Listy ODS 6/2010

Informační bulletin Občanské demokratické strany 6 / 2010 Osobně budu stát v čele reforem strana 4–5 Ohlédnutí za 21. kongresem str. 6–11 Hlavní kancelář – profesionální zázemí str. 12

NOVÁ VLÁDA Finále jednání o novém kabinetu Výsledky voleb daly velkou šanci sestavit silnou středo- pravou vládu. Kompromis ohledně obsazení vládních křesel je nadějí na stabilní vládu, ale objevují se i po- chybnosti, zda ODS neustupovala příliš. V každém pří- padě stranické grémium 1. července vyslovilo jedno- značný souhlas s průběhem vyjednávání i dohodou o složení kabinetu. Pátek 25. 6. K9: Vyjednavači středopravé koalice stále zkoušejí, kam až mohou se svými požadavky a vzájemnými nároky zajít. V tuto dobu ještě nebylo jasné, nakolik je ODS ochotna ustoupit v zájmu vlády, která bude ekonomicky prospěšná pro celou Českou repuliku. Čtvrtek 1. 7. Složitá vyjednávání se konečně chýlí ke konci. Možná pro některé voliče ODS nejsou výsledky nikterak triumfální, ale politická konstelace dala jasné mantinely. Úterý 29. 6. Opět bouřlivá noc: Gradovalo vyjednávání o obsaze- ní ministerských křesel. Hledaly se přijatelné požadavky a ústupky. Pondělí 28. 6. Týmy „vyjednavačů“ se rozloučily až nad ránem, všichni se tvářili, že džentlmenství je jim nade vše. Středa 30. 6. Odstupující a nastupující premiér si projevili vzájemnou úctu – mimo jiné je spojují obavy o veřejné finance a pokračování nutných reforem. Pátek 2. 7. K9 řešila mnoho pragmatických záležitostí i programových cílů budoucí vlády. Doufejme, že výsledkem nebudou jen sliby, ale i záru- ky za příznivý ekonomický vývoj ČR.

OBSAH 3 po horké kampani přišly osvěžující vý- sledky kongresu, pak zase horké léto a horká vládní vyjednávání. Věřme, že si představitelé ODS navzdory tomu všemu zachovali chladnou hlavu a poměry jak v nové vládě, tak uvnitř ODS spějí k příz- nivějšímu klimatu, než jaký donedávna týral občany České republiky nepřízní po- časí a nepřízní politické kultury. První kro- ky k nápravě byly učiněny, složitá vyjed- návání o sestavě vlády a jejím programu jsou sice kompromisem, ale zjevně tím jediným možným pro vznik většinového středopravého kabinetu, který uskuteční potřebné reformy a prospěje životní úrov- ni obyvatel i celkové „důstojnosti“ – včet- ně „důstojnosti“ českého ekonomického postavení v mezinárodním prostředí. Jak naznačují „politologičtí meteorolo- gové“, asi se nevyhneme dusným oka- mžikům při sněmovních vyjednáváních ani vládních rozhodováních. Navíc – a co je nyní nejdůležitější – se schyluje k pod- zimním komunálním a senátním volbám. A to není situace, kdy by se koaliční part- neři – i kdyby nakrásně dokázali dávat najevo programové souznění – jakkoli vy- hnuli tvrdým soubojům. Takže není po- chyb o tom, že se opět schyluje k bouři, na kterou je třeba se připravit. Může při- nést celkové osvěžení a povzbuzení, nebo naopak pozici ODS oslabit. Proto ostatně mimo jiné přinášíme text hlavního mana- žera ODS Jana Kočího o tom, jaké zázemí poskytne kandidátům Hlavní kancelář, ja- kou linii pro kampaň navrhuje, i když sa- mozřejmě ponechává velkou volnost re- gionům a samotným kandidátům. Momentálně je ale důležité popřát alespoň trochu prázdninového odpočin- ku všem, kteří absolvovali vysilující mara- tón jednání o budoucí podobě státu, kteří se podíleli na parlamentní kampani, těm, kteří budou muset v tomto mara- tónu pokračovat, i těm, které největší zátěž čeká na podzim. Na závěr stojí za to zopakovat, že vý- sledky voleb byly varováním i povzbuze- ním, výsledky kongresu nadějí a výzvou, výsledná podoba vlády nadějným kom- promisem, který se snad neukáže jako vratký, komunální a senátní volby mo- hou být triumfem, nebo fiaskem. To vše bychom měli mít na paměti, ať už si mů- žeme dovolit odpočívat, nebo se chystá- me k nadcházejícímu politickému klání. V každém případě přejeme všem, aby dokázali načerpat dostatek sil. A nemu- seli si říkat, že „tento způsob léta zdá se být poněkud nešťastným“… Vaše redakce Osobně budu stát v čele reforem Petr Nečas „Dohodu na sestavení stabilní proreformní vlády považuji za klíčovou,“ konstatuje Petr Nečas. Zároveň se zamýšlí nad minulými úspěchy i propady ODS, i její budoucností. strana 4–5 Ohlédnutí za 21. kongresem Přinášíme úryvky z nominačních projevů současného vedení a komentáře představitelů ODS i nezávislých hostů. strana 6–11 Hlavní kancelář – profesionální zázemí Jan Kočí Manažer ODS rekapituluje práci Hlavní kanceláře před parlamentními volbami a informuje o zázemí, které bude poskytovat v komunálních a senátních volbách. strana 12 EURO: Německo je součástí problému Karel Kříž Německo je státem, který si výhodně půjčuje a zároveň má vliv na situaci ostatních evropských zemí, které momentálně postihla ekonomická krize. I zpětně však lze nalézt důkazy, že Německo leckdy v historii porušovalo princip, který se v moderním slovníku začal nazývat rozpočtovou kázní. strana 18 Rozhodla kampaň. Kampaň ODS Ivan Langer Volby potvrdily, že dobrou kampaní se nedá zachránit všechno, ale dají se zmírnit ztráty… To je jasné poselství pro každý další volební štáb ODS. strana 20–21 Jak snadno opíjet Evropu rohlíkem Jindřich Marek Předmnichovská doba i následující válečné ob- dobí je často spojováno s českou rezignací a pa- sivitou. Ve skutečnosti tu byla řada hrdinů, kte- ří čelili nepříteli v dramatických situacích. Jejich osudy, bohužel, zůstávají nedoceněné. strana 24–27 Země žen: fikce, nebo realita? Markéta Ševčíková Rozhovor s fotografkou Danou Kyndrovou o postavení žen ve světě a v politice. „U sil- ných jedinců je úplně lhostejné, jde-li o ženu, nebo o muže, tam se na feminismus nehraje,“ říká Dana Kyndrová. strana 28–29 Z obsahu Vážení čtenáři, informační bulletin Občanské demokratické strany Vydává ODS Publishing, s.r.o. Adresa vydavatelství a redakce: Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1 Tel: 234 707 160, 161, 164 E-mail: redakce@ods.cz, http: www.ods.cz Hlavní editorka: Vlasta Lajčaková Redaktorka: Ivana Vajnerová Grafika a foto: Luděk Krušinský, Ingrid Valentinová Foto v čísle: Luděk Krušinský, archiv ODS a archivy autorů Registrace u MK ČR E 12908 Redakční uzávěrka: 2. 7. 2010 Inzerci přijímá: E-mail: inzerce@ods.cz 6/2010

4 SLOVO PŘEDSEDY Osobně budu stát v čele reforem D ohodu na sestavení stabilní proreformní vlády považuji za klíčovou. Zároveň dochá- zí k výraznému pokroku v dohodě nad jejím programem. Tento vývoj znamená zvýšení nadějí, že se podaří podepsat koaliční smlouvu, kte- rá bude znamenat šanci zastavit za- dlužování této země a provést struk- turální reformy. Je zcela zjevné, že tato vláda nebude mít žádnou šanci, po- kud nebude vnitřně soudržná, pokud nebude mít společný tah na branku a pokud si všichni její aktéři neuvědo- mí, že naším společným soupeřem nejsme my sami navzájem, ale ne- bezpečné dluhy a hrozba státního bankrotu, pokud nezasáhneme. Ještě před několika týdny mnozí propadali malomyslnosti, že šance ODS usednout ve vládě jsou jen teore- tické. Paroubkova sociální demokracie válcovala průzkumy veřejného mínění a ani v médiích by si nikdo nevsadil na to, že občanští demokraté budou vést jednání o sestavení středopravé vlády se 118 mandáty. Nevěřil tomu ani nej- větší optimista. Jiří Paroubek, zvyklý dominovat v médiích, zmizel z nejvyš- ších pater politiky. Byla zažehnána hro- zící menšinová vláda ČSSD podporo- vaná komunisty, a tím opadlo napětí ve společnosti. Nepochybuji, že pře- devším tato varianta byla ve hře, po- kud by sociální demokracie získala s KSČM sněmovní většinu. Znovu však musím zdůraznit, že ODS volby nevyhrála a především kvů- li ztrátě své důvěryhodnosti ztratila 800 tisíc voličů. Voliči dali tentokrát silný mandát dalším středopravým stranám. Důvody, proč tomu tak bylo, nemá smysl znovu rozebírat. O tom byl Kongres ODS. Přesto má dnes Ob- čanská demokratická strana možnost vést vládu, která může uskutečnit mnoho dobrého pro tuto zemi. Tato rodící se koalice se ale nesmí sama de- struovat zevnitř a nesmí vést vnitřní „studenou válku“ o vliv. Nepřipustil bych, aby ke státu přistupovala jako ke kořisti. V této souvislosti chci připome- nout, že před čtyřmi roky ODS získa- la 35 % a vytvořila vládní koalici s KDU-ČSL se 7 % a Stranou zele- ných se 6 %. Strana zelených získala čtyři ministerské posty, přestože měla šest poslanců. Ministerstvo financí ve- dl zástupce lidovců. ODS tento re- kordní zisk nestačil na vytvoření sta- bilní vlády a přiznejme si, řada reforem zůstala nedokončena. Dnes je situace zcela jiná. ODS jako nejsil- nější strana potenciální koalice dosá- hla ve volbách 20 %, TOP 09 17 % a Věci veřejné 11 %. Poměry zisků ve volbách jsou tedy diametrálně odliš- né. ODS není výrazně dominantní stranou a musí respektovat výsledky voleb. Zatímco před čtyřmi lety měla čtyřikrát více mandátů než zbývající dva členové koalice dohromady, dnes jich má v celkovém součtu méně než TOP 09 a VV. Výsledkem je, že ODS má početně nejsilnější zastoupení ve vládě, má premiéra a předsedkyni Poslanecké sněmovny.

5 Naším cílem je stabilní proreformní vláda Proč je dosažení dohody tak důležité? Voliči od nás očekávají, že sestavíme pro- reformní vládu se silným mandátem. Tak byly rozdány karty ve volbách. Bylo by mimořádně nešťastné a neprofesionální, kdybychom tuto příležitost, která se ne- musí opakovat, promarnili. Utrpěla by tím nejen důvěra voličů v tyto tři strany, tedy i v ODS, ale utrpěla by i mezinárod- ní prestiž naší země, což by se projevilo v negativním ekonomickém vývoji. Už si nemůžeme dovolit pokračovat v linii ne- stabilních křehkých vlád. Nemůžeme si dovolit vést zákopové mediální války, kte- ré neprospívají nikomu. Dlouhotrvající nedůstojné přestřelky by mohly zname- nat pouze vzdalování názorů a postojů vyjednávajících stran a prohlubování vzá- jemné nedůvěry. Tím by navíc jen posílila role sociální demokracie, která se dnes přes těsné vítězství ve volbách dostala do politického útlumu. Naším cílem je vytvořit fungující re- formní vládu jako celek. Diskuse o tom, kdo získal „reformní“ resorty, je zavá- dějící. Vláda bude prosazovat koaliční program, který bude znamenat kom- promis mezi všemi stranami. Interpre- tace, že ODS ztratila vliv nad reformní- mi resorty, je zcela mylná. TOP 09 nebude prosazovat svůj, ale koaliční program. Navíc já osobně budu nést garanci za všechny reformní kroky a povedu reformní tým ministrů. Bude- me mít silné zastoupení v pozicích prv- ních náměstků na ministerstvu financí a ministerstvu vnitra. O dalším zastou- pení na postech náměstků a šéfů výbo- rů v Poslanecké sněmovně budeme jed- nat. V těchto pozicích lze pochopitelně mnohé ovlivnit. Pro mne osobně je vyšší hodnotou sestavit stabilní vládu a ukončit rozlep- távající spekulace, kdo nakonec do vlá- dy vstoupí, nebo nevstoupí. Jsme i pod časovým tlakem. Nová vláda musí mít ambici výrazně ovlivnit návrh státního rozpočtu, což musí být vyřešeno do půl- ky července. Není možné dlouhé týdny ztrácet čas přetahováním se o křesla. To opravdu není věc, kterou od nás voliči očekávají, a my si to nemůžeme dovolit. Na tyto mediální hry nepřistoupím. Mým programem je ukončit politické hašteření a nastolit politiku v zájmu cel- ku. Mým cílem není vést těleso zmítané vnitřními spory rozdělené do tří bloků. Jako předseda vlády budu trvat na tom, aby ministři svlékli stranická trička a mě- li na sobě trička s pomyslným emblé- mem Vlády ČR. Partajní hrátky na půdě vlády připouštět nebudu a odmítám je. Vláda musí fungovat jako tým, nikoli ja- ko trio izolovaných stranických pašalíků. Vláda bude mít za úkol provést refor- my a zastavit zadlužování. Proto pova- žuji za svůj klíčový úkol v pozici předse- dy vlády stát v čele těchto reforem a osobně je garantovat. Pro mne je prvořadé prosadit důchodovou reformu. Pokud po této vládě zůstane nastarto- vaná důchodová reforma, budu to po- važovat za její mimořádný úspěch. Dlouho ztrácíme čas a nelze dále přivírat oči před demografickým vývojem. Obnovíme a rozšíříme spolupráci s předními experty Už před volbami jsme avizovali, že si neděláme patent na rozum a chceme nadále spolupracovat se špičkovými od- borníky. Proto hodlám obnovit činnost Národní ekonomické rady vlády (NERV). Chci oslovit další experty z Ekonomické skupiny odborníků (ESO), která se podí- lela na ekonomickém programu ODS. Chci oslovit experty i z dalších oblastí. V žádném případě to nebude diskusní klub, ale sbor poradců pracující pro vlá- du a jejího předsedu. Bude mít nově or- ganizovanou strukturu a pracovat bude v projektových týmech. Jako předseda vlády povedu Poradu ekonomických ministrů. Vznikne přitom reformní tým, v jehož čele bude předse- da vlády a jehož členy budou ministr průmyslu a obchodu, ministr financí, mi- nistr práce a sociálních věcí, ministr zdra- votnictví a také hlavní odborný poradce předsedy vlády. Tím se stane bývalý mi- nistr průmyslu a obchodu Martin Říman. Jaký bude další postup? Předpoklá- dám, že pokud vše dále půjde hladce, bude koaliční smlouva podepsána do půlky července. Dokud však není dojed- náno všechno, není dojednáno nic. Já věřím, že se to podaří. Těším se na vlád- ní kolegy a dívám se na ně s důvěrou. Nečeká nás přitom nic jednoduchého a jistě lze očekávat řadu komplikova- ných situací, které prověří jednotlivé čle- ny týmu. Přesto věřím, že pokud bude- me soudržní, může tato potenciální vláda jako celek dosáhnout mnoho po- zitivního pro tuto zemi. Petr Nečas předseda ODS

6 ROZHOVOR M. Němcová: Obroda ODS rezonovala v hlavách všech delegátů… Zvolení Miroslavy Němcové na post 1. místopředsedkyně se do značné míry stalo nejen symbolem očisty ODS, ale také povzbuzením k tomu, aby tento proces pokračo- val. „Je zřejmé, že ODS na všech úrovních ví, co je jejím problémem, a ví také, že jej musíme odstraňo- vat společně,“ říká v rozhovoru pro Listy ODS. Co považujete za prioritní úkoly ODS ve vládě a v Parlamentu? Prioritou je samo sestavení akce- schopné vlády. A potom v souladu se Sněmovnou prosazení hlavních záměrů: snižování státního zadlužování, přijetí důchodové reformy, transparentní legis- lativní proces ve vztahu k boji proti ko- rupci. Každá oblast bude mít svou váhu, podtrhávám pouze to, co bylo hlavní ná- plní našeho volebního programu. Heslem pro nadějnou budoucnost ODS se stal pojem „očista“, „obroda“. Kongres učinil první kroky, ale jak by podle vás měl proces obnovení důvěryhodnosti pokra- čovat, co konkrétně musí obnášet? První kroky byly spíše personálního charakteru, to ani nebylo na volebním kongresu jinak možné. Ale podstatné je, že otázky dejme tomu „obrody“ ODS rezonovaly v hlavách všech delegátů, s nimiž jsem mluvila. Je tedy zřejmé, že ODS na všech úrovních ví, co je jejím problémem, a ví také, že jej musíme od- straňovat společně. Není možné chtít, aby lokální otázky řešilo vedení ODS. Od toho jsou voleni představitelé místní, ob- lastní či regionální politiky, aby předved- li, že i složitější otázky jsou schopni řešit. Prvním testem bude jejich schopnost sestavit takové kandidátní listiny pro ko- munální volby, aby naši zástupci skuteč- ně uspěli. Zde je odpovědnost jedno- značná. Druhým krokem je samotný obsah a styl naší politiky. To, o čem jsem na kongresu mluvila. Naši voliči si přejí, abychom byli čitelní, solidní a své síly soustředili na prosazení programu, ne na vnitřní spory. Důvěryhodná politická strana je ta, která ví, co může slíbit, a dostane-li k tomu ve volbách mandát, také to udělá. Případné změny musí být schopna důkladně vysvětlit a své zámě- ry trpělivě obhajovat. Nesmějí se za ní táhnout stíny hráčů v pozadí. Její před- stavitelé musejí mít neustále vedle slova „moc“ také slovo „odpovědnost“. Jsou to až triviálně znějící věty, ale tak jed- noduché to je. To neznamená, že před ODS je snadná cesta, naopak. Jak si vysvětlujete převratné změny na české politické scéně, ať už jde o postoje voličů nebo delegátů kongresu? Já to řeknu jednoduše. Pohár trpěli- vosti přetekl. Lidé, občané, voliči, čle- nové ODS nehodlají dále trpět politiku, kterou jsme předváděli. Nelíbilo se jim, jak se chováme. Byli nespokojeni s po- litickým patem, jehož projevem byla konfrontační politika po dlouhá léta. Nelíbilo se jim zavírání očí před korupcí, obávají se o ekonomickou prosperitu země. Volby byly ukázkou toho, jak se budou již chovat napořád. Voliči řekli, že oni jsou suverény, nikoli trpnými přihlížiteli. Pokud jsme to nepochopili, budeme velmi rychle postaveni realitě tváří v tvář. Jak hodnotíte obsazení vedení ODS? Nové vedení si na sebe musí zvyknout. Někteří se vzájemně znají více, jiní méně. Ale jsme profesionální politici, a tak mu- síme velmi rychle nalézt optimální způ- sob spolupráce. Zvládneme to. Preferujete parlamentní funkci před vládní. Proč? Sněmovna je mi velmi blízká, protože ji z gruntu znám. Mé zkušenosti se zde dají dobře využít. Předseda Sněmovny je role u nás pod- ceňovaná. Na příkladu Václava Klause, který stál v čele čele Sněmovny, lze do- ložit, jak důležitý vliv je s ní spojen. Nejde pouze o reprezentaci Sněmovny, o její řízení a organizaci. Jde o faktický vliv při jmenování vlády (třetí pokus), jde o mož- nost prostřednictvím této funkce pro- filovat to, o co v politice také jde a v po- sledních letech jsme to postrádali. Tedy o obraz politiky korektní, solidní, slušné, vzbuzující důvěru občanů. To není roz- hodně málo. Propojíme-li tento obraz na exekutivní úroveň, občané budou mít o příležitost více vidět nás pozitivně. Jak hodnotíte poměr kompromisů, ústupků a šance prosadit zásadní cíle ODS? Vyjednávání probíhají a bez kompro- misů se jistě neobejdou. ODS však musí dbát na to, aby své priority v maximální možné míře prosadila. –red– MIROSLAVA NĚMCOVÁ 1. místopředsedkyně ODS • Narozena 17. listopadu 1952. • Vystudovala střední zeměděl- skou a technickou školu. • 1972–1992 pracovala jako od- borný referent ČSÚ. • Poté se stala majitelkou knih- kupectví ve Žďáru nad Sáza- vou, kde s rodinou žije. • Členkou ODS je od roku 1992, o dva roky později byla zvole- na členkou Zastupitelstva měs- ta Žďár nad Sázavou, o další čtyři roky později se stala pos- lankyní. • 2002–2006 byla místopředsed- kyní ODS, ve stínové vládě Mirka Topolánka působila jako stínová ministryně kultury, dlouhodobě zastávala funkci místopředsedkyně Sněmovny. • Po rezignaci předsedy Poslane- cké sněmovny Miloslava Vlčka byla pověřena řízením dolní ko- mory do parlamentních voleb. • 24. 6. 2010 byla zvolena před- sedkyní PS PČR.

7 Z KONGRESU ODS P. Blažek: Zabraňme politice bez ideologie Na minulých kongresech často sta- čilo říci: „Vraťme se ke kořenům, ať ži- je Václav Klaus.“ Sál zatleskal a já mu- sím říci, že to je přesně to, kudy už jít nemůžeme. Václav Klaus ať žije, to je v pořádku, protože pro stranu udělal hodně a je stálým vzorem. Pokud jde o kořeny, tak si, prosím vás, uvědom- me jednu zásadní věc. ODS už nemů- že být stranou 90. let, musíme na- cházet jiná témata, nová témata pro 21. století, a musíme se také hlásit k nějaké ideologii. Já bývám někdy směšný s tou ideologií, ale prosím vás, to je naprosto nutná věc, není možné dělat politiku bez ideologie. Pokud existovaly nějaké vědecké práce vydané třeba v minulém století, že není třeba ideologie, tak je to samozřejmě hloupost, ty přežívají. Přežívá nám jedna hlavní naše oponentská ideologie, a tou je ten mnohdy už vysmívaný a pohřbíva- ný marxismus. Marxismus jako doktrína, která nesmírně inteligentním a trošku zlým způsobem odůvodňuje rovnostář- ství, což je náš základní ideový nepřítel. Proti tomu musíme stavět jiné myšlenky a ukazovat jinou cestu, po které musíme jít. Maxim Gorkij měl kdysi povídku, kde si hlavní hrdina, aby se jeho kmen mohl po- hybovat v temném lese, vyňal z hrudi srd- ce a to srdce hořelo a ukazovalo cestu. Co tím chci říct. Ne nové tváře, ne dobré tváře, ne pěkné tváře,. ale hledáme po br- něnsky řečeno „glocnu a hercnu“, nebo- li my hledáme hlavu, ve které něco je, a k té hlavě musí být srdce. Srdce rovná se víra, nejsme schopni odůvodnit všechny naše doktríny pouze racionálně, to je vel- mi složité, ale musíme věřit, že ta cesta je správná, a musíme tomu přizpůsobit veš- kerá naše jednání. To za prvé. Za druhé bych chtěl něco říci k pova- ze budoucího grémia. Jestli se Petr Ne- čas stane premiérem, to bude Nečasov- ců. Stejně jako bylo Topolánkovců, jako bylo Klausovců, jako bylo Paroubkovců a tak dále. Loajalita, kterou samozřejmě budu ctít k předsedovi, a nejenom pro- to, že mne uvedl mezi kandidáty, není patolízalství a není podlézání. Loajalita znamená postupovat v duchu toho, če- mu by řekli filosofové kritický racionalis- mus – ten má dvě základní vlastnosti. Základ kritického racionalismu Za prvé – člověk – a zaplať pánbůh za to, nikdy nepochopí všechno a nikdy ten jeho rozum nestačí na všechno. To je první věc, to znamená, a teď se omlou- vám, ani Václav Klaus jako člověk neví všechno. Za druhé ten kritický raciona- lismus znamená, že demokracie je dis- kuse – to měl Masaryk naprostou prav- du. V grémiu se musí vést kritická debata… Já jdu do grémia proto, abych podporoval předsedu, ale pokud se mi bude zdát, že v něčem nemá pravdu, tak mu to samozřejmě řeknu. Jinak by- chom tam mohli posílat roboty. V 90. letech jsme měli strašnou vý- hodu, nabízeli jsme pozitivní program, protože tady se děly hrůzostrašné věci 50. let. Zvykněme si na to, že liberální program je negativní, to znamená, že nám nikdo moc tleskat nebude, včetně médií. A důležité je si říci, že bohužel za situace, kdy bude někdo říkat: „Dejme peníze do školného,“ a my říkáme: „Ne- dáme, nemáme a nepůjčíme si na to,“ nás samozřejmě nikdo nepochválí. Ti dru- zí budou říkat něco jiného, ale nestaňme se, prosím vás, stranou státního rozpočtu. Já někdy trochu trpím, když slyším, že nejpodstatnější zákon ze všeho je Zákon o státním rozpočtu. Dám vám děsivý pří- klad. Když se schvalovaly Norimberské zá- kony, nepochybně ovlivnily celý svět a Tře- tí říši mnohem více než státní rozpočet na příslušný další rok. Když se v roce 1992 schvalovala Ústava České republiky, ne- pochybně ovlivnila život nás všech mno- hem více než státní rozpočet na rok 1993. Věnujme se státním rozpočtům. Ale lidé nás nebudou volit, pokud se za- měříme pouze na státní rozpočty a nebu- deme se zabývat celospolečenskými jiný- mi a trvalými záležitostmi. TOP 09 – Karel Schwarzenberg byl lid- mi tolik volen nejen proto, že je inteli- gentní člověk, umí žoviálně hovořit a tak dále. Vždycky v těch demokraciích, ono to není proti demokracii, se hledá nějaký prvek té monokracie – to znamená, není nic špatného, když třeba existuje monar- chie, která je konstituční monarchií. My jsme se dostali do situace, kdy nepřátelé otevřené společnosti, o kterou nám jde, nebo chcete-li demokracie, vždy říkají, že demokracie je vlastně bordel. Karel Schwarzenberg působí jako stabilizační prvek a lidé to chtějí. Lidé nejsou zvědaví na to, že každý měsíc je jiný ministr, kaž- dý měsíc se nějaká instituce vybuduje, pak se zase zruší. Když instituce rozhodu- je, jak my chceme, tak ji chválíme, když rozhoduje jinak, tak je špatná a tak dále. A to je podle mne ten základní souboj, který musíme sehrát s TOP 09, to je ideo- logie – oni žádnou nemají, zaplať pán- bůh. A za druhé musíme lidi přesvědčo- vat, že my jsme stabilizující prvek, který bude existovat i za 20 let a který přemýš- lí o věcech, které přežijí delší dobu. (z nominačního projevu) PAVEL BLAŽEK místopředseda ODS • Narodil se 8. dubna 1969. • Absolvoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, potom pracoval jako advokát. • Členem ODS je od roku 1998. • Je členem Zastupitelstva a Ra- dy městské části Brno-střed. • Od roku 2002 je také členem Zastupitelstva města Brna, v období 2002–2006 působil rovněž jako radní Brna. • Od roku 2007 je předsedou OS ODS Brno-město a od roku 2008 členem Výkonné rady ODS. • V roce 2010 se stal členem RR ODS v Jihomoravském kraji. • Je členem pracovní skupiny ODS pro jednání o koaliční smlouvě v oblasti práva, spra- vedlnosti, veřejné správy, by- rokracie a korupce.

8 Z KONGRESU ODS P. Drobil: Slušná dohoda mezi slušnými lidmi je základem slušné politiky Tento kongres ukázal, že umíme prohrávat. To vůbec nemyslím ironic- ky. Umění přijmout porážku – bez vy- táček, vztekání a obviňování kdeko- ho kolem – je znakem dospělosti. Umění poučit se z porážky je znakem moudrosti. My jsme ukázali, že jsme dospělí. A že přinejmenším chceme být moudří. Umíme tedy prohrávat. Umíme ale ta- ké ještě vyhrávat? Z mnoha zde řečených projevů vyplývá, že o tom přinejmenším pochybujeme. Je to logické a pochopitel- né. Stejně logické a pochopitelné ale je, že strana jako ODS vyhrávat chce. Naše mise nepočítá s ničím jiným, než že bu- deme hegemonem pravice. Tak jako ge- netická výbava lva nepočítá s ničím jiným, než že bude králem zvířat. My přece nejsme ve skutečné krizi. Ne- jsme v krizi ideové. Nejsme v krizi progra- mové. Jsme v krizi personální a z ní pra- menící krizi důvěry. Ale to přece můžeme zvládnout. To musíme zvládnout! Jako konzervativní strana hledejme in- spiraci v naší minulosti. Za dvacet let už jsme si vytvořili jistou tradici. Tradici, za kterou se vůbec nemusíme stydět. Co my musíme udělat pro to, aby tu ODS zůstala jako silná značka? Z průběhu kongresu to vyplývá zcela jasně. Máme misi, máme i její obsah. Jediné, co nám schází, je důvěryhodnost. To zde říkají všichni a já se k tomu hlásím. Stejně jako se hlásím k tomu, co zde na úvod řekl Pe- tr Nečas: My nemůžeme mít jiné ambice než být nejsilnější pravicovou stranou. Chápu, že jste nespokojení. Možná do- konce naštvaní. Já jsem nespokojený ta- ké. Ale musí jít o pozitivní nespokojenost. Nespokojenost, která nevede k rezignaci, ale k pozitivní změně. Už jsme se shodli, že onou pozitivní změnou musí být silná podpora novému lídrovi. Zapomeňme na to, jestli jsme z Čech, nebo z Moravy. Jestli jsme Klausovci, nebo Topolánkovci. Sešikujme se za Petrem Nečasem. Ten nás odeesáky vede všechny. Čechy, Morava- ny, Slezany. Vede nás tady a teď. Podpoř- me ho každodenní prací a loajalitou! Za druhé jsme se tu shodli, že změna znamená věrohodnou reprezentaci. Ne- jen na té nejvyšší úrovni. Ale i na úrovni regionální a komunální. Nic víc, myslím, netřeba dodávat. Všichni víme, o co jde. Jen to musíme naplnit v praxi. To bude sa- mozřejmě to nejtěžší. Za třetí se shodujeme na tom, že musí- me obnovit jednotu ODS. Jsem přesvěd- čen, že základem této jednoty musí být lepší komunikace. Jak mezi jednotlivými orgány ODS, tak mezi centrem a regiony. A nakonec i mezi regiony navzájem. Měl jsem tu čest být garantem části ekonomického programu ODS. A chci na tuto činnost navázat. Chci osobně přispět k budoucímu úspěchu ODS tím, že se zasadím o vznik odborných komi- sí. Ostatně včera o jejich potřebnosti ho- vořil např. pan kolega Vladimír Malena. Tyto komise na jedné straně umožní vy- užít potenciál naší třicetitisícové členské základny. Na druhé straně dají našim členům šanci na kariérní postup díky vlastní píli. Umožněme odborníkům cestu vzhůru Každá strana je tak silná, jak mocný má rezervoár myšlenek a odborníků k je- jich prosazování. Nesmíme dopustit, aby ti nejlepší a nejnadějnější, které jsme si vychovali, nakonec posílili jiné strany, pro- tože v ODS už neuvidí perspektivu. Bo- hužel už se to děje. A bude se to dít v daleko větší míře, pokud neumožníme nadějným odborníkům cestu vzhůru. Musejí vidět, že získají postavení vlastní pílí a umem. Chceme změnu. Chceme věrohod- nost. Chceme prioritu programu a politi- ky nad partikulárními zájmy a byznysem. To jsou správné slogany. Ale nedokážeme je naplnit, pokud k tomu takříkajíc nebu- deme mít lidi. A nebudeme je mít, pokud jim nedáme férovou šanci. Na tomto místě chci ocenit práci, kte- rou pro ODS odvedl think tank CEVRO. Chci garantovat, že spolupráce s CEVRO bude pokračovat. Chci zabránit tomu, aby lidé vychovaní touto akademií posilo- vali naše konkurenty. Chci nabídnout těmto lidem kariérní postup v ODS. Chci využít jejich potenciál k obnovení hege- monie ODS na pravici a k udržení naší programové převahy. Chci zachovat a rozvíjet náš intelektuální potenciál. Nové strany nemohou mít takové zázemí jako my Často se říká, že výhodou nových stran je, že jsou jako nepopsané listy, a dokáží tak vyhovět volání voličů po změně. Urči- tě je to pravda. Ale na druhé straně je ta- ké pravda, že nové strany nemají a ne- mohou mít takové personální a odborné zázemí, jako máme my. Využijme toho! (z nominačního projevu) PAVEL DROBIL místopředseda ODS • Narodil se 18. října 1971. • Absolvoval Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, poté se věnoval advokacii. • Členem ODS je od roku 2000, o dva roky později se stal členem Zastupitelstva města Bohumín. • Od roku 2004 až do roku 2008 byl členem Zastupitelstva a Rady Moravskoslezského kraje, kde působil jako náměs- tek hejtmana kraje pro oblast ekonomického rozvoje a ev- ropské struktury. V roce 2008 byl pak znovu zvolen do kraj- ského zastupitelstva. • Od roku 2004 je předsedou OS ODS Karviná a od roku 2006 členem Výkonné rady ODS. • V roce 2010 byl zvolen poslan- cem a v současné době je čle- nem pracovní skupiny ODS pro jednání o koaliční smlouvě v oblasti podpory podnikání a rozvoje infrastruktury.

Z KONGRESU ODS 9 J. Pospíšil: Možná máme poslední šanci Velmi intenzivně diskutujeme o tom, že politická situace se po parlamentních volbách velmi vý- razně změnila. Sice na jedné stra- ně vyhrála pravice, ale na druhé straně ODS výrazně prohrála. A já jsem velmi rád, že toto zde v sálu zaznívalo. Trošku jsem nabýval pocit hned po vol- bách, že se radujeme z toho, že nesocia- listé mají 118 hlasů a že stavíme vládu. Ano, je to určitě věc k radosti, ale stejně intenzivně si musíme připomínat to, že jsme měli nejhorší výsledek ve volbách od vzniku Občanské demokratické strany. Máme na jedné straně šanci postavit vlá- du, ale na druhé straně od našich voličů možná šanci poslední, pokud neprove- deme radikální změny a pokud se Ob- čanská demokratická strana, my všichni, nezačneme chovat jinak a náš politický styl nezměníme. To si myslím, že je to klí- čové poselství, a jsem moc rád, že to ne- ní jenom o projevech, ale že svoji volbou 1. místopředsedy jsme jasně tento styl potvrdili. Nadcházející volby … Komunální a senátní volby jsou za dveřmi. Budou v době, kdy se TOP 09 pokusí převzít hegemonii na pravici, bu- dou v době, kdy socialisté populisticky velmi tvrdě budou kritizovat všechny na- še reformy, budou v době, kdy nepopu- lární Jiří Paroubek už dávno bude zapo- menut a v čele ČSSD bude nějaká nová v uvozovkách mladá líbivá tvář. Osobně se domnívám, že politická strana, která chce být úspěšná, musí stát na třech zá- kladních pilířích – své ideologii a pro- gramu, na schopnosti tyto své progra- mové teze a návrhy prosazovat a na dů- věryhodných lidech. První pilíř – ideologie. Já jsem přesvěd- čen, že ODS je v zásadě jedinou auten- tickou politickou stranou v českém po- litickém prostoru, která má 20 let konstantní a jasnou ideologii, která je standardní a srovnatelná s konzervativně liberálními programy a ideologiemi poli- tických stran v západní Evropě. Nicméně dneska toto, podle mého názoru, nesta- čí. Nevím, jak vy, já jsem měsíc dělal vo- lební kampaň, denně jsem potkal několik set voličů. Voliči považují naše ideové za- kotvení za něco automatického a chtějí slyšet, jaké konkrétní návrhy, konkrétní opatření pro ně máme. To znamená, my nesmíme skončit u ideologie, my musíme ideologii permanentně rozpracovávat do konkrétních nabídek, abychom byli pro našeho voliče atraktivní. Volič chce vědět, proč má volit ODS. A zde si myslím, že bylo velmi dobře, když jsme zahájili pro- jekt VIZE 2020… Chci, aby VIZE 2020 pokračovala, aby to nebyl pouze marke- tingový trik, jak řešit problémy uvnitř stra- ny půl roku před volbami, ale aby to byla cílená a systematická práce, která umož- ní mít balík nápadů a návrhů, které mů- žeme našim voličům nabízet. Nezanedbat žádný resort My se nesmíme koncentrovat pouze na případná ministerstva, která budeme mít. ODS měla polovinu vlády a ty resor- ty, které neměla v době Mirka Topolánka, mám tak trochu pocit, jaksi trochu opus- tila. Já nevím, co jsme nabízeli našim občanům v oblasti školství. Školství měli zelení a my jsme víceméně neměli alter- nativní návrhy, kterými bychom voliče přesvědčovali. A přitom školství každého velmi intenzivně zajímá. Opět vycházím ze své zkušenosti z ulice, kde jsem pot- kával dnes a denně naše voliče. Musíme tedy pracovat jako velká pravicová strana i v těch oblastech, kde třeba nebudeme mít ministry. Třetí věc – musíme oslovovat od- borníky. Podařilo se to v jedné oblasti, tzv. ESO, v oblasti ekonomické, ale to je málo. Je třeba, abychom měli odborníky na školství, na justici i v jiných oblas- tech. Aby tito lidé, kteří mají respekt a vážnost v odborné komunitě a také u veřejnosti, mluvili za ODS a jednotlivé návrhy profilovali. Volby jasně ukázaly, a sáhněme si do svědomí, že budeme muset naše kandi- dáty na jakoukoliv úroveň od komunálu, kraje až po centrální úroveň vybírat s mnohem větší pečlivostí… Myslím si, že při výběru kandidátů by měly platit mini- málně tři základní kritéria. Morální integ- rita, kandidát na jakoukoliv funkci musí být bez jakýchkoliv podezření z jakých- koliv korupčních nebo jiných problémů. To je zkrátka základní zásada. Nemůže- me před tím zavírat oči a pak se divit, že někteří z nás působí nedůvěryhodně. Od- borná zdatnost, potřebujeme politiky, kteří jsou nositeli konkrétních témat. … Politik musí být mravný, musí mít té- ma a musí mít schopnost to téma prosa- dit, musí být do určité míry manažer. Po- třebujeme lidi, kteří budou schopni naše myšlenky v praxi prosazovat. Takové lidi volme do funkcí jak stranických, tak řek- něme komunálních, krajských a centrál- ních, takovíto lidé mají rozhodovat, ti ma- jí být členy výkonné rady, ti mají činit politická rozhodnutí… (z nominačního projevu) JIŘÍ POSPÍŠIL místopředseda ODS • Narozen 24. listopadu 1975. • V roce 1999 ukončil Právnickou fakultu Západočeské univerzity. • V roce 1998 se spolupodílel na založení regionálního sdružení Mladých konzervativců v Plzni. • Členem ODS je od roku 1998. • Působil jako zastupitel Plzeň- ského kraje a poslanec – v Par- lamentu byl mj. místopředse- dou ústavně právního výboru. • V roce 2003 byl ustanoven stí- novým ministrem spravedl- nosti. Krátce na to se také stal členem konzultativního porad- ního orgánu prezidenta repub- liky pro oblast práva a legis- lativy. • 2006–2009 působil ve funkci ministra spravedlnosti ČR. • 2009 – je děkanem Právnické fakulty ZČU. • 2010 – jako lídr kandidátky Plz- ně potřetí zvolen do Sněmovny. • Člen pracovní skupiny pro jed- nání o koaliční smlouvě, o škol- ství, vědě, výzkumu a kultuře.

Z KONGRESU ODS 10 A. Vondra: demokracie funguje To, co se tady dnes děje, není revo- luce. To je jenom ten z krásných oka- mžiků v dějinách, kdy demokracie funguje. A jinak to ani v naší straně být nesmí, protože my jsme Občan- ská demokratická strana. Zaznělo to tu včera mnohokrát: Tento kongres je osudový. Před 19 lety se ODS vydala po modré a v roce 2006 jsme dosáhli historického vítězství. Po něm následovaly čtyři roky utrpení. Poslední rok nám docházel dech. Neměli jsme silné vedení, bulvarizace po- litiky nahrazovala zásadové postoje. Letošní volby jsou pro nás vážným va- rováním. Ano, náš hlavní protivník Jiří Pa- roubek jeviště opustil. To je výborná zprá- va pro stát, ale také důvod k sebereflexi. Už nemůžeme spoléhat na bonus, který nám přinášelo jeho nabobství a jeho aro- gance. Naše postavení není vytesané do mramoru. Nebudeme-li dělat srozumitel- nou politiku, můžeme na věky přijít o vý- sadní pozici na české pravici. Šance odpovědně vládnout Část veřejnosti – a naši voliči zejména – chápou výsledek voleb jako příležitost. Ja- ko šanci v naší zemi odpovědně vládnout a udělat pořádek. Pokud tuto šanci nevy- užijeme, ztratíme důvěru veřejnosti a na- šich příznivců a půjdeme si pro výprask v komunálních i senátních volbách. S nadsázkou jsem říkal: Procházíme ja- kýmsi pomyslným Údolím smrti. Máme-li přežít, musíme se dnes večer loučit s vě- domím, že jsme zvládli tři těžké úkoly. Za prvé se potřebujeme rozejít jako strana, která je vnitřně posílená. Jako stra- na, která stojí za svým předsedou Petrem Nečasem, který se odvážně i rozvážně po- stavil do našeho čela v době krize. Za druhé musíme vrátit naší politice ob- sah. Politika je služba veřejnosti. Nesmíme dopustit, aby se politika měnila jen v kšef- tování s pozicemi a dostala se do vleku pouhých privátních zájmů. A zatřetí potřebujeme mít v čele lidi, kteří jsou pevní a zásadoví a také důvěry- hodní. Žádné třtiny ve větru, ale politiky, kteří mají svůj srozumitelný životní příběh a nesou konkrétní politická témata. A ta- ké politiky, kteří o stranu pečují. To nej- cennější, co vůbec máme, jsou totiž naši členové. Lidi, kteří mají ODS v srdci a ve- řejně se k ní léta hlásí z přesvědčení, ne kvůli penězům či jiným výhodám. A tito li- dé nesmějí mít pocit, že dávají ODS víc, než ona dává jim. A v ODS nesmí být at- mosféra, kdy se lidé bojí projevit názor, nebo stranu dokonce ve studu opouštějí. Naopak – musíme jejich srdce a hlavy za- pálit a vykřesat všechnu energii a sílu. Jen tak se znovu dostaneme na vrchol. Snažím se lidi spojovat Říká se o mně, že některým členům ODS vadí tři věci: – že jsem v ODS krátce, – že prý stranu rozděluji, – a že jsem před volbami zorganizoval schůzku v Klánovicích. Takže zaprvé: Ano, v ODS jsem od ro- ku 2006, ale v české politice jsem dlouho a za svobodu jsem začal bojovat již ně- kdy v roce 1987. Mé názory a výsledky mé práce jsou veřejně známé a stokrát prověřené. Nelavíruji, netaktizuji, nepře- bíhám ze strany na stranu. Jsem zvolený senátor a v této volbě mne podpořil i se- nátní klub ODS. Za druhé: Vždycky jsem se v politice snažil lidi spojovat a hledat řešení. Své konkurenty jsem nezadupával do země. Vždycky jsem se naopak snažil zasypávat příkopy. Spolupracoval jsem s Václavem Havlem i Václavem Klausem. Ne vždy se mnou ve všem oba souhlasili, ale jsem rád, že jsem stál po jejich boku a vážím si jich jako velkých státníků, kteří pro naši zemi vykonali víc než kdokoliv tady z nás. A za třetí. Schůzku v Klánovicích jsem svolal s rozvahou, vědomě a kdybych se dnes rozhodoval znovu, zachoval bych se stejně. Pozval jsem na ni lidi napříč celou republikou, lidi, o nichž vím, že jim jde o budoucnost ODS, že jim náš osud není lhostejný. Se všemi jsem to individuálně předtím konzultoval. A není, myslím, vů- bec náhoda, že na schůzku přijela většina zde stojících kandidátů na místopředsedy. A jsem rád, že schůzka rozpoutala tolik potřebnou diskusi o dalším směřování. Tyto tři výtky někteří uvádějí jako dů- vod, proč jsem nebyl zván do hlasovacích vlaků. Jsem ale také dost starý na to, abych někde s vašimi hlasy obchodoval. Věřím totiž, že svobodná volba je základ- ním a nejvyšším principem demokracie a nikdo z nás si toto nesmí vzít. Nekandiduji proto, abych se vyšplhal do nějaké funkce. Dělám to proto, že mám obavy o budoucnost naší strany a nabízím svou pomoc. Pokud mi dáte důvěru, budu pro Ob- čanskou demokratickou stranu v celé ze- mi pracovat se stejným nasazením a stej- nou odvahou, jako jsem to dělal pro svobodu, demokracii a bezpečnost této země posledních 25 let. (z nominačního projevu) ALEXANDR VONDRA místopředseda ODS • Narozen 17. srpna 1961. • Vystudoval geografii. • Několik let pracoval jako správ- ce asijských sbírek Náprstkova muzea, pak jako programátor. • S kolegy vydával samizdatový časopis Revolver revue. • V roce 1987 podepsal Chartu 77. • Stal se spoluzakladatelem OF. • V letech 1992 až 1997 pracoval jako první náměstek ministra zahraničních věcí. • 1997–2001 působil jako český velvyslanec v USA. • 2001–2002 byl vládním zmoc- něncem pro přípravu summitu NATO v Praze. • Od září 2006 do ledna 2007 byl ministrem zahraničních věcí ČR. V říjnu 2006 byl zvolen senátorem. • 9. ledna 2007 byl jmenován místopředsedou vlády pro evropské záležitosti. • Za svou činnost obdržel řadu čestných zahraničních vyzna- menání.

NÁZOR 11 Na posledních kongresech a ide- ových konferencích jsem opakova- ně varoval, že největším nebezpe- čím pro ODS je sebedestrukce, kdy ji zničit můžeme jen my sami – le- ností, sebeuspokojením z dosa- žených výsledků, politikařením, hloupými aférami, hádkami, ne- jednotou a halasnými prohlášení- mi pro média, že v této straně ne- ní něco v pořádku. Proto jsem tentokrát z výsledků 21. kongresu naladěn optimisticky. Jsem přesvědčen, že jsme snad v drtivé větši- ně po volbách do Sněmovny pochopili, že musíme jít s pozitivní energií dopředu bez opakování minulých chyb, protože jsme od voličů (spolu s dalšími pravico- vými a středovými stranami) dostali zno- vu šanci ochránit tuto zemi před neod- povědným populismem mocichtivých vyznavačů hesla „po mně potopa“. Demokracie nejsou jen svobodné volby Opět si musíme opakovat, že demo- kracie nejsou jen svobodné volby a mís- ta, která v nich lze získat. Jde především o politickou kulturu, v které žijeme, o kvalitu našich životů. Jednou věcí je kvalitní program, další jeho nositelé a jejich styl chování. Konzervativní politik se nemůže chovat jako žižkovský frajer z dob c. k. monarchie anebo vekslák z éry předlistopadové. To pře- nechejme těm, kteří v tomto prostředí mají kořeny přímo rodinné, a proto podle toho vypadala i jejich předvoleb- ní kampaň, která svou agresivitou před- stihla i komunisty. Konzervativní strana má mít trvalý program K otázce programu potom připomí- nám starou pravdu, že každá konzer- vativní politická strana by měla mít svůj program trvale daný a že by jej měla jen detailech aktuálně moderni- zovat v souvislosti s konkrétně nasta- lými problémy ve společnosti. V tomto případě bych rád připo- mněl tzv. Čtyři poděbradské artikuly z roku 1998. Principy nedotknutelné- ho soukromí, levného státu, nezadlu- žené budoucnosti a solidarity zod- povědných zůstávají pro nás trvale zá- vazné a nemá smysl dělat každý rok z programu strany nové slohové cvi- čení, které hledáním nových výrazů a termínů jen mate členy i voliče. Riziko centrálně řízených experimentů EU Kéž by i Evropská unie, jejíž jsme již několik let součástí, uvažovala stejně a své původní myšlenky volného po- hybu osob, peněz a služeb upřednost- nila před tendencemi centrálně říze- ných socialistických experimentů. Neslibujme voličům hlouposti či ne- splnitelné sliby, ale s věrohodným obli- čejem a chováním podpořme směřo- vání naší země ke kulturní formě demokracie a dlouhodobé prosperity. Je to sice pracné, zabere to mnoho času, ale vyplatí se to nám všem. Není to jednoduché a je třeba k tomu kaž- dý den hledat i odvahu jako v případě odvolání Mirka Topolánka z funkce, kdy bylo zcela nutné se rychle vzepřít stylu chování, který k nám nepatřil. Především to dá však opět věrohod- nost pravicové politice a naší straně přinese nové sympatizanty. Dá se předpokládat, že by měli být z větší části z mladé vzdělané generace, kte- rá je však vedle zdravého rozumu také vždy citlivá na jakékoliv projevy na- bubřelosti, neupřímnosti a jalových frází. Program máme dobrý. Teď jde jenom o to, aby náš styl chování zůstal přirozený, a tím pádem i srozumitelný a přijatelný pro největší počet lidí. autor je předseda Senátu PČR Rovnice politického úspěchu = program + styl chování Přemysl Sobotka Neslibujme voličům hlouposti či nesplnitelné sliby, ale s vě- rohodným obličejem a chová- ním podpořme směřování naší země ke kulturní formě demokracie a dlouhodobé prosperity. Je to sice pracné, zabere to mnoho času, ale vyplatí se to nám všem.

SLOVO HLAVNÍHO MANAŽERA ODS 12 Hlavní kancelář – profesionální zázemí Jan Kočí H lavní kancelář hrála v předvo- lební kampani ODS jako vždy důležitou roli. Profesionální zázemí, které zde bylo vybu- dováno v průběhu posledních let, spolu s moderními a potřebám centrály poli- tické strany daleko více vyhovujícími prostory v nové budově na pražské Pankráci poskytovaly po celé měsíce předvolební kampaně dostatečný servis jak pro vedení strany, tak pro celé regi- onální kandidátky či pro jednotlivé kan- didáty. Tento fakt potvrzují také povo- lební průzkumy veřejného mínění, z nichž vyplývá, že kampaň ODS byla účinná. Se závěrem předvolební kam- paně bylo však zapotřebí v dostatečném předstihu začít pracovat i na dalších pro- jektech, které nás čekají v nadcházejí- cích měsících a letech. Je zřejmé, že nejbližší metou úspěchu ODS je co největší počet obhájených a získaných senátních mandátů na pod- zim tohoto roku a zároveň co největší počet starostenských a primátorských křesel. A právě v tomto ohledu byly již před volbami do PS zahájeny přípravné práce na podporu a pomoc našim kan- didátům. HK ODS je tak již dnes zcela připravena na to, aby i v podzimní se- nátní a komunální kampani zafungova- la jako silný podpůrný prvek. V plném běhu jsou tak již například práce na grafickém manuálu pro senát- ní volby, grafickém manuálu pro komu- nální volby, který by měl být k dispozici v polovině července, na analýzách jed- notlivých volebních obvodů a tvorbě jejich politických map, přípravě přísluš- ných výzkumů veřejného mínění, we- bové a mediální podpory, argumentářů a dalších materiálů. Charakter komunálních a senátních kampaní bývá z logiky věci zcela odliš- ný od charakteru kampaní centrálních (PS PČR, EP). Proto bude také podpora HK ODS méně centralizovaná a spíše individuální. Tak jako v každé komunál- ní a senátní kampani však přesto počí- táme s určitou centrální linií, která ne- bude sice tak silná, ale bude zaznívat. Měla by být připravena v průběhu léta. Péče o členskou základnu a mezivolební období Vedle přípravných prací před podzim- ními volbami není zanedbána ani další funkce HK ODS v oblasti péče o členy a vnitřního fungování strany. Jak jsme již informovali v minulých číslech Listů ODS, nastartovali jsme v minulých le- tech několik zásadních projektů, které ODS posouvají na úroveň moderních stran západoevropského typu. Nový intranet s názvem Moje ODS (moje.ods.cz) již od února tohoto roku funguje v základní verzi pro všechny členy ODS. Je prostorem pro diskusi a otevřenou komunikaci napříč ODS a postupem času by měl sloužit jako stěžejní zdroj informací pro členy a zpět- né vazby pro vedení strany. V současné době probíhají další práce na jeho roz- voji a zdokonalení. Nakladatelství ODS Publishing, s. r. o. již převzalo zcela produkci vnitrostranic- kého magazínu Listy ODS a z velké mí- ry také zajišťuje grafické práce a další publikační aktivity. Zároveň zastřešuje fungování e-shopu ODS a věrnostního programu pro členy ODS, který v těchto měsících připravujeme a o němž jsme vás již informovali. Právě věrnostní (afinitní) program pro členy ODS je v nadcházejících měsících jednou z nejzásadnějších novinek v ob- lasti péče o členy ODS. Motivační a věr- nostní programy se stávají v posledních letech standardní součástí péče o členy různých spolků a sdružení a jsou jistě vy- užitelné i pro potřeby politické strany. V rámci ODS by měl nabízet širokou škálu výhod či slev u různých obchod- ních partnerů, např. v oblastech tele- komunikačních služeb, pojišťovnictví, módy, kosmetiky, pohonných hmot apod. Přehled těchto slev by měl být přístupný všem členům v novém intra- netu moje.ods.cz. Jedním ze základ- ních kritérií pro spolupráci s jednotlivými partnery v rámci afinitního programu by pak měla být jejich působnost ve všech krajích ČR tak, aby jejich nabídky mohli využít všichni členové ODS. Vedle tohoto programu chceme nad- cházející mezivolební období věnovat i dalším projektům, na které například nebyla dostatečná kapacita v minu- lých politicky „rušných“ letech. Budeme i nadále pracovat na profesionalizaci, vzdělávání a zefektivňování stranického aparátu či rozvoji vnitřní komunikace a práce se členy. Pro tyto procesy máme velmi dobrou výchozí pozici, neboť v posledních třech letech a především pak v rámci kampaně před volbami do PS došlo v rámci HK ODS k výraznému posunu v oblasti profesionalizace a moderni- zace, a to jak na úrovni organizační, materiální a instrumentální, tak také na úrovni personální. Zároveň si však nesmíme dovolit jisté zastínění a re- dukci naší centrály, k němuž došlo na- příklad po volbách v roce 2006 a vstu- pu do vlády. V následujících letech proto musíme uchovat HK ODS na profesionální úrovni, klást důraz i na tvorbu autonomní (mimovládní) politi- ky ODS – například pořádáním pravi- delných vlastních tiskových konferencí či obnovením tzv. odborných komisí – a její vnitřní rozvoj, čehož si je velmi dobře vědomo i vedení ODS. autor je hlavním manažerem ODS

P olitici, analytici a novináři po dlouhá léta vedou spory o tom, jak ovlivňují volební kampaně výsledky voleb. Část zastává názor, že naprosto marginálně, druhá je naopak přesvědčena, že fatálně. Data z povolebního průzkumu, kte- rý se stal tečkou za prací volebního štábu, dokládají, že o výsledku se letos rozhodlo až v horké fázi kampaně, resp. až v její poslední třetině. O své účasti se 30 % voličů rozhodovalo teprve v posledních 2 týdnech, přes 5 % pak dokonce v den voleb. Ještě později si voliči vybírali konkrétní stra- nu. V posledním týdnu ještě nebylo rozhodnuto skoro 20 % hlasujících. Mnozí z nich se definitivně rozhodli doslova až za plentou. Průzkum také potvrdil strukturu ztrát ODS a ČSSD. ODS, tratící zejmé- na kvůli osobním averzím vůči někte- rým představitelům, odevzdala pod- statnou část svých voličů novým stranám: 400 tisíc TOP 09, 170 tisíc VV. K volbám také nepřišlo 200 tisíc voličů ODS z roku 2006. Nové voliče jsme přitom získali jen ze dvou zdrojů: nevoličů z roku 2006 (cca 120 tisíc) a prvovoličů (cca 40 tisíc). Hlavním motivem pro volbu ODS zůstal pro- gram, následovaný loajalitou. Další motivace pro volbu ODS byly spíše ne- gativního rázu: odpor vůči Paroubkovi, populismu a zadlužování ČSSD. ČSSD nejvíce ztratila tím, že její voli- či – až 170 tisíc z roku 2006 – nepřišli volit. Následují ztráty ve prospěch no- vých stran. SPOZ, VV a TOP 09 získaly každá cca 100 tisíc někdejších voličů socialistů. Motiv pro neúčast a volbu alternativ byl v zásadě trojí: chování a sebejistota Jiřího Paroubka, nesplni- telnost slibů, zadlužování. Velmi podstatnou roli v rozhodování – nejen – vlastních voličů hrála kampaň Občanské demokratické strany. Tu za- znamenalo vůbec nejvíce lidí. Vedle vlastních voličů ji zaznamenali přede- vším voliči socialistů, které kampaň vý- znamně odrazovala od účasti. Zásadní byly především tři plošné motivy, které rámovaly horkou fázi kampaně. Prezen- tace Petra Nečase jako „naděje pro od- povědnou politiku“, výzva k odchodu nepopulárního lídra ČSSD („Je čas skon- čit, pane Paroubku“) a závěrečná srov- nání obou lídrů („Petr Nečas nebo Jiří Paroubek, váš hlas rozhodne“) měly ně- kolik efektů. Vykolíkovaly hřiště pro zá- věrečnou část kampaně a vnutily ČSSD nepopulární a voliče odrazující téma vlastního lídra, přitáhly zpět 2–3 % vá- hajících potenciálních voličů ODS a záro- veň nebyly primárně zaměřeny proti po- tenciálním koaličním partnerům. ODS slabiny soupeře dobře znala a ve své kampani mnohokrát připomněla. Za nej- větší úspěch kampaně ODS tak lze po- važovat právě to, že velká část poten- ciálních voličů ČSSD k volbám nepřišla. Velkou roli hrály úspěšné TV debaty lídrů, kde Petr Nečas odvedl velmi přesvědčivé výkony. Solidně fungo- valy i nové motivy a prvky kampaně: Modrý tým, časopis Jasně, dopis živ- nostníkům, ESO, využití mezinárodní- ho kontextu („Řecko“) nebo dílčí kampaně určené mladým (Oranžové peklo, spot Váš hlas, Virtuální demon- strace). Znovu se osvědčilo i užití ape- lu známé osobnosti, konkrétně Jaro- míra Jágra. Květnové volby potvrdily, že dobrou kampaní se nedá zachránit všechno, ale dají se aspoň zmírnit ztráty, příp. soupeři přivodit ztráty ještě větší. To je jasné poselství pro každý další vo- lební štáb ODS. autor byl šéfem volebního štábu pro volby do PS 2010 13 HODNOCENÍ KAMPANĚ Rozhodla kampaň. Kampaň ODS Ivan Langer 1% Neví 16% Volím vždy tuto stranu 42% Již dříve 11% Asi dva týdny před volbami 12% V průběhu května 12% V posledním týdnu před volbami 5% V den voleb 1% Těsně před cestou do vol. místnosti nebo až ve volební místnosti Termín rozhodnutí o volbě konkrétní strany 1% Neví 70% Již dříve 14% Asi dva týdny před volbami 10% V posledním týdnu před volbami 5% V den voleb Termín rozhodnutí jít volit Kdy jste se definitivně rozhodl/a, že půjdete k volbám do Poslanecké sněmovny? Kdy jste se definitivně rozhodl/a, že budete do Poslanecké sněmovny volit právě tuto politickou stranu?

Z KONGRESU ODS Průběh a výsledky 21. kongresu daly naději na úspěšnou budoucnost ODS Většina projevů i vznik nového vedení strany se zjevně staly pro značnou část členské základny, vo- liče i média velkým povzbuzením. Jak ovšem dodávají čelní představitelé ODS i nezávislí pozorova- telé, je to pouze první krok. Nyní bude záležet na tom, nakolik se podaří v tomto procesu pokračo- vat – pokud možno zásadově, ale zároveň noblesně a džentlmensky, jak se na konzervativní pravicovou stranu sluší. Nové vedení ODS: naděje, šance, riziko, odhodlání, změna… Zvolení M. Němcové 1. místopředsedkyní bylo nejen pro média překvapením a pro velkou část ODS nečekaným povzbuzením. Nové vedení ODS odpovídá představám P. Nečase.

HLASY Z KULOÁRŮ Alexandr Vondra, místopředseda ODS Mám velkou radost z toho, že jsme prokázali že jsme skutečně Občanská Demokratická strana – úmyslně zdůrazňuji velké „D“. Jsme stranou, jejíž představitelé, delegáti si nenechají ukradnout a zma- nipulovat svůj hlas, stejně jako to potvrdili voliči. Tomáš Julínek, předseda senátního klubu ODS Naděje na vládní angažmá, kde budeme moci prosa- zovat své vlastní ideje je jistě povzbuzením, zároveň důsledná vnitřní obroda nás teprve čeká a je to pod- statný úkol pro nové vedení ODS. Na druhé straně všichni víme, že volební výsledek nebyl zjevně takový, jaký bychom si v optimálním případě přáli. A nebylo to dáno jen momentální situací, ale i důsledem dlou- hodobé situace, která v těchto volbách takzvaně vy- bublala na povrch, a o to víc je třeba se soustředit na posilování důvěryhodnosti. To se týká i vlády, která pravděpodobně ponese největší díl odpovědnosti, takže výběr skutečně kvalitních a schopných lidí pro vládní a parlamentní funkce je v současnosti jednou z našich priorit. Pavel Liška, místopředseda Senátu Osobně věřím a doufám, že očista strany se skutečně konat bude, první kroky tomu již nasvědčují. Ale pokud to míníme vážně a opravdově, tak pro budoucnost ODS je potřeba ji pro- vést na všech úrovních. A co je podle mě velmi důležité, je změna systému nominací do všech institucí, stranických i stát- ních orgánů. Jindřich Šídlo, novinář ODS prošla a prochází obdobně těžkým obdobím jako po ro- ce 1998, protože si musí přiznat, že ztráta volebních hlasů by- la nevídaná. Napravo se objevila nová a relativně úspěšná al- ternativa, která bude silným konkurentem i v nadcházejících komunálních volbách, které samy o sobě budou velmi ná- ročný úkol. V této složité situaci dává zvolení Petra Nečase do čela strany naději, že se věci dají do pohybu tím správným směrem ve prospěch české politiky. Jde ale o to, aby to stra- na jako celek pochopila a tento směr v potřebné míře nejen akceptovala, ale i podpořila. Jefim Fištejn, publicista ODS zůstává hlavní a stabilní stranou pravice. Ale ukazuje se, že čím dál víc středopravých voličů má obavy, že mno- hým jejím představitelům nejde o ideje, ale o zakázky, posty a byznys. Petr Nečas si uvědomuje, že tento obraz musí změnit a v zájmu pravice doufám, že se mu to podaří. Roman Joch, ředitel Občanského institutu Výsledek Kongresu ODS je největší příležitost pro de- mokratickou pravici v Čes- ké republice za posledních 15 let. Pokud jí nevyužije, nemá právo existovat. Takto lakonicky to říkám, nemíním to rozvádět, pro- tože jsem přesvědčen, že je to tak. Doufám, že tato šance nepřijde nazmar. Doufám, že Občanská de- mokratická strana využije svého potenciálu jakožto strany, která je stabilním subjektem české politické scény. Spolupráce s TOP 09 a představiteli VV (na snímku P. Nečas s K. Schwarzenbergem) vypadá zatím nadějně, ale teprve budoucnost ukáže, nakolik je ideové souznění přesvěd- čivé. Šance, že programové cíle se skloubí, je velká, doufejme, že bude naplněna. Osobnosti, které se setkávají v rámci nového vedení ODS, mají společné cíle. Snad to pomůže k přijatelným kompromisům, vnitro- stranické toleranci a zároveň zásadovosti vůči protivníkům. Projevy P. Nečase patřily k stěžejním bodům kongresu.

KOMENTÁŘ 16 R ozjíždějící se účastníci kongre- su měli většinou dobrý pocit. Hlasování o novém vedení ne- bylo dopředu připraveným představením, kdy jedni nechápavě kroutí hlavou a druzí sice vědí, ale kroutí taky. Nedobrá pachuť z kongre- su 2008, kdy nového druhého muže strany viděla a slyšela drtivá většina kandidátů poprvé v životě, se neopa- kovala. Dokonce jsme se dočkali při čekání na výsledky i nefalšovaného ad- renalinu. Nový předseda Petr Nečas dostal bonus do začátku, totiž vedení podle svých představ. To se mu už ni- kdy příště nepoštěstí. I proto všechno psaly noviny druhý den o nové ODS, novém začátku, šanci a tak podobně. Proč se z ODS vytratil politický náboj Ovšem jaká je realita? Taková, že stranu netvoří předseda a pět místo- předsedů, ale celá členská základna. Není přece pravda, že s novým vede- ním bude všechno jinak, lepší. To by znamenalo, že předchozí vedení děla- lo všechno špatně. A to není pravda. Možná bylo okoukané, což je v politi- ce důležité, ale zcela jistě to byl sbor kompetentních a politického řemesla znalých lidí. Že se mnohé věci nedaři- ly, jak jsme si je vysnili, bylo dílem dá- no fatální situací po volbách 2006 a dílem osobnostními charakteristika- mi nejen těch v popředí, ale všech nás, kteří politiku aktivně děláme. Tedy ne- jen těch šesti vůdců, ale i těch ostat- ních. Proč se z výkonné rady ztratila ideově-politická diskuse? Proč mnohé radnice pod naším vedením se chova- jí k nerozeznání od těch socialis- tických? Proč jsme vstupovali do po- tupných koalic na krajích? Proč se kongresů účastní brunátní chlapi platí- cí pětitisícovkami zabalenými v tlusté ruličce? A proč jsou delegáti kongresu voleni do velrybářských sítí? Zkrátka proč se z ODS vytratil politický náboj a smrskli jsme se na boj o moc, vliv a pozice? Že by za to všechno mohl Topolánek? Bylo by jednoduché se očistit touhle rituální obětí, ale neprozíravé. Zname- nalo by to, že jsme nic nepochopili a nic se nenaučili. Koneckonců jestli probíhal na kongresu nějaký vnitřní zápas, pak právě o tohle. V tom nej- vyšším patře dopadl dobře, je to dobrý signál, ale bude stačit? Nebude nao- pak znamenat zabetonování se v niž- ších podlažích za dobře vypadající fa- sádou nahoře? Znamenal kongres návrat k „mýtickým“ kořenům? Možná jsme byli svědky něčeho no- vého v historii ODS, tedy návratu k ja- kýmsi mýtickým kořenům ODS, které nikdo neumí moc definovat, ale každý se dušuje, že existují v podobě čistých a nepokroucených ideálů. To bychom se ale museli změnit i my, jejich nosi- telé. Nebo zůstane v análech jako ši- kovný marketingový tah, který vzbudil ve veřejnosti sympatie, byť jen na chví- li. Anebo, jako obvykle, to bude něco mezi tím. Za sebe bych řekl, že i to by znamenalo, že to nebyly dva promar- něné dny. autor je členem Výkonné rady ODS Petr Nečas dostal bonus do začátku: vedení podle svých představ Martin Říman

EUROZÓNA 17 Evropská (ekonomická) vláda? Ivo Strejček Katastrofální stav veřejných fi- nancí valné většiny členských států Evropské měnové unie (EMU), tedy zemí, jejichž měnou je euro, děsí jak zastánce tohoto projektu, tak ban- kéře v Evropské centrální bance. Jednotná měna euro není výsled- kem ekonomické evoluce, je to po- litický projekt. Jeho zakladatelé v něm viděli symbolický nástroj jak pokračovat v politice stále těsnější evropské integrace. U ž na začátku bylo ovšem jas- né, že členy eurozóny se stá- vají i beznadějní černí pasažé- ři. Zejména kvůli nim vznikl pojistný mechanismus s názvem Pakt růstu a stability. Tato dohoda stanovuje podmínky koordinace rozpočtových po- litik členů EMU tak, aby případnými vy- sokými schodky státních rozpočtů nebo vysokými veřejnými dluhy neohrožovali stabilitu eura a nezvyšovali inflaci. Od počátku existence této dohody ji ovšem skoro nikdo nedodržoval a ni- kdo nevynucoval (včetně velkých zemí jako Německo a Francie). Oslavováno jako úspěšný projekt bylo euro symbolem svého druhu i úspěš- nosti projektu Evropská unie. Pak přišla ekonomická krize, která odhalila ka- tastrofální stav veřejných rozpočtů členů EMU, a euro se začalo otřásat ve svých základech. Cílem je politická unie Nahlas se proto začíná mluvit o ne- zbytnosti koordinace fiskálních politik členů eurozóny. Nás musí zajímat, že této povinnosti budou podléhat i ty členské státy, které eurem neplatí. Ale nejen to – centrální bruselské kontrole mají napříště podléhat také všechny politiky, které „nějak“ souvisí se ztrátou konkurenceschopnosti (vzděla- nost, zaměstnanost, prý i cílené řízení platů a nákladů atd.). Tyto návrhy nacházejí oporu v článku 122 Lisabonské smlouvy, který umožňu- je hlavám členských států EU v „krizo- vých případech“ přijímat i rozhodnutí odporující znění stávajících smluv o EU. Ale i v Bruselu vědí, že tohle začíná být za hranou všeho, co občané člen- ských států jsou schopni skousnout. Jít cestou „nějakého“ doplnění Lisabonské smlouvy je pro evropské elity příliš ris- kantní. Hledají proto jinou platformu, ze které by mohli činit politická rozhod- nutí o stabilizaci jednotné měny. Prezident EU van Rompuy přišel s ná- vrhem na vytvoření tzv. evropské eko- nomické vlády. Představitelé členských zemí s ní souhlasí i přesto, že její obrysy nejsou známy (což je ale v EU běžné – všichni se obvykle rozplývají blahem nad vzletnými deklaracemi, aniž by kdo tušil, co bude dál). EU se úprkem žene k vytvoření poli- tické unie, pokud chce zachránit euro a v podstatě sebe sama. Pro budoucí českou vládu Petra Ne- čase je nezbytné celou situaci bedlivě sledovat, být v těsném kontaktu s vede- ním ČNB a analyzovat důsledky návrhů, které mají odvrátit euro od blížící se ka- tastrofy. Nečasova vláda by měla pode- zíravě nahlížet na euro a držet se české koruny tak dlouho, dokud přijetí eura nebude pro Českou republiku všestran- ně výhodné. autor je poslancem Evropského parlamentu Členy eurozóny se stávají i beznadějní černí pasažéři. Zejména kvůli nim vznikl po- jistný mechanismus s názvem Pakt růstu a stability… Od po- čátku existence této dohody ji ovšem skoro nikdo nedodržo- val a nikdo nevynucoval (včet- ně velkých zemí jako Německo a Francie).

ANALÝZA 18 EURO: Německo je součástí problému Německý stát si na své dluhy půjču- je v Evropě za nejlepší sazbu. Dispo- nuje tedy široce vnímanou kredi- bilitou finančních kruhů. Německá ekonomika je i laiky považována za stabilní, a co víc, za reformního lídra celého kontinentu. Tento pozitivní do- jem je posilován i průběhem nynější rozpočtové krize v řadě evropských zemí. Německo zde vystupuje jako vě- řitel – ten, kdo půjčuje a rozumně hos- podaří. Nabízím jiný pohled. V prvé řadě samotné Německo je hluboce zadluženým státem. Je- ho kumulované veřejné dluhy přesahují 70 % HDP, což je, při velikosti německé ekonomiky, naprosto brutální částka, která více než desetkrát převyšuje souhrn všeho, co se v České re- publice za rok vyprodukuje. Pro připome- nutí: Kumulované veřejné dluhy Řecka či- ní cca 110 % HDP, což zase od Němec- ka není tak daleko, a České republiky pak pouhých necelých 40 %. Limit Maa- strichtského kritéria, jehož nepřekročení podmiňuje vstup do eurozóny, je u ku- mulovaného veřejného dluhu 60 % HDP, Německo jej tedy nesplňuje a v eurozóně fakticky – dle pravidel tohoto spolku – ne- má co dělat. Podíváme-li se na moderní historii ně- meckého hospodářství, všimneme si rych- le, že k liberálnímu kapitalismu mělo Německo vždy zřetelný (ovšem v posled- ních šedesáti letech pečlivě skrývaný) od- por. K volnému trhu přešlo Německo až v padesátých letech 19. století, tedy mno- hem později než Anglie, Francie, USA anebo země Beneluxu, a to s odporem a jen proto, že se trh ukázal být nepostra- datelným prostředkem k růstu výroby, stát- ní moci a koloniím. I němečtí ekonomičtí teoretikové (viz například německá histo- rická škola) vytrvale sabotovali teorii libe- rálního kapitalismu a není náhodou, že až dosud Němci vlastně nemají jedinou No- belovu cenu za ekonomii. Za zaznamenání stojí i to, že Němci v posledních sto letech nám Čechům hned dvakrát pokazili měnu – poprvé ra- kouští Němci za první světové války, kdy potřebovali z bohatých českých zemí „vy- táhnout“úspory pro vedení války a také potraviny i průmyslové výrobky. Cílevědo- mě tedy tiskli ve Vídni peníze a prohnali rakouskou korunu silnou inflací (na což Alois Rašín reagoval ve své knize „Můj fi- nanční plán“ z roku 1916 a poté i politi- kou silné české koruny po vzniku republi- ky). Podruhé Němci zaúřadovali v roce 1939, kdy stanovili kurs koruny a říšské marky v nesmyslném poměru 1:10 a vy- sávali tímto způsobem výrobky, potraviny i kapitál do Berlína. Nelze také nezaznamenat památnou německou poválečnou inflaci, která vy- vrcholila v roce 1923 a učinila ze všech Němců nikoli „milionáře“, ale rovnou „bilionáře“. Kdo z Němců tehdy neutra- til své vydělané peníze hned ten samý den, mohl si s nimi za dalších pár hodin rovnou vytapetovat byt. Hitlerovu váleč- nou politiku snad ani nemá cenu zmiňo- vat, čeští marxisté (například nezapome- nutelný Kurt Rozsypal) se však ani netajili, že všechno důležité pro zavedení pláno- vaného hospodářství v Československu po roce 1948 se vlastně naučili od ně- mecké okupační vojenské správy. Po druhé světové válce (1948) sice zá- padní Německo provedlo skvělou ekono- mickou reformu, ovšem nikoli samo od sebe, nýbrž pod tvrdou kuratelou ame- rické okupační správy. Lidé jako Kon- rád Adenauer anebo legendární Ludwig Erhard by v Německu pro tvrdou tržní re- formu našli podporu opravdu těžko. Tak německé hospodářství zažilo skvělých čtyřicet let, ovšem po znovusjednocení Německa se pomalu vrací ke svým histo- rickým hospodářským reminiscencím. To bylo pěkně vidět na způsobu připojení NDR, kdy, mimo dalších chyb, byl kurs výměny východoněmecké marky stano- ven v nereálném poměru 1:1, což vedlo k vleklé krizi na území východního Německa, k jeho nekonkurenceschop- nosti a nutnosti udržovat penězovod ze západní části v objemu kolem 80 miliard eur ročně (polovina českého HDP!), což ani po dvaceti letech nekončí. Ale zejmé- na tato politika nepřinesla výsledky. Nyní Němci spolu s Francouzi řídí euro- zónu tím způsobem, že sami porušují její standardy (například dokonce i v momen- tu vrcholící konjunktury v roce 2008 ně- mecký deficit státního rozpočtu vůči HDP překročil povolenou hranici 3 %, přičemž původně tato mez byla v EU vnímána jako strop podpory ekonomiky v době kri- ze…), a nejnověji svými rozhodnutími podporují proinflační politiku těch zemí, které jsou na tom – co se týče rozpočtové disciplíny – nejhůře. Evropská centrální banka (ECB) na jaře dokonce ve Frank- furtu rozhodla, že bude odkupovat řecké vládní dluhopisy. To znamená, že za téměř bezcenné řecké papírky dostává Papand- reuova vláda plnohodnotné peníze: Ro- tačky k tisku bankovek ve třech směnách hlasitě sviští a chrlí nové archy s eury pro řeckou armádu, školy, úředníky, neza- městnané a důchodce. Zlomové bylo i květnové rozhodnu- tí kancléřky Merkelové neposlat Řecko do civilizovaného, řekněme sametového, bankrotu, nýbrž pokračovat ve stávající politice vršení řeckého dluhu bez konce. Posuďte sami: V roce 2009 Řecko dosáh- lo deficitu státního rozpočtu vůči HDP ve výši ohromujících cca 13 % (Česko loni asi 5,5 %). V reálných číslech jde v přepočtu na koruny o 800 miliard (Česko při stej- ném počtu obyvatel cca 200 miliard). Le- tos po provedení škrtů – vůči kterým de- monstruje značná část řecké veřejnosti – tento roční dluh řeckého státu dosáhne plánovaných 500 miliard(!). Takový vý- sledek „reforem“ Evropská unie v čele s Německem schválila jako dostatečný. Nevytlouká se tedy už ani starý klín klínem novým (přefinancování starého dluhu), nýbrž se Řecku umožňuje dramatickým tempem zadlužovat dál. Za touto bez- koncepční a beznadějnou politikou čiší tradiční německá snaha problém nějak vysedět. Řecká ekonomika ovšem nemá v eurozóně žádnou možnost jak z dluhů alespoň vyrůst, natož je splatit. A to ví každý účetní. Mnoho lidí má tendenci posuzovat německou ekonomiku podle pečlivě nabí- lených fasád, zametených a uklizených dvorků a hezkých kytek na oknech. To je sice možný pohled, ale rozhodně z něj ne- lze usuzovat na kvalitu německých pro- duktů (viz například přehled poruchovosti aut podle značek, ve kterém německé vo- zy jsou často spíše průměrné), a už vůbec ne na kvalitu německé hospodářské politi- ky. Ta v minulosti bývala často špatná. Peč- livě zametený dvůr a vzorně nabílené pat- níky měly i koncentrační tábory. autor je ekonom Karel Kříž

MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE Modrý tým na semináři IRI v Bratislavě Petr Mach Ve dnech 25. a 26. června 2010 se v Bratislavě uskutečnil seminář Me- zinárodního republikánského insti- tutu (IRI) s názvem Leadership and Excellence in Advanced Politics, který se věnoval nejnovějším tren- dům v oblasti organizace politic- kých kampaní, politické komunika- ce, strategie a výzkumu. Semináře se vedle zástupců slovenské KDH, nizozemské CDA, francouzské UMP či maďarského Fideszu a dalších zúčastnili také koordinátoři Modré- ho týmu Iveta Hamouzová a Petr Mach, kteří zde prezentovali své zkušenosti se zapojením dobrovol- níků do předvolební kampaně. Mezinárodní republikánský institut (International Repub- lican Institute – IRI) je organizace, kterou v roce 1983 za- ložila americká Republikánská strana na podporu šíření demokracie a svobody ve světě. Hlavním posláním orga- nizace je rozvíjet politický a stranický systém, občanskou společnost, svobodné volby a vládu zákona v zemích, které se nacházejí na cestě k liberální demokracii. Thibault Muzer- gues, odborník v oblasti získávání finančních pro- středků hlavní francouzské pravi- cové strany UMP, jejímž lídrem je prezident Sarkozy, se ve své prezen- taci zaměřil přede- vším na hledání nových zdrojů pro financování poli- tických kampaní. Márk Szabó a Gergely Böszöméni Nagy, kteří spolupracovali s přední maďarskou pravicovou stranou Fidesz před parlamentními volbami v letošním roce, hovořili o problematice negativních kampaní a výzkumu a analýzy politické konkurence. V této souvislosti se zaměřili právě na kampaň Fideszu, který v těchto volbách zvítězil s více jak 50 % hlasů. Analýzou volební kampaně nizozem- ských křesťanských demokratů se ve své prezentaci zabý- val její marketingový poradce Herman de Vries. Zaměřil se především na její vizuální a komuni- kační část a shrnul výsledky voleb v Ni- zozemí, které pro CDA nedopadly ten- tokrát příliš dobře. Semináře se zúčastnila také místopředsedkyně slovenské KDH Jana Žitňanská. KDH skončila v nedávných parlament- ních volbách na čtvrtém místě a bude součástí vznikající pravicové koalice. Během oběda s účastníky diskutovala o výsledcích slovenských voleb a o ak- tuálním stavu koaličních vyjednávání. ODS na semináři repre- zentovali koordinátoři Modrého týmu Iveta Ha- mouzová a Petr Mach. Iveta Hamouzová hovořila o ojedinělém dobrovol- nickém projektu na české politické scéně s názvem Modrý tým. Prezentovala dosavadní charakter jeho činnosti, formu zapojení dobrovolníků do kampa- ně ODS i další výhledy této spolupráce. autor je koordinátorem Modrého týmu

20 VÝZKUMY Výzkumy před komunálními a senátními volbami 2010 Michal Jankovec Blíží se komunální a senátní vol- by, vytváří se strategie jednotli- vých kampaní. Rozhodně stojí za úvahu udělat si předvolební vý- zkum. Správně koncipované vý- zkumné šetření dokáže zjistit výcho- zí rozložení politických sil, určit slabé a silné stránky jak vlastní, tak soupeřů či z několika uvažova- ných variant vybrat nejúčinnější strategii, resp. taktiku volební kam- paně. Pro jedno město nebo senát- ní obvod lze výzkum pořídit v ceně okolo sto tisíc korun, přitom doká- že ušetřit zbytečně vynaložené fi- nance na kampaň v násobcích své ceny. Tento článek se pokusí po- psat obecné možnosti a limity so- ciologických výzkumů a upozornit na specifika metodologie sběru dat pro lokality, jako jsou právě se- nátní obvody a města. Využití výzkumů pro politickou praxi V politické praxi existuje celá škála možností využití sociologických šetření. Například v rámci optimalizace ná- strojů politického marketingu či odha- lování příčin zaujímání názorových postojů se používají tzv. kvalitativní metody zkoumání, jako jsou skupinové diskuse nebo hloubkové rozhovory. Nenahraditelným nástrojem k určení nejúčinnějších poselství cílovým skupi- nám a nejefektivnější formy jejich zpracování pro volební kampaně se v poslední době staly tzv. in-hall testy, které leží někde na pomezí mezi kvali- tativními a kvantitativními výzkumy. Kvantitativní výzkumy ale mají smysl především pro komunální volby ve vel- kých městech, naopak jejich realizace v senátních obvodech s velkým po- čtem malých obcí je technicky obtížná a příliš finančně nákladná. Média zveřejňují především výzku- my kvantitativní, jejichž výstupem je obvykle měření preferencí politických stran, popularity jednotlivých kandidá- tů nebo rozložení postojů k aktuálním politickým problémům či jiným feno- ménům ve veřejnosti. V případě kvalita- tivních výzkumů existuje několik různých metodologií sběru dat (viz box č. 1). Fenomény ovlivňující volební rozhodování Pro správnou interpretaci výsledků výzkumu, ale zejména pro položení správně formulovaných otázek, je vel- mi důležité porozumění myšlenkovým pochodům, které v myslích voličů pro- bíhají během jejich volebního rozho- dování. Už jen proto je důležité, aby výzkumná agentura měla delší zku- šenost s politickými výzkumy a dis- ponovala odborníky, kteří se v dané problematice dlouhodobě pohybují a orientují. Konečné rozhodnutí voliče odev- zdat či neodevzdat svůj hlas určité straně či hnutí (kandidátovi) ovlivňují dva základní (pro výsledek volebního rozhodování stejně důležité) faktory: – Preference strany (kandidáta) – Míra motivace pro účast ve volbách Budování vazby ke straně, resp. ke kandidátu, která je vyjádřena jí (jemu) deklarovanou preferencí, je spíše střed- ně a dlouhodobou záležitostí. Příklon k jednotlivým kandidujícím stranám přitom může být generován buď pozi- tivně – tj. jako vnímání pozitiv prefe- rované strany (například sdílené zá- kladní hodnoty, vnímání dosažených úspěchů, resp. ocenění chování a vy- stupování jejích představitelů) nebo vy- jádření souhlasu s jejími cíli (například nabízená řešení existujících problémů), nebo i negativně – jako trest vůči dří- ve preferované straně či jako vytvoření překážky proti získání moci stranou, s níž volič bytostně nesouhlasí. Box č. 1 Face-to-face (osobní dotazování) – Tazatel vede s respondentem rozhovor tváří v tvář, může mu předkládat různé stimuly (karty, ob- rázky, hesla). Rozhovor může probíhat na ulici nebo v domácnosti. Odpovědi jsou zaznamenávány buď do papírového dotazníku, nebo do notebooku. Výběr respondentů pro dotazování může být syste- matický, náhodný či kvótní. Limitujícím faktorem pro jejich využití ve městech a senátních obvodech je obvykle nízký počet tazatelů, a te- dy i sběrných míst, kterými výzkumné agentury v dané lokalitě disponují. CATI (telefonické dotazování) – Tazatel vede s respondentem roz- hovor po telefonu, nemůže tedy používat jiné než zvukové stimuly. Výsledky je u politických výzkumů nutno vždy vážit, protože některé specifické sociální skupiny jsou na telefonu těžko dosažitelné. Tato metodologie je vhodná pro výzkumy ve městech a senátních obvo- dech, podmínkou ale je, aby měla výzkumná agentura k dispozici vlast- ní dostatečně velkou databázi mobilních čísel v dané lokalitě, protože na pevných linkách jsou dnes k dispozici převážně jen staří lidé. Internetový panel – Je využitelný pro rychlá šetření například kre- ativních prvků kampaně, výhodou je vysoká míra interaktivity, nevý- hodou pak často nízká míra reprezentativity, protože významná část populace stále ještě není na internetu přítomna. Převažování výsled- ků na „průměrnou“ populaci je v tomto případě dosti diskutabilní, a navíc agentury nemají dostatečný počet respondentů v panelu pro dotazování v menších městech i v senátních obvodech s vysokým po- čtem obcí.

Motivace k účasti ve volbách má spí- še krátkodobý charakter a lze ji pod- porovat či blokovat i použitím krát- kodobě působících komunikačních prostředků během volební kampaně. Mezi blokátory volební účasti napří- klad patří ztráta důvěry ve vedoucí představitele preferované strany, resp. kandidáta (například arogance, aféry) nebo ztráta důvěry v kompetentnost pro řešení naléhavých problémů. Ko- nečné volební rozhodnutí v komunál- ních a senátních volbách určuje mix regionálních (lokálních) a celostátních fenoménů. Spolehlivost a důvěryhodnost sociologických výzkumů Aby byl kvantitativní výzkum dosta- tečně přesný a spolehlivý, je potřeba především zajistit, aby zkoumaný vzo- rek odpovídal co nejvěrněji populaci, tedy potenciálním voličům, uvažo- vaným příjemcům sdělení apod. Této reprezentativity lze dosáhnout jednak pečlivým výběrem respondentů a také převážením finálního datového soubo- ru tak, aby v určených rysech přesně odpovídal populaci. Reprezentativnost výběrového souboru je nutnou pod- mínkou pro získání výsledků v interva- lu statistické chyby. Rozsah statistické chyby přitom vyplývá z poměrného vý- skytu jevu (názoru) ve zkoumaném vzorku a pak, a to zejména, na počtu dotázaných respondentů, ale nezávisí na počtu obyvatel státu, města nebo senátního obvodu, kde se výzkum dě- lá. Statistická chyba je při shodném počtu respondentů stejná jak v přípa- dě zkoumání rozložení postojů v celé populaci ČR nebo jen rozložení posto- jů mezi obyvateli třeba třiceti tisícové- ho města (viz box č. 2 + graf). Bohužel vedle intervalu spolehli- vosti (statistické chyby), který vyplý- vá z principu statistiky, mohou být výsledky výzkumu postiženy ještě tzv. hrubou chybou. Hrubé chyby mo- hou být především způsobeny nekva- litní prací tazatelů nebo špatně kon- struovaným dotazníkem. Ve variantě dotazování F2F je odolnost sběratel- ské sítě proti vzniku hrubých chyb dána především propracovaností vnitř- ních kontrolních mechanismů agentu- ry, které minimalizují riziko nekvalitní práce nebo i podvodů na straně taza- tele. Limitujícím faktorem pro spolehli- vost výzkumů je také, a to v neposled- ní řadě, ochota respondentů odpoví- dat a udávat pravdivé údaje. Položené otázky proto musí být co nejsrozumi- telnější a v žádném případě nesmí být návodné nebo zavádějící. Osobní rozhovor, nebo telefonické dotazování? V případě výzkumů F2F v domác- nosti je reprezentativita vzorku zá- sadním způsobem ovlivňována kvali- tou sběratelské sítě agentury. Obecně u osobního dotazování platí, že čím více je tazatelů a sběrných bodů, tím lepší jsou výsledná data. Právě tato skutečnost bývá kamenem úrazu při sběru dat v senátních obvodech a městech. V rámci jednoho výzkumu může jeden tazatel realizovat přibližně dvacet rozhovorů. V jednom senátním obvodě (nepočítaje senátní obvody v největších městech) a ve městech s počtem obyvatel menším než sto ti- síc nemívá žádná agentura více než deset tazatelů, kteří standardním po- stupem dohromady nasbírají dvě stě rozhovorů. To je ale pro dosažení ro- zumné statistické chyby málo, běžný požadavek pro výzkumy ve městech a senátních obcích je čtyři sta respon- dentů. Na tazatele je tedy vytvářen tlak, aby nasbíral dvakrát tolik rozho- vorů než obvykle, a roste tak pravdě- podobnost, že tazatel odvede nekva- litní práci, nebo si dokonce začne vymýšlet. Paradoxně pak může dochá- zet při zvyšování počtu dotazovaných respondentů k větším odchylkám od skutečnosti. Je to jeden z důvodů, proč se v případě výzkumů ke komu- nálním a senátním volbám spíše při- klánět k telefonickému dotazování než k F2F. Dalšími důvody pro tento příklon jsou nižší cena a větší rychlost telefo- nického výzkumu. autor se specializuje na interpretaci sociologických šetření z oblasti politiky, realizoval i řadu výzkumných projektů pro ODS 0% 2% 4% 6% 8% 50% 40% 30% (% výskyt znaku ve vzorku) 25% 20% 15% 10% 7,10 5,00 4,90 4,6 4,32 4,10 3,56 3,00 2,70 2,18 3,78 3,70 3,48 3,28 3,02 2,70 2,26 2,04 1,64 6,94 6,52 6,14 5,68 5,06 4,26 8% 5% 200 respondentů 400 respondentů 700 respondentů Box č. 2 Interval spolehlivosti (statistická chyba) – Pásmo, ve kterém očekáváme, že se při akceptované hladině významnosti nachází míra výskytu určitého zkoumaného znaku v populaci (například postoje či preference). Hladina významnosti – Pravděpodobnost, že zjištěný výsledek měření platí pro zkoumanou populaci. Statistická významnost – Statisticky signifikantní je takový vý- sledek (rozdíl od průměru či očekávání), u kterého je nepravděpo- dobné, že vznikl náhodně. Rozpětí statistické chyby v závislosti na výskytu postoje (názoru) a počtu respondentů (hladina významnosti 95 %) % výskyt postoje (názoru) ve vzorku

22 SLOVENSKÉ VOLBY Po čtyřech letech se na Slovensku vrací k moci pravice Zbyněk Klíč H odně podobně jako české vol- by dopadlo volební klání na Slovensku. Volby do stopade- sátičlenné Národní rady se ko- naly druhý červnový víkend a hlavní otázka zněla, zda se čtyřem, resp. pěti pravicovým stranám podaří zdolat vládní blok, složený ze stran Smer-sociální de- mokracie, Mečiarovy LS-HZDS a nacio- nalistické Slovenské národní strany (SNS). Hospodářská situace v Evropě, a tedy i na Slovensku, připravila lepší startovní pozici pro strany ze středopravé části spektra, která nabízela úsporné progra- my, na rozdíl od Smeru, který zvolil po- pulistickou a nacionalistickou rétoriku. Volební kampaň hned v počátku ovlivnilo odstoupení předsedy SDKÚ-DS Mikuláše Dzurindy z čela kandidátky, aby tak zabránil pokračování obvinění ze strany hlavního konkurenta Roberta Fica z údajných finančních machinací při financování strany. Podobně jako v České republice byla hlavním tématem kampaně hospodář- ská krize a související finanční problémy Slovenska, přesto však v předvolebním čase hrály roli i další události. Jednalo se především o tzv. maďarskou otázku, resp. schválení zákona maďarským par- lamentem, který umožňoval zahranič- ním Maďarům nabýt maďarského ob- čanství. Tématu obratem využila vládní trojkoalice, která v reakci na rozhodnu- tí maďarského parlamentu schválila zá- kon, který by takovým občanům na- opak odebral občanství slovenské. Toto vládním stranám příznivé téma, na kte- rém se přiživovala také Strana maďarské koalice (SMK), však netrvalo dlouho. By- lo přerušeno důsledky ničivých povodní, které zasáhly východní Slovensko. Pří- stup vládní koalice k řešení jejich ná- sledků byl vnímán minimálně jako roz- poruplný. Vrchol kampaně však přišel v posledních dvou týdnech před volba- mi, kdy byl premiér Fico nejprve obvi- něn, že peníze určené na mimořádné situace utratil například za dotaci své rodné obci nebo na nehty spřátelené modelce. Těsně před volbami pak vyšla najevo informace, že předseda Smeru získal pro svoji stranu podezřelých 75 milionů korun, které neprošly stra- nickým účetnictvím. Vítězí Smer, vládu skládají pravicové strany Největším překvapením voleb se stala liberální strana ekonoma a autora slo- venské daňové reformy Richarda Sulíka pod názvem Svoboda a Solidarita (SaS), která při svém prvním volebním klání dosáhla na 12,14 % hlasů a skončila třetí za prvním Smerom (34,79 %) a druhou SDKÚ-DS (15,42 %). Za ním skončil naopak matador slovenské poli- tické scény, Křesťanskodemokratické hnutí (KDH), pod vedením bývalého eurokomisaře Jána Figela, se ziskem 8,52 % hlasů, následovaný dalším no- váčkem na slovenské politické scéně Mostem-Híd, který vznikl odtržením od Strany maďarské koalice a svým liberál- nějším a ke slovensko-maďarským vzta- hům smířlivějším programem získal 8,12 % hlasů. Těsně se do parlamentu dostala také druhá vládní strana SNS Jána Sloty, pro níž však 5,07 % hlasů bylo zklamáním. Dveře do Národní rady naopak zůsta- ly uzavřeny pro třetí vládní stranu LS-HZDS Vladimíra Mečiara a druhou stranu reprezentující zájmy maďarské menšiny – Stranu maďarské koalice, které získaly 4,32 %, resp. 4,33 %. Tak- to rozdělené hlasy voličů pak znamena- ly následující rozložení mandátů: Smer 62 mandátů, SDKÚ-DS 28 mandátů, SaS 22 mandátů, KDH 15 mandátů, Most-Híd 14 mandátů a SNS 9 mandá- tů. Dosavadní opoziční strany tak obsa- dily ve 150členné Národní radě nadpo- loviční počet křesel většinou čtyř míst. Radičová jako premiérka Výsledky však daly jasný signál, že vo- liči si přejí návrat pravicových stran do vlády. První pokus pro sestavení vlády sice dostal od prezidenta Gašparoviče vítězný Robert Fico, paralelně s ním však začala jednat čtyřka ve složení SDKÚ-DS – SaS – KDH – Most-Híd. Kromě menši- nové vlády se SNS zbývala Robertu Ficovi jediná alternativa, a to sestavení vlády s KDH, která není v podpoře pra- vicovému projektu jednoznačná. Po- dobná alternativa údajně byla na stole, když Fico nabídl křesťanským demokra- tům polovinu křesel ve vládě a post pre- miéra, lídr strany Ján Figel však takovou nabídku dementoval. Mezitím však pokračovalo jednání čtyř pravicových stran, které dosahova- lo výsledků rychleji než v případě pa- ralelně skládané české vlády. Kontro- verzní body jako uzavření smlouvy s Vatikánem, dekriminalizace marihua- ny či tzv. odvodový bonus se strany rozhodly v koaliční smlouvě neřešit, a tak již devět dní po volbách mohly oznámit shodu nad hlavními progra- movými okruhy a následující den ode- jít do prezidentského paláce pro vládní pověření, které vzápětí obdržela lídryně SDKÚ-DS Iveta Radičová. autor je pracovníkem politické sekce ODS

PORTRÉT 23 John Major – ve stínu železné lady Jakub Čermák Tak jako Francis Fukuyama spojo- val v roce 1992 ve své knize Konec dějin ukončení studené války s ví- tězstvím západní liberální demo- kracie, můžeme zase my spojovat konec studené války se závěrem jedenáctileté éry vlády Margaret Thatcher a s nástupem Johna Ma- jora na premiérský post ve Spoje- ném království Velké Británie a Se- verního Irska v roce 1990. J ohn Major jako nový premiér a lí- dr „toryů“ v dolní komoře brit- ského parlamentu měl před se- bou velkou výzvu – pokračování v úspěšné politice své předchůdkyně. Během vlády Margaret Thatcher došlo k prosazení ekonomiky volného trhu, privatizaci průmyslu a veřejných slu- žeb. To vše posloužilo k popularizaci kapitalismu ve Velké Británii. V průbě- hu svého premiérství zvítězila s Kon- zervativní stranou v trojích všeobec- ných volbách za sebou (1979, 1983 a 1987). Dalších všeobecných voleb se po ztrátě podpory vlastních poslanců již nedočkala, jejím nástupcem se 27. listopadu 1990 stal 47letý kancléř státní pokladny (ministr financí) John Major. I v těžkých dobách riskoval podporu plánů USA John Major se narodil v roce 1943 v Anglii ve městě Walsallu. Po studiích, zaměřených na historii, anglický jazyk a literaturu, matematiku, ekonomii a státovědu, prošel několika různými zaměstnáními. Jeho prvním kontak- tem s politikou byl vstup do mládež- nické politické organizace Mladí kon- zervativci. Již ve 21 letech byl zvolen do městské rady. Během několika násle- dujících let se mladý John Major vypracoval až na kandidáta na post poslance dolní komory britského par- lamentu. Ve stejném roce, kdy se Mar- garet Thatcher stává premiérkou za konzervativce, se John Major za tutéž stranu poprvé stává poslancem. Poté se jeho politické postavení jen zlepšuje. V roce 1985 ho premiérka Margaret Thatcher jmenuje státním podsekretářem na ministerstvu zdra- votnictví a sociálních věcí, v následují- cím roce je jmenován dokonce minist- rem. V roce 1987 John Major přechá- zí na ministerstvo financí. A konečně v roce 1989 je jmenován na jednu z nejvýznamnějších pozic v celém ka- binetu, a to na post ministra zahra- ničních věcí. Již během následujících tří měsíců se přesouvá na post minist- ra financí. Avšak v této době dochází k dramatickým událostem – oslabení ekonomiky a implementace „daní z hlavy“, které vyvrcholí demisí premi- érky Margaret Thatcher a jmenováním Johna Majora za nového premiéra Spojeného království 28. listopadu 1990. Následujících sedm let bylo ve zna- mení první války v Perském zálivu, konce studené války, všeobecných vo- leb v roce 1992, britského euroskepti- cismu, „černé středy“ a irského míro- vého procesu. Prvním testem nového premiéra byla válka v Perském zálivu. Velká Británie se opět projevila jako silný a spolehlivý spojenec USA, když její premiér John Major podpořil prezi- denta George H. W. Bushe a vyslal do války více než 40 000 britských vojáků (největší počet z evropských zemí). John Major také sehrál důležitou roli při přesvědčování prezidenta Bushe o nutnosti vytvořit bezletové zóny nad Irákem. Zlom v roce 1992 Zlomovým okamžikem pro Konzer- vativní stranu a Johna Majora byla vo- lební kampaň v roce 1992. Konzerva- tivcům se tehdy nedávalo mnoho šancí, avšak zvrat nastal se změnou strategie vedení politické kampaně. John Major se rozhodl přenést volební souboj do ulic: kandidáti pronášejí své projevy přímo na ulicích stojíce přitom na prázdných bednách (tyto volby jsou jinak nazývány jako „Soap Box Elec- tion“). Takový způsob vedení kampa- ně byl v kontrastu s kampaní lídra la- bouristů Neila Kinnocka, který svou volební strategii postavil na negativní kampani a rozdílném pojetí zdanění obyvatel. Výhra Konzervativní strany v čele s Johnem Majorem byla drtivá a patří k jednomu z největších úspě- chů tohoto muže. Naopak k nejvý- raznějším neúspěchům Johna Majora byla tzv. „černá středa“, kdy byla Vel- ká Británie donucena vystoupit z ev- ropského mechanismu směnných kur- zů (ERM). Tento krok výrazně oslabil britskou měnu, avšak dlouhodobě jí pomohl (což se však projevilo až po ví- tězství labouristů v roce 1997). Další léta jeho vlády byla ve jménu třenic okolo nově vznikající Evropské unie, ale také kolem mírového procesu v Se- verním Irsku. Rok 1995 byl poznamenán soubo- jem o post lídra Konzervativní strany mezi Johnem Majorem a Johnem Red- woodem. John Major přesvědčivě zví- tězil a vedl stranu do voleb v roce 1997. Avšak jeho pozice lídra byla tím- to soubojem pošramocena a pověst Konzervativní strany jako ekonomicky nejpovolanější po „černé středě“ také. Ve všeobecných volbách 1. května 1997 vítězí labouristé v čele s Tony Blairem. Ve svém závěrečném projevu John Major uvedl: „Když padá opona dolů, je čas odejít.“ V roce 2001 odešel do ústraní a věnuje se kriketu. autor je pracovníkem politické sekce ODS • narozen 1943 • 1990–1997 premiér Velké Britá- nie a lídr Konzervativní strany • 1979–2001 poslanec britského parlamentu

24 HISTORIE MÍSTO KOMPASU Jak lze snadno opíjet Evropu rohlíkem… Jindřich Marek L etošní turecká provokace při na- rušování blokády pásma Gazy, ak- tivně podporovaná zpovykanými západoevropskými ultralevičáky, nám opět připomněla, jak je v Evropě snadné získat mediální sympatie třeba i pro teroristy. Zvláště my Češi bychom měli být na podobné evropské hloupnu- tí citliví při vzpomínce na roky komunis- tického režimu a nebo při vzpomínce na rok 1938. Tehdy se na nás dívali k velké radosti mistrů nacistické propagandy mnozí evropští „mírotvůrci“ také jako na zdroj potíží a někdy i jako na zločince, porušující mezinárodní právo… Dopis zapomenutého hraničáře V neděli 18. září 1938 ve tři hodiny od- poledne napsal dozorce pohraniční fi- nanční stráže Vítězslav Hofírek dopis svým rodičům. Prosil je, aby v případě, že se mu něco přihodí, vzali k sobě jeho ně- meckou dívku Gretu, která pro svůj vztah k Čechovi má peklo i u svých rodičů – fa- natických henleinovců. Mimo jiné napsal i toto: „Spíme vstoje, kleče. Hlídkování máme tolik, že na spánek zbývají jen dvě hodiny denně. Poplach střídá poplach, to napětí a nejistota je strašné, snad se z toho někteří nezblázníme... Strach ne- mám však ani já, ani mí kamarádi a sta- ne-li se něco, buďte na mne hrdí, že jsem padl pro naši drahou vlast...“ Již ve čtvrtek 22. září 1938 byl Vítězslav Hofírek v budově četnické stanice Liptáň v krnovském okrese skutečně henleinov- skými fanatiky zavražděn! Spolu s ním zde byli asi stopadesátičlennou sudeťác- kou tlupou usmrceni vrchní respicient fi- nanční stráže Ludvík Svoboda, dozorci té- hož sboru Inocenc Dostál, František Čech a příslušníci četnictva vrchní strážmistr Rudolf Mokrý a strážmistr Vilém Leher. Ačkoliv měli jejich vrazi dostatek zbraní propašovaných přes hranice z nacistické- ho Německa, dobíjeli své oběti ukořistě- nými četnickými šavlemi! Potom masakr náležitě oslavili v místních hospodách. Teprve poté nechali zavražděné hraničáře posypat vápnem a na nákladním autě je odvezli za hranice, kde je nechali pohřbít v neoznačeném společném hrobě... O podobných událostech se však v ev- ropském tisku příliš nepsalo, přestože se- znam našich obětí mnichovské kapitulace a pohraničních incidentů z let 1938–1939 uvádí vedle řady civilistů i jména 96 pří- slušníků čs. armády, 42 členů pohraniční finanční stráže a 51 četníků a policistů. Za každým jménem se skrývá nejen tragický příběh, ale od jeho počátku i celkem ús- pěšná propagandistická snaha nacistů jej před Evropou zakrýt a především nahradit zločiny české strany, i když se nikdy ve skutečnosti nestaly… O čem se v Evropě moc před Mnichovem nepsalo, ale co si po něm henleinovci hrdě dali na pohlednice? Vlak Československých státních drah, který v září 1938 vykolejili pomocí výbušniny nedaleko krušnohorských Vejprt…

25 ➤ Koncert Goebbelsových učedníků Podívejme se například na titulky mni- chovského oficiálního stranického deníku NSDAP Völkischer Beobachterdnech jen ze dnů 18.–20. září 1938: Strašlivá zvěr- stva českých vrahů a banditů – Tento zločinný stát musí být rozbit – Vrahové bez masek – Sudetoněmecké usedlosti a podniky oběťmi žhářství – Další čtyři oběti české nenávisti – Češi tajně zako- pávají mrtvoly – Vojenským opaskem umlácen k smrti – Příšerné zločiny čes- kých bestií v Krumlově – Organizovaný lov na lidi na Chebsku – Děti se učí házet láhve s benzínem – Zvířecké zločiny čes- kých četníků – Takhle vraždí husitští niče- mové – Žena v pokročilém těhotenství zbita a pak odvlečena – Kojící matky zbi- ty – Žena a dítě rozdrcena tankem – Les- ní požár má zničit celou vesnici, prchající ženy a děti pod palbou strojních pušek – Česko-komunistické přípravy k hromad- nému vyvraždění Němců v Ústí… Poskoci kulhavého nacistického minist- ra „lidové osvěty a propagandy“ Josepha Goebbelse zde ovšem ve všech případech zvolili nejjednodušší metodu – obyčejnou drzou lež. Nic z toho se v českém pohra- ničí nestalo, ale evropští „mírotvorci“ jako lord Runciman či britský premiér Cham- berlain a jeho francouzský kolega Daladi- er zprávy z německých zdrojů přijímali jako důkaz české netolerance vůči ně- mecké menšině a zarputilosti, která může snadno Evropu zatáhnout do války. Největší radost měli nacističtí propa- gandisté, když mohli svým západoevrop- ským „zákazníkům“ naservírovat takové zprávy, které obsahovaly jádro podle sku- tečné události. Doložit to můžeme pro ukázku i dvěma tehdy zcela ojedinělými případy z Krušných hor. Více než vítaná tragédie V neděli 18. září 1938 tři dny poté, co byl na náměstí v Hoře Sv. Šebestiána neznámým mužem zavražděn třiačty- řicetiletý bývalý legionář a otec dvou dětí štábní strážmistr četnictva Jan Heř- mánek, měli hlídku v pohraničních le- sích mezi Ulmbachem a Horou Sv. Še- bestiána dozorce finanční stráže Josef Kukla a vojenská posila svobodník Jaro- slav Rada. Jejich úkolem bylo střežit známé pa- šerácké stezky, používané teď henlei- novci k přechodům hranic. Oba hraničáři Heřmánka znali a také věděli, že jeho vrah, patrně fanatický henleinovec Albín Spokojený Adolf Hitler v říjnu 1938 při triumfální jízdě Šluknovským výběžkem. Provokace a masivní mediální hysterie se vyplatily… Svobodník Jaroslav Rada měl ve vší své smůle nakonec štěstí, když nacistickou okupaci přežil. Vítězslav Hofírek (✝ 22. 9. 1938)

HISTORIE MÍSTO KOMPASU 26 Schaarschmied, přitom navíc těžce zranil vojína Antonína Laburdu a lehce postřelil kancelářského pomocníka zdejší policejní expozitury Otto Peška. Voják, kterému střela z vrahovy pistole potrhala tenké i tlusté střevo, stále zápasil v chomutovské nemocnici o život, když si Kukla s Radou na hlídce vyměňovali nejčerstvější zprávy: Včera v saském Satzungu se za hraniční čárou uprchlí henleinovci provokativně procházeli s kulometem a na české straně zadržela pohraniční hlídka dva německé výrostky s ostře nabitými pistolemi… Náhle v hustém porostu lesa zahlédl svobodník Rada skupinu asi deseti mužů směřujících k hranici. Rázem měli oba hraničáři pušky v rukou. „Halt! Hände hoch!“, zařval Rada třikrát za sebou. Muži v lese se však rychle dali na útěk. Svobodník Rada neváhal a začal střílet. Druhý člen hlídky stržen horkokrevným vojákem rovněž vystřelil za prchajícími. Skupina zmizela. Z lesa se však ozval ně- čí nářek. Hlídka se opatrně začala k to- muto místu přibližovat… O šestadvacet hodin později, 19. září 1938 v 18.00 hod., zapisuje služba praž- ské policejní radionaslouchající služby zprávy berlínského rozhlasu. V řadě hlá- šení goebbelsovské úrovně o „zvěrstvech Čechů v Sudetech“ je i zpráva o sedláko- vi z Ulmbachu, který včera dostal rozkaz odvést do márnice mrtvolu ženy-uprchli- ce před českým terorem, kterou zabila četnická hlídka. Sedlák ji prý našel v lese rozbodanou od bodáku, zakrvácenou a s roztrhanými šaty… Nacistická propagandistická mašinérie měla další senzaci! Tentokrát však bohu- žel vedle nehorázných lží a pomluv mohla vyjít ze skutečné tragické události v lesích mezi Ulmbachem a Horou Sv. Šebestiána, kde Josef Kukla s Jaroslavem Radou po střelbě na skupinku prchajících mužů na- šli v lese vyděšenou ženu s naříkajícím chlapcem, která trhala stokorunové ban- kovky a házela je do potoka. Opodál na- říkal další chlapec s poraněnou nohou. Při další prohlídce lesa zůstali oba hrani- čáři zdrceně stát nad mrtvou asi třinácti- letou dívkou… Na místo smrti rychle přijela z chomu- tovského velitelství vyšetřovací komise. Je- jí členové se snažili uklidnit zdrcenou hlíd- ku. Chápali dobře situaci vyčerpaných hraničářů, kteří byli již stojednadvacátý den ve vyčerpávající bojové pohotovosti! V mrtvé dívce byla identifikována Jetty Richterová, dcera učitele ze Suniperku (dnešní Výsluní), která na popud Henlei- novy výzvy k hromadnému útěku Němců z českého pohraničí do nacistického Německa prchala za hranice s dalšími že- nami a dětmi – poněkud zvláštní oklikou vstříc hlídkám a bojovým stanovištím hra- ničářů. V Německu měly v zájmu nacistic- ké propagandy o nesnesitelných pomě- rech v Československu rozšířit tisíce uprchlíků z republiky. Skupinka ze Suni- perku však nacistům nakonec posloužila zcela jinak! V krušnohorském lese byly totiž dvě skupiny. Skupina ozbrojených ordnerů vy- užila „přítomnosti“ uprchlíků ze Suniperku a použila jich jako ochranu svého přesunu přes hranice. Střelba hlídky, která o že- nách a dětech nic nevěděla, tak nacistům přišla velice vhod. Nikdo již také dnes ne- zjistí, kdo uprchlíky vyslal a vedl právě tou- Když se česká menšina v Karlových Varech začala učit střílet ze vzduchovek, měli již Henleinovi ordneři tajně propašované zbraně z nacistického Německa… Henleinovci zavražděný dozorce finanční stráže Josef Kloub ve dveřích vejprtské celnice. Také toto německé a zahraniční novináře příliš nezajímalo. Část posádky československého celního úřadu Varnsdorf VII – muži na motocyklech zleva: Vác- lav Kozel (zavražděn), Jan Teichmann (zavražděn) a Miroslav Bernard (těžce zraněn). K incidentu s henleinovskými teroristy došlo 22. září 1938.

27 to delší cestou, která vedla vstříc dokonce československému kulometnému stano- višti v Ulmbachu a hlídkám stále provoko- vaných hraničářů, o nichž přece měli hen- leinovci vždy dobré zprávy. Mohlo se jít zcela jinudy, ale účel – diskreditace demo- kratického Československa – světily i ty nejšpinavější prostředky… Křídla Nevilla Chamberlaina Celý případ měl potom ještě dohru za nacistické okupace, kdy Kukla s Radou skončili v nacistickém vězení a velitele hlídky Kuklu se nacistický soud pokusil odsoudit k trestu smrti. Nakonec však všechno dobře dopadlo a Kukla i Rada se dožili porážky nacismu. Jako druhý příklad propagandistické- ho využití pohraničních konfliktů z Kruš- ných hor lze uvést událost z dnešní Loučné pod Klínovcem, kde 28. září 1938 překročil henleinovský Freikorps u Maldhausenu spolu s příslušníky ně- meckých SA hranice a po vniknutí na české území poblíže Stolzenheimu na- padl československou hlídku. Hraničáři střelbou z lehkého kulometu útok od- razili, přičemž padli tři útočníci (dva SAmani ze Saské Kamenice a Sudeťák Keschner z Českého Wiesenthalu). O dva dny později 30. září 1938 ve dvě hodiny však říšskoněmecká zpravodajská agentura DNB uveřejnila svoji verzi. Češi prý přepadli na německém území ně- meckou pohraniční hlídku. Dva členové této hlídky a jeden sudetoněmecký uprchlík byli usmrceni a jejich mrtvoly mě- ly vypíchány oči a mnoho bodných ran... Nakonec „československý problém“ vyřešili západoevropští mírotvorci v čele s britským premiérem v Mnichově k veliké radosti Adolfa Hitlera neskutečnou zra- dou malé demokratické země. Chamber- lain se opájel z toho, jak zachránil mír v Evropě na dlouhá léta: „Lidé vyskakovali ze svých sedadel, jásali a křičeli – div se neobjímali v pocitu nového bratrství, kte- ré mělo nyní světu nastat. Mír byl pro Anglii, pro Evropu zachráněn. Domy se od té doby, co bylo zřejmé, že už nejsou ohroženy bombami, zdály zářivější, auto- busy pěknější a slunce jasnější. A já sám jsem cítil, jako bych měl křídla...“ Stará pravda, že hlupák zůstane vždy hlupákem, se potvrdila o rok dvojnásob- ně, když Hitler útokem na Polsko rozpou- tal světovou válku a nepoučitelný Neville Chamberlain 5. listopadu 1939 napsal svojí sestře: „Tuším, že válka do jara skon- čí... Je důležité zbavit se Hitlera a třeba ta- kový Göring by mohl mít významné po- stavení v přechodné vládě...“ Když Chamberlain o další rok 9. listo- padu 1940 umíral, vydal dva dny předtím maršál Göring rozkaz k provedení mo- hutných úderů na města Liverpool, Bir- mingham a Coventry! Od té doby se však příliš mnoho věcí v myslích řady západo- evropských politiků nezměnilo. Stále totiž bohužel platí názor současného předsedy českého Senátu, že Evropa má ke své škodě vždy více Chamberlainů než Chur- chillů… autor je historik a publicista Přivezl jsem vám mír! Neville Chamberlain po příletu do Londýna mává hrdě s mnichovskou do- hodou. Do vypuknutí světové války s miliony mrtvými zbývá ještě 10 měsíců a jeden den… Po mnichovském diktátu vypadala většina nových hraničních přechodů zmrzačeného Československa podob- ně jako tento v Šemanovicích u Kokořína. Prý se evropští politici již změnili. První ministry- ně zahraničí Evropské unie baronka Catherine Ashtonová dnes vesele žije s podivnou minu- lostí „mírové aktivistky“, která v 70. letech zuři- vě prosazovala jednostranné jaderné odzbroje- ní Západu za peníze sovětských komunistů!

Země žen: fikce nebo, současná realita? Markéta Ševčíková Kdysi jsem si přečetla román Vla- dimíra Párala Země žen a nebylo mi nejveseleji. Načrtnutá vize budoucí- ho světa, kde vládnou výhradně že- ny a muži žijí v pracovních tábo- rech a vykonávají pouze podružné a manuální práce, se mi totiž jevila děsivá. Můj temný čtenářský záži- tek pak naštěstí překryly jiné, záři- vější, ovšem představa totalitních poměrů v „zemi žen“ se mi natolik hluboce vryla do podvědomí, že jsem pak s lehkou nedůvěrou při- stupovala ke každé představitelce něžného pohlaví, která se rozhodla spojit svou profesní dráhu s vyso- kou politikou. Po čase se samozřej- mě hrany obrousily a vše vnímám mnohem jemnější optikou, ovšem ostražitosti není nikdy dost, zvlášť v dobách, kdy se ženy rozhodly ata- kovat takřka veškerá původní há- jemství mužů, včetně vysokých po- stů v armádě. A také ve vysokých státních funkcích. Například i v čes- kém Parlamentu je jich víc, než bý- valo zvykem. O ženských přednostech i slabos- tech jsme diskutovaly se ženou, která má do zapálené feministky rovněž hodně daleko. Působí křeh- ce, přesto je schopna kvůli dobré- mu záběru proniknout do muslim- ských ghett, pařížského pánského striptýzu, mezi někdejší sovětské vojáky i mezi dělníky na Podkar- patskou Rus či na Sibiř – ikona čes- ké humanistické fotografie Dana Kyndrová. Ač má podle svých slov raději muže, nafotila v několika ze- mích světa ryze ženský cyklus Wo- man. A přestože fotí výhradně čer- nobíle, její názory (nejen) na ženy jsou hodně barevné: Žen, které vstoupily nebo se po- kusily vstoupit do politiky přibylo. Co to podle vás způsobilo? Určitě to byl důsledek celospolečen- ské změny, respektive spíš chuti po změně, ovšem nikoliv ve smyslu větší poptávky po ženách v politice, jako spíš poptávky po nových lidech, no- vých tvářích. Teď ale aspoň existuje na- děje, že ženy konečně vnesou do poli- tiky pořádnou dávku pragmatismu. Pragmatismu? V souvislosti se že- nami se vždy mluví spíš o emotiv- ním pohledu na věc… To je klišé, že ženy pořád podléhají emocím. Samozřejmě, že jsme emo- tivní, ale pragmatismus díky vývoji a díky úloze, kterou má žena v životě, jednoznačně převládá. V každoden- ním životě jsou právě ženy ty praktič- ky, které se nakonec musí o všechno postarat. O ustálené slovní spojení že- na = emoce se zasloužili především muži, i když některé ženy už toto tvr- zení ochotně převzaly. Což je ovšem možná také projev jejich pragmatis- mu. (smích) Disponují i ženy v zahraničí stejnou dávkou pragmatismu, nebo jde o ryze české specifikum? Vy coby fotografka28 KULTURA DanaKyndrová:Majáles1990

29 neustále cestujete, znáte poměry v afrických státech, ve Francii, Švýcar- sku, Anglii, Rusku… Mají tamní ženy jiný postoj k politice než ženy u nás? V Rusku mnoho političek ve vlivných vysokých funkcích není, ale tam se že- ny většinou o politiku moc nezajímají, o té se diskutuje takřka výhradně v in- telektuálních nebo opozičních kruzích. Rusové mají navíc k ženám velmi spe- cifický vztah, žena je tam stále vnímá- na jako ta něžnější polovina, jež ne- může ublížit, ovšem tím pádem je i méně schopná. Osobně mi to ale po- mohlo, když jsem například fotila od- sun sovětských vojsk nebo jakékoliv ji- né politicky ožehavé téma, v Rusku mi nikdy nezabavili film. Vždycky mě po- važovali „jen“za ženskou. Kdežto na- příklad ve Francii, tam už jsou v tomto ohledu velmi zkušení a prozíraví, takže si na ženské novinářky a fotografky dá- vají pozor. Ale zároveň je mnohem víc respektují, protože vědí, že i ženy jsou schopny to někam dotáhnout, politiku nevyjímaje. Pozice žen je tam mnohem silnější než na východ od našich hranic. To ale asi neplatí pro celý Východ. Máte sice pravdu, že na ruské poli- tické scéně (nepočítám-li 3 nepříliš výrazné ministryně a gubernátorku Petrohradu) ženy ve vysokých vliv- ných funkcích nejsou, ale stačí se po- dívat na Ukrajinu. Expremiérka Julia Tymošenková si velmi důsledně pě- stovala image křehké a zdánlivě sub- misivní ženy, ovšem vyšvihla se na- konec výš než někteří ostří hoši… Julia Tymošenková je především vel- mi bojovná a rychle se orientující žena. A to, co po ní zůstalo, jen dokazuje, že si dokázala velmi rychle poradit a využít situace. To byl přímo exem- plární příklad ženského pragmatismu. Pokud se z Ukrajiny posuneme směrem k nám a zastavíme se na Slovensku, tam v minulosti rovněž proběhly dva pokusy o instalaci ženy do čela státu – na prezidentku po- stupně kandidovaly Magda Vášáryo- vá i Iveta Radičová – a ani jedna tenkrát neuspěla. Jeden slovenský politolog mi pak řekl, že to byla marná snaha, protože Slovensko ješ- tě nebylo připraveno mít v čele státu ženu. Jak jsme na tom my? Jsme vnitřně připraveni na ženy na nej- vyšších pozicích? Nemyslím, že by to byla otázka ně- jaké vnitřní připravenosti toho kterého státu, spíš jde o to, disponuje-li ta která politická scéna vhodným „mate- riálem“. A u nás kromě Miroslavy Němcové moc kvalitního „ženského materiálu“ není. Vidíte, a to i Miroslava Němcová musela na „svůj čas“ poměrně dlou- ho čekat… To je dáno právě našimi podmínka- mi. Miroslava Němcová není ani dravý mužský typ, ani typ kokety, je to sym- patická, elegantní dáma. Vyjma toho, že je seriózní a pracovitá, je zřejmě i velmi zásadová a nedá se koupit. Což byla možná ta největší překážka, která jí dosud v kariérním postupu bránila. Našla byste v naší novodobé his- torii ženu, jíž kromě inteligence a charismatu nechyběl ani tzv. lea- dership? U nás ne, bohužel jsme v tomto ohle- du nevygenerovali tak silné osobnosti, jakou byla třeba v Británii Margaret Thatcherová. S jasnými názory, postoji, chytrá, vzdělaná… Neuvěřitelná perso- na. U takto silných jedinců je úplně lhostejné, jde-li o ženu, nebo o muže, tam se na feminismus nehraje. Možná se na něj ale trochu hrálo u další evropské političky – německé kancléřky Angely Merkelové. Tu si přece tamní koaliční lídři druhdy vy- brali do čela coby ženu hlavně pro- to, že se nemohli domluvit, který z nich by byl jako vůdce lepší. Německo ale je a především ještě bude v dost složité situaci. Mám-li být osobní, Angelu Merkelovou zrovna „nemusím“. Ale možná je to proto, že jsem euroskeptik a pokaždé, když vidím ji a Nicolase Sarkozyho, kterak „budují novou Evropu“, mírně mě to zneklidňuje. Mou favoritkou tak asi navždy zůstane Margaret Thatcherová. Máte své politické favoritky i mi- mo Evropu? Favoritky snad ani ne, ovšem vždy mne udivovalo, kolik žen-političek je v islámském světě. To mě vlastně udi- vuje neustále. Znám islámský svět po- měrně důvěrně a ženy jsou tam sice nesmírně respektovány, ovšem jako matky, manželky, ochránkyně rodinné- ho krbu. Fakt, že se některé z nich do- staly až na absolutní vrchol a tamní mu- ži dovolili, aby jim vládla žena, je pro mě dodneška nevysvětlitelný. Ale mož- ná je to příznak nastupující nové éry. Nejen pro islámský svět, ale i pro nás. autorka je spolupracovnicí redakce DANA KYNDROVÁ Vystudovala francouzštinu a ruštinu na FF UK v Praze, vyučovala na katedře ja- zyků FSI ČVUT a FAMU v Praze, od roku 1992 volná fotografka. Připravila více než 60 autorských výstav, získala 7 cen v sou- těžích Czech Press Photo a hlavní cenu Fujifilm Euro Press Photo Awards v roce 1998. Její fotografie jsou zastoupeny ve sbírkách Moravské galerie v Brně; Svazu českých fotografů; Musée de l’Elysée, Lausanne (CH); Side Gallery, Newcastle (GB); Biblioth`eque Nationale, Paris; ICP, New York; Uměleckoprůmyslového mu- zea Praha; Pražského domu fotografie. Publikace: Nepolepšitelná víra v lepší budoucnost (Prostor, 1998, text Ludvík Vaculík), 100 fotografií zachycuje politickou atmosféru 70.–90. let v Československu; Per musicam aequo (Nadace Per musicam aequo, 1998), 40 fotografií zachycuje hudební vzdělávání zrakově postiže- ných; Žena mezi vdechnutím a vydechnutím (KANT, 2002, text Jaro- slav Boček); Odchod sovětských vojsk 1990–1991 (KANT, 2003, text P. Halík, M. Kocáb a J. Pecka); Žena – Woman (Kant) Průběžně pracuje i na dalších dlouhodobých projektech: Podkarpat- ská Rus, Poutní místa a Rusové Foto:RomanSejkot

VÝROČÍ 30 70. N e že by české, respektive čes- koslovenské dějiny postrádaly dostatek tragédií, křivd, nepříz- ní osudu. Ale každopádně osu- dy československých pilotů za 2. světové války patří ke svědectvím o mimořádném hrdinství a statečnosti, zároveň o zvrhlos- ti komunistického režimu, který se těmto lidem „odvděčil“ popravami, v lepším pří- padě brutálními žaláři. Světově proslulá 310. československá stíhací peruť vznikla ve Velké Británii 12. července 1940 na letecké základně Duxford. Kromě brit- ských důstojníků byla složena z našich letců, mechaniků a zbrojířů. Záhy nato byla ustavena 311. československá bom- bardovací peruť a v září pak 312. stíhací peruť. Jejich úspěchy zejména během bit- vy o Británii, která výrazně ovlivnila další průběh války, se zapsaly do dějin. Členové československých útvarů za sebou měli útěk z vlasti a touhu bojovat proti diktátorskému nepříteli. Mnozí z nich se zapojili do armád sousedních zemí, dokud nebyly obsazeny nacisty. Teprve pak se uchylovali za velmi složi- tých podmínek do Anglie, která se stala jednou z posledních bašt odboje. Prošli složitým zácvikem a přeškolová- ním na anglické letouny. Většina z nich přitom již měla za sebou zkušenosti z francouzské fronty. Pak od okamžiku, kdy byli nasazeni do bojů, vykazovali ve spolupráci s britskými složkami pozoru- hodné profesionální schopnosti a stateč- nost, o čemž svědčí doložené množství sestřelů. Češi a Slováci se zasloužili o ví- tězné výsledky bojů nad Normandií, Bre- taní, Belgií a Holandskem. Nicméně nej- více se v této souvislosti mluví a píše o fatální vzdušné bitvě o Británii. Hitler a říšský maršál Göring se tehdy nadutě pyšnili prohlášeními, že německé Luft- waffe smetou britské letectvo z oblohy, a umožní tak invazi do Anglie. Meziná- rodní letectvo pod hlavičkou RAF – byť za cenu četných obětí – tyto naděje Němcům zcela zničilo a dalo zbytku svě- ta šanci na porážku Německa. Zasloužili se o to všichni příslušníci RAF, nicméně mnozí Češi vynikali a dostalo se jim za- sloužené úcty (kterou ale zakrátko tra- gicky pošlapali komunisté). Mimo jiné stojí za zmínku například jméno nej- úspěšnějšího pilota bitvy o Británii Jose- fa Františka, který za pouhých 28 dní sestřelil 17 nepřátelských letounů. Hrdinství československých pilotů Vojáci, kamarádi. ... První československá letecká jednotka v Anglii – česko- slovenská stíhací peruť 310 – začíná svou činnost... Vím, že všichni cítíte povinnosti, které vám vaše nové zařazení ukládá. Připomínám vám proto jen stálé zásady československé ar- mády. Pevnou kázeň a přátelství druha k druhu – za všech okolností. Velká část československých stíhacích pilotů s me- chaniky prokázala již na francouzské frontě, za těžkých okol- ností, svoje vynikající schopnosti; tvrdého bojového ducha a pevnou vůli vítězství. Je proto též na vás, příslušníci všech ostatních kategorií personálu, abyste potvrdili, že jste svých druhů bojujících ve vzduchu hodni a že přispějete k tomu, aby jméno naší perutě patřilo mezi nejlepší. Uctíte tak nejlé- pe památku našich drahých kamarádů padlých za vlast ve Francii a přispějete ke konečnému vítězství. Z denního rozkazu majora Alexandra Hesle – 18. 7. 1940 Nikdy ještě v historii lidských bojů nevděčil tak velký počet za tolik počtu tak malému. Winston Churchill v poděkování všem příslušníkům RAF Letci českoslovenští, ... Jste část našeho vojska, která je a bude nejvíce a nejdříve exponována. Jdete už denně do své odborné práce a půjdete do akcí vojenských snad v blízkých dnech a týdnech. Vím, že vykonáte své povinnosti jako čest- ní, poctiví, stateční a hrdí Čechoslováci. Pokryjete sebe, a tím svůj národ čestnými úspěchy a slávou velkých bojovníků za vlast a za svobodu. Vždyť naše letecká zbraň bude v našem druhém boji mít jedno z míst nejčestnějších. A přispěje pod- statně k našemu osvobození. Někteří z vás navštíví možná ve vzduchu naši drahou vlast a uvidí naši překrásnou, věčnou, nenahraditelnou Prahu... Edvard Beneš v projevu ze srpna 1940 Generál František Fajtl patřil k legendárním pi- lotům. Bojoval proti nacistům v Polsku, Francii a Británii, podílel se na osvobození Českoslo- venska. Komunistický režim se mu odvděčil perzekucí a vězením.

31 130. 80. Štefánik: politik, generál, astronom M ezi českými literáty by se těžko našel někdo, kdo by mohl Otu Pavlovi konkuro- vat v umění vyjevovat čte- nářům tak citlivou poetiku. Ta byla ne- dílnou součástí nejen jeho nejvíce prosla- vených próz, jako je třeba Smrt krás- ných srnců, Jak jsem potkal ryby nebo Zlatí úhoři. Tato díla si získala posléze ob- libu i díky (skvělým) filmovým zpracová- ním. Ale neméně pozoruhodná je převa- žující část jeho tvorby – knihy ze spor- tovního prostředí a v neposlední řadě i reportáže, které psal jako sportovní re- daktor Československého rozhlasu. Jeho práci narušila těžká duševní cho- roba. V jednom ze svých textů z doby, kdy byl opakovaně hospitalizován v psy- chiatrických zařízeních, popisuje stav de- presí, které ochromily jeho vůli k životu. Přesto dále psal. Narodil se jako třetí, nejmladší syn Lea Poppera v červenci 1930 – ke změně jmé- na z Popper na Pavel došlo až v 50. le- tech. Tedy poté, kdy během války celou rodinu tatínkův židovský původ stačil hlu- boce poznamenat. V jedné ze svých knih Ota Pavel vzpomíná na návrat bratrů a ot- ce z koncentračního tábora a na cestu, kterou s bratry podnikli podél Berounky. Dlužno podotknout, že i jeho sportovní reportáže obsahují i zmíněnou neodmysli- telnou poetiku, která činí jeho tvorbu tak ojedinělou. Stačí připomenout třeba Pohádku o Raškovi, Olympijské hry a jiné povídky, Plnou bednu šampaňského. Témata sbíral i během cest, kdy napří- klad provázel v roce 1962 armádní fotba- lové mužstvo do USA, Francie, Švýcarska a samozřejmě také do SSSR. Komunismu nepřišel na chuť nikdy. Svůj postoj vyjádřil v povídce Běh Pra- hou, kterou pamětníci četli v samizdatové podobě pod názvem Běh Prahou aneb proč nikdy nebudu komunistou. V roce 1964 ho ale postihla těžká du- ševní porucha – maniodepresivní psychó- za. První takzvaný atak této choroby se projevil během zimní olympiády v Innsb- rucku, kde se pokusil podpálit blízký sta- tek. Následovala neradostná část života, kterou částečně trávil v psychiatrických léčebnách. V necelých 43 letech pak zemřel na infarkt. Je pohřben na židov- ském hřbitově v Praze-Strašnicích. –red– M ilan Rastislav Štefánik roz- hodně není nudným té- matem, jak jeho osudy mnohdy odbývaly školní učebnice. Narodil se 21. července roku 1880. V letech 1914–1918 organizoval československé legie v Srbsku, Rumun- sku, Rusku, Itálii a v roce 1918 protiso- větskou intervenci na Sibiři. Byl členem Národní rady v Paříži a posléze českoslo- venským ministrem války. Je spolu s To- mášem Garriguem Masarykem a Edvar- dem Benešem považován za zakladatele Československa. Zahynul při letecké ka- tastrofě při návratu do vlasti. Byl šestý z dvanácti dětí evangelického faráře. Otec byl vzdělaný národovec, kte- rý se snažil svým dětem umožnit co nej- lepší vzdělání. Ovšem k tomu, aby se mohli jeho po- tomci dostat na střední školu, museli dů- kladně ovládat maďarštinu. Milan Rasti- slav ji studoval na evangelickém lyceu v nynější Bratislavě, které bylo silně ma- ďarizované. Pak odešel do Prahy studovat stavební inženýrství, i když posléze přešel na astronomii. V tomto období se začal angažovat v různých spolcích a důkladně se zajímat o myšlenky Tomáše G. Masa- ryka. Pohled na politické a umělecké dě- ní si také rozšířil díky studijní stáži v Cury- chu, poté se čím dál intenzivněji věnoval mimo jiné psaní vlastních textů s politic- kou i uměleckou tematikou. Po ukončení vysoké školy působil v Pa- říži, kde se věnoval astronomii i umělecké, literární a politické práci. Na konci roku 1906 dostal Štefánik po- věření vést francouzskou výpravu do Tur- kestánu, kde měli účastníci expedice sle- dovat zatmění Slunce. Cestu využil i k po- znání Ruska a Střední Asie, například v Jasné Poljaně navštívil L. N. Tolstého. Po návratu do Paříže mu valné shromáždění Francouzské astronomické společnosti udělilo Janssenovu cenu. Byť se v násle- dujícím období často potýkal s existenční- mi problémy, dostal možnost procesto- vat velkou část Afriky, kde hledal místo pro vybudování observatoře, byl vyslán na Tahiti k pozorování Halleyovy komety, zatmění Slunce popsal také z expedice v Brazílii... Tehdy už měl francouzské ob- čanství, pak obdržel francouzský kříž Ry- tíře Čestné legie. V této době již byl dlou- hodobým stoupencem osamostatnění Slovenska, které vždy spojoval i s Čechy. Během světové války se navzdory špat- nému zdravotnímu stavu stal příslušní- kem francouzského letectva. V únoru 1916 vznikla Československá národní ra- da v čele s T. G. Masarykem a mezi úz- kým vedením byl i Štefánik. Jednou z jeho priorit bylo ustanovení samostatného čes- ko-slovenského vojska. Za tímto účelem jednal v Rusku, v USA i dalších státech. Štefánik zahynul v roce 1919 při letec- kém neštěstí. Zda se jednalo o politickou objednávku, se zatím nepotvrdilo. Nezaměnitelná poetika Oty Pavla

32