LEF21

1

PROLOK_________Proč bílý papír / Jan Pícha______________________________ 1 AKTUÁLNĚ_______Setkání generací / Jan Pícha________________________________2 AKTUÁLNĚ_______První studentská konference časopisů od dob soc. svazu mládeže / Pijan__3 AKTUÁLNĚ_______Lefí konference / Maruška Štefanová, Martin Machala, Aleš Kučera______4 AKTUÁLNĚ_______17. listopad 1989 na LDF: „Ta zkušenost je nesdělitelná.“ / Aleš Kučera ___8 SLOUPEK________Kam se poděl 17. listopad, soudružko paní učitelko?! / Filip Holub ______10 AKTUÁLNĚ_______Kotel dřevostaveb / Ondřej Kotalík _____________________________11 AKTUÁLNĚ_______Od letoška je škola nově pojmenovaná / Aleš Kučera ________________ 11 BLANIČTÍ LESNÍCI_Jak jsem se učil „pralesníkem“ / Dr. Ing. Tomáš Vrška ________________12 TÉMA___________Děvčata, nemáte trošku jaru? / Honza Buchar______________________15 TÉMA___________Stačilo by tak málo... / Martin Machala__________________________ 15 TÉMA___________Na počátku byla díra / Maruška Štefanová________________________ 17 SURVIVAL PACKAGE__Moravská zemská knihovna / Aleš Kučera______________________ 18 SURVIVAL PACKAGE__Univerzitní knihovna Mendelovy univerzity / Ondřej Kotalík________19 SURVIVAL PACKAGE__Fakulta chemická VUT Brno / Marek Kuchař __________________ 19 SURVIVAL PACKAGE__Masarykova univerzita / Lukáš______________________________ 20 SURVIVAL PACKAGE__Knihovna Aleše Záveského, pracoviště Lipky Kamenná / Aleš Kučera__ 21 SURVIVAL PACKAGE__Jak to také může fungovat jinak / Aleš Kučera ___________________22 SURVIVAL PACKAGE__Alliance Française / Eva Daňková ____________________________23 SURVIVAL PACKAGE__Knihovna Jiřího Mahena __________________________________23 SURVIVAL PACKAGE__Tabulka knihoven / Eva Daňková ____________________________24 SURVIVAL PACKAGE__Národní technická knihovna / Hana informační specialistka ________25 ŽENY LDF________Ing. Venuše Komárková - Kinská / Martin Machala _________________26 POTVOŘÍME______Vyhoďte mě z kola ven aneb zase ten Facebook / Lukáš Dolníček________28 POTVOŘÍME______Vzpomínka na Vánoce / Longer________________________________29 POTVOŘÍME______Literárně – výtvarná a fotografická soutěž 2009 ____________________30 ZAUJALO NÁS____LESS & TIMBER rozjel novou pilu v Čáslavi______________________33 Z CESTY_________80 metrů pod zemí / Honza Pícha______________________________37 ZE SPOLEČNOSTI__Doba má ikonu informace / Hana informační specialistka ____________39 ZE SPOLEČNOSTI__Herec Honza Klícka prozrazuje svůj původ / Ondřej Kotalík __________40 ZE SPOLEČNOSTI__Ostuda! / Pijan ___________________________________________41 GREEN__________Punk and pogo night / Petr Kuchař ____________________________42 GREEN__________Vánoční besídka SPFLD / Petr Kuchař ________________________42 REAKTOR________Vůl z Brna a zaopruňačka / Václav Plíhal _____________________43 REAKTOR________Napsal nám docent Mařík _____________________________43 Z ŽITA__________Záchodová poezie _______________________________44 HEPIJEND

11 prolok Proč bílý papír? Proč ne. Tradice to je něco, co se drží a nikdo si pořádně už nepamatuje proč, zkrátka se dodržují. Když se nedodržují, někdo se naštve. Někdo kdo je držet chce a nepřemýšlí o jejich nevýhodách. Kdy ale tradice končí? Když se nenajde nikdo, kdo by se s jejich zá- kladní myšlenkou ztotožňoval, respektive když se nenajde nikdo, kdo by měl tu možnost do rozhodnutí zasáhnout. Lefí redakce pod nátlakem redakčních fotografů a po zralé úvaze rozhodla, že Lef 21 už se nebude tisknout na recyklovaný papír. Důvodů je hned několik a věříme, že po prolistování tohoto čísla nám dáte za pravdu. Fotografie i text na recyklovaném papíru, jsou nekvalitní a málo čitelné. Určitý aspekt ekologičnosti pominul zdá se tím, když daňové zvýhodnění skončilo srovnáním 5% daně na 19% daň. Existují dokonce polemiky o ekologičnosti recyklovaného papíru. Ať se naši čtenáři přiklání k jakémukoli pojetí, tím naším je základní: „Když je výroba recyklované- ho papíru energeticky méně náročná, proč je jeho finální cena o 30% větší než u bílého papíru?“ Je dost možné, že až se do současné Lefí redakce pustí neúprosný a při vyloučení dilatací stále stejně rychle plynoucí čas, najde se redakce jiná, která dá Lefu zpět svou chvilkovou recyklovanou tvář toaletního papíru. Příjemné čtení vám přeje Jan Pícha.

2 aktuálně lef 21 Jan Pícha Setkání generací Stává se, mnohým taková divná věc. Ta věc to je myšlenka a z myšlenky je nápad, a když se takový nápad dostane z hlavy do prstů a to do prstů, které mají po ruce psací stroj, začne se ta myšlenka stávat textem. Myšlenky nechodí samy a tak se přidávají další nápady a texty. Nakonec z toho všeho vznik- ne… tak třeba časopis. A i tak nějak se objevil Lef v roce 1964. Další podzimní akcí, do které se Lef zakousnul, bylo dlouho zamýšlené setkání zakladatelů našeho ča- sopisu z let šedesátých a současné redakce. I tato akce se odehrávala vyloženě neformálně. Pozváni byli všich- ni, Kteří se na tvorbě časopisu podíleli v letech 1964 – 1969 a 2002 - 2009. Z různých důvodů se všichni účastnit nemohli. Někteří už jsou bohužel po smrti, jiní mají zdravotní problémy nebo stále ještě příliš za- plněné diáře. Pozvání přijali a přijeli, nebo přišli: Jan Lacina, Antonín Buček, František Morávek, Ivo Do- stál. Tito pánové tvořili Lefa v době, kterou si dnešní generace zřejmě už ani neumí představit. Za „obrozeneckou generaci“ se zúčastnili Hanka Habrová, Jakub Jelínek, Petr Čermák. Tito obnovovali časopis v roce 2002 a od té doby s různými redakč- ními změnami Lef vychází dodnes. Setkání se mělo konat v zasedací místnosti děkanátu LDF, ale jak se blížila hodina H, bylo jasné, že se setkání v zasedací místnosti neuskuteční. Probíhaly tam obhajoby di- sertací a vůbec to nevypadalo, že by se mělo v brzké době skončit. Připravené chlebíčky, mísy se štrúdlem od Marušky, víno z AVI a ná- stěnky se v rychlosti musely přesunout do knihovny tech- niky do druhého patra. Za půl hodiny bylo vše připrave- né, otřel se pot z tváří a moh- lo se začít. V první části byli všich- ni seznámeni se současnou podobou časopisu a s plány, které má redakce do budouc- na. Pak už si slovo brali ostat- ní bývalí i současní redaktoři, diskutovalo se skoro dvě ho- diny o minulosti i současnos- ti. Zazněla doporučení i kriti- ka. Bylo to ojedinělé setkání, plné zajímavých vyprávění a poznatků. Jediným snad vroubkem je skutečnost, že se toto setkání zřejmě již ne- bude opakovat.foto Martin Machala

aktuálně lef 21 aktuálně 3 Pijan První studentská konference časopisů od dob socialistického svazu mládeže Konference student- ských časopisů ČR Obeslali jsme a sehna- li kontakty na studentské časopisy a pozvali jejich šéfredaktory na pátek 27. listopadu do Brna. Cílem konference bylo seznámit se s různými přístupy a do- zvědět se, co by se dalo při tvorbě časopisu dělat lépe. Účast nebyla velká (přijeli tři časopisy) a tak se konference tkala v neformálním duchu. Konferenci zahájil pan děkan Petr Horáček a pak se už pustili jednotliví redaktoři do předsta- vování své tvorby. Kdo přijel. Do Brna zavítali dva časopisy z Prahy a dva z Brna včetně toho našeho Lefa. Na Pražáky se každý těšil a Pražáci se naopak báli. Pár vtipů na jejich účet sa- mozřejmě padlo, ale jinak se domů vrátili všichni bez újmy na zdraví. Účast nebyla nijak veliká, ale i tak se konference povedla a přinesla zajímavé informace pro všechny zúčastněné. Celá konference se nesla opravdu v přátelském duchu, velvyslankyně Humra dokonce přivezly vynikající čokoládový dort. Po prezentacích Lef pozval všechny na oběd, uklidila se zasedací míst- nost děkanátu a jelo se domů. Osobní pocit z konference mám velmi dobrý a doufám, že to nebyla konference poslední. V příštím ročníku chceme přizvat i studenty ze Slovenska. Chtěl bych touto cestou poděkovat všem, kdo se na přípra- vě konference podíleli. Níže přikládám takové malé představení přítomných časopisů. Humr – Humanitní revue studentů Fakulty hu- manitních studií university Karlovi. Časopis vychází 6x ročně, podílí se na něm 27 studentů, stojí 15 Kč, vychází nákladem 200 ks, obvykle má 20 stran, je čer- nobílý. Z 80 % výdaje hradí fakulta, za design a sazbu odpovídá profesionální placená grafička. Zabývá se studentskými aktivitami. Humr se věnuje především studentskému životu na univerzitě, má široký záběr novinek a s nádechem bulváru je mezi studenty zná- mý. Humr má velice pěkně udělané webové stránky. www.i-humr.cz. Pupen – Je časopis také z Prahy a vydává ho stu- dent doktorand na ČZU (zkratku netřeba vysvětlo- vat), fakulta agrobiologie, potravinových a přírodních foto samospoušť „Uděláme konferenci studentských časopisů, Setkání starého Lefa a literárně výtvarnou soutěž.“ Tahle ambiciózní věta zazněla na začátku října loň- ského roku na chodbě v prvním patře naší LDF, tu- ším někde u sbírek s kamením. Nápad to nebyl špat- ný a tak se začalo s přípravami.

4 aktuálně lef 21 zdrojů. Vychází 3x ročně, nákladem 500 ks, prodává se za 10 korun. Má 20 stran. Pupen má kolem 7 až 10 redaktorů a přispěvovatelů. Náklady jsou plně hrazeny rektorátem. Za cíl si Pupen klade prezentaci studentské- ho spolku a fakulty na veletrzích. Pu- pen je úzce zaměřen na problematiku okolo studia agrobiologie, ale i tak je studenty přijímán. E-fekt – Jediný brněnský zástup- ce (kromě Lefa). Časopis studentů fakulty elektrotechniky a komuni- kačních technologií VUT v Brně. Celospolečenská témata, informace o dění na univerzitě, studentské po- vídky, kulturní pozvánky a recenze, rubrika věnovaná zajímavým interne- tovým stránkám a velmi oblíbená re- cenze hospůdky. Měsíčník v nákladu 1500 ks, barevně formát A5, 24 stran. Rozpočet je 70 000 Kč a hradí jej fakulta. Rozhovory, kulinářské okénko, fotoreportáže, kulturní recenze, soutěže. Zajímavá rubrika je dívka E-fektu, věnována dívkám studujícím na FEKT. Lef – druhý jediný zástupce z Brna. Představovat se moc nemusíme, sami vidíte… Ale přesto přidám něco ze statistik. Náklad 200 – 300 ks, cena 25 Kč, 44 stran, veškeré náklady jsou od sponzorů v letošním roce jsme požá- dali o dotaci z ministerstva kultury. foto Martin Machala Maruška Štefanová Lefí konference - Každý má svůj příběh Pekla jsem na konference štrúdly. Bylo jich pat- náct. Začala jsem v sedm večer a končila ve čtyři ráno. Naštěstí jsem měla výpomoc, jinak bych je doděláva- la asi až někdy v poledne. Martin sice odmlouval, ale nakonec ta jablíčka přeci jen krájel a ne strouhal. Ráno jsem si nemohla vyčistit zuby, protože jsem neuzvedla ruku. Ani druhou. Štrúdlů bylo deset jablíčkových a pět sýrových, z toho tři jablíčkový jsem použila jako úplatek, po- případě na směnný obchod, tak se konference nedo- čkaly. V poledne jsem zjistila, že mám mezilopatkové svaly. Bolely. Odpoledne už jsem věděla, že do pohybů pro válení těsta se zapojují i krční, mezižeberní, břišní, hýžďové a stehenní svaly. Taky bolely. Kam se hrabe kulturistika. Na setkání starých a mladých LEFáků zmizely jako první sýrové štrúdly. Aby si ostatní užily taky tro- chu pohybu, dala jsem je doprostřed stolu, kam se pro ně muselo natahovat ze stoje. Za chvíli se natahovali všichni : ) Měla jsem velkou radost, že se po nich za- prášilo. Jablíčkový štrúdl taky mizel značnou rychlostí a do druhého dne nám zbyly na konferenci studentských časopisů tři. Ale naprosto je zastínil výkon redaktorky z časopisu Humr, která přivezla úžasný a výborný čo- koládový dort.

aktuálně lef 21 aktuálně 5 Recept na konferenční jablíčkový štrúdl: (Recept na konferenční sýrový štrúdl bude příště ;-) Na tři šišky potřebujeme: 1 listové těsto 4 menší jablka Rozinky den naložené v rumu Cukr, mletou skořici, trochu strouhanky Sekané vlašské ořechy Máslo Hladkou mouku na podsypání těsta Postup: Těsto rozdělíme na tři díly. Vál posypeme moukou a vyválíme placku velkou asi jako užší pekáč. Mezitím už pomocná síla loupe a krájí jablíčka na kostky (asi jako na kompot). Pod- zimní jablka už pouští hodně šťávy, která by při použití strouhaných jablek ze štrúdlu vytekla a připálila by se. Prvně nasypeme na střední pruh těsta tro- chu strouhanky (také protivytékací opatření), nakrájená jablka, na ně skořici a cukr (ve skoři- covém cukru je skořice málo), oříšky a rozinky nacucané rumem. Štrúdl zavineme a trochu po vrchu probo- dáme vidličkou. Potřeme máslem a strčíme do trouby předehřáté na 250°C. Jak začne těsto zla- tavět, snížíme na 170°C a uděláme druhý nátěr máslem. Dbejte na to, že pečení štrúdlu je hydroter- mická reakce, při které nesmí dojít k poklesu vlhkosti pod mez hygroskopicity jablek, jinak by mohlo dojít ke vznícení a degradaci mate- riálu. Impregnace máslem musí probíhat ve dvou na sebe navazujících fázích, kde první zvýší povrcho- vou propustnost těsta pouze na úrovni mikrometrů. Ve chvíli, kdy začnou kaseinové složky másla reagovat s hydroxylovými skupinami těsta (poznáme zlátnutím povrchu), musíme provést druhou fázi impregnace, která proniká hlouběji do narušeného těsta a postup- ným vypařováním vody zabraňuje uhelnatění povr- chu, který je nežádoucí pro své karcinogenní účinky na zdraví konečného uživatele. Dále upozorňuji na častý problém nadměrného a nechtěného hmotnostního úbytku štrúdlů, který mů- žeme pozorovat cca deset minut po vynětí štrúdlů z teplovzdušné sušárny s konvekčním způsobem ohře- vu. Tento jev můžeme popsat grafem závislosti počtu lidí pohybujících se v okolí štrúdlů na čase, kdy jsou se štrúdly sami. Jedná se exponenciální křivku! Monika Pantůčková - 1. místo ve výtvarné části literárně výtvarné soutěžebloček pochází z internetového magazínu o grafice a designu, volně stažitelný z www.justgraphic.cz

6 aktuálně lef 21 Martin Machala Můj příběh začal již den před setkáním Lefáků a vyhlášením soutěže. Slíbil jsem totiž Marušce, že jí po- můžu s výrobou štrúdlů, jakožto hlavního občerstvení pro tyto akce. Sejít jsme se mohli až večer a po nákupu potřebných surovin jsme se hned pustili do práce. Když mi Maruška nastínila, kolik jablečných a kolik sýrových štrúdlů má v plánu udělat, připadalo mi, že se to ani ve dvou nedá zvládnout za míň než tři dny. Pečení nepatří mezi moje nejsilnější stránky, a tak jsem se s radostí nechal zaúkolovat jako kráječ sýrů, loupač jablek a podobně. Na strouhání jablek jsem se už i docela těšil. O to větší šok mě čekal, když jsem byl po- staven před pro mě zce- la nepochopitelný úkol. Hromadu oloupaných jablek jsem totiž nemohl rychle a jednoduše zpra- covat na struhadle, jak jsem byl zvyklý, avšak byl jsem přinucen je všech- ny do jednoho nakrájet na malinké kousky no- žem! Ač jsem se vzpíral, seč jsem mohl, nakonec jsem se musel podvolit instrukcím vrchní ku- chařky. Stále jsem si ří- kal, že krájení nemůže mít na výsledný štrúdl žádný výrazný pozitivní vliv, avšak při ochutnávce výsledného produktu jsem musel uznat, že mělo – nebyly vůbec rozmočené a ani jeden nám nevytekl. Práce na štrúdlech nakonec nezabrala ony tři dny, jichž jsem se původně děsil, ale přesto nebyly hotové před půl třetí ranní. Musím však říct, že se práce vypla- tila. Maruščin kuchařský um a léta praxe a zkušeností se promítly ve výsledných štrúdlech natolik, že ač jsme jich vezli druhý den do školy tři veliké krabice, během dne se po nich doslova zaprášilo. Další intenzivní zážitek mě čekal před začátkem samotného setkání se „starýma“ Lefákama. Setká- ní už v podstatě začínalo, občerstvení včetně štrúdlů bylo přichystáno, když někoho napadlo, že by mohli chtít taky něco pít! Vína z Akademické vinotéky bylo samozřejmě k dispozici dost, avšak na nealko se jaksi zapomnělo. Byl jsem zrovna volný, tak jsem se nabídl, že sko- čím něco koupit. Byl jsem pověřen, ať donesu nějaké jedenapůllitrové neperlivé minerálky bez příchutě. Pekárnu Cro- cus v podstatě nenavšte- vuji, takže jsem ani ne- věděl, že tam prodávají také minerálky. Zamířil jsem proto automatic- ky k „Vykradeným“ a v duchu jsem si přál, aby tam alespoň nějaké ne- slazené minerálky měli. A taky že měli. Půllitro- vé Mattonky – perlivé. Zoufale jsem kroužil očima po prázdných re- gálech a postupně jsem propadal beznaději. Abych bojový úkol ales- poň částečně splnil, vzal jsem čtyři flašky a zamířil zpátky do školy. Když jsem svůj nákup zklamaně předával hlavním občerstvovatel- kám, tak se mě zeptaly: „A byl jsi v Crocusu? Tam přece mají spoustu minerálek!“ Vystartoval jsem tedy opět ze školy, aby bylo na již započatém setkání čím se ovlažit. Po cestě jsem si ještě navíc vzpomněl, že jak jsem byl předtím rozrušený z doslova nepřeberného množství nápojů „U Vykradených“, zapomněl jsem si vzít účten- Petra Barinová - 2. místo ve výtvarné části literárně výtvarné soutěže

aktuálně lef 21 aktuálně 7 Aleš Kučera ku a paragon, jak jsem byl předtím pověřen. Zamířil jsem proto nejprve tam, dokud měla paní prodavač- ka mou tvář ještě v paměti. Když jsem vcházel, byla u kasy jenom jedna zákaznice. To mě uklidňovalo a říkal jsem si, že bych mohl svůj požadavek vyřídit během tak půl minuty. Dokud však tato paní neudělala osudnou věc: nechala si nakrájet 20 deka šunkového salámu! V tu chvíli jsem si začal představovat staré Lefáky, jak se zakuckávají slanými tyčinkami a jiní nemůžou už ani mluvit, jak mají sucho v hrdle, protože stále nemají co pít. A věděl jsem, že jejich osud je v rukou jediné pro- davačky. Naprosto rezignovaně jsem sledoval, jak svými nepochopitelně pomalými pohyby krájí jedno kolečko za druhým. Po nekonečně dlouhých minutách jsem se modlil, aby si paní zákaznice nepřála nakrájet ještě něco dalšího, nebo si nenechala navážit salát, to už by mě asi museli křísit. Bůh se však slitoval a paní se spokojila se svým šunkovým salámem, zaplatila a odešla. Vysvětlil jsem paní prodavačce, jaký mám problém a že bych potřeboval ke svému předchozímu nákupu vyplnit pa- ragon. Co po ní chci, pochopila vcelku rychle, provést to jí však zabralo skoro tolik času, co mně cesta z kolejí do školy. Dobrá věc se však nakonec podařila a já jsem s nesmírnou úlevou vyšel ze dveří jejího krámu. Zaběhl jsem ještě rychle do Crocusu, kde jsem během chvilky nakoupil kýžené minerálky, a mohl jsem se vítězoslavně vrátit do školy. Naštěstí ještě nebylo úplně pozdě. Žízní nikdo zemřít nestihnul a setkání mohlo dále spokojeně pokračovat. Pro čtenáře Lefa je toto událost možná dost ne- aktuální, nicméně v úvodu mi dovolte říci, že pro Lef je do jisté míry přelomová; kdyby ne, tak při nejmen- ším jubilejní. Konference časopisů, která se loňského roku 27. listopadu konala, zajišťuje Lefovi nepopira- telný primát. Konference. Spíš mini, nebo pidikonfe- rence, leč na tom nesejde. Lef udělal maximum pro to, aby se časopisy sešly. Z oslovených přislíbilo účast devět redakcí, pátečního rána jsme se v zasedací místnosti choulili v počtu čtyř časopisů. I tak děkan fakulty splnil slovo a naše studentské setkání zahájil, aby nás pro další okamžiky nechal o samotě diskutovat o tom, jak to kde chodí, jak se kde píše. I přesto, že se nejednalo o soutěž populari- ty, neospustím si poznámku, která by se nejspíš našim zpřízněncům nelíbila – totiž, že jsem shledal Lef sku- tečně v lecčem vyjímečný, v lecčem nedostižný. První, čím se může prsit je doba, jakou již vychází, stále ryze v rukou studentů. Nepočítaje jeho první vlnu vydávání v šedestátých letech, od roku 2002 nepřetržitě několi- kero studentů vymýšlí články, oslovuje přispěvovatele či sponzory, sází, prodává. S tím jsem se, při všech těch desítkách oslovení různých redakcí z různých vysokých škol, nesetkal. Žádný ča- sopis nevychází tak dlou- ho – jeho konec většinou nastane z odchodem jeho zakladatele ze školy. Lef je také jako jeden z mála tištěn v tak komplexní formě a o tak vysokém počtu stran, Lef také není bulvár. To je jedna z priorit, o kterou tak nějak přirozeně v redakci jde. Nepíši to s cílem ostat- ní časopisy shodit – všeo- becně jsou ty úrovně oprav- du vysoké a jen škoda, že nepřijela redakce z Literární akademie Josefa Škvorecké- ho – asi bychom všichni v líčkách lehce zčervenali. A primát, který se naší konference týká přímo? Jsme první časopis, který podobné setkání v naší re- publice uspořádal. Předsevzetí do příštího roku je po- zvat i zahraniční hosty a malinko tu slávu nafouknout. Marie Štefanová - 3. místo ve výtvarné části literárně výtvarné soutěže

8 aktuálně lef 21 Aleš Kučera 17. listopad 1989 na Lesnické fakultě: „Ta zkušenost je nesdělitelná.“ V posledním čísle Lefa jsme uvedli celou sérii vý- ročí, která se dotýkala fakulty, posledním příspěvkem tohoto seriálu je povídání o výročí pádu komunistic- kého režimu v roce 1989, a to v pohledu oproti oče- kávání poněkud netradičním. 18.listopadu loňského roku vedení fakulty uspořádalo výroční setkání, na které byli pozváni současní studenti LDF a studenti, kteří studovali v době pádu komunismu a coby členo- vé stávkového výboru tehdejší Lesnické fakulty přímo přispívali ku zvratu politické situace. Kolem stolu se tak sešlo kolem patnácti lidí, kteří měli s vynikajícím štrúdlem v jedné ruce a děkanátní kávou v druhé strá- vit chvilky nebývalé otevřenosti lidí, kteří mají z po- hledu politického převratu v roce 1989 co říci. Tento článek je koncipován tak, aby byla zajištěna co největší autenticita debaty, a proto je zde záměrně užito velké množství uvozovek a přímých řečí. „Cílem tohoto setkání není oslavná populistická akce, která by honorovala zejména ty, kteří se při ní zviditelní položením věnců a pronesením slavnostních řečí,“ zahajoval děkan Lesnické a dřevařské fakulty doc. Horáček přibližně tříhodinovou odpolední sedánku. „Uspořádali jsme setkání v tomto duchu, aby se od- kaz a myšlenky revoluční doby co nejlépe přenesly na současnou studentskou generaci, která by s problémy minulosti měla být konfrontována. Za posledních dva- cet let se mohlo (mělo) podobných besed uskutečnit přibližně dvacet, ale tato je první.“ Je na bíledni dodat, že současná generace studentů již patří k té, které se to- talitní režim již bezprostředně nedotkl a celý svůj život vyrůstají ve svobodné společnosti. Avšak bezpochyby generace jejich rodičů má nač vzpomínat, a to často ne v dobrém. Jakým způsobem komunismus, nebo spíš jeho představitelé z masa a kostí, hrubě zneužívající au- toritativního způsobu vládnutí a demagogizující celou společnost, ovlivňovali lidské životy za účelem mocnář- ským a korytářským, o tom dnes již málokdo mluví a tím méně ví. Z těchto důvodů jsou podobné besedy přinejmenším vhodné, ale spíše nutné, neboť bez při- pomínání odkazu, se kterým studenti (ale i umělci a později dělnická třída) bojovali za svobodnou společ- nost, společnost zapomene a nakonec naivně dojde k závěru, že se vlastně v komunismu lidi mají dobře“. „Ta zkušenost je nesdělitelná,“ doplňuje Pavel Sedlář, jeden z přizvaných revolucionářů. „Málokdo, kdo nepřišel do přímého kontaktu s tou dobou, si umí představit, co to komunismus doopravdy byl. KSČ byla schopna odepřít postup nebo oprávněné výhody například jen kvůli špatné květinové výzdobě a i když se člověk neprojevoval proti režimu, nemohl si být jist, že bude mít klid. Mohl jsi být vyslýchán za procházku po lese, a to jen proto, že jste měl kompletní výbavu pro nelegální přechod hranic. Nikoho už nezajímalo, že sis do lesa vyšel s holkou na rande a měl u sebe to, co každý lesák (lžičku, nůž, prezervativy, zápalky a tuhý líh). Byl jsi zkrátka blízko rakouských hranic.“ Spo- lečností vládla demagogie a byla využívána atmosféra strachu. Jediné nedemagogické informace poskytovala rádia Svobodná Evropa a Hlas Ameriky, která přinášela o událostech „uvnitř“ informace „zvenčí“. Ale od obecných slov zpět k naší fakultě. Mezi studenty LDF, kteří se jako první dozvěděli o nepři- měřeném zásahu policie na Národní třídě, patří Vítek Šrámek, dnes pracovník výzkumného ústavu, který v osudný pátek sedmnáctého v Praze pobýval. Nehalekal sice přímo v lynčovaném davu, nicméně do Brna přijel v neděli s čerstvými novinami, které byly pro Brňáky doslova šokující, neboť média páteční událost podala jako „běžnou proti demonstrační zásahovou akci“. A tak teprve v pondělí, kdy do Brna přijela spousta lidí s bezprostředně nabytými informacemi, schýlilo se k organizovanému protestu. Prakticky na všech vysokých školách vznikaly stávkové výbory, LDF nebyla výjim- Rok 2010 je dvacátým rokem nového státní- ho uspořádání zemí Českých, založeného na princi- pu parlamentní demokracie. Od startovací události, která spustila revoluční vlnu vedoucí k tomu, že dne pětatřicátého od zásahu policie na pražské Národní třídě Československo stanulo na prahu svých dějin s nepopsaným listem nové kroniky, zvané „demo- kracie“, uplynulo přibližně dvacet a čtvrt roku. Rok 2009 se tak v těchto kontextech stal významným z hlediska kulatého výročí události, na kterou by se nemělo zapomínat.

aktuálně lef 21 aktuálně 9 kou, a zahajovaly se protestní stávky. „Ani tak to nebylo lehké. Spousta lidí nám nevěřila a i mezi studenty byla řada těch, kteří se nechtěli ke stávce přidat,“ říká Pavel Sedlář. „A tak jsme první dny navštěvovali přednášky a četli prohlášení, v pondělí byl v menze založen stávkový výbor.“ První dny byly nejhorší. Stávka byla především „naštvaná impulzivní akce“ bez jasné vize, kam to povede. „Později už nebylo cesty zpět a nezbylo, než převrat dotáhnout do konce,“ vzpomínají účastníci zejména na období mezi dvacátým a sedmadvacátým listopadem, kdy proběhla v Československu generální stávka, po které byla situace již výrazně příznivější. „Po generální stávce největší napětí opadlo a šlo hlavně o to dotáhnout věci do konce.“ Aktéři tehdy ve velkém po- čtu doslova bydleli ve škole. Tehdejší děkan, prof. Či- hal, předal studentům klíče od fakulty a ti zde založili informační centrum. „Ať si nikdo nemyslí, že to byly nějaké prázdniny. Zprvu bylo angažovaných studentů dost, ale zástupy pomocníků postupně řídly s tím, jak se ztrácel elán. Zpočátku se každý den konalo ve dvoře LDF setkání a revolucionáři ze střechy vestibulu informovali přítomné davy, zatímco řada vyučujících stála za okny s notýsky v ruce a značila si „budoucí objekty kárných řízení.“ Nakonec nás zbylo jen pár, kteří pokračovali po celých těch šest neděl v informačním servise, „plaká- tovací válce“ a „spanilých jízdách na venkov“ (viz Lef č. 20). Většina studentů odjela domů na prázdniny.“ A tak zůstalí cyklostylovali, rozlepovali plakátky a lidé jim nosili jídlo a peníze, aby během té doby nějak vyžili. Po desátém prosinci mohlo revolučních studentů být přibližně ke třiceti. I tak se však události již neodchýlili od nabraného spádu. Po převratu, zkraje roku 1990, probíhala za no- vého děkana doc. Douška zúčtovací akce. O mnohých vyučujících bylo rokováno, zda ve škole mají nárok zů- stat či mají být odejiti například coby bývalí členové StB. „Tehdejší děkan to vzal příliš míru- milovně,“ ozývají se současné komentá- ře na porevoluční události. Fakultou a celou univerzitou, proběhla anketa, jak mezi studenty, tak mezi vyučujícími, ve které se „rozhodovalo“, kdo může na akademické půdě zůstat a kdo ne. Při rozhodování byly brány v potaz aspek- ty jak politické angažovanosti, tak ale i odborných a pedagogických schopností, které řadu kvalitních kantorů ve škole udržely a sami studenti se za ně postavili. „Těch akcí kolem odchodů měly být dvě vlny,“ zní na jednu stranu od bývalých studentů. „V podstatě se likvidoval jen Ústav marxismu a leninismu a ze ško- ly odešly především lidé důchodového věku. V té druhé vlně ale měli být často odejiti ti, kteří tu v mnoha případech učí dodnes. Jsme na fakultě zakonzervovaní a stále se tváří- me »co bylo, bylo«. “ Ovšem na druhou stranu, jsou tu také názory, že studenti by neměli mít v rukou takovou moc, aby mohli rozhodovat o kantorech a profilových předmětech. Z pohledu mladého, naivního člověka je velice jednoduché zaškatulkovat někoho podle politic- ké minulosti. Prakticky každý, kdo chtěl před rokem 89 postu- povat v kariéře, musel se nějakým způsobem propoli- ticky profilovat. S tím se nabízí právě otázka, „na jak dlouho“ zaslouží bývalí členové KSČ „zatracení“. V odpovědi zní, že „toto záleží především na tom, jakou měrou se člověk na komunismu podílel. V rámci zajiš- tění rodiny byl prakticky nezbytný, chtěl-li někdo např. zastávat funkci vedoucího pracovníka, vstup do KSČ. A tito lidé skutečně nezaslouží věčné zatracení. Napro- ti tomu však, podílel-li se někdo vědomě a činorodě formou donášení a dalších aktivit spojených s StB na „řádném chodu věcí státních“, je to nepromlčitelné“. Když tak člověk s otevřenou pusou poslouchá ty, kteří ledově věcně hovoří o tak citlivých tématech a zá- roveň si sumíruje, do jaké míry se odehrávají události dílem okolností a vyšší moci, naskýtá se otázka, zda by se to bez nich přeci jen neodehrálo také. „Je naivní si myslet, že právě já jsem to tu zachránil. Je jasné, že kdy- by Rusko tehdy zasáhlo, naše revoluce by skončila dříve foto www.mzv.cz

10 aktuálně lef 21 než vůbec začala. Ovšem viděli jsme příležitost, kterou nebylo možné nevyužít.“ Na hostech, kteří tu s námi sedí a debatují je vidět, jaké jsou to osobnosti. Před dvaceti lety všichni na jedné fakultě studující lesnictví, dnes například Jiří Mewald úspěšně podniká a píše časopis o automobilových veteránech, Jan Ka- davý učí u nás hospodářskou úpravu lesů, Pavel Sedlář úspěšně podniká.To ale na věci nic nemění. Nátura i v té pestré mozaice životních příběhů zůstává stejná. Na jednu stranu by se možná bez těchto konkrétních studentů revoluce odehrála, avšak na jejich místo by musel přijít někdo jiný, kdo dokáže proměnit představu v odhodlané skutky. „Sami jsme byli překvapeni, jaké požadavky mohou být splněny. Při vyjmenovávání poža- davků na KSČ bylo sepsáno deset bodů totální chiméry, jako změna ústavy, propuštění politických vězňů, svobodné volby a podobně. Paradoxně tyto body byly beze zbytku naplněny a na druhou stranu relativně nepodstatné požadavky, jako potrestá- ní viníků za zásah na Národní třídě, se nesplnily.“ A jak se doba za těch dvacet let změnila? „Otázkou je, na kolik mají dnes lidé víc peněz. Avšak to není vše. Dnes jsou mnohem větší možnosti vycestovat, zasloužit si peníze skuteč- ně za to, co umím a ne za to, jak se lísám ke Straně. Dřív jsi mohl být génius a celý život jsi bral stejné peníze, pokud jsi nepoklonkoval.“ Ovšem ani to není vše. „Celá ta doba tě tak nějak podvě- domě tížila a já jsem byl pořád bezdůvodně naštvanej. A na- jednou po převratu jsme vyjeli do Švédska a já viděl, jak je svět nečernobílý.“ Dnes by do mírumilovného Honzy Kadavého málokdo řekl, že byl jedním z revolučních studentů. Ovšem na druhou stranu, „ten pokrok a ty změny k lepšímu šly nesmírně pomalu. Do jisté míry se s následky komunismu potýkáme dodnes.“ Kdyby se komunismus vrátil, bylo by to stejné jako dříve? „V tomto kontextu je podstatnější spíše pojem diktatura než komunismus. Nikdy nelze říci, že nebezpečí plynoucí z extre- mistických politických názorů je zažehnáno. Poměrně brzy po revoluci družný duch společnosti ochabnul, s tím, jak zmizel společný nepřítel jménem Komunismus. Lidé se rychle naučili chodit v novém světě zvaném kapitalismus – tak, aby si pro sebe urvali co nejvíc. Nemají takový zájem o společné blaho. Navíc každý mladý člověk je od přírody levicově smýšlející. Symptomy doby minulé jsou zde stále patrné, například v pře- vzetí technologie moci. Samotná Evropa je ideologická a levi- cově smýšlející.“ Byli by dnešní studenti schopni najít podobné nasazení a vyrazit do revoluce s pravým odbojářským nasazením? „Je otázkou, do jaké míry by se cítili do věci zainteresováni a po- važovali za důležité se angažovat. Principiálně si ale myslím, že ano. Na jednu stranu jsem prožil šest týdnů, ve kterých jsem se bál nejvíc za svůj život a nikdy bych to nechtěl prožít znovu. Na druhou stranu ale ty ideály za to stojí. Ačkoli mohou ohro- žovat život, ač je to hra na hraně.“ Je večer, kdy před dvaceti lety padaly obušky na těla demonstrantů s květinami. Ráno jsem byl se psem v lese a teď sedím ve své oblíbené hospodě v sousední vesnici a piji vyšebrodské pivo Jakub. V televizi běží Přímý přenos z minulosti. Vypadá to, že dost lidí si připomíná 17. listopad 1989. Z televize jsem zachytil, že tenkrát bylo zraněno několik set demonstrantů. Již několik dnů probíhají dis- kuze o tom, co se vlastně stalo, kdo, co, kdy, kde a proč? Sem do hospody jsem přišel, abych v kli- du rozjímal o tom, co bylo před dvaceti lety a o tom, co bylo v průběhu dvaceti let. Mož- ná jsem trochu doufal, že podobných lidí tu bude víc. Alespoň by tady mohl být někdo, kdo přišel přemýšlet a bilancovat. Před dvaceti lety jsem začínal základní školu, tudíž si nic z té doby nepamatuji, nic to ve mně nezanechalo. Někdy, když o té době mluvím se svými vrstevníky, tak mi říkají, že si pamatují, jak jednou přišla do třídy soudružka učitelka a oznámila, že už jí nemají oslovovat soudružko učitelko, ale paní učitelko. Byli z toho zmatení a nechápali, proč se to najednou změnilo. Otec mi dnes řekl „co Ty chceš jít slavit?“. Sedím v hospodě a se mnou je tu skupin- ka náctiletých dívek a chlapců pijících zonku. Na rtech jim zní známé písně a v rukou jim hrají dvě kytary. Slaví narozeniny jedné z nich. U dalšího stolu sedí pět místních borců hrají- cích poker. Třetí stůl obsadili chlapíci, kteří si mohli klíčema vyzvonit novou republiku. Teď tito pánové mastí mariáš. Chvíli mi z toho bylo smutno. Říkal jsem si, proč si v tento sváteční den nepřipomína- jí události, díky kterým tady máme svobodu. Dokonce jsem uvažoval, že se jich zeptám, proč v nich 17. listopad 2009 nevyvolává po- třebu k oslavě? Jak to, že je to pro ně normální večer, kdy si jdou zazpívat a zahrát karty do hospody? Co když ti lidé mají své každodenní problémy, své oslavy a ta doba je už pro ně tak vzdálená? Myslím si, že to jsou lidé, kteří se nebojí nástupu komunismu ani nacismu. Třeba to jsou lidé, kteří by tu zpívali, hráli na kytaru, hráli poker i mariáš i kdyby tu byl režim roku 1989. Většina se vždy přizpůsobí, jinak národ nepřežije. Jde jen o to, kdo bude schopnější lotr nebo apoštol. Domů jdu přes les. Venku je tma a mlha. Filip Holub Kam se poděl 17. listopad, soudružko paní učitelko?!

aktuálně lef 21 aktuálně 11 Ondřej Kotalík Kotel dřevostaveb 25. února proběhl druhý ročník semináře Ko- tel dřevostaveb na pražském letňanském výstavišti. Diskutovalo se o dřevostavbách a jejich současném postavení na trhu. Kotel má vytvořit žhavou a vý- bušnou atmosféru, kde palivem by měly být dotazy posluchačů a plamenem pak odpovědi a rozdílné ná- zory účinkujících. Paliva bylo bohužel pomálu. První přednášející byl Ing. Jan Řezáč, ředitel na- dace Dřevo pro život. Obdobně jako loni uváděl na pravou míru mýty ohledně nevýhod dřevostaveb. Zakořeněná malá životnost byla obhajována tím, že za dobu 80let (životnost, kterou má dřevostavba) se stavby všeobecně posunou dál a nevyplatí se ani zdě- nou ani dřevěnou stavbu rekonstruovat a navíc dře- vostavbu jednodušeji zbouráte. Inženýr Řezáč uváděl konkrétní příklad: „když si dnes koupíte 80 let starý dům, kde je suchý záchod, nedostatečná statika a voda ve studni, tak se rozhodně uchýlíte k jeho demolici než složitým rekonstrukcím“. Z toho plyne to co jsem uvedl před citací, že 80 ti letá životnost dřevostavby je dostatečná. K jeho dalším názorům patří fakt, že když vzniká požár v domě, je jedno jestli je dřevěný či zděný. První co hoří jsou záclony, nábytek a textilní materiály. Pokud se oheň pustí do konstrukce, tak dře- věné sloupky poskytnou delší dobu než ocelové a po příjezdu hasičů, kteří prolejou stavbu spoustou vody, je zničený dům ať už je z cihel nebo hranolů. Druhým účinkujícím byl Milan Schmiedt, který se vyjadřoval k soupeření mezi difuzně otevřeným a difuzně uzavřeným systémem konstrukce obvodových stěn dřevostaveb. Jako jednatel MS Haus s.r.o. prefe- ruje raději uzavřený systém, se kterým má větší jistotu, že vodní pára se opravdu nebude srážet v konstrukci. Při stavění jsou totiž z mého pohledu pečliví, protože zásadně nenarušují izolaci v obvodové stěně rozvody. Vedou je v příčkách nebo z podlahy, a pokud je oprav- du nutné umístit například záchod na obvodovou stěnu podle projektu, řeší to předsazenou stěnou. Pan Schmiedt působil profesionálně a čpěly z jeho projevu zkušenosti. Dovolím si jeho malou citaci: „Zákazník se ptá v prvé řadě na cenu. Nemůžu mu říct cenu, když nevím, co chce.“ Absolvoval jsem ještě jednu přednášku s předsta- vitelem další firmy, a to s Ing.arch. Petrem Valou z Avanta systeme. Ti na rozdíl od MS Haus provádějí stavbu montáží a nemají prefabrikované panely jako MS Haus. V prezentaci pana Valy se objevily projekty de- montovatelné bazénové haly se sau- nou. Bylo náročné vyprojektovat tuto halu pro její obtížnou prostorovou tuhost, protože zde nemohou být po- užity sloupky v prostoru haly a dále se projekt musel vypořádat se zvýšenou vlhkostí. Řešením byla hala na betové desce se zakompono- vanými kovovými sloupy, olejem natřená modřínová prkna zvenčí a OSB deska spolu s armovanou hliní- kovou parozábranou zevnitř tvořící difuzně otevřenou konstrukci a vše bylo přikryté plechovou střechou. V další ukázce pak byl Bull bar v Peci pod Sněžkou, kde je časté velké zatížení větrem a sněhem. Navíc stavba byla z části železobetonová a z části dřevostavba s vidi- telnými krokvemi s izolací nad nimi a se spoji ve dřevě pomocí rybin vyrobené na CNC strojích. To je z ohlédnutí na tento ročník semináře vše. Následovaly i další přednášky, jako např. konopí ve dřevostavbách, ale já se byl podívat na zbytku veletrhu. Jestli navštívíte další ročník veletrhu o dřevostavbách, určitě si udělejte čas a účastněte se Kotle dřevostaveb. Od 1.1.2010 má naše Alma mater nové jméno. Do matriky bylo zavedeno po debatách, které na toto téma proběhly na úrovni senátní i kuloární; název přišel o tři slova: zemědělská a lesnická. „Tato univerzita už dávno není jenom zemědělská a lesnická. Je také zahradnická, provozně ekonomická a nově také regionálního rozvoje a mezinárodních studií.“ A proto se také chytré hlavy sešly a došly k tomu, že namísto spravedlivě zohled- ňovat všechny součásti univerzity v jejím názvu, bude lépe spravedlivě nezohledňovat žádnou. Mendelova univerzita v Brně, se zkratkou Mendelu. Stručné, mír- ně fádní, leč výstižné. Škoda, mohli jsme být MZLPE- ZAKARRMSU v Brně. Aleš Kučera Od letoška je škola nově pojmenovaná

12 lef 21 blaničtí lesníci Dr. Ing. Tomáš Vrška / VÚKOZ, v.v.i., oddělení ekologie lesa Jak jsem se učil „pralesníkem“ 28. února 2010 uplynulo již 8 let od úmrtí Eduarda Průši (1921-2002). Protože jsem strávil 9 let v jeho těsné blízkosti, nepřísluší z mého pohledu nikomu jinému více než právě jemu přídomek „můj učitel“. A protože se jeho práce využívá i při výuce několika předmětů na lesnické fakultě v Brně, stojí za to představit jej vám studentům, kteří jste ho už nemohli poznat osobně. „Eda“, jak ho přátelé oslovovali, byl výjimečný v několika směrech - byl cílevědomý, tvrdohlavý (v dobrém slova smyslu) a vytrvalý. A to navzdory době, ve které pracoval. Jeho hlavní aktivní působení spa- dá do 60.-90. let minulého století. Patřil k první vlně typologů, kteří v tehdejším Lesprojektu tvořili typo- logický systém, používaný s menšími doplňky a revi- zemi dodnes. Myšlenkově i fakticky řídil první typo- logické mapování, díky tomu poznal různost našich přírodních podmínek a dovedl si skládat souvislosti. Komplexní znalost stanovišť a hospodářských postupů promítnul do první souhrnné publikace Typologické podklady pěstování lesů. V 70. letech, v době norma- lizace, nemohl z politických, resp. jak se tehdy říkalo „světonázorových“ důvodů vykonávat plnohodnotně svoji práci. Politický tlak a perzekuce se podepsaly na jeho zdraví – v 55 letech odešel do invalidního důcho- du bez možnosti více a lépe zhodnotit svoje znalosti. V důchodu však jakoby se znovu nadechl a ožil – byl relativně svobodný, mezi lesníky respektovaný a mohl se věnovat své práci – ovšem bez standardních mate- riálních a finančních prostředků. Právě zde se ukázaly tři výše uvedené osobnostní vlastnosti – cílevědomost, tvrdohlavost a vytrvalost. Vymyslel projekt výzkumu přirozených lesů („pra“lesů), protože: Jako typolog dlouhodobě hledající a skládající mozaiku poznatků o stanovištích se nemohl obejít bez znalostí ekologie přirozených lesů - tedy bez znalostí potenciální přirozené vegetace; Jako lesník prosazující přírodě bližší formy ob- hospodařování lesů se nemohl obejít bez přímé linky „přirozené lesy - znalosti o stanovišti - pěstební tech- nika“; Jako respektovaný odborník v ochraně přírody vnímal studium dynamiky přirozených lesů ponecha- ných samovolnému vývoji jako základ pro kvalifikova- ný management zvláště chráněných území; Jako člověk hledící vpřed a uvažující systematicky viděl v poznání dynamiky přirozených lesů platformu, na které by se mohly setkat názorové proudy přírodo- vědného i provozně-lesnického pohledu na les. Cílevědomý, tvrdohlavý a vytrvalý Eduard Průša , foto Dr. Ing. Tomáš Vrška

aktuálně lef 21 13 blaničtí lesníci Začal na vlastní náklady a s vydatnou pomocí své manželky „paní Sáši“, studentů středních lesnických škol, svých synů a několika dobrovolných spolupra- covníků (v první řadě Ing. Jiří Vokoun, Ing. Jaroslav Holuša, Dr. František Pišta) provádět terénní šetření v lokalitách přirozených lesů a navíc zvolil poněkud nadstandardní metodický přístup: Zkoumal souběžně dřevinné patro, bylinné patro i půdní prostředí, aby dosáhl komplexnějšího poznání lesních ekosystémů; Měření prováděl na celých plochách lesních re- zervací, protože si byl vědom subjektivity při výběru výzkumných ploch i veliké variability (a tedy nepřes- nosti) výsledků při jejich zobecňování; Vybral soubor lesních rezervací, který významně pokrývá škálu stanovištních poměrů v České repub- lice - od luhů velkých řek po horské smrčiny a napříč ekologickými řadami - s cílem poznání co největšího počtu typů potenciální přirozené vegetace. V letech 1972 - 1978 zaměřil 13 lokalit (Bílá Opava, Boubínský prales, Cahnov-Soutok, Doutnáč, Kohoutov, Milešický prales, Polom, Ranšpurk, Razu- la, Salajka, Stožec-Medvědice, Žákova hora, Žofínský prales) a následně do roku 1985 publikoval postupně výsledky své práce (viz bibliografie). Souběžně zhod- nocoval teoretické poznatky v sérii publikací věnují- cích se managementu lesů v chráněných územích. Když jsme se s kolegou Liborem Hortem 22. úno- ra 1993 poněkud třesoucím se hlasem představovali Edovi Průšovi, netušili jsme ještě jakým způsobem toto setkání ovlivní život nejen náš, ale řady dalších lidí, kteří od té doby prošly naším „pralesním“ týmem. Vybaveni letmou znalostí několika článků a knížek o přirozených lesích jsme mu sdělili, že „...bychom se chtěli dozvědět něco více o těch jeho pralesech a že by nás taková práce zajímala...“. Dostalo se nám nad očekávání příjemného přijetí, které by se dalo vyjádřit jediným slovem - naléhavé. Hned v létě jsme začali pracovat na metodických postupech a na jaře 1994 jsme zahájili opakovaná měření v lužních rezervacích na soutoku Moravy a Dyje. Od té doby žijeme pro pralesy. Přes naše původní a přiznejme si, že i romantické okouzlení možností „pracovat v pralese“ jsme se po- stupně propadali do mírných i větších depresí, když jsme zjišťovali jaký objem práce nás čeká - především při zpracování dat v kanceláři. Vždy zde však byl „otec- zakladatel“ se svojí neuvěřitelnou vytrvalostí, optimis- mem a zcela nekompromisním dotazem „...tak kdy už bude hotová další publikace?“ Až zpětně, když už nebylo možno se na Edu ob- rátit s radou, se jasně ukázala hodnota jeho odkazu. V odborné rovině jej lze zobecnit do čtyř okruhů: Nové poznatky o ekologii přirozených lesů (ve své době nejrozsáhlejší měření přirozených lesů v Evro- pě); Základ pro opakovaná měření, která teprve v del- ší časové řadě přinášejí poznatky o dynamice přiroze- ných lesů (nyní díky původním měřením disponuje- me nejlepšími datovými soubory o přirozených lesích přinejmenším v Evropě); Důležitost ekosystémového pojetí práce pro apli- kovatelnost výsledků v praxi; Aplikace výsledků práce do oborů ekologie lesa, lesnické typologie a praxe ochrany přírody a pěstování lesů je nepochybná a s přibývajícím opakováním mě- ření se zhodnocuje. Jeho odkaz má však i významný rozměr lidský resp. společenský: I přes řadu problémů významně prezentoval čes- kou lesnickou vědu v zahraničí (byl zván soukromě např. na kongresy IUFRO); Vždycky zdůrazňoval, že myšlenka je důležitější než aktuální podmínky pro její realizaci; A že vytrvalost navzdory všem okolnostem je nej- důležitější předpoklad pro dosažení dlouhodobých výsledků. Až budete číst něco od Eduarda Průši – ať už to bude o pralesech, typologii nebo pěstování lesů – vzpomeňte si na jeho tři vlastnosti. Bez nich nelze v lesnictví ničeho pořádného dosáhnout.

14 lef 21 blaničtí lesníci Dílčí bibliografie prací Eduarda Průši (práce týkající se přirozených lesů a managementu chráněných území): Průša, E. 1964d. Potřeba a intenzita rekonstrukčních zásahů v chráněných územích s různým stupněm změn přirozeného stavu. Československá ochrana přírody č. 6: 141-150. Plíva, K., Průša, E. 1969. Typologické podklady pěstování lesů. Státní zemědělské nakladatelství, Praha: 401. Průša, E. 1972. Porostní stadia fytocenóz a jejich využití. Lesnictví 18: 793-830. Pišta, F., Průša, E. 1974. Milešický prales. Lesnictví 20: 313-343. Průša, E. 1974a. Prales Cahnov. Lesnictví 20: 731-756. Průša, E. 1974b. Lesní typy Karlštejnska a hospodářské zásady v nich. Bohemia centralis č. 3: 141-151. Průša, E. 1975. Prales Ranšpurk. Lesnictví 21: 399-428. Průša, E., Holuša, J. 1976a. Prales Razula. Lesnictví 22: 343-368. Průša, E. 1976b. Prales Bílá Opava. Lesnictví 22: 37-55. Průša, E. 1977. Pralesovitý porost Stožec-Medvědice. Lesnictví 23: 421-444. Průša, E., Vokoun, J. 1984. Lesní společenstva a stromové patro Žofínského pralesa. Lesnictví 30: 1029-1048. Průša, E. 1985a. Die böhmischen und mährischen Urwälder - ihre Struktur und Ökologie. Academia, Praha: 580. Průša, E. 1985b. Návod pro plánování obnovy lesa v chráněných územích. SÚPPOP, Praha: 88. Průša, E. 1985c. Státní přírodní rezervace Kohoutov, její ekologie a struktura. Lesnictví 31: 989-1016. Průša, E. 1988. Vývoj stromového patra Žofínského pralesa za období 1975-1987. Lesprojekt, Brandýs nad Labem: 75. Průša, E. 1989. Boubínský prales, jeho ekologie a struktura v letech 1972-1988. Lesprojekt, Brandýs nad Labem: 75. Průša, E. 1990. Přirozené lesy ČR. Státní zemědělské nakladatelství, Praha: 248. Průša, E. 2000. Pěstování lesů na typologických základech. Lesnická práce, Kostelec nad Černými lesy: 600. foto Honza Pícha

aktuálně lef 21 téma 15 Honza Buchar Děvčata, nemáte trošku jaru? Ano, tento nadpis je trošku nezvyklý, ale nemohl jsem začít jinak. Když jsem v červnu dě- lal státnice, všiml jsem si jedné nepříjemné věci. Teda všiml jsem si jí už mnohokrát dříve, ale ten- krát mě vyloženě zaujala . Po vlastní zkoušce jsem se vítězně uchýlil do ku- chyňky děkanátu a pečlivě kontrolo- val stav zásob v lednici a co všechno by se dalo sníst a vypít. Byl to fajn pocit, mít za sebou školu. A pak se to stalo! Do kuchyňky přišel předseda právě mé komise a ptal se dívek, které měly na starost občerstvení: „nemáte náhodou trochu jaru? Na záchodě není mýdlo a už jsem prošel dvě pat- ra a situace se nezměnila. Navíc tam už není ani papír.“ Jelikož jsem měl již asi pátého panáka vítězné slivovi- ce, tak jsem si trošku popustil uzdu a odpověděl jsem: „ to není nic no- vého, my tady na záchody prakticky nechodíme. Když to na mě přijde, tak jdu radši na PEFku do Qčka, abych se měl alespoň čím utřít. Mýdlo tam je také“. V žádném případě jsem ne- tušil, jakou vyvolám diskuzi. Ano, naše školní záchodky jsou opravdu ve špatném stavu. Proč také nemůžeme mít na toaletách mýdlo? Pokud nejsou peníze na dávkovače tekutého mýdla, proč nepoužívat lety prověřené síťky na kusové mýdlo? Proč už v 11 hodin není možné najít toaletní papír v budově B? Ještě v červnu jsem dával podnět svému kamará- dovi - členovi akademického senátu podnět, aby se touto nepříjemnou skutečností zabývali. Bohužel mi odpověděl, že mají na práci mnohem důležitější věci a moje „záchodová“ tématika není na pořadu dne. Chá- pu, že toalety v přízemí jsou často navštěvovány lidmi, kteří čekají na tramvaj se školou ne- mají co do činění, ale budova B má záchodů docela dost a vybaven není ani jeden. Mys- lím, že údržba a vybavenost záchodků základním inven- tářem je nejenom hygienická nutnost, ale též vizitkou školy. Tímto prosím kompetentní osoby, aby našly alespoň mi- nimální finanční prostředky, abychom se nemuseli stydět a bát jít na záchod, nebo prosit někoho o jar, zvláště, když se jedná o osoby, které mohou rychle ztratit dobrou náladu a to u státních zkoušek rozhodně není žádoucí. Mýdlu zdar! Martin Machala Stačilo by tak málo... Vykonávat jistou potřebu je lidské. Vykonáváme ji od narození dennodenně a tak nějak jsme si na to zvykli. Vzhledem k tomu, že žijeme v relativně civili- zované společnosti, zvykli jsme si také na to, že i když jsme ji nevykonali zrovna v teple vlastního domova, většinou hygienické zázemí navštívených toalet ský- tá možnost se i po vykonání potřeby cítit minimálně stejně dobře a čistě, jako před tím, ne-li lépe. Samo- zřejmě jsme si zvykli i na to, že tomu tak nemusí být vždy. Můžeme zobecněně říci, že například toalety v běžných restauracích, úřadech či školách, na nás půso- bí často příjemněji a jsou vybavenější než-li například ty na nějakém poloopuštěném nádraží. I když i ty mo- hou často příjemně překvapit. Dělám to nerad, když musím přiznat, že toalety na univerzitě, na které již pátým rokem studuji, mi nikdy nepřestaly připomínat ty podprůměrné nádraž- ní. Nejde ani tak o častý puch či znečištění, které jsou dílem především neukázněných návštěvníků a paní uklízečky ani nemohou stíhat jejich pozůstatky spro- vodit ze světa okamžitě. Jde především o samotné hy- gienické zázemí těchto toalet. Takto trefně pojmenovávají toaletní papír v Dánsku, foto Martin Machala

16 lef 21 téma Nevím, zda-li je to jen má přehna- ná čistotnost, ale jaksi mám ve zvyku si po použití záchodu umýt ruce teplou vodou a mýdlem. Taky často ocením, když si můžu ruce osušit i jinak než utřením do trička. I když jsem kluk, taky se většinou při mytí rukou ales- poň zběžně podívám do zrcadla, abych alespoň zjistil, jestli neběhám po veřej- nosti moc rozcuchaný. Rok za rokem stráveným na LDF si však čím dál víc připadám, že se mi kdosi snaží nazna- čit, že na tyto výdobytky moderní doby si tady opravdu zvykat nebudu. Při každé další návštěvě toalet v budově své fakulty se nepřestávám sám sebe tázat – je to opravdu tak těžké vy- bavit záchody alespoň tím základním minimem, co by uspokojilo hygienic- ké potřeby dnešního člověka? Stálo by to opravdu ta- kové úsilí a takové enormní finanční prostředky? Již před několika lety jsem podobný dotaz vznesl na teh- dejším setkání studentů s vedením fakulty. Dostalo se mi tehdy uhýbavých odpovědí a historek ve stylu, že dva studenti tu kdysi soutěžili kdo ukradne více toa- letního papíru ze školních záchodků, dále že například nádobku na tekuté mýdlo na jeden ze záchodů jednou zkušebně nainstalovali, ta však do týdne nenávrat- ně zmizela, apod. Ano, tomuto říkám pádný důvod proč nevybavit mýdlem či podobným příslušenstvím již žádný další záchod v celé budově. Samozřejmě, co když si onen zloděj co nádobku odcizil tehdy, opět po- všimne těchto „kusů zlata“ přišroubovaných jen čtyř- mi šrouby k obkachlíkované stěně a založí si na jejich prodeji slušný byznys? To naše vedení zřejmě nechce nikdy připustit a dá se to přeci pochopit. Až na to že musím ty, kdo podobně argumentují, aby se jednodu- še zbavili vtíravých dotazů, vyvést z omylu. I v budově LDF se nachází vjednom mezipatře v sudé části budovy jeden pánský záchod, který ná- dobkou s tekutým mýdlem co si jej pamatuji opravdu oplývá. A co víc, hned vedle ní na stěně nalezneme sice malinký, ale dostačující teplovzdušný sušič na ruce. Obrys svých vlasů se sice i zde snažím vytušit jen z odlesku v bílém kachlíkovém obkladu stěny, jinak však tomuto WC chybí z mého pohledu k dokonalosti jen málo. Důvody, proč by takto nemohly být vybaveny všechny záchody v budově ve které trávíme měsíčně desítky hodin, a návštěvě těchto zařízení se zde tudíž často nevyhneme, mi zůstávají stále nevysvětlitelnou záhadou. Vím, že nejsem zdaleka sám ani z chlapecké části studentstva, kdo by takovouto změnu nesmírně ocenil. Co potom teprve ta krásnější a často ještě čis- totnější část osazenstva naší akademické obce? Sám pan děkan se kdysi přiznal, že když má na škole nějakou oficiálnější návštěvu, raději její členy vodí na záchody do budovy Q. Toto lze však považo- vat do jisté míry za dobrou zprávu. Svědčí to alespoň zčásti o tom, že si vedení neutěšenost prostředí zácho- dů v naší budově uvědomuje a může to vyvrátit do- mněnky těch, kteří by považovali členy vedení za lidi, kterým naprosto minimální hygienické zázemí neva- dí, ba dokonce vyhovuje. Opravdu chci věřit, že tomu tak není a doufám, že překážky které zřejmě existují, půjde překonat, a že se již v blízké době dočkáme oče- kávané změny k lepšímu. Určitě nechci dojít za těmi co to mají na starosti a mávat před nimi vyhláškami a normami, které hy- gienické zázemí v budovách našeho typu upravují a vyhrožovat při tom povoláním pánů z Hygieny, kteří by už nejspíš nevyhnutelně přiměli ty nahoře se situ- ací konečně něco dělat. Věřím, že toto nutné nebude. Chci apelovat když už na nic jiného, tak alespoň na soucit s námi (a málo nás není), kteří se situací na záchodech v budově LDF opravdu spokojení nejsme a máme pocit, že si ke svému studiu zasloužíme ale- spoň o stupínek příjemnější prostředí. Stačí k tomu tak málo. kubánský záchod, foto Honza Pícha

aktuálně lef 21 17 téma Maruška Štefanová Na počátku byla díra Na počátku byla díra. Ta se stala nezbytnou především ve vojenských tá- borech, kde ji předepisovala i sama Bible. Starý Zákon: Mojžíšova kniha: „Vně za táborem budeš mít vyhrazené místo, kam budeš chodit stranou. Mezi svým nářadím budeš mít kolík. Než si venku dřepneš, vyhrabeš jím důlek a své výkaly zase přikryješ. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, cho- dí po tvém táboře, aby tě vysvobodil a aby ti vydal tvé nepřátele.“ První záchody, které vynalezly starověké civiliza- ce, byla kamenná sedátka s otvorem, pod kterým pro- tékala voda. Záchody z let 2500 př. n. l., objevili archeologové v západní Indii. V Egyptě nalezli záchody staré 4100 let, některé svojí zdobností a monumentalitou vypa- dají jako trůn. Nejznámější jsou záchody starého Říma, které podpírá svou slávou Cloaca Maxima. S bezprostřed- ností této doby se vážou i hromadné otevřené záchody, kterých bylo i šest vedle sebe. Ve středověku se zcela ztratil zájem o hygienu. Lidé přes den konali svou potřebu na zahradách, dvorech a hnojištích před domem - na vesnicích i ve městech. A to buď otevřeně, nebo v kadibudkách. V noci používali nočníky a jejich obsah chrstli přímo z oken na ulici. Movití měšťané měli na noc speciálního sluhu, kterého k vynášení nočníku přivolávali lusknu- tím prsty. Lití výměšků z oken přestalo až v období renesance, kde by poškozovalo nákladnou sgrafitovou „Člověk nepotřebuje jemné umění věštec- tví, aby věděl, že v univerzitních oblastech, kde je toaletní papír vzácností, má Lef své stálé místo v srdcích tamních lidí a nakonec i jinde. Nejsme pyšní. Kolesa času a prostoru semelou nakonec vše a tento skromný časopis není výjimkou. Naši pra- videlní čtenáři si už zajisté všimli, že pro toto číslo jsme vytiskli zvláštní díru, kudy je možno prostrčit provázek.“ Ten, jenž vidí vše, ale ví, kdy odvrátit zrak. „Obal z kvalitního kartonu, který vydrží jako vložky do bot dobrý měsíc, a uvnitř mnoho listů měkkého papíru. Skutečné požehnání pro studujícího člověka.“ fasádu a začaly se projektovat záchody se svody do jímky poblíž ložnic. Na hradech známe výklenky navazující na ho- dovní síně, které byly vysunuty nad hradní příkop nebo dvůr – prevéty, prevíty, staročesky zvané „vý- sernice“. Představme si situaci: Na hradní paní přijde po- třeba vyměšovat. Zavolá služku, ať začne zatápět. Po nějaké chvíli paní vpluje s hradními muzikanty na vytopený prevet. Sotva paní usedne, muzikanti spus- tí. Za chvíli přijde služka s košem, kde je něco na utření - plátna, králičí kožky, či koťata. Přeživší ko- ťata jsou v hradním příkopě sbírána, poté vyprána, nakrmena a recyklována. Prevít byl několikrát využit k záchodovému atentátu, kdy nechtěného panovníka nebo následní- ka trůnu vrah z hradního příkopu skrz otvor výklen- ku propíchl kopím. Splachovací záchod vynalezl v roce 1597 Angli- čan John Harrington. Dnešním záchodům podobné porcelánové záchody se začaly vyskytovat v Anglii na konci 18. stol. První záchod se sifonem a jamkou s vodou zkonstruoval v roce 1852 Angličan Janinngs. Jeho záchodek byl oceněn zlatou medailí na Velké jubilejní výstavě v Londýně r. 1884. Protože to však byla viktoriánská Anglie, bylo na jeho diplomu uve- deno, že cenu dostal za „Vázu na podstavci“. Papír se v Evropě na čištění ústí konečníku začal používat v 18. stol. spolu s rozvojem novin. Toalet- ní papír vzniknul v 19. stol. v Americe, kde se také začal reklamně potiskovat. Zajímavé jsou potisky v carském Rusku, kde byly na toaletní papír tisknuty zbraně, pro bojovou motivaci. Další zajímavý potisk opačného rázu se prováděl v USA po 2. sv. válce, kde byla podobizna Hitlera a nápis „Put Hitler in the Hole“. Rozdělení záchodků na pánskou a dámskou sek- ci se poprvé objevilo roku 1739 ve Francii v jedné restauraci, kde také byly prvně použity obrázky panenky a panáčka. Kde se vzaly názvy pro záchod Záchod – z českého „Jít za něco“ schovat se Toaleta – z francouzského „Toilette“ původně slovo pro péči o tělo, kadeřnictví WC, klozet – z anglického „Water closet“ vodní přístě- nek Hajzl, hajzlík – z německého „Häusl“ pravděpodobně převzato ze zvuků v těch místech se vyskytujících

18 survival package lef 21 Kam v Brně pro knihu? Survival package je rubrika, která (ne jako jediná) se objevuje ve zcela nedefinovatelných časoprosto- rových eventech a noví čtenáři ji patrně nebudou znát. Bereme si v ní na paškál vždy nějaké téma, o kterém poskytujeme tenhle „balíček na přežití“, ve smyslu života studentského nezbytný pro zajištění plnohodnotného života, a toto téma způsobem pitvavým převalujeme ze všemožných úhlů pohledu a pro všemožné věcičky a udělátka, která se v krabičce nacházejí. Tentokrát v této resuscitované rubrice představujeme knihovny. Aleš Kučera Moravská zemská knihovna Na Kounicové, mezi zastávkami Klusáčkova a Nerudova, je tato moderně vyhlížející budova nepře- hlédnutelná. Zaměřením je MZK vedena jako vědec- ko výzkumná organizace, jejímž hlavním úkolem je základní a aplikovaný výzkum nebo experimentální vývoj. Se svým vysokým počtem titulů je druhou nej- větší knihovnou v ČR a jednotlivé dokumenty jsou v knihovně tématicky rozděleny do jednotlivých pater a na jednotlivé studovny humanitních věd, biologic- kých věd, technické a ekonomické literatury, firem- ních a obchodních informací, rukopisů a starých tis- ků, vázaných novin, americké knihovny a hudební a multimediální studovny. V Solniční ulici má knihovna druhé pracoviště s anglickou, německou a rakouskou knihovnou. Většinou jsou tato oddělení rozdělena na část kniž- ní a část s periodiky. V každé části je dost místa k sezení, klimatizovaným prostorem vládne studijní, až hrobový klid. V knihovně je zavedeno bezdráto- vé připojení k inernetu pro registrova- né čtenáře, odkud se získat přístup ke stránkám knihovny a dalším partner- ským stránkám v rámci ČR i zahraničí. Knihovna také poskytuje meziknihovní služby, pořádá výstavy a přednášky, kurzy a knižní pre- zentace. Mechanismus vyhledávání jednotlivých titulů a vypůjček však trošku budí rozpaky. Na internetu lze vstupovat do řady katalogů jednotlivých výše jmeno- vaných oddělení a rezervovat jednotlivé tituly, které jsou pak zpravidla během dvou hodin připraveny k vypůjčení. Tedy pokud si titul vypůjčit lze, což se děje v menšině připadů. Většinou výpůjčky fungují jen pre- zenčně a s jejich probíráním jste odkázáni na studovny. Tento výpůjčkový systém značně komplikuje vyhledá- vání, neboť největší podíl dokumentů je ve veřejnosti nepřístupném depozitáři, menší část ve studovnách s poloprázdnými regály a úplně prťavá část je ve volném výběru. Takže hledáte-li jednu knížku nějakého téma- tu, často nezbývá než si tipnout, že je to ta, kterou vám nabídnul katalog a pak, když si pro ni přijdete do knihovny, zjistíte třeba, že jste i v úplně jiném žán- ru. A takhle jsem si vypůjčil třebas povídky z Bílého kříže, když jsem hledal informace o přírodních pod- mínkách stejno- jmenného místa v Beskydách. Co vás ale dále zarazí je, že je tu dost málo návštěvníků. Pro introverty je to fajn, ale je to ne- přirozené na to, že jste v knihovně. Abych ale nebyl tak škarohlídský mají tu literární kavárnu a knihku- pectví. Kam by ale taky mohlo chodit více lidí. Asi jsem vás tímto povídáním moc nemotivoval. Ale ří- kám si: negativní reklama taky reklama, a tak bych zakončil doporučením: rozhodně se přijďte podívat, protože to jste ještě neviděli. foto Marie Schmerková, magistrát města Brna

19 aktuálně lef 21 aktuálně lef 21 survival package 19 Knihovnu fakulty chemické najdete v budově, která se nachází přímo naproti „šalinové“ zastávky. Je umístěna v mezipatře areálů Purkyňova 118. Knihov- na funguje jako informační centrum s širokým uži- vatelským zázemím, které odpovídá jejímu umístění a výhodně propojuje služby nejen pro zde působící Fakultu chemickou. Tato knihovna se vyznačuje řa- dou dokumentů, zaměřených na celou oblast chemie. Např.: spotřební chemie, chemie potravin a biotech- nologie, obecná chemie a technika, životní prostředí, materiály, matematika, výpočetní technika. Knihovní fond nabízí knihy, skripta, časopisy a CD. Studenti oboru Lesnictví se s chemií setkávají nejen v předmě- tu chemie, ale na její oblasti naráží v celé řadě dal- ších předmětů. Proto v této knihovně najdete veškeré potřebné materiály ke studiu. Pro vyhledání literatury slouží databáze, kde je obsažena veškerá literatura k vypůjčení. Po zaplacení poplatku 50 Kč (platí student jiné VŠ) vám příjemná knihovně vyhledá a zapůjčí všechno modré. Knihovna se dá využít i jako čítár- na. Další výhodou této knihovny je, že se zde nachází mnoho literatury k volnému odběru. Knížku si jako externí uživatel můžete půjčit na dobu 6 týdnů a po dohodě s knihovnicí je možné prodloužit výpůjční dobu. Prodloužení lze zrealizovat bud přes internet pomocí čísla vaší externí karty čtenáře, kterou obdr- žíte po zaregistrování a v krajních případech i telefo- nicky. Při vracení knihy je dobré mít kartu externího čtenáře, protože můžete být vyzváni k jejímu předlo- žení při vracení. Marek Kuchař Fakulta chemická VUT Brno Naše ústřední knihovna je nově zrekonstruova- ná. Měnila se podlaha, tím pádem museli na nějakou dobu pryč regály a knihy. Navíc se do ústřední knihov- ny přestěhovaly publikace ze zrušené ekonomické stu- dovny na budově Q. Možná si ještě někdo plete struk- turu knihovny v suterénu áčka, tak si to vyjasníme. To žluté plechové jsou skříňky na odkládání věcí…;-) nebojte nechci z vás dělat blbce. Zcela nalevo je prá- vě ústřední knihovna, která je i pro veřejnost a půjčí vám tam skripta na celý semestr nebo knihy na jeden měsíc. Musíte znát název publikace, protože tam pro knížky chodí knihovnice. Hned vedle této knihovny je studovna, kde jsou k zapůjčení skripta na týden, nahlíží se zde do závěreč- ných prací a naleznete zde i acta, která vydává Men- delu jako soubor odborných článků. V těch samých prostorách je i pár počítačů s přístupem na UIS a s programovým vybavením jako např. AutoCad a Sta- tistica, pohodlně tu zároveň můžete tisknout, a to i barevně. Po novu tu přibylo zařízení na kroužkovou vazbu a za velmi příznivou cenu si tu svážete třeba se- minárku. V suterénu je pak ještě vstup do informačního cen- tra a skrz něj do čítárny časopisů nebo audiovizuálního centra. V IC (informačním centru) je také knihovna. V regálech mezi těmi hučícími úly, které přilákávají milovníky internetu a vyplňovače volného času mezi přednáškama a cvikama, jsou vesměs odborné tituly k oborům na Mendelu. Nepůjčují se prezenčně, tak si je v IC můžete okopírovat nebo přečíst. Ještě než vyjdete ven zadním vchodem z áčka, tak vám padnou oči na zelenou bednu s dírou. Nasaďte si zpět vypadlé oči a zjistíte, že je to bibliobox. Ikdyž se tomu podobá, není to sběrna starého papíru, dokonce ani sbírka pro rozvojové země a už vůbec ne odpaďák. Ten box slouží na vracení knih a skript v dobu, kdy je knihovna zavřená. Takže pokud jdete v sobotu ve čtyři ráno z flámu kolem školy, překonáte ostrahu a vloupá- te se do suterénu budovy A, můžete tam vrhnout svoji knížku, co jste opomněli vrátit. Oni ji pak v pondělí vyberou, odškrtnou si vás a vrátí do regálu (tu knihu samozřejmě). Nějakou dobu také funguje knihovna beletrie, do které se vchází ze dvora budovy A. Mají tam jinou výpůjční dobu než v ústřední knihovně: Úterý 11:00- 13:30, Čtvrtek 11:00-13:00. Beletrií se tak ucelila tvář systému knihoven na Mendelu. Ondřej Kotalík Univerzitní knihovna Mendelovy univerzity

20 to nejdůležitejší, kvalita záchodků na FF Masarykovy univerzity foto knihovna.phil.muni.cz survival package lef 21 Masarykova univerzita Knihovna FSS Studovna knihovny je ve dnech Po-Čt otevřena do 20:00. Knihovní fond obsahuje především publi- kace pokrývající obory vyučované na FSS (sociologie, psychologie, environmentalistika, mediální studia atp). Ale lze zde nalézt, v menším počtu, i publika- ce z jiných oblastí. Velmi příjemná a dobře vybavená knihovna se studovnou nabízí 222 studijních míst, dostatečný počet kopírek a Wi-Fi. Výhodou je mož- nost vypůjčit si přes noc prezenční knihu (podmínkou je její vypůjčení 30 min před zavírací dobou a její vrá- cení do 9:30 následujícího dne). Knihovna FF Studovny mají otevřeno ve všední dny do 20:00, o víkendu do 17:00. Knihovna je umístěna v areálu Filozofické fakulty MU, je rozlehlá, má příjemný inte- riér. Studovny v jednotlivých patrech nabízí 400 míst pro studium. Vyhledávání publikací je po prvním pro- zkoumání poměrně složité. Mimo odborných publi- kací nabízí knihovna i beletrii. Knihovna PrF Studovna je otevřená ve všední dny do 20:00, vyjma pátku, kdy je její provoz ukončen již v 18:00. Standardní knihovna spíše menšího rozsahu (120 stu- dijních míst) nabízející především právnickou a eko- nomickou literaturu. Knihovna ESF V knihovně je přístupno 35 počítačů s elektro- nickými plnotextovými databázemi. Před vstupem je nutno odložit si věci ve skříňce, takže si dobře rozmys- lete, co budete v knihovně potřebovat. Knihovna PřF Knihovna se specializuje na obory matematika, fyzika, biologie a vědy o zemi. Z knihovny je možno si „přes noc“ půjčit i prezenční publikace (podmínkou je vypůjčení 15 min před zavírací dobou a vrácení do 11:30 následujícího dne). Vyjma zmíněných knihoven může čtenář využívat i knihovny ostatních fakult MU. V rámci 200Kč po- platku za členství v tomto systému tak dostane velmi široké možnosti výběru z odborných publikací, tiš- těných periodik nebo elektronických plnotextových databází. Všechny katalogy jsou navíc propojeny kni- hovním informačním systémem Aleph 500, ve kterém můžete pohodlně vyhledávat i z pohodlí domova. Sta- čí zadat, co chcete hledat a systém přehledně vypíše všechny knihovny, kde se daná publikace nachází a informace o dostupnosti. Lze říci, že jsou knihovny tematicky orientovány převážně podle fakulty, na kte- ré se nacházejí. Nicméně ve všech fakultách najdete, v menší či větší míře, publikace z „nemateřských“ oborů fakulty. Většina knih se navíc nenachází pouze v jedné z knihoven, ale je pár exempláři zastoupena i v ostat- ních. To zvyšuje pravděpodobnost, že si knihu budete moci vypůjčit absenčně. Lukáš

aktuálně lef 21 survival package 21 Aleš Kučera Knihovna Aleše Záveského, pracoviště Lipky Kamenná Našli jsme ještě jednu „alternativní“ knihovnu, která rozhodně stojí za zmínku. Už proto, že byla zalo- žena nedávno, na podzim roku 2009, a také pro jejího „zřizovatele“, resp. správce a provozovatele, je Lipka - školské zařízení pro environmentální vzdělávání, kte- rá v posledních letech nejen v rámci jihomoravského kraje zaznamenává nebývalý boom na trhu s ekologic- kou výchovou a osvětou jak mezi školami všech stup- ňů a laickou veřejností, tak i v odborných sférách na úrovni Lesnické a dřevařské fakulty, kde participuje na projektech Sokotra nebo na výuce studentů LDF. Třicetimiliónové vzdělávací středisko pro dospělé Kamenná, které v tomto díle Survival package před- stavujeme, je již pátým odloučeným pracovištěm Lipky. U myšlenky založit toto středisko nestál nikdo jiný než Aleš Máchal, spoluzakladatel Lipky, který si v Brně v Kamenné ulici v polovině devadesátých let minulého tisíciletí vyhlédl zchátralý a vybydlený dům z konce 19. století, „předurčený osudem k tomu, aby sem jednou chodili lidé vzdělávat se ve jménu Aleše Záveského“(tvůrce českého pojetí ekopedagogiky a za- kladatele Stanice mladých ochránců přírody Dřípatka a první československé Školní přírodní rezervace ve Zdenicích; prostorách knihovny má pamětní tablo). Knihovna sama je v současnosti ve fázi vývoje a ačkoli police stojí na svých místech, zbývá v nich ještě několik „plnometrů“ místa na doplnění odbornými publikacemi. I přesto však zde můžete nalézt už teď celou řadu knih z přírodovědných oborů zaměřených na ekologii, krajinu, neživou přírodu, vodní zdroje nebo geografii, ale i literaturu sociologického ražení nebo (což je doménou Kamenné) literaturu téma- ticky zaměřenou na ekologickou a environmentální výchovu. Z titulů zmíním patrně nejznámější, kte- rým je „Pojďme na to od lesa“, soubor aktivizačních výukových metod, zaměřených na lesní pedagogiku. Pochopitelně, že zmíněný titul zdaleka nepředstavuje výčet publikací na toto téma. Vedle toho Lipka vydává vlastní výukové a metodické materiály, zaměřené na ekopedagogiku. Vzdělávací centrum Kamenná vedle provozování knihovny vyvíjí široké aktivity, zaměřené zejména na pořádání seminářů, určených pro pedagogy mateř- ských, základních a středních škol, kterým poskytuje návody na to, jak ve školách učit environmentalistiku, v současnosti povinnou z pohledu rámcových vzdělá- vacích programů. Logická otázka: Co z toho plyne pro studenty LDF a proč by je měl podobný článek zaujmout? Stu- denti si mohou v rámci svého studijního programu zvolit předmět Výchova k ochraně přírody a krajiny vyučovaný v zimním semestru na Jezírku, jednom z odloučených pracovišť Lipky, a poměrně bezprostřed- ně se tak seznámit s problematikou ekologické výchovy způsobem, který se vymyká standardům patrně nejen Brna, jihomoravského kraje nebo České republiky, ale bohatě konkuruje podobně zaměřeným střediskům střední Evropy. Během výuky a tvorby semestrálních prací se studenti zabývají vymýšlením výukových akti- vit a materiály a literární inspiraci mohou sehnat kde jinde než právě na Kamenné! Vedle toho řada studen- tů LDF absolvovala kurz pedagogického minima pro výuku odborných předmětů, v rámci kterého bylo již několik závěrečných prací tématicky zaměřeno na eko- logickou výchovu. Na Kamenné je v knihovně zároveň studovna, která bude v nejbližší době plně výpočetně zajištěna. Možností ke studiu „přímo v místech, kde je psána historie ekologické výchovy“ tak bude nepře- berně i pro náročné hlavy. Poslední otázka, která by čtenáře měla zajímat: Jak fungují výpůjčky, jaká je výpůjční doba, kolik stojí registrace? První pozitivní informací je, že registrace je zdarma. Knihovna je určena pro prezenční studium, přijít je možné denně - pohyblivě po dohodě s po- měrně nadstandardně ochotnými pracovníky Kamen- né, které můžete oslovit e-mailem. Ten naleznete na stránkách pracoviště – www.lipka.cz/kamenna. foto Aleš Kučera

22 foto Aleš Kučera survival package lef 21 Aleš Kučera, Eva Daňková Jak to také může fungovat jinak si sami půjčované tituly projedou čtečkou čárových kódů. Toto je novinka, zavedená přibližně půl roku.). První patro je rozděleno na dvě části, z nichž jed- na je věnována společenským tématům (humanitním vědám, psychologii náboženství, informatice, politice, sociologii, antropologii, historii apod.), druhá část se věnuje přírodním a technickým vědám, medicíně a li- teratuře volného času. Ve druhém patře jsou opět dvě křídla, z nichž jed- no je věnováno jazykům a beletrii, jak próze tak poezii a dramatu, druhé, zvané intermezzo, poskytuje odpo- činkovou literaturu a CD. Tady si můžete dát relax s komixem, románkem nebo kouknout na telku. Konečně třetí patro je věnováno umění. Zde jsou sekce literární, zaobírající se divadlem a kinem (zde je cca 10 000 DVD filmů všemožných žánrů, od ko- medií po hořké komedie, od filmů pro pamětníky po nafrčené holywoodské výdobytky) a hudební, kde je na 45 000 CD nosičů, 2 000 DVD, ale i notové parti- tury a knížky s hudební tématikou. Dlužno dodat, že veškeré tituly jsou ve volném výběru a nestalo se mi, že by nebylo možné vypůjčit si knížku domů. Pro potenciální návštěvníky existuje několik mož- ností, jak se registrovat. Nebudu vás unavovat jednot- livými tarify, jen shrnu, že roční cena různých tarifů se Následující řádky jsou věnovány francouzské mediatéce, v metropo- litním městě Toulouse na jihozápadu Francie. Ne že bychom chtěli znevá- žit opravdu výborně vyvinutý systém městských knihoven v České republi- ce, který se může rovnat s evropskou špičkou; chtěli bychom nabídnout jiný pohled na možnost využití ve- likých budov, plných knížek, kde na jedné straně si lidi pro návštěvnost nemají kam sednout, na druhé straně už samotný způsob vyhledávání knih v nekonečných elektronických katalo- zích (kdo kdy něco hledal v moravské zemské knihovně, ví, o čem mluvím) odrazuje vstoupení do dveří věžáku mezi zastávkou Nerudova a Klusáč- kova. Rád bych vám představil Médiathèque José Cabanis, která je součástí sítě me- diaték, tedy knihoven s širokým spektrem typů infor- mačních nosičů, od klasických knížek, přes gramodes- ky po zažloutlé svitky egyptských pergamenů. Otevírací doba je zpravidla od 10 do 19 hod krom čtvrtka a neděle, kdy je zkrácena, a pondělí, kdy je za- vřeno. Suterén je věnován dětem. Skládá se z oddělení mediatéky pro děti, dětského divadla, velkého audito- ria a výstavního sálu. Dětská mediatéka obsahuje 34 000 dokumen- tů, sestávajících z audio nahrávek mluveného slova a hudby, psaných pohádek, dětských románů, časopisů a dokumentů a cizojazyčných dětských knih. Součástí tohoto oddělení je i sekce pro rodiče, která se zabývá výchovou a pedagogikou. V přízemí je největší část věnována aktualitám. Zde je ke shlédnutí 13 francouzských a 21 zahranič- ních deníků a 124 časopisů; v této části lze sledovat informační televizní kanály BBC, CNN, záznamy ze senátu a podobně. Dále je zde administrativní sekce, kde se registrují čtenáři, vracejí a registrují knihy (Re- gistrace je automatická a plně v rukou čtenářů, kteří

aktuálně lef 21 survival package 23 Evča Daňková Alliance Française Kdo je nadšeným frankofilem, může si zajít na Moravák do Francouzské aliance. Malá knihovnička s převahou beletrie a s množstvím učebnic francouz- štiny pro všechny kategorie pokročilosti je prostorově organizována právě podle jazykové náročnosti knih; v jednom regálu najdete dětské knihy plné obrázků s pěti slovy na stránku, v jiném atlasy a encyklopedie, v dalším bichle od Balzaka. Čistě přírodovědně založený člověk si tu moc na své nepřijde, ale příznivým poči- nem je, že za poslední roky je konečně seznam knih doplňován o aktuálnější publikace. Není ovšem pro- blémem objednat knihy z dobře vybavené francouz- ské aliance z Prahy. Kromě toho tu mají samozřejmě i DVD a CD k domácímu pokochání francouzštinou mluvenou a zpívanou. Knihovna Jiřího Mahena Vážení čtenáři, bohužel se nám nepodařilo na- jít nikoho, kdo by o této největší veřejné městské knihovně na Moravě napsal; nikdo z těch, které jsme oslovili tam nechodí nebo ani neví, že Brno takovou knihovnu má. Máte-li s ní nějaké zkušenosti, podělte se s námi – jak formou, kterou užíváme my, tak třebas podle Vašeho uvážení a my Váš příspěvek v přístím čísle otiskneme. Můžete jej poslat na adresu lef03@ centrum.cz. pohybuje od 4,60 po 15 euro; pro děti do 18 let a důchodce nad 65 let je registrace zdarma. Zdar- ma je dále pro různě angažované dobrovolníky, hendikepované osoby nebo i pro novomanžele v prvním roce po vdavkách. Asi se v duchu ptáte, jestli se tam knížky ztrá- cejí, když si je návštěvníci registrují sami. U vcho- du je samozřejmě detektor nedeaktivovaných čipů v jednotlivých médiích a stojí tu ostraha s růz- nými pravomocemi (já jsem se u těch pravomocí nedostal dál než po prohledávání batohu, když detektor pípnul na špatně deaktivovaný čip). Zajímavé je, že ta budova je pravěpodobně ještě menší než MZK v Brně, ale pravděpodobně jedna týdenní návštěvnost se vyrovná roční ná- vštěvnosti knihovny u nás. Nemyslím si, že by to bylo tím, že čtenáři jsou u nás ignoranti. Myslím si, že je to prostředí, které láká lidi svou otevřeností, všu- dypřítomnými křesílky a širokým spektrem nabídky duševního vyžití. Zajímavé je také porovnání statistik jednotlivých knihoven. Moravská zemská kninovna, coby vědecká knihovna se svými čtyřmi miliony dokumentů, tou- louskou suverénně válcuje. V mediatéce v Toulouse lze nalézt celkem zhruba 1 200 000 dokumentů. Avšak zajímavá je také jiná statistika, a to návštěvnosti, kde se karta obrací o sto osmdestá stupňů. Zatímco do MZK je zaregistrovaných 16 000 čtenářů a knihov- na se může pyšnit čtyřmi sty tisíci výpůjčkami za rok, mediatéka v Toulouse měla v roce 2008 bez mála 67 000 čtenářů a vypůjčila přes dva a půl milionů titulů. Na závěr bych chtěl dodat, že účelem tohoto člán- ku nebylo přeříkat tu mantru na téma, jak je to jinde úžasné a u nás to za nic nestojí. Řekněme ale, že i přes- to, že v mnoha věcech Francouze převyšujeme (bram- boráky skutečně nemají), není třeba chodit s klapkami na očích. foto samospoušť stisknutá Alešem Kučerou

24 survival package lef 21 Pá 8:00-16:00 Pá 9:00-15:00 Pá 8:00-14:00 Pá 9:00-19:30 kartou je za 400 Kč. Název knihovny adresa otevírací doba Podmínky zápisu počet titulů Alliance francaise Brno knihovna Moravské náměstí 15, Brno 602 00 Po 14:00-17:30 200 Kč, při zápisu nutno donést foto a OP 250.000 Út 14:00-19:30 datových St 14:00-19:30 souborů Čt 14:00-19:30 Pá zavřeno Ústřední knihovna Fakulty sociálních studií MU Joštova 10, 602 00 Brno Po 9:00-17:00 Poplatek 200 Kč na 1 rok přibližně 50.000 Út 9:00-17:00 St 9:00-17:00 Čt 9:00-17:00 Pá 9:00-17:00 So 9:00-15:00 Ústřední knihovna Filozofické fakulty MU Arna Nováka 1, 602 00 Brno Po 9:00-17:00 Poplatek 200 Kč na 1 rok. V případě, že jste již členem jiné knihovny MU, využíváte její služby zdarma. přes 200.000 Út 9:00-17:00 St 9:00-17:00 Čt 9:00-17:00 Pá 9:00-17:00 Knihovna Právnické fakulty Veveří 70, 611 80 Brno Po 9:00-18:00 Poplatek 200 Kč na 1 rok. V případě, že jste již členem jiné knihovny MU, využíváte její služby zdarma. 112.100 Út 9:00-18:00 St 9:00-18:00 Čt 9:00-18:00 Pá 9:00-18:00 Středisko vědeckých informací Ekonomicko správní fakulty Lipová 41 A, 657 90 Brno Poplatek 200 Kč na 1 rok. V případě, že jste již členem jiné knihovny MU, využíváte její služby zdarma. Po 8:00-18:00 přibližně 50.000 Út 8:00-18:00 St 8:00-18:00 Čt 8:00-18:00 Ústřední knihovna Přírodovědecké fakulty MU Kotlářská 2 611 37 Brno Poplatek 200 Kč na 1 rok. V případě, že jste již členem jiné knihovny MU, využíváte její služby zdarma. Po 9:00-18:00 150.860 Út 9:00-18:00 St 9:00-18:00 Čt 9:00-18:00 Ústřední knihovna Mendelovy univerzity v Brně Zemědělská 1, 613 00 Brno Poplatek 120 Kč na celou dobu studijního programu. Tzn. Zvlášť na bakalářský a magisterský typ studia. Po 8:00-17:00 Út 8:00-14:00 St 8:00-17:00 Čt 8:00-14:00 Moravská zemská knihovna v Brně Kounicova 65a, 601 87 Brno 240,- externí čtenáři na jeden rok 200 Kč; studenti a důchodci 100 Kč, ZTP, ZTPP zdarma. Registrace pro jeden vstup 20 Kč. Hromadná registrace s přenosnou čtyři miliony; zejména s vědeckým zaměřením Po 9:00-19:30 Út 9:00-19:30 St 9:00-19:30 Čt 9:00-19:30

aktuálně lef 21 survival package 25 Hana informační specialistka Národní technická knihovna Jistě mnohým z vás neuniklo, že se v září (ma- gického data 09. 09. 09) v Praze otevřela nová velká knihovna. A protože v jejím fondu nalezneme také materiály týkající se životního prostředí, přírodních věd, zemědělství i lesnictví, mohla by vás tato knihov- na zajímat. Národní technickou knihovnu naleznete v Dej- vicích mezi fakultami ČVUT a VŠCHT a v jejich prostorách nalezneme mimo samotné NTK a Měst- ské knihovny v Praze také knihovny těchto škol, takže máte spoustu materiálů a informací na jednom místě. Ačkoli je knihovna pro veřejnost přístupná už pět měsíců, spousta věcí se řeší ještě za pochodu. Napří- klad ve volném výběru (tzn. na policích ve studov- nách) je zatím jen velmi malá část fondu knihovny (ale časem tam bude 250 000 publikací), zbytek ještě leží ve skladu, ze kterého se ovšem dají knihy objed- nat. Také ještě nejsou na patrech rozmístěny kopírky a skenery, se kterými můžete samostatně pracovat, takže zatím musíte poprosit knihovníky (kteří jsou ovšem velmi ochotní a vstřícní). Nehledě na tyto dočasné ne- dostatky vám má ovšem NTK opravdu co nabídnout. Najdete tu kromě knih, časopisů a novin také např. habilitační práce a mnoho elektronických zdrojů. K databázím je možnost také vzdáleného přístupu, takže si tím ušetříte cestu. Což vás ovšem ochudí o estetický zážitek, který knihovna nabízí. NTK je budova pěkná navenek i zevnitř. Jedná se o moderní prosklenou budovu tvaru zaobleného čtverce připomínající technickou učebnici. Interiér knihovny rozhodně boří zažité představy o nudné kni- hovnické šedi. Knihovna má hezky barevné podlahy a schodiště a šeď, kterou tu naleznete na stěnách, je pře- bita nápaditými a vtipnými obrázky a nápisy, takže rozhodně žádná nuda. Dalším velkým plus je plno míst pro individuální i kolektivní studium, takže tu můžete snadno studo- vat tak, aby vás nerušil někdo jiný, či tak, abyste ni- koho nerušili vy. Stejně tak je vám k dispozici množ- ství počítačů. A pokud vás studium vyčerpá, jsou tu pro vás oddechové zóny a možností občerstvení na každém z pater. Kromě toho tu mají přístup i mami- ny se svými malými dětmi, celá knihovna je pokryta wi-fi, knížky si můžete půjčovat i je vracet sami, jako průkaz vám stačí ISIC, In-Karta a další podobné kar- ty. V prostoru knihovny naleznete kavárnu, galerii, prodejnu počítačového vybavení či odborné literatu- ry. Ve výčtu předností NTK bych mohla pokračovat ještě dlouho. Lepší, když se přesvědčíte sami ;)interiér technické knihovny v Praze, foto Honza Pícha pohled z patra, foto Honza Pícha

26 ženy LDF lef 21 Martin Machala Ing. Venuše Komárková - Kinská Jako žena patříte do nepříliš početné sku- piny absolventů LDF v Brně, jak se Vám zde studovalo a kdy to bylo? V Brně na fakultě se mi studovalo výtečně, velmi ráda na toto období vzpomínám a dodnes se na fakultu vracím. Je to dáno asi i tím, že jsme v rámci „dvacítky“ měli výbornou partu, která se dodneška schází pravidelně minimálně 1x ročně a pořád o sobě víme… a to máme letos 25 let od absolutoria fakulty – takže počítejte… Dokážete z dnešního pohledu zhodnotit, jak Vás tato škola připravila na život v praxi, na Vaše dnešní povolání? Ihned po absolutoriu fakulty jsem nastou- pila do lesnického provozu jako technik na po- lesí – a problémy jsem neměla. Dosažený stupeň vzdělání vám připraví nějakou startovací pozici, potom už vás učí život. Ovšem dle mého názoru – odborná příprava na povolání nekončí se středoškol- ským nebo vysokoškolským studiem. Bez celoživotní- ho průběžného vzdělávání se dnes v jakémkoliv oboru budete jen s potížemi posunovat dopředu (pokud o to stojíte) – a to platí i v lesnictví. Tak jako každý obor – i ten náš – ocení lidi odborně vzdělané, kteří ovšem dokážou průběžně zvyšovat svoji hodnotu pro trh prá- ce. Já osobně si svoje znalosti odborné i obecné zvyšuji průběžně, takže se mi dnes už těžko hledá ta správná hranice mezi vkladem fakulty a přínosem mého další- ho vzdělávání. Dnes jste obchodní ředitelkou firmy Pradědský lesní závod, a.s. ve Vrbně pod Pradědem. Jaká jiná povolání jste před tím vyzkoušela a co Vás nejvíc bavilo? Moje lesnická profesní historie je spjata s Jeseníky, byť jsem původem z jižních Čech. S manželem jsme se seznámili na fakultě a protože pochází z Jeseníků, následovala jsem ho. Zakotvili jsme u tehdejšího Les- ního závodu Karlovice v okrese Bruntál. Jak jsem již zmínila, hned po ukončení fakulty jsem pracovala jako technik polesí. Posléze jsem odešla na mateřskou dovolenou. Po delimitaci lesů v roce 1992 jsem se stala zaměstnancem akciové společnosti Lesní závod Karlovice, a.s. a v podstatě jsem u této firmy, (která jenom v roce 1996 změnila název na Pradědský les- ní závod, a.s.), dodnes. Pracovní pozice, kterými jsem prošla, byly následující: technik střediska lesní výroby, vedoucí střediska lesní výroby a obchodní ředitelka. Na moje působení v lesnickém provozu jako technik i jako vedoucí střediska vzpomínám velmi ráda, a neleh- ko se mi na ústředí firmy na pozici obchodní ředitelky odcházelo. Jako vedoucí střediska jsem věku 30-ti let začala řídit pracovní kolektiv dělníků i THP v celko- vém počtu cca 100 lidí – a myslím, že v tomto období jsem( ze svého pohledu) složila „druhé státnice“. Takže se vracím zpět ke druhé otázce a odpovídám: dobře. Snažila jste se vždy držet se v oboru, nebo Vám na tom ani tolik nezáleželo? Náš obor mám velmi ráda, moc mě baví a záleží mi na něm, i přes ten dnešní zoufalý stav, který v něm panuje. Samozřejmě, že i já jsem procházela různými životními etapami, kdy jsem byla v oboru a v právě zastávané pozici ráda nebo méně ráda. Lesnictví mám ráda, možná i proto, že jsem z rodiny, kde les a mys- livost vládne již 4 generace, a i oba moji rodiče jsou z oboru. Protože jsem reálný optimista, věřím, že po- kud se alespoň zmírní aktivní negativní vliv politiky na významnou část lesnictví v republice, poměry se opět vrátí do systému trvale udržitelného rozvoje pro celý obor…. Mnoho žen asi v sektoru lesnictví nepracuje, jak vnímáte svoje postavení mezi převážně mužský- mi spolupracovníky a jak si myslíte, že oni vnímají Vás? Jak vnímají moji kolegové mě – to by byla asi spí- še otázka pro ně, tak se jich na to můžete příště zeptat. Já se přiznám k tomu, že se mi s mými mužskými spo- lupracovníky vždy pracovalo dobře, byla jsem zvyklá- na to, že v našem oboru je žen málo. Nikdy jsem to nějak výrazně neřešila, ale pár případů, kdy jsem mu-

aktuálně lef 21 ženy LDF 27 sela mužské protistraně dokázat, že otázku mužskou a ženskou v našem dialogu řešit nebudeme, by se našlo. Nejen čtenářky by určitě zajímalo, co udělat, aby si člověk našel práci v oboru. Máte nějaké tipy a rady? V době oborové krize i celospolečenské ekono- mické krize je opravdu „každá rada drahá“. Ale mys- lím, že pořád platí: kdo nemá obor rád, nebaví ho, ať ho nedělá a hledá uplatnění tam, kde ho práce bude naplňovat. A pokud jsem se rozhodla, že chci být v oboru, už během studia je dobré si uvědomit, v jaké specializaci v rámci lesnického oboru chci působit a potom v rámci svého rozhodnutí se pokoušet o vy- budování pracovních kontaktů během praxí a svého volného času, které by umožnily snadný přechod ze školského prostředí na pracovní pozici…. Jaký je dnes Váš vztah k lesu, chodíte si do něj například ráda odpočinout, nebo ho vnímáte spíše z pohledu své profese? Les mám velmi ráda a pobyt v něm mi vždy dodá energii. Pohled profesní se prolíná s požitkem z od- počinku a vím o sobě, že les opravdu ke svému životu potřebuji. Jak vnímáte stále trvající tzv. ekonomickou krizi, pocítila jste její dopady na vlastní kůži? Mys- líte si, že to nejhorší už máme za sebou, nebo se shodujete s názorem těch co tvrdí, že opravdová krize teprve přijde? Jaký má podle Vás vliv na čes- ké lesnictví? Dovolíte si odhadnout, jak se budou v následujících letech vyvíjet ceny dříví? Fenomén ekonomické krize by nás všechny měl vést k zamyšlení a změně spotřebitelských návyků – k jejich ukáznění. Obecně řečeno – produkce a spotřeba nemůže vykazovat nekonečný růst, kvantita by nikdy neměla nahrazovat kvalitu a lidská společnost nikdy nemůže popřít obecné přírodní zákonitosti života a vývoje. Takže i já osobně jsem nad tímto vývojem přemýšlela, ve firmě jsme také museli reagovat - ale odhadnout další průběh dost dobře nejde, i z toho dů- vodu, že pokud to „uvědomění si“ neprovedou i naši politici, kteří úspěšně vedou stát a státní rozpočet do „pekel“ a upřednostňují stranické zájmy nad zájmy prosperity státu a snižování státního dluhu, tak nás nic moc radostného nečeká. Ekonomická krize už byla jenom tou poslední ka- pičkou k již tak složité situaci v našem oboru, která jím cloumá již 6-tým rokem. Co se týká cen dříví – opět prognóza velmi složitá. Český trh se dřívím je velmi malý a při současné globa- lizaci je nutno spíše hodnotit evropský vývoj, který je ovšem podmiňován vývojem celosvětové spotřeby dříví a ta samozřejmě zase celosvětovou ekonomickou situací a samozřejmě také vlivem nestandardních situ- ací – kalamit. Takže za ideálních podmínek můžeme předpokládat, že spotřeba dříví se bude zvyšovat a ceny dříví mírně porostou. Odchylky národních a regionál- ních rozměrů si vůbec netroufám prognózovat. Teď trochu z jiného soudku. Vaše jméno asi zaujme každého, kdo se s ním setká a to hned ze dvou důvodů. Tušíte, proč Vás rodiče pojmenova- li nepříliš obvykle podle římské bohyně lásky? A druhá věc; má Vaše příjmení něco společného s čes- kým šlechtickým rodem Kinských, nebo se jedná o shodu jmen? Tak to tedy netuším, ale zcela přesně vím – mám jméno po svojí mamince, která je také Venuše. A jaký popud měl můj dědeček – který mojí mamince toto jméno dal – už se ho bohužel nezeptáme…Rod Kin- ských je velmi rozsáhlý a já pocházím z jihočeské rodi- ny, ve které se traduje, že ji založili bratři, kteří odešli do jižních Čech…. Jak nejraději trávíte svůj volný čas a jakým ko- níčkům se věnujete? Pokud mám volný čas, snažím se ho trávit v první řadě s lidmi, v jejichž blízkosti je mi dobře. Mým nej- větším „koněm“ je moje profese, dále se věnuji jazy- kům (v loňském roce jsem si udělala certifikát DELF z francouzštiny), celostní medicíně, velmi ráda cestuji, snažím se aktivně sportovat – v létě kolo, v zimě běžky, celoročně spinning a cvičení bosu. Aby těch odboček nebylo málo, věříte na jiný život ve Vesmíru, než je ten na zemi, nebo si myslí- te, že naše planeta je jediná obydlená? To jsem nikdy nepovažovala za tak významné, abych o tom více přemýšlela, takže jednoznačný názor nemám… A trochu filosofie na závěr. Co je podle Vás smyslem života, proč jsme vlastně tady? Tak o tomto tématu jsem na rozdíl od toho před- chozího přemýšlela velmi často. Vzhledem k tomu, že mým velkým hoby je i du- chovní literatura, velmi se mi líbí názor, že existují „duše mladé a staré“ v závislosti na stupni vývoje. A všichni směřujeme napříč jednotlivými životy jedinců k tomu konečnému stadiu těch duší starých – moud- rých, laskavých, ideálních, nezatížených hříchy minu- losti, špatnou karmou – ale ta cesta je velmi, velmi dlouhá a trnitá a je třeba na ní používat pokoru i hr- dost, toleranci a pochopení k okolí i k sobě a sebepo- znání …. takže šlapejme každý po té svojí cestičce a snažme se – potřebujeme to všichni!

28 lef 21 potvoříme Lukáš Dolníček Vyhoďte mě z kola ven aneb zase ten Facebook Ne, že bych nebyl zvědavý jaké pikle se tam kují. Ale s tématy týkajícími se sociálních sítí se v poslední době roztrhl pytel a mé pocity z Facebooku se pod tí- hou kobercového bombardování mediální propagan- dy změnily ze “zajímavé, vyzkoušej to” na “unavující, už mě nechte”. Facebooku se ve svém komentáři z 11. října věnoval i Jan Tlapák, který upozorňuje na po- dobnost sítě s orwellovským Velkým Bratrem. Do jisté míry se ze strany Jana Tlapáka jedná o teoretické cvi- čení, nereflektující, že globální vesnice už byla posta- vena a Facebook je pouze jednou z jejích cihel. Text ve mě však vyvolal otázku, proč stojím stranou 980 000 českých uživatelů. Rozhodl jsem se prozkoumat, co je na tom virtuálním sdružování tak přitažlivého. Můj plán pro infiltraci sociální sítě zněl jasně. Zís- kat heslo některého z mých přátel a na zkoušku se v utajení cizího profilu přihlásit. ” Proč se tam nezare- gistruješ sám,” ptali se mě s nehranou nevolí přátelé, které jsem o heslo žádal. Na což jsem neodpovídal, protože by mě to samotného taky docela zajímalo (asi jsem byl ještě paranoizován velkobratrskou hrozbou). Nakonec jsem klíč na zkoušku získal. Jako přípravu před prvním netrpělivým spuštěním jsem si ve slovní- ku našel a obratně přeložil slovo “facebook”. Nemu- sím být zrovna diplomovaný anglista, abych si slože- ninu přeložil jako “knihu tváří”. (Ale dále v textu se budu držet slova facebook, nejen proto, že mi spojení “kniha tváří” evokuje další pokračování filmové Mu- mie, kterého bych se nerad dočkal, ale hlavně proto, že kdyby si tento text náhodou přečetla moje učitelka angličtiny, dala by mi na příští hodině facku.) První věc, která mě na Facebooku zneklidnila bylo, že tam vlastně jsem, i když nejsem zaregistrován. Facebook slouží mimo jiné jako platforma pro disku- si o čemkoliv (Mort se včera zase opil) a vyměňování fotografií (a tady ho máte na fotce!). S myšlenkou, že se už pro jistotu nenechám nikdy fotografovat, jsem brouzdal dál. Co je na Facebooku zajímavé jsem však vytušil spíše mimovolně. Jasně, obohatilo mě taky pár důležitých informací, které je vždycky dobré vědět (např. že můj kamarád Pavel je spíš nácek než žid, že pes mojí kamarádky Míši se seznámil), ale v celku mi nebylo představeno nic, krom syntézy doposud roz- tříštěných, “o level nižších” komunikačních služeb. Úspěch Facebooku je jistě vyvolán i tím, že stát mimo tuto sociální síť se prostě nenosí a mnoho lidí je zde zaregistrováno, aniž by službu využívalo. Ale těm, kteří Facebook aktivně využívají, je dána možnost on- line sledovat co dělají ostatní. To, že se v drtivé většině jedná o činnosti pro uživatele zcela nevýznamné a ne- zajímavé je vedlejší. Právě možnost být v pozici Kesey- ho slečny Ratchedové (nebo chcete-li Velkého bratra) je na Facebooku přitažlivá. Protože, stejně jako slečna Ratchedová pozoruje z bezpečí sesterského okna své pacienty, i my rádi z bezpečí pozorujeme naše přátele a známé (Vím, co jsi dělal loni v létě!). Děláme to proto, abychom se o nich něco dozvěděli, něco, co by nám třeba tváří v tvář nepřiznali. Časem nás možná něco donutí naše představy o bezpečném voyerismu pře- hodnotit. Možná to bude únik důvěrných osobních údajů, možná Facebook ovládne Dělnická strana (ve virtuálních volbách pro ni hlasuje už 14% uživatelů), možná to bude něco jiného. Protože face neznamená jenom tvář, ale i drzost, nestydatost, povrch. Je na vás, jak si slovo facebook přelouskáte. No nic, tak já se jdu taky zaregistrovat. Pohybuji se městem. Chodím pěšky, jezdím šalinou (tramvají). Když mám hlad, dám si něco “u Číňanů” (Vietnamců) a když mám žízeň, dám si pivo. Člověk by řekl normální vysokoškolák s po- tenciálně smrtícími stravovacími návyky. A přesto, v mém ontogenetickém vývoji musely proběhnout nějaké strašlivé degenerativní procesy. Jak jinak si mám vysvětlit, že nejsem na Facebooku?! I přesto, že jsem právě jeho cílová skupina (18+). I přesto, že všichni moji přátelé v této síti existují. I přesto, že následující text je právě o Facebooku.

aktuálně lef 21 29 potvoříme Vzpomínka na Vánoce / Longer Tak už je to za námi. Svátky klidu, míru a pohody, aneb rodinných sešlostí, rvaček v obchodech a vy- brakovaných účtů. Člověk by se měl učit z chyb – hlavně chyb těch druhých. Tady vám jednu předkládám, račte se poučit: Na Vánoce bývá záhodno podarovat své nejbližší nějakým tím dárkem. Někteří z nás (jako moje ma- minka) kupují tyto věci v průběhu celého roku, aby pak byla šance nalezení na dně skříně co nejvyšší, někteří to nechávají na poslední chvíli, aby pak koupili nemrznoucí směs do ostřikovačů na poslední ben- zince 24. odpoledne a ta poslední skupina se tomuto sportu věnuje přiližně týden předem. Patřím k posledním zmíněným, takže jsem se 22. prosince odpoledne hrdinně vypravil do džungle Brna, doufajíc, že si rozvášněné davy nevšimnou zapadlé knížky pod regálem - poslední v obchodě a tak se mi podaří sehnat alespoň něco. V šalině se vše zdálo býti v pořádku, jen občas se objevila osoba ověšená taškami a batohy (a v jednom z nich byl nepochybně stan, ve kterém kempovala předešlou noc před ob- chodem s oděvy). Peklo začalo hned po vystoupení. Sotva jsem sešel schůdky, už se mě chopil dravý dav - kdo se někdy pokoušel pádlovat na kajaku proti proudu Amazonky, ví o čem mluvím a tak nezbylo, než se nechat unášet. Pochodující chumel mě vyplivl až na náměstí, kde se tříštil na několik menších říčních ramen a tak jsem nepozorovaně vystoupil. Vzápětí mi kdosi polil svařákem boty a když jsem se shýbl abych je aspoň trošku očistil od toho lepivého humusu, jakýsi šikula mi duchapřítomně klepal popel z cigarety za krk. Procházeje uličkami kolem náměstí, pozoroval jsem zvláštní jev - většina (ne-li všechny) obchody hlásily „výprojede - slevy minimálně 50%!, neodolatelné nabídky“ a podobná lákadla. (Když se podíváte pozorně, pod cenovkou „akční slevy 50%“ je často vidět cena původní - většinou o 20% nižší než stávající „akce“). Nebudu vás zatěžovat frontami v knihkupectvích (netušil jsem, že tolik lidí v ČR umí číst) ani v hračkářství (většinou z těch hraček pro děti bych se bál vybavit profesionální vojáky) a vynechám tuto veskrze nudnou (i když nejdelší) část dobrodružství. Po těchto strastech se náš hrdina (v hlavní roli JÁ) pokusil o návrat zpět na domů. Veden pudem se- bezáchovy, snažil jsem se vyhýbat individuím se svařáky, klobáskami, cigaretami, či velmi nebezpečnými párky v rohlíku (nevěřili byste jak daleko dokáže majitel takové ďábelské zbraně dostřelit kečupem) a daři- lo se mi to až do poloviny náměstí. Tady jsem, zmožen fyzickou námahou pádlování proti proudu klesl na kolena a do úrovně očí se mi dostala obrovská cedule „Moravské bramboráky jako od maminky - 19 Kč!“. Moje maminka vaří skvělé bramboráky. U stánku kupodivu nikdo nebyl a tak jsem využil příležitosti si jeden objednat. 19 korun jsem ještě nepovažoval (s přihlédnutím k předcházejícím výdajům) za tak neho- ráznou sumu. Postarší ženština vylovila z nádrže s olejem jednu placku, hodila ji na váhu (?) a pronesla se zcela vážným výrazem sumu. Šel jsem do kolen. Neměl jsem pocit, že mi chce prodat bramborák, dokonce ani celý stánek, ale rovnou polovinu náměstí! Zde si dovolím malou odbočku: Tito „Vánoční prodavači“ spoléhají na dvě strategie: Buďto zákazník považuje cenu za povedený vtip a čeká, že mu budou peníze po transakci vráceny s omluvou a přáním hezkých svátků; nebo spoléhají na to, že se nebohá oběť nezmůže na slovo, mlčky odevzdá své celoživotní úspory za dvě deci horkého oleje a šlupek z brambor a otřesena tímto traumatem se vrátí domů k ostatním truchlícím. - Patřím ke druhé skupině. Zaplatil jsem neuvěři- telných 68 korun, protože nevelký bramborák podle váhy vážil asi 10 kilo a cena prý byla za 100 gramů. Odkapávájícím olejem jsem si okamžitě naimpregnoval mé sváteční kalhoty a spálil prsty i když kupodivu celá placka byla chladná. Mám pocit, že se někdo zmýlil v surovinách - nejsem nijak zdatný fyzik, ale na základě objemu a hmotnosti mi je jasné, že místo brambor bylo použito minimálně olovo. Věnoval jsem ho žebrákovi, čímž jsem zdesetinásobil jeho jmění v čepici na zemi a smutně odkráčel hladový, naštvaný a chudý zpět domů. A poučení pro příště? Nekupujte bramboráky na Vánočních trzích - a když, tak jen bezolovnaté.

30 lef 21 potvoříme Literárně – výtvarná a fotografická soutěž 2009 Čtvrtý ročník soutěže pořádané naším časopisem proběhl na podzim loňského roku na LDF. Do sou- těže se přihlásilo 28 soutěžících. Ve čtyřech soutěžních kategoriích byla vyhlášena vždy tři nejlepší díla. Porota se skládala z Petra Čermáka, Jana Laciny, Hany Habrové a Antonína Bučka. Výherci dostali ceny v podobě poukázek do Modrého knihkupectví, do studentského klubu Green, předplatné časopisu Veronica na jeden rok nebo básnickou sbírku poezie a prózy brněnských spisovatelů Weles. Vyhlášení proběhlo v zasedací místnosti LDF, kde byla všechna díla vystavena. Pak se všichni přesunuli do restauračního zařízení, kde jsme se u piva a vína blíže seznámili a Lefí redakce tak narostla o další duše. Na další ročník se můžete těšit v příštím roce na podzim, tak tvořte, pište, modelujte. Vítězná díla najdete v rubrice „potvoříme“ a kompletní seznam účastníků a děl na stránkách spolku posluchačů (www.spfld.cz). POEZIE 1. místo – Vít Raška 2. místo – Alžběta Malotínová 3. místo – Petra Slováková Žlutá (Monetovská) / Vít Raška Tu kuchyň vemte celou na žluto ale bacha na plátna ty spálím si sám nachystalas k obědu tak ještě chvilku počkej nejdřív popel do jezírek rozfoukám připomíná to roj miliónu včel mlhu nad Londýnem obilný klas i mlhu chrámu Notre Dame ještě že tě mám... a líbalas mě na mostě mezi dvěma břehy a rackové se smáli že by taky chtěli a chechtali se nekonečné lidské pýše co klečí v blátě ale zvedá hlavu výše a není jiná možnost není kde brát zlu se můžeš vysmát nebo se mu vzdát a není jiná možnsot není kde brát zlu se můžeš vysmát nebo se navždy bát Tu kuchyň vemte celou na žluto ale bacha na plátna ty spálím si sám nachystalas k obědu tak ještě chvilku počkej nejdřív popel do jezírek rozfoukám připomíná to roj miliónu včel Prvotní světlo / Petra Slováková Rohy k nebesům pozvedni V celé své magické pýše na pravdu ukrytou pohlédni až na dno kostěné číše opilá z krve svatých v éře mudrlanství a světlo až do konce dní na jeho panství poslední ze sťatých Johanko... raději plameny než-li noc navěky a píseň poslední zní zas a znova z souhvězdí Kozoroha, kterému slunce uteklo stejně tak strach když dorazíš před Peklo Jak zastavit slzy před pádem na vyprahlou zem Možná jsem nebyla Zda vůbec jsem tvůj nepřítel odvěký Popel i prach Se s kapkou krve Snad stane Fénixem Nic není navěky... tak ještě chvilku počkej nejdřív popel do jezírek rozfoukám připomíná to roj miliónu včel Plnost / Alžběta Malotínová Oráči hnětou zem, aby ji po žních strčili do pece. Oráči hnětou chléb. Nespavost / Alžběta Malotínová Do hlavy mi v noci vlétly bezkřídlé můry. Podrážděně naráží zevnitř do lebky až to bolí. Nemůžu se jich zbavit ani naftalínem. Ukusují sousta spánku, bzučí. Zalezou až k ránu, to už vím, dozadu do týla do hlubokých děr, kde to neznám. Číhají na další z příhodných nocí, aby mi sežraly sen.

aktuálně lef 21 31 potvoříme FOTOGRAFIE 1. místo – Magda Minolová 2. místo – Vojtěch Hurych 3. místo – Tomáš Libosvár VÝTVARNÉ DÍLO 1. místo – Monika Pantůčková 2. místo – Petra Barinová 3. místo – Marie Štefanová

32 lef 21 potvoříme Další pokus / Barbora Kotoučková Čekal, že si před ním celý nebe, s Bohem v čele, sedne na prdel. Za ty jeho pánbíčkářský kydy, kterých měl plnou hlavu a hlavně hubu. Za jeho pohrdání děvkama a alkoholikama a kdovíčím ještě. A teď tu stojí před tou zlatou bránou a diví se, že nesmí dovnitř. Čučí jak péro z gauče na Verunu, šlapku z vedlejší ulice, kterou sem jednou dobře mířenou ranou z revolveru poslal její sjetej pasák, protože si vzala svýho malýho kluka s modrýma kukadlama po tátoj do práce. Prostě nesehnala hlídání a jeden papaláš se zařek, že před fakanem ne, že je jedno jestli počká za dveřma, a nasraně vodešel i s peněženkou. Bohužel pro Verunu a jejího kluka. Pro šestiletýho kluka, kterýho Veruně zařídil v patnácti její otčím a kvůli kterýmu ji vykopli (matka i von) a kvůli kterýmu vod tý doby šlape, aby ho uživila a mohla mu dávat něco stranou („na studia, aby on byl ten bohatej a vzdělanej týpek, co chodí v kvádru, jí ve fajnovejch restauracích, má auto, pěknej byt a nikdo si na něj netroufne“). A tak je tady. Svatej ji bere za ruku a dává jí na hlavu bílej šátek, dělá křížek na čele a usmívá se na ni. Když projde branou, podí- vá se ten svatej na něj, na starýho Bartáka, kterej tam stojí a vejrá na to, div, že mu nevypadnou voči z důlků. Nechápe proč. Ptá se. A svatej říká, že ten život zas tak skvěle neved. Že nepomáhal nikdy, když z toho nic neměl a že sice věří na nebe, ale jenom pro sebe samotnýho, a že takhle to prostě nefunguje. Ale do pekla že taky nepude, že tak špatnej zas nebyl. Tak že si ten život zkusí ještě jednou a že pak se uvidí. Přeje mu hodně štěstí, dotkne se prstem jeho čela a starýho Bartáka halí mlha. Propadá se do toho bílýho sajrajtu kolem a najednou je kolem tepající teplá tma a bolest, která není jeho. A najednou prudký světlo. Barták křičí seč mu síly stačí. Už není Barták, už je Anežka Jonášová, která má všechny naděje a sny, ale hlavně celej život před sebou. Barták se kamsi propadá a od teď už je jen Anežka, která má před sebou - všechno. Po kolikáté už? PRÓZA 1. místo – Barbora Kotoučková 2. místo – Ilona Vybíralová 3. místo – Petr Bartošík

aktuálně lef 21 33 zaujalo nás Irena Hubálková, Aleš Kučera, Jan Pícha LESS & TIMBER rozjel novou pilu v Čáslavi Společnost LESS je již řadu let jedním z lídrů v oblasti poskytování komplexních lesnických služeb v našem státě a všem vlastníkům lesa nabízí profesionál- ní služby založené na znalostech a zkušenostech špič- kových odborníků, nejmodernější technice a techno- logiích na území České republiky, stejně jako kdekoliv jinde v Evropě. Kromě výše uvedených služeb se firma zaměřuje i na navazující zpracování dřeva, v součas- nosti na 6 místech v ČR dřevo řeže a vyrábí lepené polotovary pro výrobu oken, dveří a nábytku. Svoje výrobky exportuje v rámci EU (Slovensko, Švédsko, Německo, Polsko, Irsko, Francie, Rakousko, Itálie), ale i do dalších zemí (Švýcarsko, Korea, Sýrie, Izrael). Technologické zázemí společnosti a technické vybave- ní patří mezi nejmodernější v Evropě. Společnost pro- vozuje 27 harvestorových uzlů, 105 nákladních auto- mobilů MAN a SCANIA, lanové systémy Larix 3T. Dne 12. června 2009 byl zahájen provoz dřevo- zpracujícího závodu Čáslav společnosti LESS & TIM- BER s.r.o.Jde o nejmodernější závod na zpracování silného jehličnatého dřeva v EU. Bezesporu se jedná o největší dosavadní investici holdingu LESS. První pila byla na stejném místě postavena již v roce 1884. Uprostřed areálu se, coby nostalgická vzpo- mínka na původní pilu, tyčí vysoký komín se jmény zakladatelů a prvních židovských majitelů pana Lusti- ga a pana Picka. Předmětem činnosti pily je zpracování jehlična- tého dřeva (80 % smrk a 20 % borovice). Hlavními výrobky je řezivo pro výrobu lepených hranolů a truh- lářských polotovarů. Pila Čáslav zaujímá významné místo na domácím i zahraničním trhu. Vyváží až 70 % svých výrobků do zahraničí. Celkový obrat pily činí 700 milionů Kč ročně při nepřetržitém provozu. Významnou součástí závodu je vedle pilnice vlast- ní elektrárna na dřevní biomasu, kterou provozuje společnost LESS & ENERGY s.r.o. Elektrárna má hodinový výkon až 5 500 kW elektrické energie a 10 000 kW tepla. V kotli je spalována čistá biomasa, což je zejména kůra z odkorňovače a stružliny z reduktoru kořenových náběhů ze zdejšího provozu a lesní štěpka z okolních majetků. Optimální vlhkost biomasy je 42 až 55 %, přičemž maximální vlhkost může být až 70 %. Denně shoří množství odpovídající deseti kamio- nům materiálu, tedy řádově 200 tun. Vzniklý popel a popílek, který elektrárna vyprodukuje je odvážen na nejbližší skládku komunálního odpadu, kde je využit pro její rekultivaci. Objem vyráběné elektřiny by stačil k zásobování celé Čáslavi a firma ji distribuuje do sítě. Po tři čtvrtě ročním provozu dosáhla elektrárna 100 % výkonu a měsíční tržby se pohybují v rozmezí 12 až 13 milionů Kč s tím, že k přímé obsluze elektrárny postačí jeden pracovník na směnu. Kromě elektrárny dominují areálu i další jedineč- né objekty, jako prostorná pilnice s brusírnou pil, ad- ministrativní budova, odkorňovací stanice, sušárny či velkokapacitní sklad. Administrativní budova s kance- lářemi a zasedací místností v prvním patře je reprezen- tativním symbolem pily v Čáslavi. Součástí komplexu je také vlastní prodejna výrobků pro maloodběratele, zejména soukromé truhláře.Přestavba za účelem mo- LESS byl založen v roce 1992 jako lesnická firma s hlavními činnostmi těžba dřeva, pěstování lesa a obchod se dřevem. Od té doby uplynulo takřka osmnáct let, během kterých společnost rozhodně své aktivity nesměřovala „jen“ do prvoplánových činností. My jsme se zaměřili na nově vybudovaný dřevozpracující zá- vod v Čáslavi, kterým nás provedl Ing. Jan Mičánek jun., ředitel zdejší pily. Po přibližně dvou a půl hodinové prohlídce, při které nám byla věnována takřka osobní péče, jsme zamířili do Ostrova u Zbraslavic, kde v nově zrekonstruovaném panském areálu firma od roku 2008 sídlí. Tady jsme se setkali s předsedou představenstva a spoluzakladatelem LESS Ing. Janem Mičánkem starším při debatě bohatě přesahující časový i tématický rámec, jaký nám mohl být člověkem podobného vytížení věnován.

34 lef 21 zaujalo nás dernizace pily stála dosud 1,4 miliardy Kč. Závod byl úspěšně dokončen v roce 2009. Zpracování dříví Technologie zpracování dříví si sama o sobě říká o novátorský přístup, a to už jen proto, že čáslavská pila sama nemá z hlediska své výstavby a zvolených technologií zpracování dříví obdoby. „Je postavena na klíč, snažili jsme se nepřebírat slepě technologické postupy,“ oznamuje Jan Mičánek jun. při prohlídce pily. Samotná přejímka je maximálně nasměrována k elektronickým technologiím evidence dříví na skladě o kapacitě až 4,5 tis. m3. Každý kus má svůj čárový kód, se kterým jde k pořezu na manipulační linku. Sortimentaci obstarává odkorňovací stanice firmy Baljer Zembrod včetně měření, redukce kořenových náběhů a detekce kovů. Pila je uzpůsobena ke zpracování zejména smr- kového dříví, a to i přesílených dimenzí do 90 cm. Veškeré operace spojené s měřením dříví nebo s jeho manipulací, a to jak při jeho příčném krácení, tak i na pásové pile, probíhají elektronicky, operátor podle vad dřeva určuje konkrétní řezy. „Tento způsob předsta- vuje pro dříví přidanou hodnotu. Jak u rozmítací, tak u pásové pily můžeme individuálně posuzovat každý kus.“ Pilnice, kde dochází ke konečné úpravě dimenzí řeziva zajišťuje třídění polotovarů až do dvaceti boxů, ze kterých se produkty rovnají do hrání. V těch putují zpravidla do sušáren, na moření a do skladů a zde jsou baleny a připraveny na export. Velký bratr tě sleduje Krom plně elektronicky zajištěného zpracování dříví jsou veškeré procesy podle času a pracovníka evi- dovány a zaznamenávány, a to nejen z pily v Čáslavi. Stejně tak se vedoucí může podívat, jak mu v konkrét- ní denní dobu narůstají kubíky na Slovensku a vyslat případné varování, aby dělníci stroje nestrhali. Denně pila zpracuje až 600 m3 dřeva, na konci března by to mělo být už 700 m3. Výkony se stále do značné míry řídí schopnostmi operátorů. Hlavním cí- lovým produktem pily je lepený hranol, jehož vlastní výroba byla plánována také do Čáslavi. Ovšem spo- lečnost LESS využila příležitosti a vlastní výrobu lepe- ného hranolu přemístila do Německa, kde odkoupila již zaběhlý provoz a kam bude dopravována většina produktů čáslavské pily. „Naším cílem je vyvinout nové, originální sorti- menty, o které má zákazník zájem,“ říká Jan Mičánek jun. „Máme dobrý pocit z toho, že neopisujeme způ- soby, jakými se dnes budují pily, co nám ale chybí je, že opisujeme výrobky a to bychom chtěli brzy změ- nit.“ Nabízí se otázka, jak se v těchto ohledech jeví spolupráce s vysokými školami, centry inovací a mo- derního vědění. „V současnosti bohužel nevidíme ve spolupráci s vysokými školami reálnou cestu. Vysoké školy se zajímají hlavně o budování nových laboratoří a pavilónů za nadměrné finanční prostředky. Domy ještě nikdy nic nevymyslely.“ Personalistika Stejně tak zajímavá je také stránka personální, a to nejen v rámci celé firmy LESS, která zaměstnává přibližně 1 800 lidí. Na nově vzniknuvší pile se pro místní naskytlo několik desítek pracovních příležitos- tí. Do provozu bylo bezprostředně po otevření pily foto Honza Pícha

aktuálně lef 21 35 pod mezí svého optima.“ Může to vypadat, že hlásit se na čáslavské pile o místo je počin s nejistou budoucností. Ovšem důležité je, že o zaměstnance je poměrně dobře pečováno, a to jak z hlediska zázemí, tak i pracovních podmínek. Pří- zemí správní budovy je určeno ke stravování a v nema- lé části jsou vybudována sociální zařízení, odpočívárna a šatny. Pracovní prostředí je čisté a poměrně málo prašné, obsluha pil probíhá ze zvukotěsných kukaní. To sice patří dnes u nově budovaných pil více méně ke standardu ale například menší zaběhnuté provozy si podobné nákladné modernizace ne vždy mohou dovolit. Práce je možná náročná, ale péče o zaměst- nance a jejich bezpečnost a hygienu práce je jednou z hlavních priorit firmy. Vysoké nároky na výkony jsou daní za nové a efektivní technologie, jež je třeba ve vý- konech zhodnotit a výkony jsou vždy jedním z úskalí rozbíhajícího se provozu. „Řada lidí sem přišla z Boh- danče. Tam odtud pocházejí naši nejlepší pracovníci,“ praví Mičánkovi a byl to patrně jeden ze strategických kroků, jak rychle rozjet čáslavskou pilu se „zaběhlými“ lidmi, o které má firma stále eminentní zájem. V těchto kontextech to zase může působit jako motivace pro ty, kteří shánějí práci. Podle slov ředi- tele čáslavského provozu je na obsluhu vyžadováno přinejmenším středoškolské vzdělání, vysokoškolák je výhodou. „Potřebujeme lidi, kterým to myslí.“ Napří- klad obsluha pásové pily představuje náročnou práci, při které je třeba rychle a správně se rozhodovat o ja- kosti dřeva a konečné produktu. Výhodou pily je, na- příklad oproti klasickému katru, že každá fošna, každý kus je posuzován zvlášť. „Je to práce, u které nikdy zaujalo nás přijato kolem devadesáti zaměstnanců, v současnosti jich je zde přibližně osmdesát. Plánovaný provoz na výrobu lepeného hranolu se na pile rozbíhat nebude, a tak namísto plánovaného vzrůstu o dalších přibliž- ně sto třicet lidí stavy zůstávají naplněné, spíše, podle slov ředitele čáslavského provozu Jana Mičánka jun., mírné nadstavy. Personální zabezpečení dosud není ustálené. Jak vedení pily usiluje, aby výkony pracovních sil odpo- vídaly výkonům zařízení na zpracování dřeva, po půl- ročním provozu se zaměstnanci stále relativně často střídají. „Někdo tu vydrží čtrnáct dní, někdo jde po třech hodinách,“ oznamuje Jan Mičánek jun. „Ob- zvláště u operátorů třídících linek nebo pásových pil se skutečné výkony projeví až potom, co se člověk dobře seznámí s funkčností stroje a to může trvat i několik měsíců. A po- tom se třeba pozná, že se pracovník stroj ovlá- dat naučil, ale jeho vý- kony mají zkrátka své limity, které jsou příliš nízké oproti požado- vaným optimálním výkonům.“Takoví lidé jsou pak buď přeřazeni na jinou práci, nebo propuštěni. „Právě z důvodů, že stále hledá- me do Čáslavi pracov- níky s optimálními výkony, celková produkce je ještě foto Honza Pícha foto Honza Pícha

36 lef 21 zaujalo nás příklad na Šumavě. Už to, jak byla Šumava založena coby národní park, je trpce úsměvné. Národní park, který vznikl pouhým vládním usnesením namísto zá- konem, a to na základě jediného hlasu pro! Dvě stě let před námi lesníci na Šumavě pečovali o lesy a teď je máme nechat být?! Kdo jiný má spravovat lesy než lesníci? Myslíte si, že tu jde o ochranu nějaké biodiverzity? Vaše tlusté střevo má vyšší biodiverzitu než celá Šumava a taky ho nikdo nechrání. Máme ten- denci přírodu chránit, protože jsme se oddělili od pří- rody. Kdo si ale myslí, že člověk není příroda, je idiot! Stejně tak na Šumavě každý všechno chrání a brání těžbám dříví z ochranářských důvodů, ale kdo z těchto ochránců si připustí, že dřevo je jedinou obnovitelnou a takto všestranně využitelnou surovinou? Že samotný jeho život doslova závisí na dřevě a že dřevo nějakým způsobem používá celý život?“ A co by Jan Mičánek na závěr našeho setkání vzkázal studentům? „Je těžké v podobných chvílích říkat něco moudrého, protože zpravidla potom člověk vypadá jako blbec. Snad jen, aby nezapomněli, že svo- boda je ta největší životní hodnota. Vyměnit jakýkoli kousek svobodna za něco jiného je ta největší hlou- post.“ nemůžu s jistotou říct, že ji už perfektně umím,“ svě- řuje se jeden ze zaměstnanců, několik let již pracující pro LESS, který si jako operátor vydělá za měsíc mezi dvaceti pěti a třiceti tisíci korun. Ale i na jiných pozicích je stále zájem o příliv schopných pracovních sil. „Nechceme po lidech, aby tupě dělali, co se jim řekne,“ shodují se otec i syn Mičánkovi. „Dostanou prostor, ve kterém se mohou realizovat. Na jednu stranu je v tom šance relativně svobodně dělat zajímavou práci, na druhou stranu je těžké najít sebekázeň. Zvlášť pro čerstvé absolventy vysoké školy, zvyklé na relativní ča- sovou nezatíženost a svobodu, kterou tráví zpravidla jak jinak než „student- sky“. Pro firmu je evidentně prioritní rozvoj nových technologií a zásobo- vání trhu novými výrobky. V těchto souvislostech Jan Mičánek senior vy- světluje důležitost dřevozpracujícího průmyslu a smrku jako nejvýznam- nější hospodářské dřeviny. Současné zadání společnosti vidí v plnění vý- nosu z plochy porostu. Proto se, dle jeho názoru, smrk vždy uplatní. Rov- něž tvrdí, že v České republice by měl být minimální podíl státních lesů. „Kde stát vlastní les, tam se krade. Na rozhraní státu a privátního sek- toru jsou vždy ty nejlepší podmínky pro korupci.“ Pro odpověď na otázku, jak si tedy představuje přírodě blízký způsob hospodaření, na který je v po- slední době kladen takový důraz a jak v kontextu právě dominantně zastoupeného smrku vidí roli národních parků a jiných typů chráněných území, nejde daleko. „Napadlo Tě někdy, když jdeš kolem kukuřičného pole, že když je tak hezké, tak ho ještě další tři roky necháš? Kdo rozhoduje o biodiverzitě? Podobnými řečmi se člověk staví mimo přírodu. To, že se člověk staví mimo přírodu, je jeho iluze. Vše, co kdy vybu- doval, vyrobil nebo postavil, je příroda. Nenapadá mě, co by to mělo být jiného. Máte snahu chránit přírodní lesy, ale najděte v Evropě nějaký přírodní les, když tu člověk každý čtverečný metr už dvakrát převrátil. Eko- logie je dnes velká móda, kterou vidím uplatňovat na Redaktoři Lefa s Janem Mičánkem, foto Honza Pícha

aktuálně lef 21 37 z cesty Honza Pícha 80 metrů pod zemí Rudické propa- dání a jeskyně Spo- lečňák jsou jedním veřejnosti nepřístup- ných míst Morav- ského krasu, kam se dostanete, jen když máte dobré kama- rády. Musím říct, že dírolezci neboli spe- leologové nebo taky jeskyňáři jsou dobří kamarádi. Aby taky ne, často na jejich kamarádství stojí jejich životy. Naše kamarádka speleo- ložka, která s námi měla jít, se rozhodla pro variantu chřipka a tak jsme bez její- ho dohledu, ale za to svědomitě do jeskyně vlezli sami. Odemknout vchod do jeskyně nebylo tak jed- noduché, ale nakonec se to povedlo. Překvapení, ale nastalo v okamžiku, kdy jsme uviděli ten malinkatý průlez, kterým prolézt s batohem na zádech se ukázalo jako nesmyslný nápad. Hloubka, která se pod malin- katým průlezem ukázala, byla tak velká, že jí nebylo ani vidět, nebo alespoň světlo z našich čelovek se dna nedobralo a jestli ano tak tam spadlo a už nenaby- lo energie k odrazu nazpět. Dolů nás mě, Marušku i Martina čekal bezmála dvouhodinový sestup do hlu- bin země. Cesta byla poměrně náročná a strmé želez- né žebříky pod rukama trochu klouzali. V některých místech byly batohy na zádech opravdu nepříjemnou překážkou, občas se prostor na prolezení zúžil a bato- hy museli ze zad dolů. Poslední ze žebříků nás dovedl do velkého prostoru hlavního sálu jeskyně. Byly tam nádherné vysoké stropy v zadní části jeskyně pokry- ty tenkými býlími stalaktity, zem byl zhutnělý jíl a ve vlhkém vzduchu byla cítit jeho vůně. Pokud máte někdo zájem vidět, nebo spíše nevidět absolutní tmu, tak tohle je to pravé místo. Ptáte se na ticho? Kdepak Naposledy jsme se vědomě nadechli a usnuli jsme. Zážitek ze sestupu a z několikaho- dinového pobytu tady dole na mě opravdu za- působil. Hned jak jsem usnul, probudil jsem se do snu. V tom snu se mi zdálo, že celá stropní klenba i se všemi těmi tunami materiálu se na mě řítí. Bylo to nepravděpodobné, ale stává se to. Nějaký ten milion let si to drží pořád stejný tvar i struk- turu a z ničeho nic si ten strop vzpomene na gra- vitační zákony a na to, že je začne dodržovat… vstup do jeskyně, foto samospoušť

38 lef 21 z cesty ticho tu rozhodně nebylo, kapající voda byla slyšet neustále. Prohlédli jsme si celou prostoru a rozlo- žili jsme spaní. Zapomněl jsem upozornit, že Martin nás přesvědčil ke spaní dole v jeskyni, ostatně to byl i důvod proč jsme sebou tahali ty batohy. Stálo to za to. Ráno, které bylo po- znat jen s ohledem na vyzvánějící budík, bylo rychlé a ve znamení snídaně, balení a bláta. Bláto bylo všude i přes overal a montérky jsme byly špinaví. Nejhůř na tom, ale byly batohy, ten můj je špinavý ještě teď když o tom píši. Cesta na denní světlo nám překvapivě zabrala o mnoho méně času, výstup netrval déle než 30 minut. Na světle jsme zjistili rozsah zablá- cení a vydali se k autobusové zastávce. Konec cesty byl duchovní, poslední částí výpravy byla návštěva svatohubertské mše ve Křtinách. Je- likož jsme nechtěli zde přítomné návštěvníky příliš rozzlobit naší přírodním, zabláceným vzhledem, opustili jsme po půl hodině v ti- chosti Křtiny a vydali se zpět do Brna. Abych na konec doplnil informace. Výlet vznikl jako nápad teambuldingové akce pro redakci, nakonec se ale účastnila jen část a to Maruška Štefanová, Martin Machala, Honza Pícha. v útrobách jeskyně, foto Honza Pícha vektorová grafika, Ondřej Kotalík

aktuálně lef 21 39 ze společnosti Hana informační specialistka Doba má ikonu informace Často slýchám o internetových informačních zdrojích, že jsou to zdroje nespolehlivé, nepravdivé a jejich váha je pražádná. Samozřejmě, když budete svoje seminárky stahovat z wikipedie nebo z jiných podivných webů bude to tak. Následující článek upozorňuje na zdroje relevantních informací, které se vám ke studiu budou hodit. Oborové informační zdroje Dříve nebo později ve vašem studiu nastane nut- nost někde najít specializované informace z oboru. A abyste to měli trochu lehčí, je zde pro vás přehled zá- kladních informačních zdrojů, nebo spíše zdrojů těch- to zdrojů, ve kterých informace můžete snadno najít. Hned ze začátku vás chci odkázat na stránky In- formačního centra univerzity (http://www.mendelu. cz/cz/sluzby_sz/kis/i_c), kde v sekci Elektronické in- formační zdroje naleznete seznam všech zdrojů vám v rámci univerzity přístupných. Když se mrknete na Informační výchovu, najdete tu např. prezentaci, která se věnuje vyhledávání v profesionálních informačních zdrojích, přičemž některé konkrétní zdroje také před- stavuje (jde ovšem jen o samotnou powerpointovou prezentaci bez vysvětlujícího komentáře). Ale přede- vším tu naleznete e-learningový kurz práce s informa- cemi, který se vám jistě bude hodit. Spoustu užitečných informací samozřejmě nalez- nete také na stránkách jiných podobně zaměřených univerzit a jejich informačních center, např. ČZU (http://www.czu.cz/cs/, seznam volně dostupných zdrojů z oboru na stránkách informačního centra: http://www.sic.czu.cz/cs/?r=1681 či zde: http://opo- ssum.itchy.cz/odkazy). Rozhodně neuškodí podívat se na Jednotnou informační bránu (http://www.jib. cz/V?RN=258920336), která může být vaším vstu- pem k mnoha různorodým informacím. Naleznete tu i přehled klíčových profesionálních elektronických in- formačních zdrojů z oblasti přírodních, aplikovaných věd a techniky. http://tech.jib.cz/informacni-zdroje/ profesionalni-zdroje/oborove-informacni-zdroje. Se- znam volně dostupných časopisů z katalogu EZB z oblasti zemědělství a lesnictví pak zde: http://tech.jib. cz/informacni-zdroje/volne-informacni-zdroje/volne- dostupne-casopisy-z-katalogu-ezb-zemedelstvi-a-les- nictvi. Jednou z možností, jak se dostat k plným textům dokumentů, jsou digitální knihovny. Přehled základ- ních z nich (s jednoduchou oborovou klasifikací), na- leznete zde: http://www1.cuni.cz/~brt/dk/dk2.htm, konkrétně seznam evropských digitálních knihoven z oblasti zemědělství a výživy pak zde: http://osif. webpark.cz/dk.htm. Informace z oboru samozřejmě naleznete i v multioborově zaměřených digitálních knihovnách, např. v The Virtual Library (http://vlib. org). Je zde nabídnuta kategorizace podle oborů, vás bude zajímat kategorie Agriculture a v ní pak Forest- ry. Naleznete zde odkazy na spoustu webových strá- nek, v nichž můžete vyhledávat pomocí tagů. Ve výčtu zdrojů bych mohla ještě pokračovat – užitečné pro vás jistě budou stránky ministerstva životního prostředí (http://www.mzp.cz/), portál Eko-disk (http://www. mzp.cz/ris/ais-ris-info-copy.nsf/ekodisk-main?Open- FrameSet), portál ministerstva zemědělství eAGRI (http://eagri.cz/public/eagri/), portál Lesnická práce (http://lesprace.silvarium.cz/content/view/158/51/) a další, ale ty již jistě znáte a určitě si k nim nalezne- te cestu i prostřednictvím zdrojů, uvedených v tomto článku.

40 lef 21 ze společnosti Ondřej Kotalík Herec Honza Klícka prozrazuje svůj původ Hledal jsem snadno přístupný slovník na interne- tu, který by zvládal odborné výrazy. Našel jsem www. eslovniky.cz a musím uznat, že umět přeložit vědecké pojmy do tolika světových jazyků, tak bych do mozku potřeboval přidat ještě nějakou externí paměť, která odolává i proti znehodno- cení alkoholem, aby se mi totamvševešloahlavněto tam zůstalo. Ne nadarmo se říká, kolik jazyků ovlá- dáš, tolikrát si člověkem. Tak přesně tento slovník mi pomáhá při překladu různých slov, když tu jed- nou jsem ze srandy zku- sil najít překlad příjmení herce Brada Pitta. No on je vlastně jen takové malé otravné zvířátko, protože podle zemědělského slov- níku v němčině patří do řádu všovití, rofl*). Když jsem se konečně přestal válet smíchy po podlaze začal jsem zadávat slovníku, ať mi najde, jak jsou na tom i ostatní známí herci. Dozvěděl jsem se, že Nicolas Cage není nikdo jiný než Honza Klícka, jak poznamenal vtipně můj brácha. Hollywoodská hvězda Cage si to ale zapříčinila sama, protože jeho původní příjmení před přejmenováním bylo Coppoly. Když Cage začí- nal kariéru, nechtěl sdílet jméno se slavným strýčkem Francisem Fordem Coppoly a přehodil si jméno na počest amerického superhrdiny Luka Cagea. Příznivci Johny Deppa mi prominou, ale odha- lil jsem, že tento herec je obyčejný hlupák. Alespoň si to myslí slovník, který tohle slovo našel v překladu z němčiny. Podle mě je to dobrý herec, který navíc uznává absinth spolu s jednou oblíbenou rostlinkou. Hlavně nezaměňujte patoky připomínající ústní vodu za kvalitní přírodní absinth řekněme s 35mg thujo- nu. Když se podíváme do Francie, tak si marně lámu hlavu, proč se herec Jean Reno jmenuje podle sobí kůže (překlad španělského technického slovníku). Trošku sem do toho šťoural a zjistil, že Reno se původně také jmenoval jinak, ale z jiného důvodu než Honza Klícka. Tento šarmantní komik i drsňák se narodil v severní Africe a po katalánských rodičích má španělskou ná- rodnost, takže se prav- děpodobně chtěl přímo jmenovat sobí kůže. Pře- jmenoval se po tom co uprchl před Francovým fašistickým režimem do Francie a velmi si tak zkrátil jméno z původní- ho Juan Moreno Errere y Rimenes. Zabrousíme také do ženských hereček, aby se také ukázaly v pravém světle. První v hledáčku mého magnum sniper rifle, promiňte mi že bě- hem psaní tohohle člán- ku jsem si dal pár kol counter-striku, se ocitla Demi Moore, jinak také v překladu jeden druh ibišku, začí- nala v 16 letech jako modelka s jejím pravým jménem Demetria Gene Guynes. Jak nezáviděníhodné jméno. Naštěstí po té, co se dostala ze zajetí drog si zkráti- la jméno na Demi a použila příjmení svého prvního manžela – Moore. Za letního dne leží Pepíček s Aničkou na louce a pozorují jak mladý býček obšťastňuje jalovičku. Anička se ptá Pepíčka: „Jak ten býček pozná, že je ten správný oka- mžik?“. Pepíček na to: „Prostě to vycítí“ a Anička hned dodává „A ty máš rýmu Pepíčku nebo co?“. Vysvětlím Znáte Honzu Klícku? Já vím, že namítne- te: „O něm jsem neslyšel, to bude nějakej českej hloupej Honza“, ale chyba lávky! Nicolase Cage totiž podle mě zná každý a pochází z Long Beach v Kalifornii. neuvěřitelná podoba, grafická úprava Ondřej Kotalík

aktuálně lef 21 41 ze společnosti vám, proč jsem použil tento nemravný vtip do článku o hereckých příjmení. Popravdě nevysvětlím vám to :-), je to jen výplod asociace slov v mé hlavě, ale eslov- ník.cz má Sandru Bullockovou za mladého býčka. Slavný režisér, komik a vůbec všestranný člověk se pseudonymem Woody Allen, vlastním jménem Allen Konigsberg si změnil své jméno v 16 letech, kdy psal skeče a povídky pro newyorské časopisy. Křestní jmé- no si ponechal, že by jeden z jeho nesčetných vtípků? V překladu to znamená označení pro propa-1,2-dien (CH2 3DC3DCH2 ). To nejlepší jsem si schoval naposled. Všichni herci a herečky zmínění v tomto článku mají závratné ho- noráře a jsou známí po celém světě. Patří mezi ně i čtvrtá nejvíce vydělávající herečka Witherspoon, která by měla zauvažovat o přejmenování. Její roční příjem je v přepočtu asi 400 milionů korun, to by na zaplace- ní nového jména mohlo stačit. No posuďte sami, kdo z vás by chtěl, aby mu říkali suchá, možná až vylízaná lžička? Uživatelé toalet, ve větší míře studenti, dokážou některé kabinky zřídit hrozným způsobem a není jim to vůbec trapné. Co to má za smysl roztahat toaletní papír po celém záchodě? Legrace? Jo někomu to asi přijde vtipné, jak se říká „drsný“ nebo „mazec“, ale promiňte je hrozně trapný i na středoškoláky. Akdybyšlojenoroztahanýpapír,aleněkteříuměl- ci si po sobě tu mísu nejsou schopný ani vyčistit a to je naprosto nechutný. Cítím se trochu rozpačitě, když o tomhle musím psát a když si uvědomím, že tenhle text budou číst i jiní čtenáři než jen ti fakultní. Bylo by jed- nodušší zachovat si postoj a kritizovat jen vedení, ale to bohužel není možné. Někteří studenti by se možná Netušil jsem, až do sepsání tohoto článku, koli- krát jsem schopný napsat písmeno „ň“ v tak krátkém textu. Napsal jsem ho v pěti různých slovech, na to se dá odpovědět pouze „Mň mň mň. Té lípy se ne- vzdáM.“ (citace ze zkoušky břitkosti Svěrákova hlasu ze hry Járy Cimrmana Záskok). *) pozn. autora – rofl nejspíš všichni znáte, ale pro jis- totu, je to anglická zkratka (nejčastěji v chatu) pro rolling on floor laughing, což znamená válet se smíchy po zemi Překlady jsou z internetového slovníku na strán- kách www.eslovniky.cz, kde naleznete v jediném vyhledá- vání obecné a odborné slovníky (technika, ekonomika, právo, medicína, chemie, zemědělství,...) s tím, že zvládá tyto jazyky: angličtina, němčina, francouzština, italština, latina, polština, ruština, španělština, ukrajinština. K mání je prý až 7 milionů hesel. Nevýhodou je, že pro používání slovníku se musíte zaregistrovat. Pijan Ostuda! m ě l i znovu zeptat d o m a rodičů, jestli by s nimi n e p r o - šli znovu p r e m o - rální fázi jejich vývoje. Si- tuaci by také možná řešili takoví pánové, myslím že se jim říká toiletguy. Premorální – od druhého roku života si dítě všim- ne, že některé jeho chování vyvolává u rodiče souhlas /je zpevňováno pochvalou/ a jiné odmítnutí /je vylučováno káráním/. Jsou to především otázky spojené s čistotou, vy- měšováním /dítě je chváleno, když svůj „výtvor“ umístí na to pravé místo/. Dítě tak koriguje své chování, učí se potlačovat určité pudové impulsy, aby se zavděčilo a získalo od rodičů uznání a přijetí. Časopis Lef vám čtenářům přináší po dlouhé době opět záchodovou náplň a studenti-redaktoři jsou ve svých článcích nekompromisní a tvrdí. Je pravdou, že vybave- nost toalet je na „B“ mizerná a je možné, že by s tím mohla mít škola i tahanice s hygienou, jenže musím na tomto místě zachovat objektivitu. fotoMartinMachala

42 Green lef 21 Těsně před Vánocemi dne 15.12.2009 se konala již tradiční besídka členů SPFLD. Pro všechny zúčastněné vystoupily trubači a sekce Dřevo připravila vánoční besídku na téma „ Jak tráví Vánoce lidé bez domo- va“. Po besídce následovala hostina v po- době řízku a bramborového salátu. Co do- dat, prostě nádherné rozloučení se starým rokem se všemi členy spolku. Punk and pogo night Ve středu dne 2.12.2009 proběhl v našem klubu Green koncert ska-punkové skupiny Inseminační stanice. Tato skupina na úvod ve- čera navodila tu správnou atmosféru pro po- gující fanoušky stylu Punk. V průběhu ji vy- střídala ostřílená punková skupina Warthog, která dovršila tuto parádní akcičku. Vánoční besídka SPFLD foto Marek Kuchař foto Marek Kuchař foto Marek Kuchař

aktuálně lef 21 reaktor 43 Václav Plíhal Vůl z Brna a zaopruňačka Velká říjnová socialistická revoluce nebyla ani vel- ká, ani říjnová, ani socialistická a dokonce to nebyla ani revoluce. Podobně dnes zjišťujeme, že naše ško- la není úplně tak lesnická a zemědělská, Brno (taky není celá pravda) pak zdá se není vždy ekonomické zmiňovat. Po úspěšném odstranění neadekvátních pří- vlastků by měla akademická obec zauvažovat o zbýva- jících slovech v názvu. Odvolání se na Gregora Johana Mendela by možná studenti oborů zmizelých obhájili, majorita by nanejvýš mohla uvažovat o opatově sporu s rakouskou vládou kvůli neoprávněně zvýšené dani z klášterního majetku. A pak je tu slovo zásadní, totiž univerzita. Universitas magistrorum et scholarium - opravdu je naše učení společenstvím učitelů a studen- tů, kteří jsou sjednoceni ve svém usilování o pravdivé poznání veškerenstva jakožto celku? V situaci, ve které se masa studentů stává pouhými nezainteresovanými klienty a představitelé „univerzity“ se nestydí mluvit o škole jako firmě, která musí uspět na trhu univerzit? Pomineme-li dnes (bohužel) akceptovatelnou skuteč- nost, že naše učení nemá ani jednu ze čtyř klasických univerzitních fakult, přece je obtížné považovat slovo univerzita za vhodné pro nás. Vědom si toho, že škola bez názvu by patrně ne- měla ve světě příliš dobré jméno, navrhuji snadno dešifrovatelnou zkratku VULZE Brno. (K odkazu na kastraci universitních hodnot tomu cosi chybí či pře- bývá, ale který člen akademické obce si dnes potrpí na správnou češtinu.) Obávám se, že by v souladu s přijatým přejmenováním diskuze neskončila v rovině hlubšího smyslu, nýbrž v rovině čistě praktické. Člověk, který kolem sebe vidí a slyší, že důležitý je titul a užívání si „studentského života“, se s opačnými myšlenkami cítí jako nějaký starodávný druh ohrožený vyhynutím. Řekněme zaopruňák. Toto nehezké slovo rezonující s nelibými pocity jistě bude něco znamenat. Zaopr.. Za opravdovou univerzitu - to je název útočiš- tě zaopruňáků a zaopruňaček na obecně rozšířené síti zkratky FB. Ve skupině jsou vítáni všichni, kteří mají touhu šířit v soustředných kruzích kolem sebe atmo- sféru odpovídající nevyprázdněnému pojmu univerzi- ta. Věřím, že mezi čtenáři LEFa tito převládají. Přeji pěkný den, LEFa mám velice rád, ale bouhužel myslím, že poslední Lef se trošku nepovedl. Kde jsou člán- ky o hospodách, o tom, co se všechno podařílo pronést na koleje a další zábavná čtení z minulých LEFů? Přeji pěkný den a hodně zdaru do další čísel. A nezapomeňte, že na titulní straně se píše, že Lef je časopis posluchačů, ne učitelů... Napsal nám docent Mařík"Reaktor obecně slouží ke kontrolované štěpné reakci, různých prvků. Prvky v našem reaktoru jste vy naši čtenáři a LEF jako počá- teční impuls vám dává na tomto místě možnost k reakci, k reakci omezované pouze formátem A4 a vaším úsudkem. Proto čtěte, chvalte, kri- tizujte zde je místo na vaše příspěvky a my je rádi otiskneme."

44 lef 21 z žita Záchodová poezie Kdo se v tato místa béře, ať za sebou zavře dveře i v případě břichabolu prkýnko se sklopí dolů. Ať si muž, a nebo žena, stáhni gatě nad kolena, vyhrň košile i svetry a vypouštěj zatím větry. Usedni si hezky rovno, zatlač jako rek, když po tobě zbude hovno, je to správný výsledek. Po držadle rukou máchni, vše po sobě řádně spláchni, když se dílo podařilo, setři štětkou, co tam zbylo. Závěrem vám mohu přát, příště se jen neposrat. sbírka básní neznámých autorů nalezené na záchodcích Vyžer doma lednici, prožeň to přes bachor, sedni si na zadnici, hoď bobek jak traktor. Tlačim, tlačim, tlačim splachovat nestačim Nic nám tady nemaluj, Vyser se a upaluj. podepsána uklízečka Výsernice na hradě v Lipnici nad Sázavou; foto Evča Daňková

hepijend LEF 21 15. (obnovený) ročník občasníku studentů Lesnické a dřevařské fakulty MENDELU v Brně Adresa redakce: SPFLD – LEF, Zemědělská 3, 613 00 Brno Web & E-mail: www.spfld.cz, lef02@centrum.cz Šéfredaktor: Jan Pícha Redakce: Bert Baxter, Jan Buchar, Michal Cáp, Eva Daňková, Lukáš Dolníček, Radim Eliáš, Adéla Hamplová, Irena Hubálková, Petr Jelínek, Ondřej Kotalík, Patrik Křížek, Aleš Kučera, Marek Kuchař, Tomáš Londa, Martin Machala, Jan Poláček, Marie Štefanová, Marta Urbanová, Adriana Válová Grafický návrh: Katka Pařízková Obálka: Patrik Křížek, Martin Machala Sazba a vektorový obrázek Lefíka: Ondřej Kotalík 21. číslo, vyšlo v březnu 2010, náklad 300 ks Registrováno u Ministerstva kultury ČR pod číslem MK ČR E 13668. Uzávěrka 22. čísla časopisu LEF je 30. 4. 2010. Těšíme se na Vaše příspěvky! Časopis byl připraven do tisku s využitím HW a SW zapůjčeného bezplatně nakladatelstvím a vydavatelstvím Lesnická práce, s.r.o., Kostelec nad Černými lesy.

48