Listy ODS 6/2012

Informační bulletin Občanské demokratické strany 6 / 2012

2

EDITORIAL 3 informační bulletin Občanské demokratické strany Vydává ODS Publishing, s. r. o. Adresa vydavatelství a redakce: Doudlebská 1699/5, 140 00 Praha 4 Tel.: 234 707 160, 161, 164 E-mail: redakce@ods.cz, http: www.ods.cz Hlavní editorka: Vlasta Lajčaková Redaktorka: Ivana Vajnerová Grafika a foto: Ingrid Valentinová, Luděk Krušinský Foto v čísle: Luděk Krušinský, archiv ODS a archivy autorů Registrace u MK ČR E 12908 Redakční uzávěrka: 25. 10. 2012 Inzerci přijímá: inzerce@ods.cz 6/2012 Kongres ODS se koná ve dnech 3. a 4. listopadu 2012 v areálu výstaviště Veletrhy Brno (BVV), haly G1 a G2 (Výstaviště 1, Brno). Zahájen bude v sobotu v 10.00 hodin. Veškeré bližší informace naleznete na strán- kách ODS nebo na www.moje- ods.cz. Aktuální průběh kon- gresu můžete sledovat prostřednictvím přenosu na webových stránkách ODS. www.ods.cz Toto číslo je vydáno za podpory frakce Evropských konzervativců a reformistů. máme za sebou náročné volební období a ještě obtížnější nás bezesporu čeká, protože volební výsledky nás samy o so- bě vyzývají ke zlepšování komunikace s voliči, důsledné vysvětlování našich kroků a záměrů. Doufejme, že se tento kongres, který předseda a premiér Petr Nečas svolal na tyto dny, stane plodným fórem, na němž si vyjasníme názory, při- spějeme k analýze voleb, vlastních vý- hod i případných selhání a především stanovíme postupy do budoucna. Kaž- dopádně se sluší poblahopřát těm, kteří v krajském i senátním klání uspěli, po- děkovat těm, kteří navzdory nasazení dostatek hlasů nezískali. A velké podě- kování patří rovněž všem, kteří v jednot- livých regionech odváděli leckdy vyčer- pávající práci na přípravě a organizaci kampaně. Víme, co všechno to obnáše- lo a jaké zátěži byli tito naši kolegové ze všech oblastí zejména v posledních týdnech vystaveni. Pevně doufáme, že i Hlavní kancelář se v tomto ohledu zhostila svých úkolů a povinností ohled- ně nabídky koncepcí předvolebních akcí, koordinace, zajišťování tiskových podkladů … Nemusíme samozřejmě ni- komu z Vás říkat, že spojení krajských a senátních voleb je, co se týče objemu práce, na přípravu mimořádně náročné. Závěrem bychom se rádi připojili k vyjá- dření naděje, že v budoucnu bude ta- kové úsilí nás všech odměněno povzbu- divějšími výsledky. K tomu přejeme Vám všem dostatek odhodlání, sil, trpělivosti i patřičnou míru vzájemné tolerance. Vaše redakce Dopis předsedy ODS členské základně Petr Nečas Chci více než dosud lidi uvnitř ODS spojovat a sjed- nocovat. Chci více komunikovat s členskou základ- nou a vysvětlovat klíčové změny. Chci změnit vnitřní fungování ODS tam, kde jsou třecí plochy. strana 5 Senátní klub – loučení i vítání Ve Valdštejnském paláci se sešli odcházející, noví, „staronoví“ senátoři i ti, kteří pokračují ve svém funkčním období. Některé z nich připomí- náme prostřednictvím fotografií i jejich citací. strana 6–7 Setkání předsedů stran AECR v Bruselu Jan Zahradil Jednání bylo potvrzením rostoucího mezinárodního potenciálu této organizace a také rostoucího význa- mu eurorealistické politiky. strana 11 Rozvoj Litoměřic pod vedením občanských demokratů Na další své návštěvě starosty a podnikatele jsme se vypravili do Litoměřic, bašty pravice v Ústeckém kraji. Dozvěděli jsme se mimo jiné množství informací o zdejších četných památkách i aktivitách vedení města. strana 12–13 Každá činnost vyžaduje přípravu. I ta politická Jiří Kozák ODS kolem sebe sdružuje organizace, které jí pomáhají s propagací pravicových myšlenek a vzdělávání členů. strana 14 Historie: Češi musí opustit střední Evropu Jindřich Marek První úvahy o vyhnání Čechů se objevily již předtím, než se je pokusil reali- zovat Adolf Hitler a jeho spolupracovníci. Sudetoněmecký nacionalista Rudolf Lodgmann von Auen s nimi koketoval již po vzniku první republiky. strana 28–30 Z obsahu Vážení čtenáři,

4 KRAJSKÉ A SENÁTNÍ VOLBY Výsledky ODS ve volbách Krajské volby Občanská demokratická strana zís- kala v krajských volbách celkem 102 mandátů a hlasovalo pro ni 12,28 % lidí, kteří se rozhodli přijít k volbám. Oproti výsledku voleb v roce 2008 to znamená ztrátu 78 mandátů a v ab- solutních číslech je to o 362 924 mé- ně hlasů než v posledních krajských volbách. Vítězem krajských voleb byla ČSSD, která získala 23,58 % hlasů. Přesto ve srovnání s předchozími krajský- mi volbami znatelně oslabila. Přišla o 422 758 voličů a o 75 krajských mandátů. Naopak bodovala KSČM, která se umístila na celkově druhém místě se ztrátou pouhých 3,15 % hlasů na ví- těze voleb. Komunisté posílili o 68 mandátů a o 100 929 hlasů voličů. KDU-ČSL, která v letošních volbách kandidovala jako součást nejrůznějších koalic, kopírovala výsledek z posledních krajských voleb. TOP 09, pro kterou by- ly letošní krajské volby prvními, se příliš neprosadila. Získala pouze 44 mandátů a celkově skončila až na pátém místě. Nárůst voličské přízně zaznamenaly oproti minulým volbám nejrůznější re- gionálně omezené subjekty, zejména Starostové pro Liberecký kraj, Výcho- dočeši a Jihočeši. Celkem tyto strany získaly 69 mandátů a 27,15 % hlasů. ČSSD zaznamenala vítězství v 9 kra- jích. KSČM se umístila na prvním mís- tě v Ústeckém kraji a těsně i v Karlo- varském. ODS zvítězila v Plzeňském kraji a v kraji Libereckém zvítězilo re- gionální uskupení Starostové pro Li- berecký kraj. ODS zvítězila pouze v okresech Mladá Boleslav, Praha-vý- chod, Plzeň-město, Plzeň-sever, Roky- cany a Klatovy. Senátní volby Z prvního kola letošních senátních vo- leb postoupilo 10 kandidátů Občanské demokratické strany do druhého kola, z toho 5 kandidátů ODS postoupilo z prv- ního místa a 5 zbývajících z druhého mís- ta. Do Senátu byli zvoleni čtyři kandidáti – Jaroslav Kubera za obvod Teplice, Jaro- slav Zeman za obvod Jablonec nad Nisou, Tomáš Grulich za obvod Praha 12 a Da- niela Filipiová za obvod Praha 8. Celkem tak má ODS v Senátu 15 svých zástupců. Voliči vybírali své senátory celkem ve 27 obvodech. Ve 13 zvítězili kandidáti ČSSD, ve čtyřech kandidáti ODS, TOP 09 získala jeden mandát, při započítání hnutí Starostové a nezávislí mandáty dva. KDU- -ČSL získala dva mandáty, případně tři po započtení společného kandidáta Strany zelených KDU-ČSL, a Pirátů v Praze 2. Strana zelených pak získala jeden sená- torský post, dva při započtení společného kandidáta v Praze 2. Jeden senátor se hlá- sí k hnutí Ostravak, dva jsou nezávislými kandidáty. –soch– Vítězné strany v krajských volbách dle okresů modrá: ODS fialová: TOP 09 oranžová: ČSSD žlutá: KDU-ČSL hnědá: Severočeši.cz šedá: Starostové pro Liberecký kraj

5 Vážené členky a členové ODS, volby do krajských zastupitelstev a Se- nátu nedopadly pro Občanskou demo- kratickou stranu dobře. Utrpěli jsme těžkou porážku a nemůže nás příliš uklidnit, že podobných i horších výsled- ků dosahovaly v těchto typech voleb v minulosti všechny strany nesoucí vládní odpovědnost, ať už vlevo, nebo vpravo. Musíme přijmout tento vzkaz voličů s pokorou. Musíme se důkladně zamys- let nad tím, proč pravicový volič ztratil důvěru v představitele občanských de- mokratů. Určitě to nebude jeden důvod, bude jich mnohem více, a proto lze těž- ko hledat jen jediného viníka. Samozřejmě budeme analyzovat pří- činy této situace a hledat cesty, jak naše potenciální voliče oslovit v dalších vol- bách. Vnímám výsledek voleb jako vý- razný signál od voličů, že vyžadují změ- nu chování, ale i akcentů vládní politiky, a já jsem připravený takovou změnu na- bídnout. Proto už nyní avizuji, že na Kongres ODS přijdu s vizí, která vychází z priorit Občanské demokratické strany a bude akcentovat hlavní témata pro nejbližší období. Vedení Občanské demokratické strany v čele s jejím předsedou nese odpověd- nost za vše, co se ve straně odehrává, a této odpovědnosti se nikdo nezříká. Nezříkám se jí ani já osobně. Je to pro mne jasný signál k hodnocení, co jsem mohl v čele vlády nebo Občanské de- mokratické strany udělat lépe. Nepova- žuji se za neomylného. Problémy jsou však širšího rázu a týkají se všech úrovní, tedy nejen celostátní, ale i regionální a komunální. A nebylo by fér si nalhávat, že je tomu jinak. Přesto bych rád apeloval na všechny, abychom i přes tuto tvrdou lekci nepro- padali defétismu. Prohráli jsme bitvu, ne válku, a pro další zdravý rozvoj naší poli- tické strany je mimořádně důležité po- chopit příčiny této prohry, rozebrat je poctivě a bez emocí. Neztrácejme přitom sebevědomí a vy- užijme této situace k napnutí všech sil obnovit důvěru v naši stranu do budouc- na. Občanská demokratická strana zů- stává po jednadvaceti letech existence nejsilnější stranou v pravé části politic- kého spektra, což prokázaly i tyto volby. Momentální propad voličské přízně je však takový, že nemáme čas ani prostor se tím konejšit. Není však důvod pro panikaření, pro bezhlavý ústup, nebo čas k vyřizování si osobních účtů. To jsou věci, které by nás mohly ještě více srazit na kolena. Právě teď si musíme mnohé uvnitř Občanské demokratické strany vyříkat. Na konci této debaty, která jistě bude pestrá a ost- rá, však musí být jednotná, silná a vypo- čitatelná ODS. Musíme si uvědomit, že my všichni jsme na jedné lodi jménem ODS. Máme a vždycky jsme měli velkou odpovědnost za vývoj této země a měli bychom to mít na paměti. Nejednotná a nestabilní ODS nebude mít šanci na reparát. Pokud chceme zno- vu nabýt důvěry veřejnosti, musíme nejprve věřit sami sobě. Sami zároveň musíme zůstat věrohodným koaličním partnerem, který je schopen dodržovat politické dohody a který totéž očekává od ostatních. Rozumím znepokojení členské základ- ny. Všichni se ptají, co teď bude dál. Myslím, že nikdo rozumný nechce tuto zemi vydat do rukou komunistů a so- ciálních demokratů. Proto musíme něco udělat. Musíme získat zpět důvěru voli- čů. Uvědomuji si, že nás již nečeká rok a půl standardního vládnutí, ale perma- nentní „volební“ kampaň. Lidé nám musí věřit, že některé kroky, které děláme, jsou sice nepopulární, protože jsou nepopulistické, ale dělají se často až po dvaceti letech přešlapování. Jejich pozitivní efekt se někdy projeví až s odstupem několika let. A na druhou stranu musíme být schopni vysvětlit pozi- tivní přínosy naší politiky už v této době. Rozhodl jsem se, že budu obhajovat pozici předsedy Občanské demokratické strany a budu se znovu ucházet o Vaši důvěru. Situace je jiná než v roce 2010, ale přesto je v mnohém podobná. Na svých zásadách nebudu měnit nic, ale budu měnit přístupy. Přestože hodlám posouvat akcenty naší politiky v násle- dujícím období, nemůžeme náhle roz- trhat koaliční smlouvu a deklarovat, že všechno budeme dělat jinak. Vládní program obsahuje dominantní část volebního programu ODS, na což ne- smíme zapomínat. Pokud od Vás dostanu důvěru, je pro mne prioritou pokračování vlády ODS, TOP 09 a LIDEM. Považuji tento politický půdorys v současné době za nejlepší ře- šení pro tuto zemi i pro ODS. Připomí- nám v této souvislosti, že výsledky kraj- ských ani senátních voleb nezměnily poměry v Poslanecké sněmovně. Nikdy bych nebyl v čele údržbářské vlády a pevně věřím, že by v čele takové vlády nechtěl být nikdo z ODS. Je jasné, že vrátit si ztracené pozice nebude snadné. Budeme potřebovat zís- kat zpět poztrácené voliče, a to nebude možné bez schopnosti jasně a srozumi- telně formulovat společenské vize a cíle naší politiky. Chci více než dosud lidi uvnitř ODS spojovat a sjednocovat. Chci více komu- nikovat s členskou základnou a vysvět- lovat klíčové navrhované změny. Chci změnit vnitřní fungování ODS tam, kde jsou třecí plochy. Chci důrazněji prodávat politiku Občanské demokratické strany veřejnosti, což zároveň očekávám od všech zodpovědných představitelů ODS. Mým krédem nikdy nebyly vzletné fráze a slova, ale konkrétní kroky a či- ny. A konkrétní kroky a činy budou stát na počátku cesty Občanské demokra- tické strany. Petr Nečas předseda ODS SLOVO PŘEDSEDY Dopis předsedy ODS Petra Nečase členské základně

SENÁT Senátní klub – loučení i vítání Ještě jednou blahopřejeme těm kandidátům, kteří obhájili nebo získali křeslo senátora, a vyjad- řujeme díky za odvedenou práci těm, kteří ho opouštějí. Vám všem nabízíme zběžný pohled do senátního klubu, kde se po volbách setkali stávající, odcházející, noví i „staronoví“ senátoři. Společné setkání ve Valdštejnském paláci. Uprostřed odcházející Alexandr Vondra: „Volební výsledek je prohra, to je jasné, i když celkový zisk hlasů by v mnohém senátním klání jinde v republice stačil v klidu na postup do druhého kola. Pravicová politika platí daň za nezbytné reformy, ale také za zbytečné vnitřní šarvátky a aféry. Cesta k nápravě je jasná. Jak říkal Ludwig von Mises: ‚Jediné, co může zastavit směřování k socialismu a totalitě, je zdravý rozum a morální odvaha.‘ Náš zápas proto nekončí.“ Tomáš Töpfer: „Žádná vláda, která dělá reformy nebo se pokouší o nějakou odpovědnost, nemůže být u voličů populární. Těším se, až sociální demokracie bude muset dodržovat maastrichtská kritéria a fiskální zodpovědnost, kterou nám diktuje Evropská unie, jak bude oblíbená u voličů.“ Vlevo vedle něj nastupující Jaroslav Zeman: „Kontakt s realitou je pro mne zásadní. Vyznávám prostý styl života. Budu udržovat kon- takt s reálným životem a zůstanu sám sebou.“ Pokračující senátorka Veronika Vrecionová s loučícím se Vítěz- slavem Jonášem: „V životě nás otráví tolik věcí a není to pouze politika. V každém oboru jsou dobří a špatní lidé, nelze je ale házet do jednoho pytle. Bohužel politika je taková, že je více vidět a dotýká se každého z nás. Lidem bych chtěl vzkázat, že politika musí být a je potřeba si jí všímat. Mé životní motto? V přímočarosti a jedno- duchosti je síla. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že to funguje.“

Karel Šebek: „Byl jsem smutný z toho, že nebudu pokračovat v tom, co jsem se naučil a co jsem ještě mohl dělat. Ale v podstatě jsem z politiky zvyklý na výhry i prohry, takže to nebyly velké emoce. Děkuji všem svým věrným voličům a příznivcům, kteří věděli, koho volí, a dě- kuji i těm, kdo mě sice osobně neznají, ale i tak mi věří. Obhajoba je vždy těžká a i když ze Senátu odcházím, pro mne výsledek prvního kola senátních voleb znamenal i uznání toho, že jsem byl v uplynulých letech vnímán jako pilný, vstřícný a slušný senátor.“ Jaroslav Kubera: „Jako šéf senátorského klubu v socialistic- kém Senátu moc práce mít nebudu, oni si odhlasují naprosto vše, co budou chtít. Ale chtěl bych z této pozice pomáhat spíš ODS – šéf senátorského klubu je členem grémia, může bezprostředně reagovat na dění uvnitř ODS.“ Vpravo odcházející Richard Svoboda: „Byl jsem na očích ve- řejnosti dostatečně dlouho, účty ze své práce jsem skládal pro- střednictvím médií i v debatách s voliči a myslím, že jsme spolu s ostatními senátory za ODS odvedli solidní kus týmové práce.“ Luděk Sefzig: „Zkušenosti mám a dávám je občanům k dispozici. Ale o další politické kariéře je třeba uvažovat až s odstupem doby a bude záležet na řadě dalších věcí, i když je škoda si zkušenosti nechat jen pro sebe a své nejbližší.“ Daniela Filipiová: „Celou dobu, co pracuji v Senátu, působím v ob- lasti sociální a zdravotní politiky. Snažím se prosazovat zájmy slabších, kteří si nemohou pomoci sami a jsou závislí na druhých, respektive státu, a pomáhat jim v konkrétních případech, kdy se na mě obrátí. Snažím se prosazovat racionální, odpovědnou a slušnou politiku.“ Vpravo Tomáš Grulich: „Myslím, že Senát je ‚luxus‘, který bychom si měli dovolit, je to součást naší parlamentní demokracie. Má vyrovnávat tu část, která vládne v Poslanecké sněmovně, a ač je toto složení Senátu k mé nelibosti, tak je dobře, že toto vyrovnávání i nyní funguje. To by si měli lidé uvědomit.“ Proti němu odcházející Jiří Pospíšil: „Práce pro lidi nikdy není zbytečná. Toho jsem se držel dřív jako psycholog i po celou dobu svého ‚senátorování‘.“ Přemysl Sobotka: „Pokud budeme stát při sobě, dobře vysvětlovat poli- tiku ODS a držet se programu, tak i těch patnáct může být bohatě vidět. Máme řadu starostů a je tady zásoba lidí typu Jaroslava Kubery – senátor a zároveň komunální politik. Pokud se budou tito lidé prezentovat a bu- dou-li chtít napravit jméno ODS, pak ta doba, kdy se vrátíme opět k dvaceti pětadvaceti procentům, není daleko.“

8 NAŠI POLITICI V CIVILU První místopředseda poslaneckého klubu ODS Jan Bauer má za sebou navzdory tomu, že patří ve Sně- movně k těm mladším, úctyhodný rejstřík podnikatelských a politic- kých zkušeností z komunální a kraj- ské sféry i z Parlamentu, kde řídí Výbor pro evropské záležitosti. Ne- méně široký je rejstřík jeho zálib – hlavně těch sportovních. Špičkové úrovně dosáhl především ve stolním tenise. Když už se rozpovídá o svém soukromí, nejochotněji a nejvášni- věji mluví o svých životních láskách. Je to (samozřejmě kromě manželky) právě sport a rodná Šumava. „Šumava má pro mě nezaměnitelný půvab. Je drsná, zamyšlená a krásná,“ říká Jan Bauer, jehož rodina je se Šu- mavou spojena po generace. „V po- slední době jsme se dokonce začali zajímat o náš rodokmen. Začal jsem vytvářet onen pověstný strom a dohle- dávat všechny větve.“ Mezi poslanco- vými předky najdete povolání a profese všeho druhu. „V některých dobách jsme mívali více či méně půdy, občas jsme o ni přišli, někdy dokonce způso- bem, který kdysi nebýval nijak neob- vyklý – zkrátka ji některý ‚prapředek‘ prohrál v kartách,“ vypráví Jan Bauer. Pak ale rychle s úsměvem dodává: „Já jsem ale k jakémukoli hazardu nikdy neinklinoval. Tento druh zábavy mě fakt neláká a výherní automat jsem nikdy nezkusil.“ Ale vraťme se k dětství a mládí sou- časného prvního místopředsedy klubu ODS. Životní vlivy, zlomy a šance Osudy rodiny poznamenal poslancův dědeček, který byl kvůli svým protiko- munistickým postojům zavřený a jehož potomci pochopitelně nesli nezávidění- hodné důsledky. Což samozřejmě i Jana Bauera předurčilo k tomu, že mu jaká- koli levicová orientace nehrozila. Maminka byla učitelkou v mateřské škole a tatínek pracoval na dráze. „Byli to čestní a skvělí lidé. Pro životní vzory nechodím daleko, mám je ve svých ro- dičích. Dodnes když vidím koleje, sevře mě to u srdce,“ dodává s nadsázkou Jan Bauer. Základní školu i gymnázium absolvo- val v Prachaticích, pak studoval v Praze „stavařinu“ s ekonomickým zaměře- ním. Tento obor ho bavil a předurčil i je- ho první kroky po absolvování vysoké školy. „Podstatně rychleji jsem mohl do Prahy a zpět domů dojíždět autobusem. Jako syn výpravčího jsem měl ale zadar- mo vlak, a tak jsem téměř každý víkend strávil ve vlaku sedm hodin tam a sedm hodin zpátky.“ Mělo to svoji výhodu: Aniž by tušil, že ho budoucnost zavede ve velké míře do zahraničí, učil se bě- hem cest hlavně angličtinu. Hned po studiích se vrátil do rodných Prachatic. Obzory mu pak podstatně rozšířila role obchodního manažera u společnosti Müller sport, díky níž po- znával i místa, kam do té doby „česká noha“ nevstoupila. „Dováželi jsme hor- ská kola a další sportovní ‚náčiní‘, což kromě Evropy zahrnovalo i cesty napří- klad do Číny, Vietnamu, na Tchaj-wan a různých tehdy u nás neznámých částí Asie.“ Následovalo působení v budě- jovické pobočce R. Bosche v pozici ekonoma nákupu a pak už se přiklonil výhradně k činnosti v komunální a poli- tické sféře. Politické zázraky? O politiku se zajímal už na vysoké škole, což nebývalo v dobách komunis- mu obvyklé. Nicméně potom vzhledem k profesnímu vytížení a péči o rodinu vstoupil do ODS „až“ v roce 1996. Za dva roky za ni kandidoval do městského zastupitelstva a byl zvolen starostou. Dlužno připomenout, že ve svých devě- tadvaceti letech byl nejmladším staros- tou okresního města v ČR. „Byl to vlastně zázrak, protože to by- lo po ‚sarajevském atentátu‘, kdy ODS nebyla zrovna na výsluní. Navíc jsem byl sice známý jako sportovec, ale poli- tický začátečník.“ Pak se ovšem rychle stával známým i oblíbeným. „Byly to krásné roky, hrozně rád na ně vzpomí- nám.“ Dokonce dvakrát se podařilo Lásky Jana Bauera: rodina, sport a šumavská příroda

9 Janu Bauerovi a celé prachatické ODS pozici ve vedení města obhájit. Záhy ovšem zjistil, že pokud chce pro město něčeho podstatného dosáhnout, vyža- duje to větší politický vliv, a tak začal ‚pokukovat přes prachatické hradby‘. Stal se předsedou finančního výboru krajského zastupitelstva a v roce 2004 se ocitl v Poslanecké sněmovně. „Dodnes mám schovaný diář, kam jsem si zapsal, jak velká je to pro mě pocta. Prosadit se v politice, natož v ODS je těžké. O to víc mě mrzí, že je práce poslanců a obecně celé politické repre- zentace v takové míře dehonestována. Chápu, že leckomu vadí jistá těžkopád- nost politických procesů, ale procestoval jsem kus světa a jsem přesvědčen, že ve srovnání s jinými demokratickými státy si vůbec nevedeme špatně.“ Každopádně v roce 1996 si jako no- váček nemohl vybírat, takže přání pra- covat v některém z ekonomických vý- borů se mu nesplnilo. Ale výbor pro evropské záležitosti a podvýbor pro re- gionální a přeshraniční spolupráci také nijak nevybočoval ze sféry jeho zkuše- ností: Byl zcestovalý, patřičně jazykově vybavený, jako starosta se intenzivně vě- noval příhraniční spolupráci s Bavor- skem a Rakouskem. Postupně se v dal- ších volebních obdobích vypracoval na předsedu „evropského“ výboru, para- lelně působí ve výboru zahraničním. Co mám rád, co mě baví Jeho největší láskou je samozřejmě ro- dina. Se svou ženou, se kterou je od svých studentských let, má dvě děti. Jsou nadané hlavně na sport a na hudbu. „Syn se ‚potatil‘, takže u něj vévodí stolní tenis. Dcera se věnuje kromě sportu také hudbě, hraje na saxofon a irské dudy. Sám Jan Bauer ke své lítosti žádný hudební nástroj neovládá, zato výčet sportů, kterým se v rámci časových možností aktivně věnuje, je úctyhodný: stolní tenis, lyžování, tenis, chodí si za- běhat, v poslední době přibyly kolečko- vé brusle, golf a motorka. Stolní tenis jsme neuvedli na prvním místě náhodou. Už na žákovské úrovni byl Jan Bauer opakovaně vyhlášen mezi deseti nejlepšími sportovci v prachatic- kém okrese. „Jednou se mnou dělal rozhovor dokonce Štěpán Škorpil.“ Ten- to věhlasný sportovní komentátor se tehdy malého Honzíka zeptal, jak dlou- ho se hodlá závodně stolnímu tenisu věnovat. „Řekl jsem, že tak do čtyřiceti, což mi připadalo jako stařecký věk. Teď už tři roky přesluhuju.“ I když po čtyři- cítce automaticky spadá do seniorské kategorie, momentálně nastupuje v tzv. divizi, což je slušná úroveň. „Stolní tenis mě fascinuje mimo jiné tím, že vyžaduje dokonalou kombinaci myšlení a pohy- bu. Hraje se s malým míčkem, který létá velmi rychle s extrémními rotacemi na krátkou vzdálenost. Klíčová je psychika a schopnost udržet nervy na uzdě až do úplného závěru.“ Stolní tenis Janu Bauerovi kdysi otevřel také brány do světa – zúčastňoval se mezinárodních turnajů a zhruba pět let hrál závodně v Německu a v Rakousku. Byť se náš rozhovor chýlí ke konci a je zřejmé, že se pestré životní cesty Jana Bauera těžko vtěsnají na vyhrazený pro- stor Listů, nehodlá opomenout poslední ze svých lásek – víno. „Po mnoha le- tech, kdy víno takříkajíc přechutnávám, už o tomto skvělém a vznešeném nápoji leccos vím,“ konstatuje. Ze zemí, které kdy navštívil a které jsou vinařstvím vyhlášené – a zároveň podnebím co nejpodobnější Šumavě – si domů vozil některé odrůdy, takže u jeho domu nechybí „minivinice“. I když hrozny slouží jen k pojídání. Jak závěrem říká, ve všem, co ho baví, by rád pokračoval. Včetně politiky. „Ří- kám věci na rovinu: Chci i v politice po- kračovat. Obzvlášť na evropské půdě jsme právě v těchto měsících svědky nezvrat- ných změn, kdy je jasné, že naše děti bu- dou žít v jiné Evropě než my. A takové změny budou klást na nás politiky velké nároky. Pokud opět dostanu důvěru lidí, budu chtít své zkušenosti s evropskou a zahraniční problematikou dál úročit.“ –red–

EVEOPSKÁ UNIE 10 Prezidentská kampaň v USA vrcholí, souboj Romney–Oba- ma je těsný a vyostřuje se. Ekonomická témata v kam- pani dominují, přesto došlo i na zahraniční politiku. Po- kud jde o Evropu, demokraté o ní téměř nemluví, zatímco američtí republikáni používají EU spíše jako odstrašující pří- klad. Proto také republikány, více než demokraty, zajímá kritické hodnocení evropské integrace zevnitř EU. To jsme jim letos na pozvání Republican National Committee rádi poskytli. Aliance evropských konzervativců a reformistů (AECR), jejímž zakládajícím členem je i ODS, byla totiž koncem srpna pozvána na celostátní nominační sjezd amerických republikánů do Tampy. Je dobře, že právě před prezidentskými volbami v USA zazněl z Evropy i jiný hlas, než je „federalismus“ evropských lidovců a socialistů. Iluze jednoho telefonního čísla do Evropy, dlouho živená ame- rickým State Departmentem, narazila na hranice reality a bude dobře, pokud se na to případná republikánská administrativa USA připraví. –jz– Delegace AECR, včetně ODS, na Republican Convention v Tampě Jan Zahradil místopředsedou Mezinárodní demokratické unie Předseda Aliance evropských konzervativců a reformistů (AECR) Jan Zahradil byl 31. 8. zvo- len místopředsedou Mezinárodní demokratické unie (IDU). Stal se tak po premiéru Petru Neča- sovi druhým Čechem ve vedení této celosvětové organizace. „Své zvolení i členství Aliance v Mezinárodní demokratické unii rozhodně vnímám jako po- tvrzení rostoucího významu racionální eurorea- listické politiky,“ řekl Jan Zahradil. IDU je nejpočetnější světová organizace pravi- cových a pravostředových stran a politických or- ganizací ze všech kontinentů. Jejím předsedou je bývalý australský premiér John Howard a je- diným individuálním členem z České republiky je Občanská demokratická strana.

EVROPSKÁ UNIE První setkání předsedů stran AECR v Bruselu P řed pravidelným podzimním zasedáním Evropské rady 18. října v Bruselu se do téhož města sjeli poprvé představitelé členských stran AECR (Aliance evropských konzervativců a reformistů) k programové výměně názorů. Na pořadu bylo hodnocení finanční krize eurozóny, jejích politických i ekonomických dopadů a možných vyústění. Kromě obou premiérů z řad AECR – Petra Nečase a Davida Camerona – byli přítomni politici z Polska, Nizozemí, Belgie, Itálie, Lucemburska, Litvy, Lotyšska, Slovenska i Gruzie. Není překvape- ním, že v závěrečném společném prohlášení odmítli jít cestou dalšího prohlubování integrace, posilování evropských institucí nebo vytváření nových dozorových a regulačních orgánů EU. Setkání AECR bylo potvr- zením rostoucího mezinárodního potenciálu této organizace a také ros- toucího významu eurorealistické politiky. Současná krize EU opět jasně dokázala, že oblíbené heslo všech federalistů – „více Evropy“ – není součástí řešení, ale součástí problému. Jan Zahradil

NÁVŠTĚVA U STAROSTY 12 Litoměřice jsou královské město ob- klopené mimořádně krásnou kraji- nou Českého středohoří a úrodnou půdou s vinicemi, ovocnými sady a zeleninovými lány. Město má řadu unikátních památek, které zdobí ne- jen historické jádro. Ve vedení rad- nice stojí již třetí volební období občanští demokraté. I díky nim došlo v posledních letech k nebývalému rozvoji města. Návštěva u starosty Ladislava Chlupáče potvrdila, že za vším stojí poctivý kus práce. Kromě přídomků „Máchovy Lito- měřice“ a „Zahrada Čech“ bývá toto město nazýváno také malou Prahou. Je zde totiž množství gotických, rene- sančních a barokních památek, mno- ho věží a věžiček, do Prahy je to díky dálnici slabá půlhodinka cesty, nachází se zde i tradiční sídlo biskupství a malé Václavské náměstí. Zajímavostí je v Li- toměřicích skutečně mnoho. Ostatně často sem míří zahraniční delegace. V případě filipínských turistů dokonce nesmí Litoměřice chybět na seznamu míst, které je třeba v Če- chách navštívit. Partnerských měst ma- jí v zahraničí Litoměřice více, ale s fili- pínskou Calambou je pojí nevšední příběh. „Litoměřický učenec a jeden z mála českých představitelů oboru fi- lipinologie Ferdinand Blumentritt se na přelomu 19. a 20. století seznámil a spřátelil s José Rizalem, pozdějším filipínským národním hrdinou, popra- veným španělskými kolonizátory. I pro- to byla v Litoměřicích založena první pobočka Řádu Rizalových rytířů v ČR,“ vypráví starosta Chlupáč. Ale vraťme se k současnosti. Proměny, novinky, plány Od roku 1998 je Ladislav Chlupáč radním a zastupitelem města, od roku 2002 zastává funkci starosty. Za tu dobu se město v lecčem proměnilo – ještě více zkrásnělo a po mnoha strán- kách tu život získal na kvalitě. Histo- rické centrum bylo rekonstruováno, budovy mají nové fasády, velká část bytového fondu byla privatizována. Přibývá zelených ploch, včetně zbrusu nového parku, který letos zastupitelé pojmenovali jako park Václava Havla. Celkovou revitalizací prošel Střelecký ostrov, který se stal obyvateli města hojně využívanou odpočinkovou zó- nou, vhodnou i pro provozování spor- tu, jako je kanoistika, veslování, tenis nebo on-line bruslení. Litoměřice se v kraji zařadily mezi nejúspěšnější žadatele o dotace z Ev- ropské unie. Prostavěno zde takto bylo zhruba za dvě miliardy korun. Z pro- středků EU byl například postaven no- vý most přes Labe, dostavěn a rekon- struován zimní stadion a gotický hrad. Chloubou je i nový domov pro se- niory, který se loni stal stavbou roku Ústeckého kraje. „Výstavbou Hospice sv. Štěpána a později v těsném sousedství i domo- va pro seniory se Dómské náměstí sta- lo místem odpočinku naší nejstarší ge- nerace, která tak nebyla odsunuta na periferii, ale nachází se v klidné části a přitom v centru města,“ říká s ne- skrývanou pýchou litoměřický starosta. Jak v té souvislosti dodává, město zároveň disponuje dobře fungující sítí sociálních služeb, což je velkou záslu- hou neziskových organizací, jimž vede- ní radnice dlouhodobě vychází vstříc. Například nový webový portál přitom poskytuje lidem ucelené informace o nabízených službách a novinkách. Radnice se všestranně snaží reflek- tovat přání a potřeby obyvatel. Mimo jiné každoročně pořádá veřejná fóra, na nichž mají obyvatelé města příleži- tost diskutovat s radními, zastupiteli i vedoucími jednotlivých odborů měst- ského úřadu. Společně definují prob- lémy i priority dalšího rozvoje. Na po- sledním veřejném fóru lidé volali po budování tak zvaných multigenerač- ních odpočinkových zón, vhodných nejen pro rodiny s dětmi, ale i pro ak- tivní odpočinek seniorů. „Je to zajíma- vá myšlenka, kterou se hodláme zabý- vat. Musíme však nalézt vhodnou lokalitu, která by byla i pro seniory snadno dostupná,“ zamýšlí se Ladislav Chlupáč. K dalším požadavkům patří vybudování nadchodu, který zvýší bez- pečí chodců při přechodu železniční tratě u horního nádraží. Mnoho obča- nů stojí o vybudování aquaparku v bý- valých Jiříkových kasárnách. Za důle- žité lidé považují i posílení sociální práce s mládeží a vypracování bytové koncepce s akcentem na nízkopříjmo- vé domácnosti nebo zachování všech primariátů městské nemocnice. „Těší mě, že lidé mají skutečně o rozvoj města spontánní zájem. Poslední dis- kuse se zúčastnilo i poměrně velké množství mladých lidí, takže je vidět, že jim na životě zde záleží,“ pochva- luje si starosta. Pořád se tu něco děje Opomenout nelze také úspěšně se rozvíjející turistický ruch. Není divu. V podstatě všechny „světské“ i církevní památky byly v posledních letech opra- veny a zpřístupněny veřejnosti. Hrad, který si nechal přebudovat Karel IV., se stal sídlem českých vinařů. Po řece Labi se pravidelně plaví loď Porta Bohemi- ca 1. Město Litoměřice vedené Ladisla- vem Chlupáčem totiž ve spolupráci Litoměřice se pod vedením ODS dynamicky rozvíjejí

13 Pracovitost a dávka štěstí… NÁVŠTĚVA U PODNIKATELE s ostatními obcemi obnovilo labskou paroplavbu. Litoměřice se pak vcelku logicky staly sídlem nové destinační agentury České středohoří. Za zmínku rovněž stojí, že pod ce- lými Litoměřicemi až k břehům Labe se rozkládají místy i třípatrové sklepy propojené dlouhými kilometry cho- deb. Část z nich je veřejnosti přístup- ná. Zelenou má i cyklistika. Cyklotras a cyklostezek totiž pomalu, ale jistě přibývá. „Zkrátka pořád se tu něco děje,“ konstatuje starosta, což ostatně ani nemusí. Během naší návštěvy právě končil zahradnický veletrh na Zahra- dě Čech, díky kterému do Litoměřic každoročně míří zhruba sto tisíc lidí, a neméně oblíbené vinobraní. Před několika dny skončil 23. ročník Lito- měřického varhanního léta nebo Pivní slavnosti. Nové plány a úkoly na sebe nenechají dlouho čekat Před vedením litoměřické radnice však stojí řada dalších úkolů. „Čeká nás revitalizace Tyršova ná- městí. Jeho obnova začala před ně- kolika lety výstavbou nového parku a parkoviště U Hvězdárny. Koupili jsme městský pivovar, kde bychom rá- di vyráběli pivo a vybudovali menší pivní lázně. Zatím jednáme s poten- ciálními investory. Na závěr necháme Tyršovo náměstí předláždit,“ nastínil starosta Chlupáč některé plány. Patří k nim například také dokončení právě zahájené stavby nového sběrového dvora u pokratických závor a mnoho dalších akcí. Naprosto unikátním projektem, pi- lotním pro celou Českou republiku, je však využití geotermální energie. V ro- ce 2007 byl vyhlouben dvoukilomet- rový vrt, který potvrdil, že země je pod Litoměřicemi energeticky vydatná. Po- kud město získá dotaci na vyhloubení dvou vrtů do zhruba pětikilometrové hloubky a na stavbu geotermální tep- lárny, bude město vytápěno ekologic- ky čistým způsobem. I v tomto ohledu pak dokáže, že právem patří na špici Národní sítě Zdravých měst, které le- tos předsedá. Závěrem nelze než litoměřickému starostovi, tamní ODS i všem obča- nům popřát, aby se jejich město na- dále rozvíjelo. –red– Litoměřický podnikatel Jaromír Ma- reš měl štěstí, byl vždy ve správnou dobu na správném místě. I když, jak známo, za většinou úspěchů vždy musí stát notná dávka umu a píle a samozřejmě optimistický přístup k životu. Jaromír Mareš se svými společníky ve- de obchodní skupinu zaměřenou na komplexní služby v oblasti manipulační techniky. Vše začalo v roce 1999 odku- pem části provozu dnes již neexistující- ho děčínského výrobce vysokozdvižných vozíků. Počáteční roky byly náročné, přesto se jim za 12 let podařilo vybu- dovat prosperující podnik, který ekono- mická krize nejenže neoslabila, ale díky novým obchodním strategiím dosáhl rekordních výsledků. Po dokončení elektrotechnické prů- myslovky začal pracovat pro leasin- govou společnost Corfina, a. s., jejíž klientem byl, kromě jiných, i děčínský podnik DESTA. V době, kdy DESTA ukončovala svoji činnost, se rozhodl, že začne konečně realizovat svůj vlastní projekt a se dvěma kamarády založili první s. r. o., jehož ná- plní byl prodej a servis vysokozdvižných vozíků. A u tohoto oboru zůstali. Mi- mochodem tahle trojice bezproblémově funguje dodnes. „Jistě, občas to mezi námi vře, ale vždycky se to týká věcných záležitostí, nakonec se nějak shodneme a všechno jede v pohodě dál.“ Zásadním přelomem se pro nás stal rok 2007, kdy jsme koupili naši konku- renci, distribuční firmu bulharského vý- robce BALKANCAR. Spolu s bulharský- mi společníky, kteří mimo jiné odkoupili hlavní výrobní závod v Plovdivu, jsme za pět let opět z krachující firmy vytvořili prosperující obchodně servisní společ- nost. Velice intenzivně pracujeme na návratu značky, která má v manipulační technice více jak 50letou historii. Začát- ky opět nebyli jednoduché, museli jsme vytvořit nový obchodní tým, postavit nové servisní zázemí a ve své podstatě vytvořit novou firemní identitu. Dalším přelomovým rokem je 2012, kdy jsme se rozhodli přesunout část výroby z Bul- harska do České republiky. Jedná se hlavně o elektrické plošinové vozíky a tahače. Od roku 2014 by se výroba měla ještě rozšířit o elektrické vysoko- zdvižné vozíky. Díky tomuto projektu bude vytvořeno v prvním roce zhruba dvacet nových pracovních míst. Což je v této době poměrně pozitivní. Na konci příštího roku možná uvidíte naše plošinové vozíky i v ulicích měst. Bude se jednat o řadu určenou pro vnit- roměstské převozy a komunální služby. V současné době vyrábíme typy určené převážně pro vnitropodnikovou přepra- vu. Díky elektrickému pohonu se bude jednat o vysoce ekologické a provozně ekonomické vozidlo. „Je to náš přínos k ekologii v rámci projektu City logistika. Celá firma tímto projektem žije a většina úprav vychází z rukou našich českých konstruktérů,“ konstatuje. Co se týče politiky, s uspokojením říká, že Litoměřice jsou v Ústeckém kraji stále baštou pravice. „Navíc jsou tu v ODS skvělí lidé. Ti, co tvoří ‚zdravé jádro‘ se schází každý týden. Diskutujeme nad problémy města, probíráme politiku a vymýšlíme stále nové akce.“ Pravicovou politiku zastával vždy a podnikání ho v tom utvrdilo. Zastává jednoduchou teorii, že když budou dob- ře fungovat firmy, bude přirozený zájem o pracovní sílu, a ta bude dobře ohod- nocena. Nálada ve společnosti bude pak o mnoho optimističtější a česká pravice to bude mít o mnoho jednodušší. Do ODS ale vstoupil teprve před rokem. „Vždycky jsem se chtěl naplno věno- vat své práci a i teď nemám ambice si vedle toho budovat politickou kariéru. Rád bych však chtěl podpořit ODS v rámci regionální politiky, protože kro- mě pravicového myšlení jsem hlavně li- toměřický patriot. Tak snad se nám bude i nadále dařit.“ –red–

VZDĚLÁVÁNÍ 14 Každá činnost vyžaduje přípravu. I ta politická. Cílem vlády je vybudování silného státu. Myslíte, že tato věta byla sou- částí plánu Stalina či činovníků KLDR? Nebyla. Silný stát chtěla vy- budovat milovnice svobody britská premiérka Margaret Thatcherová. Byl to stát, který netoleruje poru- šování zákonů a funguje efektivně a předvídatelně. Každý ví, že politika Thatcherové byla konzervativní a pod- porovala svobodu jednotlivce. Ale mu- síme si uvědomit jednotlivé detaily, abychom si dali dohromady mozaiku její úspěšné politiky. Kdo zná třeba ob- rysy její daňové reformy? Kdo ví, že její vláda přenesla zátěž z přímých na nepřímé daně, mohutně privatizovala se současným snížením daně z výnosu akcií či že prodala nájemníkům jejich byty při snížení daně z převodu nemo- vitostí? To je jen jeden z mnoha konkrétních příkladů, jejichž uvědomění nám lépe pomáhá praktikovat a vysvětlovat pra- vicovou politiku. Neznalost hodnot, ignorace minulosti a podceňování sou- peře, to jsou všechno okamžiky, které vedou k přešlapování a oslabují jednot- livé politiky a strany samotné. Kdo chce být úspěšný, musí na sobě pracovat, musí se připravovat. V politice navíc musí diskutovat, aby si utřídil myš- lenky, naučil se argumentovat a své po- stoje obhajovat. A protože politické strany jsou složené z jednotlivců, i strana může být úspěšná jen s připravenými členy. Už národní obrození mělo za cíl vzbu- dit v lidech pocit uvědomění a připravit je na změny, které ve společnosti měly přijít. Na přelomu 19. a 20. století na britských ostrovech vzniklo několik hnu- tí, která měla propagovat myšlenky hlavních stran a vést celospolečenskou diskusi. V Německu po druhé světové válce při každé politické straně vznikla politická nadace s cílem vzdělávat poli- tiky a podporovat demokracii. ODS má co nabídnout ODS má výhodu, že kolem sebe vždy sdružovala organizace, které jí pomáhaly s propagací pravicových myšlenek, for- mulací programu a vzděláváním členů. Od roku 1991 připravuje budoucí po- litiky a podporovatele strany sdružení Mladí konzervativci. Vzdělávání mají za- kotveno ve svých stanovách, a to hned v článku 2 – Cíle sdružení. Členové mají možnost zúčastnit se různých progra- mů, konferencí či seminářů. Příležitost odborné přípravy dávají čle- nům i další organizace. Jsou s ODS spo- jeny hlavně ideově a hodnotově. I jejich cíle jsou různé od ideové přes progra- movou podporu ke vzdělávání členů. Co se vzdělávacích programů týká, už od roku 1999 nejintenzivněji ODS spolu- pracuje s CEVRO – Liberálně-konzerva- tivní akademií (www.cevro.cz). CEVRO v roce 2004 pod vedením Ivana Langera vypracovalo dlouhodobý koncepční do- kument Strategie úspěchu, jehož plnění bylo každoročně projednáváno Kongre- sem ODS. Strategie vybudovala komplex- ní systém vzdělávání se širokým záběrem vzdělávacích aktivit. Pravidelně se tak před každými vol- bami konají školení kandidátů, která mají za cíl připravit je na nadcházející volební klání. Do ruky také každý kan- didát dostává průvodce pravicového kandidáta, publikaci vždy připravenou pro konkrétní volby. Letos v září CEVRO otevřelo již desátý jubilejní ročník Liberálně-konzervativní akademie. To je jakási vlajková loď pravi- cového politického vzdělávání v Česku. Jednoroční studium politologie, meziná- rodních vztahů, práva, ekonomie, politic- kého marketingu a komunikace nemá jak v ČR, tak v celém regionu obdoby a jako příklad vzdělávání politiků si jej berou po- dobné organizace z celé Evropy. Za devět ukončených ročníků prošlo akademií přes tři sta padesát poslucha- čů. Jsou mezi nimi poslanci, regionální i lokální politici, ale i ti, kteří se teprve na aktivní práci v politice připravu- jí. Akademie všem nabídla přednášky špičkových pedagogů, ale i možnost otevřené diskuse a získávání nových kontaktů. Ve spolupráci ODS a CEVRO vznikl další dlouhodobý vzdělávací projekt – Politický manažer profesionál. Ten je ur- čen profesionálnímu aparátu strany a pomáhá z ODS udělat moderní a dy- namickou stranu. Strategie úspěchu si kladla za cíl vy- stavět ucelený systém vzdělávání ODS. Že se to podařilo, dokazují i vyjádření představitelů konkurenčních stran dá- vajících ODS za příklad, ale i snaha kopírovat vzdělávací aktivity v těchto stranách. Podstatnější však je, že ze vzdělávání profitují členové a volení zá- stupci ODS. Nyní je třeba, aby si ODS svůj náskok udržela. Je potřeba vzdělávání dále roz- víjet, přitáhnout k němu členy a výsled- ků vzdělávacích programů využívat pro zkvalitnění výběru kandidátů a přípravu a realizaci programu strany. autor je ředitel CEVRO – Liberálně-konzervativní akademie Hlavní cíle politických nadací a think-tanků při spolupráci se stranami: • vzdělávání členů • příprava kandidátů • příprava zaměstnanců • podpora ideových a hodnotových cílů strany • formulace programu Jiří Kozák

15

16 Nová pravidla státních maturit, změny ve stavebním zákoně Během svého zářijového zasedání Poslanecká sněmovna kromě ak- tuálně předložených vládních ná- vrhů rozhodovala o osudu norem, které vrátil levicový Senát. V násle- dujících řádcích nabízíme jako ob- vykle přehled toho podstatného, co tato schůze přinesla. K důležitým kro- kům patří úpravy státních maturit. • Poslanci vyslovili souhlas se změnami v systému státních maturit, společné čás- ti maturitních zkoušek. Podle poslankyně ODS a místopředsedkyně školského vý- boru Jaroslavy Wenigerové zákon od- stranil největší nedostatky státních ma- turit z minulého školního roku a dal žákům jistotu, že budou maturovat pod- le jednodušších a spravedlivějších pravi- del. „První skutečný kontakt mladého člověka se státem nesmí vést k deziluzi, že se stát nechová spravedlivě,” uvedla během projednávání zákona Wenigero- vá. Další z poslanců a odborník na škol- ství Walter Bartoš považuje schválenou novelu pouze za přechodný a dočasný stav. „Do budoucna musíme především hledat cesty, jak zajistit, aby maturita nepředstavovala pouze minimální po- vinnou míru znalostí absolventů jakéko- liv střední školy, ale odrážela i různá za- měření a obtížnost jednotlivých typů škol,“ uvedl Bartoš. • Poslanecká sněmovna stvrdila proti vetu prezidenta novelu zákona o hos- podaření energií implementující směr- nici EU, která nakazuje členským státům zavést označování budov energetickými štítky. Návrh koaliční poslanci, včetně zástupců ODS, opakovaně kritizovali. Jak ale upozornil ministr průmyslu a ob- chodu Martin Kuba, v případě nepřijetí této normy by České republice hrozily sankce ze strany EU. V porovnání s ev- ropskou směrnicí bylo ale do zákona prosazeno pravidlo, že pro bytový dům s více bytovými jednotkami bude posta- čovat pouze jeden audit energetické účinnosti. •Koncepční změnou projde institut do- volání k Nejvyššímu soudu. Počítá s tím schválená novela občanského soudního řádu. Ta mimo jiné omezuje dovolací dů- vody, zavádí novou možnost Nejvyššího soudu změnit rozhodnutí odvolacího soudu, řeší posílení elektronizace justice zavedením videokonference a posiluje procesní práva nezletilých dětí zavede- ním institutu tzv. důvěrníka nezletilého. • Rozsáhlých změn se dočkal stavební zákon, který upravuje územní pláno- vání a stavební řízení. Proces povolování staveb by se měl zrychlit a zjednodušit, mimo jiné proto, že se rozhodování na- směruje na jeden úřad. „V době eko- nomické recese je třeba maximálně omezovat zbytečnou státní regulaci a administrativu a nedusit sektory eko- nomiky, které přispívají k vyšší zaměst- nanosti a konkurenceschopnosti. Nove- la výrazně zjednodušuje administrativu spojenou s územním a stavebním říze- ním a ruší zbytečná omezení, s nimiž se doposud potýkala samospráva i běžní občané,“ uvedl mimo jiné poslanec ODS Jaroslav Krupka. Za jednu z nejvý- znamnějších změn považuje vedle kon- centrace rozhodování na jeden úřad urychlení zpracování územních plánů. Zákon dále rozšiřuje okruh staveb, které nevyžadují ani územní ani stavební roz- hodnutí. • Ke snížení počtu insolvenčních řízení, vedených nepoctivými úmysly například z důvodu obchodních sporů, povede novela insolvenčního zákona z roku 2006. • Poslanci schválili upravená pravidla obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů, která vycházejí z ev- ropských předpisů a v České republice mimo jiné zavádějí systém dražeb. –kj– Z POSLANECKÉ SNĚMOVNY

SOCIÁLNÍ PROBLEMATIKA 17 Dát výpalné je lepší než dostat pár facek Zatímco jedni dlouhodobě upozor- ňují na potenciální výbušnost pro- blému, jiní u zeleného stolu sepisují stohy koncepcí, které mají se situací pohnout. Jejich návrhy jsou však často odtržené od reality. Nejčastěji skloňovaným slovem je prevence, která ale zatím nezafungovala. I proto životní praxe obyvatele rizi- kových lokalit naučila, že dát „vý- palné“ je lepší než dostat ve vchodu domu či na procházce parkem „pár facek“. Fenomén „nepřizpůsobivých“ Mluví se o nich už dlouho, ale od nepokojů ve Šluknovském výběžku z konce loňského léta se s nimi setká- váme stále častěji. Jejich domovem jsou tzv. sociálně vyloučené lokality, sa- mi ale dostali řadu nálepek, mezi nimiž kraluje „nepřizpůsobiví“. Jejich život jistě není výhrou v loterii, není ani ob- vyklým způsobem života, nad kterým by ostatní měli bezděčně mávnout rukou. Společným jmenovatelem jejich ži- vota jsou kriminalita, dlouhodobé čer- pání sociálních dávek, neposílání dětí do škol a nechození do práce. Mnoh- dy migrují do jiných regionů za vstříc- nějšími podmínkami, které je nenutí měnit svůj způsob života a respektovat společenské ani zákonné normy cho- vání. Právě migrace této skupiny oby- vatel s sebou přináší stále viditelnější problémy a také napětí ve vztahu k většinové společnosti. Svědčí o tom i situace, kdy několik rychle po sobě následujících násilných útoků na seve- ru Čech spustilo vloni vlnu občanských nepokojů. Stovky lidí se tísnily v ulicích jen proto, aby daly najevo svoji nespo- kojenost. Průzkum veřejného mínění, který se ptal, co chtějí účastníci de- monstrací dát najevo, jednoznačně ukázal, že se nejčastěji (ve 45 % pří- padů) obávají rostoucí kriminality. Právě v sociálně vyloučených lokali- tách se stala především drobná krimi- nalita nechtěnou součástí každodenní- ho života. Není zde žádnou výjimkou, že se lidé, kteří poctivě chodí do práce, platí nájem, jiné poplatky či úvěrové splátky, při návratu z práce stávají oběťmi partičky místních zlodějíčků. Při okradení nepřijdou o celoživotní úspory, ale z kapsy jim zmizí sotva pár stovek „výpalného“, které raději nechají chu- ligánům, než aby ve vchodu svého do- mu nebo na procházce parkem dostali „pár facek“. Netolerance kriminality Hlavním důvodem narůstajícího po- čtu sociálně vyloučených lokalit a zhor- šující se bezpečnosti je neefektivní vyplácení sociálních dávek a nedosta- tečné právní postihy některých druhů kriminality. Zatímco sociální demokraté, komunisté, ale i extremistické strany se z vyhrocení situace v těchto lokalitách snaží získat jen politické body, ODS se snaží řešit problematiku sociálně vylou- čených lokalit již několik let. Výkladní skříní pozitivního přístupu k věci je měs- to Chomutov. Primátorka (dnes poslankyně) za ODS Ivana Řápková již v roce 2009 spustila akci Záchranný kruh, který se stal prvním koncepčním přístupem k problému. Unikátní projekt obsaho- val souhrn účinných receptů, jak dů- sledně vymoci povinnosti spravedlivě od všech, ochránit slušné občany a zá- roveň pomoci začlenit sociálně vylou- čené do společnosti. Vedle řady pre- ventivních aktivit začal Chomutov s exekucí hotovosti při výplatě sociál- ních dávek a podařilo se mu vyvolat masivní vlnu snahy sociálně nepřizpů- sobivých utlumit protiprávní činnost a začít splácet dluhy. Běh na dlouhou trať Dlouhodobý problém sociálně vylou- čených lokalit doposud koncepčně ne- řešily ani krajské exekutivy ani centrální reprezentace. Pamětníci vědí, že kromě vlády Mirka Topolánka postupovaly lax- ně především vlády ČSSD. V tomto vo- lebním období se ale situace podstatně změnila. Občanští demokraté bezpro- středně po nepokojích na Šluknovsku přišli na vládní i stranické úrovni s řa- dou konkrétních kroků, které přinášejí propracovaný program pro sociálně vy- loučené lokality (viz program ODS pro sociálně vyloučené lokality z ideové kon- ference v Ústí nad Labem). ODS jako vládní strana ihned po so- ciálních bouřích na severu akcentovala nutnost posílit policejní složky v regio- nu. Dalším důležitým krokem je úpra- va sociální legislativy tak, aby se snížila možnost zneužívat sociální dávky. Právě poslancům ODS se podařilo do schválené sociální reformy už v loň- ském roce prosadit potřebné nástroje. Mezi nimi např. sankční lhůty, povin- nou veřejnou službu či podmínění vý- platy dávek řádnou docházkou dětí do školy. V poslední fázi schvalovacího proce- su je také novela přestupkového zá- kona, která zavádí novou sankci záka- zu pobytu. Notorickým přestupcům zamezí vracet se do určitého místa v obci, kde se dopouští závažných pře- stupků. Ministerstvo spravedlnosti fi- nalizuje registr přestupků, který bude spáchanou škodu pachatelů sčítat, umožní tak překvalifikovat přestupky na trestné činy a uložit recidivistům vyšší trest. Začleňovat bez agentury? Je skutečností, že bude zapotřebí ta- ké zvážit další existenci některých do- savadních projektů. Kritika zaznívá z řad ODS již delší dobu například na vládní Agenturu pro sociální začleňo- vání. Její činnost se v řadě měst a obcí ukazuje jako nedostatečná a neefek- tivní. Dosavadní praxe ukázala, že při řešení krizových situací pak často i kontraproduktivní. Je načase aktivity i přínos této agentury důkladně pro- věřit a přehodnotit. Vedle prosazených „vlaštovek“ plá- nuje ODS zlepšit život obyvatelům pro- blémových lokalit revolucí ve výplatě dávek na bydlení, tvrdšími postihy za záškoláctví nebo přísnějšími pravidly pro výkup kovu pro sběrny a zastavár- ny. Důraz klade také na důsledné vy- konávání sociální terénní práce. Znovu zkusí do zákona vetknout i zmiňova- nou chomutovskou zkušenost a pro- sadit exekuci příspěvku na živobytí. Na tom je dobře vidět, že ODS dává jed- noznačně přednost konkrétním kro- kům před populistickými frázemi. autorka je analytička politické sekce HK ODS Gabriela Wagnerová

ŠKOLSTVÍ 18 Jak se učit a jak učit? Školství je tradičně závažné téma snad ve všech evropských státech i v zámoří. Nyní se čím dál intenziv- něji diskutuje i způsob výuky, cel- kový přístup kantorů k žákům, při- bývá různých nových podnětů, výzkumů i experimentů, leccos se promítá do konkrétních koncepcí postupně zaváděných do praxe. Málokdo by si mohl naivně myslet, že „novátorské“ přístupy získávají po- zornost jen proto, aby byla pro děti ško- la zábavnější. Hlavní bývají argumenty ekonomické a celospolečenské, nicmé- ně nejsou od snah činit výuku zábav- nější tak úplně vzdáleny: Děti, které škola zaujme, se toho podle četných vý- zkumů naučí více a lépe, mají větší šanci se dál vzdělávat a uplatnit. Trendy modernizovat výuku odrážejí rovněž hektický vývoj ve většině oborů. „V řadě oblastí bude pravděpodobně mnohé z toho, co se dnes děti učí, v je- jich produktivním věku překonáno, bu- dou vznikat nové obory. Takže je daleko důležitější, než aby se zahlcovaly biflová- ním, vést je ke schopnosti informace chá- pat, zpracovávat, dávat do souvislostí, umět komunikovat, myslet, být kreativ- ní,“ konstatuje vysokoškolský pedagog Milan Hejný. Jeho kolega Ondřej Hau- senblas tento princip komentuje lakonič- těji, leč neméně výstižně: „Čím vzděla- nější národ máte, tím menších pitomostí se dopustí. Bez myšlení nejsou vědomos- ti, jsou to jen třísky. Vědomosti se dají získat i jinak než šprtáním.“ Jak dodává, svět je mnohem složitější a děti stále čas- těji odmítají informace, které jim nedávají smysl. „Takže přibývá lidí, já jim říkám odpírači vzdělání, které štve, jak je vše složité, a protože v tom nedosahují úspěchu, mají k tomu odpor. Tím spíš je nutné hledat metody, které žákům da- nou látku prezentují srozumitelně a lá- kavě,“ říká Ondřej Hausenblas. Jak do- dává vzděláním se člověk dobere největší míry osobního štěstí, radosti z myšlení. Neméně významným faktorem, proč je způsob vzdělávání aktuální, je mezi- národní migrace. I Česko se musí vyrov- návat se vzděláváním vietnamských, ukrajinských, čínských dětí. Nejde ani tak o to, nakolik budou umět vyjmeno- vaná slova, ale aby byly v budoucnosti schopny co nejlépe „koexistovat“ s vět- šinovou populací, podílet se pozitivně na ekonomickém rozvoji. Nejde ale jen o jejich vzdělávání, specifický přístup a odstraňování jazykových bariér, ale i o výchovu ostatních dětí proti rasismu, k toleranci, poznávání jiných kultur. Za zmínku v této souvislosti stojí např. situace v USA: Začátkem tisíciletí se dva- náct procent Američanů narodilo v jiné zemi a osmnáct procent mluví doma ji- nak než anglicky a podle analýz bude kolem roku 2020 mít jiný než americký původ vysoce nadpoloviční většina oby- vatel Spojených států, kolem roku 2050 bude téměř každý Američan příslušní- kem nějaké menšiny. Na to vše je zapo- třebí zavčasu reagovat, takže ve Spo- jených státech mají tzv. vzdělávací psychologové (educational psycholo- gists) a vůbec odborníci zabývající se školstvím široké pole působnosti, mnohé speciální metody se postupně uvádějí do praxe, obdobné koncepce jsou aktuální i v celé řadě evropských zemí. Nové trendy ve výuce V nově se prosazujících koncepcích vý- uky (byť se alespoň některé jejich prvky objevovaly i v dávné či nedávné minu- losti) lze zaznamenat zřetelné hlavní principy. Jak už bylo řečeno, jedním z cí- lů je probudit v dětech zájem o danou problematiku, což předpokládá mimo ji- né hledat rozmanité způsoby výuky a ta- ké větší míru interaktivity jak mezi učite- lem a žáky, tak mezi samotnými dětmi. Obzvlášť frekventovanými hesly se stává individuální přístup a diferencia- ce. Poslední výzkumy svědčí o tom, že skutečně jsou nezanedbatelné rozdíly mezi úspěšností studentů, jejichž učitelé k nim přistupují diferencovaně, a těmi, jejichž kantoři zastávají pouze rutinní metody. „Správný učitel klade otázky, vede diskusi, individualizuje práci žáků tak, aby každý postupoval svým tem- pem, je trpělivý. Úspěchy žáků s nimi spoluprožívá, chyby netrestá, ale učí, jak z nich získat poučení. To vše samozřej- mě na učitele klade značné nároky,“ líčí profesor Hejný jedny z hlavních princi- pů, které včlenil i do tzv. frausovské matematiky, jejímž je autorem (učebnice a metodiky totiž vydává nakladatelství Fraus). Mimochodem se setkala se zá- jmem a úspěchem také v zahraničí. U nás se zatím prosazuje spíše pomalu, nicméně žáci, kteří se učí touto meto- dou, jsou v matematice úspěšnější. „Učitel samozřejmě musí umět navodit

takový přístup, aby pro děti byla mate- matika dobrodružstvím, aby je zajímaly konkrétní příklady ze života, nebiflovaly si vzorečky, zkrátka aby je hodina bavi- la.“ Jak připomíná, matematická gra- motnost má přímou souvislost se schop- ností flexibilně řešit problémy a také přináší možnost věnovat se později technickým oborům, které už teď trpí nedostatkem odborníků. Na druhé stra- ně ale Milan Hejný připouští, že se frau- sovská matematika leckdy setkává s od- mítavým postojem učitelů a někdy i rodičů, kterým může připadat, že si děti spíš hrají, místo aby se „pořádně“ učily, a že pokračují pomalu. „Je jim tře- ba vysvětlit, že touto metodou se do- sáhne zjevných výsledků později, zhruba během třetí třídy, zato ale žáci matema- tice rozumějí víc do hloubky a umí ji aplikovat,“ zdůrazňuje pedagog. Obdobný přístup razí Ondřej Hau- senblas, odborník na rozvoj tzv. kritic- kého myšlení. (Ostatně projekt Čtením a psaním ke kritickému myšlení je celo- světové hnutí, které se snaží pomáhat dětem, ale i dospělým lépe chápat svět i sebe sama). „Ve všech oborech je dů- ležité prezentovat dětem nové věci ve známých kontextech nebo zajímavých souvislostech a příkladech, čímž si látku zapamatují lépe než biflováním.“ Vést děti ke kreativitě podporuje také poslanec a dřívější stínový ministr škol- ství Walter Bartoš: „Schopnost kreativity je nepochybně pro každého významnou devízou. Nicméně rozvíjet ji u dětí mo- hou jen tvořiví učitelé, přizpůsobeny musí být podmínky v konkrétní škole. A obávám se, že jich není rozhodující většina a rovněž běžné prostředí škol není alternativním metodám příliš na- kloněno, a to jak na straně učitelů, ře- ditelů, tak i rodičů.“ Jak dodává, to ale neznamená, že učitel, který není „prak- tikujícím uživatelem kreativních metod”, je učitelem špatným a nerozvíjejícím u svých žáků schopnosti kreativity. Ondřej Hausenblas k tomu přidává in- spiraci z Velké Británie: „Když Anglie šla do svých poměrně zběsilých změn v ná- rodním vzdělávacím programu, okamži- tě začali vydávat srozumitelné příručky pro rodiče, aby je odvrátili od předsudků a navyklých postupů.“ Notně skepticky se vyjadřuje i k celkovým poměrům na českých školách. Za největší slabinu škol 21. století označuje nedostatečnou péči o kultivované vyjadřování. „Děti a pak i dospělí mají problém takzvaně se vyžvejknout, prostě sdělit myšlenku. Buď ji nemají, nebo pro ni neumějí najít slova, nebo ta slova neumějí dát do sou- vislostí. Například Angličané dělají vzdě- lávání v mateřštině inteligentně. Už dáv- no se orientují nikoli na systém jazyka, na to, jak se lidé domlouvají. Ve všech předmětech se učí chápat to, co čtou, a souvisle se vyjadřovat. To se v našich školách tragicky netrénuje. Výuka má být blíž podstatě dorozumívání a tomu větný rozbor opravdu neslouží.“ Opomíjená témata Za další chybu považuje, že učitelé málo s dětmi mluví o hodnotách, jako je láska, krása, mravnost. „Přitom to jsou zajímavá témata. Třeba Holanďané velice dbají na to, aby se v dětech odmalička budovala zodpovědnost. Když přijdete u nás do školy a chcete vidět program na zodpovědnost dětí, bude ho mít mi- nimum škol. V tom jsme na Komenské- ho zapomněli,“ míní pedagog. Velkými proměnami prochází v celé EU také hodnocení ve školách. Jednak se začíná rozšiřovat hodnocení vzájem- né – tedy i žáci hodnotí své učitele a množí se výzkumy a hodnocení ko- munikace mezi kantory a dětmi. Kromě toho například Milan Hejný prosazuje i rozvíjet průběžné sebehodnocení dětí, zároveň tvrdí, že typické zkoušení a známkování by mělo probíhat vstříc- ným způsobem a vždy po probrání vět- šího množství látky. Ondřej Hausenblas zavrhuje hlavně testy. „Jsou omezené a přímo škodlivé. Netestují vzdělanost, ale mechanické vědomosti nebo nacvi- čenost v luštění testů,“ rozhořčuje se. Zdůrazňuje, že učení musí být spojeno s radostí, uspokojením. „Když se něco naučíte a uspějete, vyplaví se endorfiny, které vás činí šťastnými, a vy se chcete dál učit. Kdežto řada rodičů i učitelů vy- chází z mylného předpokladu, že špat- nými známkami dítě přinutíte, aby se lépe učilo. Tam je pak strach, žádné hor- mony, děti získávají odpor ke vzdělávání a stávají se z nich odpírači vzdělání.“ Závěrem je třeba konstatovat, že stoupenci nových, moderních metod vý- uky by sice oprávněně uvítali jejich rychlejší a rozsáhlejší zavádění, nicméně různých projektů utěšeně přibývá. Od letošního ledna do listopadu 2013 pro- bíhá například dvouletý vzdělávací kurz pro učitele s názvem Kreativní pedago- gika – pedagogická kondice, který je akreditovaný Ministerstvem školství a je- hož absolvováním lze získat tzv. peda- gogické minimum. Aktivní je mimo jiné rovněž Společnost pro kreativitu ve vzdělávání, mnohé prvky netradičních výukových prvků si zavádějí samy ně- které školy. U nás je poměrně novým trendem, který ale už má v řadě evrop- ských států poměrně dlouhou tradi- ci, „zážitková pedagogika na ekofar- mách“. Jedná se o způsob vzdělávání, jehož prostřednictvím děti získávají zna- losti o přírodě, zemědělství, samy se za- pojují do prací na farmě a kromě toho se takovýmto výukovým pobytům při- pisuje utužení vztahů mezi žáky i mezi žáky a učiteli. Zájem o tuto netradiční, ale efektivní formu výuky stoupá. Ond- řej Hausenblas rovněž zdůrazňuje, že pro úspěšné zavádění novějších přístupů ve vzdělávání by vlády měly dávat na školství normální, a nikoli podměrečnou část HDP. Tyto peníze by šly zejména na získání a podporu progresivních učitelů. –red–

OSOBNOST 20 Premiér Jan Malypetr, vítěz nad hospodářskou krizí V roce 1932 vrcholila celosvětová hospodářská krize a v tehdejším Československu byla na konci září jmenována nová vláda s jasným po- sláním této krizi čelit. V jejím čele stál významný agrární politik a do- savadní předseda Poslanecké sně- movny Jan Malypetr. Díky razant- nímu postupu vlády pod jeho vedením se během následujícího ro- ku podařilo ekonomické problémy poměrně úspěšně překonat. Nevá- hala k tomu použít některých mi- mořádných prostředků. Premiér pak pokračoval ve funkci a potvrzoval renomé politika, který zvládl jedno z nejsvízelnějších období naší novo- dobé historie. Malypetrovi byli starý a bohatý sed- lácký rod z Klobuk u Slaného. Jeho představitelé se politicky angažovali již od poloviny 19. století. Otec Jana Ma- lypetra se mimo jiné zapojil do ozbroje- né výpravy, která v roce 1848 vyrazila na pomoc Pražskému povstání. Jeden ze strýců zase založil tělocvičný ústav, který vychoval i zakladatele Sokola Mi- roslava Tyrše. A v celé rodině byl zájem o politiku věcí zcela přirozenou. Budoucí premiér se narodil 21. pro- since 1873, v den slunovratu. Vystudo- val gymnázium a vyšší hospodářskou školu v Kadani. V roce 1903 se oženil s Boženou Vopršalovou, která rovněž pocházela ze známého statkářského ro- du. Měli spolu tři děti a z vnuků stojí za to připomenout jmenovce Jana Maly- petra, který svého významného dědečka osobně pamatuje a který byl dlouho za- stupitelem za ODS na Praze 10. Dalším vnukem prvorepublikového premiéra je také bývalý politický vězeň, známý spi- sovatel a scénárista Jiří Stránský, dřívější předseda PEN klubu. Rychlý vzestup v rámci agrární strany V roce 1899 vstoupil Jan Malypetr do Republikánské strany československého venkova, známější pod názvem agrární strana, a roku 1906 se stal členem jejího výkonného výboru. Poměrně rychle se spolu s Antonínem Švehlou, Františkem Udržalem a Rudolfem Beranem stal jed- ním z vůdčích představitelů této strany. V místní samosprávě působil od roku 1900, v letech 1911–1919 jako starosta v Klobukách, angažoval se například při založení Elektrárenského svazu středo- českých okresů, v období 1914–1918 byl okresním starostou ve Slaném. Během první světové války nemusel jako okresní starosta narukovat (ačkoli byl důstojníkem v záloze) a jeho hlavní snahou bylo mírnit ekonomické dopady války na obyvatelstvo kraje. Založil proto okresní hospodářskou radu, která měla za úkol usilovat o zlepšení zásobování, bránit hospodáře před bezohlednými re- kvizicemi, bojovat proti předražování potravin a intervenovat za pomoc všu- de, kde to bylo třeba. Osobně se zapojil do akce České srdce, která měla za cíl pomoci špatně a nedostatečně živeným městským dětem bezplatným pobytem v selských rodinách na venkově. Poslancem Národního shromáždění se stal poprvé v roce 1918 a mandát si podržel po celou dobu první i druhé re- publiky až do roku 1939 (poté, co se v nově vzniklém státě podařilo připravit první volby, se sice chtěl vrátit ke svému hospodářství, Antonín Švehla mu to ale rozmluvil s tím, že započatá práce ještě není u konce). První vládní zkušenosti získal jako mi- nistr vnitra v letech 1922–1925. V ná- sledujícím období předsedal Poslanecké sněmovně a patřil k blízkým spolupra- covníkům prezidenta T. G. Masaryka. Do čela sněmovny se ostatně vrátil i po ukončení své premiérské funkce. Poměrně málo známým faktem zů- stává skutečnost, že Jan Malypetr po Masarykově odstoupení v roce 1935 zvažoval kandidaturu na prezidenta re- publiky, a kdyby ho plně podpořila vlast- ní strana, měl reálné šance uspět. „Ag- rárníci“ však svého premiéra nepodpořili, a navíc se rozštěpili na „probenešov- ské“ a „protibenešovské“ křídlo, které nakonec neuspělo s kandidaturou pro- fesora Bohumila Němce. Jan Malypetr svou případnou kandidaturu nakonec veřejně ani neohlásil a podpořil Edvarda Beneše. V čele vlády v neblahém období Ve funkci premiéra vystřídal v září 1932 rovněž „agrárního“ politika Fran- tiška Udržala. Hospodářská krize tehdy vrcholila, průmyslová i zemědělská výroba kles- la o desítky procent, bylo přes milion nezaměstnaných. Udržalova vláda se Martin Kupec

s tímto neutěšeným vývojem nedoká- zala vypořádat a nástup Malypetra byl spojen s očekáváním potřebných ra- zantních opatření. Ten se snažil situaci řešit státní regu- lací národního hospodářství a tzv. auto- ritativní demokracií – bylo vydáno ně- kolik zákonů, posilujících pravomoci kabinetu a zavádějících konkrétní opat- ření pro mimořádné doby, a to bez sou- hlasu parlamentu. Ani tak to nebylo snadné, protože ve vládě bylo zastou- peno sedm politických stran, z toho dvě německé, takže Malypetr musel proká- zat výjimečné schopnosti, aby potřebné návrhy navzdory nejednotnosti koalice obhájil a prosadil. Což se mu dařilo a v čele vlády setrval i následující dvě volební období, která ovšem rovněž ne- byla bez problémů: Po překlenutí eko- nomické krize narůstaly vnitropolitické a národnostní problémy, které vyústily v přijetí tzv. perzekučního zákona, který na území republiky zakázal nacistické strany DNSAP a DNP. V roce 1934 vláda uskutečnila první devalvaci československé měny. Národní demokraté kvůli tomu opustili vládu, nicméně ekonomická krize začala povo- lovat a důvěra prezidenta Masaryka v Malypetrovy schopnosti zůstávala pev- ná. Stejně jako premiérova důvěra ve „své“ ministry. Druhá Malypetrova vláda složila slib 14. února 1934. Jedním z důležitých kroků pak bylo zřízení hospodářského oddělení při před- sednictvu vlády, jehož cílem bylo sladění zájmů podnikatelů se zájmy státu. Ve své hospodářské politice se premiér opí- ral o národohospodářské teorie ministra financí a pozdějšího guvernéra centrální banky Karla Engliše. Na obzoru se však začaly objevovat nové politické problémy, protože v Ně- mecku se dostal k moci Adolf Hitler, a dopady tohoto zlomu se začaly pro- mítat do postojů německé menšiny v Československu i celkové společenské situace. Trpké konce V roce 1939 po německé okupaci se Jan Malypetr stáhl z politiky. Nestal se sice bezprostředním cílem nacistických oku- pantů, nicméně se jeho rodině perzekuce zcela nevyhnuly – syn Jan a zeť Karel Stránský byli uvězněni. Nejen z tohoto důvodu bývalý premiér z pozice předsedy správní rady První vzájemné české pojiš- ťovny v Praze sháněl peníze na podporu politických vězňů. V reakci na českoslo- vensko-sovětskou spojeneckou smlouvu podepsanou v roce 1943 byla v okupo- vané Praze v následujícím roce založena Liga proti bolševismu. O Malypetrovi se jednu dobu uvažovalo jako o možném kandidátovi na předsedu, ale, jak se poz- ději ukázalo, dělo se tak bez jeho vědomí a souhlasu. Přesto byla tato skutečnost po osvobození v roce 1945 chápána jako kolaborace s fašisty a Jan Malypetr byl postaven před tzv. retribuční soud, určený k procesům s válečnými kolaboranty a zrádci. Vina mu sice nebyla prokázána a byl postupně zproštěn všech obvinění, ale celá záležitost ho velmi deprimovala a podepsala se na jeho zdraví. Zemřel 27. září 1947 ve Slaném. ■ INZERCE autor je členem jihočeské ODS

SPOLEČNOST 22 Kouření cigaret, doutníků, dýmek, …, to vše provází lidstvo od pradávna Zvýšení spotřební daně na cigarety od příštího roku kuřáky podle me- diálních zpráv fatálně zasáhne. Ve skutečnosti, přiznejme si, pár korun navíc chronického kuřáka od tohoto zlozvyku těžko odradí. Nicméně veš- keré omezování (včetně zdražování) kouření bývá pojímáno jako velmi atraktivní téma. Vstupují do něj poli- tici, ekonomové, zdravotníci, pojiš- ťovny. Omezování kouření je kombi- nací těchto vlivů, které se prakticky promítají mimo jiné do „direktiv“ EU a potažmo do nařízení členských států. Není to nic nového. Kouření provází lidstvo odpradávna a odpra- dávna bylo spojováno s požitkem nebo důstojným rituálem, ale i se zavržením, zákazy včetně brutálních trestů. To vše jsme se pokusili stručně shrnout v tomto článku. Vesměs se tvrdí, že kouření tabáku po- chází z jižní Ameriky, protože je potvrze- no, že příslušníci indiánské civilizace, zejména Mayové, vychutnávali požitky z kouření tabáku už mnoho století před naším letopočtem. V této souvislosti se leckde můžete dočíst, že Kolumbovo ob- jevení Ameriky mimo jiné přineslo i feno- mén kouření tabáku. Je to pravda jen do jisté míry. Indiáni nebyli první, kteří poznali slast tabáku První doklady o kouření různých rostlin, k nimž s velkou pravděpodobností patřil i tabák, spadají do období několik tisíc let před naším letopočtem. Pocházejí nikoli z původní americké kultury, ale z véd- ských památek v Indii. A není vyloučeno, že si obdobného objevu užívali i příslušníci jiných prastarých národů z různých kon- tinentů. Každopádně to nic nemění na tom, že do Evropy přivezli tabák dobyva- telé Ameriky. Rychle se stal velmi žáda- ným zbožím. Největší zásluhu na tom měli Portugal- ci, kteří sice postupně přišli o nadvládu nad dobytým územím, ale ve schopnosti zužitkování objevu tabáku na ně neměli ani Angličané, Holanďani, natož přísluš- níci dalších států, kteří se do „nového světa“ vypravili. V první řadě to byli evropští panovníci a významné osobnosti, kteří novou „ne- řest“ okusili. Podlehli jí natolik, že se pě- stování tabáku stalo trendem, k němuž se „spodní vrstvy“ obyvatelstva dostaly až později. Z historických postav proka- zatelně patřili k vášnivým kuřákům napří- klad Vilém I., Jiří I. Napoleon. Zajímavé je, že se tato neřest nevyhnula už v dávných dobách ani ženám – ze středověkých pra- menů plyne, že kuřáctví holdovala ruská carevna Kateřina Veliká. Během své tvůrčí práce si neodepřeli slast tabákového dýmu mnozí umělci, jako byl Molie`re, Voltaire či Bacon, není třeba připomínat politiky a válečníky, kteří si musejí tabákem uklidňovat nervy – Metternich nebo Bismarck se bez ta- báku neobešli. Mluvíme o dobách, kdy patřičným nástrojem byla dýmka. Ale postupně se s šířením tabáku i mezi „prostý lid“ čím dál víc uplatňovaly me- tody prastarých národů – žvýkání a šňu- pání. Postupem doby se ale tato neřest neobešla bez rizika. Boj proti tabáku má dávnou tradici Puritánské stanovisko zejména církve vedlo ke snaze učinit kuřácké neřesti přítrž. Papež Urban VIII. vydal nařízení, podle něhož byli konzumenti tabáku ex- komunikováni, což znamenalo velmi ne- lehký osud. Kromě toho v různých zemích byly v průběhu času za užívání tabáku sta- noveny kruté sankce až po trest smrti. Tý- ká se to i Turecka, kde ovšem uplatňovali i podstatně „milosrdnější“ trest – obvině- nému kuřákovi byl propíchnut nos jeho vlastní dýmkou. Zavrženíhodnost kouření podpořili i lékaři, kteří od dob „objevu“ tabáku zkoumali možnosti jeho léčebných účinků. Žádné nenašli, takže bylo zjevné, že se jedná jen a jen o hříšný požitek. Módní nástup cigaret Ani zmiňované restrikce touhu po ta- báku nevymýtily. Naopak se dál šířil, včet- ně pokusů o jeho balení nejdříve do listů, později do jakéhokoli papíru. Zbýval jen krok k úžasnému podnikatelskému zá- měru – začít ve velkém produkovat bale- né cigarety. Staly se neodmyslitelnou sou- částí života vyšších vrstev i spodiny. Tento trend má svůj původ v 19. století a po- kračoval i ve století dvacátém. Ostatně si stačí připomenout filmy z 20. a 30. let, kterým dominovaly elegantní krasavice s dlouhou cigaretou (pokud možno se špičkou), nemluvě o představitelích „drs- ňáků“, kteří neodkládali cigaretu nebo doutník ani při dramatických přestřelkách. Novodobé protikuřácké kampaně Lékařské výzkumy dokazující škodlivost kouření se začaly zveřejňovat v druhé po- lovině minulého století. Jako první z nich vyvodili důsledky v podobě omezení to- hoto zlozvyku Američané. Evropa je ná- sledovala až v nedávné době podle celé řady nařízení, doporučení a směrnic EU. Není bez zajímavosti, že jako první za- vedlo protikuřácká opatření Irsko, kde hospodské posezení a cigareta patřily k pověstnému národnímu koloritu, Česko pak předběhly i věhlasné „kuřácké země“, jako je Itálie nebo Francie. V současnosti obsahuje legislativa všech evropských ze- mí více či méně přísné omezení kuřáků. Samozřejmě toto téma souvisí s eko- nomikou – představitelé tabákového prů- myslu se těžko smiřují se ztrátou zisku a státní pokladny nikdy nepohrdly tučný- mi daněmi, které výrobci cigaret odvádějí. Protiargument zní, že na léčbu chorob způsobených kouřením se vydá víc. Kaž- dopádně je zřejmé, že na rozdíl od stře- dověku nebude za kouření trest smrti, ale bude se smět provozovat jen na omeze- ných místech a bude čím dál dražší. –red– Kuřáci a pijáci, David Teniers (1610–1690)

23

ARCHITEKTURA A BYDLENÍ 24 Celosvětově uznávané novodobé skvosty, které proslavily českou ško- lu a tvůrce, pocházejí z dob rozkvě- tu funkcionalismu a kubismu. Funkcionalismus se stal nejen živnou půdou pro vznik úchvatných, nápaditých a jak název napovídá funkčně pojatých staveb, ale také inspirací pro další gene- race včetně té současné. Aktuálně stojí za připomenutí rozsáhlá rekonstrukce brněnské funkcionalistické vily Tugend- hat, která je součástí památek UNESCO, obdobně fascinujících vil je v Česku celá řada. Mimo to byl v tomto stylu posta- ven například také pražský Mánes nebo Veletržní palác. „Nebyly to ale jen jed- notlivé stavby – za první republiky vzni- kaly funkcionalisticky pojaté celé měst- ské čtvrti, které jsou nebo spíše by měly být vzorem pro současnou urbanistiku – mimo jiné kvůli výborným řešením do- pravy, jejichž projekty pocházejí z doby, kdy doprava nebyla zdaleka tak ožeha- vým problémem, přesto i dnes vesměs ukázkově slouží,“ vyzdvihuje principy funkcionalismu Pavel Zykmund. Zhruba ve stejné době se rozvíjel rov- něž kubismus a styl pro laiky méně zná- mý rondokubismus často charakterizo- vaný jako „česká forma kubismu“. Od Pavla Zykmunda se nám nejprve v této souvislosti dostalo káravého napomenutí za neznalost. „I klasický kubismus v ar- chitektuře vychází z invence českých pr- vorepublikových umělců, kteří jako první aplikovali francouzskou malířskou a so- chařskou inspiraci na podobu stavebních děl a do užitého umění.“ Málokdo z tuzemských i zahraničních návštěvníků Prahy si nechá ujít vrchol- nou kubistickou ukázku, kterou je dům U Černé Matky Boží na Starém Městě.“ Kubistické stavby v té době vznikaly po celé republice. Nejvíce je český kubismus spojován s věhlasným velikánem tohoto směru Josefem Gočárem. Tradice a přínosy české architektury Věhlasná funkcionalistická vila Tugendhat v Brně Detail jedné z nejslavnějších kubistických staveb – dům U Černé Matky Boží v Praze

Rondokubismus byl navazující směr. „V podstatě se lišil větší zdobností, pro- to se mu říká také národní dekorativis- mus nebo obloučkový kubismus, pro- tože ostré křivky nahrazoval právě obloučkovými tvary,“ vysvětluje archi- tekt. Jedním z předních představitelů rondokubismu byl Pavel Janák. Je au- torem nejkontroverznějšího a nejdisku- tovanějšího českého architektonického díla minulého století – krematoria v Par- dubicích. Jak vidíte na fotografii, je to stavba bezesporu zajímavá. Ovšem ve spojení se svým účelem o to morbidněj- ší. Právě tento rozpor se stal předmětem kritiky i sporů mezi stoupenci a odpůrci tohoto díla. Mimochodem právě tady natáčel režisér Juraj Herz slavný film Spalovač mrtvol. Rondokubismus není každému po chuti Další svou podobou, účelem a historií zajímavou rondokubistickou stavbou navrženou Pavlem Janákem je kiosek v pražských Vrchlického sadech. Jedná se skutečně od samého počátku až do- dneška o kiosek, tedy prodejnu tiskovin, cigaret a tabáku. Na přelomu 70. a 80. let mu hrozila likvidace, naštěstí ho „pa- mátkáři“ zachránili, byl dokonce pro- hlášen chráněnou kulturní památkou a zrekonstruován do původní podoby. Za zmínku stojí, že ve stylu rondoku- bismu vznikaly v některých městech ta- ké svérázné činžovní domy. O dalších zajímavostech a skvostech české architektury bychom samozřejmě mohli psát donekonečna. Nicméně nyní seberme odvahu se věnovat i tomu, co si příliš úcty nezaslouží: Nevkusu sa- telitních městeček a podnikatelskému baroku, kterému donedávna holdovali a holdují mnozí z nás. Nepříliš chvályhodné novodobé trendy Objevují se hlasy, které zdůrazňují ne- jen unikátnost českých historických sta- veb, ale i úspěchy nové generace našich architektů, kteří se prosazují v tuzemsku i na mezinárodní scéně. Stejně tak lze najít postesknutí, že česká tvorba má i v mezinárodním kontextu na víc. Je pravda, že má na co navazovat, ale také je pravda, že éra socialismu i v tomto oboru poněkud zpřetrhala jeho kořeny, pochroumala vkus. Leckteré nové tren- dy, zejména nechvalně pověstné „pod- nikatelské baroko“, a mnohdy, s pro- minutím, „zrůdná“ satelitní městečka rovněž nejsou žádnou chloubou. Rostislav Švácha před časem prezen- toval svůj nesmlouvavý názor: „Dlouho jsem si myslel, že nemůže být nic horší- ho než panelová sídliště, ale nekontro- lovatelně rostoucí satelity kolem větších měst jsou horší – už tím jak nehospo- dárně zacházejí s obrovskými pozemky, zamořují okraje měst i krásné krajiny. Bohužel to nikdo nereguluje.“ Pavel Zykmund potvrzuje toto stano- visko, podle jeho zkušeností je ale už na- štěstí nevkus zmíněného „podnikatelské- ho baroka“ na ústupu. Ale i samotný princip satelitních městeček se mu zjevně příčí. „Prostě spousta lidí, kteří si koupí takový pozemek, má radost z toho, že utečou z velkoměsta, budou mít svůj vlastní dům v přírodě, nerušené soukro- mí… Neuvědomí si, že nebudou mít dva tři přátelské sousedy, ale že kolem nich bude bujet rozsáhlá výstavba, vyroste ja- kési městečko, ale bez přirozených va- zeb, služeb, s nedostatečnou dopravou.“ Ocenění od odborníků Ale abychom nebyli jen kritičtí a skep- tičtí. V poslední době se českým archi- tektům povedly i mimořádně vydařené projekty. Rostislav Švácha nejvíc oceňuje zejména přestavbu Galerie Benedikta Rejta v Lounech od Emila Přikryla a tu- nelu v Jelením příkopu Pražského hradu z ateliéru Josefa Pleskota. Pavel Zykmund s tímto hodnocením souhlasí. „Samo- zřejmě bychom mohli jmenovat řadu dal- ších krásných staveb, ať už nových nebo rekonstruovaných, ale z historického hle- diska jsou tyhle určitě na vrcholu, který stojí za vidění,“ míní. V příští části tohoto seriálu se dostane- me k přelomu od „čisté“ architektury k interiérům. Budeme se zabývat napří- klad trendem používání přírodních mate- riálů – jak už v rámci výstavby budov, tak v zařizování domácností, zamyslíme se nad různými přístupy k samotnému in- teriérovému členění domů i bytů. –red– Výjimečně kontroverzní stavba pardubického krematoria ve stylu rondokubismu Ukázka nepříliš vkusného novodobého trendu – jedno ze satelitních městeček

KULTURA kultura 26 ORBITAL Velký sál Lucerny 12. listopadu 2012 Po neuskutečněném letním představení na Rock for People zrušeném kvůli vi- chřici se Orbital vracejí do České re- publiky, aby odehráli svou aktuální show. Bratři Paul a Phil Harnollovi, kteří jsou už bezmála dvacet let legendami taneční scény, nejsou kapelou v pra- vém slova smyslu: jejich desky si sice můžete pouštět doma nebo v autě, tu pravou šťávu ovšem mají až jejich živá vystoupení. Ačkoli se na pódiu pohy- bují dva nenápadní chlapíci obklopení spoustou techniky, už druhou generaci posluchačů dostávají do varu během svých parties, s nimiž už několikrát ob- jeli celý svět. První hit, Chime, nahráli v roce 1989 na otcův kazeťák, o pár měsíců později jej ovšem vydali u re- nomované londýnské společnosti FFRR Records a o další dva roky později se dostali do britské Top 40. Od té doby jsou Orbital synonymem tanečních hitů. Pokud se vám taky stýská po sladkých melodiích a chce se vám dvě hodiny v kuse tančit, zastavte se 12. lis- topadu ve velkém sále pražské Lucer- ny. Vstupenky prodává www.ticket- pro.cz za 820 Kč. JOHN MAYALL Divadlo Archa 13. listopadu 2012 Těžko bychom našli kytaristu, který byl důležitější pro celé dějiny britského blues. Devětasedmdesátiletý hudebník, skladatel, zpěvák, producent a hráč na klávesy i foukací harmoniku je navzdo- ry až těžko uvěřitelnému věku v neví- dané formě. Spolupracovník B. B. Kin- ga, Erica Claptona, Rolling Stones, Fleetwood Mac a mnoha dalších se 13. listopadu zastaví v rámci svého ev- ropského turné i v pražském Divadle Archa. Kromě dnes už legendárních hi- tů z více než padesátky vydaných alb tu zazní i písně z jeho zatím posledního alba Tough. Držitel Řádu britského impéria z roku 2005 se do České republiky vrací po loňském vyproda- ném koncertě. Vstupenky najdete na www.ticket.pro. cz za 770 Kč. AIDA Hudební divadlo Karlín program na www.hdk.cz/program/ Vypadá to, že muzikálovou událostí se- zóny je Aida. Pop verze slavné Verdiho opery z roku 1871 autora Tima Riceho a Eltona Johna v režii Gabriela Barreho nastudoval silný tým karlínského diva- dla. Lucie Bílá coby Amneris, Dasha ja- ko Aida, Jiří Korn, Václav Bárta nebo Marián Vojtko v mužských rolích roze- hrávají silný příběh vztahového troj- úhelníku, zrady, lásky a mocenských bojů. Co k jejich podání dodat: Bílá tra- dičně zpívá jako o život, Dasha je zcela oprávněně hvězdou domácí muzikálo- vé scény, Korn je standardně precizní a dvojice Bárta a Vojtka zpívá s nakaž- livou vášní. Muzikál měl premiéru v Palace Theatre na Brodwayi v březnu 2000 a hrál se nepřetržitě čtyři a půl roku. Získal čty- ři Tony Awards, Touring Broadway Awards i nejdůležitější z cen, Grammy. Další nastudování proběhla ve více než dvaceti zemích světa a od doby, co je jeho česká verze na divadelních prk- nech v Karlíně, je nejčastěji vyprodaná. Aktuálně jsou volné termíny na druhou polovinu listopadu, přičemž poslední představení je 23. listopadu, pokračo- vat se bude až v únoru 2013. Pokud chcete Aidu stihnout ještě letos, rezer- vujte si vstupenky za ceny od 230 ko- run na www.hdk.cz. Michala Komrsková

27 MĚSTEM POSEDLÍ Městská knihovna v Praze do 13. ledna 2013 První mezinárodní výstava graffiti a street artu konečně představuje ile- gální umění na důstojné půdě. Umělci z Čech, Evropy i USA, jejichž tvorba ve veřejném prostoru je nejčastěji trestná a hraničí s poškozováním cizí věci, dostali k dispozici galerijní prostory a během týdne je svým specifickým ru- kopisem proměnili v optimisticky uvol- něný prostor. Graffiti je stabilní součástí galerijních sbírek po celém světě a pyš- ní se téměř padesátiletou historií. Kro- mě nezpochybnitelné revolty může být i svébytným výtvarným projevem, a to i přes to, že paralelním prvkem umě- leckého vyjádření je pomíjivost díla. Co může být dobrého na graffiti, pokud se nezaměňuje s pouhým sprejováním podpisů na fasádu, tu dokazují v ko- munitě respektovaná jména, jako je Pasta Oner, Bior, Brad Downey, Point nebo Tron. Zahoďte předsudky, tohle rozhodně stojí za zhlédnutí. GISELLE Národní divadlo v Brně 29. listopadu 2012 Dojemný příběh o dívkách, které na zlo- mené srdce zemřely před svatbou a nyní nemohou nalézt klid, měl premiéru v ro- ce 1841 v Paříži. Romantický balet je dí- lem Théophila Gautiera, teoretika ro- mantického divadla, poetická hudba s patřičně francouzským šarmem pochá- zí z pera A. CH. Adama, významného autora 19. století. Nové nastudování pro scénu Mahenova divadla připravil podle původního libreta Julese Henryho Ver- noye a taneční koncepce trojice Coral- li–Perrot–Petipa baletní choreograf Ro- bert Strajner, podepsaný mimo jiné pod úspěšnou brněnskou inscenací Čajkov- ského Labutího jezera. Hlavní roli Giselle tančí sólistka Národního divadla Eriko Wakizono, absolventka taneční školy v japonské Fukuotě a Baletní akademie v Sankt Petěrburgu, vévodu Alberta držitel Thálie Jan Fousek a královnu víl další brněnská držitelka Thálie, sólistka baletu Národního divadla Ivona Jeličová. autorka je spolupracovnice redakce a redaktorka MF DNES TĚLO JAKO PROTEST Albertina, Vídeň do 2. prosince 2012 Bez diskuse jedna z nejlepších výstav- ních síní v Evropě aktuálně zve na vý- stavu fotografií Tělo jako prostest. Lid- ské tělo, které sloužilo jako motiv coby projev vizuálního bouření proti spole- čenským normám, tu zobrazují snímky z výjimečné skupiny děl Johna Coplan- se pocházející ze sbírek Albertiny. Fo- tograf se v nadživotních a chronolo- gicky uspořádaných snímcích zabývá zobrazením vlastního těla, které pomo- cí mnohdy nejasných výřezů zcela zba- vil jakéhokoli osobního kontextu. Vý- stava fotografií rozhodně není něčím, co by se dalo mimochodem projít po sachru a kávě, bude vyžadovat váš čas a maximální soustředění. Přesto by vám neměla ujít. HudebnídivadloKarlín,DivadloArcha,DSMACKU.com,GHMP,NárodnídivadloBrno Trocha inspirace z pestré kulturní nabídky na období kolem Vánoc

28 HISTORIE MÍSTO KOMPASU Při nedávném 70. výročí útoku čs. parašutistů na zastupujícího říš- ského protektora Reinharda Heyd- richa byl tento kat elit českého národa a architekt holocaustu ne- jednou zmiňován i v souvislosti s je- ho projevem v Černínském paláci 2. října 1941, ve kterém zcela jasně formuloval nacistický plán na likvi- daci českého národa. Je třeba zdů- raznit, že tyto plány na tzv. konečné řešení české otázky (Endlösung der tschechischen Frage) mají ještě star- ší rodokmen a že během nacistic- ké okupace českých zemí v letech 1939–1945 vedle přímého okupač- ního teroru došlo k pokusům o je- jich postupné naplnění… První úvahy o vyhnání Čechů První začal s myšlenkou o možném vyhnání Čechů z jejich domovů krátce po vzniku samostatného Českosloven- ska koketovat známý sudetoněmecký nacionalistický politik Rudolf Lodgmann von Auen (v letech 1948–1959 mluv- čí Sudetoněmeckého landsmanšaftu!). V roce 1920 potom vyšla v Lipsku ve Weicherově nakladatelství kniha „Die tschechoslowakische Frage“, u které byl uváděn jako autor jakýsi Arthur Weitbi- ick. Jeho dílko pojednávalo o možnos- tech vystěhování Čechů z Čech na úze- mí západně od Rýna a Čechů z Moravy do východního Pruska. To Adolf Hitler v létě roku 1932 v Mnichově byl již mnohem radikál- nější a tvrdší, když přednášel svůj po- hled na budoucí osud demokratického Československa: „Blok osmdesáti či sta miliónů Němců osídlující homo- genní území! Mým prvním úkolem bu- de tento blok vytvořit. Tím se staneme nejen neporazitelnými, ale získáme i jednou provždy významnou převahu nade všemi evropskými národy. Jakmi- le toho dosáhneme, bude všechno ostatní relativně jednoduché. Rakous- ko do tohoto bloku patří. To je samo- zřejmě pravda. Ale do tohoto bloku patří i Čechy, Morava a východní část Polska sahající až po určitou strategic- kou hranici… Českou pánev a Moravu a východní regiony na hranici Němec- ka osídlíme německými sedláky. Čechy vysídlíme na Sibiř nebo do oblasti Vo- lyně. Přidělíme jim rezervace s novými federativními státy. Češi musí opustit střední Evropu. Dokud tady budou, budou tvořit husitsko-bolševický agi- tační blok.“ Z těchto duchovních kořenů potom v roce 1941 vycházel i Reinhard Heyd- rich. Nelze však opominout, že nacisté se pokoušeli realizovat germanizaci českého prostoru již od prvních dnů okupace Čech a Moravy v březnu 1939. Tečku za plány nacistů na likvidaci českého národa udělal květen 1945 (ulice Plzně)... Češi musí opustit střední Evropu… Jindřich Marek Zámek v Košátkách – i tady se nenápadně plánovalo vymazání Čechů z mapy střední Evropy...

29 Ementálový plán K. H. Franka V tomto duchu vznikl již v roce 1939 návrh „Český problém“, který vypracoval zmocněnec říšské branné moci u říšské- ho protektora generál Erich von Friderici. Tento plán počítal s vystěhováním čes- kých vlastníků kapitálu, inteligence a Židů a dále s nasazením českých dělníků do německého hospodářství. Dne 7. října 1939 vydal Adolf Hitler výnos, podle kterého měl Heinrich Himmler jako říšský vůdce SS „vytvářet nové německé osíd- lovací oblasti pomocí přesídlování, zejmé- na usazováním říšských Němců a obča- nů německé národnosti“. Himmler byl zmocněn, aby potřebnou půdu pro nové osídlence získával na základě platného čs. zákona o opatřování půdy pro potře- bu branné moci, který byl vydán již v roce 1935. V prosinci 1939 byly zpracovány první návrhy na německou kolonizaci v Čechách a na Moravě, přičemž dochá- zelo k jejich postupnému zpřesňování. Na tyto plány navazoval další, který vznikl v létě 1940 ve štábu sudetského gaulei- tera Konrada Henleina. Podle něj měla být rozbita územní jednota protektorátu a jeho jednotlivé části měly být začleněny do sousedících německých žup. Základní program germanizace čes- kých zemí však nakonec představovalo memorandum jiného sudeťáckého „če- chožrouta“ K. H. Franka z 28. srpna 1940 schválené Himmlerem a Heydri- chem. Tyto plány schválil 5. října 1940 i sám Adolf Hitler jako základní směrnice pro okupační politiku v Protektorátu Čechy a Morava. České země měly být plánovitě osíd- leny německým obyvatelstvem tak, aby souvislé české osídlení bylo narušováno a vzájemně oddělováno. Měl tak vznik- nout jakýsi „protektorátní ementál“, který by pomohl urychlit germanizaci tohoto prostoru. Původní záměr před- pokládal vytvoření asi pěti uzavřených německých osídlení na čáře mezi Mla- dou Boleslaví a Prahou. Byly navrženy dvě alternativy – národnostní most ze „sudetské župy“ do Prahy přes Turnov, Mnichovo Hradiště, Mladou Boleslav, Lysou n. L. a Brandýs n. L.; druhá alter- nativa počítala s nejkratší cestou na tra- se Mělník–Praha. Plány na vysídlení českého obyvatel- stva se začaly realizovat již v roce 1940, kdy bylo na poradě německých zem- ských radů stanoveno vytvoření tzv. ně- meckého zemského mostu, při kterém mělo být poněmčeno území od Litomě- řic ku Praze. Dále bylo schváleno vytvo- ření německého koridoru, který povede přes Prahu, Brno a Olomouc až k Ostra- vě. Na jižní Moravě měly být osídleny oblasti jižně od Brna, které měly být pro- pojeny s rakouskými župami. Český ná- rod měl být postupně rozdělován do malých izolovaných celků a asimilován německým živlem. V létě 1943 byl potom K. H. Frank jmenován státním ministrem pro Čechy a Moravu. A tak mohl bez ohledu na vývoj na frontě dál pokračovat v ger- manizaci, kolonizaci a vysídlování české- ho obyvatelstva. V protektorátu zřídil SS-Ansiedlungsstab (osídlovací štáb), který měl na starosti veškerou zdejší kolonizační politiku. Ještě v posledních měsících války bylo usídleno v oblasti se- verovýchodně od Prahy kolem 1300 ně- meckých kolonistů, přičemž původní majitelé konfiskovaných usedlostí se stali levnou pracovní silou. Drahanská vysočina i Košátky Protektorátní Morava byla ještě slab- ším článkem při obraně českých zájmů. Na jedné straně je oslabovali Frankem licoměrně hýčkaní kolaboranti z tzv. Ná- rodopisné Moravy, kteří se snažili vy- členit z ohroženého národního celku, na straně druhé již v minulosti vzniklé hluboké germanizační zářezy do morav- ského území. Proto již v roce 1940 vydal říšský pro- tektor Konstantin von Neurath také vý- nos o vystěhování 33 obcí Drahanské vr- choviny. Využil k tomu již od roku 1935 existující vojenský výcvikový prostor v Dědicích u Vyškova, který se měl stát jádrem i záminkou bobtnání dalšího ně- meckého jazykového ostrova. Skutečným účelem zvětšení vojen- ského prostoru byl totiž záměr vytvořit německý koridor, který měl propojit ně- mecké ostrůvky na Litovelsku a Olo- moucku přes německý ostrůvek u Vyš- kova s německými obcemi na Brněnsku. Morava měla být rozdělena na dvě části, ® Po Drahanské vysočině přišlo na řadu Benešovsko... První plánované prostory germanizace protektorátu, který měl záhy vypadat jako ementálský sýr Vyhnaní Češi na Vyškovsku nedobrovolně opouštějí své domovy I na Vyškovsku se stalo záminkou k vysídle- ní českého obyvatelstva rozšíření vojenské- ho cvičiště...

HISTORIE MÍSTO KOMPASU 30 čímž se vytvářely předpoklady pro další postupné ovládnutí českých zemí a „úpl- nou germanizaci prostoru a lidí“. Vysíd- lování obcí bylo od roku 1941 rozděleno do pěti etap a týkalo se 18 000 obyvatel z vyškovského, prostějovského a blanen- ského okresu. Existovaly i menší, ale stejně nebez- pečné projekty, jako byla na Mladobo- leslavsku „akce Košátky“, kdy zdejší zá- mek byl za okupace střediskem SA, odkud bylo organizováno usazování tzv. besarabských Němců (vyměněných Sta- linem v roce 1940 z jím právě okupova- ného Moldavska) v zabraných hospodář- stvích v okolí Vysoké Libně, Radouně a Mělnického Vtelna. V důsledku nesnází válečného hos- podářství bylo však po roce 1941 od těchto plánů postupně upuštěno a plán uzavřeného osídlování byl nahrazen plánem „rozptýleného osídlování“ – do každé české vesnice usídlit několik ně- meckých rodin. Besarabští Němci se na- víc nakonec většinou přesunuli do pol- ské Lodže a v kraji zůstalo jen 28 ně- meckých rodin. Kolonizace tohoto typu narážela však na značné potíže, proto- že etničtí Němci z východu byli méně kvalitní hospodáři a žili téměř v na- prosté izolaci od českého okolí. Jim přidělená půda však činila v průměru 10 % plochy v 298 obcích. Dalším způsobem přípravy kolonizace bylo zřizování vojenských cvičišť, letišť, u nichž se předpokládalo, že budou wehrmachtem po krátké době opuštěna a do uvolněných oblastí se nastěhují ko- lonisté. A konečně posledním způsobem násilného uchvácení půdy byla tzv. vnu- cená správa. SS–Truppenübungsplatz Beneschau Zbývá se ještě podívat na největší rea- lizovaný německý kolonizační projekt na protektorátním území. Od roku 1942 to- tiž probíhala dosud největší vysídlovací akce na území Čech, při které bylo v ně- kolika etapách vysídleno na 65 obcí s ví- ce jak 30 000 obyvateli z oblasti Bene- šovska, Neveklovska a Sedlčanska! První vysídlení bylo nařízeno 14. břez- na 1942 vyhláškou Okresního úřadu v Benešově č. j. 325/Pres., která se odvolávala na článek 3 Zákona o právu vyvlastňovat pozemky při zřizování vo- jenských objektů a cvičišť ze dne 14. čer- vence 1927, což byl původní českoslo- venský zákon přejatý do právního řádu protektorátu. Zároveň byla zřízena pře- sídlovací kancelář v Benešově, která pak řídila další vysídlování v zájmu vzniku SS–Truppenübungsplatz Beneschau. To- muto obrovskému výcvikovému středis- ku jednotek SS velel nelítostný nacistický fanatik Alfred Karrasch, který měl napří- klad ještě v dubnu 1945 na svědomí vraždy sestřelených amerických letců. Přesto zemřel, přes četné poválečné žá- dosti československé vlády o vydání, ne- potrestán jako bohabojný důchodce v srpnu 1968 v bavorském Riederau. Z tohoto cvičiště také vyrazily v květnu 1945 dvě velké bojové skupiny SS smě- rem na Prahu s cílem potlačit protinacis- tické povstání v české metropoli. Na ces- tě zběsilí esesáci vraždili v Psárech, na Pankráci, Zbraslavi, Lahovicích a na mno- ha dalších místech. To však byla již jen krvavá tečka za neúspěšnými nacistický- mi plány na vyhubení či (v lepším přípa- dě) germanizaci českého národa… P. S. Dne 10. října 2012 navštívil v doprovodu svého českého protějšku Václava Klause německý spolkový prezident Joachim Gauck jako první německý prezident Li- dice. Při své návštěvě České republiky tento charismatický státník mimo jiné prohlásil, že jde o přímou odpovědnost Němců za nacistické zločiny. Druhý den část českých novinářů propukla lehké hysterii kvůli tomu, že si český prezident okamžitě nezačal sypat popel na hlavu za poválečný odsun Němců z českých ze- mí, který byl reakcí na nacistickou oku- paci. Výměna příčin za následky však při- pomíná nejen okřídlené rčení o míchání jablek s hruškami, ale je i bohužel zá- kladní pracovní metodou mnoha našich novinářů v jakémkoliv oboru… autor je historik a publicista Fanatismus jim vydržel až do konce – vyhořelé domy po bojích na pražské Pankráci, kde řádily jednotky SS z benešovského SS–Truppenübungsplatzu Sousoší Břetislava a Milana Bendových na Sukově náměstí v Sedlčanech na paměť násilného vyklizení českých obcí Sedlčanska v době protektorátu K. H. Frank v americkém zajetí v Rokycanech již patrně tušil, že jej za snahy o genocidu Čechů čeká tvrdý trest

31 Česká republika má za sebou další volební mara- ton. Na rozdíl od toho předešlého, který dal naši zemi před lety šanci na středopravou vládu, však skončil jasným vítězstvím levice. Naše kraje tak če- kají v následujících letech oranžovo-rudé koalice. Socialistické elity mohou plynule navázat na do- savadní politiku zadlužování. Mladí konzervativci byli po celou dobu předvolební kampaně již tra- dičně oporou ODS. O tom, jak konkrétně se mladí zapojili v některých regionech a jaká byla jejich antikampaň proti ČSSD i KSČM, jsme si krátce po- povídali s předsedou Mladých konzervativců Jiřím Fremrem. Rozhovor s předsedou Mladých konzervativců Jiřím Fremrem Mladí konzervativci s kampaní proti komunistům nepřestanou V čem konkrétně spočívala pomoc Mladých konzerva- tivců ve volební kampani ODS? Naše spolupráce s ODS v podstatě probíhá celoročně. V rámci vysokoškolského projektu, který připravujeme ve spolupráci s Hlavní kanceláří ODS, průběžně realizujeme přednášky a dis- kuse s lídry a představiteli občanských demokratů. Již během prázdnin pravidelně jezdíme na různé festivaly a jiné hudební akce, na kterých hovoříme s mladými o politice. V průběhu volební horečky spočívalo těžiště naší aktivity především v kon- taktní kampani. Mladí konzervativci se účastnili většiny před- volebních akcí, kde pomáhali kandidátům rozdávat předvo- lební materiály ODS. Navštěvovali drakiády, dětské dny, potkávali se s členskou základnou. Regionální kluby připravo- valy různá neformální setkání, ale i jiné besedy na aktuální politická témata. Namátkou jmenuji např. seminář brněnských konzervativců s lídrem kandidátky Jiřím Crhou nebo plzeňskou konferenci o církevních restitucích. Měli Mladí konzervativci i nějaké vlastní volební pro- jekty? Jako již obvykle před každými volbami jsme spustili volební web „Jak volit“, který zodpovídal některé otázky o blížících se volbách v České republice a který od svého vzniku vidělo již 50 tisíc uživatelů. Dalším tradičním volebním projektem Mladých konzervativců byly internetové stránky „Voličský prů- kaz“, který voličům vysvětloval, jak volit mimo své trvalé byd- liště. No a nakonec jsme letos v rámci antikampaně proti so- cialistům připravili unikátní předvolební projekt „STOP ČSSD“. Ten aktuálně poukazoval na skandály sociálních demokratů v krajích, které se v mnoha případech vážností nelišily od kau- zy dnes ve vazbě trestně stíhaného Davida Ratha. Příznivé ohlasy jsme u návštěvníků různých akcí měli i na naše modré gumové náramky s nápisem „Mladí konzervativci volí ODS“. Co bylo kromě antiwebu proti ČSSD ještě obsahem vámi zmiňované antikampaně? Při kampani jsme kritizovali oranžové vlády, uváděli červená čísla rozpočtů a rostoucí nezaměstnanosti, ale i zpackané do- tační projekty či sporné zakázky. Pozornost jsme upřeli na „výkladní skříň“ socialistického vedení krajů, a tím bylo roz- krytí nezákonných machinací ve Středočeském kraji. Naši čle- nové na akcích proto rozdávali placky s textem „Kudy chodil, tudy kRath“ a „Stop ČSSD“. Značnou oblibu si získaly také samolepky na auta „Nejedu v tom s ČSSD“. Nezapomněli jsme ale ani na KSČM, které poslední dobou nebezpečně na- růstají preference. Na populární síť YouTube jsme umístili dvě videa, která všem znovu připomínala, jakých zločinů se nejen u nás komunisté dopustili. Spot „Nevolte komunisty“ odka- zoval přímo na zločiny komunismu, video „Najdi 10 rozdílů mezi komunismem a nacismem“ pak upozorňoval na velkou podobnost zrůdností obou režimů. Když se ale podívám na výsledky voleb, myslím, že s kampaní proti komunistům jen tak nepřestaneme. www.konzervativci.cz INZERCE INZERCE

32