odměnou byla výstava Všechno začalo při předvelikonoční návštěvě vedení Plzeňského kraje v plzeňské zoolo- gické a botanické zahradě. Každý z krajských představitelů pozval děti z jednoho z dět- ských domovů, jejichž zřizovatelem je kraj. Z iniciativy Sdružení přátel Zoologické a botanické zahrady města Plzně IRIS se uskutečnilo začátkem kalendářního léta v Prachometech u Toužimi Setkání u prame- ne Střely. Pro jeho realizaci se podařilo zís- kat řadu aktivně spolupracujících subjektů a tomu také odpovídala organizace a prů- běh akce. Místní turisté vyznačili několik tras pro pěší a cykloturisty, u pramene Stře- ly, které se také říká západočeská Sázava, se hrálo, zpívalo a tančilo a po celé setkání zde panovala velmi dobrá nálada. Děti ze ZŠ v Toužimi připomněly obrázky a krát- kými texty, že okolí je „krajem živých vod“ s řadou minerálních pramenů, jež místní postupně po letech zapomnění obnovují a zpřístupňují veřejnosti. Akce se kona- la pod patronací hejtmana Karlovarského kraje, který ji také finančně podpořil. Za vedení obou sousedních krajů, na jejichž rozhraní Střela pramení, promluvili radní pro životní prostředí Ing. Jaroslav Bradáč a Ing. Petr Smutný. A organizátoři dali všem přítomným příslib, že Setkání u pramene Střely se bude konat i v příštím roce. (hy) U pramenů západočeské Sázavy Čtvero ročních období Josefa Harta PODZIM Létu vyčítáme zkracující se dny, chladná rána po sv. Anně, vítr ze strnišť, srpnové mrazíky v horských kotlinách… To k podzimu jsme podstatně shovívavější. Jsme rádi za každý jeho hezký den. Velice dobře víme, že zítra už může být hůř a pozítří jakbysmet a ještě o trochu více. Neříkám, že nejsem romantik, ale zase ne takový, abych se celý rok těšil na barevné listí, jež s tímhle předposledním ročním obdobím přichází. I když uznávám, že když se rok povede, je to nádhera. Podzim mám rád pro jeho rozmanitost: začíná ještě v barvách léta, pokračuje mezemi červenými od šípků a modrými od trnek, býval provoně- ný dýmem bramborové natě. Naštěstí výlovy rybníků mu zůstaly. A když se zadaří, tak i lesy plné hub. Potom přijde několik ranních mlh, letní čas se změní opět na normální, přibude tmy a šatníky vydávají stále více svršků. A na konci už to nejsou jen ranní mrazíky, ale třeba i pořádný mráz a sníh. To podle toho, jak sku- tečná zima předběhne tu kalendářní… Před řadou let jsem trávil podzim v Praze. Volná odpoledne mne zavedla do Tichého údolí nad Roztoky. Na ovocných stromech ještě visely perfektně vybarvené plody jablek a hrušek, stráně zdobila listová červeň všech odstínů a sytostí svíd, trnek a dalších keřů. Určitě čtyřikrát, pětkrát jsem si zopakoval ten- hle výjimečný pohled a zážitek jen pár kilo- metrů od velkoměsta. Pak jsem několik dnů vynechal a předchozí Tiché údolí bylo v nená- vratnu. Stačilo pár ranních mrazíků, zatažená obloha… A nespatřil jsme ho vlastně už nikdy, i když jsem se o to několik podzimů snažil. Jakoby to všechno byl jen krásný a neopako- vatelný přelud. Od té chvíle vím a ctím: Škoda každého promarněného podzimního dne! Cestovatelská horečka s tajemstvím Náplní jubilejní desátého ročníku letního pří- městského tábora Deset dnů s kamarády ze zoo byla „cestovatelská horečka, aneb kam nás zavedou tajemné hlasy z lesa“. Téma bylo opět úzce spjato s přírodou, ale částečně i s historií, protože také reagovalo na nedáv- né otevření nové expozice v plzeňské zoolo- gické a botanické zahradě Svět v podzemí. Na počátku tábora našly děti ukrytý dopis umírajícího vojáka, který zanechal zprávu s přá- ním, aby byla předána lidem dalších generací. Byla však zašifrovaná, aby se nedostala do špat- ných rukou, a ukrytá někde na území Plzně. Tá- borníci hledali střípky vzkazu označené stopou medvěda. Cesta to nebyla vůbec jednoduchá - museli např. rozluštit tajnou indicii, vydat se od rovníku k pólu, seznamovat se s přírodou, prožít dobrodružství v savanách i v pralese, tvořit herbáře, vyrábět náramky přátelství, při- pravit kulturní představení pro ostatní na konci tábora apod. V průběhu putování a soutěžního zápolení získávali všichni táborové penízky, kte- ré mohli na konci tábora směnit za odměnu. A tajemná zpráva? K radosti všech tábor- níků byla objevena právě v podzemí plzeň- ské zoo. A jaký skrývala vzkaz? To znají jen táborníci. Kdo chce, může se za nějakým tajemstvím či pokladem a rozhodně řa- dou dobrodružství opět vydat při letním pří- městském táboře o příštích velkých prázdni- nách. (r-h) Foto Renata Vídršperková Kaleidoskop Tetřevi za Plzní První známý údaj o ochraně přírody na úze- mí dnešní rekreační zóny Plzně od bole- ceckých rybníků na sever a severozápad je z roku 1900, kdy botanik František Maloch žádal plzeňskou městskou správu o ochranu tzv. Pralesa u Kamenného rybníka. O jeho praktickou ochranu se zasloužili správci městských lesů J. Sigmond a D. Šašek, kteří lokalitu vyloučili z běžného hospodaření. Od roku 1953 je prohlášena přírodní rezervací. Z dnešního pohledu je až neuvěřitelné, že v polesí Bolevec za samými hranicemi Plzně se vyskytoval do roku 1945 běžně tet- řev hlušec a ještě v roce 1952 zde byl nad rybníkem Košinář pozorován tetřívek. (bo) Radní Ing. Petr Smutný byl při dni plném setkání se zajímavými zvířaty, umělci a ve- likonočními tradicemi patronem dětí z DD v Kašperských Horách. Při vyhlašování spo- lečného kmotrovství nad velbloudem dvou- hrbým ho napadlo iniciovat soutěž v ma- lování velbloudů. V květnu byly v domově vybrány nejzdařilejší výtvory, děti dostaly dort a vítězní tvůrci ceny. Největší odměnou však bylo pro všechny vystavení obrázků v zoolo- gické a botanické zahradě. Její vernisáže po- čátkem června v návštěvnické vyhlídce v sou- sedství výběhu velbloudů se rádi zúčastnili i zástupci American Chance Casinos – kmot- rovské organizace tohoto zvířete a tradičního hlavního sponzora časopisu IRIS. (hš) Na návštěvě u sokolníka. Tropy v Čechách: Rekordní srpnové pondělí Dosavadní republikové letní teplotní rekordy zlomilo pondělí 20. srpna. V Dobřichovicích v údolí Berounky naměřili 40,4°C, teplotu o čtyři desetinky vyšší než činil dosavadní rekord pro ČR z roku 1983. V západních Čechách překonaly teploty ve většině pozorovacích stanic dosavadní maxima. Nejtepleji bylo v Plzni-Bolevci, a to 38,5°C. Tedy o 4,1 stupně více než v dosud nejteplejším létě v roce 2000. Ve 20 hod. v Plzni na Roudné se teplota držela ještě na 30 stupních. Tropy byly i v Krušných horách; v meteo- rologické stanici v Šindelové ukázal teplo- měr maximální teplotu 36°C. Podle meteo- rologů způsobil vlnu veder saharský vzduch, který do ČR přišel přes Španělsko, takže ho nezchladilo Středozemní moře. (zh) Foto IRIS Miroslav Volf

4 IRIS Lev je majestátní a vskutku nádherné zvíře, není proto divu, že podle legend se stal králem všech zvířat a jako heraldický sym- bol je součástí mnoha erbů. I v dnešní době se dostává do znaků a log řady společností a organizací a někdy to dovede způsobit i zajímavé a nepříjemné komplikace. Ale o tom na jiném místě to- hoto článku. Lev je také králem zoologické zahrady, zahrada bez lva není úplná, i když může nabídnout i jiná lákadla. Podvědomě víme, že jí něco chybí. Plzeňská zoo v létě o svého krále přišla. Nejkrásnější z berberských lvů Vilém se odebral do zvířecího nebe. Nemám ráda polidšťování zvířat, ale náš Vilém, Vilík nebo také Vilda byl skutečná zvířecí osobnost a zaslouží si, aby mu byla věnována vzpomínka. KRÁL PRVÝ Jeho příběh začal před téměř devatenácti lety v jiné zoo. V době, když jsem nastoupila do plzeňské zoologické a botanické zahrady, byl Vilda v nejlepších letech, byl zde jen krátce a se lvicí Zuoinou, dovezenou z ma- rockého Rabatu, tvořili perspektivní pár. Ale to bychom začínali od pro- středku. Vilém se narodil 31. prosince 1993 v Brně. Jeho rodiče sem přišli ze Dvora Králové, zoologické zahrady, jež s chovem lvů berberských v Če- chách započala. Vilémovi prarodiče byli ve Dvoře Králové aktéři jednoho příběhu, který, jak už to tak bývá, je s odstupem času humorný, ale tehdej- ším účastníkům takovým rozhodně nepřišel. Znám ho z vyprávění mnoha kolegů, ale verze doktora Mouchy je nejlepší. Ten si spokojeně pracoval ve své laboratoři, byl krásný klidný zimní den. Až na podezřelý pohyb v kontej- neru pod oknem nic nenasvědčovalo tomu, že je něco v nepořádku. Dokud z něj nevykoukla lví hlava. Doktor Moucha nelenil a lvy v kontejneru vyfo- tografoval a pak událost ohlásil. Zvířata byla chycena a vrácena do výběhu. Vilémovi příbuzní už ve Dvoře Králové nežijí, lvy berberské nechová ani Zoo Brno. Podle posledního sčítání je v zoologických zahradách na 18 místech 77 lvů berberských. Celkem jich zoo prošlo 485. V ČR se chovu tohoto lvího pod- druhu úspěšně věnuje Zoo Olomouc. Díky dobré spolupráci s touto zahradou si lvi berberští našli cestu i do Plzně. Do Zoo Olomouc totiž Vilém zamířil jako dvouletý mladík a prožil tam svá nejplodnější léta. Se lvicí Zanou zplodil v pěti vrzích celkem jedenáct potomků. Šest z nich, bohužel, předčasně zemřelo, ale ostatních pět, tři samci a dvě samičky, se stalo ozdobou mnoha dalších zahrad. Lvice Zana uhynula v Olomouci v březnu 2002. V té době dovezla plzeňská zahrada lvici Zuoinu z marockého Rabatu a v květnu pak do Plzně zamířil i Vilém. Rokem 2002 tak začíná chov lvů berberských v Plzni. Očekávání byla velká, ale zůstávala dlouho nenaplněna. Krátce po spojení Viléma se Zuoinou se narodila první, ale také poslední mláďata. Byla mrtvá, na svět přišla v noci a tak nikdo nebyl schopen odhadnout k jaké komplikaci mohlo dojít. Velmi napjatě se proto očekával další vrh, ale k němu již nikdy nedošlo. Zdravé samice rodí v téměř pravidelných intervalech, po osamostatnění mláďat by lvice měla přijít znovu do říje a zabřeznout. U Zuoiny sice říje probíhaly, k páření docházelo, ale lvíča- ta stále nikde. Přibyla ještě další komplikace: po říji a páření, začínala lvi- ce pravidelně krvácet. Bylo načase jednat, a proto u ní bylo na jaře 2005 provedeno první sonografické vyšetření. Následný odběr krve potvrdil, že Zuoina pravidelně potrácí. V říjnu 2005, za asistence humánního lékaře, byly z dělohy při narkóze laparoskopicky odstraněny cysty a srůsty. Po ta- kovémto zákroku je velká pravděpodobnost, že se odchov podaří. Zno- vu jsme tedy čekali plni nové naděje a očekávání. A opět marně. Snaha o to, aby se Vilém a Zuoina úspěšně rozmnožili, trvala dva roky. Pak bylo 25. ledna 2007 uskutečněno poslední a rozhodující laparoskopické vyšet- ření. Mělo definitivně určit příčiny neplodnosti lvice. Musím se přiznat, že výsledek pro nás nebyl překvapením. Tušili jsme, že vyhlídky na šťastný konec jsou nepatrné. Přesto jsme všichni doufali v malý zázrak. Nestalo se. Verdikt lékaře byl neúprosný, děloha lvice byla v takovém stavu, že bylo nezbytné přistoupit ke kastraci a celý pohlavní orgán vyjmout. Museli jsme řešit otázku jak bude chov lvů berberských v Plzni pokračo- vat. Vzhledem k nedostatku místa ve lvím výběhu se nabízely pouze dvě možnosti jak vzniklou situaci řešit. První eventualitou bylo ponechání Zuoi- ny spolu s Vilémem pouze jako expozičního páru. To znamenalo ale vzdát se nadějí na odchov. Druhým východiskem bylo pokusit se najít samici nový domov, Vilémovi novou partnerku a pokusit se o sestavení nového chovného páru. POSLEDNÍ NAROZENINY Zvolili jsme druhou možnost a 11. čer- vence 2007 jsme z německého Neuwie- du dovezli mladou berberskou lvici Leky- shu. Pro Zuoinu jsme našli nový domov ve francouzském Montpellier. Tamní za- hrada řešila podobný problém jako my a rozhodla se chovat lvy jen expozičně, a tak byla ochotná naši lvici přijmout. Le- kysha, ale přišla do naší zoo náhodou; ony náhody hrají někdy velkou roli. Pů- vodně jsme měli v úmyslu dovézt novou samici opět z marockého Rabatu, ale nastaly komunikační problémy. Bylo té- měř nemožné zde s někým konstruktiv- ně jednat, takže když jsme se dozvěděli o mladé lvici v Neuwiedu, ihned jsme zoo kontaktovali. A jelikož komunikace byla o poznání plodnější, zakrátko jsme se domluvili na transportu. Týden po příjezdu do Plzně byla Lekysha spojena s Vilémem. Trochu jsme se obávali, jak starý pán novou samici přijme, ale ustál celou situaci s důstojným klidem. V mé- diích tehdy proběhla zpráva o chladném přijetí mladé lvice, jež se jí od nového partnera dostalo. Pravdou je, že vše proběhlo tak, jak mělo. Vilém s Le- kyshou tvořili téměř pět let pár a byli na sebe silně fixováni. Dodnes si pamatuji, jak Vilém při prvním vypouštění do velkého venkovního výběhu lákal družku, aby šla za ním. Rád se slunil na svém oblíbeném místě, ale ona tvrdohlavě odmítala vyjít z ubikace ven. Po každém vytažení zábrany (šubru) vběhl do výběhu a volal ji k sobě; když to nezabralo, zůstal soli- dárně také v ubikaci. Od té doby bylo těžké obě zvířata od sebe oddělovat na delší dobu. V roce 2007 bylo Vilémovi už 14 let, oproti tomu Leky- sha byla dvouletá. Věkový rozdíl ale lvům vůbec nevadil. Po prosincové říji v roce 2007 nastala dlouhá přestávka bez pozorovaného páření. Začali jsme tedy odpočítávat dny do možného porodu. Ale opět přišlo velké zkla- mání a rovnou několikrát po sobě. Lekysha s Vilémem zplodili ve třech vrzích celkem pět mláďat, tři samičky a dva samečky. Ani jedno z nich se Okénko do historie Král je mrtev, ať žije král Ing. Lenka Václavová Vilém a jeho potomek v Olomouci Foto Milan Kořínek

5 IRIS Okénko do historie Osobnost Česká řeka má Mistra republiky! Jablko nepadá daleko od stromu. Michal Soukup je vášnivým rybářem po otci. Poprvé si sedl s udicí na břeh řeky v devíti letech a od té doby ho rybařina úplně pohltila. „Tehdy se mi na rybaření líbil ten klid při čekání na rybu. Teď mi dělá radost soupeření,“ prozrazuje. Závodnímu rybaření se věnuje pátým rokem a jeho výkony a umístění stoupají stále vzhůru. Třetím rokem se účastní jako člen týmu Přátelé ušlechtilého ry- bolovu Plzeň 1 Sensas ligy feederu, což je jeho nejoblíbenější technika sportovního rybaření. Mistrovské feederové závody se pořádají buď na řekách anebo na vodních nádržích. Používají se speciální pruty s vyměnitelnými špičkami a krmítka, pomocí nichž se dopravuje návnada na určené místo. Sílu špiček a hmotnost krmítek si může každý závodník zvolit podle okol- ností – jakými jsou síla proudu, hloubka, vzdálenost krmného místa a samozřejmě druh lovených ryb. Jako návnady se používají krmné smě- si, jejichž složení drží každý závodník v tajnosti. Množství je omezeno na 17 litrů v jednom kole. Nejčastějšími nástrahami jsou různé druhy červů a žížaly. Úlovky se po skončení závodů vracejí zpět vodě, šetrné zacházení s rybami je proto samozřejmostí. Závodní chytání však není jen o prutech, směsích a nástrahách, ale jako v jiných sportovních disciplinách i o celkovém vybavení. Mno- zí závodníci mají k dispozici řadu prutů, mohutné sedačky, podpěrky, množství míchacích nádob a jiných vychytávek. Michal je ale zářným příkladem, že i se skromnější výbavou lze dosáhnout velkých úspěchů. Na feederových soutěžích je znám svou „otrhanou“ sedačkou, kte- rou by nevyměnil za žádnou luxusní bednu s různými držáky. Díky ní a neopakovatelnému způsobu nahazování, kdy si musí pokaždé stoup- nout, si na startovním poli vysloužil nejednu nelichotivou poznámku. I jeho tři připravené pruty budily u některých závodníků pohrdavé po- hledy. Ale pouze do začátku závodů. „Se svým vybavením vypadám jako trabant na okruhu formule jedna,“ dodává Mistr republiky se smíchem. Letos v létě na Labi v Mlékojedech u Litoměřic přišla ocenění, jichž by chtěl dosáhnout každý závodní rybář. Michal Soukup se stává ve svých dvaatřiceti letech Mistrem republiky ve feedru jednotlivců a vice- mistrem republiky ve tříčlenných týmech. V konkurenci 84 závodníků z celé republiky. A to se mistrovství republiky zúčastnil poprvé v životě a kamarádi ho museli, jak přiznává, měsíc intenzivně přemlouvat. V so- botu nachytal osm kilogramů a v neděli 12 kg ryb. Stačilo přitom jenom málo a mistrovské tituly mohl mít dva, neboť od vítězství v týmech dělil Plzeňany jen bod. Michalovi nejsou cizí ani další rybářské disciplíny jako jsou plavaná a přívlač. Donedávna pracoval Michal Soukup jako truhlář v provozní dílně plzeňské zoologické a botanické zahradě. Jako zdatný rybář však nechy- běl při žádném chytání krmných ryb pro Českou řeku. Vydry, štiky, sumci, to je nějaká spotřeba rybek… Za nejlepší závodní průpravu však Michal považuje pravidelná nedělní feederová soupeření, jichž se zúčastňují nadšenci z různých koutů Plzeňského kraje. O jejich vysoké úrovni vy- povídají umístění dalších sportovních rybářů na mistrovských závodech. Nejméně stejnou radost z mistrovského titulu jako Soukup junior z něho měl i jeho otec Zdeněk, hlavní postava České řeky. Žel, dny společné radosti netrvaly dlouho. Jeho srdce počátkem srpna upro- střed práce, mezi milovanými rybami, nečekaně a navždy dotlouklo. Na jeho místo nastoupil zákonitě Michal. Česká řeka tak má nejen Mistra republiky ve feederu, ale rybáře tělem i duší. S jeho vytrvalos- tí a přístupem určitě přibudou v příštích letech další ocenění. (kola) však nedožilo více než týdne. Příčiny úhynu se nikdy nepodařilo spoleh- livě prokázat. Absence mléka v zažívacích orgánech mláďat naznačovala, že možná lvice neměla mléko. Jenže poslední lvíčata žila celý týden, a to je bez příjmu potravy nemožné! Po roce 2010 jsme už mláďata přestali očekávat, Vilémův zdravotní stav se začal zhoršovat. V posledních letech ho velmi trápily nemocné kyčle, chůze ho stále více a více zmáhala až omezil pohyb na minimum. Když jsme na Silvestra roku 2011 oslavili jeho osmnácté narozeniny, bylo nám mlčky jasné, že jsou poslední. KRÁL ZE ZNAKU ZOO Každý král musí mít následníka, a tak jsme se museli poohlédnout po novém vládci. Bylo velkým štěstím, že Adrian Harlan ze zoologické za- hrady v anglickém Port Lympne začal zpracovávat plemennou knihu lvů berberských. Informace o chovaných lvech v Evropě se tak staly podstatně jasnějšími, ale o to více jsme byli zoufalí. Ve všech evropských zahradách bylo jen pět dospělých lvů schopných zastoupit Viléma v chovu, ale pouze jeden byl dostupný. Vilémovým nástupcem se měl stát jeho syn Simba z rakouského Herbersteinu, který byl chován jako expoziční zvíře společ- ně s kastrovaným lvem. Kastrovanci ztratí hřívu, a tak budí dojem, že jde o samici. Ale jaké bylo naše překvapení, když nám ho rakouská zahrada odmítla po mnoha žádostech a nabídkách přenechat. Překvapující nebylo rozhodnutí, ale zdůvodnění: Simba je na logu zahrady, a proto je jeho odchod nemožný. V takovéhle situaci máte chuť se vším praštit. Proč se snažit zachraňovat nejohroženější poddruh, když perspektivní samci ne- jsou puštěni do reprodukce! KRÁL DRUHÝ Museli jsme podruhé řešit otázku co bude dál se lvy v Plzni, pokud by se nepodařil sehnat nový samec. Pravděpodobně bychom museli s cho- vem lvů berberských skončit. A pak se objevil Mates. Zoologická zahrada v Olomouci nám nabídla dvouletého samce. Je pravda, že jsme si ho jeli napřed prohlédnout. Věk přece jen vzbuzoval trochu obavy, ale Mates všechny na první pohled uchvátil; na svůj věk byl obrovský, hřívu sice ještě neměl úplně dorostlou a ještě musí trochu zmohutnět, ale za pokus to stálo. Než jsme našli následníka, starý král skonal. Mates usedl na uvolněný trůn v polovině června 2012. Nejprve se s Lekyshou seznamoval přes mřížovaný šubr, pak byli oba lvi spojeni. Na rozdíl od spojování Viléma s Lekyshou bylo toto o poznání akčnější. Lvice nějakou dobu dávala naje- vo, že jí přítomnost jiného samce není vůbec vhod. Strategie byla naplá- nována následovně: počkat na první říji a až se vazby mezi zvířaty upevní, začít je postupně pouštět do velkého výběhu. Říje proběhla v červenci, lvi si na sebe postupně zvykli a teď už vyhledávají přítomnost toho druhého. Vypouštění do velkého výběhu v srpnu jsme museli z technických důvodů přerušit a začít znovu začátkem září. Mladý samec se aklimatizoval velmi rychle a na rozdíl od Lekyshy do výběhu vyběhl a zůstal v něm hned napoprvé. Někdy máme pocit, jako by družku svou hravostí a dětinskostí trochu rozčiloval, ale pak se nechá vyprovokovat a přidá se ke hře. Proza- tím se Mates ukazuje jako typický mladý lev: zvědavý, hravý, neunavitelný. Je krásný, velký a silný, prostě dělá čest svému pradědečkovi, kterým není nikdo jiný než sám Vilém. Příjezd nového lva do plzeňské zoo. (Portrét Matesa na plakátu.)

6 IRIS IRIS NOVUM Dlouho očekávaný den nadešel. Ze staveniště se stává další unikátní expozice Zoologické a botanické zahrady města Plzně. Slavnostní pás- ku do Světa v podzemí, jak se expozice otevřená pro veřejnost 26. června jmenuje, přestřiháva- jí symbolicky hejtman Plzeňského kraje Milan Chovanec a primátor města Plzně Martin Baxa (oba na snímku uprostřed). Bez finanční pod- pory obou subjektů by byla stuha ještě nějakou dobu smotána v klubíčku. Původní rozpočet stavby činil 20 milionů korun. Nakonec se vyšpl- hal na 35 milionů. Něco způsobila zpřísněná le- gislativa po vstupu naší republiky do EU, vznikly i vícepráce, protože v prostředí starého válečného krytu čekala na stavbaře zákonitě různá překva- pení; výjimečnost prostředí motivovala fantazii tvůrčího týmu k jeho co nejzajímavějšímu využití. Od minulosti po současnost Podzemní pevnost byla s největší pravděpo- dobností vybudována v roce 1941 jako sídlo generálního štábu protiletecké obrany. Vznikla pro potřeby čtyř organizací: NSDAP, Luftschut- zu, německé policie a wehrmachtu. Zoologická a botanická zahrada ho dostala oficiálně do uží- vání před 15 lety. Sloužil jako sklad zahradnické techniky a nářadí, ale myšlenka na jeho expozič- ní využití dostávala stále zřetelnější obrysy. Vždyť už zakladatel a první vedoucí botanické zahrady Miroslav Vaňousek v něm zimoval želvy a uvažo- val o jeho využití pro chov terarijních živočichů. Jenže potřebné investice byly v té době nedo- sažitelné. Přípravy na mírové využití krytu, na jeho pře- měnu v expozici, která návštěvníkovi ukáže, co skrývá podzemní svět, že ani v něm nechybí živá příroda, začaly kolem roku 2005. Hned v počát- cích se prací ujal odborník – lepšího zoologická a botanická zahrada nemohla získat – Antonín Hofmann. V 70. letech minulého století praco- val na zpřístupnění plzeňského podzemí, jeho odbornost využívali 11 let i v zahraničí při re- konstrukcích podzemních pevností v Německu, Francii, ve Švýcarsku. Přes vysoký věk se ujímá úkolu s nebývalou energií a nasazením. Kryt pod japonskou zahradou podrobně prozkoumal a zaměřil, vypracoval studii pro jeho expoziční využití. Velká byla jeho úloha i při realizaci pro- jektu. Před koncem roku 2007 vstoupili poprvé do podzemních prostor stavbaři. Pro rekonstrukci byla vybrána firma POHL CZ z Roztok u Prahy, její plzeňský závod s mnohaletými báňskými zkušenostmi. Aby čas nedal zapomenout Jedna z místností v nově vybudovaném vstup- ním domečku do podzemí je věnována vzniku botanické zahrady a člověku, který se zásadním způsobem zasloužil o její vznik a současně byl jejím prvním vedoucím, Miroslavu Vaňouskovi (9. 9. 1922 – 16. 11. 2007). Jeho zásluhy o plzeň- skou botanickou zahradu v bývalé Kodetově za- hradě připomíná i pamětní deska u vstupu do podzemí. Byl ale nejen významným botanikem, především dendrologem, a propagátorem příro- dy, ale srdcem také velkým chovatelem. Založení botanické zahrady prosa- zovali přední regionální botanik Fran- tišek Maloch a také správce městských sadů a později agilní člen spolku IRIS Valentin Čoček. V dubnu 1957 z pod- nětu tehdejšího předsedy Národního výboru města Plzně Gustava Rady byla jmenována Komise pro zřízení botanic- ké zahrady v Plzni. Do jejího čela byl vybrán biolog evropského formátu doc. Emil Hadač. Letos si tedy připomínáme 55. výročí této pro vznik botanické za- hrady zásadní události. Sousední pamětní síň zasazuje ně- meckou podzemní pevnost do kontextu druhé světové války, připomíná kolik lidí připravila o život, jaká přinesla lidstvu utrpení a jaké způsobila materiální ško- dy. Stačí se jen na několik minut zastavit u obrazovky a zvolit některý z nabíze- ných balíčků informací. Je dobře, že tvůrci expozice nepřešli druhou světovou válku jen konstatováním, že podzem- ní pevnost je jejím pozůstatkem. Vždyť – jak se dozvídáme – Plzeň byla nejvíce bombardo- vaným městem Protektorátu Čechy a Morava. Bombardéry k ní vzlétly celkem dvanáctkrát. Nejmohutnější nálet, jaký kdy zažila, se usku- tečnil v noci ze 16. na 17. dubna 1945. Spo- jenci na ni vyslali 222 britských bombardérů, které shodily od 3,40 do 4,37 hodin na zem 891 tun bomb. Toto vzdušné peklo mělo za následek zničení hlavního vlakového nádra- ží, Měšťanského pivovaru, mnoha obytných domů. Na životech přineslo 624 obětí! Po- slední plzeňský nálet druhé světové války cílený na Škodovy závody zničil 26. dubna 70 procent jejich výrobního potenciálu. Starší generace dodnes diskutuje nad tím, zda byl deset dnů před koncem války opravdu nutný. Co vše podzemí ukrývá Vcházíme turniketem do vlastního pod- zemí. Elektronické zařízení nechce po ná- vštěvníkovi žádné další vstupné, ale od- počítává počet vstoupivších lidí. Z důvodu dostatku vzduchu, ale i pro jejich pohodlí při prohlídce, nesmí počet osob v chod- bách přesáhnout číslo 25. V té souvislosti: Do 10. září si novou expozici prohlédlo již přes 52 000 návštěvníků! Celková délka obnovených štol je 145 metrů a náleží k nim 15 podzemních komor. Skalní pevnost měla důmyslný systém větrání, v přípa- dě nutnosti – třeba chemického zamoření – bylo zcela nezávislé na sání vzduchu z nadzemí. Mo- hlo v ní přebývat a pracovat až 300 osob. Jak to zde ve válečných dobách vypadalo, připomíná několik dochovaných trojrozměrných předmě- tů, ale hlavně informační tabule s fotografiemi. Z nich se návštěvník dozvídá, jakou podobu měly vodárna, WC, umývárna, protidetonační a další součásti podzimní pevnosti. Svět v podzemí připomíná také počátky života na Zemi. Právem. Jedním z prvních obydlí člověka byly přece právě jeskyně. Navíc zdejší jílovce jsou plné zkamenělin. Přibližně před 300 miliony lety zde byly rozsáhlé močály, jimiž protékaly řeky. Ukázka krápníkové jeskyně se všemi možnými typy krápníků je tak autentická, že se někteří ná- vštěvníci ptají, zda je skutečná… Punkva s velkým P je pouze jediná a patří k Moravskému krasu stejně jako Macocha. Říček stejného názvu, ale s malým počátečním písme- nem je na světě mnohem víc. Je to odborný ná- zev pro ponorné toky. Ale nejen takové informace a zajímavosti nabízejí naučné panely, které pro- vázejí návštěvníka po celou trasu expozice Svět v podzemí. Jsou doslova malou encyklopedií, na- učným slovníkem. Stačí se jen u nich zastavit a za- číst se do textu. Nyní v podzimních měsících, kdy návštěvnost zahrady není tak velká jako v létě, je ten pravý čas vydat se do Světa v podzemí nejen jako do letošní novinky Zoologické a botanické zahrady města Plzně, ale především za poučením. Nabízí ho tolik, jako žádná další ze zdejších expozic! František Hykeš Konečně! Do Světa v podzemí vstoupili návštěvníci

7 IRIS IRIS NOVUM Zajímavá výuka Přes prázdniny školy zmlknou. Žáci a studenti si vychutnávají každoroční dvouměsíční přestávky ve školní docházce. Někteří z nich se však vedle užívání volna i v tomto čase věnují rozvíjení jazy- kových znalostí, talentu či záliby. Pokud se jim to podaří spojit s placenou a zajímavou brigádou, jaké lepší prázdniny si mohli naplánovat?! Takové štěstí měl i šestnáctiletý gymnazista Lukáš Pola. Třetím rokem navštěvuje akvaristický kroužek pro pokročilé v Akva-tera a letos v této specia- lizované expozici Zoologické a botanické za- hrady města Plzně strávil i dva týdny prázdnin. Jeho vztah k plazům se vlastně vytvořil právě zde a zcela náhodou. „Ze začátku jsem k nim žádný vztah neměl a docela jsem se jich bál. Jed- nou jsem se šel podívat ze zvědavosti do Akva -tera. Probíhaly tam právě ukázky krmení pro ve- řejnost. Tak mě chytly, že jsem se o plazy začal zajímat. V rodině dodnes nikdo neví, kde se ve mně ta záliba probudila, protože teraristice se u nás nikdo nikdy nevěnoval,“ vysvětluje Lukáš. Prázdniny v Akva-tera si nemůže vynachvá- lit: „Byla to moje první skutečná prázdninová brigáda a hned takhle super. Při kroužku vidí- te jen výseky z práce chovatelů. Jenže teď jste mezi nimi od rána do odpoledne a poznáváte, že starat se o takové množství živočichů není vůbec jednoduché. Zjišťujete o jakou jde zod- povědnost. Ke zvířatům, ale i k sobě samému z hlediska bezpečnosti. Také jsem mnohem dů- kladněji než při kroužku pochopil, jaké mají jed- notlivé exempláře nároky na prostředí a potravu, mnohé práce, jako například čištění terárií, ale i krmení, jsem měl možnost si sám vyzkoušet.“ Každé prázdniny se v plzeňské zoologické a botanické zahradě vystřídá i přes 20 brigád- níků. Zda jsou pro ně zde strávené dny jen prostředkem ke zvýšení kapesného, nebo je využijí také k posílení svých vědomostí o pří- rodě, to záleží už jen na nich. Práce po boku zkušených ošetřovatelů a zahradnic, prostředí nabízející takřka na každém kroku spousty infor- mací jim k tomu dává velké možnosti. (hš) Foto Olga Vítovcová Prázdniny – čas nejen lenošení Chov tučňáků prospívá Kulan je větší osel Bez letních přírůstků není ani expozice asijských zvířat. Narodilo se zde další mládě vzácného timorského jelínka. Vedle výběhu velbloudů dvouhrbých pak přitahuje návštěvnickou po- zornost malý sameček kulana turkmenského. Není ale prvním kulanem narozeným v Plzni, v 80. letech tu několik let žilo malé stádo za- půjčené ze Slovenska. V ČR i evropských zoo je kulanů poskrovnu, kromě čtveřice v Plzni žije v tuzemsku už jen jedna kobylka v brněn- ské zoo. (mv) V plzeňské zoo se letos vylíhlo 13 tučňáků Hum- boldtových. Expozice těchto středoamerických ptáků byla otevřena v roce 1997. První potomky tučňáci vyvedli v roce 1999. Od té doby zde přišlo na svět 105 malých tučňáků! Nyní žije v zahradě 52 těchto ptáků – 21 samců, 28 samic a tři mláďata s neurčeným pohlavím. Do jiných zoo putovalo z Plzně v rámci Evropského záchovného progra- mu (EEP) zatím 25 opeřenců – osm samečků a 17 samic. „Pocit spokojenosti získáme,“ prozrazuje oše- třovatel tučňáků Luděk Zach, „když dospívající mláďata opustí hnízdní nory a začnou chodit s hejnem na krmení. A vezmou si od nás z ruky rybu. Do té doby je krmí rodiče rybí kaší, kterou vytvářejí z rozžvýkaných ryb a slin v krku a mla- dým vyvrhují do zobáčků.“ Malý tučňák se vylíhne po 40 dnech od sne- sení vajíčka. V současné době se expozice tučňáků nachází v centrální části zahrady, do budoucna se počítá s jejím přemístěním do areálu zvířat Jižní Ameriky. Zde budou mít větší komfort a nové místo jistě ocení i návštěvníci. (v-h) Pelikán od protinožců V poslední době bylo získáno několik nových zvířat rovněž výměnami a dovozem. Své part- nery tak obdržel například lemur běločelý a lemur rudobřichý. V plzeňské zoo zcela novým a v tuzemsku málo vídaným druhem je pelikán australský. Čtveřice mladých ptáků z německé zoo v Cottbusu je ke spatření v australském výběhu. Jeho domovem je výhradně Austrálie a Tasmánie, ale v době mimo hnízdění je pra- videlně spatřován i v Nové Guineji. Vyhledává velká jezera a řeky a jejich ústí do moře. Potrav- ně není tak přísně vázán na ryby jako ostatní pelikáni. Do jeho jídelníčku patří i hmyz, korýši, příležitostně i ptáci, plazi a obojživelníci. (v-r) Antilopy potěšily přírůstky Dva malé samečky buvolce běločelého mohou návštěvní- ci shlédnout od konce června ve společném výběhu se žira- fami. Mladý sameček nyaly ní- žinné, který spatřil světlo světa koncem května, je obyvatelem sousedního Domu afrických kopytníků. Je stále vybarven jako jeho matka, ale v dospě- losti výrazně ztmavne. Buvolec běločelý je v Plzni chován od roku 2007, první od- chov mláděte se podařil v roce 2010. Jde o druh, pro nějž je vedena Evropská plemenná kniha. Nyala nížinná je třetím mládětem svého druhu narozeným v plzeňské zoo. Stádo těchto antilop letos rozšířily dvě samice Lara a Zoe (2010) původem z Be- ekse Bergen Safari parku. Pozorní návštěvníci obje- vili přírůstky také u krkavců bělokrkých nebo mangus- ty tmavé. (v-r) Nyala nížinná

8 IRIS Ze zákulisí Dlouho očekávaný den říje čtyřleté no- sorožčí samice Manjuly a první páře- ní se sedmiletým samcem Baabuuem přišel 23. srpna. Charakteristické znaky říje a jasné znamení samci – pískání a stříkání moči – po- zorovali ošetřovatelé od časných ranních hodin. Rychle proto upravili výběh, aby byl co nejne- bezpečnější. Při setkání obou pohlaví může totiž dojít k honičce zvířat i k jejich rvačce. V 8,30 hod. pustili ošetřovatelé obě zvířata ve výběhu – poprvé během jejich pobytu v Plzni – k sobě. „Manjula šla za Baabuuem, ale on vůbec nevěděl jak má reagovat,“ popisuje první jejich společné chvíle ošetřovatel Robert Bultas. „Báli jsme se, aby na ni nezaútočil, ale on před ní po pár minutách utekl. Potom se obě zvířa- ta procházela po výběhu, až v půl jedenácté se k sobě znovu přiblížila, postavila se proti sobě čumáky, což je první znamení, že by mohlo dojít k páření. O to se pokusili v jedenáct hodin, ale zůstalo jen při snaze. Bylo vidět, že je to v jejich životě něco nového, dosud nepoznaného. Naše velké očekávání se naplnilo až dvacet minut po jedenácté. Páření trvalo půl hodiny, což by měla být dostatečně dlouhá doba k zabřeznutí. Odborná literatura uvádí, že to musí být mini- málně dvacet minut,“ konstatuje spokojeně ošetřovatel a dodává: „Potom jsme oba noso- rožce nechali ještě asi do dvou hodin společně ve výběhu. Trochu si odpočinuli a vyspali se, potom se procházeli a s chutí žrali. Tak skončily jejich společné chvíle. Od té doby žijí opět od- děleně, jednání samců je nevyzpytatelné a ne- lze dopustit, aby Baabuu Manjule třeba ublížil.“ Nakolik bylo páření úspěšné, odhalí teprve čas. Prvním signálem budou poslední zářijové dny. To by měla být samice opět v říji. Ta se opakuje v intervalu třiceti až čtyřiceti dnů a je jen jednodenní. Pokud se u ní neprojeví, je to velký předpoklad, že v sobě nosí zárodek nového no- sorožce. „Nebude to však stoprocentní potvrzení březosti,“ vysvětluje R. Bultas. Mohlo by jít třeba o hormonální poruchu, takže budeme netrpěli- vě očekávat další termín. Přesto jí začneme dva- krát týdně odebírat vzorek trusu, který budeme asi po čtyři měsíce posílat na rozbory do Vídně. Tento test by měl určit březost na sto procent.“ A když se zářijová březost dostaví? „ Nechá- me zvířata znovu pářit. Ale raději bychom byli, kdyby Manjula byla opravdu březí. Byla by to v chovatelském světě indických nosorožců sen- zační událost: Začínající chov a mládě hned z prvního páření! Ale myslíme také na bez- pečnost svěřenců. Třeba by už další spojení nebylo,“ uvažuje ošetřovatel nahlas, „tak po- klidné a mírumilovné. V přírodě je normální, že samec samici honí a honička často vrcho- lí rvačkou a teprve potom dojde na páření.“ Vycházejme z předpokladu, že bylo páření úspěšné a Manjula je březí. Potom by dosta- li příští rok přátelé a návštěvníci plzeňské zoo krásný a mimořádný vánoční dárek: mládě no- sorožce indického. Březost u těchto zvířat je to- tiž velmi dlouhá – pohybuje se kolem 485 dnů. (zh) Nosorožci indičtí se pokusili o mládě Na výzvu plzeň ské zoologické a botanické zahra- dy, v níž požádala veřejnost, aby jí darovala starší mí- če, s nimiž by si mohli hrát tygři a lvi, odpovědělo vedle řady jednotlivců i vedení plzeňského fot- balového klubu Viktorka. Tygrům ussurijským věnovali Viktoriáni celou padesátku mičud, jednu dokonce s podpisem Pavla Horvátha. V polovině srpna je předali symbolicky přímo mladým tygřatům Césarovi a Cicero- vi manažer fotbalistů Adolf Šádek a také před- seda představenstva Plzeňské teplárenské, a. s., Roman Jurečko (na snímku vpravo). Společnost je totiž již řadu let generálním sponzorem chovu velkých šelem a největším sponzorem plzeňské zoologické a botanické zahrady; pan Jurečko je pak osobně kmot- rem jednoho z ročních tygřat. Loni při srpno- vých křtinách mu vybral jméno Cicero. Původní plán obou pánů byl takový, že kaž- dému z mláďat předají jeden míč osobně, po- kud možno přímo do tlamy. Když ale spatři- li více než stokilové kocoury, kteří už nejsou o moc menší než jejich matka, své představy přehodnotili. I tak to byla u tygřího výběhu vel- ká událost sledovaná desítkami návštěvníků. Míče jsou určeny k hraní nejen pro tygry, ale i lvy a nosorožce, případně další zvířata. Zpříjemnit zvířatům jejich pobyt v zoo různými věcmi, které je zaujmou a s nimiž si mohou vyhrát, je moderní chovatelský trend, k němuž se v posledních letech připojuje i plzeňská zoo. Prvními, u nichž tuto metodu s úspěchem vyzkoušela, byli šimpanzi učenliví. (eš) VIP mládě VIP mládětem by se dal určitě nazvat malý pásovec kulovitý Albička. Narodil se kon- cem března ve smíšené expozici s lvíčky zlatohlavými a kosmany zakrslými v Tro- pickém pavilonu. Jakmile povyrostl, měl tu čest dělat společnost několika VIP hos- tům Zoologické a botanické zahrady města Plzně. Počátkem července vítal slavnou me- cenášku umění paní Medu Mládkovou. Poněvadž je mládě převážně stočené do klubíčka, ošetřovatelé mu neřeknou jinak než tenisák. V této poloze byl přítomen jako „svědek“ i červencovému podpisu finanční dotace ve výši 1 500 000 Kč od Plzeňské teplárenské, a. s., ve prospěch Zoologické a botanické zahrady města Plzně. Smlouvu podepsali předseda představen- stva teplárenské spo- lečnosti Roman Jureč- ko a ředitel zahrady Ing. Jiří Trávníček. Pásovci, ač patří v zoo- logickém systému mezi chudozubé, mají 104 zuby – nejvíce ze všech savců, ale chrup je málo vyvinutý a chy- bí mu sklovina. Další zajímavostí je umění, s jakým se dokáží díky svým ostrým drápům zahrabat i do poměr- ně tvrdého podloží. Při hrabání umí na delší čas zdržet dech. (zr) Padesátka míčů od Viktoriánů Foto Martin Vobruba

9 IRIS Ze zákulisí Generální rekonstrukce se dočkaly během léta venkovní expozice v průčelí Tropického pavi- lonu. „Bylo už to naprosto nutné. Jejich stav byl ze všech hledisek nevyhovující,“ informuje stavební technik provozně technického úseku plzeňské zoologické a botanické zahrady Miro- slav Adamec. „Stavební práce začaly v červnu a do poloviny srpna zde firma REKOS odstra- nila stávající stavbu, vybudovala nové betonové základy a na nich postavila moderní venkovní výběhy. Jsou z kvalitních materiálů splňujících všechny předpoklady pro úspěšný chov zejmé- na drápkatých opiček a papoušků. Drátěná čela jednotlivých boxů jsou snadno demontovatel- ná, což usnadní práci ošetřovatelům při výmě- ně vzrostlé zeleně a větví,“ popisuje změny M. Adamec a pokračuje: „ Ocelová konstrukce je částečně zakrytá polykarbonátovou střechou, aby se měla zvířata kam schovat před deštěm. Samozřejmě zůstalo zachováno propojení ven- kovních expozic s vnitřními v pavilonu. Z po- lykarbonátů, které částečně propouštějí svět- lo, jsou i příčky mezi šesti boxy pro drápkaté opičky. U krajních expozic pro papoušky jsou použity desky cetrys.“ Podle M. Adamce generální opravu potřebu- jí i navazující expozice uvnitř pavilonu. Je jen otázkou finančních prostředků, kdy na ní dojde. Specializace expozic především na drápkaté opičky a papoušky si vyžádala nutnost dílčích přesunů zvířat. Například s populární fosou se návštěvníci nově setkají v Madagaskarském pa- vilonu. (zh) Drápkaté opičky a papoušci v novém Kuba už jen ve vzpomínkách Počátkem léta opustil velkou zvířecí rodinu žijící v plzeňské zoo poslední ze čtyř postup- ně chovaných lemurů hnědých – veterán Kuba. Do Plzně přicestoval na sklonku roku 1990. Byl tak místním nejstarším, ale také nejzvláštnějším lemurem. Tento druh byl prvním a dlouho jediným chovaným v plzeň- ské zoo. Kolekci zvířat obohatil v polovině 80. let 20. století. Tehdy bylo ještě daleko k popularitě ostrova lemurů, jakou přinesl film Madagaskar, a v tuzemských zoologických za- hradách žilo jen několik málo lemurů kata, běločelých a rudočelých. Kromě outloně, který byl umístěn nedaleko, byli svého času hnědí lemuři jedinými poloopicemi ve zdejší zahra- dě. Žili ve starých opičích klecích mezi koč- kodany a oceloty. Během společných pěti let s partnerkou se potomků nedočkali. Protože široko daleko nežila vhodná podobná samič- ka, zůstal Kuba později po řadu let osamocen. Naštěstí začala po čase zoo chovat lemury kata a sestavila expoziční samčí skupinu ve vol- ném výběhu. Po zkušenostech z jiných zahrad do ni byl zařazen i Kuba a prožil v ní spoko- jený podzim života. (mv) Evropské setkání sběratelů zoomateriálů – tzv. „memorabilií“ – knih, brožur, průvodců, letáků, pohlednic a dalších sběratelských předmětů, nazvané Zoohistorica, se letos na přelomu srpna a září uskutečnilo v Zoologic- ké a botanické zahradě města Plzně. V his- torii jeho 23 ročníků se v minulosti konalo například v Londýně, Berlíně, Lipsku nebo Wroclawi. Do České republiky zavítalo úplně poprvé na přání účastnického jádra. Důvody byly dva: v posledních letech začínají tuzem- ští sběratelé navazovat kontakty se zahranič- ními kolegy ve větší míře než tomu bylo dříve a svou roli sehrál i zájem o nové expozice plzeňské zoo. Akci doprovázelo mnoho oče- kávání, která byla maximálně naplněna. Na 65 hostů z Německa, Polska, Velké Británie, Francie, Belgie, Nizozemí i České republiky čekal třídenní program. Jeho hlavním bodem byla pochopitelně výměna sběratelského materiálu v Environmentálním centru Lüft- nerka. Nechyběly ale ani komentovaná pro- hlídka zahrady včetně návštěvy nového Svě- ta v podzemí a nahlédnutí do zákulisí zoo a Akva-tera. Expozice a kolekce zvířat zís- kaly zasloužený obdiv a pochvalu. Účastníci se rovněž rozhodli podpořit projekt ochrany přírody v jihovýchodní Asii – ve stanici Cika- nanga na Jávě, kde v minulosti působil na stáži ošetřovatel plzeňské zoo Aleš Zíka. Role postkonferenční zoo se na jeden den ujala pražská zoologická zahrada. V roce 2013 pře- bírá hostitelskou štafetu Zoo Bristol ve Velké Británii. (mv) Zoo v televizi Česká televize Ostrava natáčela po dva květ- nové dny v Plzni další díl pořadu Ze zoo do zoo. Seriál moderovaný herečkou Vandou Hybnerovou a její dcerou se zde zaměřil ze- jména na želvy ostruhaté, nosorožce indic- ké, obyvatele České řeky, hrošíky liberijské a medvědy hnědé. Své svěřence představili jednotliví ošetřovatelé a o natáčení večer- níčku promluvil i dlouholetý spolupracov- ník a někdejší propagační pracovník zoo režisér Václav Chaloupek. Pořad byl vysílán 30. června. Pro zájemce je k nalezení na webu České televize http://www.ceskate- levize.cz/porady/10394046573-ze-zoo- -do-zoo/video/. (vo) Tečka za projektem Knihovny Plzeňského kraje, sdružené v Klubu dětských knihoven SKIP, připravily regionální kolo celostátního projektu Kde končí svět – český rok. To bylo v polovině května završeno společným setkáním dětí a knihovnic v Plzni v zoologické zahradě a Environmentálním centru Lüftnerka. Celkem 32 dětí a sedm do- spělých si prohlédlo zoologickou a botanickou zahradu a v environmentálním centru se zú- častnilo slavnostního ukončení projektu. (vm) CITÁT TOHOTA ČÍSLA: Nejsem si jistý, zda je dobré být v Čechách vítězem. Vysoko narostlý strom je totiž podle mnohých třeba podříznout. Ing. Jiří Trávníček, ředitel Zoologické a botanické zahrady města Plzně Zoohistorica letos v Plzni

10 IRIS Okénko do historie

11 IRIS IRIS Lev berberský (Panthera leo leo)

12 IRIS Galerie Krásně kvetoucí fuchsie ve 14 druzích a 30 kultivarech, jiřinky, aksamitníky – nízké i vyso- ké, lichořeřišnice a další trvalky i letničky a mezi nimi užitkové rostliny: tabák, rajče, paprika, ku- kuřice, fazole. Co je to za chaos, pomyslí si mož- ná leckterý z návštěvníků při pohledu na záhon před expozicí plameňáků v plzeňské zoologické a botanické zahradě. Určitě se zde nevysypal žádné zahradnici sáček s různými semínky. Proč spolu rostou okrasné a hospodářské rostliny, vysvětluje botanička Jarmila Kaňáková: „Požadavkem zoologů je u expozic na ně- kterých místech vytvořit z rostlin jakousi klidovou zónu, za níž budou mít zvířata své soukromí. Ná- vštěvníci by je naopak samozřejmě rádi viděli odevšad, takže neustále řešíme kompromis mezi těmito dvěma póly. Dřívěj- ší výsadba polovysokých keřů před expozicí plame- ňáků už natolik vyrostla, že zabraňovala výhledu na tyto krásné ptáky i z hlavní návštěvnické trasy. Navíc byla nároč- ná na zahradnickou údržbu. A tak nás napadlo: Nahraďme ji ukázkami rostlin, které mají původ v Jižní Americe. Geograficky do tohoto prostoru malá jihoamerická botanická zahrada zapadá, poněvadž na jedné straně je expozice s tuč- ňáky Humboldtovými žijícími na pobřeží Chile a Peru, na druhé straně pak již se zmiňovanými plameňáky. Ti se sice vyskytují na různých mís- tech světa, ale plameňák chilský, jak už název napovídá, pochází také z této oblasti.“ Některé z rostlin se představily návštěvní- kům nejen květy, ale i plody. Škoda jen, že u výsadby není tabule, která by informovala, že všechny zde rostoucí druhy mají původ a domov v Jižní Americe. Leckoho by mož- ná překvapilo, odkud pochází u nás již zcela zdomácnělé rajské jablíčko či kukuřice a další zdejší rostliny. (zh) Foto IRIS Miroslav Volf Krysa není potkan! Pro většinu lidí je krysa a potkan jedno a totéž a potkana, masového obyvatele kanálů, stok, skládek, smetišť, ale i potravinářských závodů a zemědělských objektů, nazývají běžně krysou. Jde ale o velký omyl, neboť skutečná krysa se na území ČR příliš nevyskytuje. Rozšířená je pouze v pražské aglomeraci, na Rakovnicku, Lounsku, Chomutovsku a Teplicku. Zato s potkanem se lze v Česku setkat opravdu všude nebo téměř všude. Vzhledem k rozšíření obou druhů si jako prvního představíme potkana obecného. Ten- to hlodavec má na rozdíl od krysy lysý u ko- řene šupinatý ocas kratší než tělo. Délka těla (bez ocasu) dospělých jedinců je 16 až 27 cm a hmotnost se pohybuje od 140 do 500 g. Původním územím výskytu potkana je s nej- větší pravděpodobností mírné pásmo východní Asie od jihovýchodní Sibiře po severovýchodní Čínu. Dnes je druhem téměř kosmopolitním, který neosídlil pouze vysloveně polární a poušt- ní oblasti. Vysoký stupeň rozšíření vykazuje Evropa, severní Afrika, mírné pásmo Asie a také Severní Ameriky. Ze svého domovského území se šířil po souši i lodní dopravou; v evropských městech se objevil už v 11. až 13. století. Hlavní jeho evropská invaze proběhla zřejmě z dosud neobjasněných důvodů na přelomu 17. a 18. století v období průmyslové revoluce. V přehle- dech fauny na území dnešní ČR je pravidelně uváděn od 19. století. Potkan je významný hospodářský škůdce, jehož populace se jen těžko a velmi nákladně omezují. Současně je nezanedbatelným pře- našečem infekčních a parazitálních chorob na hospodářská zvířata i člověka. V jednom případě je potkan pro člověka přece jen užitečný; a to ve své albinotické formě laboratorního potkana (i v tomto případě někdy označovaného jako laboratorní krysa). Krysa obecná je středně velký hlodavec, od potkana se liší zejména dlouhým štíhlým oca- sem, jehož délka přesahuje délku těla, protáh- lou a vpředu spíše zašpičatělou hlavou, dlou- hými smyslovými chlupy na čenichu a velkými ušními boltci. Jejím původním domovem byla zřejmě orientální zoogeografická oblast (střední Asie, Střední a Zadní Indie a Indonésie) a již- ní Čína, kde byla stromovým druhem. Dnes jde o kosmopolitního hlodavce zavlečeného člově- kem zejména lodní dopravou do různých oblastí světa. Ve Středomoří byla zjištěna již ve 2. století před naším letopočtem s rozmachem Římské říše, v Německu ve 2. století našeho letopoč- tu. V současné Evropě je hojně rozšířena v jižní a západní části kontinentu, do vnitrozemí, včet- ně k nám, proniká zejména podél Labe. Během středověku krysa v evropském vnitro- zemí prakticky vymizela a po nějaké době byla nahrazena právě potkanem. Výměna obou dru- hů ovšem nemá příčinnou spojitost a je spíše připisována na vrub změny životního stylu oby- vatel (náhrada suchých dřevěných staveb chlad- nými a vlhkými kamennými domy). Z našeho území je historicky první výskyt krysy zazname- nán prostřednictvím archeologických vykopávek z Pražského hradu a časovaných do 8. až 10. století. Krysa je poměrně teplomilný živočich. Tomu odpovídá i její rozšíření v ČR, které až na výjimky nepřekračuje polohy do 400 m. n. m. Je druhem vyloženě doprovázejícím lidské osídlení, stálý výskyt krys ve volné přírodě nebyl u nás na roz- díl od potkanů zjištěn. V areálu svého rozšíření v části středních a severních Čech ji nejčastěji najdeme ve skladech zemědělských produktů, v potravinářských a zemědělských závodech. Ni- kdy jí nepotkáme ve vlhkém a mokrém prostře- dí, tudíž v kanálech jde vždy o potkana! Užitečným tvorem krysa určitě není. Způso- buje hospodářské ztráty v zemědělství a po- travinářství a je přenašečem různých parazitů a mikrobů. Oba lidmi neoblíbené hlodavce lze nově spatřit vedle sebe v nové expozici Zoologické a botanické zahrady města Plzně – ve Světě v podzemí. (kola) To vše nám dala Jižní Amerika Krysa obecná Potkan obecný (foto: repro) V království rostlin

13 IRIS Skvosty přírody List z herbáře Endemitními (nikde jinde se vyskytujícími) druhy živočichů a rostlin je znám především Ma- dagaskar, také Indonésie a Filipíny. Několik málo endemitů má ale i ČR. Jeden z nich roste v zá- padních Čechách v nevelké lokalitě Mnichovské hadce v Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les a jmenuje se rožec kuřičkolistý (Cerastium alsinifo- lium). Kvete od června do srpna. Prvně byl popsán dr. Tauschem historicky nedávno – v roce 1928. Za jeho hlavní místa výskytu byly dlouho považovány hadcové skalky. Vlajkovým nalezištěm byla Národ- ní přírodní památka (NPP) Křížky nedaleko obce Prameny. V poslední době však botanici docházejí stále více k přesvědčení, že těžištěm tohoto druhu jsou stanoviště zcela jiného typu, a to lesní pra- meniště, vlhké lesní světliny a podmáčené lesní cesty na hadcovém podloží. Rožec kuřičkolistý se zde vyskytuje až masově a prozatím mu, jak uvádí publikace Zvláště chráněné rostliny Karlovarského kraje vydaná v letošním roce Karlovarským krajem ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a kra- jiny ČR, nehrozí vážnější nebezpečí. Ještě překva- pivější jsou ovšem výsledky botanického výzkumu v NPP Křížky a Dominova skalka. Ukázal totiž, že zde endemitní rožec téměř neroste, vyskytující se rostliny jsou převážně jeho křížencem s obec- ně rozšířeným rožcem rolním! Rožec od Křížků a z dalších hadcových skalek Slavkovského lesa tak patří do naší mozaiky zajímavých a výjimeč- ných rostlin hned dvakrát: jako významný endemit a zároveň druh ukazující, jak moderní věda odha- luje stále více z tajemství rostlinné a samozřejmě i živočišné říše. Svoji výjimečnou rostlinu má i sousední NPP Úpolínová louka pod Křížky. Je jí do 80 cm vyso- ký keřík vrby borůvkovité (Salix myrtilloides). Patří mezi kriticky ohrožené druhy. V ČR roste jen na třech lokalitách, z nichž dvě jsou v západních Če- chách: V NPP Na Požárech v Českém lese a na Úpolínové louce pod Křížky. Zde byla objevena až v roce 1989, dnes je místem s jejím největším vý- skytem v ČR. (kola) Endemit z hadců Společným jmenova- telem pro rašeliniště je nedostatek minerál- ních látek, což je příči- nou svébytné rašeliništ- ní flóry, a přebytek vody. Trvalé zvodnění neu- možňuje rozklad odum- řelé rostlinné hmoty, ta se bez přístupu vzduchu mění v rašelinu. Moc- nost rašelinných vrstev se pohybuje od 0,2 až do devíti metrů v nej- hlubších vrchovištích. Za rok vznikne vrstvička ra- šeliny o síle od 1 do 2 milimetrů. Někdy je rašelina také nazývána nejmladším uhlím – sušená rašeli- na obsahuje až 60 procent uhlíku s více než polo- vinou spalitelných látek. Ruční těžbu – tzv. borko- vání – pro získání paliva vystřídala v druhé polovině 20. stol. průmyslová těžba frézováním (tzv. ruský způsob) pro zemědělské účely – pro zlepšování kvality půd. V Krušných horách se takto těžila ra- šelina v Abertamském rašeliništi a v okolí Přebuzi. Rašeliniště jsou tvořena především mechem rašeliníkem. Ten dole odumírá a nahoře neustále dorůstá. Jde o rozsáhlý rod s asi 300 druhy a řadou poddruhů, z nichž u nás roste kolem 25. Morfolo- gicky jsou si tak blízké, že jejich určení svedou jen specializovaní botanici. Rašeliník dokáže přijmout i dvacetinásobek své suché hmotnosti. Výtrusy vymršťuje do okolí rych- lostí až 110 km/hod. Podle typu se rašeliniště rozdělují na vrchoviště, slatiny a rašeliniště přechodná. Základní podmín- kou pro jejich vznik je vždy nepropustné podloží, které zadrží dešťovou či pramenitou vodu. Vr- choviště vznikají na ky- selém podloží – v Kruš- ných horách tvořeném zejména žulou, svory a pararulami, v lokali- tách s nízkými teplotami, s nízkou mikrobiální ak- tivitou a zásobovaných pouze dešťovou vodou. Slatiny se vytvářejí na- opak v prameništích a u vodních ploch na podložích s reakcí neutrální, v místech s vyššími teplotami, početnější mikroflórou a se značně mi- neralizovanými vodami. Nejznámějším krušnohorským rašeliništěm je Božídarské rašeliniště. Rozkládá se na ploše 930 ha mezi Božím Darem, Hřebečnou a Rýžovnou v nadmořské výšce od 954 do 1 115 metrů. Ve skutečnosti jde o celý komplex rašelinišť, která přecházejí jak do smrkových porostů, tak i do hor- ských rašelinných luk. V roce 1965 bylo vyhlášeno státní přírodní rezervací, nyní je národní přírodní rezervací (nejvyšší stupeň ochrany). Je nejrozsáh- lejším maloplošným chráněným územím Karlo- varského kraje. Bohaté zásoby krušnohorské raše- liny byly objeveny v 18. stol., jejich vznik je ovšem mnohem staršího data: Začala se tvořit před osmi až dvanácti miliony lety, tedy po poslední době le- dové. Těžba rašeliny v okolí Božího Daru se stala jedním z hlavních zdrojů obživy místních obyvatel v 19. století, kdy zde skončilo dolování cínu a stříbra, a zůstala jí až do II. světové války. Rašeliniště bylo pro získávání rašeliny systematicky odvodňováno. V roce 1972 byla v rašeliništi vybudována na- učná stezka. Je dlouhá 3,2 km a má 12 zastávek. V květnu 2009 začala vzhledem k havarijnímu sta- vu povalových chodníků její rekonstrukce; dokon- čena byla o rok později. Jednou ze zoologických zajímavostí Božídar- ského rašeliniště je výskyt vzácných střevlíků Me- netriesova a lesklého, kteří z Krušných hor v sou- vislosti s těžbou rašeliny, zejména odvodňováním rozsáhlých území, témeř vymizeli. Božídarské raše- liniště se vysušit nepodařilo. Roste zde téměř celá druhová škála rašeliníků vyskytujících se v ČR. Oblastí s několika významnými rašeliništními komplexy je Přírodní park Přebuz v pramenné oblasti Rolavy. Vrchoviště s rašelinnými jezírky a navazujícími lesními ekosystémy chrání přede- vším národní přírodní rezervace Velké jeřábí jezero a Velký močál (veřejnosti nepřístupné) a dále pří- rodní památka Rašeliniště Haar. Rašeliniště se vyznačují charakteristickou kvě- tenou, z níž řada druhů je pro jejich vzácnost chráněna zákonem. K nejvzácnějším rostlinám krušnohorských rašelinišť, ale i v ČR, patří blatnice bahenní (kriticky ohrožený druh). Vyskytuje se zde v několika málo exemplářích jen na třech místech. Velkou vzácností jsou i nenápadná orchidej bra- dáček srdčitý, růžově kvetoucí rozchodník huňatý a bříza trpasličí. V některých krušnohorských rašeliništích ros- te naše nejznámější maso(hmyzo)žravá bylina rosnatka okrouhlolistá stejně jako hmyzožravá tučnice obecná. Pro nejvýše položená vrchoviště jsou typické neprostupné porosty borovice bažin- né, což je kříženec borovice blatky a kleče. Krušné hory se jen těžko zbavují nálepky poho- ří poškozeného průmyslovými exhalacemi. Právě jejich rašeliniště jsou důkazem, že se zde vyskytují botanicky a zoologicky velmi hodnotné lokality s řadou vzácných rostlin i živočichů. (kola) Do Krušných hor za vrchovišti Řekneme-li rašeliniště, nejspíše se nám vybaví jihočeská krajina kolem Třeboně nebo známá rašeliniště Šumavy. Hojně jsou však zastou- pena i v Krušných horách, pokrývají rozsáhlá území těchto severočeských hor. Od května 2008 jsou zařazena na základě Ramsarské úmluvy o mezinárodní ochraně mokřadů z roku 1971 mezi 12 mezinárodně význam- ných mokřadů na území ČR. V západní části pohoří (Karlovarském kraji) byly jako meziná- rodně významná rašeliniště vybrány lokality Rolava a Boží Dar. (foto repro) Rozchodník huňatý Tučnice obecná Blatnice bahenní Bříza trpasličí Klikva bahenní Kyhanka sivolistá (foto:repro)

14 IRIS Kmotři se představují Nový lev berberský Matýsek se ve svém do- mově – plzeňské zoologické zahradě – ještě ani pořádně nezabydlel a už má exkluzivního kmotra. Stala se jím při své návštěvě nejoblí- benějšího turistického cíle Plzeňského kraje 5. července velká mecenáška umění, třiade- vadesátiletá zakladatelka galerie moderního umění v Sovových mlýnech na pražské Kampě MEDA MLÁDKOVÁ. Hned na začátku překvapila svůj doprovod – exministra spravedlnosti a kandidáta na hejtma- na Plzeňského kraje Jiřího Pospíšila (na snímku) a jednu z předních osobností projektu Plzeň 2015 Marcelu Krejsovou, ale i další přítomné svým vyznáním: „Víte, já mám teď mnohem vět- ší vztah ke zvířatům než k umění. Kdyby mi dal někdo vybrat, jednoznačně bych zvolila zvířata.“ A v zápětí s láskou popisuje svých šest koček, kte- ré chová ve svém domě. „Jedna mi teď, bohužel, umřela, nesla jsem to opravdu těžce,“ prozrazuje se smutkem v hlase dáma. „Neměla jsem děti, nyní mi to ta zvířata svým způsobem nahrazují. Nejraději mám ta hodně mazlivá a hladivá, ale k mým hodně oblíbeným patří třeba i žirafy.“ Sa- mozřejmě že její kroky vedly i ke třem plzeňským žirafákům Bořkovi, Lexovi a Jirkovi. Podívala se i na nosorožce indické a tygry ussurijské. Hlav- ním zvířetem při její první, ale určitě nikoliv po- slední návštěvě plzeňské zoologické a botanic- ké zahrady, byl však zdejší benjamínek – nový chovný samec lva berberského Matýsek. (zr) Ke stáru zvítězila zvířata nad uměním Kmotry večerníčkových medvědů jsou britské metalové legendy Jedna z předních kapel III. ročníku červnového Metalfestu v lochotínském přírodním amfiteá- tru – britská skupina Uriah Heep – a organizační štáb akce se staly kmotry večrníčkových medvě- dů hnědých Elišky a Honzíka. Navázali tak na rok 2011, kdy převzala patronát nad žirafáky Lexem a Bořkem skupina Accept. Z nových kmotrů pro devítileté medvědí sourozence má radost i sám ředitel Zoologické a botanické zahrady města Plzně Ing. Jiří Trávní- ček. „Když jsme zjistili, že metalové legendy vy- stoupí na Lochotíně,“ svěřil se, „oslovili jsme je, zda se nechtějí stát kmotry některého z našich zvířat. Uriah Heep je kultovní záležitost, kapela mého mládí.“ Medvědy si vybrali sami muzikanti. Proč zrov- na je, vysvětlil klávesista Phil Lanzon: „Mám medvídky doma, jsem na ně zvyklý.“ Kolega zpěvák Bernie Shaw však vzápětí upřesnil, že má na mysli plyšáky. Hudebníci dostali i výjimečné právo si huňáče nakrmit. Společně s ošetřovatelem jim nabídli hrsti plné jejich oblíbených dětských piškotů. Na chov zvířat v zoo přispěli metaloví kmotři částkou 100 000 Kč. Metalfest nebyl jedinou letošní akcí konanou v přírodním amfiteátru. Po tradičním květnovém Majálesu zde vystoupili Alexandrovci a naroze- ninový megakoncert tu mělo rádio Blaník. Řada návštěvníků zoo a jejích přátel se v souvislosti s těmito akcemi starostlivě ptá, zda při návalu decibelů netrpí zvířata. Je všechny i ostatní ve- řejnost můžeme uklidnit, že obyvatelé zahrady přežili všechny koncerty ve zdraví a bez sebe- menší újmy. Sousedství s letním amfiteátrem a kinem je dáno od přemístění zoologické za- hrady na Lochotín v roce 1963. Vzhledem k blí- žícímu se roku 2015, kdy bude Plzeň evropským hlavním městem kultury, se dá předpokládat, že frekvence využití amfiteátru bude ještě stoupat. (zr) Filmové noci 2012 Po roční odmlce se do letního kina na Lo- chotíně vrátilo téměř po všechny prázdninové dny promítání. Vzhledem k trendu digitaliza- ce kin možná úplně naposledy. Organizátoři Filmových nocí 2012 uspořádali 8. srpna be- nefiční představení ve prospěch zoologické zahrady. Výtěžek věnovali na chov zebry Chap- mannovy. Součástí speciálního představení byl předfilm, který ukázal plzeňskou zoo jak vypa- dala před 22 lety. Hlavním filmem večera byl Kocour v botách. (mv) Jedna červenostrakatá, druhá černostrakatá – taková je od poloviny srpna dvojice krav ve statkové stáji. Vedle červenostrakatého pleme- ne, nazývaného často také červená straka nebo česká straka, se tu tak představuje i druhé nej- častěji chované plemeno u nás – Holštýnsko- -frižské. Jde o čistokrevnou jalovici odchovanou v zemědělském družstvu v Mladoticích na sever- ním Plzeňsku. „Je ve vysokém stupni březosti, nenastanou-li žádné komplikace, mohou se návštěvníci těšit koncem listopadu na telátko,“ informuje vedoucí ošetřovatel statkových zvířat Pavel Kovář. Ke změně došlo o prázdninách i ve výběhu pro kozy girgentánské – této dnes již vzácné kozy domácí ze Sicí- lie. Legendárního kozlíka Hurvínka, okolo něhož žádný návštěvník neprošel bez povšimnutí, vy- střídal jeho nástupce Hurvínek II. Původní Hurvínek, který byl obyvatelem Lüftner- ky společně se svou družkou Máničkou od roku 2003, totiž uhynul v polovině června pro stáří. Společnost mu dělá koza Stáňa, neboť Mánička už také odešla do zvířecího nebe. Plemeno dostalo jméno podle sicilské provin- cie Agrigento. Zde se chovalo převážně pro pro- dukci mléka, ale také masa. Jedna koza ho nadojí ročně okolo 400 i více litrů. Přesto v 70. letech minulého století nemohlo konkurovat novým plemenům a měnící se způsob zemědělství je odsunul na okraj zájmu. Na počátku 90. let byla koza girgentánská již téměř mrtvým plemenem. Díky svému neobvyklému vzhledu si ale naštěstí našla uplatnění v zoologických zahradách. Na- dace SAVE, evropská zastřešující organizace pro udržení chovu starých chovných plemen a druhů kulturních rostlin se sídlem ve Švýcarsku, se roz- hodla koordinovat chov posledních 200 kusů, které ještě žily u sicilských farmářů. Velkou zásluhu na záchraně kozy gir- gentánské má také Německo. Odsud po- chází i její chov na statku Lüftnerka. (hš) Na statku Lüftnerka Nový kozlík je opět Hurvínek Mějte i Vy v zoo své zvířátko. Stačí si vybrat a zavolat 378 038 303 (325). Foto Martin Vobruba Původní pár: Hurvínek s Máničkou

15 IRIS Minimum pro ochránce a přátele přírody Teplé letní dny a zejména večery přinášejí zvířecím záchranářům každoročně starost o netopýry, kteří zalétnou otevřenými okny do budov. Začátkem předposledního srpnové- ho týdne Karel Makoň z Dobrovolného eko- logického spolku ochrana ptactva zachránil v plzeňském Gymnáziu na Mikulášském ná- městí přes 250 netopýrů hvízdavých. Podle jeho odhadu dalších 20 jich tam ještě zůstalo. Jak záchranář říká, je to rok co rok stále stej- né. „Otevřené ventilačky u dočasně opuštěných bytů, rozsvícená schodiště společných prostor s okny dokořán a noční větrání bez sítí proti hmyzu nebo alespoň zatažených záclon jsou pro netopýry stále se opakující pastí. Počty odchyce- ných jedinců jdou do stovek a tomu odpovídají i způsobené škody a finanční náklady spojené s naším výjezdem. Desítky zásahů hlásí i odchy- tová služba městské policie a několik oznámení registrují také hasiči a centrální dispečink 112.“ Vzniklá situace je dána tím, že netopýři v roz- páleném městě kolem lamp chytají hmyz a od- tud mají do bytů a prostor s otevřenými okny často jen pár metrů. V srpnu se navíc páří, a tak ve městě, kde je vzrostlá zeleň, se jich již několik let shromažďují velké skupiny. Podle K. Mako- ně je tím Plzeň vyhlášená a podobný problém mají například i Ostrava, Brno, České Budějo- vice, německý Bonn či Berlín. Odchyt v bytech vypadá tak, že se musí překontrolovat všechny závěsy, záclony, obrazy a nejrůznější štěrbiny. Občas netopýři zalezou i za zářivky, do lustrů a za dekorační předměty. Někdy je nutné ro- zebrat i obývákové stěny, sádrokartonové příčky, vestavěné skříně či sundat garnyže, světla a lustry. „Usadí-li se v případě dovo- lených netopýři v bytě déle, může si nájem- ník rovnou vymalovat celý byt,“ varuje Karel Makoň a doporučuje: „Není prozřetelnější opatřit okna ochrannými síty? Takové pre- ventivní opatření vyjde mnohem levněji a zvířecím záchranářům ušetří práci.“ Netopýr hvízdavý, o kterého se nejčastěji jed- ná, je jedním z menších druhů netopýrů. Je veli- ce užitečný, živí se obtížným hmyzem. Je vázán na městské parky, nezateplené panelové domy a přirozené přírodní štěrbiny a dutiny. Není nijak nebezpečný, velice dobře se orientuje za světla stejně jako za tmy. Do vlasů se nezamotává, do člověka nenarazí. (km) Do člověka nevrazí, ale byt zničí! Foto Bohumil Mášek Strakapoud velký je černo- -bílo-červený pták, který nebýval dříve tak hojný jako je dnes; přizpůsobil se ži- votu i v městských parcích a zahradách. Je tak nejhoj- nějším evropským datlovi- tým ptákem rozšířeným od Skandinávie až po Středo- moří. Vyhledává stromy s vy- sokým kmenem, s odumře- lými nebo ztrouchnivělými částmi, v nichž může dobře tesat hnízdní dutinu. Hníz- do není ničím vystláno, snůška se pohybuje od čtyř do osmi bílých vajec. Obě pohlaví sedí stejným dílem. Ačkoli se mohou zdát stra- kapoudí hnízda dobře chráněná, jsou zazna- menány případy, kdy byla vypleněna kunou či špačkem obecným, jenž se snaží získat hnízdní dutinu pro sebe. Strava těchto ptáků je velmi pestrá – tvoří ji pavouci, hmyz a jeho larvy i rostlinná potrava. Poklepem zobákem na kmen či větev stromu dokážou určit, zda se ve dřevě nalézá nějaká larva. Jakmile zaměří její polohu, rozšíří si zobákem otvor do její chodbičky a vytáhnou ji lepkavým koncem svého drsného jazyka. Strakapoud sbírá též bobule, ořechy a semena šišek. Když po- třebuje rozbít ořech, zaklíní jej do štěrbiny v kůře nebo v pařezu. Svoji tzv. kovad- linu používá dlouhou dobu. Brzy zjara začínají sameč- kové intenzivně bubnovat do stromů. Jednak tím za- hánějí ostatní samce, jed- nak zvukem lákají samičky. Pokud přikrmujete v zimě ptáky zavěše- nou lojovou kuličkou či syrovým sádlem, můžete počítat i s návštěvou tohoto krás- ného opeřence. Je rozšířen i v Plzni na Lochotíně, určitě ho zahlédnete při návštěvě DinoParku. (jb) Skot pro ochranáře? Některé luční rostliny se v porostu udrží jen při jeho pravidelném spásání, když jim ne- konkurují silnější a expanzivnější druhy. Po- něvadž tyto podmínky často nemají, z naší přírody ubývají a stávají se vzácnými a chráně- nými. Platí to například o hořcích a hořečcích i většině českých orchidejí. Ideální jsou pro spá- sání ovce a kozy, jenže jejich chov se neustále snižuje. Skot pro svoji hmotnost terén, zejmé- na je-li svažitý, devastuje. Řešením se proto jeví skotský náhorní skot, jež je oproti běžným ple- menům menší a tudíž i lehčí. Další jeho velkou výhodou je, že je naprosto nenáročný a otuži- lý, na pastvinách dokáže žít po celý rok. Jeho maso je velmi chutné a nazývané masem pro vegetariány – takže rozšíření tohoto u nás pro- zatím ojedinělého plemene nestojí nic v cestě. Celkem je v ČR chováno jen na 300 krav, své první stádo o 30 kusech má i Šumava. Popá- sá se na jižním svahu Javorníku u Stach. (zh) Zvykl si i v parcích a zahradách Dřevo z monokultur Člověkem založené hospodářské lesy určené k výrobě dřeva a vlákniny a tvořené jedním nebo několika málo druhy, tzv. lesní monokul- tury, se podílejí na celkové světové rozloze lesů sedmi procenty (2,6 milionu km2 ). Neustále však přibývají. V uplynulých pěti letech jich lidé nově vysadili 50 000 km2 ročně, úplně nejvíce v Číně. Přes toto relativně vysoké číslo byly ovšem v celosvětovém měřítku založeny jen na sedmi procentech odlesněné půdy. Čtvrtinu nových monokultur přitom tvoří porosty nepů- vodních druhů dřevin. Velmi kontrastní je porov- nání podílu nepůvodních druhů stromů v mo- nokulturách na americkém kontinentu: V Sever- ní Americe je to pouhých pět procent, naproti tomu v Jižní Americe neuvěřitelných 96 procent! Vedle jehličnanů mírného pásu se jedná hlavně o plantáže rychle rostoucích dřevin v tropech a subtropech – nejčastěji blahovičníku a akácie. Odborníci odhadují, že monokultury poskytují asi 35 procent celkové světové těžby dřeva. (zj) Foto Radek Koňařík Desetiletí působení kyselých dešťů poznamenalo i zdravotní stav lesů. Nejvíce poničily v II. polovině 20. století pohraniční horské hvozdy na severu republiky – především Krušné hory a Jeseníky. Nepříznivé chemické reakce zásadně omezily množství hořčíku v půdě. Ten je základním prv- kem zeleného barviva chlorofylu, jenž je nezbyt- nou podmínkou pro fungování fotosyntézy. Je-li oslabena, rostliny žloutnou, chřadnou a postupně odumírají. Jednou z možností, jak dostat hořčík zpět do půdy, je vápnění vápnitým dolomitem, který jej obsahuje zvýšené množství. Ve větším rozsahu začalo být letecké vápnění, jako prostředek zabraňující okyselování lesních půd, uplatňováno v severní Evropě v 70. a 80. le- tech 20. století. V České republice bylo v letech 1978 až 1991 takto ošetřeno na 80 000 ha lesů, z toho přibližně 62 000 ha v Krušných horách. Po přestávce v posledním desetiletí minulého století se novým impulsem pro vápnění lesních porostů stalo opakovaně a plošně se projevující chřadnutí smrčin v Krušných a Orlických horách na přelomu milénia. V letech 2000 až 2010 bylo po- vápněnovícenež38000hektarů,nejvíce–30000 ha – opět lesní půdy v Krušných horách. Všechny lokality vybrané pro vápnění jsou schvalovány orgány ochrany přírody. Podnik Lesy ČR však chtěl mít jasno i v otázce vlivu na živo- čichy v půdě. Mendelově univerzitě v Brně proto zadal výzkumný projekt na toto téma. Výsledky byly veskrze kladné. Vápnění výrazně zlepšuje podmínky pro výskyt žížal, jakožto významného činitele půdních procesů. Podporuje i existenci mikroorganismů a další užitečné půdní fauny. (nl) Hrozba kyselých dešťů

16 IRIS Expedice za poznáním Vdnešním putováním za exotikou se podí- váme do deštných pralesů Amazonie, do bolivijských pamp, pouští, nížin i hor, jejichž vrcholky kryje celoročně sníh a led, do jesky- ní, kam návštěvník sjíždí po zadnici a ven se dostává skalními štěrbinami. Průvodcem nám bude Zdeněk BŘÍZA, zahrad- ník a chovatel ze Zoologické a botanické zahrady města Plzně. Jeho kolegy ze zahrady byli na po- znávací cestě za biotopy Jižní Ameriky v listopadu loňského roku její ředitel Ing. Jiří Trávníček a cho- vatel Roman Krejčí. Návštěva Bolívie začíná v La Paz – v jednom z jejích dvou hlavních měst. Proč by nemohla mít dvě metropole, když je 14krát větší než naše re- publika?! Půjčujeme si zde auto a hned první den se vydáváme po silnici smrti přes Coroico do Rurre- nabaque. Je to nejnebezpečnější komunikace na světě a nemůže mít výstižnější název. Její nejvyšší bod je ve výšce 4,7 kilometru a klesá do Ama- zonské pánve s nadmořskou výškou kolem 300 metrů. Je vytesaná ve skále, její šířka je na jedno auto. Asfaltový povrch nikdy neviděla. K vyhýbá- ní slouží výklenky ve skalách. Pravidla pro míje- ní jsou poměrně složitá, mění se i podle počasí a podle toho, zda jedete z kopce nebo do kopce. K tomu všemu je třeba připočítat značnou bez- ohlednost zdejších řidičů i jejich neustálé koko- vé opojení. Místní používají koku snad úplně na všechno. V zemi neuvidíte muže, který by neměl na jedné tváři bouli. Neklamné znamení, že žvýká koku. V televizních zprávách jsme viděli i násle- dující kuriózní epizodu: Policie zatýkala skupinu kokainových dealerů, ale „koková boule“ na tváři nechyběla ani mužům zákona. Autobus dokáže projet silnicí smrti i za jeden den. Je to však tak adrenalinový a hororový záži- tek, že se traduje, že i baťůžkáři a největší šetříl- kové volí zpáteční cestu raději letadlem. My ji jeli tři dny. Nejvyšší zařazený převodový stupeň dvě. Stačí se přiblížit blízko k okraji a potkat se s bez- ohledným kamionem a jízda skončí v propasti… Ve správním městě bolívijské Amazonie v Rur- renabangue kontaktujeme Češku, paní Terezu, která vlastní cestovní agenturu a zprostředková- vá výlety do amazonských pralesů i na pampu. Domluvili jsme se na týdenní cestě do pralesa. Vypůjčili jsme si loď a jako průvodce jsme dostali tři Indiány. Velice jim zachutnali naše zásoby jíd- la, takže jsme se museli spokojit s tím, co zbylo. Většinou to byla čočka. My to ale neřešili, nás za- jímala příroda. Cestou po řece Tuichi nás obklopovala v po- době více než panenské. Desítky kilometrů jsme neviděli člověka… Náš cíl – Národní park Madidi – je jedním z nej- zachovalejších a nejúžasnějších nížinných pralesů. Možná, že jsme ale byli jedni z jeho posledních návštěvníků. Geologický průzkum zde objevil vý- znamná ložiska ropy. A ta se cení nade vše, takže zřejmě prales ustoupí její těžbě. Naše poznávání parku byly i několikadenní vý- lety s bágly na zádech ve vedru kolem pětatřiceti stupňů, o vlhkosti vzduchu ani nemluvě. Nikde žádná cesta, se vším jsme si museli poradit sami. A kdyby se někomu něco stalo, radši na to ani ne- myslet, nejbližší město je odsud šedesát, sedm- desát kilometrů. A rizika číhala na každém kroku. Vodu jsme pili z řeky, jiná nebyla. Večeřeli jsme ryby – býložravé piranně nebo sumce. Dost často jsme chytili trnuchu, což je sladkovodní rejnok. Žije zahrabaný v písku. Šlápne-li člověk na jeho jedovatý trn na ocase, obvykle mu způsobí smr- telnou otravu. Naši průvodci proto trny preven- tivně usekávali, ale ryby „milosrdně“ házeli zpět do vody. Možnost přežití po takové amputaci je pochopitelně nulová. V rámci hlavního poslání naší poznávací vý- pravy, což bylo zkoumání biotopů, jsme sledovali stopy tapírů a jaguárů, ale hlavně jsme vyhledáva- li a pozorovali plazy, fotografovali jsme krokodýly a byli fascinováni okolní přírodou. Zajímavé jsou i zdejší druhy ptáků; třeba ar zelenokřídlých jsme napočítali desítky. Z opic zde žijí vřešťani a chá- pani. Pekari páskovaní nám připomínali plzeň- skou zoo. Bohužel nespatřili jsme ani jednu vydru obrovskou. Chvíle odpočinku nám Indiáni vyplňovali po- vídáním, co se z čeho dělá. Čím se zastaví krvá- cení, jak se dá připravit lék na průjem, z kterých rostlin lze vydestilovat líh… Žasli jsme nad jejich znalostmi a vědomosti, aniž bychom ještě tušili, jak drahá nám bude rada kterak se zbavit průjmů. Způsobila nám je zřejmé voda z řeky, ale jak jinak zahnat žízeň, když nic jiného k napití nikde ne- bylo. Indiáni mohli své znalosti předvést v praxi. V otlučeném kýbli smíchali a svařili koku (no sa- mozřejmě) s citronem a nějakými bylinkami. Prů- jem sice nepřestal, ale křeče ustoupily. I to byla velká úleva. Dalším místem našeho pobytu je okolí měs- ta Santa Rosa. Krajinu tvoří typické jihoameric- ké pampy. Rozlehlé travnaté plochy, které jsou v době dešťů několik měsíců pod vodou, využíva- jí farmáři k chovu dobytka. Když přijdou záplavy, jednoduše jej vyženou výš na pahorky. Všude je svěží zelená tráva, nás ale zajímají tzv. galériové lesy podél četných řek. Jsou zoologickým rájem. Na čtyři dny si půjčujeme loď s průvodcem a vy- dáváme se do pobřežního pralesa řeky Yacuma. Pluješ a všude kolem sebe vidíš spoustu zvířat. Jako bys je měl ve výkladní skříni. Především je to svět vodního ptactva, ptačí eldorádo. Zazname- Mezi amazonskou nížinou a čtyřmi a půl kilometry nad mořem Silnice smrti A bude piraňačka

17 IRIS Expedice za poznáním náváme několik druhů volavek, ledňáčků, hoaci- ny, tukany; společnost jim dělá hodně opic malp a kapybary. Když spatříme na jednom místě po- hromadě několik kajmanů, jejich těla leží přes sebe, jsme přesvědčeni, že větší zážitek si odsud už nemůžeme odvézt. Myslíme si to ale jen do chvíle, co spatříme sladkovodní delfíny (Inia bol- viensis)! Večer nachytáme několik piraní a k večeři máme piraňačku. Vracíme se zpět do La Paz. Možná budeme označeni za hazardéry, ale jedeme znovu po sil- nici smrti. Jen bohatší o riziko dalšího nebezpečí: Není prý výjimka, že se kus silnice utrhne a zřítí do údolí. V lepším případě bez aut. Zatímco řidičům nastávají hodiny čekání a nervů než bagry opraví zkázu, místní se radují. Rychle navaří různé pokr- my a na vzniklé situaci se snaží co nejvíce vydělat. V dalších dnech jsme nahlédli i do dalších charakteristických bolívijských biotopů. Antiplano je náhorní planina s vysokohorskou polopouští. Mimo lam je na jakýkoliv život velmi chudá. Doje- deme až do města Cochabamba. V okolí se nachá- zí doslova kaktusářské nebe. Za vesnicí Eldorado navštěvujeme jedno z mála míst v Bolívii, kde se vyskytuje největší bromélie světa – Puya raimondii. Národní park Toro – Toro je rozlohou sice docela malý, ale jeho zvláštností je množství zkamenělin bylin a stromů, zachovaly se zde i stopy po osídlení země dinosaury. Navštívit zdejší želví hřbitov je možné jen na zvláštní povolení, neboť když byl volně přístupný, byl postupně rozkrádán. Minimálně paradoxně a rozpačitě působí, když na jedné straně je oplocené naleziště zkamenělin a na- proti je skládka odpadků. Pro paleontology a geology je zde učiněný ráj, ale uvi- dět profil vrásnění země je úžasným zážitkem i pro laika. Zoologové zase ocení množství kondorů a papoušků. V jednom z řady zdejších kaňonů žije jedinečný druh ar - ara červenouchý, který se ni- kde jinde v jižní Americe nevyskytuje. V národním parku probíhá program na jeho záchranu . Zvláštní kapitolou jsou zdejší krápníkové jes- kyně. Jejich návštěva je jen pro zvlášť dobrodruž- né turisty. Sjíždí se do nich po zadnici, šplhá po lanech, plazí se v nich dlouhé metry po břiše v písku, prosmykává úzkými skalními štěrbinami. Vlhkou tmu podzemí rozráží pouze kužel světla z čelovky umístěné na hlavě. Průvodce nám sice tvrdil, že jeskyněmi projde ročně 1 500 návštěvní- ků, ale jsem přesvědčen, že hodně nadsadil. Rozsáhlý Národní park Carrasco nabízí pralesy i vysokohorské scenérie. Jeho součástí je zá- chranná stanice pro zvířata zabavená pašerákům a handicapované jedince. Snahou personálu je je- jich návrat do přírody, takže není problém se zde potkat se zdánlivě krotkou pumou nebo medvě- dem. Strážci parku ale bedlivě střeží, aby se k nim návštěvníci nepřibližovali. I Bolívie má své památky na Inky. Rozvaliny historického města Incallajta se nacházejí poblíž města Cochambamaba, ale kupodivu nejsou vy- hledávanou turistickou atrakcí. V rozvalinách kdy- si vzkvétajícího města jsme se procházeli úplně sami. Pak už nás čekala jen dlouhá cesta znovu přes Antiplano do La Paz. A to je i poslední velký zážitek z Bolívie. Jižní Ameriko, kéž zůstaneš i napříště alespoň takovou, jakou jsi na počátku 21. století. (r) Foto Zdeněk Bžíza Listy popsané jarem a létem Poslední list Kalendária 2012, který jsme otevře- li v minulém čísle, měl datum 1. května. Jak už je to dávno… Od té doby nás minulo jaro i léto. Hlavním programem prvně jmenovaného roční- ho období jsou v plzeňské zoologické a botanické zahradě Dny japonské kultury. Nebylo tomu jinak ani letos. Návštěvníci sledovali standardní ukázky i několik novinek. Někteří také viděli, jak dopadne samuraj, když ho neposlouchá meč. Hlavní změ- nou oproti předchozím ročníkům bylo to, že snad poprvé v historii Dnů japonské kultury nespadla v sobotu ani v neděli kapka deště! Jaro bylo letos suché. Na loukách to však poznat nebylo. A tak si sekáči při tradičním červnovém Lochotínském sekáči před branami zoologické a botanické zahrady pořádně „mák- li“. „Sekat takto vysokou a hustou trávu,“ nechal se slyšet vítěz klání Václav Červený z Ejpovic, „je úkol pro skutečné machry…“ Léto bylo v zoologické a botanické zahradě uví- táno s náležitou velkorysostí již týden před jeho kalendářním příchodem. Kdo si tu sobotu naplá- noval výlet za zvířátky, mohl se s dětmi ještě projít pohádkovou stezkou o ceny, již do Plzně přivezlo kulturní seskupení Královák ze šumavských Stach, či fandit mladým slečnám ucházejících se o titul Květinová dívka 2012. Také mohl složit malou zkoušku ze znalosti jmen právě kvetoucích květin. A podle počtu rozdaných cen nebyly vědomosti „žáků“ špatné. A to se neurčovaly notoricky známé květy pampelišky, černého bezu nebo lípy… Na prázdniny vyprovodila děti prázdninová naučná stezka s množstvím rad jak se o letním volnu chovat v přírodě. Jiná naučná stezka, opět o sladké a chladivé ceny značky Nestlé, jim v zá- věru dvouměsíčního volna připomenula, že škola ťuká na dveře. Ano, září je přede dveřmi a je třeba se důkladně připravit na dvě stěžejní akce babího léta: oblastní výstavu jiřinek a festival tradičních řemesel. Ale to už je list, který otevřeme v příštím čísle. (jh) Klaun rozdával dětem zmrzlinky Nestlé za úspěšně absolvovanou naučnou stezku a ještě je bavil svými fórky. Foto Nitram Aburbov Národní park Toro-Toro Největší bromélie světa Kalendárium

18 IRIS Zoologické zahrady III. tisíciletí Akva-tera Expozice Akva-tera (AT) vznikla jako pobočka pl- zeňské zoologické zahrady v rámci Parku kultury a oddechu (PKO) již počátkem 60. let 20. stole- tí. Otevřena byla 22. července 1962 a hned ji během jediného dne navštívilo na 1 000 návštěvníků! V srpnu zde bylo otevřeno ka- ždý den od 10 do 18 hod., vstupné činilo pro dospělé jednu korunu, pro děti 50 ha- léřů. První roky do ní přicházelo i na 45 000 návštěvníků. Její vybavení získal PKO zakou- pením inventáře rušeného kroužku akvaristů při Závodním klubu Škoda Plzeň. NejprvechovalaAkva-teravteráriíchaakvá- riích i jedovaté hady – kobry, mamby, chřes- týše, dále krokodýly, velké druhy žab a malé savce; později se změnila spíše na akvarijní expozici. Její fungování bylo jednu dobu ovlivněno i emigrací akvaristy a nedo- statkem fundovaných pracovníků. Po jedné z rekonstrukcí čekala zoo velkou zásilku nových ryb, externí specialista však zrovna emigroval. Zbylí pracovníci museli telefonicky konzultovat o jaké druhy se jedná a jaké mají nároky na chov. V prvních letech provozu zde Zdeněk Veselý (bý- valý vedoucí ZOO Plzeň) pořídil mnoho snímků a publikoval řadu článků v zahraničním i tuzem- ském tisku, zdokumentoval různé druhy želv, hadů, ještěrů, žab a dokonce i sklípkany a štíry. V Akva-tera žily i vačice a tany, dále bodlina- tá myš rodu Acomys, burunduk či pískomilo- vé. Ještě v roce 1970 zde byla chována mamba a v roce 1974 dva druhy hadů rodu Psammophis. Exponáty získávala expozice z Kuby, Egypta, Sovět- ského svazu, ale i USA. V dubnu 1963 má Akva-tera prvního velkého hada – krajtu tygrovitou. V expozici jsou v té době již blavoři, chřestýš zelený, želvy stepní a řecké, štír, rozmnožila se bodlinatka. Prvním plzeňským varanem je v létě 1963 va- ran nilský. V srpnu dorazili z Kuby štíři Centuroides gracilis. Je chována „velká brazilská pralesní su- chozemská želva“ – možná Geochelone denticu- lata. V kolekci živočichů je také bičovka zelená či zmije růžkaté a dva druhy „kufií“, tedy křovinářů, kufie sveřepá a brazilská. V říjnu se poprvé dozví- dáme o novém chameleonovi z Afriky z Guyany, později upřesněného jako Chamaeleo africanus. V prosinci dorazila zásilka plazů z Kuby včetně třech blíže nepopsaných želv. V dubnu 1964 AT vystavuje dokonce i felzumy nebo indické užovky rybářské. Toho roku došlo k zimování ještěrek zelených a objevuje se želva Geochelone elegans z Ceylonu. Dále mohli ná- vštěvníci spatřit axolotly a scinky trnité. Navýšení kolekce varanů na čtyři druhy přináší červenec 1964; to jsou zde i varani bengálští, skvrnití a žlu- tí. Ze Sovětského svazu dorazila zmije levantská a hroznýšci Erix miliaris. V listopadu 1964 se AT loučí se svým maskotem, prvním výrazným oby- vatelem leguánem zeleným. Dostal jméno Táta a patřil k miláčkům zaměstnanců expozice. Počátkem roku 1965 má „akva“ novou krajtu tygrovitou, tentokrát třímetrovou. V zoo se rozvíjí chov terarijních živočichů a řada exponátů se tam má brzy stěhovat. V červenci přibyl nový zelený le- guán a dostal jméno Mauglí. Významnými novin- kami byli skvrnití varani, pojmenovaní Salva a Tor (podle latinského Varanus salvator). Samec Salva odcestoval kvůli svým velkým rozměrům do Dvora Králové a na Palackého třídě zbyla pouze Tórinka. V té době zde žijí také ropuchy Blombergovy, první a jediné v Československu! S rokem 1966 přibývá hned na jeho začátku například pět kruhochvostů obrovských, na pod- zim zase skvrnitý madagaskarský chameleon. V říjnu dorazila zásilka plazů z USA. Obsahuje dva druhy chřestýšů, ropušníky a užovky rodu Tham- nophis. Mezi prosincovými přírůstky je skupina mladých chřestýšů diamantových, želvy třípruhé z Číny a zejména kobra černokrká. Dorazit mají zmije útočné a gabunské. V létě 1967 žije v AT vedle dalších a dal- ších druhů mamba černá (uhynula v roce 1970) a pár hadů Sistrurus miliaris. V srpnu následuje zmínka o pěti psohlavcích od pro- fesora Vogela, které na své výpravě objevil jako zdánlivě vymizelý druh! Novinkou jsou i ropuchy obrovské čili aga (Bufo marinus). V červnu 1972 si Akva-tera připomněla 10. výročí existence. Kromě rybiček v ní stá- le žili například hroznýš královský, krokodýl nilský, varan nilský, zmije růžkaté, ropucha Blombergova, želvy a malí savci. V lednu 1973 do ní zve návštěvníky blavor, zmije , va- ran nilský, želva nádherná – tehdy ne běžná, tři noví kajmani paraguayští. V létě 1977 chová AT 70 druhů ryb, kajmany a želvy. Plazi byli v 80. letech zastoupeni už pouze okrajově solitérně krokodýlem novoguinejským, želvou nádhernou a bahenní i dalšími, ale převa- žovaly rybky. V 80. létech byla Akva-tera dva roky uzavřena a ve staré podobě, rozsahu a umístění se definitiv- ně zavírá počátkem roku 1998. Následující tři roky je pro veřejnost nepřístupná. Bývalá expozice se změnila na zázemí, nové prostory, podstatně větší, se staly poutavou expozicí všech studenokrevných. V rámci objektu vzniklo i záchranné centrum pro zabavené pašované živočichy podléhající CITES (mezinárodní úmluva o obchodování s ohrože- nými druhy živočichů a rostlin) a později i chova- telské zařízení pro vzácné druhy malých varanů a krajty zelené. Odborní pracovníci v čele s MVDr. Vítězslavem Honsou začali vydávat časopis Sklíp- kan. Potétovelkéazásadnírekonstrukci,která„akvě“ přinesla nové prostory a podobu, je od roku 2001 opět důstojnou výkladní skříní zoo v centru města. V posledních letech zde byla sestavena velká ko- lekce studenokrevných obratlovců a bezobratlých živočichů a zdejší pracovníci zaznamenávají řadu chovatelských úspěchů. Mgr. Martin Vobruba Akva-tera na Palackého třídě slaví padesátiny Tváří letošní desáté jubilejní kampaně Evropské asociace zoo a akvárií (EAZA) na záchranu vzácných zvířat se stala téměř mytická saola (Pseudoryx nghe- tinhensis). To proto, že ochra- nářské aktivity jsou tentokráte zaměřeny na záchranu velkých zvířat jihovýchodní Asie. Jedná se o velmi vzácného turovitého sudokopytníka nazývaného též asijským jednorožcem. Jeho do- movem je omezené území na pomezí Vietnamu a Laosu. Je endemickým (nikde jinde žijícím) zvířetem Annamského pohoří. Jako druh byla saola popsána až v roce 1993. Jde tak o jeden ze senzačních zoologických obje- vů minulého století. Jediným srovnatelným novodobým zví- řecím druhovým přírůstkem je okapi (Okapia johnstoni) žijící ve středoafrickém Kongu. Ač se jednalo o objevy na sobě zce- la nezávislé, vždyť okapi vešlo ve známost „již“ koncem 19. století, oba živočichové mají hodně společného: jsou to sa- motářští kopytníci přebývající hluboko v tropických lesích, zvířata velice osobitého vzhledu. Saola má nezvykle mohutný a dlouhý krk, takže vypadá jako antilopa. Mírně zahnuté tmavé rohy rostou oběma pohlavím a dosahují délky 35-50 cm. Zvláštností je jejich dlouhý jazyk. Umí se jím ohánět tak, že se snadno zbaví parazitů po celém těle. Oproti okapi je populace saoly výrazně méně početná a tím také podstatně ohroženější co do rizika vyhubení. Právem se tak řadí k nejohrože- nějším savcům Asie i celého světa. Bude-li dále pokračovat jejich lov a jejich životní prostředí bude narušováno civilizačními vlivy (výstavba silnic a vodních děl), není vzdálená doba, kdy se jedi- nou záchranu pro saoly stane chov v lidské péči v zoo. (zh) Prosím, seznamte se: zoo – jediná budoucnost saoly? Domorodci odchycená saola. (foto repro) Foto Jiří Vlach

19 IRIS Jak získat časopis IrIs Časopis si je možno předplatit formou úhrady poštovného. Poplatek za poslání čtyř čísel činí 60Kč. Částku lze uhradit poštovní poukázkou, kde nezapomeňte uvést účel platby – PŘEDPLATNÉ IRIS, nebo bankovním převodem. V tomto případě je třeba sdělit jméno a adresu objednavatele. Na poštovní poukázce musí být vždy uvedena adresa: ZOO a BZ Pod Vinicemi 9, 301 16 Plzeň. Časopis lze získat též v jeho distribučních místech. V Plzni na adrese vydavatele, v Akva-tera na Palackého tř. 5 a dále na radnici, v městském informačním centru na nám. Republiky, na Krajském úřadu Plzeň- ského kraje, v Národním institutu pro další vzdělávání v Čermákově ul. 18 a ve Studijní a vědecké knihovně PK. V Karlových Varech v Národním institutu pro další vzdělávání v Západní 15 a ve Stanici mladých přírodovědců ve Staré Roli. V Chebu v Domě dětí a mládeže Sova. Časopis lze získat i ve většině střediskových knihoven v Plzeňském a Karlovar- ském kraji. Do základních a mateřských škol v Plzeňském a Karlovarském kraji je IRIS distribuován prostřednictvím obcí s rozšířenou působností. Při slavnostním vyvrcholení výstavy Malujeme lidoopy v plzeňské Galerii Paletka a předává- ní ocenění 12. září byly uděleny celkem čtyři zvláštní ceny. Byly jimi odměněny: Cenou ZOO a BZ města Plzně soubor pra- cí 90. MŠ Plzeň Cenou města Plzně ZUŠ Jagellonská Plzeň Cenou poroty Kniha od mladých pacientů Psychiatrické léčebny Dobřany Cenou Galerie Paletka Lucie Šourková z 90. MŠ Plzeň. Ceny a čestná uznání v jednotlivých kategoriích (MŠ, ZŠ – I. stupeň, ZŠ – II. stupeň, školní družiny, osmiletá gymnázia, ZUŠ) putovaly do: 90. MŠ Plzeň MŠ Plzeň Klatovská 77 22. MŠ Plzeň MŠ Plzeň-Křimice MŠ E. Beneše Plzeň ZŠ a MŠ Mirošov ZŠ Přeštice ZŠ Aš ZŠ Mýto ZŠ Hrádek ŠD Chotíkov ŠD Žinkovy dětem ze zimního tábora ZOO a BZ Gymnázia J. Š. Baara Domažlice výtvarné dílny při Galerii Paletka Plzeň, ZUŠ Plzeň, Jagellonská Všem mladým oceněným tvůrcům blahopřejeme! Kompletní výsledkovou listinu soutěže Malujeme lidoopy včetně jmen oce- něných dětí naleznete na webových stránkách ZOO a BZ a Sdružení IRIS (r) Čtvrtletník IRIS – ročník X • Vydavatel: Zoologická a botanická zahrada města Plzně ve spolupráci se Sdružením IRIS • Vedoucí redaktor: Ing. František Hykeš • DTP: NAVA DTP, spol. s r. o., Plzeň • Tisk: NAVATISK, s. r. o., Plzeň • Náklad: 25 000 výtisků • NEPRODEJNÉ • Fotografie bez jména autora jsou z produkce fotografa ZOO a BZ Jaroslava Vogeltanze • Vyšlo v září 2012. MK ČR E 14293 Souteˇž Malujeme lidoopy Miliony let s dinosaury Pokračujeme ve vědomostní soutěži nazvané PUTOVÁNÍ ČASEM, PUTOVÁNÍ PŘÍRODOU. Věříme, že bude stejně úspěšná jako byla obě předchozí kola. Na konci vývojového období Země, jež se odborně nazývá perm, tedy před 245 miliony let, postihlo naši planetu další hromadné vymírání živo- čichů. Zmizelo asi 95 procent dosavadních druhů. Příčina této dramatické události je nejasná, ale z hlediska vývoje přírody měla zásadní význam. Všude bylo najednou spousta místa a to, co přežilo, mělo rázem nebývalé možnosti ke svému rozvoji. S tímto evolučním zlomem souvisí i vznik dinosaurů. Ti se objevili před 230 miliony lety a na 165 milionů let se stali převládajícími živočichy na souši. Nebyla to však jen éra dinosaurů. Ve stejné době jako oni se vyvinuli i ptakoještěři. Předpokládá se, že obě skupiny měly stejného předka a obě byly teplokrevné. Ptakoještěři byli prvními obratlovci, kteří ovládli vzduch. Po hmyzu byli druzí, jež toto dokázali. Primitivní ptakoještěři měli zuby a dlouhé ocasy, o něž postupně přišli. Období jury před 208 až 144 miliony let představovalo vrcholné období dinosaurů. Po Zemi se toulali skuteční obři jako Argentinosaurus. Během věku dinosaurů se vyvíjely i nové skupiny rostlin. Asi před 200 miliony let se objevily první krytosemenné rostliny. První kvetoucí rostliny příroda „představila“ asi o 80 milionů let později. Zprvu byly ve stínu dlou- ho zabydlených kapraradin, cykasů a jehličnanů, ale už před 65 miliony let v době křídy byly po jehličnanech druhou nejběžnější částí rostlinné říše. Co do počtu druhů byly dokonce nejpočetnější. Éra dinosaurů skončila stejně jako začala: hromadným vymíráním. Za jeho pravděpodobnou příčinu vědci udávají srážku s asteroidem či kome- tou, která ještě umocnila už tak intenzivní sopečnou činnost. Doba diniosaurů v současné době ožívá po celém světě ve stovkách dinoparků. U nás vám tuto výpravu do pravěku nabízí Liberec, Plzeň, Vy- škov… Nás zajímá, zda víte, ve kterém našem městě vznikl dinopark jako první. Odpovědi zasílejte na adresu: hykes@plzen.eu nebo na ZOO a BZ města Plzně, Pod Vinicemi 9, 301 16 Plzeň. Přejeme vám, aby soutěž nejen obohatila vaše vědomosti, ale při- nesla vám i nějakou odměnu. Tou budou tentokráte zajímavé knihy a upomínkové předměty a dostanou je vždy tři vylosovaní autoři správných odpovědí. Správná odpověď a výherci soutěže z 1. čísla IRISu: Kyslík Lenka Pecharová, Praha Leoš Vyskočil, Plzeň Pavel Pokorný, Plzeň ZOOTRHY PLZEŇ V ROCE 2012 v Kulturním domě Peklo v Pobřežní ulici se konají: 6. 10., 24. 11., 15. 12. Prodej, nákup a výměna terarijních živočichů, exotických rostlin, krmiv, chovatelských potřeb a literatury. Jejich přejímka od 8 do 9 hod. Cena stolu 100Kč. Rezervace: 777 578 676. Návštěvnický servis ZOOLOGICKÁ A BOTANICKÁ ZAHRADA MĚSTA PLZNĚ otevřena denně duben – říjen od 8 do 19 hod. (pokladny do 18 hod.) listopad – březen od 9 do 17 hod. Vstupné: dospělí 120Kč, zlevněné 90Kč. Mimo sezónu 90 a 60 Kč. Psi do ZOO a BZ přístup nemají! AKVA-TERA Palackého tř. č. 5 Denně od 10 do 19 hod., vstupné: dospělí 40Kč, zlevněné 20Kč. Poslední vstup v 18,30 hod. Pro opakované návštěvy ZOO a BZ i AKVA-TERA využijte výhodných permanentek! Zoologická a botanická zahrada města Plzně Pod Vinicemi 9, 301 16 Plzeň tel.: 378 038 325, fax: 378 038 302 http://www.zooplzen.cz e–mail: zoo@plzen.eu Aktuální kulturní akce také na: www.iris.snadno.eu facebook: Zoo Plzeň Foto Martin Vobruba

MY SE VLKA NEBOJÍME Život vlka ve volné přírodě přispívá k její rovnováze. RWE Energie, člen skupiny RWE, kmotr chovu vlka evropského www.rwe.cz ZAŽIJTE BÁJEČNÝ ČAS ADVENTU! MĚSTO CELOROČNÍCH VÁNOC ZIMNÍ PASOV ROTHENBURG A HORKÉ TERMÁLY 01. 12. od 1. 390,- Kč 01. 12. od 1. 390,- Kč Prohlídka historického centra Procházka historickým centrem, se 7 branami a padacím mostem, katedrála sv. Štěpána, vánoční trhy, velkolepý vánoční trh, Muzeum Vánoc, plavba po Dunaji s občerstvením, 6 obchodních domů s vánočním zbožím největší termální lázně Bad Füssing PARNÍ JÍZDA S MIKULÁŠEM ADVENTNÍ SALZBURG 01. 12. od 590,- Kč 01. 12. 1. 590,- Kč Parní historická lokomotiva Prohlídka Oberndorfu, kde se s Mikulášem a jeho družinou, zrodila slavná píseň „Tichá noc“, prohlídka největší modelové železnice, lanovkou na pevnost Salzburg, Muzeum čokolády, vánoční Praha krásné trhy, bohatá výzdoba města,.. NEJKRÁSNĚJŠÍ ADVENT KRÁLOVSKÝ ADVENT VE FRANCII V KRAKOWĚ 1x hotel + snídaně 1x hotel + snídaně 08. 12. - 09. 12. od 2. 990,- Kč 15. 12. - 16. 12. od 3. 290,- Kč Nejúžasněji nasvícená vánoční města, Honosné sídlo Wawel, Rynek Glowny, degustace a nákup kvalitních vín, židovská čtvrť Kaziměř, Štrasburk: plavba lodí Malou Francií, vyhlášené adventní trhy, speciality, slavné a překrásné vánoční trhy, ... poutní místo Czenstochowa zajímavé poznávací zájezdy * termály a lázně * výlety a zájezdy pro děti pobyty u moře * letecké zájezdy do celého světa dárkové poukazy a šeky * zimní zájezdy * atd. www.bustour-foltynova.cz Zavolejte nám, rádi Vás uslyšíme: centrála CK: 379 423 423, 602 876 877 Plzeň – Klatovy – Horšovský Týn