Časopis IRIS 12/4

4/12 Hlavní sponzor ročníku 2012 ČTVRTLETNÍKOZOOLOGICKÉABOTANICKÉZAHRADĚMĚSTAPLZNĚ,PŘÍRODĚAEKOLOGII ZOOLOGICKÁABOTANICKÁZAHRADAMĚSTAPLZNĚ... NEJNAVŠTĚVOVANĚJŠÍ TURISTICKÝ CÍL V PLZEŇSKÉM KRAJI OD ROKU 2003 Vydává: NÁRODNÍ INSTITUT PRO DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ Král je mrtev, ať žije král Endemit z hadců Krysa není potkan! Do zoo levněji! ROČNÍK 10 / ČÍSLO 4 • PODZIM / ZIMA 2012 • NEPRODEJNÉ

2 IRIS Kaleidoskop Velký autobus se slovenskou poznávací značkou na osiřelém podzimním parkovi- šti před zoologickou a botanickou zahradou a z něho vystupující početná skupina stu- dentů nemohly ujít pozornosti. „Přijeli jsme k vám z VBN gymnázia v Prievidzi,“ identi- fikovali svůj původ středoškolští profeso- ři RNDr. Milan Barta a PaedDr. Juraj Tasch. „A nebudeme ve vaší zoo poprvé. Začát- kem každého nového školního roku jedeme se studenty 3. a 4. ročníků na geografickou exkurzi do Čech. První den patří vždy Praze, pravidelným cílem je i plzeňská zoologická a botanická zahrada. Letos jsme zde po šes- té, možná už po sedmé. Letošním posledním cílem jsou Karlovy Vary. V příštích letech by- chom určitě rádi navštívili také Šumavu.“ Zoologickou zahradou obyvatel Prievidze je Zoo Bojnice. Se svými 44 hektary je největší na Slovensku. Učitelé však dávají přesto lepší známku zoo v Plzni. „Máte tu přehledně uspo- řádané biotopy a zvířata jsou v přirozených výbězích a dají se hezky pozorovat. Například irbis se dá sledovat z několika míst, u nás je zavřený v ubikaci,“ zdůvodňují své preference Plzni pedagogové. Jak prozrazují, obdobné exkurze pořádají pro předmaturitní ročníky třikrát do roka. Na nezájem studentů si určitě nemohou stěžovat. Dobře vědí, že každé další poznání rozšiřuje jejich obzory a je velmi dobře zužitkovatelnou devizou při různých odborných olympiádách a hlavně při přijímacích zkouškách na vyso- ké školy. Také je gymnázium VBN v Prievidzi pět let po sobě nejúspěšnější střední školou v Trenčianském kraji co do výsledků v odbor- ných olympiádách a přípravě na vysokoškolské studium. (fh) Místo do zoo v Bojnici jezdí na exkurzi do Plzně FOTO NA TITULNÍ STRANĚ: Holub růžový. Foto Ing. Tomáš Peš Autorem všech fotografií bez uvedení jména je Jaroslav Vogeltanz. Náměstkyně miluje šelmy „V zoologické zahradě jsem kmotra varana a želvy a já přitom miluji šelmy.“ Posteskla si v žertu při konverzaci s pracovníky Zoologické a botanické zahrady města Plzně při rautu primátora města Plzně u příležitosti Fóra pro kreativní Plzeň 2012 první náměstkyně primátora Eva Herinková. V polovině listopadu se jí splnilo přání a v doprovodu ředitele zahrady Ing. J. Trávníčka a ošetřovate- lů se seznámila s životem lvů, med- vědů, tygrů a gepardů v péči člověka. Největší dojem na ni udělali gepardí bráškové. Poněvadž její dcera studuje arabistiku, slíbila jim nachystat v no- vém roce křest v arabském stylu. (fh) Hlavní cenu jubilejního desátého ročníku Prázdninové štafety – soutěžního putová- ní po turistických zajímavostech Plzeňského kraje – převzal na zářijovém mezinárodním veletrhu cestovního ruchu – ITEP devítiletý Jan Souček z Plzně. Jako v předešlých letech ji vě- novala cestovní kancelář Bustour Foltýnová a je jí tradičně rodinný zájezd do francouzské- ho Disneylandu. Nejvíce turistických cílů (21) tentokráte navštívili a na Plzeňsko z letadla Le- tecké školy Tomáše Vrbského Air Tom se podí- vají sourozenci Lukáš a Eliška Buškovi z Horní Lukavice. Předáno bylo, obdobně jako ve všech předchozích ročnících Štafety, i deset triček s jejím logem a jménem výherce. Zvláštní cenu pro nejmladší účastníky letos obdrželo pět dětí, všechny do jednoho roku věku. Pořadateli Prázdninové štafety jsou společně Plzeňský kraj a Zoologická a botanická zahra- da města Plzně. Ta měla na letošním veletrhu ITEP poprvé i vlastní expozici: informační stánek a malé terárium s želvou ostruhatou a krajtou královskou. (eš) Skutečnost, že letošní ročník časopisu IRIS je jubilejní desátý a jeho vydávání začalo v září 2003, se promítla i do letošního pravi- delného setkání jeho distributorů z městských úřadů, knihoven a dalších institucí v Plzeň- ském a Karlovarském kraji. To se koná ve dvou termínech již několik let vždy v červnu v Zoolo- gické a botanické zahradě města Plzně. Letos se uskutečnilo až v prvním podzimním měsíci, neboť hlavním bodem jeho programu byla ná- vštěva nové expozice Svět v podzemí. Na závěr úvodního setkání v Environmentálním centru Lüftnerka, při němž se všichni přítomní dozvě- děli o novinkách v zahradě a o jejích plánech v nejbližších měsících, dostali všichni možnost zvolit nejzajímavější titulní stranu časopisu Iris od jeho vzniku až po současnost. Naprosto přesvědčivě vyhrálo první číslo letošního roč- níku s portrétem malého levharta. Byly to prá- vě šelmy, které dostaly nejvíce hlasů. Naopak nejméně jich získali ptáci. Zcela bez sympatií skončily žáby. A takto hodnotila samotné setkání zástup- kyně ředitelky Městské knihovny B. Němcové v Domažlicích Mgr. Hana Mlnaříková: „Ráda bych za své kolegyně z domažlické knihov- ny poděkovala za včerejší velmi zajímavé se- tkání se všemi zaměstnanci zoo, se kterými přišly do kontaktu. Velice je zaujala návštěva nových podzemních prostor i prohlídka za- hrady a možnost podat nějaký ten mls nebo větev vašim chovancům. Vrátily se plné dojmů a nadšení. Děkujeme a přejeme spousty takhle nadšených návštěvníků.“ V polovině října se pak uskutečnil v Domě knihy NAVA na plzeňském náměstí Republiky slavnostní křest 3. čísla jubilejního ročníku. Zúčastnili se ho tvůrci čtvrtletníku IRIS od re- dakce přes DTP studio až po tiskárnu, předsta- vitel dosavadního hlavního sponzora American Chance Casinos Ing. Tomáš Kment, novináři a veřejnost. Ústřední myšlenkou všech vystou- pení byla naděje, že časopis nepřestane vychá- zet ani ve složitých ekonomických podmínkách. Zvláště milými hosty setkání byli nejpilnější pravidelní spolupracovníci redakce za uplynu- lé období – shodou okolností tři ženy: ošet- řovatelka primátů Alena Faflíková, botanička Mgr. Václava Pešková a zooložka Ing. Lenka Václavová. (hy) Jubilejní ocenění Vyhrálo mládě levharta a další šelmy CITÁT TOHOTO ČÍSLA: Koho neuzdraví léky, toho uzdraví příroda. Hippokrates. Foto Eva Hajšmanová Foto IRIS M. Volf (více na www.iris.snadno.eu) Foto IRIS Miroslav Volf

3 IRIS Druhý ročník shromažďování vysloužilých mobilů pro recyklaci společně pořádaný Zoologickou a botanickou zahradou města Plzně a science-centrem Techmánia hlásí k 28. říjnu 618 mobilních telefonů. Právě v tento den se totiž uskutečnilo před Tro- pickým pavilonem letošní symbolické finále. Mezi těmi, co přinesli vy- řazený mobilní telefon zrov- na sem a vyplnili správně gorilí kviz, byl i vylosovaný vítěz roku 2012. Je jím dese- tiletý Martin Hrdonka z Čer- notína v okrese Plzeň-jih, který dorazil spolu s tatín- kem Miroslavem. Martin na- vštěvuje Techmánii a do zoo chodí často a rád, líbí se mu v ní úplně všechno. Od obou institucí obdržel množství dárků. Do zoologické a botanic- ké zahrady, kde platilo ve státní svátek 28. října obdobně jako v dal- ších zařízeních zřizovaných Městem Plzní symbolické vstupné 28 Kč, přišlo toho dne na 4 200 návštěvníků; do expozice Akva-tera dalších 450. (mv) Návštěvníci zoologické a botanické za- hrady se dočkali nového tištěného prů- vodce, třetího od počátku nového století. Od předchozích dvou se odlišuje nejen čtvercovým formátem, ale i daleko větším akcentem na botanické expozice. Rozměr brožury ji sice nedovoluje za- sunout do kapsy a průběžně se podle ní orientovat při procházení zahradou, ale tím spíše bude mít návštěvník potřebu si ji znovu otevřít doma a v klidu se začíst do stovek informací, které obsahuje. Předchozí průvodce byly zaměřeny pře- devším na zoologické expozice. Tento je tak prvním, který seznamuje návštěvníka se zoologickou a botanickou zahradou v jednom vzájemně propojeném celku tak, jak se mu představuje i v reálu od konce devadesátých let minulého století. Milov- níci zvířat budou možná překvapeni, třeba i zklamáni, že mnohým významným druhům (nosorožci, žirafy, lvi, tygři) je v průvodci věnováno méně textu než leckteré botanic- ké ukázce čítající jen několik taxonů rostlin. Takový pocit mít mohou, ale zároveň musí uznat, že tato zvířata se prezentují sama, u jejich výběhů jsou obsáhlé informace. Naproti tomu i ty nejzajímavější rostlinné expozice přejde většina návštěvníků bez povšimnutí. Přitom třeba míjí ukázku pří- rody Kavkazu, jejíž alpínské louky zabarvily květy rostlin do modra, nebo himalájská prameniště, v nichž roste řada druhů prvo- senek… Takže opravdu jediné, co může návštěvník v novém průvodci postrádat, je rejstřík jmen. Nový průvodce Zoologickou a botanic- kou zahradou města Plzně je k dostání na pokladnách a v Akva-tera na Palackého třídě 9. (rd) Třetí průvodce od počátku století S novým školním rokem se v řadě škol na Plzeňsku opět rozjíždí sběr hliníkových oba- lů z potravin (víček z jogurtů, fólií z čokolád a tavených sýrů, krabiček od paštik, nápojo- vých plechovek) organizovaného každoročně na počest Dne Země čtvrtletníkem IRIS. Žáci z Dolní Bělé, kteří se tradičně umisťují v množství nasbíraného hliníku na II. místě za ZŠ a MŠ Město Touškov, rovněž na severním Plzeňsku, zahájili i letos nový ročník sběru hliníku návštěvou zoo. Nejvíce času strávili v expozici Svět v podzemí. Počátkem prosince odvezli organizátoři z Dolní Bělé první kontejner hliníku ve pro- spěch letošní sběrové soutěže. (eš) Kaleidoskop Procházel jsem se oborou Horšov. Říjen byl na samém svém začátku. Včerejšek, předvče- rejšek byl ještě ve znamení babího léta. Zbylo z něj teplo, ale bez slunce. Nad Českým lesem visela těžká mračna plná vody. Brzy dorazí i sem a potáhnou dál do vnitrozemí. Hnal je silný nárazový vítr. Spadlo už pár prvních deš- ťových kapek. Hlavně však vítr rval a v plných náručích shazoval na zem letošní neskutečnou úrodu žaludů. Jít pod letitými vysokými duby plných suchých větví bylo o strach. Jenže na volných prostranstvích vichr až podrážel nohy. S takovou vervou letěl vpřed. Napadlo mne: To je vítr, co odnáší definitivně léto! Josef Hart Sbíráme hliník: V prosinci již první kontejner Vítr, co odnáší léto Šedesátka rozzářených tváří Knihovna města Plzně – pobočka Vinice má již tradičně velmi dobrou spolupráci s plzeňskou zoologickou a botanickou za- hradou. A proto žádný div, že spolu doká- zaly rozzářit v říjnovém Týdnu knihoven na 60 dětských tvářiček, především z 81. MŠ a 7. ZŠ a MŠ, ale i dalších. Pracovnice Environmentálního centra Lüftnerka si pro děti připravily různé sou- těže, skládačky, sportovní hry atd. Velmi poutavě vyprávěly o historii různých arte- faktů nasbíraných přímo ve výbězích zvířat, děti bavilo hádání zvířecích stop, samy si je také mohly natisknout na papír a odnést. A nebyly by to děti, kdyby je nezaujalo sportovní klání s meči a chytáním kroužků a hra s barevnými míčky. Už teď se těšíme na další společné akce. Příznivce knih tímto srdečně zveme k ná- vštěvě knihovny v Hodonínské 55! A. Masnicová, knihovna Vinice Finále mobilů pro gorily

4 IRIS Kaleidoskop S tímhle čtvrtým ročním obdobím v pořadí nejsem žádný velký ka- marád. Nebývalo to tak, ale jak stárnu, čím dál více se od sebe vzda- lujeme. Je to samozřejmě, žel, vztah jednostranný. Zatímco já bych si vystačil se třemi ročními obdobími, zima je vytrvale tím čtvrtým. I když pravda, v několika posledních letech se k nám, co ji, jak se dnes říká, nemusíme, zachovala milosrdně: Tu se tvářila jako podzim, tu dokon- ce připomínala jaro nebo alespoň předjaří. V minulosti můj vztah k zimě tak odmítavý nebýval. Mám z tohoto ročního období i několik celoživotních zážitků: Jednání v Písku skon- čilo mnohem dříve, než se dalo předpokládat, do odjezdu autobusu dlouho, a tak jsem se vydal do Píseckých hor. Žádná túra, začínají hned za městem. Nikdy jsem v nich nebyl, ale kdo by je neznal jako neodmyslitelnou kulisu kultovních filmů o famílii Homolkových. Něko- lik dnů předtím se dostaly Čechy na rozhraní frontálních vln a vítr sviš- těl rychlostí, že mohl závodit s auťáky. Ze stromů Píseckých hor scházel tisíce větviček jmelí. Písecko je místo, kde se mu daří, roste zde i na listnáčích. Nasbíral jsem si kytičku, bylo několik dnů před Vánocemi a Novým rokem a jmelí nosí štěstí. A na tradice, na ty já věřím. I druhá vzpomínka se váže k Vánocům. To se ještě psaly s malým v a od Ježíška jsem dostal bytelné turistické boty, pohorky se jmenova- ly. Zima ten rok byla pořádná, všude plno sněhu. Když někam ven, tak na lyžích, kdepak pěšmo. Usmyslel jsem si, že je půjdu rozšlápnout, až sníh trochu sejde, do Slepičích hor. Tak jsem se na ten výlet těšil, až se mi dostal do snů. A dokonce opakovaně. Zdálo se mi, jak jsem neodo- lal, jednoho odpoledne nasedl na poslední autobus z Českých Budě- jovic, v Soběnově jsem přespal v pokoji pro personál místní restaurace a ráno se dal na výšlap na Kohout. Byl to živý sen a nezapomněl jsem ho dodnes. Jako mýtus mi doprovázel, až jsem se na Kohout – pohoří, ani jeho nejvyšší vrchol, nejsou snová, ale skutečně existující – vydal v reálu. Samozřejmě v létě… Třetí vzpomínka není nijak starého data. Váže se k úspěšné a zo- pakované výstavě plzeňské zoologické a botanické zahrady nazvané I zima je zelená. Ona není skutečně jen bílá nebo ponuře šedivá. Té zelené v ní není opravdu málo: lesy, ozimy na polích, stálezelené rost- liny. A je to právě ona, která mi pomáhá přetrpět zimu a umocňuje touhu po jaru. Čtvero ročních období Josefa Harta ZIMA Mladá samička velmi vzácného levharta čínského Baobao (v překladu z čínštiny poklad nebo dítě) opustila 12. listopadu plzeňskou zoo. Ve 465 dnech svého života se jí stala novým domovem jedna z pařížských zoologických zahrad Ménagerie du Jardin des Plantes. Na cestě za partne- rem ji doprovázel také její ošetřovatel TOMÁŠ KOŠATKA. Jak se vám s levharticí loučilo? Bylo to přece jen – jak se říká – vymodlené mládě. Zahrada několik let usilovala o odchov těchto šelem, ve volné přírodě žijících v desítkách, snad stovkách exem- plářích, ale dlouho marně. Popravdě řečeno, zrovna mezi námi dvěma nějaké zvláštní pouto ne- vzniklo. Z chovatelského hlediska je dobře, že už došlo k oddělení, neboť se začala ozývat přirozenost a mateřský vztah se proměňoval v žárlivost. V přírodě začínají žít mláďata vlastní život tak kolem půldruhého roku věku, v umělých chovech dochází k dospívání zřejmě ještě o něco dřív. Konkurenční vztah namísto mateřské lásky se projevoval zejména při krmení, kdy mladá samice hnána kořistnickým pudem byla rychlejší a masa se zmocnila první. Jak přijala nový domov? Z prvních reakcí lze těžko usuzovat. Zvíře je zákonitě vystresované z od- chytu, transportu, z jiného prostředí. Vzpomínám si na její matku Nuriko, jak držela v karanténě v chomutovském Zooparku po příjezdu z Polska čtrnáct dnů hladovku. Ošetřovatelé ji podstrojovali vybranou potravu, ale ona byla tvrdohlavě o hladu. Po několika dnech měli vážný strach o její zdravotní stav. Pokud jde o nové prostředí Baobao, stranou všechen plzeňský patrioti- smus, ale naše podmínky hodnotím jako lepší. V Paříži bude žít v expozici podobné, v jaké jsou v Plzni chováni lvi berberští. Ubikace je prosklená a přístupná návštěvníkům, na ni navazuje výběh, vizuálně menší než měla u nás. Bude si muset zvyknout, že je ve výkladní skříni a celkově bude mít menší šanci skrýt se zrakům lidí, než měla v Plzni. Výborné by bylo, kdyby zvířata při přechodu z jedné zoo do druhé nacházela alespoň přibližné životní podmínky, jaké měla dosud. Ale to je jen takové idealistické přání ošetřovatele. Samozřejmě každá zahrada má jiné možnosti, jiné tradice. Jejího partnera jste viděli? Určitě. Jmenuje se Tao Tao a je o půl roku starší než jeho nová družka. Snad si padnou do oka a svými potomky pomohou k zachování levhartů čínských. V přírodě žijí jen na malém území Sčchuanu v pohoří Wuo Long (Černý drak) v předhůří Himaláje a jsou na hranici vyhynutí. Jejich další osud je velmi nejistý, neboť Čína bojuje s nedostatkem dřeva a lesy v této oblasti se kácejí ve velkém. A zážitky z vlastní zoo? Ty nejlepší. Jde o malou, ale krásnou zahradu. Byla postavena na konci 19. století a v tomto architektonickém stylu je zachována prakticky do dnešních dnů. Původně byla součástí královského přírodovědného ústavu, tato vědecká instituce je jejím sousedem dosud. Jeho býva- lá humánní pitevna nyní patří k zoo a my v ní popíjeli se zoo- ložkou šelem kávu. Navzdory původnímu poslání stavby jsme se zde díky srdečnosti hostitelky cítili velice dobře. Vstřícní a přátelští byli i všichni další zaměstnanci zoo, s nimiž jsme se setkali. V dalších na- vštívených francouzských zoo- logických zahradách té srdeč- nosti už zdaleka tolik nebylo. Z cesty jsem si přivezl i je- den důležitý osobní poznatek. Definoval bych ho jako radost z volného pohybu. U nás si můžete jít se psem na pro- cházku prakticky kam chcete, nikdo vás nevyhání z lesa, můžete se procházet mezi poli a loukami. V zemích s tradič- ním soukromým vlastnictvím k půdě té volnost tolik není. (r) Přeji jim hodně potomkůNarozeninová mlsačka Největší obyvatel plzeň- ské zoo – samec noso- rožce indického Baabuu – měl 4. listopadu osmé narozeniny. Mlsačku z ovoce a zeleniny mu připravili ošetřovatelé v úterý 6.11. Nejdříve si tradičně pochutnal na melounech. Baabuu má hmot- nost 2 200 kg. V Plz- ni žije od loňského září, takže narozeniny zde slavil podruhé. Jeho životní dráha za- čala v rodné Basileji a pokračovala přes zoo v Edinburghu a Cheste- ru. V současnosti je ve 24 evropských zoo je- denašedesát indických nosorožců. V letošním roce se jim podařilo odchovat tři mláďata. Novým chovatelem nosorož- ců indických je také polská Zoo Wroclaw, kam zamířil z Berlína příbuzný plzeňské Manjuly sameček Tarun. (mv) Vyznání

5 IRIS Galerie Vkolekci zvířat plzeňské zoo jsou k vidění také dva z několika druhů divokých asijských oslů – kulan a kiang. První z nich žije v sousedství velbloudů a v létě se rozmnožil, druhý je k vidění ve společném výběhu se zubry. Až na řídké výjimky jsou divocí osli, jejichž domovem jsou Afrika a Asie, silně ohrožení vyhynutím nebo téměř vyhynulí. Původně žili rozptýleni na obrovských územích a následkem toho je jejich systematika velice kom- plikovaná. Zoologové se zatím neshodli, zda ta či ona forma divokého osla je pouze rasa nebo samostatný druh. Ještě složitější situace je u asijských oslů. Ti jsou některými znaky bližší koním než svým africkým příbuzným, a proto se v odborné literatuře označují jako poloosli. Velmi často se užívá i názvu kulan pro všechny asijské osly, ačkoli přísluší jen rase Equus hemi- onus kulan. Hojně se vedou spory také o to, zda je kiang samostatný druh či nikoli. Příčinou všech těchto dohadů a nesrovnalostí je velká proměnli- vost tělesných znaků i zbarvení divokých oslů. Divocí osli patří určitě mezi nejpodivuhodnější zvířata naší planety. Do- kázali se přizpůsobit nejkrutějším podmínkám, jaké s sebou přináší život ve stepi, polopoušti, poušti i ve vysokohorských oblastech. „Je hloupý jako osel,“ zní známé české pořekadlo. Osli jsou však na rozdíl od všeobecně přijímaného názoru velmi inteligentní stvoření. Známé jsou jejich adaptace na horko a schopnost vyžít na chudé suché pastvě. Například osel africký dokáže vydržet, podobně jako velbloud, i několik dní bez vody a vzniklý deficit je pak schopen dohnat vypitím naráz velkého množství tekutiny, což je pro značnou část zvířat nebezpečné. Stejně jako většina jiných pouštních savců má také důmyslný systém chlazení, tzv. protiproudý výměník. Vyde- chovaným vzduchem v dýchacích cestách ochlazuje cévy přivádějící krev do mozku. To mu doslova umožňuje „zachovat si chladnou hlavu“. Podobnou funkci mají i dlouhé oslí uši. Velké množství drobných kapilár totiž vyzařuje přebytečné teplo do okolí. Izolaci proti teplotním výkyvům pak poskytuje hustá srst, která na rozdíl od koní nelíná postupně, ale po částech. Pro člověka měli divocí osli značný význam jako lovná zvěř i jako před- kové domácích oslů. Ti však mají výlučně původ v oslu africkém, nikoliv asijském, který nikdy nebyl domestikován. Je to pravděpodobně z toho důvodu, že osel asijský je velmi plaché, nervózní a temperamentní zvíře, za- tímco africké osly nerozhází skoro nic. Asijský osel je také spíše potravním specialistou, což je při domestikaci vždy na překážku. Populace afrického divokého osla čítá ve volné přírodě pouhopouhých 200 dospělých jedinců. Obývá Eritreu, Etiopii a Somálsko. Od asijského osla je snadno rozlišitelný: je vyšší s mnohem delšíma ušima, rovnoměrně pískově zbarvený a má pruhované „podkolenky“. Obdobně jako zebry má i každý osel svůj osobní vzor „podkolenek“. Možná proto je některými autory považován za blízké- ho příbuzného zeber. Do výzkumu afrických divokých oslů je zapojena Zoo Liberec, kde také žije nejpočetnější stádo oslů somálských v ČR. Lidé divokým oslům však, jak se často stává, odplatili za dobré zlým. Jsou na prahu vyhubení, jejich stavy decimují lovci i pytláci. V ještě větší míře přispívá ke snižování jejich počtu vytlačování populace do stále více nehostinných oblastí. Pastevci se stády okupují napajedla a ani tak skrom- ní tvorové, jakými divocí osli jsou, nemohou trvale vydržet bez vody. Jen na nemnoha místech se jim podařilo zajistit účinnou ochranu. Kulan je jedním ze čtyř dnes existujících poddruhů osla asijského. Žije ve stepi a polostepi Turkménie. Jeden poddruh osla asijského ašdary, ne- boli osel syrský, byl úplně vyhuben v roce 1927. Všechny ostatní poddru- hy džigetaj, onager, kulan a khur jsou dnes již velmi vzácné a vyskytují se ostrůvkovitě ve stepích a polopouštích střední a jižní Asie. Kulanů je ve volné přírodě jen kolem 1 300, všech oslů asijských pak ne více než 8 500. Jeho tělo měří od 200 do 250 cm, v kohoutku je vysoký120 – 140 cm. Hmotnost se pohybuje kolem 200 kg. Délka březosti činí 320 až 340 dnů a samice rodí jedno mládě. Druh vykazuje vysokou úmrtnost hříbat a mladých koní. Do dospělosti přežije sotva čtvrtina populace. Živí se tvr- dou stepní trávou. Může běžet rychlostí i přes 80 km/hod. Tvoří malá stá- da. V přírodě se dožívá 15 let, v zajetí až 27. Z hlediska ochrany se jedná o ohrožený druh. Naopak civilizační tlaky málo dotčeným druhem oslů je kiang čítající populaci okolo 70 000 zvířat. Centrem jeho výskytu jsou stepi Tibetské náhorní plošiny. Jednotlivá zvířata byla pozorována až ve výšce 5 700 me- trů nad mořem. Kiang je ve starší literatuře zmiňován jako mezičlánek mezi koňmi a osly, odtud i jeho jiný název poloosel. Vzhledově je opravdu na půli cesty mezi koněm a oslem. Je velký, uši jsou krátké, barva hřbetu je tmavě hnědá a vel- mi výrazně kontrastující vůči bílému břichu a končetinám. Hříva je dlouhá, stejně jako ocas, který není na rozdíl od zbylých oslů jen chomáčem žíní. Kiangové se zpravidla dělí do tří poddruhů – kiang východní, západní a jižní. O jejich chování se toho příliš neví. To proto, že jsou extrémně plaší a podmínky tibetské náhorní plošiny příliš drsné pro případný výzkum. Hřebci bývají samotáři nebo se sdružují do mládeneckých stád. V červen- ci se připojují ke stádům klisen a během srpna si pak vytvářejí harémy, o něž často vzájemně bojují. Březost trvá od 11 do12 měsíců. Hříbata se ke stádu připojují již několik dnů po narození, odstavena jsou ve věku, kdy pohlavně dospívají. Potravu kiangů tvoří tráva, slanomilné rostliny, různé keříky. Největším nebezpečím jsou pro ně vlci, dožívají se i dvaceti let. Svou plachost si zvířata udržují i v zoo. (kola) Divocí osli – zvířata, jimž příroda nic nedaruje Kulan Kiang

6 IRIS IRIS NOVUM Impulsem pro její vybudování byla soutěžní akce „El kondor pade“ konaná ve školním roce 2008/2009. Od září 2008 do uzávěrky soutěže předalo v té době již neplatné padesátihaléře ve prospěch výstavby nové expozice 580 subjektů. Převažovaly školy, ale byly mezi nimi i sportbar, drogerie, pohybové studio. Nejvíce padesátníků – 10 868 – nasbírali děti a občané Staňkovska a Horšovskotýnska. Druhá byla Bolevecká ZŠ Plzeň (9 529 mincí) a třetí ZŠ Zbiroh (5 506). Nadprůměrné příspěvky dále poskytly plzeň- ská ZŠ Martina Luthera (4 680 padesátihaléřů), ZŠ a MŠ Vejprnice (4 646) a ZŠ a MŠ Okružní v Aši (3 894). Mimořádnýfinančnídarvevýši4996Kčpředali s podporou návštěvníků zaměstnanci Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava. Výsledkem soutěže „El kondor pade“ bylo 89 566,50 Kč. Nejúspěšnější střadatelé padesát- níků získali čestné právo pokřtít si trojici kondorů havranovitých. Staňkovští vybrali jméno Pepíno, děti z Bolevecké ZŠ Yvory a žáci ZŠ Zbiroh Pedro. Delegace staňkovských školáků v čele s ředi- telem zdejší devítiletky Mgr. Jaroslavem Šobrem byla přítomna i slavnostnímu otevření voliéry. Shromážděná částka na její pořízení zdaleka nestačila – celkové náklady se vyšplhaly na dva miliony korun. Finančním příspěvkem ve výši 310 000 Kč proto pomohla Nadace ČEZ. ČEZ, jež je tradičním sponzorem Zoologické a bota- nické zahrady města Plzně, zastupoval na slav- nosti generální ředitel její dceřinné společnosti Zákaznické služby Ing. Igor Šmucr. Současně zde předal další dar Nadace v hodnotě 90 000 Kč – dvě elektrovozítka, jež usnadní od příští sezóny pohyb po zahradě pohybově handicapovaným návštěvníkům. Plzeňská zoologická zahrada dosud chovala čtyři druhy kondorů. V současnosti zde žijí druhy tři v šesti exemplářích. Speciálně na slavnostní otevření dorazil z ostravské zoo pár nádherných, v Plzni poprvé chovaných, kondorů královských. Z ní pocházejí i drobnější kondoři havranovití. Ve zlínské zoo má původ mladý kondor krocanovitý. Voliéra, kterou vybudovala plzeňská stavební firma Stavos Václava Klause, bude domovem ipro některé další druhy severoamerických ope- řenců. Jelikož jsou choulostivější kondoři nyní v teplé zimní ubikaci, její prostor si plně vy- chutnává a ovládá zvědavý mrchožravý dravec čimango falklandský. Zajímavostí je, že se jeho zbarvení během života poměrně výrazně mění. Nejvíce času tráví v blízkosti kolonií tučňáků, albatrosů a jiných vodních ptáků, ve kterých hledá potravu. Když spořádá větší porci masa, než kolik sám váží, není schopen několik dní létat. Otevřením nové voliéry byl dobudován horní prostor zoologické a botanické zahra- dy města Plzně mezi Dinoparkem a statkem Lüftnerka. Věnován je především přírodě se- verní Ameriky. Většina expozic měla premiéru u příležitosti 80. výročí založení plzeňské zoo na podzim roku 2006. Na jaře 2008 potom přivítal první návštěvníky i pavilon Sonorské pouště. (mv-hy) Od padesátníků ke stavbě za dva milióny korun Za účasti primátora Plzně Mgr. Martina Baxy a dalších čelných představitelů města byla slavnostně otevřena 11. října nová voliéra pro kondory v horní části zoologické a botanické zahrady. Čtvrtek 11. října, krátce po jedenácté hodině – slavnostní přestřižení pásky. Zprava: primátor Mgr. Martin Baxa spolu s generálním ředitelem Zákaznických služeb ČEZ Ing.Igorem Šmucrem Výkladní skříň Tropického pavilonu Slavnostním otevřením uvedl do oficiálního provozu 18. září náměstek primátora města Plzně Martin Zrzavecký (na snímku) zrekonstru- ované voliéry u Tropického pavilonu v centrální části plzeňské zoologické a botanické zahrady. Díky generální opravě tak zmizely předposled- ní zastaralé a nefunkční objekty. Bývalé voliéry papoušků sloužily bezmála 50 let. Obyvateli nových osmi expozic jsou zástupci jihoameric- ké fauny: ary vojenské, aguti, kubánské nutrie hutie, moka skalní, stromoví dikobrazi kuandu, pásovci štětinatí a kulovití, jediné noční opice na světě mirikiny noční a několik druhů drápka- tých opiček: kosmani bělovousí, lvíčkové zlatí, tamaríni sedloví, bělohubí, žlutorucí a vousatí -císařští. Novinkou jsou v této společnosti lvíčci zlatí. Prozatím jsou to dva samci, ale časem by chtěla zahrada chovat pár a pokusit se o roz- množování tohoto vzácného živočicha, který se ocitnul na pokraji vyhubení. (vm) Kondor havranovitý Kondor královský Generační výměna u zubrů Generační výměna nastala v chovu zubrů evrop- ských. Veterán, samec Cvuk, odjel na důchod do jedné jihočeské obory, kde možná ještě překva- pí nějakým potomkem. Do příchodu nosorožců v roce 2010 byl největším zvířetem plzeňské zoo. Samici Cvark dělá zatím společnost mladá samička, ale může se těšit i na nového býčka. Plzeňská zoo tak bude chovat nově trojici zubrů. První plzeňský zubří pár Cvuk a Cvarka při- vedl na svět několik mláďat, prapor jejich li- nie drží samička pojmenovaná Ona. Slabika „on“ bude základem jmen i všech dalších odchovaných zubříků v plzeňské zahradě. V zubřím výběhu se letos objevilo také dal- ší zvíře – pár velkých oslů kiangů. Soužití obou druhů bylo od počátku bezproblémové. (mv)

7 IRIS IRIS NOVUM Jediný asijský zoborožec Dalším druhem zoborožců chovaných v plzeň- ské zoo je dvojice mladých zoborožců rýho- zobých ze zoologické zahrady Avifauna v Alphe- nu????. Stala se tak jednou ze šesti evropských zoo, jež tohoto ptáka představují. Dvojici těchto mladých opeřenců získala letos také pražská zoo. Návštěvníci zahrady prozatím neuvidí zobo- rožce v žádné expozici, neboť žijí v chovatelském zázemí, ale mohou je pozorovat prostřednictvím plazmové televize umístěné u vnitřní části expo- zice lvů berberských. Plzeňská zoologická a botanická zahrada tak může do budoucna podpořit záchranu tohoto vzácného druhu i odchovem v lidské péči, když delší dobu pomáhá prostřednictvím o. s. Faunus záchranné stanici Talarak, která se snaží rozšířit jeho populaci přímo na Filipinách. Zoborožec rýhozubý je nyní v Plzni jediným zá- stupcem zoborožců z asijského kontinentu. Další mají původ v Africe. Chov zoborožců v plzeňské zoo se traduje od počátků 70. let, v letech 1976 a 1978 dokonce odchovala africké zoborožce černobílé. Současnou kolekci afrických zoborož- ců tvoří pár velkých savanových zoborožců kafer- ských v Domě afrických kopytníků, drobní toko rudozobí u žiraf a zoborožci hvízdaví v blízkosti hrošíků liberijských. (mv) Další mládě u žiraf Kudu velký je mohutná africká antilopa obýva- jící savany. Projevuje se u ní výrazná pohlavní dvojtvárnost, samicím chybějí rohy. Je poměrně plachá a žije skrytým způsobem života. V Evropě ji chová kolem 35 zoo, v ČR ještě královédvor- ská, nově zlínská a v SR Zoo Bojnice. Je pro ni vedená Evropská plemenná kniha (ESB). První plzeňské mládě kudu velké- ho – je to samička – přišlo na svět 8. října a jeho matkou je zkušená sami- ce Boma. Pochází právě z Bojnice a s dalšími dvěma samicemi byla do plzeňské zoo deponována v létě 2009. Loni na jaře pak byl dovezen samec. Ve venkovním výběhu, patřícímu společně žirafám Rotchildovým, buvolci běločelému a kudu, se mládě s matkou ukáže v závislosti na počasí a na tom, jak bude prospívat. (vo) Již osmý druh klokana Plzeňská zoo má nový druh klokana. Poprvé chová klokana obrovského. Dva samci byli na podzim získáni z německé zoo v Erfurtu. Návštěvníci je spatří ve výběhu u austral- ského jezírka s černými labutěmi a pelikány brýlovými. Plzeňskou kolekci klokanů tak tvoří již úctyhodných osm druhů: klokan rudý, obrovský, rudokrký, uru, parma, dama a klokánci králíkovití a krysí. Klokan obrovský je převážně šedavý, jeho tělo měří až 120 centimetrů a má hmotnost do 65 kilogramů. Skočit může i 13,5 m. Žije ve východní Austrálii v řídkých eukalyp- tových lesích, tak v travnatých stepích. Je nejrozšířenějším klokanem sušších oblas- tí. Sdružuje se do tlup, které tvoří dospělý samec, dvě až tři samice s mláďaty a dva až tři mladí samci. Jako u ostatních velkých klokanů jsou samci mnohem větší než sa- mice a mohou dosáhnout dvakrát či třikrát větší váhy. Samce můžeme občas pozorovat při soubojích jak se snaží, opřeni o svalnaté ocasy, vzájemně se kopnout silnýma zadní- ma nohama do břicha. Březost u klokana obrovského trvá 36 dnů. Většinou se narodí jedno mládě, které je velmi malé, holé a slepé. Pomocí drápků na předních nohách se doplazí srstí matky do vaku, kde se přisaje k prsní bradavce. Nemůže ještě samo sát a samice mu proto několikrát za den vstříkne mléko do tlamič- ky. Vak mladí klokánci poprvé opouštějí asi po 11 měsících, mateřské mléko však sají až do věku 18 měsíců. Pokud dojde k oplození dalšího vajíčka v době, kdy je mládě ještě ve vaku, nové embryo zůstává v děloze v klidu do chvíle, než je vak „volný“. (v-w) Poprvé v ČR – právě v Plzni! Nedávno sestavený pár kančilů černých má již potomka a vzor- ně o něj pečuje. Mládě, naroze- né 27. září, je zřejmě samička a je prvním kančilem narozeným v ČR! Chov tohoto zajímavého zvířete původem z Asie se začí- ná pomalu šířit Evropou z polské Zoo Wroclaw. Kromě pražské zoo získala letos mladý pár také belgická zoo Antwerpy. V Plzni už byl před několika lety krátce chován kančil menší neboli jáv- ský. Návštěvníci se mohou s ro- dinkou kančilů černých setkat v pavilonu s nosorožci. (vm) Nejošklivější savci planety Prvními třemi mláďaty se mohou pochlubit i rypoši obří obývající pavilon žiraf v plzeňské zoo. Dru- hový název se vztahuje spíše než k jejich velikosti k obřím systémům podzemních chodeb. Podle údajů publikovaných v rámci výzkumu tohoto afrického hlodavce, jemuž se věnuje Přírodovědecká fakulta Jihočeské univerzity, objevili domo- rodci podzemní chodbový labyrint měřící neuvěřitelných 743 m. Soci- álně žijící zvířata nejsou rozhodně – jak ukazuje i fotografie – žádní krasavci. Všechny druhy rypošů proto aspirují na titul jednoho z nejošklivějších savců planety. (v-w)

8 IRIS Jak je to možné? Snadno. Tygříci si totiž říkají děti z 81. mateřské školy v Plzni v Hodonínské ulici. Akva-tera je pro nás velmi důle- žitým centrem aktivity. Jsme ma- teřská škola, která pracuje podle alternativního programu „Začít spolu“. Vzdělávací program je připravován tak, aby odpovídal in- dividuálním potřebám a zájmům každého jednotlivého dítěte i zá- jmům a potřebám celé skupiny. Hlavně by měl poskytovat dosta- tek příležitostí pro pozorování. Expozice Akva-tera toto vše dokonale splňuje. Zdejší podnět- né prostředí přímo vybízí děti ke spolupráci a ke spolupodílení se na vlastním vzdělávání. Poskytuje nejen informace odborného cha- rakteru, ale učitel zde má jedinečnou příležitost prostřednictvím vlastního příkladu a facilitace podporovat rozvoj prosociálního chování dětí. ZpočátkujsmedoAkva-terychodilizaTondou, ještěrem, který nám byl představen jako agama vodní. Často jsme si o jeho legračních kouscích vyprávěli v ranním kruhu. Na jeho počest děti vymyslely hru „Na Tondu“, jejíž podstatou je co nejdelší výdrž ve strnulé poloze. Přesně tak, jak nám Tonda neúnavně předváděl. Tato hra se nám osvědčila zvláště při čekání na autobus. Pak nám ale Tonda odešel do zvířecího nebe a nahradil ho malý Kája. Děti chtěly samozřej- mě vědět, jak roste, jak si zvyká na nový do- mov a co vyvádí paní pokladní Libušce a ošet- řovatelům, kteří se o něho starají, za legrácky. Začaly naše pravidelné návštěvy v Akva-teře. Paní pokladní Libušku jsme požádali o per- manentky, které nám za pouhých 60 Kč po- kryly celoroční návštěvy. Zajímala nás i ostatní zvířata z kolekce studenokrevných obratlovců a bezobratlých živočichů. Pro každou návštěvu jsme si domluvili krátkou besedu o zvířátku, na němž se musela dohodnout celá skupina dětí. Některá zvířata jsme kreslili přímo na místě. V Akva-teře jsme zažili mnoho zajímavé- ho. Víme, jak vypadá snůška želvích vajíček. Tipovali jsme, kolik vajíček želví maminka zahrabala do písku a drželi jsme ošetřovateli Martinovi palec, aby je všechny našel. Jejich bílý kožený povrch mnohé z nás překvapil. Velká událost pro nás byla ukázka žel- vích miminek, o něž ošetřovatelé obětavě pečují. Děti bezpečně poznají „svlečku“ hada i pavou- ka. Kamarád Tomáš se během návštěv zbavil panické hrůzy z hadů. Oblíbeným místem ma- lých tříletých dětí byla expozice pavouků. Snad pro jejich zvláštní a tajemné prostředí, ve kterém žijí. Při poslední návštěvě jsme po- zorovali páření dracen. U těchto ještěrů dokázaly děti čekat ne- konečné minuty a jejich veselé hlásky je vyprovokovaly k úžas- ným kouskům, jež předváděly jako na objednávku. Lezení po větvích a padání z výšky do malého vodní- ho jezírka se stalo pro děti největší atrakcí. Pobyt v Akva-teře v nás zanechal hlubokou stopu. Dokladem toho jsou obrázky, které děti nakreslily pro zdejší ošetřovatele. Netuši- la jsem, jakých detailů si děti všímají. Výtvar- né práce jsou výsledkem kvalitně vedených přednášek o zvířatech, mnohdy vtipně při- způsobených věku malých posluchačů. Tato zkušenost jen potvrzuje, že jedna návštěva v zoo je zajímavá, ale teprve častější, byť krátký pobyt mezi zvířátky je pro děti větším příno- sem. Děkujeme a těšíme se na další shledání. Tygříci a paní učitelka Věrka Šimicová Tygři v Akva-teře S příchodem podzimních měsíců připravilo Environmentální centrum Lűftnerka v Zoolo- gické a botanické zahradě města Plzně opět nabídku výukových programů pro všechny typy škol a školských zařízení. Lze vybírat ze 34 výukových programů, nebo zvolit komen- tovanou prohlídku, která je vždy zaměřená dle požadavku objednávající organizace. Od října mohou školy a školská zařízení využívat pro vstup do zahrady na výukové programy a komentované prohlídky školní výukovou permanentku. Její cena zůstává i pro tento školní rok stejná jako vloni. Per- manentka pro ZŠ a SŠ stojí 3 000 a pro MŠ 2 500 Kč. Možnost jejich zakoupení využilo od začátku školního roku 49 škol. Pro infor- maci případným zájemcům o tuto významnou slevovou službu zahrady, jedna permanentka umožňuje zúčastnit se výukové nabídky 300 žákům. Za měsíc září a říjen využilo výukových aktivit EC Lűftnerka 129 skupin, což před- stavovalo 2 633 dětí, žáků a studetů, to je o 353 účastníků více než v předchozím roce. Na začátku školního roku byl ze strany škol velký zájem o komentované prohlídky nově otevřené expozice Svět v podzemí. V listo- padu se v centru uskutečnila série tematic- kých dnů Podzimní tvořeníčko zaměřených na přírodní dekorace a výrobky z přírodnin. Prosinec tradičně patří vánočním rukodělným dílnám, zdobení vánočních stromečků v zoo- logické zahradě spojenému s nadílkou pro zvířátka a o vánočních prázdninách dětskému vánoční klubu. Na začátku nového školního roku zahájily svoji činnost také zájmové kroužky pro žáky základních škol – zoologický a chovatelský s celkovým počtem 21 dětí. (rv) Zajímavá výuka O letošní setkání kmotrů konané v závěru září byl mimořád- ný zájem. Začalo shlédnutím sokolnických ukázek na locho- tínském amfiteátru. Zkušené oko sokolníka Milana Zaleše nahlásilo, že se kmotrů a jejich rodinných příslušníků sešlo na 400! Mezi místy v Zoologické a botanické zahradě města Plzně, které potom jednotlivé skupiny při komentované pro- hlídce navštívily, jednoznačně dominovala nová expozice Svět v podzemí. (mv) Mějte i Vy v zoo své zvířátko. Stačí si vybrat a zavolat 378 038 303 (325). Kmotři se představují Foto Šárka Melicharová Za výukou s permanentkou

9 IRIS Akva-tera Kprohlídce plzeňské zoo zve z billboardů po- dél silnic nezvykle vypadající tvor ropušník. Vyobrazený druh, s nímž se návštěvník setká v Tropickém pavilonu, nemá ani oficiální české druhové jméno – latinsky zní asio. Tato až 11,5 cm dlouhá ještěrka žije v jižním Mexiku. Samice klade od 10 do 28 vajec, doba inkubace je mezi 70 až 90 dny. Živí se mravenci, termity, brouky, larvami, kobylkami, mouchami, pavouky a cvrčky. Současná upoutávka na Zoologickou a bota- nickou zahradu města Plzně tak připomíná její dlouholetou specializaci na plazy, ptáky a drob- né savce. Ropušník z billboardu není jediným druhem rodu ropušníci, představovaného nikterak vel- kými ještěrkami z čeledi leguánů s rozšířením po celé západní části Severní Ameriky, na jih až do Mexika. Některé druhy jsou velmi hoj- né, jiné jsou nesmírně vzácné. Ocas některých drobných druhů je zmenšen na pouhý hrbolek. Část ropušníků klade vejce, jiní rodí živá mlá- ďata. Jejich rohy, které jsou u různých druhů typicky seřazené, sice vypadají hrozivě, ale při obraně a boji nemají žádný význam. Určité dru- hy ropušníků, jsou-li podrážděny nebo vyruše- ny, nadouvají břicho, jiné se naopak zplošťují. Jsou to plazi, kteří snadno zkrotnou a jsou proto s oblibou chováni v teráriích. Některé druhy jsou pozoruhodné i způso- bem života. Například ropušník sonorský žijí- cí v pouštních podmínkách má mimořádnou schopnost zachytávat vodu z rosy a mlhy srá- žející se na jeho těle. Díky struktuře své kůže ji nechává stékat rovnou do tlamky. Ropušník trnohlavý, který dostal název podle dvou velkých trnů vyrůstajících na hlavě, se zase živí velmi jedovatými mravenci, jimž se ostat- ní tvorové na dálku vyhýbají. Lapá je jazykem a polyká je dříve, než mu stačí ublížit. Má při tom stažené hrdlo, aby jim znemožnil jakýkoliv pohyb a obranu. Nakonec je v útrobách obalí hustým hlenem. Tím nebezpečnou kořist spo- lehlivě zneškodní. (zw) List z herbáře Není to tak dávno, co se informace o štětce plané nebo také lesní (Dipsacus sylvestris) – čeleď štětkovité – omezovaly na strohé konstatování, že se jedná o dvouletou rost- linu, jež v prvním roce vytváří přízemní růžici spodních listů. Z ní pak vyroste v druhém roce až dvoumetrový na hranách osténkatý a větvící se stvol, který nese na vrcholcích pro květinu typické pichlavé strbouly, jež rozkvé- tají v červenci až září fialově modrými květy. V poslední době se objevují údaje o znovu- objevených léčivých účincích štětky; podle některých vědců jde dokonce o další naši masožravou rostlinu. Z nepřehlédnutého plevele, který vyrůstá nejčastěji na náspech tratí, na rumištích, úhorech a na říčních na- plaveninách se tak najednou stává rostlina zajímavá až tajemná… S novým příklonem k léčitelství a by- linkářství se začaly opět zdůrazňovat silné antirevmatické účinky štětky plané, ale i její močopudné působení a využití při onemoc- nění trávicí soustavy jako jsou například ža- ludeční a dvanácterníkové vředy. Nechybějí ani recepty na podpůrnou léčbu při někte- rých formách nádorových onemocnění – ze- jména v trávicím traktu. Velké naděje do ní někteří bylinkáři nejnověji vkládají jakožto do prevence proti tolik obávané infekční choro- bě šířené klíšťaty – lymské borelióze. Účinná látka má být obsažena ve ztloustlém kořeni. Pojednání o štětce plané si obvykle nevší- mala ani zajímavého úkazu, jímž je shromaž- ďování rosy a dešťové vody v úžlabí lodyžních listů. Obecně se mělo za to, že je to reakce rostliny na to, že roste většinou na suchých a výslunných místech. Umí prostě dobře hospodařit s vodou. Ta proniká z „kornout- ků“ do listových pletiv, ovlivňuje mikroklima v okolí rostliny a při větru a naklánění lodyhy se dostane i ke kořenům. Někteří vědci však přišli v poslední době s tvrzením, že nejde jen o dešťovou vodu a rosu, ale i vlastní výměšky štětky. Tato hlenovitá tekutina má nejen brá- nit rychlému vypařování vody z pohárku, ale slouží ještě k dalšímu účelu: Rozkládá hmyz, který se utopí v listových úžlabích. Štětka pla- ná je tak podle nich další u nás se vyskytující masožravou rostlinou! Zajímavé a neobvyklé je i květenství štětky: Strboul začíná rozkvétat od svého středu. Po- tom se otvírají kvítky pod a nad, takže během kvetení vzniknou dva kruhy květů, z nichž je- den směřuje nahoru a druhý dolů. Suché strbouly štětky plané se stále častěji používají do suchých vazeb. Vzpomeňte si z jak zajímavé a tajemné květiny pocházejí! (zw) Nová masožravka, co vypadá jako bodlák? Ropušník z billboardu Foto (repro)

10 IRIS

11 IRIS IRIS Ropušník (Phrynosoma asio)

12 IRIS Osobnost Každé jaro, když se stromy opět zazelenají listím, jsou stromořadí a porosty dřevin zase „děravější“ o další uschlé jedince. Nebál bych se říci, že žijeme v období zkázy listnáčů. Jilmy už v přírodě téměř nepotkáme, ty jejich nemoc z 90 procent vyhubila. Jírovce sice invazi klíně- nek prozatím statečně odolávají, ale otázkou je, jak dlouho. Masově odumírají olše lepka- vé, pro něž přesto, že milují vlhko a vodu, byly paradoxně největší pohromou povodně v roce 2002. Své zhoubné choroby mají, a často jim v umělých výsadbách podléhají, jeřáby a lípy. Masivně se v posledních letech kácejí stromo- řadí podél silnic. Jsou prý nebezpečné pro au- tomobilový provoz… Rychle rostoucí dřeviny – jako topoly a vrby – se prozatím těší zdraví a rády by ozeleňova- ly parky, ulice a okraje silnic. Ale právě tady všude je dendrologové nechtějí. Správci parků a stromořadí se u nich bojí vzhledem k jejich křehkému a často od středu vyhnívajícímu dře- vu nenadálých pádů starších stromů a násled- ných škod či zranění osob. Někdy oprávněně, jindy spíše preventivně. V této souvislosti bylo poraženo i několik topolů a vrb vyhlášených památnými stromy. V Plzni to byl jako první topol bílý v Lochotínské ulici, velmi drama- tické bylo jejich kácení v aleji Kilometrovka. V roce 2010 stihl stejný osud i památný (od roku 1984) topol černý naproti zámku v So- kolově. Byl vysoký 30 m a obvod kmene měřil 560 cm. Poněvadž odborné posudky prokázaly jeho snižující se stabilitu, byl vyňat ze seznamu památných stromů a následně poražen. Stromy na rozdíl od hradů, zámků, ale i pří- rodních lokalit, jakými jsou rašeliniště, rybníky a další, mají ohraničenou životnost a je třeba počítat s tím, že je nelze chránit a zachovat jednou provždy. To musí každý rozumný člo- věk pochopit. Jinou otázkou však je, jaké stro- my zůstanou po současné generaci dendrolo- gů, tvůrců městské zeleně, správců stromořadí podél komunikací. Pro výše uvedené neduhy řady našich nejčastějších listnáčů velký výběr nemají. Snad všude neporostou jen samé ja- vory a jasany!? Plzeňská ikona – Karel Makoň Plzeňský Dobrovolný ekologický spolek – ochrana ptactva byl oficiálně založen 2. prosince 1992. U jeho zrodu stáli dva kamarádi, spolužáci, dva amatérští ornitologové Vladimír Šťovíček a Karel Makoň. Druhý z nich je řadu let předsedou spolku a vedoucím záchranné stanice živočichů pro Plzeň a Plzeňsko. Právě v roce 20. výročí vzniku organizace se stal v rámci projektu Evropské hlavní město kultury Plzeň 2015 společně s dalšími váženými, slav- nými a významnými Plzeňany Plzeňskou ikonou. „Vzpomínám si, jak jsme v Hněvnicích sever- ně od Plzně chytali v návesním rybníčku labuť se zlomeným křídlem,“ ponoří se do dnes už vzdálené historie Karel Makoň. „Byla to tehdy jedna z prvních námi ošetřených labutí. Kdo by si byl tenkrát představil, že za dvacet let to bu- dou tisíce odchycených, zkontrolovaných ptáků a dalších živočichů a stovky ošetřených tvorů.“ Za kroužkováním labutí a opravami čapích hnízd vyjíždějí plzeňští záchranáři i za hranice kraje. Od vzniku Dobrovolného spolku se snaží jeho členové být zkrátka všude, kde je jich tře- ba. Není jim zatěžko při tom jezdit v kanoi, pla- zit se po ledě, šplhat po stromech, budovách, komínech i skálách, spouštět se do šachet či kanálů, brodit se vodou, prodírat rákosím či ře- pkou, plácat se v bahně i problémech. Karel Makoň se svými kolegy nejen zachra- ňuje ohrožené a poraněné živočichy, ale svými pravidelnými tiskovými zprávami o jednotlivých případech se zasloužil o to, že toto téma získalo pravidelně místo v médiích. Bez nadsázky to byl právě on, kdo dal na Plzeňsku ochraně živočichů a práci záchranných center veřejný rozměr. Velmi blízká je mu i ekologická výchova mla- dé generace. Pořádá besedy, chodí na před- nášky do škol, spolek pořádá pro děti různé ekologické aktivity, po školách putují výstavy o jeho práci; environmentální výchova se koná přímo v záchranném centru nebo o několik set metrů dál na lávce přes Berounku s vyobraze- ními vodních ptáků. Již rok po svém vzniku začíná spolek provo- zovat, sice v provizorních podmínkách, ale jako první na Plzeňsku, záchrannou stanici pro zra- něná a opuštěná volně žijící zvířata. Ještě téhož roku s finanční podporou města Plzně, jeho ob- vodů ale i dalších subjektů, se rozjíždí výstavba nového objektu v Plzni-Doubravce. V prosinci 1995 je díky stovkám brigádnických hodin 12 dobrovolníků dokončen. Svému účelu slouží dodnes. Po dokončení zařízení se roční příjem pacientů pohybuje od 50 do 70, ale již v dalších létech tyto počty šplhají až k číslu 250. Dnes je výjezdů ke zvířecím pacientům 450 až 700. V prvním desetiletí nového století se stává ze zvířecího záchranáře Karla Makoně také vý- znamný místní politik. Je zvolen zastupitelem Města Plzně, předsedá městské komisi životní- ho prostředí. Známost na veřejnosti umocňují desítky jeho portrétů v tisku doprovázejících zprávy o zajímavých záchranných akcí, je stá- lým hostem v regionálních rádiích a televizích. Jméno Makoň se prostě stává na Plzeňsku synonymem pro ochranu přírody, pro stov- ky zachráněných živočichů. Jsou samozřejmě i lidé, kteří to vidí jinak. Označují ho kariéris- tou, je pro ně člověkem, kterému ani tak nejde o to zachraňovat poraněné, nemocné a vyhy- nutím ohrožené tvory, jako o to, vidět se pra- videlně v médiích, být populární. Například při povodních v roce 2002 poskytuje tehdejšímu primátorovi Plzně J. Šnebergrovi terénní zása- hové vozidlo (mimochodem částečně pořízené z městských prostředků). Několik nejkritičtěj- ších dnů tráví po jeho boku v krizovém štábu. Když voda opadne, DES–OP zajišťuje pro měs- to úklid uhynulých zvířat ze zatopených oblastí a jejich likvidaci. To je činnost, která neunikne fotografům ani kameramanům. Každý, kdo Karla Makoně zná, ale ví, že mu vždy šlo především o věc, o službu přírodě a potažmo i společnosti. Jako předseda spolku a vedoucí záchranné stanice také moc dobře zná, že tato služba něco stojí a bez příznivého veřejného a sponzorského mínění a financová- ní se neobejde. Za 20 let činnosti Dobrovolného ekologického spolku–ochrana ptactva jeho členové uskutečnili 7 554 zaevidovaných zásahů, výjezdů a opat- ření. Zvířecích pacientů přijala jeho záchranná stanice 20 970; nejvíce to bylo savců – bezmála 12 000 – a ptáků, jichž bylo téměř 7 000. Úspěš- nost léčby se pohybovala mezi 50 až 70 procen- ty. S přetechnizovanou dobou a rozvojem civili- zace ovšem vzhledem k rozsahu poranění klesá. Plzeňská ikona pro Karla Makoně se stala krásným dárkem k 20. založení ekologického spolku. Bere ji jako ocenění nejen vlastní práce, ale činnosti všech, kteří ho pomáhali budovat až do současné podoby. A také jako výraz spo- lečenského ocenění ochraně přírodě, zvířecímu záchranářství, výchově k zodpovědnému vzta- hu k životnímu prostředí. František Hykeš Foto Bohumil Mášek Alternativa: javor nebo jasan? Josef Hart V království rostlin

13 IRIS Skvosty přírody Nejbližším krasovým uzemím naší zájmové oblasti je Český kras – největší a nejvýznam- nější kras Čechách. Nachází se mezi Prahou a Zdicemi v centrální části Barrandienu, na ploše okolo 144 km2 . Nesouvislý pás převážně vápencových hornin je přibližně 32 km dlouhý a až 8 km široký. Je v něm evidováno na 680 jeskyní od pouhých slují až po složité propas- ťovité systémy. Mnohé z nich jsou také vý- znamnými archeologickými nalezišti. V roce 1972 byl Český kras vyhlášen chráněnou kra- jinnou oblastí, jež se rozkládá na téměř 13 000 ha. Světovým unikátem je odkrytý profil hranice mezi silurem a devonem (prvohorní geologické útvary vzniklé před přibližně 425 a 285 milio- ny let) v lokalitě Klonk u Suchomast. Na celém území krasu se v sedimentárních horninách vy- skytuje velké množství zkamenělin vyhynulých organismů. Mezi nejznámější patří zkameněli- ny trilobitů, ramenonožců, hlavonožců, korálů a pravěkých rostlin. Celou oblast prozkoumal a popsal již koncem 19. století francouzský geo- log a paleontolog Joachim Barrande. Navzdory tomu, že historicky dlouhodobé osídlení tohoto území člověkem vedlo k výraz- nému omezení druhové četnosti flóry i fauny, bylo zde určeno více jak 1 300 druhů motýlů a přes 1 200 druhů vyšších rostlin. Řada z nich je v obou skupinách ohrožených vyhynutím a chráněných. Nejvýznamnějším jeskynním komplexem Českého krasu jsou Koněpruské jeskyně pod vrchem Zlatý kůň – národní přírodní památka. S celkovou délkou 2 050 m dosud známých chodeb a dómů v devonských vápencích ve třech podlažích s výškovým rozdílem mezi patry kolem 70 m jsou největším krasovým podzemím v Čechách. Jsou unikátní geomor- fologickou památkou s výskytem prvohorních zkamenělin a mineralogickou lokalitou světo- vého významu. Jsou rovněž uznávaným pale- ontologickým nalezištěm kosterních pozůstat- ků obratlovců a dalších živočichů obývajících území středních Čech od třetihor po součas- nost. Nálezy kosterních pozůstatků lidí a jejich nástrojů ze starší doby kamenné (zhruba před 13 000 lety) z nich vytvářejí také archeologickou lokalitu. V Českém krasu patří k nejcennějším biotopům přísně chráněných druhů netopýrů a vrápenců. V některých letech se jich sem slét- ne až 300. Jeskyně mají celoročně teplotu vzdu- chu 10,6°C a jeho vlhkost je až stoprocentní. Při těžbě vápence v Houbově lomu na jižním svahu Zlatého koně bylo v roce 1950 nejdříve objeveno střední patro. Záhy začaly průzkumné práce, které ukázaly na nebývalý rozsah nově nalezených podzemních prostor. Předpokládá se, že hlavní etapa jejich vývoje probíhala před 25 až 30 miliony lety. Některé z nich jsou bo- hatě vyzdobeny. Krápníky jsou však mnohem mladší než podzemí samotné a je pravděpo- dobné, že se v něm vystřídaly výzdoby v něko- lika generacích. Nejstarší dodnes dochovanou součástí interiérů jsou tzv. Koněpruské růžice. Pozoruhodné jsou nejen svým stářím přesahu- jícím jeden milion let, ale i svým složením. Bylo zjištěno, že jsou tvořeny kromě jiného také opálem. Vznikly v období, kdy u nás doznívalo tropické až subtropické klima. Rozlohou nej- menší je horní patro, naopak nejrozsáhlejší je patro prostřední. Nejkrásnější částí komplexu je Proškův dóm se sintrovým (usazeninovým) jezírkem, Koněpruskými růžicemi a torzem největšího stalagmitu v Čechách. Nevšední je také průchod okolo tzv. Varhan, kde jednotlivé stalagmity vydávají zvuky různých tónů. Nejlákavějšími krasovými jeskyněmi jsou ty s bohatou krápníkovou výzdobou vytvářející čas- to až pohádkové scenérie. Podle vzniku rozlišu- jeme tři základní druhy krápníků: stalagmity – ze dna vyrůstající krápníky proti shora rostoucím krápníkům, stalaktity – krápníky se základnou u stropu a stalagnáty – krápníkové sloupy vzni- kající srůstem předchozích dvou. Zapátráme-li v paměti, zřejmě se rozpomeneme z dob školní docházky i na to, že Kras je převážně vápenco- vé pohoří zvláštního vzhledu v Srbsku a Punkva je název pro ponornou řeku. To jsou však jen ty nejzákladnější pojmy vztahující se ke krasovým územím a jejich jeskyním. Mnohem více informací vám poskytne návštěva těchto míst nebo exkurze do Světa v podzemí v Zoologické a botanické za- hradě města Plzně. Jeho součástí je i umělá kráp- níková jeskyně a problematice vápencových útva- rů se věnuje několik naučných tabulí. (kola) Kras - krajina na povrchu i uvnitř stvořená vodou Ze zákulisí Ve druhém čísle Irisu tohoto ročníku jsme in- formovali o kampani na pomoc Záchrannému centru Talarak (Talarak Foundation Inc.) na fi- lipínském ostrově Negros. Díky aktivitě spous- ty nadšených pomocníků a hlavně dárců se podařilo nejprve zřídit veřejnou sbírku Talarak a následně uspořádat v průběhu roku něko- lik interaktivních tematických dnů v plzeňské zoologické a botanické zahradě. Podařilo se nám dosáhnout nejen vytýčeného cíle, dokon- ce jsme mohli pomoci daleko více, než jsme si původně stanovili. Společná finanční podpora umožnila usku- tečnit takové plány, o kterých se zaměstnan- cům stanice v loni jen zdálo. Byla zahájena výstavba nových výběhů a oddělovací ubikace pro kriticky ohrožená prasata visayanská. Vybudováním této ubikace, která bude zá- roveň sloužit i jako porodna a ubikace pro sa- mici s mláďaty, se velmi usnadní péče o tato vzácná zvířata. Matka s mladými bude mít klid a bezpečné zázemí. V případě nemoci bude snadné zvířatům individuálně dávkovat po- třebné léky. To doposud ve společném výbě- hu nebylo možné. Navíc prasata visayanská, byť patří mezi nejmenší prasata, dokáží ve vel- mi krátkém čase zdemolovat celý výběh. Proto má ten nový betonové obrubníky. Také byl zakoupen motocykl. Jde o relativ- ně levný dopravní prostředek, jenž umožní zaměstnancům centra mobilnější přesuny při terénních pracích. Ze získaných peněz bude ještě vybudová- na nádrž na pitnou vodu. Tím se značně sníží náklady na provoz, neboť nebude nutné pře- čerpávat vodu čerpadlem. Získané prostředky také pomohou při určování pohlaví u odcho- vaných jedinců a budou za ně pořízeny léky a desinfekce. Těší nás, že vám není lhostejný život ani v tak vzdálených zemích a věříme, že se k nám příště opět přidáte. My víme, že to má smysl! Za Talarak děkuje Jiřina Pešová Tak se nám to povedlo! V několika číslech zpět jsme se věnovali velkému přírodnímu fenoménu vodě a jeho podobám. Dnes tuto tematiku uzavřeme povídáním o krajině a jejích hlubinách, kdy v obou případech byla hlavním formujícím prvkem také právě voda. Ano, řeč bude o kra- su a vápencových jeskyních. Kaňony vytvořila dešťová voda, jeskyně a jejich labyrinty s krápníkovou výzdobu pak voda prosakující vápenitým nadložím nebo voda spodní. Foto (repro)

14 IRIS Ze zákulisí Od lhostejnosti k říji Lev Mates přicestoval ze Zoo Olomouc do Plzně 13. června 2012, ale už měsíc před jeho příjez- dem jsme se na něj jeli do Olomouce podívat a tzv. očíhnout, zda je vhodným nástupcem před- chozího samce Viléma. Hned od první chvíle se nám moc líbil, v prvopočátku jen jeho vzhled, ale později si nás získal především svou povahou. Prvních čtrnáct dní žil v plzeňské zoo sám, od- děleně od lvice Lekyshy; k dispozici měl vnitřní ubikaci a venkovní klec. Samici v té době patřila druhá vnitřní ubikace a celý venkovní výběh. Obě zvířata se mohla pozorovat venku přes mříže klece, nebo uvnitř přes seznamovací mříž ubikací. Zpočátku byl Mates malinko „vyvalený“ z no- vého prostředí, seznamoval se s hranicemi své- ho nového teritoria, s jiným režimem krmení a také s novými ošetřovatelkami, což byl ale pro něj ten nejmenší problém. Lvice Lekysha mu imponovala, jevil o ni velký zájem, ona naopak přistupovala k seznamování velmi zdrženlivě a v jednu chvíli to dokonce vypadalo, že se jí vůbec nelíbí. O lvu Matesovi lze s jistotou říci, že má velmi rád lidi, ne ovšem jako potravu, ale samozřej- mě jako společnost. Od jeho příchodu do Plzně s ním nebyl jediný problém, veškeré příkazy, např. při blokaci, bere jako hru, vše dělá rád a s nadšením, je velký pohodář. Na tomto místě je také nutné poděkovat ošet- řovatelkám ze Zoo Olomouc. Vždy totiž záleží, v jakých rukách zvíře vyrůstá a kdo o něj peču- je. Citlivým přístupem lze pozitivně ovlivnit jeho chování, u lva Matese se jim to povedlo! Po osmi dnech, kdy lev a lvice žili odděleně, jsme se s ohledem na blížící se říji rozhodli, že je spojíme. Mates se při tom choval klidně a podřízeně, Lekysha byla nejistá a také možná ještě trochu „rozhozená“ ze ztráty předchozího partnera. Jeho nástupce se jí v prvních chvílích, jak už jsem řekla, moc nelíbil, pořád se od něj odvrace- la, dělala, jako že v ubikaci není. Mates byl ze své první lví partnerky nadšený, ale držel si odstup, protože se bál a nedokázal přesně odhadnout její příští reakci. Drobné šarvátky a asi desetidenní „dusno“ ve lví ubikaci vystřídala říje. Ta je fyziologickým stavem zajišťuje u většiny savců reprodukci; samice jsou v tyto dny „obměkčeny“ hormony a začínají vybízet samce k páření. Mates s Le- kyshou se k sobě pomalinku přibližovali, oču- chávali se, brzo ráno lehávali společně v jedné místnosti blízko u sebe, pečovali jeden o dru- hého, hodně značkovali apod. Došlo dokonce k páření, což potěšilo zoology a chovatele, pro- tože v tuto chvíli bylo jasné, že lvi jsou úspěšně seznámeni. Až poté, co byl nový vztah dostatečně upev- něn, mohli se oba lvi začít společně pouštět na ostrov. Návštěvníci mi určitě dají zapravdu, že nový plzeňský lev berberský Mates je fešák a s Lekyshou jim to náramně sluší! Milan Hřebík patří mezi ty ošetřovatele, kte- rým není zatěžko zůstat v práci o něco déle, jen aby jeho svěřenci měli všechno, co potřebují, aby jeho rajon byl v pořádku. Tím je chovatelské zázemí s několika desítkami druhů ptáků, v řadě případů velice vzácných, z nichž mnohé chová v ČR právě jen plzeňská zoo. Nejen ale chová, ona je i úspěšně rozmnožuje. Na každý přírůstek, na celkové výsledky v odchovech je ošetřovatel náležitě hrdý a rád se s nimi před kolegy pochlubí. Procházíme spolu jednotlivými voliérami a blok se mi zaplňuje jmény ptáků a součas- ně čísly, která jsou počtem letos vylíhnutých a zdárně odchovaných mláďat. Co odchov, to prakticky významný chovatelský úspěch. Uvést je všechny za sebou, byl by to dlouhý seznam. Pro ptačí fajnšmekry; normální čtenáři by tak došli ke čtvrtému, pátému jménu a potom by je výčet přestal bavit. Tak alespoň ty nejzajímavější odchovy. Ty, na něž může plzeňská zoo a lidé, kteří se o chovatelské zázemí nad pavilonem Ta- jemný svět africké noci starají, být právem hrdí. Tak třeba holubi, holoubci a hrdličky. Od velice vzácného holuba růžového odchovali ošetřovatelé v roce 2012 osm mláďat. Od hrd- ličky sokorské tři. Ta už žije od roku 1972, kdy byla ve svém domově na ostrově Soccoro a na západě Mexika vyhubena, jen v umělých cho- vech v počtu asi 100 jedinců. Plzeňská zoo je jediná, která ji chová v ČR. Existují ale příběhy ještě smutnější: Holub stěhovavý už nežije ani v zoo. Ze seznamu ptačích druhů jednou pro vždy vypadl počátkem 20. století. Přitom Wikipedie o něm píše, že byl původně zřejmě nejpočetněj- ším ptačím druhem na Zemi. Tento pták stojí za zmínku určitě. Jmenuje se rýžovník hnědý timorský. O jeho vzácnosti svěd- čí i fakt, že za jeden exemplář dokáží chovatelé exotického ptactva zaplatit až 1 000 eur. Vrabce Arnaudova v žádné další naší zoo nenajdete. Letošní odchov několika mláďat byl první nejen v ČR, ale i v celé Evropě! To už je nějaký úspěch! Většinu mláďat odchovají sami rodiče, ale u některých druhů musí pomoci ošetřovatelé. Uměle byli odchováni např. jihoamerický pa- poušek ara vojenský či africký chřástal žlutozobý. Zmínku si určitě zaslouží také majna Rotschil- dova, pěvec příbuzný špačkům. Žít i rozmno- žovat se, v umělých chovech jí nedělá žádné problémy, tak proč ji vůbec vyzdvihovat, mohla by znít otázka. Poněvadž je jedním z nejohro- ženějších ptačích druhů na světě, je odpověď. Je výsadním obyvatelem (endemitem) ostrova Bali, v jehož západním cípu žije v přírodě asi 35 posledních jedinců. Plzeňská zoo vlastní početnou kolekci vzác- ných druhů bažantů. Chybět nemohou ani v ptačím zázemí. I oni přivedli na svět potomky. Chovatelské zázemí v druhém podlaží pavilo- nu Tajemný svět africké noci je veřejnosti nepří- stupné. Aby měly vzácné druhy ptáků potřebný klid na hnízdění. Ale výsledky, kterých se zde v odchovech dosahuje, a často u ptačích druhů, které v přírodě balancují na pomezí vyhynutí, si zveřejnění rozhodně zaslouží. Podlaží vzácných jedinců František Hykeš Událostí roku 2012 bylo v Zoologické a botanické zahradě města Plzně několik. Příchodu nového samce lva berberského ze Zoo Olomouc patří čelní místo! První dny jeho sžívání s novým prostředím i partnerkou popisuje jedna z jeho ošetřovatelek Markéta Šlajerová. znovu s ošetřovatelem Robertem Bultasem Vaše očekávání vyslovené v minulém čísle IRISu,že hned z první říje a spojení nosorož- ců indických se narodí mládě, se nepotvrdi- lo. Plzeňská zoo tak přišla o unikát, který by ji právem záviděli všichni chovatelé to- hoto velice vzácného zvířete. Když se pro- jevila 50. den u samice znovu říje, bylo nad vší pochybnosti jasné, že prostě přírodní zázrak nenastal. Přiznávám, asi jsme se všichni nechali příliš unést hektičností těch srpnových třiceti minut, kdy oba nosorožci projevili poprvé pohlavní do- spělost a pokusili se o mládě. Ale příroda má své zákonitosti a ty nezbývá, než respektovat. Jaké bylo druhé spojení samce se samicí? Především podstatně hodnotnější, dospělej- ší, než bylo to prvé. Zvířata se pářila tentokráte téměř čtyřicet minut. Až nám bylo Manjuly líto. Celou tu doba nesla na hřbetě 2 200 kilo živé váhy. Také ke konci už sotva stála… Říje začala 12. října v sedm hodin. V deset hodin se začali nosorožci honit. Tentokráte už se to neobešlo bez malé bitky. Baabuu povalil samici na záda, trvalo to vše asi jen deset minut a až na něko- lik krvavých škrábanců se jí nic nestalo. Vlast- ní páření začalo v 11 hodin a třiadvacet minut a skončilo přesně v poledne. Další termín říje vycházel na 1. prosince. Projevila se, nebo lze předpokládat, že je Manjula březí? Říje se nedostavila, i když její určité velmi sla- bé náznaky, jako například pískání, jsme krátce zaznamenali. Vzhledem k počasí, ve stínu ne- vystoupil teploměr celý den nad nulu, zůstala zvířata v pavilonu. Samec se spokojeně koupal a Manjula se procházela ve svém boxu. Nyní jí za- čneme proto pravidelně odebírat vzorky na la- boratorní rozbory a budeme předpokládat, že je opravdu březí. I když naprostou jistotu získáme až po dalších padesáti dnech, kdy březost potvr- dí absencí říje, nebo se naopak říje dostaví. (hy) O páření nosorožců Majna Rotschildova

15 IRIS Tygři bez tygra V současné době se setkají návštěvníci plzeň- ské zoologické a botanické zahrady v tygřím výběhu pod statkem Lüftnerka jen s dvěma mláďaty narozenými v polovině června 2011 a jejich matkou Csamarou. Samec Bajkal se vrátil 30. října ke svému majiteli – přednímu českému chovateli šelem včetně tygrů ussu- rijských – Ivanu Ringelovi. Na konci podzimu až začátkem zimy 2013 by se však měl vrátit, aby se pokusil s Csamarou o další mláďata. „Vzhledem k jejímu věku třinácti let bude sice na hranici produkčního věku, ale u tak vzác- ného zvířete, jakým tento poddruh tygrů je, to za pokus určitě stojí,“ je přesvědčen jeden z ošetřovatelů velkých šelem Tomáš Košatka. „Dřív k připuštění dojít nemůže, do dvou let stáří mláďat tu existují mateřská pouta a ne- chceme je zpřetrhat. I když už nyní se tygřata velikostí a hmotností blíží k dospělým kusům. A jak prozrazuje jejich chování, o něco dříve, než je u této šelmy zvykem, přicházejí do pu- berty. Brzy je asi přestěhujeme do uvolněného výběhu po jejich otci, aby si začala zvykat na vlastní život bez mámy,“ doplňuje ošetřovatel. (hš) Ze zákulisí Říjnové Zastupitelstvo města Plzně schválilo uzavření směnné smlouvy mezi městem Plzní a Pozemkovým fondem ČR, kterou město Plzeň získá pozemky o výměře cca 20 ha. Jde o půdu doposud vlastněnou státem, která se nachází v zájmovém území pro plánované rozšíření zoo- logické a botanické zahrady do lochotínských luk a vybudováni expozice Sloni na Mži. Jednání pro- bíhala několik let a byla jedním z důvodů, proč byla v rámci realizace Generelu dalšího rozvoje Zoologické a botanické zahrady města Plzně v roce 2008 upřednostněna výstavba nových af- rických a asijských expozic se žirafami a nosorožci. „Směny pozemků mezi městem a státem bý- vají ve většině případů dlouhodobým procesem, neboť při jednání hraje roli cena jednotlivých po- zemků, kvalita čili bonita půdy a často i další fak- tory,“ vysvětluje vedoucí odboru evidence ma- jetku Magistrátu města Plzně Mgr. Hana Radová a pokračuje: „Pozemkový fond výlučně požadu- je pozemky, na nichž bude možno dále země- dělsky hospodařit, neboť je využívá především k uspokojování ještě stále uplatňovaných resti- tučních požadavků.“ Věra Petráková, referentka odboru nabývání majetku navazuje: „Pozemkový fond, jakožto státní organizace, se musí při pře- vodech svého majetku řídit zákonnou úpravou, která je dále upřesňována jeho metodickými pokyny, navíc do oceňovacích předpisů minister- stva financí se každoročně promítá řada změn. Pozemkový fond musí velice důkladně prozkou- mat upotřebitelnost či neupotřebitelnost daných pozemků jednotlivými složkami státu. Možná srozumitelněji řečeno – zjistit, zda o ně nemá nebo nebude mít zájem některá ze státních or- ganizací. Současně Pozemkový fond prověřuje, zda pozemky, které spravuje a jsou připravovány do nějaké majetkové transakce, nejsou vylou- čeny z převodu nemovitostí vzhledem k jejich zařazení v územním plánu, tj. zasažení veřejně prospěšnou stavbou apod. Prolustrovat je musí rovněž z hlediska možného omezení v souvis- losti s navrácením církevního majetku. Takové úřednické kolečko není samozřejmě otázkou několika týdnů,“ přiznává paní Petráková. Za pozemky v údolí Mže u silnice do Radčic, povětšinou louky, nabídlo statutární město Plzeň Pozemkovému fondu ČR zemědělskou půdu z historického majetku v katastru několika obcí na Plzeňsku. „Naším zájmem je mít ve vlastnic- tví půdu především na území města, abychom zde mohli rozvíjet infrastrukturu a aktivity ve prospěch spokojeného a bohatého života Plze- ňanů, nikoliv leckde v okolí. Věnovat se země- dělství, vyjet do polí s kavalerií kombajnů, to v záměrech města určitě není,“ poněkud od- lehčí na závěr toto vážné a nejednoduché téma Mgr. Radová. (fh) Další krůček ke Slonům na Mži Počátkem listopadu se uskutečnilo krajské kolo Ekologické olympiády středních škol Plzeň- ského kraje. Zoologická a botanická zahrada města Plzně se na jeho pořádání spolupodílí v různé podobě již roky. Prvně však dostalo letoš- ních 11 soutěžních družstev pozvání do specia- lizované expozice Akva-tera na Palackého třídě. Mladí ekologové se seznámili se zdejší faunou a prohlédli si i zákulisí. Problematika chovu plazů a dalších studenokrevných živočichů se potom promítla i do prvních soutěžních úkolů v podo- bě testu a poznávačky fotografií, které se však již tradičně konaly v Církevní střední odborné škole ve Spáleném Poříčí. Nejlepší připravenost v letošním ekologickém klání prokázali již tradičně soutěžící z Gymnázia J. Š. Baara v Domažlicích, na druhém místě se umístil tým z Gymnázia a SOŠ Rokycany a bron- zoví jsou plzeňští gymnazisté z Mikulášského ná- městí. (vo-rd) Ekologové letos mezi plazy Zoologické zahrady III. tisíciletí Foto Radek Koňařík Každý z nás má možnost zapojit se do ochrany přírody. Potřebuje k tomu však odhodlání či přesvěd- čení, víru v úspěch, alespoň základní znalosti problematiky a mnoho, mnoho trpělivosti. Je to totiž běh na dlouhé trati. Zoologická a botanická zahrada města Plzně se již v roce 2003 zapojila do evropského záchov- ného programu (EEP) pro záchranu ohroženého druhu (EN) holuba růžového (Columba mayeri). Můžete jej znát např. z knihy Geralda Durrella Zlatí netopýři a růžoví holubi, z mauricijských poštovních známek či z venkovní sezónní ex- pozice pro madagaskarské druhy ptáků v plzeň- ské zoo. Holub růžový je endemickým druhem ostrova Mauritius, který leží uprostřed Indického oceánu východně od Madagaskaru. Pro první osadníky (1638) to byl velmi běžný pták. Od roku 1840 už byl ale považován za vzácného a v roce 1991 zbylo na ostrově posledních 10 jedinců. Příčinou totální degradace populace je ničení přirozené- ho prostředí. Dnes jsou zde pouze dvě až tři pro- centa původního porostu. Mauritius je nejen jed- ním z nejhustěji obydlených míst na zeměkouli, ale žije zde i přespříliš psů, koček, krys, mangust, opic a mnoho dalších zvířat i rostlin, které sem člověk zavlekl. Díky úsilí Durrell Wildlife Conservation Trust na ostrově Jersey (Velká Británie) a chovu v lid- ské péči holub růžový zatím nevyhynul. V roce 2005 byly jeho počty na Mauritiu mo- nitorovány a bylo sečteno na 360 jedinců. Popu- lace není však soběstačná, ptáci stále navštěvují krmítka. Durrell Wildlife Conservation Trust koordinu- je evropský záchovný program (EEP). Ve více jak 30 zoologických zahradách po celém svě- tě žije přibližně 87 holubů růžových. V ČR jsou chováni pouze v plzeňské a pražské zoologické zahradě. Třetího listopadu 2003 obdržela plzeňská za- hrada ze Zoo Praha první dvě samičky do depo- nace. K nim přibyl v roce 2004 jednooký samec ze Zoo Rotterdam a druhý samec v roce 2006 ze Zoo Antwerpy. Pražská samice a antwerpský samec vytvoři- li harmonický pár a začali odchovávat mláďata. První holoubě přišlo na svět v roce 2007. Va- jíčko bylo inkubované v inkubátoru a den před líhnutím bylo vloženo rodičům do hnízda. Tento pokus se zdařil, pár se o mládě perfektně staral. Bohužel se jedná o zatím jediný přirozený od- chov. Od té doby se rodiče o mláďata odmítají starat. Proto je nahradily chůvy. Jsou jimi hrdličky chechtavé. Pokračování na str. 16 Spojuje nás stejný cíl

16 IRIS Zoologické zahrady III. tisíciletí Děti tleskaly v zoo svým oblíbencům z televize Zoologická a botanická zahrada města Plzně nabízí návštěvníkům nejen spoustu zajímavých zvířat obklopených zelení stromů a keřů a kve- toucími rostlinami ze všech koutů světa, ale také velmi častý a rozmanitý doprovodný víkendový program. Právě v roce 2013 tomu bude deset let, co vznikl ve své současné podobě a od jara do zimy nabízí různé environmentální soutěže a na statku Lüftnerka potom oživuje tradice a při- pomíná život našich předků. V takovém rozsahu doprovodný program nikdy předtím v zahradě neexistoval. Ale různé akce, zejména pro děti, u příležitosti Velikonoc nebo Vánoc se zde kona- ly i před tímto rokem. Vyhlášené se staly v polo- vině osmdesátých let minulého století červnové oslavy Dne dětí v zoo za účasti předních televiz- ních dětských bavičů té doby. Poprvé se konaly v roce 1983 a jejich pořa- datelem bylo Kvítko, dětská víkendová příloha Svobodného slova. Poněvadž to byly noviny Československé strany socialistické, byť jedno- ho z politických partnerů v Národní frontě, na městském výboru Komunistické strany Česko- slovenska (KSČ) se toto spojení vůbec nelíbilo. Další ročník proto musel být direktivně již v režii krajského stranického deníku Pravda. Redakce měla kompletně zajistit nejen zá- bavný a soutěžní program, ale také občerstvení. S tímto úkolem je spojena i následující historka: Osloveni měli být všichni poskytovatelé stánko- vého prodeje – tedy Jednota, plzeňské Restau- race a jídelny, ale také plzeňský závod podniku Potraviny. Jenže s jeho ředitelem, velkým stranic- kým a odborovým funkcionářem, byla redakce ve válečném stavu. Nemohl jí zapomenout, že ještě v dobách, kdy byl jeho vedoucím, kritizova- la omezenou prázdninovou prodejní dobu jed- noho z největších tehdejších plzeňských bufetů Adrie. Nespokojenost lidí a reakce v tisku byly tak silné, že omezení musela být zrušena. Při výzvě ke spolupráci na dětském dnu v zoo se ale Václav Koranda zachoval korektně a velice vstřícně. Při dalších ročnících se pak stal i jednou z hlavních osobností týmu, který zajišťoval účinkující, ceny do soutěží, technické zázemí. Jeho mimořád- ných organizačních schopností si všichni náležitě vážili a tehdejší ředitel zoo Jiří Vlček spolupráci s ním ocenil způsobem jeho zásluhám opravdu odpovídajícím. Dostal právo být kmotrem dvou narozených medvíďat, jež dostala na jeho počest jméno KOR a ANDA. Stal se tak snad jediným kmotrem, jehož příjmením bylo pojmenované nějaké zvíře a to ještě ve zdvojené podobě. V roce 1984 se na programu podíleli přede- vším plzeňští umělci i samy děti. Divadlo dětí Alfa se představilo jednou ze svých nejlepších her Po- klad baby Mračenice, s dechovkovou hitparádou přijela Šťáhlavská šestka, na téma výtvarné umě- ní si s dětmi povídal malíř Josef Jícha, zájmovou tvořivost ve školách reprezentoval soubor z 18. ZŠ. Celý den konferoval Petr Jančařík a jeho vyvr- cholením se stalo vystoupení oblíbeného zpěvá- ka Jaromíra Mayera s dcerou. V dalších letech se na dětských dnech vystří- dala řada pražských zvučných jmen pravidelně vystupujících v tehdejším dětském kultovním pořadu Československé televize vysílaném ka- ždou neděli dopoledne Studio kamarád. Malí návštěvníci se zde setkali tváří v tvář s hlavními protagonisty pořadu – postavičkami JŮ a HELE v podání Jiřího Lábuse a Oty Jiráka, s jeho konfe- renciéry Lenkou Vavrinčíkovou a Jiřím Chalupou. Nemohl samozřejmě chybět ani slavný kreslíř a dětský komik Miloš Nesvadba, stejně tak jako jeho syn Michal vystupujícímspolečně s dalšími dvěma začínajícími, ale záhy populárními kole- gy – Světlanou Nálepkovou a Václavem Upírem Krejčím - v MIM TRIU. A mnozí další. Pravidelným hostem ve Studiu Kamarád v té době býval Václav Chaloupek, propagační pra- covník plzeňské zoo. To samozřejmě usnadňo- valo získání pražských umělců pro plzeňský Dět- ský den. Mělo to i další výhodu: Vítězové různých soutěží měly možnost se s ním zúčastnit natá- čení pořadu nebo v něm společně se zvířátky z Plzně i přímo účinkovat. Vrcholem pořadatelského úspěchu bylo získat do programu Žížalu Julii alias Dádu Patrasovou. Přijela dokonce se svým manželem – předním československým saxofonistou Felixem Slováč- kem. Dětské dny v zoo se staly od samého počátku značně oblíbené. Vysoká návštěvnost, jež byla na hranici kapacitních možnosti zahrady, způsobila, že se již po druhém ročníku začalo uvažovat ve spolupráci s vedením Parku kulturu a oddechu o jejich přesunu do letního amfiteátru na výsta- višti. V roce 1986 se tak skutečně stalo. Změna místa přinesla pořadatelům ale určité zklamání. Návštěvníků nepřišlo tolik, kolik se očekávalo. Na vině jistě bylo vydatné „Medardovo kápě“, které začátkem června rozvodnilo Mži natolik, že neby- la vyloučena evakuace výstaviště, své ale sehrála určitě i sama změna místa. Zoologická prostě lá- kala, den mezi zvířaty měl své neopakovatelné kouzlo. Několik dalších ročníků tak už bylo jen ve stínu začátků v zoologické zahradě a paradoxně nové, kapacitnější místo nepřineslo plzeňským dětským dnům další slávu, ale naopak postupný konec Text a foto Josef Hart Okénko do historie Pokračování ze str. 15. Ptáčata ovšem musí být ručně dokrmována ošetřovateli. Samec z Ant- werp se v Plzni stal otcem již mnoha mláďat. Dva mladí samci, kteří přišli na svět v roce 2007, byli poskytnuti do chovných programů. Jeden putoval v roce 2010 do Durrell Wildlife Conservational Trust na ostrově Jersey, druhý do Burger‘s zoo Arnhem. V důsledku nedostatku chův v hnízdní sezó- ně museli plzeňští chovatelé požádat o pomoc pražskou zoo. Dvě vajíčka holubů růžových byla převezena pod pražské chůvy. Vylíhly se z nich dvě samičky. Jedna se vrátila do Plzně a dala základ druhému chovnému páru, druhá byla po- skytnuta do Birdworld Farnham. Následovaly neúspěchy. V roce 2008 nebyla odchována dvě vylíhlá mláďata a v roce 2009 se tři mláďata nedožila dospělosti. V tom samém roce se podařilo získat z Cotswold Wildlife Park mladý pár, který vytvořil s našimi odchovanými ptáky později dva velmi úspěšné páry. Neúspěch pokračoval i v roce 2010. Ze 13 narozených mláďat se podařilo odchovat jen jediného samce, který následně odcestoval do Birdworld Farnham. Proč se odchovy nedaří? Co je špatně? To byly trvalé otázky chovatelů. A tak došlo k úpravě krmné dávky pro chůvy i pro ruční dokrmování. Holubi růžoví totiž přijímají v potravě daleko více rostlinné složky než hrdličky chechtavé. A úspěch se dostavil. V roce 2011 bylo odchováno deset samců a pět samiček. Z nich žijí dva samečkové v Zoo Bristol, jedna samice v Zoo Basel a dva páry v Zoo Praha. Dva páry odchovaných holubů růžových byly s velkou radostí odvezeny kurátorem ptáků Ing. Tomášem Pešem 17. listopadu 2012 do „mateř- ské“ stanice Durrell Wildlife Conservation Trust na ostrově Jersey. Gerald Durrell začal s šířením povědomí ochrany holubů růžových a potřeby jejich chovu na Jersey v roce 1970. Prvních pět ptáků obdr- žel Durrell Wildlife Conservation Trust z Mauritia v roce 1977. Tehdy byl tento druh prohlášen za nejvzácnějšího holuba na světě. Dvacet odcho- vaných potomků bylo vráceno na jejich rodný ostrov, aby zde byla posílena jejich mizející po- pulace. Durrell si uvědomoval, že nejúčinnější ochrana je přímo v místě ohrožení, proto podpo- roval mauricijskou vládou zřízenou Záchrannou stanici Black River i lesní školky na Mauritiu. Na Jersey zase zřídil školící kurzy a zavedl stipen- dium jako finanční pomoc stážistům, kteří sem jezdí na odborný výcvik a pak se vracejí do vlasti, aby tam organizovali odchov zvířat v lidské péči. Vzhledem ke zvýšení populace byl holub rů- žový vyňat z kategorie kriticky ohrožených druhů a ponížen do kategorie ohrožených druhů (IUCN). Tohoto úspěchu bylo dosaženo díky mnoha zasvěceným lidem odhodlaných pomoci. Riziko vyhynutí sice trvá dále, ale je už podstatně nižší. Přesto potřeba ochrany je stále velmi důle- žitá. Jiřina Pešová Na výstavišti vystoupili ve scénce Šest ran do klobouku (tehdejší oblíbený televizní soutěžní pořad) i Stella Zázvorková, Ota Jirák a protago- nista soutěže Pavel Lukeš.

17 IRIS Minimum pro ochránce a přátele přírody Velkým zážitkem pro rokycanské ochránce pří- rody bylo více než čtrnáctidenní pozorování vzácného dravce orlovce říčního na Klabavské nádrži nedaleko Rokycan. Pták, jehož hlavní potravou jsou ryby, je s rozpětím křídel asi 170 cm o něco větší než káně. Kromě lovu ryb se živí i drobnými savci. Spodní stranu těla má bílou, vršek hlavy světlý a zajímavostí a zároveň i rozpoznávacím zna- kem je černý pruh přes žlutavě zbarvené oko. Dlouhá a úzká křídla jsou za letu znatelně za- lomena. Orlovec není na Rokycansku neznámým dravcem. Téměř pravidelně jej lze pozo- rovat v době jarního a podzimního tahu v blízkosti Klabavské nádrže nebo Kařezských rybníků. Obě lokality jsou z hlediska výskytu opeřenců nejzajímavějšími místy této části Pl- zeňského kraje. Na Rokycansku se vyskytují i další vzácnější rybožraví lovci. K těm největším s rozpětím kří- del 2,5 metru zcela jistě patří orel mořský, kte- rý pravidelně hnízdí na Padrťských rybnících. Klabavská nádrž je místem výskytu i dal- ších zajímavých tvorů jako jsou vydra říč- ní, volavka popelavá i bílá, norek americký a v podzimních a zimních měsících stále čas- těji i kormorán velký. (pm) Foto Mgr. Karel Brož Vzácný orlovec říční Súhyny ptáků přímo u krmítek se setkali or- nitologové poprvé v roce 2011. Od té doby zaznamenávají stále další případy onemoc- nění. Nákazu způsobují podle ředitele České společnosti ornitologické Zdeňka Vermouzka cizopasní prvoci bičenky drůbeží (Trichomo- nas gallinae), které u ptáků vyvolávají roz- sáhlé zduřeniny v zadní části zobáku. Ti pak nemohou polykat potravu a postupně hynou hladem. Trichomonóza, jak se nákaze bičen- kami říká, se dosud vyskytovala především u holubů. Nově začala napadat i pěnkavovité ptáky, především zvonky. „K přenosu nákazy dochází u krmítek, ne- boť se zde ptáci dostávají do těsného kontak- tu. Pokud pozorujete v okolí krmítka viditelně nemocné jedince nebo je dokonce nacházíte uhynulé, je nejlepší okamžitě přestat přikrmo- vat a nechat krmítko vyschnout. Právě sucho bičenky spolehlivě zabije,“ radí Z. Vermouzek. Minimální doba pro „samodesinfekci“ jsou dva týdny. Pokud se viditelně nemocní ptáci vyskytují v okolí i nadále, je potřeba přestávku v přikrmování prodloužit. Ornitologové výskyt trichomonózy sledují. Prosí každého, kdo se s nemocnými ptáky se- tká, aby svá pozorování zaznamenal do fauni- stické databáze České společnosti ornitologic- ké avif.birds.cz. Lidé se trichomonózy obávat nemusejí, pta- čí bičenky nejsou přenosné na savce, tedy ani na člověka. I u domácích ptáků se objevují jen zcela výjimečně. (zv-r) Smrtelné nebezpečí u krmítek Na statku Lüftnerka Září je na statku Lüftnerka v Zoologické a bota- nickézahraděměstaPlzněoslavoubabíholéta, půvabu jiřinek, slizně vína a tradičních řemesel k užitku i potěše. Pro jiřinky nebyl tento rok právě příznivý, a tak svoji účast na jejich oblast- ní výstavě odřekli tři pravidelní vystavovatelé. Vzdor této skutečnosti to byla i letos největší a nejreprezentativnější jiřinková výstava na zá- pad od Prahy. Návštěvníci měli co obdivovat a této příležitosti náležitě využili. V divácké an- ketě zcela přesvědčivě zvítězily, stejně jako loni, výpěstky a aranžmá pěstitele Petra Bohdana z Plzně-Radčic. Aranžérský tým zahradnic zoologické a bota- nické zahrady letos posílila Šárka Krampolová, manželka majitele plzeňského „úplně jiného květinářství“ STARÁ VESNICE na Americké třídě. Ve statkové truhlárně vytvořila z jiřinek Vlasti- mila Hucla z Plzně-Červeného Hrádku kompo- zici, která dokázala květinovou výstavu mistrně vkomponovat mezi staré nářadí a každé květině současně dala takovou formu, v níž její pestrost, zajímavost, barevnost vynikly nejvíce. Škoda, že nevyšel záměr majitele květinářství Vladimíra Krampola představit i průřez sorti- mentem jiřinek nabízených v zahraničí. Ona to má tahle květina přes původní oblíbenost těžké: V květinářstvích její květy (samozřejmě správ- ně soukvětí) nekoupíte, pro pracnost spojenou s výsadbou hlíz a hlavně jejich uchováním přes zimu mizí ze zahrádek. Jejímu pěstování se až na výjimky věnují jen starší lidé. Ostatně gene- rační problém se začíná projevovat i na oblastní výstavě v zoologické a botanické zahradě. Týden po jiřinkách zaplnila Lüftnerku stará řemesla. Zejména v sobotu se bylo na co dí- vat: Návštěvník byl obklopen lidmi obdařený- mi různými dovednostmi, a to vše v dobovém vesnickém prostředí, kde se stloukalo ručně máslo, dralo peří, vázaly peroutky, pralo v ne- ckách a na valše, prádlo se mandlovalo na ručním mandlu, naklepávaly se kosy a srpy... K vidění bylo kování koní. Samozřejmě ani le- tos nescházelo mlácení obilí cepy a vázání povřísel v podání skupiny dobrovolníků sdru- žených kolem podhorského mlýnského skan- zenu Hoslovice na Strakonicku. Tentokráte s sebou přivezli i vzorky zrní, aby návštěvníky stat- ku vyzkoušeli, nakolik znají naše druhy obilovin. A jak dopadli? Někdo nepoznal ani pšenici, jiní svými vědomostmi docela překvapili. Ovšem špaldu, tu neuhodl skoro nikdo. Přitom tento prastarý druh pšenice se díky ekozemědělství a oblibě biopotravin vrací znovu na pole. Pod statkem nezůstávala bez zájmu včelařská výstava, obdobně jako po celý měsíc, co trvala. Ukázky řemesel a zemědělských činností do- plnily tradičně ochutnávky staročeských jídel našich předků od „kuchařinek z Nepomuka“. Že u jejich stánku bylo neustále plno návštěvníků, netřeba zdůrazňovat. Devátý ročník festivalu dobových řemesel k užitku i potěše STATEK 2012 byl nejen zajíma- vou a poučnou podívanou, ale současně přehlíd- kou řemeslné tvořivosti v podání pokračovatelů lidových tradic z Plzeňského kraje. Škoda, že mezi nimi už neseděl jeden z jeho pravidelných účast- níků František Slivoně. Vzhledem ke svému věku se rozloučil se spoluprací se zoologickou a bota- nickou zahradou při letošních Velikonocích. (hy) Foto: IRIS M. Volf (více na www.iris.snadno.eu) Babí léto s jiřinkami a řemesly Foto Karel Makoň Výstavu jiřinek si prohlédl i exministr spravedl- nosti JUDr. Jiří Pospíšil, které jsou jeho oblíbenými květinami 

18 IRIS Expedice za pozváním Bylo by hříchem navštívit západní pobřeží USA a nezavítat do slavného Balboa parku v San Diegu. Když jsem v roce 2009 plánoval cestu po Route 66 čili „The Main Streat of America“, hod- lal jsem z Los Angeles pokračovat do San Diega a prohlédnout si krásnou zoo v Balboa parku. Ces- ta na motocyklu Harley Davidson vedla od břehu Michiganského jezera z Chicaga přes Illinois, Mis- souri, Kansas, Oklahomu, Texas, Nové Mexiko a Arizonu do Kalifornie, kde Steinbeckova Mat- ka cest končí na molu v Santa Monica na břehu Tichého oceánu. Samotná R 66 je dnes dlouhá 4 000 km. S odbočkami do Grand Canyonu, Mo- nument Valley, Las Vegas, Joshua Tree National Parku a dalších úžasných míst jsem spolu s do- provodným vozidlem najel bezmála 5 000 km. Při nejlepší vůli nezbyl po 23 dnech cesty časový pro- stor pro San Diego, a tak nám nezbylo nic jiného než odletět do vlasti a do Kalifornie a Nevady se vrátit po dvou letech. San Diego je nádherné přístavní město vyrost- lé na místě prehistorického, předkolumbovského sídliště. Z dřívějšího provinčního města se stalo druhým největším v Kalifornii poté, kdy do San Diega byl po napadení Pearl Harboru přesunut vrchní štáb US Pacific Fleet. Úžasný je přístav Em- barcadero s mořským muzeem a promenádou podél břehu s výhledem na historickou plachet- nici, ponorku či letadlovou loď. V hotelu Del Coro- nado natáčela božská Marilyn Monroe film Někdo to rád horké. Vyhlášená čtvrť Gaslamp Quarter byla před destrukcí uchráněna odporem místních obyvatel podobně jako plzeňská Roudná. Balboa Park nese jméno Španěla Vasca de Bal- boa – conquistadora – dobyvatele Nového světa. Součástí tohoto rozsáhlého komplexu je i zoolo- gická zahrada. San Diego zoo je snad nejzajímavější zoo na světě. Existuje od roku 1915 od výstavy Panama – California, zpočátku jako útulek opuštěných exotických zvířat. Na ploše 40 hektarů je bezmála 4 000 zvířat 650 druhů a poddruhů. S ohledem na roční průměrnou teplotu 18° C jich žije naprostá většina ve venkovních výbězích. V ceně vstupenky 42 dolarů za dospě- lého návštěvníka je vyhlídkový Bus Tour, Expres Bus a tzv. Letecký Tram. Jako ostatně všechno v Americe, i vstu- penky lze objednat on-line a nečekat v mnohdy ne- konečné frontě. Impozantní a pře- hledně vyřešené je obrovské parkoviště, kde je si nutné pamatovat u jaké sochy zvířete jste zanechali vozidlo. Tématické celky dělí zoo na části. Hlavním lá- kadlem je chov pand velkých. Tzv. Panda Trek je částí zoo s regulovaným vstupem, kde návštěvník vyčká ve frontě a zvolna postupuje s ukázněným zástupem podél pandích výběhů, v nichž tato zví- řata rozšafně sedí a žvýkají některé ze 40 druhů bambusů. Ty pro ně zoo pěstuje ve vlastní bota- nické zahradě. Zvířata deštných pralesů Afriky a Asie mají svoji Opičí trasu, část nazvaná Polar Bear představuje Antarktidu s ledními medvědy, soby, karibu a dal- šími zvířaty. Část Ituri jsou lesy Afriky s žirafami, okapi (zástupci třetihorní žirofy) a africkými buvo- ly. I nejmladší část zoo – Sloní odysea – nehostí jen slony indické, ale též další zvířata. Úžasné jsou voliéry, od kterých se odtrhnete jen ztěží: Owens Aviary a Scripps Aviary. Je zde několik stovek tro- pických ptáků. V průvodcích po USA stojí, že obyvatelé San Diega nestydatě, i když roztomile prohlašují své město za nejlepší v Americe. Je to snad součástí národní hrdosti, která nám v Čechách tolik schází? Snad. Během cest po USA jsem dospěl k přesvěd- čení, že v této velké zemi všechno (nebo skoro všechno) funguje. Lidé jsou přátelští, u kaž- dého druhého domu vlaje státní vlajka. Vlaje i v takové pustině, jakou je Amboy v Mohavské poušti, bývalé hlavní zastávce na slavné Rou- te 66, kde jsme našli opuštěný Roy Motel and Cafe, prázdnou školu, kostel a z inzerovaných 20 obyvatel pouze jednoho dobrosrdečného pumpaře a prodavače potravin a suvenýrů v jedné osobě. USA je zemí 58 národních parků (osm z nich je v Kalifornii) a nádherných měst. Nevím jestli je lepší město San Francisco nebo San Diego, za návštěvu stojí obě. Vyhradili jsme si na zoo San Diego celý jeden den. Bylo to málo. Že by důvod k „San Diegu na třetí pokus“…? San Diego na druhý pokus Text a foto Ing. Radoslav Kozák Koala medvídkovitý Panda velká Medvěd lední Autor článku Slon indický

19 IRIS Jak získat časopis IRIS Časopis si je možno předplatit formou úhrady poštovného. Poplatek za poslání čtyř čísel činí 60Kč. Částku lze uhradit poštovní poukázkou, kde nezapomeňte uvést účel platby – PŘEDPLATNÉ IRIS, nebo bankovním převodem. V tomto případě je třeba sdělit jméno a adresu objednavatele. Na poštovní poukázce musí být vždy uvedena adresa: ZOO a BZ Pod Vinicemi 9, 301 16 Plzeň. Časopis lze získat též v jeho distribučních místech: V Plzni na adrese vydavatele, v Akva-tera na Palackého tř. 5 a dále na radnici, v městském informačním centru na nám. Republiky, na Krajském úřadu Plzeň- ského kraje, v Národním institutu pro další vzdělávání v Čermákově ul. 18 a ve Studijní a vědecké knihovně PK. V Karlových Varech v Národním institutu pro další vzdělávání v Západní 15 a ve Stanici mladých přírodovědců ve Staré Roli. V Chebu v Domě dětí a mládeže Sova. Časopis lze získat i ve většině střediskových knihoven v Plzeňském a Karlovar- ském kraji. Do základních a mateřských škol v Plzeňském a Karlovarském kraji je IRIS distribuován prostřednictvím obcí s rozšířenou působností. Rámcový přehled hlavních akcí pořádaných Sdružením IRIS, Zoologickou a botanickou zahradou města Plzně a jejich partnery v roce 2013 1. ledna: Jak na Nový rok, tak po celý rok – tradiční slevová akce pro první návštěvníky v novém roce 24. února: Český rok na vsi – Rozpustilé vyhánění zimy s topením Morany, průvodem masek z Vinic do středu města a se soutěží Plzeňský koblížek - odpolední program 23. března: Otevírání České řeky a Vítání jara v zoo – komponovaný pořad na počest nového jara s vědomostními a dovednostními soutěžemi - celodenní program (nositelé rybích jmen zvýhodněné vstupné) 30. března - 1. dubna: Český rok na vsi – Tradiční Velikonoce na statku Lüftnerka - celodenní program 20. dubna: Plzeňský Den Země a Ptačí sobota – celodenní naučně sou- těžní program a vyvrcholení VII. ročníku soutěže ve sběru hliníkového odpa- du ve školách a domácnostech odpoledním happeningem v Kilometrovce 30. dubna: Český rok na vsi – čarodějnické odpoledne na statku Lüftnerka - odpolední a podvečerní program (čarodějnice a čarodějové vstup zdarma) 1. května: Český rok na vsi – folklórní odpoledne pod staročeskou máj- kou na statku Lüftnerka 18. - 19. května: Dny japonské kultury – celodenní program 8. června: Český rok na vsi – Lochotínský sekáč – VIII. ročník soutěže v sekání kosou a srpem pro širokou veřejnost – odpolední program 15. června: Slavnost květů s vyhlášením Květinové dívky 2013, Vítání léta - pohádková stezka, celodenní program 29. června: Adie školo, hurá na prázdniny (soutěže, hry, soutěžní naučná stezka) – celodenní program Červenec: 1. a 2. běh XI. ročníku letního dětského příměstského tábo- ra Deset dnů s kamarády ze zoo Červenec - srpen: Prázdninová štafeta po turistických cílech Plzeň- ského kraje pro děti a mládež do 18 let (společná akce ZOO a BZ a Plzeňského kraje – XI. ročník) 31. srpna: Ahoj prázdninám (soutěže, hry, soutěžní naučná stezka) – ce- lodenní program 7. - 8. září: Slavnosti babího léta na Lüftnerce s IX. ročníkem oblastní výstavy jiřinek, Tradiční vinobraní pod Vinicemi – celodenní program 14. - 15. září: Český rok na vsi – jubilejní X. ročník festivalu dobových řemesel a činností k užitku i potěše a staročeských jídel STATEK 2013 – celodenní program 28. září: Hravý podzim – Třemi kontinenty za medvědy (soutěžní pro- gram v afrických a asijských expozicích a u výběhů medvědů) – odpolední program 5. října: Hravý podzim – Zvířecí sobota s velkým srazem plyšových zvířátek, dále kontaktní soutěže, zvířecí naučná stezka – odpolední program 12. října: Hravý podzim – jubilejní X. ročník Běhu Kilometrovkou po šesti - rekreační běh se čtyřnohými miláčky o ceny, široká nabídka doprovodných psích akcí a jubilejních překvapení – odpolední program 30. listopadu - 21. prosince: Český rok na vsi – advent na statku Lüft- nerka – odpolední program 7. prosince: Český rok na vsi – Mikulášské odpoledne na statku Lüftnerka Vánoční prázdniny – pracovní dny: Vánoční dětský klub (denní tábor ve formě tvůrčích dílen) 24. prosince: Nadělte zvířátkům do jesliček a chyťte si zlatou rybku, vá- noční soutěžní naučná stezka – dopolední program 31. prosince: Silvestrovský dopolední program – Chyťte si zlatou rybku, silvestrovská naučná stezka o ceny, přivítání symbolického posledního ná- vštěvníka plzeňské zoologické a botanické zahrady v roce 2013 1. ledna 2014: Jak na Nový rok, tak po celý rok – tradiční slevová akce pro první návštěvníky v novém roce Změna programu vyhrazena! Čtvrtletník IRIS – ročník X • Vydavatel: Zoologická a botanická zahrada města Plzně ve spolupráci se Sdružením IRIS • Vedoucí redaktor: Ing. František Hykeš • DTP: NAVA DTP, spol. s r. o., Plzeň • Tisk: NAVATISK, s. r. o., Plzeň • Náklad: 25 000 výtisků • NEPRODEJNÉ • Fotografie bez jména autora jsou z produkce fotografa ZOO a BZ Jaroslava Vogeltanze • Vyšlo v prosinci 2012 • MK ČR E 14293 Souteˇž Kalendárium 2013 Od dinosaurů k savcům Předkládáme vám poslední díl vědomostní soutěže nazvané PUTO- VÁNÍ ČASEM, PUTOVÁNÍ PŘÍRODOU. Věříme, že bude stejně úspěšný, jako byly ty předchozí. První savci se na Zemi objevili ve stejném čase jako dinosauři, tedy asi před 230 miliony let. Byla to však zvířata maximálně velikosti dnešního je- zevce. Vyhynutí dinosaurů a s tím spojený zánik jejich potravní i teritoriální konkurence ale otevřely cestu vývoji větších druhů savců. Přímí předci člověka – vzpřímení hominidé – se začali objevovat před 6–7 miliony let. První skuteční lidé – členové rodu Homo – se vyvinuli asi před 2,4 miliony let. Velice podstatnou úlohu ve vývoji savců, včetně předků člověka, sehrál vznik trav. Ačkoliv tato skupina rostlin byla jednou z posledních, která se na zeměkouli objevila. Bylo to asi před 65 miliony let. Trávy představovaly zcela nový zdroj obživy a zanedlouho se vyvinuly druhy savců, schopných to využít. Tvorové, kteří se živili listím pralesních stromů, se pomalu přestěhovali na otevřené pláně porostlé travinami. Jed- nou ze skupin, jež se díky tomuto přechodu změnila téměř k nepoznání, byli lichokopytníci. Během 18 milionů let vyrostli z listožravců velikosti psa v rychlonohé obyvatele travních porostů tělesných proporcí dnešních koní, zeber, oslů a dalších. Současní savci se od svých dávných předků podstatně liší. Ti byli sice také teplokrevní a pokrývala je srst, snášeli ovšem vejce – neměli proto prs- ní bradavky – a zcela jim chyběly ušní boltce. V dnešním světě savců tuto dobu připomínají vývojově nejprimitivnější ptakořitní (vejce kladoucí savci) reprezentovaní ptakopyskem, ježurou a paježurou. Ptakořitní se vyvinuli v pozdních druhohorách, stejně jako dnešní vačnatci a dále chudozubí, k nimž náležejí pásovec a lenochod. Vývojovou evoluci savců zakončilo objevení se opic asi před 60 miliony let. V návaznosti na to, co jste se v předchozím textu dozvěděli, nás zajímá, na kterém kontinentu žijí vačnatci, proč se tak nazývají a jak se jmenuje nejznámější z nich. Odpovědi zasílejte na adresu: hykes@plzen.eu nebo na ZOO a BZ města Plzně Pod Vinicemi 9, 301 16 Plzeň. Přejeme vám, aby soutěž nejen obohatila vaše vědomosti, ale přinesla vám i nějakou odměnu. Tou budou tentokráte zajímavé knihy a upomínko- vé předměty a dostanou je vždy tři vylosovaní autoři správných odpovědí. Správná odpověď a výherci soutěže z 2. čísla IRISu: Obojživelníci Karola Bradová, Klabava; Jiří Bureš, Tachov; Lenka Hladíková, Chodský Újezd ZOOTRHY PLZEŇ V ROCE 2013 v Kulturním domě Peklo v Pobřežní ulici se konají: 12. 1., 9. 2., 23. 3., 20. 4., 18. 5., 8. 6., 27. 7., 14. 9., 12. 10., 23. 11. 14. 12. Prodej, nákup a výměna terarijních živočichů, exotických rostlin, krmiv,  chovatelských potřeb a literatury. Jejich přejímka od 8 do 9 hod.  Cena stolu 100 Kč. Rezervace: 777 578 676.

Návštěvnický servis ZOOLOGICKÁ A BOTANICKÁ ZAHRADA MĚSTA PLZNĚ otevřena denně listopad – březen od 9 do 17 hod. duben – říjen od 8 do 19 hod. (pokladny do 18 hod.) Vstupné: dospělí 120Kč, zlevněné 90Kč. Mimo sezónu (listopad – březen) 90 a 60 Kč. Psi do ZOO a BZ přístup nemají! AKVA-TERA Palackého tř. č. 5 Denně od 10 do 19 hod., vstupné: dospělí 40Kč, zlevněné 20Kč. Poslední vstup v 18,30 hod. Pro opakované návštěvy ZOO a BZ i AKVA-TERA využijte cenově výhodných permanentek! Zoologická a botanická zahrada města Plzně Pod Vinicemi 9, 301 16 Plzeň tel.: 378 038 325, fax: 378 038 302 http://www.zooplzen.cz e–mail: zoo@plzen.eu Aktuální kulturní akce také na: www.iris.snadno.eu facebook: Zoo Plzeň