Listy ODS 8/2010

Informační bulletin Občanské demokratické strany 8 / 2010 Zůstáváme nejsilnější proreformní stranou strana 4–5 Analýza voleb str. 6–11 Vyhlídky venkova str. 24–25 Historie místo kompasu str. 26–29

AKTUALITY Připomínka okamžiků, které tvoří dějiny 2 Stejně jako v uplynulém roce nabízíme obrazový kalendář, který prostřednictvím exkluzivních foto- grafií připomíná dramatické politické situace uply- nulého období, občas i kuriózní momenty, které ho provázely, a v neposlední řadě detailní záběry těch, kteří byli politickému boji vystaveni v první linii. Kalendář si lze objednat od 15. listopadu na e-shopu v rámci internetových stránek ODS, cena je 195 Kč. Pokud nemáte k dispozici e-mail, můžete se s ob- jednávkou obrátit na ODS Publishing. V tom přípa- dě bude kalendář k vyzvednutí na recepci hlavního sídla ODS – Polygon House, Doudlebská 1699/5, Praha 4, 140 00. Kalendář 2011: Unikátní snímky, které odrážejí události minulého roku Říjnové senátní a komunální volby se staly symbolem situace, kdy dosavad- ní vítěz zdánlivě ztrácí sílu a musí se vší důstojností dokázat, že umí tím nej- lepším způsobem zacházet s mocí, s výhrou i prohrou, že uznává gentle- manství vůči přátelům i nepřátelům. Prostřednictvím obrazových záznamů nabízíme připomenutí situací, které se staly součástí minulých dní. Usnesení Výkonné rady ODS 25. října 2010 • Výkonná rada ODS děkuje všem voličům, kteří svými hlasy podpořili zástupce ODS jak v komunál- ních volbách, tak v obou kolech těch senátních. • Výkonná rada ODS zdůrazňuje, že výsledky pod- zimních voleb 2010 potvrdily, že ODS zůstává nej- silnější politickou stranou na české pravici. • Výkonná rada ODS děkuje všem senátorům ODS, kteří své mandáty neobhájili, za odvedenou práci v Senátu PČR ve prospěch České republiky.

OBSAH 3 nelze zastírat, že poslední volební smršť, která byla notně vyčerpávající jak pro kandidáty, politické strany i voliče, nevyzněla pro naši stranu jako důvod k nadšenému jásotu, ale ani k poraženecké beznaději. Nová kon- kurence na pravici a levicoví voliči, zděšení předzvěstí radikálních refo- rem, výrazně ovlivnili výsledky komu- nálních i senátních voleb. Kombinace těchto vlivů a možných pochybení ze strany samotné ODS dává obraz, kte- rý pravděpodobně bude předmětem mnohých odborných analýz, novinář- ských komentářů a politologických studií. Všechny zmíněné i nezmíněné vlivy na výsledky letošních voleb lze baga- telizovat, podceňovat, přeceňovat, zkreslovat ve prospěch toho či onoho. Každopádně celkové vyznění lze zjed- nodušeně posuzovat dvěma úhly po- hledu podle pověstné metody: Někdo se raduje, že sklenice či láhev je polo- plná, někdo si zoufá, že je poloprázd- ná. ODS má nyní na stole právě ta- kovou láhev. Přímo, v podtextu či sou- kromě přemýšlíme o úspěších, selhá- ních, přeceňování i podceňování – sebe sama, partnerů, konkurentů i voličů. Ať už považujeme onu pomyslnou láhev za poloprázdnou, nebo polopl- nou, není čas se opájet současnými pozicemi ani podléhat beznaději, pro- tože následující období bude náročné a bude vyžadovat mnoho sil. I když v jiném smyslu, než když například za- čal bujet paroubkovský fenomén, kte- rý se ve výsledku podílel na své vlastní zkáze. Tentokrát to bude citlivá hra s nepříliš vyzpytatelnými partnery, ješ- tě citlivější hra s opozicí, jejíž moc a sebevědomí opět nabubřely, to vše s nutností prosadit maximum reforem v rámci reálných možností. Popřát k tomu všemu hodně štěstí nestačí. Důležitý bude dostatek vůle, sil, dů- slednosti, politické korektnosti, vyva- žování diplomacie a neústupnosti… Po období volebního maratonu je čas zdokonalovat image ODS tak, aby byla co nejvíce respektovaná mezi partnery, soupeři i voliči. Vaše redakce ODS upevnila pozici nejsilnější proreformní strany Petr Nečas Mediální „boj na pravici“ částečně pravici jako celek oslabuje. Přesto výsledky voleb neprokazují, že ne- uspěl proreformní kurz, jak se snaží tvrdit opozice. strana 4–5 Výsledky voleb do Senátu a zastupitelstev měst a obcí Zbyněk Klíč Přinášíme analýzu posledních voleb a jejich porovnání s volbami před- chozími. Konkrétní údaje jsou prezentovány ve statistických tabulkách. strana 6–7 Společná agenda pro nadcházející roky Pavel Blažek Naše vládní účast nesmí zapříčinit, aby byla upozaděna značka ODS. Je to jedna z myšlenek, která zazněla na kongresu, ale je užitečné ji zopakovat. strana 13 Historie velkého průšvihu Martin Říman Autor vysvětluje přešlapy ohledně solárních elekt- ráren. „Cena za tuto zkušenost je neuvěřitelná – za peníze, které za ně zaplatíme, by se bohatě odfi- nancovala celá důchodová reforma.“ strana 14 Sláva a pády komunálních politiků Připomínáme osobnosti, které ovlivnily nejen ko- munální politiku, ale jejím prostřednictvím celo- státní, ne-li světové události: například R. Giuliani, J. Lužkov, z Čechů chicagský starosta A. Čermák... strana 16–19 Životní peripetie a vzestupy Alexandra Vondry V rámci rozhovoru jsme vzpomínali na dětství, disidentské období i jeho vstup do vrcholné politiky současného ministra obrany Saši Vondry. Má na co vzpomínat: Byl topičem, autorem a vydavatelem samizdatů, poradcem prezidenta, velvyslancem ve Spojených státech... strana 20–21 Co čeká české zemědělství a venkov Petr Havel Analýza vyhlídek rozvoje českého zemědělství v souvislosti s aktuální tuzemskou politikou a pře- devším vazbami na EU. Budoucí situace nese bezesporu velké výhody a výzvy, ale i rizika. strana 24–25 Z obsahu Vážení čtenáři, informační bulletin Občanské demokratické strany Vydává ODS Publishing, s.r.o. Adresa vydavatelství a redakce: Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1 Tel: 234 707 160, 161, 164 E-mail: redakce@ods.cz, http: www.ods.cz Hlavní editorka: Vlasta Lajčaková Redaktorka: Ivana Vajnerová Grafika a foto: Luděk Krušinský, Ingrid Valentinová Foto v čísle: Luděk Krušinský, archiv ODS a archivy autorů Registrace u MK ČR E 12908 Redakční uzávěrka: 26. 10. 2010 Inzerci přijímá: E-mail: inzerce@ods.cz 8/2010

4 SLOVO PŘEDSEDY ODS upevnila pozici nejsilnější proreformní strany D ruhým kolem senátních voleb končí devatenáct měsíců tr- vající volební kampaň, počí- nající pádem vlády v době českého předsednictví. To je situace, kterou jsme za posledních dvacet let ješ- tě nezažili. Úřednická vláda, která vlád- la opět přispěním politických manévrů Jiřího Paroubka celých čtrnáct měsíců, neměla mandát provádět zásadní re- formní změny, které naše země po- třebuje. Ztratili jsme spoustu času a energie a dnes se konečně vracíme k normálu. To je jistě potěšitelná zpráva. Oddechnou si nejen všichni kandidáti, volební štáby a podporující sympatizan- ti, ale nepochybně celá veřejnost. Všem bych chtěl touto cestou znovu poděko- vat. Těm, kteří kandidovali, podíleli se na práci volebních týmů, podporovali nás, a samozřejmě v první řadě těm, kteří nám ve volbách dali svoji důvěru. Výchozí situace podzimních komu- nálních a senátních voleb 2010 byla pro ODS velice komplikovaná. Úspěch z let 2004 (Senát) a 2006 (komunál) byl sku- tečně unikátní a v tomto směru stěží zopakovatelný. V prvním případě byla ODS v opozici proti mimořádně nepo- pulární vládě vedené Stanislavem Gros- sem v době, kdy měla ČSSD minimální preference. Ve druhém pak v situaci, kdy země neměla ani po pěti měsících od voleb vládu a vinu za to občané při- soudili zejména ČSSD a Jiřímu Paroub- kovi. Navíc ODS poprvé a naposledy ne- měla absolutně žádnou konkurenci na pravici. Realisticky jsme proto nemohli očekávat, že tyto výsledky dokážeme zopakovat. Boj na pravici, nebo pravolevý střet? V současné době se navíc znovu na- cházíme v situaci permanentních poku- sů o překreslení politické mapy. Přede- vším představitelé TOP 09, povzbuzeni nečekaným úspěchem v květnových vol- bách do Poslanecké sněmovny, chtěli podzimních voleb využít k symbolické- mu posílení své pozice. Svým mediál- ním působením se snažili navodit do- jem, že podzimní volby jsou soubojem o dominantní postavení na pravici, ni- koli standardním pravolevým střetem. ODS, která standardně dává přednost druhému typu soutěže, tedy byla ve slo- žité situaci. Musela navázat na relativně slušný výsledek voleb do Poslanecké sněmovny a nezhoršit svoji pozici v pra- vém politickém spektru s tím vědomím, že bude mediálně porovnávána se skvě- lými výsledky v letech 2004 a 2006. To vše v naprosto odlišné situaci s novými konkurenty na politickém trhu. Vládní koalice jako celek uspěla Ukázalo se, že tento mediální „boj na pravici“ v konečném součtu částečně oslabuje pravici jako celek. Proti jaru oslabily především nové politické strany TOP 09 a VV – s efektem „když se dva perou, třetí se směje“. Tím třetím je ČSSD bez Jiřího Paroubka s nezměně- ným Paroubkovým programem. Přesto výsledky voleb neprokazují, že neuspěl proreformní kurz, jak se snaží interpretovat opozice. ČSSD sice nad ODS zvítězila v komunálních volbách v počtu hlasů (19,7 %), ale pou- ze o 0,9 %. V součtech mandátů parlamentních stran získala koalice ODS-TOP 09 (+STAN)-VV celkem 9200 zastupitelů, zatímco opozice ČSSD- -KSČM jich má 7800. Ani vítězství ČSSD v Senátu v poměru ke koalici není nijak výrazné. Při porovnání s jarními volbami tedy nedošlo k celkovým dramatickým přesunům voličské přízně. ODS získala největší počet zastupitelů ODS v komunálních volbách nezopa- kovala výsledky z roku 2006, přesto zís- kala největší počet mandátů ze všech politických stran (5112) před ČSSD (4584). Výsledky ODS se v tomto směru více blíží výsledkům komunálních voleb v letech 2002 a 1998. Máme nejvíce zastupitelů v šesti krajích, zatímco KDU-ČSL v pěti a ČSSD ve třech. Při porovnání s letošními volbami do Poslanecké sněmovny však situace vypadá jinak. V počtu získaných hlasů i zastupitelů jsme posílili svoji pozici v pravém politickém spektru jako nej- úspěšnější vládní a proreformní strany. TOP 09, která měla vysoké ambice pře- devším ve velkých městech, získala o polovinu hlasů méně než ODS a tři- krát méně zastupitelů. TOP 09 jsme po- razili ve všech statutárních městech s vý- jimkou pražského magistrátu a Zlína. Výsledky v komunálních volbách mají různé příčiny ODS musí mít jako jedna ze dvou nejsilnějších politických stran v každých volbách snahu dopadnout co nejlépe a z tohoto pohledu nemůžeme být s výsledkem úplně spokojeni. S jednot- livými zástupci regionů budeme vy- hodnocovat výsledky voleb a hledat ře- šení, jak v příštích volbách dopadnout lépe. Výsledky jsou velmi rozdílné.

5 V řadě měst a obcí ODS uspěla. Ne- úspěch kandidátů v jiných místech při- tom nemá stejnou váhu. Někde se lo- gicky dostavila únava z toho, že ob- čanští demokraté jsou na radnici již tři nebo čtyři volební období. Někde naši oponenti nabídli výraznější osobnosti a voliči měli pestrou nabídku na výběr. Někde došlo ke ztrátě důvěryhodnosti našich politiků. Někde se část našich komunálních politiků nespravedlivě „svezla“ s negativními mediálními ná- lepkami, poškozujícími stranu jako ce- lek. A někde se ODS pohybuje v nato- lik komplikovaném politickém terénu ze sociálního a vzdělanostního hledis- ka, že úspěch pravicové politiky je v těchto místech nesmírně těžký. Přesto bude na konečné hodnocení čas až po sestavení obecních a měst- ských rad, kde má ODS velkou šanci na početné zastoupení. V Senátu jsme dosáhli standardního výsledku Počet zvolených senátorů ODS odpo- vídá našim realistickým představám. Je třeba připomenout, že občanští demo- kraté šli do tohoto volebního střetu s obhajobou 18 senátorských man- dátů. Sociální demokracie neobhajovala žádný. Celá vládní koalice obhajovala 22 senátorských mandátů z 27. Obhájit všechny byl téměř nemožný úkol. Ob- čanští demokraté však i ve volbách do Senátu potvrdili, že jsou stále jednou ze dvou nejsilnějších stran v této zemi. Osmi mandáty jsme potvrdili svůj stan- dardní výsledek. Bude Senát odpovědný, nebo destruktivní? Je realitou, že opozice získala vlivem pro ni výhodnějších výchozích podmí- nek v Senátu většinu a koaliční strany s tím budou muset počítat. Budeme s opozičními stranami projednávat všechny důležité reformy. Dělali jsme to tak vždycky. Přistoupíme na každou ro- zumnou myšlenku, která se v těchto jednáních objeví. Nemůžeme však při- stupovat na bezzubé kompromisy a programově zcela odlišné návrhy, kte- ré by deformovaly efekt reforem. Už před volbami občanští demokraté upo- zorňovali na hrozbu, že socialistický Se- nát může potřebné reformní změny brz- dit a blokovat. Nemůže je zcela zastavit, jen pozdržet. Každý měsíc zbytečného zdržení se však může projevit na celko- vé ekonomické situaci a stále není vy- loučeno, že při nezodpovědném přístu- pu zákonodárců hrozí naší zemi snížení ratingu a z toho vyplývající vážné kom- plikace. Doufám, že si to opoziční sená- toři uvědomí a stejně tak si uvědomí, že kredit naší země ovlivňuje nejen přístup k boji se zadlužováním, ale i k plnění na- šich spojeneckých závazků vůči NATO. Teprve v praxi se ukáže, jestli Senát bude skutečně destruktivní, nebo od- povědný. ODS má nejsilnější senátní koaliční klub a jeho členové budou nepochybně patřit k té odpovědnější části horní komory Parlamentu. Výsledky voleb poměry v koalici nemění Závěrem chci zdůraznit, že výsledek komunálních a senátních voleb ne- změní poměry v koaliční vládě ani o je- den jediný milimetr. Tyto poměry jsou dány výsledkem květnových voleb do Poslanecké sněmovny, koaliční smlou- vou a vládním programovým prohláše- ním. Musíme pokračovat v reformách a dotáhnout je k úspěšnému výsledku. Voliči nám dali obrovskou šanci. Vládní koalice společně dosáhla 118 mandátů a byl by hřích, pokud bychom tuto šan- ci promrhali. Tato vláda by ztratila dů- vod ke své existenci. Občanští demokraté budou pevnou a integrální součástí vládní koalice. Všeho, čeho chceme dosáhnout, mů- žeme dosáhnout pouze společně. Jako jedna vláda, jedna vládní koalice, jako jedno uskupení. My pro to uděláme maximum.

VOLBY 2010 6 Výsledky voleb do Senátu a zastupitelstev měst a obcí Komunální volby Komunální volby dopadly vítězstvím ČSSD, pro kterou hlasovalo 19,72 % voličů, před ODS, která obdržela 18,83 % hlasů, nezávislými s 17,54 % hlasů, TOP 09 s 9,8 %, KSČM, kte- rá obdržela 9,59 % hlasů a KDU-ČSL s 5,99 %. Oproti posledním volbám došlo k výraznému poklesu ODS, která si pohoršila o zhruba 18 procentních bodů, ČSSD a nezávislí si polepšili o tři, resp. 5 %, o zhruba procento poklesli lidovci a komunisté. Na počet mandátů však zvítězila ODS, která získala nejvyšší počet man- dátů ze všech politických stran (5112) s náskokem před sociální demokracií (4584), a přiblížila se svému stavu v le- tech 2001 (5729) a 1998 (5697). Vý- razná ztráta mandátů oproti roku 2006 je dána výjimečným výsledkem ODS před čtyřmi lety. Srovnání výsledků voleb za poslední troje komunální volby přináší úvodní Zbyněk Klíč Výsledky voleb v Praze Specifickou roli voleb hraje hlavní město Praha, na které je pravidelně upřena nejvyšší pozornost. Výsledek voleb v metropoli v letošním roce byl interpretován jako vítězství TOP 09, pokud se však podíváme pozorně na výsledky všech typů voleb v Praze, dojdeme k poněkud odlišnějším závěrům. Kromě voleb do celopražského magistrátu probíhaly i volby do zastupitelstev městských obvodů (těch je 22) a městských částí (kterých je 34) a v nich dominovala ODS – zvítězila v 16 městských obvodech a 13 městských částech (TOP 09 pouze v pěti městských obvodech a jedné městské čás- ti). Celkový souhrn hlasů do všech zastupitelských orgánů pak vyšel ve prospěch ODS 3 442 135 ku 2 869 217 hlasů, řečeno slovy mandátů 372 : 213 v porovnání s druhou TOP 09. Srovnání výsledků komunálních voleb 2002–2010 Nezávislí 11 400 698 14,12 13 329 351 12,28 15 829 138 17,54 12 330 11 094 10 800 924,63 1201,49 1465,66 ODS 20 469 069 25,35 39 502 300 36,41 16 994 338 18,83 18 376 18 843 18 036 1113,9 2096,39 942,25 ČSSD 12 592 655 15,59 18 036 664 16,62 17 794 043 19,72 19 208 16 603 16 722 655,59 1086,35 1064,11 KSČM 11 754 876 14,56 11 722 562 10,8 8 653 372 9,59 24 536 20 829 18 688 479,09 562,8 463,04 KDU-ČSL 8 042 486 9,96 7 530 580 6,94 5 409 258 5,99 21 523 19 319 16 137 373,67 389,8 335,21 TOP 09 8 845 666 9,8 8 626 1025,47 VV 2 675 436 2,96 4 500 594,54 Komunální volby a volby do třetiny Senátu měly letos mimořádný význam. Po dlou- hém období, kdy ODS měla vždy velmi suverénní pozici, byla tentokrát situace slo- žitější. Vyvstala nová konkurence na pravici a levicoví voliči byli zejména v chud- ších oblastech zděšeni plánovanými reformami. To vše poznamenalo výsledek. Jaký vlastně byl a jak ho hodnotit? politický počet počet počet subjekt hlasů kandidátů hlasů na kandidáta 2002 2006 2010 2002 2006 2010 2002 2006 2010 abs. % abs. % abs. %

7 tabulka (pro přesnost je uveden i počet hlasů na kandidáta vzhledem k tomu, že v některých městech mohlo dojít ke změně počtu zastupitelů, a tedy i kandi- dátů strany). Sestoupíme-li o úroveň níže, tedy do krajských měst, zaznamenáme nejvyšší počet vítězství ČSSD (7) následova- né místními kandidátkami se třemi ví- tězstvími, dvě vítězství zaznamenala TOP 09 a jednou vyhrála ODS v Plzni. Půjdeme-li ještě o řád níž ke statutár- ním městům, je výsledek následující: ČSSD 13 vítězství, nezávislé kandidátky 5 vítězství, ODS 4 vítězství a TOP 09 2 vítězství. Nejnižší úrovní, na kterou v této ana- lýze půjdeme, jsou okresní města. V nich stejně jako v předchozích dvou případech dominovala ČSSD. Zvítězila ve 37 městech, ODS si připsala 18 ví- tězství, nezávislé kandidátky 10 vítěz- ství a TOP 09 3 vítězství. V další tabul- ce najdete okresní města, kde získala nejvíce hlasů ODS. Jistě to není opti- mální výsledek, ale není důvodem k pesimismu. Na okresní města se však lze podívat i z jiné perspektivy, a to z hlediska změny počtu hlasů mezi lety 2002 a 2010. Identifikovat tak můžeme města, ve kterých došlo k propadu, ale i taková, kde si ODS naopak polepšila. Pro zjednodušení uvádíme pouze měs- ta, ve kterých ODS ztratila, resp. získa- la více než o třetinu více/méně hlasů než před osmi lety. Převedeme-li výsledek ještě na sou- boj koalice-opozice, zjistíme, že strany vlády koalice rozpočtové odpovědnos- ti zvítězily nad opozicí v takřka třetině okresních měst. V pomyslném souboji na pravici mezi ODS a TOP 09 zvítě- zila prvně jmenovaná s poměrem 470 : 223 zastupitelů, tedy rozdílem 247 mandátů, a získala tak visačku nejsilnější pravicové strany. Senátní volby V senátních volbách získala ODS 8 senátorů (Petra Bratského v Praze 6, Milana Pešáka v Praze 11, Jiřího Ober- falzera v Berouně, Pavla Eyberta v Tá- boře, Veroniku Vrecionovou v Mělníce, Miloše Vystrčila v Jihlavě, Přemysla So- botku v Liberci a Tomáše Jirsu v Čes- kém Krumlově), do druhého kola postoupilo 19 kandidátů. Oproti po- sledním volbám v roce 2008 jsme zís- kali o pět senátorů více a získali jsme stejný počet mandátů jako v roce 2000 a pouze o jeden méně než v ro- ce 1998 a 2002. Například na Jihlavsku jsme mandát získali vůbec poprvé a v Praze 6 jej ob- sadili znovu po dvanácti letech. Svůj mandát neobhájilo 10 stávajících se- nátorů ODS. Celkově má nyní sociální demokracie v horní parlamentní komoře 41 sená- torů, občanští demokraté 25, lidovci a TOP 09 po pěti, další dva mají komu- nisté a Severočeši.cz a jeden senátor je nestranický. autor je pracovník politické sekce ODS Okresní města, ve kterých zvítězila ODS město % hlasů Teplice 43,17 Mladá Boleslav 39,95 Trutnov 37,66 Litoměřice 34,81 Kladno 34,67 Pelhřimov 30,62 Rakovník 29,84 Beroun 29,32 Nový Jičín 27,4 Jičín 26,98 Jablonec n. Nisou 26,15 Plzeň-město 24,78 Uherské Hradiště 24,7 Klatovy 24,17 Rokycany 22,37 Louny 19,91 Rychnov n. Kněž. 19,27 Vsetín 18,43 Města s více jak třetinovým nárůstem hlasů oproti roku 2002 poměr hlasů město 2010/2002 Znojmo 183,80 Mladá Boleslav 176,31 Litoměřice 174,85 Beroun 151,42 Pelhřimov 150,89 Vsetín 147,52 Trutnov 140,95 Teplice 138,20 Blansko 134,83 Města s více jak třetinovým poklesem hlasů oproti roku 2002 poměr hlasů město 2010/2002 Praha 17,22 Kolín 39,15 Semily 40,75 Písek 46,32 České Budějovice 46,74 Pardubice 47,86 Domažlice 48,19 Strakonice 48,32 Benešov 50,42 Česká Lípa 50,57 Kutná Hora 57,19 Ústí nad Labem 58,27 Náchod 59,47 Nymburk 60,95 Louny 61,07 Hradec Králové 61,59 Prachatice 62,81 Ústí nad Orlicí 65,60 Karlovy Vary 65,63 Kroměříž 66,39 Zlín 66,42

8 ANALÝZA P o vynikajícím výsledku v minulých komunálních volbách ty letošní nedopadly pro občanské demo- kraty nejlépe. Dokazuje to jedno- duché srovnání procenta hlasů, které ODS získala letos a v komunálních vol- bách před čtyřmi lety. V roce 2006 kan- didáty občanských demokratů podpořila více než třetina voličů a ODS jasně vyhrá- la s 36 % odevzdaných hlasů. Letošní komunální klání v tomto ohledu přineslo propad o polovinu a ODS volilo jen něco přes 18 % voličů. ODS se kvůli tomu poprvé od roku 1994, a tedy vlastně od svého vzniku, ne- stala nejsilnější stranou v komunálních volbách. Tradiční bašty ODS padají jedna za druhou. Nechci snižovat důležitost kra- jů a Senátu, ale osobně považuji význam komunální úrovně za klíčový pro budouc- nost každé politické strany. Z obcí a měst se totiž mohou rekrutovat noví politici. Neobhajitelná pozice Navázat na výsledky z roku 2006 bylo opravdu těžko dosažitelné. Tehdy totiž občanští demokraté zejména na úrovni měst dosáhli výsledku, který se už asi ni- kdy nebude opakovat. V atmosféře, kdy Jiří Paroubek po vítězství ODS ve sně- movních volbách blokoval sestavení jakékoli vlády a pak neumožnil menšino- vou vládu ODS, se zemí rozlila v komu- nálních volbách „modrá“ vlna. ODS se v tehdejších volbách stala nej- silnější stranou ve všech 13 krajských městech a v 19 ze 23 statutárních měst, v 56 z 68 okresních měst a ve všech „čí- slovaných“ pražských obvodech. Voliči navíc karty rozdali tak, že v drtivé většině velkých měst mohla ODS sestavit koalice bez účasti levice. ODS navíc mohla teoreticky sama vlád- nout už nejenom Kladnu a Praze 13 jako v období 2002–2006, ale hned několika velkým městům. Vévodila jim Praha, kde občanští demokraté měli samotní většinu nejenom v celopražském shromáždění, ale i v 19 z 22 velkých pražských obvodů. Vzhledem k odlišnosti Prahy ale stojí za vyzdvihnutí zejména nadpoloviční většiny v Českých Budějovicích, Hradci Králové, Teplicích, Děčíně a znovu i v Kladně. Z devatenácti vítězných statutárních měst se musela ODS vzdát pozice primátora jen v Ostravě, Přerově a Brně, kde do- konce skončila v opozici a obsadila 16 z 23 primátorských funkcí. Na úrovni okresních měst nebyla po minulých volbách ODS zastoupena v ra- dě pouze v Příbrami a Tachově (ČSSD se zde spojila otevřeně či skrytě s komunis- ty) a v Jablonci nad Nisou, Rychnově nad Kněžnou a Semilech, kde radnice ovlád- la spojenectví bez účasti ODS i KSČM. Takováto pozice byla samozřejmě jen velmi těžko obhajitelná. Pro serióznější porovnání by bylo nutné vzít v úvahu vý- sledky z let 1998 a 2002. Podívejme se, jak vše dopadlo letos. Praha – konec výlučnosti Nejviditelnější ztrátou pro ODS se stal výsledek v hlavním městě Praze. Zde ODS z výlučné pozice v podobě absolutní vět- šiny klesla na druhé místo až za TOP 09. V Praze už tedy neplatí, že zde občanští demokraté automaticky vítězí. Vraťme se však k výsledkům. ODS sice neobhájila první místo v souboji o magis- trát, ale uhájila většinu, tj. 18 z 22 měst- ských obvodů. Ve zkratce se dá napsat, že obvody bez skandálů a afér zůstaly v rukou ODS. Naopak obvody často pro- pírané v médiích přinesly pro ODS větší propady a až druhá místa za TOP 09. Statutární města – zachrání je koalice? Na úrovni statutárních měst byla pro- hra ODS v komunálních volbách rovněž velmi viditelná. Tato úroveň byla dlou- hodobě výkladní skříní výsledků ODS. 0 % 5 % 10 % 15 % 20 % 25 % 30 % 35 % 40 % 45 % 50 % 55 % 2010 2006 Teplice MladáBoleslav Kladno Plzeň-město Olomouc Praha Děčín Jihlava Brno ÚstínadLabem Frýdek-Místek Ostrava Liberec HradecKrálové Pardubice Chomutov ČeskéBudějovice Opava Přerov KarlovyVary Zlín Havířov Most Karviná 43,17 39,95 47,34 36,90 34,67 51,79 24,78 24,18 23,10 22,86 22,67 21,96 19,00 18,60 18,48 17,74 15,81 15,60 15,37 14,89 14,66 14,61 14,16 12,97 11,96 11,62 10,88 45,23 36,44 54,43 45,03 28,59 33,11 39,78 00,00 37,71 28,89 42,95 38,25 34,45 46,39 33,30 25,90 33,99 37,18 27,75 19,84 20,39 Komunální volby z pohledu ODS Oldřich Vlasák Volební výsledky ODS ve statutárních městech

Jenže letos se mnohé změnilo. Jedinými vítězi z řad ODS se v rámci statutárních měst staly Plzeň, Teplice, Kladno a Mla- dá Boleslav. Oproti „modré“ čtyřce sto- jí třináct „oranžových“ krajských měst, v nichž vyhrála ČSSD, Praha a Zlín, kde nejvíce hlasů získala TOP 09, a Karlovy Vary, Liberec, Most, České Budějovice a Opava, kde nejvíce uspěla místní uskupení. Zdůraznit je třeba zejména úspěch Ja- roslava Kubery v Teplicích, kde ODS ne- jenom obhájila vítězství, ale znovu bude moci vládnout sama, protože získala nadpoloviční většinu v zastupitelstvu města. Je vidět, že ODS může viditelně a dlouhodobě uspět i v tradičně levico- vém kraji… Výsledek se zrcadlově obrátil: před čtyřmi lety jsme nevyhráli ve čtyřech sta- tutárních městech, zatímco letos jsme uspěli jen ve čtyřech. Jako překvapení voleb se může určitě jevit fakt, že i v rámci největších měst re- publiky se projevil vzestup nezávislých uskupení. Jedná se většinou o uskupení inklinující k pravici, ale už se objevují i re- gionální a místní hnutí levicové orientace, jako jsou třeba Severočeši.cz. Neúspěšný obraz občanské demokra- cie z pozic v největších městech může ještě změnit způsob, jakým budou sesta- vovány radniční koalice. Kvůli rozštěpení pravicových hlasů mezi ODS, TOP 09 a nezávislá místní uskupení došlo v mno- ha městech k situaci, kdy sice ČSSD zís- kala nejvíce hlasů, ale středopravice mů- že s nezávislými sestavit většinovou koalici na radnici a obsadit radu města. V některých případech může ODS takto získat i křeslo primátora. Města – vysvědčení pro starostu a volba pro změnu V případě měst menších, než jsou sta- tutární a krajská, je výsledek natolik růz- norodý, že není lehké najít jednoznačné hodnotící charakteristiky. Připomeňme, že na úrovni okresních měst v Čechách do- kázala ODS získat pozici nejsilnější strany již jen v Berouně, Rakovníku, Klatovech, Rokycanech, Litoměřicích, Lounech, Jab- lonci nad Nisou, Jičíně, Rychnově nad Kněžnou, Trutnově a Pelhřimově. Na Mo- ravě ODS vyhrála jen Uherské Hradiště, Vsetín a Nový Jičín. Místo 56 okresních měst jsme nyní vyhráli jen v 18 z celkové- ho počtu 68 okresních metropolí. Úspěchy v těchto městech byly dány buď opravdu oblíbenými starosty za ODS (uveďme třeba Trutnov nebo Uher- ské Hradiště), nebo se jednalo o útok z opozice (například Jablonec nad Nisou nebo Rychnov nad Kněžnou) a nebo z pozice strany, která nedrží funkci sta- rosty a nenese proto hlavní odpověd- nost za chod města (například Vsetín). I zde však bude úspěch ODS záviset na koaličních jednáních. Obecně pak platí, že na úrovni měst převážila snaha po dvaceti letech vyměnit stávající městská vedení, z čehož profito- vala zejména sociální demokracie, která někde dokonce nově vznikla speciálně pro tyto volby. Nezávislí starostové Stabilní výsledek mají nejmenší obce a také staronová kategorie městysů. V těchto nejmenších obcích platí, že ko- munální politiku ovládají jednotlivá usku- pení nezávislých, či dokonce jen jednotli- ví nezávislí kandidáti. Na této úrovni se toho proto ani letos mnoho nezměnilo. Tolik k základní analýze výsledků v ob- cích různé velikosti. Nyní se podívejme na příčiny, které vedly k výsledku ODS v těchto komunálních volbách. Dva roky kampaně Volební kampaň byla poznamenána celostátní politikou, což se už během posledních dvou let, kdy země prožívá permanentní volební kampaň, stalo nor- mou. Zejména ČSSD se pokusila senát- ní volby znovu představit veřejnosti ja- ko referendum o vládních reformách a úsporných opatřeních. Kampaň k se- nátním volbám pak samozřejmě měla vliv i na komunální klání. My jsme oproti to- mu hráli celostátní linku v podobě apelu na voliče, aby podpořili nutné reformy, ale na místní úrovni jsme se více snažili akcentovat lokální témata. Pochopitelně ODS, která dosud vládla na radnicích „skoro všude“, musela zejména obhajo- vat své kroky v čele měst a obcí. Přestože za vlády ODS se obcím dařilo velmi dobře a plnila své volební plány, neuměla to pro- dat. Proti ODS navíc stálo mnoho kandi- dátek jen prázdně volajících po boji s ko- rupcí na radnicích bez předložení jakéhokoliv programu. Vzhledem k pozi- ci ODS na radnicích ovšem tento protiko- rupční boj přímo či nepřímo mířil hlavně na ODS a ta se s tímto musela ve volební kampani také vyrovnávat. Položme si pro- to otázku, co výsledky zejména ovlivnilo? Nepopiratelně je to vliv vládní politiky. ODS se vrátila do čela vlády v době eko- nomické krize, kdy musí řešit deficit ve- řejných financí. Nešťastné, ale ústavně nevyhnutelné načasování komunálních voleb těsně po debatě o rozpočtu samo- zřejmě vedlo k tomu, že se v kampani jedním z klíčových témat stala politika vládních škrtů a zvláště pak omezení pla- tů, oznámené před volbami, a nahrálo levici. Soupeření na pravici mezi ODS a TOP 09 ovlivnilo prezentaci reformní vlády navenek a taktéž nahrálo ČSSD. ODS naštěstí dokázala ve volbách jasně odrazit pokus TOP 09 stát se nejsilnější pravicovou formací, ale nejednota na pravici a její rozmělnění pomohla levici etablovat se na komunální úrovni jako ni- kdy předtím. Nezbývá než se z toho po- učit před krajskými volbami v roce 2012. Dalším aspektem, který velmi ovlivnil volební výsledek, je volební účast a úspěš- ná levicová mobilizace. To, že při volební účasti podobné jako před čtyřmi lety uspěla výrazně ČSSD, dokazuje, že část tradičních pravicových voličů zůstala ten- tokrát doma a nahradili je ti, kteří volili v krajských volbách 2008 a tehdy přived- li do všech hejtmanství sociální demokra- ty. ČSSD se tedy bohužel opět podařilo postrašit vládní politikou, či lépe řečeno jejím zkresleným výkladem tradiční levi- cové voliče, kteří přišli ke komunálním volbám, kam většinou nemíří. Nově tedy platí, že voliči ČSSD už chodí v dostateč- né míře volit i při komunálních a kraj- ských volbách. I to je varování. Další vliv na volební výsledek měla ná- lada ve společnosti, která volala po změ- ně. Mnoho starostů a komunálních poli- tiků ODS bylo na radnicích měst a obcí dlouhé roky. Pravice – nejprve OF a po- tom hlavně ODS – ovládala radnice větši- ny měst skoro 20 let. Není tedy divu, že část voličů nyní chtěla změnu. Jistě je v tom podpořila i nálada z jarních 9 pokračování na str. 11

ANALÝZA 10 Oranžový Senát a pozice ODS Petr Sokol O bčanští demokraté získali v le- tošních senátních volbách osm křesel. Oproti letošním volbám do zastupitelstev měst a obcí to není pro občanskou de- mokracii zdaleka historicky nejhorší se- nátní výsledek. Ve srovnání s volbami do Senátu před dvěma lety se jedná dokon- ce o relativní zlepšení. Zatímco v roce 2008 ODS uspěla pouze ve třech praž- ských obvodech a všude jinde odešla po- ražena, tentokrát je výčet jejích senát- ních úspěchů přece jenom o něco delší. Zisk osmi senátních obvodů se podobá rokům 1998 a 2002, kdy ODS vybojova- la devět křesel, a je dokonce úplně shod- ný s bilancí občanských demokratů z ro- ku 2000, kdy také uspěla osmička „modrých“ senátních kandidátů. Možná překvapí, že současný pokles senátního klubu na 25 členů také není historickým minimem. To senátní klub zažil po volbách 2000, kdy v něm zase- dalo jen 22 senátorů za ODS. Tehdy se ale podařilo zabránit tomu, aby tehdej- ší čtyřkoalice měla v Senátu sama větši- nu, přestože toto uskupení lidovců, uni- onistů a ODA mělo 39 mandátů. Naopak letos získala sama většinu ČSSD a s 41 mandáty vyrovnala úspěch ODS z roku 2006, kdy občanští demokraté jako historicky první strana získali sami většinu v Senátu. Osm statečných Vraťme se ovšem k letošním volbám a zisku ODS. Občanským demokratům se podařilo udržet trojici obvodů, v nichž za- tím vždy zvítězili. Dva znovuzvolení sená- toři ODS dokonce zasedají v Senátu ne- přetržitě od jeho vzniku v roce 1996. Na možných dvacet let si takto letos sektoro- vání prodloužili dosavadní předseda Sená- tu Přemysl Sobotka na Liberecku a tábor- ský senátor Pavel Eybert. Třetím obvodem, který ODS drží od roku 1996, je Mělnicko, kde ale bude Veronika Vrecionová již tře- tím držitelem senátorské funkce. Viditelný je také úspěch ODS v Praze, kde občanská demokracie vyhrála ve dvou ze tří obvodů. ODS díky tomu nyní drží devět z celkem deseti pražských se- nátních obvodů a vyrovnala tím stav z ro- ku 1996, kdy také ODS „nepatřil“ jen jeden pražský obvod. Potěšitelná je v tomto ohledu zejména výhra Petra Bratského na Praze 6, kde díky 70 hla- sům převahy vybojoval po dvanácti le- tech zpět tuto pravicovou baštu, kam konkurenční pravicové strany nasazovaly svá esa jako byl Jan Ruml nebo Karel Schwarzenberg. Zdůraznit je třeba i příběh Milana Pe- šáka, zvoleného na Praze 11, který bude prvním nevidomým senátorem v dějinách české horní komory. Další obvod, který letos občanští de- mokraté udrželi, také už skoro patří k „modrému inventáři“. Českokrumlov- sko volilo jinak jen v roce 1996 a od roku 1998, kdy ho sociálním demokratům „vyfoukl“ Martin Dvořák, patří ODS. Sta- rosta Hluboké Tomáš Jirsa zde letos man- dát obhájil v mediálně zajímavém souboji s Vladimírem Špidlou. Berounsko ODS získala až před šesti le- ty a i tady se letos podařilo stávajícímu senátorovi za ODS Jiřímu Oberfalzerovi mandát obhájit. Osmý obvod, kde ODS slavila úspěch, je jediným poprvé „dobytým“ územím. Jihlavsko, kde vyhrál bývalý hejtman Vy- sočiny Miloš Vystrčil, dosud v Senátu 14 let zastupoval Václav Jehlička (nejprve ODA, pak KDU-ČSL a nyní TOP 09). Mi- loš Vystrčil proto bude vůbec prvním se- nátorem ODS v tomto obvodu a navíc je- diným „odéesákem“, který uspěl letos v moravském obvodu. Zde je ovšem sa- mozřejmě třeba zdůraznit, že Jihlavsko je v tomto ohledu pomezním obvodem, který leží z části v Čechách a jen z části na Moravě. Dvanáct ztracených Tím ale klady pro občanské demokra- ty v těchto volbách bohužel končí. ODS ztratila jedenáct až dvanáct obvodů. To podle toho, jak započítáme Kutnohor- sko, kde před šesti lety vyhrál v barvách ODS Bedřich Moldan, který ale později „přeběhl“ k TOP 09. Ztráty byly nejvýraznější na Moravě a ve Slezsku, kde ODS přišla hned o sedm senátorů a získala jen již zmíněné hranič- ní Jihlavsko. Ve východní polovině země kvůli tomu ODS drží již jen Opavsko, je- den ze tří brněnských obvodů, Třebíčsko a Jihlavsko. V Čechách byly ztráty méně početné, zato viditelnější. Zrodila se tu na úkor ODS dvě velká překvapení, když zde své souboje nečekaně prohráli oba místo- předsedové Senátu za ODS: Jiří Šneber- ger v obvodě Plzeň-jih a Jiří Liška na Jičínsku. Oba obvody dosud výhradně držela pravice a na Jičínsku dokonce Jiří Liška senátoroval v barvách ODS nepřetr- žitě od roku 1996. Senátní souboj vůbec z pohledu ODS připomínal „masakr funkcionářů“. Se- nátní klub přišel díky prohře Tomáše Ju- línka v obvodu Brno-venkov vedle dvou místopředsedů Senátu také o dosavadní- ho předsedu Klubu ODS. Obvod Brno- venkov patřil také mezi ty, které ODS udržela nepřetržitě od vzniku horní ko- mory v roce 1996. Senát opustil také předcházející před- seda klubu senátorů Jiří Stříteský, který na Pardubicku vypadl již v prvním kole. I je- ho obvod dosud vždy patřil pravici, i když ne vždy ODS. Nyní v něm zasedne nezá- vislá senátorka blízká KDU-ČSL. Většina dalších obvodů, kde ODS ne- uspěla, patří k těm, kde se ODS prosadi- la poprvé před šesti lety v době grossov- ské kampaně „Myslím to upřímně“, a nyní vítězství již nedokázala obhájit, protože volebně tyto oblasti nikdy ne- patřily mezi její bašty (Kutná Hora, Ústí nad Labem, Kroměříž, Blansko, Nový Jičín, Bruntál, Hodonín). K těmto obvo- dům můžeme zařadit i Olomouc-město (obvod č. 61), kde po čtvrté v řadě za občanské demokraty kandidoval Jan Há- lek a po třetí prohrál. Jen první dva roky v novodobé historii Senátu ODS ovládala obvody Karlovarsko a Praha 10. Letos zde dosáhla v obou pří- padech na druhé kolo, ale to bylo její maximum. Ani na druhé kolo výsledek ODS ne- stačil v brněnském obvodě 58, který ODS držela i po odchodu senátorky Lastovec- ké do Ústavního soudu díky Karlu Jarůš- kovi, ale pak ho „přepustila“ lidovcům, a v ostravské sedmdesátce, odkud do velké politiky vstoupil Mirek Topolánek. Podobně v poli poražených kandidáti za ODS skončili i ve dvou obvodech, kte- ré ODS nikdy v historii nezískala – Most a Frýdek-Místek (ve skutečnosti Těšínsko a Třinecko). Ve vzájemných soubojích v druhém kole ODS remízovala s TOP 09 2 : 2, prohrála 6 : 8 s ČSSD a podlehla také v jediném souboji se Severočechy.cz.

11 Z devatenácti postupů do druhého kola tak zůstalo jen osm celkových vítězství. Právě celková prohra v duelech s ČSSD umožnila oranžovým získat většinu v Se- nátu a udělala z nich jasného vítěze senátních voleb. TOP 09 na úrovni lidovců Zklamáním musí být senátní volby pro TOP 09, která získal jen dvě křesla v hor- ní komoře. O obě se zasloužili kandidáti, kteří již v Senátu zasedali, ale za jiné stra- ny (zelené a evropské demokraty). Top- kaři a jejich přidružení starostové mají v Senátu nyní celkem jen tři senátory a je- jich klub se udrží jen díky spojenectví s dvojicí senátorů zvolených za jiné malé strany (SOS a Nezávislé starosty pro kraj). Připomeňme také, že senátoři hlásící se k TOP 09 drželi před volbami šest obvo- dů, v nichž se nyní volilo. Obhajoba jen dvou z nich znamená pro topkaře další nedobrou charakteristiku jejich letošního volebního klání. Pokořující pro vedení TOP 09 může být i skutečnost, že silnější než jejich bude v Senátu i klub lidovců. KDU-ČSL patří mezi vítěze letošního klání, protože mini- málně dočasně „vstala z mrtvých“, doká- zala vyhrát ve dvou obvodech a v konírně Valdštejnského paláce ji bude zastupovat pětice senátorů. Navíc je posílí nová par- dubická senátorka Miluše Horská, která sice kandidovala jako nezávislá za stranu s kuriózním názvem Nestraníci, ale, jak sama přiznala, její kandidatura pocházela z hlav lidoveckých politiků. Mezi poražené bezpochyby patří ko- munisté. Obhajovali jeden mandát a na- víc se volilo i v dalším obvodě, kde v mi- nulosti měli senátora. Ani to jim nepo- mohlo. V obou obvodech na severu Čech totiž došlo k dosud neobvyklému rozštěpení strany a kandidovali zde dva kandidáti spojení s komunistickým proudem. Nejednota v řadách KSČM stejně jako celostátní vzestup ČSSD mě- ly za následek, že komunisté letos žád- ného senátora nevybojovali. V Senátu bude proto pokračovat jen dvojice se- nátorů reprezentující KSČM, což zna- mená pád zpět k historickému minimu komunistického zastoupení v horní par- lamentní komoře. „Véčka“ bez senátora, ale s levým dvojčetem Z neúspěchu komunistů profitovalo v severních Čechách zejména hnutí Se- veročeši.cz, které překvapivě získalo dva senátorské posty. Uspělo právě v obvo- dech, kde byli rozštěpení komunisté, a o identitě tohoto uskupení jistě svědčí fakt, že jedním ze zvolených je J. Doub- rava, který už přes 30 let starostuje v Tel- nici na Ústecku a v Senátu v letech 1998 až 2004 už zasedal, ale tehdy za KSČM. Kde se vzala tato nová parlamentní stra- na? V mnoha ohledech jsou Severoče- ši.cz levicovým dvojčetem Věcí veřejných. I v tomto případě se totiž jedná o stranu založenou jako podnikatelský projekt. Navíc také Severočeši.cz vznikli původně na komunální úrovni. V jejich pozadí sto- jí podnikatelé, kteří zprivatizovali bytové družstvo Krušnohor v Mostě a ovládli tím značný podíl bytů v tomto severočeském městě. Jejich tažení pokračovalo založe- ním lokálního hnutí Mostečané Mostu, které před čtyřmi lety ovládlo mosteckou radnici a nyní má již ve městě samo vět- šinu. Před dvěma lety expandovali Mos- tečané v krajských volbách a pod názvem Severočeši.cz pronikli do krajského za- stupitelstva. Nyní je přivítá i celostátní Parlament… To Věci veřejné si musí na vstup do Senátu počkat. Ambiciózní vládní stra- na tentokrát vůbec neuspěla, když do druhého kola postoupil jediný její kan- didát a ani ten mandát nakonec nezís- kal. V horní komoře bude i proto po- kračovat období výrazné převahy dvou nejsilnějších stran, které nyní dohro- mady obsadí 67 křesel místo dosavad- ních 65. Senát v budoucnu: mezi ústavní většinou a prolome- ním oranžové většiny Senát těmito volbami padl jako bašta ODS a pravice. Úspěchy ČSSD v posled- ních volbách do Senátu v letech 2008 a 2010 ovšem dávají české pravici jednu naději. Tak jako ODS letos jen obtížně mohla obhájit 19 obvodů, čeká sociální demokraty něco podobného za čtyři a šest let. Bohužel za dva roky bude v roli hlavního obhájce ještě ODS, která bude hájit 14 obvodů, zatímco ČSSD jen šest. Prolomení sociálně-demokra- tické většiny bude proto velmi obtížné, ale za dva roky může být vše jinak. Už teď bude nezbytné začít hledat vhodné kandidáty a ještě více zviditelňovat sou- časné senátory. autor je politolog CEVRO sněmovních voleb, v nichž nastoupily na politickou scénu dvě nové strany, a tren- dem se stalo preferenční hlasování. Totéž platilo i na podzim, kdy ale nové strany čelily ještě navíc „útokům“ malých ko- munálních kandidátek. A právě ty se sta- ly hlavním vítězem voleb ve městech, kde ODS čelila aférám nebo vnitřní nejednotě. Tentokrát totiž v mnoha městech a ob- cích kandidovali bývalí členové ODS proti své původní straně. Dělo se tak z mnoha důvodů, mezi kterými ale převažoval jed- noduchý fakt, že pro neshody v místních sdruženích se dotyčný, většinou starosta, nedostal na odpovídající místo na kan- didátce. Takto vzniklé vzdorokandidátky v kampani téměř výhradně útočily na ODS a samozřejmě se to projevilo i na vo- lebním výsledku. V místech, kde ODS vý- razně poškodily různé aféry, pak byl výsledek většinou velmi špatný a vzdoro- kandidátky slavily o to větší úspěch. Jinde, jako např. v Plzni, se naopak ODS podaři- lo i proti vzdorokandidátkám uspět. Shrnutí Co si může ODS z letošních výsledků vzít, aby se poučila? Už neplatí, že komu- nální úroveň je doménou ODS. Občanští demokraté musí hledat kandidáty, bez- úhonné a známé osobnosti, kteří své spo- luobčany jednoznačně osloví, protože značka ODS již na vítězství nemusí stačit. Přizpůsobit se tomu musí i naše politika na radnicích. Reakce na různé aféry v řa- dách našich komunálních zastupitelů mu- sí být tvrdší, protože veřejnost je daleko ví- ce vnímavá než v minulosti. Na kom ulpí podezření, musí alespoň do svého očiště- ní zvážit další působení v komunální poli- tice. Zvážit musíme i to, jak vytvářet své kandidátky, jaká budeme mít na jednotli- vé kandidáty kritéria, jak je budeme hod- notit a školit a jak budeme podporovat a všímat si dosavadních starostů a primá- torů. Rozcházet se s nimi ve zlém může být totiž pro volební výsledek smrtící. Za čtyři roky půjdeme na mnoha mís- tech do komunálních voleb z opozice ne- bo z pozice slabší strany, ale musíme se poučit z letošního výsledku. Jedině tak může do budoucna platit, že ODS je schopna znovu dominovat na radnicích našich měst a obcí. autor je poslanec Evropského parlamentu a předseda Svazu měst a obcí ČR dokončení ze str. 9

ZAHRANIČÍ 12 Konference britské Konzervativní strany – tak trochu jiný kongres Z ačátkem října se v anglickém Birminghamu konala tradiční vý- roční konference britské Kon- zervativní strany, která se po květnových volbách dostala po 13 le- tech z opozice do vlády. Jejím lídrem a zároveň předsedou vlády je jak známo David Cameron. Stranická konference je v britském po- jetí název pro stranický kongres. Schází se každoročně na podzim a v posled- ních letech se usadila střídavě v Birming- hamu a v Manchesteru. Výhodou těchto dvou měst je jejich poloha, dostupnost konferenčního centra a potřebná kapa- cita čtrnácti tisíc hotelových lůžek. Právě tolik osob se konference každoročně účastní. V porovnání s kongresem ODS je konference Konzervativců otevřena všem členům strany, kteří projeví zájem a za- platí účastnický poplatek. Zároveň je program konference předem daný, a tu- díž nedochází k žádným hlasováním ani k volbám. Poměrně dlouhý je i samotný průběh akce, která trvá od neděle do středy, tj. 4 dny. Závěr je tradičně vyhra- zen pro projev stranického lídra. V hlavním sále, tzv. Symphony Hall, což je obrovská koncertní hala pro několik ti- síc lidí o pěti patrech, probíhá hlavní část konference. Každý den je zastřešen kon- krétním tématem („Lidská síla“, „Zelený růst“, „Řešení příčin chudoby“ a „Britá- nie na první místo“) a následně rozdělen do několika panelů. Průběh panelů je růz- norodý. Někdy se na pódiu vystřídají tři řečníci a pokryjí celý hodinový blok, jindy uvede moderátor problematiku krátkým projevem a poté následuje debata jeho účastníků na pódiu. V několika případech došlo i na debatu s publikem. Ústředním motivem (včetně audiovi- zuálního doplnění) byl „odkaz labouris- tů“, tj. všechny negativní věci, které za sebou labouristé nechali – rekordní za- dluženost, vysoká nezaměstnanost, ob- rovské deficity veřejných rozpočtů – a ani se neomluvili. Jako generální motto bylo vybráno „Together in National Interest“ – „Společně v národním zájmu“. Konferenční centrum však kromě Symphony Hall nabízí několik desítek dal- ších místností a sálů, kde probíhají deba- ty, prezentace a jednání. Další tzv. Fringe Events se odehrávají v okolí konferenční- ho centra v hotelích, divadlech, sídlech občanských sdružení a jednacích sálech obchodních společností. Je možné nav- štívit akci věnovanou jakémukoli tématu, které vás zajímá. Pro lepší orientaci v těchto akcích dostane každý návštěvník poté, co projde téměř letištní bezpeč- nostní kontrolou, stošedesátistránko- vou brožuru s programem, mapkami a samozřejmě inzercí. Před vstupem do samotného centra je ještě zavalen letáč- ky zvoucími na konkrétní akci. Dvě haly o rozloze několika set metrů čtverečních jsou věnovány stánkům part- nerů strany, občanským sdružením, lob- bistickým organizacím, ale i komerčním společnostem a obchodům. Je tak mož- né diskutovat s přáteli Ázerbájdžánu, bojovníky proti šedému zákalu nebo mo- derátory BBC. Jestliže je člověk již politi- kou přesycen, může navštívit mini Tesco, Marks&Spencer nebo si koupit kabelku v jednom z dalších stánků. Tyto aktivity, které Konzervativní strana na své konfe- renci umožňuje, pomáhají tuto mon- strózní akci nejenom zaplatit, ale také vy- dělat část prostředků, které mohou být použity v další volební kampani či na ko- munikaci s voliči v mezivolebním období. Každý den se také konají různá setká- ní politiků se členy dárcovských klubů, což jsou uskupení významných dárců, kteří ročně přispívají určitou částku Kon- zervativní straně. Dle výše této sumy pat- ří dárce do konkrétního klubu a jsou mu nabízeny účasti na zajímavých akcích. Například večeře s členem parlamentu pro nejnižší kluby, vyšší mají možnost setkat se s ministry a nejvyšší i se samot- ným premiérem. Formátem bývá napří- klad večeře cca 50–100 lidí s daným po- litikem, kdy každý má možnost alespoň na pár minut s danou osobností pro- mluvit. Jedná se hlavně o prestiž, kterou členství v takovém klubu bývá. A pro politickou stranu jde o vítaný zdroj fi- nančních prostředků, protože dárci jsou hlavním finančním zdrojem politických stran v Británii. Minimální státní příspě- vek dostává pouze strana, která je v da- ném období v opozici. Samotná organizace konference a při- hlašování na ni začíná již na jaře. Od července se začínají zvyšovat účastnické poplatky, které při přihlášení méně jak měsíc před zahájením dosahují až troj- násobku původní částky (450 liber, 13 500 Kč). Účast na konferenci je velice zajíma- vou, ale také únavnou zkušeností. Možnost být přítomen hlavním deba- tám o budoucím směřování Británie je vyvážena zdlouhavým vysedáváním v obecenstvu, přebíháním ze sálu do sálu a bojem o poslední volné místo v auditoriu. Na vstup do Symphony Hall před projevem Davida Camerona se stojí několikahodinová fronta. Brity po- litika prostě baví. autor je pracovník zahraniční sekce ODS Jakub Kajzler Konzervativní strana je nejvýznamnější britskou pravicovou stranou. Její histo- rie se datuje na začátek 19. století. V současné době má cca 250 tisíc členů. Jejím lídrem a zároveň předsedou koaliční vlády je David Cameron, kterému se v květnu podařilo po 13 letech v opozici vyhrát volby a dostat stranu do vlády. Společně s ODS stála u zrodu frakce Evropských konzervativců a reformistů v Evropském parlamentu.

NÁZOR 13 Společná agenda pro nadcházející roky Pavel Blažek U plynulých několik let jak na české politické scéně, tak i v životě ODS je možné při- rovnat ke štafetovému běhu. Počínaje rokem 2006 jsme žili prakticky permanentní předvolební kampaní a na- ši kandidáti na jednotlivých úrovních správy veřejných věcí si nepřetržitě pře- dávali pomyslný štafetový kolík předvo- lebního maratonu. A ať již jednotlivé fá- ze tohoto běhu byly více či méně úspěšné, výsledkem je jisté vyčerpání, po kterém je zcela bezpodmínečně nut- ná regenerace a obnova sil. Letošní volební rok nám nastínil, jak hodnotí voliči působení ODS v těchto le- tech na celostátní i komunální úrovni. Ačkoliv nás výsledek květnových voleb do Poslanecké sněmovny a následný vznik nejsilnější středopravé vlády v no- vodobých dějinách naší země mohl uspokojit, nestalo se tak a já jsem tomu rád. Následující kongres ukázal, že si ODS uvědomila, jaký vzkaz jí voliči uvnitř volebních schránek zanechali, a rozhod- la se pro nový směr na centrální úrovni. Zdá se, že tato změna nám prospěla a do jisté míry nám napomáhá k opě- tovnému zisku důvěry voličů, o kterou jsme přišli. Již na kongresu však bylo mnohokrát deklarováno, že tato změna je jen po- čátkem, že ODS chce pokračovat v sebe- reflexi, a to až na tu nejnižší úroveň. Tuto deklaraci chápu jako úsilí o komplexní proměnu v chování představitelů ODS na všech úrovních, jistý posun ve vnitřním životě naší strany a rovněž utvrzení se v naší vizi, kterou chceme prosazovat. Nejedná se o žádnou revoluci nýbrž o naplnění pojmů a hodnot jako jsou slušnost, otevřenost, odpovědnost, pra- covitost či pravicová, konzervativně- -liberální politika, a to po jejich formální i obsahové stránce. Domnívám se, že nadcházející dvouleté mezivolební obdo- bí je pro jisté změny v tomto ohledu tou nejvhodnější dobou. A jaká agenda nás tedy v těchto letech čeká? Stejně jako nám sněmovní volby uká- zaly, co od nás lidé očekávají, tak také čerstvě proběhnuté volby komunál- ní a senátní napověděly, jak dál v našich místních sdruženích, na radnicích a v Se- nátu. Na mnoha místech budeme moci navázat na uplynulé čtyři roky práce pro naše města či obce, mnohde bude ale potřebná například generační výměna a někde bude zapotřebí obnovit svůj kre- dit u voličů poctivou opoziční prací. Pev- ně věřím, že pokud se nám podaří pro- mítnout úsilí o výše popsanou proměnu ODS i do těch nejmenších místních sdru- žení, čeká nás za čtyři roky opětovný ná- vrat do jasně dominantní pozice na pra- vé části politického spektra. Vedle toho máme v tuto chvíli jistě ta- ké jedinečnou možnost začít s dosta- tečným předstihem uvažovat o své vizi pro politiku v jednotlivých krajích v dal- ším volebním období. Rád bych zdůraz- nil, že to byla především ODS, která se výrazně podílela na vybudování fungují- cích krajských samospráv, a to s vyrov- naným hospodařením. A je jistě naším úkolem, abychom za dva roky v kraj- ských volbách obnovili svoji pozici na radnicích a proměnili onu hrůzostrašně oranžovou mapu z konce roku 2008 zpět v mapu modrou. Proto musíme tam, kde je to možné, nabízet plno- hodnotnou, nebo spíše násobně lepší alternativu k marnivé a rozhazovačné krajské politice sociální demokracie. Musíme se připravit na to, že konku- rence v krajských volbách 2012 bude větší a že v nich bude ODS posuzována také podle svého působení na vládní i komunální úrovni. Zároveň je třeba, abychom co nejdříve zahájili profilaci svých lídrů a kandidátů, a to nikoliv na základě „recyklace politiků“, která je zcela běžná například u sociálních de- mokratů. Naše vládní účast nesmí zapříčinit, aby byla upozaděna značka ODS jako taková. Vím, že je to také jedna z myš- lenek, která zazněla již v projevech na červnovém kongresu, ale domnívám se, že je užitečné ji zopakovat. Nemůžeme si již dovolit, aby ODS nežila svůj auto- nomní život vedle působení v koalici. To rozhodně neznamená žádné vymezo- vání se vůči vládním krokům nebo rebe- lii, ale spíše poctivé zdůrazňování toho, že se nám podařilo do programového prohlášení vlády prosadit drtivou většinu z našeho programu a že ten je naplňo- ván. Zároveň musíme také poukazovat na svá stanoviska zejména v otázkách těch rezortů, které nejsou vedeny mi- nistry ODS. Dlouhodobým úkolem je také další rozvoj vnitřního života ODS a vnitrostra- nické diskuse. Nabízí se nám k tomu mnoho nástrojů, z nichž některé již vyu- žíváme a jiné chceme začít využívat. K tomu je však zapotřebí také jistá otev- řenost novým technologiím a systémo- vým prvkům. Velkým prostorem k tako- vému rozvoji je jistě nový stranický intranet Moje ODS, který je v základní verzi přístupný již všem členům. Ani tento velmi moderní nástroj však sám o sobě nedovede nahradit onu živou složku naší strany, kterou tvoříme my všichni. Je na nás, členech, abychom ODS učinili živým a tvůrčím prostředím, v němž si budeme vyměňovat názory, vzájemně se inspirovat a společně pra- covat na dalších úspěších. Právě členská základna je tím bohatstvím, které nám mohou závidět tzv. nové pravicové alternativy. Snažme se proto, abychom dostáli tradici strany tvořené lidmi s ná- zorem, se skutečným zájmem o veřejné dění a o směřování naší země. Aktivně se zapojujme do práce v ODS tak, aby měla tah na branku a dokázala obstát i v konkurenci nových stran. Tento úkol za nás nikdo neudělá a neřeší jej ani popularita Petra Nečase, která je pro nás od jara velkou devizou. autor je místopředseda ODS

KOMENTÁŘE 14 Historie velkého průšvihu Martin Říman K olem kauzy se solárními elek- trárnami toho bylo v posled- ních týdnech řečeno mnoho a často tolik nesmyslů, že stojí za to si její genezi připomenout. Zvláště když je to naše vláda, která musí hasit. Prapříčinou je Evropská unie ... a kdo říká, že ne, tak si lže do kap- sy. Protože absurdní válka Unie s emise- mi CO2 stojí za vynucenou podporou drahých, a tedy nutně dotovaných energetických zdrojů jako vítr nebo slunce. Česká republika byla přinucena k závazku vyrábět osm procent elektřiny z tzv. obnovitelných zdrojů. Proto v roce 2005 přinesla vláda ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU do Parla- mentu návrh zákona, na jehož základě mohla být tato podpora poskytována. ODS si byla vědoma, že jsme v pasti, protože povinnosti dané z Bruselu členskému státu jsou vynutitelné, ale nesouhlasili jsme se způsobem a meto- dou, která byla zvolena. Tak například metodika výpočtu vý- kupní ceny právě u fotovoltaiky byla na- stavena tak, že skokově rostla na dvoj- násobek oproti ceně, kterou už tehdy stanovoval regulační úřad. Z dnešního hlediska byl klíčovým pozměňovací ná- vrh poslankyně Šedivé (ČSSD), který zakazoval regulátorovi snížit meziročně cenu o více než 5 procent. Prý kvůli stabilitě tohoto podnikání. ODS byla jednomyslně proti Zákon byla přijat většinou ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU a KSČM. ODS byla jednomyslně proti. Až do roku 2009 se nedělo celkem nic. Jednak návratnost investice nebyla díky pořizovacím nákla- dům tak fantastická jako dnes, jednak předchozí léta byly roky hospodářského boomu a peníze se daly lépe zhodnotit i jinde. Pro ilustraci, pro ty chytráky, kte- ří vždycky vědí, co se mělo kdy dělat – ještě v roce 2008 jsem byl jako ministr průmyslu tlačen, aby se z evropských pe- něz poskytovaly investiční příspěvky na stavby solárních elektráren, a argumen- tem bylo mimo jiné i to, že ministr Bursík tyto dotace ze svého programu posky- tuje! Ten tlak byl velmi silný a přiznám se, že tehdy jsem vytrval jen díky silnému ideo-vému přesvědčení, že to je prostě celé strašná blbost. Dnes za to děkuji pánu bohu, protože bych byl (z dnešní- ho pohledu) za úplného pitomce. Ideo- logie někdy není úplně k zahození. V březnu roku 2009, v okamžiku pá- du Topolánkovy vlády, byl instalovaný výkon slunečních elektráren cca 60 MW (pro představu, na konci letošního roku to bude cca 1600 MW). Byl to výkon, který byl zanedbatelný z hlediska do- padů do cen, ale hlavně jako případný argument pro změnu zákona již v té době. Proč zpřísňovat podmínky v pod- nikání, do kterého se evidentně nikdo nehrne? V tehdejší Sněmovně něco takového nemělo sebemenší šanci. A zhruba v té době došlo ke skokové- mu snížení cen solárních panelů, po- stupně až o 40 procent. To snížilo ná- vratnost investic na 6–8 let, navíc plně garantované státem a vlak se rozjel ne- uvěřitelnou rychlostí. Neštěstí bylo do- konáno tehdejší politickou situací: Úřed- nická vláda měla horizont svého působení do konce září 2009, takže dě- lala pouze údržbářskou práci; kromě toho se nemohla spolehnout na Sněmo- vnu, která byla zcela politicky paralyzo- vaná. Proto vláda začala konat až po zrušení podzimních voleb Paroubkem, kdy si uvědomila, že ponese odpověd- nost ještě relativně dlouho a nemůže rostoucímu průšvihu jen tak přihlížet. Nicméně zákon se stihlo přijmout až na jaře 2010 s tím, že nová metodika výpo- čtu ceny platí až od Nového roku 2011. To je dáno konstrukcí ceny danézáko- nem. Mezitím, tedy letos, opanovala re- publiku opravdová sluneční horečka. Reakce přišla s ročním zpožděním. Kdyby regulátor mohl reagovat na pád cen kolektorů již v roce 2009 snížením výkupní ceny, na rok 2010, řešili by- chom dnes poloviční, spíše třetinový problém. Hlavním viníkem je tak jed- noznačně vládní koalice z roku 2005 v čele s ČSSD, která navrhla špatný systém regulace ceny a zejména pak poslankyně Šedivá, která jej ještě dora- zila. Ovšem pro její návrh hlasovali všichni ti výše uvedení. Historie této kauzy je ukázkovým pří- kladem, co se stane, když se rozhodne- me poroučet větru a dešti. Úmysl regu- lace může být sebezáslužnější (což není ani vzdáleně tento případ), nikdy však nejsme schopni postihnout všechny vzá- jemně působící faktory a hlavně jejich dynamiku. Cena za tuto zkušenost je neuvěřitelná – za peníze, které za ni zaplatíme, by se bohatě odfinancovala celá důchodová reforma a ještě by zby- lo na nějakou tu dálnici. Přesto si ne- myslím, že se poučíme. autor je šéf poradců předsedy vlády

15 Zvýšení ceny ze solárních zdrojů udržíme pod kontrolou Martin Kocourek A si se nenajde nikdo, kdo by odmítal úvahu, že dostupné zdroje čehokoli musíme vyu- žívat maximálně úsporně, efektivně a s co nejmenšími dopady v místě výroby i spotřeby, protože po- kud to nebudeme dělat, zdroje spotře- bujeme zbytečně brzy, bude nás to stát příliš mnoho peněz a zanedlouho nebu- deme mít kde žít. Když si předchozí tvr- zení znovu přečteme, nutně v něm mu- síme najít zkratku, kterou s lehkostí sobě vlastní již někdy hluboko v deva- desátých letech vyjádřil Václav Klaus slo- vy „co je ekonomické, je ekologické“. Romantický pohled na spor ekologie vs. energetika Vzbudil tehdy vlnu posměchu lidí, kteří vyznávají zcela jiné, doslova ro- mantické pohledy na problematiku ochrany životního prostředí. Kteří jsou přesvědčeni, že oni mají jedinou pravdu a jsou ochotni ji dlouhé roky donkichot- sky hlásat a čekat, až budou pochopeni. A kteří vidí v ochraně přírody a rozvoji průmyslu, o energetice ani nemluvě, dvě naprosto neslučitelné hodnoty. U nás doma se jim to příliš nepodařilo – ani ten jediný úspěch Strany zelených ve volbách totiž neměl nic společného s jejich ideologií, ale byl vyvolán potřebou někam odložit protestní hlasy (proto ze- lení skončili, když se v letošních volbách objevily dvě silnější a důvěryhodnější stra- ny s protestním potenciálem). Ale v Evropě, tam je to něco jiného! V Evropě úředníci hledání třetích cest milují, zvláště když pak na ně mohou přispět nějakými těmi evropskými gran- ty! Myšlenka ekologizace každodenního života totiž byla dána do vínku Evropské unie už při jejím vzniku, a proto je eko- logická problematika na úrovni EU jed- nou z nejvíc propracovaných a členským státům ponechává na jejich svobodné uvážení jen velmi málo prostoru. Proto jsou – doma nikterak zajímaví – čeští zelení asi nejvíce eurooptimistickou stra- nou na politické scéně. Martin Bursík a řada jeho dalších me- zinárodních i domácích souputníků jsou političtí romantici, kteří prostě vědí všechno nejlépe. Přesvědčili jistou část veřejnosti a velkou část bruselských by- rokratů, že je v pořádku, když se na po- lích pěstují plodiny, které se pak spálí v autech, anebo když se na nich staví ošklivé ocelové konstrukce, od nichž se táhnou elektrické dráty. Politický romantismus zastánců ob- novitelných zdrojů se projevuje přede- vším tím, že nebere v úvahu kategorie jako náklady nebo výnosy, protože se na obláčku své sebestřednosti vznáší vyso- ko nad nimi. Ekologicky se zkrátka mu- síme chovat, ať to stojí, co to stojí… A to nemluvím o technických aspektech a problémech, které ze zapojení nespo- lehlivých větrných a solárních zdrojů do elektrizační soustavy plynou – však to vy si nějak vyřešíte, to přece není problém, předpokládají zelení bohorovně. O kolik solární zdroje zdraží elektřinu? Právě solární panely – resp. jejich oče- kávaný dopad na ceny elektřiny v příš- tím roce – jsou přitom názornou ilus- trací, kterak politický romantismus za- stánců obnovitelných zdrojů energie selhává. Kterak v zájmu „vyšší“ a „lep- ší“ ekologie utíká před „zpátečnickým“ a „překonaným“ trhem, ale jak je na- konec trhem dohnán a postaven před neřešitelná dilemata. Myšlenka dotací do solárních panelů kdysi byla dostatečně politicky roman- tická: „Pojďme dotovat solární panely, jsou tak krásné a třpytivé!“ Kdo z ro- mantiků ovšem mohl při schvalování dotačních programů tušit, že trh zarea- guje po svém, tedy že celosvětově zvý- šenou poptávku ocení zvýšením výrob- ních kapacit? A že následný masivní pokles cen změní připravované projekty solárních elektráren vzhledem k nasta- vení dotací doslova na zlatá vejce? Když pak dojde na zmíněná dilemata, romantici stojí v koutě a žádné řešení nenabízejí (a to je ještě ani v náznaku nezamýšlím obvinit, že to věděli dopře- du a nyní jsou sami na straně majitelů oněch zlatých vajec). Je to zase klasická, neromantická pravo-levá politika, která musí hledat tržně fungující a právně průchodné řešení a nechat si za ně na- dávat ze všech stran. Pět a půl procenta je maximum Vyvinuli jsme maximální úsilí, aby zdražení elektrické energie v příštím ro- ce bylo menší než 5,5 procent. Jsem přesvědčen, že se do tohoto nárůstu skutečně vejdeme. Na jednání vlády jsme se s kolegy dohodli, že jednak za- vedeme srážkovou daň z příjmů z pro- deje elektřiny vyrobené v solárních elek- trárnách a že současně pokryjeme část zvýšené ceny elektřiny prodejem emis- ních povolenek. Třetím opatřením bude zvýšení poplatku za vynětí pozemků pro solární elektrárny ze zemědělského půdního fondu. Chci zdůraznit, že provozovatelům elektráren neděláme žádnou čáru přes rozpočet. Navržená opatření sice pro- dlouží dobu návratnosti jejich investic, ale pouze na zhruba 15 let, tedy na do- bu, na kterou byly původně nastaveny výkupní ceny (předtím, než vývoj na trhu dobu návratnosti výrazně zkrátil a přilákal do odvětví mnohem více pod- nikatelů). Současně odpadne zvýhodně- ní nejnovějších elektráren, které mají díky solárnímu boomu mnohem nižší vstupní náklady. Současně chci využít i této příležitosti – jako ostatně každé jiné – abych připo- mněl, že v této kauze nejde o nic jiného než o důsledky jednoho z pokusů po- litických romantiků „povýšit se nad ostatní“ a vyzrát nad trhem. autor je ministr průmyslu a obchodu

POLITICKÉ OSOBNOSTI 16 Sláva a pády komunálních politiků Dlužno dodat, že samotný pojem pri- mátor je relativně nedávný. Až do po- sledních let 19. století stál v čele Prahy purkmistr, pak to byl starosta. Jednalo se především o výrazné osobnosti, které si zaslouží čestné místo nejen v dějinách Prahy, ale často i celé země. Bylo mezi nimi mnoho právníků, ale také na- příklad architektů a hlavně ekonomů. Každopádně bez ohledu na původní profesi to byli vesměs „renesanční lidé“ s širokým rozhledem a všestrannou eru- dicí. Díky nim se Praha postupně ve všech směrech měnila ze spíše provin- čního města v metropoli, která obstála v konkurenci s nejvýznamnějšími evrop- skými centry. Vznikaly renomované eko- nomické instituce, zdokonalovala se infrastruktura, vyrůstaly cenné architek- tonické skvosty. Bylo dobudováno a po- sléze obnoveno Národní divadlo, neza- nedbatelným počinem bylo Rudolfinum nebo Měšťanská beseda. Praha se nejen rozrůstala, ale měla i dobré organizační a ekonomické zázemí. Purkmistři a poté starostové byli kro- mě svých odborných schopností také oddaní vlastenci. Díky nim vzkvétaly různé spolky včetně Sokola a Hlaholu. Zajímavostí je, že většina purkmistrů a starostů pocházela z chudých a po- četných rodin, pro které bylo poskyt- nout svým potomkům vzdělání velkým problémem. Přesto – nebo možná prá- vě proto – projevili muži v čele praž- ské radnice obdivuhodnou poctivost a obětavost. Tuto tradici přerušil až nástup komunistického (předtím so- ciálně demokratického) primátora Vác- lava Vacka. Nelehké osudy během války a ideologických převratů Petr Zenkl se narodil jako osmé dítě z celkem jedenácti sourozenců. Tatí- nek byl krejčí, později obchodník se střižním zbožím. Byl velký vlastenec, takže děti důsledně navštěvovaly So- kol, ale jinak musely od raného dětství pomáhat se živností. Přesto měl Petr možnost vystudovat v Táboře gymná- zium a potom Filosofickou fakultu, což se mu vzhledem k výjimečnému nadání podařilo v rekordně krátké do- bě. Následně působil jako učitel na pražské Obchodní akademii, na VUT, krátce také opět v Táboře na Vysoké škole zemědělské. Podstatným oka- mžikem v jeho kariéře bylo povolání do Karlína, kde učil na nově založené Obchodní akademii a kde nejen našel nový domov, ale také se začal anga- žovat v komunální politice a osvětové vlastenecké činnosti. Jako člen karlín- ského zastupitelstva a starosta působil až do vzniku takzvané Velké Prahy v roce 1922, kdy bylo k městu připo- jeno 37 obcí a celkový počet obyvatel tak dosáhl 800 tisíc. Jako člen karlínského a městského zastupitelstva byl v roce 1937 zvolen do primátorského křesla. Bohužel do válečného obsazení Československa zbýval pouhý rok. Po vypuknutí 2. svě- tové války byl jednou z prvních obětí – gestapo ho zatklo hned 1. září 1939. Vzápětí byl transportován do Dachau, spolu například s Ferdinandem Pe- routkou a dalšími osobnostmi českého společenského života. Odtud vedla „Šéfové“ zejména velkých měst všude na světě mívají v rukou obrovskou moc. Mohou být vzorem pro cel- kovou politiku, mohou vytvářet „státy ve státě“ v dobrém i špatném slova smyslu. V dlouhodobé historii mnohé tyto osobnosti dokázaly bojovat s kriminalitou, korupcí i jinými zločiny, které všude kolem v dané ze- mi zdárně bujely. Nebo naopak – přispěly k tomu, že se z města stala žumpa veškerých neřestí, které vládli mafiáni, podvodníci, zkorumpovaní politici. Někteří se spokojili se svou funkcí státu ve státě, někteří z růz- ných pozic ovlivňovali i celkovou politiku – ať už v dobrém, nebo špatném slova smyslu. Nabízíme ukázku ně- kterých portrétů, které ilustrují z různých úhlů pohledu komunální politiky, kteří se zapsali do dějin. Nejaktuálnější je osud odvolaného moskevského primátora Jurije Lužkova. Naopak spíše pozitivně vníma- nou legendou je Rudy Giuliani, který úspěšněji než kdokoli jiný bojoval s pověstným newyorským podsvětím a dokázal využít veškerých možností ke konsolidaci situace po teroristických útocích 11. září 2001. Zajímavých osudů komunálních politiků by se jistě našlo nekonečné množství, ale začněme naši reminiscenci tuzemskou historií, konkrétně hlavními představiteli hlavního města Prahy. Rozhodně si zaslouží připomenutí, konkrétněji se budeme věnovat Petru Zenklovi. Od pražských purkmistrů ke starostům až po primátory 24. dubna 1937 byl P. Zenkl zvolen pražským primátorem

17 je-ho cesta do Buchenwaldu. Paradox- ně i v koncentračmích táborech se po- týkal s problémy kvůli svým známým antikomunistickým postojům. Komu- nisté, kteří měli v chodu táborů díky své početní převaze a organizovanosti značný vliv, opakovaně odmítli Zenklo- vi pomoci v situacích, kdy mu hrozila smrt, takže se například ukrýval me- zi nemocnými nakaženými tyfem. Na konci války bylo zřejmé, že komunisté si nepřejí jeho návrat do Prahy, takže se uchýlil do Londýna, kde se mimo jiné zasazoval o co nejrychlejší postup americké armády na českém území. Po návratu do Prahy se v roce 1945 stal opět primátorem a zároveň předse- dou Československé strany národně so- cialistické. Obojí bylo spojeno s urput- nou a ve výsledku marnou snahou tlumit rostoucí vliv komunistů. V roce 1946 se stal za národní soci- alisty členem vlády, ale následující po- litické události ho neodvratně přiměly k emigraci, kde zůstal po zbytek svého života. Rudy Giuliani: Nejznámější starosta na světě Snad každý, kdo se alespoň tro- chu zajímá o politiku, zná jeho jmé- no. Na odpověď na otázku: „kdo to je?“ však odpoví jen něco ve smyslu: „No přece ten starosta New Yorku v době, kdy teroristi zaútočili na dvojčata.“ To je ale jen malý střípek z pestré mozaiky. Rudolph William Louis Giuliani se na- rodil v roce 1944 v Brooklynu jako jediné dítě italských imigrantů. Po absolvování bakalářského studia politologie na Man- hattan College v Bronxu se vydal na kněžskou dráhu. Další čtyři roky tak strá- vil studiem teologie. Pro kněžskou dráhu se nakonec ale nerozhodlo, namísto to- ho absolvoval právnickou fakultu New York University. Poté nastoupil do právní kanceláře Judge Lloyd MacMahon, kde mu jeho zaměstnavatel později za- jistil, že nemusí narukovat do války ve Vietnamu. Giuliani podobně jako Ronald Reagan začínal v politice jako demokrat. V roce 1968 tak například pracoval v pre- zidentské volební kampani Roberta F. Kennedyho. Svou politickou dráhu si vybudoval jako státní návladní s pověstí člověka, který umí zatočit s kriminalitou. Začátek kariéry – justice V roce 1970 začal pracovat v úřadu státního návladního pro jižní New York, který patří k nejvlivnějším a nejdůležitěj- ším federálním distriktům. Tam se o tři ro- ky později stal státním návladním a šéfem specializovaného protidrogového týmu. V roce 1975 svlékl stranické tričko a z registrovaného demokrata se stal ne- závislým. V roce 1980 se po zvolení Ro- nalda Reagana prezidentem stal republi- kánem. O rok později byl jmenován do funkce Associate Attorney General, tedy třetím mužem federálního ministerstva spravedlnosti. Dva roky na to se vrátil na své dřívější působiště, stal se federálním návladním pro distrikt jižního New Yorku. Tato funkce mu přinesla značnou pub- licitu. Za mříže na stovky let úhrnného trestu se mu v největším procesu s mafií podařilo dostat jedny z nejvyšších hlav tzv. „pěti newyorských famílií“. V roce 1989 pokračoval, když dosáhl odsouzení nechvalně proslulého bosse podsvětí Michaela Milkena. Starostou „Big Apple“ Rok 1989 pro něj však znamenal konec ve funkci. Odešel spolu s Reaganovou ad- ministrativou a ohlásil kandidaturu na sta- rostu New Yorku, známého taky jako „Big Apple“. V republikánských primárkách porazil Ronalda Laudera a získal i podporu libe- rálních stran. Lauder se ale nevzdal a stal se kandidátem Konzervativní strany, která se odmítla připojit ke Giulianiho koalici. Důvodem byly Giulianiho levicově liberál- ní názory na pozitivní diskriminaci, práva homosexuálů, držení zbraní, modlení ve školách a daňové úlevy. Giuliani tak pro- hrál s kandidátem demokratů D. Dinkin- sem nejtěsnějším výsledkem v dějinách. Dinkinse však Giuliani se svým progra- mem zaměřeným na boj s kriminalitou porazil o čtyři roky později. Opět velmi těsným výsledkem a opět v koalici s libe- rály. Stal se tak prvním republikánským starostou New Yorku po 22 letech. V čele radnice úspěšně zesílil boj s kri- minalitou, která razantně klesla až pod celonárodní průměr. Získal podporu Spolu s tehdejším ministrem obrany Donaldem Rumsfeldem na Ground Zero, 14. září 2001

POLITICKÉ OSOBNOSTI 18 i demokraticky orientovaných Afroameri- čanů a Hispánců. Své vítězství tak opako- val i v roce 1997. V roce 2001 však již nemohl kandido- vat, rozhodl se proto získat senátní křeslo za stát New York, o které však v roce 2000 usilovala za demokraty Hillary Clin- tonová. Po masivní mediální masáži, kdy byl veřejnosti odhalen jeho mimomanžel- ský poměr i špatný zdravotní stav (trpí ra- kovinou prostaty), se však rozhodl z voleb odstoupit. Pak přišlo tragické 11. září, které Giu- lianiho proslavilo po celém světě. Zvládl situaci a úspěšně organizoval záchranné práce. O Giulianim se začalo mluvit jako o jednoznačném kandidátu republikánů pro prezidentské volby v roce 2008. Závěr kariéry Primárky v roce 2008 se zdály být ho- tovou věcí. Možná i proto Giuliani přišel s novou strategií, kdy na rozdíl od ostat- ních kandidátů svou pozornost soustředil pouze na superúterý, kdy tradičně probí- hají primárky ve 20 státech zároveň. Zce- la mu tak unikl začátek primárek. Ztrácel hlasy, ale doufal, že vítězství přivrátí na svou stranu na Floridě, která předcházela superúterý. Skončil však s velkým odstu- pem a ziskem 15 % hlasů až na třetím místě, a tak po neúspěchu na Floridě od- stoupil a dále podporoval McCaina. V roce 2009 se rozhodl nekandidovat ani v doplňujících volbách do senátu na křeslo uprázdněné Hillary Clintonovou ani na guvernéra státu New York. Své roz- hodnutí zdůvodil časovou náročností svých podnikatelských aktivit, které ne- hodlá opustit. Je to konec politické kariéry „Rudy- ho“? Uvidíme. Jurij Lužkov: Opojná moc předcházela strmý pád Do této minisérie významných komunálních politiků J. Lužkov bezesporu patří, i když jeho role byla o poznání kontroverznější. Nicméně stejně jako předcházející jmenovaní ovlivnil nejen život „svého“ města, ale i celostátní po- litiku. Jeho specifikum ale asi nej- více vychází z toho, že je to politik ruský. Tedy ze země, kde domi- nantní vládci ovládají neúměrné množství moci i v dobách, kdy tam oficiálně vládne demokracie, tržní principy, vymahatelnost práva atd. Lužkov se stal vládcem Moskvy – což by nebylo možné bez úzkých kontaktů s nejmocnějšími z moc- ných – prezidenty B. Jelcinem, V. Putinem, prezidentem Medve- děvem. Bývalý starosta Moskvy Jurij Lužkov je jiný šálek čaje než například historičtí představitelé Prahy nebo newyorský bojovník proti korupci a kriminalitě Gu- liani. I když možná ani oni nebyli ve skutečnosti tak ctnostní. Každopádně si takovou pověst tak či onak vysloužili. I Jurij Lužkov byl v očích mnohých (ne- jen) Moskvanů velký vlastenec, který se navíc staral o „lepší a nové pořádky“. Ovšem z jiného úhlu pohledu lze použít spíše pojmy nacionalista, populista. Těž- ko říct, jaký verdikt nad ním s větším odstupem vynesou historici, když má- lokdo je schopen rozplétat pavučiny ruské politiky. Byl populární, byl popu- listický, budoval a ničil, nechával nad Moskvou rozptylovat dešťové a sněho- vé mraky, získával zarputilé odpůrce i neméně zarputilé přívržence, jeho po- litické manýry ovlivňovaly Kreml, za- sahovaly do vztahů ruského preziden- ta a premiéra… Ostatně jak vyplývá z mnohých komentářů, právě jeho role ve vztazích prezidenta a premiéra ved- ly po osmnáctileté funkci v čele Moskvy k jeho pádu. Moskva: stát ve státě, nejdražší město světa I tak lze nazvat výsledky působení Ju- rije Lužkova v čele hlavního města velké Rusi. Ve více či méně skrytém podtextu bývá zároveň nevídaná míra korupce, díky níž se mimo jiné Lužkovova man- želka stala nejbohatší ženou v zemi. Další charakteristikou je, že Moskva po staletí nezaznamenala takovou pro- měnu jako během jeho vlády. Jeho vo- liči ji zjevně považovali za přínosnou a v duchu ruské nátury, jeho moc a ve- likášství obdivovali. Hlavně obdivoval on sám sebe a úspěšně navázal na osvěd- čený kult osobnosti. V Moskvě byly se vší pompou odhaleny jeho obří bron- zové sochy. Za jeho vlády například v centru vy- rostl obrovský pravoslavný chrám Krista Spasitele, kolem Moskvy se postavilo několik dopravních obchvatů, nechal budovat velkorysé byznys centrum Mos- kva-city. Nikdo nedoložil, do jaké míry za tím stojí korupce a do jaké skutečné manažerské schopnosti a schopnost zís- kávat investory. Na druhou stranu si ona moc a veli- kášství vyžádaly nemalé oběti. Výstavba kýčovitých monumentálních staveb byla provázena nemilosrdnou likvidací cen- ných historických budov, o své domovy přicházeli lidé z celých městských čtvrtí, projekty mnohých potřebných staveb Nová moskevská výstavba, kterou inicioval J. Lužkov, je trnem v oku moderních architektů

19 byly obětovány na oltář megaloman- skému nevkusu. Rozhodně v mnoha směrech si mos- kevský starosta dělal to, co chtěl. Někdy to bylo ku prospěchu města, někdy na jeho úkor, někdy výlučně ku prospěchu někoho nebo jeho samého. Státní ve- dení v Kremlu vše tolerovalo. Asi nejen vzhledem ke stranickému souznění, ale i kvůli tomu, že Lužkov díky své popula- ritě přinášel vládní straně nezanedba- telné množství hlasů. Bojovník do poslední chvíle Prezident Dmitrij Medveděv odvolal mocného moskevského starostu Jurije Lužkova letos v září pro „ztrátu důvě- ry“. Starosta si dovolil dostat se do otev- řeného sporu s hlavou státu a Kreml dal najevo, že Lužkova po 18 letech v čele metropole propouští v nemilosti. Důvod sesazení Lužkova lze zjedno- dušeně a v nadsázce uvést tak, že Puti- novi i Medveděvovi začal přerůstat přes hlavu. Oficiálním důvodem pak byl fakt, že se neráčil vrátit ze zahraniční dovole- né v době, kdy rozsáhlé požáry v září le- tošního roku ničily okolí hlavního města a ohrožovaly i život jeho obyvatel. Luž- kov byl poté podle médií vyzván, aby se vzdal funkce dobrovolně, přičemž vý- měnou mohl dostat „trafiky“ navýsost výhodné – stanout v čele horní komory parlamentu nebo řídit státní korporaci Olimpstroj, která kontroluje stamiliardy rublů na přípravu olympijských her v So- či 2014. Lužkov odmítl. O to víc se ná- sledně spekulovalo o tom, že bude na- tolik oficiálně nenáviděnou osobou, že jediným východiskem pro něj bude emi- grace. A rozhodně by nebyl nikde chu- dým přistěhovalcem. Ani to se nestalo. Lužkov naopak ihned po své rezignaci mluvil o znovuzískání funkce moskev- ského starosty, založení nové strany. To vše bylo provázeno jeho populistickou vervou a přesvědčivostí. Začne-li se člověk zajímat o osud Antonína Čermáka, v první řadě se prohloubí jeho pochybnosti o čes- ké historii. Nakolik a zda vůbec umíme reflektovat „své“ významné osobnosti? O Antonínu Čermákovi naleznete v češtině minimum od- kazů, v angličtině je jich o poznání více, i když do konce života stál za svým „češstvím“. I jako starosta jednoho z nejvýznamnějších ame- rických měst – Chicaga. Málo se ví i o tom, že mezi legendár- ními přistěhovalci ze všech koutů světa, jejichž mentalita stojí v zárodku houžev- natosti, nezávislosti a prosperity Spoje- ných států, je mnoho Čechů. Antonín Čermák patří k těm nejvýznamnějším. Právem patří jeho role do hollywood- ských trháků: V době prohibice, zlatých časů mafie a Al Capona byl starostou Chicaga. Svým bojem proti zločinu a vliv- nou snahou prosadit konec prohibice si samozřejmě vysloužil roli, která ve fil- mech končívá vítězstvím nad zlem, nebo vlastní smrtí. V případě Antonína Čer- máka to byla druhá varianta, navíc obe- střená reálnými okolnostmi, jaké si scé- náristé tak rádi vymýšlejí. V roce 1933 se stal obětí atentátu, když doprovázel prezidenta Franklina D. Roosewelta při jeho návštěvě Miami na Floridě. Dodnes jsou okolnosti atentátu nejasné: Byl hlavním terčem skutečně prezident, ne- bo chicagský starosta Čermák, který se otevřeně postavil věhlasnému podsvětí? Každopádně palbě střel podlehl. Opravdový self-made man v českém i americkém stylu Narodil se v roce 1873 v Kladně. Ještě jako batole se s rodinou ocitl v Americe, kam tehdejší prezident Abraham Lincoln lákal odvážlivce z celého světa. Čermá- kovi takovými odvážlivci byli, i když ani v Americe pečení holubi do huby nikomu nelétali. Mladý Antonín pracoval jako horník, vystřídal i všemožné další profese, přitom dokázal vystudovat, posléze podnikat, získat důvěru voličů a stát se respektovaným starostou jednoho z ekonomicky nejdůležitějších americ- kých měst. Pomohla mu k tomu tradičně početná česká menšina, která na přelo- mu 20. a 30. let čítala 100 tisíc obyvatel. Dokázal oslovit i černošské voliče, kte- ří představovali nemalou volební sílu. Stručně řečeno, jeho marketingové a psy- chologické postupy byly úspěšné – o to víc, že zřejmě nebyly jen laciným pozlát- kem, ale vážně a odpovědně míněné. Za zmínku rovněž stojí, že byl po celý život v kontaktu s českými menšinami po celém světě, setkával se jak s „veliči- nami“ americkými, tak českými – od T. G. Masaryka, Tomáše Bati až po rol- níky v zapadlých koutech světa, kteří si uchovávali alespoň zčásti české tradice. Smutné je, že i školáci z chicagských zá- kladních škol o něm vědí víc než většina vzdělaných Čechů. –red– a Matěj Trávníček Antonín Čermák: Z chudého přistěhovalce starostou Chicaga Jako starosta Chicaga při návštěvě Tábora v roce 1932 – do své vlasti se vracel pravidelně

NAŠI POLITICI V CIVILU 20 Životní peripetie a vzestupy A.Vondry Rozhovor s Alexandrem Vond- rou je příjemný a zároveň náročný: Příjemný proto, že se z něj ani po úspěšné politické kariéře nestal „nabubřelý papaláš“, nemluví o stras- tiplných útrapách těch, kteří se sta- li obětí komunistického režimu a nyní se obětují politice v zájmu nás všech. Náročný proto, že je vše- obecně známo, co ho ve skuteč- nosti boj proti komunismu stál a jaké osobní oběti přinesl – přinejmen- ším si dvakrát odseděl trest za čin- nost proti tehdejšímu režimu. Část života, kterou dnešní mladí lidé tráví nezávaznými radovánkami, pro něj po nezanedbatelnou dobu znamenala nepříliš ceněnou práci – funkci správce depozitáře a po- sléze topiče. Dodnes si ji ale po- chvaluje – ve volném čase se mohl věnovat samizdatům. O pozadí je- ho osudu se toho však kromě struč- ných faktografických údajů ví málo, stejně jako o tom, jak prožíval a vy- rovnával se s politickým vzestu- pem, co za tím vším stálo. Zkrátka není ten typ, který by své vzpomín- ky pouštěl jen tak do éteru. Narodil se v roce 1961. Patří tedy ke generaci, jejíž příslušníci nestačili zažít komunistickou brutalitu 50. let na vlast- ní kůži, ale „jen“ zprostředkovaně. „Je- den dědeček byl legionář, s nimiž se, jak známo, režim nijak nemazlil, druhý se zapojil do odboje a za to byl ‚spra- vedlivě potrestán‘ …není třeba zmiňo- vat důsledky pro celou rodinu, nemluvě o zabavování majetku. Už jako dítě jsem věděl, zač je toho loket, když pravidla nastavují komunisté,“ konstatuje nyněj- ší ministr obrany. Student, topič, autor sami- zdatů, poradce prezidenta… Jako dítě chtěl být myslivec. Dnes je mu taková myšlenka naprosto cizí. „Kdekdo, kdo se považuje za důležité- ho, chodí střílet a cítí se myslivcem. Já k nim nepatřím. Přírodou se umím ko- chat jinak než střílením, i když chápu, že pro někoho je to prostě vášeň.“ Pro malého Sašu Vondru bylo posléze velkou vášní imaginární cestovatelství. „Miloval jsem mapy, seděl nad nimi a zkoumal neznámé končiny. I ve škole mě zeměpis bavil.“ Možná právě tady se začala vytvářet živná půda pro schop- nost prosadit se v oblasti mezinárodních vztahů, vnímat problematické momenty nejen z hlediska čistě politického, ale i geografického a demografického. Ab- solvoval geografii na přírodovědecké fa- kultě, nicméně tehdy to byla tak trochu z nouze ctnost. Za jiných okolností by si možná vybral nějaký humanitní obor, ale ty byly „prodchnuty“ komunistickou ideologií natolik, že slušní lidé – když už jim vůbec bylo umožněno studovat – raději volili obory, kam pařáty pseudo- socialistické pseudovědy dosáhly o něco méně. Nicméně své volby nikdy nelito- val. Po absolvování vysoké školy ho čím dál víc pohlcovala práce v disentu: sa- mizdaty, koordinace se zahraničními di- sidenty. Paralelně samozřejmě i úřady nepovažovaly Alexandra Vondru za člo- věka hodného důstojného zaměstnání pro socialistickou vlast. Vyústěním si- tuace bylo opakované vězení. Ani tyto okolnosti nepřerušily výrobu samizdato- vých novin pod názvem Informační ser- vis, který se stal předchůdcem Respektu a jeho provizorní kolébkou byla kuchyň nynější manželky Saši Vondry Martiny. V roce 1989 se stal jedním ze zakla- datelů Občanského fóra a mimo jiné měl nesporný vliv na to, aby se stal Vác- lav Havel prezidentem. Další vlastní ka- riéru si ale představoval jinak. „Chtěl jsem se věnovat novinařině, myslel jsem, že využiji svých zkušeností se samizda- tem, psaním a redigováním textů. Ale Václav Havel na mě vyrukoval s tím, že ho nemůžu nechat ve štychu, takže jsem nastoupil do hradního týmu. Pa- novala tam atmosféra, která nás spojo- vala, i když už tehdy začínalo konkrét- nější tříbení politických názorů. Já jsem reprezentoval to, co lze nazvat pravico- vým křídlem.“ Z Hradu vedly jeho cesty na minis- terstvo zahraničí, které tehdy vedl Jo- zef Zieleniec. V rámci svých oficiálních „postů“ i mimo ně se angažoval v rozví- jení mezinárodních vztahů, což předurči- lo jeho další posun směrem k diplomacii. Členem ODS se ale stal až později, paradoxně se o to zasloužil nechvalně proslulý fenomén jménem Jiří Paroubek.

21 Jeho politické cíle a metody totiž při- vedly Alexandra Vondru k potřebě se sociální demokracii co nejjednoznačně- ji postavit. Americká mise – inspirace a nové zkušenosti Stát se velvyslancem ve Spojených státech nebyla a není zanedbatelná role. Navíc v době „úřadování“ Saši Vondry měla mimořádný význam. „Nešlo jen o to, že jsme byli na mezinárodní scéně nováčci, což bylo kompenzováno tím, že jsme měli obrovskou popularitu. Přesto bylo obtížné prosazovat rozšíření NATO. Obnášelo to jednání s obrov- ským množstvím institucí, ale také na- příklad oslovování krajanských sdružení. Projížděli jsme téměř celé Spojené státy, bylo to leckdy vyčerpávající, ale měli jsme obrovskou motivaci.“ Zároveň vnímal působení v Americe i jako možnost si rozšířit obzory a na- čerpat nové síly. „Měl jsem potřebu si obnovit a posílit staré ideály, získat jiný pohled na to, co mě doma pohlcovalo natolik, že jsem chtěl získat jinou per- spektivu,“ vzpomíná nynější ministr. „To se naplnilo, Amerika je země plná zdravého konkurenčního pnutí, nutí člo- věka obstát, což začínající česká diplo- macie potřebovala, a troufám si říct, že s úspěchem zvládla. Inspirující je i sa- motná mentalita Američanů. Samozřej- mě už to není původní generace, která odcházela do Nového světa za svobo- dou často z různých náboženských a politických důvodů, ale ten étos a houževnatost tam pořád je, hlavně mají přirozené sebevědomí, jehož ne- dostatek je naopak typický pro nás Če- chy. Někteří Evropané to mohou vnímat jako projev arogance, ale každopádně je to veliký náboj. I když v rámci naší kul- tury a mentality ho kopírovat nelze.“ Cizí jazyky? Za socialismu jsem na tom byl mizerně V souvislosti s jeho mezinárodními ak- tivitami se nabízí zdánlivě podružná otázka: Kde přišel ke své takřka brilant- ní angličtině? Intenzivním samostudiem v dobách, kdy si nikdo neuměl ani před- stavit, že by legálně vycestoval nebo měl v tuzemsku možnost si poklábosit s ně- jakým „zápaďákem“. Ve skutečnosti byl typickou obětí socialistického školství. Výuku ruštiny si rozšířil a zhodnotil v rámci kontaktů s východoevropskými disidenty, znalosti angličtiny byly stejně mizerné jako u většiny vrstevníků, navíc mu v 80. letech komunisti sebrali pas. „Jedinou příležitostí, která ale byla ohromně motivující, se pak staly návště- vy zahraničních novinářů, kteří se o mě zajímali jako o signatáře Charty, posléze jejího mluvčího a autora Několika vět… Tehdy a hlavně pak po listopadu 1989 jsem se učil jednak tím, že jsem se zkrát- ka v tom prostředí ocitnul a musel ko- munikovat, jednak tím, že mě to vedlo k potřebě se zdokonalovat.“ Koníčky si Alexandr Vondra uchovává po celý život stejné – nedal se na golf ani na tenis, zato stejně vášnivě houba- ří a kochá se přírodou, hlavně v okolí svého druhého domova na Litoměřic- ku, kde má část jeho rodiny kořeny, tak- že si tu pořídil chalupu, kde v rámci možností s manželkou a třemi dětmi přebývají. Ty, ač byly vychovávány velmi liberálně, zjevně dělají rodičům samou radost, což v této generaci může u ji- ných rodičů s problematičtějšími po- tomky budit jenom závist. „Jsou per- fektní, umí se o sebe postarat a mají smysl pro vzájemnou soudržnost. Hlav- ně trvám na tom, že tři děti jsou mini- mum: jako jednotlivec musí každý umět hrát sólo, ten druhý znamená nutnost umění spolupráce, třetí dítě dává mož- nost vytváření koalicí. Kromě toho je to příspěvek pro národ, abychom nevy- mřeli,“ říká závěrem s nadsázkou mi- nistr obrany Alexandr Vondra. –red– Když úspěšně kandidoval v roce 2006 do Senátu, prohlásil, že Praha je „za vodou“, takže jeho síly budou potřebnější v severních Čechách. K uplynulým senátním a komunálním volbám říká: „Výsledek voleb dopadl podle očeká- vání. Osm senátorů je slušný výsledek. To, že nemáme většinu v Senátu, je důsledek katastrofálního výsledku před dvěma lety, kdy jsme dosáhli na tři mandáty z 27. Tyto volby ukázaly, že střet se opět posunul mezi dvě největ- ší politické strany. Ty obsadily 74 % mandátů.“ Se Stanislavem Devátým a Janou Petrovou

NÁVŠTĚVA U PODNIKATELŮ 22 Ke svému současnému podnikání se dostal díky tomu, že jeho rodina měla zemědělskou tradici, vzájemnou sou- držnost a navíc nezlomnou odvahu če- lit nepřízni osudu. Už za komunistů patřil jeho otec k úspěšným chovatelům drůbeže, mladý Jindřich se zapojil, ale zároveň se čím dál víc specializoval na chov králíků. Tím není míněno jen na to, aby co nejlépe chutnali na talíři, ale aby odpovídali i těm nejnáročnějším chovatelským kritériím. Jakmile padla železná opona, otec i syn se rozhodli pracovat na sebe. Tak- že kromě samotného chovu si začali sa- mi vyrábět krmivo. Zjistili, že pokud se tomu budou patřičně věnovat, doká- žou vlastními silami vyrobit kvalitní kr- mivo, o které navíc začal být zájem v bezprostředním okolí. „Základním kapitálem bylo 20 tisíc, které jsem měl naspořené. Pak šly dlouho veškeré zisky zpět do firmy, abychom mohli rozšířit prostory, nakupovat stro- je…,“ vzpomíná chotěbořský podnikatel. „Dnes máme široký sortiment: zpočát- ku to bylo krmivo pro drůbež a postupně pro veškeré hlodavce, pak jsme nabídku rozšiřovali. Nyní pod vlastní značkou Apetit nabízíme rozmanité produkty pro psy, kočky, exotické ptáky, rybičky… Něco zvládáme ve vlastní výrobně, něco zadáváme do zahraničí, ale podle recep- tur, které sám vytvářím tak, aby skutečně obsahovaly požadované poměry všech ingrediencí. A pak není vždy lehké ty in- gredience sehnat. To je vlastně teď ve fir- mě můj hlavní úkol,“ líčí Jindřich Šíp. Kromě něj se na prosperitě firmy podílí ši- roké příbuzenstvo. Až když úspěšnost společnosti a značky strmě vzrůstala, při- bývali další zaměstnanci. Současná pro- dukce představuje kolem 30 metrických centů denně, s odbytem není problém. „Když jsme začínali, českou konkurenci představovali další tři výrobci. Dnes je nás ve výrobě krmiv pro hlodavce zhruba 350, když připočítám produkty pro psy a kočky, je jich daleko víc, o exotickém ptactvu a rybičkách nemluvě.“ „U všech našich produktů ručím za kvalitu a mezi chovateli i například malo- obchodními odběrateli se naše pověst rychle šíří. Občas mi někdo vytkne, že například neděláme dostatečně atraktiv- ní obaly. Ale čím dál víc se mi potvrzuje, Jak to vypadá, když rodinná firma skutečně funguje Tentokrát naše pravidelná výprava po regionech vedla na Vysočinu, kde jsme navštívili dvě veskrze zají- mavé podnikatelské osobnosti. Mají mnoho společného: Oba pocházejí z rodin, které postihl komunistický režim, což předurčilo jejich politickou orientaci. Oba se dali na soukromé podnikání ihned po roce 1989. Oba vstoupili do ODS a v místě svého bydliště jsou velice aktivní. Oba úspěšně vedou rodinnou firmu a ve svém oboru se těší úctě a věhlasu. A oba se věnují výrobě a nabídce kulinářských výrobků, které si získaly proslu- lost. Ovšem s tím rozdílem, že Jindřich Šíp se zaměřuje na krmivo pro zvířecí miláčky, jeho firma kromě čet- ných rodinných příslušníků zaměstnává zhruba 30 lidí a působí po celé republice a na Slovensku. Proslulý řez- ník a uzenář Václav Klátil nehodlá nijak expandovat, byť nabídek možností by měl dostatek. Ale plně ho uspkojuje jeho pacovská výrobna a prodejna, kde se dveře netrhnou. Právě z ní pocházejí pochoutky, které opakovaně získávají ceny v mezinárodních soutěžích. Jindřich Šíp: Naše pověst se rychle šíří, za kvalitu ručím Za své četné chovatelské úspěchy sklízí Jindřich Šíp jednu medaili za druhou

23 že lidé se učí sledovat konkrétní složení a to, jak jejich ‚strávníci‘ prospívají. Líbivé a velikášské etikety už začínají být pro leckoho spíše odrazující. Nemluvě o tom, že chci držet cenu a kvalitu, důraz na vnější dojem se jednak prodraží, jednak už není tak všemocný jako dřív,“ popisu- je svoji strategii Jindřich Šíp. „Odběratelé si konkrétně všímají například jaký má dané krmivo obsah masa, proteinů, dal- ších živin nebo ‚éček‘ a umělých náhra- žek,“ jak dodává. V každém případě není snadné za- jistit spolehlivé dodávky jednotlivých surovin. „Třeba u obilovin – ale také na- příklad slunečnicových semen – samo- zřejmě záleží na době sklizně, ale to na- še zákazníky nezajímá, o dodávky se musíme postarat. Docela dobře funguje spolupráce se zahraničím, což obnáší i dost exotické země. Sépiovou kost do- vážíme z Indie, různé – zjednodušeně řečeno – sušené červy – pro exotické ry- bičky zase z Japonska.“ Při vstupu do pracovny Jindřicha Šípa ihned upoutají skleněné vitríny přeplně- né snad stovkami vítězných pohárů a ji- ných cen. Všechny se týkají chovatel- ských úspěchů. Jak bylo řečeno, jeho specializací jsou králíci. Zaměřuje se ze- jména na zakrslá plemena. V tuzemsku je v této oblasti jedničkou, vítězně od- jíždí i z mezinárodních výstav včetně na- příklad Holandska, které je spolu s Dán- skem mezi chovateli králíků světovou velmocí. Václav Klátil: Hledám ty správné kombinace chutí Jako dítě se bál krve a chtěl se stát za- hradníkem. Zlom nastal, když rodinu navštívil tatínkův bratr, který pracoval ja- ko řezník v Táboře. „Ať jde Vašek ke mně do učení,“ navrhl. Poslušný chlapec neprotestoval a nikdy toho nelitoval. „Strýček podobně jako tatínek byli ne- smírně laskaví lidé, kteří rozuměli svému řemeslu. Jakmile jsem se hned v 90. ro- ce osamostatnil, o to víc jsem ocenil, co všechno jsem se v Táboře naučil,“ vzpo- míná Václav Klátil na své začátky. Touhu dělat na svém zdědil po před- cích. Tatínek byl úspěšný sedlák, kterého stihl podobný osud jako mnoho jiných. „Tatínek byl jeden ze tří největších sed- láků v okolí. Odmítli vstoupit do JZD, takže byli zatčeni a posléze donuceni do družstva vstoupit, tátovi dokonce vnutili funkci předsedy. Psychicky ho to tak deptalo, že za necelý rok odstoupil.“ I proto se Václav Klátil s jakkoli „pře- kabátěnými bolševiky“ moc nepáře, a to ani v zastupitelstvu, jehož je členem. Pracuji na plnou kapacitu, víc vyrábět ani nechci Po roce 1989 si zařídil obchod s vlastní výrobnou. Základní tandem tvoří on a manželka, vypomáhá i jedna z dcer. Kromě toho najímají dva až tři lidi na vý- pomoc. Většina zboží nese nápis „domá- cí“ – od tlačenky, salámů, jaterniček, klo- bás až například po paštiku, která by se jistě uplatnila na stolech rozmařilých fran- couzských gurmánů. Ostatně také patří k produktům, které získaly ocenění na mezinárodní soutěži v Rakousku. „Když jsem se o tyto soutěže začal za- jímat jen jako pozorovatel, moc mě ne- braly. Přesto hned když jsem se poprvé se svými produkty zúčastnil v roce 2006, od- vezl jsem si tři stříbrné medaile. V roce 2008 jednu zlatou a dvě stříbrné, podob- ně jsem dopadl i letos.“ To ovšem předpokládá pečlivě se vý- robkům věnovat. „Hledám ty správné kombinace chutí, někdy experimentuji po svém, někdy po večerech hledám a sna- žím se oživit staré receptury,“ říká Václav Klátil. Rozhodně to není otázka dnů, ale dlouhodobého zdokonalování. „Snažím se každý rok přinést jednu až dvě novinky. Ale skutečně to stojí rok práce.“ I u zavedených výrobků si sám připra- vuje suroviny a směsi koření. V tomto ohledu se zkrátka rodinná firma omezuje pouze na samotného šéfa – detaily svých výrobních tajemství neprozradí ani těm nejbližším. „Takže by ani manželka nepři- pravila ty kulinářské skvosty bez vás?“ ptáme se nevěřícně. Je to tak, dává vý- mluvným gestem a mimikou najevo. Každopádně se nabízí otázka, proč se tak úspěšný podnikatel nepokouší budo- vat nové výrobny, zakládat prodejny, roz- šiřovat síť zákazníků, pronikat na meziná- rodní trhy, když už má světové renomé? Václav Klátil zjevně není ten typ. „Pracuji na plnou kapacitu, víc se tady vyrobit nedá. To, na čem si zakládám, se nedá chrlit ve velkém. Pak by to zname- nalo například odhalit vlastní know how, ale také riskovat ztrátu důvěry u těch, kteří vědí, že jsem schopen osobně ručit za kvalitu každého výrobku. Nemusíme si zastírat, jak snadno se v tomhle oboru produkují výrobky, kterým je kvalita – su- rovinami počínaje a způsobem zpracová- ní konče – dalece vzdálená,“ zdůvodňuje svůj životní postoj. Na své milované profesi připouští jedi- nou chybu: „Nejhorší je ranní vstávání. Někdy ve čtyři, někdy i o půl třetí. Lidé si zvykli, že dostanou čerstvé výrobky už rá- no ke svačině nebo ke snídani.“ Pokud se vám sbíhají sliny a hodláte vyrazit do Pacova, vězte, že krátce po vol- bách si dopřeje odpočinek a krám zavírá. Je to jediné krátké období, kdy není zahl- cen každodenní prací, nicméně se vrací s novými kulinářskými podněty. –red–

24 ZEMĚDĚLSTVÍ Co čeká české zemědělství a venkov v příštím roce? Petr Havel Je to vlastně do jisté míry překva- pivé – zatímco plánované dopady úsporných opatření pro příští rok zvedají ze židlí celé skupiny dosud relativně klidných podnikatelských či zaměstnaneckých sdružení, jindy o poznání radikální zemědělci za- tím spíše mlčí. Možná i proto, že dosavadní kroky vedení Minister- stva zemědělství mají zatím logiku a značně omezují možnou kritiku, mimo jiné i dosud nebývalou veřej- nou verbální podporou potravinář- ských výrobků domácí provenience, zejména takzvaných regionálních potravin. Úspory budou kompenzovány vyššími příjmy i podporou z EU Sami zemědělci musí samozřejmě stejně jako podnikatelé v jiných resor- tech nebo zaměstnanci státní správy počítat se škrty, které se v jejich případě týkají zejména dotací z národního roz- počtu, takzvaných TOP-UP (národní do- rovnání k přímým platbám z EU). Na rozdíl od jiných oborů ale mají země- dělci již v současné době jistou finanční kompenzaci, a to v podobě přímých do- tací na plochu (SAPS) z EU, které se na základě podmínek vyjednaných při vstupu ČR do Evropské unie každoročně bez ohledu na ekonomickou situaci ČR navyšují. Oproti letošnímu roku tak dostanou pro rok následující zemědělci z Bruse- lu navíc zhruba 3,5 miliardy korun, za- tímco možnost maximální spoluúčasti ČR na těchto dotacích klesne z letoš- ních 7,5 na 5,5 miliardy korun. Po škr- tech ještě v průběhu letošního roku se přitom národní dotace TOP-UP snížily reálně na 3,6 miliardy korun, na příští rok zatím rozpočet s žádnými pro- středky na TOP-UP nepočítá. To ale při navýšení dotací z EU ve skutečnosti znamená, že zemědělci na tom budou co do příjmu dotačních peněz na pod- poru zemědělské produkce i při nulové spoluúčasti České republiky prakticky stejně jako letos. Razantní růst cen zemědělských ko- modit v celém světě, EU i samotné ČR ve druhém pololetí letošního roku na- víc ukazuje, že ceny placené zeměděl- cům za jejich produkty budou v příštím roce, minimálně do doby sklizně, vyšší než v prvním pololetí letošního roku. Přestože další zvyšování cen není i z politických důvodů (nepokoje v chu- dých částech světa v případě, že by růst cen snižoval dostupnost základ- ních potravin) již reálné, lze očekávat, že tržby zemědělců se v příštím roce oproti letošku zvýší. Tím částečně klesne závislost našich zemědělců právě na dotacích a tento trend lze ještě podpořit v rámci Pro- gramu na rozvoj venkova podporou zvyšování přidané hodnoty k základní zemědělské surovině, například jejím zpracováním na potravinářské produk- ty a následným přímým prodejem spo- třebitelům. Vzhledem k současné masivní výstav- bě bioplynových stanic provozovaných zejména zemědělskými podniky lze také v příštím roce očekávat buď nárůst tržeb za prodej energií z bioplynek do roz- vodné sítě, nebo naopak úspory v ná- kladech na nákup energií v případě, že bude část zemědělských podniků ener- geticky soběstačná.

25 Možnosti dalších podpor zemědělství a venkova Při správně časovaných změnách po- třebných zákonů a úsporných opatření lze v resortu Ministerstva zemědělství vytvořit zdroje ve výši zhruba dalších pě- ti miliard korun (kromě úspory 5,5 mili- ardy na TOP-UP), z nichž část by mohla jít zpět do resortu zejména na podporu takových aktivit, které přímo nesouvise- jí se zemědělskou výrobou, ale spíše in- vesticemi do krajiny a podporou rozvo- je venkova jako celku. Nejvyšší nárůst příjmů lze očekávat v případě přijetí no- vely zákona o ochraně zemědělského půdního fondu, bude-li ale dostatečná politická vůle výrazně zvýšit (minimálně desetinásobně oproti současnému sta- vu, spíše ale ještě více) poplatky za vyjí- mání pozemků z půdního fondu zejmé- na v okolí měst. Má-li přitom novela ambici skutečně zabránit nekontrolova- nému nárůstu logistických center a přes den „mrtvých“ satelitních měst v blíz- kosti městských aglomerací, musí k de- seti a vícenásobnému nárůstu poplatků dojít. V takovém případě lze počítat se zvýšením příjmů státního rozpočtu zhruba o 2,5 až 3 miliardy korun, při- čemž část z těchto peněz by mohla směřovat zpět do oblasti půdy, napří- klad na komplexní pozemkové úpravy. Dalším avizovaným navýšením příjmů státního rozpočtu může být využití zisků státního podniku Lesy České republiky (LČR). Stát by se tak ale nemělo „ze- státněním prodeje dřeva“, tedy pro- střednictvím prodeje dřeva z LČR v režii samotných LČR. Ačkoli zastánci tako- vého modelu tvrdí, že je pro LČR a stát výhodný, jde o manipulace s daty, navíc prostřednictvím organizací a lidí před- stavující řádově procenta objemu těžeb a zpracování dřeva v ČR. Všechny rele- vantní údaje ukazují naopak na to, že prodej dřeva prostřednictvím komer- čních firem je pro LČR a stát výhodnější, mimo jiné díky nižším nákladům LČR, které by musely při prodeji dřeva ve vlastní režii vynaložit. Jen tyto úspory či- ní zhruba 0,5 miliardy korun ročně. Využít zisků LČR je ale možné jen při změně zákonů umožňující státu tyto prostředky použít. Pokud by se tak sta- lo, a dá se to docela pohodlně v průbě- hu příštího roku stihnout, lze počítat s další částkou ve výši kolem 2 miliard korun. Ambice na vyšší využitelnost zis- ků LČR (tři a více miliard ročně) jsou ne- reálné, nebo by se tak muselo dít na úkor poklesu kvality lesních porostů a hodnoty podniku LČR jako takového. Další prostředky také může Ministerstvo zemědělství uspořit fúzemi některých in- stitucí dosud působících jako samostat- né organizace. Zhruba 0,5 miliardy ko- run má přinést začlenění Zemědělské vodohospodářské správy do státních podniků Povodí a LČR. Přibližně stejnou částku lze uspořit při optimalizaci orga- nizačních struktur některých jiných in- stitucí, například spojením Státního ústavu pro kontrolu veterinárních léčiv se Státní veterinární správou (SVS), za- členění Krajských SVS pod jeden cent- rální orgán a obdobnými projekty v ji- ných organizacích. Výzvy a rizika Navýšení dotací z EU, vyšší tržby za zemědělské produkty, marketingová podpora vyššího odbytu tuzemských potravin a možnost použít část nově vy- tvořených zdrojů ve venkovském pro- storu jistě patří mezi pozitivní zprávy pro české zemědělství v příštím roce. Nic ale není jednobarevné. Vzhledem k rozšíře- ní zásad správné zemědělské a environ- mentální praxe (GAEC) na erozí středně ohrožené pozemky bude v příštím roce částečně omezeno intenzivní hospoda- ření na 44 procentech ploch zeměděl- ské půdy v ČR. To je opticky špatná zpráva pro zemědělce, ale dobrá zpráva pro krajinu ústící do snížení rizik erozí, ztrát na majetku a v konečném důsled- ku zvýšení úrodnosti pozemků, což by přitom měli zemědělci vítat. ČR kromě toho musí reagovat na sig- nály z evropských soudních institucí, které po státu požadují aktivitu v doře- šení majetkového vyrovnání někdejších zemědělských družstev s držiteli majet- kových podílů, jinak hrozí ČR sankce. Je také nutné dořešit majetkové narov- nání státu s církvemi. Od příštího roku také končí moratorium na nákup země- dělské půdy cizinci. To vše bude zna- menat minimálně částečné přeskupení majetkových i podnikatelských poměrů na českém a moravském venkově. Část družstev a jejich nástupnických organi- zací může očekávat povinnosti spojené s majetkovým vyrovnáním, nemělo by ale jít o fatální ekonomické dopady i proto, že výdej majetku lze rozložit do několika let. Mezi hlavní výzvy a možnosti vylep- šení ekonomiky zemědělství by kromě aktivit podporujících výrobu a prodej regionálních a obecně kvalitních tu- zemských potravin mělo patřit aktivněj- ší využívání nových technologií. Jde na- příklad o využití satelitních systémů v takzvaném přesném zemědělství sni- žující výrazně náklady na zemědělskou produkci, ale také postupné vyšší využí- vání plodin vyšlechtěných biotechno- logiemi, obecně nazývanými GMO (ge- neticky modifikované organismy). Pros- tor pro to by měla otevřít jasná pozice ČR při podpoře biotechnologií i na me- zinárodní úrovni. Česko je mimocho- dem jedinou zemí EU, v níž se komer- čně pěstují zatím jediné dvě GMO odrůdy plodin – kukuřice MON 810 a GM brambory Amflora, povolené v EU. Je to náskok, který by bylo vhod- né využít, zvláště když jsou ve stadiu ukončených výzkumů další odrůdy plodin zvyšující konkurenceschopnost jejich pěstitelů, nadto s pozitivními do- pady pro životní prostředí. Suma sumá- rum – nemusel by to být pro zeměděl- ce zas tak špatný rok. autor je zemědělský analytik Podpory agrárního sektoru v letech 2004–2010 (v mld. Kč, v cenách a směnném kurzu Kč/eur roku 2005) rok 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 zdroje EU 15,1 17,0 18,9 20,1 22,4 24,7 27,0 Pramen: Koncepce agrární politiky po vstupu ČR do EU, MZe – 2004 Výsledky resortu zemědělství za jednotlivé roky po vstupu ČR do EU rok zisk (v mld. Kč) 2004 8,99 2005 7,60 2006 7,50 2007 13,70 2008 9,72 2009 3,17 předpoklad rok 2010: „kladná nula“ Pramen: Český statistický úřad

HISTORIE MÍSTO KOMPASU 26 N ejenom přímí pamětníci, ale i široká česká veřejnost často hovoří většinou s uznáním a obdivem o Masarykově „první republice“ jako o vskutku na svou dobu velice vyspělém fungujícím demo- kratickém státě, který zůstává pro naši současnost stále nedostižnou metou. Existovala však i „druhá republika“, kte- rá trvala sice jen pouhých 167 dní, ale studiu její krátké historie bychom měli věnovat rovněž pozornost, protože i zde jde o skutečně poučnou, avšak varo- vnou lekci, která v něčem tak trochu při- pomíná kocovinu a morální rozklad české společnosti po sovětské okupaci v srpnu 1968. Poučný zlomeček historie Mnichovský diktát dal „druhé republi- ce“ do vínku četné starosti. Jednou z nich byla otázka masy uprchlíků z nacisty za- braných území. Například k 1. listopadu 1938 bylo provizorně obydleno uprchlíky z pohraničí 6000 železničních vagónů. Ti- to lidé neměli často práci, většina jejich majetku zůstala v zabraném pohraničí. Na otázce uprchlíků byl i zřetelně vidět rychlý rozklad české společnosti. Jedni se snažili pomoci, druzí uprchlíkům pro změ- nu nadávali, že měli zůstat na zabraném území a že jsou jednou z příčin sudetské krize. Zvláště v těžké situaci byli němečtí Nezapomínejme také na „druhou republiku“! Jindřich Marek Smutný pohled na zrazené hraničáře v jižních Čechách při ústupu z uloupené hranice Druhá republika – označení krátkého úseku dějin ČSR mezi přijetím mnichovského diktátu čs. vládou 30. září 1938 a konečným rozbitím ČSR 14.–15. března 1939; v užším smyslu označení státního útvaru a politického systému vytvořeného po Mnichovu na území okleštěné ČSR, která s 99 395 km2 a 9 680 000 obyvateli představovala ne- přirozený zeměpisný útvar, který nebyl po ztrátě 40 % průmyslu a značné části surovinové základny hospodářsky soběstačný a nedal se prakticky vojensky hájit. Republika se proto dostávala stále zřetelněji do postavení vazala nacistického Německa, čemuž odpovídala i postupující fašizace vnitřního politického života… úryvek z encyklopedického hesla

27 ➤ antifašisté, kteří byli často posíláni zpět do rukou nacistů. Německo též po republice požadovalo, aby vydala alikvotní podíl čs. zlata a deviz, který připadal na krytí oběživa v tzv. Su- detech. Československá strana souhlasila za podmínek, že Německo převezme i ali- kvotní část čs. státního dluhu, což nacisté odmítli. Pod obrovským nátlakem nako- nec byli nuceni zástupci Národní banky československé podepsat smlouvu s ně- meckou Říšskou bankou, podle níž re- publika uvolnila 481 miliónů korun teh- dejší měny, z toho 465,8 ve zlatě a zbytek v devizách, pro krytí oběživa v uloupe- ném pohraničí. „Záruky“, k nimž se zavázal v Mni- chovské dohodě Adolf Hitler, tak zůstaly pouze na papíře. Realitou se stalo další vy- dírání a ožebračování zrazené země, jejíž politika začala pomalu a jistě kopírovat italský fašistický model. Začala řádit cen- zura, politický systém se v českých ze- mích zatím zredukoval na pouhé dvě po- litické strany – vládní Stranu národní jednoty, která pod vedením agrárníka Ru- dolfa Berana směřovala k autoritativnímu režimu, a „opoziční“ Národní stranu prá- ce pod vedením bývalého sociálního de- mokrata Antonína Hampla. Symbolem patolízalského sbližování s Německem se stalo vydání prvních antisemitských de- kretů, kdy například důstojníci čs. armády museli doložit, zda jsou, či nejsou židov- ského původu! Na cestě do pekel… Za hlavní znak „druhé republiky“ však lze považovat především její permanent- ní rozpad. Po odstoupení rozsáhlých po- hraničních oblastí nacistickému Němec- ku se ozvalo již 30. září 1938 beckovské Polsko, které po tvrdém ultimátu získalo prakticky obratem velkou část českého Těšínska. Hitlerův spojenec horthyovské Maďarsko rovněž nezahálelo. Nejprve vyvolalo na jižním Slovensku a přede- vším na jihu Podkarpatské Rusi řadu kr- vavých pohraničních incidentů, po kte- rých došlo 2. listopadu k tzv. „vídeňské arbitráži“, po níž bylo Československo donuceno postoupit Maďarům jižní Slo- vensko a jižní část Podkarpatské Rusi. Své karty vyložili okamžitě i slovenští ľuďáci, kteří již 6. října získali slovenskou autonomní vládu v čele s Jozefem Tisem. Ta se okamžitě orientovala na nacistické Německo. Tímto směrem šilhali i někteří Příslušníci pohraniční finanční stráže z Království u Šluknova zapálili v říjnu 1939 dřevěné ostění pohra- ničních pevnůstek a nyní jako poslední opouštějí v úseku Křížový buk v Lužických horách svá postavení Hořký symbol „druhé republiky“ – hraniční přechod pod vinicemi u Vehlovic na Mělnicku! Odtud již Hitlerovi do Prahy chybělo pouhých čtyřicet kilometrů… Cheb, říjen 1938 – Hitler přijel! Slzy dojetí bodrých sudeťaček z Egerlandu…

HISTORIE MÍSTO KOMPASU 28 ukrajinští nacionalisté na Podkarpatské Rusi, která 17. října dostala rovněž auto- nomní vládu. Zatímco si němečtí nacisté ještě doda- tečně ukrajovali z republiky další území (např. část ryze českého Chodska či brati- slavskou Petržalku) a občas vyvolávali no- vé krvavé pohraniční incidenty (Moravská Chrastová, Želechovice…), Národní shro- máždění v Praze pod tlakem slovenských ľuďáků odhlasovalo 22. listopadu změnu názvu republiky vložením pomlčky mezi Česko a Slovensko. Prezidentem okousaného nyní již jen Česko-Slovenska se po Edvardu Benešo- vi (5. října abdikoval a 22. října odletěl do Británie a později do USA) stal 30. lis- topadu 1938 šestašedesátiletý prezi- dent Nejvyššího správního soudu docent JUDr. Emil Hácha. Čerstvý vdovec a uzná- vaný znalec anglosaského zvykového prá- va a mezinárodního práva, který svého času působil v haagském rozhodčím sou- du, byl tichým člověkem, který kdysi na- příklad přeložil knihu Jerome Klapky Jero- me „Tři muži ve člunu“. Roli, která mu byla nyní přidělena, však zcela logicky nemohl v žádném případě důstojně zvládnout. Symbolem oněch dní se staly zuřivé útoky na morální symboly masarykov- ské republiky. Tak došlo i k tomu, že fa- šizující se lůza na Boží hod vánoční roku 1938 de facto uštvala k smrti geniálního spisovatele a skutečného humanistu (a nikoliv jen laciného žvanila!) Karla Čapka. Jeho manželka Olga Scheinpflu- gová v roce 1965 k tomu napsala zají- mavou poznámku: „V dobách zlých se svěřuje Karlu Poláčkovi, že se bojí umí- rání, protože to nikdy nedělal a neví, jak to dokáže. ‚Nebojte se, Čapku, vy trefíte všechno,‘ utěšuje ho s úsměvem Polá- ček, protože oba vědí, že smrt, která se blíží k Československu, je i jejich smrtí. A Karel Čapek odmítá odejít do emigra- ce, zůstává doma, aby smrt přijal z ru- kou, které nejvíce nenávidí, jen když bu- de při vyslechnutí svého ortelu mít českou půdu pod nohama...“ Salta frustrovaných „čecháčků“ Mnichovský diktát totálně vykolejil vět- šinu Čechů. Národ bez budoucnosti rea- goval zpočátku dvojím způsobem. U jed- né jeho části dominoval zprvu plačtivý sentiment, koncentrovaný v tklivé písnič- ce Chaloupky pod horami, kde se zpívalo: „Hřálo slunce hřálo krásně hřálo na ho- rách, a v tom čase chaloupka má stála ja- ko ve snách, tam jsem prožil svoje mládí, celý život svůj, tam jsem jako chlapec zpí- val Kde domov můj. Chaloupky pod horami, co se to stalo s vámi, byly jste takové hezké, vy naše chaloupky české, smutně teď jdeme svě- te, štěstí je zvadlým květem, o vás vyprá- víme s láskou pohádky našim dětem…“ Další část se začala opájet extremis- mem a názorovými veletoči. Legionář plukovník Emanuel Moravec své zkla- mání přetavil v té době v obdiv k hitle- rovskému nacismu, jiní lidé začali pro změnu s obdivem obracet své zraky na východ ke Stalinovi… Rozpad republiky bez perspektiv však přišel záhy a byl velice rychlý. V úterý Maďarští vojáci u zastřeleného československého vojáka po pohraničním incidentu v Rozvegově u Mukačeva v lednu 1939 Štvanici, kterou proti němu po Mnichovu rozpoutala zfašizovaná lůza, spisovatel Karel Čapek zaplatil životem Emil Hácha (1872–1945) Bohabojný farář a vůdce slovenských fašis- tů Jozef Tiso (1887–1947)

29 14. března 1939 zaútočila maďarská ar- máda proti Podkarpatské Rusi, kde se jí na odpor sice postavily jednotky 12. pě- ší divize generála Olega Svátka (viz Listy ODS 6/2009), v té době však v Bratisla- vě vyhlásili slovenští klerofašisté s pože- hnáním Adolfa Hitlera samostatný Slo- venský štát… Večer téhož dne odjel prezident Há- cha do Berlína, kde mu Adolf Hitler bez obalu oznámil, že druhý den hodlá ob- sadit zbytek českých zemí. To se již v té době ve Frýdku-Místku postavili němec- kým předsunutým jednotkám na stateč- ný, ale marný odpor vojáci III. praporu 8. pěšího pluku. Nemocný a vystrašený Hácha zatím kapituloval. Ráno 15. břez- na již holínky německých vojáků dupaly po pražských ulicích… Ve čtvrtek 16. března vydal Hitler na Pražském hradě Výnos o zřízení Protekto- rátu Čechy a Morava. Česko-slovenská vláda byla přejmenována v nezměněném složení na vládu protektorátní. Druhá re- publika skončila de iure. Její zatuchlost dostala nyní protektorátní nátěr. Stateční však nezmizeli Když na Vinohradech vstoupili do roz- hlasové budovy první němečtí vojáci, ozval se na vnitřním dvoře výkřik a temný úder. Na kamenném dláždění ležel mrtvý antifašista, slovenský hlasatel Pavol Don- ner, který volil dobrovolný únik ze života, který pro něj v tu chvíli ztratil smysl. Jiní li- dé však nehodlali před nacistickým bar- barstvím kapitulovat. Před časem vzpomínala v jednom čes- kém časopise paní Marie Bartošová, švagrová bývalého ruského legionáře generála Václava Šáry, jak viděla ve stře- du 15. března 1939 při vpádu němec- kých nacistů do Prahy v jedné ulici roz- zuřenou českou babičku, jež mlátila deštníkem jednoho z motocyklistů ně- meckého wehrmachtu! Tato anonymní stařenka však nebyla onoho dne jediným aktivním představi- telem začínajícího odboje proti okupan- tům. Stát stranou samozřejmě nechtěli ani důstojníci ponížené armády. Jeden z nich, bývalý ruský legionář, podplukov- ník dělostřelectva Josef Mašín chtěl nej- prve bojovat o ruzyňská dělostřelecká ka- sárna a později je pro změnu zapálit či vyhodit do povětří, ale jiní jeho kolegové ve víře, že rozkazy vlády se musí poslou- chat, mu v tom zabránili. Byl mezi nimi i jeho věrný přítel generál Šára, který za pár dní rovněž nastoupí do řad odboje, za což za dva roky zaplatí životem... Již v neděli 19. března 1939 generálo- vé Josef Bílý a Sergej Vojcechovský nav- štívili v Brně kolegu generála Sergeje Ingra a vyzvali jej, aby se postavil do čela vojenského odboje. O tři dny později svo- lal generál Bílý do svého pražského bytu v Mikulandské ulici 7 poradu, kde vytyčil hlavní organizační směrnice k vybudová- ní ilegální celostátní vojenské organizace Obrana národa. Začala tvrdá zkouška charakterů, ve které po boku legionářů, sokolů a skautů nejvíce obstáli skromní hrdinové, kterým tolik fandil Karel Ča- pek. Málokterému z nich se však dostalo uznání a zaslouženého klidu. Obdivova- telé Hitlera i Stalina jim ničili životy se stejnou nenávistnou urputností. Poučme se co nejvíce i z temných kapi- tol „druhé republiky“. Je to varovné pou- čení pro každého z nás, ale místo při- hlouplého paušálně protičeského žvanění intelektuálů nikdy nezapomínejme na to, že každá doba měla vedle hlupáků, zba- bělců a zrádců i své hrdiny. Nebylo jich málo a to, že máme tendenci na ně za- pomínat a nebrat si z nich příklad, je sa- mozřejmě naše – nikoliv jejich vina. autor je historik a publicista Hitlerův příjezd do Prahy a vyhlášení protektorátu definitivně ukončilo trýznivou existenci „druhé republiky“ S češtinou se okupanti netrápili – viz první leták „generála pjechoty Blaskowitze, kte- rý na rozkas Votze a neivršiho Prezidenta nešnim dnem“ převzal moc nad Prahou…

KULTURA 30 Návrat stylu art deco: Nostalgická vzpomínka na blahobytné časy Markéta Ševčíková Co se stane, smícháme-li secesi, francouzský kubismus a ruský kon- struktivismus, přidáme hrstku ital- ského futurismu, dokořeníme orien- tálními a egyptskými motivy a na- vrch posypeme špetkou antických a mayských prvků? „Galimatyáš,“ odtuší nezasvěcený a pohrdavě se odvrátí. „Art deco,“ odpoví znalec a tiše se zasní. Na mysli mu vytane Velký Gatsby, dvacátá léta, zlatá éra Hollywoodu, přepychové večír- ky smetánky, nablýskané automo- bily, elegantní nábytek, rovné stři- hy, luxusní látky, krátké zvlněné účesy dam a oblaka kouře, linoucí se z dlouhých cigaretových špiček. Art deco je poslední skutečný umě- lecký styl, který vznikl ve výjimečné době, za výjimečných okolností a pro výjimečné jedince. Jeho uni- kátnost sice nakonec art deco pohřbila, ale nakonec právě ona způsobila jeho současné velké zmrtvýchvstání. Výjimečné okolnosti, za nichž se art de- co zrodilo, byly skutečně neopakovatelné. Meziválečné období bylo érou blahobytu v Evropě i ve Spojených státech a společ- nost zažívala stav zvláštní euforie, který se už nikdy neopakoval. Všechno to začalo na mezinárodní výstavě Exposition Inter- nationale des Arts Décoratifs et Industriels Modernes, která se konala v roce 1925 v Paříži coby oslava nového životního sty- lu v novém moderním světě nového sto- letí. Umělecký svět zažíval skutečnou re- voluci – na do té doby populární secesi se nabalily prvky kubismu a futurismu a na- stal odklon od klasických tradic, byť se zachováním určitého procenta zdobnosti. Vše bylo podřízeno jedinému: propagaci dynamiky, elegance, čistých linií, abstrak- ce a nových technologií. Moderní pojetí ustálených tradic učinilo z art deca doslo- va fenomén – pro svou lehkou eleganci a sofistikovanost se stalo nesmírně po- pulárním, přestože bylo díky nákladné- mu zpracování původně určeno pro nej- majetnější vrstvy. Ona osudová výstava v Paříži přilákala zástupce všemožných uměleckých oborů z celého světa: filmaře, fotografy, architekty, nábytkáře, šperkaře, Dívka se psem, Francie, 20.–30. léta 20. století Nástolec, Čechy, Svijany-Podolí, Graniton, Rydl & Thon, 1918–1921 Žardiniéra, Rakousko-Uhersko, C. Klimt, poč. 20. století, kamenina malovaná, glazovaná