Listy ODS 8/2011

Informační bulletin Občanské demokratické strany 8 / 2011 Setkání P. Nečase s americkým prezidentem strana 2 22. kongres: sebereflexe a cíle do budoucna str. 6–9 Novela lesního zákona str. 18

V BÍLÉM DOMĚ Premiér Nečas jednal v Bílém domě s prezidentem USA Barackem Obamou O blízké spolupráci České republiky a Spojených států se během dvoudenní návštěvy na sklonku října ujistili čelní představitelé obou zemí – premiér Petr Nečas a prezident Barack Obama. „Česká republika je jeden z našich největších spojenců, který nám poskytuje podporu jak v bezpečnostních, tak dalších otázkách, což je“ znak opravdového spojence," uvedl prezident Obama. Konkrétně oba představitelé jednali například o možnosti spolupráce na výcviku pilotů vrtulníků, dalším aktuálním tématem byla dostavba Jaderné elektrárny Temelín. Americký prezident vyjádřil podporu účasti společnosti Wes- tinghouse ve vyhlášeném tendru, premiér Nečas ho ve své reakci ujistil o tom, že výběrové řízení bude transparentní a férové. Jednání ve slavné Oválné pracovně Bílého domu proběhlo v přátelské atmosféře. „Dokázali jsme si navzájem, že se jedná o přátelské a korektní vztahy světové velmoci se zemí střední velikosti, kde je snaha vystupovat rov- noprávně a chovat se vzájemně jako spolehliví spojenci,“ řekl český pre- miér. Součástí návštěvy byla i účast české delegace na Washingtonském fóru, kde premiér Nečas přednesl příspěvek o pohledu střední Evropy na transatlantickou alianci. Rovněž jednal s předsedou zahraničního vý- boru Senátu Johnem Kerrym nebo předsedou Výboru pro ozbrojené síly Sněmovny reprezentantů Buckem McKeonem. Na závěr cesty česká delegace absolvovala pietní akt u památníku T. G. Masaryka.

OBSAH 3 informační bulletin Občanské demokratické strany Vydává ODS Publishing, s.r.o. Adresa vydavatelství a redakce: Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1 Tel.: 234 707 160, 161, 164 E-mail: redakce@ods.cz, http: www.ods.cz Hlavní editorka: Vlasta Lajčaková Redaktorka: Ivana Vajnerová Grafika a foto: Ingrid Valentinová, Luděk Krušinský Foto v čísle: Luděk Krušinský, archiv ODS a archivy autorů Registrace u MK ČR E 12908 Redakční uzávěrka: 31. 10. 2011 Inzerci přijímá: e-mail: inzerce@ods.cz 8/2011 jak známo, mezníky politického života staví historie od voleb k volbám, mez- níky vnitropolitického dění většinou od kongresu (nebo sjezdu) ke kongresu. A mezi nimi se odehrává každodenní politický život. Spousta práce, stresy a napětí… Ne všichni se idylicky snesou, ne pokaždé se na všem shodnou, ne vždycky si odepřou kritiku. Je to po- dobné jako v rodině, kde jsou mezníky svátky, narozeniny, výročí. A mezi tím onen každodenní život naplněný prací, starostmi, často i šarvátkami. Rodin- ná sešlost pak může skončit třesku- tou hádkou, vzájemným obviňováním, pláčem a uražeností, nebo naopak po- vzneseností nad předchozí spory a ne- dorozumění, posílením vzájemné sou- náležitosti. Kongres ODS vyslal jasný signál, že občanští demokraté nepropadají vzá- jemnému obviňování, uraženosti, ne- pláčou, protože se nemají za co sty- dět… Ba co víc, s velkorysostí (nikoli slabostí) a vstřícností (nikoli za cenu ne- přijatelných ústupků) dokážou komuni- kovat i s koaličními partnery na gentle- manské úrovni. To vše je bezesporu povzbuzením pro voliče včetně těch, pro něž možná byla leckdy současná politická scéna nepře- hledná a pozice ODS nedostatečně pře- svědčivá. Zkrátka kazisvěti a škodolibci po kongresu zplakali nad výdělkem. Podstatnější ovšem je, že každý příslib je závazkem a každé jeho nedodržení bývá odsouzeno – lidsky i ve světě poli- tickém. Tím spíš je důležité, abychom na tyto principy patřičně dbali. A hlavně je třeba potvrzovat postoje strany s ohledem na nastávající krajské a se- nátní volby. K tomuto tématu padlo na kongresu mnoho podnětných vyjádření, které v souhrnu znamenají, že občanští demokraté na všech úrovních budou v rámci svých sil participovat na tom, aby skončily krajské sociálnědemokra- tické „vlády plýtvání a arogance vůči občanům“, aby výsledek senátních vo- leb nekomplikoval přijímání reformních zákonů. To vše jistě nikomu nespadne do klí- na. Ale jak vyznívá sdělení účastníkům kongresu od Václava Klause, ODS už mnohokrát prošla nelehkými situacemi, ale vždy je dokázala zvládnout, pokud trvala na svých zásadách. Vaše redakce ODS prosazuje svůj reformní program Petr Nečas Podařilo se nám prosadit více než 80 procent volebního programu. V oblas- tech jako rovná daň, adresný sociální systém, vyrovnané veřejné finance, za- mezení zneužívání sociálních dávek, pružný a motivující pracovní trh, dů- chodová reforma jsme dokázali prosadit své principy. strana 5 Kongres: prioritou jsou nadcházející volby Hlavním poselstvím kongresu je schopnost prosazovat v rámci koalice programové priority. Zároveň bylo opa- kovaně zdůrazněno, že je třeba využít potenciálu komu- nálních politiků, aby ODS opět získala vedení krajů. strana 6–9 Chceme do elitní dvacítky Martin Kocourek Ekonomická situace potvrzuje, že konkurenceschopnost i v rámci Evropy nás staví před těžký úkol. Mezinárodní srovnání ukazují, že místo abychom se Německu nebo severským zemím blížili, posouváme se naopak spíš ke skupině, do níž patří Španělsko, Itálie, Portugalsko. strana 14 Holocaust ve filmu a literatuře Na toto téma vznikla řada světových bestsel- lerů a mezinárodně ceněných filmů. Některé z nich nevypovídají jenom o utrpení obětí, ale leckdy i o kontroverzních historických událos- tech a konkrétních osudech. strana 16–17 J. Černochová o víře a politice Poslankyně vzpomíná na vlivy svých polských příbuzných, kteří jsou ortodoxní katolíci. Sa- ma se snaží v životě i v politice oprostit od ja- kýchkoli dogmat. V rozhovoru vzpomíná i na komunální politiku, po které se jí stýská. strana 20–21 Z obsahu Vážení čtenáři, Opět nabízíme speciální přílohy: 20 programových priorit ODS a Argumentář k rozpočtovému určení daní Přílohou Listů je tentokrát brožura s názvem 20 programových priorit ODS se stručným vysvětlením cílů, které obecně patří k tradičním hodnotám občanských demokratů. Jsou formulovány co nejkonkrétněji, abychom si my sami i voliči mohli udělat představu, jaká konkrétní práce před námi stojí a čeho chceme dosáhnout. Další přílohou je Argumentář k rozpočtovému určení daní, které patří k současným stěžejním tématům: Týká se občanů všech měst a obcí, všech daňových poplatníků. Občanští demokraté v této souvislosti vynaložili maximální úsilí, aby přerozdělování mezi státem a obcemi různých velikostí bylo co nejspravedlivější.

4 NÁZOR Kongres zdůraznil význam voleb 2012, změna stanov je návrat k tradici Kdo v týdnu před naším 22. kon- gresem sledoval zpravodajství ČT24, nejspíš od soboty 22. října čekal spr- chu kritiky mezi Prahou a Hradcem Králové, kde se ve stejný den sešli po- litici TOP 09. Médii avizovaný „souboj na pravici“ se ale nekonal a ani konat nemohl. Občanští demokraté jsou etablovanou konzervativní stranou, která si nepotřebuje dodávat sebevě- domí zbytečným hašteřením s men- ším koaličním partnerem. Kromě bilance našeho vládního angaž- má a prosazování reforem „made in ODS“ se na kongresu řešila další klíčová témata. Díky tomu máme jasnou představu, jak a s čím chceme jít do voleb 2012. A změ- nou stanov jsme si otevřeli cestu k tradič- ním podzimním kongresům. Pojďme se teď na tyto body podívat zblízka. Kampaň: obhajoba reforem i regionální témata Blížícím se krajským volbám se věnovala celá řada kongresových příspěvků. Jako červená nit se v nich prolínalo přesvědče- ní, že do souboje o hejtmanství má jít ODS s kvalitním programem, který bude spojovat centrální i regionální témata. Naším soupeřem bude příští rok na podzim ČSSD, která nenabízí pro bu- doucnost naší země jinou alternativu než nezodpovědnou politiku dluhů. To ostat- ně prokazuje i způsob, jak oranžoví hejt- mani nakládají s krajskými rozpočty. Volební kampaň ODS se proto musí zaměřit nejen na vysvětlování reforem, které prosazujeme na celostátní úrovni, ale také na konkrétní regionální témata, ve kterých kraje pod taktovkou ČSSD se- lhávají. Vzhledem k dluhové krizi euro- zóny a hrozícímu návratu hospodářské recese musí dostat prioritu právě důraz na odpovědnou správu rozpočtů, kterou ODS ve svém programu dlouhodobě pro- sazuje a obhajuje. Vystoupení delegátů přinesla i sérii konkrétních témat, která musíme pro podzimní volby 2012 v následujících mě- sících detailně rozpracovat pro každý re- gion. Tematickou prioritu by měla dostat doprava (např. zavedení mýta na silnicích nižší třídy), zdravotnictví (restrukturalizace nemocnic), školství (optimalizace sítě středních škol), sociální politika, evropské fondy, zemědělství a venkov, životní prostředí i cestovní ruch. To jsou oblasti, které mají zásadní vliv na kvalitu života v regionech a ve kterých má ODS co na- bídnout. Pozornost bychom měli samozřejmě věnovat pečlivému výběru kandidátů. ODS a její kandidáti musí být důvěryhod- ní, s dlouhou a čitelnou pracovní i poli- tickou historií. Musí být také kvalitní ko- munikátoři, kteří přesvědčivě zvládnou kontaktní kampaň. Lídrům kandidátek by měla jako platforma od příštího roku po- máhat stínová Asociace krajů ČR coby protiváha stávající Asociace krajů ČR, kte- rá namísto racionálních řešení pro kraje produkuje jen jednobarevnou kritiku koa- liční vlády. Je to myšlenka, která v ODS rezonuje již delší dobu a její realizace již má svůj zárodek v pravidelných setkáních předsedů našich regionálních sdružení. Změna stanov je přínosem Druhým klíčovým výsledkem kongre- su je usnesení, které mění pět bodů našeho základního dokumentu. Jako konzervativní strana přistupujeme ke změně stanov výjimečně. Naposledy to byla změna delegátského systému na kongresy v roce 2009, která reagovala na částečně umělý nárůst členské zá- kladny po roce 2005. Pro dočasné prodloužení mandátu všech orgánů ODS zvolených minulým vo- lebním kongresem, což je nejpodstatnější bod aktuální změny stanov, existují racio- nální důvody. Ty delegátům přiblížil před- seda jihočeské ODS Martin Kuba, který spolu s dalšími předsedy regionálních or- ganizací tento krok letos v září navrhl. Prodloužení funkčního období jednak umožňuje návrat k tradici podzimních kongresů přerušené vloni v červnu, jed- nak zabrání tomu, aby termín volebního kongresu kolidoval se sněmovními vol- bami v roce 2014. Nemluvě o tom, že příští rok by kongres fakticky rozpůlil kampaň ke krajským a senátním volbám, což by mohlo zbytečně zamíchat voleb- ními kartami. Kongres do stanov zakotvil také další důležitý bod, kterým je přerušení členství na žádost člena se souhlasem místní rady. Tento institut umožní přerušit členství čle- nům ODS, kteří se ucházejí o funkci ne- slučitelnou se členstvím v politické straně, aniž by museli jako doposud opustit řady občanských demokratů. Umožní ale také reagovat na situace, kdy je člen strany napaden a skandalizován nebo je proti němu vedeno trestní stíhání. Za další aktuální úpravu stanov mohou vlastně letní prázdniny. K prodloužení období pro svolávání místních rad ze tří na čtyři měsíce sáhl kongres proto, že právě v létě některá místní sdružení sta- novy neúmyslně porušují. Jde o případy, kdy se místní rada sejde začátkem června a následně až v polovině září, čímž se do- stane mimo dosavadní tříměsíční rytmus zakotvený ve stanovách. Na to navazuje další změna, která se týká povinnosti místní rady projednat při- hlášku do ODS od konkrétního zájemce do čtyř měsíců od jejího podání. Zabrání se tak situacím, kdy žádosti některých zá- jemců o členství místní rada vůbec ne- projedná. Její právo případného zájemce o členství nepřijmout ale samozřejmě zů- stává nedotčeno. ■ Zbyněk Stanjura autor je předseda poslaneckého klubu ODS a předseda regionál- ního sdružení ODS v Moravsko- slezském kraji Změny stanov ODS schválené 22. kongresem 1. prodloužení intervalu pro svolání místní rady ze 3 na 4 měsíce (změna čl. 5, odst. 7, písm. b)) 2. povinnost projednat přijetí člena do lhůty 4 měsíců od podání přihláš- ky (změna čl. 5, odst. 7, písm. e)) 3. zavedení institutu pozastavení členství na žádost člena se souhlasem místní rady (změna čl. 3, odst. 4, písm. f) a i) a nový odst. 5) 4. prodloužení funkčního období orgánů zvolených 21. kongresem do 31. 12. 2012 (nový článek) 5. technická úprava stanov ODS – změna sídla (změna čl. 1, odst. 2)

ODS prosazuje svůj reformní program SLOVO PŘEDSEDY 5 22. kongres ODS se odehrál v době, kdy od sestavení vlády uplynulo patnáct měsíců. Nebylo to období jednoduché, ale je to dostatečná doba na to, aby- chom mohli bilancovat, co se nám po- vedlo, co se nám povedlo méně a hlavně jak chceme pokračovat dál. Nejen ve vládním angažmá, ale i na půdě ODS. Pokud bych měl současnou vládu hodnotit, stihla za tu dobu prosadit 40 procent programového prohlášení. Z to- hoto hlediska bych mohl být spokojen. Musím přitom důsledně oddělit skuteč- ný výkon vlády a její schopnost prosa- zovat vládní návrhy v Parlamentu od mediálního obrazu, který bohužel často formují různé mediální aféry a pseudo- aféry, z nichž většina má jepičí život, ale přesto otravují vzduch. Zdůrazňuji, že to není způsob politiky, který preferuji a měli bychom se ho do budoucna vyvarovat, i když snít o zce- la bezkonfliktním světě by bylo příliš idealistické. Na druhou stranu, když si vezmeme suchou statistiku, do doby konání kongresu prošlo v Poslanecké sněmovně alespoň prvním čtením 145 vládních návrhů. Z toho 80 vyšlo ve Sbír- ce zákonů a dalších 34 už prošlo třetím čtením. Žádný z nich nebyl zamítnut ne- bo vrácen k dopracování. To je bilance, ze které vyplývá, že koalice z věcného pohledu naplňuje silný mandát, který dostala od voličů. Dokončujeme reformy z roku 2007 Koaliční vládnutí není jednoduché a nebylo jednoduché nikdy předtím. Ni- kdy nebylo možné v koaličním prostředí prosadit vše. Na druhé straně bych chtěl zdůraznit, že všechny reformy vycházejí z programových tezí občanských demo- kratů a vládní programové prohlášení ne- se už druhé volební období výrazný ru- kopis ODS. Reformy byly zahájeny za vlády ODS už v roce 2007 a dnes je do- končujeme a dolaďujeme detaily. Podařilo se nám prosadit více než 80 procent volebního programu. Pojmy jako například rovná daň, adresný sociální systém, vyrovnané veřejné finance, za- mezení zneužívání sociálních dávek, ochrana soukromého vlastnictví, pružný a motivující pracovní trh, důchodová re- forma reagující na demografický vývoj, národní zájmy České republiky nebo posilování transatlantické vazby a řada dalších jsou už pevně zakotveny v čes- kém společenském diskurzu. Naším hlavním cílem není pravopravý střet, jak se snaží posouvat mediální at- mosféru některá média, ale střet pravo- levý. Hlavním soupeřem ODS je nerefor- movaná levice, především ČSSD, která nemá reálné alternativy k vládní politice a nahrazuje je obřími transparenty a má- vátky s prázdnými hesly. Její populismus je nebezpečný, protože vytváří dojem, že se stále nic neděje a ono to nějak do- padne. Důsledky vidíme takřka denně v řeckých ulicích. Oproti konkurenci v pravém politickém spektru máme tra- dici a vyvinutou plošnou strukturu, jsme vypočitatelní, neměníme stranické dresy ani programy a netváříme se jako náhle zrození reformátoři, protože občanští de- mokraté jimi byli odjakživa. Nebudeme lidem lhát jako klasici do- mácí socialistické politiky, že „zdroje jsou“, nebo že „dluhy se platit nemusí“. Celá Evropa teď řeší problém, že zdroje nejsou a hledají se krkolomné cesty, jak je najít, aby se tyto gigantické dluhy mohly zaplatit. Tyto zdroje dnes evropští politici hledají v kapsách daňových po- platníků, a to dokonce i těch zemí, které se chovaly zodpovědněji. Chceme uspět v krajských volbách Musíme se ale dívat dál. Musíme ne- jen pokračovat v reformách na celostátní úrovni, ale soustředit se na krajské a se- nátní volby v příštím roce. Potřebujeme kvalitní volební programy pro krajské vol- by a musíme sestavit kvalitní kandidátky. Zároveň z toho pro nás vyplývá, že mu- síme reformy důkladně veřejnosti vysvět- lovat, protože za ně neseme podstatnou část odpovědnosti. Na krajské úrovni se musíme zaměřit na témata, jako je zdra- votnictví, školství, dopravní obslužnost, sociální otázky a další. Pro občanské demokraty je naprosto klíčová rozpočtová odpovědnost. Prosa- zujeme ji na celostátní úrovni a budeme ji bezesporu prosazovat, dostaneme-li důvěru od voličů, i na úrovni krajské. ODS je správnou stranou i do těžkých dob. Je správnou stranou do „nečasu“, který možná čeká celou Evropu. Jsem přesvědčen, že se to projeví dnes i v bu- doucnosti důvěrou voličů. Co já považuji za nesmírně klíčové, je, že z kongresu vysíláme veřejnosti jas- ný signál: ODS je jednotná, silná a je připravená uspět příští rok v krajských volbách. Možná jsme zklamali některé naše po- litické oponenty, kteří na kongresu oče- kávali předem virtuálně šířená dramata. Je vidět, že ODS je konsolidovaná strana s různými názory na řešení politických i vnitřních otázek, nicméně jsme zároveň demokratickou stranou, která respektuje rozhodnutí většiny. A jsem rád, že na tomto kongresu nedošlo k žádným me- diálně očekávaným konfliktům. Jsme všichni společně připraveni pracovat pro co nejlepší výsledek ODS. Nesmíme přitom opakovat chyby z mi- nulosti, kdy nás zcela pohltila vládní agenda na úkor vnitřního stranického ži- vota. Už jsme obnovili činnost odborných komisí, ale musíme jít dál. Nastartujeme pravidelné konání ideových a programo- vých konferencí, kde se budou tříbit no- vé myšlenky a impulsy nejen pro celo- státní, ale i pro krajskou a komunální agendu. Přiznávám, že výkon vlády a ODS za uplynulý rok mohl být lepší. Ale přesto nebyl neúspěšný, protože přinesl řadu důležitých schválených zákonů. Přes všechny problémy je za námi velký kus trpělivé a poctivé práce. Ještě větší kus trpělivé a poctivé práce na nás čeká v příštích letech. Pojďme spolu do toho! . Petr Nečas předseda vlády ČR a předseda ODS

KONGRES 6 22. kongres: sebereflexe, věcná diskuse a stanovení hlavních cílů do budoucna 1. K politické spolupráci Kongres Občanské demokratické strany: 1.1 děkuje Konfederaci politických vězňů za dlouholetou přízeň; velice si váží spolupráce a podpory ze strany Konfederace politických vězňů; 1.2 vítá uzavření smlouvy o politické spolupráci mezi ODS a Mladými konzervativci. Politická část usnesení 22. kongresu ODS Pokud kdokoli očekával od kongresu občanských demokratů skuhrání na politickou situaci nebo nevy- bíravé napadání politických soupeřů, vnitrostranické půtky či zbytečné plýtvání penězi, byl zklamán, nebo naopak uklidněn, podle vlastního úhlu pohledu. Kongres byl finančně úsporný, jeho hlavním sdělením bylo, že reformy zdárně pokračují a nyní je třeba se věnovat se vším nasazením přípravě krajských a senátních voleb. V následujícím textu přinášíme úryvky z některých projevů. Václav Klaus: ODS vždy zvládla složité situace, pokud měla pevnou ideovou kotvu • Scházíte se v situaci, kterou ODS za dvacet let své existence dobře zná: V obtížné době nesete rozhodující vládní odpovědnost ve složité koalici. Na něco takového si sám dobře vzpomínám z dob, kdy jsem byl Vaším předsedou a kdy jsme společně prosazovali radikální spole- čenskou a ekonomickou transformaci naší země. Je mezi Vámi stále ještě řada těch, jako Váš současný předseda Petr Nečas, kteří na tyto doby s oprávněnou hrdostí jistě mohou vzpomínat se mnou. Je ale také mnoho těch, kteří přišli do ODS později a pro které je tato situace možná v něčem nová. Těm bych chtěl říci: ODS vždycky zvládla složité společenské situace, pokud měla pevnou ideovou kotvu a z ní vyplývající jasný směr své politiky. Petr Nečas: Podařilo se nám prosadit více než 80 procent volebního programu • Nikdo nikdy netvrdil, že lze v koaličním prostředí pro- sadit vše. To nebylo a není možné nikdy a tuto ambici nikdo soudný mít nemůže. Na druhé straně bych chtěl zdůraznit, že všechny reformy vycházejí z našich progra- mových tezí a vládní programové prohlášení nese už druhé volební období výrazný rukopis ODS. Podařilo se nám prosadit více než 80 procent volebního programu. Mýty o údajné programové vyprázdněnosti ODS šíří ti, kteří buď od ODS program sami opsali, nebo ti, kteří sa- mi věrohodný program nemají. • Bez fanfár a přehnané sebechvály můžeme střízlivě konstatovat, že mimořádně obtížný první rok vládnutí jsme zvládli lépe, než doufala politická konkurence. Ne- padli jsme před problémy na kolena, nehodili ručník do ringu, nenechali se odepsat. Vnitrokoaliční pnutí a kri- zovky jsme řešili bez hysterie, korektně, ale pevně. Ne- vyhýbali jsme se odpovědnosti, přesto jsme nakonec z těchto politických soubojů vyšli posíleni.

7 2. K senátním a krajským volbám 2012 Kongres Občanské demokratické strany: 2.1 konstatuje, že senátní a krajské volby v roce 2012 jsou pro ODS klíčovou prioritou; volební úspěch ODS zabrání nezod- povědné socialistické politice, která postrádá jakoukoli strategii, jak provést Českou republiku turbulencemi, kterými v sou- časnosti prochází Evropská unie; 2.2 ukládá VR vypracovat a schválit volební program pro senátní a krajské volby v roce 2012, který bude založen na propojení centrálních a regionálních volebních témat. 3. K programovým a ideovým pilířům Kongres Občanské demokratické strany: 3.1 vyzývá všechny členy ODS na všech úrovních, aby učinili maximum pro prosazování a obhajobu konzervativních hodnot v české společnosti, lidské svobody, soukromého vlastnictví a liberálního ekonomického prostředí; 3.2 konstatuje, že se občanským demokratům v posledních dvou politických vládách daří prosazovat své programové priority a vlastní návrhy reforem. Mirek Topolánek: O reformách se nemluví, reformy se provádějí • Velice si vážím každého, byť milimetrového posunu v naplňo- vání našich programových priorit s vědomím všech těžkostí koa- ličního vládnutí, jež dobře znám a nechci je tu zvlášť rozebírat. Nechci ani hodnotit cenu, kterou platíme za vynucenou spolu- práci s Věcmi veřejnými ztrátou hlasů veřejných. A to plně re- spektuji vaše rozhodnutí s nimi vůbec pokračovat. Míru kom- promisů spíše tuším, než abych měl pravdivé informace. Nezakrývejme ale naše vlastní nebo skutečné společenské pro- blémy reformní rétorikou, nepoužívejme slovo reforma jako kla- divo na lidi s názorem, nota bene jiným názorem. To je krátko- zraké. ODS vždy stála v čele největších pozitivních změn a událostí posledních 20 let. Klausova transformace, vstup do NATO, do EU, rehabilitace třetího odboje, Schengen, rovná daň, plynová krize. To jsme dokázali my, občanští demokrati, a musí- me na to být patřičně hrdí. O tom, co jsou, respektive co byly, úspěšné reformy, se rozhoduje až při pohledu do zpětného zrcátka. Předním sklem se díváme do mlhy nejistot, které máme před sebou. Nezpochybňuji reformní étos, naopak. Zkusme ale sami sebe trochu méně prožívat. A to je má poznámka číslo sedm nebo dobrá rada s příchutí trpké zkušenosti: O reformách se nemluví, reformy se provádějí. Miroslava Němcová: Vzkaz koaličním partnerům • ODS uzavřela koaliční smlouvu a patří k pravicovým ctnostem, že takový závazek se plní. Samozřejmě s tím, že stejné jednání požadujeme i od našich partnerů. Pro- to jim z našeho kongresu chci něco vzkázat: Vážení členové TOP 09 a starostové, vážení členové VV, žádám vás, abychom plnili závazek, který jsme na sebe se vší odpovědností k naší zemi vzali. Jakkoli chceme individuálně uspět v nadcházejících volbách, musíme spolu umět vládnout. Doba, která nás čeká, bude těžší než období, které uplynulo od voleb. Jakékoli zpochyb- ňování společného úsilí poškodí vás jako strany, nás jako stranu, ale též (a zejména) občany, naše voliče, kteří mají oprávněné obavy. Sledují jak situaci v euro- zóně, tak celou EU, dění na severu Afriky i v jiných, no- toricky komplikovaných částech světa. Chtějí, abychom se plně koncentrovali na tyto hrozby a udělali vše, co je v lidských i politických silách, abychom je co nejvíce eli- minovali. To je náš společný úkol. ODS se k němu hlásí a tak, jedině tak, hodlá postupovat. Vyzýváme vás k ta- kové spolupráci.

KONGRES 8 4. K domácí politice Kongres Občanské demokratické strany: 4.1 konstatuje, že úspěšné prosazení reforem penzijního, zdravotního, sociálního a daňového systému je jedinou cestou, jak zlepšit stav veřejných financí a umožnit zdravý rozvoj ekonomiky, z něhož budou mít prospěch všichni občané České republiky; 4.2 konstatuje, že pravidla a zákony platí pro všechny bez rozdílu; národnostní a etnická příslušnost nesmí být důvodem k diskriminaci ani privilegiím žádného občana; 4.3 konstatuje, že občanští demokraté podporují začleňování migrantů do české společnosti, pokud do České republiky při- cházejí legálně pracovat, nikoli jen čerpat sociální dávky; nelegální pracovníci nectící zákony musí být ze země vyhoštěni; 4.4 konstatuje, že jaderná energetika má být nadále klíčovou součástí energetického mixu České republiky a její další rozvoj je v zájmu zajištění energetické bezpečnosti státu; 4.5 podporuje dokončení restitucí církevního majetku a ekonomické oddělení církví od státu podle parametrů schválených vládou České republiky; 4.6 konstatuje, že nová úprava rozpočtového určení daní má posílit příjmy obcí spravedlivě, aniž by ochuzovala kteroukoli z nich, a její součástí má být také zvýšení motivace obcí pro podporu podnikání a zaměstnanosti. Jiří Pospíšil: Krajské volby jsou pro nás referendem o úspěšnosti vlády • Podíváme-li se na to, kolik zákonů bylo schváleno, kolik bylo připraveno, pak je zřejmé, že tato vláda je po vládách premiéra Klause první zcela ús- pěšnou reformní vládou. Navazuje tak na předchozí vládu Mirka Topolánka, která leckteré projekty připravila, ale díky tomu, že jsme neměli většinu v Poslanecké sněmovně a díky tomu, že sociální demokraté vládu hanebně svrhli, se mnohé projekty nepodařilo prosadit. • Jsem přesvědčen, že po přijetí těch ekonomických fiskálních reforem do konce tohoto roku nastává doba pro to, abychom vybírali i jiné neekono- mické reformy, které jsou důležité z pohledu našich voličů a z pohledu této země. Jsem přesvědčen, že bychom měli prosazovat i ty reformy, které nevedou pouze k materiálnímu bohatství, ale vedou též k vyšší vy- spělosti, kultivovanosti, chcete-li kulturnosti naší země. • Krajské volby jsou pro nás do určité míry referendem o úspěšnosti vlády. Měli bychom se na ně důkladně připravit a poučit z chyb, které jsme udělali v roce 2008. Na jedné straně je třeba věcně a tvrdě kritizovat neús- pěšné regionální vlády socialistů, poukazovat na jejich nekompetentnost a plýtvání s veřejnými prostředky. Na druhé straně pak bude třeba připravit kvalitní centrální volební kampaň s kvalitním centrálním volebním progra- mem. V rámci tohoto bychom také měli lépe vysvětlovat naše reformní kroky tak, aby se nestaly záminkou pro negativní volební kampaň socialistů. Senátní volby, které budou krajské volby doprovázet, pak mohou hrát klíčovou roli v případě, že bude příští prezident volen nepřímo, tj. Parla- mentem České republiky. Pavel Drobil: Odborné komise slouží vedení i členům ODS • Jistě díky kvalitě svého programu dokážeme ve vládě prosazovat naše řešení. Nicméně s širším zá- zemím odborného politického managementu nám to půjde ještě lépe. • Díky výchově vlastních lidí a s využitím nezávis- lých odborníků, což je pokračování úspěšné spo- lupráce s NERVem a ESem, jsme schopni nejen pojmenovávat problémy, ale i přicházet s vlastními řešeními problémů nezávisle na koaličních part- nerech, případně oponovat jejich návrhům. Kromě toho, že odborné komise slouží vedení i čle- nům ODS k nezávislému informování o problémech a návrzích řešení, jsou také přirozenou možností ke kariérnímu vzestupu našich lidí z regionů. Jsou šancí, jak se pracovití a schopní jedinci mohou po- sunout vzhůru po politickém žebříčku nikoli díky protekci, ale díky svým vlastním schopnostem. • V závěru chci v dobrém vyzvat, abyste se nejen zají- mali o výstupy práce odborných komisí, ale aby se ti z vás, kteří se k tomu cítí býti povoláni, zapojili do jejich práce. Je to způsob, jak znásobit naši sílu. A díky tomu porazit ČSSD a prosadit se oproti VV a TOP09.

9 5. K otázkám EU Kongres Občanské demokratické strany: 5.1 zdůrazňuje, že podmínky, za kterých v roce 2003 rozhodli občané České republiky v referendu o přistoupení k Evropské unii a o závazku přijmout společnou měnu euro, se zásadně změnily, proto ODS bude požadovat, aby o případném přistou- pení k jednotné měně euro a současně vstupu do Evropského stabilizačního mechanismu rozhodli občané České republiky v referendu; 5.2 konstatuje, že snahy o unifikaci migrační politiky v EU jsou nepřijatelné; uplatňování migrační politiky je výsostným právem národních vlád; myšlenku multikulturalismu v tomto kontextu považuje ODS za mrtvý koncept; 5.3 konstatuje, že bankovní domy v České republice nejsou díky účinnému dohledu České národní banky a bezpečným smlouvám s mateřskými společnostmi ohroženy případnými dopady evropské dluhové krize. 6. Ke změně stanov ODS Kongres Občanské demokratické strany: 6.1 se shodl na změně stanov ODS, včetně přechodného prodloužení mandátu současného vedení ODS do konce roku 2012. 7. Ke vzdělávání v ODS Kongres Občanské demokratické strany: 7.1 ukládá VR ODS vypracovat a schválit koncepci dalšího rozvoje vzdělávání členské základny, kandidátů a politiků ODS a zahájit její realizaci. Pavel Blažek: Nezavdávat příčinu ke vzniku nových subjektů • Náš volební úspěch je závislý na tom, do jaké míry dokážeme přesvědčit českou, moravskou a slezskou veřejnost o tom, že nejlepší politický systém (má-li to být demokracie) je ten, kde fun- guje málo politických stran, silných politických stran, byť se vším špatným co to přináší. My se musíme hlavně snažit o to, abychom těch špat- ných příkladů pro to, aby vznikaly nové subjekty, které budou říkat, že chtějí nějakou změnu a té- měř vždy voliče podvedou, aby neměly důvo- dy ke vzniku. Já myslím, že v tomto smyslu jsme nakročili dobře a zkušenost voličů z posledních voleb v tomto smyslu nám snad dá nějakou šanci do budoucna. Alexandr Vondra: Řešení krize v eurozóně je v nedohlednu • Jedna hospodářská krize, kterou jsme přečkali se ctí a bez velkých šrámů, je za námi. Krize druhá, možná větší, klepe na dveře. Biblických sedm let hojnosti levicová vláda promarnila. Teď se nacházíme v poločase šetření a strádání. V Evropě vlád- ne nejistota, bezradnost a strach z budoucnosti. • Krize v eurozóně obnažila zásadní problémy jejího fungování. Řešení je v nedohlednu. Tato krize není jen důsledkem souhry nepříznivých okolností dneška. Je také možná výsledkem trvalé nesourodosti národních tradic, kultur a ekonomik v Evropě a na ně mnohdy naroubované falešné solidarity a důsledkem života nad poměry a dlouhodobého porušování pravidel hry. Staré zlomové linie, které si pamatujeme z doby komunismu a které dělily kontinent na Západ a Východ, nenahradila jed- nota a svornost, ale nové dělení, nyní na ose Sever a Jih. • Česká republika není izolovaným ostrůvkem, kterého se tento problém netýká. Nejsme ani na Východě, ani na Západě, ani na Jihu, ani na Severu, nýbrž přesně uprostřed. Jsme otev- řená ekonomika, kterou netáhne domácí spotřeba, ale přede- vším zahraniční obchod. Nesmíme se proto škodolibě radovat ze starostí u sousedů, protože do tří měsíců je máme tady do- ma. Neplatí čím hůř, tím lépe.

10 TÉMA Vývoj rozpočtového určení daní (RUD) prošel od 90. let poměrně dramatickým vývojem. A rozhodně nelze říct, že by minulé změny vedly k lepšímu a hlavně spraved- livějšímu systému. Protože je to klíčová otázka pro většinu měst a obcí a potažmo jejich obyvatele, stala se problematika RUD součástí koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády. V této souvislosti byly dohodnuty hlavní principy, na nichž by měl stát zcela nový zá- kon. Přesto musí občanští demo- kraté o tento závazek bojovat zno- vu. Předloha Ministerstva financí se totiž jednak v mnohém liší od zásad, které ODS považuje za stě- žejní, a navíc je ve spoustě ohledů pouhou novelou stávajícího záko- na, který trpí mnoha ryze levico- vými úchylkami. Proto se občanští demokraté rozhodli spolu s dalšími odborníky předložit vlastní návrh, který již leží ve Sněmovně. Po- drobnější argumentář k postojům ODS a konkrétní výhrady k návr- hu koaličních partnerů naleznete v příloze těchto Listů. Východiskem je, aby nebyly zvýhod- ňovány, resp. znevýhodňovány malé nebo střední obce ani statutární města. „Naším cílem je nastavit takový systém, který má logiku pro obce, občany i stát a oprostí se od absurdních prvků, které demagogicky poškozují všechny,“ zdů- razňuje předseda poslaneckého klubu Zbyněk Stanjura. Předloha z rukou Mi- nisterstva financí, tedy TOP 09 a STAN totiž vyvolává mimo jiné zbytečnou averzi mezi starosty a primátory podle velikosti obcí a měst. Její schválení by také znamenalo snížení příjmů čtyř sta- tutárních měst (Praha, Brno, Plzeň, Os- trava) o pět miliard sdílených daní. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že tyto peníze neplynou na to, aby si občané těchto měst mohli užívat nad poměry ostatních, ale hlavně na zajiš- tění služeb pro stovky tisíc návštěvníků a lidí, kteří sem pravidelně dojíždějí za prací. To vše, zkráceně řečeno, před- stavuje například vytváření pracovních míst, tudíž snižování nezaměstnanosti, která bývá i v okolí velkých měst neza- nedbatelná. Nemluvě o Praze, která ja- ko hlavní město musí nést největší po- díl odpovědnosti za dojíždějící, turisty, infrastrukturu… „Denně sem přijíždí za prací zhruba 150 tisíc lidí, dalších 45 tisíc zde využívá krátkodobých pracovních pobytů, sídlí tu řada mezi- národních institucí, z jejichž provozu logicky vyplývá řada specifických po- vinností, které kromě jiného ovlivňují i mezinárodní prestiž České republiky,“ konstatuje pražský primátor Bohuslav Svoboda. Nenechme mezi sebe vrazit klín Rovněž primátor Plzně Martin Baxa upozorňuje na to, že obce dokonce až do 20 tisíc obyvatel jsou v rámci současného daňového systému na tom často prachbídně. Proto souhlasí s tím, že obecní a městské rozpočty je potřeba posílit, nesmí se tak ale dít na úkor čtyř největších metropolí. Taková změna, která přehazuje peníze mezi městy a obcemi, je podle jeho slov k ničemu. Plzeň by při uskutečnění Rozpočtové určení daní musí být spravedlivé Hlavní priority ODS • Zvýšit podíl na daňových výnosech pro menší a střední obce, což odpo- vídá programovému prohlášení vlády i koaliční smlouvě. • Navýšení financí by podle ODS představovalo miliardu korun, aniž by se omezovaly rozpočty statutárních měst – Prahy, Brna, Plzně a Ostravy. • Občanští demokraté, kteří mají za poslední roky maximum zkušeností z komunální politiky, vědí, že je nutné posílit rozpočty obcí a středně velkých měst, která dlouhodobě trpí podfinancováním. Řešením ale není klást větší daňové břemeno na čtyři statutární města, která pomáhají i přilehlým obcím snižovat nezaměstnanost a poskytují služby dojíždějícím i zahraničním návštěvníkům. • I z výše uvedených důvodů ODS se vší korektností odmítá návrh TOP 09 a STAN, který by ve své podstatě jen nevýznamně přidal malým a střed- ním obcím na úkor dramatického propadu velkých měst.

představ TOP 09 a STAN přišla o 900 milionů Kč. Museli by tak výrazně zvý- šit jízdné, drasticky omezit investice a omezit stávající podporu kultury, vzdělání, sociální oblasti a dalších aktivit. Ve výsledku by neutrpěli jen Plzeňané, ale i mimoplzeňští, zejména pak obyvatelé obcí a měst v okolí. Rozpočty jejich sídel by si sice drobně polepšily, efekt v peněženkách lidí by však byl záporný. Vydali by totiž více například za dopravu, kulturu, sport, ale i za vzdělání. Právě v tom tkví nadregionální cha- rakter Plzně: Má 169 tisíc obyvatel, ale denně se v ní pohybuje a služeb posky- tovaných městem využívá okolo 240 ti- síc lidí. Každý den sem dojíždí za prací a do škol téměř 43 tisíc lidí. „Provozní výdaje na zajištění městské hromadné dopravy nás jen v loňském roce stály přibližně tři čtvrtě miliardy korun. V současnosti se navíc jako město po- dílíme i na investicích státu do dopravní infrastruktury. A to nemluvím o našem vítězství v soutěži o Evropské hlavní město kultury pro rok 2015. Blamáž projektů spojených s Evropským hlav- ním městem kultury způsobená nedo- statkem financí by byla ostudou nejen města Plzně, ale celé České republiky. Nenechme mezi sebe jako primátoři, starostky a starostové, zastupitelé a čle- nové ODS vrazit klín. Nedopusťme, abychom se rozhádali kvůli rozpočto- vému určení daní. Věřím, že se nám podaří prosadit náš návrh, který nebere největším, ale přesto přidává městům a obcím tolik potřebné finanční pro- středky,“ prohlásil Martin Baxa. Co obnáší návrh ODS Východiskem je posílit příjmy obcí s pěti sty až dvaceti tisíci obyvateli, ale zároveň tak, aby výsledná situace motivovala obce k podpoře podnikání a zaměstnanosti. Celkové navýšení RUD by ve srov- nání s koncepcí TOP 09 a STAN mělo představovat jednu miliardu. Přitom příjmy statutárních měst by měly být zmraženy na současné úrovni. „Řešení, které prosazuje ODS, je spravedlivé a vyvážené. Na jednu stra- nu posiluje příjmy obcí a menších měst, na druhou stranu neohrožuje kvalitu života ve velkých metropolích,“ stojí v argumentáři k RUD. Nicméně ohledně Prahy by se pravi- dla měla změnit: „U Prahy navrhujeme redukovat dosavadní anomálii, kdy má jako obec nejvyšší příjmy z RUD na jednoho obyvatele, ale jako kraj nej- méně. Proto Praze ubereme jako měs- tu a přidáme jako kraji. Tím také snížíme poměr mezi příjmy Prahy a nejmenších obcí,“ konstatoval před- seda poslaneckého klubu Zbyněk Stanjura. Jak dodává, podstatné je, že se podařilo překlopit vyhroceně emo- tivní debatu k racionálním argumen- tům. „Nechci ji proto dále rozdmýchá- vat hartusením, že současný návrh ministerstva financí není v souladu s koaliční smlouvou. Je to sice fakt, protože se tento návrh neopírá o peč- livou analýzu a intenzivní diskusi se zástupci samospráv, ani neobsahuje prvky, které by obce motivovaly k pod- poře podnikání. Za klíčové ale považuji základní východisko koaliční dohody, a tím je společný cíl posílit příjmovou základnu obcí a měst. Dveře k dohodě jsou otevřené a protestující starostové se do nich vlamují zbytečně. Buď jde TOP 09 a STAN skutečně o to, aby menší obce a města dostávaly více pe- něz ze sdílených daní. Pak opustí svoji revoluční rétoriku a návrh ODS pod- poří. Anebo budou svéhlavě trvat na potrestání čtyř největších měst, kde se nepodílí na vládě. Takový přístup ale nepovažuji za klíč, který by starostům obcí a menších měst odemknul cestu k větším příjmům,“ uzavírá toto téma předseda poslaneckého klubu ODS. –red– Snížení současného rozdílu příjmů? Vliv předloženého návrhu Ministerstva financí na pět „nej- chudších“ a pět „nejbohatších“ obcí podle sdílených daňových příjmů v tis. Kč na jednoho obyvatele: obec nyní poté rozdíl 1. Modrava 73,1 79,0 +5,8 2. Kryštofovy Hamry 49,6 53,9 +4,3 3. Prášily 38,6 42,3 +3,7 4. Praha 29,6 27,8 –1,8 5. Stožec 28,6 32,3 +3,7 6241. Josefův Důl 6,3 7,7 +1,4 6242. Strukov 6,2 7,6 +1,4 6243. Závist 6,2 7,6 +1,3 6244. Horní Lapač 6,2 7,7 +1,5 6245. Strýčice 6,1 28,5 +22,5

Zastávat roli regionálního předse- dy občanských demokratů v Karlo- varském kraji není určitě závidě- níhodný úkol. Jan Bureš, který je zá- roveň poslancem Parlamentu, se ho snaží zhostit se vší odpovědností a znalostí místních poměrů. Zatím na to měl rok a půl. Nad tímto obdobím až tak úplně nejásá, protože by toho chtěl dosáhnout víc, ale zároveň ne- patří k těm, kteří by házeli flintu do žita. Tato oblast je historicky i novo- době poznamenána mnohými pa- radoxy. Promítají se i do práce těch, kteří ve složitých podmínkách budují pravicovou politiku a snaží se oslovit potencionální voliče. Navíc je na- bíledni, že se samotným pojmem Karlovarský kraj je v obecném pově- domí vázáno mnoho nepříliš po- zitivních asociací: ruská mafie, její provázanost s politikou, bohatství takzvaného lázeňského trojúhelníku, v jehož rámci se v Karlových Varech, Mariánských ani Františkových Láz- ních nedá mluvit o chudobě. Ale sku- tečnost bývá jiná než povrchní zdání. I o tom jsme se bavili s Janem Bure- šem. Za hlavní problém „svého“ re- gionu považuje právě historickou zá- těž regionu, jeho rozpory, k jejichž řešení je třeba nemalého úsilí. „Zdejší lázeňská města jsou samo- zřejmě specifický fenomén, který láká návštěvníky, a prospívá tak i rozvoji služeb a zaměstnanosti. Ale co je pod- statnější, tento kraj jako celek byl hlavně místem, kde nacházeli živobytí chudé hornické rodiny a lidé ze ze- mědělských oblastí. Právě oni tvořili – a část jejich potomků dodnes tvoří – valnou část obyvatelstva Karlovar- ského kraje. Uranové doly jakožto ně- mí svědkové extrémního lidského utr- pení jsou naštěstí zavřené, ani těžby jiných kovů se tu již neprovozují, ze- mědělství také nepatří k profesím, kde se lehce bohatne. A připojme k tomu ne úplně ideální dopravní infrastruk- turu. Takže tu převládá pozůstatek chudoby, který logicky nebývá živnou půdou pro pravicové strany, zvláště v období ekonomické krize,“ popisuje specifika regionu Jan Bureš. Přesto i tady prokazatelně stojí za občanský- mi demokraty nemálo úspěchů. Snad- nější to samozřejmě bylo, když měla ODS svého hejtmana – Josefa Pavla. „Poslední krajské volby jsme prohráli hlavně kvůli tomu, jak byla nastavená celostátní ekonomická situace. Ale zá- roveň jsem rád, že i když náš volební výsledek k tomu dával příležitost, tak jsme nešli do koalice s levicí,“ zdůraz- ňuje předseda regionální oblasti. Jak připouští, problémem je také odchod části členů k jiným alternativním pra- vicovým uskupením. „Ale nevidím to nijak dramaticky. Zaznamenali jsme úbytek členů zhruba o 11 %, ale je to kompenzováno meziročním nárůstem členské základny.“ Za nejpodstatnější ovšem Jan Bureš považuje to, co nazývá personální nouzí. „Schází příliv nových lidí, kteří by sice byli dostatečně do politiky za- svěcení, ale ne zkažení nebo jen zvyklí se v ní pohodlně pohybovat, kteří při- nášejí nové podněty, mají i odvahu být kritičtí…“ Noví lidé nám umožní lépe nahlížet situaci ODS i zevnitř Jak dodává, tento problém se týká všech stran včetně těch, kteří jsou ve vrcholné politice relativními nováčky, na čemž nic nemění, že se občas po- koušejí hrát na otrlé matadory. „Osob- ně si myslím, že osm let v politice na jednom místě je hranice, za níž už do- tyčný není schopen být dostatečně věcný a citlivý k reálným problémům tak, jak dopadají na občany. Nemíním to rozhodně jako nedocenění zkuše- ných politiků, ale i oni by měli mít možnost jak předávat své zkušenosti, Jan Bureš: V Karlovarském kraji to není snadné, ale potenciál tu ODS stále má KARLOVARSKÝ REGION 12

tak čerpat nové pohledy a inspiraci od těch, kteří sdílejí tradiční ideály ODS a zároveň mohou lépe vidět její situaci zvenčí.“ Rozdíly mezi městy a venkovem v Karlovarském kraji jsou enormní, což prohlubuje nedostatek investic. „K to- mu přistupuje špatné dopravní spo- jení, čímž nemyslím jen silniční infra- strukturu, ale i katastrofální stav vlakových spojů,“ dodává Jan Bureš. V souvislosti s dopravou oceňuje, že napříč politickým spektrem se všichni shodují na prioritě – dostavbě dálnice R6. „Směrem na Cheb a Sokolov se sice vesele staví, což je samozřejmě dobře, ale hlavním úskalím zůstává spojení na Prahu.“ Předseda regionu se zároveň netají kritikou vůči bývalému ministru dopra- vy Bártovi. „Nadělal pěknou paseku, když tady svévolně zastavil výstavbu tolik potřebné silnice. Přitom kraj ze svých peněz zaplatil pro ministerstvo dopravní model, který měl šanci na za- řazení do příslušného operačního pro- gramu. Systémově je to priorita, ale patřičně využít této šance nám v pod- statě pan Bárta znemožnil.“ Situaci z hlediska ODS neusnadňuje ani současné levicové vedení kraje. Na- vzdory tomu se Jan Bureš snaží vůči němu vyjadřovat gentlemansky. „Hejt- man je také poslancem, takže se set- káváme. Nepanuje mezi námi žádná hysterická válka, o lecčems se lze do- mluvit, ale rozhodně nelze mluvit o nějaké úzké spolupráci.“ Co karlovarskou ODS šlechtí a co poškozuje Jan Bureš sám dobře ví, co si v pro- blematickém kraji občanští demokraté odpracovali. „Proto jsem přesvědčen, že voličský potenciál tady stále máme. Hlavně pravicoví voliči vědí, jak se pod hlavičkou ODS podařilo pokročit v op- timalizaci školství, získali jsme řadu dotačních titulů na zlepšení kvality života, zasazovali a zasazujeme se o zlepšení dopravy, důstojné podmín- ky pro zemědělce… Podle toho, co vidím, tak současné levicové vedení kraje v tomto trendu nepokračuje, přesněji řečeno, nedělá skoro nic.“ Zároveň je ale zjevné, že mediální nálepka „kmotrů“ udělala své. Nejen v očích veřejnosti a potencionálních voličů ODS, ale i mezi samotnými čle- ny. „Ale je to nálepka, kterou můžeme setřít. I za tu cenu, že to vyžaduje obě- tavou mravenčí práci, být v kontaktu i s lidmi v malých obcích, zkrátka pře- svědčovat voliče, že ne všichni jsou ‚ti špatní‘ z ODS. A k tomu znovu připo- mínám, že to vše vyžaduje aktivně hle- dat nové tváře.“ Krajské volby – nová výzva, nové plány a naděje Nadcházející krajské volby budou ur- čitě obtížné klání. „Lze předpokládat, že sociální demokraté použijí obdob- nou strategii jako v těch předchozích: Budou hrát celostátní témata, jako by- ly poplatky u lékaře. Tentokrát se bu- dou opírat o odpor proti reformám. ODS na to musí být připravena a zá- roveň mít svá krajská témata,“ zdů- razňuje poslanec a regionální šéf. Vyzdvihuje v té souvislosti pro Karlo- varský kraj zkvalitnění struktury střed- ního školství a mimo jiné se chce zasadit o zřízení pobočky Karlovy uni- verzity, která by nabízela obory souvi- sející s místní problematikou: například lázeňskou péči, rehabilitaci, rekultivaci krajiny. Snad se podaří zvolit lídra, který voliče osloví Ohledně krajských voleb považuje Jan Bureš za důležitý předpoklad jed- nak najít toho správného lídra občan- ských demokratů, který by byl nosite- lem idejí ODS, jednak jeho volbu pro- vést demokraticky a transparentně. (Všichni víme, že by to měla být sa- mozřejmost, ale také víme, že občas vítězí vnitrostranické – i mimostranic- ké – pletichy. „Byl bych strašně rád, kdyby se nám podařilo postupovat zcela regulérně: Prvním krokem je zvo- lit správného lídra, kterého budou no- minovat představitelé všech oblastí Karlovarského kraje: Karlovarsko, So- kolovsko, Chebsko. Někdo by měl být odpovědný za udržování ideologie strany Na celostátní úrovni propaguje mi- mo jiné vznik funkce jakéhosi „ideo- logického tajemníka“. „Nemusel by to být člen exekutivy, ale měl by koordi- novat zprostředkování a medializaci idejí, na nichž ODS vznikla, hledat no- vé personální zdroje a mít přehled o li- dech, kteří si zaslouží stranu veřejně zastupovat. To souvisí i s tím, že by- chom si měli dlouhodobě ‚vychovávat‘ odborníky na jednotlivé oblasti – roz- počet, životní prostředí…“ Jak závěrem Jan Bureš konstatuje, na to vše mají občanští demokraté „zdravě nakročeno“, a pokud využijí svého potenciálu, nemusejí se o svoji budoucnost bát. –red– Z návštěvy premiéra Petra Nečase v Karlovarském kraji

Z RESORTU 14 Sociální demokraté by řekli pra- vý opak, ale České republice se po- dařilo poměrně dobře přestát hos- podářskou krizi po roce 2008. Otevřeně ale musíme připustit, že dobrých výsledků jsme dosáhli ze- jména proto, že jsme se svezli na vlně vynikajících hospodářských výsledků Německa, kam míří pod- statná část našeho exportu. Je však nezbytné se vážně zamýšlet nad tím, jak zařídit, abychom Ně- mecku stačili s dechem příště, ať už další etapa té současné krize, nebo krize zcela nová přijdou kdykoli. Mezinárodní srovnání to- tiž ukazují, že místo abychom se v konkurenceschopnosti Německu nebo třeba severským zemím blí- žili, posouváme se naopak spíš ke skupině, do níž patří třeba Španěl- sko, Itálie nebo Portugalsko. Zpět na vrchol Nezbytným krokem vlády tak bylo vypracování sady opatření, která by zmíněný trend změnila a nasměrovala Českou republiku žádoucím směrem. Tento úkol připadl Ministerstvu prů- myslu a obchodu a ve spolupráci s NERV byl dokončen v září, kdy finální dokument s názvem „Strategie mezi- národní konkurenceschopnosti ČR pro období 2012 až 2020“ schválila vláda. Pod sloganem „Zpět na vrchol“ tak vláda vyhlásila cíl navrátit v příštích de- víti letech naši zemi mezi 20 nejvíce konkurenceschopných ekonomik svě- ta. Nesnadný úkol, když jsme jen mezi roky 2009 a 2010 propadli z jednatři- cáté na šestatřicátou pozici. Okamžikem schválení strategie se v realitu změnilo celkem 250 konkrét- ních opatření, která se zdaleka netý- kají pouze MPO, ale také velké části ostatních resortů. Nechybí mezi nimi naše letité téma, ústavní zákon o rozpočtové kázni a od- povědnosti – tzv. finanční ústava, je zde ale také rozklikávací rozpočet, rozvoj dopravní i informační infrastruktury, sjednocení dat účinnosti podnikatelské legislativy na pouhé dva dny v roce, pro- tikorupční opatření či podpora studia přírodovědných a technických oborů. Své místo našla i opatření ve prospěch schopnosti rozvoje inovačního podni- kání a hledání komerčně uplatnitelných výsledků vědy. Nestačí napsat, je třeba realizovat Strategie není v řadě různých před- chozích dokumentů unikátní jen šíří svého rozsahu přes většinu vládních resortů, ale také existencí podrobného plánu zavedení jednotlivých opatření a mechanismu, který bude jejich reali- zaci koordinovat i kontrolovat. Byli jsme si dobře vědomi, že naplňování strategie nebude možné bez velikého úsilí při zavádění jednotlivých usta- novení do praxe, a tak jsme vytvořili efektivní strukturu, jejímž jádrem se stala Rada vlády pro konkurence- schopnost a informační společnost. To byla od počátku jasná volba, protože jsme nechtěli bojovat za vyšší konku- renceschopnost (a v jejím rámci za vyš- ší efektivitu a celkovou modernizaci veřejné správy) zavedením nového by- rokratického orgánu. Čtyři pracovní výbory rady budou za- sedat ve dvoutýdenním cyklu a budou se zabývat detaily realizace jednotlivých opatření. Výbor pro „veřejný sektor“ bude mít na starosti opatření odstra- ňující nedostatky v nakládání s veřej- nými prostředky a směřující k efektiv- nímu uspořádání institucí veřejné služby. Výbor pro „vzdělání a zaměst- nanost“ obsáhne opatření vedoucí k provázanosti vzdělávání s trhem prá- ce a ke zvýšení mobility pracovní síly, ale také problematiku zaměstnanosti a snižování nákladů zaměstnavatelů. Výbor „podnikatelské prostředí“ se bu- de věnovat opatřením vedoucím ke zlepšování prostředí pro podnikání, včetně zpřehlednění legislativy a roz- voje infrastruktury. Konečně výbor „ekonomika globálních inovací“ bude garantem opatření vedoucích k posíle- ní významu inovací jako zdroje dlou- hodobému zvyšování životní úrovně. Pod dohledem premiéra Vzhledem k tomu, že předsedou ra- dy vlády je premiér Petr Nečas, dosta- ne se tak do jeho rukou nástroj umož- ňující vytvořit jasný přehled o postupu jednotlivých opatření, o tom, který z resortů postupuje podle plánu a kde se spíše váhá. I proto mohl premiér nedávno na tiskové konferenci k reali- zaci strategie mezinárodní konkuren- ceschopnosti zdůraznit, že za její na- plňování budou osobně odpovědní jednotliví ministři. Plán zavádění jednotlivých opatření strategie konkurenceschopnosti by měl být schválen ještě letos, aby se s jeho plněním mohlo začít hned na začátku roku 2012. O postupu zavá- dění jednotlivých opatření pak bude jednou za čtvrt roku zvláštní zprávou informována vláda. Neděláme nic, co by neuměli vymys- let kdekoli na světě – však také většinu opatření různé země více či méně ús- pěšně zavedly, a proto víme, že jsou-li dobře provedena, fungují. A tak jde o jediné. Chceme-li uspět, musíme být vytrvalí a důslední. Jen tak můžeme alarmující propad konkurenceschop- nosti během několika let proměnit v příklad, který budou chtít jiné země následovat. autor je ministr průmyslu a obchodu Chceme do elitní dvacítky Martin Kocourek

TRADICE Nostalgické vzpomínky na bugatky, auta s romantikou i silným motorem Příslušníky mladší generace, ze- jména pokud nemají smysl pro kouzla automobilů z dob dávno za- šlých, by mohl tento článek nudit. Ale i když je zajímají auta moderní, nechť si ho i oni přečtou. Nemusejí znát ani píseň Blonďák s červenou bugatkou, stačí se podívat na fo- tografie automobilů, které po ge- nerace charakterizuje obdivuhodný design a zároveň obrovský výkon. To platí od roku 1909 až do součas- nosti. Zakladatelem této tradice byl Ettore Bugatti. Jak jméno napo- vídá, byl to Ital, narozený před 130 lety v Miláně, ale jeho Bugatti Automobiles S.A.S. byla založena ve Francii. Současnou výrobu bu- gatek ovládají hlavně Němci v rám- ci svých automobilových koncernů. Nezaměnitelnou podobu těchto vozů bezesporu poznamenal i fakt, že Ettore Bugatti pocházel z umělecké rodiny. Otec byl úspěšný designér, bratr mezi- národně známý sochař. Ovšem přetrvá- vající obdiv vůči bugatkám ani v té době nezávisel jen na jeho „vnější kráse“. Bu- gatti byl podle všech dostupných infor- mací člověk veskrze renesanční. Dokázal skloubit své umělecké nadání se schop- ností bravurně pronikat i do technických záležitostí. Výsledkem bylo auto, které poutalo pozornost a nadšení nejen svým vzhledem, ale i technickou doko- nalostí. Stalo se inspirací jak pro desig- néry, tak techniky, stalo se jedním ze symbolů své doby. Takových ale samo- zřejmě bylo mnohem víc. Ne všechny ale oslovily fanoušky, spotřebitele a vý- robce natolik, aby se snažili – a poté dokázali – pokračovat v tradici dobové- ho fenoménu. Bugatka se stala feno- ménem nadčasovým. Jestliže počátkem minulého století to byl vůz, který budil obdiv svojí vizáží a výkonností, tak i dnešní modely, o kterých se zřejmě jejich zakladateli a tvůrci ani nezdálo, splňují totéž: es- tetická originální krása a mimořádná technická dokonalost. Model Bugatti je prestižní záležitostí. Nejnovější va- rianty se vyrábějí – teď v produkci Volkswagen Group – jen pro pár sto- vek nejmovitějších zákazníků. S rych- lostí přes 400 km za hodinu excelují na automobilových závodech, kde bu- dí zasloužený respekt. Možná je v této souvislosti škoda laických slov, protože fotografie vypo- vídají o kráse bugatek určitě více. –red– Foto:www.bugatti.com,www.cartype.com

Připomínky holocaustu ve filmu a literatuře KULTURA 16 Knih a filmů o holocaustu vznikly stovky. Od svědeckých dokumentů po světové bestsellery a filmy sklíze- jící ty nejprestižnější ceny. Postupem času se začala objevovat i díla, která nejsou pouhým mapováním utrpení obětí, ale i dosti kontroverzní pohle- dy na vinu jednotlivých skupin větši- nové společnosti, nebo dokonce na to, jak sami Židé participovali na na- cistických metodách vůči svým sou- kmenovcům. Tyto publikace často vy- volali někdy až hysterické reakce té či oné dotčené skupiny. Zcela novou cestou, jak připomínat tragédie židovského národa, je video- klip, který se bude šířit prostřednictvím portálu YouTube. Podle jednoho z tvůr- ců, Daniela Finkelmana, by to mělo být poselství srozumitelné současné mláde- ži, která nečte knihy a nemá trpělivost ani zhlédnout film. „Má to být něco ja- ko Schindlerův seznam v pěti minu- tách,“ vysvětluje. Videoklip je hotový, ale na YouTube by se měl objevit až začátkem listopadu, v době výročí Křiš- ťálové noci, která odstartovala jeden z nejstrašnějších příběhů v novodobých dějinách. Ale v této souvislosti stojí za zmínku i projekt Václava Marhoula, kte- rý Hollywoodu „vyfoukl“ natočení filmu podle světoznámého bestselleru polsko- -amerického autora Jerzy Kosińského Nabarvené ptáče. Některé diskuse a konference týkající se odkazu holocaustu se zabývají i myš- lenkou, zda je vůbec ještě záhodno ho- locaust připomínat a hlavně zda nové generace jsou schopny tyto relativně nedávné, ale pro mladé lidi poměrně vzdálené události připomínat. Stejně jako mnozí z těch, kteří prošli hrůzou koncentračních táborů, se snaží vzpo- mínky a noční můry vytěsnit, tak i něk- teří umělci, z nichž mnozí rovněž popi- sují své autentické zážitky, se občas nechají slyšet, že ztrácejí sílu se ve svých dílech do temné minulosti vracet. Ale velké události dějin včetně těch tragic- kých zcela potlačit nelze, takže stejně jako se budou i po staletích psát knihy a točit filmy třeba o Césarovi a Kleo- patře nebo krvavé bartolomějské noci, nevymizí určitě z paměti lidstva ani události a souvislosti holocaustu. Jen forma se možná bude měnit, jak do- kládá avizovaný videoklip. Mládež se dozví o tragédii Židů na portálu YouTube Za projektem stojí skupina mladých amerických filmařů, kteří se snaží vzbudit zájem mladých lidí o dějiny způsobem, jaký je této věkové skupině nejbližší, tedy prostřednictvím webu, stručnou formou, která kombinuje obrazy a hudbu. Video- klip se natáčel hlavně v polském Krakově a v New Yorku. Obsahem „videoklipového příběhu“ je osud mladého židovského chlapce a jeho blízkých. Na realizaci se podílelo zhruba třicet herců, zpěváků, tanečníků. Hlavním protagonistou je mezinárodně uznávaný zpěvák židovské hudby Jaakov Lemmer. „Moji prarodiče se v Polsku narodili. Čas- to jsem od nich slyšel příběhy o polských Židech. Musíme to předávat budoucím generacím,“ říká Jaakov. Obdobně zapálená je produkční video- klipu Valeria Haywardová. „Jsem přízniv- cem generace YouTube. Věřím, že video- klip o holocaustu hodně zlepší osvětu o tom, co se stalo,“ konstatuje. Již hotový snímek by se měl objevit na internetu 9. nebo 10. listopadu, kdy v ro- ce 1938 v celém Německu vypukl proti- židovský pogrom, po němž následovaly nové diskriminační zákony a hromadné deportace. Václav Marhoul chystá film, o který měl zájem Hollywood Režisér Václav Marhoul sice miluje sa- tiru a je takřka celoživotním spolutvůrcem svérázného humoru Divadla Sklep, ale když se zatne pro nějaký velký projekt, není to nic menšího než náročný historic- ký velkofilm. Po snímku Tobruk to bude filmový přepis věhlasného bestselleru pol- sko-amerického autora Jerzy Kosińského Nabarvené ptáče, který líčí válečné útrapy židovského chlapce, ovšem zahrnuje i vel- mi kontroverzní pohledy na tehdejší udá- losti, nemluvě o řadě vyhroceně brutál- ních výjevů. Sám autor do značné míry vycházel z vlastních trpkých zážitků. Pol- ská veřejnost knihu radikálně odsoudila a z Kosińského se stal ve vlastní zemi vy- vrhel. Ani jeho kariéra po emigraci do Spojených států se neobešla bez kompli- kací a skandálů, což rozhodně neprospí- valo jeho již tak v lecčems nalomenému psychickému stavu. V roce 1991 spáchal sebevraždu. O to těžší bylo pro Václava Marhoula dopídit se autorských práv.

17 „Román mě natolik zasáhl, že jsem hned po dokončení Tobruku nasměroval veškeré své síly k získání filmových práv na Nabarvené ptáče. Až teď se to poda- řilo, takže se mohu pustit do psaní scé- náře,“ uvedl před časem pro média Mar- houl. Každopádně tato „předpřípravná fáze“ trvala zhruba dva roky. Jen pátrání po tom, kdo vlastně spravuje práva po autorově sebevraždě a poté i smrti jeho druhé ženy, zabralo osm měsíců. Více než rok pak Marhoul vyjednával s chicagským nakladatelstvím Spertus College of Juda- ica. Nyní se konečně může připravovat samotné natáčení. Začne pravděpodobně v roce 2013 na Ukrajině, do kin by měl snímek přijít až v roce 2016. Už nyní je zřejmé, že se jedná o mimo- řádně náročný projekt. Tím spíš, že výsle- dek bude bezesporu srovnáván s prvním (a jediným) zfilmovaným dílem Jerzyho Kosińského s názvem Byl jsem při tom, který si vysloužil oskarovou nominaci. Jedním z průkopníků tématu holocaustu byl Alfréd Radok I v českém kulturním prostředí má Václav Marhoul na co navazovat. Napří- klad prvotina Alfréda Radoka Daleká ces- ta z roku 1948 pojednává o životě v tere- zínském ghettu i osudech dalších lidí, kteří se potáceli marasmem druhé světo- vé války. Film se stal důkazem, že tento tvůrce rozhodně není předurčen k tomu, aby točil plytké „chvalozpěvy“ na úžasné úspěchy a štěstí lidu dle gusta komunis- tického režimu. Snímek předkládá sžíra- vou kombinaci hraných scén a dokumen- tárních záběrů, což pro komunisty nebylo to pravé, jak přesvědčovat pracující lid o vysněné budoucnosti, kde je každý kaž- dému soudruhem. Film byl odsunut na tzv. druhou kolej, poslední ránu mu za- sadil Otakar Vávra, jehož umělecké kvality sice zůstávají nezpochybnitelné, ale stejně nezpochybnitelné zůstávají i jeho podivné „koketérie“ s požadavky tehdejších bol- ševických papalášů. Jak sám Vávra při- znává ve své autobiografii Podivný život režiséra, při jedné ze svých audiencí u předního stranického ideologa a minis- tra informací Václava Kopeckého se netajil kritickým názorem na Radoko- vu Dalekou cestu. Výsledkem byl zákaz promítání. Další díla, která otřásla svědomím světa Film Amen z roku 2002 režiséra Cos- ta-Gavrase, který spolupracoval s fran- couzskými, rumunskými i německými tvůrci, oživil zejména ve Francii debaty o postoji církve k holocaustu. Její role z fil- mu nevyznívá právě příznivě, což vzbudilo odpor křesťanských komunit. Popudil je již samotný námět podle dramatu Rolfa Hochhutha, takže natáčení přímo ve Va- tikánu se stalo tabu. Záběry z církevních paláců se proto museli pořizovat v Ru- munsku. Polemiky vyvolal nejen samotný film, ale i reklamní upoutávka, kterou vytvořil známý italský návrhář Oliviero Toscani, který zachycuje křesťanský kříž zalomený na koncích tak, aby připomínal svastiku. Katolické asociace u soudu neuspěly se žádostí, aby byl plakát zakázán. Složité vazby mezi nacisty, obyvateli okupovaných zemí a židovskými oběťmi mapuje také snímek Final Solution z roku 2010. I ten vyvolal rozporuplné reakce – byl oslavován i zatracován. Z další náhodné nabídky filmů lze do- poručit i ty, které hledají a nacházejí inte- ligentní humor i v souvislosti se situacemi, které jsou ve své podstatě veskrze tragic- ké. Smích skrze slzy vyvolává oskarový počin Roberta Benigniho Život je krásný nebo svérázné izraelské dílo Moshe Zi- mermana Pizza v Osvětimi. Pokud zatím zůstáváme u filmu, bylo by hříchem nezmínit sérii dokumentů Lukáše Přibyla Zapomenuté transporty, které strhujícím způsobem líčí osudy li- dí deportovaných do Běloruska, Lotyš- ska, Estonska a Polska. Autentické vý- povědi se týkají nejen utrpení těch, z nichž jen málo přežilo, ale také roz- dílů mezi podmínkami a kulturou jed- notlivých židovských skupin. Co se týče literatury, jedním z kultov- ních děl jsou Mladí lvi Irvinga Shawa, kte- rý kromě jiného upozornil na antisemi- tismus v americké armádě během války. Z novějších titulů stojí za pozornost Zlaté žně amerického historika polsko- židovského původu Jana Tomasze Gros- se, který vzbudil vlnu protestů polské veřejnosti, protože Poláky obviňuje z to- ho, že se na holocaustu a jeho obětech obohacovali. Naopak jednoznačný světový obdiv, vrcholící – byť po téměř dvaceti letech od prvního vydání – udělením Nobe- lovy ceny, si získal maďarský spisovatel Imre Kertész knihou Člověk bez osu- du: Velmi drsný příběh, částečně in- spirován autobiografickými prvky, je psán strohým a přitom krásným jazy- kem, který jakoby svým vlastním způ- sobem kloubil vše, co ona zrůdná doba obsahovala: absurditu, krutost, morbiditu, naději … Poměrně nedávná kniha Chudí v Lodži spisovatele Steva Sem-Sandberga vy- chází z reálných dobových dokumentů, které ukazují, jak v některých případech byli vysoce postavení Židé ochotni zne- užívat situace svých soukmenovců, spo- lupracovat s nacisty a leckdy se za ně ujmout té nejšpinavější práce. Každopádně ve výčtu špičkových uměleckých děl věnovaných různým aspektům jedné z největších tragédií lidstva jde nikoli o nenávistné hledání viníků, ale mapování pravdy. Ta mívá ozdravné i bolestné momenty, zejmé- na když se týká tak fatálních událostí. Snad nejlepší, co si říct, je nezapomí- nat na ně a hledat cesty, jak oslovit i budoucí generace. Je určitě dobře, že současná kultura se s velmi pře- svědčivou vypovídací hodnotou věnuje i událostem v Africe, Asii … To vše může paralelně s mocnějšími vlivy po- litiků přispět alespoň k tomu, aby mé- ně lidí trpělo. –red–

18 NÁZOR Novela lesního zákona – naplnění koaliční smlouvy? Koaliční smlouva z 12. července 2010 představuje základní politic- ký dokument současné vlády. Na straně 36 na konci kapitoly Životní prostředí, zemědělství a venkov se uvádí následující: „Koalice zajis- tí pro vlastníky lesů srovnatelné podmínky s ostatními zeměmi EU tak, aby je nezatěžovala nadbyteč- nými předpisy a byrokratickou zá- těží.“ Tato věta mě přímo nadchla, neboť jsem se domníval, že: 1. naši političtí představitelé si už ko- nečně uvědomují, že vlastnit v Česku les je něco méně výhodného než vlast- nit les západně od státní hranice, 2. bude vyhotovena analýza současné lesnické legislativy, aby bylo jasné, v čem není vlastnictví lesů v Česku srovnatelné s ostatními zeměmi EU a co bude třeba opravit, co vypustit a co doplnit. Uplynul více než rok a jaký je stav. Nevím. Přestože legislativním plánem práce vlády pro rok 2011 je Minister- stvu zemědělství uloženo zpracovat návrh novely lesního zákona, práce na novele vnímám jako konspirační čin- nost. Analýza veškerá žádná či alespoň nebyla nikde zveřejněna. Na minister- stvu zemědělství se schází ad hoc sestavená pracovní skupina s nulo- vou účastí soukromých vlastníků lesů. Podaří-li se kontaktovat některého z účastníků, potom výsledky činnosti této komise nelze oficiálně získat. Na- štěstí jsme v Česku, kde se vykecá všechno. Jaký je tedy obsah jedné z uniknuvších verzí novely lesního zá- kona ze začátku září 2011? Především nápadně připomíná myš- lenky, o kterých veřejně mluvil jeden nejmenovaný funkcionář Ministerstva zemědělství v dubnu 2009 na jednom lesnickém semináři. Tehdy se jednalo o „práci do šuplíku“, kterou by bylo možné nabídnout po volbách 2010 novému ministrovi. Nenajdete zde téměř nic, co by bylo možné označit za naplnění oné věty z koaliční smlouvy. Spíše naopak. Připravovaná novela především: • rozšiřuje pravomoci státu, zavádí nové činnosti či legalizuje konané mimo právní rámec (informační standard lesního hospodářství, ško- lení odborných lesních hospodářů, lesnická typologie, vyhlašování les- nických parků, „pověřená osoba“), • rozšiřuje pravomoci odborných les- ních hospodářů (vjíždění s motoro- vými vozidly), nově stanovuje povin- nosti vůči vlastníkům lesů i státu (informovat, když vlastník lesa „ne- koná“), • mění postavení odborného lesního hospodáře z poradce na „vykona- vatele“, • zmocňuje k vydání dalších provádě- cích předpisů (informační standard, vedení hospodářské evidence), do- konce i vydáváním ve Věstníku mi- nisterstva (!), • a jak už je v naší zemi zvykem, rozši- řuje sankční ustanovení. Platný lesní zákon má jednu „vadu“. Vládní předloha projednávaná v Parla- mentu v roce 1995 byla v množství povinností ukládaných vlastníkům lesů a navazujících sankcí shledána za pro- tiústavní. Věc byla vyřešena tak, že po- vinnosti zůstaly zachovány (vypuště- ním by se předloha „rozsypala“ do nehlasovatelné podoby), avšak většina sankčních ustanovení byla vypuštěna. Značná část povinností zůstala bez sankcí nevymahatelná. Tento „poklesek“ tehdejšího Parla- mentu měla napravit novela v roce 2000. Zarazil ji místopředseda vlády a předseda legislativní rady vlády, so- cialista dr. Rychetský (t. č. předseda Ústavního soudu). Teď to vypadá na šanci na reparát za vlády ODS – posí- lení státu a postavení profesních les- níků, pro vlastníky lesů další povinnosti a sankce. Reparát, o kterém jeden ko- lega z ODS po prvním přečtení pro- hlásil, že by se za něj žádný komunista nemusel stydět. A co nový ministr? Pošle novelu do vlády, nebo ji smete ze stolu? ■ autor je člen MS ODS Havlíčkův Brod Pavel Rensa

EVROPSKÝ PARLAMENT Smyslem evropských fondů je nastartovat místní ekonomiku Evropské fondy by měly sloužit k vyrovnávání ekonomických rozdílů mezi zeměmi a regiony Unie. Realita je ovšem trochu jiná. Nyní se navíc zintenzivňuje debata o čerpání ev- ropských fondů po roce 2013, ve které jsou zdůrazňovány pojmy jako solidarita, snižování ekonomických rozdílů či vymýcení chudých oblastí. Podíváme-li se ale na mapu poskytující srovnání HDP v jednotlivých regionech, zjistíme, že rozdíly v Unii přetrvávají, resp. se dokonce prohlubují. Dvacet nejchud- ších regionů 27členné EU leží v Bulharsku, Rumunsku, Polsku a Maďarsku. Nejbo- hatším oblastem dominují regiony z Ně- mecka, Nizozemska, Británie či Dánska (nejbohatší je vnitřní Londýn s 3,34 ná- sobkem evropského průměru). Praha je mimochodem pátý nejbohatší region EU podle HDP na osobu (1,72 násobek ev- ropského průměru). Meziregionální a intraregionální roz- díly v EU jsou tak významné, že kohezní politika nemá šanci sama o sobě tuto ne- rovnováhu zvrátit (s celkovým objemem prostředků přibližně 0,35 % unijního HDP; ani její alokace v podrozvinutých ze- mích v rozsahu až desetinásobném – 3–4 % národních HDP, porovnáme-li například, že v předkrizovém období či- nila roční míra investic v České republice po několik let i více než 25 % HDP). Za předpokladu odpovídajícího zací- lení však evropské fondy umožňují zá- sadním způsobem motivovat a akcele- rovat výnosnost a využitelnost územních (regionálních) aktiv. Znalost skutečných rozvojových potřeb země, jednotlivých regionů a měst je pro toto zacílení nut- nou podmínkou. Evropské peníze by- chom proto měli využít ne proto, aby- chom měli všichni stejně, ale proto, abychom tam, kde je to skutečně po- třeba, vytvořili podmínky a umožnili na- startovat místní ekonomiku. Obecně bohužel platí, že důraz je kla- den na čerpání evropských fondů (aby žádné prostředky nepropadly nebo se ne- musely vracet) namísto toho, aby priori- tou byla realizace prorůstových a kvalit- ních investic. Typickým příkladem v tomto ohledu je nedávné zveřejnění Evropské komise, že nebude možné využít evrop- ské fondy na rekonstrukci naší dálnice D1, zatímco se neustále staví nové a nové mosty v okrajových částech Evropy, po kterých projede jen několik aut denně. V polovině prázdnin letošního roku by- lo podáno téměř 69 tisíc žádostí o pod- poru v celkové hodnotě 1 104,3 mld. Kč. To představuje 146,4 % objemu pro- středků, které máme k dispozici na celé programové období 2007–2013. Propla- cené prostředky na účtech příjemců do- sahují 253,2 mld. Kč, tedy 33,6 % celko- vé alokace. Proplaceno Evropskou komisí dosud bylo 105,8 mld. Kč. Na právě probíhající programové ob- dobí 2007–2013 má Česká republika z evropských fondů k dispozici 26,69 mi- liard eur. Tuto sumu lze přirovnat přibližně ke třem čtvrtinám ročního státního roz- počtu ČR. Obce se podílejí na celkové alokaci zhruba jednou čtvrtinou, kraje při- bližně třinácti procenty. V tematických operačních programech obce čerpají podporu zejména v oblasti životního prostředí, společně s kraji vyu- žívají také regionální operační programy. Evropské fondy směřují především do měst a zejména pak do měst v tzv. struk- turálně postižených regionech, kterými jsou Moravskoslezský kraj a Ústecký kraj. Alokace současně do značné míry závisí na aktivitě jednotlivých obcí, připravených a podaných projektech. ■ Oldřich Vlasák autor je poslanec Evropského parlamentu Aliance evropských konzervativců a reformistů (AECR) se představila účastníkům 22. kongresu ODS v pražských Let- ňanech. Společně s frakcí EKR a think tankem New Direc- tion prezentovala svou činnost publikacßemi či diskuzí s účastníky. Pro diplomaty, kteří se účastnili kongresu, uspo- řádal předseda AECR Jan Zahradil společně s místopředsedou ODS Ale- xandrem Vondrou číši vína, během které probírali činnost Aliance a její budoucí směřování. Aliance evropských konzervativců je nadnárodní politická organizace sdru- žující podobně smýšlející strany. Byla založena v lednu 2010 společně Ob- čanskou demokratickou stranou, britskou Konzervativní stranou, polskou stranou Právo a spravedlnost a několika dalšími evropskými stranami. V současné době se počet členů rozrostl na jedenáct. V čele Aliance a jed- ním ze zakladatelů je europoslanec Jan Zahradil (ODS). www.aecr.eu AECR na kongresu ODS AECR je uznána a částečně financována Evropským parlamentem. Názory vyjádřené v tomto článku nemusí být v souladu s názory Evropského parlamentu.

NAŠI POLITICI V CIVILU 20 Jana Černochová o svých polských kořenech, víře i politice Jana Černochová působí ve Vý- boru pro obranu a bezpečnost, v rámci podvýborů se podílela na- příklad na koncepci reformy poli- cie nebo bezpečnostní strategie a zbrojní politiky. Určitě to nejsou typicky ženská témata a už vůbec by je málokdo spojoval s dámou, která na první pohled působí jako křehká porcelánová panenka. Ve skutečnosti má do porcelánové pa- nenky hodně daleko. Její charakter a síla zvládat rozmanité situace a hříčky osudu vycházejí z pevných základů. Možná právě proto je tak silná a otevřená. Osud její rodiny ji zkrátka předurčil k vnímání od- lišných kultur, schopnosti se po- vznést nad jakýkoli fanatismus a hledat racionální cesty v osob- ním i politickém životě. Nezastírá, že i ODS má své nešvary, ale to ji rozhodně neodrazuje od pravico- vé konzervativní politiky, jakou občanští demokraté reprezentují a které nezlomně věří. Díky většině svých polských předků, kteří byli vesměs ortodoxní katolíci, si při- nesla do vlastního života mimo jiné ne- snášenlivost vůči komunistickému režimu. Ale dokázala se odklonit od zapálené víry a hledat smysl věcí osobních i veřejných podle toho, co považuje za správné. Vý- znam křesťanského odkazu nikdy neo- pustila, ale jakýkoli fanatismus nebo ne- tolerance je jí bytostně cizí. „Nejsem ta pravá praktikující katolička, ale občasná návštěva kostela mi nejen připomíná dět- ství, ale dokáže mě i dobít, pořád k tomu mám vztah,“ říká Jana Černochová. „Největší zázemí se vzpomínkami na dětství a dospívání mám na Vinohradech, i když zároveň na naše pendlování mezi Prahou a Polskem také nelze zapome- nout. A z poslední doby, když vidím vi- nohradskou radnici a vzpomenu si na své starostování, tak se mi stýská.“ K tomu stesku přistupují i okolnosti z dávného dětství, kdy jako malá holčička chodila s babičkou na výlety po Praze ne- bo nakupovat. „Věděla, kde je třeba na ‚Tyláku‘ nejlepší řezník, kde seženeme kvalitní brambory, kde je nejlepší švadle- na. A během té procházky mi líčila různé historické souvislosti – rodinné i obecné.“ Ty stojí za to si připomenout, protože o nich málokdo ví. Poslankyně Jana Čer- nochová je zná z příběhů své rodiny, ze svých vlastních vzpomínek, zkušeností… Dokáže je doplnit i tím, co jí daly pro práci starostky a poslankyně. Naučila se umět zvládat nepřízeň osudu a nepodléhat sa- molibě momentální přízni osudu. Každo- pádně její vyprávění by vydalo na román. Naše česko-polská rodina to neměla lehké „Poláci byli nasazováni na nucené prá- ce do Německa. To se týkalo i mojí polské babičky. Děda, který byl Čech, tehdy pra- coval v Braunschweigu a zamiloval se do ní. Ale neměli to jednoduché. Podobně jako Židi nosili svoji pověstnou hvězdu, tak babička musela mít na kabátě přišité ‚péčko‘. Když měla vycházku a šla s dě- dou na ‚rande‘, tajně si ho sundávala, aby spolu mohli jít do kina nebo na kávu. V roce 1944 s ním utekla do Prahy, kde

21 se musela do konce války schovávat ve sklepě,“ vypráví poslankyně. Po válce se vzali a ze šťastného man- želství se narodil otec Jany Černochové. Jeho inklinace k Polsku byla zřejmě osu- dová: Když jako mladík odjel s rodiči do Gdaňska k moři, potkal tu mezi jinými krasavicemi svoji celoživotní lásku – ma- minku Jany Černochové. Ale ukázalo se, že zavrženíhodné kon- takty obyvatel socialistického bloku se „Západem“ nebyly vládnoucí garnituře jediným trnem v oku. I přílišné souznění mezi tzv. komunistickými státy včetně ko- munikace mezi Čechy a Poláky se příliš nenosilo. „Měli jsme odposlouchávané telefony, zadržovali nám dopisy.“ Komunistické obstrukce Přestěhování rodičů Jany Černochové z Polska do Čech bylo provázeno absur- ditami, jimiž komunistický systém ne- chvalně proslul. „Vrátili nás z hranic jako zločince, s veškerým majetkem. Já se ses- trou jsme byly batolata a spaly jsme na zadní sedačce. Pak to bylo občas podob- né, i když jsme jeli jenom na návštěvu, protože jsme měli v Polsku téměř všechny příbuzné. Přitom jsme vozili nanejvýš kafe a čokoládu, drobné dárky… Ty obstrukce byly příšerné včetně detailních osobních prohlídek.“ Naštěstí dnes se s početnou polskou rodinou stýká bez problémů. „I když někdy mi už chvíli trvá, než se dostanu do plynulé polštiny,“ dodává. Katolické zaměření svým dcerám vště- povalo takřka celé okolí, nicméně ma- minka v něm vytvořila i budoucí prostor pro svobodné rozhodování. „Prohlásila, že do osmnácti let musíme přijmout a do- držovat veškeré náboženské zvyklosti a tradice, pak se můžeme samy rozhod- nout, nakolik je přijmeme za své i v do- spělosti. I když jsem se odklonila od zcela ortodoxní formy víry, jakou prezentovali moji předci, nelituji. Nejen kvůli tomu, že člověk tak získá další duchovní prostor, ale taky jsem v této komunitě poznala spoustu zajímavých lidí, kteří vybočovali z převládajícího komunistického maras- mu. Samozřejmě i tady se vyskytovali estébáci a práskači, ale převládala snaha chovat se slušně a statečně.“ Zejména s druhou babičkou žijící v Po- znani však měla velké střety ohledně svých liberálnějších názorů a hledání smyslu i jiných náboženství. Řadu kon- fliktů si zažívala i v socialistickém školství, kdy musela mít povolení ředitelky školy na to, aby mohla chodit do kostela na výuku náboženství. A drobnost jako kří- žek na krku, který si odmítla sundat ve vyučování, z ní udělala rebelku. I tato zatvrzelost zřejmě přispěla k tomu, že se jí nesplnilo přání dostat se na střední knihovnickou školu. Ale měla obrovskou výhodu ve svém všestranném nadání: I když byla sečtělá a literatura patřila k je- jím prioritám, tak zvládala i matematiku a technické předměty. Skončila na ma- turitním oboru odborné školy spojů. Ale touha po vzdělání a šíře zájmů ji neo- pustila. Pracovala v bance, postupně ab- solvovala dvousemestrální kurz při VŠE, už jako zastupitelka Prahy 2 se vrhla na regulérní vysokoškolské studium práva. „Byla to muka všechno stíhat, ale ne- stojím o žádné koupené tituly, chtěla jsem si to poctivě prožít a dovzdělat se. Jako druhoou vysokou školu jsem si vy- brala studium oboru mezinárodní vztahy a evropská studia na Metropolitní uni- verzitě v Praze, což mi hodně dalo i ohledně znalostí historie, geopolitic- kých vazeb a dalších souvislostí. Tento obor doporučuji každému, kdo má zá- jem chápat politiku v širších souvislos- tech,“ konstatuje poslankyně. Kromě toho považuje za důležité, že si díky poctivému studiu získala ocenění vyso- koškolských pedagogů a zároveň měla možnost útěků z politického vakua mezi zcela odlišný typ lidí, poznat smýšlení různých generací. Jak mě lapila politika „Nikdy jsem se politicky neangažovala, ale chtěla jsem žít v Česku a svobodné společnosti. V roce 1997 pro mě byl jedi- nou osobností, která je schopná toto ga- rantovat, Václav Klaus. Takže když jsem z rádia slyšela zprávu o ‚sarajevském aten- tátu‘, přestala jsem montovat skříň a šla demonstrovat. Krátce potom jsem se šla zeptat, jak bych mohla vstoupit do ODS na Praze 2. Přijímali mě někdy ve- čer v hospodě U Kalendů,“ vzpomíná s úsměvem Jana Černochová. V následujících obdobích dřela na kam- paních a pomáhala svým kolegům, ale sama přijmout komunální funkce se dlou- ho zdráhala. Role místostarostky a potom starostky Prahy 2 ji pohltila, takže i když pak úspěšně kandidovala do Poslanecké sněmovny, po vinohradské radnici se jí dodnes stýská. Nicméně i poslaneckou práci se snaží dělat naplno, i když začátky nebyly snadné. „Pro nováčky rozhodně neplatí, že by se snadno dostali do těch výborů, které by jim nejlépe vyhovovaly, natož do těch klíčových. Mně moje pozice vyhovuje hlavně proto, že bezpečnostní výbor má řadu podvýborů, kde dané problematice rozumím a nemusím tápat, takže můžu zastávat relevantní postoje,“ popisuje svo- ji parlamentní práci. Co se týče koníčků, okamžitě zdůraz- ňuje, že nikdy nedržela v ruce golfovou hůl a golf jí nic neříká. Zato propadla po- tápění a zůstává věrná Chorvatsku – žád- né exotičtější lokality zatím nehledala. Ohledně cestování po souši se těší na Egypt, kde ji už před časem ohromila mystičnost některých míst, historické sou- vislosti, krása přírody i architektury. „Ten- tokrát se chystám na sever Egypta, kde jsem nikdy nebyla a čím víc si o tom zjiš- ťuji, tím víc se nemůžu dočkat. A pokud by se nám ve Sněmovně povedlo prosadit ty nejdůležitější zákony, měla bych dovo- lenou o to klidnější,“ říká během loučení Jana Černochová. –red–

NÁVŠTĚVA U STAROSTKY 22 Kořeny Horního Slavkova na Kar- lovarsku sahají minimálně do počát- ků 14. století. Na dávné i nedávné prosperitě města se podepsala těžba nerostů – nacházel se tu cín, wolfram i stříbro. Nedaleké jáchymovské ura- nové doly, kde trpěli a umírali političtí vězni, jsou jednou z nejsmutnějších připomínek komunistického režimu. Ten se velmi výrazně podepsal i na podobě Horního Slavkova. Původní památková zóna vzala do značné mí- ry za své, i když historických i přírod- ních skvostů tu zůstává dostatek. Ko- munisté zničili ve městě mnoho historicky cenného. Na druhou stranu právě ve Slavkově se jim podařilo vy- budovat tzv. socialistická sídliště, kte- rá mají specifický architektonický pů- vab. To platí i o náměstí, kde stojí radnice a kde jsme se setkali se sta- rostkou Janou Vildumetzovou. Tato energická dáma, byť působí jako křehká blondýnka, umí prosazovat racionální plány, oslovovat voliče, pracovat v zájmu města, dělat kom- promisy i být nekompromisní v tom, co považuje za zásadní. Bezesporu tu přispěla k nárůstu členů ODS. A jak jsme zjistili, mezi novými členy pře- važují ženy – se dvěma z nich, které v městě podnikají, jsme rovněž mlu- vili. I o jejich zajímavých osudech se dočtete v následujícím textu. Starostka Vildumetzová není žádná fe- ministka, nicméně se netají uspokojením, že se v místním sdružení ODS zvýšil počet žen. „Když jsem začínala v zastupitelstvu, byla jsem jedinou ženou. Chovali se ke mně gentlemansky, ale trochu nadřaze- ně. Dneska vědí, že i za mnou a mými kolegyněmi stojí kus práce, čímž nesnižuji ani jejich nápady a přínosy.“ Přitom nepatřila k zakladatelům ODS, kam vstoupila v roce 2006. Sice už byla předtím čtyři roky v zastupitelstvu, ale snažila se uhájit si politickou nezávislost, původně kandidovala jako nezávislá za zelené. Ale dění kolem ní a pravicové sklony ji nakonec přivedly k občanským demokratům, protože zelení byli ochotni ke koalici s komunisty. A za druhé není místní rodačka, což je občas obtížné u některých místních voličů obhájit. Snad to bylo snazší díky tomu, že v tomto po- hraničním kraji, postiženém umělým vy- sidlováním a umělým osidlováním, se to- lik nehledí na to, kdo odkud pochází. Nicméně znalost zdejších poměrů a men- tality je důležitá. Jana Vildumetzová si ji osvojila a umí ji používat ve prospěch svého okolí. „Začátky nebyly lehké. Pro- vdala jsem se sem, pak se rozvedla, když jsem se jako učitelka vzdala původního povolání a začala se věnovat politice, mě- la jsem malé dítě,“ vzpomíná na své po- litické začátky starostka. Úspěch pravice je tu nebývalý. Osvěd- čily se zejména kontaktní kampaně, které Jana Vildumetzová iniciovala. „Osobně jsme se setkávali s místními lidmi, chodili za nimi domů, bavili se s nimi, celá naše volební patnáctka chodila vhazovat letáky do poštovních schránek. Určitě je to tím, že komunální politika je jiná než ta tak- zvaně vysoká, mnohem víc jde o lidské kontakty. Ale ty musejí být o to více přesvědčivé.“ Jak ovšem dodává, jakákoli kampaň je krátkozraká, pokud politici své sliby neplní a nepokračují v komunikaci s voliči. „Zavedla jsem dny se starostkou, kde se dozvídám, s jakými problémy se tu lidé potýkají, co považují za priority, a zároveň je mohu informovat o akcích města.“ Za úspěchy z poslední doby považuje starostka zateplení základní a mateřské školy, dokončení nového autobusového nádraží, těžce vybojované zachování dět- ského domova, systém veřejných prací, které město organizuje ve spolupráci s příspěvkovými organizacemi. „Ti, kteří berou veřejné práce odpovědně, mají možnost pro město pracovat dál. Těm, kteří své povinnosti neplní, vysvětluji, že nebudu podporovat jejich živobytí na úkor ostatních a o tuto šanci přijdou.“ Stálou výzvou je i pro Horní Slavkov shánění dotací. Toto město s necelý- mi sedmi tisíci obyvateli má k dispozici Jana Vildumetzová: Úspěchy ODS v Horním Slavkově mě těší Jana Vildumetzová, daňová poradkyně Lenka Moschová a magistra Maria Čerňovská

NÁVŠTĚVA U PODNIKATELEK 23 42 milionů vlastních daňových příjmů, což ale nestačí na řešení řady úkolů, jako je oprava místních komunikací, lepší zázemí by si zasloužili slavkovští fotbalisté... „Osvědčilo se, že jsme vyčlenili dva za- městnance, kteří mají na starosti dotační programy a jejich čerpání.“ V souvislosti s rozpočtovým určením daní i dotačních titulů jednoznačně pod- poruje návrh ODS směřující k nápravě současného znevýhodnění menších měst. Turisticky je Slavkov bezesporu atrak- tivní: Nabízí slavný Slavkovský les, je součástí chráněné krajinné oblasti a lá- zeňského trojúhelníku (Karlovy Vary, Mariánské a Františkovy Lázně). Přesto si starostka uvědomuje, že je třeba turisty dál lákat. K tomu by mohly přispět i opra- vy památek. Zároveň je však nutné myslet na rozvoj města a péči o potřeby občanů, aby se jim zde dobře žilo. Co se týče plánů do budoucna, zvažuje Jana Vildumetzová kandidaturu do kraj- ského zastupitelstva, od čehož si slibuje v první řadě lepší přístup k informacím potřebným pro efektivní správu obce. Pak už nám temperamentní starostka ve vší zdvořilosti nedovolí další otázky – spěcháme do nedaleké lékárny. Její ma- jitelka spolu s další společnou přítelkyní – obě členky ODS – nás již očekávají. Pověst lékárnické profese nejvíce poškodil David Rath Maria Čerňovská se snažila držet od politiky co nejdál. „Zápal paní starostky mě však oslovil a postupně jsem se roz- hodla ji podpořit i na kandidátce ODS,“ konstatuje paní lékárnice. Její osud je dosti dobrodružný. Vy- růstala na Ukrajině, poblíž Černobylu. „V naší vesnici žili jen Češi, mluvilo se čes- ky, udržovali jsme české zvyky.“ Lékárenskou profesi preferovala Maria od dětství. „Maminka byla nemocná, čas- to jsem s ní chodila pro léky a to prostředí mě fascinovalo. Studium jsem absolvova- la v Záporoží. Pak jsem se vrátila domů.“ Problém ovšem byl, že uzavřenost tam- ní komunity způsobila, že postupem času už tam byli skoro všichni více méně pří- buzní. A tak rodiče Marii doporučili, aby se po případném ženichovi raději po- ohlédla jinde, což se stalo. Novomanželé pak odjeli na Dálný východ, nebyla to sice žádná velká romantika, ale do značné mí- ry je to zachránilo: Nebyli doma, když do- šlo k černobylské katastrofě. „Z naší ro- diny to nejvíc odnesl bratr, který byl v četě, která tam likvidovala katastrofu. Samozřejmě se jeho zdraví neobešlo bez následků. Ty se nevyhnuly ani rodičům. Pak se představitelům vesnice podařilo zkontaktovat prezidenta Havla během je- ho návštěvy Ukrajiny, který zprostředkoval možnost přesídlení nás všech zpátky do Čech.“ Jak dodává, jen tak snadné to ale nebylo. Dostali jsme mapu, kde byly vy- značené obce, jejichž starostové byli ochotni nás přijmout a nabídnout práci.“ Tak se Maria ocitla na Karlovarsku. Do Slavkova, kde bylo volné místo magistry, nejprve dojížděla, později tu získala byt. V roce 1996, kdy se rozjížděla privati- zace lékáren, se do ní chtěla odvážně pustit, ale narazila s tím, že dosud neměla české občanství. To po poměrně složitých peripetiích nakonec získala, kromě toho si musela udělat českou atestaci. Teď za- městnává tři asistentky, ale se situací v oboru zdaleka spokojená není. Nejvíc si stěžuje na to, co napáchal bývalý ministr David Rath. „Vědomě lhal a strašně pověst naší profese v očích veřejnosti po- škodil. Konkrétně lhal hlavně o 32% mar- ži. Obecně se kvůli jeho postojům za- pomíná, že my neprovozujeme běžný byznys, jako kdybych prodávala třeba ha- lenky, kde je moje věc, za kolik je nakou- pím a za kolik prodám. Lékárníci mají regulovanou marži, o kterou se navíc dě- líme s velkoobchodníky. Kromě toho sa- mozřejmě nabízíme potravinové a jiné zdravotní doplňky, na které se marže po- hybuje mezi 22 až 23 %. Celkově se roz- hodně v mém případě o žádném velkém ‚kšeftu‘ mluvit nedá. Ale o to nejde. Ne- jsem prodavačka, spíš musím umět lidem poradit, někdy i upřesnit informace od doktora, často uvádět na pravou míru různá reklamní doporučení, kterým dnes spousta lidí nekriticky podléhá.“ Toto období bude těžké, ale šance tu vždycky jsou Také daňovou poradkyni Lenku Mos- chovou ke vstupu do ODS inspirovala ny- nější starostka, přesněji řečeno to, jak se díky ní život ve městě zlepšuje a zpříjem- ňuje. „Ale znala jsem ji už dřív, když byla ředitelkou domova mládeže. Takže vím, jak umí vzít za práci a s jakou odpověd- ností k ní přistupuje. To se potvrdilo i na radnici,“ říká Lenka Moschová. Sama se v posledních volbách do zastupitelstva nedostala, ale pracuje v městské bytové komisi, což je sice vedle náročné práce ob- čas zatěžující, ale sympatická dáma tvrdí, že se této problematice věnuje s chutí. Ale co ji živí, tím zůstává daňové poradenství. Ani ona se ke své profesi nedostala nijak přímočaře. „Původně jsem obráběčka ko- vů. Ale matematika mě vždycky bavila a docela mi šla, takže jsem k ní postupně směřovala. Nicméně po vyučení jsem vy- studovala školu sociálně právní, teprve po- zději finančnictví.“ V každém případě se celý život uměla ohánět. „Jsem ze šesti dětí, vyrůstaly jsme bez táty, přesto nám máma dokázala dát tu nejlepší výchovu a vedla nás k souroze- necké soudržnosti. O to víc jsem se sna- žila, aby moje děti nemusely třít bídu s nouzí, nebála jsem se žádné práce, jed- nu dobu jsem dělala taky prodavačku, protože ne vždycky si člověk může vybí- rat,“ vzpomíná na dobu dávnou i nedáv- nou Lenka Moschová. Snaha se osamostatnit a zaměřit na daňové poradenství přišla v podstatě sho- dou okolností, zároveň s vědomím že svo- boda ve všech ohledech je vždycky velkou výhodou. „Když jsem byla před deseti lety na mateřské dovolené a musela řešit úvěr na byt, začala jsem pronikat do různých tajů ohledně hypoték, úroků, spoření … Osobně to občas nebylo jen příjemné, ale bavilo mě to, takže jsem se v této oblasti dál vzdělávala a začala radit lidem. Ty za- čátky byly krásné, začínala spousta no- vých možností, o které se lidi zajímali a hledali u mě radu. Stálo mě to hodně času a úsilí, abych mohla vyhovět přáním klientů, ale nelituji toho. Pořád se na mě obracejí, vědí, že jejich důvěry nezneužiji a nejsem typ, který by bral úplatky. Navíc považuji za samozřejmost důsledně sle- dovat změny zákonů a předpisů, když vím, že jsou klienti na mém stanovisku závislí,“ zdůrazňuje Lenka Moschová. Přiznává, že poslední období pro ni ne- bylo oproti minulosti dvakrát úspěšné. „Ale nepatřím k těm, kteří by propadali beznaději. Následující období pro nás bu- de asi těžké jak v podnikání, tak v politice, ale šance tu vždycky jsou, když jsou lidé schopni a ochotni pro jejich naplnění ně- co udělat,“ uzavírá naši návštěvu Horního Slavkova Lenka Moschová. –red– Starostka nás svojí odhodlaností přesvědčila, takže jsme vstoupily do ODS a teď pracujeme pro město.

ZAHRANIČÍ 24 Blízký východ na rozcestí „Diktatura je státní forma, kde se všichni bojí jednoho a jeden všech.“ Alberto Moravia Vlna arabských revolucí, tzv. arabské jaro či arabské probuzení, přišla náhle, ale stejně rychle jako vlna tsunami. Spou- štěcím mechanismem kaskádovitých událostí v celém arabském světě se stal zoufalý čin mladého Tunisana Muham- mada Buazízího (26). Tento mladý muž se kvůli své beznadějné sociální situaci demonstrativně upálil, a tím otevřel Pan- dořinu skříňku sociální a politické nespo- kojenosti od Maroka po Perský záliv. Dů- vodem tohoto zoufalého činu byla konfiskace jeho živnosti policií (prodával ovoce a zeleninu), protože na její provoz neměl povolení. Arabské jaro Poté, co se 17. prosince 2010 Mu- hammad Buazízí upálil, se jeho pohřbu zúčastnilo více než pět tisíc lidí. V návaz- nosti na to se v Tunisku rozpoutala celá řada pouličních protestů a demonstrací z důvodu vysoké míry nezaměstnanosti a zejména pak kvůli nedostatku volných pracovních míst pro absolventy vysokých škol. První politickou „obětí“ arabského jara se následně stal tuniský autoritářský prezident Zín Abidín bin Alí. Ten byl v led- nu tohoto roku, po 24 letech u moci, nucen rezignovat na svou funkci prezi- denta Tuniska. Po své rezignaci se bin Alí uchýlil do exilu v Saudské Arábii. Mezitím byl ve své domovině v nepřítomnosti od- souzen k několika desítkám let odnětí svobody. V Tunisku již v současné době proběhly první svobodné demokratické parlamentní volby, které se konaly v ne- děli 23. října. Pozorovatelé z Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě označili volby za svobodné a čestné. Tu- nisané tak ve volbách rozhodli o rozdě- lení 217 křesel v ústavodárném shromáž- dění mezi 11 618 kandidátů z 81 stran, přičemž voleb se zúčastnilo na 90 pro- cent oprávněných voličů. Další významnou zemí, do které se přelily protesty z Tuniska, byl Egypt. Od 25. ledna demonstrovaly desetitisíce lidí za odstoupení prezidenta Husního Mu- baraka. Egyptské demonstrace na káhir- ském náměstí Tahrír se brzy staly jedním ze symbolů vzdoru obyvatelstva proti dal- ším arabským autoritativním politickým režimům. K tomu rovněž ve velké míře přispěly sociální sítě a celosvětová média. Po několika dlouhých týdnech demon- strací byl nakonec i prezident Mubarak donucen po téměř třiceti letech vlády od- stoupit ze své funkce. V současné době drží moc v Egyptě vojenská vláda, která se také snaží zemi dovést k demokratic- kým volbám. Občanská válka v Libyi Následně dorazila revoluční vlna do Li- bye. Dominantní osobou libyjského au- toritativního režimu byl nejdéle vládnoucí arabský vůdce Muammar al-Qaddáfí. Tento muž vládl v Libyi od roku 1969, když 1. září toho roku provedl společně se skupinou neloajálních důstojníků vo- jenský puč, který sesadil z královského trůnu Idrise I. Poté spoluvládl jako jeden z 12členné Rady revolučního velení a po- stupně začal budovat svou tzv. „vládu mas“, jinak také známou jako libyjskou socialistickou lidovou džamáhíriji. Qaddá- fímu a jeho režimu se postupně podařilo zlikvidovat veškerou občanskou společ- nost a shromáždit všechnu moc do svých rukou. Jeho diktátorský styl vlády se mu nakonec stal osudným. V probíhající občanské válce byl 20. října zastřelen a pravděpodobně lynčován povstalci. Je těžké odhadnout, jaký bude další vývoj v Libyi, protože zde existuje celá řada problémů, s nimiž se musí prozatímní vlá- da vypořádat (kmenová struktura státu, mnoho nezávislých povstaleckých jedno- tek, absolutní absence občanské společ- nosti atd.). Avšak na druhou stranu je zde velké očekávání spojené s nadšením pro budování nového demokratického státu. Je tedy nutné vyčkat, až se Libye vzpa- matuje z právě probíhající občanské války. Uvidíme, jak se jí podaří ustavit nové po- litické struktury a především zapojit oby- vatelstvo do veřejného života tak, aby mohly být uspořádány první svobodné volby – podobně jako tomu bylo v Tunis- ku nebo, doufejme, bude i v Egyptě. Krveprolití v Sýrii Posledním významným státem regionu, na nějž se zaměříme, je Sýrie. Opět je zde téměř identická situace. V Sýrii od roku 1971 vládne rodinná dynastie Asadů. Nej- prve byl prezidentem Háfiz al-Asad, který později předal prezidentský úřad svému synovi Bašárovi. Otec i syn vládli Sýrii au- toritativním způsobem a nikdy se nezdrá- hali užít síly pro udržení své moci. V roce 1982 nechal Háfiz al-Asad armádou zde- cimovat celé město Hamá jako odplatu za revoltu sunnitských muslimů. Je důle- žité podotknout, že syrská populace je majoritně tvořena sunnitskými muslimy. Vládnoucí garnitura včetně prezidenta a jeho rodiny se ovšem řadí mezi alavity (ší\'itská náboženská skupina), kterých je v zemi pouze okolo 13 procent. Není tedy žádnou náhodou, že nynější protesty pro- ti prezidentu Bašárovi al-Asadovi mají jedno ze svých hlavních center opět ve městě Hamá. Při demonstracích v Sýrii již Jakub Čermák

25 zemřelo vinou syrského režimu na tři tisíce nevinných lidí a další oběti je možné oče- kávat. V současné době občanské nepo- koje v Sýrii stále s různou intenzitou trvají a k jejich ukončení nepřispělo ani jmeno- vání nové vlády či zrušení 48 let trvajícího výjimečného stavu. Na rozdíl od poklid- nějšího vývoje v Tunisku a v Egyptě lze te- dy v případě Sýrie očekávat spíše libyjskou cestu nebo úplné potlačení protirežimní opozice, jak se tomu stalo již v roce 1982. Arabský podzim Jarní demonstrace v arabském světě se samozřejmě odehrály i v dalších zemích, na tomto místě není ovšem možné zmínit všechny. Proto k článku přikládáme pře- hlednou tabulku s klíčovými událostmi a mapu, na níž jsou znázorněny státy, ve kterých probíhá arabské probuzení. Sou- časně je nutné říci, že arabské jaro se po- malu přesunulo do svého podzimu a bu- de tedy zajímavé sledovat jeho další vývoj. Možnosti následného vývoje jsou v zása- dě pouze tři. Buď se tyto země vydají ces- tou demokracie, nebo cestou radikálního islámského fundamentalismu, podobně jako Írán po revoluci v roce 1979, even- tuálně dojde k zakonzervování současné- ho stavu. Já osobně bych preferoval mož- nost první. Škola vaření Michala Prachaře – Borgo Agnese autor je analytik politické sekce ODS Přehled nejdůležitějších událostí prosinec 2010 • V Tunisku se upálil Muhammad Buazízí. leden 2011 • První demonstrace v Libanonu, Jordánsku, Mauretánii, Súdánu, Ománu, Saudské Arábii a Egyptě. • Jordánský král vyměnil vládu. únor 2011 • Alžírsko zrušilo 19 let trvající výjimečný stav. • Súdánský prezident oznámil, že v roce 2015 již nebude obhajovat svůj mandát. • Egyptský prezident Mubarak rezignoval, vládu v zemi převzala armáda. • Irácký premiér Málikí oznamil, že nebude potřetí obhajovat svůj mandát. • Bahrajnský král Hamad propustil politické vězně a začal vyjednávat s opozicí. • Začala občanská válka v Libyi. • Marocký král provedl politické ústupky. březen 2011 • Ománský sultán rekonstruoval vládu a předal legislativní pravomoci volenému orgánu. • Saudský král přijal ekonomické ústupky a vyhlásil volby do obecních zastupitelstev. • V Egyptě se konalo referendum o ústavních změnách. • Rezignovala vláda v Kuvajtu. • Začaly nepokoje v Sýrii, rezignovala vláda. duben 2011 • Konec stanného práva v Sýrii. červen 2011 • Při atentátu byl zraněn jemenský prezident Sálih. červenec 2011 • Syrská armáda zaútočila na Hamá. srpen 2011 • Začal soud s exprezidentem Mubarakem. říjen 2011 • Qaddáfí byl zabit poblíž města Syrta. Pokud se vám některou neděli nechce chystat sváteční oběd, přitom máte chuť na nějakou lahůdku a máte cestu kolem Brna nebo jste odtud, neváhejte navštívit restauraci Borgo Agnese. Můžete okusit vybrané a špičkově připravené lahůdky nejen tuzemské kuchyně, ale například i středomořské speciality či kulinářské skvosty z různých dalších zemí světa. A co víc, v neděli se tu jednou měsíčně po- řádají kurzy vaření pod vedením samotného šéfkuchaře restaurace – Michala Prachaře. Zájem je veliký a maximální počet účastníků je deset, takže pokud se chcete přihlásit, neváhejte a pospěšte si. Michal Prachař a jeho asistenti vás naučí pokaždé nové a nové věci. Zjistíte, jak správně zacházet s jednotlivými surovinami, jaké postupy jsou typické pro různé styly světové kuchyně. K celkové atmosféře vždy patří dobrá zábava a hlavně těšení se na finální večeři, kterou si žáci Michala Prachaře pod jeho vedením ve své podstatě sami uvaří a společně vychutnají. „Je to vždycky příjemné setkání a mnohdy vzniknou i přátelské vztahy mezi lidmi, kteří se do té doby vůbec neznali. Smích a práce s lidmi mě baví,“ shrnuje „své“ kurzy vaření Michal. Co k tomu dodat? Pokud budete mít někdy chuť, náladu a možná i trochu štěstí, tak se můžete takového kurzu zúčastnit a sami si vyzkoušet, jaké to je vařit (v klidu a bez nervů…) v restauraci Borgo Agnese a po pravici mít přátelské- ho, ale zároveň přísného šéfkuchaře Michala Prachaře. Více informací naleznete na: www.borgoagnese.cz. Téma kursu – Classico Italiano: Tradičně klepané Carpaccio s pestem • Vitello Tonnato alla Piemontese • Minestrone • Rissoto Frutti di Mare • Raviolli Papa Pomodoro s ba- zalkovou pěnou • Bílé lasagne s telecím ma- sem a zeleninou • Pečený mořský vlk v solné krustě • Mořský ďas alla Seafood • Tiramisu

HISTORIE MÍSTO KOMPASU 26 Nekonečný spor o III. odboj Jindřich Marek Společenské nálady v naší společ- nosti jsou čím dále tím více proměn- livější jako vrtkavé letní počasí. Není proto divu, že postmodernističtí in- telektuálové a levičáci všeho druhu nastoupili v posledním období do tvrdé ofenzívy také proti samotné podstatě a existenci III. (protikomu- nistického) odboje, který je stále ví- ce zpochybňován jako buď neexis- tující, či v opačném případě coby dílo hrstky placených teroristů. Tato válka dostává někdy i tragikomické rysy jako například v případě býva- lého senátora ČSSD Jiřího Dienstbi- era, který v posledních dnech svého života bez ohledu na závažnou cho- robu, která jej tvrdě sužovala, zuři- vě vystupoval proti III. odboji stále pevně přesvědčen o tom, že jediná legitimní cesta odporu spočívala tehdy ve vstupu do komunistic- ké strany a v pokusech ji reformo- vat zevnitř... Země bez hrdinů – země bez zločinců? Krátce po listopadu 1989 náš tisk za- plavila řada oslavných článků na hrdiny III. odboje. Bohužel tyto často konjunk- turální texty byly vedeny zpravidla po- vrchní snahou o senzace, a tak jsme se mohli dočíst různé oslavné články na vel- kolepě přichystané pokusy o převrat, kdy se například tankisté v Žatci a vojáci v řa- dě dalších posádek chystali vyrazit na Prahu s cílem svrhnout režim Klementa Gottwalda apod. V těchto článcích, kde bylo často přání otcem myšlenky (či kon- strukcí StB), stály nepřehlédnutelné řady odbojářů a pomalu by se zapomnělo na to, jaká masa fanatiků i hlupáků (včetně mnoha disidentů ze 70. let) oddaně sloužila komunistické diktatuře. Po čase se pro změnu objevily při po- pisu protikomunistického odboje zcela opačné tendence, kdy za vším byly na- opak viděny intriky StB anebo se začala postupně zpochybňovat oprávněnost ozbrojeného boje proti komunistické diktatuře. Zákon č. 198/1993 Sb. o protipráv- nosti komunistického režimu a odporu proti němu přitom stále zcela jasně de- finuje odpovědnost KSČ za režim, který byl v letech 1948–1989 „zločinný, nele- gitimní a zavrženíhodný“, a ustanovil, že odpor proti tomuto režimu, projevo- vaný i ve formě odboje, byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty. Tehdy nezbylo komunistům než skřípat zuby, zatímco sociální demo- kraté byli ještě bezvýznamnou neparla- mentní stranou. V dané situaci proto nezbývá než čes- ké levici, která není ochotna se odstřih- nout od ostudné minulosti let „budová- ní socialismu“ a sentimentálně říhá nad prorostlým bůčkem u televizních obra- zovek u záplavy filmového braku, osla- vujícího statečné estébáky i bodré kom- bajnéry, zpochybnit samou existenci III. odboje – popřípadě jej marginalizovat Parašutistická skupina CHROMIUM v Itálii na jaře 1945 – uprostřed stojí její velitel kt. Václav Knotek, který v Praze jako jeden z prvních kurýrů III. odboje spáchal 16. června 1948 sebe- vraždu jedem během zatčení orgány StB

27 či skandalizovat. Případně problematiku širokého spektra III. odboje zahalit pod nekonečnou tahanici o bratry Mašíny. Za aktivní účastníky protikomunis- tického odboje však musíme naopak považovat i ty, kteří byli do různých vy- konstruovaných skupin nalákáni esté- báckými provokatéry. Nacisté přece také s pomocí svých konfidentů řídili některé velice rozvětvené „odbojové“ organiza- ce – např. HK 17 a KOS, ve kterých obě- tavě pracovaly desítky upřímných vla- stenců, kteří vůbec netušili, že jsou po celou dobu pod kontrolou gestapa, a když nakonec skončili v koncentrač- ních táborech či na popravištích, byli stá- le přesvědčeni o tom, že jejich organi- zace byla skutečně odbojová, a mysleli si jen, že jí gestapo přišlo na stopu ná- hodou či s pomocí jednoho udavače. Pro seriózního historika to je však vždy úkol hodný rozmotávání gordické- ho uzlu, pro politiky je to potom noční můra, kterou by většina z nich nejraději zametla pod koberec, protože to přináší mnoho komplikací například při přípra- vě zákonů, které by měly odbojáře od- škodnit či vyznamenat. Česká neúcta k vlastním hrdinům a neochota stíhat zrádce potom vede k tendencím vytvá- řet zdání, že kde není hrdinů, nejsou ani zločinci… Právo na odpor bylo oprávněné! Když se v únoru 1948 zmocnili ko- munisté s pomocí zmanipulované ulice a mladých zaslepených intelektuálů mo- ci, neměli v sobě ani špetku velkorysosti a okamžitě rozpoutali teror proti všem, kteří byli příliš viditelnými zastánci ideálů masarykovské demokracie. Jimi ovláda- né „akční výbory Národní fronty“ pro- pustily na 28 000 zaměstnanců, z ná- rodních výborů muselo odejít 75 000 funkcionářů, z armády bylo v první vlně čistek vyhozeno 4 600 důstojníků, z vy- sokých škol bylo vyhozeno 8 640 stu- dentů a přes 500 vysokoškolských pro- fesorů. Státní bezpečnost vzala v roce 1948 do vazby z politických důvodů na 3 000 osob, vykonala 3 700 domovních prohlídek, tisíce dalších lidí se těmto per- zekucím vyhnulo útěkem do zahraničí. Mimo to došlo již i k prvním politickým vraždám jako například v případě funk- cionářů Čs. strany národně socialistické Josefa Heroda a ing. Petra Konečného. Poté přišly na řadu justiční vraždy, tá- bory nucených prací, jáchymovské lág- ry, teror proti sedlákům, falšování his- torie a celý ten kolotoč systematické devastace země, proti kterému je zce- la oprávněné odpovědět i ozbrojenou formou odporu. To je sice jasné třeba Polákům, Tibeťanům, Estoncům či Li- tevcům, ale není to tak samozřejmé v zemích českých. Zastánci hesla „smrádeček, ale tep- loučko“ na straně jedné či neskonalé intelektuální pýchy na svůj falešný pseu- dohumanismus na straně druhé doká- žou vymyslet nekonečnou řadu argu- mentů proti všem protikomunistickým aktivitám, které překročily rámec kavá- renských debat a sepisování pamfletů. Přesto je jisté, že bez ohledu na to, zda naši zákonodárci jsou k této historické problematice schopni přijmout nějaký dobrý zákon, všichni opravdoví bojovníci proti komunistické diktatuře si zaslouží náš respekt. Zahraniční odboj vedli vojáci… Třetí odboj měl mnoho podob a fo- rem. Jednou z nich byla jeho zahraniční varianta, která se opírala o bývalé čes- koslovenské důstojníky z řad význam- ných osobností I. a II. odboje a o jejich spojení se zpravodajskými službami USA, Velké Británie a Francie. V americké „větvi“ působil například bývalý legionář a šéf naší vojenské zpra- vodajské služby za 2. světové války ge- nerál František Moravec či třeba bývalí velitelé parašutistických skupin CLAY a CARBON majoři Antonín Bartoš ® Jeden z dnešních šumavských pomníčků připomíná více než dramatická 50. léta minulého století Účast českého ministra obrany Alexandra Vondry na po- hřbu Ctirada Mašína v USA povzbudila levicovou opozici k novým útokům na III. odboj jako takový… Chalupská slať, přes kterou procházel jako kurýr a převa- děč legendární Kilián… Jedna z legend II. i III. odboje parašutista major František Bogataj (1913–1999), kterého se StB pokusila neúspěšně unést z Bavorska Kurýr a převaděč bývalý strážmistr SNB Josef Hasil proslul také jako „král Šumavy“ na straně těch, kteří se rozhodli postavit proti komunistické diktatuře

28 HISTORIE MÍSTO KOMPASU a František Bogataj. Jejich kurýři, nazý- vaní komunistickou bezpečností agenti- chodci, přecházeli v letech 1948–1954 s nasazením života přísně střeženou čes- koslovenskou hranici se zpravodajskými a organizačními úkoly. Státní bezpečnost evidovala 2 299 osob napojených na ty- to aktivity, 199 kurýrů zatkla, 17 bylo popraveno a dalších šest zastřeleno při zatýkání nebo na hranicích. Jedním z nejproslulejších kurýrů byl bývalý stráž- mistr SNB Josef Hasil, kterého se StB po útěku z vězení již nikdy nepodařilo do- padnout. V roce 2001 právem obdržela tato šumavská legenda od prezidenta ČR medaili Za hrdinství. S Francouzi spolupracovala organi- zace, kterou vedl bývalý legionář a účastník II. odboje generál Čeněk Kudláček-Hutník. Zde evidovala Státní bezpečnost 535 osob, zatkla řadu ku- rýrů, několik bylo popraveno a další za- hynuli na hranicích jako například dlouho nepolapitelný Jan Král z Prá- čova u Českého Krumlova, který byl však nakonec při přechodu do Bavor- ska 16. října 1954 v prostoru Maršlák zabit elektrickým proudem v hraničních zátarasech. Velice aktivní byla britská sekce s ná- zvem Czechoslovak Intelligence Offi- ce (CIO), kterou v letech 1948–1957 ří- dil plukovník Karel Procházka, v letech 2. světové války náčelník štábu dělo- střelectva 1. čs. armádního sboru v SSSR. V organizaci působili i hrdina ze západní fronty jednooký major Karel Vrdlovec a české válečné letecké legendy Tomáš Vybíral, Václav Cukr či Miroslav Plaňava. Zde Státní bezpečnost evidovala 1 090 osob napojených na CIO, zatkla 30 ku- rýrů, dva popravila a tři zastřelila. Mezi nimi i další šumavskou legendu hajného Josefa Ziku, který padl v obklíčení po dlouhé přestřelce s přesilou. Zde je nutno přiznat komunistickým bezpečnostním složkám řadu úspěchů především zásluhou infiltrace mnoha je- jích agentů v uprchlických táborech, kte- ří své řídicí orgány dokázali zásobovat řadou cenných informací o aktivitách odboje. Tak se komunistickým bezpeč- nostním složkám podařilo zlikvidovat mnoho připravovaných akcí již v zárod- ku nebo převzít nad některými opera- cemi plnou kontrolu a ve vhodný oka- mžik provést vlnu zatýkání, do kterého byly často zahrnuty i osoby režimu třeba „jen“ nepohodlné. Na konci všeho po- tom stály drakonické rozsudky k mno- haleté ztrátě svobody a často i šibenice. Toto období III. odboje v drtivé většině končí po roce 1956, kdy se po potlačení maďarského povstání jasně ukázalo, že s ozbrojenou konfrontací obou znepřá- telených mocenských bloků nelze ve střední Evropě počítat. Studená válka v této části světa dostala jinou formu i kulisy a její těžiště se ve většině případů přeneslo jinam – třeba do Konga, Viet- namu či na Kubu. Zapomenutí králové Šumavy Na hrdiny III. odboje by se asi zcela zapomnělo, kdyby na ně nevzpomínali, ovšem zcela po svém, komunističtí fil- maři a propagandisté v řadě svých ten- denčních filmů, televizních seriálů a pub- likacích, které mnozí z nich podepisovali cizím jménem. Jedním z mála filmů té doby, který je schopen nabídnout nějaké umělecké kvality a zachycuje relativně objektivně alespoň zlomek tehdejší reality (službu a životní podmínky šumavských pohra- ničních čet SNB v roce 1948) je Kalčíkův a Kachyňův „Král Šumavy“ z roku 1959. I on však v sobě skrývá falšování historie s pomocí volného nakládání s histo- rickými reáliemi. Slavný pašerák Kilián (Franz Nowotny ze Starých Hutí u Kvil- dy), který po roce 1948 působil jako ku- rýr a převaděč lidí, nebyl nikdy příslušní- ky SNB dopaden či zastřelen. Zemřel v březnu 1977 v Bavorsku ve věku 72 let jako obchodník se dřevem. Film končí tím, že novými „králi Šu- mavy“ se tehdy stali komunistickému re- žimu oddaní příslušníci SNB a z šumav- ské Kvildy, kde byl film natočen, se stal turisty vyhledávaný symbol neprostup- nosti železné opony a pro pohraničníky takřka posvátné místo v roli základního kamene jejich poúnorových tradic. Je tu však malý háček, o kterém by čtenář měl vědět. Právě v Kvildě působilo v letech 1948–1949 několik příslušníků SNB na opačné straně barikády jako zpravodajci, kurýři a převaděči! Nebyli na Šumavě zdaleka jediní. Bohužel i jejich činnost nezůstala před Státní bezpečností utaje- na. Jen některým z nich se podařilo uniknout za hranice, zbývající byli zatče- ni a strávili dlouhou řadu let v komunis- tických lágrech. Někteří jejich kolegové – jako například poručík SNB Jan Hošek – byli dokonce popraveni. Tito zapome- nutí „králové Šumavy“ si spolu s dalšími odbojáři zaslouží náš respekt a obdiv bez ohledu na to, kolik argumentů snese na- še levice proti tomuto názoru… autor je historik a publicista Film „Král Šumavy“ je populární u mnoha lidí dodnes, realita v Kvildě a okolí však byla poněkud jiná… Pohraniční stráž se v roce 1951 stala velkou posilou komunistického režimu při tvorbě neprodyšné uzávěry, která z Československa prakticky udělala jeden velký kriminál pro Čechy a Slováky… Nejmladší člen povstalecké České národní ra- dy v květnu 1945 Veleslav Wahl (na pováleč- ném snímku na Václavském náměstí s man- želkou) byl za účast v III. odboji komunisty popraven v roce 1950

29

REGIONY 30 I v letošním roce zorganizovalo MS ODS Havlíčkův Brod oblíbenou akci pro děti i dospělé. „Máme zde i věrného ‚rybáře‘, který chodí pouštět draka každý rok. Vždy má ale jiného, doma vyrobeného draka,“ říká poslankyně Fischerová. Ta již po několikáté tvoří spolu se starostou Janem Teclem hodnotící komisi a na závěr vyhlašují vítěze různých kategorií. „V letošním roce máme kategorie tři: nejkrásnější kupovaný drak, nejkrásnější doma vyrobený drak a nejmladší účastník. Ceny jsou ale připraveny pro každého účastníka,“ popisuje vyhlašování výsledků starosta Tecl. Při vyhlašování výsledků nechybělo ani opékání špe- káčků, které k drakiádě místní ODS prostě patří. Organizátoři se těší na další ročník, který se uskuteční pravděpodobně druhou neděli v říjnu 2012. ■ Na základě osobního pozvání poslankyně Jany Fischerové navštívil na konci září Kraj Vysočina ministr životního prostředí Tomáš Chalupa společně se senátory Ví- tězslavem Jonášem, Milošem Vystrčilem a europoslancem Ivo Strejčkem. Na pro- gramu byla mimo jiné prohlídka kompostárny v Jemnici, beseda se starosty obcí II. a III. stupně, představení projektu Cihlářský potok v Havlíčkově Brodě či setkání se členy ODS. ■ 20. výročí založení ODS oblasti Praha-západ Za slunečného podzimního počasí se v restauraci Rozmarná ve Štěchovicích uskutečnilo setkání za- kládajících, ale i současných členů, kteří mají vztah k ODS Praha-západ. Akci moderoval Pavel Makov- ský. Účastníky přišli pozdravit také vrcholní před- stavitelé středočeské ODS, z nichž mnozí ji zároveň reprezentují v Parlamentu nebo v komunální poli- tice. Zajímavou součástí programu byla prohlídka útrob štěchovické přehrady, plavební komory pro lodě do výtlaku 1000 t, překonávající rozdíl hladin více než 20 m. Kromě prohlídky přehrady, mnoha cukrářských a gastronomických specialit si mohli účastníci od- nést i speciálně vyrobené DVD s historickými fot- kami ze stavby přehrady. Příjemnou atmosféru pak provázela kapela Re- pete. Pro děti byl k dispozici skákací hrad se sklu- zavkami, který byl využíván i kolemjdoucí veřejnos- tí, turisty s dětmi apod., kteří byli příjemně potěšeni otevřeností ODS, i jak sami říkali, mimo volební kampaně. O tom, že se oslava podařila, svědčí i to, že se jí zúčastnilo přes 150 hostů. Všem účastníkům za organizátory děkuje Anto- nín Zdeborský. ■ Nově jmenovaný ministr zemědělství Petr Bendl vystoupil 14. října na tradičních havlíčkobrodských Bramborářských dnech a potvrdil tak Vysočinu jako významnou bramborářskou oblast. Zároveň Petr Bendl vyzdvihl nutnost, aby ministerstvo v řešení všech problémů úzce spolupracovalo se zemědělci a subjekty, které je zastupují. „Jsem rád, že ministr potvrdil Havlíčkův Brod jako hlavní město brambor v České republice a Vysočinu jako nejvýznamnější bram- borářskou oblast,“ prohlásil senátor Miloš Vystrčil, který se společně s poslankyní Janou Fischerovou Bramborářských dnů zúčastnil. Dvacátý první ročník Bramborářských dnů již tradičně zahrnoval výstavu a ochutnávku jednotlivých odrůd, prodej konzumních i sadbových brambor a dalších výrobků, k dispozici byla také po- radenská služba. ■ Návštěva ministra životního prostředí Tomáše Chalupy na Vysočině Ministr zemědělství Petr Bendl navštívil Bramborářské dny Drakiáda ODS v Havlíčkově Brodě má tradici

31

32