Listy ODS 7/2012

Informační bulletin Občanské demokratické strany 7 / 2012

2

EDITORIAL 3 informační bulletin Občanské demokratické strany Vydává ODS Publishing, s. r. o. Adresa vydavatelství a redakce: Doudlebská 1699/5, 140 00 Praha 4 Tel.: 234 707 160, 161, 164 E-mail: redakce@ods.cz, http: www.ods.cz Hlavní editorka: Vlasta Lajčaková Redaktorka: Ivana Vajnerová Grafika a foto: Ingrid Valentinová, Luděk Krušinský Foto v čísle: Luděk Krušinský, archiv ODS a archivy autorů Registrace u MK ČR E 12908 Redakční uzávěrka: 28. 11. 2012 Inzerci přijímá: inzerce@ods.cz 7/2012 schyluje se ke konci roku, nastává čas ne- jen vánočních radostí, ale také čas hod- nocení uplynulého období. Pro ODS se mnohé z tohoto pohledu odehrálo již na listopadovém kongresu. Mimo jiné tam opakovaně zaznělo volání po zlepšení vnitrostranické komunikace – ostatně i k tomu se v tomto čísle vyjadřují nově zvolení místopředsedové. Ale to se týká i nás, Listů ODS, jakožto jednoho z ko- munikačních nástrojů v rámci celé členské základny. Tím spíš se i my zamýšlíme, hodnotíme dosavadní podobu bulletinu a snažíme se nalézt jeho optimální po- dobu. Každopádně se budeme snažit uspokojit ty, kteří požadují co nejvíce vnit- rostranických a obecně politických infor- mací, i když u některých z Vás se občas setkáme s kritikou, že je v Listech málo odlehčeného „počtení“. Ale alespoň v obdobné míře jako dosud i tyto čtenáře snad uspokojíme, byť ti první zase namí- tají, že stranický bulletin by měl obsaho- vat, pokud možno, výlučně obšírněji a hlouběji pojaté stranické informace. Chvíli jsme se trápili, že vlastně skoro nikdo není spokojen, ale vzhledem k to- mu, že vyhovět dvěma protikladných po- žadavkům je nereálné, snažíme se na věc nahlížet optimisticky: alespoň částečně mohou být spokojeny obě strany. Takže se nám snad nebudete divit, když bude- me pokračovat v kompromisní variantě – doplňovat co nejzajímavěji pojatými ne- politickými tématy ta politická, na nichž je vždy co zlepšovat. Ale uznejte, že to vše nezávisí jen na nás: k naplnění takových cílů potřebuje- me znát Vaše problémy, názory na kon- krétní události, situaci tam, kde žijete a působíte. Neváhejte nám psát svá hod- nocení celkové podoby Listů – ta pochval- ná nás potěší a povzbudí, ta kritická si vezmeme k srdci. Vaše redakce Musíme dát lidem naději Petr Nečas Předseda ODS a premiér bilancuje končící rok. V optimis- tickém závěru článku píše: „Věřím, že občanští demokraté zvednou hlavu a nadále zůstanou dominantní součástí politického spektra“. strana 4 Místopředsedové o politické situaci i svých plánech Oslovili jsme všech pět místopředsedů ODS a položili jim několik otázek týkajících se vnitrostranické komunikace, oslovování voličů, zajímali jsme se rovněž například o jejich pohled na nadcházející prezidentské volby. strana 5–8 Principy zákona o církevních restitucích Argumentář k podstatě zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi, jeho právní a etické oprávněnosti. Vyvrací- me nepodložené mýty a demagogické výhrady představi- telů levice, uvádíme konkrétní postupy a finanční dopady. strana 9 Úsporný balíček nejsou jenom daně David Havlíček Věcný a fundovaný rozbor jednotlivých kroků při přípravě a realizaci vládních fiskálních opatření, jejich účinnosti na vývoj české ekonomiky z krátkodobého i dlouhodobého hlediska. strana 10–11 Prezident, který chce své zemi prospět, se nudit nebude Neformální rozhovor s prezidentským kandidátem Přemyslem Sobotkou. Vypráví o osudech své rodiny, rodného kraje, vzpomíná na politické zvraty i zají- mavé okamžiky ze svého osobního života. strana 12–15 Proč Romney prohrál Petr Sokol Analýza k fenoménům, které ovlivnily výsledky prezidentských voleb ve Spojených státech. Autor zároveň nabízí spekulativní prognózu pro rok 2016, kdy se opět bude volit první muž USA, ale už bez Obamy. strana 20–21 ... aneb není kapr jako kapr Vánoční témata teď najdete, kam se podíváte. My jsme se proto zaměřili trochu jinak. Přiná- šíme článek se zajímavostmi o rybách, na kte- rých si lze o Vánocích pochutnat. strana 24–25 Z obsahu Vážení čtenáři, A AAA A A A A A A AAA A AA Milí čtenáři a čtenářky, přejeme Vám i Vašim blízkým krásné Vánoce, šťastný nový rok. Samozřejmě celé ODS přejeme úspěchy ve vládě, v parlamentu i ve všech ostatních pozicích a hlavně co největší podporu a důvěru voličů.

4 SLOVO PŘEDSEDY Rok 2012 končí a to je příležitost k bilanci a ohlédnutí zpět. Rozhod- ně to nebyl rok jednoduchý a Ob- čanská demokratická strana, stejně jako celá pravicová scéna, utrpěla citelné šrámy, nejvíce patrné v kraj- ských volbách. Musíme vzít tyto sig- nály veřejnosti velmi vážně. Musí- me změnit naši politiku dovnitř členské základny i navenek a nemo- hou to být jen kongresové apely. Veřejnost nám nepromíjí naše chyby a jak se ukazuje, ani chyby našich koaličních partnerů. Neseme společný díl odpovědnosti za vývoj této země v celoevropsky velmi nesnadné době. Bylo by nošením dříví do lesa vysvětlovat, že celá Evropa se již několik let nachází v ekonomických po- tížích, a bylo by velmi pošetilé si myslet, že jejich negativní stránky alespoň čás- tečně nedolehnou i na naše občany. V této záplavě negativních zpráv však zapadá, že Česká republika si stojí velmi dobře a neřešíme mnohem složitější problémy než řada jiných evropských zemí. Pohled zvenku na naši konsolidační strategii je neskonale vlídnější, než od- ráží zrcadlo doma nastavované opozicí a na ni napojenými iniciativami, včetně hysterických akcí odborů. To nás však nemůže utěšovat. Musíme veřejnost skutečně přesvědčit, že zahraniční po- hled na naše kroky není náhodný a je podložený fakty. Že se nejedná o samo- zřejmost, jak ostatně ukazuje evropské srovnání. Že bychom s většinou evrop- ských zemí ani náhodou neměnili výši nezaměstnanosti nebo veřejného dluhu. Že jsme schopni reagovat na aktuál- ní ekonomickou situaci a více se dnes zaměříme na podporu hospodářského růstu. Na podporu růstu dlouhodobého a kvalitního, nikoli vyvolaného krátko- dobým dopingem jednorázových masiv- ních investic. Na podporu smysluplných investic, vzdělání a inovací a obecně všech kroků, které zvyšují konkurence- schopnost České republiky. Pumpování finančních anabolik k vy- volání umělého růstu je cesta, která ni- kam nevede a jen odkládá zodpovědná rozhodnutí do budoucna. Musíme dát lidem naději, že naše úsilí bude pojist- kou proti vážným problémům v bu- doucnosti a dá šanci na postupný růst životní úrovně bez vážných ekonomic- kých otřesů. Zároveň je zjevné, že toto jen samo o sobě nestačí. Musíme zvýšit důvěry- hodnost nejenom našeho chování, ale i důvěryhodnost personální. Proto jsem přesvědčený, že Občanskou demokra- tickou stranu musí na všech úrovních reprezentovat lidé s kreditem a důvěrou veřejnosti. Nejen na celostátní úrovni, ale i na úrovni regionální a komunální. Nemůžeme nevnímat posuny v nála- dách veřejného mínění. Ať už jsou spra- vedlivé, nebo částečně nespravedlivé, zkrátka existují. Politický systém tradičních politických stran je diskreditován. Částečně vlastní vinou, částečně ambicemi některých jednotlivců a skupin. Prostor je dáván různým bohulibě se tvářícím mesiášům, z nichž u některých není jasné, jestli jim nejde pouze o prosazování vlastních po- litických a ekonomických zájmů. Takřka všechny tyto iniciativy jsou variací na různá hnutí typu „Děkujeme, odejděte“ nebo Impuls 99. Jen mají ještě dryáč- ničtější charakter. Některé aktivity typu Holešovské výzvy se už pohybují mimo rámec demokratického systému a při- pomínají sládkovské házení všech poli- tiků do Vltavy. Dnes se některé tyto iniciativy zaštiťují přímou demokracií, bojem proti korupci (přičemž někteří mají sami máslo na hlavě) a některé dokonce uměleckou tvorbou. Hranice jsou v tomto směru posou- vány do neznáma, což je sice průvodní jev demokracie, ale současně je to velmi licoměrné. Přes všechny problémy a pro- vozní nedostatky, které řešíme a bude- me řešit, máme jasnou představu roz- počtově uměřené správy státu. Právě za současné vlády došlo k významnému posunu v boji proti korupci oproti mi- nulosti. To přiznává i řada komentátorů a týká se to nejen legislativy, ale i vlast- ního šetření různých kauz z minulosti i současnosti. Nikdy nemůžeme být zcela spokojeni, ale nikdo v minulosti při řešení těchto problémů neudělal více. Na příkladu Věcí veřejných a ČSSD se také ukazuje, že velkohubá prohlá- šení a prázdné kampaně v boji proti korupci nestačí, a že těchto změn lze dosáhnout jen postupnými kroky a tr- pělivou prací. I s přihlédnutím ke všem složitostem současné situace chci končit tento přís- pěvek pozitivně. Věřím, že občanští de- mokraté zvednou hlavu a nadále zůsta- nou dominantní součástí pravé části politického spektra. Věřím, že vzestup stále agresivnějších komunistů a jejich mesaliance se sociální demokracií v kra- jích bude výstražným mementem pro všechny demokraticky smýšlející voliče. A to i pro ty, kteří nám v krajských vol- bách vystavili žlutou kartu. Máme před sebou hodně práce, ale já bych v této chvíli především všem popřál hodně štěstí a osobních úspě- chů v novém roce. Udělejme maxi- mum pro to, aby příští rok byl úspěšný nejenom pro každého z nás osobně, ale i pro celou Občanskou demokra- tickou stranu. Petr Nečas předseda vlády a předseda ODS Musíme dát lidem naději

5 OTÁZKY A ODPOVĚDI Místopředsedové ODS o aktuální situaci i osobních plánech Martin Kuba 1. místopředseda ODS Návrat důvěryhodnosti v politiku a v politiku ODS je pro nás klíčovým úkolem a myslím, že musí začínat uzná- ním toho, že někdy děláme chyby. Ne- smí to být nějaké sebemrskačské proje- vy, ale to, že jsme chybující, že chyby děláme a jsme ochotni je napravit. Jsem přesvědčen, že se nám nedaří úplně jasně dávat srozumitelný signál, co je naším programem. Kde začíná a končí kompromis, co bylo naší vládní prioritou, jak jsme do vyjednávání vstupovali a kde jsme kompromisně skončili. Jsem pře- svědčen, že to, čeho si na nás politici váží, to, čeho si na nás váží občané, je, že návrhy ODS a její program vždycky stály na zdravém rozumu. Jsem přesvěd- čen, že to je věc, která se do politiky ODS musí vrátit. Naši voliči od nás nečekají jenom škr- tání. My jsme jim totiž slibovali štíhlý a silný stát. A pokud budeme škrtat ve stávajícím státě, ve stávajících agendách, vznikne stát, který je stejně tlustý a k to- mu slabý. Ale my jsme slibovali štíhlý stát, který pomůže občanům tam, kde to potřebují, a který jim nepřekáží tam, kde potřebují podnikat. Jsem také pře- svědčen, že nemůže z úst vládních před- stavitelů zaznívat rétorika, že všechno už jsme projedli, že dobře už bylo. Mám pocit, že spousta voličů si nemyslí, že by to projedli právě oni, myslím, že od nás čekají, že správně pojmenujeme, kde se nacházíme, ale že také řekneme směr, kam se máme ubírat. Pokud na toto re- zignujeme, pak rezignujeme na to zá- kladní, co od pravicových lídrů naše člen- ská základna a voliči očekávají – že umí jasně dát naději a směr, kam máme jít. Občanské demokraty bezesporu čeká další mimořádně náročný rok. Zeptali jsme se všech pěti místopředsedů, jak by se měla zlepšit vnitrostranická komunikace a jak by se měli oslovovat voliči, aby ODS znovu posílila svoji důvěryhodnost. Rovněž jsme se zajímali o to, co považují z poslední doby za překvapující událost v po- litickém nebo osobním životě, zajímali jsme se o jejich pohled na nadcházející prezidentské volby nebo na případné snížení počtu členů výkonné rady. A na závěr jsme chtěli vědět, jak stráví vánoční svátky nebo jaká si kladou předsevzetí pro následující rok. Zde jsou jejich vyjádření. V případě 1. místopředsedy Martina Kuby publikujeme výňatky z jeho nominačního projevu na listopadovém kongresu, které se týkají budoucích úkolů ODS. Zároveň také přinášíme pár momentek z uplynulého kongresu.

OTÁZKY A ODPOVĚDI 6 Diskuse kolem Evropské unie nesmí být postavena jenom na trucovitém ne, ale na fundovaném a profesionálním přístupu a také na odvaze říct, že ná- zor českého podnikatele a českého ob- čana je vždycky pro ODS mnohem víc než nějaká implementační struktura z Bruselu. Musíme dát své politice nový reálný obsah, musí být pro naše voliče srozu- mitelná, nesmí se zbytečně vymezovat, nesmí být o souboji s koaličními poslan- ci a s koaličními partnery ve vládě, ale musí být jasná a říkat, co ODS chce, co nese svým voličům, jak by vypadala vlá- da, kdybychom nevládli v koalici a mohli prosazovat pouze svůj program. Musíme k tomu změnit zásadně svoji mediální prezentaci, musíme jinak začít pracovat s členskou základnou, náš program nemůže vznikat pouze v gré- miu, ale mezi vámi, na oblastních a re- gionálních sněmech. Zákony, které se dotýkají samosprávy, musí vznikat na setkání našich starostů. Oni musí být těmi, kteří je připomínkují, protože oni s nimi potom musí žít. Pokud tohle do- kážeme, můžeme se stát hegemonem na pravici. Pokud tohle všechno zvládneme, jsem přesvědčen, že ODS zůstane sil- nou pravicovou stranou, že má mož- nost pravici integrovat, že má možnost se vracet k třicetiprocentním volebním výsledkům. Pokud tohle dokážeme, pak má smysl udržet tuto vládu, pokud to dokážeme, čas ve vládě bude hrát pro nás. Miroslava Němcová místopředsedkyně ODS Cítím absenci v komunikaci s našimi voliči. Jedu-li někam a na setkání je řada zajímavých osobností daného místa, ale nepřijedou členové ODS, je to chyba. Na vnitrostranické komunikaci se má podílet každý, kdo chce. Je prostor ve všech strukturách strany a je třeba jej využít. Tam, kde bylo tradicí pořádat besedy, setkání, přednášky, je třeba tento typ prá- ce obnovit. Nebo zavést, kde se tak zatím nedělo. Témata jsou místní – to je práce komunálních politiků. V případě obec- ných témat je třeba organizovat setkání s poslanci, senátory, členy výkonné rady. Myslím, že máme hlavně vysvětlovat, jaká je pozice České republiky v EU (dluhy, ne- zaměstnanost), a odvracet tak nepravdivé argumenty o špatné politice ODS. Otázka snížení počtu členů výkonné rady je téma na vnitrostranickou diskusi a očekávám, že každé místní sdružení ODS k tomu řekne své. Ne, že se schová za oblast či region. Já jsem jednoznačně pro snížení členů. Ohledně prezidentských voleb očeká- vám, že se toho ještě hodně stane, prů- zkumy jsou povrchní. Měli bychom dát jasně najevo, že budoucím prezidentem nesmí být nikdo s komunistickou minu- lostí. Ale ani Miloš Zeman. Nepamatu- jeme si jeho slova o tom, že bude vázat stranické knížky členů ČSSD do kůže lidí z ODS? To není bonmot! To je v zemi s historickou pamětí (víme, co nacisté vázali do lidské kůže) neakceptovatelné. Nechci, aby Miloš Zeman byl preziden- tem naší země. Vánoce a silvestra strávím doma, tra- dičně. A předsevzetí do roku 2013 ne- mám. Přeji zdraví sobě a všem svým blíz- kým. ODS by si jako své hlavní předsevzetí měla stanovit úkol dělat srozumitelnou politiku, nepodléhat tlakům a nepanikařit. Stát na svém a umět vysvětlit, co a proč prosazujeme. Neschovávat se před pro- blémy a odpovědně je řešit. Tomáš Chalupa místopředseda ODS ODS má řadu oblastí, kterým se mu- síme věnovat, včetně komunikace s členskou základnou. A to nemyslím jen občasný e-mail vedení, ale přede- vším výjezdy do regionů. Dále jsou to oblasti vzdělávání, ideových konferencí, vnitřního fungování ODS. To jsou okru- hy, kterými se každý člen vedení ODS musí zabývat. Voliči nám musí v první řadě rozumět. Musí vědět, že pokud nás budou volit, budou z toho něco mít. Naši voliči

7 nejsou velkopodnikatelé, jak média často s oblibou tvrdí. Jsou to především řemeslníci, prodavači, knihkupci. Ti, kte- ří jsou zvyklí na sobě tvrdě pracovat, aby se měli lépe. Těm musíme srozumitelně představit základní teze našeho progra- mu. Teprve pak se s nimi mohou zto- tožnit a volit nás. Co se týče snížení počtu členů výkon- né rady, jsem v tomto ohledu otevřený diskusi, ale nesmí se udělat jen změna pro změnu. Pokud někdo přijde s kon- krétním návrhem, musí k němu jedním dechem dodat všechna pro a proti. K prezidentským volbám bych v první řadě připomněl, že nejvíce věrohodným volebním průzkumem jsou samotné vol- by. Náš kandidát Přemek Sobotka sice nepatří mezi miláčky médií, na druhou stranu – kdo z politiků ODS kdy patřil? Věřím, že Přemek Sobotka nakonec bu- de tím prvním na pásce, že závěrečný sprint zvládne. Jsem rád, že na kongre- su zazněla výzva pro všechny „odeesá- ky“ k podpoře jeho kampaně. S jednou překvapující událostí, která všechny ostatní převyšuje, se rád po- chlubím. Je očekávaná a s manželkou se na ni v březnu moc těšíme. Vánoce i silvestra pochopitelně strá- vím s rodinou. A předsevzetí? Ta jsou od toho, aby se s nadšením první tři dny nového roku plnila a pak se postupně rozplynula. Čili i já se budu snažit ze své aerodynamické postavy shodit pár kil, ale jak to dopadne, neumím říct. Ale v případě ODS věřím, že naše nutné, společné předsevzetí nedopadne jako to mé a že se jej podaří naplnit: ODS musí tvrdě pracovat, bavit se s lidmi, komunikovat se členy a postarat se o to, aby byla tou stranou, kterou vždy byla. Silnou, sebevědomou, respektovanou a s volebním dvouciferným výsledkem začínajícím trojkou. Pavel Blažek místopředseda ODS Kritika nedostatků ve vnitrostranické komunikaci je často používána v před- volebním vnitrostranickém období a ne- ní vždy spravedlivá. Současný předseda strany se jedenkrát měsíčně schází s předsedy regionů a je věcí předsedů regionů, do jaké míry a jak informují členskou základnu o obsahu těchto jed- nání. Základní politické otázky také ve stejném intervalu probírá výkonná rada, v níž má každý region své zástupce. Po- kud neinformují, je i odpovědností re- gionálních sněmů, koho do výkonné rady nominovaly. Na druhé straně je pravda, že místopředsedové strany a funkcionáři státu z řad ODS včetně mě mají co zlepšovat. Měli by zajíždět do regionů a poskytovat informace pří- mo členské základně. Nové grémium v tomto smyslu plánuje aktivní kroky. Je třeba dělat politiku a voliče oslo- vovat pozitivně. Důvěru v pravici udr- žíme jen tím, že naši funkcionáři ne- budou jen pravicově přednášet, ale levicově žít.

8 OTÁZKY A ODPOVĚDI Souhlasím s tím, aby členy výkonné rady byli pouze předsedové regionů a grémium. Nesouhlasím se snižováním počtu kongresem volených členů grémia. K volbě prezidenta tvrdím, že situace je taková, jakou si zasloužíme, neboť přímá volba prezidenta byla schválena i našimi hlasy. Šance jednotlivých kan- didátů odhadovat nebudu, mohu jen doufat, že uspěje Přemysl Sobotka. Jaká událost poslední doby pro mě byla nejvíc překvapující a neočekávaná? V politice mě nejvíce překvapil neoče- kávaný odchod tří našich poslanců z Po- slanecké sněmovny. A jestli chcete vědět, jak nebo kde budu trávit Vánoce a silvestra, tak před- pokládám, že celé svátky budu tradičně trávit v Mariánských Lázních. Přání do nového roku mám mnoho, ale nechám si je pro sebe. Předsevzetí si se znalostí své povahy nedávám. Jiří Pospíšil místopředseda ODS Prioritní je pro nás v současnosti ob- novení vlastní důvěryhodnosti, což jsem zdůrazňoval i na kongresu s tím, že na- lézt správné způsoby a témata je obtížný úkol. Každopádně jsem přesvědčen, že záleží na každém představiteli občan- ských demokratů, jak se na veřejnosti chová a jak ho občané vnímají, protože to se odráží do celkového obrazu ODS. Já osobně chci mimo jiné také pod- statně víc než v minulém období nav- štěvovat jednotlivé regiony a diskuto- vat tam s našimi členy a voliči. Preferuji pokud možno spíše neformální formy komunikace a své návštěvy hodlám při- způsobovat přáním členů ODS v kon- krétních oblastech. Debatě o snížení členů výkonné rady se nevyhýbám, ale nepovažuji to v současnosti za naléhavý, natož fatál- ní problém. Odpověď na otázku, co pro mě byl nejpřekvapivější nebo nejneočekávanější zážitek, je v mém případě jasná a pří- jemná: nejpříjemnější pro mě bylo naše vítězství ve volbách do Zastupitelstva Plzeňského kraje. Nesmírně si vážím ohromné podpory, kterou jsme dostali, a přijímám ji nejen s velkou radostí, ale i s velkou pokorou. A Vánoce? Doufám, že to nic nena- ruší a strávím je tradičně v rodinném kruhu. Pak si dám stejně tradiční před- sevzetí, které si dávám s každým novým rokem: zhubnout tak pět až deset kilo. Většinou se mi to na čas podaří a v prů- běhu roku pak zase přiberu, takže je to takový pravidelný cyklus. Přirozeným předsevzetím Občanské demokratické strany a každého jejího člena by mělo být napomoci v rámci svých sil již zmíněnému obnovení a po- sílení naší důvěryhodnosti, aby si ma- ximum lidí uvědomovalo, že se jim vy- platí právě naši stranu volit. –red–

Principy tzv. církevního zákona ZÁKONY A KOMENTÁŘE 9 Zákon o církevních restitucích vy- chází z jednoho ze zásadních prin- cipů ODS, tedy z respektování ne- dotknutelnosti vlastnictví, které komunisté flagrantně a bezostyš- ně porušovali. Zákon ale nejen navrací církvím ma- jetek, který jim po roce 1948 neopráv- něně zabavili představitelé před- chozího režimu, ale zároveň vytváří legislativní rámec pro postupnou odlu- ku církví od státu. Ta přinese úspory státnímu rozpočtu, protože dosud jsou všichni duchovní placeni státem a s ros- toucím počtem registrovaných církví a náboženských společností se zvyšují i nároky na státní pokladnu. Zcela ne- závislé na státním rozpočtu by se podle předloženého návrhu měly náboženské organizace stát v průběhu příštích se- dmnácti let, po jejichž uplynutí přesta- nou dostávat příspěvky na svoji činnost a budou samy financovat své duchovní. V současnosti dávají daňoví poplat- níci ročně na chod církví a platy du- chovních 1,445 miliardy korun. V případě dalšího odkladu zákona by nároky církví, kterých navíc přibývá, stoupaly. Navíc by se své- ho původního majetku domáhaly soudně, což by znamenalo další státní výdaje. Očekávané žaloby by církve vyhrá- valy, protože odluku státu od církve předpokládá ústava a Ústavní soud potvrdil, že odklady majetkového vy- rovnání jsou protiústavní. Podle vládního návrhu se v příštích pěti letech církvím vrátí lesy, pole a ne- movitý majetek v hodnotě 75 miliard korun. O vydání rozhodne Pozemkový fond nebo Lesy České republiky. Za majetek, který již z různých dů- vodů nelze vydat – zastavěné pozem- ky, veřejně prospěšné stavby, nebudou se vydávat ani pozemky určené pro vý- stavbu dopravní a technické infra- struktury – bude církvím v průběhu tři- ceti let vyplácena finanční náhrada ve výši 59 miliard korun. Průměrná roční splátka ze státního rozpočtu tedy činí zhruba dvě miliardy korun, což je 0,1 % státního rozpočtu. Církvím se bude vracet výhradně státní majetek, restituce se netýkají majetku obcí, krajů ani jiných osob. Ža- datelé budou muset prokázat, že da- nou nemovitost nebo pozemek skuteč- ně vlastnili k 25. únoru 1948, a naplnit další podmínky stanovené zákonem. Narovnání majetkoprávních vzta- hů pomůže rozvoji zhruba 1 200 měst a obcí, na jejichž území se majetek církví, dosud blokovaný zákonem o půdě, nachází. Kromě toho na místě navrácených chátra- jících budov budou moci vznikat sociální zařízení, která církev tra- dičně provozuje. Zákon o vyrovná- ní s církvemi proto podporují sta- rostové i Svaz měst a obcí. Kvůli odkladům restitucí má podnik Lesy ČR blokováno 185 tisíc hektarů lesů, což představuje celých 14 pro- cent celkové rozlohy jeho pozemků. Vedle lesů se blokace týká také asi 700 stavebních objektů. Postup při ocenění majetku Byly zjištěny průměrné ceny za jed- notlivé druhy nemovitostí (lesní půda, zemědělská půda apod.) za celou Českou republiku, což je možné vzhle- dem k rovnoměrnému rozložení původ- ního církevního majetku na území celého státu. Ceny jednotlivých druhů nemovi- tostí byly stanoveny na základě odbor- ných publikací např. Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky. Rozsah historic- kého majetku byl poté paralelně prově- řován na základě podkladů od státních institucí a archivních dokumentů. Prove- dené ocenění bylo už v roce 2007 schvá- leno nejen vládní, ale i expertní komisí, ve které zasedali kromě zástupců Minis- terstva kultury i zástupci Ministerstva ze- mědělství a Ministerstva financí. Výpočet ocenění byl rovněž prověřen nezávislou společností Ernst & Young. Aby byly zabezpečeny činnosti církví včetně sociálních, zdravotnických a vzdělávacích, bylo do zákona za- řazeno tzv. přechodné období. V něm bude 17 církví a nábožen- ských společností dostávat 17 let státní příspěvek, aby si mohly vybudovat vlastní ekonomickou základnu. První tři roky bude výše tohoto příspěvku stejná jako částka, kterou dostávaly jako hospodářské zabezpečení v roce 2011. Od čtvrtého roku se bude část- ka každoročně o 5 % snižovat. Vrácení ukradeného není darem, ale nápravou totalitních praktik. Komunisté argumentují tím, že círk- vím nikdy majetek nepatřil. Jenže sami nejlépe vědí, že po 25. únoru 1948 nezestátňovali majetek státu, ale círk- ví. Nejlépe umí odpovědět na otázku, jak byli noví vlastníci zapisováni do pří- slušné evidence nemovitostí. Je velmi tristní, když rétoriku komunistů přebírá i ČSSD, která lživě a populisticky tvrdí, že vláda majetek církvi daruje. Církve jsou jako vlastníci zapsány v pozem- kových knihách a církevní majetek byl na rozdíl od státního zahrnutý do po- zemkové reformy za první republiky. Právo na restituce církevního majetku potvrdily v minulosti odborné posudky tří právnických fakult a opakovaně také Ústavní soud, který již o vydání některého majetku rozhodoval. –red–

ZÁKONY A KOMENTÁŘE 10 Úsporný balíček nejsou jenom daně Jeden procentní bod DPH. Na takto úzký problém se smrskl mediální zá- jem při diskusi o snižování schodků veřejných rozpočtů. Jeden procentní bod DPH. Někteří komentátoři i ana- lytici kvůli tomu, že rohlík nebude stát 2,00 Kč, ale 2,02 Kč, neváhali označit vládu za levicovou, asociální a masivně zvyšující daně. Jaká je ale realita? Vláda Petra Nečase po svém nástupu do funkce v roce 2010 začala okamžitě provádět úsporná opatření. Ještě ve zbyt- ku roku 2010 snížila výdaje státu o 15,5 miliardy korun. Připravila rozpočet na rok 2011, který snížil hrozící schodek o neu- věřitelných 76,8 miliardy korun. A ve své úsporné politice pokračuje nadále. Když se přibližně před rokem začalo ukazovat, že krize eurozóny bude pokra- čovat, začala vláda okamžitě jednat. Mi- nistr financí se obrátil na Národní eko- nomickou radu vlády (NERV) s žádostí o přípravu variantních návrhů možných úsporných opatření – pro variantu mělké recese, větších problémů a pro případ krizového vývoje. Národní ekonomická rada vlády tedy připravila do konce loňského roku více než 40 návrhů, ze kterých si vláda mohla vybrat. Začátkem letošního roku se situ- ace nelepšila a slabá schopnost někte- rých evropských států kontrolovat své rozpočtové schodky spouštěla řetězovou reakci v rámci ekonomiky eurozóny. A to nejen přímo – poklesem zahraniční po- ptávky –, ale i psychologicky. Lidé se zkrátka v době krize bojí utrácet, což ješ- tě více podvazuje ekonomický růst. Vláda tedy na začátku letošního roku přistoupila k vázání výdajů státu ve výši 23,6 miliardy korun. Paralelně přitom ekonomičtí ministři začali připravovat úsporná opatření na roky 2013-2015. Ta- to opatření přitom vycházela ze zmíně- ných doporučení NERV. Jelikož ale blížící se recese nebyla tak výrazná, tak vláda tato opatření změkčila. Místo zmrazení růstu penzí tak pouze zpomalila tempo růstu. Místo zdanění baleného tabáku na úroveň cigaret vláda upravila daň z ta- báku na úroveň 80 procent zdanění cigaret a tak dále. Celkově tento balíček obsahoval opat- ření ve výši 56,3 miliardy korun pro příští rok, 96,1 miliardy korun na rok 2014 a 132,2 miliardy korun na rok 2015. Čili jednalo se o velmi subtilní opatření, a ni- koliv kosmetické změny. Všechna opat- ření přitom byla zveřejněna na webu Úřadu vlády ČR již 11. dubna. Proto je zvláštní, že je začali někteří politici roz- porovat až na podzim. Daně a jak na ně A jak je to tedy s tou asociálností, levi- covostí a vládou masivně zvyšující daně? Předně je třeba říci, že NERV ve svých návrzích definoval takzvané zlaté pravidlo při snižování schodku rozpočtů. Toto pra- vidlo říká, že dvě třetiny takových opat- ření by měly připadat na stranu výdajů a jedna třetina na stranu úpravy příjmů. Když se podíváme na tabulku, tak mů- žeme vyčíst, že se tímto pravidlem vláda bezvýhradně řídí. Někdo by se možná mohl ptát, proč dodržovat toto zlaté pravidlo a proč ra- ději nedělat úsporná opatření jenom na straně výdajů. Důvod je jednoduchý. V takovém případě by totiž byly dopady do ekonomiky daleko tvrdší. Nepostavilo by se tolik dálnic, propadly by nám de- sítky miliard korun z evropských fondů nebo bychom nebyli schopni zabezpečit lidem odpovídající sociální a zdravotní péči. To jsme ale ostatně viděli v nouzo- vém rozpočtu, které Ministerstvo financí připravilo pro případ, že nebudou úspor- ná opatření schválena. Není přitom pravdou, že by vláda do- statečně nesnižovala provozní výdaje stá- tu. Již jsme takto uspořili desítky miliard korun a další opatření budou platit od roku 2014. Tým Národní ekonomické ra- dy vlády totiž s vicepremiérkou Karolínou Peake připravil soubor návrhů úsporných opatření na jednotlivých ministerstvech. Ve hře je mimo jiné i rušení či slučování celých resortů. Když nepočítáme v minu- losti zrušené malé Ministerstvo informa- tiky, tak jde o skutečně jedinečný projekt. Rušit a slučovat se budou také jednotlivé agendy. Cílem je dosáhnout v roce 2014 úspor na provozních výdajích ve výši 12 miliard korun. Nikdo tedy nemůže vládě vyčítat, že by v tomto činila málo. Ale zpátky k daním. Řada z daňových změn totiž není prostým zvýšením nějaké daňové sazby. Ve většině případů jde o systémové změny či o změny, které na- pravují nějakou nespravedlnost. Například zrušení takzvané zelené nafty pouze zrov- noprávní zemědělce s dalšími ekonomic- kými odvětvími. Neexistuje totiž důvod, proč by jedna skupina podnikatelů platila nižší spotřební daň z nafty než jiná. Zda- nění tichého vína je také pouze náprava nespravedlnosti, kdy pivo podléhá této dani, a víno nikoliv. Stejný případ je již zmíněné zdanění baleného tabáku. Některá příjmová opatření ani nezna- menají zvýšení daní – například odvod zisku z Lesů ČR. Většina ostatních daňo- vých opatření je navíc pouze dočasná, s platností do roku 2015 – například zru- šení slevy pro pracující důchodce nebo solidární přirážka daně z příjmu fyzických osob. Zvýšení sazeb DPH je také pouze dočasným opatřením, které navíc není v rozporu s dlouhodobým záměrem David Havlíček Fiskální opatření vlády od roku 2010 úspory ve výdajích (včetně vázání) daňová opatření (včetně změn pojistného) 2010 2011 2012 2013 2014 kumulovaně poměr 15,5 58,5 100,1 96,4 115,0 385,5 68 % – 18,3 37,0 47,1 75,8 178,2 32 %

ZÁKONY A KOMENTÁŘE 11 Zákon o sociálněprávní ochraně dětí: zvítězily zájmy dětí nad mýty a nepochopením Jan Čechlovský posílit nepřímé daně na úkor přímých daní. Ostatně DPH se v poslední době zvýšila v 18 z 27 států EU. A i po přijetí všech daňových změn budeme mít v České republice o 4 procentní body nižší daňovou kvótu než činí průměr EU. V přepočtu se jedná o více než 150 mi- liard korun, které necháváme lidem v peněženkách. Nikoho zvyšování daní netěší, ale žijeme v období po největší ekonomické krizi od druhé světové války. A tomu se musíme přizpůsobit. Rozpočtová odpovědnost není prázd- ný pojem. Má svůj obsah i své politické náklady. Vláda ukázala, že je ochotná tyto politické náklady nést. Je to totiž nutný předpoklad k budoucímu ekono- mickému růstu. Zatím tuto snahu oce- ňují finanční trhy, díky čemuž platíme z našeho 10letého dluhu úroky pouze 1,8 procenta ročně. Tedy stejně jako Vel- ká Británie nebo Rakousko. Takto nízké úroky jsou dokonce nižší než inflace, tak- že investoři se nám nebojí půjčit a ještě se přitom vzdát části reálné hodnoty jejich investice. Věřím, že i veřejnost a média rozpočtovou odpovědnost oce- ní. Bohužel ale až zřejmě s časovým odstupem. To je ale politický nátlak od- povědné dlouhodobé politiky, která se nesnaží zalíbit lidem populistickými hesly a sliby. Buďme rádi za to, že je někdo ochoten tento politický náklad nést. autor je tajemník NERV a vedoucí oddělení ekonomických analýz na Úřadu vlády ČR Zásadní zlepšení v péči o ohrožené děti má přinést zákon, s nímž na- vzdory vetu prezidenta republiky opakovaně vyslovila souhlas Posla- necká sněmovna. Jako zpravodaj této předlohy a člen sociálního vý- boru zdůrazňuji, že chystaný zákon především připraví podmínky pro lepší život těm dětem, které nemo- hou z různých důvodů trávit část svého dětství ve vlastních rodinách. Netýká se a neřeší situaci dětí, které mohou být určeny k adopci, a rozhodně nepočítá s rušením ko- jeneckých ústavů. Jsem rád, že se příznivcům této le- gislativní normy podařilo vyvrátit řadu mýtů a nepochopení, která schvalování zákona provázela a která do své argu- mentace zahrnul i prezident Václav Klaus. Jen málokterý zákon prošel tak důkladnou debatou mezi psychology, pěstouny, sociálními pracovníky, soudci či zástupci ústavní péče. Jsem přesvěd- čen, že jeho schválením přehazujeme výhybku směrem k lepší péči o ohrože- né děti v České republice a jejich lepší budoucnosti. Psychologové se dlouho- době shodují, že přirozené rodinné pro- středí je pro rozvoj dítěte prospěšnější než pobyt v ústavu. Proto zákonem zlepšujeme podmínky pro již existující přechodnou pěstounskou péči a zvyšu- jeme pravděpodobnost, že bude dítě umístěno do přirozeného rodinného prostředí namísto do ústavu. Na systé- mu adopcí dětí, které vlastní rodiny ne- mají, se absolutně nic nemění. Zákon počítá i s lepším hmotným za- bezpečením pěstounů. Institut pěs- tounské péče, který schvalovanou no- velou upravujeme, není nový, ale existuje již od roku 2006. Ukázalo se, že právě nedostatečné finanční zázemí rodin, které se chtějí o ohrožené děti na přechodnou dobu postarat, bylo je- ho největší slabinou. Například handi- capované dítě si žádá celodenní péči, což znamená, že minimálně jeden z pěstounů nemůže zároveň pracovat. Rodiny vedené v registru pěstounů musí být navíc připravené přijmout ohrožené dítě do nepřetržité péče a být k dispozici v jakýkoliv okamžik. Pokud tedy chceme, aby co nejvíce dě- tí vyrůstalo v rodinném prostředí na- místo ústavů, musíme pěstounským rodinám připravit důstojné podmínky, aby mohly svoji roli dobře zvládat. Zavedení nového zákona do praxe si vyžádá také velké nasazení sociál- ních pracovníků. Jsem přesvědčen, že jsou to profesionálové, kteří svou úlo- hu v novém systému péče o ohrožené děti zvládnou. A přesvědčí kritiky, že nastartované změny jsou v zájmu dětí, o něž tu jde v první řadě. autor je poslanec a člen výboru pro sociální politiku Velmi se mi ulevilo, že z daňového balíčku vy- padlo sloučení výplaty příspěvku a doplatku na bydlení, který měl nově plynout pouze lidem v hmotné nouzi. Vládní koalice tak vyslyšela obavy, že by to negativně dopadlo např. na matky samo- živitelky nebo seniory. U jiných příjemců dávek by zase tato změna měla za důsledek menší motivaci dostat se z režimu hmotné nouze, protože by pro ně bylo výhodnější zůstávat pod její hranicí a dávky na bydlení pobírat nadále. A už vůbec by se pou- hým sloučením dávek nevyřešil problém s předra- ženými ubytovnami pro lidi v sociální nouzi. Je důležité, že se konečně připravuje zákon o so- ciálním bydlení, který zajistí, aby lidé ve složité situaci získali lepší šanci na vlastní bydlení. Zákon zároveň omezí zneužívání dávek a případy, kdy z lidí v nouzi profitují majitelé ubytovacích zařízení. Proto apeluji na rezort práce a sociálních věcí a ministerstvo pro místní rozvoj, aby v souladu s pří- slibem vládní koalice dokončily přípravy nového zá- kona a ten mohl začít platit již v příštím roce. Tato legislativní norma musí nastavit jednotlivé typy sociálního bydlení a usnadnit lidem, kteří se ocitli bez domova nebo jim taková situace hrozí, cestu k důstojnému bydlení. Systém musí být pro- pustný, od jednorázových přístřeší a azylu přes tré- ninkové byty až po standardní nájemní bydlení. Odmítám interpretaci, že se stát v rámci sociální politiky chystá stavět holobyty. Opak je pravdou. Nový koncept musí stát na lepším a efektivnějším využití stávajícího bytového fondu. Zásadní je, aby lidé, kteří sociálního bydlení využívají, mohli postu- povat nahoru v rámci jednotlivých kategorií. Návrh asi vyvolá živou diskuzi. Ta již probíhá v pracovní skupině složené ze zástupců ministers- tev, zákonodárců a odborníků. Věřím, že do Sně- movny dorazí hotový návrh v prvním pololetí. autorka je poslankyně a členka výboru pro sociální politiku Sociální bydlení: přínos nového zákona Lenka Kohoutová

12 Rozhovor se senátorem a prezident- ským kandidátem Občanské demo- kratické strany MUDr. Přemyslem So- botkou bývá vždy zajímavý nejen pro jeho pohodové společenské cho- vání, ale především pro jeho klidný, racionální přístup k tématům hovoru, smysl pro humor, životní zkušenosti a především dlouhodobě ucelenou soustavu uznávaných hodnot i priorit v jeho politické práci. Základ formování povah, postojů, znalostí a aktivit většiny lidí je kódo- ván v jejich rodinách. Jak jste byl v tomto směru obdařen vy? Oba rodiče mě měli stejně rádi a já je, ale musím tady zmínit především vzor a vliv táty. On byl nejen středo- školský profesor, ale především zapále- ný sportovec a člen Sokola Mladá Bo- leslav. Jako československý rekordman ve skoku vysokém se dokonce zúčastnil v roce 1936 olympijských her v Berlíně. Táta mi dal do vínku vřelý vztah ke sportu, nenásilně formované vlaste- nectví, nestyďme se za to slovo, a také, vzhledem k tomu, že si nikdy nerozu- měl s komunisty, kteří mu za to pořád- ně ztrpčovali život, racionální pohled na všechny ty lživé populistické řeči o socialismu a vládě KSČ jako údajné avantgardy dělnické třídy. Táta mne vy- chovával i z této fotografie... Jak to myslíte? Mnichovský diktát v září 1938 zažil jako voják zrazené československé armády. Já se narodil o šest let později, ale ta událost zdeformovala tvrdě celý náš národní vývoj až do dnešních dní. To je na celodenní přednášku, ale já mám dodnes doma tá- tovu fotografii z roku 1938, jak pocho- duje jako voják a v jeho obličeji je vidět vše, co tenkrát museli naši vojáci prožít. Na této fotce jsem se později učil mnohé z toho dějinného průšvihu chápat. Stejné či podobné obličeje jsem potom viděl ko- lem sebe v srpnu 1968. Víte, proto sice nejsem odpůrce české- ho členství v Evropské unii, ale jen za pod- mínky zachování naší jasné suverenity a svobodného rozhodování. Máme tolik historických zkušeností, že je naopak naší povinností hlasitě v EU vystupovat proti všem hloupostem a těch je tam bohužel zatraceně hodně... Prezident, který chce své zemi prospět, se nudit nebude Mobilizace v roce 1938, můj otec Zdeněk Sobotka Těsně před olympiádou v roce 1936

13 Narodil jste se v Mladé Boleslavi, ale každý ví, že jste opravdu skalní Liberečák... Vždyť je to logické; do Liberce naše ro- dina přišla, když mi byl rok! Prožil jsem zde celý život. Z Ještědu byl a je, obrazně řečeno, vždy lepší nadhled nad tou naší českou kotlinou a jejími problémy než tře- ba z Petřína. Svým voličům u nás na Li- berecku jsem při senátních volbách vždy sliboval, že Pražáka ze mne nikdo neu- dělá. To však nebyl nikdy laciný populis- tický kalkul. To je můj cíl zakořeněného člověka, který by však měl Prahu jako nor- mální Čech mít také rád. Protože jsem v mládí v Praze šest let studoval medicínu, tak mi to samozřejmě nedělá opravdu žádný problém. Ale ten určitý „nadhled“ z Ještědu si prostě chci zachovat. Vzpomínáme na 50. léta, která má- me spojeny s jáchymovskými lágry, popravami a budovatelskou hysterií zhlouplejší části národa, ale vy jste za- čal uzrávat jako dospívající člověk až v 60. letech. Tady můj pohled většinou ovládají hez- ké vzpomínky, protože jsem v té době studoval a aktivně sportoval. Tyto vzpo- mínky vám máloco černého přetře. Ka- marádi, děvčata, študácká recese... V roce 1968 jsme dvojsmyslně křičeli: „Nechce- me svobodu, chceme císaře!“, což byla samozřejmě narážka na tehdejší prezi- dentské kandidáty. Režim zůstával pořád komunistický, ale atmosféra ve společnosti byla plná nadějí a dobré nálady. Sem patří tragický srpen 1968… Sovětský vpád jsem prožil jako čer- stvý začínající lékař v Liberci, kde ruští vojáci masakrovali naše lidi. Já měl teh- dy službu ve špitále a oni ten den za- vraždili v Liberci devět lidí a pětačtyřicet vážně zranili! To byla škola válečné chi- rurgie! Strašné zážitky, ale také velká profesionální i občanská zkušenost. Ta- dy musel slušný člověk vědět, že do komunistické strany nesmí vstoupit. Od této události u nás do KSČ vstupovali jen lidé se silným žaludkem, zbabělci či zcela bezcharakterní kariéristé! Tvr- dit, jako to dnes občas slyšíme, že vstup do KSČ v 70. a 80. letech není vadou na charakteru, je skutečně cy- nická drzost. Tak a jsme v 70. letech, která akus- ticky symbolizují výhrůžné proje- vy s nepříjemným hlasem Gustáva Husáka. To byly opravdu ošklivé šedivé roky. Masové čistky na pracovištích, děti, které nesměly studovat kvůli minulosti svých rodičů, kamarádi a přátelé, kteří vám mi- zeli navždy v emigraci. Otřesná doba. Ni- kde náznak světélka na konci tunelu. Střední generace žehrá na to, že v 80. le- tech stála fronty na banány a do Jugo- slávie někteří jezdili na šedivý pas, ale 70. léta byla mnohem horší, i když i s dědictvím 80. let se také stále těžko vyrovnáváme. Jak lze ty dvě historické dekády srovnat? Když na to máme jen zkratku dvou či tří vět, tak bych to glosoval příměrem, že v 70. letech nás komunisté terorizovali a v 80. letech již „jenom“ korumpovali. V 70. letech noví kariéristé v KSČ stranu 1968 – sovětské tanky před zničenou libereckou radnicí V tanečních v roce 1959 Moje rodina – otec Zdeněk, bratr Zdeněk a maminka Eliška Vojenské cvičení v roce 1972

14 pomohli konsolidovat, aby měla všude své lidi. Národu zlomili páteř a v 80. letech si ho kupovali třeba i tím, že část nechali v klidu například zahrádkařit, hlavně když byla politicky pasivní. Nedostatkové zboží a malý přístup k cizí měně zajišťovali tiše tolerovaní veksláci, dávaly se všude úplat- ky, heslo „kdo nekrade, okrádá rodinu“ se stalo nádorem, který nás ochromuje stále. To vše komunisté prakticky přehlí- želi, pokud veřejnost předstírala formálně souhlas s jejich režimem. Tohle dědictví nás trápí stále a vděčíme za něj právě ko- munistům, kteří se dnes přesto opět cy- nicky tváří jako spása národa. Chcete říci, že by naši komunisté byli opět schopni zde nastolit totali- tu? A co na to Brusel? Tím jsem nikdy nestrašil, ale určitou modifikaci husákovské éry jsou schopni kdykoliv nastolit. Lágry neotevřou a StB neobnoví, ale měnit školní osnovy děje- pisu, kriminalizovat nepohodlné podni- katele, občas někoho vyhodit z práce a využívat toho, že bude hodně lidí zase pasivních atd., to není zase takový pro- blém. Vzpomeňte si na Slovensko za vlá- dy Vladimíra Mečiara či na hejtmanování Davida Ratha ve Středočeském kraji, kde šly peníze jen na projekty jemu loajálních lidí. A Brusel? Když soudruzi vyhází ne- pohodlné oponenty z vedení nějaké in- stituce a na jejich místo dají spolehlivé soudružky tak, aby jich bylo alespoň 40 %, tak budou v Bruselu spokojení, že i ti Češi plní horlivě jeho nařízení. Zažeňme na chvíli černé vize budoucnosti a vraťme se do euforie listopadu 1989. Angažoval jste se v Občanském fóru a nakonec jste u politiky zůstal až do současnosti. Proč? To bylo tím, že navenek vše sice vypa- dalo krásně, celý národ byl jednotný, plný humoru a sametu, radosti, ale právě na schůzích Občanského fóra jsem viděl sna- hu bývalých komunistů z roku 1968 vše ovládnout. Potom zde byli naivní liberálo- vé se svým pokřikem „Nejsme jako oni!“, kteří bezděčně nechávali komunisty, sva- zácké veksláky a různé kariéristy ve víře, že vše bude nakonec podle jejich představ. Bylo zcela jasné, že hodně bylo uděláno, ale mnohem více práce nás čeká. Vy jste věrný ODS. Protože považuji za mnohem serióz- nější ve straně, která má dobrý program a zdravou členskou základnu, zůstat Na konferenci k 10. výročí vstupu do NATO s Madeleine Albrightovou Zasedání Senátu Letošní kongres ODS

15 a nenechat se odradit tím, že se nám ten či onen člen příliš nepovedl. Vystoupit ze strany a bouchnout dveřmi dokáže každý zbrklý furiant, přejít do jiné strany potom kariérista, který stále hledá nějakou funkci či teplé místo. Já jsem si vědom nezastu- pitelnosti Občanské demokratické strany na naší politické scéně. Opustit tyto pozi- ce v době tzv. blbé nálady v české spo- lečnosti by byla neodpustitelná chyba. Kde vidíte hlavní současné problé- my ODS? Možná pro vás překvapivě je nevidím v personálních problémech či ve výsled- cích posledních voleb, ale především v tom, že bychom měli mít více na vědo- mí náš program – připomínám například poděbradské artikuly – a hlavně umět o jeho významu a smyslu přesvědčit co nejvíce lidí. Rozbíjet konkrétními činy mý- ty, které o ODS vznikly, třeba že jde o stra- nu neurvalých podnikatelů. Program ODS je přece racionálním programem pro ce- lou českou společnost. To není program na jedny volby či o tom, jak vyhrávat s la- cinými sliby a žít na dluh. Vaším velkým politickým hřištěm se stal od roku 1996 Senát Parlamentu České republiky, kde jste dodnes. To je tím, že jsem vyznavačem bika- merálního parlamentního systému. Já mu věřím, ale náš Senát vznikl jako médii i částí veřejnosti trvale zpochybňovaná instituce. Změnit ten pohled k lepšímu je běh na dlouhé trati, a proto jsem opa- kovaně do naší horní komory Parlamentu kandidoval. Rád bych ten pohled veřej- nosti měnil k lepšímu, protože vím, kolik pozitivního zde již náš Senát udělal. Za všechny příklady uvedu zahraniční akti- vity. Naše parlamentní diplomacie má ideálnější prostor pro práci než rozháda- ná Sněmovna a málokdo si uvědomuje, že v tomto směru už Senát udělal ob- rovský kus práce. Chce to jen umět si oblékat na sebe správně trička. Prosím? To je nějaký problém? Samozřejmě, i když jde o metaforu. Jedno z mých předvolebních hesel před časem znělo: „Přísahal jsem, že budu po- máhat, ne škodit,“ a tím se řídím stále! Když máte rád svou zem a chcete dělat svou práci vážně, musíte mít seřazené priority. Já jsem byl vždy skalní „óde- esák“, ale jako senátor a ústavní činitel jsem vždy dodržoval to, že na sobě mu- síte mít, obrazně řečeno, nejdříve dres České republiky, pod ním dres Senátu a až pod ním tričko ODS. Když mě přátelé umluvili k tomu, abych přijal prezidentskou kandidaturu, věděl jsem dobře, že bych tohle oblékání dokázal i jako prezident. Co bude pro budoucího českého prezidenta podle vás asi nejtěžší? Ekonomiku a sociální věci musí řešit především premiér a jeho ministři, prezi- dent by měl naopak hodně zemi zastu- povat v zahraničí. Nejtěžší to bude mít v Evropě kvůli některým retardujícím je- vům v procesu evropské integrace a také proto, že jsme opět v situaci, kdy máme zase v Evropě málo Churchillů, ale hodně Chamberlainů. Z toho často až mrazí, když si vzpomeneme na rok 1938. Vez- měte si, jak značná část nejvyšších politi- ků EU přistupuje k provokacím Hamasu proti Izraeli! Ani se tomu však moc nedi- vím, když v čele zahraniční politiky Unie je žena, která v letech studené války ur- putně bojovala za jednostranné jaderné odzbrojení Západu! Pokud budeme mít prezidenta, který se bude snažit pro naši zem něco pozitiv- ního udělat, rozhodně se nudit nebude. A já bych takový chtěl být. Jste uprostřed kampaně, co byste rád svým voličům na závěr našeho rozhovoru řekl? Především abychom se zbavili tzv. blbé nálady, život má mnoho pozitivního, a tak to dejme najevo. A důvod mě volit je jed- noduchý, mám osobní i politickou historii, kabáty nepřevlékám, mám rád Českou re- publiku. A trochu s nadsázkou: „Přemy- slovci patří na Hrad a já jsem Přemysl.“ –mar– Tenis Cup Mariánské Lázně 2010 S manželkou Radmilou Jak podpořit Přemysla Sobotku? Navštivte prezidentskou debatu • aktuální termíny jsou uvedeny na www.premyslsobotka.cz i www.ods.cz Rozdejte informační materiály známým a přátelům • pohlednice a leták s jeho názory jsou přiloženy k aktuálnímu vydání Listů ODS Podporujte Přemysla Sobotku na internetu • hlasujte pro něj v internetových anketách, dejte prostor jeho bannerům na svém webu Sledujte jeho aktuální názory • staňte se jeho přáteli na facebooku a sledujte jeho aktuální názory na twitteru Zapojte do kampaně svůj plot nebo zeď • vyžádejte si reklamu pro svou dobře viditelnou plochu na sobotka2013@ods.cz

16 Martin Kupka: práci starosty člověk snadno propadne Líbeznice leží co by kamenem do- hodil za Prahou, kousek před Měl- níkem, takže většina obyvatel může snadno a pohodlně dojíždět za pra- cí. I proto je o bydlení v těchto mís- tech značný zájem, pozemky a byty tu přitom nejsou drahé. Stěhují se sem hlavně mladé rodiny s dětmi, které „prchají“ z velkoměsta do vlíd- nějšího prostředí blíž k přírodě. O tom, co se podařilo a s jakými problémy se vedení obce potýká, jsme si povídali se starostou Marti- nem Kupkou. „V Líbeznicích i v řadě okolních obcí se počet obyvatel za posledních dvacet let téměř zdvojnásobil. Nedávno tu vy- rostlo mnoho nových a na bydlení pří- jemných bytovek i rodinných domků. Ale nechceme vytvářet nějaké satelity, neustálé živelné rozšiřování obce by bylo na úkor kvality života. Důležitější je, aby byly pro všechny občany postačující služby, kulturní a sportovní možnosti, aby pro ně bylo blízko dostupné cent- rum s veškerým potřebným zázemím,“ říká Martin Kupka. Rozvoj obce vyžaduje plnění dalších úkolů Právě díky tomu, že se tu podařilo ta- kové zázemí vytvořit, se staly Líbeznice spádovým místem pro občany z několika okolních obcí, což ovšem logicky zpětně klade vyšší nároky na chod obce. Je tu plně obsazené zdravotní středisko, kde je k dispozici praktický lékař, dětský lékař, gynekolog, dokonce dva stomatologové a optik. Pro zájemce je k dispozici kni- hovna, řada zájmových kroužků, samo- zřejmě škola, mateřská školka. „Právě teď se pokoušíme budovu mateřské školky prodat, ovšem s tím, aby tam někdo pro- vozoval soukromou školku a my paralelně vybudovali novou, protože s přibývajícím počtem dětí už ta stávající nemá dosta- tečnou kapacitu,“ vysvětluje starosta. S potěšením mluví o nedávno zalo- ženém komunitním centru: „Potvrdilo se, že když se lidem poskytne prostor a vytvoří podmínky, dokážou toho vyu- žít, jsou aktivní, tvořiví. Schází se tam maminky s dětmi, senioři, organizují se různé kroužky i jednorázové akce.“ Nyní vedení obce čekají kromě jiných úkolů investice do komunikací. „Daří se opravovat chodníky, teď už i silnici, ale je absurdní, že v jednadvacátém století jsou stále leckde nezpevněné cesty. To je jeden z dluhů vůči místním obyvate- lům, který musíme co nejdříve splatit.“ Za velmi důležitý považuje líbeznický starosta ještě jeden cíl – sice dlouhodo- bý, splnitelný v perspektivě zhruba de- seti let, ale na jeho prosazení a realizaci už pracuje. Snaží se přimět developery, aby v rámci plánovaných bytových do- mů vytvořili pro obec bezbariérové byty s pečovatelskou službou: „Považuji za přirozený zájem obce poskytnout sta- rým lidem, kteří už nejsou zcela sobě- stační, pomoc, a to přímo v místě, kde žili a kde mají vazby.“ Vedení kraje zřejmě ani teď vstřícné nebude Je jasné, že všechny plány ohledně roz- voje obce vyžadují finance. V minulosti za hejtmanství Davida Ratha to měly všechny obce s pravicovým vedením ob- tížné, Líbeznice obzvlášť, protože podle Martina Kupky tu sehrála zřejmě roli i Rathova osobní zášť. A ani v budouc- nosti s nějakým výraznějším zlepšením nelze počítat. „Samozřejmě by těžko mo- hl někdo konkurovat panu Rathovi v aro- ganci, hulvátství, podivných postupech. Ale ekonomická situace kraje je zjevně kritická, nevím v novém oranžovo-rudém vedení o nikom, kdo by to dokázal sku- tečně efektivně a zasvěceně řešit. Takže to pravděpodobně znovu odnesou obce a občané,“ obává se starosta. O to víc ho popuzuje zbytečné plýt- vání. „Středočeský kraj stále zpětně pro- plácí žákům a studentům jízdné bez ohledu na to, zda to skutečně potřebují. Veřejné prostředky se tak rozmělňují i tam, kde to vůbec není třeba, a scházejí na skutečně nezbytnou pomoc. O ná- kladech spojených s administrací celého populistického vynálezu nemluvě,“ roz- čiluje se. Ale jak je jeho zvykem, hned obrací list k něčemu pozitivnímu: „Ne- uplyne měsíc, aby se u nás něco nedělo. Teď jsou to adventní koncerty a hlavně nás čeká vánoční setkání a průvod o Štědrém dnu, které jsem před časem s kolegy inicioval a stávají se tradicí. Se- jde se téměř celá obec, včetně dětí, hrají a zpívají se koledy, letos půjdou s prů- vodem i dudáci…“ Zkrátka je zjevné, že Líbeznice jsou příjemné místo pro život, a to i zásluhou starosty a jeho kolegů. Ostatně ODS tu dlouhodobě má výrazné postavení, i v nedávných krajských volbách na rozdíl od většiny kraje tu zvítězila s téměř 34 %. NÁVŠTĚVA U STAROSTY Martin Kupka Vystudoval žurnalistiku. Po stu- diích sice několik let působil v Českém rozhlase, ale pak začal pracovat na pražském magistrá- tu a, jak říká, jakmile se přiblížil k politice, nedokázal se od ní odpoutat. Byl tiskovým mluvčím ODS a pak krátce vlády. Zhruba před dvěma lety poprvé kandi- doval do Zastupitelstva obce Lí- beznice, kde s rodinou žije, a stal se starostou. Zkušenosti s cho- dem obce již měl díky spolupráci s předchozím zastupitelstvem.

Podnikání mě přivedlo do ODS NÁVŠTĚVA U PODNIKATELE 17 Z Líbeznic jsme vyrazili do nedale- kých Klecan za Danielem Dvořákem, který je členem místního zastupitel- stva a rady za ODS a který tam pro- vozuje od Sokola pronajatou res- tauraci. Občas z ní vybíhá na hřiště, protože trénuje malé fotbalisty. Tak trochu ne úplně obvyklých spojení a zvratů je ovšem v jeho životě víc. Od malička ho lákala „kuchařina“– svoji první bábovku upekl jako překvape- ní už ve čtvrté třídě. Takže, i když měl dobré známky a mohl si vybrat cokoli jiného, zvolil hotelovou školu. Ale tam se učilo kuchařskému umění spíš jen zběž- ně, v kombinaci s managementem, číš- nictvím, jazyky… Nic z toho mu ovšem později nebylo na škodu. „Během školy jsme měli samozřejmě praxe i ‚na place‘, ale taky jsem třeba měsíc strávil s ředite- lem jednoho podniku v kanceláři, abych viděl, jak se takový podnik vede. Výhodou byly hlavně zahraniční stáže. Jedna z po- sledních byla v Německu, kde jsem jeden den platil východními markami a druhý už západními,“ vzpomíná Daniel Dvořák. Vyčerpávající začátky Po absolvování školy pracoval jako vrchní číšník v „nóbl“ restauracích, ale ve skrytu duše toužil „po vlastním“, byť třeba skromnějším. Záhy se mu to po- dařilo – v roce 1995, kdy mu bylo dvaa- dvacet let. Jezdil totiž do Prahy kolem hospůdky, která byla podezřele dlouho zavřená. Nedalo mu to, zastavil se za majitelem a získal do pronájmu zavede- nou pivnici, kde se však nevařilo. „Půl roku jsem pracoval úplně sám, šest dní v týdnu bylo otevřeno a sedmý jsem uklízel, zařizoval…“ Po vyčerpávají- cím období najal na pomoc jednu pra- covní sílu. A když už byli dva a mohli se střídat, zrušil zavírací den. S kamarádem si přibral bar v Praze, na přechodnou do- bu se podílel na vedení hostince ve Vo- dochodech. Přitom nepřestával toužit po něčem větším, kde by se i vařilo. „Začátky byly náročné. Občas jsem vá- hal, jestli jsem neudělal chybu. Měl jsem možnost se vrátit na místo, kde jsem si vydělal víc a měl nesrovnatelně méně sta- rostí. Ale dělat a být odpovědný sám za sebe mi přece jen bylo bližší.“ Nyní už 14 let provozuje (v poslední době společně s bratrem) sportovní restauraci, která patří Sokolu. Zaměstnává stabilně osm lidí plus externisty. Bratři bu- dovu upravili, interiér svou výzdobou jas- ně svědčí o tom, že se jedná o sportovní zařízení. V patře vznikl sál pro diskotéky, kam zve různé zpěváky a moderátory. Spodní restaurace se specializuje na ty- pická česká jídla a drobnosti k pivu. Lidé jsou zvyklí sem chodit na poctivé obědy, leckdo na večeře nebo jen tak na pivo. „Jako jediní v širokém okolí čepujeme pi- vo z tanku. Potěšilo mě, že jsme získali certifikát kvality od Plzeňského Prazdroje a držíme si ho i po kontrolách. Kritéria jsou docela přísná a týkají se skladování, čepování a řady dalších věcí. Čepujeme i kvalitní nealkoholické pivo,“ vysvětluje. Není divu, že celkově se tady vytočí nejvíc piva ze všech okolních restaurací. Jídelníček je sestaven tak, aby se pořád- ně nasytili i lidé, kteří často manuálně pra- cují, a samozřejmě sportovci. „Zatímco skoro všude jsou běžné 100gramové por- ce, nám se osvědčily 150gramové, kvůli čemuž nemusíme nijak zvlášť zvedat ce- ny.“ I když Dan Dvořák tak dlouho bažil po vaření, kupodivu „svým“ kuchařům do jejich práce moc nemluví. Baví ho spíš sle- dovat, co zákazníci preferují. „Kupodivu nejvíc jde na odbyt steak na grilu, i když je dražší než klasická svíčková, kterou mys- lím děláme dobrou. Kdo má rád pořádně ostré, dá si „hněv Tomáše Řepky“. Kdo tohoto fotbalistu zná, ví, že bývá při zápa- sech ‚extra pikantní‘. A kupodivu jsou ob- líbené i naše topinky s romadurem.“ Největší frmol bývá v sezóně, kdy se hraje nejvíc zápasů. Mimochodem, Da- niel Dvořák se značnou měrou zasloužil o to, že se hřiště může bez problémů používat. Polovina pozemku, na němž sokolové hřiště za socializmu v rámci akce Z vybudovali, je totiž ve vlastnictví církve. A právě on vyjednal s odkazem na to, že Sokol bude hřiště nadále pou- žívat k bohulibým účelům rozvoje mlá- deže, přijatelné podmínky pronájmu. Úspěšný kandidát ODS Ne že by toužil po politické kariéře, ale zkušenosti z podnikání ho čím dál víc vedly k ODS. „Rozhodl jsem se pod- pořit ODS členstvím a placením příspěv- ků, ale hned jsem avizoval, že mám prá- ce nad hlavu, tak s ničím víc ať nikdo nepočítá. Pak za mnou přišli, ať kandi- duji do zastupitelstva. Uklidnilo mě, že na 12. místě. Skončil jsem na třetím. Po- druhé jsem kandidoval na třetím místě a skončil první. A ta práce mě chytla.“ Chytla ho natolik, že si kvůli ní dodělává vysokou školu, studuje veřejnou správu s právní specializací. Nyní píše bakalář- skou práci o obecní policii. „Zajímá mě to mimo jiné proto, že v Klecanech ne- máme dosud městskou policii. Její ab- sence je sice nahrazována smlouvou se sousední obcí, ale ani ta nemá kapacity na zajišťování veřejného pořádku, zejmé- na v noci, kdy dochází k největšímu množství krádeží a vandalismu.“ Před rozloučením si s námi připil ne- filtrovaným pivem na to, aby v Klecanech prospívala jak ODS, tak i jeho sportovní restaurace a samozřejmě samotný sport. –red–

DOPRAVA 18 Na české koleje přijíždí student i lev Na začátku listopadu přibyl na „české koleje“ nový velký hráč v oblasti dál- kové osobní železniční dopravy. Leo Express – jako druhý soukromý do- pravce po Regio Jetu ze skupiny Stu- dent Agency – vstoupil do souboje o cestující s monopolním státním do- pravcem při přepravě cestujících na trati mezi Prahou a Ostravou. Co přináší liberalizace osobní železniční dopravy České republice a jejím obča- nům? Jaká je zkušenost ze zahraničí? Měli bychom směřovat k privatizaci Čes- kých drah? Na tyto a další otázky se po- kusím krátce odpovědět. S pádem komunismu v tehdejším Čes- koslovensku došlo k výrazným změnám ve společnosti – od totality 50. let k de- mokratickému pluralismu dnešních dní. Podobně se začala transformovat i teh- dejší uzavřená, centrálně plánovaná a stá- tem řízená ekonomika na ekonomiku otevřenou a liberální, tj. bylo obnoveno soukromé vlastnictví, lidé mohli začít svo- bodně podnikat atd. Železniční doprava si z tohoto pohledu prošla podobným osudem, avšak k zásadnímu uvolnění a změnám došlo až v roce 2003, kdy byly České dráhy transformovány ze stání or- ganizace na akciovou společnost a byla vyčleněna Správa železničních dopravních cest, jakožto budoucí správce železniční infrastruktury v ČR. Hlavním důvodem transformace tedy bylo oddělení provo- zovatele železniční infrastruktury od po- skytovatele dopravních služeb. V roce 2004 Česká republika vstoupila do Ev- ropské unie, načež musela přijmout celou řadu opatření, která směřují k postupné liberalizaci osobní železniční dopravy. Pomalý postup liberalizace a socialistická desetiletka V současné době je to již devět let od zahájení transformace Českých drah na poskytovatele dopravních služeb a oddě- lení železniční infrastruktury na SŽDC, přesto dochází jen k malému pokroku při prolamování monopolu Českých drah. Pominu-li několik méně významných lo- kálních tratí, kde dopravní obslužnost za- jišťují soukromí dopravci, pak prvním sku- tečně významným krokem v liberalizaci osobní dopravy byl vstup firmy Regio Jet ze skupiny Student Agency na trať mezi Prahou a Ostravou. Další vlaštovkou je le- tošní start provozu firmy Leo Express na téže trati. Mezi dalšími dopravci, kteří se připravují vstoupit na české koleje, je např. firma Arriva, ovládaná Deutsche Bahn, která chce provozovat své vlaky na trati Kralupy nad Vltavou – Benešov. Ve jme- novaných případech se však jedná o že- lezniční spojení, na která vypisuje tendry Ministerstvo dopravy ČR. Opačným případem jsou pak tendry na dopravní obslužnost regionálních tratí, kde v roce 2009 krajské samosprávy ovlá- dané socialisty a komunisty uzavřely s ČD memorandum zajišťující jim desetileté kontrakty na dopravní obslužnost na všech regionálních tratích, čímž zabloko- valy rozvoj regionální osobní dopravy na železnici v ČR až do roku 2019. Snad kaž- dý z nás si musel v posledních měsících všimnout, že s příchodem soukromých dopravců došlo ke zlepšení služeb během jízdy, zlepšení kvality i staří vozového par- ku či spokojenosti cestujících. Zároveň s tím vytvářejí noví dopravci tlak na zlep- šení těchto ukazatelů i u státního mono- polního dopravce. Nejsou to však všechny pozitivní faktory, které liberalizace přináší. Chceme-li si zodpovědět všechny otázky z úvodu, není nic jednoduššího, než uvést konkrétní zahraniční příklad toho, jak by mohla osobní železniční doprava v ČR vy- padat do budoucna. Britský model privatizace státních drah Výchozí impuls pro liberalizaci železnič- ní dopravy ve Spojeném království přišel od konzervativní vlády pod vedením brit- ského premiéra Johna Majora, přičemž jeho vláda postupovala obdobně jako dnes ta česká, když nejprve oddělila že- lezniční infrastrukturu od provozovatele dopravy, kterého následně privatizovala. Proces transformace probíhal v průběhu čtyř let a nakonec bylo přiděleno několika soukromým společnostem na 25 tisíc li- cencí na provoz osobní železniční dopravy ve Velké Británii. Následkem toho došlo k efektům, pro jejichž zhodnocení jsou důležité zejména tyto ukazatele: počet přepravených cestujících, stáří vozového parku, výše dotací ze státního rozpočtu a bezpečnost. Podíváme-li se na počet cestujících, pak došlo od roku 1995 do roku 2011 k ná- růstu jejich celkového počtu o téměř 600 miliónů na celkových 1,4 mld. Co se týče stáří vozového parku, snížilo se průměrné stáří železničních vozů o 8 let, tj. od roku 1994 ze 23 let na 15 let v roce 2009. Dalším ukazatelem jsou dotace ze státní- ho rozpočtu na železniční dopravu, které sice stagnovaly či spíše rostly, avšak větši- na byla směřována na výstavbu dopravní infrastruktury, nikoliv na dopravní obsluž- nost. Po splasknutí několika mediálních bublin o zhoršení bezpečnosti na železnici bylo seriózními výzkumy dokázáno, že došlo naopak k jejímu zlepšení. Na závěr připojím několik zajímavých faktů. V průběhu sedmi let bylo ve Velké Británii nakoupeno 4 000 nových vozidel v hodnotě okolo 6 mld. liber. Došlo k ná- růstu počtu cestujících v desítkách pro- cent. Dříve zrušené a nerentabilní tratě začaly být opět obnovovány. A tak by- chom mohli postupovat dále. Samozřej- mě existují i negativní faktory spojené s privatizací, avšak všechny byly spíše krát- kodobého charakteru a Česká republika se z nich může do budoucna spíše poučit. Odpovědi na úvodní otázky jsou tedy nasnadě. Liberalizace osobní železniční dopravy v ČR přináší občanům zejména pozitivní dopady v podobě kvalitních, mo- derních a komfortních vlaků, zvyšuje bez- pečnost na železnici, umožňuje státu více investovat do železniční infrastruktury a umožňuje volně podnikat v tomto pro- středí. V souvislosti s tím se domnívám, že je možné postupně privatizovat i Čes- ké dráhy tak, jak k tomu došlo ve Velké Británii v případě British Rail. Pokud ne- bude reálné ČD privatizovat, pak by měl být vyvíjen maximální tlak, zejména ze strany ministerstva dopravy, na uvolnění maximálního množství tratí na celostátní úrovni pro vstup soukromých provozova- telů osobní železniční dopravy. Podobně by pak měl být vyvíjen tlak i na socialistic- ké (a dnes již i komunistické) hejtmany, aby v případech, kdy je to možné, otevřeli regionální tratě konkurenci. ■ Jakub Čermák autor je analytik politické sekce ODS

19 Z DOKUMENTU Cesta k důvěře ve zkratce Na listopadovém kongresu představil předseda ODS a premiér Petr Nečas dokument Cesta k důvěře, který by měl být pilířem pro postoje a cíle stra- ny v nadcházejícím období. Přinášíme připomenutí některých bodů. Fungování ODS • Do vysoké politiky se musí zapojit slušní a úspěšní lidé v regionech. • Musíme nalézt nové formy komunikace s veřejností i členskou základnou. • Předseda by měl alespoň dvakrát měsíč- ně vyjíždět do regionů na setkání se členy ODS i voliči. • Jednání výkonné rady se budou konat v regionech a budou sloužit i k setkání s klíčovými voličskými skupinami. • Odborné komise musí v nové struktuře generovat nové politiky, odborníky, myš- lenky. Budou upozorňovat na problema- tická rozhodnutí ministrů koaličních stran. • Ministři za ODS musí být schopni před odborníky z členské základny obhájit své návrhy a práci svých resortů. • Změny stanov umožní větší participaci všech členů na rozhodovacích procesech. Budoucnost bez dluhů • Musíme korigovat a zrychlit konsolidaci veřejných financí a snižování schodků. • Finanční ústava omezí vládu v předklá- dání nadměrných rozpočtových schodků. Pokryje i mimorozpočtové fondy, zdravotní pojišťovny, ale i kraje a obce. • Snížíme zdanění práce. Zrušíme daň z di- vidend. Klesnou odvody OSVČ snížením sociálního pojištění. • Zachována zůstane mj. výše výdajových paušálů pro živnostníky, daňová podpora vzdělávání, vědy a výzkumu, rodin s dětmi, zajištění ve stáří, charity nebo bydlení. • Nepřistoupíme k dalšímu zvyšování da- ňové zátěže. Zdanění bude po přijetí stabilizačního balíčku v roce 2014 nižší než letos. • Zpomalíme postupné snižování schodků veřejných rozpočtů, dokud nedojde k ob- novení hospodářského růstu. • Musíme definovat cíle podniků se státní účastí. To umožní určit podniky, které je možné prodat nebo částečně privatizovat. • Přijatá důchodová reforma nabízí šanci na vyšší důchody pro cca polovinu populace. • Chceme omezit okruh lidí, kteří mají nárok na přídavky na děti. To bychom ro- dinám kompenzovali vyšší daňovou sle- vou na dítě. • Ve zdravotnictví rozšíříme nadstandardní péči a zároveň zajistíme, aby kvalitní péče zůstala zachována pro všechny. Podpora růstu • Ve spolupráci se svazy zaměstnavatelů vznikl materiál „Návrh opatření vlády pro zlepšení podmínek rozvoje hospodářství, podporu podnikání a zaměstnanosti“. Z něj bude vycházet vládní strategie. • V letech 2013–2020 uvolníme 25–55 mld. Kč na modernizaci fondu budov a snížení jejich energetické náročnosti. Tento program přinese nový impuls do sta- vebního průmyslu, související průmyslové výroby i sektoru služeb. • Změny stavebního zákona zrychlí a zlevní výstavbu. • Snížíme počet evropských operačních programů. Peníze z nich budou směřovat hlavně do podpory podnikatelských inves- tic, infrastruktury, výzkumu a inovací. • V energetické infrastruktuře usilujeme o zjednodušení a zkrácení povolovacích procesů až na tři roky, energetické společ- nosti musí mít čitelnou cenovou politiku. • Zastavíme podporu nově budovaných obnovitelných zdrojů kromě těch, které vyrábějí elektřinu pro vlastní spotřebu. • Spalováním většího objemu komunál- ního odpadu lze ušetřit milióny tun uhlí a bránit zdražování dodávek tepla. In- vestice do ekologických spaloven přine- sou zakázky pro stavební a strojírenský průmysl. Levný a vstřícný stát • Ve státní správě snižujeme výdaje a počty úředníků. Sloučení nebo zrušení nadby- tečných agend a úřadů zajistí do konce roku 2014 úsporu cca 12 mld. Kč. • Prosazujeme pružnější sladění práce a péče o děti podporou zvýhodněných částečných úvazků. • Zvýhodníme rodiny pečující o seniory. Vzdělaná společnost • Podpoříme zachování dostupnosti před- školního a základního školství v obcích. • Daňově budeme motivovat firmy a školy k vyšší přímé spolupráci, vytvoříme pod- mínky pro firemní stipendia. • Podpoříme změnu nabídky oborů na středních školách tak, aby našlo co nejvíce absolventů uplatnění na trhu práce. • Bakalářské studium bude plnohodnotné a zaměřené na přípravu do praxe. Nava- zující magisterské studium musí mít větší prestiž než nyní. Změníme systém hodno- cení kvality vysokých škol. • Zavedeme systém finanční pomoci stu- dentům, včetně zvýhodněných půjček. Prostor pro podnikání • Prosazujeme slevy na sociálním pojištění pro zaměstnavatele, kteří budou zaměst- návat na částečné pracovní úvazky; chce- me umožnit tzv. job-sharing, kdy jedno pracovní místo sdílí více zaměstnanců. • Zákoník práce zeštíhlíme zhruba na tře- tinu; zamezíme šikaně kvůli švarcsystému. • Zavedeme testování dopadů nové legis- lativy na malé a střední podnikatele. • Budeme využívat evropských peněz k podpoře udržení pracovních míst u těch zaměstnavatelů, kteří v souvislosti s nega- tivním vývojem ekonomiky nejsou schopni svým zaměstnancům přidělovat práci. • Prosadíme, aby doba splatnosti veřejné- ho sektoru nepřesáhla 30 dní s výjimkou čerpání z evropských fondů, kde nelze do- bu splatnosti na národní úrovni změnit. • Vytvoříme jednotné kontaktní místo pro vydávání potvrzení pro exportéry. Právo a dodržování pravidel • Státní zastupitelství a policie musí mít plnou podporu při vyšetřování korupce a hospodářské kriminality. • Zasadíme se o větší transparentnost financování politických stran. • K diskusi je např. případné zrušení vrch- ních státních zastupitelství. • Povinné předpisy EU by měly být přijí- mány pouze v minimální podobě. • Budeme prosazovat posílení policejních jednotek v problémových oblastech a dů- slednější postihy všech forem trestné čin- nosti včetně drobné majetkové kriminality nezletilých. Opakované přestupky musí být posuzovány jako trestný čin. • Dávky životního minima budou chronic- kým neplatičům exekvovány. Sebevědomý názor v Evropě • Dominantní role při řízení státu musí zů- stat národním vládám a parlamentům. Odmítáme jednotnou evropskou daňovou nebo sociální politiku, nepřipojíme se k bankovní unii. • Nelze přijmout euro bez referenda. –red–

ZAHRANIČÍ 20 Proč Romney prohrál? Americké prezidentské volby skon- čily porážkou tamní pravice v podo- bě Republikánské strany, protože ta nedokázala vyhrát v klíčovém sou- boji letošního volebního podzimu. Je to o to smutnější, že ještě týden před volbami se zdálo, že jejích kandidát Mitt Romney může zvítězit. Jeho vo- lební štáb tomu dokonce věřil tak, že již měl koupený ohňostroj na oslavu volebního vítězství. Zbytečně. Grand Old Party (GOP) – Stará velká strana, jak se republikánům přezdívá, prohrála, přestože měla poměrně výhod- nou výchozí pozici. Levicový prezident Obama vstupoval do volebního roku jako ten, za kterého v USA vládne ekonomic- ká krize. Prezident většinu Američanů dlouho nemohl přesvědčit, že umí klíčo- vou světovou ekonomiku uzdravit. Navíc nesplnil řadu slibů v dalších oblastech. To vše vedlo k úspěchu republikánů ve vol- bách v polovině Obamova funkčního ob- dobí a k vzestupu tvrdě konzervativního uskupení Tea Party, které se stalo velmi vlivnou součástí Republikánské strany. Po dvou letech Obamovy vlády většina republikánů věřila, že Obama bude tím, čemu se v USA říká „one-term-presi- dent“ – tedy prezident pro jedno funkční období. Jenže od té doby se začaly kupit okolnosti, které Obamu vrátily zpátky do hry a nakonec přinesly výraznou Oba- movu výhru v počtu volitelů (332 ku 206) a nakonec i jasné vítězství v počtu hlasů, kdy demokratický kandidát dokázal sice těsně, ale přece (o osm desetin) překonat magickou hranici 50 % hlasů, zatímco Romney si připsal jen 47,5 % hlasů. GOP – strana bílého muže V jedné české písničce se zpívá, že „statistika nuda je“, ale hned se dodává „má však cenné údaje“. A právě to platí o povolebních výzkumech voličského chování v proběhlých amerických prezi- dentských volbách. Jedna z hlavních teorií, proč Romney ve volbách neuspěl, je postavena na ana- lýze tzv. exit pollů – výzkumů prová- děných u voličů, když opouští volební místnost. Podle ní se jeví, že na vině za prohru nebyla Romneyho kampaň, ale naopak celá Republikánská strana. Té se totiž nepodařilo oslovit velmi široké vrstvy obyvatelstva. Demokraté rádi před vol- bami i po nich popisovali republikány ja- ko stranu „bílého muže“, která zapomí- ná na ženy i rasové a etnické menšiny. A čísla z volebních výzkumů jim částečně dávají za pravdu. Romney totiž velmi vý- razně uspěl mezi bělošskými voliči. Kdyby rozhodovali o obsazení Bílého domu jen oni, bylo by zcela jasno. Romney v této části voličské základny vyhrál poměrem 59 % ku 39 %. Stejně tak by se Romney nemusel ni- čeho obávat, kdyby volili pouze muži. U nich měl převahu, i když méně výraz- nou (hlasovalo pro něj 52 % voličů, pro Obamu jen 45 %). Jenže tady pozitivní čísla pro republi- kánského kandidáta končí. Jeho „pro- blém“ začíná u žen. Ty daly u volebních uren přednost Obamovi, a to v poměru 55 % oproti 44 % pro Romneyho. Pro ilustraci je navíc nutno připomenout, že k volbám v USA letos přišlo více žen než mužů (53 % ku 47 %). Ještě méně než ženy ale Romneyho podpořily dvě důležité rasové a etnické skupiny voličů: černoši a tzv. Latinos, jak se v USA říká občanům, kteří pochází z latinskoamerických zemí a mezi kterými dominují lidé s kořeny v Mexiku, na Por- toriku či na Kubě. To, že Obamu jako historicky prvního černošského prezidenta v USA výrazně podpoří hlavně voliči s africkým půvo- dem, bylo dopředu jasné. Republikánští volební stratégové ale celou dobu věřili, že Obama doplatí na to, že volit nepřijde tolik černochů jako před čtyřmi lety. Vy- cházeli jednak z předpokladu, že volit prvního černošského prezidenta je jed- noduše více vzrušující a mobilizující než jít hlasovat pro první znovuzvolení čer- nošského prezidenta. A svůj optimismus v této otázce republikáni zakládali ta- ké na tom, že část černošských voličů zůstane doma, protože se jich jako v prů- měru sociálně slabších více dotkla eko- nomická krize, která vypukla za Oba- mova řízení Ameriky. Očekávali navíc také, že právě černoši budou nejvíce zklamaní z některých Obamových nena- plněných slibů. Jenže nic z toho se na- konec ve volebním výsledku neprojevilo a Obamova převaha mezi Afroameričany byla opět drtivá. Obama jich získal 93 % a Romney jen 6 %. Úspěchem pro Oba- movu kampaň se ukázal i fakt, že černoši tentokrát tvořili 13 % všech voličů. Propadák u Latinoameričanů Vítězství Obamy mezi černochy se če- kalo, proto se jako důležitější zdá, že Romney výrazně prohrál u skupiny, jejíž počet v rámci voličstva stále narůstá a tím tato skupina získává na významu. Tuto skupinu tvoří již zmiňovaní Latinoameri- čané žijící ve Spojených státech. Latino- američané navíc nejsou skupinou, kterou by měli demokraté voličsky „rezervova- nou“, jak by se mohlo zdát po tom, co mezi nimi před čtyřmi lety výrazně vyhrál Petr Sokol

21 demokrat Obama. Je třeba vzpomenout, že to byli právě Latinoameričané, na kterých byl částečně postaven úspěch George W. Bushe v obou jeho úspěš- ných prezidentských kampaních. Latino- američané sice na jednu stranu mají přirozeně blízko k levici díky svému při- stěhovaleckému původu, ale na druhou stranu jsou jako lidé příchozí ze silně ka- tolických zemí ochotni naslouchat i so- ciálním hodnotám americké pravice. Právě to druhé umožnilo mladšímu z prezidentů s příjmením Bush notně v této části elektorátu zalovit. Romneymu se naopak vůbec letos mezi Latinoameričany zabodovat nepo- dařilo a prohrál zde o celých 44 procent. Ptáme-li se proč, odpověď je velmi jed- noduchá. Romney vsadil už v primár- kách na ostrou politiku vůči ilegálním přistěhovalcům. Jenže ti se v USA rek- rutují hlavně z hispánsky mluvících zemí. Takže se tvrdou rétorikou podařilo v pri- márkách „odrovnat“ své soupeře z již- ních států s vysokým procentem La- tinoameričanů, kteří horovali pro umír- něnou politiku v otázce přistěhovalectví, ale pro „opravdové“ prezidentské volby si zavřel dveře k jedné z rozhodujících voličských skupin. Kandidát republikánů navíc prohrál i mezi židovskými voliči a za velmi důle- žitý se považuje také fakt, že s úřadu- jícím prezidentem nedokázal držet krok u mladších Američanů. To je ale spíše spojováno s odpovědností celé Republi- kánské strany než s konkrétním rysem Romneyho kampaně či osobnosti. Vhodná „dvojka“? V souvislosti s Latinoameričany navíc někteří američtí konzervativní komen- tátoři pochybují o vhodné volbě repub- likánského kandidáta na vicepreziden- ta. Romney sáhl po hrdinovi fiskálních konzervativců – poslanci ze státu Wis- consin Paulu Ryanovi. Při jeho nominaci většina strany tleskala, ale dnes se ptá, zda nebylo chybou, že byl vybrán další „bílý muž“ a že se raději nesáhlo po někom s například latinskoamerickým původem, jako je senátor za Floridu Marco Rubio. S ním mohl Romney lépe uspět ve státech s rostoucím počtem Latinos, jako jsou Nevada či Nové Me- xiko, a koneckonců hlavně na Floridě, kde finální rozdíl byl jen osm desetin procenta ve prospěch Obamy. Podobně se „po bitvě“ ozývá kritika, že sázka na kandidáta z Wisconsinu byla příliš odvážná, protože tento stát pova- žovali za hratelný pro republikány jen největší optimisté. Proto by více mohl po- moci kandidát z „bitevních“ – tedy těs- ných – států, jako byla Florida, Virginie nebo klíčové Ohio. Romney sice nakonec všechny státy, o které se bojovalo, s vý- jimkou Severní Karolíny prohrál, ale otaz- níky nad výběrem vhodné dvojky zůstá- vají. A něco na nich je, protože si musíme uvědomit, že u republikánů letos jak pre- zidentský, tak viceprezidentský kandidát nevyhrál volby ve svém domovském stá- tě, což není obvyklé. Ničivé primárky Mezi příčinami Romneyho porážky mu- síme zmínit také primárky, které byly mezi republikány letos mimořádně divoké a do značné míry odrážely hluboké rozděle- ní strany na nekompromisní Tea Party a umírněný stranický establishment. Příz- nivcům Tea Party nikdy Mitt Romney příliš „nevoněl“ a nikoli kvůli mormonské víře, která nakonec ve volbách vlastně nehrála žádnou důležitou roli, ale kvůli svým umír- něným názorům. Romney musel proto celé primárky čelit snaze najít „opravdu“ konzervativního „anti-Romneyho“. To se nakonec nepodařilo, ale Romney si z tvr- dé primárkové kampaně přinesl řadu šrá- mů. Ty hned začal výrazně využívat Oba- mův tábor, který nasadil během letních měsíců velké finanční prostředky na kam- paň, která měla Romneyho vykreslit jako boháče, který vůbec nezná problémy obyčejných lidí. Tím se Obamovi podařilo vymazat Romneyho výhodu v podobě ús- pěchů a zkušeností v businessu, které by americkému prezidentovi v době recese měly pomoct. Jenže Romney tuhle kartu nikdy nedokázal úplně rozehrát a Oba- mova kampaň ji naopak umně přetočila do své výhody. Sandy Obama Romneymu se přesto podařilo v kam- pani výrazně zabodovat, a to v době prezidentských debat, kdy stáhl Obamův náskok, a zdálo se, že Obamu předstihl. Ale pak se stalo něco, co řada republi- kánů považuje za rozhodující faktor le- tošních voleb. Východní pobřeží zasáhla týden před volbami superbouře Sandy a ta posadila Obamu znovu do sedla, když vlastně vymazala poslední týden kampaně, kdy oba rivalové museli své předvolební aktivity fakticky přerušit. Pre- zident, ztrácející v debatách dech, na- jednou mohl vystupovat státnicky a trumfnout Romneyho kritiku, že je pří- liš stranický. Na Romneyho naopak role v době přírodní katastrofy nezbyla a na- dějný finiš byl pryč. Republikáni navíc v této souvislosti nemohou zapomenout svému guverné- rovi New Jersey Chrisi Christiemu, že v této době společně s demokratem Obamou před médii jezdil po svém stá- tě a poskytl vlastně protivníkovi gloriolu nadstranickosti. Dva tisíce šestnáct Tato epizoda může ovlivnit ale i volby v roce 2016, o kterých se už začíná sa- mozřejmě spekulovat. Budou mít jiný charakter, protože Obama již nemůže po třetí kandidovat, a proto čekají pri- márky obě velké strany. U demokratů se mluví hlavně o dvou jménech – o odcházející ministryni za- hraničí Hillary Clintonové a stávajícím vi- ceprezidentu Joe Bidenovi. V Republi- kánské straně je pole širší, ale za fovorita číslo jedna se považuje právě guvernér Christie z New Jersey. Jeho „kamarádíč- kování“ s Obamou za časů Sandyho mu může poskytnout výhodu nadstranickos- ti v samotných prezidentských volbách, ale pro primárky to může být naopak handicap, protože stranou se nese, že tento příběh jen tak nebude zapomenut. Christie ale musí příští rok nejdříve ob- hájit post guvernéra v tradičně modrém (v Americe levicovém, demokratickém) státě, což nebude nejlehčí úkol. Proto padají i další jména v souvislosti s mož- nou kandidaturou – například již zmiňo- vaný Marco Rubio, guvernér Virginie Bob McDonnell, jeho kolega z Indiany Mitch Daniels nebo bývalý guvernér Flo- ridy a bratr posledního republikánského prezidenta Jeb Bush. Jedno je ale jasné: kampaň před vol- bami 2016 už vlastně začíná. ■ autor je publicista

22 Tradice a zvláštnosti českého myslivectví Lov a posléze myslivost provází lid- stvo od jeho prvopočátků. A v Če- chách má obzvlášť silně zakořeně- nou tradici, české myslivectví bylo dokonce vyhlášeno takzvanou ne- hmotnou kulturní památkou, a do- konce aspiruje na zápis do seznamu UNESCO. Právě u nás také mimo ji- né vznikl na sklonku 17. století řád sv. Huberta, patrona lovců a mysliv- ců. Ten působí dodnes a mimo řady jiných aktivit se spolupodílí na osla- vách Dne sv. Huberta, který každo- ročně připadá na 3. listopadu. Při této příležitosti stojí za to si připo- menout nejen tohoto světce i přetrvá- vající myslivecké tradice, ale především osudy zakladatele svatohubertského řá- du, českého šlechtice a humanisty Fran- tiška Antonína Šporka. Ten na poselství legendy o sv. Huber- tovi, kterého Bůh „napravil“ pokáráním za zběsilou a nekultivovanou loveckou vášeň, postavil téměř o tisíc let později svatohubertský řád. Hrabě Špork se ovšem zapsal do historie podstatně vše- stranněji než jen péčí o kultivaci mysli- vosti: ve své době patřil k nejbohatším šlechticům v Českém království a byl po Rudolfu II. nejštědřejším donátorem kul- turních a církevních staveb, na svých panstvích poskytoval i poddaným na tu dobu nevídanou sociální péči. Vystudoval filosofii a právo, pak pro- cestoval téměř celou Evropu, včetně pobytu na francouzském královském dvoře. Všude sbíral inspiraci a poznat- ky, týkající se mimo jiné kultury i mys- livosti. Mezi skvosty, u jejichž zrodu stál, je zámek Kuks. Založil tu např. jedny z teh- dy nejmodernějších lázní, divadlo, operu, Dům filosofů (jakýsi prapředek dnešní Akademie věd), závodiště pro koňské dostihy a soutěže. Na Šporkovu objed- návku tu Matyáš B. Braun instaloval str- hující galerii soch Ctností a Neřestí. Ar- chitektonickou hodnotu má i tamní špitál milosrdných bratří a hospitál, kde se pečovalo o starce a válečné vysloužil- ce a který ještě za socialismu fungoval jako domov důchodců. Kromě toho všeho se hrabě Špork ni- kdy nevzdal zájmu o myslivectví a za- vádění „lepších mravů“ v péči o zvěř i na honech. Například to znamenalo eliminaci zběsilého zabíjení, zavedení jasných pravidel a důstojných rituálů, včetně projevů úcty vůči (u)lovené zvěři, zavedl také například důsledný výcvik psů. Věnoval se i lovecké hudbě, která díky němu zaznamenala nemalý pokrok, včetně kvalitně školených trubačů. No- sitelem těchto principů byl právě řád sv. Huberta, do něhož vstupovali i vý- znační šlechtici, dokonce králové či cír- kevní hodnostáři. „Řád byl zřízen za tím účelem, aby ti, kteří budou do řádu přijati, byli odvráceni od různých marnivých a záludných skutků a oddávali se raději nevinné a ušlechtilé myslivosti,“ zní zakladatelské motto. Po smrti F. A. Šporka činnost řádu ví- ceméně skomírala, snahy o jeho obno- vení byly úspěšné kupodivu za socialis- mu, v roce 1978, i když samozřejmě působil až do roku 1989 ilegálně. –mš– Zámek Kuks

23 O tom, v čem je česká myslivost speci- fická a nakolik dnešní myslivci vyznávají odkaz svatého Huberta a hraběte Šporka zejména v etické oblasti, jsme si povídali se Štěpánem Bečvářem, místopředsedou klatovské ODS a vášnivým myslivcem, vlastníkem hned několika revírů. Jsme na světě jedinou zemí, jejíž myslivectví bylo vyhlášeno národní kulturní památkou, a dokonce aspi- ruje na zápis mezi památky UNESCO. Čím jste si to vy, myslivci, zasloužili? Celý soubor mysliveckých zvyků, tra- dic a rituálů i způsobu lovu a péče o zvěř je ve světě skutečně ojedinělý. Jinde například neexistuje myslivecká mluva, která u nás byla dokonce v roce 1946 včleněna do zákona, který platí dodnes. Samozřejmostí není v zahra- ničí ani oblečení, které má být v pří- rodních barvách, nejlépe zelené, případně hnědé nebo šedé. Neodmys- litelný je samozřejmě myslivecký klo- bouk, kam se na levou stranu za stuhu zapichují například sojčí pírka a tak- zvané stavovské úlomky, což jsou kous- ky větviček. Vpravo se zasunuje lovecký úlomek, což je část větvičky, která se vkládá ulovenému zvířeti do tlamy. Ale takových drobných detailů je celá řada. Třeba při „lovu zdar“ se připíjí jedině levou rukou, zbraň se nosí na levém rameni… Řada zvyklostí pochází z dob Rakouska-Uherska, takže v Rakousku je systém myslivosti tomu našemu asi nejpodobnější. Hlavní legislativní normou vyme- zující myslivost je zákon o myslivosti. Jak ho hodnotíte? Spíš bych řekl, že přinesl některé po- zitivní principy, některé ve mně však valné nadšení nevzbuzují. Proto také má své zarputilé stoupence, pochopitelně hlavně ty, kteří za něj poměrně inten- zivně lobbovali, i neméně zarputilé kritiky. To přínosné je podle mě především sta- novení velikosti honebního revíru, který musí mít výměr minimálně 500 hektarů. Pro srovnání, například v Bavorsku je to jenom 83 hektarů. Větší revír je výhod- nější pro myslivce, ale i pro zvěř. Je třeba si uvědomit, že třeba takový jelen se po- hybuje na území kolem tisíce hektarů, takže čím menší jsou revíry, tím víc jich zvěř „procestuje“, tím větší je riziko, že ji zastřelí někdo ze sousedního revíru, i když ten první ji z chovných důvodů chce uchovat. V malém revíru se stav zvěře hůř monitoruje, což je společně s péčí o zvěř, včetně například přikrmo- vání v období nedostatku přirozené po- travy, hlavní povinností myslivců. Moni- toruje se početní stav, poměr pohlaví, zdravotní stav, … A jaké jste měl na mysli principy, z kterých, jak jste řekl, nejste příliš nadšený? Spíš bych měl říct, že k nadšení ne- mají důvod vlastníci pozemků - a v pod- statě každý pozemek je součástí něja- kého revíru. Zákon totiž vychází víc vstříc myslivcům a majitelé pozemků téměř vůbec nemohou ovlivnit, kdo, kdy a za jakých podmínek bude pořádat na jejich pozemku honitbu. Jak byste hodnotil současné dodr- žování myslivecké etiky? Podle mých zkušeností většina z nás psané i nepsané etické principy respek- tuje. Ale samozřejmě se objevují i neš- vary. Jedním z problémů je, když jsou někteří jednotlivci víc lovci než myslivci. To znamená, že málo sledují a zohled- ňují stav zvěře, jde jim hlavně o to, si zastřílet. Tím narušují přirozenou rov- nováhu. Paradoxně mohou způsobit nejen vyhynutí daného druhu, ale také naopak přemnožení. Pokud střílejí hlavně kvůli trofejím, vybijí většinu nej- silnějších starších samců. Ti mladší už jsou pak schopni oplodnit samice, což činí v hojné míře, protože jim v tom nebrání autorita těch starších. A klesá kvalita chovu. Nebo nesmyslně střílejí i relativně mladé kusy, které by mohly přispět ke kvalitě i početní rovnováze na daném území. S tím souvisí i přístu- py majitelů některých revírů, které jsou rovněž hrubým porušením myslivecké etiky, pokud za poplatek dovolí komu- koli postřílet „cokoli“ v jakémkoli množství. Ale nechci náš rozhovor roz- hodně končit tím negativním. Takže opakuji: podle mých zkušeností naštěs- tí mezi námi převažují ti, kteří etiku ctí. Například pokud stejně jako já revíry pronajímají, tak zároveň sledují stav zvěře, stanovují a hlídají jasné regule lovu, spíše než o získání poplatků za možnost honitby usilují o pomoc od kolegů při péči o zvěř. –red– Nešvary se objevují, ale úcta k etice převládá

VÁNOCE 24 Co ke štědrovečerní večeři aneb není kapr jako kapr Většina Čechů má typickou štědro- večerní večeři spojenou s kaprem. I když ne každému chutná a ne kaž- dý ho ve své domácnosti na Štědrý den servíruje. Nicméně byť je kapr tak trochu na ústupu, zaslouží si v tomto předvánočním období, aby- chom si připomněli jeho historii, za- jímavosti o tomto druhu a případně se inspirovali k méně obvyklým úpravám tohoto pokrmu. Kapr se sice v tuzemsku stal do značné míry jedním ze symbolů Vánoc, ale toto spojení nemá příliš dlouhého trvání – ob- vyklou součástí štědrovečerní večeře se stal až začátkem 19. století. Jeho chov má však tradici o několik století delší. Pro běžné obyvatelstvo byl tehdy sice nedo- stupný, ale mniši v klášterech ho ve svých rybníčcích poměrně běžně chovali pro ob- dobí půstu. Odtamtud se občas dostal na stoly šlechtických dvorů, kde zachutnal panstvu, takže se velmi rychle z výlučně postního jídla stal i pochoutkou uroze- ných pánů a dam a zabydlel se i v pan- ských rybnících. Později si na něm mohli občas pochutnat i zámožnější měšťané. „Prostý lid“ v duchu křesťanských tradic sice dodržoval postní zvyky a věděl, že v daných obdobích se sluší konzumovat rybu, ale málokdo si ji mohl dovolit. Často se proto připravovalo alespoň pečivo a cukroví ve tvaru ryby. Později, také díky Rožmberkům a rozvoji jihočeského rybní- kářství, se stala štědrovečerní večeře bez kapra takřka nemyslitelnou. Ještě za první republiky byl velmi rozšířený také o Veli- konocích – před velikonočními svátky stály na ulicích fronty před káděmi se zejména jihočeskými kapříky, jejichž spotřeba byla tehdy téměř srovnatelná s Vánocemi. Dnes by asi velikonoční nádivku a dob- ře propečené jehněčí vyměnil za kapra málokdo, ovšem zajímavější je, že se ocitá na ústupu i o Vánocích. Vysvětlení je po- měrně logické: ne každý kapr je chutný, občas je cítit bahnem a pokud jsme na- příklad jako děti museli před Ježíškovou nadílkou povinně konzumovat ne příliš chutného kapra, dodnes k němu máme obezřetný postoj (i když, dlužno dodat, když natrefíte na „vydařeného“ kapra, je to skutečná pochoutka, nemluvě o tom, když si troufnete na odvážnější recept než je obalovaný v trojobalu). Dalším důvo- dem je množství kostí, které mimocho- dem některé lidi odradilo od konzumace ryb vůbec v mylné představě, že riziko kostí je spojeno se všemi rybami. A v ne- poslední řadě hraje roli i to, že kapříci patří k tučnějším rybám, což lidé, kteří si hlídají každé kilo, nevidí rádi. Takže během roku jednoznačně vítězí a o Vánocích postupně sílí poptávka po „bezkostnatých“, diet- nějších a celkově zdravějších rybách. Jak jsme si ověřili i v restauracích a ná- hodně dotazovaných domácnostech ve svém okolí, největší oblibě se těší losos, stoupá zájem o rozmanité mořské ryby. Z těch sladkovodních je oblíbenější než kapr nejen pstruh, ale třeba i líni, amuři a tolstolobici. Mimochodem, možná bu- de výhledově k mání kapr bez nebezpečí bahnité příchuti. Vědci z Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického při budějovické Jihočeské univerzitě vyvi- nuli speciální krmivo, které činí kapří ma- so kvalitnějším, „nebahnitým“, a dokon- ce zdravějším, protože je méně tučné, zato bohatší na zdraví prospěšné ome- ga-3 mastné kyseliny. Zatím je ale nutné si počkat, kolik rybářských podniků bude do nákupu této patentované novinky in- vestovat. To ale nic nemění na tom, že navzdory tvrdé konkurenci zůstává kapr spojen s řadou zajímavostí. Nevinný krasavec i nebezpečný predátor Pravděpodobně byl první domestikova- nou rybou. Rychlé rozšíření jeho chovu ne- jen u nás vycházelo z toho, že poměrně rychle vyrůstá do velikosti vhodné ke kon- zumaci a jeho maso je – nebo přinejmen- ším bylo v dobách rozmachu kapřího cho- Kapr vařený v moštu Kapří porce osolíme a necháme 1 až 2 hodiny odležeti. Zatím dáme do kastrolu na 2 kg ryby 38 dkg ustrouhaného perníku, 1 cibuli se čtyřmi za- píchnutými hřebíčky, trochu nakrájených zeleninových kořenů, 12,5 dkg cukru, 1 bobkový list, několik zrnek pepře a koření, přilijeme 2 l moštu, uvedeme do varu, vložíme do toho dobře osušené kapří porce a 20 dkg čerstvého másla, 10 min. povaříme, načež pošírujeme ještě asi 1/4 hod. Touto omáčkou zalité porce podáváme se slanými brambory a kyselým nebo dušeným zelím. Kapr s biskupskou omáčkou Připraveného kapra omyjeme, nakrájíme na kusy, posolíme, přičemž udě- láme na povrchu několik zářezů. Pak necháme na másle zapěniti 3 jemně usekané šalotky a lžíci mouky, přilijeme 1/2 l červeného vína, přidáme jemně odříznutou kůru zeleného trpkého pomeranče, trochu cukru, mé- ně než lžíci soli, trochu citronové kůry; omáčku necháme na mírném ohni zavařiti, vložíme do ní rybu, povaříme a podáváme s touto omáčkou.

25 INZERCE vu – považováno za dosti chutné a kvalitní. Kvůli tomu se rozšířil po celé Evropě, ale ne všude to bylo potěšující. Ukázalo se to- tiž, že zdánlivě líně neškodný tlouštík se mimo své původní prostředí stává nebez- pečným predátorem a nelítostně likviduje jak rybí příbuzenstvo, tak obojživelníky, plazy i rostliny, což mimo jiné potvrdily i pokusy chovat ho v Austrálii. Zkrátka je to ničitel celých vodních ekosystémů. Opačným extrémem je, že získal i po- dobu nevinné okrasné ryby, na jejíchž barevných kreacích se podíleli zejména japonští šlechtitelé. Vzpomínka na slavného majitele rybích restaurací Z některých pramenů je zřejmé, že od dob renesance se k nám do sídel vyšších, tedy hlavně šlechtických kruhů dovážely i různé exotické pokrmy včetně doslova zaledovaných mořských živočichů. O je- jich větším rozšíření lze mluvit vlastně až s první republikou a pak s nedávnými 90. lety, protože za socialismu téměř nebyly k mání, když pomineme olejovky, uzenou makrelu, případně pečenáče. V každém případě je na místě si s úctou připomenout člověka, který (u)dělal rybím pokrmům v tuzemsku tu nejlepší reklamu. Díky němu se Češi měli možnost seznámit i s do té doby u nás pro většinu neznámými rybami a hlavně si pochutnat na jídlech podle rozmanitých receptur z rozmanitých koutů světa. Řeč je o Jindřichu Vaňhovi, jehož jméno znal za první republiky snad každý. Věhlasný byl i jeho rybí bu- fet v jedné z pasáží Václavského náměs- tí, postupně vznikla celá stejně zaměře- ná síť jeho podniků. Dlužno dodat, že jeho podnik jednu dobu dokonce provozoval vlastní ná- mořní flotilu, která podnik zásobovala. Sám Vaňha o něm s neskrývanou pý- chou píše: „O podniku Vaňhova rybárna mohu s pýchou prozraditi, že jest i za hranicemi tak znám a vážen, že jsem byl již několikrát vyzván, abych založil v cizině podnik podobný.“ I dnes mnozí možná znají Vaňhovu unikátní rybí kuchařku, která před pár lety znovu vyšla. V předmluvě autor pou- kazuje na to, že zcestoval „světa kraj a u přemnohých rybami se živících ná- rodů nasbíral vrchovatou vrš výborných a nádherných receptů, jež mi bylo za- těžko nechat spát v šuplíku.“ Pro ty, kte- ří Vaňhovu kuchařku nevlastní, a tudíž onu „vrš výborných a nádherných re- ceptů“ neznají, uvádíme v rámečku ales- poň dvě ukázky. Komunisté sice samozřejmě všechny restaurace – i ty Vaňhovy – znárodnili, ale ona původní rybárna na Václavském náměstí alespoň zůstala rybárnou, kte- rou znal přinejmenším každý Pražan. V té době rozhodně nebylo mnoho takto specializovaných podniků, kde jste si mohli dát nejen kapra nebo pstruha, ale třeba i candáta, lína, úhoře nebo sumce, o rybím salátu nemluvě. Mimochodem, pivo tu stávalo neuvěřitelných devadesát halířů, stěny zdobily namalované ryby v nadživotní velikosti. Závěrem nám nezbývá, než vám po- přát dobrou chuť, ať už se budete inspi- rovat Jindřichem Vaňhou nebo si dáte klasického obalovaného kapra s bram- borovým salátem či cokoli jiného. –red–

KULTURA 26 Prosinec láká na komiksy i památky SIGNÁLY Z NEZNÁMA Dům umění města Brna do 13. ledna 2013 O tom, že dobrý komiks nenajdeme jen v zahraničí, přesvědčí diváky unikátní výstava s názvem Signály z neznáma. Rozsáhlý projekt ma- pující devadesát let českého komiksu, který přinesl brněnský Dům umění, představuje dějiny této oblíbené disciplíny od roku 1922, tedy od prvních krůčků komiksové tvorby u nás, až po současné umělce a trendy. Návštěvníci tak mají možnost posoudit, jak dlouhou a rozmanitou cestu urazilo toto populární médium, a zcela jistě budou překvapeni, s kolika oblíbenými výtvarníky a jejich hrdiny se na ní potkají. Zároveň se mohou přesvědčit o tom, že současní čeští tvůrci drží krok se světovou produkcí a obohacují ji svým nezaměni- telným stylem. Výstava ukazuje komiks jako svébytnou uměleckou disciplínu zdaleka ne určenou pouze dětem a čtenářům braku, jak se někdy mylně usuzuje. Ať už patříte mezi milovníky kreslených pří- běhů, nebo se s ním teprve seznamujete, přehlídku českých výtvar- níků můžete obdivovat až do 13. ledna 2013. www.dum-umeni.cz FORMAN FESTIVAL Městská knihovna v Praze 7.–13. prosince 2012 Černý Petr, Amadeus, Vlasy, Přelet nad kukaččím hnízdem... mohli bychom pokračovat ještě dlouho, neboť filmografie Miloše Formana, nejznámějšího českého režiséra, který si dokázal získat uznání také v zahraničí, je velmi ši- roká a různorodá. K příležitosti jeho letošních osmdesátých narozenin uvede Městská knihovna v Praze jedinečnou retrospektivní přehlídku, na níž při- pomene celoživotní tvorbu tohoto výjimečného režiséra. Organizátorům se podařilo shromáždit veškeré Formanovo dílo hrané i dokumentární, tedy jak jeho snímky domácí, tak exilové filmy, které vytvořil ve Spojených stá- tech. Aby ani skalní fanoušci nepřišli zkrátka, navrch přidali ještě bonus ve formě krátkého experimentu I Miss Sonia Henie, na němž se autorsky po- dílel za velmi kuriózních okolností. Forman Festival bude lákat diváky každý den od 7. do 13. prosince. formanfestival.cz MOŽNOSTI DIALOGU dům U Kamenného zvonu, Praha do 3. února 2013 Není pochyb, že Jan Švankmajer dosáhl světové popularity především díky své filmové tvorbě. Nejen milovníci kuriozit nyní mají možnost vidět, že tím jeho dílo zdaleka nekončí, právě naopak. Výstava Švankmajerových výtvarných prací s podtitulem Mezi filmem a volnou tvorbou, která je v současné době k vidění v galerii pražského domu U Kamenného zvonu, otevírá možnost nahlédnout do fascinující krajiny autorovy obrazotvor- nosti, rozprostírající se za filmovým okénkem. Výtvarník, loutkář, režisér a scenárista poodhaluje pohled na tvůrčí proces, který doprovází vznik jeho snímků. Návštěvníci tak mohou žasnout nad autorovými deníky, kreslenými a technickými scénáři, plakáty nebo rekonstrukcemi scén, ale mají také jedinečnou možnost poznat díla, která byla filmem inspirována a dovolila tak nápadům, jež by jinak zůstaly zapomenuty, rozvinout se do podoby nejrůznějších objektů, grafik, koláží a celé řady dalších dech- beroucích surrealistických kreací. www.citygalleryprague.cz

27 LOUSKÁČEK 3x JINAK Praha a Liberec prosinec 2012–leden 2013 Nenašli bychom klasičtější vánoční pohádku než příběh o Louskáčkovi. Alespoň na baletní scéně. S netradičním nastudováním letos přišlo Divadlo F. X. Šaldy. Režisérka Alena Pešková dokazuje nadčasovost hudby P. I. Čajkovského, a tak se Klára a princ Louskáček přenesli do světa současnosti. V Liberci se představí 18. a 23. prosince. Dva oblíbené vánoční příběhy v jeden spojil maďarský cho- reograf Youri Vamos, který se ve svém nastudování inspiroval pohádkou Charlese Dickense. Jeho Louskáčka – Vánoční příběh uvádí Národní divadlo v Praze. Vedle vynikajících tanečníků účinkuje Kühnův dětský sbor pod vedením dlou- holetého sbormistra Jiřího Chvály. Vidět jej můžete po celý advent i mezi svátky. A pokud vám předvánoční shon návštěvu divadla nedovolí, nezoufejte, Louská- ček se na jeho scéně zdrží až do ledna. Do třetice je tu tip pro rodiče, kteří svým dětem nechtějí upřít radost z této pohádky, ale balet je pro ně příliš velké sousto. Divadelní prkna vyměňte za ledovou plochu a na svatého Štěpána nav- štivte Louskáčka v podání státního baletu z Petrohradu v pražské Tipsport aréně. www.saldovo-divadlo.cz, www.narodni-divadlo.cz, www.luskacik.sk ROZSVIŤME JE! památky UNESCO do roku 2013 Proč obdivovat záři barevných světel jen na silvestra? Díky akci Roz- sviťte UNESCO se jimi můžete kochat po celý rok, navíc v těch nej- krásnějších místech v Čechách i na Moravě. U příležitosti 40 let od podpisu Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví a 20. výročí zápisu prvních českých památek do fondu UNESCO vznikl projekt, jehož cílem je zprostředkovat tato díla veřejnosti v těch nejatraktivnějších barvách. A to doslova. Slouží k tomu jedinečná multimediální a světelná show, naplánovaná během roku 2012 a 2013 pro každé z dvanácti míst na seznamu UNESCO. Netradičně nasvětlené památky viděli letos už návštěvníci Telče, Olomouce, Tře- bíče a Žďáru nad Sázavou. V úterý 4. prosince se dočká také Český Krumlov a příští rok podívaná poputuje do Prahy, Kutné Hory, Brna, Holašovic, Kroměříže, Lednicko-valtického areálu a Litomyšle. Inter- netová stránka projektu nabízí nejen přesná data akcí, ale také foto- galerie z míst, kde už projekt proběhl. www.unesco2012.cz Vánoční dobročinná sbírka Nadační fond manželů Livie a Václava Klausových od 1. 12. 2012 do 6. 12. 2013 Slavnostní rozsvěcení vánočních stromků na náměstích se již stalo tradicí. A pro- tože pod stromeček patří dárky, jsou tato setkání často příležitostí udělat dobrý skutek a obdarovat ty, kteří to nejvíce potřebují. Jednou z takových dobročinných akcí je veřejná sbírka Nadačního fondu manželů Livie a Václava Klausových, jejíž výtěžek je věnován na pomoc sociálně znevýhodněným dětem. Sbírka sice trvá po celý rok, avšak její nejkrásnější část připadá právě na Vánoce. Letos byla již po sedmé zahájena slavnostním rozsvícením stromku na Jiřském náměstí Praž- ského hradu. Zatímco doposud začínala vždy první adventní neděli, letos se dobrodinci v čele s první dámou sešli už v sobotu 1. prosince. O den se tak pro- dloužila doba, kdy je možné věnovat příspěvek na pomoc dětem. Proto neváhejte a vydejte se také na sváteční procházku po Pražském hradě. Kasička pro všechny štědré dárce bude pod stromkem umístěna až do 6. ledna. Sbírka samozřejmě nekončí ani po Třech králích. Příspěvky můžete dál posílat elektronicky. Přijdete ovšem o pohled na rozzářený stromeček. www.nadacnifondklausovych.cz –red– Foto:DůmuměníměstaBrna,GaleriehlavníhoměstaPrahy,NadačnífondmanželůLivieaVáclavaKlausových,PavelHejný,outnow.ch,www.unesco-czech.cz

28 HISTORIE MÍSTO KOMPASU Francouzskou tradici oddělovat řa- dovými číslicemi historii republiky podle zlomových historických etap jsme přejali jen částečně. Vzpomí- náme sice spolu s pamětníky v dob- rém na Masarykovu „první republi- ku“, čteme občas statě historiků o krátké a smutné existenci „druhé republiky“, která trvala několik mě- síců po mnichovském diktátu do okupace zbytku českých zemí ně- meckými nacisty v březnu 1939, ale o existenci tzv. „třetí republiky“, kterou velká část českého národa zcela dobrovolně převedla do ko- munistické diktatury, jsme si zvykli hovořit již málokdy. Přitom právě tato republika by nám měla být vždy výstrahou i v současnosti… Tanec na českém Titaniku Za „třetí republiku“ v naší historii můžeme považovat dobu mezi 10. květ- nem 1945, kdy do osvobozené Prahy přiletěla podstatná část tzv. „košické vlády“ v čele s jejím premiérem sociál- ním demokratem Zdeňkem Fierlinge- rem, a 25. únorem 1948, kdy těžce nemocný prezident Edvard Beneš pod drtivým nátlakem jmenoval po málo promyšlené demisi demokratických ministrů novou „obrozenou“ vládu komunisty Klementa Gottwalda. Toto období, ve kterém si lidé do značné míry zcela dobrovolně ukrajo- vali ze své čerstvě nabyté svobody, lze zařadit do dvou obrazů. Ten první ve svých vzpomínkách na- stiňuje maminka autora tohoto člán- ku: „Byli jsme mladí a vychutnávali jsme si svobodu plnými doušky – plesy, zábavy, kino, výlety, první lásky. Byly to po protektorátní hrůze nejhezčí ro- ky života. Nějak nám při tom nedo- cházelo, jak nám komunisté pomalu svou propagandou i tlakem na nové zákony obtáčejí smyčku kolem krku. Byli nám sice protivní, ale na Západ jsme měli stále vztek za mnichovskou zradu a Sovětský svaz jsme považovali za našeho spojence a osvoboditele. Když nám někteří hrdinové z Dukly z řad volyňských Čechů a Rusínů vyprá- věli hrůzné věci o sovětském systému, Funkcionalistický palác Všeobecného penzijního ústavu na Žižkově obsadila v květnu 1945 jednotná odborová organizace Třetí republika – 1022 dní na cestě k totalitě... Jindřich Marek Znak republiky zůstal stejný jako v letech Masarykových, demokracie však v zemi kvapně ubývalo

mnoho z nás, i nekomunistů, jim moc nevěřilo a myslelo si, že přehánějí…“ Druhý obraz představuje vytrvalá mravenčí práce komunistů s masivní podporou intelektuálů a levicové mlá- deže v modrých košilích tehdejšího SČM (Svazu československé mládeže) na popularizaci termínu lidová demo- kracie. Mnoha lidem začal stále více unikat zásadní fakt, že demokracie ne- má mít přívlastky. To je však bohužel stále více i problém dneška, kdy mno- ho polovzdělaných levicových popu- listů řve na některých protivládních demonstracích, že chtějí pro změnu „přímou“ demokracii… Past jménem Národní fronta Rámcem veškerého politického dění se stala pro celou republiku komunis- tická past jménem Národní fronta. Kdo nebyl v Národní frontě, neměl de facto nárok na existenci. V českých zemích byly povoleny jen čtyři politické strany, z nichž pouze tehdejší lidovce bylo možné do jisté míry považovat za pra- vicovou konzervativní (respektive neso- cialistickou) stranu. Nejúspěšnější poli- tická síla předmnichovské republiky – agrárníci – byla zakázána, a tak si ko- munisté rychle a snadno dláždili cestu k moci. Heslem tehdejší doby byla „jednot- ná organizace“ čehokoliv. Již 8. června 1945 například zástupci tří ze čtyř po- litických stran v českých zemích (ko- munisté, sociální demokraté a národní socialisté) podepsali Dohodu o společ- ném postupu stran národního bloku pracujícího lidu měst a venkova. Sou- částí dohody byla úmluva o vytváření jednotných společenských organizací, např. mládeže, družstev a zemědělců a také odborů! Sjednocovala se tělo- výchova, odbojáři či umělci, kteří ve své zaslepenosti a touze po snazším přístupu k penězům s nadšením vítali 1. srpna 1945 „sjednocení“ kinema- tografie při prezidentově podpisu de- kretu, kterým byl zestátněn českoslo- venský film. Málokdo si při tom kolotoči sjedno- cování všímal, že vedení každé sjed- nocené organizace rychle a celkem ne- nápadně opanovali komunisté se svými sociálnědemokratickými nohsle- dy, kteří se na svém XX. sjezdu v říjnu 1945 v čele se Zdeňkem Fierlingerem zřekli demokratického reformismu a znovu se přihlásili k marxismu… Odbory v politickém kolbišti Nejzhoubnějším výsledkem pováleč- ného sjednocování byly odbory v podo- bě tzv. Revolučního odborového hnutí (ROH). Zatímco v demokratických ze- mích je možná pluralita odborových or- ganizací od křesťanských přes socialis- tické až po apolitické organizace v podobě ryze stavovských odborů, zde již v květnu 1945 odbojová skupina Ústřední rada odborů (ÚRO) v čele s bezpáteřným kariéristou sociálním de- mokratem Evženem Erbanem šla ne- smlouvavě za vytvořením jednotné ce- lostátní odborové organizace. Již 6. května 1945 byla povstaleckou Českou národní radou (de facto jejím úřadujícím místopředsedou komunistou Josefem Smrkovským) pověřena k pře- vzetí všech odborových svazů a spolků v českých zemích. Již o třináct dní po- zději ministerstvo vnitra pod vedením komunisty Václava Noska svým výno- sem označilo ÚRO za právního nástup- ce všech odborových organizací. To vše potom definitivně potvrdil zákon č. 144/1946 Sb. z 16. května 1946 o jednotné odborové organizaci s ná- zvem Revoluční odborové hnutí. Zákon opět potvrdil převedení majetku všech odborových organizací na ROH, které tak od počátku získalo velké pravomoci i vliv, který využíval zvláště předseda ROH Antonín Zápotocký zcela ve pro- spěch komunistů. Odborářští bafuňáři tak již od bojů na pražských barikádách (viz článek „Jak odboráři ukradli Pražské povstání“ – Listy ODS 5/2012) jen po- litikařili jako prodloužená ruka jedné politické strany a této tradici zůstali věrní až do dnešních dní. Osudné křižovatky Zlomových okamžiků, kdy si Češi na sebe v letech 1945-1948 pletli pořádný bič, bylo v té době opravdu mnoho. Jedním ze zcela zásadních byly parla- mentní volby v květnu 1946, které na rozdíl od Slovenska, kde Demokratická strana porazila tamní komunisty v po- měru 61 : 30, ovládla v českých zemích levice. Komunisté zde získali 40,17 % hlasů a jejich věrní sociální demokraté 15,58 %. Volby vyhráli bezuzdnou demagogií, ve které živnostníkům a zemědělcům slibovali, že nikdy nesáhnou na jejich majetky, protože chtějí budovat socia- lismus postavený na československých specifikách. Jejich ministr zemědělství Július Ďuriš rozdával navíc v pohraničí po odsunutých Němcích půdu a osobně Bývalý generál a americký politik G. C. Marshall byl iniciátorem plánu hospodářské pomoci válkou rozvrácené Evropě, který Československo ke své velké škodě po Stalinově nátlaku odmítlo Země, které přijaly Marshallův plán, této pomoci nikdy nelitovaly Evropa i dnes trpí tím, že má vždy více Chamberlainů než Churchillů

HISTORIE MÍSTO KOMPASU 30 na desítkách shromáždění předával rol- níkům na ní dekrety. To byl také jeden z významných rozdílů práce levicových a pravicových politiků. Komunisté ve snaze uchvátit moc v zemi doslova dřeli od rána do večera. Schůze střídala schů- zi, veřejná shromáždění se množila jako houby po dešti, rafinovaně promyšlené nátlakové akce se řetězily a žily s po- mocí záplavy článků skandalizujících nepohodlné oponenty. Psychóza o „pik- lech reakce“ se stala součástí celospo- lečenského vědomí, zatímco nekomu- nističtí politici většinou brali politiku jako doplněk k plesům, tenisu či myslivec- kým honům. Že by to byla podoba s dneškem jen čistě náhodná? Jednou z naivních vizí té doby, kterou lze zjednodušeně nazvat „demokracií nemyslících jásajících davů“, bylo heslo, že tehdejší Československo může tvořit ideální most mezi Východem a Zápa- dem. Zatímco komunisté s tímto názo- rem souhlasili jen z taktických důvodů, mnozí sociální demokraté mu naivně věřili a národní socialisté a lidovci v tom- to názoru hledali útěchu pro bu- doucnost ve víře, že třeba nebude tak temná, jak mohla jasnozřivějším lidem připadat. Málokdo však připouštěl, že „milova- ný osvoboditel“ – Stalinův Sovětský svaz –, který již v říjnu 1944 na Podkarpatské Rusi jasně dokázal, že svého malého československého spojence považuje za válečnou kořist, hodlá s nějakou teorií mírumilovného mostu souhlasit. To se zcela projevilo v otázce americ- kého Marshallova plánu na hospodář- skou pomoc poválečné Evropě. Země, které tento plán přijaly, zaznamenaly v poměrně krátké době ekonomický růst. Československo mezi nimi nebylo a poměrně rychle se tak zařadilo do zaostalejší východní části evropského kontinentu. Československá vláda, která původ- ně s účastí na pařížské mezinárodní konferenci o tomto plánu souhlasila, náhle svou účast na ní 10. července 1947 na narychlo svolaném zasedání odvolala. Došlo k tomu na příkaz ko- munistického předsedy vlády Klementa Gottwalda, který tehdy byl s delegací v Moskvě, kde se setkal se Stalinovým velice ostrým nesouhlasem. Nic ne- zmohly ani protesty přítomného minis- tra zahraničí Jana Masaryka, který se pokusil Stalinovi vysvětlit, že českoslo- venský postoj není namířen politicky proti Sovětskému svazu, ale vyplývá z dlouhodobé hospodářské prováza- nosti Československa s ekonomikami západních zemí (SSSR byl na počátku roku 1947 až na šestém místě, co se týče objemu vzájemného obchodu). Komunisté doma však zcela zmani- pulovali zasedání vlády, která byla sice usnášeníschopná, ale chybělo na ní osm ministrů! Ovlivnit ji nemohl prezident Beneš, který v noci před schůzí utrpěl těžký záchvat mrtvice, komunistický státní tajemník Vladimír Clementis navíc patrně lhal, když tvrdil, že s ním mluvil a že prezident s odvoláním naší účasti na konferenci souhlasí! Členům vlády byly zatajeny i důležité telegramy dvou nepřítomných sociálně- demokratických členů vlády! Bohumil Laušman, v té době na dovolené, zaslal vládě stanovisko, ve kterém odmítal ja- ko ministr průmyslu zodpovědnost za následky, jestliže dojde k odvolání pů- vodního usnesení vlády, a ministr výživy Václav Majer (na obilní konferenci v Pa- říži) rovněž důrazně protestoval proti jakékoli změně usnesení ze 7. července a proti odvolání naší účasti na konfe- renci o Marshallově plánu. Když se Jan Masaryk vrátil z Moskvy, pronesl hořce: „Odjížděl jsem do Moskvy jako ministr suverénního státu, vracím se jako Stali- nův lokaj.“ Když bývalý britský premiér Winston Churchill 5. března 1946 na univerzitě ve Fultonu v americkém státě Missouri u příležitosti udělení čestného doktorátu ve svém projevu prohlásil, že „napříč kontinentem se od Štětína po Terst spustila železná opona“, nebralo ho tehdy u nás moc lidí vážně. Nyní v čer- venci 1947 již bylo možné říci, že pří- slovečná „železná opona“ dosedla na naši zemi také, i když do komunistické- ho „ústavního“ převratu v únoru 1948 ještě chybělo celých sedm měsíců. autor je historik a publicista Mladí milovali ve 40. letech svobodomyslný swing, který však vadil nacistům i komunis- tům. Hvězda té doby Inka Zemánková se proto po určitý čas musela v 50. letech živit jako traktoristka Lidové milice – hrobaři „třetí republiky“; pomáhali jim v tom i všichni pasivní či málo přemýšlející občané. A nebylo jich tehdy málo… Naivní sny o „specifické“ národní cestě Československa k humánnímu socialismu vzaly rychle za své Jan Masaryk – z ministra suverénního státu Stalinovým lokajem snadno a rychle, použi- jeme-li jeho vlastní citát

31

32