Listy ODS 1/2012

Informační bulletin Občanské demokratické strany 1 / 2012 ★★★★ ★ ★★★ ★ ★★★ Usnadníme život podnikatelům strana 6 Jsou základy evropské integrace ohroženy? strana 12–13

2

EDITORIAL 3 informační bulletin Občanské demokratické strany Vydává ODS Publishing, s.r.o. Adresa vydavatelství a redakce: Doudlebská 1699/5, 140 00 Praha 4 Tel.: 234 707 160, 161, 164 E-mail: redakce@ods.cz, http: www.ods.cz Hlavní editorka: Vlasta Lajčaková Redaktorka: Ivana Vajnerová Grafika a foto: Ingrid Valentinová, Luděk Krušinský Foto v čísle: Luděk Krušinský, archiv ODS a archivy autorů Registrace u MK ČR E 12908 Redakční uzávěrka: 23. 1. 2012 Inzerci přijímá: e-mail: inzerce@ods.cz 1/2012 samozřejmě se na tomto místě nabízí vám ještě jednou opožděně popřát úspěš- ný nový rok. A to nikoli jen ze zdvořilosti, ale hlavně kvůli tomu, že nás čeká předvo- lební období, a to ne jen tak ledajaké. Roz- hodně je co měnit v Parlamentu i v krajích: Senát se hemží sociálnědemokratickými odborovými předáky a kraje skomírají pod neuváženou a marnotratnou vládou ČSSD. Pro občanské demokraty je to velká výzva. Naštěstí už na ni se vším nasazením a ver- vou reaguje vedení strany i lidé z regionů. Možná právě proto, že jsme se stali svědky panování levicových mocipánů, v sobě nacházíme sílu jim v zájmu rozum- ného hospodaření vzdorovat. Ostatně představitelé ODS mají zasvěcený přehled o neodpustitelných prohřešcích, kterých se ČSSD dopustila vůči krajům, obcím a po- tažmo všem českým občanům. Zdrojem inspirace jsou v této souvislosti i ideové konference, které skýtají argumen- tační zázemí pro každého, kdo nadcháze- jící volební souboje bere vážně. Nemluvíme jen o konferencích organizovaných z cent- ra, ale i o akcích, které připravují samo- statně jednotlivé regiony. Například setkání Středočechů, kteří připravili ideální profil kandidáta, stojí za pozornost. Hlavně má- me za sebou již dvě ze série celostátních ideových konferencí, které poskytly rele- vantní údaje například o tom, co je třeba zlepšovat v oblasti podnikání a pracovních míst, předtím bylo tématem řešení situace v sociálně vyloučených lokalitách. Neméně důležité budou další konference zaměřené například na hospodaření krajů, školství, zdravotnictví… Samozřejmě nebude scházet diskuse o situaci v Evropské unii, která nabírá dra- matické obrátky, ne vždy v zájmu ČR. I to- mu se věnujeme: Na aktuální otázky od- povídá předseda sněmovního Výboru pro evropské záležitosti Jan Bauer. Podle něj není záhodno poslušně odevzdávat Bruselu rozpočtovou suverenitu či zavádět společ- né daně, jak by se líbilo evropským hege- monům – Francii a Německu. Každopádně popřejme nám všem, aby- chom tento náročný rok zvládli beze ztráty na cti, s pevným dodržováním ideologic- kých zásad, na nichž ODS vznikla a díky nimž získala svoji voličskou základnu. Takže přejeme dostatek sil, trpělivosti i neochvějnosti. A doufejme, že na konci tohoto roku budeme mít příjemný pocit úspěchu a dobře vykonané práce. Beze- sporu nás to bude stát hodně námahy, ale určitě stojí za to ji vynaložit. Vaše redakce Usnadníme život podnikatelům Petr Nečas Všichni víme, že živnostníci a podnikatelé strádají zbytečnými byrokra- tickými obstrukcemi. Máme konkrétní mechanismy, jak chod podnikání, které je mimo jiné i zdrojem příjmů do státní pokladny, usnadnit. strana 6 Konference: Podnikání a pracovní místa Představitelé ODS z pozice svých různých funkcí i z rozmanitých regionů porovnávali své zkušenosti s nezávislými odborníky. Konzultovali společně mož- nosti podpory podnikání i v kontextu politiky EU. strana 8–9 Z Poslanecké sněmovny V Parlamentu se v poslední době projednávala řada důležitých předloh, které významně ovlivňují jak státní legislativu, tak běžný život občanů. Poslanci například řešili nárůst extremismu v některých oblastech, nové úkoly převzal v souvislosti s rolí české armádybranně bezpečnostní výbor, rovněž přinášíme podrobnější informace o zdravotnické reformě. strana 10–14 Návštěva u starosty a podnikatele Vedení městečka Chodouně se daří realizovat drobné, leč potřebné projekty, a dokonce na ně vesměs získávat dotace. Za zmínku stojí, že místostarostou je předseda Asociace soukro- mých zemědělců Josef Stehlík. strana 22–23 Korea: Poslední říše zla Jakub Čermák Poslední události v Koreji vyvolávají zvýšenou snahu nacházet odpovědi, jak se vlastně tento region v nedávné minulosti politicky vyvíjel. Právě na tyto otázky jsme se pokusili co nejzasvěceněji reagovat. strana 24–25 Co nového ve světě kultury Nabízíme všestrannou inspiraci k rozma- nitým požitkům z oblasti filmu, divadla, koncertů různých hudebních žánrů. Občas jistě stojí za to i neobvyklé pojetí baletu. strana 26–27 K naší škodě zapomínaný sedlák a státník Jindřich Marek Antonín Švehla byl bezesporu pozoruhodná postava: Rozporuplnost jeho osudu se vepsala ne vždy v pozitivním smyslu do českých dějin. strana 28–30 Z obsahu Vážení čtenáři,

VNITROSTRANICKÉ INFORMACE Webové stránky ODS v nové podobě Nové webové stránky ODS byly spuštěny u příležitosti 22. kongresu 22. října 2011. Web dostal nový mo- derní design a byly doplněny nové sekce a staré zcela přepracovány. Oproti předchozím stránkám obsa- huje nový web především ucelená programová témata občanských de- mokratů, ke kterým jsou přiřazeny související články a relevantní pro- gramové dokumenty (www.ods.cz/ programova-temata). Nová rubrika se věnuje klíčovým bodům politické situace z pohledu ODS. V rubrice nazvané „modrý blog“ (www.ods.cz/modry-blog) nabízíme na jednom místě přehled nejzajímavějších blo- gerských příspěvků našich představitelů a podporovatelů, kteří publikují na různých zpravodajských portálech. Do sekce „mé- dia“ pak byly přesunuty veškeré mediální výstupy, především tiskové zprávy, argu- mentáře, rozhovory a projevy. Nyní můžeme využívat výhodu centrální stránky Spolu se spuštěním nového webu byl ukončen provoz stávajícího portálu „Zprá- vy ODS“ a jeho obsah je napříště integro- ván přímo do centrální stránky, která má nejvyšší návštěvnost. Ke každému člán- ku jsou nově přiřazeny obsahové štítky, které jej systematicky řadí k určitému pro- gramovému nebo aktuálnímu tématu a umožňují web procházet podle proble- matiky, která návštěvníka zajímá. Napojení na Facebook, Twitter a Google Samozřejmostí je plné napojení na so- ciální sítě, jako je Facebook, Twitter a Go- ogle+. Díky tomu si návštěvníci webu mo- hou vytvořit svůj uživatelský účet na webu ODS a přihlásit se k odběru informací k té- matům, které je zajímají. Připravujeme také touto cestou možnost objednat si zasílání Listů ODS formou PDF do e-mai- lové schránky. V sekci „zapojte se“ na jed- nom místě web shrnuje možnosti, jak se zapojit do života strany jako člen nebo podpořit ODS prostřednictvím Modrého týmu. Dále má návštěvník možnost stáh- nout si bannery pro webové stránky a podpořit tak ODS. Pro zpestření jsou publikovány flash hry z volebních kampaní. Výraznější prostor dostala i prezentace e-shopu ODS, který byl funkčně integro- ván s webem ODS (http://eshop.ods.cz). Nová podoba prezentace regionálních sdružení Nové stránky integrují i prezentace jednotlivých regionálních sdružení ODS (http://www.ods.cz/regiony). Tyto regionál- ní stránky v současné době procházejí změnou koncepce a jsou napojeny na centrální administrační systém ODS. Tento přístup výrazně zjednodušuje proces pub- likování a sdílení informací mezi centrální a regionální úrovní strany. Máme ambici do tohoto systému co nejdříve zapojit všechny regionální a oblastní sdružení. Cílem je ušetřit finanční a lidské prostředky pro chod jednotlivých základních regionál- ních prezentací. Na centrální redakční systém přešel Ústecký region, dále weby regionu Středočeského a Jihomoravského. Ostatní budou následovat. Nové možnosti na míru tiskové a politické sekce Pro nové stránky bylo vytvořeno nové administrační rozhraní přímo na míru po- třebám tiskové a politické sekce ODS. Samozřejmostí je automatické nahrávání a ořez fotografií, upload videí a dokumen- tů a práce s nimi přímo na webovém ser- veru a okamžitá publikace textů včetně přesného umístění v rámci webu na zákla- dě priorit. Administrace plně spolupracuje s intranetem MojeODS, z kterého aktuali- zuje potřebná data do profilových fotogra- fií našich politiků, jejich funkce v rámci stranické struktury nebo veřejné správě a kontaktní informace na kanceláře. –hor– Spolu se změnou centrálního webu a přípravou regionálních stránek byl ve stejné grafické podobě upra- ven i design oficiálního YouTube kanálu Občanské demokratické strany a prezentace ODS na Face- booku http://tv.ods.cz; http://www.facebook.com/ods.cz a Twitteru http://twitter.com/odscz. ODS je tak dobře připravena v prostředí světové sítě internetu na nadcházející volební rok.

Dnešní doba poskytuje mnoho nástrojů umožňujících jednodušší a efektivnější fungování organizací všech typů, nové formy komunika- ce, přenosu informací a interakce. ODS je stranou, která aktuální tren- dy v této oblasti moderních tech- nologií nejen sleduje, ale snaží se je rovněž uplatňovat i v rámci své- ho vnitřního fungování. V únoru le- tošního roku tak oslaví své druhé narozeniny intranet Občanské de- mokratické strany s názvem Moje ODS a nutno podotknout, že je opravdu co oslavovat. Za dva roky života se Moje ODS ne- jenže osvědčila, ale stala se neoddělitel- nou součástí života jak samotných členů ODS, tak i zaměstnanců strany. Veškeré dění zde probíhá prostřednictvím zabez- pečeného profilu, který zde mají zřízeny všechny orgány vnitřní struktury ODS a který si může aktivovat i každý člen. Doposud si svůj profil na tomto intranetu aktivovalo téměř deset tisíc členů ODS. Moje ODS nabízí spoustu možností, jak se zapojit do života Občanské demokratické strany. Svým uživatelům umožňuje sledovat veškeré interní aktuální informace o ODS, materiály z konferencí, argumentáře na různá politická témata nebo číst dokumenty a výstupy z jednání místního, oblastní- ho a regionálního sdružení či usnesení výkonné rady. Prostřednictvím kalendá- ře akcí zde může každý člen získat pře- hled o všech událostech pořádaných ODS, a to i na místních úrovních. Navíc je ve svém profilu informován o svých účastech na stranických akcích a sně- mech. Vlastní profil si může každý člen spravovat dle libosti – měnit si kontakt- ní a další osobní údaje, přidávat foto- grafie, zpětně kontrolovat platbu svých členských příspěvků a historii členství či zveřejňovat své postřehy na aktuální dění. Systém dále nabízí možnost se- známit se s profily všech orgánů strany a jejich složením nebo vyhledávat kon- takty na kolegy a debatovat s nimi na vnitrostranickém diskusním fóru o růz- ných politických otázkách. Intranet Moje ODS také výrazným způsobem usnadňuje práci všem ma- nažerům a zaměstnancům Hlavní kan- celáře ODS a zajišťuje tolik potřebnou zpětnou vazbu. Slouží totiž jako vyni- kající nástroj pro bezproblémový chod celé členské základny, evidenci čle- nů a členských příspěvků či zájemců o členství. Další funkcí je například ve- dení centrálního kalendáře akcí nebo archivace dokumentů (usnesení aj.) a jejich zpřístupnění všem, kteří mají pravomoc k jejich prohlížení. Obecně platí, že lidé spadající do určité úrovně organizační struktury strany se nejčas- těji zajímají o dění jim nejbližší, čemuž odpovídá i rozdělení přístupových práv. Osvědčila se i nedávno vytvořená mož- nost sledování průběhu celého procesu přijímání každého nového člena, což tento proces značně zpřehledňuje a za- braňuje situacím, jako byly například problémy s přijímáním či nepřijímáním nových členů, s kterými jsme se mohli v posledních letech setkat. Pokud ještě nemáte přístup do intra- netu Moje ODS aktivován a chtěli byste využít všech možností, které Moje ODS nabízí, můžete se obrátit buď na svého oblastního manažera, nebo na e-mailo- vou adresu moje@ods.cz. Získáte tak při- hlašovací údaje (login a heslo), které vám zajistí bezpečný přístup ke svému profilu. Identifikační karty členů se osvědčily Vedle intranetu Moje ODS lze na závěr uvést ještě jeden z postupů využívaných při evidenci členské základny, kterým jsou identifikační karty všech členů. Ty se osvědčily například při prezencích na růz- ných akcích, jako je kongres či ideové konference ODS. Platnost karet končí le- tos v dubnu a nové s platností již na dva roky budou dle volby každého jednotliv- ce zaslány poštou, nebo prostřednictvím oblastního manažera. Každý nový člen ODS obdrží svou kartu ihned po přijetí radou místního sdružení a po zaplacení členského příspěvku. S kartou člena bu- de v letošním roce spuštěn i afinitní, ne- boli věrnostní program, který bude ur- čený všem členům ODS a v jehož rámci budou moci jednotliví partneři, kteří se do akce zapojí, nabízet své služby či zbo- ží. Čerpání výhod bude zcela dobrovolné a bude záležet na každém, zda této je- dinečné nabídky využije. –koš– Moje ODS – ODS on-line

SLOVO PŘEDSEDY 6 Usnadníme život podnikatelům J sou to především soukromé firmy a podnikatelé, kteří vytvářejí pra- covní místa. Jsou motorem eko- nomiky a nesou kůži na trh doma i v zahraničí. Stát jim přitom nesmí pře- kážet. To platí nejenom pro velké pod- niky, ale i pro malé firmy a živnostníky. ODS si toto uvědomovala vždy a v dnešní době to platí dvojnásob. Nes- dílím apokalyptické vize, které šíří ně- kteří analytici a komentátoři, ale nemá smysl si nalhávat, že nás nečeká kom- plikované období, protože jsme příliš ekonomicky provázáni s okolím. Proto budeme bránit zvyšování pří- mých daní firmám i fyzickým osobám, jak navrhuje opozice. Pro podniky je dů- ležité stabilní podnikatelské prostředí. Jestli nechceme utlumit jejich rozvoj a zároveň vysokými daněmi vyhnat špič- kové experty do zahraničí, zapomeňme na tyto tradiční levicové recepty. Pro nás to naopak znamená odbourávat pře- kážky, které podnikům umožní ve stá- vající ekonomické situaci nejen přežít, ale především konkurovat ostatním. Musíme odmítnout opakované snahy výrazně zvyšovat odvody právě drob- ným podnikatelům a živnostníkům sní- žením výdajových paušálů. Bylo by hru- bou chybou jim zvláště v současné složité ekonomické situaci zkřížit cestu a snažit se tak z nich vytáhnout 4 nebo 5 miliard korun navíc. V řadě míst je živ- nostenské podnikání jedinou možností, jak se uživit a ještě zaměstnávat ostatní. Na druhou stranu je legitimní diskuse o zabránění možného zneužívání výda- jových paušálů, a to prověřením mož- nosti jejich využití zastropováním obratu ve výši někde mezi 5–20 miliony korun. Zároveň je legitimní úvaha o odbourání možnosti platit daňové bonusy na děti těm, kdo nevykazují žádný nebo velmi malý zisk. Výši výdajových paušálů však chceme zachovat. Hlavním smyslem je- jich zavedení bylo zjednodušení admi- nistrativy, a tím šetření peněz a času živ- nostníků. V dnešní ekonomické situaci by byl protisměrný pohyb zvyšování této byrokracie pro statisíce drobných pod- nikatelů špatnou zprávou a zvýšil by nezaměstnanost. Snižujeme administrativní zátěž podnikání Naopak chceme pokračovat ve snižo- vání administrativní zátěže. Zvláště pro- blematické jsou ekologické, stavební a technické regulace, které vytvářejí umělé překážky pro podnikání. Velkým problémem je zároveň špatná dostup- nost elektronických dokumentů, které nejsou k sehnání na jednom místě. Mu- síme rušit a zjednodušovat stovky zby- tečných paragrafů, vyhlášek a předpisů. Proti roku 2005 chceme do roku 2014 snížit administrativní zátěž zhruba o tře- tinu, což znamená úsporu pro podni- katele v řádu desítek miliard korun. Obzvláště odstrašující jsou příklady eurohujerismu, kdy některá ministerstva přijímala povinné evropské předpisy ni- koli v minimální variantě, ale s vlastní přidanou hodnotou, která přinesla pod- nikatelům jen další komplikace a do- datečné náklady. Budeme prosazovat hloubkový audit u již přijaté evropské legislativy a případně navrhovat takové změny, které nadbytečný administrativní balast odstraní. S podporou podnikání úzce souvisí podmínky na pracovním trhu. Čím pruž- nější je pracovní trh, tím nižší je neza- městnanost. Země s pružným pracov- ním právem, jako je Dánsko nebo Švýcarsko, jsou toho dokladem. Socialistické recepty kombinace „měk- kého“ a nemotivujícího systému sociální podpory a nalévání desítek miliard ko- run do neefektivních projektů aktivní politiky zaměstnanosti se neosvědčily. Dnes má ČR 6. nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii, zatímco za vlád ČSSD jsme byli kolem 17. místa. Naším cílem je nový, jednoduchý zákoník práce Vláda prosadila některé změny pra- covního práva, které platí od ledna le- tošního roku. Bude však nezbytné po- kračovat. Zákoník práce má v současné době stále zhruba 400 paragrafů, které často velmi konkrétně předepisují, co se může a co se nesmí. Naším dlouhodobějším cílem je pro- sazení zcela nového zákoníku práce. In- stituty pracovního práva by se měly lépe sladit s úpravou práva občanského. Po takové revizi by zákoník práce mohl čítat zhruba 150 jasných, přehledných a srozumitelných ustanovení. Byl by tedy zhruba o dvě třetiny „tenčí“. Považuji za velmi důležité zabývat se dalším rozšířením možností zaměstná- vání. A to i těch, které dosud nebyly za- městnavateli příliš využívány. Podíl čás- tečných úvazků je v České republice jeden z nejnižších v Evropské unii. Proto prosazujeme úlevy na sociálním pojiště- ní pro zaměstnavatele, kteří budou pod- porovat zaměstnávání na částečné pra- covní úvazky. Toto opatření povede nejen ke zvýšení zaměstnanosti napří- klad maminek s malými dětmi, starších spoluobčanů, studentů nebo zdravotně postižených, ale i ke snížení výdajů na sociální podporu. Chceme dále vytvořit podmínky, kte- ré umožní vykonávat práci „na zavola- nou“ především důchodcům, studen- tům a ženám v domácnosti. Na základě této dohody si zaměstnavatel se za- městnancem budou moci vyjít vstříc s časovým rozložením práce. Budeme prosazovat tzv. job-sharing, tedy výkon práce, kdy jedno pracovní místo sdílí více zaměstnanců. Jedná se o nový typ pružné formy práce na čás- tečný úvazek. K rozvržení pracovní doby by docházelo na základě dohody mezi samotnými zaměstnanci. Kombinace podpory podnikání, snižo- vání administrativní zátěže a pružnějšího pracovního práva je cestou, jak se vyrov- návat s problémem nezaměstnanosti. ODS bude k tomuto problému přistupo- vat s maximální vážností a bude pro nás klíčovou prioritou i do budoucna. Petr Nečas předseda ODS, předseda Vlády ČR

Jsme na dobré cestě, jak snižovat administrativní zátěž 7 PODPORA PODNIKÁNÍ V roce 2005 ukázalo vyhodno- cení, že firmy a živnostníky stojí uspokojení administrativních náro- ků státu přes 86 miliard korun. Z toho největší díl zátěže v rozsahu téměř 74 miliard korun podnikatel- ské sféře naložilo šest klíčových re- sortů – ministerstva financí, práce a sociálních věcí, průmyslu a ob- chodu, zemědělství, životního pro- středí a zdravotnictví. Vláda vedená ODS se už ve svém pro- gramovém prohlášení zavázala ke snižo- vání administrativní zátěže a razantními kroky se podařilo již v roce 2010 redu- kovat náklady podnikatelů vyvolané zmí- něnými šesti resorty na 62 miliard korun, tedy o 12 miliard. Počátkem letošního ledna jsme pak s premiérem Petrem Ne- časem oznámili záměr odbourávat další paragrafy s cílem ulevit podnikatelům do roku 2014 o dalších 11 miliard korun, tedy na necelých 52 miliard korun. Opro- ti roku 2005 bychom tak dosáhli třiceti- procentní redukce. Řada změn již je prosazena Jen Ministerstvo průmyslu a obchodu dosud vytipovalo 40 administrativních povinností zralých na zrušení a současně jsme výrazně pokročili v přípravě legisla- tivních opatření, aby mohla být skutečně zrušena. V některých případech už do- konce nová úprava platí – skončila např. povinnost nadbytečného označování provozoven samostatným identifikačním číslem, zjednodušily se povinnosti souvi- sející se stěhováním. Byly také rozšířeny možnosti používání služeb centrálních registračních míst, takže stát si sám např. při změně provozovny dohledá všechny nezbytné údaje a nebude je vyžadovat od podniků a živnostníků. Tato jediná novela živnostenského zákona v souhr- nu povede k úspoře administrativních výdajů v objemu kolem 275 milionů ko- run ročně. Takových příkladů i z jiných resortů je již ale celá řada. Mnohé nás ještě čeká Do budoucna například pracujeme na tom, aby nebylo nutné hlásit pracovní úrazy několika úřadům, ale pouze in- spektorátu bezpečnosti práce. Aby od- padla povinnost hlásit práci s odpady dvěma různým úřadům v rozmezí něko- lika týdnů a aby zmizela loňská absurdita roku, tedy povinnost dokládat justici vý- pis z rejstříku trestů, když justice tento rejstřík vede. Máme ale i další záměry. Firmy a živ- nostníky v současnosti zatěžuje více než 200 dotazníků a výkazů z ministerstev nebo z Českého statistického úřadu (ČSÚ). Mnohá tato šetření se již podařilo zrušit nebo zjednodušit, např. Minister- stvo práce a sociálních věcí zrušilo po- vinný výkaz o pracovní neschopnosti pro nemoc a úraz, který každého půl roku muselo vyplňovat 25 tisíc podniků. Nově stát potřebné údaje získává z databází správy sociálního zabezpečení a firmy ušetřily 25 milionů korun. V tomto trendu chceme učinit další kroky, a proto jsem byl panem pre- miérem pověřen, abych začal prověřovat všechny oblasti a zjistil, kde stát získává dvakrát nebo dokonce vícekrát stejné údaje. Dokonce nás to vedlo k vyhlášení hesla „Jedna firma, jeden výkaz, jeden úřad“, kterým jasně říkáme, že cílem je nasměrovat všechna hlášení ve formě elektronických formulářů jen do ČSÚ, aby je následně poskytl úřadům, které je potřebují pro svou činnost. Papežštější než papež? Chceme se také více soustředit na aplikaci evropské legislativy, která přináší do našeho právního řádu zhruba polo- vinu nových ustanovení. Dosud přitom nebylo výjimečné, že některé požadavky evropských směrnic byly zavedeny podle zásady „papežštější než papež“, tedy že české zákony byly přísnější, než co od nás ve skutečnosti EU chtěla. Zdaleka nejde jen o pověstné balení koblih. Mnoho firem má například zku- šenost s tzv. integrovaným registrem znečištění. Mnohé země, které měly před přijetím této legislativy přísnější pra- vidla, je po jejím schválení zjednodušily. ČR šla opačným směrem a zavedla po- vinnost sledovat 72 různých látek. Tepr- ve později se nám podařilo vrátit se postupně k předepsaným 26 chemiká- liím. Odhaduje se, že to české firmy roč- ně stálo 3 miliardy korun. Anebo plán odpadového hospodářství – EU ho po- žaduje na národní a krajské úrovni, o podnikatelích v příslušné směrnici není ani slovo. Přesto někdo do zákona na- psal, že v ČR mají tuto povinnost i na podnikatelské subjekty. Stálo je to zhru- ba 200 milionů korun ročně. Že to naše podnikatele znevýhodňo- valo na zahraničních trzích, je více než zřejmé. Proto chceme být do budoucna mnohem opatrnější a zavést procedury, abychom věděli, že skutečně zavádíme, co EU chce, a ne eurohujerskou přísnější verzi, kterou do zákona např. prosadí ně- jaký úředník, aby mu zjednodušila život. Chci tímto na závěr požádat pod- nikatelskou veřejnost o tipy dalších nadbytečných povinností. Pro jejich sběr připravujeme novou webovou stránku www.zjednodusujeme.cz, která bude spuštěna během několika týdnů. autor je ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba

IDEOVÁ KONFERENCE 8 ODS představila nový program: Podpora podnikání a pracovní místa Pružnější pracovní trh, jednodušší přístup firem k financování nebo odstraňování bariér komplikujících podnikání. To byla hlavní témata ideové konference ODS, kterou hostil v sobotu 21. ledna Hradec Králové. Konferenci zahájil předse- da ODS a premiér ČR Petr Nečas. Ve svém projevu zdůraznil, že stát ne- smí firmám a podnikatelům překá- žet. Jsou to totiž především soukro- mé firmy a podnikatelé, kteří vytvá- řejí pracovní místa, jsou motorem ekonomiky a nesou kůži na trh do- ma i v zahraničí. Zároveň živnostní- ky ujistil, že současná výše výdajo- vých paušálů zůstane zachována. Navrhovaná opatření Změny pracovního práva Nový, výrazně jednodušší zákoník práce • Budeme prosazovat nový, výrazně jed- nodušší zákoník práce. Chceme zkrátit jeho jednotlivá příliš detailní ustanovení, předepisující například úpravu pracovní doby, dovolené či překážek v práci. Některá pravidla jsou sice nutná s ohle- dem na členství v EU, ale i ta by měla být podrobena revizi. Cílovým stavem je ze- štíhlení dnešních 400 paragrafů na zhruba 150. Provázání pracovního práva s právem občanským • Chceme provázat právo pracovní a ob- čanské. Navrhujeme upravit zákoník práce v návaznosti na přijetí občanského zákoníku. Instituty pracovního práva by se měly lépe sladit s úpravou práva občanského. Zjednodušit lze oblast ná- hrady škody, úpravu změn pracovního poměru nebo úrazového pojištění. Uvolnění vztahů mezi zaměstnava- telem a zaměstnancem • Chceme umožnit využití občanského práva v některých oblastech pracovně- právních vztahů například tím, že bude možné sjednání smluvní pokuty za po- rušení povinností vyplývajících z pracov- ního poměru mezi zaměstnancem a za- městnavatelem. Vyplatit se z výpovědní doby • Chceme umožnit zaměstnancům a za- městnavatelům, aby se mohli vyplatit z povinnosti dodržet výpovědní dobu, pokud chtějí ukončit pracovní poměr dří- ve, než činí zákonná výpovědní doba. Vyplacení by bylo možné za částku rov- nající se odměně zaměstnance, která mu za výpovědní dobu přísluší. Zachováme týdenní karenční dobu, aby byl zaměst- navatel chráněn např. proti odchodu zaměstnance „z hodiny na hodinu“. Nové vymezení okruhu vedoucích zaměstnanců • Navrhujeme novou definici vedoucího zaměstnance, kterým bude ten pracov- ník, který zásadně ovlivňuje chod firmy bez ohledu na to, zda má podřízené. To zaměstnavateli umožní na tyto zaměst- nance klást vyšší nároky a povinnosti, jako je vyšší odpovědnost za škodu ne- bo delší konkurenční doložka. Podpora práce na zkrácený úvazek • V České republice je podíl částečných úvazků jeden z nejnižších v Evropské unii. Proto prosazujeme slevy na dani pro zaměstnavatele, kteří budou pod- porovat zaměstnávání především mami- nek s dětmi, starších spoluobčanů, stu- dentů nebo zdravotně postižených na částečné pracovní úvazky. Toto opatření povede ke zvýšení zaměstnanosti a sní- žení výdajů na sociální podporu. Umožnění výkonu práce „na zavolanou“ • Chceme vytvořit podmínky, které umožní vykonávat práci „na zavola- nou“ především důchodcům, studen- tům a ženám v domácnosti. Na zákla- dě této dohody si zaměstnavatel se zaměstnancem vyjdou vstříc s časovým rozložením práce. Sdílení pracovního místa • Budeme prosazovat legislativní úpra- vu tzv. job-sharingu, tedy výkonu práce, kdy jedno pracovní místo sdílí více za- městnanců, jako nový typ pružné formy práce na částečný úvazek. K rozvržení pracovní doby by docházelo na základě dohody mezi samotnými zaměstnanci. Jednodušší úprava dovolené • Chceme zjednodušit právní úpravu dovolené a jejího výpočtu tak, aby se dovolená počítala na pracovní dny, a ne týdny, čímž dojde k odstranění součas- ných nespravedlností mezi zaměstnanci. Podpora podnikání 1. Budeme uplatňovat konzervativní daňovou politiku a usnadníme pří- stup firem k financování. Stop stav pro zvyšování DPH • Budeme trvat na zachování jedné sazby daně z příjmu právnických a fyzic- kých osob a na dodržování závazku nezvyšovat přímé daně, který je klíčovou částí ekonomického programu vlády. Zachování výše výdajových paušálů, jejich strop shora i zdola • Chceme zachovat současnou výši vý- dajových paušálů, jejichž hlavním cílem je zjednodušení daňové administrativy živnostníků a OSVČ. Abychom zabrá- nili zneužívání využívání výdajových paušálů, prověříme možnost jejich vyu- žití zastropováním shora i zdola. Na zá- kladě analýzy určíme maximální výši obratu OSVČ v kalendářním roce, do které by bylo možné výdajové paušály uplatňovat. Výdajové paušály by bylo možné zároveň uplatňovat jen při

9 dosažení daňové povinnosti (před uplatněním slevy na dítě) minimálně ve výši tohoto daňového zvýhodnění ve zdaňovacím období (13 404 Kč). Podpora přístupu firem k financování exportu • Pokud dojde ke zpomalení ekonomic- kého růstu v důsledku napjaté situace v eurozóně, budeme prosazovat usnad- nění přístupu domácích firem k financo- vání exportu podporou klíčových proex- portních institucí – České exportní ban- ky (ČEB), Exportní pojišťovací a garanční společnosti (EGAP) a Českomoravské záruční a rozvojové banky (ČMZRB). Exportéry, kteří jejich služby nevyužívají, podpoříme dalšími nástroji, například přes Evropskou banku pro obnovu a rozvoj (EBRO). Zapojení evropských peněz do podpory inovativního podnikání • Malé a střední firmy s inovativními projekty chceme podpořit ze zvláštního fondu, který v nich bude za jasně defi- novaných podmínek přímo nakupovat vlastnické podíly. Poslouží k tomu nejen peníze z evropských fondů, ale i pro- středky soukromých investorů a státní- ho rozpočtu. Dobré nápady českých výzkumníků se tak rychleji přesunou z výkresů k zákazníkům. Evropské peníze pro rekvalifikace a zvýšení odbornosti zaměstnanců • Budeme podporovat projekty vzdělá- vání z evropských fondů, které zaměst- navatelům umožní čerpat prostředků na zvyšování vzdělání a kvalifikace těch za- městnanců, kteří by jinak byli ohroženi propouštěním. Projekty budou zaměst- navatelům hradit vzdělávání těchto za- městnanců po přechodné období, kdy je méně zakázek. 2. Snížíme výdaje firem a živnostní- ků na administrativu v podnikání o 30 % do roku 2014 oproti roku 2005. Rušení zbytečných paragrafů • Prosazujeme důsledné zjednodušová- ní všech právních předpisů pro podniky a firmy. Ve spolupráci s podnikatelskou sférou zrušíme nebo omezíme každý rok desítky regulací, vyhlášek a předpi- sů, které firmy i živnostníky nutí ztrácet čas i peníze nesmyslnou a zbytečnou administrativou. Jedna firma, jedna data, jeden úřad • Navrhujeme sjednotit a plně elektro- nizovat sběr statistických dat a výkazů pro centrální státní instituce u Českého statistického úřadu. Znamená to vytvo- řit podmínky, aby ČSÚ povinně využíval všechna dostupná data z existujících veřejných registrů a firmy tak státu po- skytovaly skutečně potřebná data jen jednou. Konec eurohujerismu v přejímání evropské legislativy • Naším cílem je zajistit, aby byly před- pisy EU přijímány pouze v minimální va- riantě, která nebude překračovat pů- vodní bruselskou předlohu. U již přijaté evropské legislativy budeme prosazovat hloubkový audit, zda do ní během im- plementace nebyly vpašovány dodateč- né požadavky. Elektronické formuláře na jednom místě • Navrhujeme, aby podnikatelé našli na jednom místě elektronickou verzi všech platných formulářů státní a veřejné správy, které jsou určeny pro firmy a živ- nostníky. V maximální míře umožníme jejich předávání příslušným orgánům v elektronické podobě. Zelená ideologie nesmí omezovat firmy • Budeme prosazovat důsledné zjed- nodušení environmentální legislativy, u které tzv. ekoaudit identifikoval nad- měrnou administrativní zátěž pro pod- niky. Chceme zjednodušit podmínky pro územní plánování a stavební řízení. Státní správa musí sloužit firmám • Účinně chceme zapojit živnostníky a firmy do procesu zjednodušování ad- ministrativy v podnikání a posuzování dopadů regulace. Podnikatelům umož- níme hlásit zbytečné a zatěžující para- grafy u připravované i existující legislati- vy a navrhovat jejich odstranění. 3. Budeme ve státní a veřejné správě podporovat taková opatření, která zjednoduší podmínky pro podnikání. Zamezíme podávání šikanózních insolvencí na podnikatele • Novelizováním insolventního zákona chceme zamezit podávání zjevně bez- důvodných insolvenčních návrhů na podnikatele. Nově stanovíme sankce, které budou podobné chování postiho- vat. Dále pak bude možné pomocí předběžných opatření omezit některé z účinků insolvenčních návrhů. Zrychlíme zakládání obchodní společností • V rámci usnadnění začátku podnikání bude možné založit právnickou osobu prostřednictvím interaktivních elektro- nických formulářů. Založení s.r.o. bude stát 1 korunu a notáři budou mít nově možnost zapsat právnickou osobu do obchodního rejstříku. Pilotní projekt jednotné právní účinnosti v roce 2012 • Na pilotním projektu vyzkoušíme sjed- nocení dnů právní účinnosti pro legisla- tivu s dopadem na podnikatele již v roce 2012. Podnikatelům bude stačit kontro- lovat pouze dvakrát do roka, zda resorty průmyslu a obchodu, financí a práce a sociálních věcí připravily novou legisla- tivu: k 1. lednu a 1. červenci. Česká a evropská legislativa dostupná na jednom místě • Především malé firmy a živnostníky zatěžuje nejen nadbytečná legislativa, ale také často obtížný přístup k platné- mu znění českých a evropských práv- ních předpisů. Proto postupně chceme rozšířit veřejně přístupný informační systém o legislativě platné v České republice i o právní předpisy Evropské unie v autorizovaném překladu. Technické normy zdarma • Především činnost podnikatelů ve vý- robě a službách je regulována tisíci tech- nických norem, jejichž povinné dodržo- vání stát kontroluje. Za konkrétní normu musí firmy platit mnohdy velmi vysoké částky, ačkoli z jejího obsahu potřebují pro svou činnost často pouze zlomek. Navrhujeme proto zpřístupnit technické normy zdarma na internetu. Firmy by platily pouze za stažený nebo tištěný dokument. Jednodušší začátky podnikání • Pro začínající podnikatele a živnost- níky hodláme zkvalitnit síť poradenství, do které se zapojí živnostenské úřady a úřady práce ve spolupráci s podnikatel- skými asociacemi. Nechceme radit, jak podnikat, ale usnadnit první kroky pod- nikatele ve vztahu ke státním institucím. Elektronizace obchodního styku • Prosazujeme usnadnění obchodního styku mezi firmami podporou využívání elektronických faktur. Chceme vytvořit podmínky pro to, aby firmy přiznávaly daně ve formě elektronického daňové- ho přiznání. To přinese administrativní úspory nejen na straně podnikatelů, ale také na straně finančních úřadů. Méně byrokracie s patenty • Považujeme za důležité, aby dobré a inovativní nápady domácích firem zís- kaly rychlou patentovou ochranu. Proto chceme rozvinout asistenci odpověd- ných státních orgánů pro firmy v oblasti patentování. více informací na www.ods.cz

10 Z POSLANECKÉ SNĚMOVNY Poslaneckou sněmovnou prošla na sklonku roku hodnotící zpráva o sta- vu extremismu v České republice v roce 2010. Optimismus, který in- formace za tento rok vzbudily, vy- střídala v loňském roce nová rizika, především v souvislosti se sociálními nepokoji v některých částech země. Oficiální strategii boje proti extremis- mu zpracovává vláda již od roku 2009. Obsahuje výroční zprávu o problematice extremismu, která je vládě předkládána pravidelně od roku 1998, a koncepci boje proti extremismu na rok následují- cí. Tento dokument se každý rok aktua- lizuje, aby zachytil nové trendy a umož- nil na ně reagovat. Extremistická scéna oslabila Extremistickou scénu se podařilo v ro- ce 2010 poměrně úspěšně destabilizo- vat. Dáno je to vedle řady úspěšných policejních zákroků také rozpuštěním Dělnické strany a vynesením přísných rozsudků nad žháři z Vítkova. Několik čísel ze zprávy pro dokreslení: Z celko- vého objemu zaregistrované kriminality v České republice v roce 2010 činila trestná činnost s extremistickým pod- textem 0,08 %. Počet zaevidovaných trestných činů s extremistickým podtex- tem se tak snížil téměř o pět procent. Nejvíce jich bylo zaregistrováno v Se- veromoravském a Středočeském kraji a v hlavním městě Praze. Rozklad pravicové extremistické scé- ny ovlivnilo stíhání několika aktivistů, kteří stáli v čele exponovaných organi- zací, a změny ve struktuře neonacistic- ké scény. Ta se výrazně atomizovala a rozpadala do menších uzavřenějších uskupení, která se zaměřují na lokální problémy. Nová rizika a ambice pravicových extremistů Špatnou zprávou je, že v roce 2011 se pravicově extremistická scéna opět začala probouzet. A to především v dů- sledku sociálně motivovaných nepokojů, které zejména v některých regionech probudily antiromské nálady. Ukázalo se, že policie umí účinně zasáhnout pro- ti akcím organizovaným extremisty, stále ale chybí dlouhodobá důsledná preven- ce, která by incidentům dokázala účin- ně předcházet. Do preventivní činnosti se přitom musí vedle Ministerstva vnitra zapojit i další rezorty a občanský sektor. Neonacistům se podařilo získat po- zornost už v první polovině roku 2011 na protiromských demonstracích v Krup- ce, Novém Bydžově a Brně, přibyly také útoky jednotlivců. Později se živnou pů- dou pro extremisty staly události na Šluknovsku, které v některých případech úspěšně eskalovali lidé napojení na Děl- nickou stranu sociální spravedlnosti (DSSS). Právě ta představuje nástupnický subjekt Dělnické strany a její představi- telé navzdory dosavadním neúspěchům v celostátních i komunálních volbách ne- skrývají politické ambice před nastávají- cími krajskými volbami. S tím souvisí i poměrně umírněné chování představi- telů DSSS, kteří se očividně snaží vy- hnout obviněním, že je strana napojena na domácí neonacistickou scénu. Ačkoliv v celorepublikovém měřítku mobilizace pravicových extremistů i na- dále slábne, nelze význam jejich akcí podceňovat. Už proto, že díky široké me- dializaci se protiromské nálady mohou šířit do dalších částí České republiky. Podceňovat nelze ani akce jednotliv- ců, kteří jsou ve stále větší míře ovliv- ňováni prostřednictvím internetu a so- ciálních sítí, které neonacisté využívají k vzájemné komunikaci a k šíření a sdí- lení svých materiálů. V tomto ohledu stojí za zmínku aktuální projekt Minis- terstva vnitra, který umožní hlásit ne- legální a nežádoucí obsah na interne- tových stránkách a usnadní domluvu s komerčními subjekty na jejich smazání či blokaci. Nesmíme vyklidit pozice Klíčem k úspěšnému boji s extremis- mem ale nadále zůstává především dů- kladné předcházení sociálním problé- mům, které vytvářejí pro nárůst příznivců extremistického hnutí podhoubí. Stát nesmí rezignovat na náročnou sociální práci především v romských komunitách a musí se snažit o zmírnění konfliktů mezi většinovou populací a sociálně vy- loučenými komunitami. Pro ODS jsou prioritou kroky, které motivují lidi z ohrožených skupin k vyšší aktivitě a usnadní jejich začlenění do většinové společnosti. Proto také navr- huje mix konkrétních preventivních a re- presivních opatření. Omezení zneužívání sociálních dávek, podmínění jejich výplaty docházkou dětí do školy, exe- kuce dávek chronických neplatičů a lidí, kteří se dopouštějí přestupků, nebo centrální registr přestupků. To jsou jen příklady takových opatření. Spojí-li se s důslednou podporou vzdělávání dětí z romských a dalších sociálně slabých rodin, podporou sociálního bydlení či nabídkou nových pracovních příležitostí, bude možné postupně mírnit vyhroce- nou atmosféru v sociálně vyloučených lokalitách. A tím i naštvání lidí, kteří v je- jich okolí žijí. Musíme ukázat, že nám jejich problémy nejsou lhostejné a umí- me je řešit. Jen tak nebudou své odpo- vědi hledat v líbivých a silných heslech pravicových extremistů, ale obnoví svou důvěru ve vládu a volené zástupce z de- mokratických stran. ■ Musíme odstranit podhoubí, v němž se extremistům daří Jana Černochová autorka je poslankyně PS PČR

11 Čeští vojáci umějí pomáhat doma i v zahraničí rozhovor s Janem Vidímem Jan Vidím, poslanec a branněbez- pečnostní expert ODS, stál v čele sně- movního Výboru pro obranu již v mi- nulém volebním období. Nyní se do něj po rozdělení Výboru pro obranu a bezpečnost jako jeho předseda vra- cí. Jeho hlavním přáním je, aby ve- řejnost českou armádu nevnímala přes medializované nákupy vojenské techniky, ale přes úspěchy českých vojáků doma i v zahraničí. Česká armáda prošla od devadesá- tých let do současnosti zásadními změ- nami. Jak je s odstupem hodnotíte? Armáda založená na principu povinné vojenské služby byla logicky mnohem vět- ší a zároveň méně mobilní a moderní, ví- ce připravená útočit masou oceli a lidí ne- žli moderními technologiemi a kvalitou. V druhé polovině devadesátých let se armáda v návaznosti na náš vstup do Se- veroatlantické aliance zásadně transfor- movala. Skončily megalomanské techno- logické projekty, jako byl nákup bitevníků L159 nebo modernizace tanků T72 a zá- sadně se změnily platné doktríny, kterými se armáda řídí. Málokdo si to dnes uvě- domí, ale náš vstup do NATO vyžadoval primárně přípravu na nakládání s ohrom- ným množstvím nových informací. Ná- rodní bezpečnostní úřad vznikl právě na základě aliančního tlaku. Osvědčil se přechod na profesionál- ní armádu? Raději bych použil výraz kontraktační armáda. Z racionálního hlediska nebyla jiná varianta. Počet skutečně odvedených branců dramaticky klesal, náklady na chod armády ale zůstávaly stejně vysoké, protože je jedno, zda se vytápí plná, nebo poloprázdná kasárna. Druhým faktorem byl rychlý rozvoj vojenských technologií, na které nebylo možné v intervalech po- vinné vojenské služby vojáky dostatečně připravit. Určitě šlo o dobré rozhodnutí. A to říkám přesto, že i na vlastním synovi vidím, že vojenská služba a základní ná- vyky, které s sebou přinášela, dnešním mladým klukům chybí. V loňském roce byla přijata tzv. Bílá kniha, tedy koncepce rozvoje rezor- tu obrany na příští roky. Co nového přináší? Bílá kniha především potvrdila snahu armády dosáhnout v budoucnu tzv. pl- ných operačních schopností, tedy schop- nosti nasadit české vojáky kdykoliv a kde- koliv na světě k libovolně dlouhé misi. Ačkoliv odráží omezené ekonomické možnosti státu armádu platit, potvrdila dosavadní ambice České republiky. Tedy bránit vlastní i alianční hranice. Výslovně zmiňuje připravenost armády účastnit se operací nejen na území aliance, ale i mi- mo ni, konkrétně v boji proti mezinárod- nímu terorismu. Česká republika by podle Bílé knihy měla být vybavena také nad- zvukovými letadly. Současný pronájem gripenů vyprší v roce 2015, předpokládám tedy, že rozhodnutí o jeho pokračování nebo vypsání výběrového řízení na nové stroje musí padnout co nejdříve. Jasno by mělo být do podzimu tohoto roku, aby mohlo v dostatečném předstihu proběhnout případné výběrové řízení. Musím přiznat – a dlouhodobě se k to- muto názoru hlásím – že si umím před- stavit ochranu našeho vzdušného prosto- ru za pomoci letadel našich aliančních partnerů. Tedy systém tzv. air policingu, který alianční letadla, včetně našich gri- penů, zajišťují například v Pobaltí. Plně ale respektuji rozhodnutí vlády zajistit ochra- nu našeho vzdušného prostoru před na- padením nevojenského charakteru, jak ho známe například z 11. září, prostřed- nictvím vlastních supersoniců. Jak vůbec hodnotíte hlavní bezpeč- nostní rizika v dnešním světě? Mezinárodní terorismus zůstává z ak- čního hlediska hlavním rizikem i nadále. Dominantním problémem České repub- liky je pak energetická bezpečnost. Ta si- ce přímo nesouvisí s oblastí, které se vě- nuji, ale je třeba ji zdůraznit. Pokud jde o vývoj ve světě, s obavami sleduji ak- tuální dění v Sýrii a Iránu. A velmi obe- zřetný jsem při hodnocení tzv. arabského jara. V mnoha arabských státech se sice podařilo odstavit nenáviděné diktátory, otázka je, kdo přijde po nich. A zatímco v severoafrickém regionu se na změnách alespoň částečně podílely některé elity, konflikt v Sýrii je nábožensko-etnický. Je- ho konec neumím dohlédnout. Pokud jde o Írán, musíme brát vážně varování, že je tato země jen těsně před výrobou jaderné zbraně. Daří se stabilizovat napjatou situaci v Afghánistánu? Afgánistán je země, která bude za ně- kolik let schopna rozvoje bez přítomnosti mezinárodních vojsk, jejichž brzký od- chod ze země je nevyhnutelný. Pozitivně hodnotím stávající výcvik afghánské ar- mády a policie, který se výrazně zlepšil. Ohnisko terorismu se nyní postupně pře- souvá do jiných zemí, především do vnitř- ně rozklíženého Jemenu. Na začátku volebního období jste si dal za cíl informovat veřejnost „o chvályhodné a vynikající práci našich vojáků doma i v zahraničí“. V souvislosti s rezortem obrany ale pl- ní stránky českých novin spíše zprávy o neprůhledných zakázkách při ná- kupech vojenské techniky. Nijak mě to netěší. Servery plní titulky o předražených lékárničkách, vynikající práce našich odborníků v Afghánistánu ale projde obvykle bez povšimnutí. Naši vojáci si přitom zaslouží ocenění nejen za práci v zahraničních misích, ale také na domácí půdě. Dobrým příkladem jsou po- vodně, kdy armáda za všeobecného nad- šení lidí pomáhala v situacích, na něž jiné záchranné složky nestačily. Vojáci postavili mosty, udělali zábrany a po dvou týdnech o nich nikdo nevěděl. Ze své nynější po- zice udělám vše pro to, aby se situace změnila a lidé začali armádu opět vnímat přes její úspěchy a potřebnost. –jur–

Z POSLANECKÉ SNĚMOVNY 12 Snahou zachránit eurozónu politici ohrožují základy evropské integrace Předseda sněmovního Výboru pro evropské záležitosti Jan Bauer se ne- tají svou rezervovaností vůči hlavním trendům, které v institucích EU začí- nají patřit k silnému proudu. „Měli bychom být schopni oponovat tím, co je v zájmu České republiky. Napří- klad odevzdání rozpočtové suvereni- ty či zavádění společných daní se mi hrubě nelíbí,“ říká poslanec Bauer v rozhovoru. Na podzimním Kongresu ODS jste hovořil o tom, že Evropa se navždy změní a Česká republika by se na tuto změnu neměla jen dívat. Mám tomu rozumět tak, že za určitých okolností si umíte představit náš vstup do fis- kální unie, jak ji navrhují francouzský prezident Sarkozy a německá kanc- léřka Merkelová? Skutečně si myslím, že Česká republika by neměla jen stát a dívat se na to, jak se Evropa pomalu mění. Že bychom měli umět formulovat jasné postoje a snažit se tuto probíhající změnu aktivní politikou ovlivňovat v náš prospěch. V žádném pří- padě tím ale neříkám, že bychom měli automaticky zůstávat v hlavním proudu, který je dnes určován zejména Němec- kem a Francií. Evidentní snahy o hlubší integraci, odevzdání rozpočtové suvere- nity do rukou Komise či zavádění společ- ných daní se mi naopak hrubě nelíbí a v zájmu České republiky nejsou. Pročte-li si ale člověk názory reno- movaných ekonomů na probíhající krizi v eurozóně, zbývá už jen druhá cesta. Vystoupení zadlužených států z eurozóny a definitivní vytvoření ví- cerychlostní Unie… Tuto variantu považuji za reálnější, ostatně vícerychlostní EU již v podstatě existuje např. v oblasti volného pohybu osob nebo v nedokonalosti vnitřního tr- hu. Nikdy jsem ji aktivně neprosazoval, dnes ale představuje logický důsledek vý- voje v eurozóně. Obávám se, že svou za- tvrzelou snahou zachránit celistvost eu- rozóny za každou cenu evropští politici naopak urychlují rozklad celého projektu evropské integrace. A to považuji za his- torickou chybu. Ohrožují tím základy, na nichž Unie stojí a ke kterým se ODS hlásí. Především společný vnitřní trh a volný po- hyb zboží, osob i služeb, který v jeho rám- ci mezi členskými státy probíhá. Evropští lídři by se měli rychle rozhodnout, zda budou dál zachraňovat svou vlastní poli- tickou pověst, kterou investovali do pro- jektu společné evropské měny, anebo zachrání to podstatné. I za cenu, že z „elitního“ euroklubu někteří vypadnou. Nehrozí České republice izolace, pokud se ke stávajícím návrhům na řešení krize v eurozóně nepřipojí? S takovým strašením zásadně nesou- hlasím. Někdy bohudík, jindy bohužel, ale podnikání a mezinárodní obchod se řídí jinými pravidly než těmi, která opanovala politickou scénu. Za prvé už dnes je jasné, že zdrženlivý postoj zaujímají k těmto ná- vrhům i jiné státy a samotní jejich tvůrci, včetně kancléřky Merkelové mají s jejich prosazením problémy na domácí půdě. Za druhé jsem přesvědčen, že do izolace se můžeme dostat maximálně nečinností a přešlapováním na místě. Nikoliv v oka- mžiku, kdy vláda před své evropské part- nery předstupuje s konzistentními a čitel- nými stanovisky, vyvíjí diplomatickou aktivitu a hledá pro své postoje spojence. Je ovšem realitou, že monopol na pravdu co je dobré a co špatné mají mocnosti, přestože mnohé mají máslo na hlavě za porušení pravidel, která sami stanovily. V poslední době až příliš často slýchávám, že kdo platí, ten rozhoduje a má také větší pravdu… Součástí záchranného balíčku má být také případný český příspě- vek formou půjčky Mezinárodní- mu měnovému fondu. Měla by se Česká republika na této pomoci podílet? Opakovaně jsem v posledních týdnech řekl, že jsem k tomuto kroku velmi skep- tický. Mám k tomu hned několik důvodů. Za prvé si myslím, že půjčka v takovém rozsahu by byla poměrně velkým zása- hem do devizových rezerv, který by mohl v případě opravdu vážné ekonomické kri- ze omezit možnosti České národní banky provádět potřebné měnové transakce. Za druhé v případě realizace požadované půjčky (cca 90 mld. korun) by se celková expozice ČNB u jedné, přestože kredibilní instituce dostala do složitě obhajitelné vý- še. Za další všichni dobře vědí, že tyto „drobné“ stejně žádné krachující státy nezachrání. Dále je evidentní, že státy eu- rozóny mají dramaticky nižší rizika než ostatní, a navíc stanovený klíč pro podíly jednotlivých států je nespravedlivý a pro ČR nápadně nevýhodný. Takže zbývá pouze diskuse o kvantifikaci a schopnosti být solidární s krachujícími státy. Otázka dlouhodobě budovaných národních zá- jmů a dobrého jména v zahraničí je také relevantní. Rozhodne vláda. Já bych pro tento návrh ruku určitě nezvedl. Fiskální unii jste v úvodu zpochyb- nil. Jsou ale body, ke kterým by se mohla Česká republika přece jen při- hlásit? Smlouva o fiskální unii je v této fázi nedodělaný polotovar, ale u nás se již odehrála bojová politická cvičení včetně vyhrožování odchodem z vlády. U ně- kterých koaličních politiků např. z TOP 09 postrádám odbornou znalost věcí a dostatečný nadhled. Smlouva o fiskál- ní unii přináší staronová pravidla o roz- počtové disciplíně, dále sankce a systém jejich vymáhání. Je to rádoby smlouva pro budoucí krize, ale neřeší současné problémy mnoha států. Obecně souhla- sím s přísnějšími pravidly, která zajistí rozpočtovou disciplínu členských států. Rozpočtová odpovědnost je princip, kte- rý ODS dlouhodobě prosazuje a aplikuje i na domácí půdě, mimo jiné prostřed- nictvím návrhu na přijetí tzv. finanční ústavy. Jsem přesvědčen, že se jedná o přesun pravomocí na orgány EU, rozhovor s Janem Bauerem

13 minimálně o obcházení nutných změn primárního práva, a proto je nutné sta- novit jasnou ratifikační proceduru v naší zemi. Členové ODS jsou vázáni usne- sením kongresu, ale i zněním koaliční smlouvy. Je naopak některý z návrhů, které přicházejí z Bruselu, pro vás jako kon- zervativního politika nepřekročitelný? Neumím si představit, že by Česká republika souhlasila se zavedením no- vých evropských daní nebo s daňovou harmonizací. Bude společné zdanění součástí na- vrhované fiskální unie? Zkušební balonky v podobě nových da- ní Brusel vypouští dlouhodobě, s novými vlastními zdroji počítá i aktuálně projed- návaný rozpočtový rámec EU. Pokud jde o parametry zvažované fiskální unie, ne- předpokládám, že by společné daně byly jeho součástí, protože všichni jsou si vě- domi, že v tom případě by bylo přijetí no- vých pravidel pro mnoho států nemysli- telné. Na druhou stranu čekám, že snahy o jejich zavedení budou dále sílit. Opozice postup vlády kritizuje. Svědčí o tom poměrně vyhrocená debata o zavedení společné daně z finančních transakcí na půdě Par- lamentu i nedávná diskuze o českém příspěvku MMF. Nevím, zda halasné evropanství so- ciálních demokratů vychází z hlouposti a neznalosti, nebo se ČSSD jen automa- ticky staví do opozice i v evropských zá- ležitostech. Dobře si vzpomínám, že její představitelé například porovnávali naši půjčku MMF s příjmy, které Česká re- publika čerpala z evropských fondů. Ta- kový účetní pohled je nejen populistický, ale také hloupý a pro zahraniční politiku obecně velmi nebezpečný. U daně z fi- nančních transakcí byla debata naštěstí věcnější. Nic ale nezměnila na mém ná- zoru, že zavedení daně z finančních transakcí nemá smysl, pokud se k němu nepřidají další státy úrovně G20. Evropská témata budou zřejmě v příštích měsících dělit nejen pravici a levici, ale budou rozdělovat také pravicové strany v koalici. Nebojíte se, že nálepka protievropské strany může ODS ublížit? ODS především není protievropská strana. Prosazovali jsme vstup České re- publiky do Evropské unie a naše politika byla vždy proevropská. Já osobně jsem přesvědčen, že užitek, který nám členství přineslo, mnohonásobně převyšuje ná- klady, které jsou s ním spojeny. Konzi- stentně pouze odmítáme další přenášení pravomocí na Brusel a prohlubování in- tegrace, které povede k omezení suve- rénního rozhodování české vlády. Pro- past mezi unijními politiky a jejich rozhodováním a běžnými lidmi je už ale tak široká, že začíná ohrožovat důvěry- hodnost evropské integrace jako takové. V tom spatřuji větší nebezpečí než vy- stoupení Řecka z eurozóny. –jur– Jádrem reformy budou změny ve zdravotních pojišťovnách rozhovor s Borisem Šťastným Zavedení transparentních výběro- vých řízení při uzavírání smluv mezi nemocnicemi a zdravotními pojišťov- nami, ale také povinnost pracovníků vybraných profesí absolvovat školení první pomoci. To jsou namátkou ná- vrhy, s nimiž v příštích týdnech přijde předseda zdravotního výboru a zdra- votnický expert ODS Boris Šťastný. Dovolte na úvod ohlédnutí za uply- nulým rokem. Zdravotnická reforma a stanovení nároku pacienta vzbudily velká očekávání, seznam takzvaných nadstandardních položek vydaný Mi- nisterstvem zdravotnictví je ale po- měrně střízlivý. Nedržela se reforma příliš při zemi? Je třeba si uvědomit, že stanovení ná- roku bylo sice zlomové, skutečná reforma nás ale teprve čeká. Bude spočívat ve změ- ně systému zdravotního pojištění a novém uspořádání zdravotních pojišťoven a jejich postavení na trhu. K tomu zatím nedošlo. Přesto, je správné, že tzv. nadstan- dard stanovuje Ministerstvo zdravot- nictví? Neměl by stát garantovat pou- ze zákonný nárok a ke stanovení nadnároku nechat volnou cestu? V ODS v minulosti zaznívaly různé hlasy. Já osobně jsem byl ale vždy zastáncem stávajícího postupu. Zásadní pro mne je, kdo přesně a jakým způsobem bude eko- nomicky náročnější varianty definovat. V tom bohužel ministerstvo zatím zaspalo. Zákon totiž předvídá vznik ministerské vy- hlášky, nestanovuje ale konkrétní proces, kterým mají ministerští úředníci k jed- notlivým položkám na seznamu dojít. Je přitom nemyslitelné, aby rozhodovali nahodile jen po dohodě s příslušnými odbornými společnostmi a hýbali tak sto- milionovými částkami bez zřetelné veřejné kontroly. Chci o tom co nejdříve jednat s ministrem Hegerem a zasadit se o na- stavení transparentních pravidel, která ve- řejnou kontrolu zajistí. Příkladem nám mo- hou být pravidla v oblasti lékové politiky, která v minulosti prosadila právě ODS. Zmínil jste chystané změny ve fun- gování zdravotních pojišťoven. Jaké jsou priority ODS? V připomínkovém řízení je věcný návrh zákona o zdravotních pojišťovnách. Hodně se mluví o tom, kolik členů mají mít do- zorčí rady a jaké odměny jim budou nále- žet. To je ale jen mediální zkratka. Pro nás je klíčové, aby zákon podpořil konkurenci mezi jednotlivými zdravotními pojišťovna- mi a rozšířil tak zároveň možnosti pacienta si mezi nimi reálně vybírat. Změnit se musí také proces uzavírání smluv mezi zdravot- nickými zařízeními a pojišťovnami, který dnes probíhá poměrně neprůhledně. Umím si například představit, že o tyto smlouvy budou v budoucnu probíhat in- ternetové soutěže. V praxi by pojišťovna, která chce se zdravotnickým zařízením uzavřít nebo rozšířit stávající smlouvu, mu- sela svůj záměr včetně podmínek zveřejnit. pokračování na str. 14

DALŠÍ UDÁLOSTI 14 Středočeská konference „Krajské volby 2012“ aneb jaký by měl být ideální kandidát U jedné zdravotní pojišťovny by tak mohlo o smlouvu soutěžit více zdravotnických za- řízení. Transparentní soutěž o smlouvu po- vede ke snížení nákladů na zdravotní péči a uspořené finanční prostředky bude mož- né využít ke zlepšení péče o pacienty. Chystáte další legislativní iniciativy? Spolu s kolegou Markem Šnajdrem dlouhodobě diskutujeme o nové podobě zákona o zdravotních komorách. Jsou při- praveny samostatné zákony o zdravotních komorách, které by mohly nahradit stáva- jící společný zákon pro lékaře, stomatolo- gy a lékárníky. Profesní orientace těchto skupin zdravotníků je odlišná a vyžaduje samostatnou právní úpravu. Chceme sou- časně prosadit nepovinné členství v lékař- ské komoře. Česká lékařská komora se dlouhodobě nechová jako nezávislá sta- vovská organizace, nýbrž spíše jako poli- tická strana, a já nevidím důvod, proč by měli být čeští lékaři automaticky její po- vinnou součástí jen proto, že chtějí vyko- návat své povolání. Kromě toho chci před- ložit například zákon ukládající některým profesím povinnost školit se v poskytnutí první pomoci. Tato povinnost nyní neexistuje? Existuje, ale týká se pouze velmi ome- zeného okruhu profesí nebo vychází z vlastní aktivity zaměstnavatelů. Rád bych tuto povinnost rozšířil na pracovníky, kteří se díky svému povolání dostávají do situa- cí, které mohou být ze zdravotního hle- diska rizikové. Typově může jít o učitele, pracovníky bezpečnostních agentur, řidiče MHD a další. Je potřeba, aby tito lidé uměli poskytnout alespoň základní první pomoc kvalifikovaněji než úplní laici. Rychlá po- moc před příjezdem záchranné služby pomůže k záchraně desítek životů. Máte za sebou náročné období ovlivněné turbulentním děním na pražské politické scéně, které vyústilo ve změnu koalice na magistrátu. Jak tyto události s odstupem hodnotíte? Když jsem přebíral vedení pražské ODS, byla strana v Praze ve velmi obtížné pozici. Považuji proto za úspěch, že v podzimních volbách 2011 uspěli dva ze tří našich se- nátorských kandidátů a že se mi podařilo ODS dovést k výsledku, který nám umožnil zůstat ve vedení 12 z 15 velkých měst- ských částí a především ve vedení pražské radnice. Navzdory nestandardnímu průbě- hu některých událostí na sklonku minulé- ho roku a jejich nešťastnému vyznění v médiích je podstatné, že ODS v Praze se podařilo udržet konsolidovanou. Jasně jsem deklaroval, že se nehodlám zásadním způsobem věnovat pražské komunální po- litice a že svou misi ve vedení pražské ODS pokládám za záchrannou a časově ome- zenou. Odchod z vedení pražské ODS mi dává volné ruce k tomu, abych se plně vě- noval parlamentní politice a pozici hlavní- ho zdravotnického experta ODS tak, jak mne v tom i podpořil předseda Nečas. –jur– Blížící se krajské volby be- zesporu nebudou pro ob- čanské demokraty jedno- duché. O to je důležitější hledat správnou strategii. V neposlední řadě hraje podstatnou roli sám výběr kandidátů. Právě otázka, jaký by měl být „ideální profil“ kandidáta, který by v ma- ximální míře pozitivně oslovil voliče a zároveň v případě zvolení i nezvolení byl ochoten pomáhat ku prospěchu kraje, měst i obcí, byla hlavním tématem prosincové konference s názvem „Krajské volby 2012“. Záštitu převzal předseda středočeského sdružení Petr Bendl, podíl na organizaci setkání má za místní sdružení v Ohrobci Pavel Makovský a za Černolice Antonín Zdeborský. Poděkování si zaslouží také Mladí konzervativci Střední Čechy. Z diskuse vzešla řada kritérií, které by měli kandidáti splňovat. Mezi prvními byla zdůrazněná odbornost v tom smyslu, že by ODS neměla jít do voleb s kandidáty, kteří jsou „univerzálně vhodní na cokoli“, ale měla by preferovat především ty, kteří jsou fundovaní v konkrétní oblasti. Z hlediska důvěry občanů mají rov- něž nespornou výhodu kandidáti, kteří v komunální politice za- stávali uvolněné funkce, a ti, kteří byli zvoleni opakovaně. Samozřejmostí by měly být vyjasněné majetkové, ale i rodinné poměry. Optimální kandidát by měl být také schopen citlivě vní- mat problémy, které ovlivňují postoje voličů, a zároveň je konzul- tovat se stranickými kolegy, a pokud možno společně nalézat vhodná řešení. Každý kandidát by měl mít i přehled o celostátních i regionálních tématech a v této souvislosti být schopen přesvěd- čivě obhajovat vize řešení, která preferuje ODS. V zájmu úspěšného průběhu kampaně bude mimo jiné důle- žité, aby kandidát dokázal sestavit a řídit tým, který bude k dis- pozici k průběžnému detailnímu zpracování aktuálních témat. Účastníci konference neopomněli fakt, že ani ideální kandidát nemusí vzhledem k celkovému politickému kontextu uspět. I tak by měl být připraven podílet se na práci odborných stranických výborů a komisí v rámci kraje. ■ – zdeb– Velký úspěch zaznamenala Česká republika a ODS na evropském poli, když byl poslanec Oldřich Vlasák zvolen místopředsedou Evropského parlamentu. „Vzhledem k tomu, že před- sednictvo má v kompetenci vyřizovat veškeré administrativní, personální, organizační či finanční otázky spojené s fungováním Evropského parlamentu, je určitě dobře, že má v tomto orgánu Česká republika svého zástupce,“ komentuje své zvolení poslanec Vlasák. Právě zájmy České republiky a jeho samospráv bude moci bývalý primátor Hradce Králové a před- seda Svazu měst a obcí ČR obhajovat jak při budování mezinárodních vztahů, tak při pro- jednávání kompromisů evropské legislativy, kde bude Evropský parlament zastupovat. dokončení ze str. 13 Oldřich Vlasák místopředsedou Evropského parlamentu

VÝROČÍ 15 Charles Dickens: Chmurné příběhy protkané i humorem a vtipem C harlesi Dickensovi, vlastním jménem Charlesi Johnu Huf- famovi Dickensovi, který se narodil 7. února před 200 lety, se mimo jiné připisuje obdivuhodný hu- mor, který je nedílnou součástí celé jeho tvorby. Literární vědci a kritici nešetří pří- vlastky, jakými typy humoru tento spiso- vatel ve svých knihách a novinových člán- cích hýřil. Uvádí se například humor laskavý, jiskrný, trefný… A to ačkoli větši- na jeho románů, zejména těch nejslav- nějších, které už po generace zůstávají na seznamech povinné četby pro děti a mlá- dež, vykresluje poněkud chmurné příbě- hy. Hlavními hrdiny jsou často opuštěné, všelijak trápené (dnešními slovy leckdy tý- rané) a nepřízní osudu stíhané děti, které jen obtížně hledají láskyplnou oporu. Jis- tě, vtipné postřehy nescházejí, ale ani tak to nejsou knihy, nad nimiž by se čtenář potrhal smíchy. Každopádně zůstává ne- zpochybnitelným faktem, že i touto for- mou pronikal Dickens do temnějších strá- nek života v 19. století včetně nešvarů tehdejší britské společnosti. Koneckonců vlastní osud mu k tomu poskytl dostatek inspirace. Už za svého života získal celo- světový ohlas a je označován za nejvý- znamnějšího představitele takzvaného viktoriánského románu i za jednoho z největších romanopisců 19. století. Narodil se v chudé rodině, navíc rodiče nepatřili k těm nejspolehlivějším pečova- telům. Charles jako jedno ze starších dětí nemohl z finančních důvodů chodit do školy, ale vypomáhal rodinnému rozpočtu, například v továrně na leštidla na boty. Jedno z nejkrušnějších období bylo, když otec na čas skončil ve vězení pro dlužníky. Ne že by snad děti postrádaly jeho péči, ale o to víc se samy musely snažit vůbec přežít. Těžko posoudit, zda to pro ně bylo obtížnější, než když pak musely otce následovat do žaláře. Když se později na krátkou dobu rodin- ná situace zlepšila, mohl si chlapec dočas- ně dopřát luxus školní docházky, nicméně za většinu znalostí vděčil své inteligenci a celoživotnímu sebevzdělávání. Například malý krůček na trnité „cestě vzhůru“ mu umožnilo to, že se naučil těsnopis, takže získal práci písaře, která byla samozřejmě o poznání důstojnější, ve snesitelnějším prostředí a v neposlední řadě za lepší peníze. Odtud už nebylo da- leko k vlastní tvorbě. Hned se ukázalo, že literární talent mu sudičky neupřely. Od zábavných postřehů k rozsáhlým knihám První črty a povídky publikoval v časo- pise Morning Chronicle pod pseudony- mem Boz. Už v jeho prvotinách dominují zasvěcené popisy svérázného londýnské- ho prostředí a podivných postaviček, kte- ré rozhodně nepatří k vyšším vrstvám. A pokud jsme v úvodu článku zmínili Dic- kensovy nepříliš radostné románové pří- běhy, v nichž je humor spíše jen vzácně osvěžujícím kořením, v prvních textech jím přímo hýřil. Není divu, že čtenáře i vy- davatele jeho neotřelý styl zaujal a rychle mu přinesl oblibu, což bylo pro začínající- ho autora povzbuzením pustit se do roz- sáhlejších námětů. Nejprve vydal knižně zmiňované kratší črty a vzápětí dostal od nakladatele objednávku na humoristicky laděnou Kroniku Pickwickova klubu. Hned tento román ho učinil slavným a další nabídky se začínaly hrnout. Plnit takové závazky ale nebylo jedno- duché. Tehdy totiž bylo zvykem, že i ob- sáhlé romány nejprve vycházely na po- kračování v časopisech. Takže mladý Dickens musel týden co týden vytvářet další a další části díla, a aby si udržel zá- jem čtenářů, do každé vymyslet nové dě- jové zápletky. Leckdy kvůli tomu sám do poslední chvíle nevěděl, jak kniha skončí. K dalším zakázkám patřil Oliver Twist, kde již do značné míry ustupuje odlehče- ný vtip spíše temným popisům útrap chu- dých dětí a nutnosti sociálního soucitu. Celosvětový ohlas Výčet dalších výsledků nesmírně plod- ného Dickensova literárního života nelze do tohoto článku vtěsnat, každopádně se ukázalo, že se vstřícným přijetím se setkávala v podstatě všechna jeho díla, a to záhy nejen v Anglii, ale i v evropských zemích a v Americe. Ve Spojených státech také osobně působil – přednášel na té- mata týkající se zrušení otroctví. Otázky ohledně sociální nerovnosti a nesprave- dlnosti ho zjevně zajímaly z různých úhlů pohledu. K těmto tématům se intenzivně a veřejně hlásil i na svých dalších zahra- ničních i anglických turné. Kromě toho ho od mládí lákalo psát i divadelní dramata, tyto pokusy se však s úspěchem nesetkaly. Stejně planý zůstal sen o herecké kariéře, i když se zapojoval alespoň jako ochotník. Peripetie společenského a rodinného života Dickensovi životopisci se jen dohadují, že významným počátkem spisovatelova milostného života bylo za mlada vzplanutí k jakési dívce z vyšších vrstev. Ještě méně se ví o tom, zda, pokud takový vztah vů- bec existoval, dívka lásku začínajícího spi- sovatele neopětovala, nebo byl hlavní překážkou společenský rozdíl. Později se jeho manželkou stala Cat- herine Hogarthová, s níž měl úctyhod- ných deset potomků. Tím spíš pobouřilo veřejnost i část jeho přátel, když se po le- tech se ženou rozešel kvůli vztahu k pod- statně mladší herečce. Množství kontaktů a čilý společenský život totiž neodmysli- telně k tomuto umělci patřil. Dokázal být skvělým a zábavným spo- lečníkem, mnozí lidé z jeho okruhu ale poznali i Dickensovy stinné stránky. Prý dokázal být občas notně nesnášenlivý až hysterický, což se projevovalo v různém prostředí a mimořádně často v jednáních s vydavateli. Nicméně všeobecně zůstal až do konce života uznávaný a ceněný. Zemřel v roce 1870 po návratu ze své druhé cesty do Spojených států. Již něja- kou dobu předtím se necítil dobře, ztrácel paměť a měl první příznaky mrtvice, která ho nakonec skolila. –red–

Vlasta Burian, démon českého humoru VÝROČÍ 16 Nemálo Čechů dodnes považuje za svůj nejoblíbenější a nejvtipnější některý z filmů s Vlastou Burianem. Komikem, který téměř v každém svém díle exceloval improvizací, vti- pem, hereckými eskapádami. To vše mu bylo zjevně dáno sudičkami a projevovalo se od raného dětství. Už jako relativně malý chlapec se s oblibou – a dlužno říci, že ke vše- obecnému pobavení – předváděl takřka kdekoli, kde se shromáždilo potencionální publikum. Posléze ná- sledovala hvězdná herecká kariéra a pak o to smutnější pád, když byl obviněn z kolaborace s Němci. Přišel o majetek, měl zakázáno vystupo- vat a musel se živit tvrdou manuální prací. Zemřel posledního ledna před padesáti lety jako poměrně vyčer- paný a chudý, ale svými diváky a obdivovateli nadále milovaný. „Liberečáci“ by nám jistě vytkli, kdy- bychom opomněli připomenout, že Vlasta Burian, vlastním jménem Josef Vlastimil Burian, právě z tohoto města pochází. Jeho životopisci se vesměs sho- dují v tom, že velký vliv na synovu hvězdnou kariéru měl otec, který se nej- prve v Liberci živil jako krejčí, takže měl kontakty i se smetánkou z uměleckých kruhů, a dokonce v rámci nevelkých možností působil v ochotnickém diva- dle. Nemohl tu ovšem vzhledem k pře- važujícímu německému obyvatelstvu příliš projevovat své vlastenecké sklony, což se mu začalo dařit po přestěhování do Prahy, kde zároveň o to víc dbal na synův kulturní rozvoj a rozhled. Nicmé- ně přemrštěný Vlastův exhibicionismus, který projevoval například i v žižkov- ských putykách nebo u stánků na fot- balových stadionech, tatínka příliš ne- nadchl. I to se podepsalo na tom, že se povedený potomek vyučil obchodním příručím. Brzy ale – podpořeno i postup- nou otcovou velkorysostí a podporou – v jeho aktivitách převládlo umění. V prů- běhu let pak ustoupil do pozadí i aktivní sport – jednu dobu byl mladý Burian dokonce mimo jiné fotbalovým branká- řem Sparty, věnoval se také cyklistice a tenisu, ale se stoupající hereckou vytí- žeností holdoval sportu už jen jako váš- nivý fanoušek a samozřejmě jako bavič na (nejen) sportovních večírcích. Právě ty a jejich obliba se staly odrazovým můstkem pro další kariéru, která pokra- čovala vystupováním v kabaretech ve vedlejších divadelních rolích. Jedním z těch, kdo záhy rozpoznal Burianův talent a pomohl mu svým doporuče- ním, byl Karel Hašler. Burian se začal stávat vyhledávaným miláčkem publika. Ovšem teprve po první světové válce (kterou mimochodem strávil jako poslé- ze chycený zběh) mu vedle kabaretů při- byly i role v Národním nebo Vinohrad- ském divadle. A není třeba dodávat, že Buriana začalo pohlcovat i kouzlo stříbr- ného plátna, rychle se rýsovaly filmové projekty, které dodnes zbožňují miliony diváků. Po čtyřech němých filmech přišla spolupráce s Karlem Lamačem, díky níž vznikly nesmrtelné trháky, jako například To neznáte Hadimršku, Ducháček to za- řídí nebo U pokladny stál. Plejádu ne- méně úspěšných snímků natočil Burian s Martinem Fričem, z nichž nejslavnější je asi baron Prášil ze snímku Když Burian prášil. Ostatně režisér Frič patřil k ne- mnohým lidem, kteří dokázali excentric- kého Buriana při práci jakž takž zvládat. Natáčení s ním prý totiž leckoho přivá- dělo na pokraj šílenství, protože herec si libovolně improvizoval, snažil se ovládat ostatní bez ohledu na režiséry. To ovšem

nic neměnilo na horentní výši honorářů, které ve srovnání s ostatními aktéry pobí- ral: Za každou roli inkasoval přes sto tisíc korun, zatímco například i slavné herečky jako Lída Baarová nebo Adina Mandlová se musely spokojit s deseti tisíci. Čím dál úspěšnější umělec se obdi- vuhodně snažil zvládat paralelně všech- na sjednaná angažmá včetně rozhlasu, nicméně jeho věčná „rozlítanost“ při- rozeně nebyla příliš po chuti uměleckým šéfům, kteří ho kvůli tomu odmítali na- dále v divadlech a kabaretech zaměst- návat. Zlomovým východiskem se stalo založení vlastního Divadla Vlasty Buria- na. Začínalo v paláci Adria, v roce 1928 se přestěhovalo do Švandova divadla na Smíchov a o dva roky později do paláce Báňské a hutní společnosti v Lazarské ulici. Burian tu kromě prohlubování své- ho hereckého věhlasu vytvořil i dílny, ateliér, módní salón a kino „Vlasta“, kde se promítaly jeho vlastní filmy i cizí grotesky či kreslené snímky. Každopádně po většinu druhé světo- vé války se Burianovi dařilo. Úspěšné by- ly i německé verze několika jeho filmů, zdánlivě nekončící úspěchy podpořilo v roce 1942 i udělení státní ceny při vý- ročí narození prezidenta Emila Háchy. Zkrátka na první pohled šťastný muž. Jako takového ho také nezřídka využí- vala reklama, jeho jméno nesly i bon- bóny Burianky, jako velký labužník si do- ma platil špičkového soukromého kuchaře, jehož pochoutky byly vyhláše- né (lásku k vybraným pokrmům kom- penzoval neúnavným sportováním)… Zkrátka z kluka ze skromné, chudé ro- diny se stala bohatá, ambiciózní hvězda, obýval vilu v Dejvicích, míval pronajatý zámeček, kam jezdil na lovy, nedaleko Prahy vlastnil statek, kde choval krávy. Rád se svým bohatstvím chlubil, a když mu majetek a sláva už přišly málo, uva- žoval o kandidatuře na prezidenta. To vše o to víc kontrastuje s faktem, že tento suverénní miláček davů se v sou- kromých chvílích nejraději zdržoval v domácím ústraní, kde trpěl deprese- mi. Navíc zemřel unavený, přepracova- ný a zchudlý. Důsledek obvinění z ko- laborace, za nímž bezesporu stála i neodmyslitelná lidská závist, ho totiž připravil téměř o všechno, co celý život budoval. I když tehdejší obžaloba byla velmi neprůkazná (stálo v ní, že hostil čelní německé pohlaváry, zesměšnil exi- lovou vládu v Londýně, na jevišti zdravil nacistickým pozdravem…), Burian si vytrpěl své. Jeho divadlo bylo zavřené, byl vězněn s příslušníky SS a kriminál- níky. V jeho prospěch sice intervenoval Jan Masaryk, ale po přechodném pro- puštění byl odsouzen znovu k žaláři a půlmilionové pokutě, samozřejmě nějakou dobu nesměl hrát. Není divu, že se stal skromnějším i o poznání skleslejším, než si ho většina lidí pa- matovala. Ve všech situacích mu věrně a od- daně stála po boku manželka Nina. Nevynechala téměř jediné Burianovo představení, když onemocněla, sledo- vala ho telefonem díky speciálně insta- lovanému jevištnímu mikrofonu. Kaž- dopádně i když poslední Burianovy chvíle nebyly nikterak radostné, jeho dílo stále přináší zábavu a smích novým a novým generacím. –red–

18 VÝROČÍ Složitá cesta Anny Lucemburské na anglický trůn 19. ledna před 630 lety se stala česká princezna Anna Lucemburská, tehdy patnáctiletá dcera Karla IV., manželkou Richarda II. a anglickou královnou. V nové vlasti si postupně získala nemalou oblibu, a dokonce přízvisko Anna Anglická nebo Anna Dobrotivá – Good Queen Anne. Byla známá jako velmi vlídná žena, kro- mě toho k její pověsti přispěl i zájem o poddané – vstoupila například do jednání o prominutí trestů účastní- kům revolty z roku 1381. Její pověst nezkalilo ani to, že manželství s krá- lem Richardem zůstalo bezdětné. „Tato královna, ačkoli neporodila dítě, přispívala ke slávě a bohat- ství tohoto království tak, jak byla schopna,“ stojí o této pokračovatel- ce významného českého rodu v tak- zvané Eveshamské kronice. Její hrob v londýnském Westminsteru je do- dnes poutním místem. Cesta dcery císaře Karla IV. na anglický trůn nemohla být v té době nikterak snadná. A jak bývalo zvykem, nejednalo se o naplnění mladické lásky nebo ales- poň náklonnosti, ale o složitou pavučinu diplomatických vyjednávání, intrik, zva- žování mocenských, politických a územ- ních zisků. Tyto okolnosti a úvahy, jakým sňatkem by nejvíce prospěla své rodině a rozkvětu vlasti, ovšem provázely princeznu v pod- statě od narození. Jen konkrétní plány se měnily. Přesněji řečeno je měnil podle aktuální situace především její otec spo- lečně se svými spřízněnci, nemenší vliv měli i jiní evropští panovníci, do toho vše- ho se promítaly i církevní zájmy. Karel IV. snad při tom všem nezapomínal ani na blaho své dcery, ale samozřejmou priori- tou bylo zachovat všestranný rozkvět Čech i celého císařství, významnou poli- tickou a ekonomickou pozici českých ze- mí, která se nesmazatelně zapsala nejen do našich dějin. Sjednaná a zrušená zasnoubení Z rozhodnutí mocných byla Anna už jako pětileté dítko přiřčena Albrechtovi z Wittelsbachu. Budoucímu choti tehdy byly necelé dva roky. Z praktického hle- diska ale bylo důležitější, že byl synem bavorského vévody, jehož přízeň nebyla k zahození. Pak ale byl Karel IV. nucen strategii své promyšlené sňatkové politiky změnit a novým snoubencem jeho dcery se stal syn markraběte míšeňského a lant- kraběte duryňského Friedrich. Karel si tak chtěl pojistit nezanedbatelný hlas zeťova otce při příští volbě císaře. Nicméně i ten- to plánovaný sňatek byl zrušen, protože vyvstaly nové okolnosti, jimž bylo záhod- no dceřin osud přizpůsobit. V roce 1378 totiž došlo k rozkolu v katolické církvi, když se stal papežem Ital Bartolomeo di Prignano, který přijal jméno Urban VI. Francouzi však jeho zvolení odmítli re- spektovat a francouzští kardinálové pro- hlásili za papeže Roberta Ženevského, který následně působil pod církevním jménem Klement VII. v Avignonu. Ka- rel IV. se ale postavil za Urbana stejně jako Angličané, jejichž vstřícnost potřeboval mimo jiné kvůli pomoci při posílení lu- cemburských držav v Nizozemsku. Spojenectví s ostrovní říší, v němž po Karlově smrti úspěšně pokračoval jeho syn Václav IV., bylo naplněno, ale přípra- vy na svatbu Anny s anglickým králem Richardem II., o osm měsíců mladším než Anna, tedy ani ne patnáctiletým, ne- byly zdaleka rychlé a jednoduché. Jak také jinak, když v sázce bylo mnoho stej- ně tak jako účastníků politického sou- peření s různými vlastními zájmy, kteří nechtěli přijít zkrátka. Když už bylo konečně vše v rámci možností vyjednáno a princezna s mo- numentálním doprovodem se mohla chystat na dalekou cestu do nové vlasti, kde měl zároveň její bratr Václav IV. smluvně stvrdit společné postupy s Ang- ličany, zbývalo ještě překonat poslední překážku: Nebylo snadné dosáhnout u Francouzů toho, aby svatební a poli- tickou delegaci pustili přes své území. Nakonec po četných politických inter- vencích se navzdory všem úskalím 21. ledna 1382 mohla konat velkolepá svatba a Anna byla se všemi poctami korunována. Krátký, ale spokojený život královského páru Podle dostupných historických prame- nů bylo manželství harmonické, což ne- bývalo v těchto kruzích a v těchto dobách nikterak běžné. Soužití pravdě- podobně příliš nenarušil ani neblahý fakt, že nebylo naplněno narozením po- tomka a dědice. Život královského páru byl zároveň zasazen do komfortního bla- hobytu a bohatství. Jednak na to takto spřízněné královské rodiny měly, kromě toho prý sám anglický panovník svou že- nu hýčkal a zahrnoval ji těmi nejluxus- nějšími dary (což nebránilo tomu, že zů- stala velmi oblíbená). O tom, že mezi manželi byl vřelý, ne- formální vztah, svědčí i králova zoufalá reakce na Annino tragické úmrtí, když se po dvanácti letech soužití stala obětí mo- rové rány. Jeho zoufalství se dokonce ves- měs interpretuje jako příčina vzniku du- ševní poruchy, kvůli níž přišel o korunu. Dlužno dodat, že sňatek naplnil pů- vodní představy Karla IV. o celkovém po- silování vztahů mezi oběma zeměmi. Z historických pramenů je zřejmé, že ze- sílily a rozšířily se různé vazby mezi ang- lickým a českým královstvím. Přispěli k to- mu oba panovníci, Richard II. a Václav IV., což dokládá i jejich doložená korespon- dence. Nezanedbatelné bylo také vzájem- né kulturní ovlivňování, za kterým zpo- čátku stál i Annin doprovod, který spolu s ní zůstal v Anglii – Anniny dvorní dámy například nemalou měrou inspirovaly své anglické kolegyně ke „zjemnění mravů“. –red–

19

NAŠI POLITICI V CIVILU Richard Svoboda: Od literární vědy na neúprosná politická kolbiště R ichard Svoboda strávil dět- ství, které dodnes považuje za idylické, na Zlínsku. „Moji předkové byli ‚typičtí Zlíňáci‘: Z otcovy strany pocházeli z Vysočiny a z máminy z Hané, do Zlína přišli za prací, jak bylo v Baťově éře zvykem,“ komentuje svůj původ senátor. Vyrůstal jako prostřední ze tří bratrů, což bývá živná půda pro sourozenecké spory a bojůvky. „I když je mezi námi spíš větší věkový odstup – se starším o pět a s mladším o osm let, každý jsme byli odmalička svéhlavá osobnost, takže o strkanice nebyla nouze,“ potvrzuje Ri- chard Svoboda. Ostatně svoji individua- litu posléze prosadil v rámci rodiny i vol- bou studijního a profesního zaměření. Láska k literatuře předurčila budoucí směřování „Tatínek byl inženýr chemie a celko- vě se soustřeďoval spíše na přírodní vě- dy, což ve mně zřejmě umocnilo touhu jít vlastní cestou, odlišit se. Zároveň je ovšem třeba dodat, že se u nás vždycky hodně četlo, takže můj vztah k litera- tuře nebyl zase až tak originální. Hod- ně mě nasměrovali i skvělí učitelé na zlínském gymnáziu.“ Každopádně vy- studoval v Brně na Masarykově univer- zitě učitelský obor češtinu a dějepis. Bohemistika i světová literatura se mu staly na dlouhou dobu životní náplní. Přiznává ovšem, že také na vlastní kůži okusil, jak bylo vysokoškolské ovzduší do značné míry prosáklé ko- munistickou ideologií. „Někteří před- nášející s režimem zjevně kolaborovali a nestyděli se donášet i na své kole- gy a studenty. Naštěstí tam ale byli i ti, kteří svoji roli brali zcela vážně, vyzná- vali i navzdory dobové nepřízni osudu svobodu ducha a maximálně se snažili šířit své nepokřivené znalosti dál.“ Podnikání v podobě romantické zábavy Po absolvování vysoké školy pracoval jako redaktor kulturní rubriky Brněnské- ho večerníku, později se věnoval svému oboru z hlediska čistě vědeckého – v br- něnské pobočce Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, po rozpadu federace transformovaném na Ústav pro českou literaturu. Analytickou a ba- datelskou činnost si zároveň zpestřoval externími přednáškami a kontaktem se studenty jako odborný asistent na Ostravské a paralelně několik let rovněž na Masarykově univerzitě. „Ne, že bych v ústavu nebyl vytížený. Mimo jiné jsem se podílel na přípravě řa- dy literárních slovníků a odborných sbor- níků. O to víc taková práce vyžadovala ji- stý ‚sitzfleisch‘, jinak řečeno dlouhé osamělé vysedávání nad stohy knih a stu- dií, to vše na úkor pravidelných kontaktů s okolním světem a ostatními lidmi. Proto jsem tenhle handicap kompenzoval pů- sobením na univerzitě, stykem s ostatní- mi přednášejícími a studenty,“ vysvětluje své aktivity na sklonku 90. let. Láska k literatuře pak stála po relativ- ně krátké období také za jeho „podni- katelskou“ zkušeností. Slovo podnika- telskou je v uvozovkách úmyslně. Jak totiž Richard Svoboda zdůrazňuje, spíš než o podnikání šlo o romantickou zá- bavu. „S přáteli jsme založili kavárnu s knihkupectvím. Otázka výdělku byla pro nás spíš vedlejší, koneckonců jsme Předseda senátorského klubu ODS Richard Svoboda o sobě tvrdí, že do sféry profesionální politiky se dostal nečekaně a v důsledku shody okol- ností. Nicméně úspěch střídal úspěch a prostor pro získávání nových zku- šeností se před ním otvíral, jako by mu právě politika byla do osudu od- jakživa vepsána. Bývalý bohemista, vědec a publicista prošel řadou funkcí v komunální politice až po nepřehlédnutelnou roli brněnského primáto- ra, v roce 2006 byl zvolen senátorem a po dlouhém zvažování se rozhodl kandidovat letos znovu. Zároveň považuje sám sebe za introverta, spole- čenské výsluní ani publicitu nevyhledává a po namáhavých politických situacích sbírá nejraději nové síly někde v ústraní. Právě o jeho osobních postojích a soukromém životě jsme se v rozhovoru snažili dozvědět co nejvíc, jak se na tuto rubriku sluší. • Narozen: 21. 1. 1964 ve Zlíně • Vzdělání: FF MU, obor čeština a dějepis; později získal ti- tul MBA na Brno International Business School • Profesní dráha: redaktor, vědecký pracovník Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, později Ústavu pro českou literaturu, odborný asistent na Ostravské univerzitě a MU • Poli- tická dráha: do ODS vstoupil v roce 1997; člen Zastupitelstva městské části Brno – Královo Pole; místostarosta této městské části; za- stupitel Jihomoravského kraje; náměstek br- něnského primátora, primátor, předseda sená- torského klubu ODS

21 stejně většinou žádného nedosáhli, spíš tam část vložených peněz zůstala,“ vzpomíná senátor. Nejsem velký revolucionář, ale komunismus mě odpuzoval Základy politické orientace včetně odporu k totalitě vštěpili Richardu Svo- bodovi nejen rodiče, ale celá širší ro- dina. „Všichni byli zvyklí i v prostředí hluboké normalizace otevřeně pojme- novávat vše, co je obklopovalo a ani před námi dětmi se nesnažili cokoli za- stírat, natož předstírat.“ Jak dodává, navíc musel přihlížet to- mu, jak komunistická zlovůle neblaze zasáhla do kariéry jeho otce. „Od jisté doby se nemohl profesionálně realizovat tak, jak by si přál, očividně kvůli tomu, že nebyl ochoten se přizpůsobit ideolo- gické konformitě.“ Období na sklonku roku 1989 prožil Richard Svoboda v kulturní rubrice Br- něnského večerníku. „Určitě jsem ne- patřil k vůdčím revolucionářům, nejsem takový typ. Ale měl jsem kontakt s mno- hými studenty, ve Večerníku jsme samo- zřejmě založili Občanské fórum. Ale v lednu 1990 se mi narodil syn a snažil jsem se věnovat v rámci možností rodi- ně, takže jsem měl přece jen trochu jiné priority, než se plně angažovat v politi- ce.“ To přišlo až potom. Vstup do politiky byl čistě náhodný „Do profesionální politiky jsem se do- stal nečekaně a velkou shodou okolností. Byl jsem osloven, abych kandidoval za ODS do Zastupitelstva městské části Brno – Královo Pole. Souhlasil jsem i s tím a ja- ko kandidát vstoupil do ODS, ale chtěl jsem být na spolehlivě nevolitelném místě. Což bylo splněno, ale přesto jsem byl zvo- len,“ líčí nynější předseda senátorského klubu období 1997–1998. O dva roky později se stal místostarostou a zastupi- telem Jihomoravského kraje, poté záro- veň náměstkem brněnského primátora odpovědným za majetek, územní a hos- podářský rozvoj. Vyvrcholením práce v komunální politice se po následujících volbách stalo zvolení Richarda Svobody brněnským primátorem. Během funkční- ho období si získával čím dál větší uznání i od stranických kolegů, kteří v něm viděli do budoucna i vítanou oporu v druhé parlamentní komoře. Byl zvolen a dosud zastává funkci předsedy klubu, což ozna- čuje za postavení v lecčems náročné. „Chápu tuto roli mimo jiné jako úlohu mediátora mezi vedením strany, která lo- gicky potřebuje jednotný hlas, a mezi jednotlivými senátory, lidmi s velkými ži- votními zkušenostmi, kteří jsou někdy paličatí, často oprávněně prosazují vlastní postoje a názory, k nimž dlouho dozrá- vali. Pevně doufám, že se nám společně daří nacházet potřebné kompromisy tak, aby senátorský klub byl tělesem, které zachovává každému prostor projevit svůj názor a zároveň přispívá k jasné a čitelné politice ODS.“ Letos hodlá Richard Svoboda kandido- vat znovu, i když dlouho váhal. „Inten- zivně jsem o tom přemýšlel a motivace se mi nehledala úplně snadno. Jsem totiž přesvědčen, že každý politik by měl ob- čas zvážit, zda pokračovat, nebo dát přednost méně konfliktní a veřejností méně negativně vnímané práci. Nicméně přece jen chci nabídnout hlavně lidem v Brně jinou volbu než odborový činov- ník, kterých je v současnosti plný Senát,“ shrnuje své konečné resumé. Rozhodování tohoto typu pro něj bý- vá o to těžší, že sám sebe považuje spíš za introverta, který nehledá společen- ské výsluní a publicitu. „Po neustálém kontaktu s lidmi a namáhavých jedná- ních se občas potřebuji zavřít a sám se- be ‚rekonstruovat‘.“ Na zábavu, rodinu a drobné prohřešky je času málo Richard Svoboda je podruhé ženatý, z prvního manželství má syna, spolu s druhou manželkou vstoupila do jeho rodiny také její dcera a syn. Obě děti si pochvaluje, v případě syna tím spíš, že prý jako věčně zaneprázdněný otec se věnoval výchově méně, než by bylo zá- hodno. „Na to, že jsem ho nejvíc vy- chovával po telefonu, tak to nedopadá tak špatně. Teď už je mu dvaadvacet a studuje práva,“ konstatuje. Ve volném čase často usedne nebo zalehne ke knížce o to spokojeněji, že už to není pracovní řehole jako kdysi. „Jako bohemista jsem musel mít velký přehled a přečíst i spoustu knih, které mě nijak neoslovovaly. Teď si mohu vy- bírat jen to, co mě zajímá a baví, sa- mozřejmě kromě některých senátních tisků.“ Dobré jídlo mi chutná, sportu moc neholduji Sám sebe označuje za „ideálního“ člena golfového klubu. „Pravidelně za- platím příspěvky a na hřišti mě pak téměř jak je rok dlouhý není vidět,“ ko- mentuje své nepříliš intenzivní sportovní vyžití. Jeho nedostatku také připisuje, že si obtížně udržuje optimální postavu. „Samozřejmě je to i zálibou v dobrém jídle. Dietolog by ze mě asi radost ne- měl. Například teď po Vánocích jsem pochopitelně přibral a vážím úctyhod- ných 105 kilo. Také si neodepřu kvalitní víno – pokud možno moravské bílé nebo francouzské červené. A když už jsme u těch prohřešků, s chutí si někdy zakouřím z fajfky. To by si ale neměl přečíst můj kamarád plicní chirurg, který mi před lety musel vzít část plic,“ přiznává dřívější závažné zdravotní problémy. Celkově se ale naštěstí cítí při síle. Ostatně ho zanedlouho čeká volební kampaň, takže ji bude potře- bovat. –red–

U STAROSTY A PODNIKATELE 22 Naše návštěva Chodouně, středo- české vesničky obklopené brdskými a křivoklátskými lesy, nebyla zcela ty- pická. Zatímco vesměs se scházíme zvlášť se starostou obce a potom s místním podnikatelem, tentokrát na nás na obecním úřadě čekali oba. Onen podnikatel, majitel soukromé rodinné farmy Josef Stehlík, je totiž zároveň místostarostou. Hlavně si on ani starosta František Rambouský ne- stěžují na nic, co s chodem obce sou- visí. Společně s celým zastupitelstvem jsou schopni připravit potřebné pro- jekty, daří se jim je prosazovat i zís- kávat na ně peníze. Pravda, jejich cíle a úkoly nejsou i vzhledem k velikosti obce o necelých šesti stech obyvate- lích nikterak velikášské, nicméně roz- hodně je co dělat, takže je Chodouň bezesporu příjemným místem k živo- tu. Navíc tu slušně kvete spolková a kulturní činnost, což je pro místní občany oživením i pojítkem. První zmínka o Chodouni pochází ze 13. století. S během času se měnila její podoba, každopádně její historie je bo- hatá a je na co navazovat. I o to se její ve- dení snaží. Kromě toho je třeba řešit úkoly, které klade současná doba. Proto se tu neustále něco děje, buduje, opravuje. Hned před budovou, kde sídlí obecní úřad a mateřská škola a zrekonstruova- ným Obecním domem, je zřejmé, že se cosi chystá ohledně koryta řeky Litavky, která Chodouní protéká. „Jsme záplavo- vá oblast, takže jsme se pustili do počá- tečních úprav, ale už máme připrave- ný komplexní projekt protipovodňových opatření,“ vysvětluje starosta. Jak dodává, Litavka je sice malá říčka, v létě ji lze přejít suchou nohou, ale stačí pár přívalových dešťů a situace se zdramatizuje. „Naštěstí ani v době povodní v roce 2002 u nás nebyla situace tak katastrofální jako lec- kde jinde. Řada lidí měla zatopené sklepy, ale úplně zničené domy tu nebyly. Přesto je třeba takovým neštěstím včas předejít.“ Protipovodňová opatření souvisejí s uce- lenou koncepcí pozemkových úprav, je- jichž konečná podoba se rýsuje. Patří do nich také vznik zádržného rybníčka nebo zpevněné cesty do nedaleké Libomyšle. Nedávnou novinkou jsou parcely na volném obecním pozemku. „V konečné fázi by se mělo jednat o nejvýš třicet par- cel, takže rozhodně nehrozí nějaký ne- přirozený satelit. Za poslední dva až tři roky si tam noví majitelé postavili patnáct domů, další lze očekávat v blízké budouc- nosti,“ konstatuje místostarosta Stehlík. Zájem o bydlení v Chodouni a spoko- jenost místních obyvatel je dána zřejmě i tím, že v této příjemné lokalitě neztrp- čuje život nezaměstnanost. Většina lidí nachází pracovní příležitost ve Zdicích i v Berouně, ani případné dojíždění do Prahy nebo Plzně není velkou překážkou. K úspěšně dokončeným záměrům patří vodovod a plynofikace v roce 2003. Na to nyní naváže projekt kanalizace, který se bude realizovat v rámci mikroregionu Litavka. „Už je všechno přichystáno, če- káme jen na definitivní schválení od Stát- ního fondu pro životní prostředí,“ infor- muje starosta František Rambouský. Dalším splněným předsevzetím byla re- konstrukce zmíněné budovy, o kterou se dělí obecní úřad s Obecním domem, kde se konají různé společenské akce, a ma- teřskou školou. S tou ovšem nastal nový problém: Přestává stačit její kapacita. „Teď tam chodí pětadvacet dětí, ale už víme, že přibudou další. Máme sice k dispozici zcela ideální prostornější objekt hned na- proti, ale narážíme na takovou neobvyk- lou překážku. Od jara do podzimu tam sídlí početná kolonie chráněných netopý- rů, takže se musíme dohadovat s ochrán- ci přírody, což není jednoduché. Přitom pro děti by to bylo ukázkově příjemné místo,“ zdůrazňuje starosta Rambouský. Dlužno dodat, že v Chodouni vybudo- vali dětské hřiště, upravili fotbalové hřiště, a dospělým poskyli romantické posezení, kde mohou odpočívat a kochat se výhle- dem například na hrad Točník a vrcholky lesnatých pásem ze všech stran. „Leccos jsme finančně zvládli alespoň částečně sami. A musím zaklepat, že když jsme na něco potřebovali dotace, tak se nám podařilo je získat. Ale od Středočes- kého kraje jsme nic nechtěli a pochybuji, že by k nám pod vedením současného hejtmana byl vstřícný,“ míní starosta. Josef Stehlík v souvislosti s financová- ním různých projektů připomíná nezane- dbatelnou roli instituce MAS – místních akčních skupin. „Je to program v rámci evropské politiky, do kterého mohou vstupovat obce, obyvatelé nebo organi- zace, které se spojují k čerpání peněz z evropských fondů na menší projekty. My jsme díky tomu mohli například za- platit obě hřiště včetně zázemí.“ To, jak se sedmičlennému zastupitel- stvu relativně daří, souvisí i s tím, že tu nedochází k žádnému handrkování. V če- le obce už tradičně stojí ODS, předtím někdy nezávislí, s nimiž občanští demo- kraté sestavují společnou kandidátku. „Myslím, že jsme docela rozumná parta, komunisti a socialisté jsou u nás v pozadí, ani nekandidují,“ pochvaluje si starosta. Kultura a spolky zpestřují život Na tak malou vesnici se zdá, že v Cho- douni se každou chvíli odehrává něco zajímavého, co se jinde nevidí. Mimo jiné skupinka nadšenců obnovila zhruba před rokem místní tradici ochotnického diva- dla. „Loni zahajovali hrou Moje žena se zbláznila a nejenže bylo vyprodáno, ale ještě se museli přistavovat židle. Takový Chodouň, malá obec s bohatou historií i současností

23 zájem je dán i tím, že to hrají místní lidi, protože třeba na adventním koncertu, kde účinkovali hudebníci z nedalekých Zdic, zdaleka plno nebylo,“ líčí František Rambouský. Působení sboru dobrovolných hasičů není nic zvláštního, ani myslivecké sdru- žení. Zajímavější je SCHO neboli Sdružení chodouňských otců. Ti, jak jsme se do- zvěděli, pořádají pro děti rozmanité akce, výlety a zábavné taškařice. Kromě toho se v obci koná řada pravi- delných i mimořádných akcí. K těm prv- ním kromě plesů a výročních setkání patří tradice staročeských májů. „V květnu ob- cházejí ves „májovníci“ v krojích, v červnu je to pak tradice suchých májů, kdy se vdané ženy účastní porážení již suché májky,“ vysvětluje starosta. Z akcí, z nichž se pravidlo možná teprve stane, stojí za zmínku třeba Férová sní- daně. Tentokrát se vysvětlování ujal Josef Stehlík: „Pořádala to u nás jedna rodina, která ve vedlejší vsi praktikuje takový pří- rodní styl života. Férová snídaně byla loni poprvé, takže účast nebyla omračující, ale stálo to za to. Účastníci si navzájem nabí- zeli ke konzumaci speciality z kopřiv, z pampelišek a vůbec spousty přírodních surovin. Bylo to zábavné, poučné i inspi- rující. Já osobně jsem se zúčastnil jako konzument i dodavatel.“ Starosta: Zakládal jsem v Chodouni OF Starostův hluboký vztah k rodné obci čiší ze všech jeho slov. „Narodil jsem se tady, a to doslova, do žádné porodnice máma tehdy nejela. A dodneška jsem tady spokojený,“ říká, když se konečně dostaneme k jeho osobnímu životu. František Rambouský se narodil v ne- chvalně známém roce 1948, takže valná část jeho dětství byla zasazena do temné atmosféry a extrémních komunistických nátlaků let padesátých. „Přiznávám, že jsem chodil do pionýra. Ale to bylo tím, že jsme měli fajn vedoucí, která nás spíš než ideologií zahlcovala různými zajíma- vými akcemi a výlety, což mě bavilo. De- finitivní odpor ke komunistickému vlád- nutí jsem pak získal na vojně, kterou jsem absolvoval v době, kdy k nám dorazily takzvané ‚spřátelené‘ armády. Jakž takž jsem se vyvaroval jakékoli politické po- skvrny a pak jsem se v roce 1989 stal v Chodouni zakládajícím členem Občan- ského fóra, do ODS jsem vstoupil v roce 1993 a posléze pro ni pracoval jako ob- lastní manažer,“ vypráví. Josef Stehlík: Antikomunismus jsem měl asi v genech „To já jsem měl antikomunismus a pra- vicovou orientaci v sobě asi hned, jak jsem se narodil,“ pokračuje s úsměvem ve spo- lečném vyprávění Josef Stehlík. Jeho před- kové byli chodouňští sedláci už v 17. sto- letí. Ten první se přiženil do rodiny místního rychtáře a jeho potomci si zís- kaný statek předávali z generace na generaci. Tuto linii přerušil bolševismus a násilné vyvlastňování. Vztah k půdě i pů- vodnímu majetku se ale přerušit nepoda- řilo. Josef Stehlík v duchu tradice svých předků vystudoval zemědělství a hned po roce 1989 se pustil do obnovy restitu- ovaného majetku. Zároveň se angažoval v rámci skupiny bojující za možnost sou- kromého podnikání v zemědělství. „Výhodou bylo, že na jednom z po- zemků, který nám vrátili, mělo JZD kravín. Ten se stal základem stájí, které využívám dodnes. Zároveň jsem postupně kupoval další půdu, stroje, dobytek. Pochopitelně to finančně nebylo snadné, musel jsem si brát půjčky a úvěry. Ale většinou se mi to postupem let vždycky vrátilo.“ Začínal s několika kravami, dnes chová celkem sto kusů, z toho 40 dojnic na produkci mléka, kterého denně nabízí 800 litrů. 97 % odebírá společnost Da- none, zbytek je určen k přímému prodeji. Z téměř tří set hektarů. Část tvoří pastviny, na polích se pěstuje slunečnice, kukuřice a obiloviny. K dispozici jsou celoročně pouze čtyři zaměstnanci, s nimiž rodina veškerý chod farmy zvládá. „Začínáme pracovat v pět ráno. Třeba na dojení stačí dva lidé – jeden dojí a dru- hý nahání. V době sklizně vydatně po- máhá šestnáctiletý syn, dvaadvacetiletá dcera má na starost část účetnictví.“ Jak se zdá, jen nejmladší sedmiletý je zatím ušetřen. A částečně i manželka, protože by byla mýlka si myslet, že to je rovněž rozená selka. „Je učitelka, takže určitou výhodou jsou letní prázdniny, kdy na stat- ku o žních všem vaří.“ V žádném ohledu si Josef Stehlík na rozdíl od spousty jiných zemědělců na svoji práci ani její podmínky nestěžuje. „Dá se to zvládnout, žádné vysloveně propadové období jsme nezažili. Nezříká- me se ani dovolených, ale i když rád lyžuji, nejedu dál než do Krkonoš, přece jen mu- sím být nablízku, kdyby se něco dělo. A v létě k moři vyráží spíš manželka s dět- mi, ale to mě nijak neschází.“ I obecně v souvislosti s podmínkami ze- mědělského podnikání nevidí situaci dra- maticky. „Musím přiznat, že přístun do- tací do českého zemědělství a venkova po roce 2004 byl velkou pomocí. Bez nich bychom na tom byli nesrovnatelně hůř.“ Své představy o směřování resortu ze- mědělství uplatňuje Josef Stehlík také na- příklad jako předseda Asociace soukro- mých zemědělců, je členem zemědělské komise ODS (jejímž členem je od roku 1994), opakovaně se uplatnil jako porad- ce ministra zemědělství. V současnosti se také soustřeďuje na další rozšíření aktivit své farmy, které sice se zemědělstvím souvisí, ale přece jen je to trochu jiná kolej. Investoval do výrobny pelet, která zahájí provoz v nejbližší době. Budou se tu zpracovávat hlavně méně kvalitní zbytky slámy, seno, zkrátka to, co na farmě samo o sobě vzniká. Pelety chce dodávat především do jím provozovaných kotelen na biomasu v okolí statku. Čemu se naopak Stehlíkovi příliš věno- vat nechtějí, je agroturistika. „Mám k dis- pozici doma na statku, upravený ‚apart- mán‘ pro hosty, ale pronajímám ho jenom známým a rozšiřovat klientelu zatím ne- chceme.“ Takže na bližší a dlouhodobější návštěvu rodinné farmy Stehlíkových si všichni budeme muset nechat zajít chuť. Ale doufejme, že jim samotným i jim po- dobným se bude nadále dařit. –red–

ZAHRANIČÍ 24 Poslední říše zla K dyž v roce 1983 pronesl Ro- nald Reagan, tehdejší prezi- dent Spojených států americ- kých, svou památnou řeč, ve které označil Sovětský svaz za říši zla, ne- mohl ještě tušit, že téměř o dvacet let později na něj naváže ve svém projevu další z amerických prezidentů George W. Bush. Ten v roce 2002 přednesl svou Zprávu o stavu Unie (každoroční řeč, kte- rou prezident USA přednáší před společ- ným zasedáním obou komor Kongresu), kde hovořil o státech, které podporují te- rorismus a usilují o možnost vyrábět zbra- ně hromadného ničení. Konkrétně tehdy prezident Bush hovořil o Iráku, Íránu a Severní Koreji, které označil za státy osy zla. Později byl tento seznam ještě rozšířen, když k nim náměstek ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové John R. Bolton přidal státy Kuba, Libye a Sýrie. Právě Condoleezza Riceová pak seznam ještě doplnila o tzv. „výspy tyranie“ Bě- lorusko, Zimbabwe a Myanmar (Barmu). Každá z výše jmenovaných zemí je něčím specifická, ale jedno mají všechny spo- lečné: Jedná se o země s nedemokratic- kými formami vlád. V současné době již mezi státy osy zla neřadíme Irák, který se po americké invazi v roce 2003 vydal cestou přechodu od autoritativního režimu Saddáma Husajna k federativní parlamentní republice. Po- dobně v roce 2011 proběhly dynamické změny v Libyi, kde po čtyřech desetiletích padl režim Muammara Kaddáfího, a její vývoj se začal ubírat demokratickou cestou. Nejednoznačná situace dnes pa- nuje také v Sýrii, kde pokračují protire- žimní demonstrace a tamní stav se blíží občanské válce. Na druhou stranu v My- anmaru dnes můžeme sledovat změny, které proklamovala vládnoucí vojenská junta a vedly v roce 2010 k prvním parla- mentním volbám po dvaceti letech. Jed- nalo se ovšem zatím pouze o formální akt, který nic nezměnil na dominantním postavení armády ve vládě i společnosti. Naopak k žádným zásadním změnám ne- dochází u autoritativních režimů na Kubě, v Bělorusku a Zimbabwe. Poslední dvě země, které nám zbývají do úplného vý- čtu, jsou původní dvě země Bushovy osy zla, a to Írán a Severní Korea. V případě Íránu se jedná o pořád stejný teokratický režim, který stále intenzivněji usiluje o vý- robu atomových zbraní, s čímž mu podle všeho pomáhá poslední skutečná totalitní země světa – Severní Korea. Vznik Korejské lidově demokratické republiky Severní Korea v dnešní době předsta- vuje poslední skutečný relikt studené vál- ky. Jedná se o komunistickou zemi, jejíž historie se začala psát souběžně s kon- cem druhé světové války v Tichomoří. Celý Korejský poloostrov byl od roku 1910 pod vynuceným protektorátem japonské říše, který skončil podpisem ja- ponské kapitulace 15. srpna 1945 v dů- sledku svržení amerických atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki. Poloost- rov byl od severu osvobozen sovětskou Rudou armádou a od jihu armádou USA. Korea od této chvíle měla podobný osud jako nacistické Německo, když se po- stupně obě části (severní i jižní) začaly vyvíjet jiným směrem. Samozřejmě se tak dělo pod přímým vlivem obou tehdejších supervelmocí Sovětského svazu a USA. Důležitou dělicí linií pro další vývoj se na- příště stala 38. rovnoběžka severní šířky. Na rozdíl od poválečného vývoje v Ně- mecku v roce 1947 obě osvobozenecké armády odešly. Na severu Koreje se ještě před odchodem Rudé armády začal utvá- řet „lidově demokratický režim“ sovět- ského typu a jeho vůdčí postavou se stal pozdější vůdce Korejské lidově demokra- tické republiky Kim Ir-sen. Naproti tomu diametrálně odlišně se začala vyvíjet si- tuace v jižní části poloostrova, kde byly v roce 1948 uspořádány volby do Ná- rodního shromáždění Korejské republiky, což v severní části Sověti neumožnili. Ve volbách zvítězilo Sdružení pro nezávislost, které vedl Li Syn Man. Ten byl následně zvolen prezidentem Korejské republiky. Později proběhly první volby také v Se- verní Koreji, když byl na kandidátce Jed- notné demokratické národní fronty zvo- len Kim Ir-sen, který se po vyhlášení Korejské lidově demokratické republiky (KLDR) 9. září 1948 stává jejím prvním ministerským předsedou. Korejská válka V červnu 1950 dochází k vypuknutí korejské války prvního horkého konfliktu studené války. Válka začala vojenskou agresí KLDR na území Korejské republiky. K útoku došlo po společných sovětsko- čínských a korejských rozhovorech, když se sovětský vůdce Stalin domluvil se svým čínským protějškem Mao Ce-tungem a podpořili plán Kim Ir-sena na rychlou útočnou válku a dobytí celého Korejské- ho poloostrova. To se téměř naplnilo, když již po třech dnech bojů vstoupila severokorejská vojska do hlavního města Korejské republiky Soulu a zabrala, kro- mě úzkého pobřežního pásma, již téměř celý poloostrov. Na základě této akce KLDR nechaly Spojené státy americké svolat mimořádné zasedání Rady bezpeč- nosti Organizace spojených národů, kte- rá rozhodla, že KLDR je agresorem, a vy- zvala k pomoci jihokorejské vládě. Po tomto rozhodnutí se do války přímo Jakub Čermák

25 zapojily americké vojenské síly pod hla- vičkou OSN, přičemž jim přitom asisto- valy vojenské síly dalších 16 států světa. Zajímavý je také fakt, že rezoluce Rady bezpečnosti OSN prošla jen díky tomu, že Sovětský svaz se v této době jednání neúčastnil a Čínská lidová republika byla zastupována vládou Tchajwanu. Hlavním velitelem spojeneckých vojsk v Koreji byl jmenován hrdina druhé světové války a legendární generál Douglas McArthur, jehož neodmyslitelnou součástí byla ty- pická dýmka. Tento geniální stratég zvrá- til průběh války vyloděním amerických jednotek do týla nepřítele u přímořského města Inčchonu a průnikem v okolí měs- ta Pusanu. Již po třech dalších měsících byl Soul dobyt zpět a spojenecké jednot- ky postupovaly dále ke korejsko-čínským hranicím, vítězství se zdálo na dosah. V tomto rozhodujícím okamžiku zasáhli do situace tzv. „čínští lidoví dobrovolní- ci“, které do války vyslal Mao Ce-tung, a sovětská letecká podpora KLDR. Situa- ce tak postupem času po střídavých úspěších obou stran dospěla do patu. Rozuzlení poté přineslo až uzavření pří- měří (nikoliv míru) na konci července 1953 v Pchanmundžonu, které vymezilo demarkační linii mezi oběma znepřáte- lenými stranami na již jednou jmenované 38. rovnoběžce. Výsledkem války tak byly téměř 4 milióny mrtvých na obou stra- nách a vznik demilitarizovaného pásma, které rozdělilo Korejský poloostrov na dvě části, přičemž uzavřené příměří ne- bylo nikdy potvrzeno následnou mírovou smlouvou, tudíž mezi oběma korejskými státy trvá stále válečný stav. Kim Ir-sen, Kim Čong-il, Kim Čong-un – tři jména, jedna ideologie, žádná změna Od momentu uzavření příměří došlo v obou státech k rozdílnému vývoji, když se Korejská republika na jihu postupně vyvinula od autoritativního režimu Li Syn Mana ve standardní moderní demokra- tický stát, který je považován za jednoho z asijských ekonomických tygrů s téměř 50 milióny obyvatel. Na druhou stranu KLDR v severní části poloostrova přejala sovětský model politického systému, kte- rý jí přinesl totalitní formu vlády, téměř absolutní izolovanost od okolního světa, hladomor, ekonomický kolaps, enormní militarizaci společnosti a téměř nulový svobodný a demokratický vývoj. Vůdčí silou severokorejského režimu se stala Korejská dělnická strana v čele nejprve s premiérem a později prezidentem Kim Ir-senem. Ten začal s budováním centrál- ně plánované ekonomiky, když znárodnil veškerý kapitál v zemi. Dále pokračoval se zemědělskou reformou, která se nesla opět v duchu centralizace a kolektivizace (ostatně podobně jako v poválečném Československu). V rámci průmyslové vý- roby začal být upřednostňován těžký průmysl se zaměřením na posílení vojen- ského potenciálu. Ekonomika přešla na model plánovaného hospodářství (třílet- ky, pětiletky atd.), což se projevilo při prob- lému s velkým nedostatkem spotřebního zboží. Kromě ekonomické přestavby společnosti došlo také k její politické pře- stavbě. Na vrcholu mocenské pyrami- dy byl vůdce Kim Ir-sen, který se násled- ně prohlásil za neomezeného vládce tzv. „Ču-Čcheho“ (od toho pozdější ideo-logie ču-čche). Hlavní myšlenkou oficiální severokorejské ideologie ču-čche je kombinace neokonfucianismu, stali- nismu a maoismu. Dnešní společnost v KLDR je hierarchicky rozdělena na vůd- ce v podobě Kim Ir-sena a jeho nástupce, armádu s jejími špičkami a stranickovlád- ní aparát. Všechny jmenované společen- ské vrstvy mají v KLDR privilegované po- stavení. V průběhu 60. a 70. let došlo k prudkému úpadku hospodářství KLDR. Po roce 1990 se KLDR dostala do mezi- národní izolace a její jedinou oporou zů- stala Čínská lidová republika. V roce 1994 zemřel první vůdce země Kim Ir-sen a nastoupil, nám všem dobře zná- mý, jeho syn Kim Čong-il. V období jeho vlády nedošlo k hospodářskému oživení, ale naopak k dalšímu propadu. KLDR není v současné době ekonomicky ani potravinově soběstačná a je závislá na zahraniční pomoci. Země si prošla celou řadou hladomorů, které stály život sta- tisíce jejích nevinných obyvatel. Jako většina totalitních států se i KLDR cítí v neustálém ohrožení a dochází tak k ne- úměrné militarizaci společnosti. Má také rozvinutý program výroby zbraní hro- madného ničení, obzvláště jaderných zbraní, kterými pravděpodobně již v sou- časné době disponuje. Stává se tak celo- světovou hrozbou. Je třeba si uvědomit, že se zde nachází druhá i třetí největší ekonomika na světě – Čína a Japonsko. Dnešní KLDR je izolovanou stalinistickou zemí, o které máme minimum zpráv, ovšem to, co o ní víme, je, že jsou tam permanentně porušována lidská práva, existují tam stotisícové koncentrační a pracovní tábory, všechna média jsou cenzurována atd. Čas jako kdyby se tam zastavil. Změnu nepřineslo a pravděpo- dobně nepřinese ani úmrtí druhého vůd- ce KLDR Kim Čong-ila, po kterém na- stoupil jeden z jeho synů Kim Čong-un. Mnoho současných analytiků severoko- rejského režimu se shoduje, že jakákoliv změna je dost nepravděpodobná, pro- tože by došlo k narušení zakonzervova- ných poměrů a hrozilo by tak ohrožení současného režimu. K tomuto názoru se lze bohužel přiklonit. Přesto nezbývá nic jiného než doufat, že tento skutečně po- slední totalitní režim jednou přeci jenom zkolabuje a oba korejské státy budou mít možnost se opět sjednotit v jeden korej- ský svobodný a demokratický národ. ■ autor je analytik politické sekce ODS

KULTURA 26 Co nového ve světě kultury Michala Komrsková Mocná Afrodité premiéra 4. února 2012, Divadlo na Vinohradech Typickou hořkosladkou ironickou komedii Woodyho Allena, kterou zfilmoval v roce 1995, uvidíte v divadelním zpracování od 4. února 2012 v Divadle na Vinohradech. Příběh, za jehož ztvárnění získala Mira Sorvino Oscara a jeho scénář nominaci, tu režíruje Natália Deá- ková a obsadila jej snad všemi hvězdnými jmény hereckého ansám- blu: Hlavní roli potrhlého Lennyho hraje Václav Vydra, sekunduje mu skvělá Amanda Jany Strykové, v dalších rolích se představí napří- klad Ladislav Frej, Michal Novotný nebo Ilja Racek. The Silent Village do 9. dubna 2012, DOX, Centrum současného umění Několik málo týdnů po vyhlazení vesnice Lidice vznikl první film, který se tragédii pokusil převést na filmové plátno. V jižním Walesu jej v září roku 1942 natočil britský umělec, básník a režisér Humphrey Jennings. Jmenoval se The Silent Village, Ztichlá vesnice, a právě jeho odkazu je věnována stejnojmenná výstava, kterou v polovině ledna uvedla pražská galerie DOX. Umělci Paolo Ventura, Peter Fin- nemore a spisovatelka Rachel Trezise zdůraznili sílu příběhu prostřed- nictvím několika způsobů vyprávění. Kurátorem výstavy, ke které vyšla i doprovodná publikace, je profesor fotografie Russell Roberts a pražský DOX ji připravil ve spolupráci s galerií University of Wales v Newportu. Na balet do kina Pro milovníky baletu je to skvělá zpráva: Přímé přenosy baletních představení těch nejlepších evropských souborů si mohou užít ve svém oblíbeném kině. Projekt, který už druhou sezónu připravuje Aerofilms, se přenáší v té nejvyšší možné obrazové i zvukové kvalitě a umožní tak divákům být přítomen v časech představení v sálech, kam se není snadné dostat. Od ledna do května se ve vybraných kinech po celé zemi budou promítat přenosy z představení La Fille mal Gardée v podání Královského baletu Londýn, Romeo a Julie Baletu Pařížské opery nebo Popelka Birminghamského královského baletu. Seznam kin i termínů naleznete na www.baletvkine.cz.

27 Železná lady v kinech od 1. března 2012, uvádí Bioscop Meryl Streep, herečka s šestnácti nominacemi na Os- cara, hraje v autobiografickém filmu Železná lady bý- valou britskou premiérku Margaret Thatcherovou ta- kovým způsobem, že se na jejího dalšího Oscara snad ani neuzavírají sázky. Režisérka Phyllida Lloyd vypráví nejen o vzestupu a nabyté moci Thatcherové či o do- bě, kdy vedla válku o Falklandy, ale nastiňuje i prob- lémy, se kterými se musela vypořádat ve svém dramatickém soukromém životě. Podle britského magazínu Total Film Meryl Streep „obratně balancuje mezi tvrdou tváří političky a osobní zranitelností Thatcherové", a nejen proto bude dobré na film o ži- votním příběhu dosud jediné britské premiérky zajít. Pavel Šporcl na Hradě 19. února 2012, Španělský sál Pražského hradu Nejvýraznější mladý český houslista, je- den z nejlépe prodávaných umělců, ale i vytrvalý a úspěšný propagátor vážné hudby vystoupí 19. února 2012 ve Špa- nělském sále. Držitel mnoha význam- ných ocenění, který se svým reper- toárem aktuálně zahrnujícím více než čtyřicítku houslových koncertů cestuje po celém světě, tu v rámci cyklu Hudba Pražského hradu představí dva houslo- vé koncerty Felixe Mendelssohna-Bart- holdyho a Symfonii D dur Johanesse Brahmse. Pokud máte vystoupení Pavla Šporcla rádi, nenechte si tuhle příleži- tost ujít – v letošním roce je to jedna z mála domácích akcí. Vstupenky si za 360 Kč můžete zakoupit na www.tic- ketpro.cz. Lamb 4. února 2012, Kulturní centrum Vltavská Dnes už legendární elektro-folkové duo z Manchesteru se na domácí scéně naposledy představilo před dvěma lety ve vyprodaném koncertě v Lucerně. V rámci svého evropského turné se do Čech vrací a v Praze a Brně (5. února na Flédě) představí svou novou studiovou desku s názvem „5“. Zpěvačka s křehkým hlasem Lou Rhodes spolu se svým kolegou Andym Barlowem umí s publikem pracovat dokonalým způsobem a ve vý- sledku je vlastně jedno, zda se jim to daří snovými pís- němi, jako je například jejich hitparádový hit „Gabriel“ nebo tanečnějšími songy po vzoru dalšího jejich hitu „Gorecki“. Tento koncert rozhodně učiní únor snesi- telnějším! Vstupenky za 690 Kč v předprodeji na www.ticketportal.cz, na místě za 850 Kč. Foto:Bioscop,Aerofilms,DOX,V.KronbauerproDivadlonaVinohradech,archivPavlaŠporcla,DSMACKU.com autorka je spolupracovnicí redakce

28 HISTORIE MÍSTO KOMPASU K naší škodě zapomínaný sedlák a státník Jindřich Marek Mnoho našich občanů se v poslední době teatrálně holedbá, že by nejra- ději vyměnilo většinu našich politiků. Budiž, nové tváře jsou politice samo- zřejmě nutné, ale klíčem k jejich hle- dání by nemělo být povrchní nadšení z toho, že je někdo blonďák, žena, bý- valý komunista, komediant, televizní žvanil či bezvýznamný profesor na ne- důležité zahraniční škole a mnoho po- dobných jalových atributů, jak to vidí- me poslední léta stále kolem sebe. Žebříčky rychle se střídajících „nejpo- pulárnějších“ politiků za posledních dvacet let jsou toho mnohdy také smutným dokladem, stejně jako ně- které nápady občanů k volbě prezi- denta republiky pro příští rok. Naše nároky by naopak měly být opravdu vysoké a nebylo by vůbec na škodu, kdybychom je hledali jako vzor v mi- nulosti u řady našich špičkových poli- tiků. Problém je však především v tom, že o nich většinou skoro nic nevíme… Ani bohém, ani sportovec, avšak... V devatenácti letech byl mezi těmi, kte- ří v jeho rodišti vdechli život Sokolské jed- notě. V Sokole byl nejprve 13 let cvičite- lem a poté 25 let starostou. Nedal se odradit vnitřními ani vnějšími obtížemi a jednotu přes všechny počáteční problé- my pevnou rukou udržel. Nešlo však ni- kdy o prvoplánového sportovce v propo- ceném tričku a s píšťalkou v puse… Spisovatel Karel Čapek jej v roce 1928 zval srdečně na představení Vlasty Buriana s vírou, že se dobře pobaví a zasměje. Je- jich kontakty trvaly několik let, ale nešlo o žádného bohéma či kavárenského in- telektuála... Byl majitelem poměrně velkého stat- ku, ale rozhodně však nešlo o nějaké- ho burana a asociálního egoistu, jak nám selský stav prezentují české po- hádky a v minulosti i komunistická pro- paganda… Byl poslancem, pracoval v odboji, stal se ministrem vnitra i předsedou vlády, kte- rého si velice vážil T. G. Masaryk, politika však pro něj nebyla cestou k získání pe- něz či ukojení osobních ambicí – pouze službou svému národu… Stále je řeč o jednom a téže muži! Jme- noval se ANTONÍN ŠVEHLA. Zapomenutý agrárník Proslulý český novinář a spisovatel Fer- dinand Peroutka (1895–1978) jednou na- psal, že počátky budování demokratické- ho československého státu měly tři hlavní sloupy – 28. říjen 1918, pozemkovou re- formu a ústavu z roku 1920. Neměli by- chom zapomenout na to, že k vytvoření všech zmíněných pilířů státnosti přispěl velkým podílem i dnes tak málo zmiňo- vaný český politik Antonín Švehla. Ten se narodil 15. dubna 1873 v selské rodině v pražské Hostivaři, kde jeho otec byl třicet let starostou. Relativně nevelké- ho školského vzdělání nabyl jeho syn na obecné škole, ve třech třídách nižšího gymnázia v Praze, v jedné třídě němec- kého gymnázia v České Lípě a potom na odborné škole hospodářské. Vzdělání si však po celý život pilně doplňoval jako Polistopadový Švehlův pomník v jednom hostivařském parčíku se již několikrát stal objektem zájmu vandalů… Zlatá dukátová medaile vydaná v roce 1933 k 60. narozeninám Antonína Švehly

samouk a osvojil si hluboké vědomosti v politice a hospodářských naukách. Mladý Švehla se veřejně začal angažo- vat nejprve v Sokole. V roce 1900 převzal po smrti svého otce rodinné hospodářství. Již za dva roky byl (podobně jako předtím jeho otec) místopředsedou Sdružení čes- kých zemědělců a v roce 1906 spoluza- kládal časopis Venkov. Z těchto dvou vý- znamných prvků záhy vyrostla síla nové české agrární strany. V roce 1903 přenechal Švehla vedení statku manželce a plně se věnoval politické činnosti. Právě jeho skromná a pracovitá žena Bohumila (rolnická dcerka ze selské- ho rodu Čečelských z Chotětova u Nových Benátek) byla nejen matkou jejich dvou dětí Heleny a Antonína, ale především ob- rovskou oporou manžela morální i eko- nomickou, když svým dobrým řízením pro- sperujícího statku dodávala manželovi finanční nezávislost na politice. Ten v letech 1908 až 1913 působil jako poslanec českého zemského sněmu a od roku 1909 byl předsedou výkonného vý- boru agrární strany. Za 1. světové války se postupně stal jedním z vůdčích před- stavitelů domácího odboje. Účastnil se činnosti Českého svazu, od roku 1917 byl v popředí Maffie a od července 1918 stál v čele Národního výboru. Památného 28. října 1918 se podílel na vyhlášení sa- mostatného státu a stal se tak jedním z pěti čítankových „mužů 28. října“. Od roku 1918 byl poslancem Národního shromáždění, v letech 1918 až 1920 byl ministrem vnitra a podílel se výrazně na vzniku a podobě československé ústavy schválené roku 1920. Právě jako ministr vnitra dokázal Švehla tvrdou rukou v poválečných zmatcích zastavit první destruktivní vlnu, kterou na nový stát spustili levicoví populisté a de- magogové. Přesto nebyl ideovým zastán- cem vlády tvrdé ruky, ale naopak zása- dovým obhájcem demokracie. Ve sporu demokracie, nebo diktatura vyjádřil své stanovisko i v debatě s Karlem Čapkem v roce 1933: „Naše politika byla od ná- rodního probuzení demokratická, protože ani nemohla být jiná. Bílá hora, konec na- šeho státu, to bylo vítězství císařské au- tokracie; když jsme nechtěli Rakousko, nechtěli jsme ani ten jeho nedemokratic- ký systém. Naše dějiny i naše nátura nám nedávají jinou možnost než demokracii.“ Když má sedlák, mají všichni Antonín Švehla byl znám jako velmi schopný politik a také zároveň mistr ro- zumných kompromisů. Na rozdíl od většiny významných politiků své doby neměl aka- demické vzdělání, své znalosti získal, jak již bylo zmíněno, samostudiem a vynikal v řešení praktických politických otázek. Občasné ironické poznámky na jeho vzdě- lání jej však nijak nermoutily a uměl na ně odpovědět i na parlamentní půdě: „Měli jsme na statku tele, které dostávalo mléko od nejlepší krávy, přesto to byl vůl.“ V lednu 1926 na adresu různých po- pulistů všeho druhu a především levico- vých radikálů řekl jasně: „Musíme být opatrní, abychom v žádném případě ne- překročili hospodářské možnosti. Usne- sená sociální reforma by nám byla málo platnou, kdybychom si na ni nevydělali.“ Škoda, že tato jeho myšlenka nebyla před lety umístěna v Bruselu velikými pís- meny na sídle Evropské unie a také na sekretariátech většiny evropských socia- listických stran… Politik Švehla s myšlením tvrdohlavého českého sedláka vytrvale sázel na pracovi- tost a skromnost venkovského lidu. Rezer- vovaně se stavěl k chamtivosti velkého ka- pitálu a snažil se prosazovat podporu drobných živnostníků a malorolníků. „Když má sedlák, mají všichni,“ bylo jedno z jeho oblíbených hesel, které však městské ka- várenské liberály i proletářské revolucionáře přivádělo k záchvatům nepříčetnosti stejně jako volební úspěchy jeho strany. Nesmíme si však myslet, že by byl Šve- hla nějakým zaťatým ultrapravičákem. Je- ho pevné demokratické cítění jej nejed- nou zaválo k pozicím politiky pravého středu. Dokazuje to i tento jeho názor, vyslovený v době vrcholu světové hospo- dářské krize v říjnu 1932: „V našem Švehla coby školák Masaryk a Švehla: Prezident a premiér, kteří dokázali vytvořit ve prospěch své země děl- nou dvojici... Masaryk a Švehla ve svých typických pokrývkách hlavy, Švehla vždy holdoval místo elegantního světáckého klobouku staré dobré buřince ®

HISTORIE MÍSTO KOMPASU 30 národě jako v každém jiném jsou dva pó- ly. Jeden pól individuálního egoismu a druhý pól kolektivního altruismu. Mezi oběma póly musí dojít k dohodě a har- monii. Bohatí nemohou pychnout v pře- pychu a chudí nemohou zoufat v nedo- statku.“ Byl proto velkým propagátorem druž- stevnictví, především na venkově, druž- stva měla být schopna konkurovat velkým průmyslovým podnikům i velkostatkům. Samozřejmě pod pojmem družstevnictví nikdy nebyl myšlen kolchoznický Kocour- kov sovětského střihu… Na druhé straně Švehla dovedl vždy správně odhadnout situaci a prozíravě určit pro svou agrární stranu nejvhod- nější politickou linii. Nehonil se nikdy za slávou a popularitou, ale cílevědomou až mravenčí prací soustřeďoval ve svých rukou stále větší vliv a moc. Obrovské úsilí věnoval také organizační výstavbě strany. Především jeho zásluhou se ag- rárníci stali početnou, moderní, dobře organizovanou, disciplinovanou a také nejvlivnější českou stranou. To však ostatní (především levicové) strany nedokázali agrárníkům nikdy za- pomenout a po roce 1945 zabránily ne- kompromisně její obnově. Po Masarykově boku Švehla se také celou vahou své osob- nosti zasadil o nelehké znovuzvolení T. G. Masaryka v roce 1927, přestože prá- vě jej v té době chtěly některé pravicové strany kandidovat na Hrad. Švehla nebyl nikdy kovaný dogmatik, byl mistr rozumných kompromisů, dovedl respektovat odlišný názor a zásadně se nikdy nesnížil k intrikám. Záhy se stal ne- smírně cennou Masarykovou oporou, přestože jejich vztah je občas přirovnáván k „manželství z rozumu, které se časem stalo manželstvím z lásky“. Masaryk si zá- hy uvědomil cenné Švehlovy vlastnosti a později o něm prohlásil: „Našel jsem v něm při budování nové republiky a de- mokracie spolutvůrce loajálního a doved- ného. Náš stát je šťasten, že mu osud v pravý čas dal pracovníka a státníka, jako byl Švehla.“ Masaryk o Švehlovi řekl, že „byl člověk myslivý, nadaný velikou inteligencí a že byl jako pravý myslitel skromný“. Měl k němu naprostou důvěru, protože jejich pojetí základních potřeb národa i jejich politické cíle byly přes rozdílná ideová vý- chodiska shodné. Proto se s ním rád set- kával i mimo oficiální vazby „prezident – premiér“. Prezident Masaryk se tak stal i častým a vítaným hostem na Švehlo- vě rodinném statku. Masaryka zajímaly Švehlovy názory, a tak za pěkného počasí chodili po obědě po zahradě a debatovali o všem možném. Jednou opakovaně a vášnivě debatovali o českých bratrech a jejich významu v našich dějinách. Ka- tolík Švehla již byl unaven, a tak prezi- dentovi po selsku odpověděl: „Já se Vám na ty české bratry vykašlu. Když bylo ná- rodu nejhůř, utekli do Němec a poněmčili se. Víte co, pojďme si lehnout do trávy a koukat se do nebe...“ A tak se prý podle tradované historky i stalo... Švehla politice obětoval mnoho, ale v nejlepších letech jej k neskonalé škodě celé republiky zradilo zdraví. Trápila jej především cukrovka, která zřejmě byla příčinou častých srdečních záchvatů. Prá- vě ze zdravotních důvodů byl v roce 1929 nucen odstoupit z funkce premiéra, před- sednickou funkci ve straně vykonával dál, i když byl potom dlouhodobě upoután na lůžku. Koncem září 1933 šedesátiletý Švehla dostal chřipku a zápal plic, jemuž 12. prosince 1933 podlehl. Jeho ošetřující lékař a pozdější legenda české medicíny profesor Josef Charvát nám zachoval zajímavou vzpomínku na Švehlův pohřeb: „Stál jsem na dvoře, byla zima a vítr, lesní rohy hrály ‚Už mně koně vyvádějí’ a opravdu při tom vyváděli koně ze stáje a zapřahali do vozu s rakví, který pak jel na hřbitov. Byl jsem hluboce po- hnut... Vím, že jsem byl blízko prezidenta Masaryka, který v tom nečase stál s od- krytou hlavou. Tiše jsem mu řekl: „Pane prezidente, dejte na hlavu, nachladíte se.“ Podíval se na mne, zavrtěl záporně hlavou a zůstal s hlavou nepokrytou do konce...“ Bylo by dobré, kdybychom dnes místo peněz a moci chtivých šašků, kteří se umějí šikovně mediálně zviditelnit, ve svých řadách hledali místo nadávání na politiku lidi Švehlova či Masarykova for- mátu. Je to sice pracné, ale je to hlavně a především v našem zájmu. autor je historik a publicista Neskonale skromná a pracovitá Bohumila Švehlová byla velkou oporou svého manžela Úspěch je tím větší, že z nových států dosud ani jediný ústavy nemá... (Gratulace E. Bene- še Švehlovi za prosazení nové českosloven- ské ústavy v roce 1920) Opravená hostivařská sokolovna nese již od 30. let Švehlovo jméno Hrob skromného člověka a velkého státníka na hostivařském hřbitově

31

32