Listy ODS 1/2011

Informační bulletin Občanské demokratické strany 1 / 2011 Hlavní cíl roku 2011: prosazení reforem strana 4 EP – riziko, nebo šance? str. 7–8 Zbytečná panika a mýty kolem dioxinů str. 14–15

AKTUALITY Výkonná rada ustavila odborné komise 2 Výkonná rada na svém zasedání na konci listopadu schválila ustavení odborných komisí, určených pro dis- kusi nad prioritami politiky ODS. Vy- tvořeno bylo sedm komisí: pro zdra- vé veřejné finance a nezadluženou budoucnost, konkurenceschopnost, rozvoj regionů a venkova, trvalé hodnoty a vzdělanou budoucnost, národní zájem a svobodnou budouc- nost, právní stát, reformu státních institucí a efektivní veřejnou správu a vnitřní fungování ODS. První z nich byla na lednovém zasedání rozděle- na na další dvě, komisi pro sociální systémy a zdravotnickou komisi. Členy komisí jsou automaticky poslan- ci a senátoři ODS, poslanci Evropského parlamentu a ministři a náměstci podle příslušných resortů, resp. výborů, a čle- nové grémia. Každý region zároveň no- minoval do každé komise jednoho člena, který bude kraj v komisi zastupovat. Vzhledem k velkému zájmu, který nás příjemně překvapil, nebylo možno uspo- kojit všechny zájemce o členství, a proto budou vytvořeny další mechanismy, jak se do práce komisí zapojit. Jednou z možností je vytvoření regionálních od- borných komisí, které mohou následně prostřednictvím svých zástupců dávat podněty celostátním komisím. Garantům komisí bude zároveň dána možnost vy- tvořit si odpovídající počet subkomisí pro řešení dílčí problematiky, do které každý region rovněž vyšle jednoho svého nestálého zástupce. O vytvoření subko- misí budou jednotlivá regionální sdružení informována prostřednictvím tajemníků po ustavujících zasedáních komisí, která proběhnou do konce února. Pro všechny členy budou zároveň otevřena diskusní fóra na intranetu mojeODS.cz. Dosud je ustaveno sedm komisí, z nichž šest již má své členy a můžou tak fungovat. Do zbylých tří – komise pro zdravé veřejné finance a nezadluženou budoucnost, ko- mise pro sociální systémy a komise pro zdravotnictví – budou regiony rovněž no- minovat svoje zástupce a grémium jme- nuje garanta, což učiní do konce února (komise pro zdravé veřejné finance a ne- zadluženou budoucnost již svého garan- ta má). Již potvrzené garanty komisí na- jdete v přiložené tabulce. Zasedání zástupců regionů na výkonné radě rovněž schválilo členy jednotlivých komisí. Odborná komise pro konkuren- ceschopnost má 41 členů, odborná komise pro rozvoj regionů a venkova 29 členů, odborná komise pro trvalé hodnoty a vzdělanou budoucnost 21 čle- nů, odborná komise pro národní zájem a svobodnou budoucnost 29 členů, od- borná komise pro právní stát, reformu státních institucí a veřejnou správu 34 členů a odborná komise pro vnitřní fungování ODS 17 členů. Členy komisí jsou i zástupci osmi regionů, kteří nomi- novali jednoho svého zástupce, zbylých šest regionů své členy dodatečně nomi- nuje do únorové výkonné rady, aby na ní mohli být schváleni. Členy odborné komise pro vnitřní fungování ODS jsou kromě zastupitelů ODS a zástupců regionů i hlavní manažer ODS, předsed- kyně smírčího výboru a předseda kon- trolní a revizní komise. autor je analytik politické sekce HK ODS Zbyněk Klíč Odborná komise pro: Garant zdravé veřejné finance a nezadluženou budoucnost Martin Kocourek konkurenceschopnost Pavel Drobil rozvoj regionů a venkova Ivan Fuksa trvalé hodnoty a vzdělanou budoucnost Miroslava Němcová národní zájem a svobodnou budoucnost Alexandr Vondra právní stát, reformu státních institucí a veřejnou správu Jiří Pospíšil vnitřní fungování ODS Petr Nečas

OBSAH 3 sotva jsme si stačili popřát vše dobré do nového roku a doufat, že ten letoš- ní bude méně dramatický, politicky i ekonomicky úspěšnější, pro ODS opti- mističtější… a už vyvstávají nová dra- mata, nové problémy. Věřme, že jsme připraveni, schopni a odhodláni je ustát se vší důsledností a důstojností, že k tomu máme dostatek sil a politic- ké i odborné erudice. Právě to, jak na- značuje nedávné období, bude prubíř- ským kamenem pro nás pro všechny. Je zcela jednoznačné, že prioritou a zároveň podmínkou setrvání ODS ve vládě je prosazení reforem s co nej- menšími ústupky od vlastního progra- mu a slibů voličům. Přiznejme si, že to zřejmě nebude úplně snadné, stejně jako si zachovat styl fair play tváří v tvář všem soupeřům a protivníkům. Neméně náročné bude obstát vůči na- růstajícím globálním ekonomickým problémům, jejichž dopady se nám nevyhýbají… To vše musíme společ- nými silami zvládnout. Možná že tyto řádky nezní zcela optimisticky, ale vždy jsme si zakláda- li na tom, že vycházíme z objektiv- ní reality, nepoužíváme růžové, natož oranžové, ale ani černé či jinak zkres- lující brýle a že se k reálné situaci sta- víme čelem. Zároveň si hlavně připo- meňme to, co je povzbuzující: Vládní koalice funguje a dokázala překlenout spory bez „ztráty cti“. Nelze také za- stírat, že mediální pachuť přetrvává ohledně kauzy kolem Státního fondu životního prostředí. (Věcné argumenty k této záležitosti můžete najít na stra- ně 30 tohoto čísla.) Kromě politické situace je ale na- místě se zmínit i o tom, co můžete v letošním roce očekávat od Listů ODS. Kromě zavedených rubrik již od tohoto čísla začínáme podrobněji ma- povat dění v jednotlivých regionech. Proto bude kromě již zavedených ná- vštěv u starostů a podnikatelů pravi- delně vyhrazen prostor pro vyjádření předsedů regionálních sdružení a také pro zprávy o nedávných aktualitách i plánovaných akcích v regionech. Snad i to přispěje ke vzájemné infor- movanosti a spolupráci. Vaše redakce Hlavní cíl roku 2011: prosazení reforem Petr Nečas ODS je připravená naplno uskutečňovat reformní man- dát. Pokud by koalice nenapřela všechny síly do reforem a smířila se s rolí pouhého udržovacího týmu zajišťující- ho základní chod země, neměla by její existence smysl. strana 4 Co letos čeká Poslaneckou sněmovnu a Senát Miroslava Němcová, Přemysl Sobotka Sněmovnu čeká celá řada důležitých předloh zákonů, zejména reformních. Totéž platí o Senátu, kde to pravice bude mít výrazně těžší než dřív. strana 5–6 Zbytečná panika kolem dioxinů Petr Havel Dioxiny se vyskytují všude kolem nás, nebezpečné jsou jen v extrémním množství. Obecně se rizikům ohledně potravin vyhnout nelze. strana 14–15 Udělám Prahu městem pro příjemný život rozhovor s pražským primátorem Bohuslavem Svobodou Povedlo se mi vytvořit tým lidí, na které se mohu spolehnout a důvěřovat jim. Bez toho se nedá v politice koexistovat. Rád bych, aby se Praha stala kulturním centrem, nikoli mauzoleem. strana 16–17 Osobní zpověď senátorky Filipiové Princip fair play i příklon k pravicové politice přičítá svému rodinnému zázemí. O to hůř nese nové slože- ní Senátu. Umí snášet a tolerovat i prudké výměny názorů, ale musí být provázeny věcnou argumentací. strana 20–21 Není šlechta jako šlechta Jindřich Marek Českou společností občas zacloumaly vášnivé spory o restituční nároky té části šlechty, která byla v roce 1945 zbavena majetku kvůli aktivní spolu- práci s nacisty. Ne vždy jsou jednotlivé případy snadno posouditelné. strana 23–25 Vavříny ověnčený film Pouta Markéta Ševčíková Snímek získal hned pět ocenění z celkem 11 kategorií nově vyhlašovaných Cen české filmové kritiky. Již proto je velkým favori- tem i pro nadcházející České lvy. strana 29 Z obsahu Vážení čtenáři, informační bulletin Občanské demokratické strany Vydává ODS Publishing, s.r.o. Adresa vydavatelství a redakce: Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1 Tel.: 234 707 160, 161, 164 E-mail: redakce@ods.cz, http: www.ods.cz Hlavní editorka: Vlasta Lajčaková Redaktorka: Ivana Vajnerová Grafika a foto: Ingrid Valentinová, Luděk Krušinský Foto v čísle: Luděk Krušinský, Adéla Balcarová, archiv ODS a archivy autorů Registrace u MK ČR E 12908 Redakční uzávěrka: 20. 1. 2011 Inzerci přijímá: Adéla Balcarová, tel.: 734 412 315, e-mail: inzerce@ods.cz 1/2011

4 SLOVO PŘEDSEDY Hlavní cíl roku 2011: prosazení reforem P ro Občanskou demokratickou stranu byl rok 2010 mimořádně významný. Změnila své vedení a jako dlouhodobě nejsilnější re- formní síla české pravice dokázala spolu s dalšími dvěma koaličními partnery se- stavit proreformní vládu, která má ambi- ci vyvést Českou republiku z dluhové pas- ti ke konkurenceschopnosti a prosperitě. Společný vládní projekt nyní vstupuje po šesti měsících své existence do klí- čového období. Rok 2011 bude roz- hodující pro odstartování potřebných a nutných reforem veřejných financí, důchodového systému, zdravotnictví, vzdělávacího systému a také podpory vědy, výzkumu a inovací. ODS je připravena naplno uskutečňo- vat reformní mandát, který vláda získa- la v květnových sněmovních volbách. Pokud by vládní koalice nenapřela všechny své síly do reforem a smířila by se s rolí pouhého udržovacího týmu za- jišťujícího základní chod země, neměla by její existence další smysl. V takové situaci by však svůj smysl ztratila i účast ODS na takovém vládním projektu. Říkám to s plným vědomím, že konec koaliční vlády by měl vážný dopad na situaci ve státě a okamžitě by na něj dramaticky zareagovaly i finan- ční trhy. Jsem však přesvědčen, že trvat na účasti v neakceschopné vládě za kaž- dou cenu by bylo pro občanské demo- kraty v dlouhodobé perspektivě obrov- skou chybou. V závěru roku 2010 utrpěla důvěry- hodnost ODS výrazný šrám, který vyús- til v hlasování o nedůvěře vládě. Koalice v testu soudržnosti obstála, nicméně bude ještě nějakou dobu trvat, než se vytratí mediální pachuť spojená s kau- zou údajné přípravy netransparentních operací na Státním fondu životního pro- středí. ODS byla tímto vývojem mimo vší pochybnost poškozena. Uvědomuji si, že médii do absurdních rozměrů rozvířená kauza vzbudila po- chybnosti i mezi členy ODS. Zprvu zřej- mě spontánní aktivita bývalého ředitele fondu Michálka totiž přerostla do vyso- ké politické hry, jejímž cílem bylo maxi- málně poškodit ODS. Roznětkou celé kauzy bylo zveřejnění nahrávek, které tajně pořídil ředitel fon- du Michálek. Nahrávky obsahují řadu sporných a neomluvitelných formulací. Nicméně v žádném případě neobsahují konkrétní indicie o tom, že by na Stát- ním fondu životního prostředí došlo k netransparentním praktikám ani že by takové praktiky ministr Drobil schvalo- val. Naopak v některých pasážích, které média necitovala, ministr Drobil takové praktiky zřetelně odmítá. Za normálních okolností by aféra kul- minovala v českém politickém prostředí mimořádně rychlou rezignací ministra Drobila, která byla jedinou správnou a odpovědnou reakcí. Tlak médií se však okamžitě přesunul na předsedu vlády, z čehož jasně vystupují rysy cílené akce. Ty navíc podtrhuje načasování ce- lé akce na dobu, kdy jsem jako premiér zahajoval dvoudenní pracovní cestu na Evropskou radu. Vedení ODS bude trvat na důsledném prošetření všech okolností tohoto pří- padu. Nedovolíme, aby tato kauza vy- šuměla a byla zametena pod koberec. Kauza ale také otevřela několik otázek, na které doposud chybí uspokojivá od- pověď. Jakou roli v celém případu se- hráli ministři Věcí veřejných Radek John a Vít Bárta, kteří měli informace o po- dezření z netransparentních praktik podstatně dříve, než se o nich dozvěděl kdokoli z ODS? Proč ministr vnitra John neposlal pana Michálka oznámit jeho podezření policii a namísto toho mu do- poručil, aby využil techniku novinářů pro skryté nahrávání? S kauzou Státního fondu životního prostředí média začala zcela nesmyslně spojovat také otázku nominace nového policejního prezidenta, přičemž toto téma bylo ministrem vnitra ve skuteč- nosti otevřeno podstatně dříve. To na- konec vyústilo v absurdní mediální in- terpretaci schůzky koaličních partnerů s prezidentem republiky, podle které by- la uzavřena jakási tajná politická doho- da s údajně jednostrannými ústupky ODS. Žádná dohoda o konkrétních jmé- nech však učiněna nebyla, výsledkem byl přijatelný kompromis. Alternativou byla nedohoda, vysoce pravděpodobný pád vlády a následná politická krize. ODS bude v letošním roce slavit 20. výročí od svého založení. Pro vnitřní život ODS jakožto hlavní reformní síly české pravicové politické scény proto považuji za mimořádně důležité, že prá- vě letos obnovujeme práci sedmi od- borných stranických komisí. Symbolicky se tím hlásíme k tradičním hodnotám, na kterých občanští demokraté vždy za- kládali svou politiku – důkladná vnitro- stranická analýza a diskuse. Čeká nás náročný rok, ve kterém se bude rozhodovat o tom, jakou tvář bu- de mít Česká republika v následujících desetiletích. Chci vás ujistit, že se svým týmem udělám maximum pro to, aby to byla tvář moderní a sebevědomá. Vě- řím, že se při obhajobě reformních kro- ků a dalších důležitých změn mohu spo- lehnout i na vaši podporu. Petr Nečas předseda ODS

5 SNĚMOVNA Prioritou Poslanecké sněmovny v roce 2011 budou reformní zákony Miroslava Němcová Penzijní reforma je za dveřmi Koaliční vláda se zavázala k rozsáhlým reformám, které vyžadují přijetí desítek navzájem provázaných zákonů a noveli- zací těch stávajících. Této snaze se v ro- ce 2011 plně přizpůsobí i práce Posla- necké sněmovny, do níž budou vládní návrhy stěžejních zákonů postupně při- cházet. Poslanci ODS v této souvislosti otevřeně apelovali na nutnost včasné a důkladné diskuse reformních záměrů vlády na poslaneckých klubech a na jed- notlivých sněmovních výborech. Urychlí se tak i následné přijímání konkrétních předkládaných norem. Stěžejní bude debata o podobě důchodové reformy a s ní spojené daňové reformy, která by měla v příštích měsících v souladu s do- hodou koaličních stran získat konkrétní obrysy. ODS své představy zveřejnila v uplynulých týdnech a jasně demon- strovala, že v zájmu rychlého nalezení shody je připravena k jednání a případ- ným kompromisům. Na cestě k modernímu zdravotnímu systému Zásadní debata nás čeká v oblasti zdravotnictví, které momentálně čelí hrozbě odchodu mnoha nemocničních lékařů. Věřím, že zveřejněné reformní plány Ministerstva zdravotnictví pove- dou k uklidnění celé situace. Do Sně- movny by měla dorazit například no- vela zákona o veřejném zdravotním po- jištění, do legislativního procesu je připravena také malá novela zákona o vzdělávání nelékařských zdravotních pracovníků. Další plánované změny, kte- ré mají zamezit plýtvání financemi a zvý- šit kvalitu péče o pacienta, by měly být podle ujištění ministerstva v polovině června odeslány Legislativní radě vlády, na podzim by se jimi tedy již mohla za- bývat Poslanecká sněmovna. Změny v justici a kroky proti korupci Velká očekávání přináší chystaný balí- ček reformních zákonů v oblasti justice. Jde především o celkovou rekodifikaci trestního a soukromého práva a očeká- vané novinky v insolvenčním zákoně. Osobně přikládám velký význam elek- tronizaci justice a usnadnění kontaktu občanů s úřady. Plnou podporu poslan- ců ODS má vláda v pokračujícím boji s korupčním prostředím, a proto bude jednou z legislativních priorit schválení příslušných „antikorupčních“ zákonů avizovaných ve vládní strategii boje pro- ti korupci, například novely zákona o veřejných zakázkách. Ta by mohla do Poslanecké sněmovny přijít již v polovině roku. Kultivujeme legislativní proces v dolní komoře Zásadní změnou by mohl již v polovi- ně roku projít také zákon o jednacím řá- du Sněmovny. Připravuji zásadní změny organizace poslaneckých schůzí a před- kládání pozměňovacích návrhů. V bu- doucnu by například měly možnost předkládat tyto návrhy pouze celé po- slanecké kluby nebo skupiny, nikoliv jed- notlivci jako doposud. Poslanci by navíc získali mezi druhým a třetím čtením více času, aby se neopakovaly situace z mi- nulosti, kdy poslanci v některých pří- padech nevěděli, o čem hlasují. Schva- lování jednotlivých norem se tím sice zdrží, ve výsledku ale chystané změny přispějí k průhlednému a transparentní- mu schvalovacímu procesu, pomohou odbourat tlaky ze strany lobbistických skupin a významně předejdou vzniku legislativních paskvilů. Poslanecká sněmovna by se měla zabývat také změnou Ústavy České re- publiky, zejména zavedením přímé vol- by prezidenta a zákonem o podmín- kách vyhlášení a průběhu referenda. Standardní práce pokračuje Nemalá část práce Poslanecké sně- movny bude připadat na předlohy zá- konů, kterými je do českého právního řádu implementována evropská legisla- tiva, například v oblasti úpravy sazeb spotřební daně, ochrany zaměstnanců či práv pacientů při poskytování příhra- niční zdravotní péče. Intenzivně budou probíhat i práce na desítkách dalších předloh zákonů v celé řadě oblastí. Navzdory často bouřlivé atmosféře na plénu budu osobně nadále usilovat o slušnou diskusi nejen s koaličními partnery, ale i s opozicí. Je v zájmu všech občanů této země, aby z dílny Posla- necké sněmovny vyšly kvalitní legislativ- ní normy dlouhodobého charakteru. Volební období Poslanecké sněmovny tímto rokem zdaleka nekončí, pro na- startování slibovaných změn budou ale příští měsíce zásadní. předsedkyně Poslanecké sněmovny PČR

SENÁT 6 Co čeká senátory v roce 2011? Přemysl Sobotka L oňské volby do třetiny Senátu poprvé v jeho novodobé historii změnily středopravý charakter naší horní parlamentní komory a nahradily jej na příští dva roky zdán- livě neprůstřelnou hlasovací mašinou levice, která slibovala zcela otevřeně a bez příkras již v předvolební kampa- ni, že bude systematicky brzdit jaké- koliv pro naši zemi tolik potřebné reformy. Někdo by si mohl myslet, že to práci našich senátorů na toto období zredukuje na minimum, protože je jen málo šancí tu- to situaci během probíhajícího funkčního období nějakým zásadním způsobem změ- nit. Pokud by si však myslel, že se naše prá- ce zúží jen na formální účast na jednání v Senátu, verbální projevy nesouhlasu se stávající většinou a hlasování podle zásad zdravého rozumu, tak se mýlí. Pokud jsme v předchozích letech, na- vzdory médiím a často skeptické veřej- nosti, bojovali o uznání smyslu bikame- rálního parlamentního systému snahou o kvalitní legislativní proces, hodnotnou roli Senátu v parlamentní diplomacii a otevřenost vůči veřejnosti, nesmíme se vzdát ani v této situaci. Naopak… Na práci našich senátorů ODS teď musí být dvojnásob vidět, že právě z vý- měny argumentů v Senátu se občan může nejlépe orientovat v tom, o co na naší politické scéně opravdu jde. Klidná, trpělivá a hlavně věcná racionální argu- mentace místo hádek na úrovni restau- race IV. kategorie, které můžeme vidět na jiných hřištích české politiky, musí být základem naší práce. Musíme uká- zat škodlivost podbízivého populismu, který za slib drobných je schopen podle hesla „po nás potopa“ zkomplikovat nám i našim potomkům budoucnost. Den po dni musíme bez laciných gest a teatrálních výstupů občanům ukazo- vat, že v naší zemi jsou stále lidé, pro které politika není jen zdrojem snad- ných příjmů a kteří chtějí pro svou zemi a její občany něco pozitivního dělat. Vzhledem k tomu, že v našem senátor- ském klubu není zvykem být osobně srostlý se všemi společenskými a politic- kými stigmaty bývalého husákovského režimu, tak by najít schopnosti pro po- zitivní politickou práci neměl být pro nikoho zásadní problém. V roce 2011 by se v Senátu měla ob- jevit řada zásadních zákonů reformního charakteru. Asi o jejich důležitosti ne- přesvědčíme své politické protivníky, ale je nutné, aby se o jejich významu pře- svědčila veřejnost. Navíc naši oponenti z řad ČSSD rádi až bezhlavě přijímají vše, co přichází z Bruselu a Evropské unie ja- ko takové. V ní tvoří jednu z nejvlivněj- ších sil evropská sociální demokracie. I ta si však již začíná uvědomovat, že neod- povědný život na dluh udržuje, a do- konce prohlubuje, zvláště v západní a jižní části EU, finanční a ekonomickou krizi, a proto vyzývá k úsporám a racio- nalitě. Dříve než to pochopí a uzná čes- ká levice, musíme o tom přesvědčit ob- čany. Jen úspěchy v tomto směru nám pomohou v příštích senátních volbách vrátit Senátu jeho původní středopravou tvář a obhájit jeho smysl. autor je 1. místopředseda Senátu PČR Modrý tým opět prokázal, že mu nejde jen o politickou podporu ODS, ale je schopen se zapojit do pomoci lidem v nouzi jak v tuzemsku tak v zahraničí. Pomoc lidem po- stiženým povodněmi byla nezanedbatelná, nyní ale jde o podporu lidí v takzvaném třetím světě, kteří se potýkají s problémy, jaké si reálně dokáže málokdo z nás před- stavit. Navíc jde o pomoc, která na jedné straně může přinést nemalý užitek a přitom je velice snadná. Spočívá v poskytnutí autolékárniček, které se podle novely vyhláš- ky o povinné výbavě automobilů již v Čechách nesmějí používat. U nás nepotřebný a přitom použitelný zdravot- nický materiál může v mnohých oblastech, kde lidé trpí kromě jiného i nedostatečnou lékařskou péčí, pomoci. V tomto případě jde konkrétně o podporu zdravotnického zařízení v keňském Itibo. Sbírku a distribuci má na starosti humanitární organizace ADRA, Modrý tým se k akci při- pojil tím, že vyzývá své členy a příznivce, aby nevyužité lékárničky pro zmíněné účely poskytli a informovali o ce- lé akci své okolí. Zdravotnický materiál musí být v neporušeném obalu a s datem výroby od roku 2005. Lze ho zasílat na adresu některého ze sběrných míst autolékárniček, které najde- te na webových stránkách www.adra.cz/adra/cz/sber- autolekarnicek/, nebo koordinátorům Modrého týmu – Petru Machovi a Ivetě Hamouzové, HK ODS Doudlebská 1699/5, 140 00 Praha 4. Bližší informace můžete získat na uvedené adrese ADRA nebo opět prostřednictvím koordinátorů MT i e-mailem. Modrý tým dál pomáhá postiženým oblastem Nevyužité lékárničky mohou ještě pomoci modrý tým modrý tým

EVROPSKÁ UNIE 7 Evropský parlament – riziko, nebo šance? Jan Zahradil ® V době tzv. „post-lisabonské“ je třeba si znovu definovat, co je vlast- ně Evropský parlament za těleso, kde se nachází v hierarchii institucí EU, jakou tam hraje roli a jaké sle- duje cíle. Ať vás nepřekvapí, že bu- du o Evropském parlamentu mluvit téměř tak, jako by to byla nějaká živá bytost, autonomní tvor. To pro- to, že tomu tak je – v Bruselu je síla jakékoliv instituce a její setrvačnos- ti nesrovnatelně větší než síla jaké- hokoliv jejího lidského služebníka. Budu se snažit být tak objektivní a kritický, jak to jenom půjde. 1. Evropský parlament je jedním z vítězů post-lisa- bonského institucionálního uspořádání Nechci se znovu pouštět do celé de- baty o Lisabonské smlouvě na ideolo- gické nebo politické rovině. Nicméně v měřitelných, kvantifikovatelných uka- zatelích lze prokázat, že nové mocenské uspořádání EU podle této smlouvy má své vítěze i své poražené. Pokud jde o evropské instituce, je to zejména a v první řadě Evropský parlament, kte- rý získal řadu nových, poměrně vý- znamných pravomocí. Roste jeho váha na sestavování rozpočtu EU, na přípravu unijní legislativy, na společnou zahranič- ní a bezpečnostní politiku, ale také na mezinárodní smluvní základnu EU, tedy zejména na obchodní smlouvy, které EU uzavírá s okolním světem. Mnozí se do- mnívají, že je to dobře, že jediný demo- kraticky zvolený orgán EU takto posilu- je. Já věřím, že vás přesvědčím, že to tak úplně dobře není a že se v tom skrývá řada rizik. 2. Evropský parlament není ideologicky neutrální Můj kolega, belgický europoslanec Derk Jan Eppink napsal půvabnou knihu Ohňostroj evropské byrokracie, ve které se skví tato věta: „Je-li evropský federa- lismus náboženstvím, je Evropský parla- ment jeho katedrálou.“ Ano, Evropský parlament vždy byl, je a i bude tím nej- více fundamentalistickým tělesem, po- kud jde o další prohlubování EU, komu- nitarizaci evropských politik, předávání pravomocí z úrovně národní na úroveň evropskou a posun EU k nějakému fe- derálnímu modelu. Toto je implicitně i explicitně považováno za něco dobré- ho a nevyhnutelného, to je mainstream EP, ke kterému se hlásí drtivá většina europoslanců a zpochybňovat tento prointegrační vývoj je v EP de facto he- reze. Prostě zde je určitá definovatelná ideologie – federalistická ideologie – která je v EP určující. 3. Evropský parlament není institucionálně neutrální Každá instituce, EP nevyjímaje, se zač- ne časem chovat podle Murphyho nebo Parkinsonových zákonů. Také Evropský parlament je do značné míry svět sám pro sebe, s vlastními zvyklostmi a rituá- ly, s vlastní byrokracií, s vlastním politic- kým systémem, vlastními zájmy. Zajíma- vým způsobem to popisuje německý ekonom Roland Vaubel, který napsal před pár lety knihu“ analyzující evrop- ské instituce z pohledu veřejné volby. Z tohoto pohledu Evropský parlament více než co jiného zastupuje především sám sebe a své zájmy. Europoslanci, jejich drtivá většina, jsou plně v zajetí tohoto systému. Spíš než aby spolu soutěžili, tvoří jednu vel- kou stranu, kterou bychom mohli na- zvat Strana evropské integrace. To je dobře vidět v případě hlavních nadná- rodních evropských politických subjektů, např. Evropské lidové strany nebo Stra- ny evropských socialistů, které se v pod- statných otázkách buď neliší vůbec, nebo jen velmi málo. Jsou to vlastně vir- tuální, ve skutečnosti neexistující poli- tické strany, jejichž jediným projevem života jsou právě příslušné europosla- necké frakce. 4. Evropský parlament má nízkou faktickou legitimitu u veřejnosti Dovolte mi připomenout, že za 30 let existence EP se průměrná účast ve vol- bách do Evropského parlamentu snížila z 61,9 % (1979) na 43 % (2009). To vše v situaci, kdy zároveň, smlouvu od smlouvy, rostly a rostly pravomoce EP, zdokonalovaly se komunikační pro- středky s veřejností a také EP (stejně ja- ko jiné evropské instituce) vydával stále více prostředků na vlastní propagaci. Stejně, jak se zdá, to nebylo nic platné (úbytek zájmu o tyto volby je dispro- porčně vyšší, než je obecný úbytek

EVROPSKÁ UNIE 8 zájmu veřejnosti o politické dění či ros- toucí apatie). Europoslanci rádi tvrdí, že je to tím, že evropská problematika je příliš složitá a lidem vzdálená a že vše je jen otázkou dobré komunikace (v EP dokonce exis- tuje Generální ředitelství pro komunika- ci, které vypisuje granty)! Já tvrdím, že příčina je někde jinde: Když neexistuje evropský „démos“, neexistuje ani ev- ropské veřejné mínění, ani agregova- né evropské zájmy, které by takový parlament mohl reprezentovat. To ale nikdo z „mainstreamu“ europoslanců nemůže přiznat, protože by tak do značné míry popřel smysl této instituce. Samozřejmě když uděláte nějakou an- ketu o důvěryhodnosti institucí, tak vám z toho EP vyjde zpravidla lépe, než kde- který národní parlament, to má ale malou skutečnou vypovídací hodnotu, spíše to vypovídá o síle jakési euro-symboliky. 5. Evropský parlament má omezené prostředky, jak sám sebe legitimizovat Produkty můžeme rozdělit na par- lamentní folklor (rezoluce, usnesení atd.) a na to, co má ale opravdu reálný význam, tedy je to právně závazné – to je buď nová legislativa, nebo to, co k ní vede, pobízí či inspiruje, zejména zprávy výborů, přijaté plénem, zprávy z vlastní iniciativy nebo popř. písemné deklarace. Ty pak slouží komisi jako spoušť přípra- vy další legislativy. Mimochodem k tomu přispívá i metodika parlamentní statisti- ky, která je neúprosná. Europoslanec je zejména médii hodnocen jak podle to- ho, kolikrát kde vystoupil či podle pre- zence a hlasování na plénu, tak podle počtu zpravodajství k různým tiskům či autorství zpráv. Tento typ parlamentní statistiky přímo vybízí k aktivismu a jeho výsledkem jsou pak desítky zpráv ke všemu možnému, od nichž se pak odví- jí výroba další legislativy. Navíc to má vždy tu vlastnost, že jde zpravidla o módní a politicky korektní témata – v poslední době globální oteplování, gender, regulace finančních trhů atd. To se dobře prosazuje a špatně se tomu oponuje. Za celou dobu, co jsem v EP, jsem nezažil, že by EP něco rušil či inici- oval rušení nějaké překonané direktivy. Teď poprvé budu zpravodajem při ruše- ní legislativního aktu, což je událost vskutku historická. Jinak je to ale jedno- směrná dráha – stále dál, stále víc. Ev- ropský parlament je aktivistické těleso. Shrnuto a podtrženo: Evropský parlament bude chtít uka- zovat své nově nabyté „lisabonské“ svaly, a to i nebo zejména ve střetech s institucemi, které považuje za konku- renční, tedy hlavně s Radou EU. Již se to ostatně v posledních měsících ně- kolikrát stalo. EP nemá zábrany ani v pokusech o prolomení lisabonského smluvního rámce. Bude i nadále postupovat v duchu federalistické ideologie, ale také vlast- ních institucionálních zájmů. Pro mno- ho lidí v EP není Lisabonská smlouva konečná, ale jen další zastávka na ces- tě. Nejsilnější zastánce fiskální federali- zace, evropských daní a zajištění vlast- ních rozpočtových příjmů EU najdeme právě v EP. EP také bude vlajkonošem proev- ropské a prointegrační propagandy, za veřejné peníze (vznikají různé par- lamentní kanály a vysílání, informační koncepty a aktivity a další veřejné akce). Evropský parlament nebude zdrženli- vý a opatrný při spoluvýrobě či iniciová- ní další evropské legislativy, ba právě na- opak, a bude se profilovat zejména na aktuální a politicky módní témata, která se ovšem v čase mění (před 10 lety po globálním oteplování neštěkl ani pes, zatímco hlavním tématem byl tehdy boj s nezaměstnaností). To je zhruba atmosféra, s níž musí česká (a každá jiná) vláda počítat, v ní se bude odehrávat spolupráce, či naopak konfrontace EP s národními vládami. Pokud chce národní vláda využívat „své“ europoslance k prosazování něja- kých zájmů, musí k tomu znát pár věcí. V první řadě jde o to, zda je téma spolupráce spíše operativního charak- teru, tj. „každodenní“, nebo má jít o spolupráci koncepční, nad tématy dlouhodobými. Pokud je to první případ, je třeba zas vědět, zda jde o téma konfliktní, nebo nekonfliktní – tedy zda existuje rozpor mezi „evropskou“ pozicí (zastávanou např. EP) a národní pozicí. Pokud je téma konfliktní, musí vláda vědět, kteří z europoslanců budou loa- jální k vládě a kteří k EP či k nadnárod- ním politickým skupinám. Na ty druhé může rovnou zapomenout. Pro ty první pak musí vláda dobře znát způsob práce ve výborech i v plé- nu, aby prostřednictvím europoslanců mohla něco ovlivnit. Za prvé je třeba se soustředit na ty fi- gury, které mají skutečný vliv na připra- vovanou legislativu a mohou něco změ- nit či prosadit. Klíčovými postavami jsou: koordinátor hlasování, zpravodaj, stíno- vý zpravodaj. Za druhé je třeba pracovat s ča- sovým harmonogramem EP a infor- movat poslance s dostatečným časo- vým předstihem. Za 5 minut 12 se už nic nestihne. Za třetí – důležitou pomocnou roli mohou sehrávat zájmová sdružení, a teď nemám na mysli NGOs. Dodávají analýzy, mají své zástupce v terénu atd. Neplatí to vždy, ale podle mé zkušenos- ti to platí ve většině případů. Vláda by na to měla pamatovat. Europoslanci představují pro každou vládu využitelnou lobby, i když možná méně, než si obecně kdo myslí. Proto stojí za to s nimi dlouhodobě a syste- maticky pracovat, vyplatí se to. (Článek vychází z přednášky J. Zahradila na kon- ferenci o EU, pořádané Úřadem vlády ČR 14. 1.) autor je místopředseda EKR v EP

Mýty, fakta a otazníky v kauze Státního fondu životního prostředí Vážnost kauzy nikdo nezpochybňuje • Nikdo nezpochybňuje, že kauza údajné korupce ve Státním fondu životního prostředí je závažná a je nutné ji důsledně vyšetřit. Minimálně chování bývalého poradce ministra ži- votního prostředí M. Knetiga je skandální a naprosto ne- omluvitelné, ať už spáchal, či nespáchal trestný čin. • Problematické však je, že média nezdůraznila, nebo dokonce neotiskla některé skutečnosti, které mohly po- sunout vnímání konání především předsedy vlády, ale i bý- valého ministra životního prostředí P. Drobila do objektiv- nější roviny. Rezignaci ministra Drobila ocenil i zahraniční tisk • Ministr Drobil okamžitě vyvodil politickou odpovědnost a rezignoval. V našich poměrech je to spíš ojedinělý krok, který ocenil i britský list Financial Times. Na iDNES dne 17. 12. 2010 vyšel článek „Nečas to myslí s očistou váž- ně, komentuje kauzu Drobil britský tisk“. Citace: „Zatím- co v Česku sklízí premiér Petr Nečas za jednání při aféře ministra Drobila spíše kritiku, zahraniční média ho chválí. Britské Financial Times považují Drobilovu rezignaci za důkaz, že český premiér Petr Nečas myslí svůj boj s ko- rupcí vážně. ‚Drobilova rezignace zdůrazňuje, jaký vý- znam má boj s korupcí pro premiéra Petra Nečase,‘ píše britský list.“ • Současně s rezignací ministra P. Drobila byly okamžitě učiněny další kroky. Ve Státním fondu životního prostředí proběhne forenzní audit, kontrola všech výběrových říze- ní a kontrola nakládání s disponibilními finančními pro- středky fondu. MF DNES neotiskla pasáže z nahrávky prospívající exministru Drobilovi • Není jasné, proč nebyly otištěny pasáže z nahrávky L. Michálka s P. Drobilem, které by mohly přispět k ob- jektivnějšímu posuzování exministrovy role: „Já si neumím představit, že by tam byly věci, aby vás Martin nutil k vě- cem, které by zaváněly trestním stíháním.“ Exministr P. Drobil dal podle svého vyjádření na nahrávce zároveň politický pokyn k transparentnímu konání ve fondu. Na- opak byly zdůrazněny jeho přitěžující výroky, aby zničil nahrávky, přičemž zároveň jasně vyzval L. Michálka, aby s nimi šel na policii, aniž znal jakkoliv obsah nahrávek. Výhrada k předsedovi vlády z „nekonání“ neměla opodstatnění • Po rezignaci ministra P. Drobila se kauza vzápětí přene- sla na Úřad vlády. Předseda vlády byl obviněn, že poté, co byl e-mailem osloven s žádostí o zajištění důkazů nasa- zením BIS, v kauze nekonal, a dokonce tak mohl „krýt korupci“. Nemohl však jednat jinak. BIS se nezabývá zís- káváním důkazů a do její působnosti nepatří kriminální delikty. Jejich rozkrývání je výhradně v náplni policie. Tato fakta jsou snadno zjistitelná a je otázkou, proč je média, ačkoli bylo k dispozici i vyjádření ředitele BIS, nepoužila. Předseda vlády neměl oznamovací povinnost • Premiér ani nemohl mít oznamovací povinnost, protože v době, kdy ho bývalý ředitel fondu Michálek kontaktoval, neměl žádné konkrétní informace svědčící o spáchání trestného činu. Přesto okamžitě požádal ministra životní- ho prostředí, aby sdělil L. Michálkovi, aby šel v případě vážných pochybností na Policii ČR podat příslušné ozná- mení. Ministr tak učinil. Žádné důkazy o korupci neexistovaly • O účelovosti kritiky předsedy vlády kvůli tomu, že měl v kauze údajné korupce na SFŽP konat, svědčí i Michál- kovo přiznání, že v té době žádné důkazy neměl. Ostatně sám to přiznal v rozhovoru pro Právo (17. 12.) na dotaz, proč kontaktoval Úřad vlády a neobrátil se rovnou na po- licii. „No protože v té době člověk neměl v ruce vůbec nic. To by bylo tvrzení proti tvrzení. Stejně jako teď může být v souvislosti s kauzou čističky odpadních vod v Praze.“ • Proto je zcela absurdní obviňovat předsedu vlád z „ne- konání“, když samotný přímý aktér kauzy v té době neměl v ruce žádné důkazy. Mediálně v té době rezono- vala interpretace L. Michálka, že „nejvíce ho zklamal předseda vlády“. Postup pana Michálka je nestandardní • Každý občan, který chce bojovat proti korupci, zaslou- ží ocenění. Přesto obecně nelze doporučit postup, který zvolil L. Michálek, a v tom spočívala výhrada předsedy vlá- dy na jeho adresu. Místo toho, aby šel v souladu s proti- korupčním manuálem s podezřeními na policii, konzulto- val věc s ministrem vnitra R. Johnem, který ho odkázal na spřízněného novináře. Zároveň v médiích vyslovil celou řa- du obvinění, o kterých sám tvrdil, že pro ně důkazy nemá, nicméně se s nimi pracuje jako s fakty. • Zprostředkovaná spolupráce L. Michálka s MF DNES na popud ministra vnitra je sama o sobě velmi problematic- ká. Mohlo tak mimo jiné dojít k maření vyšetřování. Navíc některé výroky bývalého ředitele fondu ohledně situace na SFŽP jsou zpochybnitelné. • Vyšetřování musí prokázat, co jsou doložitelná vážná podezření a co nepodložené spekulace. Teprve poté bude možné učinit z kauzy, která je ze všech aspektů závažná, celkové závěry. –red–

10 OHLÉDNUTÍ Novoroční předsevzetí politiků musí být asi podobná: „Nenutit občany letos volit.“ Předvolební maratón, který prakticky začal před dvěma le- ty a skončil až loni na podzim vysílil nejen politiky, ale také veřejnost, občany. Kampaň byla plná zvratů a samotné výsledky voleb byly také překvapující. Jak rok šel Ale začněme po pořádku. Loňský le- den se konečně dostavilo globální otep- lování i do Česka, když teploty spadly až pod –30 stupňů Celsia. Potvrzení po- tom přišlo na podzim, kdy naši zemi po- kryla největší sněhová pokrývka za po- sledních 40 let. Na jaře a v létě sněžit nemohlo, tak přišly hned troje povodně. V centru dění byly loni dopravní stav- by v Praze. Byl dokončen jihozápadní okruh, propadla se Blanka. Do Prahy přiletěli i americký a ruský prezident Obama a Medveděv, aby zde podepsa- li smlouvu o odzbrojení. Pošta nám zrušila telegram a studen- ti si odzkoušeli státní maturity. Lékaři nám několik měsíců děkují, ale odchá- zet se jim nakonec moc nechce. Všude dobře, doma nejlíp. Politika 2010 Živo bylo i na politické scéně, a to nejen kvůli volbám. Ve víru jiných zpráv například již zapadla informace o rozpuštění Dělnické strany. Rozhod- nutí soudu rozdmýchalo na začátku roku vášně spíše mezi jednotlivými odpůrci této strany než mezi odpůrci a sympatizanty. Naštěstí se ukazuje, že rozhodnutí mělo spíše pozitivní efekty než negativ- ní. Ani mediální zviditelnění této kauzy totiž nepomohlo „Dělnické straně 2“ k výraznějšímu výsledku ve volbách. Z politické scény dobrovolně odešla k le- tošnímu 1. lednu i US-DEU. Z politické scény neodcházely pouze strany, ale i významní politici. V březnu odešel předseda ODS Mirek Topolánek, po sněmovních volbách na konci května šéf ČSSD Jiří Paroubek a předseda KDU- -ČSL Cyril Svoboda. Odešel také lídr Strany zelených Ondřej Liška a zřejmě již definitivně své aktivní působení ve vr- cholné politice zakončil i Miloš Zeman ze Strany práv občanů – Zemanovci. Rozum a očekávání Pro občany byly ale samozřejmě nej- důležitější výsledky voleb, zejména těch sněmovních. Hlavním překvapením byl poměrně razantní úbytek hlasů obou největších politických stran – ODS a ČSSD. Proto se do vlády s ODS do- staly také dvě nové strany TOP 09 a Věci veřejné. Díky tomu i přes těsné vítězství ČSSD ve skutečnosti zvítězil někdo jiný – ob- čan, volič. Neviditelná ruka politického trhu vhodila do volební urny volební líst- ky přesně tak, aby si zavedené strany uvědomily, co jim chce volič říci, a záro- veň situace umožnila sestavit nejsilnější vládu v novodobé historii. Loňský rok se tak stal rokem rozumu a očekávání. Celkem 118 poslanců vládní koalice mohlo schválit úsporný rozpočet na le- tošní rok. Zároveň vláda zavázala výda- je rozpočtu v loňském roce, takže i přes hrozící manko ve výši desítek miliard korun dopadl nakonec rozpočet loni o 7 miliard lépe, než se čekalo. Úspory se samozřejmě některým sku- pinám, zejména státním zaměstnan- cům, příliš nezamlouvají. Bohužel úspo- ry se mohou dotknout pouze těch, kteří mají nějaký příjem ze státu. Těžko mů- žeme spořit na těch, kteří jsou na státní kase nezávislí. Na podzim šli voliči rozhodovat zno- vu. Senát ovládli oranžoví zejména kvůli slabému výsledku koaličních part- nerů. V komunálních volbách zase vo- liči jasně ukázali, že jim jde o skutečné výsledky politiky než o barevná trička kandidátů. Například na Praze 5 získa- la ODS kolem 20 procent a na Praze 6 více než dvakrát tolik. Vláda se také dočkala hned na pod- zim první demonstrace a 8. prosince dokonce stávky státních zaměstnan- ců. Nutno říci, že i přes velká slova od- borových předáků se příliš života ob- čanů nedotkla. Dokonce se objevily hlasy o tom, že tak akorát (někteří!) státní zaměstnanci ukazují na svou ne- potřebnost. Konec roku byl ve znamení odchodu ministra životního prostředí Pavla Drobi- la z vlády. Snad v roce letošním bude situace klidnější a jednotliví ministři bu- dou mít čas na přípravu důležitých refo- rem. Tou důchodovou počínaje a refor- mou politické kultury konče. autor je vedoucí oddělení ekonomických analýz Úřadu vlády 2010: rok rozumu a očekávání David Havlíček

KOMENTÁŘ Česká politika – kontinuita i revoluce Petr Sokol 11 Mám-li najít roku 2010 v české po- litice jeden přívlastek, určitě bych zvolil slovo „supervolební“. Vždyť se během jediného roku změnilo složení celé Poslanecké sněmovny, většina v Senátu, všechna obecní a městská zastupitelstva, ale i vede- ní dvou největších českých politic- kých stran. A to se ještě na sklonku roku již velmi aktivně řešilo, jak se bude vybírat příští prezident a zača- la se objevovat první jména potenci- álních kandidátů. Jak se toto vše projevilo na české politické scéně? Občanští demokraté šli do vlády z druhého místa Je třeba poznamenat, že česká poli- tická scéna prošla paradoxním vývojem, kdy mnohé jako by zůstalo při starém, ale doprovázeno převratnými změnami. Stejně jako o rok předtím (na začátku roku 2009) měla Česká republika od sněmovních voleb trojkoalici pravého středu v čele s premiérem za ODS. Tolik „kontinuita“. A co se změnilo? ODS ve vládě doprovázejí dvě nové parlamentní strany a jedna z nich se nově svou veli- kostí blíží nejsilnějším občanským de- mokratům. Českou premiérou se stala také skutečnost, že v čele koaliční poli- tické vlády stojí poprvé v polistopado- vých dějinách země předseda strany, která nevyhrála sněmovní volby. Dokon- ce byl v této souvislosti ustaven prece- dent, že prezident republiky nepověřil prvním pokusem o sestavení vlády vítě- ze, ale vybral si předsedu strany, jehož potenciální koaliční uskupení slibovalo ve Sněmovně hladkou většinu. Nejsil- nější sociální demokracie díky tomu utr- pěla Pyrrhovo vítězství a odešla znovu do opozice. Kroužek jako vítěz voleb Vítězem letošních sněmovních voleb se také jednoznačně stal kroužek, a to kroužek, kterým voliči jednotlivým kan- didátům přidělují přednostní neboli pre- ferenční hlasy. Celých 47 kandidátů z původně nevolitelných míst „dosko- čilo“ do pražské Sněmovní ulice, kde Poslanecká sněmovna sídlí. Ve 24 přípa- dech nebyli díky preferenčnímu hlaso- vání zvoleni úřadující poslanci. Nejčastě- ji se skákalo v rámci ODS, kde voliči kroužkováním „vyměnili“ skoro třetinu poslaneckého klubu (17). Jedenáctkrát se změnilo jméno zvoleného poslance v rámci TOP 09, desetkrát u sociálních demokratů, pětkrát u komunistů a čty- řikrát u VV. Po loňských volbách se navíc zdá, že být první na krajské kandidátce pro sněmovní volby moc neznamená. Do Sněmovny se totiž kvůli kroužková- ní nedostalo celkem 11 krajských lídrů parlamentních stran, přičemž i v tom- to ukazateli dominuje ODS s pěti „vy- kroužkovanými“ lídry. Vylosujtepolitiky.cz Tento jev sice může být brán jako projev většího zapojení občanů do roz- hodování, ale vše má i svůj negativní prvek. Ten spočíval například v aktivi- tě iniciativy Vymentepolitiky.cz, která „zblbla“ část veřejnosti, že je třeba bez hlubšího smyslu kroužkovat poslední čtyři kandidáty. A nutno dodat, že se v několika případech tento nesmyslný experiment podařil a ve Sněmovně skutečně zasedlo několik poslanců z posledních čtyř míst kandidátky. To myslím není žádný posun dopředu, ale spíše přiblížení se k návrhu, kterým mne kdysi ohromil jeden můj student, když navrhoval část poslanců losovat z řad občanů. Souboj na pravici a poprvé oranžový Senát Sněmovní volby rovněž přinesly no- vinku v podobě stavu, kdy ODS ztratila výraznou převahu mezi pravicovými stranami. Sportovní terminologií jí za- čala na záda dýchat TOP 09, která na ní ve sněmovních volbách ztrácela jen 3,5 procenta hlasů. Připomeňme navíc, že ODS s 20 procenty hlasů zazname- nala vůbec nejnižší zisk ve sněmovních volbách od svého vzniku, přičemž se ale něco podobného přihodilo i ČSSD. Ve druhém poločase souboje o lídra pravice, který tvořily podzimní senátní a komunální volby, se ovšem ukázalo, že ODS svou pozici jedničky na pravici opět obhájila, a to tentokrát s výrazněj- ším odstupem. Podzimní volby ovšem pro ODS přinesly i tři výrazná varování. V komunálních volbách výrazně uspěla nestranická lokální hnutí, která byla většinou orientována silně proti ODS, protože ta držela klíčové pozice na drti- vé většině radnic. Díky nárůstu těchto hnutí a posílení sociální demokracie na komunální úrovni občanští demokraté poprvé v dějinách přišli o pozici lídra české komunální politiky, přestože se jim následně podařilo vítězství sociál- ní demokracie ve volbách relativizovat v rámci sestavování radničních koalic, kde byla ODS mnohem úspěšnější. Vedle vzestupu nestranických usku- pení a ztráty pozice lídra v komunální politice ovšem došlo ještě k jednomu varovnému jevu. Tím se staly výsledky senátních voleb. Je všeobecně známo, že Senát poprvé ovládli sociální demo- kraté, a to hned s absolutní většinou senátorů, navíc vyztuženou několika dalšími levicovými senátory. Analýza vý- sledků v jednotlivých obvodech, kde se na podzim volby konaly, ovšem ukazuje, že by „oranžový Senát“ nevznikl, kdyby se ve druhém kole spojovaly voličské zá- kladny ODS a TOP 09 z kola prvního. To se ovšem nestalo, což přineslo řadu pra- vicových obvodů do rukou levice. Nová politická strana jako podnikatelský projekt Fenoménem české politiky v roce 2010 se stal také nástup nových politic- kých stran do klubu klíčových politic- kých uskupení. Zatímco u TOP 09, kte- rá vznikla jako projekt odštěpeného křídla KDU-ČSL, je její novost diskutabil- ní, naprostý opak platí o Věcech veřej- ných. Ty vnesly do české politiky nový prvek podnikatelské strany, kterou zalo- ží několik bohatých mužů a bez hlubší politické ideologie, ale za využití masiv- ní mediální kampaně a lidí ze showbu- sinessu nebo jiných celebrit proniknou do parlamentu. Takovéto strany dosud vznikaly hlavně v pobaltských republi- kách, jako je Litva nebo Lotyšsko, kde je stranická scéna velmi nestabilní. VV za- žily raketový vzestup, kdy premiérově vstoupily do Sněmovny a následně i do vlády, kde se ale zatím projevují jako koaliční partner, který svým pojetím „politiky v přímém přenosu“ a napadá- ním koaličních partnerů příliš neprospívá koaliční stabilitě. Rok 2010 byl rokem „supervolebním“. Věřme, že letos se bude víc vládnout. autor je politolog CEVRO

PODNIKÁNÍ 12 Tři priority Ministerstva průmyslu a obchodu Martin Kocourek Ministerstvo průmyslu a obchodu má výrazně odlišný charakter od ostatních resortů. Jsou s ním totiž, stejně jako v jiných zemích, spojová- ny odpovědi na otázky o budouc- nosti českého hospodářství v glo- bální ekonomice, o přidané hodnotě našich řešení a perspektivních obo- rech, které budou ziskové pro pod- nikatele, o konkurenceschopnosti země. Jinými slovy, MPO jako jeden z mála resortů hodnoty pouze ne- spotřebovává, ale především usiluje o tvorbu hodnot nových. Však také zhruba osmdesát procent všech vý- dajů z rozpočtu úřadu směřuje na podporu podnikatelského prostředí, které hodnoty vytváří. Priorita hospodárnosti, dynamického a účelného čerpání programů pro podnikatele Rozpočet MPO na rok 2011 byl se- staven jako úsporný s výdaji v původní výši 9,814 mld. Kč (tj. 95,7 % rozpočtu roku 2010) bez započtení prostředků krytých příjmem z EU. Tento rámec byl později zvýšen pouze o nezbytné vý- daje související s realizací nových opat- ření k fotovoltaice. Rozpočet MPO je navíc sestaven tak, aby resort naplňoval své hlavní úkoly v oblasti efektivní podpory pod- nikání a aktualizace státní energetické koncepce. Cílem Ministerstva průmys- lu a obchodu je především zefektivně- ní a zrychlení čerpání prostředků na rozvoj podnikání z národních i evrop- ských programů. Důležitými úkoly je pokračovat v trendu snižování admi- nistrativní zátěže podnikatelů, defino- vat strategii mezinárodní konkurence- schopnosti ČR. Dále je naším úkolem definovat novou exportní strategii ČR na léta 2011–2016, která musí vést ke změně obchodní diplomacie a úspěš- nějšímu využívání příležitostí, které fir- mám nabízejí perspektivní rychle ros- toucí obory na některých zahraničních trzích. Mezi další priority ministerstva patří také podpora technického vzdě- lávání a účelnější řízení procesu tvorby a vydávání českých technických no- rem. Všechny strategie a koncepce, změny a racionálnější postupy jsou přitom pouze prostředkem, jenž ve svých důsledcích musí směřovat k efek- tivnější a levnější činnosti úřadu a slou- žit především našim klientům – firmám a občanům. Snižování administrativní zátěže podnikatelů Už vloni připravilo Ministerstvo prů- myslu a obchodu 21 úprav směřujících ke snížení administrativní zátěže pod- nikatelů. Nyní má připravené další dvě desítky bodů. Právě teď se k těmto podnětům vyjadřují ty resorty, kterých se konkrétní zjednodušení týkají. Jde přitom o úkol týmový, neboť největší efekt bude mít snižování zátěže kro- mě Ministerstva průmyslu především v předpisech podléhajících Minister- stvům práce a sociálních věcí, životní- ho prostředí, zemědělství, zdravotnic- tví a financí. Příznivý posun je u těchto šest resortů již viditelný, i když ne- stejně hluboký. V současnosti probíhá aktualizace dat a příprava Zprávy o pl- nění Plánu snižování administrativní zátěže podnikatelů, která bude před- ložena k projednání Vládě ČR na kon- ci prvního čtvrtletí letošního roku. Na základě politické dohody mezi Občanskou demokratickou stranou a Stranou soukromníků ČR jsme také při MPO zřídili expertní skupinu, jejímž úkolem je vyhledávání překážek v pod- nikání včetně návrhů na jejich odstra- ňování, nebo alespoň zmírňování. Jde o návrhy změn, a to často změn systé- mových, v těch zákonech, vyhláškách a nařízeních, které zásadním způso- bem negativně ovlivňují podmínky podnikání v České republice. Naději v MPO ve smyslu úspory času a nákla- dů na zajištění státem vyžadované ad- ministrativy vkládají především osoby samostatně výdělečně činné a malé a střední podniky. Priorita strategie mezinárodní konkurenceschopnosti Pokud chceme být úspěšní v dlou- hodobém horizontu, musíme hledat způsob, jak změnit naši současnou tra- jektorii propadu české konkurence- schopnosti. V loňské analýze Světové- ho ekonomického fóra (The Global Competitiveness Report 2010–2011), která každoročně srovnává globální konkurenceschopnost 139 zemí, se Česká republika umístila na 36. mís- tě. Ministerstvo průmyslu a obchodu proto zpracovalo podrobnou Analýzu konkurenceschopnosti České republi- ky, ze které jsou patrné silné a slabé stránky české ekonomiky, její příleži- tosti, ale i hrozby, které před ní do bu- doucna stojí. Údaje vycházejí kromě Světového ekonomického fóra také například z materiálů OECD nebo Svě- tové banky. Ukázalo se, že česká ekonomika ne- má v celosvětovém výrobním řetězci dobrou pozici. Její největší přechod- nou předností jsou relativně nízké mzdové náklady a příznivá poloha v centru Evropy, kterou mimochodem nepříliš dobře využíváme. Další výhod- né stránky se ovšem hledají obtížně. Většinu surovin musíme dovážet, prů- mysl je závislý na několika málo obo- rech, kvalita školství a jeho absolventů klesá, nutná je reforma zdravotnictví a penzijního systému. Základem nové strategie konkuren- ceschopnosti České republiky by měla být schopnost vytvářet inovace, které představují dlouhodobě hlavní způsob zvyšování životní úrovně. Je nezbytné určit, ve kterých oblastech ČR zaostá- vá, ve kterých oblastech bude nutné přidat a jak vyšší výkonnosti dosáh- nout. Budoucnost ale nezávisí jen na inovacích, posun je nutný i v celé řadě dalších oblastí, jako jsou transparentní veřejná správa, zlepšení efektivity zdra- votnického sektoru, školství, flexibilní trh práce atd. Musíme být schopni rea- govat na hospodářský vzestup asij- ských států, jako jsou Čína nebo Indie. Bylo by chybné porovnávat se jen s no- vými členskými státy, musíme se přiblí- žit těm nejlepším. Máme se kde učit. Jako příklad mohou posloužit skandi- návské země. Úkolem letošního roku je pro nás identifikovat taková opatření, která bude nutné v zájmu zvýšení naší konkurenceschopnosti společně udě- lat. Budu o tom jednat s odbornou ve- řejností i sociálními partnery. Vládě chci takový materiál předložit v červnu le- tošního roku. autor je ministr průmyslu a obchodu

13 EVROPA EU v roce 2010: rok potvrzených pravd Ivo Strejček Lisabonská smlouva Do roku 2010 vstoupila EU s tolik (ne)chtěnou Lisabonskou smlouvou. Ta měla, slovy svých fanatických obhájců, vyřešit letité unijní neduhy. Za pár měsíců své existence potvrdila, že se tak nestalo. Potvrdila krizi evrop- ské integrace, která narazila na limity administrativního řízení. Je chtěným dí- tětem zastánců komunitární (ne mezi- vládní) politiky evropských institucí, což ignoruje obsahové podmínky demokra- cie. Je výsledkem takových politických postupů, které jsou voliči po léta nuce- ni brát na vědomí, ne se na jejich utvá- ření demokratickými postupy podílet. Volební úspěchy pravice v Evropě Jedna z politických pravd říká, že v dobách dobrých vítězí levicové strany, v dobách krizových naopak pravice. Rok 2010 v Evropě tuto pravdu potvrdil. Ví- tězné tažení konzervativních stran ve volbách v roce 2010 začali v květnu Ca- meronovi konzervativci ve Velké Británii. V dalších volbách, které se konaly v ja- kékoliv evropské zemi v roce 2010, zví- tězili nebo sestavili vládu konzervativci. Vládnout v nelevicové koalici se po- dařilo dokonce i tam, kde pravice těsně prohrála a kde se očekávaly vlády levi- cových formací (Česká republika, Slo- vensko). Tyto změny jsou pro další vývoj uvnitř EU velmi významné. Doufejme, že stře- dopravé vlády prosadí nezbytné reformy svých zdravotních, sociálních, penzijních a daňových systémů a otevřou cestu k ozdravení svých ekonomik. Konzerva- tivní lídři jistě přispějí ke změně atmo- sféry a obsahu projednávané agendy na jednáních Evropské rady. Již nyní je zřejmé, že funguje těsné spojenectví Cameron–Nečas a posilou začíná být statečná Iveta Radičová. 2010: euro v krizi Jednotná měna euro je po celou do- bu své existence politickým projektem. Vznikla v prostoru ekonomicky, soci- álně a kulturně natolik roztříštěném, že nemohla dlouhodobě vyhovět rozdíl- ným zájmům svých uživatelů. V dobách, kdy se ekonomikám dařilo relativně dobře, se euro pod žádný ekonomický tlak nedostalo. Až hospodářská krize ukázala slabiny této měny. Drahý evropský sociální model, jehož obsah i rozsah si zjevně různé člen- ské státy vykládají různě, v kombinaci s dlouhodobě nízkou jednotnou úroko- vou politikou Evropské centrální banky přivedly některé členy eurozóny za po- kraj státních bankrotů. Úskalí a naděje cesty k fiskální a politické unii S osudem jednotné měny svázali mnozí evropští politikové i osud EU. Tomu také odpovídají kroky, které eu- rozóna, Evropská komise a Evropská ra- da přijaly. Kromě masivních půjček kra- chujícím státům (což se logicky nelíbí daňovým poplatníkům těch zemí, které půjčují) přijala Evropská rada na svém zasedání 16.–17. prosince 2010 roz- hodnutí o „malé změně“ Smlouvy. „Malé“ proto, že většina hlav členských států nechce riskovat ratifikační referen- da v obavách o to, aby voliči takové hla- sování nepojali jako možnost vyjádřit svůj celostní názor na současnou EU. Ona „malá“ změna článku 136 vy- tváří možnost založit tzv. Evropský sta- bilizační mechanismus pro eurozónu. Ten nahradí současné pilíře – Evropský finanční a stabilizační fond (záruky člen- ských zemí eurozóny v objemu 440 mi- liard eur) a Evropský finanční a stabili- zační mechanismus (výpůjčky Evropské komise na trzích ve výši 60 miliard eur). Přístup k těmto prostředkům nebude „automatický“ a bude „podléhat selek- tivnímu výběru“ – to je nejdůležitější. Nad rozpočty členských států tedy vznikne nadřízený kontrolní orgán (Ev- ropská komise?), který bude základní parametry návrhů národních rozpočtů určovat. Cesta k vytvoření fiskální unie je otevřena. Jak ovšem z česko-slovenské historie my sami víme, monetární a fiskální unie nepřežije bez unie politické (naše mě- nová unie přežila rozpad té politické jen pár týdnů). Obávám se, že směr „evropský su- perstát“ byl potvrzen. Evropské daně Rozvrat veřejných rozpočtů členských států a jejich neochota posílat do bru- selské pokladny stále víc v kombinaci s „ambiciózními“ cíli EK (v čele s bojem s klimatickou změnou) přiměla Brusel hledat další finance a s úlevou konsta- tovat, že „zdroje jsou“. Do poloviny roku 2011 představí ná- vrh na zavedení několika forem evrop- ských daní. Doufejme, že návrhy EK budou před- staviteli států na Evropské radě odmít- nuty. Pokud ne, stane se EK finančně nezávislá na národních příspěvcích, což vyústí v její politickou nezávislost. Vě- řím, že Petr Nečas bude mít sílu v těsné koordinaci s podobně smýšlejícími stát- níky takové návrhy vetovat. Rok 2010 v EU tak byl rokem potvr- zených pravd. Tedy těch pravd, které ODS po léta o současném směru evrop- ské integrace říká. autor je poslanec Evropského parlamentu

ZEMĚDĚLSTVÍ 14 Nedostatek odborných informací a zbytečná panika kolem dioxinů Tuzemské reakce na aféru s dio- xiny odhalily trvající nešvary naší společnosti. Ekonomická naivita, neznalost evropské legislativy, ne- profesionalita novinářů, rezervy v komunikaci státních institucí, vy- počítavost, populismus, záměrné šíření nepravd. To je jen částečný výčet rovin reakcí nevládních orga- nizací, médií či jednotlivých osob na nález nadlimitního množství jedo- vatých dioxinů v krmných směsích pro hospodářská zvířata v soused- ním Německu. Pro naši zemi neli- chotivá vizitka. Zastavme se nejprve u návrhů na vše- možné restrikce, jejichž cílem měla být údajná ochrana tuzemského spotřebi- tele před rizikovými potravinami (vejce, drůbeží a vepřové maso) z Německa. Agrární komora ČR například navrhla okamžité uzavření hranic pro dovozy jmenovaných druhů potravin z Němec- ka. Následně pak komora, včetně drtivé většiny tuzemských médií, poukazovala na to, že Slovensko již hranice uzavřelo. V prvé řadě je třeba říci, že na jednot- ném trhu EU obchodní hranice v zása- dě neexistují. O případném dočasném omezení vývozu zboží z některé členské země do jiných zemí EU nerozhoduje žádný tuzemský orgán, ale pouze Ev- ropská komise. I Komise ale může takový krok učinit pouze při plošném ohrožení zdraví obyvatel. V druhé řadě je třeba konstatovat, že Slovensko (i z výše uvedených důvodů) žádné hra- nice nezavřelo, ale pouze pozastavilo prodej rizikových druhů potravin z Ně- mecka do doby výsledků laboratorních rozborů namátkového vzorku poten- ciálně nebezpečných potravin. Kontroly na Slovensku, stejně jako v ČR, přitom zatím žádné potraviny s nadlimitním množstvím dioxinu na trhu neprokázaly. Rozdíl v přístupu ČR a Slovenska k uvedené kauze a starých členských zemí EU byl v tomto případě skutečně ilustrující. Přestože se totiž rizikové zboží dostalo podle informací německé strany také do Nizozemí, Dánska a Velké Britá- nie (a tedy měly tyto státy morální právo „uzavřít hranice“ daleko větší než třeba my), zůstaly tamní dozorové a státní or- gány v klidu s odkazem na to, že ně- mecká strana problém s dioxiony zvlád- ne. Jinými slovy, demonstrovaly důvěru v německý veterinární dozor, což je mi- mochodem podstata veškerého evrop- ského obchodu s živočišnými produkty. Pokud by totiž každý zpochybňoval kaž- dého, nezobchodovalo by se mezi státy EU nic a ani naši zemědělci či potraviná- ři by na evropský trh nic nevyvezli. Zpřísnění dozoru = zdražení Další z návrhů, který přednesla Potra- vinářská komora ČR, zase apeloval na zpřísnění veterinárního dozoru a vůbec mechanismů při výrobě potravin. To sice zní na první pohled logicky, jenže Petr Havel

pravidla výroby potravin a jejich kon- troly jsou právě v EU nejpřísnější na světě, přičemž důsledkem jsou vyšší náklady na produkci potravin a nižší konkurenceschopnost evropských vý- robců. Pokud by se pravidla dále zpřísnila, ceny evropských potravin by vzrostly, a tím by se otevřel ještě větší prostor pro dovoz potravin z neevrop- ských zemí, kde jsou nároky na výrobu potravin výrazně nižší a nižší, i z toho- to důvodu, je také jejich cena. Nejen ale cena, ale také kvalita ve smyslu vyšších možných potenciálních rizik. Jinými slovy – při zpřísnění pravidel pro výrobu potravin v EU by se na evrop- ském trhu objevilo větší množství rizi- kovějších potravin z méně vyspělých zemí. To ale ve zdravotním zájmu spo- třebitelů opravdu není. Nehledě na to, že pod větším ekonomickým tlakem dovozů potravin z mimoevropských teritorií by patrně část evropských vý- robců skončila. Další etapou paniky, na které se také podílela média, bylo „překvapivé“ zjiš- tění, že se kontaminované potraviny mohly dostat do ČR ne z Německa, ale třeba z Polska. To je ale samozřejmé, protože jsme součástí celoevropského trhu a je to tedy naprosto normální. Část médií také spekulovala o tom, zdali počet vzorků, které naše dozo- rové orgány zkoumaly na přítomnost dioxinů, je dostatečně reprezentativní, když šlo v prvé fázi jen o 24 odběrů. Pro laiky ale z takových spekulací vy- plývá, že v Německu nebo kdekoli jin- de v EU se potraviny živočišného půvo- du nekontrolují a veškeré poznání o možných kontaminacích vychází pouze z nepatrného množství vzorků kontrolovaných v tržní síti. To je na- prostá hloupost. Kontrola v obchodech nebo ve skladech potravin je skutečně namátková, ale až následná poté, co je na jatkách zkontrolováno maso z po- rážených zvířat. Pokud se problém objeví tam, vyřadí se surovina z potra- vinového řetězce a spotřebitel (ani no- vináři) se o tom vůbec nedozví. Tak to všude v EU a samozřejmě i u nás cho- dí. Není tedy pravda (protože nemůže být), že se po EU pohybuje množství nezkontrolovaného masa. Je ale jasné, že každý kilogram kaž- dého masa v každé zemi EU není vy- šetřen na všechny potenciálně rizikové kontaminanty. Testy něco stojí. Pokud bychom si ale hypoteticky představili, že se tak skutečně někdy v budouc- nosti stane, zvýšily by se ceny potravin takovým způsobem, že si budeme na každý jednotlivý řízek šetřit jako na dovolenou. A ani v takovém případě nebude stoprocentně vyloučeno mož- né riziko, protože jde o činnost, kde hraje vždy roli lidský faktor. Při zmíně- ném přístupu bychom navíc mohli na- vždy zapomenout na čerstvé potravi- ny, neboť svou čerstvost by ztratily daleko dřív, než by byla provedena a vyhodnocena všechna požadovaná vyšetření. To vše v zásadě znamená, že se musíme naučit žít s riziky z kon- zumace potravin stejně tak, jako jsme si zvykli žít s riziky vyplývající z dopra- vy. Mimochodem, zemřít se dá i po sebezdravějších potravinách, například na předávkování vitamíny. Rizikům ohledně potravin se vyhnout nelze Zemřít se dá pochopitelně i na dio- xiny. Je ale vhodné vědět, že jde o sku- pinu více než 200 látek, z nichž ne všechny jsou smrtelně jedovaté. Také je dobré uvědomit si, že dioxiny jsou ve stopovém množství permanentně pří- tomné ve vzduchu, který dýcháme. Ne- bezpečí pro lidský organismus spočívá v dlouhodobém ukládání těchto látek v našem těle, ne z konzumace několika vajec či kuřat s nadlimitním obsahem dioxinu. Jen pro zajímavost – přítom- nost dioxinů v potravinách se měří v pi- kogramech na gram tuku (tedy jen na část hmoty potravin) a je v zásadě na hranici detekovatelnosti současných laboratoří. Navíc se stejně dioxinů pří- tomných v prostředí, v němž žijeme, nezbavíme. Jednou z možností jejich vzniku je totiž nedokonalé spalování, jsou tedy například produktem spalo- vání odpadů, požárů, táboráků, grilo- vání a také třeba kouření. To se v další části kauzy snažila využít na svém blogu bojovnice proti kouření, která požado- vala, aby se z trhu stáhlo 20 miliard cigaret jako nebezpečných výrobků, neboť cigaretový kouř obsahuje dioxiny. O.K. Pak by ale také bylo nutné poručit větru a dešti, aby nebyly bouřky a bles- ky jako zdroj požárů, zakázat otevřený oheň, grilování a právě spalování odpa- dů a za pár let bychom skončili všichni pod hromadou odpadků. Někteří ale přistoupili ke kauze na oko pozitivně. Jako třeba neznámý au- tor hromadného e-mailu upozorňující na skutečnost, že původ potravin lze vyčíst z čárových kódů na jejich oba- lech. Autor vyzýval k nákupu českého zboží, které má v čárových kódech označení 859 (první tři číslice pod čáro- vým kódem) a neopomněl informovat, že například zboží z Číny začíná šest- kou, například 690, 691 až 695. No, označení 859 pro Česko skutečně sedí. Až na jednu drobnost: Příslušný čárový kód označuje pouze firmu působící na území ČR, zdaleka ale nemusí jít o firmu vyrábějící české výrobky. Českým čáro- vým kódem se totiž označují výrobci, ale také dovozci či distributoři. Každo- pádně zboží s prvními třemi číslicemi 859 může klidně pocházet ze zmiňova- né Číny, ale do ČR bylo dovezeno fir- mou působící na území naší země. Takže opravdu nevím, nakolik jsme skutečně vyspělá společnost... autor je zemědělský analytik

ROZHOVOR 16 Udělám Prahu městem pro příjemný život MUDr. Bohuslav Svoboda se v lis- topadu 2010 stal primátorem hlavního města Prahy. Sestavení pražské koalice ODS a ČSSD se uskutečnilo za velkého zájmu mé- dií. I proto jsme se rozhodli novému primátorovi položit několik otázek. Jak se zpětně díváte na vypjaté emoce, které doprovázely sestavová- ní koalice na pražském magistrátu? Na jednu stranu se jim nedivím, na stranu druhou mě ale některé nenávistné negativní reakce překvapily. Zatímco na jaře 2010 bylo dle médií vše v pořádku, když se vítězná strana ČSSD díky svému malému koaličnímu potenciálu dostala do opozice, v případě komunálních voleb v Praze tomu bylo zcela jinak. Chápu, že pro vítěze voleb to může znít krutě, ale všichni kritici povolebního uspořádání na pražském magistrátu by si měli uvědo- mit, že v poměrném volebním systému není vítězem ten, kdo zvítězí ve volbách, ale ten, kdo dokáže získat funkční větši- nu. Zatímco na jaře bylo sestavení koalice druhé ODS, TOP 09 a VV v pořádku, o několik měsíců to bylo křivení demo- kracie. Takovýto přístup mě mrzí, ale do jisté míry ho chápu. Nežádám od svých kritiků pochopení, jen trochu prostoru pro to, abych jim mohl dokázat, že to se změ- nami a obnovou důvěryhodnosti pražské ODS myslím zcela vážně. Myslíte, že i po prvních zkušenos- tech v čele hlavního města jsou vaše původní představy a cíle snadno uskutečnitelné, nebo je jejich naplňo- vání obtížnější, než jste očekával? První zkušenosti získané ve funkci pri- mátora jsou zatím spíše pozitivní. Takřka vše, co pražská ODS před vol- bami deklarovala ve svém předvolebním programu, je dle mého názoru v násle- dujících letech uskutečnitelné a je to i vět- šinově zahrnuto v hlavních prioritách no- vé Rady hl. m. Prahy. Koaliční smlouva ODS a ČSSD vychází z politické otevřenosti a spolupráce mezi oběma subjekty, jejímž hlavním cílem je zajištění prosperity města. Myslím, že všichni, kteří se nově do vedení města dostali, jsou nakloněni nutným změnám, které tento proces musí provázet. Jak byste charakterizoval svoji „star- tovní čáru“ na magistrátu, jinými slo- vy čeho nejpodstatnějšího podle vás dosáhl váš předchůdce a co považuje- te za nejdůležitější úkoly pro sebe? Můj předchůdce Pavel Bém působil v Praze jako primátor osm let. Za tu dobu se mu podařilo mnoho a hlavní město prošlo pozitivním vývojem. Proto by ode mne bylo nefér, abych se po svém nástu- pu do funkce vůči němu začal vymezovat. Bezesporu nejvýznamnější z věcí, kterou nám bývalá reprezentace města předala, je fakt, že město hospodaří s vyrovnaným rozpočtem. V době globální finanční a ekonomické krize se zasadila o zodpo- vědné hospodaření města, na což se v době negativních zpráv rádo zapomíná. Pod jeho vedením byla po povodních v srpnu 2002 uskutečněna nejpodstat- nější část obnovy města, byl dokončen unikátní protipovodňový ochranný sys- tém, který je schopný ochránit celé širší centrum metropole. Bývalé vedení města se zasadilo i o pozitivní řešení dopravních otázek hlavního města, které byly do té doby zanedbávány. Vždyť i stokrát proklí- naný tunel Blanka bude po svém zpro- voznění obrovským přínosem pro Prahu. Nebojím se říci, že se jedná o nejvýznam- nější dopravní stavbu v hl. m. Praze za po- sledních 30 let. Má startovní čára by se proto na první pohled mohla zdát jako snadná. Detail- nější pohled však ukazuje něco jiného. ODS v Praze ztratila – ať již právem, či neprávem – to nejdůležitější co politická strana musí mít – důvěryhodnost. To se zřetelně ukázalo na podzimním volebním

17 výsledku ODS v Praze. Nesmíme proto usnout na vavřínech z toho, že ODS v Praze obhájila post primátora. Všichni naši členové se musí přičinit o to, aby do- šlo k nápravě pošramocené pověsti ODS. Já jsem si tohoto problému vědom a udě- lám vše pro to, aby došlo k nápravě. Ztráta důvěryhodnosti však není jen problémem pražské ODS, s tím se potý- káme celostátně a co nejrychleji je po- třeba přistoupit k aktivním krokům, kte- ré tento negativní trend zvrátí. Jak byste zhodnotil dosavadní koa- liční vztahy? Prozatím nemohu jinak než koaliční vztahy hodnotit pozitivně. Doposud ne- nastal okamžik, který by naše názory roz- dělil, ale je zřejmé, že jednou přijde a pak se ukáže, jak je koalice silná a jednotná. Pražská koalice vznikala za obrovského mediálního zájmu, který bude zcela jistě pokračovat i nadále. Nemůžeme si dovo- lit malé, natož velké chyby a je to tak správně. Osobně budu dělat vše pro to, aby se negativní názor médií na její vznik minimalizoval. Zcela jistě to nebude snad- né, přesto se toho nebojím. V kruzích, v nichž jste se před vstu- pem do politiky pohyboval, máte po- věst gentlemana, tolerantního a vel- korysého člověka. Nebude těžké si tuto image zachovat i v relativně vy- pjatém politickém prostředí? Nechci být vychloubačný, ale nemám pocit, že být gentlemanem je v mém pří- padě záležitostí image. Přeci jen jsem star- ší ročník a takto jsem byl vychován a ta- kový, jaký jsem, se snažím být po celý svůj život. Základy dobrého chování, ke které- mu i trocha té tolerance a velkorysosti patří, se nedají odnaučit. Nemám proto strach, že by politické prostředí ze mne udělalo diametrálně jiného člověka. O koho se v práci můžete nejspo- lehlivěji opřít? Povedlo se mi vytvořit si tým lidí, na které se mohu spolehnout a důvěřovat jim. Bez takových lidí se nedá v politice koexistovat. Zatím jsem v tomto směru spokojen a jen doufám, že se na této vě- ci nic nezmění. Ale jak se říká, spoléhej se jen na sebe a já jsem ten, který nakonec ponese největší díl odpovědnosti, které se nebráním. I na úrovni hlavního města se schy- luje ke schvalování nového rozpočtu, o poznání skromnějšího, než byly ty předchozí. Které konkrétní projekty budou ohroženy – odsunuty, zrušeny nebo zpomaleny? Ohledně rozpočtu je jasné, že peníze nebudou. Příjmy Prahy budou v příštím roce nižší… Z toho vyplývá, že se posun stavebních prací na velkých stavbách, ja- kými jsou například tunel Blanka nebo vnitřní okruh města, zpomalí. Ne však za- staví. Pouze město bude muset v násle- dujícím roce investovat menší částky, než bylo původně plánováno. Stal jste se primátorem, přesto jste si ponechal částečný úvazek pro svou lékařskou praxi. Nemáte ale obavy, že ztratíte potřebný kontakt s lékař- skou a pedagogickou praxí, rozvojem medicíny? Má lékařská praxe je pro mne důležitá a chtěl bych se jí, i v omezené míře, na- dále věnovat. Pro lékaře je důležité si v ně- jaké míře uchovat kontakt s oborem. Je to mé celoživotní povolání, vášeň, jiný svět, adrenalin a neochodí se mi nikdy. Už před volbami jsem říkal, že jeden den v týdnu se hodlám věnovat svým pa- cientkám. Slíbil jsem jim to. A tak i činím, z týdne jsem si vyčlenil jeden den, kam jsem přesunul výukový operační program. Dopoledne učím mediky, primáře speciál- ní operace a odpoledne se věnuji pora- denské činnosti pro onkologické pacient- ky, které mám ve své péči desítky let. Jste rodilý Pražan, strávil jste tu vět- šinu života. Co podle vás Praha po- strádá oproti jiným metropolím? Praha má neskutečné historické před- poklady, které ne vždy využívá tak, jak by mohla nebo měla. Je proto třeba se za- měřit na nové přístupy a věci. Rád bych, aby se Praha stala kulturním centrem, aby se nestala mauzoleem. Historie a památ- ky jsou jedna věc, ale turisti za nimi přije- dou jednou nebo dvakrát. Chci se proto zasadit o to, aby se v hlavním městě otev- řely dveře mladým umělcům a architek- tům. Praha by se měla otevřít novým věcem a postavit se tak bok po boku městům, jako jsou Vídeň či Berlín. … a čím je předčí? Praha proti ostatním evropským me- tropolím vyniká svou nezaměnitelnou atmosférou, která tu na vás v ulicích dý- chá. Vyniká svou historií a spojitostí se světovými mysliteli, spisovateli a sklada- teli. Svou kulturou. Hlavní město Praha už některá evropská města předčilo a je například čtvrté v hodnocení veřejné do- pravy, je pátým nejbohatším regionem v Evropě, je sedmým nejnavštěvovaněj- ším městem v Evropě, jedenáctým nej- lepším městem na trhu realit v Evropě, a dokonce má sedmou nejlepší zoolo- gickou zahradu na světě. Jak řekl princ Charles – „Praha je jeden z největších a nejdokonalejších drahokamů evrop- ské civilizace.“ Na šerm, v němž jste kdysi vynikal, už asi moc času nezbývá... Jsem odjakživa sportovec. Bohužel čas mi moc nepřeje se více věnovat svým ko- níčkům. Vždy se však snažím najít něja- kou skulinku ve svém programu a věno- vat se jim. Například na své oblíbené lyžování mám v roce vyčleněný týden, který opravdu odjedu na hory s rodinou a přáteli. Čas si najdu i na tenis, ale s šer- mem je to horší – kord jsem naposledy držel v ruce hrozně dávno. Dal jste si nějaká novoroční před- sevzetí? Vzhledem k tomu, že jsem již léta ne- kuřák a také téměř abstinent, neměl jsem žádné z těch obvyklých předsevzetí. Jen co se týče mé nové funkce, předsevzal jsem si splnit vše, co jsem před volbami deklaroval. A pro Pražany udělat Prahu městem příjemným pro život. –red– doc. MUDr. BOHUSLAV SVOBODA, CSc. • Narozen 8. 2. 1944 v Praze. • Je přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, kde pracuje od roku 1969, od téže doby působí na 3. lékařské fakultě UK. • Od 30. 11. 2010 je primátorem Prahy a v témže roce se stal 1. místopřed- sedou pražské ODS. • Absolvoval Lékařskou fakultu UK. Krátce po studiích působil v příbram- ské nemocnici. V letech 1984–1987 studijně pobýval v Istituto Nazio- nale per lo Studio e la Cura dei Tumori v Miláně, kde získal osvědčení o mezinárodní kvalifikaci WHO „onkologický operatér“. Od roku 1990 zastává funkci přednosty kliniky. V letech 1991–1998 působil rovněž jako statutární zástupce ředitelky FNKV. V letech 1992–1998 byl zvolen do funkce prezidenta České lékařské komory, které je i spoluzaklada- telem. Mezi roky 2003–2010 stál v čele 3. lékařské fakulty UK.

Pokud by se tato rubrika měla jmenovat poněkud klišovitě „sta- rosti starostů“ a čtenáři by očekáva- li stýskání, jak se nic nedaří, staros- ta Peček ve Středočeském kraji Milan Urban by se do ní příliš neho- dil. Jeho optimismus plyne jednak z toho, že ODS si tu zachovává své dobré renomé, jednak poloha a cel- kové podmínky obce jí zatím ušetři- ly pohrom, jaké postihly mnohé jiné části republiky: například nárůst nezaměstnanosti, nedostatečná in- frastruktura, odliv mladých lidí… Z politického hlediska tu ODS i v po- sledních komunálních volbách, které z celorepublikového hlediska nebyly rozhodně důvodem k jásotu, jedno- značně zvítězila. Milan Urban se snaží utlumovat své osobní zásluhy, ale z kontextu je zřejmé, že jeho přístup k lidem obecně, oponentům i k řešení aktuálních problémů mu během uply- nulého funkčního období dodalo na důvěryhodnosti a přispělo k místnímu vítězství občanských demokratů. Ale samozřejmě, ne že by nebylo co dělat a žádné problémy neexistovaly, nicmé- ně pozitiva převládají. Jak starosta připomíná, výhodou opti- mistického vývoje této spádové obce je i dálniční a železniční spojení s Prahou a na Hradec. Tyto předpoklady zároveň zvyšují poptávku po nové bytové výstav- bě, pro kterou jsou rovněž příznivé pod- mínky. „Vím, že mnoho obcí naší veli- kosti v podstatě vymírá, mladí lidé tam nenacházejí uplatnění ani možnost byd- lení. U nás je to opačně. Je tu velké množství parcel, ať už na obecních, nebo soukromých pozemcích. A ceny jsou vý- hodnější než v satelitních oblastech ko- lem jiných okrajů Prahy,“ říká M. Urban. Co se týče nezaměstnanosti, patří, jak známo, Středočeský kraj jako celek k těm nejméně problémovým. Pečky byly navíc v minulosti vyhlášené průmyslové město, což mu vydrželo dodnes. I když… „Loni skončila TONA, která byla pro pra- covní místa jedním z pilířů. Nezaměstna- nost tak stoupla, ale zdárně se vyvíjí šance, že ji odkoupí jiná zdejší firma ZPA s tím, že by zde sice už nebyla zavedená výrobna klíčů, ale strojírenské zámečnictví tu může úspěšně pokračovat,“ popisuje aktuální situaci starosta Urban. Jak zkušení a moudří vědí, každý úspěch s sebou vesměs nese i nároky a povinnosti. V Pečkách to určitě platí. Například právě kvůli velké spádovosti a přílivu zájemců o novou bytovou vý- stavbu vyvstal problém, jak se postarat o nové „přírůstky“. Což znamená hlav- ně dostatek mateřských a základních škol tak, aby některé vyhovovaly i ná- ročnějším požadavkům. „Konečně se nám podařilo vyřešit otázku míst v mateřských školách. Do- nedávna jsme naráželi na to, že jejich kapacita zdaleka nestačila, takže v ně- kterých letech se až 35 procent dětí do školky nedostalo. Nedávno jsme z vlast- ních prostředků a díky dotacím mohli školku zrekonstruovat a vybudovat pří- stavbu,“ popisuje své úkoly Milan Urban. Na nedostatek zájemců si nemůže stě- žovat ani zdejší umělecká škola. Na druhou stranu se ani idylicky pů- sobícím Pečkám nevyhýbají peripetie současné doby. Užívání a distribuce drog mezi mládeží tu podle starosty ne- utěšeně „kvete“. „Víme, že není v lid- ských silách to vymýtit, ale věřím, že prevence například v možnostech růz- ných volnočasových aktivit má své opodstatnění. Proto jsem rád, že máme krásnou městskou sportovní halu, která nabízí spoustu možností vyžití, obecně jde z rozpočtu na podporu sportu tra- dičně nemalá částka.“ Sám starosta je velkým fanouškem fotbalu a také košíkové, která má v Peč- kách prvoligovou úroveň. Problém – severní obchvat a místní komunikace „Množství náklaďáků, které projíždě- jí centrem i kolem škol, je pořád velký problém. Teď se dokončuje obchvat Nymburka a Kolína, tak snad potom dojde i na nás. Bude to ohromná úleva pro nás všechny, hlavně pro ty, kteří v těch lokalitách s nadměrným doprav- ním provozem bydlí,“ upozorňuje na je- den z problémů Milan Urban. Ale jak známo, vybudování obchva- tu není jen záležitostí města. Proto se starosta Urban soustřeďuje nyní i na to, co přímo spadá do jeho kompe- tencí, a to jsou místní komunikace a chodníky, které je třeba opravit. V souvislosti s dopravními službami vyzdvihuje také nejen nedávnou re- konstrukci autobusového nádraží v Peč- kách, ale i úpravu zastávek ve všech okolních obcích. NÁVŠTĚVA U STAROSTY 18 Říkám věci tak, jak jsou MILAN URBAN • člen městského zastupitelstva od r. 1992 • člen ODS od r. 1994 • starostou obce – 2. volební období • ženatý, má dospělé děti a čtyři vnoučata ®

NÁVŠTĚVA U PODNIKATELE 19 Podnikání nás provází po generace Dostáli jsme svým slibům Milan Urban je členem městského zastupitelstva od roku 1992, od roku 1994 za ODS, druhé volební období je starostou. V uplynulých volbách získa- la v Pečkách ODS 46 % hlasů, čímž se stala jasným favoritem. Navíc favori- tem, který zná svou cenu. Takže koali- ce s levicovými stranami nebyla na po- řadu dne. Nabízí se otázka – kde se tu bere ona nezlomná důvěra v ODS? „V předchozích obdobích jsme doká- zali dostát svým slibům, já osobně jsem se nijak nesnažil zalíbit, ale s kaž- dým jsem mluvil na rovinu, říkal věci tak, jak jsou. Možná právě takový přístup funguje. Ale vím, že máme řa- du výhod, které mnoho regionů po- strádá a mají situaci obtížnější,“ říká pečecký starosta Peček Urban. Na závěr jsme si neodpustili otřepanou otázku:„ Jaké máte koníčky?“ Odpověděl jednoznačně: „Hlavně vnoučata.“ –red– P odnikání, které spočívalo a spočí- vá v nabídce originálních inovací, patří k rodině Kolářových ze stře- dočeské Velimi už po generace. Stejně jako název KOV podle dědečka – Kolář Oldřich Velim. Ten založil v roce 1929 slévárnu. Po četných peripetiích, kdy ji během války zabavili Němci a po- tom komunističtí soudruzi, se vrátila do rukou potomků. Nicméně nyní je těžiš- těm firmy karosárna, kde vznikají speciál- ní karoserie nejen pro stavební auta, ale například pro letištní vozy nebo záchran- né ambulance a také obytná vozidla a přívěsy značky Dethleffs. O historii i sou- časnosti firmy jsme si povídali s jedním z jejích spolumajitelů a členem ODS Pavlem Kolářem. „Musíte tam ale napsat, že to není jen o mě – jsme rodinná firma, táta má na starosti slévárnu, karosárnu vedeme s bráchou a pomáhají i synové,“ zdůraz- ňuje v úvodu našeho setkání. S nemen- ší hrdostí vzpomíná na své předky, kteří díky odvaze a důvtipu úspěšně podnika- li. „Jeden dědeček pronajímal na svou dobu ohromné množství různých typů traktorů. A ten druhý ve své slévárně za- váděl nové technologie a zpracování materiálů, s nimiž se teprve začínalo – bronz, mosaz a hlavně hliník. Například byl jedním z průkopníků hliníkových pra- ček,“ vypráví Pavel Kolář. Jak dodává, stroje, které dědeček vlastnil, byly i po padesáti letech, kdy si je vyplatili zpátky, funkční. Nyní s bratrem zaměstnávají kolem stovky lidí a zadávají práci i dalším fir- mám. Ve svém oboru patří ke špičce ne- jen v tuzemsku, ale i v zahraničí. Prvním „karosářským počinem“ byla úprava Avie pro použití v mezinárodní dopravě. V roce 1991 svůj produkt pre- zentovali na světové výstavě, odkud si od- vezli cenu a hlavně objednávky. Takže se rychle pustili do velkovýroby a nových projektů. Během dvou let už měli zhruba šedesát zaměstnanců a prodali přibližně 400 návěsů na auta. „I tenhle obor prošel obrovským vývo- jem. Když jsme začínali, tak jsme třeba netušili, co všechno bude u některých ty- pů nákladních aut řízeno počítačem. I teď se sortiment neustále mění, musíme umět reagovat na požadavky klientů podle toho, k čemu jsou konkrétní návě- sy určené. Vzpomínám, jak když jsme měli dělat sklápěče, tak jsme s bráchou proseděli hodiny na stavbě a sledovali, jak by to mělo správně fungovat. Výbor- ná spolupráce byla s pražskou záchran- nou službou ohledně speciální úpravy sa- nitek, a to díky technickým znalostem zadavatelů při formulování požadavků.“ V poslední době klade firma důraz hlav- ně na vývoz do zahraničí. „Naší výhodou je, že si na rozdíl od jiných, ‚nerodinných firem‘ rozhodujeme sami. Někdy se sa- mozřejmě s bráchou hádáme, ale nako- nec se vždycky dohodneme, nikdy jsme neměli žádnou krizi nebo ‚ponorku‘. I dí- ky tomu je u nás cesta od myšlenky a ná- padu ke konečné realizaci rychlá.“ Za své hlavní krédo považuje kromě pružnosti serióznost vůči partnerům i za- městnancům. „Nikdy naši lidé nedostali výplatu ani o jediný den později,“ zdů- razňuje velimský podnikatel. Nejen moderní stroje, ale i láska k veteránům První, co vás upoutá hned ve vstupní hale firmy KOV, je nádherné, nablýskané staré auto. Jak jsme se dozvěděli, symbo- lizuje vášeň Pavla Koláře pro veterány. Dlužno dodat, že nikoli jen na renovace a okrasu, ale i k závodění. A o tom, že i v tom není žádný amatér, svědčí množ- ství vystavených pohárů. Jeden z nich je připomínkou na rok 2001, kdy se Pavel Kolář stal vicemistrem Evropy. Každopád- ně když přijde řeč na tento jeho koníček, jako by zapomněl, že náš čas vypršel a našeho hostitele čeká další pracovní schůzka. Jak vypráví, jezdil v Alfě Romeo, v BMW a nyní se těší na Škodu 130 RS, což je – jak vysvětluje nám nezasvěce- ným – ikona českých závodních aut. –red–

NAŠI POLITICI V CIVILU 20 Život je skřet, který číhá za rohem a chechtá se nám Právě tak vidí své životní peripetie senátorka Filipiová. Její osud se lec- kdy takhle škodolibě a zlomyslně projevil, ale, jak sama přiznává, do- kázal projevit i své příjemné stránky. Jestli u její kolébky stály pohádkové sudičky, určitě se hádaly a přely ješ- tě o poznání víc, než je v běžných pohádkách zvykem. Ty zlé jí nadělily zdravotní postižení a vše, co s tímto údělem souvisí, zklamání v partner- ském vztahu, citlivost vůči situacím, ke kterým je zapotřebí větší míra cynismu. Ale ty hodné měly moc ještě čarovnější. Daly Daniele sílu všechna temná kouzla překlenout. Svými postoji dokazuje, že potře- bovat k pohybu ortopedický vozík nemusí být v ostatních ohledech handicap, že člověk právě i díky ne- blahým zkušenostem může být o to vnímavější a svému okolí prospěš- nější, že může navázat a pěstovat nový vztah a mít rodinu, kde je vzá- jemná sounáležitost samozřejmostí. Ostatně vzestupy a pády provázely již předky senátorky Filipiové. Třeba dědeček z maminčiny strany pocházel z relativně chudé chalupnické rodiny, přesto úspěš- ně vystudoval a postupně nastřádal půl milionu korun, což bylo v prvorepubliko- vých poměrech nemalé jmění. Poválečná měnová reforma ho obrátila vniveč. Tatínek, lékař, pocházel z Podkarpat- ské Rusi. Později se odstěhoval do Prahy na Vinohrady, kde se nynější senátorka narodila. Nedaleko bydlel i tatínkův pří- tel, který její život ovlivnil: „Začal mě zasvěcovat do tajů architektury, kterou jsem pak vystudovala. Ale těch lákadel bylo víc, moje zájmy byly strašně různo- rodé. Váhala jsem mezi jadernou fyzi- kou, astrologií, módním návrhářstvím, uměleckými výtvarnými školami…“ Medicínu včas odmítla, protože byť svého otce obdivovala, pohled na lidské utrpení by psychicky těžko snášela. „To, že jsem skončila u architektury, je možná náhoda, moc jsem nevěřila, že se na školu dostanu,“ vzpomíná na svůj vstup do dospělého života Daniela Fili- piová. Ale i tahle náhoda je dnes zhod- nocena. Architektura už jenom jako koníček „Nemůžu práci architekta dělat napl- no, protože to znamená i kontrolovat stavby, což je pro člověka na vozíku těž- ko splnitelné. Ale mám tu výhodu, že mohu fundovaně pomáhat při projekto- vání bezbariérových staveb a návazně na to i obecně v přístupu ke zdravotně po- stiženým. Ale musím přiznat, že mi sa- mostatné projektování čím dál víc chybí.“ Dlužno dodat, že tato slova nejsou pla- ným výkřikem. Dosud, vesměs bez náro- ku na honorář, při těchto projektech po- máhá. Kromě toho vydala dvě publikace (nejen) o bezbariérovém bydlení a živo- tě. „Strašně mě povzbudilo, když jsem zjistila, že je o ty knížky skutečně zájem. Tu druhou, která je víc technická, chci v nejbližší době předělat tak, aby od- povídala novým legislativním normám.

21 Ta první byla spíš o psychice lidí s handi- capem a těch, kteří s nimi žijí a chtějí jim pomoci. Jsem přesvědčená, že opravdo- vá pomoc nespočívá v tom, že se budete třeba o své dítě nebo partnera neustále ve všem starat, ale v tom, že ho podpo- říte tak, aby byl maximálně soběstačný, což je předpoklad pro zachování vlastní- ho sebevědomí a především samostat- nosti v maximální možné míře. Samo- zřejmě ale nepodceňuji ani potřebu, aby někdo blízký stál opodál a pomohl ve chvíli, kdy je to skutečně třeba. Pro mě tuhle roli na sto procent splňuje můj manžel.“ Bezbariérové stavby nemusí být dražší V souvislosti s bezbariérovými stavba- mi ovšem zůstává kritická, protože jich stále není dost. „Někde chápu, že ob- jektivní podmínky prostě vybudování bezbariérového přístupu neumožňují. Ale hlavně u nových staveb přetrvává v lidech mylná představa, že ‚bezbarié- rovost‘ je cosi příliš složitého, nadstan- dardního a hlavně drahého. Ve skuteč- nosti je například bezbariérové bydlení dražší podle oficiálních propočtů o ne- celé procento, a to kvůli takzvaným spe- cifickým prvkům, jako je záchod opat- řený madly, vana a podobně. A i tak si myslím, že i to necelé procento je nad- hodnocené. Takže jsem přesvědčená, že bezbariérové stavby by mohly být sa- mozřejmostí, která nemá téměř žádný dopad na finanční náklady.“ Vzhledem ke své profesní erudici i osobní angažovanosti v této oblasti stála u zrodu odborné skupiny pro po- suzování bezbariérových staveb. „Jsou tam zastoupeni vozíčkáři, architekti i li- dé z dalších oborů. Posuzovali jsme hlavně stavby, které získaly ocenění Čes- ké komory architektů. Zajímalo nás, na- kolik porota zohledňuje i aplikaci ‚bez- bariérové‘ vyhlášky.“ Snesu prudké výměny názorů, ale pak je nutné si umět podat ruku Princip fair play i příklon k pravicové liberální politice přičítá Daniela Filipiová zásadovosti ve svém rodinném zázemí, kde nikdo nepodlehl lákadlům levice ani v dobách, kdy to leckdo považoval za (relativně) omluvitelné. O to hůř nese nové složení Senátu. „Byla tu přátelská a gentlemanská atmosféra, čímž ne- myslím díky převaze ODS, ale i napříč stranami. Teď mě irituje už samotný fakt, že v čele Senátu, v druhé nejvyšší ústav- ní funkci, je bývalý komunista. Navíc so- ciální demokraté přicházejí s praktikami, které – velmi mírně řečeno – nejsou ani fair play, natož gentlemanské.“ Když je řeč o „tříbení“ povahy a ná- zorů, vesměs senátorka neopomene při- pomenout vliv svého bratra. Ostatně která holka kdy netoužila po starším bráchovi? „Pořád mě s sebou musel tahat. Mně se to strašně líbilo a on ku- podivu nedával nijak zvlášť najevo, že bych byla až tak na obtíž. Klukovský a chlapský svět je mi od té doby blízký a myslím, že se v něm umím pohybovat. To znamená, že umím snášet a tolerovat i prudké výměny názorů, ale potom musí následovat i schopnost argumen- tovat a podat si ruku.“ Mé největší lásky? Dcery, manžel a… kočky Starší dcera Káťa studuje práva a me- zinárodní politiku, má za sebou řadu do- brodružných a inspirativních zahranič- ních pobytů. „Leckdy se zamýšlím nad tím, jak to kvůli mně měla těžké, a jsem ráda, že to zvládla. Když se řešilo, jestli budu ještě někdy chodit, byly jí tři roky. A já jako máma jsem najednou nefun- govala, byla jsem v léčebně v Kladru- bech a poté v Janských Lázních. Starala se o ni babička s dědou. Můj bývalý manžel v této situaci totálně selhal. Uvě- domila jsem si, že mně ani Kátě nebude oporou, ale naopak dalším břemenem. Nebylo snadné se do všech tehdejších problémů ještě rozvádět, ale nelituju to- ho a jsem vděčná, jak se nám vydařila ‚nová‘ rodina,“ vzpomíná na nejobtíž- nější životní období Daniela Filipiová. Mladší dcera Anička se narodila v do- bě, kdy byla nynější senátorka již trvale odkázaná na ortopedický vozík. „Pro ni to bylo snazší, nemusela to prožívat jako trauma, ale byla to pro ni samo- zřejmost. Ví, že nemůžu dělat úplně všechno jako jiné mámy, ale v rámci svých možností skoro všechno.“ Přemíra energie, kterou po své matce a zejména otci Anička zdědila, nebyla vždycky pro rodiče snadným oříškem. „Museli jsme hledat školy, kde by se jí by- li ochotni věnovat. To se naštěstí podaři- lo, ale o to víc jsem si uvědomila, jak je školství důležité a zároveň jak záleží na lidském individuálním přístupu.“ V sou- časnosti se Anička rozhoduje, co bude po gymnáziu studovat, což je vzhledem k množství jejích zájmů obtížné. Nedílnou součástí domácnosti je i šest koček. „Začalo to nevinně prvním koťát- kem, ale postupně nám zůstávala další. Jsou to osobnosti, bez nichž si život ne- dovedu představit,“ říká senátorka. –red– DANIELA FILIPIOVÁ • Narozena 9. 8. 1957. • Vystudovala architekturu na ČVUT. • V roce 1986 prodělala neúspěš- nou neurochirurgickou operaci míchy. Od té doby je trvale od- kázána na ortopedický vozík. • Členkou ODS je od roku 1997. • Starší dceři z prvního manžel- ství je 27 let, mladší osmnáct. • Senátorkou je druhým voleb- ním obdobím.

REGIONY 22 Zbyněk Stanjura: Vždy jsme to měli těžké, ale pokaždé jsme to zvládli Jak známo, nikoli jen takzvaná vysoká politika ovlivňuje každo- denní život nás všech. A nikoli jen ti nejvyšší a mediálně nejznámější osobnosti ovlivňují image strany a rozvíjejí její hlavní ideje, úspěchy a neúspěchy, důvěryhodnost… Val- ná část toho všeho se odehrává na konkrétních místech a závisí na kon- krétních lidech, byť mnozí z nich se objevují na televizních obrazovkách a na stránkách novin jen zřídka. Dění v regionech a jejich zástupci patří k těm, kteří velkou měrou spoluutvá- řejí obraz každé politické strany. Ostatně proto již tradičně publikuje- me články ze svých návštěv u sta- rostů a podnikatelů. Nyní jsme k pra- videlným rubrikám Listů přiřadili rozhovory s předsedy regionálních sdružení ODS. Jako první nám posky- tl rozhovor Zbyněk Stanjura, předse- da moravskoslezského regionálního sdružení ODS, poslanec a člen Vý- konné rady ODS. Ve vedení ODS v Moravskoslez- ském kraji pracujete už dlouho. Jak hodnotíte vývoj práce v rámci regio- nálních sdružení obecně? Regionální sdružení mají faktický vý- znam od vzniku krajů. Předtím jsme na úrovni regionů pouze sestavovali kandi- dátky do Sněmovny a veškerá politická činnost probíhala v oblastních a místních sdruženích. V okamžiku, kdy regionální- mu sdružení vznikl přirozený politický partner – krajské zastupitelstvo, začala skutečná politická činnost regionů. Za těch deset let regiony ukázaly oprávně- nost své existence. Mnohem lépe se v rámci regionů známe, a máme tak možnost sestavovat kvalitní kandidátky nejen pro krajské, ale i pro celostátní vol- by. Vyzkoušeli jsme si spolupráci mezi kraji, městy a obcemi. Vznikla úspěšná generace krajských a komunálních politi- ků. Otázkou zůstává, jak je ODS připra- vena využít jejich znalostí a zkušeností. Každý region má své přednosti, problémy, specifika… Co byste uvedl v souvislosti s Moravskoslezským krajem? Patříme mezi čtyři největší kraje v Čes- ké republice, přitom máme pouze šest oblastí, což zjednodušuje komunikaci mezi námi. Působíme však v silně levi- covém regionu. To je výsledek mnoha sociálních studií, ne povzdech neúspěš- ných pravicových politiků. Ještě nikdy jsme v historii České republiky nevyhrá- li sněmovní volby. Naopak na úrovni kraje jsme vládli osm let a některá měs- ta a mnohé obce mají dlouhodobě naše starosty. Je velmi těžké prosazovat pra- vicovou politiku a reprezentovat pro- gram ODS v městech, kde koalice ČSSD a KSČM získává 60 či 70 procent. Zde považuji za mimořádně složité dlouho- době motivovat členy ODS. … Což logicky ovlivňuje velikost členské základny, aktivitu členů… Pořád věřím, že by naše členská zá- kladna mohla výrazně růst. Nesmí se však jednat o účelové nábory členů, jimž jsou cíle a program ODS lhostejné. Po- zornost bychom měli zaměřit na přísluš- níky střední třídy a živnostníky, kteří by mohli rozšířit naše řady. Jako v každé skupině lidí platí i pro moravskoslezskou ODS, že většinu práce odvede menšina členů. V Poslanecké sněmovně jste nováč- kem – jaké poznatky vám to zatím přineslo a jak se daří propojovat in- formace a aktivity mezi Sněmovnou, poslaneckým klubem a regionem? V zásadě mne nic v politické práci v klubu ODS nepřekvapilo. Jedná se sice o jinou činnost než na úrovni obcí či kraje, ale principy zůstávají stejné. Základním předpokladem fungování klubu politické strany je rozdělení úkolů, pracovitost, důvěra a loajalita. To se snažím prosazovat jako první místopředseda klubu. Přenos informa- cí mezi centrem a regiony a oblastmi by určitě měl být součástí práce každé- ho člena Parlamentu. Na co si členové ODS v Moravsko- slezském kraji nejčastěji stěžují a co považují za priority? Členové si nejčastěji stěžují na me- diální obraz ODS a naši mediální politi- ku. Ovšem tak to bylo vždy, to si jako zakládající člen ODS dobře pamatuji. Prioritou by mělo být provedení zásad- ních reforem v České republice. Letos nebudou žádné volby a je povinností ODS reformy formulovat, prosadit, ob- hájit je před veřejností a neustále vy- světlovat všem kolem sebe. Tady může pomoci každý člen. Považujete po svých zkušenostech krajské členění republiky, a tudíž i stranických regionálních organiza- cí za optimální? Určitě ne, ale vůbec nevidím politické partnery, kteří by byli ochotni se touto problematikou zabývat a prosadit spolu s námi zásadní změny. Jedná se tedy o akademickou otázku a nemá cenu se jí v této době zabývat. Jaký nejdůležitější úkol jste si vy- tyčil pro nadcházející období? To samé, co jsem uvedl mezi priorita- mi. Chci přispět k prosazení reforem, jsem připraven reformy a program ODS obhajovat a vysvětlovat spoluobčanům. V rámci regionu se budu podílet na for- mování týmu pro krajské a senátní volby v roce 2012. Co byste do nového roku přál mo- ravskoslezské ODS i sám sobě? Moravskoslezské, ale i celé ODS chci popřát dostatek odvahy, elánu, pracovi- tosti a nadšení při prosazování našich programových cílů. V dubnu oslavíme dvacet let své činnosti. Můžeme být na historii ODS právem hrdi. Jsme to my, kdo byl a je garantem vývoje po listopa- du 1989. Byli jsme, jsme a budeme nejsilnější stranou české pravice. Že to máme těžké? To jsme měli vždy a pokaždé jsme to zvládli. Přeji ODS, aby zvládla rok 2011. –red–

HISTORIE MÍSTO KOMPASU 23 P oslední dvacetiletí českou spo- lečností občas zacloumaly vášni- vé spory o restituční nároky té části šlechty, která byla v roce 1945 zbavena svých majetků kvůli pro- kazatelné aktivní spolupráci s nacistic- kými okupanty. Fakt, že se na této pro- blematice výrazně přiživovali komunisté, byl zneužíván ochránci těchto restituen- tů k tomu, aby odpůrce jejich požadav- ků házeli do jednoho pytle s komunisty, bagatelizovali kolaboraci těchto rodů s nacisty a stereotypně omílali starou omšelou písničku o české závistivosti. Pohled na tuto problematiku by mo- hl být značně jednodušší, kdybychom u každého šlechtického rodu vycházeli při jejich restitučních požadavcích ze znalostí historie – zvláště potom z od- povědi na otázku, jak se rodová čest toho či onoho rodu dokázala vyrovnat s hitlerovským nacismem... Knížecí taškařice V sobotu 13. srpna 1938 přivítal na svém loveckém zámečku Balzhütte (sku- pina honosných alpských chat ve ska- lách – dnes známých jako Tokáň či Na Tokáni) kníže Ulrich Ferdinand Kinsky lorda Waltera Runcimana s doprovo- dem. Bohatý anglický rejdař, člen kon- zervativní strany, někdejší ministr britské vlády, germanofil a nyní však již také tak trochu senilní stařec měl na přání Lon- dýna zprostředkovat jednání mezi su- detskými Němci a československou vlá- dou. Kníže Kinsky z nedaleké České Kamenice vlastnil v okolí několik tisíc hektarů lesa, ale mimo to byl především významným aktivistou štábu Henleinovy pronacistické strany SdP (Sudetendeut- sche Partei), a proto nyní aranžoval lor- dův pobyt v severních Čechách. Chtěl z něj vytěžit co nejvíce k prosa- zení záměrů SdP, které byly velice jedno- duché – připojení českého pohraničí k Hitlerovu Německu. Na setkání s Run- cimanem přijeli na Tokáň i další Hitlerovi obdivovatelé s modrou krví hrabě Karl Khuen-Tutzow z jižní Moravy, kníže Alfons Clary-Aldringen z Teplic, hrabě Le- debour z Kostomlat, hrabě Westphalen a v neposlední řadě i kníže Max Egon Hohenlohe-Langeburg z Červeného Hrádku u Jirkova. V neděli 14. srpna při návratu z mše v Krásné Lípě byla pro britské hosty zorganizována návštěva v několika nuzných obydlích Němců v Horní Chřibské a v Krásném Poli, kde byla ukazována jejich velká bída a vina za to byla dávána jak jinak než Čechům. Československé bezpečnostní složky však o těchto „chudácích“ zjistily leccos zajímavého: Například zedník a otec pě- ti dětí Josef Tepper z Krásného Pole měl v bytě nepředstavitelný nepořádek a špínu, protože měl línou a nepořád- nou ženu. To Emanuel Tschinkel svoji roli chudáka zcela nezvládl, protože jej návštěva z Albionu zastihla, když zrovna smažil řízky! Režiséra Kinskyho však ne- zklamal naopak Gustav Lehnert z Horní Chřibské, který sugestivně vyprávěl, že v Československu dřel celý týden za pouhých 50 korun, ale nyní v soused- ním Německu vydělává týdně 250 ko- run a z toho může domů rodině v so- botu přinést téměř 200 korun! Komedie pokračovala i po opulent- ním obědě pro britské hosty, kdy pro změnu na Tokáň přivedl českokame- nický henleinovský starosta několik de- sítek Sudeťáků, kteří si podle scénáře SdP vyvolali lorda ven a hlasitým skan- dovaným pokřikem jej vyzývali, aby je osvobodil od zlých Čechů. Během ® Není šlechta jako šlechta... Jindřich Marek Chaty na Tokáni Roudnický zámek rodu Lobkowiczů zkonfis- kovali komunisté i nacisté. Ti druzí si v něm v době války zřídili školu SS… Konrad Henlein (uprostřed) a jeho věrný kníže Kinsky (druhý zleva) Ulrich Ferdinand Kinsky (zleva vlevo v unifor- mě SA) čeká v říjnu v České Kamenici na příjezd Adolfa Hitlera

HISTORIE MÍSTO KOMPASU 24 rozhovorů na Tokáni navíc Runciman přijal pozvání Maxe Egona Hohenlohe k setkání s Henleinem na zámku Čer- vený Hrádek u Chomutova. Zde pak, jak vědí ti, co ještě naši historii zcela nezapomněli, Konrad Henlein Runci- manovi nakreslil na mapě ta území, kterých se Československo mělo vzdát ve prospěch Hitlera. Také kníže Kinsky se snažil. Jeho lesní personál prováděl například or- ganizovanou a systematickou špionáž linie opevnění čs. armády v severních Čechách. Sám Kinsky dokonce poslal 29. září 1938 ráno do Mnichova z drážďanského hotelu Bellevue ob- sáhlý telegram britské delegaci, kde ji žádal, aby německá armáda mohla okamžitě obsadit české pohraničí s tím, že „se nesmí zpozdit ani o se- kundu“. Když bylo v noci téhož dne v Mni- chově skutečně demokratické Česko- slovensko svými spojenci Francií a Vel- kou Británií zrazeno, nechal si rychle Kinsky ušít parádní uniformu SA, ve které se 6. října v České Kamenici zúčastnil slavnostního průjezdu Adolfa Hitlera městem. Potom s manželkou Mathilde vstoupil do NSDAP a podal si přihlášku do SS. Dne 19. prosince 1938 však nečekaně ve Vídni zemřel, což v roce 2001 umožnilo jeho synovi rozjet podivný restituční kolotoč. Kinsky není Kinský… Jiné české šlechtické rody však měly vztah k Hitlerovi a jeho nacistům zcela odlišný. Vedle rodu Kinsky, který vždy halasně do světa proklamoval své ně- mectví, existovaly i dvě větve českých Kinských (chlumecká a kostelecká). A právě z podnětu Zdenka Radslava Kinského, majitele chlumeckého pan- ství, který byl v kontaktu s prezidentem Benešem, napsal Karel VI. Schwar- zenberg prohlášení věrnosti Českoslo- venské republice, které 17. září 1938 na Pražském hradě předala delegace zástupců staré šlechty prezidentovi. Za zmínku stojí i to, že prohlášení zde přednesl František Josef Kinský, majitel kosteleckého panství: „… Věrnost k Českému státu, který naši předkové pomáhali budovat a po tisíc let udržet, je pro nás povinností tak samozřejmou, že jsme se rozmýšle- li ji výslovně zdůraznit. Považujeme za svou povinnost uchovat dědictví svých otců. Země Koruny české byly pohro- madě po tolik věků a přetrvaly spolu tolik bouří, že doufáme v přejití těchto časů nepokoje a násilí. Naše přání, aby staré hranice České koruny zůstaly neporušeny, vychází za- jisté také ze starosti o budoucnost na- šich potomků i z pocitu odpovědnosti za svobodu a blaho českých Němců. Naši předkové vždy usilovali o přátelský poměr obou národů v zemi usazených, a tak i my toužíme po tom, aby i naši krajané německého jazyka mohli sdílet s námi lásku k nedělitelné vlasti. Důvě- řujeme, že se tak může stát. Zejména doufáme, že zásady křesťanské udrží v této zemi pořádek a vzdělanost. Vyslovujíce víru v lepší budoucnost, ujišťujeme, že jsme si vědomi svých zděděných povinností k vlasti a ke stá- tu, který byl domovem našich předků a jehož stará práva jsme vždy chtěli a i dnes chceme hájiti.“ Pod tímto textem nacházíme násle- dující jména – Karel VI. Schwarzenberg, Jan Adolf Lobkowicz, Zdenek Radslav Kinský, František Kinský, Zdeněk Kolow- rat, Rudolf Theobald Czernin, Leopold Sternberg, Weikhard Colloredo-Mans- feld, Karel Parish, František Jindřich Dobrzenský, Hugo Strachwitz, Karel Belcredi. Těmito podpisy si však uvedené šlechtické rody značně zkomplikovaly svou budoucnost. Mstili se nacisté… Po okupaci nacisté ihned začali tlačit na šlechtické rody, aby se jednoznačně přihlásily k německé národnosti. Proto se část šlechty 6. září 1939 obrátila na protektorátního prezidenta Emila Há- chu s dopisem, ve kterém se píše: „Vy- cházejíce z přesvědčení o jednotě našeho národa ve všech složkách a ze- jména o tom, že potomci někdejších spolutvůrců a nositelů české státnosti ještě mohou svému národu a své vlas- ti za všech poměrů platně posloužiti, chceme se vždy a za všech okolností hlásiti k českému národu.“ Dopis podepsali šlechtici s často nečeským původem – Baillet-Latour, Battaglia, Belcredi, Bubna z Litic, Col- loredo-Mansfeld, Czernin, Dacziczký z Hesslowa, Dlauhowesský, Dobrzen- ský, Bořek-Dohalský, Hildprandt, Hrubý Prokletý palác na Staroměstském náměstí, v roce 1948 z jeho balkónu zvěstoval nástup totality Klement Gottwald, po roce 2001 o něj projevil zájem syn fanatického nacisty Kinskyho… Erb, ke kterému se hlásí tři větve starého šlechtického rodu. Dvě vyšly z éry Adolfa Hitlera se ctí, jedna zcela selhala… Zdeněk Bořek-Dohalský (+ 7. 2. 1945) Hitler tu bude za chvíli! SAman Kinsky (pátý muž zleva) čeká trpělivě…

25 z Gelenj, Kálnoky, Kerssenbrock, Kin- ský, Kolowrat-Krakowský, Lobkowicz, Mensdorff-Pouilly, Mladota, Nádherný, Paar, Pálffy, Parish, Podstatzky-Thon- sern, Riegr, Schönborn, Schwarzen- berg, Schlik, Serényi, Strachwitz, Thun- Hohenstein, Wratislav. Nacisté české šlechtě nic z toho ne- zapomněli. Krátce před svou smrtí uva- lil v květnu 1942 zastupující říšský pro- tektor Reinhard Heydrich nucenou správu nejen na majetek orlických Schwarzenbergů, ale také na majetek většiny rodů, jejichž příslušníci pode- psali výše zmíněný dopis. Další šlechtici byli za své protinacis- tické postoje, či dokonce za účast v od- boji vězněni (např. Antonín, František a Zdeněk Bořek-Dohalští, Humprecht a Rudolf Czerninové, František Kin- ský a František Schönborn). V odbojo- vé skupině Parsifal aktivně působili Zdeněk Bořek-Dohalský s Jindřichem Kolowratem-Krakovským. Bořek-Do- halský se zapojil do odboje již na počátku okupace. Byl ve spojení s Po- litickým ústředím (PÚ) i s Ústředním vedením odboje domácího (ÚVOD) a jako zvláštní pověřenec E. Beneše udržoval kontakt s protektorátním prezidentem Háchou a především předsedou vlády Aloisem Eliášem. Zís- kané informace předával docentovi Vladimírou Krajinovi, který depeše zasílal do Londýna přímo na zpravo- dajské oddělení plk. Františka Morav- ce. Dne 21. října 1941 byl však zatčen německým gestapem a uvězněn na Pankráci. Na počátku února 1945 byl převezen do Terezína, kde byl již 7. února nacisty zavražděn. Po vál- ce byl in memoriam vyznamenán Čs. válečným křížem 1939 a po roce 1990 byl ještě vyznamenán Řádem T. G. Masaryka. Z této české šlechtické vlastenecké rodiny zahynul 3. září 1942 v Osvětimi také Msgre. ThDr. Antonín hrabě Bořek-Dohalský z Dohalic – ka- tolický kněz, arcibiskupský kancléř a kanovník svatovítské kapituly. Hrabě Alois Podstatzký ve Velkém Meziříčí podporoval rozvětvenou vo- jensko-partyzánskou organizaci Rada tří. Květnového povstání se v úse- ku Mirotice-Čimelice zúčastnili Karel Schwarzenberg s Norbertem Kinským, zatímco František Schwarzenberg se v uniformě záložního důstojníka stal aktivním účastníkem bojů na praž- ských barikádách. Svým cenným dílem přispěli do boje s nacisty i Lobkowiczové. Zatímco roudnický Max Lobkowicz působil v londýnském exilu po boku Jana Ma- saryka jako diplomat, poručík Eduard Lobkowicz se pod krycím jménem de Lorme zapsal do našich vojenských dějin jako jeden z odvážných obránců Tobruku. Komunisté nezůstali pozadu… Po válce si proto mohl leckdo naivně myslet, že konfiskace majetku se na- dále bude týkat jen ryze kolaborant- ských šlechtických rodů s nacistickou minulostí a že vlastenecké rody dosta- nou majetky zabavené nacisty zpět. Chyba lávky. Stále vlivnější komunisté vše zdržovali, snažili se udělat kolabo- ranty z lidí, kteří prošli nacistickou oku- pací se ctí, začali zneužívat znárodňo- vacích dekretů u zvláště bohatých rodů a na podzim 1947 jimi stále více ovlá- dané úřady vymyslily fintu v podobě „revize první pozemkové reformy“. Únor 1948 potom připravil šlechtu v českých zemích o majetek paušálně na více než čtyřicet let. V roce 1990 se zdálo, že náprava křivd i vůči české šlechtě nebude takovým problémem, pokud kompasem v řešení tohoto pro- blému bude znalost historie. Opět chy- ba lávky! Zatímco mnohé rody s čistým štítem z dob nacistické okupace se musely dlouho potácet v džungli byrokracie, potomci nacistů to měli často lehčí. Někteří čeští politici (většinou z dnes již neexistujících parlamentních stran) se jim protekčně postarali o udělení čes- kého občanství a šikovní čeští právníci jim našli cestu jak obejít tzv. Benešovy dekrety. Jako novopečení čeští občané začali své nároky uplatňovat cestou ob- čanskoprávních žalob na určení vlast- nictví s cílem prokázat, že konfiskace rodového majetku v roce 1945 nepro- běhly zákonným způsobem. V případě Kinsky třeba tvrzením, že jeho syn údajně zdědil majetek po pradědovi. Tatínek nacista byl prý jen správcem majetku. Co na tom, že tato finta v po- době tzv. fideikomisární substituce by- la v našem právním systému zrušena již v roce 1924. Z historika uděláme ko- munistu a ostatní se o historii stejně moc nezajímají. Nejlepším kompasem jsou přece peníze. Opravdu? autor je historik a publicista Erb Schwarzenbergů ve vyobrazení z roku 1599 Antonín Bořek-Dohalský (+ 3. 9. 1942) František Schwarzenberg v uniformě zálož- ního důstojníka na pražských barikádách

700 26 VÝROČÍ Od korunovace Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny uplynulo 700 let Korunovace Jana Lucemburského a jeho novomanželky Elišky Přemy- slovny 7. února 1311 byla událost navýsost velkolepá. Jak praví kroni- káři, v tehdejší bazilice sv. Víta, Vác- lava a Vojtěcha, která se stala zákla- dem pro nynější katedrálu sv. Víta, se sešel výkvět šlechty i církve, do obřadu byli zapojeni všichni králov- ští úředníci… „Ten držel žezlo, ten korunu, ten jablko, ten to, onen ono, každý podle stavu a stupně svého,“ stojí v dobových záznamech Petra Žitavského. Jak se dále praví, po obřadu odjel král s královnou na koních, pod nebesy, drženými nad jejich hlavami, za zvuku hudby a do- provodu zástupů do kláštera sv. Ja- kuba, kde se konala slavnostní hos- tina. Tato slavnost předznamenala řadu dramatických událostí. Dra- matické bylo i jejich manželství. Jan Lucemburský stojí v paměti Čechů bezpochyby ve stínu svého syna Karla IV. Zatímco ten, byť rovněž vyrůstal ve fran- couzském prostředí, si později vysloužil přízvisko „otec vlasti“, jeho otec zůstal Čechům vzdálený a získal nepříliš lichotivá přízviska „král slepý“ nebo „král cizinec“. Jeho nástup na český trůn a svatba s Eliškou byly důsledkem tlaku českých pánů, kteří od jeho otce žádali pomoc proti dosavadní vládě Jindřicha Korutan- ského. A v neposlední řadě i samotné Elišky, tehdy osmnáctileté, která spolu se svými rádci viděla ve sňatku šanci, jak omezit narůstající moc zejména Alb- rechta Habsburského a své macechy Alžběty a obnovit pohasínající přemys- lovskou slávu. Janův otec, římský král Jindřich VII., se snažil svatbě zpěčovat, protože synovi bylo teprve čtrnáct a poměry v Čechách značně divoké. Proto se, marně, pokou- šel „nabídnout“ Čechům svého bratra. „Můj bratr má věk, jest s to za sebe mluviti a bojovati, Jan však, můj syn, je velmi útlý chlapec a maličký chlapec. Bě- da pak zemi, když král její dítě jest,“ za- znamenali kronikáři císařův postoj. A Če- chy pak byly pro nedospělého krále skutečně nelehkým oříškem. Šlechta se mu odmítala podřídit, natož akceptovat francouzský způsob vlády, na jaký byl zvyklý, takže byl dokonce nucen zemi vo- jensky obsadit. Nenáviděni byli i královi zahraniční poradci. Nakonec byl nucen ustoupit a nahradit je českými pány, tak- že jeho vliv byl nahlodáván ze všech stran. S jeho odpůrci se spojila i Eliška, která se nepříliš úspěšně pokoušela obnovit tradi- ce svých přemyslovských předků a omezit svévoli části šlechty. Což se jí vymstilo – manžel ji odsunul do „domácího vězení“ na Mělník a nechal jí odebrat děti. Nicméně nelze mladičkému králi nijak dalece vyčítat, že k Čechům a Čechám příliš vřelý vztah nezískal a posléze tu té- měř nepobýval. I to se ale obracelo proti němu, tím spíš, že zároveň na své nema- lé výdaje (a výboje) využíval českou po- kladnu a jeho příjezdy byly vždy spojeny s poměrně drastickými výběry daní. Není bez zajímavosti, že zřejmě po všech strán- kách vztahy mezi manžely neochladly, protože Jan Elišku navštěvoval a z jedné jeho návštěvy se jí narodila dvojčata. Podstatně úspěšnější než v tuzemsku byl Jan v mezinárodní diplomacii, takže se díky němu České království rozšířilo o nová území. Od císaře získal jako zá- stavu také několik italských měst. Pět let před svou smrtí ho postihla dědičná oční choroba, v jejímž důsledku oslepl. Více než detaily o jeho životě jsou známy okolnosti jeho smrti, kdy se v bitvě u Kresčaku nechal jako slepý vést v čele vojska proti nepříteli. V souvislos- ti s touto bitvou se mu připisuje slavný výrok: „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal“. –red– Výstava U Kamenného zvonu Například v Domě U Kamenného zvonu se u příležitosti korunovace Jana Lu- cemburského a Elišky Přemyslovny koná výstava s názvem Královský sňatek, na níž se podílí řada kulturních institucí i pražský magistrát. Záštitu převzali také zástupci církve a partnerského města Lucemburku. Rozsáhlá expozice představuje nejen samotného Jana Lucemburského a Elišku Přemyslovnu, ale i umění a celkovou atmosféru doby. K četným zajímavostem patří třeba iluminované rukopisy věnované dramatickým okolnostem při výpravě krá- lovské rodiny za císařskou korunou do Říma v letech 1310 až 1313. Pražský groš z doby Jana Lucemburského

27 50 F. Drtikol – buddhista s rudou knížkou František Drtikol byl nejen špičko- vý fotograf, jehož dílo ovlivnilo celé generace, ale zároveň velmi kontro- verzní postava, v níž se mísily těžko pochopitelné rozpory. Zemřel před 50 lety 13. ledna 1961 ve věku 78 let. Jako umělec hledal možnosti, jak při- bližovat realitu i zobrazovat to, co realitu svým způsobem přesahuje. Kromě poe- ticky strhujících zobrazení například staré Prahy proslul svými erotickými fotografi- emi a akty. Byť z katolické rodiny, hledal nové, tehdy v našem prostředí zcela „ne- prošlapané“ duchovní cesty, takže se stal průkopníkem buddhismu a jógy v Če- chách. I jeho kresby nebyly plytce po- platné době… Přesto byl od roku 1945 až do své smrti členem komunistické strany, a to dokonce aktivním soudru- hem i v roce 1948, byl svědkem procesů v 50. letech, neprozřel ani v roce 1968. Jeho cesta k výtvarnému umění a fo- tografii byla poměrně přímočará. Odma- lička maloval, jednou z celoživotních in- spirací pro něj byla atmosféra Svaté Hory v rodné Příbrami. Po základní škole a ab- solvování takzvaného nižšího gymnázia nastoupil do učení na fotografa a záhy poté se začal zaměřovat na vlastní foto- grafickou tvorbu. Své schopnosti a nadá- ní pak prohloubil během studia fotogra- fie v Mnichově. V zahraničí krátce zůstal, ale následoval návrat do vlasti a pak umělecky nepříliš inspirativní období tří- leté vojny. Ani návrat do Příbrami nebyl nijak povzbuzující – musel zavřít svůj prv- ní ateliér a odešel do Prahy, kde postup- ně přicházely první úspěchy. V roce 1911 vydal společně s Augusti- nem Škardou svoji první publikaci, která má nejen pro Pražany dodnes ojedinělé kouzlo – padesát olejotisků z názvem Z dvorů a dvorečků staré Prahy. Jak jeho život, tak hlavně tvorba jsou spojeny s hledáním nových cest a expe- rimenty. Zpočátku uplatňoval například zásahy do negativu nebo malování po- zadí, používal i řadu dalších technik, jednu svoji vlastní si dokonce nechal patentovat. Ostatně například i jeho snímky z druhé poloviny 20. let jsou si- ce ovlivněné stylem art deco, ale Drtikol si podle znalců i tento módní trend uzpůsobil dle svého. Právě jeho origi- nalita a odvaha opouštět osvědčené praktiky mu přinesla v období, které znalci spojují s úpadkem fotografie, světový věhlas. První výstavní úspěchy začal v tuzem- sku sklízet od roku 1911, tedy přesně před sto lety. Krátce na to se dostavilo i zahraniční uznání včetně publikací jeho děl ve světových časopisech. V roce 1925 si odnesl cenu Grand Prix z Mezinárodní výstavy moderního dekorativního a prů- myslového umění v Paříži. V Praze se zatím stal jeho ateliér po- jmem, prošla jím řada nadaných umělců, hlavní náplní tvorby samotného Drtikola byly hlavně akty a portréty. Před objekti- vem mu stály takové osobnosti, jako byl Jan Zrzavý, Vlasta Burian, Josef Čapek nebo Alfons Mucha. Posléze ale upustil od živých modelů a používal jako objek- ty umělé figuríny nebo třeba i fotografie. Paralelně s tím se věnoval duchovním naukám, především buddhismu – sám ho praktikoval, překládal knihy, přednášel a vzdělával rozrůstající se skupinu násle- dovníků. Časem tento jeho zájem pře- vládl nad fotografickou tvorbou. Stále maloval, ale rozpustil ateliér. Duchovní cvičení byla jeho prioritou. V roce 1929 údajně dosáhl nirvány. V jednom ze svých dopisů o tom napsal: „A byl jsem vše a vše jsem žil, právě (proto), že jsem byl absolutní Nic.“ Později svému žákovi Františku Heinovi na jeho otázku řekl: „Myslím, že to bylo v devětadvacátém a stalo se mně to na Václavském náměs- tí. A už To neodešlo.“ –red–

ZAHRANIČÍ 28 B ělorusko je často nazýváno posledním autoritativním re- žimem v Evropě a jeho prezi- dent posledním diktátorem. V zemi, která přímo sousedí s Evrop- skou unií i Ruskem, proběhly před Vá- nocemi prezidentské volby. Alespoň je tato desetimiliónová země předstírala. Alexandr Lukašenko je prvním a za- tím posledním běloruským preziden- tem. Poprvé byl zvolen v roce 1994, tj. tři roky poté, co Bělorusko získalo ne- závislost rozpadem SSSR. Kromě prvních voleb vyhrával již v prvním kole ziskem přes tři čtvrtiny hlasů. Volby byly OBSE označovány za neférové. Za dobu jeho působení v úřadu došlo k posílení tajné policie (stále označované jako KGB), umlčování svobodného zpravodajství či stíhání jeho politických oponentů. Povolební vlna zatýkání 19. prosince 2010 se Lukašenko ucházel o další znovuzvolení. Oproti předcházejícím letům byl pozitivněji hodnocen přístup ostatních kandidátů do sdělovacích prostředků, kdy byla dokonce uspořádaná televizní debata kandidátů. Nicméně většinu času zpra- vodajství stále pokrývaly zprávy o pre- zidentu Lukašenkovi. V porovnání s volbami v roce 2006 se však opozice nedovedla shodnout na společném kandidátovi (2006 to byl Alexandar Milinkievič) a do voleb šla rozdrobena. Polsko s Německem nabídlo Bělorusku pomoc ve výši tří miliard euro v přípa- dě, že volby budou svobodné a férové, čemuž málokdo věřil. Po skončení voleb byl Alexandr Lu- kašenko státní volební komisí označen za vítěze již po prvním kole se ziskem 79,7 % hlasů. Stejně tak jako o čtyři roky dříve vyrazili nespokojení občané demonstrovat do ulic. Ještě týž večer byl brutálně zbit a následně z nemoc- nice unesen jeden z opozičních kandi- dátů Vladimír Neklyaev, který je od té doby držen za mřížemi. Během následujících protestů bylo zatčeno více než 700 obyvatel a ze- jména sedm z devíti prezidentských kandidátů. Několika desítkám aktivistů stále hrozí až patnáct let vězení. Sídla občanských společností a opozičních představitelů byla prohledávána, jejich webové stránky vypínány. Že se bělo- ruské úřady neštítí ničeho, ukazuje i jejich vyhrožování prezidentskému kandidátovi Andrei Sannikovi a jeho ženě, investigativní novinářce, (oba ve vězení) o zahájení řízení o odebrání jejich tříletého syna. Výsledkem takto silně potlačených demonstrací bylo okamžité zhoršení vztahů mezi EU či USA a Běloruskem, které se od roku 2008 zlepšovaly, če- muž nasvědčovalo i pozitivnější hod- nocení předvolebního období. Zásah policie a tajné policie však veškerý po- krok ve vztazích vrátil o několik let zpět. Většina západních států včetně České republiky odmítla výsledek vo- leb a silně odsoudila následné kroky režimu proti opozičním kandidátům a vyzvala je k okamžitému propuštění těchto osob z vězení. Jedním z nejaktivnějších států se stalo Polsko, které s Běloruskem sou- sedí a ze kterého do Běloruska také vysílá Eurorádio (podpora občanské společnosti). Česká republika a další státy začaly odpouštět běloruským občanům poplatky za schengenská víza a zvyšují podporu jejich občanské společnosti. Možností postihu Běloruska ze stra- ny EU a jejich členů je celá řada. Je však otázkou, zda případné hospodář- ské sankce více ublíží Lukašenkovi, ne- bo spíše řadovým občanům. Obzvláště když k podobnému kroku nepřistou- pí Rusko. Schválení zamítání žádostí o vízum do EU běloruským politickým představitelům je již téměř jisté. Nadá- le bude pokračovat, a snad i ve větší míře, podpora občanské společnosti a opozičních aktivistů. Potlačování práv a svobod Je otázkou, do jak velkého sporu s Běloruskem se budou chtít evropské státy pouštět. EU a Rusko spolu dlou- hodobě soutěží o vliv nad touto zemí. A v posledních letech se přidala i Čína, která v Bělorusku investuje do infra- struktury a státem vlastněných firem. Stejně tak Bělorusko po rozporu s Rus- kem podepsalo dohody s Venezuelou o společných projektech v energetic- kém sektoru. Pro evropské státy je jistě snazší po- učovat o demokracii malé, velmi chudé a hlavně vzdálené země. Je však nutné podporovat zejména státy v našem blízkém zahraničí. Je ostuda, že 20 let po pádu železné opony a rozpadu So- větského svazu může v Evropě dochá- zet k tak razantnímu potlačování zá- kladních lidských práv a svobod, jako k tomu dochází v Bělorusku. Česká republika by měla stát v čele úsilí o de- mokratizaci této země. autor je vedoucí zahraniční sekce ODS Prezidentské volby v Bělorusku Jakub Kajzler „Velmi jsem doufal, že tentokrát budeme moci vydat pozitivnější hodnocení. Bohužel, ve světle špat- ného sčítání hlasů a silového po- tlačení demonstrace ze strany úřa- dů tomu tak být nemůže.“ Geert-Hinrich Ahrens, mise OBSE „... Vyjadřujeme hluboké znepokojení nad násilnými událostmi během prezidentských voleb v Bělorusku dne 19. prosince. Ministerstvo zahranič- ních věcí odsuzuje nadměrné použití síly vůči protestujícím ze strany bělo- ruských orgánů. Je rovněž silně zneklidněno informací o zadržení opozičních aktivistů, včetně prezidentských kandidátů. Ministerstvo zahraničních věcí bude vývoj v Bělorusku dále pozorně sledovat a vyzývá běloruské orgány k maximální zdrženlivosti.“ prohlášení MZV ČR, 20. 12. 2010

KULTURA 29 Vavříny ověnčená Pouta, bolestný thriller o vzteku, prázdnotě, posedlosti a útěku Markéta Ševčíková „Štěstí, že do toho po dvaceti le- tech konečně někdo říznul,“ pravil sochař David Černý na adresu filmu Pouta, který přesně před rokem v premiéře vstupoval do našich kin. Film provázely skvělá pověst i re- cenze, ovšem navzdory obému Pou- ta mnoho diváků do kin nepřilákala, takže už v prosinci vyšla na DVD a letos v lednu už se objevila na te- levizní obrazovce. Přesto právě ten- to film označil David Černý v anketě časopisu Týden za nejpozoruhod- nější kulturní událost roku 2010 a jak se 13. ledna ukázalo v praž- ském divadle Archa, nebyl excen- trický výtvarník ve svém názoru osamocen. Totéž si o temném krimithrilleru ode- hrávajícím se v 80. letech a pojednávají- cím o „vzteku, prázdnotě, posedlosti a útěku“ mysleli i tuzemští filmoví kritici – jinak by Pouta neposbírala hned pět vavřínů z celkem jedenácti kategorií nově vyhlašovaných Cen české filmové kritiky. Pouta se tak stala jedním z aspi- rantů na „cenobraní“ také v rámci Čes- kých lvů – platí-li v našich končinách tatáž přímá úměra jako ve Spojených státech. Tam Asociace zahraničních no- vinářů v Hollywoodu udílí ve stejný čas Zlaté glóby a který film jich získá nejvíce, stává se takřka automaticky horkým kandidátem na vítěze oscarového klání. Nejde jen o prostý návrat do dob moci StB Česká kotlina a Spojené státy se však arci liší, tudíž si na to, kolik křišťálových lvích sošek si nakonec tvůrci Pout z pražské Lucerny odnesou, musíme počkat do 5. března. Co je ovšem oněch pár dní čekání oproti více než 20 letům, kdy tuzemští filmaři – a to ani ti mladí, s předchozím režimem si nezadavší, nenacházeli odvahu (nebo chuť?) do „toho“ (rozuměj do naší temné totalitní minulosti) „pořádně říz- nout“. Otázkou je proč. Odpověď je přitom možno najít prá- vě na příkladu Pout. Psychologické dra- ma o příslušníkovi StB s psychopatický- mi sklony a o lidech, s nimiž se jeho ži- votní osud protne, není jen prostým re- trospektivním návratem do dob Státní bezpečnosti, disidentů a bývalého reži- mu a o to byla jeho realizace kompli- kovanější. Své síly při ní spojil trojlís- tek mladých tvůrců – režisér Radim Špaček (1973), producent Vratislav Šla- jer (1977) a scénárista Ondřej Štindl (1966) – a navzdory tomu, že film ve fi- nále působí velmi kompaktně a vypra- věčsky lehce a vyzrále, vznikal bolestně dlouhých osm let. Novinář Ondřej Štin- dl napsal první verzi scénáře už v roce 2001 a pak ji mnohokrát přepisoval. Režisér Radim Špaček chtěl totiž natočit univerzálnější téma než jen výpověď o době, v níž se příběh odehrává a scé- nář proto procházel neustálými úpra- vami. Dlouhé přípravy a cizelování textu nakonec konstrukci příběhu pro- spěly. Neprospěly ale zajišťování financí na natáčení a během nekonečných od- kladů se producentovi rozpadla dohod- nutá mezinárodní koprodukce, což sa- motnou výrobu filmu opět pozdrželo. To, že se Pouta nakonec povedlo do- vést do zdárného konce, připisují jejich tři tvůrci hlavně schopnosti vzájemné komunikace, trpělivosti a také zdravé zatvrzelosti. Lehké zklamání z toho, že Pouta po premiéře dlouho nevydržela v kinech a stihl je osud snímku odsou- zeného ke komornějším produkcím, bylo rozptýleno letos 13. ledna právě při Cenách české filmové kritiky, kdy novináři posuzovali celkem 22 hraných filmů a 13 dokumentů. Sedm nomina- cí přiřkli právě Poutům. Ta jich poté proměnila pět – stala se nejlepším fil- mem, Radim Špaček dostal cenu za re- žii, Ondřej Štindl za scénář, královéhra- decký herec Ondřej Malý za mužský herecký výkon a zároveň se stal Obje- vem roku. Snad i česká porota ocení odvahu „říznout“ do dějin V březnu v pražské Lucerně uvidí- me, zdali dojde k déja` vu a Pouta po- dobně ocení i členové České filmové a televizní akademie. Jejich tvůrci by si to za nebývalé odhodlání, vytrvalost a odvahu, s níž ostře „řízli“ do temné kapitoly našich novodobých dějin a černého svědomí některých jejích aktérů určitě zasloužili. autorka je spolupracovnice redakce