Listy ODS 2/2011

Informační bulletin Občanské demokratické strany 2 / 2011 Priority sněmovních výborů strana 6–9 Vzdělávání – cesta k prosperitě str. 4 Únor 1948: souboj dobra se zlem? str. 19

REGIONY Aktuální události z regionů 2 První ze série regionálních ideových konferencí ODS se konala v sobotu 5. února v Českých Budějovicích. Cílem setkání bylo zahájit programovou diskusi nad tématy, které se týkají jednotlivých regionů. „ODS v minulých krajských volbách ztratila výsadní postavení a ve větši- ně krajů je nyní v opozici. Zároveň je však stranou vládní a reformy vlády vedené Petrem Nečasem budou mít stejně jako v minulosti dopad i do re- gionální politiky,“ přibližuje témata ideové konference předseda jihočeské ODS Martin Kuba. Jak zdůrazňuje, kromě diskuse o samotných reformách je stejně důležité umět je správně komunikovat směrem k veřejnosti. Ideová konference ukázala, že jihočeští občanští demokraté jsou aktivní, s jasnými názory a nápady. Vyjadřovali se kromě celostátních témat také na- příklad k řešení regionální dopravy, zemědělství, životního prostředí, školství, zdravotnictví… Ideové konference se zúčastnila také řada osobností ODS v čele s mís- topředsedou strany a ministrem spravedlnosti Jiřím Pospíšilem, ministrem průmyslu a obchodu Martinem Kocourkem, ministrem životního prostředí Tomášem Chalupou nebo ministrem zemědělství Ivanem Fuksou. Nechyběli ani poslanci a senátoři ODS i dal- ší členové strany zastávající významné funkce ve veřejném i politickém životě. Další regionální ideovou konferenci připravuje na 2. dubna Regionální sdružení ODS Ústeckého kraje. Karel Šerák, oblastní manažer, České Budějovice Na čaji – s Romanem Jochem, Jaroslavem Kuberou Na pozvání Místního sdružení ODS Olomouc-město zavítal v prosinci do Olomouce poradce premiéra ČR a šéf Občanského institutu Roman Joch. V rámci Setkání u čaje na téma „Tea Party – hnutí, které hýbe Ame- rikou“ se posluchači dozvěděli o historii vzniku Tea Party a odvození jejich aktivit z historického kontextu. Nosným tématem diskuse bylo umístění kandidátů této iniciativy na přední místa volebních kandidátek v posledních ame- rických volbách a jejich vítězství překva- pivě i ve státech patřících historicky de- mokratům. Došlo i na téma současného nedostatku vůdčích osobností v Repub- likánské straně a srovnání se současnou krizí pravice v ČR, kdy dochází k pře- hodnocování pravicové ideologie a její nosné myšlenky. Na konec února je připravena diskuse se senátorem a teplickým starostou Ja- roslavem Kuberou. Královéhradecký kraj: neziskové organizace a sociální služby Série besed týka- jících se nezisko- vých organizací byla zahájena 25. ledna na téma Sociální služby. Z pohledu statutárního města Hradec Králové zde vystoupil například Jiří Kotala, koordinátor pre- vence kriminality královéhradeckého magistrátu. Ten každoročně poskytuje na sociální služby část- ku 28 milionů Kč, z toho jsou čtyři miliony určeny na prevenci kriminality. Zajímavý příspěvek přednesl také náměstek ministra práce a sociálních věcí David Kafka, kte- rý se zaměřil mimo jiné na změny ve financová- ní sociálních služeb od roku 2012. Další vystu- pující byl například zřizovatelka neziskové organizace Šance na vzdělání Marie Jírů, která seznámila účastníky s problematikou založení, řízení a financování neziskové organizace. Poté se svými zkušenostmi seznámil posluchače Mar- tin Dűrrer, ředitel Domova důchodců Hradec Králové. Úlohou krajských zastupitelů, kteří jsou garanty těchto besed, je přicházet se svými návrhy, vizemi a podrobit je veřejné kritice. Nejdůležitější ale je vyměnit si konkrétní poznatky a získat podněty pro vlastní práci. Kulturní setkání 5. března – II. občanský ples (MS ODS Lehovec-Černý Most) Od 20.00 do 6.00, Kulturní dům Kyje, Šimanovská 47, Praha 9. 5. března – 17. společenský večer ODS ve Slaném (MS ODS Slaný) Od 20.00, Kulturní centrum Grand. Vystupující: skupina Krystal. 9. března – Beseda se seniory (MS ODS Kladno) – Setkání kandidáta do Senátu Dana Jiránka se seniory a handicapovanými občany Od 14.00 do 16.00, Kulturní dům, náměstí Sítná. 11. března – 4. ples (MS ODS Budišov nad Budišovkou) Od 20.00, Kulturní dům Budišov nad Budišovkou. Vystupující: Zdeněk Krásný & Band, Kamélie. Jihočeši diskutovali o vládních reformách

OBSAH 3 zdá se, že přát si povzbudivý příchod jara po letošní nevyzpytatelné zimě by bylo předčasné. Je zkrátka taková. Ob- dobně si můžeme leda tak přát abso- lutní klid a bezvětří na české politické scéně. Stále jsme – a pravděpodobně kdo ví, jak dlouho budeme – svědky dramatických zvratů a událostí. Zaplať pánbůh, že nejsou vražedné ani sebe- vražedné. Povzbuzením může být – z hlediska meteorologů – že minimál- ně ještě tento rok se jaro dostaví. A z hlediska ODS, že koalice přinej- menším v této fázi stojí za reformami a Sněmovna funguje. Co se týče Poslanecké sněmovny, máme k dispozici toto povzbuzení z první ruky. Oslovili jsme totiž občan- ské demokraty ze všech sněmovních výborů. Všichni si pochvalují konstruk- tivní a odbornou spolupráci. Doufej- me, že tomu tak je. I když se samo- zřejmě skutečné postoje projeví až při hlasování o zásadních reformách, kdy se bezesporu politické priority jednot- livých stran vyjeví o něco méně idylic- ky, než nyní zaznívá z parlamentních výborů. Každopádně chceme i nadále být v kontaktu s poslanci i senátory a in- formovat o tom, jak se legislativa ze- jména u těch nejdůležitějších zákonů vyvíjí. A protože nejen takzvaná vysoká politika hýbe běžným životem, pokra- čujeme v rozhovorech s šéfy regionů. Tentokrát nám poskytl zajímavý roz- hovor Jan Čechlovský, předseda regio- nálního sdružení Pardubického kraje. Kromě toho opět informujeme o dění v regionech, což je příležitost poděko- vat manažerům, kteří nám posílají ak- tuální zprávy o tom, co se chystá nebo o tom, co proběhlo – samozřejmě ví- táme i fotografie. Snad tato spoluprá- ce přispěje k tomu, aby vzájemná in- formovanost fungovala co nejlépe. A koneckonců i to jaro určitě přijde. Možná bude zpočátku bahnité, pak slunečné, pak deštivé… I v politice to tak bývá. Vaše redakce Vzdělání – konkurenceschopnost Petr Nečas Český vysokoškolský systém je stále ovlivněn rigidním socialistickým řízením. I více než dvacet let po změně režimu musíme zdůrazňovat, že kvalita vzdělávacího systému je předpokladem uplatnění se na trhu. strana 4 ... aby směřování ODS bylo smysluplné Předseda regionálního sdružení Pardubického kraje a nově zvolený poslanec Jan Čechlovský vyznává pravicové hodnoty a je hrdý na úspěchy ODS. Zároveň patří k těm, kteří upozorňují i na její neduhy. strana 12–13 D. Jiránek bojuje o senátorský post Senát bohužel ovládla oranžová sociální demo- kracie. O to víc je důležitý každý pravicový hlas. Tím by mohl být kandidát ODS Dan Jiránek, sou- časný primátor Kladna. strana 14–15 Obama neřeší problémy Američanů Zbyněk Klíč Americký prezident za dva roky působení v Bílém domě prosadil minimum zákonů opravdu pro- spěšných pro běžné Američany. Stejně rozpačitě vyznívají výsledky jeho práce v zahraniční politice. strana 18 1948: souboj dobra a zla, diletantství a profesionality Matěj Trávníček Komunisté obratně využívali sporů mezi ostatními stranami a tvořili s ni- mi účelové koalice. Své skutečné plány dovedně kamuflovali. Slibovali například podporu drobných podnikatelů a živnostníků. strana 19 Muslimské bratrstvo: islám i politika Vladislav Malát Na počátku své existence se toto hnutí soustředilo na vzdělávání a charitu, ale postupně se začalo po- litizovat. Nyní má v Egyptě významné postavení a celý svět čeká, jak se v současné době zachová. strana 24–25 Krádež země rudého medvěda aneb mise gen. Hasala Jindřich Marek Antonín Hasal byl pověřen náborem do československé zahraniční armády, měl na starosti výcvik nových vojáků a obnovu bezpečnostních složek. strana 26–29 Z obsahu Vážení čtenáři, informační bulletin Občanské demokratické strany Vydává ODS Publishing, s.r.o. Adresa vydavatelství a redakce: Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1 Tel.: 234 707 160, 161, 164 E-mail: redakce@ods.cz, http: www.ods.cz Hlavní editorka: Vlasta Lajčaková Redaktorka: Ivana Vajnerová Grafika a foto: Ingrid Valentinová, Luděk Krušinský Foto v čísle: Luděk Krušinský, archiv ODS a archivy autorů Registrace u MK ČR E 12908 Redakční uzávěrka: 18. 2. 2011 Inzerci přijímá: Adéla Balcarová, tel.: 734 412 315, e-mail: inzerce@ods.cz 2/2011

4 SLOVO PŘEDSEDY Vzdělávání – klíč ke konkurenceschopnosti N esdílím názor, že český sys- tém terciárního vzdělávání má a priori špatné výsledky. Až na některé výjimky mělo české vysoké učení historicky vždy dobrý zvuk a i dnes má co nabídnout. To samozřejmě neznamená, že ve stá- le rychleji se měnícím světě nemá co dohánět. Nejde nám přitom jen o konkurence- schopnost jednotlivých škol nebo systé- mů. Ve hře je konkurenceschopnost ce- lého tuzemského hospodářství. Vysoké školství s vlastním výzkumem je totiž jedním z jeho klíčových a trvalých před- pokladů. Také proto je neoddělitelnou součástí naprosté většiny reformních debat ať už na ministerské, vládní, či koaliční úrovni a také schůzek Národní ekonomické rady vlády. Kdo jiný než erudovaní ekonomové by měli význam vzdělávání vyzdvihovat? Tuzemský vysokoškolský systém má svou genezi a dodnes je ovlivněn rigid- ním socialistickým řízením. Na druhou stranu na výchově odborníků nebylo ani tehdy všechno úplně špatně. Bohužel i více než dvacet let poté musíme neu- stále zdůrazňovat, že kvalita vzdělávací- ho systému je nutným předpokladem uplatnění se na trhu. A na vysoké škol- ství nelze nahlížet pouze optikou křikla- vých mediálních případů typu Západo- české univerzity. České vysoké školství musí především pružněji reagovat na měnící se ekono- mické a společenské podmínky. Fakt, že se svět a poptávka po absolventech mě- ní a měnit bude stále rychleji, je přitom jedinou jistotou, kterou máme. Čerství držitelé titulů se musejí kromě diplomu umět ve světě orientovat a přizpůsobo- vat. Flexibilita nesouvisí pouze s obsa- hem výuky, ale také s jeho formou, re- spektive s tím, jak učíme studenty se učit. Řada z nich totiž nepracuje v obo- rech, které vystudovali. Zaměstnavatelé budou stále více od vzdělávacího systému očekávat, že jeho absolventi budou učenliví, ochotní se učit a budou mít dostatek obecně pou- žitelných dovedností, aby jejich pracov- ní zaučení nebylo dlouhé a nákladné a případně se dalo průběžně snadno měnit a doplňovat. Kromě toho je obec- ně známým faktem klesající podíl bu- doucích expertů technických oborů. Jeden příklad za všechny: Vzniklé ba- kalářské programy nejsou dostatečně zaměřeny na přechod absolventů na trh práce, protože obsahová změna při roz- dělení původních magisterských progra- mů na bakalářské a navazující nebyla často adekvátní. Většina vysokých škol, které na to ale nemají, se navíc snaží udržovat statut „univerzity“ a na státu si vylobbovaly finanční motivace a skoro žádnou regulaci. Vysoké školy jsou dnes bohužel továrnou na osvědčení, a ne ručitelem za kvalitu. To je do značné mí- ry přetrvávajícím přesvědčením, že mezi diplomy jednotlivých škol není třeba roz- lišovat. S tím totiž souvisí slabý a ne- dokonalý monitoring kvality výsledků vzdělávací a výzkumné činnosti na všech úrovních vzdělávací soustavy. Vedle vzdělání jsou neuspokojivé vý- sledky vysokého školství v mezinárod- ním srovnání také v oblasti jejich vědy a výzkumu. Slabé zůstává samotné in- stitucionální zapojení vysokých škol do spolupráce se soukromým sektorem v oblasti aplikovaného výzkumu, vývoje a inovací. Kvůli slabému důrazu na me- zinárodní standardy kvality výzkumu, uzavřenosti akademické komunity, slo- žitosti kariérního postupu a nekon- kurenčním platovým podmínkám se k nám nevracejí absolventi našich uni- verzit, kteří se uplatnili v zahraničních akademických programech. Pro zlepšení tohoto stavu je ideální po- sílit příliv soukromých prostředků do vy- sokých škol, respektive vytvořit pro to podmínky. Soukromý kapitál lépe než ten veřejný ví, kam své prostředky zacílit. V koaličním programu dále navrhujeme tzv. odložené školné, jehož smysl je pře- devším regulační. Půjčka bude hrazena občany v okamžiku, kdy jejich příjem pře- kročí výši průměrné mzdy, což nevyluču- je možnost dobrovolné dřívější přímé úhrady. Tomuto kroku však musí před- cházet zavedení zvýhodněných studijních půjček určených na krytí nepřímých ná- kladů spojených se studiem. Zároveň chceme zavést přímé formy pomoci, jako jsou studijní granty nebo dodatečná so- ciální stipendia. Jakékoli pokusy o couvá- ní z tohoto přijatého koaličního principu považuji za nepřijatelné. Národní ekonomická rada vlády ve svém únorovém výstupu pracovní sku- piny pro konkurenceschopnost mj. de- tailně popsala nedostatky terciárního vzdělávání a zároveň příležitosti. Tato pracovní skupina uskuteční v únoru a březnu šest workshopů, kde předsta- ví jednotlivé kapitoly programu „Kon- kurenceschopnost“ a podrobí je tak odborné oponentuře. Z jejího velmi poctivého popisu zejména vyplývá, že role vzdělávání jako nejen společenské- ho, ale i ekonomického faktoru stále více roste, a zároveň je na čem stavět. Petr Nečas předseda vlády ČR a předseda ODS

5 LEGISLATIVA Nový občanský zákoník je nutný, abychom nebyli skanzenem komunistického práva Jiří Pospíšil Změna civilního práva představuje nezbytný krok k modernizaci čes- kého právního řádu. Současný ob- čanský zákoník, který pochází z roku 1964, je naprosto nevyho- vujícím pozůstatkem totalitní éry. Zůstáváme jednou z mála postko- munistických zemí, která ještě ne- přijala nový civilní kodex. Schvále- ním nového občanského zákoníku zabráníme tomu, aby se Česká re- publika stala skanzenem komunis- tického práva a aby její občané byli z hlediska práv i nadále ve srovnání s jinými zeměmi Evrop- ské unie občany druhé kategorie. Návrh nového občanského zákoníku je liberální a dává občanovi volnost, aby v maximální míře sám určoval svo- je právní vztahy a samostatně se roz- hodoval v různých životních situacích. Opouští pojetí, že ze vzájemného sou- kromého styku osob vznikají také je- jich práva a povinnosti vůči společnos- ti, respektive státu. Návrh vychází z koncepce, že účelem občanského zákoníku je upravit soukromá práva osob. Základní filosofie zákoníku je ta- ková, že pokud se dva občané svo- bodně dohodnou a tato dohoda ne- bude v rozporu s dobrými mravy nebo nebude odporovat zákonu, pak bude postavena nad normy občanského práva. Návrh tedy staví na principu au- tonomie vůle a na maximální dispozi- tivnosti právní úpravy. Tím se liší od současného zákoníku, který klade pře- hnaný důraz na formu; nevyhovující je také například stávající princip abso- lutní neplatnosti právních úkonů nebo fatální podcenění osobnostních práv. Návrh počítá s odstraněním roztříš- těnosti institutů soukromého práva, které jsou upraveny různými právními předpisy. Zahrnuje úpravu osobního statusu člověka, rodinného práva, věc- ných práv, práva dědického a práva závazkového. Zvláštní část závazkové- ho práva obsahuje jednotnou úpravu smluvních typů jak pro občanskopráv- ní vztahy, tak i pro obchodní. Tím do- jde k odstranění duality kodifikace zá- vazkového práva obchodního a neob- chodního, která je dnes v mnohých směrech zbytečně duplicitní. Jako příklad nově nabytých svobod může posloužit nová úprava dědění v občanském zákoníku: jejím cílem je posílení postavení zůstavitele tak, aby měl co nejširší možnosti, jak se svým majetkem naložit. Zůstavitel bude mo- ci například odkazovat jednotlivé věci, bude moci uzavřít dohodu s poten- ciálními dědici. Výrazné posílení práv občanů však můžeme najít prakticky v každém pa- ragrafu předkládaného návrhu. Zákon například zpřesňuje úpravu náhrad za různé škody, které občanovi mohou vzniknout – ať už je to náhrada škody na zdraví, takzvaná náhrada zvláštní obliby, nebo třeba i ztráta radosti z do- volené. Návrh také sjednocuje princip ochra- ny dobré víry nabyvatele při nabytí vlastnictví od neoprávněného, který byl doposud platný pouze v obchodním právu; tím klade důraz na právní jisto- tu osob jednající v dobré víře. V oblasti osobnostních práv pak na- příklad upouští od úplného zbavení způsobilosti k právním úkonům a více respektuje přání osob, které mají ome- zenou svéprávnost. Nový zákoník reflektuje také skuteč- nost, že Česká republika je již téměř pět let členem Evropské unie a z toho- to postavení pro ni vyplývají závazky, zejména povinnost transponovat pří- slušné směrnice práva EU a nutnost upravit český právní řád tak, aby jeho právní normy nebyly v rozporu s ev- ropskými nařízeními. Ideovým zdrojem nového kodexu je vládní návrh občanského zákoní- ku Československé republiky z roku 1937, k jehož přijetí nedošlo kvůli událostem následujícím po mnichov- ské dohodě, a dále současné zahra- niční kodexy občanského práva, zvláš- tě občanské zákoníky Rakouska, Švý- carska, Quebeku, Holandska či Ně- mecka. Práce na novém zákoníku a odborné diskuse nad jeho obsahem trvaly deset let. Žádný zákon v České republice nevznikal tak dlouhou do- bu, žádný zákon také nebyl tak po- drobně prodiskutovaný jako tento. Své připomínky k němu uplatnili lidé ze všech právnických profesí – advokáti, soudci, notáři či exekutoři. Podrobně projednáván bude také v ústavně- -právním výboru Sněmovny. Doufám a věřím, že návrh občanské- ho zákoníku projde prvním čtením ješ- tě před parlamentními prázdninami. Léto bych pak chtěl využít k další dis- kusi tak, aby druhé a třetí čtení mohlo být na podzim a aby zákon mohl na přelomu roku odejít do Senátu. autor je místopředseda ODS a ministr spravedlnosti Návrh počítá s odstraněním roztříštěnosti institutů sou- kromého práva, které jsou upraveny různými právními předpisy. Věřím, že návrh projde prvním čtením do léta.

VÝBORY SNĚMOVNY PČR 6 Priority a problémy představitelů ODS v Poslanecké sněmovně Ptali jsme se na to, v čem vidí hlavní úkoly konkrétního výboru pro současné období, co považují za eventuální rizika, jak hodnotí vedení výboru, pokud ho ve- de koaliční, nebo opoziční představitel, jak celkově hodnotí parlamentní práci… Zajímal nás také případný tlak lobbistic- kých skupin, odborná zdatnost poslanců a jejich schopnost vnímat hodnotu „čis- toty právního řádu“. Neodpustili jsme si ani pár osobních otázek, třeba jaká zkla- mání nebo povzbuzení mohou zástupce výborů potkat, jaké mají zkušenosti s lob- bistickými skupinami. Každý z dotáza- ných odpovídal podle toho, co považoval za podstatné. Každopádně první část od- povědí nabízíme v následujícím textu, v příštím čísle budeme pokračovat. Jana Černochová místopředsedkyně Výboru pro obranu a bezpečnost Uvítala bych častější a podrobnější jednání klubu ODS Naším hlavním cílem je přispět ke sta- bilizaci veřejných financí v resortech Mi- nisterstva vnitra, obrany i spravedlnosti. Týká se to i Vězeňské služby. Rozhodně se musíme podílet i na do- končení reformy české policie a armády, což prioritně souvisí s programovým pro- hlášením vlády. Je to poměrně rozsáhlý úkol. Budeme jednat například o zákonu o generální inspekci bezpečnostních sbo- rů, zákonu o bezpečnostních službách. Doufám, že vášně ustanou a budeme pracovat jako tým Konec roku 2010 byl pro poslance na- šeho výboru za ODS velmi náročný. Pro- bíhala diskuse o rozpočtu a dementová- ní některých prohlášení ministra vnitra Johna ohledně mzdové politiky resortu Ministerstva vnitra vůči příslušníkům po- licie, řešily se kauzy armádních zakázek, mediální přestřelky v koalici o odvolání policejního prezidenta a netransparentní výběrové řízení na nového policejního prezidenta. Pevně věřím, že tyto „nové poměry“ a vášně v koalici ustanou a že budeme pracovat jako skutečný tým. Ministr John s koaličními poslanci málo komunikuje Koaliční a opoziční vztahy jsou „při- měřeně k okolnostem korektní“. Nízká účast ministra vnitra Radka Joh- na na zasedání našeho výboru mě mrzí. O řadě jeho kroků se dozvídáme pouze z médií. Pan ministr málo komunikuje s koaličními poslanci. ... často pomáhá „náš“ Vidím Předseda výboru František Bublan (ČSSD) je zkušený profesionál, který se chová slušně a zasedání výboru vede dobře. Občas mu s procedurou pomáhá kolega Jan Vidím, který má pravděpo- dobně na svém nočním stolku namísto Bible jednací a volební řády, neboť v ur- čování procedury nemá v našem výboru konkurenci. Co bych na práci Parlamentu zdokonalila Uvítala bych častější zasedání posla- neckého klubu ODS a podrobnější dis- kuse o navrhovaných bodech jednání i častější účast ministrů vládní koalice při projednávání reforem. Rozšířila bych informace na světelných tabulích v za- sedacím sále Sněmovny o přihlášené do rozpravy a o pevně zařazené body. Zvá- žila bych personální audit zaměstnanců Sněmovny, protože mám pocit, že na některých odborech je „přezaměstna- nost“, která se však nijak neprojevuje ve chvíli, kdy poslanec něco potřebuje. Mám osobní negativní zkušenost s od- borem informatiky. Zkrátka nechci pů- sobit jako kverulant, ale vždycky je co zdokonalovat. Vadí mi malá produktivita práce, časté přestávky, složitá procedura legis- lativního procesu, časté hádky a urážky na plénu. Povzbuzením je pro mě to, že jsem poznala řadu velmi inteligentních, pracovitých a schopných kolegů z ODS, kteří jsou příslibem toho, že ODS je stra- nou, která má schopnost vygenerovat ze svých řad kvalitní politiky. Příprava na projednávané návrhy si žádá svůj čas Například nad rozpočty jednotlivých resortů spadajících pod náš výbor jsem seděla více než týden. Jestliže jsem vý- borovou zpravodajkou, věnuji přípra- vě podkladů den či dva. Myslím, že se každý prioritně věnuje návrhu, u které- ho byl určen zpravodajem, v ostatních případech musí důvěřovat kolegům a stranická příslušnost v tomto ohledu nehraje roli. S výjimkou rozpočtu jsem se zatím se „stranickým hlasováním“ nesetkala. Občas se mi po dřívější práci zasteskne S troškou nadsázky si to říkám na každém zasedání Sněmovny. Po le- tech, které jsem prožila v komunální politice, mi chybí reálné výsledky mojí práce a dávám za pravdu zkušenějším kolegům, kteří mě před tím varovali. Ale neházím flintu do žita, myslím si, že ostatní kolegové starostové proží- vají to samé a je nás nyní v Poslanecké sněmovně dost na to, abychom se po- kusili některé věci, které nám vadí, změnit. O parlamentních výborech se mluví vesměs jen okrajově. Dramatická hlasování o zákonech, které často ovlivňují život mnohých z nás, známe hlavně z plamen- ných diskusí na plénu. A předpokládáme, že výsledek je poznamenán v první řadě stranickými „přikázáními“. Výbory jako by zůstávaly opomenuty. Ve skuteč- nosti – byť vše řečené je pravdou – jsou parlamentní výbory místem, kde se stře- távají odborné argumenty a výsledky těchto střetů se více či méně promítají do výsledné podoby zákonů. V současné situaci stojí v čele výborů nejen poslanci ODS, ale oproti minulému období i řada zástupců koaličních partnerů a ve velké míře i opozice. O to je důležitější se zajímat o to, jak tyto orgány fungují. Proto jsme oslovili představitele ODS, kteří buďto stojí v čele jednotlivých výborů, v roli místopředsedů, nebo politických oponentů.

7 ® David Vodrážka předseda Zahraničního výboru Měli bychom být aktivnější v hájení hospodářských zájmů ČR Zahraniční výbor není konkurencí Mi- nisterstvu zahraničí, měl by s ním spolu- pracovat a samozřejmě též kontrolovat jeho práci. Mým osobním přáním je, aby byli poslanci více aktivní v ekono- mické diplomacii, tedy v obhajobě na- šich hospodářských zájmů. Toto téma beru jako svoji prioritu. Pracovní zahraniční cesty jsou pro nás důležité Těžko říci, co jsou „nové poměry“ – jako nováček v Parlamentu beru vše ja- ko nové. Nicméně je pravdou, že někte- rá omezení z hlediska rozpočtu jsou z mého pohledu problematická. Priority zahraničních cest jsou kon- troverzní. Nemá smysl se na mezi- parlamentních shromážděních done- konečna objímat, když naše firmy potřebují politickou podporu v mnoha zemích světa. Poslanci mohou cestovat na jednání některých mezinárodních organizací, kde je náš přínos nevelký, ale už ne- mohou cestovat do zemí, kde lze do- sáhnout reálných výsledků, zejména v ekonomické oblasti. Na toto téma jednám s vedením Sněmovny a rád bych se zasadil o to, aby se situace změnila. Zahraniční témata by neměla být politickým bojištěm Komunikace s koaličními partnery i představiteli opozice je v našem výbo- ru velmi konstruktivní. Přístup kolegů oceňuji a maximálně se snažím o kom- promisy tak, abychom dosáhli konsen- zu. Zahraniční politika by neměla být politickým bojištěm. Přijímání zákonů má své určené tempo, ale… Jako člověk vzešlý z komunální politiky občas vnímám Parlament jako těžkopád- nou instituci. Chápu, že přijímání zákonů má své určené tempo, ale přál bych si, aby bylo naše legislativní soukolí trochu rychlejší a umělo reagovat pružněji. Lobbisté se nás moc netýkají Agendou zahraničního výboru jsou mezinárodní smlouvy, které nelze upra- vovat, lze je pouze ratifikovat či odmít- nout. Nemyslím, že zrovna my jsme hlavním cílem lobbistů. Ne každý člen výboru se dřív zajímal o zahraniční otázky Politik musí umět reagovat na změnu situace. Sám jsem se připravoval na jiné téma a o zahraniční politiku jsem se do- nedávna zajímal spíše zprostředkovaně. Myslím, že praktický přístup je důležitý, raději hledám praktická řešení než teo- retické koncepce. Někteří kolegové ve výboru jsou na tom obdobně, jiní se zahraničním a mezinárodním otázkám věnují déle. Mám pocit, že tato symbióza je velmi užitečná. Příprava na jednotlivé předlohy U smluvních dokumentů je situace ji- ná, než jak ji známe z klasické debaty o zákonech. Navíc velkou částí mé prá- ce je jednání s delegacemi či velvyslanci. Máme šance dosáhnout důležitých praktických výsledků Tuto práci jsem si přál a teď určitě ne- ní zapotřebí mluvit o nějakém zklamání. Povzbuzením je pro mě fakt, že blíže po- znávám problematiku a že v ní nacházím šance dosáhnout praktických výsledků. Stále jsem starostou Na otázku, zda bych se nechtěl napl- no vrátit ke své dřívější práci, musím od- povědět hypoteticky. Stále jsem staros- tou a jsem rád, že mé funkce se daří dosud zdárně kombinovat. Jsou pro mne možností vhledu do komunální, státní i mezinárodní politiky. Jaroslav Krupka místopředseda Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj Vítám změny v posílení elektronické komunikace Mojí prioritou bude dokončení elek- tronizace veřejné správy. Budeme se za- bývat také právní úpravou průběhu ve- řejných zakázek, novelou stavebního zákona a v neposlední řadě budeme ře- šit otázku financování samosprávy.

VÝBORY SNĚMOVNY PČR 8 Složení výboru se pochopitelně výraz- ně obměnilo příchodem nových politic- kých stran a zejména nových poslanců, kteří doposud s legislativní prací neměli zkušenost. V zásadě ale výbor funguje stejně jako v minulém volebním období. Naštěstí neřešíme ta nejvýbušnější témata, vadí mi nízká účast Debatu v rámci výboru hodnotím zpravidla jako korektní. Je to dáno mož- ná i tím, že ve většině případů neřešíme zásadní politická témata, ale věnujeme se oblastem, kde je nalezení konsenzu snazší než u jiných výbušnějších témat. Osobně mi vadí malá účast některých kolegů na jednání výboru, zejména po- slanců za Věci veřejné. V praxi pak do- chází k situacím, kdy je hlasování o jed- notlivých koaličních návrzích velmi těsné. Zbytečná byrokracie Zasazuji se za omezení papírování a posílení elektronické komunikace. Změny v této oblasti, které nyní probí- hají, proto hodnotím velmi pozitivně. Za žádoucí považuji změny v jednacím řá- du, zejména v oblasti podávání pozmě- ňovacích návrhů. S nadsázkou bych ta- ké uvítal omezení přímých přenosů z jednání Sněmovny, protože někteří poslanci je využívají k vlastní exhibici. Co je vlastně lobbování a co s ním? Lobbistické skupiny patří k práci kaž- dého poslance, protože kdokoliv s čím- koliv, byť v dobré víře, přijde za poslan- cem, de facto vlastně lobbuje. Osobně vzpomínám například na velmi silný tlak ze strany zahrádkářů, kteří prosazovali přijetí speciálního zákona věnovaného této zájmové skupině. A asi největšími lobbisty jsou odboráři. Jak jsou členové výboru erudovaní To je velmi individuální. Ve výboru ale sedí mnoho lidí, kteří mají z minulosti zkušenosti s komunální politikou a té- matům spojeným s veřejnou správou proto velmi dobře rozumějí. Já osobně se v některých případech opírám o stanovisko kolegů, leckdy ale trávím u konkrétní předlohy dlouhé ho- diny a konzultace mi zaberou více dnů i týdnů. Porovnání se soukromou praxí? Malá produktivita práce! V porovnání s předchozí praxí v sou- kromé sféře mě stále udivuje malá pro- duktivita parlamentní práce. Negativně hodnotím i časté záměny priorit, ke kte- rým v běžném politickém životě bohužel dochází. Někdy mě napadne i návrat k původ- ní práci. Ale poslanecká práce byla mým svobodným rozhodnutím a chci se jí proto věnovat naplno. Především se hodlám zasadit o to, aby i nadále úspěš- ně pokračoval proces elektronizace ve- řejné správy a konečně přinesl výrazné a hmatatelné výhody nejen pro úřady, ale zejména pro běžné občany. Tomáš Úlehla místopředseda Výboru pro životní prostředí Odborné názory převažují nad politickými záměry Náš výbor by se měl ze všech sil a zna- lostí věci podílet na ochraně životního prostředí. Tento cíl by měl jít napříč poli- tickým spektrem, i když samozřejmě ne- vylučuji konfrontace nejen odborného, ale i politického rázu. Prostor skýtají i otevřené diskuse na seminářích či veřej- ných slyšeních, která běžně nabízíme. Podařilo se nám navázat na velmi ko- rektní a exaktní přístup k projednáva- ným záležitostem a nutno podotknout, že v našem výboru vítězí pragmatismus nad dílčími stranickými zájmy jednotli- vých zástupců politických subjektů. Důležité je, že v rámci ochrany pří- rody a krajiny, ale i v přímé vazbě na financování environmentální politiky včetně nakládání s odpady, využití dru- hotných surovin, ochrany půdního fon- du atd., dosud nenastal ani v jednom případě zásadní názorový střet. Ovšem zatím jsme teprve na počátku součas- ného volebního období… Poznatky z mezinárodních jednání by byly užitečné Je škoda, že máme nedostatek fi- nančních prostředků nezbytných pro reciproční výjezdní zasedání výboru v rámci meziparlamentní spolupráce států EU a potřebných především k za- jištění výjezdů našeho výboru do míst, která vyžadují posouzení akutního stavu životního prostředí. Jak zlepšit parlamentní „manýry“ Jsem pro maximální omezení mož- nosti nekorektně a zcela neadresně „žvanit“ s jediným cílem – dosáhnout destrukce probíhajícího dialogu, oddálit hlasování nebo totálně paralyzovat prů- běh jednání Sněmovny. Lobbisté? Samozřejmě jsem je zažil Samozřejmě ano, především pokud se jedná o legislativní úpravy bezpro- středně ovlivňující hospodářskou, resp. podnikatelskou sféru jako např. zpětný odběr elektrovýrobků, autovraků, na- kládání s odpady, druhotnými surovina- mi nebo železným šrotem, ale třeba i v případě rozhodování o nastavení pra- videl při výrobě různých typů elektrické energie (alternativní zdroje) či provozo- vání zdrojů znečištění ovzduší. Úroveň znalostí členů výboru hodnotím jako velmi dobrou Troufám si konstatovat, že u politiků za- stoupených v našem výboru je úroveň zna- lostí velmi dobrá, i když ne každý člen vý- boru je prioritně odborníkem na ekologii. Nejvíce času věnuje studiu podkladů zpravodaj určený výborem nebo klu- bem, a to ať již takzvaný klubový nebo sněmovní. Ostatní členové se podílejí na názorové shodě a vyjasnění stanovisek jednotlivých politických klubů během projednávání ve výboru či podvýborech. O konečném návrhu a doporučení před

hlasováním ve Sněmovně se rozhoduje přijetím usnesení (pod)výboru, a to je vždy součástí oficiálního zápisu z jed- nání (pod)výboru. Zklamání a povzbuzení Zklamáním jsou pro mne probíhající kauzy poškozující pověst a snižující dů- věryhodnost všech poslanců mezi ve- řejností. Povzbuzením je naopak každý kvalitně zpracovaný, celospolečensky prospěšný a do života uvedený zákon, zejména pokud přinese snížení admi- nistrativní zátěže občanům či podni- katelům, a navíc je ještě ekonomicky úsporný. Mé životní krédo a zásady Mým zcela zásadním životním kré- dem je neustále si zachovávat odbor- nost, studovat a nespoléhat se pouze na dobrý volební výsledek. S oblibou říkávám, že mne politika nikdy živit nebude… Profesně jsem systematický biolog a ekolog, soukromý ekologický poradce v oblasti komplexní ochrany životního prostředí, posuzování vlivů staveb a činností na životní prostředí (EIA), posuzování zdravotních rizik, na- kládání s odpady apod. Poslanecký mandát je pro mne pouze přechod- ným obdobím, během kterého chci být platným a aktivním členem Parla- mentu. Miroslav Jeník místopředseda Výboru pro sociální politiku Důležité budou i diskuse s veřejností Výbor pro sociální politiku má před sebou v nadcházejícím období přede- vším dva velké úkoly. Je třeba provést důchodovou reformu a reformu záko- níku práce. Jedná se o velmi důležité zákony, které budou mít dopad na všechny občany. Proto je důležité vést odborné diskuse nejen ve výborech, ale zejména s veřejností. Reformy: Návrhy se rozcházely, teď se naštěstí sbližují Koalice ODS, TOP 09 a VV si jasně stanovila své reformní priority, které je třeba naplnit. Například v rámci dů- chodové reformy představily jednotlivé koaliční strany své návrhy. Je zcela při- rozené, že původní návrhy se rozchá- zely. Nyní s pokračováním jednání ať již na vládní úrovni, nebo právě ve Výboru pro sociální politiku se představy o dů- chodové reformě stále více sbližu- jí. Ochota k dohodě na podobě dů- chodové reformy, a tedy i ke kompro- misům je velká. S koaličními partnery i s opozicí jsou vztahy korektní Ve Výboru pro sociální politiku jsem působil již v minulém volebním období. Od té doby se složení výboru proměnilo, zejména o nové politické strany TOP 09 a VV. Ať již do médií pronikají jakékoli zprávy o vztazích v rámci koalice, ve Vý- boru pro sociální politiku se nepřestává pracovat a jednat. Vztahy ve výboru bych v současnosti hodnotil jako korektní. Náš výbor se rozrostl o členy z nových politických stran, kteří nedisponují po- třebnými zkušenostmi z činností posla- neckých výborů. Věřím však, a i dosa- vadní vývoj tomu naznačuje, že se velmi rychle v problematice zorientují. Předseda Výboru pro sociální politiku navzdory skutečnosti, že je ve Sněmov- ně krátce si vede poměrně dobře. Jako určitou výtku k jeho působení ve vedení výboru bych uvedl zejména jeho nepří- tomnost na některých jednáních výbo- ru. Což by vzhledem k projednávání důležitých reforem mohlo v budouc- nosti představovat problém. Řada věcí by se dala vyřešit snadněji a hlavně rychleji Asi jako v každé instituci či firmě, tak i v Parlamentu se najdou věci, které by byly třeba zdokonalit. Já osobně kladu velký důraz zejména na komunikaci, řád a pořádek. Řada věcí by se dala vyřešit mnohem snadněji a hlavně rychleji. Postrádám více lidí s ekonomickým a finančním vzděláním Ve Výboru pro sociální politiku se nachází řada členů se zkušenostmi ze sociální oblasti. Ve výboru postrádám větší počet členů s ekonomickým nebo finančním vzděláním, neboť velké refor- my, které výbor čekají, si mimo jiné vy- žadují zkušenosti z této oblasti. Napří- klad v rámci důchodové reformy bude důležité vést diskusi o podobě a fungo- vání penzijních fondů. V předlohách zákonů se občas chyby najdou, lze jim předcházet Je pravda, že se v návrhu zákona ob- čas objeví pochybení. Přiznávám, že by se to stávat nemělo a osobně se těm- to nepříjemným skutečnostem snažím předcházet tím, že případné nejas- nosti konzultuji s legislativním odděle- ním a zkušenějšími kolegy. V současné situaci je práce ve výboru poměrně hodně. Zejména s jednáním okolo konečné podoby důchodové re- formy. A za chvíli nás čeká i zákoník práce. Za své kolegy si nedovolím odhad- nout, do jaké míry se jednotlivým před- lohám věnují, či nikoli. Za sebe říkám, že i když je to časově poměrně hodně ná- ročné, tak se vždy snažím mít k dispozi- ci všechny potřebné informace týkající se projednávaných návrhů a učinit kva- lifikované rozhodnutí. Součástí těchto informací je samozřejmě i stanovisko vlády a klubu ODS. Zklamání? Když místo práce dostane prostor obstrukce. Povzbuzením pro moji práci je zejmé- na skutečnost, když přijetí určitého zá- kona přinese pozitivní změny v dané oblasti. Zklamáním pak je, když se tak z nejrůznějších procesních či politických důvodů nestane a jsou-li na pořadu mís- to práce obstrukce. –red–

10 VÝZKUMY Průzkumy hovoří jasně: ODS na vzestupu Jakub Čermák Průzkumy volebních preferencí z ledna a února ukazují nárůst podpory občanských demokratů. Posledním celostátním testem sku- tečné voličské podpory byly říjno- vé komunální volby, ve kterých ODS jednoznačně potvrdila svou pozici nejsilnější strany na pravé části politického spektra, když zís- kala dvojnásobný počet hlasů než TOP 09. Totéž platilo pro výsled- ky senátních voleb. Z výsledků pre- zentovaných agenturami STEM, Factum Invenio a CVVM nyní vy- plývá, že ODS své postavení nadá- le upevňuje. Trojí nárůst preferencí Během tří měsíců po komunálních volbách si podle volebního modelu agentury CVVM polepšila o 5,5 pro- centa na lednových 26,5 procenta. Naproti tomu menší středopravá stra- na TOP 09 ztratila ve stejném sledova- ném období 4,5 procenta a poklesla na 17 procent. Podobný propad za- znamenala ve stejném období i Česká strana sociálně demokratická, která v lednu ztratila oproti listopadu minu- lého roku 4 procenta. Volební model obecně vychází z aktuálních stranic- kých preferencí a simuluje reálné roz- vržení voličských hlasů v hypotetických volbách. Ve srovnání s výsledky jednotlivých stran v průzkumech společnosti Fac- tum Invenio dosáhla ODS od listopadu 2010 nárůst volebních preferencí o 1,3 procenta, kdežto ČSSD a TOP 09 ztratily po 1,7, respektive 0,8 procent- ního bodu. V obou případech tak lze jednoznačně hovořit o pozitivních ten- dencích vývoje preferencí ODS. Stabilní výsledek ODS vyplývá také z posledních dvou průzkumů volebních preferencí realizovaných Střediskem empirických výzkumů, které na rozdíl od volebního modelu STEM zahrnují také postoje nerozhodnutých občanů a lidí, kteří nepreferují či nechtějí volit žádnou stranu. Zatímco v lednu by ODS volilo 15 procent dotázaných, v únoru občanským demokratům dalo svůj hlas již 16 procent respondentů. Volební průzkumy lze samozřejmě brát s určitou rezervou, jelikož jediným relevantním „průzkumem“ jsou vý- sledky voleb a preference se mohou měnit. Zatím se však nepotvrzují pro- gnózy části médií o posilování TOP 09 na úkor ODS, právě naopak. To na- vzdory některým mediálním kruhům spřízněným s konkurencí, které se úče- lově zaměřují na prezentování často uměle fabrikovaných problémů ODS. Důvěra ve vedení ODS roste Vzestupný trend ukazuje také vý- zkum důvěry představitelům ODS, kte- rý v lednu zveřejnilo Centrum pro vý- zkum veřejného mínění. V první desít- ce nejdůvěryhodnějších politiků obsa- dilo vedení ODS čtyři příčky, o jednu více než opoziční ČSSD a o dvě více než koaliční TOP 09. Z politiků ODS získal největší důvěru veřejnosti její předseda Petr Nečas, je- hož obliba se oproti prosinci minulého roku zvýšila o 7 procent a je na dru- hém místě za Karlem Schwarzenber- gem. První místopředsedkyně Miro- slava Němcová ve stejném období zaznamenala nárůst důvěry o 3 pro- centa a o 6 procent si polepšil také místopředseda ODS Alexandr Vondra. Stabilní míře důvěry veřejnosti se těší místopředseda Jiří Pospíšil, jemuž v lednu stejně jako v prosinci důvěřo- vala více než třetina občanů. Mediální kauzy nemají na podporu ODS vliv Vzrůstající podpora občanských de- mokratů svědčí o tom, že na formová- ní postoje voličů nemají zásadní vliv mediálně rozviřované kauzy, ani ne- zodpovědné politické útoky opozice, jakým bylo předvánoční vyvolání hla- sování o nedůvěře koaliční vládě. Ná- růst důvěry veřejnosti vůči předsedovi ODS Petru Nečasovi lze naopak chápat jako ocenění jeho prioritního zaměře- ní na věcná témata, za které lze pova- žovat prosazování reforem, které jsou hlavním úkolem koaliční vlády. Odmí- tání politiky kauz a orientace na řeše- ní skutečných problémů této země je pro ODS ve vládním angažmá i nadále klíčovou motivací. autor je analytik Hlavní kanceláře ODS

REFORMY 11 Reformy: Konečně se o nich mluví nahlas Jiří Fencl Ž e je potřeba zavést nějakou(é) reformu(y), je jedna z nejkýčovi- tějších mediálních zkratek (žive- ná jak médii, tak populisty). Mů- žete ji s klidem zasadit do kteréhokoli období posledních dvaceti let, přičemž k tomuto kýči přispěla zdaleka nejvíc ta poslední dekáda. Skutek zkrátka vždyc- ky utek, ať už to spíše šlo, nebo později už ne. Ale právě díky tomuto ohlédnutí zjistíme, že snaha o strukturální změny přerozdělování přestává v současnosti být jen záznamem na diktafonu. Před podrobnějším popisem mi ještě dovolte malou odbočku. Duševní hygie- ně neprospívá brát bezprostředně za fakta to, co se píše v novinách, na in- ternetu a vysílá v televizi a v rádiích. Da- leko zajímavější – ale lopotněji získatel- ný – je vzkaz vydavatelů a majitelů licencí, který se ukrývá všude mezi psa- nými slovy a mimo servírované věty. Pro řadu konzumentů je bohužel pořád no- vé zjištění to, že novinové články, analý- zy, kauzy a komentáře jsou pouhopou- hými produkty. Se všemi nedostatky, které se ale nemohou stát předmětem postihu České obchodní inspekce jako jiné vadné zboží. Za perfidní článek se nikde nedovoláte – odpovědnost většiny autorů a hlavně jejich šéfů je neuchopi- telná. Jistě, je to také chyba politiků a dalších veřejných osob. Veřejné mínění se rádo laská korup- čními kauzami bez toho, aby se více cti- la fakta a cesty, jak se k nim nejlépe dobrat. Možná se to navenek ještě po- řád řadě lidí nezdá, ale tento status quo narazil v posledních měsících přece jen na svůj limit. Takzvané kauzy (se svými rádoby autory) sice v neztenčené míře dál obtěžují okolí, nicméně zdatně jim konkuruje realistická látka. A tou jsou chystané reformní změny. Kauzy a re- formy spojuje ještě něco jiného než „jen“ boj o prostor na světle. Řada takzvaných kauz vzniká právě kvůli sna- ze vlády změnit daňové a přerozdělova- cí poměry. A teď konečně k příkladům, řazeným s rostoucí naléhavostí. Za celých skoro dvacet let špatně fungujícího systému zadávání/nezadávání veřejných zakázek v Lesích ČR (především prodeji dřeva) se až teď vážně debatuje nad tímto – pro mnoho informačních abonentů – složitým systémem (a ještě to pořád ne- ní ono). Diskuse nad výhodností/nevý- hodností prodeje dřeva na lokalitě P (prodej stojícího stromu) a OM (neboli odvozní místo, kde se prodává finální produkt z lesa) a prodej dřeva vlastními silami státního podniku či zprostředko- vaně vzbuzuje vášně i mimo resort ze- mědělství a odbornou veřejnost. Vláda je nad tímto problémem rozpolcená a první z modelů pouze vzala na vědomí s tím, že lesnické tendry podrobí mno- hem důkladnějším kontrolním mecha- nismům a jejich průběh bude pravidelně vyhodnocovat. Ještě větší humbuk se strhl nad tak- zvaným ekologickým megatendrem, je- hož vznik se datuje zhruba pět let zpát- ky. I v tomto případě se už nahlas mluví o tom, že jeden velký balík zakázek je příliš riskantním nadbíháním silné lobby. Umělá kauza korupce na MŽP a SFŽP na pozadí (či spíše v popředí) tyto nesporné dílčí úspěchy jen zastírá. A není lepším důkazem vážnosti mi- nisterských záměrů než nátlakové akce a mediální ofenzivy proti změně pomě- rů ve zdravotnictví a proti důchodové reformě. Menší, ovšem o to hlasitější část z veřejných peněz placené lobby si najala PR agenturu vzorného zpravodaj- ce někdejší propagandistické ČST za úplatu v řádu miliónů korun, aby bojo- vala proti legitimnímu reformnímu úsilí vlády (trest by ve skutečnosti měla do- stat za to, kdyby reformy neprovedla). Veřejnost vidí takřka online, jak proti ní samotné dokáže agresivně vystupovat ten, kdo jí nabízí svoje služby (a ve sku- tečnosti i nadále chce, co si budeme povídat). Selský rozum velí, že jestliže už někdo tyto služby chce nabízet jiné veřejnosti, stačí to té naší sdělit. Není nenahraditelný. Jde ale o něco jiného. Ztížit či znemožnit vládě, aby nabourala systém a stav, ve kterém na ni stačí za- dupat a peníze se sypou. A to je větší důvod k lomozu než jeden z mnoha vy- vzdorovaných finančních transferů. Královna všech reforem – ta důcho- dově-pojistně-daňová (zkráceně penzij- ní) – je zdaleka největší změnou od pri- vatizace a liberalizace cen na počátku devadesátých let. Paradoxní je, že proti ní brojí levice, jejíhož elektorátu se týká mnohem méně než nás třicátníků a čty- řicátníků, kteří chceme lacinější a méně drzý stát. Činí se ale více než dostatečně vážně míněnými výpady o největším po- listopadovém tunelu a korupci. Lhostej- no, že alternativy jsou jen a jen dražší. Pro všechny! Vláda tyto reformy provést musí a mi- nistři jsou si toho vědomi. Na Úřad vlády dochází ve svém volném čase a zdarma i několikrát týdně desítky eru- dovaných ekonomů z NERV, aby tyto návrhy pomohly pilovat. Informací už je teď habaděj. Jeden z klíčových předpo- kladů takto rozsáhlých změn – vážná a široká debata – přitom dochází po- stupně svého naplnění. autor je analytik Úřadu vlády ČR

REGIONY 12 Jan Čechlovský: … aby směřování ODS mělo smysluplný výsledek Předseda regionálního sdružení ODS Pardubického kraje a bývalý starosta Chrudimi Jan Čechlovský má dlouhodobé zkušenosti s komu- nální politikou. Nyní patří k těm, kteří mohou ovlivňovat dění ne- jen z pozice „koordinátora“ občan- ských demokratů z celého regionu, ale i z poslanecké lavice. Z jeho slov i jejich podtextu je zřejmá oběta- vost k pravicovým hodnotám, jaké patří k ODS, a hrdost na úspěchy, zároveň i schopnost a odvaha upo- zornit na neduhy. Patří k těm, kteří preferují skloubení postupů v re- gionech s celostátní politikou a hlav- ně co nejefektivnější „vládnutí“ ce- lé České republice. „Vedení ODS si bezesporu důležitost vazby na regiony uvědomuje. Řekněme si otevřeně, že přece nemáme dvě růz- né politiky – jednu pro celostátní a jinou pro regionální úroveň. V prioritách a v prosazování možného musíme dý- chat společně. Jiná otázka je, zda jsme dost systematičtí v tvorbě vnitřní politi- ky,“ konstatuje Jan Čechlovský v úvodu našeho rozhovoru. Jak by se podle vás mohla zlepšit spolupráce mezi regiony a vedením ODS? Velmi si vážím snahy Petra Nečase komunikovat s námi formou pravidel- ných setkání regionálních předsedů a vedení ODS, ale zároveň mám pocit, že tím vlastně supluje koncepční práci člena vedení, který by se měl na plný úvazek věnovat vnitřním záležitostem strany. Ani na vteřinu nepochybuji o pracovitosti pana předsedy, ale jsem přesvědčen, že kapacitně se to s rolí premiéra dá těžko zvládnout. A navíc – NÁŠ pan premiér má logicky fakt řa- du jiných docela důležitějších věcí na práci… Další otázkou k zamyšlení je, jakou roli mají plnit ona setkávání regionál- ních předsedů s vedením ODS? Má to být pouze nezprostředkovaná výměna názorů a informací? Nemělo by násle- dovat silnější vtažení sboru předsedů re- gionů do rozhodovacích procesů? Je tím nejefektivnějším prostředím výkon- ná rada, která podle poměrného dele- gačního klíče regionálních zástupců na- bobtnala do rozměrů, že pro udržení tématu diskuse potřebuje moderátora se zvláštním nadáním, a v níž je spous- ta lidí jednoduše jenom proto, aby měli informace takříkajíc „z první ruky“? Ro- zumím významu široké demokratičnos- ti, ale jako bývalý starosta okresního města vím, že pro řadu důležitých roz- hodnutí bývají někdy i dva lidé „příliš početná skupina“. Na co si členové ODS u vás nejčas- těji stěžují a co považují za priority? V zásadě vnímám dva pocity. Ten prv- ní bych nazval permanentní potřebou větší informovanosti. Někdy to má racio- nální příčinu a nositel takového názoru má pozitivní snahu ovlivňovat ostatní ve svém okolí s důkladnější argumentační výbavou, než jakou získá pouze z médií. Občas to ale vyznívá trochu alibisticky, protože mnozí stěžovatelé dostateč- ně nevyužívají komunikačních kanálů v rámci ODS, které mají k dispozici. Představa, že na místním sněmu se ex- kluzivně převypráví detaily (nejlépe dů- věrné) například z jednání v koalici, je nepochopením informačního toku. Druhý zaznamenaný pocit bych ne- zlehčoval a pramení z určitého zklamá- ní nad dosavadní nezřetelností reform- ního tažení. Naši členové očekávali a logicky očekávají, že silou „118“ bu- deme rychle schvalovat potřebné záko- ny, a místo toho se dočítají v novinách o dohadování v koalici a kauzách, které nás poškozují. A navíc to vlastně souvi- sí s tím pocitem prvním, jestli skutečně děláme nějaké reformy (a to zatím ne- děláme), tak se vůbec neobtěžujeme je srozumitelně vysvětlit. A každý zkušený obchodník ví, že není umění vyrobit, ale prodat… Poslední krajské volby nedopadly pro ODS příliš příznivě. Jaké z toho plyne ponaučení? Musíme si otevřeně přiznat, že s každým úsporným opatřením v rám- ci reformního úsilí si snižujeme prefe- rence pro blížící se krajské volby. To neznamená, že pozitivní efekt v dlou- hodobém horizontu máme obětovat pro krátkodobý benefit. Na regionu této tezi všichni přitakají a zároveň do- dají: Ale my chceme mít svého hejt- mana, tak přece nemůžeme u nás za- vřít školu jenom proto, že má málo dětí. Tlak proplout bezbolestně tímto úskalím bude velmi silný. Jestliže jsme naposledy ztratili kraje kvůli 30 koru- nám regulačního poplatku ve zdravot- nictví, tak za necelé dva roky budeme v mnohem horší výchozí pozici ovliv- něné společensko-ekonomickým pro- středím. Takže nám zůstává prostor v nabídce atraktivního programu pro správu kraje a lidí – kandidátů, kteří tento program naplní. A dostáváme se k podstatě dalšího problému, a tím je systém stranických primárek. Máme postavit kandidátky, které se budou lí- bit našim oblastem, protože nasazení do „košů“ jim dává jistotu poměrného zastoupení na čele kandidátky? Nebo se kandidátky mají víc líbit voličům, kde ta vyváženost nemusí být absolut- ní? Jakou míru flexibility, ale také od- povědnosti dáme lídrovi, aby mohl podle svého zvážení ovlivnit složení tý- mu, se kterým chce kandidovat, napříč výsledkem oblastních primárek? Jak vy- brat tohoto lídra a o jak silný mandát

13 se může opřít při svém spolurozhodo- vání o podobě kandidátky? Má-li být tím silným mandátem vnitrostranický regionální plebiscit, tak za sebe říkám: Proč ne… Považujete krajské členění repub- liky, a tudíž i stranických regionál- ních organizací, za optimální? Dlouhodobě trvám na tom, že za- vedení 14 samosprávných krajů bylo jed- ním z největších zločinů proti státní po- kladně v novodobé historii. Podle mne se nefunkčnost tohoto uspořádání v rozdě- lení kompetencí aktuálně plně obnažuje právě na současném stavu části zdravot- nických zařízení nebo v oblasti středního školství. Ale co se dá dělat, když sebe- větší podobná obludnost, kterou náš zá- konodárný sbor ráčí přijmout, se už nikdy nezruší. A i kdyby zákonodárný sbor chtěl, tak tomu zabrání třetí komora Par- lamentu, pardon, tedy Ústavní soud… Jestliže naše stranické regionální čle- nění kopíruje území správních krajů, tak je to logické jednak ve vazbě na krajská zastupitelstva, ale i k volebním obvodům pro parlamentní volby. Za optimální stu- peň pod centrální úrovní ale chápu tako- vý územní článek strany, který je schopen generovat nějakou akceschopnou politi- ku a na ten by měla navazovat servisní manažerská síť. Takže máme regiony a máme oblasti. Také máme v republice několik místních sdružení, která jsou početnější než ně- které oblasti, a jinde oblast, která má ví- ce členů než nejmenší region. Regiony vyhovují volebním obvodům, což je prak- tické, ale nemám pevný názor, zda ob- lasti v hranicích okresů, když nemají vaz- bu na samosprávu, nejsou už trochu umělým článkem. Co jste si vytyčil pro nadcházející období za svůj stěžejní úkol? Pro minimalizaci škod páchaných sou- časnou krajskou garniturou nám nezbý- vá nic jiného a méně důležitého než po- stavit kvalitní kandidátku pro krajské volby a vyhrát je. Náš úkol je uspět ve volbách a změnit podobu dnešního KNV na fungující a komunikující Krajský úřad Pardubického kraje. Jak se nyní konkrétně vyvíjí vaše kontakty s lidmi v regionu a jak je dokážete propojit se svou posla- neckou funkcí? Jsem poslancem a předsedou regio- nálního sdružení. To určuje můj zájem o dění v regionu, jezdím na oblastní ra- dy, oblastní sněmy a sněmy větších míst- ních sdružení, kde se účastním diskuse na našich stranických fórech. Zároveň jsem ovšem také poslancem Parlamentu zvoleným v Pardubickém kraji, takže navštěvuji radnice ve větších městech a jednám se starosty napříč stranickou příslušností. V rámci těchto poslanec- kých dnů v regionu se setkávám s ře- diteli významných firem a navštěvuji dětské domovy, což souvisí s mým dlou- hodobým angažováním v problemati- ce sociálně právní ochrany ohrožené mládeže. V čem nyní spočívá práce regionál- ního sdružení Pardubického kraje? Mohu se vyjadřovat k období od po- sledních sněmovních voleb, kdy jsem se stal předsedou regionálního sdru- žení, tedy od června 2010. Období druhého loňského půlroku bylo po- znamenáno především orientací na komunální a senátní volby, kdy se hlavní část činností odehrávala v ob- lastech a jednotlivých městech a ob- cích, kde jsme kandidovali. Nyní se ak- tivita posouvá zpět více na region v soustředění na příští krajské volby a formulování celokrajských témat. Co soudíte o členské základně ve vašem kraji, počtu členů, jejich ak- tivitě…? Co mohu říci o své členské základně jiného, než že je to slušná společnost. Ale dobrá: Členská základna v regionu je dlouhodobě poměrně stabilizovaná. Ojedinělý skokový nárůst v předcho- zím období v jednom místním sdruže- ní se „vyčistil“ proběhlými volbami, je- hož výsledkem iniciátoři náboru ztratili motivaci držet zaměstnance jedné fir- my v místním sdružení bez jakékoli vazby k místu. Jinak míra aktivity členů v našem re- gionu není nijak specifická oproti jiným. Vždy budeme mít pár členů, kteří na začátku roku zaplatí členské příspěvky a pak je celý rok nevidíme. Oni se prostě tímto identifikují s Občanskou demokra- tickou stranou a otevřeně říkají: „Na to já nemám čas, podnikám a nevím, kde mi hlava stojí“ nebo „Já tu stranu spo- luzakládal(a), chci v ní být, ale hlavně mě nenuťte někam chodit“. S tím se musíme umět vyrovnat. Ale taková část členů nemůže převažovat a naštěstí roz- hodně nepřevažuje. Také pro nás určitě neplatí nadsázko- vá věta mého asistenta při projektování volební kampaně, že poslední žijící dob- rovolník v kampani byl spatřen na kon- ci minulého století. Mám teď naopak dobrý pocit z poslední zkušenosti při oslovení zájemců o práci republikových odborných komisí. Zájem výrazně pře- vyšoval nabídku volných míst tak, že jsme se rozhodli vytvořit jakousi sub- strukturu odborných komisí v regionu a využít potenciál těchto členů při for- mulaci regionálních témat pro krajské volby. Považuji přitom za naprosto zá- sadní, aby tento již několikátý pokus o oživení odborných komisí a relevant- ní diskusi o programu a směřování ODS byl dotažen ke smysluplnému výsled- ku. Jinak nám totiž hrozí, že všichni zá- jemci příště nad podobnou iniciativou pouze mávnou rukou. A možná i nad naší stranou, definitivně… Co byste přál ODS v Pardubickém kraji a co sám sobě? Politickou a osobní rovinu mám do značné míry spojenou. Přál bych si tro- chu zklidnit občasné vášně některých členů. Více by se mohli věnovat věcným problémům a méně bojovat mezi se- bou nebo alespoň více používat korekt- ní argumentaci. –red– JAN ČECHLOVSKÝ • Narodil se v roce 1974. • Vystudoval obor sociální práce a sociální politika na Univerzi- tě Hradec Králové. • 1996–2000 pracoval jako sociál- ní asistent, poté jako vedoucí oddělení sociální prevence na Okresním úřadě v Chrudimi. • V následujícím období byl předsedou a projektovým ma- nažerem občanského sdružení Šance pro Tebe Chrudim. • V roce 2004 byl zvolen místo- starostou Chrudimi, v letech 2006–2010 byl starostou. • V posledních parlamentních volbách byl zvolen poslancem. • Členem ODS je od roku 2001. Musíme si umět otevřeně přiznat, že rozpočtovými úsporami si snižujeme preference. To neznamená, že bychom je měli obětovat pro krátkodobý benefit.

Vzhledem k převažujícímu oran- žovému zabarvení Senátu je každý modrý „prvek“ o to důležitější. Boj o uvolněné senátorské křeslo po Ji- řím Dienstbierovi starším se ode- hraje v dubnových doplňovacích volbách ve volebním obvodu, který zahrnuje především Kladno, ale i mnoho obcí ze Středočeského kra- je. Značku ODS tu bude hájit sou- časný kladenský primátor Dan Jirá- nek. Jeho výhodou jsou dlouholeté zkušenosti z komunální politiky, což je posíleno i tím, že je místopředse- dou Svazu měst a obcí, jehož jmé- nem se podílel na některých legisla- tivních návrzích a jejich prosazování v Parlamentu. Kromě toho stojí v čele mikroregionu, který zahrnuje třináct obcí. Proto by se Dan Jiránek chtěl i v Senátu věnovat komunální politice, hlavně rozumnějšímu roz- dělení kompetencí mezi státem a obcemi, životnímu prostředí a po- moci obětem kriminality. „Rozhodně bych chtěl i v Senátu dělat to, čemu rozumím a v čem dokážu ob- hájit své názory,“ zdůrazňuje kladenský primátor. Jeho boj ovšem nebude lehký. I když v Kladně navzdory pověsti „ru- dého“ města má ODS dlouhodobě úspěch, do nastávajícího boje o uvolněné senátorské křeslo se podle všeho pustí s plnou vervou i ostatní političtí soupeři. Více pravomocí obcím V poslední době se angažoval mimo jiné v souvislosti s návrhem zákona, kte- rý by dal obcím větší pravomoci regulo- vat provoz heren a obecně hazardní hry. Na předloze se podílel spolu se svými stranickými kolegy Janou Černochovou a Tomášem Chalupou. „Byl to velmi ná- ročný proces, který jsme dotáhli téměř do konce – získali jsme podporu po- slanců i senátorů, ale pak to ztroskota- lo na podpisu prezidenta. Takže vlastně začínáme znovu. Přesto to rozhodně nevzdám, protože je absurdní, aby pro- vozování heren povolovalo Ministerstvo financí, když úředníci nemají ani ponětí o tom, jaká je situace v konkrétní obci, nakolik takový podnik třeba nepřetrži- tým provozem může narušovat celé okolí a podobně,“ říká Dan Jiránek. Že na jeho slovech něco bude, je zřejmé při pouhém průjezdu Kladnem – v centru a hlavně na „periferiích“ je tu jedna herna vedle druhé. Hazard není podle něj to jediné, kde by se měly kompetence státu převést na obce. „To by se mělo udělat ve všech sférách, kde rozhodování státu není nutné, a naopak představitelé obcí da- leko lépe vědí, co je účelné. Správa se tak dostane blíž k lidem, kteří těžko půjdou vyjadřovat své názory do Parla- mentu, ale není těžké chodit na jed- nání obecního nebo městského zastu- pitelstva. Stát udělal chybu, největším problémem zůstává doprava Další téma, které Dan Jiránek vyzdvi- huje, je doprava. Není to nic ojedině- Dan Jiránek bude v doplňovacích volbách bojovat o senátorské křeslo REGIONY 14

lého, ta trápí snad všechny starosty. Ovšem ve Středočeském kraji je podle kladenského primátora ještě o poznání svízelnější než ve většině ostatních re- gionů. „Na údržbu silnic jsme dostali nejméně peněz ze všech krajů, přitom je tu obrovské množství velmi vytížených komunikací. A hlavně během posled- ních dvou let, kdy byly dost třeskuté zimy, se pochopitelně stav silnic o to rapidněji zhoršil.“ Za podstatnější než konkrétní vyčle- nění peněz ze státního rozpočtu ale považuje systémové řešení, co se týče zpoplatnění kamionové dopravy. „Stát udělal velikou chybu, když zpoplatnil dálnice a valná část dopravy se kvůli to- mu přesunula do obcí, kde je leckde si- tuace neúnosná – jak co se týče životní- ho prostředí, tak devastace komunikací. Logické by bylo naopak nejvíc zpoplat- nit právě průjezdy městy.“ Ekologie musí zohlednit ekonomiku a sociální aspekty Ochrana životního prostředí patří k oblastem, jimž se Dan Jiránek rovněž dlouhodobě věnuje. O to víc brojí proti nadšeneckým akcím, které ve svých dů- sledcích nepřinášejí žádný prospěch, ale naopak se v mnoha ohledech stávají zá- těží. „Jsem přesvědčen, že každý racio- nální projekt musí stát na třech pilířích: musí být sociálně únosný, ekonomicky schůdný a ekologicky šetrný. To je také východisko koncepce trvale udržitelné- ho života. Pokud je kterékoli z těchto hledisek opomenuto, je to špatně. To se týká například konceptu fotovoltaických elektráren, které jsou ekonomicky nevý- hodné a v důsledku mají nesporné ne- gativní dopady do sociální sféry.“ Proměny Kladna Kladno prošlo v posledních desetiletích bezesporu velkou proměnou. Postupně se zbavuje nejen ekologických problémů, ale i například nedostatku příležitostí ke vzdělání a obecně pověsti „rudého“ města, kde komunistické myšlenky ne- utěšeně bují. V čele města stojí už dlou- hou dobu představitelé ODS, za nimiž stojí nezanedbatelné úspěchy. Dan Jirá- nek vyzdvihuje za poslední období hlavně zateplení mateřských škol. „To je přesně cesta, jakou prosazuji a o jaké jsem mlu- vil. Zateplení je ekologické, zároveň zlev- ňuje provoz budovy, takže je sociálně únosnější pro rodiče, z nichž mnozí musí vystačit s minimálními příjmy.“ Postupné zateplování se týká i byto- vých domů. Dalším úspěchem je nové pouliční osvětlení, které kromě úspor přináší také větší bezpečnost. „Za úžasný pokrok považuji fakt, že se nám ve spolupráci s policií podařilo během uplynulých dvou let snížit v Klad- ně kriminalitu o zhruba dvacet procent a snížil se i počet obětí dopravních ne- hod.“ Co se týče pomoci obětem trestných činů, spolupracuje vedení města s ně- kolika neziskovými organizacemi. „Ty poskytují hlavně psychologickou po- moc, ale oběti nebo případní pozůstalí by měli mít nárok na speciální přístup ze strany soudů, policie a dalších institucí. Na to zatím náš právní řád dostatečně nepamatuje. I na to bych se rád zaměřil, pokud v doplňovacích volbách uspěji,“ dodává primátor. Vzpomínky na „Poldovku“ aneb jak jsem se dostal k politice I když má za sebou úspěšnou politic- kou kariéru, tak tvrdí, že pokud by ne- zkrachovala kladenská „Poldovka“, asi by se dál věnoval své původní profesi. Vyučil se totiž tavičem a po absolvování Vysoké školy báňské v Ostravě začal pracovat právě v Poldi ve Výzkumném a zkušebním ústavu. Na toto období vzpomíná s nostalgií. „Produkovali jsme špičkovou speciální ocel, která obstála v celosvětové konkurenci. Bylo to krea- tivní prostředí, navíc jsme všichni táhli za jeden provaz – předáci, mistři, výzkum- ný tým. Samozřejmě k tomu patřila i spousta dohadování, ale když jsme na něco přišli a shodli se, realizace pak šla strašně rychle a všichni jsme si toho považovali. V politice je každý proces o poznání pomalejší, vztahy jsou složi- tější,“ zamýšlí se Dan Jiránek. Co se týče osobního života, je šťast- ně ženatý, má tři děti – hlavně třinác- tiletá dvojčata mu prý občas dávají notně zabrat. Jak ve výchově, tak obecně zastává Dan Jiránek osvědčené heslo: pomáhat se má při startu, a to těm, kteří jsou jak- koli vůči ostatním handicapovaní a po- moc potřebují. Ale ne při vlastním běhu. Tam už musí bojovat každý sám za sebe. –red– DAN JIRÁNEK • Nar. v roce 1963 v Mladé Boleslavi. • V Kladně se vyučil tavičem, poté absolvo- val Vysokou školu báňskou v Ostravě. • V letech 1985–1996 pracoval ve Výzkum- ném a zkušebním ústavu Poldi Kladno. • Od roku 1994 je členem Městského zastu- pitelstva Kladno, v roce 1998 byl zvolen náměstkem primátora; zároveň je od ro- ku 2002 členem Krajského zastupitelstva Středočeského kraje, jedno období byl předsedou komise pro životní prostředí. • Ve funkci kladenského primátora působí od roku 2004. • Je předsedou Komory statutárních měst a místopředsedou Svazu měst a obcí ČR, kde působí opět v komisi pro životní prostředí. • Je ženatý, má tři děti. 15

NAŠI POLITICI V CIVILU 16 Alena Venhodová: Politika mi hodně dala i vzala, ale názory neměním Do rubriky „Naši politici v civilu“ Alena Venhodová patří víc než lec- kdo jiný. „Civilní“ totiž zůstala a zů- stává. Ať už byla senátorkou, šéf- kou jihomoravské oblasti ODS (což zatím trvá), zakladatelkou občan- ského sdružení Aktivní Slovácko. Ci- vilní zůstala nejen navzdory funk- cím, ale i tím, jak se vypořádala se svou původní a stále fungující pro- fesí. Jako zubní lékařka i po dobu „senátorování“ provozovala svo- ji ordinaci, ale sama tam působila omezeně, zaměstnávala mladé lé- kařky a sestry, aby se mohla co nej- více věnovat parlamentní práci. Mi- mochodem už když před šesti lety do Senátu kandidovala, tak zdůraz- ňovala: „Zubařské křeslo je stabil- nější než to politické. Nikdy jsem ne- chtěla být závislá na politice, a to se mi podařilo, vždycky jsem se měla k čemu vrátit.“ Bohužel patří k těm, kteří neuspěli v loňských senátních volbách. „Převál- coval“ ji Zdeněk Škromach, což byl těž- ký kalibr. „Jsem s tím srovnaná. Myslím, že v Se- nátu i v kampani jsem odvedla, co se da- lo, i když to bylo v podstatě nad lidské sí- ly. I finančně to bylo nesouměřitelné. Navíc celospolečenská nálada a strach ze ‚škrtů‘ nahrávala levici,“ konstatuje Alena Venhodová. Vrátila se naplno k zubařské- mu křeslu a kromě toho se věnuje tomu, co považuje za lidsky nejdůležitější – své rodině. Hlavně rodičům, kteří její péči po- třebují čím dál víc. Jak jsem se dostala k „zubařině“ Leckdo z nás si myslí, že „zubařina“ je odvětví všeobecné medicíny, což ale neplatilo vždycky. Alena Venhodová hodlala profesně následovat svého otce, lékaře a na Slovácku věhlasného gyne- kologa. Ale vzhledem ke komunistic- kým kádrovým posudkům bylo na váž- kách, zda jí soudruzi povolí jakékoli studium. „Také jsem inklinovala k prá- vu. Ale to tehdy bylo tak zatížené ko- munistickou ideologií, že jsem si raději zvolila medicínu. A stomatologie byla tehdy speciální obor, dostupnější než všeobecná medicína, nebyl tam takový nával a snadněji tam prošli ti, kteří byli v očích režimu nevyhovující,“ vzpomíná bývalá senátorka. U oboru zůstala a zůstává. I když po- sléze doba privatizací zubních ordinací nebyla snadná. „V roce 1993, kdy v podstatě bylo povinné se ‚zprivatizo- vat‘, jsme si vzali s kolegyní úvěr. V roce 1999 jsem si musela vzít další. Rozhod- ně jsem nepatřila k těm, kteří si lacině koupili přístroje a vybavení.“ Zcela se oddat politice nebylo Aleně Venhodové vlastní, takže udržovala or- dinaci, zaměstnávala lékařky a sestry. Vesměs se z nich staly nejen kolegyně, ale i přítelkyně. „Všechno jsem obtížně stíhala, ale minimálně jsem musela zajišťovat pro- voz ordinace a všechno, co s tím souvi- sí. Sama jsem se věnovala co nejvíc par- lamentní práci, takže jsem v podstatě byla pacientům k dispozici dost málo. Ale mým závazkem vůči nim byl už před volbami slib, že s lékařskou praxí ne- skončím a moje ordinace bude dál fun- govat. Mimo jiné šlo i o to, že málokdo kromě mě byl ochoten ošetřovat malé děti a školáky.“

17 Seznámení s manželem nebylo nijak romantické Zubařské křeslo se Aleně Venhodové stalo osudným i v partnerském životě. „Prostě přišel student s bolavými zuby a já jako studentka jsem ho měla v rámci povinné praxe ošetřit. Ani pro jednoho z nás to nebylo nijak příjemné, natož ro- mantické. Takže žádná jiskra mezi námi nevzplála. To nastalo, až když jsme se set- kali na plese, kde jsme si zatančili a za- smáli tomu, jak on vystresovaně seděl v zubařském křesle a já mu vystresovaně vrtala zub.“ Manžel Vladimír pak dostudoval „elek- trofakultu“ a nyní samostatně podniká. Dobrovolně to nepřiznává, ale „pod tla- kem“ dokáže připustit, že když se Alena nechala přemluvit ke kandidatuře do Se- nátu, nebyl nijak nadšený. Nicméně ji po celou dobu podporoval. Obdobný postoj měly obě děti. Jirka, dnes projektový ma- nažer americké firmy, i Vlaďka, která mi- mo jiné vyniká v kulečníkové extralize, se původně dívali na matčinu angažovanost v politice se shovívavým nadhledem, jak už to dospívající děti umějí. „Dneska máme kamarádský vztah, všichni se vzájemně respektujeme. I když jsme třeba tak nějak automaticky před- pokládali, že Vlaďka půjde na medicínu, ale rozhodla se jinak. Nikdy jsme je k ni- čemu nenutili a nechtěli jim jakkoli režíro- vat jejich vlastní budoucnost. Mnozí rodi- če z toho pak mohou být zklamaní, ale já rozhodně nelituji, protože vlastní volba je základem osobní svobody, což platí i v ro- dině. Vždycky jsem v životě i v politice vycházela ze zásady, že nejdůležitější je umět mít odpovědnost sám za sebe, a pokud to neklape tak, jak si člověk vy- snil, musí umět nést následky,“ říká Alena Venhodová. Ke vzdoru vůči komunismu mě osud předurčil Dědeček z otcovy strany byl v 50. le- tech politický vězeň, což, jak známo, bylo stigma pro celou rodinu i další gene- race. „Navíc můj strýček z maminčiny strany byl za války člen výsadkářské sku- piny CLAY – EVA a po roce ’48 emigroval. Takže zbytek rodiny dostal nálepku ‚poli- ticky a kádrově nespolehliví‘.“ Do ODS vstoupila Alena Venhodová hned po jejím založení v roce 1991, od roku 1994 působí za občanské demokra- ty v hodonínské samosprávě. Zvolení do Senátu v roce 2004 bylo mimořádným úspěchem, hlavně vzhledem k tomu, že její domovský region je typický svojí inkli- nací k levicovému populismu. „Období v Senátu mi pak hodně dalo i vzalo. Nemyslím jen čas. Například jsem si uvědomila, jak vzácné je v politice opravdové přátelství, přišla jsem o mnohé iluze a ideály. Ale jsem ráda, že jsem mohla ve vypjatých situacích poznávat ‚charaktery a bezcharaktery‘ lidí, fér a ne- fér jednání. Přesto trvám na tom, že sluš- nost není slabost. A že ‚ideovost‘ je na- místě, pokud znamená pevné zásady a kořeny. Nelze ji zaměňovat s naivním idealismem. Ten má blízko k populismu, který nám dosyta nabízí levice.“ Musíme být zásadoví, jinak těžce zaplatíme V politice má ve všech směrech Alena Venhodová jasno. „Levicový populismus je snadněji prodejný artikl než lidi vyzývat k odpovědnosti. V tom bude pravice vždycky v nevýhodě. Víc mě ale štve, když si sama ODS zhoršuje pozici nedostat- kem vzájemné loajality, absencí silné vize, která by nás stmelovala a za kterou by všichni jednoznačně stáli bez ohledu na vlastní zájmy, finanční obohacení, kšefto- vání s kontakty, penězi, funkcemi. Ale i to je především otázkou charakteru a správ- ného výběru lidí. ODS může vtáhnout do záhuby, pokud si nedokáže udělat pořá- dek ve vlastních řadách.“ Také v souvislosti se svým působením ve výboru pro evropské záležitosti je ne- kompromisní: „Vím, jak je evropská pro- blematika složitá. Ale o to víc trvám na tom, že musíme umět obhajovat své ná- rodní zájmy a nezapomínat na vlastní his- torické kořeny. I na tom je závislá bu- doucnost celé Evropy – a tím i naše. Jsem přesvědčená, že pokud nebudeme trvat na svých konzervativních pravicových zá- sadách a v mezinárodní politice na svých ideologických základech, těžce za to politicky zaplatíme všichni. Musíme si uvědomit, že vlastenectví není naciona- lismus.“ Lék na přepracovanost, špatnou náladu…? Vaření! Alena Venhodová je ve svém okolí vy- hlášená kuchařka. „Vaření je pro mě rela- xace, což samozřejmě zbytek rodiny vítá. Těší mě, když jim chutná, i když často ne- tušili, že jsem si stoupla k plotně kvůli to- mu, že už jsem z přípravy na nějaké zase- dání Senátu byla úplně vyřízená.“ „Další mojí vášní je pěstování květin. Zahrádku mám sice malou, ale hlavně ibišky mě zatím nezklamaly – přesněji řečeno, já jsem je nezklamala, takže se jim daří.“ Z „psychických podpor“ zbývá na zá- věr připomenout ještě Betynku, tibet- skou dogu. „Nepatří sice k těm, kteří by vnímali, když mi není zrovna nejlíp, ale v tom jsme si vlastně podobné, takže nám soužití funguje. Občas je samotná přítomnost blízké bytosti důležitější než cokoli jiného.“ Jak bývalá senátorka dodává, trocha dobrého vína a procházka lesem, hlavně pokud možno spojená s houbařením, ta- ké bývá dobrou náplastí na chvilkové ne- duhy duše. „A po návratu domů si zalézt pod deku s dobrou knížkou nebo k něja- kému dobrému filmu,“ popisuje své ideál- ní okamžiky Alena Venhodová. Literární i filmové lahůdky z poslední doby dokáže barvitě popisovat, byť nakonec přiznává: „Občas se s chutí spokojím s napínavou detektivkou.“ Ostatně, kdo z nás ne… –red–

ZAHRANIČÍ 18 Y es, we can. S tímto mottem nastoupil do prezidentského úřadu illinoiský senátor za De- mokratickou stranu Barack Obama. Již při předvolební kampani před dvěma lety mnozí kritici upozor- ňovali, že mnoho Obamových slibů je nereálných a obtížně splnitelných. Jejich obavy se uprostřed Obamova úřadování potvrzují. Symbolem neúspěchu vlády jednoho z nejlevicovějších demokratů je otázka uzavření věznice v Guantánamu, kde jsou zadržovány osoby podezřelé z te- rorismu. Byl to první akt americké hlavy státu po nástupu do úřadu, přesto ani dnes není věznice uzavřena. V minulých dnech dokonce Obama přímo v rozpo- čtu zamezil jejímu uzavření. Z pohledu každodenního života Ame- ričanů však byla důležitější dvě zásadní opatření, které Obama udělal – napum- pování stovek miliard dolarů do skomí- rající americké ekonomiky a zdravotnic- ká reforma. Ani o jednom se nedá říct, že by uspělo. Záchranný balíček, který bude podle propočtu rozpočtového výboru Sně- movny reprezentantů na konci Obamo- va mandátu znamenat pro státní rozpo- čet deficit 16 500 000 000 000 dolarů, nevyřešil základní problém Američanů – nezaměstnanost. Zatímco na začátku Obamova funkčního období činila 7,6 %, v lednu 2011 je o skoro dvě procenta vyšší. V únoru 2009 podepsal Obama stimulační balíček na podporu ekonomiky ve výši 787 miliard dolarů, přesto americká ekonomika přišla v roce 2009 o 4,2 milionu pracovních míst. Růst nastal až v následujícím roce, Ame- ričané se ale ptají, jestli bylo skutečně nutno na něj vynaložit takovou sumu. Druhým kontroverzním krokem Oba- movy administrativy byla zdravotnická reforma, která měla garantovat zdra- votní pojištění všem Američanům. Pře- lomový zákon prosadil Obama až po úpravách republikánů v březnu 2010 a stejně jako stimulační balíček nadělá další generaci Američanů mnohamiliar- dové dluhy. Tea Party Ve světle zmíněných, silně etatistic- kých návrhů Baracka Obamy začalo v USA vznikat hnutí Tea Party, které svým názvem navazovalo na odpor amerických osadníků proti britským ko- lonizátorům v roce 1773. Hnutí, které svým jménem zaštítila momentálně asi nejznámější postava Republikánské stra- ny Sarah Palinová, protestuje proti dra- matickým krokům prezidentovy admi- nistrativy proti svobodám občanů a požaduje návrat k principům Ústavy. Za několik měsíců se z neformálního pravicového seskupení stala vlivná síla, která ve volbách do Sněmovny repre- zentantů a třetiny Senátu v listopadu 2010 získala řadu křesel a přivodila de- mokratům jednu z nejdrtivějších porá- žek v historii. Obama byl následně nu- cen zmírnit svoji rétoriku a ve Zprávě o stavu Unie v lednu letošního roku sig- nalizoval jednoznačný posun do středu. Obama za dva roky působení v Bí- lém domě prosadil minimum zákonů opravdu prospěšných pro běžné Ameri- čany. Chlubí se sice prosazením zákona, který umožňuje homosexuálům v armá- dě přiznat sexuální orientaci, postup- ným prosazením stahování vojáků z Irá- ku či podepsáním smlouvy START o snižování počtu jaderných zbraní, pro Američany však byla a je nejdůležitější otázkou ekonomika. Té však, stejně jako zpřísnění imigrace, která trápí řadu stá- tů na jihozápadě Ameriky, Obama příliš nepomohl. Stejně rozpačité zůstaly vý- sledky jeho práce v zahraniční politice, zejména ve vztahu k zemím Blízkého východu a Číně. Slabý leadership Obamovým problémem je však pře- devším jeho slabý leadership, který je k jeho škodě tou nejpodstatnější cha- rakteristikou amerického prezidenta. Obamovu slabost nejlépe vyjadřují je- ho nekonkrétní kroky v zahraniční poli- tice, zmíněné uzavření-neuzavření věz- nice na Guantánamu či problémy s prosazením zdravotnické reformy. Američané však čekají prezidenta, který je bude vést, nikoliv ustupovat a pode- pisovat kompromisy. Na druhou stranu nutno dodat, že Obama ani lídrem být nemohl. Jeho sli- by z předvolební kampaně byly natolik nerealistické a nejasné, že je ani splnit nešlo. Obama byl zvolen jako údajný symbol změny a mesiáše, který měl změnit Ameriku. Dnes však Američané pociťují, že volba hezké tváře a marke- tingových slibů bez konkrétního obsahu ještě nemusí přinášet úspěch. autor je analytik politické sekce ODS Ideolog, který neřeší problémy běžných Američanů Zbyněk Klíč

HISTORIE 19 Únor 1948: souboj dobra se zlem, nebo souboj diletantství a profesionality? Matěj Trávníček Letos si připomeneme 63. výročí události známé z komunistické pro- pagandy coby „Vítězný únor“. Ten je často interpretován jako vítězství komunistů nad demokratickým tá- borem. Při bližším ohledání však můžeme zjistit, že situace nebyla takto černobílá. Údajní udatní reko- vé se povětšinou aktivně podíleli na potlačení demokracie v tehdejším Československu a stejně tak role glorifikovaných vedoucích předsta- vitelů tak zvaného demokratického tábora nebyla zdaleka tak jedno- značná. Kupříkladu Jan Masaryk se nepřidal k ministrům, kteří v osud- ných únorových dnech podali demi- si, a naopak sloužil coby ministr za- hraničí nové Gottwaldově vládě. A stejně tak i Edvard Beneš setrval z vlastní vůle ve funkci prezidenta až do dubna 1948. Mýtus demokracie a demokratického tábora Po skončení II. světové války platila formálně ústava z roku 1920, fakticky však nebyla naplněna. V zemi panoval poloprezidentský režim, kdy Edvard Be- neš vládl ve spolupráci s politickými stra- nami pomocí dekretů. Přičemž tyto de- krety vydával na základě zmocňovacího zákona, který parlament přijal 15. pro- since 1938. Tedy v době, kdy Beneš již nebyl prezidentem (abdikoval 5. října téhož roku). Tehdejší parlament, jedno- komorové Prozatímní Národní shromáž- dění, nebyl ustaven na základě voleb, ale fakticky na základě delegace politic- kých stran sdružených v Národní frontě. Jistě proto nepřekvapí, že nikoli parla- ment, ale právě Národní fronta byla jednou z klíčových institucí nového reži- mu. A právě ona se tak stala největší žá- bou na prameni demokracie. V období III. republiky totiž mohly nové strany vzniknout jen se souhlasem Národní fronty, tedy se souhlasem stran již exis- tujících. Volby z května 1946 tak lze vní- mat nanejvýš jako polosvobodné, kdy soutěž probíhala v českých zemích mezi národními socialisty, lidovci, sociálními demokraty a komunisty a na Slovensku pak opět mezi komunisty, kteří byli jedi- nou stranou s celostátním působením (byť formálně existovala KSS jako samo- statná strana), Demokratickou stranou a nově vzniklými komunistickými satelity v podobě Strany slobody a Strany práce. Nový režim tak krom celé řady men- ších stran neumožnil existenci vůbec nejsilnější strany období I. republiky, agrárníků, a to s odůvodněním na jejich údajnou kolaboraci s nacisty, přitom ce- lá řada agrárníků v čele s Ladislavem K. Feierabendem aktivně působila v exi- lu, a dokonce i v exilové vládě. V novém zřízení však nebyli vítáni. Únor jen logickým koncem tragédie III. republika tak nebyla demokratic- kým rájem, jak bývá mnohdy líčena, ale na druhou stranu život v ní byl beze- sporu snesitelnější než v nastupujícím stalinismu. Prezident Beneš údajně usi- loval vybudovat z nové republiky most mezi Východem a Západem, ten však spadl do hlubin propasti poté, co Čes- koslovensko nejprve přislíbilo a pod ná- tlakem Moskvy následně odmítlo účast na Marshallově plánu. Komunisté celou dobu systematicky pracovali na převzetí absolutní moci ve státě. Obratně využívali sporů mezi ostat- ními stranami a tvořili s nimi účelové koa- lice. Své skutečné plány dovedně kamuf- lovali a programově mířili do středu. Slibovali tak například podporu živnostní- ků a drobných podnikatelů, razantně od- mítali združstevňování venkova a ve věci znárodnění zaujali prakticky dokonale středové stanovisko, kdy pro znárodnění nejvíce prahla sociální demokracie. Systematicky budovali svůj vliv i ve vý- znamných společenských organizacích, zejména pak v odborech (ÚRO), a v dů- ležitých institucích. Pod svou kontrolou tak měli například ministerstva vnitra, obrany či informací. Samotný 25. únor a události jemu bezprostředně předcházející tak byl jen logickým vyvrcholením střetu dobře při- pravených a skvěle zorganizovaných komunistů s diletantsky si počínajícími nekomunisty. Ti nebyli schopni účinně koordinovat svůj postup, či dokonce ani vytvořit jasnou koncepci a prakticky až na čestné výjimky rezignovali na odpor. autor je analytik politické sekce ODS

NÁVŠTĚVA U STAROSTY 20 Víc peněz by mělo jít přímo obcím, říká starosta Zbraslavic Z braslavice nedaleko Kutné Hory je poměrně malá obec čítající i s přilehlými osadami tisíc čtyři sta obyvatel. Leckdo by si řekl, že v takovém „zapadákově“ dávají lišky dobrou noc, nic podstatného tu k řešení není, natož politika, největším problé- mem může být zaběhnutý pes. Dlužno přiznat, že první dojem to zdánlivě po- tvrdil: „Promiňte, musíte chvíli počkat, máme tu dva zaběhnuté psy, takže po- třebuji volat, kdo se jich ujme,“ uvítal nás starosta Ondřej Havlovic. Pobaveně jsme usoudili, že starostování Zbraslavic je asi opravdu jen zábava a legrace. Ale zdání klame a nás smích záhy přešel. Krásný kraj s mnoha šancemi Zbraslavice, přesněji řečeno jejich sta- rosta, stojí v čele mikroregionu, který zahrnuje třináct obcí a úspěšně zvele- buje své „državy“ mimo jiné díky úspěš- nému čerpání dotací. Kromě toho se starosta Havlovic zasloužil o založení takzvané místní akční skupiny (přezdí- vané Maska), která se rovněž může za- pojovat do různých dotačních progra- mů, což se také daří. Zbraslavice se dostaly i do programu Leader, což zna- mená další finanční šance prostřednic- tvím hlavně ministerstva zemědělství. Zkrátka krásný kraj, množství pamá- tek, turistických tras, k tomu schopný starosta, který dokáže to vše patřičně podpořit a zhodnotit ku prospěchu všech obyvatel. I když k systému dotací a obecně ke správě země má celou řa- du výhrad. Zkušeností už má víc než dost. Patří k místním zakladatelům OF a poté místní organizace ODS. Ministerstvo pro místní rozvoj bych nejraději zrušil „Daleko víc peněz by mělo jít přímo obcím nebo by měly mít větší šance se o ně ucházet. Hlavně bych úplně zrušil Ministerstvo pro místní rozvoj, které na- bízí přes pětašedesát dotačních titulů. Zejména pro malé obce existuje spous- ta překážek k tomu, aby se vůbec moh- ly o příspěvky ucházet, ale i celkově by bylo mnohem jednodušší a pro stát levnější, kdyby peníze šly podle racio- nálního klíče přímo obcím,“ konstatuje Ondřej Havlovic. Proti srsti je mu už samotné krajské uspořádání. „V rámci okresu jsme se dokázali dohodnout a všichni jsme alespoň rámcově u každého problému věděli, o co jde. I dneska funguje dob- rá spolupráce s těmi, kteří znají region z dob okresního zřízení. Naopak ne- chápu, jak může podle současného systému někdo z Prahy rozhodovat o tom, co je, nebo není potřebné a uži- tečné pro tak malou, a navíc specific- kou obec, jako jsou Zbraslavice. A to si uvědomme, že takhle malých a záro- veň specifických obcí jsou stovky. Proč by o nich mělo rozhodovat nějaké vzdálené krajské centrum?“ rozhořču- je se starosta. Výhrady má rovněž k systému, ja- kým funguje Svaz měst a obcí. „Existují z příspěvků všech, ale ve výsledku jsou více než v ostatních zemích zvýhodněna velká města.“ Za skandální považuje také úmysl ru- šit stavební úřady v malých obcích. „Úspory by to přineslo naprosto zane- dbatelné, ale škody to napáchá velké, protože ten, kdo nezná konkrétní pod- mínky přímo na místě, tak může všech- no jenom komplikovat a prodlužovat.“ Evropské dotace pomáhají, i když vyžadují úvěry Co se týče evropských dotací i vlast- ních finančních zdrojů, může být Ondřej Havlovic na své úspěchy pyšný. I když, jak dodává, patří k tomu i odvaha vzít na sebe nejen odpovědnost, ale i úvěr. Což se ve Zbraslavicích osvědčilo ohledně na- příklad zateplení základní školy a poříze- ní tepelného čerpadla na její vytápění. „Stejným způsobem jsme pak pokračo- vali s vytápěním mateřské školy, teď jsme se ‚vrhli‘ na zdravotní středisko.“ Když je obecně řeč o dotacích, spon- zorech a jakékoli podpoře, říká Ondřej Havlovic jednoznačně: „Když jsem po- čátkem 90. let začínal jako starosta, byl jsem strašně naivní. Psal jsem dopisy a jednu žádost za druhou. Formální a vlažné odezvy mi ale k ničemu nebyly. Postupně jsem si ověřil, jak velkou moc má osobní kontakt.“ V souvislosti s politikou sdílí názor mnohých jiných starostů, zejména těch z malých obcí. „U nás o politiku a stra- nické přístupy až tak dalece nejde. Da- leko podstatnější je, kdo je slušný člověk a je ochoten něco udělat. ODS tu vítězí od svého založení, ale v zájmu věcí jsem komunikoval i s lidmi ze všech ostat- ních stran. Samozřejmě uzavírat s nimi koalici ve větších městech, když to navíc není nutné, to je jiná záležitost.“ Kdo tu pracovat chce, práci najde S nezaměstnaností tu nemají velké problémy. Sice dosahuje nezanedbatel- ných osmi procent, ale podle Ondřeje

NÁVŠTĚVA U PODNIKATELE 21 Důležitější je poctivost a spolehlivost než reklama Havlovice kdo pracovat chce, tak příleži- tostí je dost. „Nedávno jsme sháněli pro- davačku a někoho na roznášku novin. Žádný zvláštní zájem o to nebyl. Takže nemyslím, že by u nás lidé trpěli nedo- statkem pracovních příležitostí.“ Jak vysvětluje, působí přímo ve Zbra- slavicích a v okolí řada firem, kde místní lidé nacházejí uplatnění. Jde o relativně velké firmy, ale i o drobnější živnostníky, z nichž mnozí se dokážou postarat ne- jen o sebe, ale i o své zaměstnance. Z těch větších uvádí starosta Havlovic například Charvát Group, s.r.o., která se zaměřuje především na výrobu tlako- vých hadic a hydraulických válců. Za- městnává přes stovku lidí. Ostatně maji- tele Charváta možná čtenáři znají z médií v jiné souvislosti: Patří k největ- ším a nejúspěšnějším chovatelům koní v tuzemsku. Kolem stovky zaměstnanců má také firma Gramex, která se zabývá výrobou autopotahů. „Působí tu také podnik Silnice Čá- slav Holding, a.s., která provozuje kromě staveb silnic a dálnic i různé další aktivity, takže nejen přispívá k zaměstnanosti, ale také patří k na- šim významným sponzorům.“ S úctou mluví starosta Zbraslavic i o majiteli společnosti LESS Janu Mičán- kovi. Zřejmě i proto, že oba osudově propadli kouzlu zdejšího kraje. „Jan Mi- čánek kousek od nás, v Ostrově, koupil zpustlý zámek včetně přilehlých hospo- dářských budov a pozemků. Teď tam má nádherné sídlo, jaký by mu kdejaký snob mohl závidět. Ale u něj nejde o snobismus. Obhospodařuje okolní pronajaté lesy a jeho pila je přínosem, jak co se týče pracovních příležitostí, tak citlivého přístupu ke krajině.“ Nejen prací člověk je živ, zábava je také důležitá Ondřej Havlovic podporuje sport, tím spíš, že kdysi volejbal a fotbal provozo- val závodně. Dnes se angažuje spíše jako fanoušek a podporovatel. Ani kul- tura v různých podobách mu není cizí. Vždyť také jeho otec, který byl v roce 1968 vyhozen z KSČ, se staral v regio- nu o kulturu. I pak provozoval ochot- nické divadlo, staročeské máje, taneční zábavy… A syn se samozřejmě musel účastnit. To mu zůstalo. Je stoupen- cem místních tradic a kromě toho dob- ře ví, že atmosféra, jakou tu se svými spoluobčany nastoluje, je i lákadlem pro návštěvníky z celých Čech. Roman Mutl začínal od nuly – do za- čátků podnikání mu nepomohly ani žádné restituce ani bohaté jmění. Vy- učil se automechanikem, pokračoval na dopravní škole a absolvoval voj- nu. Pak už mu ale bylo jasné, že chce něco dokázat sám za sebe. Bylo krátce po změně režimu, takže šan- ce byla. Ale nebylo kde vzít alespoň zá- kladní kapitál. Proto je dodnes vděčný svému strýci, který pracoval v autodopra- vě a vzal si ho takzvaně pod křídla. Přitom dálkově pokračoval v dalším ekonomic- kém vzdělávání. Pak mu strýc poskytl jed- no auto. Vlastní podnik provozuje od ro- ku 2002. A i když se mu nabídky hrnou, nijak netouží se příliš rozšiřovat. Zabývá se hlavně pozemními stavitelskými pracemi, k dispozici má vlastní stroje. Zdůrazňuje, že práce mu stačí tolik, kolik má, a aby uživil rodinu. Zjevně nepatří k těm, kteří by si kvůli vidině zisků nechali ujít vyrůstá- ní svých malých dcer Aničky a Elišky. V současnosti se zaměřuje hlavně na provoz strojů pro jakékoli zemní stavby, kterých má pět, k tomu zaměstnává 10 kmenových pracovníků. „Všechno jsou to lidé, které jsem znal – ze školy, z vojny, zkrátka ‚prověření‘ kamarádi. Tak- že jsme skoro jako rodinná firma – sice nejsme příbuzní, ale držíme za jeden pro- vaz a můžeme se na sebe spolehnout,“ charakterizuje firmu Stavitelství Mutl, s r.o. zahrnující i autodopravu. Těžko byste v souvislosti se společností Mutl hledali nějakou nepřehlédnutelnou reklamu nebo PR. Pro mnohé možná bu- de znít recept Romana Mutla na úspěch naivně, ale jemu vychází: „Musíte to dělat opravdu poctivě, pak to běží samo. Nás si práce najde sama i bez reklamy. Fungují hlavně osobní doporučení, která se šíří. Žádnou jinou reklamu nepotřebujeme.“ Jak známo, úspěch přináší nové „vý- zvy“. Stavitelství Mutl na to konto dosta- lo nabídku podílet se na poměrně monu- mentální výstavbě tunelu pod Vltavou. „Ne že by pro nás taková zakázka nebyla potěšující, ale s naší kapacitou a mož- nostmi by nebylo fér to přijmout. A ani ta- ková zakázka mi nestojí za to obětovat čas pro rodinu, když mě a naštěstí i mým společníkům současný stav postačuje. I zaměstnanci mohou být spokojení – do- stávají spolehlivě slušnou mzdu. Navíc po- važuji za zbytečné nějak hystericky zvyšo- vat obrat, protože to ještě neznamená vyšší zisk. Pro mě je teď důležité, že man- želka i Anička mají chřipku, takže se mu- sím umět postarat tady o Elišku.“ K tomu se Roman Mutl musí potýkat s rizikem, které stíhá nejednoho podnika- tele: Velké firmy často neplatí nebo platí se zpožděním, které může být v někte- rých případech pro malé podniky smrtící. Problémy se splatností se podle aktuál- ních zkušeností Romana Mutla týkají zhruba poloviny klientů. „Musíme počítat s tím, že ani tři čtyři měsíce po splatnosti tu peníze nemáme,“ konstatuje. Zhruba stejnou část obratu firmy tvoří zakázky z okolí Kutné Hory a dalších čás- tí Středočeského kraje, zbytek pokrývají ostatní regiony. Žít na dluh není můj šálek čaje Roman Mutl se narodil v roce 1980. Už během dospívání pochopil, že větší cenu má, co sám dokáže, že levicový populis- mus a život na dluh nikdy nebude jeho styl. „Zjistil jsem, že zadarmo mi nikdo nic nedá a ani o to nestojím. I vojna byla v tomhle ohledu ne zrovna příjemným, ale možná užitečným ponaučením. Pak jsem začal stavět rodinný domek a bylo mi jasné, že není nad to umět se spoleh- nout sám na sebe a obklopovat se lidmi, kteří nejsou žádní lehkoživkové.“ –red–

180 VÝROČÍ 22 Josef Hlávka, mecenáš vědy a kultury Pojem Hlávkova nadace zná i větši- na současníků. I když už méně z nich ví, že oficiální název zní Nadání Jose- fa, Marie a Zdenky Hlávkových – žen- ská jména jsou upomínkou na jeho první ženu Marii, která zemřela na tuberkulózu, a druhou Zdenku. Ta byla přítelkyní Antonína Dvořáka, sa- ma velmi hudebně nadaná. Ostatně právě vzhledem k přátelství s Hláv- kovými složil Antonín Dvořák jedno ze svých velmi ceněných děl – Lužan- skou mši. Právě v Lužanech strávil Jo- sef Hlávka velkou část svého života a jsou s nimi spojeny i počátky jeho mecenášských aktivit. Věhlas získal svým propracovaným projektem na podporu kultury a vzdělanosti čes- kého národa. V Lužanech například vznikla idea založení České akade- mie věd a umění, což stálo Hlávku nemálo politického úsilí i vlastních finančních prostředků. Narodil se v Přešticích 15. února 1831 – tedy před 180 lety. Byť je Hlávkovo jméno spojeno s velko- rysými příspěvky na rozkvět české vědy, kultury a umění, dlužno připomenout, že sám pocházel z relativně chudých pomě- rů a pověstnou všestrannou velkorysost si mohl dovolit jen díky tomu, co sám v ži- votě dokázal. Od dětství projevoval technický talent a zájem o architekturu. Naštěstí mu rodi- če umožnili tuto orientaci dál rozvíjet. Nejprve ho nechali zapsat na pražskou techniku a posléze absolvovat architek- turu na vídeňské Akademii výtvarných umění. Studium to nebylo zrovna levné, takže si Hlávka o prázdninách přivydělá- val jako zednický učeň. V té době se se- známil s nejnovějšími trendy v architek- tuře, další velkou inspirací pro něj bylo získání tříletého stipendia na poznávací cestu po Evropě. Jeho vášeň pro architekturu našla na- plnění jen částečně, většinu života se vě- noval spíše stavitelství, ale i tam uplatnil cit pro moderní kompozice i technické schopnosti. V této dráze mu výrazně po- mohl česko-vídeňský stavitel František Šebek, který záhy rozpoznal jeho hou- ževnatost a nadání, takže ho zaměstná- val, vytvořil prostor pro profesní růst a později mu odkázal celou svoji staveb- ní kancelář. Úspěšný stavitel, vítěz soutěží Josef Hlávka se záhy stal jedním z nej- věhlasnějších stavitelů a za svá díla sklízel jedno ocenění za druhým, což mu logicky přinášelo nové zakázky. Například vyhrál soutěž na výstavbu vídeňské Dvorní ope- ry, je mimo jiné „autorem“ dodnes fun- gující Zemské porodnice v Praze. Zde uplatnil tehdy zcela novátorská členění na pavilony, zohlednění hygienických po- žadavků, celkovou funkčnost zařízení. Za projekt rozsáhlé a monumentálně pojaté biskupské rezidence v Bukovině obdržel 2. cenu na světové výstavě v Paříži. Za své úspěchy ale dostal více nejvyšších oce- nění a také nemalé finanční obnosy. Jeho firma realizovala během jediného deseti- letí na 150 staveb, na každou Hlávka osobně dohlížel, byť zaměstnával dvacít- ku architektů a dalších zaměstnanců. Běž- ně měl na starosti kolem padesáti staveb najednou. Zámeček v Lužanech se stal centrem kulturních setkání Jedním z prvních významnějších výdajů byla koupě zámečku v Lužanech nedale- ko rodných Přeštic. Původně to byl dárek pro jeho čerstvě ovdovělou matku, ale později se z Lužan stalo místo setkání kul- turních a vědeckých velikánů 19. století. Na druhé straně ho nadměrná píle, od- povědnost a pracovitost, k čemuž patřilo i neustálé cestování mezi Prahou, Vídní a dalšími městy, natolik vyčerpalo, že v ro- ce 1869 v osmatřiceti letech zkolaboval, ochrnul na obě nohy a byl dočasně od- kázán na invalidní vozík. Z jeho četných mecenášských počinů si zaslouží zmínku krom jiného založení pražských studentských kolejí, které na svou dobu skýtaly nemajetným mladým lidem poměrně luxusní zázemí včetně vlastní tělocvičny, pekárny, kde se roz- dávalo libovolné množství čerstvého chleba, a to i mimokolejním studentům. V souvislosti se studentskými kolejemi se také objevuje pojem „Hlávkovi rytíři“. Podmínkou pro užívání kolejí totiž byla perfektní znalost cizího jazyka a umění šermu, v čemž Hlávka poněkud naivně viděl potencionální šanci obrany proti Němcům. Velkorysost spojoval s osobní šetrností a pracovitostí Přitom se traduje, že ve svém osobním životě byl Hlávka důsledně šetrný. Kromě toho také bytostně nesnášel jakoukoli za- hálku. Proto prý třeba na jeho zámečku v Lužanech vyzýval přítomné dámy, aby i při nejnáročnějších intelektuálních de- batách zároveň pletly, vyšívaly nebo háč- kovaly, případně draly peří. Ani muži se nevyhnuli práci na zahradě a jiným ma- nuálním činnostem. Každopádně dodnes nejznámější je ve spojitosti se jménem Josefa Hlávky jeho nadace, kterou založil čtyři roky před svou smrtí. Funguje i nyní díky dokonale promyšlenému právnickému základu, ne- dokázali ji zlikvidovat ani nacisti během druhé světové války ani komunisté. –red– Budova studentských kolejí, které v Praze založil a projektoval Josef Hlávka

110 23 Hugo Haas, bavič a všestranný umělec, který dokázal uspět i v Hollywoodu Většina z nás si vybaví Hugo Haase nejčastěji jako charismatic- kého komediálního herce a šar- mantního milovníka. Ostatně zdat- ný milovník a velký proutník byl podle vzpomínek svých kolegů i v reálném životě. Ale pamětníci si vybaví i jeho vážné charakterní ro- le, v nichž zazářil neméně, a to na divadelních prknech i na plátně. Diváci i kritika ho opěvovali na- příklad v Dostojevského Zločinu a trestu ve Vinohradském divadle. Postavu doktora Galéna v Bílé ne- moci psal Karel Čapek údajně pří- mo jemu „na tělo“, při prvním fil- movém zpracování této hry se Haas dokonce ujal režie. Jeho poz- dější život byl lemován složitými peripetiemi i úspěchy. Narodil se 18. února 1901. Svůj talent uplatnil v divadle včetně Národního, jeho filmové role jsou pro mnohé dodnes nezapomenutelné, ob- stál i jako režisér. Což je slabý pojem, uvážíme-li, že se herecky i režijně pro- sadil i v zahraničí včetně věhlasného Hollywoodu. Tam se rozhodně neocitl z důvodů nějakých nadměrných ambi- cí a ctižádosti. Dramatický útěk, členové rodiny zůstali v Česku Z Čech prchal v roce 1939 před nacisty s manželkou Bibi za dosti dra- matických okolností – přes Francii, Španělsko a Portugalsko. Bibi byla zkomolenina jejího příjmení Bibikoffo- vá (ve skutečnosti se křestním jménem jmenovala Marie), živila se jako hereč- ka a tanečnice. Její otec, ruský šlechtic, byl posledním carským velvyslancem ve Švýcarsku. Navíc v Čechách museli nechat malého syna Ivana. Ten válku přežil (a údajně z něj byl později po ot- cově vzoru velký prostopášník). Oběť antisemitských štvanic a hodinová výpověď Ale svízelným obdobím procházel Haas ještě předtím, kdy sice sklízel divadelní úspěchy, nicméně se kvůli svému židovskému původu stal obětí rasistických štvanic. Posléze byl na ho- dinu vyhozen z Národního divadla. Emigrace byla zjevně jediným výcho- diskem, což potvrdil i tragický osud otce a bratra Pavla, nadaného hudeb- ního skladatele, kteří zahynuli v kon- centračním táboře v Osvětimi. Americký sen? Hrál, režíroval, měl vlastní společnost Ve Spojených státech ztvárnil Hugo Haas četné divadelní a filmové role. Zpočátku to kvůli přízvuku byly spíše epizodní role přistěhovalců, ale po- stupně se vypracoval natolik, že do- konce založil vlastní produkční spo- lečnost a sám režíroval. Vícekrát se nechal inspirovat vlastními zkušenost- mi s válečným pronásledováním Židů a nedobrovolnou emigrací. Konec života strávil ve Vídni, do Čech ho to netáhlo Ani po konci války ho to do vlasti příliš netáhlo. S přáteli včetně napří- klad Olgy Scheinpflugové si pravidelně dopisoval, ale do Čech přijel jen na krátkou návštěvu u příležitosti oslav Národního divadla, kde kdysi slavil ob- dobí své největší slávy. Nějakou dobu žil v Itálii a zbytek života strávil ve Víd- ni. I tady pracoval, hlavně pro rakous- kou televizi. Zemřel v roce 1968, po- chován je na židovském hřbitově v Brně. Ve vzpomínkách svých vrstevníků a přátel byl proslulý nejen talentem, ale rovněž svým bohémstvím a tref- nými bonmoty, často na adresu umě- leckých kolegů. Například o svých častých filmových partnerkách Lídě Baarové a Adině Mandlové prohlásil: Baarová má oči mandlové a Mandlová oči barové. Zejména s Mandlovou ba- vili v nesčetných komediích celé gene- race i dnešní diváky (Ať žije nebožtík, Mazlíček, Život je pes nebo Děvčata, nedejte se!). S Adinou ho jednu dobu pojil vztah asi i více než přátelský. Kromě toho byla rovněž pověstná svým poněkud nespoutaným životem a dokázala také vracet různé narážky. Ve filmu začala být jeho osvědčenou partnerkou ještě v dobách, kdy byla zcela neznámou za- čínající herečkou. Traduje se, že se teh- dy s Hugo Haasem procházeli po praž- ských Příkopech a Haas pravil něco ve smyslu: To mi závidíš, za mnou se všich- ni otáčejí a tebe nikdo nezná. Pohotová Adina odvětila: Počkej, za pár let si lidi budou říkat, co tady dělá ta krásná slavná Mandlová s tím ošklivým Židem. –red–

ZAHRANIČÍ 24 Muslimské bratrstvo: řešením je islám, ale nesmí se zapomenout na politiku Vladislav Malát P o nedávné eskalaci napětí v Egyptě je ve sdělovacích pro- středcích často zmiňována pro někoho tajemná organizace známá jako Muslimské bratrstvo, jejíž plné jméno se dá z arabštiny přeložit ja- ko Společenství muslimských bratří. Ro- ku 1928 je v Egyptě založil učitel a is- lámský učenec Hassan al-Banna, ale postupně se rozšířilo i do jiných zemí, včetně evropských. Jeho základním pro- klamovaným cílem bylo a je prosadit Korán a vzory ze života Prorokova jako výchozí princip života muslimské rodiny, jednotlivce, společnosti a státu. Na počátku své existence se toto hnutí soustředilo na vzdělávání a chari- tu, ale s přibývajícím počtem příznivců se do jeho stále širšího programu do- stávaly i prvky politického charakteru. Ty souvisely zejména se skutečností, že Egypt byl od roku 1914 pod britským protektorátem, což pochopitelně neby- lo tamním Arabům, kteří se právě zbavili Turků, lhostejné. S rozšiřováním zájmo- vého okruhu Bratrstva vznikaly i více či méně aktivní názorové platformy, lišící se od původních proklamovaných cílů Bratrstva přístupem k násilnému prosa- zování jeho myšlenek. S nimi se v hnutí objevil i obdiv k nástupu nacismu v Ně- mecku, projevující se mj. v šíření arab- ského překladu Hitlerovy knihy Mein Kampf a v Rusku vzniklých Protokolů sionských mudrců. Za války se Bratrstvo politicky příliš neprojevovalo, ale po válce i nadále hrá- lo vůdčí úlohu v arabském národním ži- votě. Vedle ústředního vedení, jež i na- dále hlásá své nenásilné postoje, vznikly názorové skupiny, které se v rozporu s výroky vůdců Bratrstva pustily do tero- doc. RNDr. V. MALÁT, CSc. • Nar. 29. 5. 1934. • Vystudoval Matematicko-fyzi- kální fakultu UK, kde potom většinou působil jako učitel a vědecký pracovník. • Zároveň se dodnes věnuje pře- kladatelské práci – přeložil šest knih a desítky článků na vážná společenská témata. • Několik let přednášel na univer- zitě v Bagdádu. • V letech 1996–2002 byl senáto- rem za ODS. • Od roku 1994 do roku 1998 působil jako starosta Poděbrad, kde byl až do roku 2006 členem městského zastupitelstva. • Je ženatý, má dvě děti.

ristických akcí namířených proti stále existující, byť již nepřímé britské nadvlá- dě nad Egyptem. Pro vládu tak vznikla neúnosná situace, jež roku 1948 vedla k uvěznění 32 vedoucích činitelů a na- konec k nařízení Bratrstvo rozpustit. Ja- ko odvetu zavraždili jeho členové před- sedu vlády, což vedlo k další vraždě, tentokráte samotné hlavy a zakladatele Bratrstva Hassana al-Banny. Jeho ná- stupcem se stal bývalý soudce Hassan Ismail al-Hudaybi, který se pokusil radi- kální odnož hnutí umlčet, ale nepodaři- lo se mu to. Roku 1952 Bratrstvo podpořilo svrže- ní kolaborantské monarchie, ale vděč- nosti od vítězů se nedočkalo. Když se proto na oplátku jeho členové v roce 1954 pokusili o atentát na nevděčného prezidenta Násira, byly tisíce jeho členů celá léta vězněny i mučeny v koncent- račních táborech a organizace samotná zakázána. Ke změně došlo, když se v ro- ce 1970 stal egyptským prezidentem Anwar Sadat. Ten vězněné členy bratr- stva postupně pouštěl na svobodu a hnutí do jisté míry toleroval, ale for- málně neuznal. Tento stav setrval i po tom, co Sadat roku 1979 podepsal mí- rovou smlouvu s Izraelem, za což byl o dva roky později jinou islamistickou skupinou zavražděn a na jeho místo se postavil Husní Mubarak. Až dosud jsem se nezmínil o počtu členů, ale občas publikované údaje se natolik liší, že si troufám jen na velmi hrubý odhad asi dvou milionů. Důleži- tější než jakékoli číslo je skutečnost, že hnutí si zejména svou bohatou charita- tivní činností získalo tak velké sympatie, že mohlo k Mubarakově nelibosti vstou- pit roku 2005 do volebního boje. Samo- zřejmě nikoli jako legitimní subjekt, ale v podobě aliancí s jinými (ale povolený- mi) skupinami nebo cestou „nezávis- lých“ kandidátů. Tyto volby jim vynesly 20 % hlasů, čímž se oficiálně neexistují- cí Muslimské bratrstvo stalo nejsilnější opoziční skupinou a začalo se nadále vůči režimu vymezovat jako politický (ni- koli pouze teologický) opoziční subjekt. Jeho současným, v pořadí osmým, vůd- cem je Mohammed Badie. Nepodstat- nou změnu přinesly egyptské volby roku 2010, kdy se Bratrstvo po pletichách, ji- miž se vláda pokusila zamezit opaková- ní výsledků z roku 2005, rozhodlo z vo- lebního klání odejít, aniž však ztratilo na sympatiích ze strany obyvatel. Z místa svého vzniku se Muslimské bratrstvo rozšířilo do mnoha dalších ze- mí včetně Izraele, kde je jeho jižní vě- tev dokonce zastoupena v parlamentu. Severní větev své zastoupení v zákono- dárném sboru státu, který podle jejich přesvědčení neprávem vznikl na území ukradeném arabskému národu, na- prosto vylučuje. Zajímavá je situace i v Jordánsku, kde je Bratrstvo nejen povoleno, ale je také zastoupeno (ve výrazné menšině) v dolní komoře par- lamentu. Situace v Egyptě navozuje otázky zá- sadního významu nejen pro tamní ob- last, ale s výhledem do vzdálenější bu- doucnosti i pro ostatní svět. Nejdříve to bude zřetelné na vývoji postoje Egypta k existenci Izraele. Ve vzdálenější budoucnosti bude ve zbytku světa hrát roli i zatím nejednotný výklad muslimského pojmu svatá válka, který má celou škálu podob od mírumi- lovného šíření myšlenek až po fyzický boj. Jako člověk, který mezi muslimy pár let spokojeně žil, doufám v to první. K té spokojenosti mi stačilo vědomí, že jsem hostem ve světě, ve kterém jsou doma oni, respekt k jejich způsobu ži- vota a pochopení toho, že oni kráčí k demokracii tempem, jež dokáží bez obav ze společenského rozvratu při- jmout. K tomu víra, že mladí lidé, mezi nimiž jsem jako učitel byl, nedopustí, aby to tempo bylo nulové. autor je bývalý senátor ODS, působil na univerzitě v Bagdádu

26 HISTORIE MÍSTO KOMPASU Krádež země rudého medvěda Jindřich Marek D ne 8. května 1944 podepsal v Londýně úřadující ministr zahraničí československé exi- lové vlády Hubert Ripka se sovětským velvyslancem Lebeděvem dohodu, v níž se jasně říkalo: „Jakmile některá část osvobozeného území pře- stane být pásmem vlastních válečných operací, československá vláda tam pře- vezme plný výkon veřejné moci.“ Zatímco v případě Slovenska a čes- kých zemí spoléhali Sověti na sloven- ské a české komunisty typu Gustáva Husáka a Klementa Gottwalda, že jim demokratické Československo po skon- čení války ochotně přivedou do cho- moutu pomocí slibů a levicové dema- gogie, v případě nejvýchodnější části republiky Podkarpatské Rusi se rozhod- li neponechat nic náhodě a této země se zmocnili hrubou silou. Země, která měla v erbu rudého medvěda, nyní mě- la poznat ke své nekonečné škodě ru- dého medvěda v pojetí „heraldiků“ z Kremlu. Českoslovenští demokraté tak měli navíc hned od začátku natvrdo vědět, že jejich východní spojenec kro- mě falešných úsměvů umí i pořádně praštit do stolu... Mise generála Hasala Začátkem roku 1944 tvořili Rusíni té- měř polovinu ze sedmitisícového česko- slovenského vojenského sboru na vý- chodní frontě. Když sovětské jednotky vyhnaly v říjnu 1944 během pouhých pěti dnů maďarské a německé jednotky z největších tří měst Podkarpatské Rusi Chustu, Mukačeva a Užhorodu, mohli si optimisté naivně myslet, že se díky této skutečnosti čs. jednotky ještě rozrostou. Dne 27. října 1944, v den vstupu Ru- dé armády do Užhorodu, dalo velitelství 4. ukrajinského frontu souhlas čs. vlád- ní delegaci v čele s ministrem Františ- kem Němcem, aby se vydala plnit své úkoly. Ta druhý den ráno vyrazila z ukra- jinské Turky na československé území přes Verecký průsmyk a večer dorazila do Chustu. Věnujme dnes pozornost jen vojenské části této delegace, kterou vedl „velitel osvobozeného území“ generál Antonín Hasal. Úkolem bývalého legionáře a v dobách londýnského exilu přednos- ty vojenské kanceláře prezidenta Beneše byl nábor do československé zahraniční armády, výcvik nových vojáků, obnova bezpečnostních složek a také ostraha státních hranic prostřednictvím pohra- niční finanční stráže. Rázovité Rusíny okupovali v březnu 1939 maďarští fašisté a koncem roku 1944 je na desítky let zbavili svobody sovětští komunisté… Historický erb Podkarpatské Rusi

27 Přestože byla tehdy prakticky celá ze- mě osvobozena, dovolili Sověti Hasalovi i Němcovi pod nejapnou záminkou, že zbytek země je ještě operačním pás- mem, působit jen ve východním cípu Podkarpatské Rusi v okresech Chust, Sevljuš, Ťačevo, Volové a Rachovo, kde se zatím hrnuli Rusíni s nadšením do československé armády. V Chustu, Rachovu, Ťačevu a Sevljuši byly zřízeny četnické stanice a na hrani- cích s Rumunskem bylo obnoveno 14 od- dělení pohraniční finanční stráže. Tyto složky tvořili Rusíni, kteří sloužili u česko- slovenského četnictva a finanční stráže do března 1939, a doplnili je rusínští vo- jáci z čs. armády. V Sevljuši bylo zatím zří- zeno výcvikové středisko pro pěchotu a dělostřelectvo s 600 nováčky, v Krivé potom výcvikové středisko pro 180 že- nistů a 100 spojařů. Všichni byli oblečeni do britských battledressů s výsostnými znaky čs. armády. Slibně rozjetý stroj se však již po něko- lika dnech zadrhl. Sověti začali sabotovat zásobování a nedovolili Hasalovu Velitel- ství osvobozeného území (VOÚ) používat vysílačku pro spojení s Londýnem ani čs. vojenskou misí gen. Heliodora Píky v Moskvě. Velitel spojařů kapitán Josef Süsser proto musel jezdit se svými muži od 8. lis- topadu tajně džípem do terénu a vysílat „na černo“. To však byl teprve začátek problémů. Sověti začali od prvního dne s masivním náborem do Rudé armády pomocí výhrůžek, nacionální a třídní de- magogie a především úplatků v podobě potravin pro rodiny naverbovaných. Ved- le zatýkání a odvlékání nepohodlných osob začali zastrašovat a otevřeně terori- zovat ty, kteří vstupovali do čs. armády. Jejich rodinám odmítali vydat potraviny s tím, ať je „živí Češi“. Zároveň však zce- la sabotovali dodávky potravin pro VOÚ. Jejich největším nátlakovým orgánem se však staly jimi vytvářené národní výbory... Fraška v biografu „Skala“ Mělo jít sice o československé národní výbory, ale jejich formování nevybíravým způsobem iniciovala v režii sovětských ge- nerálů Mechlise a Brežněva neblaze pro- slulá NKVD – a také českoslovenští ko- munisté… U ministra Němce měl působit jako po- radce bývalý komunistický poslanec pod- poručík Ivan Turjanica, který však zběhl a začal se věnovat formování nejvyššího orgánu národních výborů v zemi, Ukra- jinské národní rady. K tomu mu byla veli- ce nápomocna i vyslaná osvětová četa 1. čs. armádního sboru v SSSR, kterou vedl další fanatický komunista – přerovský rodák Bedřich Reicin. Tak se podařilo již 26. listopadu 1944 v biografu „Skala“ v Mukačevě, kam stá- le ještě nesměl vstoupit bez povolení ni- kdo z Hasalovy a Němcovy mise, doslova ve stínu sovětských bodáků uspořádat I. sjezd národních výborů, na kterém pří- tomní „dělníci, rolníci a pracující inteli- gence“ požádali o připojení své země k sovětské Ukrajině! Předsedou Ukrajinské národní rady byl zvolen Ivan Turjanica. Jeho rada potom oznámila dopisem Františku Němcovi usnesení sjezdu a vyzvala ho, aby spolu se svou civilní i vojenskou správou opustil do tří dnů území „Zakarpatské Ukrajiny“. Poté se v Užhorodě revoluční cestou de facto ujala správy celého území, nyní již bývalé Podkarpatské Rusi… Sovětské vojenské orgány zatím vy- stupňovaly tlak na Hasalovo VOÚ do té míry, že prakticky zmrazily jeho funk- čnost. Poslední ránu z milosti mu uštědři- li 22. prosince 1944, když velitelství 4. ukrajinského frontu nařídilo rozpuštění štábní roty a ženijní čety VOÚ jako „ne- zákonných“, protože nejsou ve svazku 1. čs. armádního sboru! Generál Hasal tak musel o dva dny později ve svém hlášení jen smutně konstatovat, že tento sovětský rozkaz „znamená v podstatě likvidaci VOÚ“… Tisíce Rusínů tehdy statečně bojo- valy v čs. armádě, mnozí z nich přežili jen se štěstím stalinské gulagy, někte- ří z nich se však dostali konečně po letech v rámci dovolených domů ke svým blízkým, aby se mohli přesvědčit, jakou neradostnou budoucnost čeká jejich vlast. Nebylo však reálné síly, která by tento neblahý vývoj dokázala zvrátit. ® V krajině kopců a lesů u Sinovíru kdysi řádil loupežník Nikola Šuhaj… Podkarpatská Rus má dvě tváře – hornatý sever a úrodný jih se silnou maďarskou menšinou (na snímku obec Harangláb ve 30. letech)

HISTORIE MÍSTO KOMPASU 28 Stalin – šampión ve lži a přetvářce Když začal prezident Beneš, který byl Hasalem a Němcem dobře informován o otřesných poměrech na Podkarpatské Rusi, opatrně a diplomaticky komuniko- vat o této věci se sovětským vůdcem Sta- linem, napsal mu 23. ledna 1945 tento mistr přetvářky, že „dozvěděl od soudru- ha Gottwalda, že československá vláda pociťuje nejistotu v souvislosti s událostmi na Zakarpatské Ukrajině domnívajíc se, že sovětská vláda hodlá jednostranně ře- šit otázku Zakarpatské Ukrajiny proti do- hodě mezi našimi zeměmi“. Stalin to prohlásil za nedorozumění. Avšak hned k tomu dodal, že sovětská vláda nezakazovala a nemohla zakázat obyvatelstvu Zakarpatské Ukrajiny, aby vy- jádřilo svou národní vůli. V žádném pří- padě to však neznamená, že by sovětská vláda úmyslně porušila dohodu mezi Sovětským svazem a Československem a jednostranně řešila otázku Zakarpatské Ukrajiny. Taková vaše představa by prý byla pro sovětskou vládu urážkou… V závěru dopisu potom Stalin prohlásil: „Protože otázku Zakarpatské Ukrajiny po- stavilo samo obyvatelstvo Zakarpatské Ukrajiny, bude ji pochopitelně nutno řešit. Tato otázka se však může řešit jen po dohodě mezi Československem a Sovět- ským svazem ještě před koncem války s Německem nebo na konci války, až to shledají obě vlády účelným. Prosím, abys- te věřil, že sovětská vláda nehodlá učinit nějakou újmu zájmům Československé republiky a její prestiži…“ Mezitím se však tlak na českosloven- skou stranu rafinovaně stupňoval napří- klad i na území osvobozeného východní- ho Slovenska, kde ve dnech 1.–3. března Vojáci československého 36. pěšího pluku v únoru 1939, za pár dní je čekali krvavé boje s maďarskými horthyovci, zatímco němečtí nacisté obsazovali Prahu… Dimitrij Popjuk – jeden z tisíců Rusínů vězně- ných ve stalinských lágrech, z kterých je za- chránil až vstup do čs. zahraniční armády, ve které projevili nesčetné množství příkladů velké odvahy, obětavosti a také věrnosti demokratickému Československu Na pomoci odtrhnout Podkarpatskou Rus ve prospěch Sovětského svazu se v roce 1944 aktivně podílel i neblaze proslulý čes- ký komunista Bedřich Reicin… Vůdce sovětských komunistů J. V. Stalin se razantně zmocnil Podkarpatské Rusi, ale československým politikům lhal do poslední chvíle

1945 probíhal v Prešově sjezd slovenských Ukrajinců. Uvítali „Mukačevské prohláše- ní“ o spojení Podkarpatska se sovětskou Ukrajinou a zdůraznili „národní jednotu ukrajinského národa Prešovska a národa Zakarpatské Ukrajiny“. Tyto tendence děsily slovenské politiky natolik, že již 24. ledna 1945 se v pro- hlášení, podepsaném Vavro Šrobárem, Jánem Ursínym i komunistou Laco Novo- menským uvádí: „Protahování této otáz- ky by mohlo narušit dobré vztahy Sovět- ského svazu a ČSR, což by mohlo mít špatný vliv na zabezpečení předmnichov- ských území Slovenska. Doporučujeme přijmout mukačevské stanovisko za pod- klad okamžitých rozhovorů s vládou SSSR o včlenění Zakarpatské Ukrajiny do Ukrajinské SSR...“ Ovšem ještě 28. března na recepci v Kremlu Stalin v „dobré náladě“ slibuje v přípitku prezidentu Benešovi, že „SSSR nebude zasahovat do vnitřních záležitos- tí Československa...“ Tomu však nikdo soudný nemůže věřit a je jasné, že Pod- karpatská Rus se do svazku Českosloven- ské republiky nevrátí. Zbývá již jen „rusín- ský Mnichov“ někdy podepsat… Dokonáno jest... Po skončení války prakticky jako po- slední aktivně hájil celistvost Českoslo- venska i s Podkarpatskou Rusí pouze li- dovecký místopředseda vlády Jan Šrámek. Jeho hlavním argumentem byl fakt, že tehdejší Prozatímní národní shromáždění nemá právo souhlasit s odtržením části území, protože může podle ústavních principů projednávat jen podružnější otázky, nikoliv zásadního charakteru, jako je „postoupení“ území. Byl to však tehdy již jen ojedinělý hlas, kterému prakticky nikdo nenaslouchal. Dne 21. června 1945 odletěla do Moskvy delegace vedená premiérem Zdeňkem Fierlingerem. Měla pověření, aby se v Kremlu zeptala, jak si Stalin pře- je vyřešit již „vyřešenou“ otázku Podkar- patské Rusi. Fierlinger několikrát telefo- nuje do Prahy a ptá se svého náměstka Gottwalda, jak postupovat. Nakonec 29. června doručí československé vládě ze sovětského velvyslanectví návrh smlouvy o Podkarpatsku. Gottwald ji slovo za slo- vem předčítá a všechny dotazy nebo při- pomínky smetává razantně ze stolu. Téhož dne podepsal potom v Moskvě ministerský předseda Zdeněk Fierlinger a sovětský ministr zahraničí V. M. Molotov dohodu potvrzující ztrátu českosloven- ského území na Podkarpatské Rusi. Současně československá vláda de facto vzala na vědomí, že SSSR kromě Podkar- patské Rusi zabral také část slovenského území severně od města Čop. Později tu- to krádež 22. listopadu 1945 ratifikuje i prozatímní československý parlament. Hlášení generála Hasala o poměrech na Podkarpatské Rusi na podzim roku 1944 zmizela na desítky let v archivních krabi- cích a učebnice dějepisu byly zatím dopl- něny lží o mírovém uspořádání problému z vůle lidu – a také stále populární, byť pokřivenou legendou o Nikolovi Šuhaji loupežníkovi… autor je historik a publicista Budova pohraniční finanční stráže v Bělasovicích se v r. 1944 ke svému původnímu poslání vrátit nesměla Usmívající se rusínské mládence na fotografii z roku 1937 nečeká do budoucna nic radostného – jen horthyovští fa- šisté, stalinské gulagy, frontová bojiště a v případě přežití život v komunistickém „ráji“… Prezident E. Beneš měl podrobné informace od svých vojáků o situaci na „osvobozené“ Podkarpatské Rusi a dobře věděl, že neexis- tuje moc, která by Stalina odradila od zámě- ru připojit nešťastnou zemičku pod karpat- skými poloninami k Sovětskému svazu Generál Antonín Hasal zemřel v roce 1960 ve Washingtonu ve svém třetím exilu…

KULTURA 30 Kulturní jaro v Česku – velké cenobraní K aždým rokem s blížícím se ja- rem doznává obyvatelstvo tu- zemských luhů a hájů značné- ho kulturního osvícení. Předjaří je totiž časem udílení všemožných cen, anket a vyhlašování vítězů, tudíž má kulturymilovný jedinec po roce opět šanci prozřít a učinit si jasno, kdo stojí za vidění, slyšení, podívání a přečtení. Háček ale spočívá v tom, že je v posled- ních letech v Česku poněkud „přeanke- továno“, což jednak snižuje validitu jednotlivých ocenění, jednak zájem ve- řejnosti, jež už je ze všech těch Andělů, Slavíků, Lvů, Thálií a TýTý zmatena a ztrácí přehled o tom, v kterém případě jde o pouhý průzkum mediální oblíbe- nosti a ve kterém o skutečné posouzení uměleckých kvalit dotyčných. Navíc dochází k poměrně paradoxní- mu úkazu – největšímu zájmu médií se těší ceny, které nevypovídají o hodnotě umělcovy produkce, nýbrž o tom, do jaké míry byl kdo schopen vtěsnat se během uplynulého roku na titulní strán- ky převážně bulvárních časopisů. O tom, kdo je Zlatý slavík či kdo dostal zrcátko Týtý tak vědí všichni, o laureá- tech Radokových cen či nejlepších de- signérech roku takřka nikdo. A přitom např. moderní design a užité umění se těší na západ od našich hranic většímu zájmu než herci rotující v televizních seriálech. Každý Fin zná Alvara Aalta, málokterý Čech je ale schopen identifi- kovat tvorbu designérského studia Ol- goj Chorchoj, které letošního 12. února získalo ve Stavovském divadle v Praze za své návrhy sáněk, lamp, nápojového skla, čajových konvic a kazetových pod- lah titul Grand designér roku. A to mají pánové Němeček a Froněk štěstí, že své studio pojmenovali na počest mytického pouštního červa, takže i v nezasvěce- ných občas nějaké asociace vyvolají. Takřka nulové asociace ale bohužel vyvolává ve většině tuzemské populace např. Cena Alfréda Radoka, přestože jde o nejprestižnější divadelní ocenění u nás. Členové poroty si totiž dávají tu práci a objíždějí během roku veškeré di- vadelní scény u nás a sledují premiérová představení i v tom nejzapadlejším měs- tě, aby poté mohli opravdu kvalifikova- ně rozhodnout o tom, čí divadelní prá- ce dosahuje evropských, ne-li světových parametrů a kde by naopak snažení profesionálů hravě trumfli i ochotníci. Média však z ne zcela jasných důvodů do role divadelních Oscarů pasovala Ceny Thálie, přičemž je záhadně igno- rována skutečnost, že Thálie jsou ceny, které si herci rozdávají mezi sebou navzájem, takže je nabíledni, do jaké míry je rozhodování o jejich držitelích objektivní. Navzdory tomu je i letos vše při starém – pozornost je upřena k 26. březnu, kdy budou uděleny Thá- lie, vypovídající hlavně o tom, kteří her- ci spolu kamarádí (letos jsou nominová- ni Květa Fialová, Petr Nárožný, Kamil Střihavka a další), zatímco Ceny Alfréda Radoka, mapující skutečný stav součas- ného divadla, se krčí v jednom dni (5. března) ve stínu filmových Českých lvů a aby o nich napsal aspoň jeden no- vinář, proběhne skromný ceremoniál v pražském Divadle Komedie pro jistotu už odpoledne. Na Radoka nominovaní Vladimír Hau- ser, David Novotný či Marie Málková jsou už asi předem smířeni s tím, že si užijí mnohem méně slávy než držitelé Thálií, přestože o nich rozhodne odborná poro- ta, nikolivě kamarádi z práce. Spravedl- nosti se tedy v našich končinách lze stěží dobrati i v tak zdánlivě marginální oblas- ti, jakou je kulturní poměřování sil. Svět- lé výjimky ale přesto existují. Nejvíc aspirací na triumf na letošních filmových Českých lvech získala Pouta Radima Špačka – temný thriller o temné atmosféře estébáky a fízlováním pro- dchnutých 80. let. Významný přínos k našemu vyrovnání se s minulostí po- razil na nominačním večeru svých 20 filmových konkurentů a zabodoval ve všech 12 kategoriích. Dostal i cenu kritiků a filmových teoretiků. Pouta se tak mimoděk stala několikerou výzvou. Pro nás diváky výzvou k zamyšlení, pro členy filmové a televizní akademie vý- zvou k nastolení spravedlivějších pomě- rů v rámci uměleckého cenobraní. Po- kud jednou kvalita zvítězí nad mediálně pozlacenými plytkostmi a kamarádčof- ty, zablýskne se i v tuzemské kultuře a umění na výrazně lepší časy. autorka je spolupracovnice redakce Markéta Ševčíková

31

32