Listy ODS 3/2011

Informační bulletin Občanské demokratické strany 3 / 2011 Důchody: cílem je udržitelný systém strana 4–6 Odborné komise naplno pracují str. 8–9 Spravedlivá sociální reforma str. 15

REGIONY Aktuální události z regionů 2 Podněty starostů je třeba brát vážně Ministr Fuksa navštívil Vysočinu Evropské projekty, které nám mohou pomoci Svaz měst a obcí ČR (SMO ČR) v tomto roce organizuje již po osmé kraj- ská setkání. První z nich se konalo v pondělí 14. února v kraji Vysočina, poslední proběhne 28. března v Praze. Cílem je získat názory a podněty starostů k aktuálním tématům, s nimiž bude možno dále pracovat. Každé setkání poskytuje možnost vyměnit si informace jak mezi samotnými starosty, tak s odbornými pracovníky Kan- celáře Svazu, kteří zase přinášejí novinky z různých jednání na minister- stvech a dalších centrálních institucích. Členové SMO ČR se například na svých setkáních v krajích staví proti návrhu na zřízení centralizovaného živnostenského úřadu, „superúřadu“ práce či rušení stavebních úřadů při obcích. Poslední setkání se konalo 15. března v Hradci Králové. Ministr Ivan Fuksa jednal na Vysočině se zeměděl- ci o protierozních opat- řeních nejen při pěs- tování brambor. Podle ministra je potřeba na- vrhnout takové postupy, které mají prokazatelný vliv na ochranu půdy a nebudou zemědělce příliš ekonomicky ani byrokraticky zatěžovat. Zemědělci dále diskuto- vali například o bioplynových stanicích nebo o podpoře regionálních potravin. Na cestě po Vysočině ministra Fuksu doprovázel senátor Miloš Vystrčil a poslankyně Jana Fischerová. Skupina zastupitelů Královéhradeckého kraje uspo- řádala 15. března seminář spojený s besedou pro širokou veřejnost, který se týkal projektů uskuteč- něných za pomoci evropských dotací. Dvacetiletému výročí vzni- ku ODS bude mimo jiné věnována Regionální kon- ference Ústecka. Účast při- slíbil předseda Petr Nečas a další představitelé ve- dení strany, kromě nich se zúčastní zakládající i současní představitelé ústeckého regionu, z nichž mnozí měli nezanedbatelný vliv na jeho rozvoj. Svá vystoupení přislíbili například Pavel Sušický, Jiří Kolář, Jiří Gaudl, Karel Krejza či Radek Lončák. Tématem setkání bude nejen připomenutí minu- losti občanských demokratů ale i diskuse o její budoucnosti a úkolech. Součástí programu bude rovněž fotografické při- pomenutí historie ODS na Ústecku a vystoupení jejích zakladatelů. Akce se bude konat 2. dubna s tím, že konkrétní místo bude upřesněno podle počtu účastníků. Zájemci by se měli registrovat prostřednictvím ob- lastních manažerů. Regionální konferenci ODS Ústecka 20. výročí založení ODS U příležitosti vzniku Občanské demokratické strany v dubnu v roce 1991 se koná v pražském paláci Žofín přátelské setkání zakládajících členů se současným vedením. Uskuteční se 21. dubna od 14 hodin, kdy bude akce zahájena tiskovou konferencí, cca od 15 hodin budou následovat neformál- ní diskuse a symbolické občerstvení. Součástí programu bude rovněž představení nově vydané Kroniky ODS, v níž si lze prostřednictvím textů i fotografií připomenout ví- tězná i méně úspěšná období a zejména zlomové okamžiky, které měnily tvář strany i osudy celé země. Autogramiády se zúčastní všichni dosavadní předsedové ODS. Publikaci si potom lze objednat na e-shopu ODS. Historie strany bude i obsahem výstavy fotografií a připomene ji také promítaný spot.

OBSAH 3 zdá se, že každá doba je zrádná. Když si myslíme, že nastal klid zbraní, útočí opoziční soupeři i koaliční part- neři. Když myslíme, že se příroda umoudřila, tak nám ukáže, jak zkázo- nosně krutá dokáže být: Japonsko, je- den z ekonomických hegemonů světa, poznalo zoufalství, které je lidsky i fi- nančně nesouměřitelné s problémy, s jakými se potýkáme my. Není to jen výzva k solidaritě, pomoci, více či méně „technicistnímu“ zvažování budouc- nosti a rizik jaderných elektráren. Je to zároveň posílení nutnosti, jak se o sebe umět co nejlépe postarat, jak co nejlé- pe zajistit bezpečnost a prosperitu, pří- padně jak v obtížných dobách zabránit zhoršování situace. Nebývá to lehké a leckdy i nadějné vyhlídky, jakkoli pečlivě, odpovědně a dlouhodobě při- pravované, skončí fiaskem. Zrušení so- ciálních škrtů, zpochybňování důcho- dové reformy, nekončící debaty kolem výše DPH… To vše nepůsobí příliš po- vzbudivě. Ale stále jsou občanští demokraté v situaci, kdy sice musejí přistupovat na kompromisy, ale mají i šanci prosadit ze svého programu ma- ximum. O to víc je důležité nepropadat skepsi z nutných ústupků, což je de- motivující hlavně pro ty, kteří musí dál svádět malé i velké bitvy o téměř každý krok směrem k racionálním reformám, kteří musí čelit účelovým kauzám, je- jichž podstata bývá velmi sporná… Každopádně posílením pro zvládnutí současných – a nepochybně i nadchá- zejících – politických eskapád by moh- lo být připomenutí vzniku ODS před dvaceti lety a její historie. Setkání za- kladatelů strany ze všech regionů se současným vedením by mělo být nejen příjemným společenským zážitkem, ale hlavně okamžikem, kdy se zapomíná na případné staré osobní řevnivosti, ale naopak vzpomíná na to, z jakých idejí a cílů strana vzešla a čím vším prošla. Ve svých dvaceti letech je to dítě do- spělé, vzdělané, zdravě ctižádostivé, pozdní puberta se ho naštěstí nedo- tkla, takže dokáže vyznávat a rozvíjet hodnoty, které mu jeho zploditelé dali do vínku. Jistě, i oni občas mohou mít pocit, že měli být důslednější, že se jim dítko vymyká... Ale vydařilo se, má dost sil zvládat i neblahá úskalí. Vaše redakce Cílem je finančně udržitelný důchodový systém Petr Nečas Úspěchem je, že výsledná podoba důchodové reformy je sice kompromi- sem, ale odpovídá programu ODS. Je omylem si myslet, že by stačilo jen kosmeticky upravovat současný státní průběžný systém. strana 4–6 Doba na otálení je pryč Martin Kocourek Přiznejme si, že ohledně penzijního systému není perspektiva vůbec růžová. Černý Petr zbyl na nás a situaci prostě řešit musíme. strana 7 Odborné komise naplno pracují Matěj Trávníček s přispěním tajemníků odborných komisí „Odborné komise vzbudily ohlas mezi členskou základnou,“ konstatuje Pavel Drobil, který je jako místopředseda ODS za práci komisí odpovědný. strana 8–9 Sociální reforma musí nastavit průhledný, adresný a spravedlivý sociální systém Lenka Kohoutová Změna sociálního systému nemůže spočívat v plošných škr- tech bez uvážení, ale ve schopnosti rozdělovat finance ad- resně a transparentně. Dobrá pravicová politika je sociální. strana 15 Návštěva u starosty a podnikatele Nová Role poblíž Karlových Varů má svoji specifickou historii a také – ve- skrze v pozitivním smyslu – specifického starostu. Dokázal mnoho pro svoji obec, pro ODS jako takovou, dokáže se vyrovnat s problémy lid- skými i politickými. strana 20–21 Nový předseda ECR Jan Zahradil hodlá zlepšit mediální obraz čtvrté největší frakce v Evropském parlamentu, Evropských konzervativců a reformistů. Podle něj je třeba hledat priority, na nichž se může tato skupina úspěšně profilovat. strana 24 Nekonečný spor o českého c. k. vojáka Jindřich Marek S pádem komunismu, který všechny historické události deformoval, se mohl leckdo naivně domnívat, že obnova demokracie přinese pořádek i do historie. I v této oblasti se však optimisté mýlili. strana 26–29 Z obsahu Vážení čtenáři, informační bulletin Občanské demokratické strany Vydává ODS Publishing, s.r.o. Adresa vydavatelství a redakce: Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1 Tel.: 234 707 160, 161, 164 E-mail: redakce@ods.cz, http: www.ods.cz Hlavní editorka: Vlasta Lajčaková Redaktorka: Ivana Vajnerová Grafika a foto: Ingrid Valentinová, Luděk Krušinský Foto v čísle: Luděk Krušinský, archiv ODS a archivy autorů Registrace u MK ČR E 12908 Redakční uzávěrka: 22. 3. 2011 Inzerci přijímá: Adéla Balcarová, tel.: 734 412 315, e-mail: inzerce@ods.cz 3/2011

4 SLOVO PŘEDSEDY Cílem je finančně udržitelný důchodový systém D ůchodová reforma je klíčo- vým úkolem vlády. Považuji za nesmírně pozitivní, že se nad ní koalice dokázala do- hodnout. úspěchem je, že výsledná podoba důchodové reformy je sice kompromisem, ale odpovídá progra- mu ODS. Mediální dohady a komen- táře, kdo ovlivnil, či neovlivnil konečný tvar reformy, je podle mne v tomto světle irelevantní. Přes počáteční porodní bolesti, zkomplikované předčasnými mediál- ními úniky a programovou neukotve- ností jednoho z koaličních partnerů, je důležitý výsledek. A ten je pozitivní zprávou pro celou Českou republiku. Zároveň je jednoznačné, že to jsou občanští demokraté, kteří mají emi- nentní zájem na urychlené prosazení všech reforem a převzali v tomto smyslu iniciativu. Bez skutečné důchodové reformy prudce klesnou příjmy budoucích se- niorů, jelikož se prodlužuje střední dél- ka života a zároveň klesá počet eko- nomicky aktivních lidí. Kdo tvrdí, že nám nic nehrozí a stačí jen kosmeticky upravovat současný státní průběžný systém, vystavuje budoucí, ale i sou- časné generace riziku vážných prob- lémů. Stačí se podívat do některých evropských zemí, které zasáhla eko- nomická krize citelněji než nás a kde je už dnes důsledkem nereformovaných sociálních systémů pokles vyplácených důchodů až o desítky procent. Tomu se chceme vyhnout. Nechyběla diskuse, ale vůle politicky rozhodnout V bouřlivé mediální diskusi, která se kolem důchodové reformy rozproudi- la, je nutné uvést na pravou míru některé mýty. Této zemi nechyběla od- borná diskuse. Chyběla odvaha disku- se ukončit a přejít od slov k činům. Tedy učinit nezbytná, i když často ne- populární politická rozhodnutí. Lidé nevolili ODS kvůli tomu, aby o refor- mách další roky diskutovala, ale aby je prosadila. O zásadní systémovou změnu se po- litická reprezentace snaží už od vzniku České republiky. V polovině devade- sátých let byly úpravy důchodového systému výrazně změkčeny neochotou lidovců nést politické náklady za ne- populární kroky. V roce 2004 zahájily činnost expertní komise pod vedením Vladimíra Bezděka, jejichž závěry vytr- vale blokovala levice. Dnes jen dokon- čujeme reformu započatou vládou pod vedením ODS již v roce 2007. V dalších dvou letech dokončila nebo rozpracovala její všechny tři etapy. Ne- jde tedy o nic překvapivého a nepři- praveného. Svržením vlády opozicí jsme jen ztratili další roky. Cílem reformy je dlouhodo- bě stabilní důchodový systém Mediální diskuse se od počátku scvrkla na kritiku sjednocení sazeb daně z přidané hodnoty, která s pod- statou důchodové reformy nemá nic společného. Na druhou stranu je zřej- mé, že každá reforma má své trans- formační náklady. Už dnes je důcho- dový systém v deficitu 30 miliard korun a my nehodláme zvyšovat so- ciální pojištění, které už takto patří mezi nejvyšší v Evropě. Jednorázové příjmy z privatizace a dividend ČEZ nemohou na dlouhodobé financování stabilního systému stačit, a navíc je tento postup z hlediska rozpočtových pravidel EU prakticky nemožný. Vzhledem k demografickému vývoji nám kolaps důchodového systému reálně hrozí. Na nezajištěné financování reformy důchodů doplatilo Slovensko, Maďarsko i Polsko. Průběžný pilíř se tam propadl do mnohem většího defi- citu prakticky okamžitě po spuštění reformy. Své chyby se pak Maďarsko deset let po reformě snažilo řešit zvý- šením DPH (z 20 na 25 %), ale ani ta- to změna již rozviklanému systému příliš nepomohla. Česká republika nehodlá financová- ní důchodové reformy podcenit. Sjed- nocení sazeb DPH umožní financovat důchodovou reformu a zároveň ne- prohloubí schodek veřejných financí. Tím se vyhneme problémům okol- ních zemí. Na jednotné DPH u nás se kromě domácích expertů (Bezděkova komise, NERV) shodli i odborníci z OECD, podle nichž jsou zdroje z ne- přímých daní plně v souladu s plánem úspor. Mezinárodní měnový fond ve své únorové zprávě o ČR uvádí, že chystané sjednocení sazeb DPH, které je zároveň v souladu s programem ODS, je správným krokem z hlediska efektivity. Musí ho však podpořit další reformní opatření, což plníme. Reforma odpovídá programovým tezím ODS Navrhujeme parametrické změny státního průběžného systému, kde bu- de pokračovat postupné zvyšování dů- chodového věku. Zavedeme penzijní spoření v tzv. druhém pilíři, a dáme tak především mladší generaci mož- nost zvýšit svoje příjmy v seniorském věku proti stavu, kdy by se nic nezmě- nilo. Chceme posílit zodpovědnost ob- čanů za svůj vlastní důchod a budoucí životní úroveň. Výsledná podoba dů- chodové reformy se od závěrů Bezdě- kovy komise a NERV liší zejména v tom, že druhý pilíř zůstane dobro- volný a bude přidán prvek mezigene- rační solidarity v podobě možnosti převodu jednoho procentního bodu z pojištění na důchody rodičům. Tyto prvky ale ODS prosazuje dlouhodobě a našla v nich shodu i se svými koalič- ními partnery. Beru velmi vážně, že si vláda pod mým vedením vzala do vínku prosaze- ní reforem. Musím však souhlasit s tím, že je nutné zintenzívnit komuni- kaci s veřejností. Že to bude trochu bolet? Zcela bezbolestná reforma je protimluv, který si mohou dovolit pro- hlašovat jen populisté. Budu klást vel- ký důraz na to, aby podobný zájem a vůli měli i ostatní koaliční partneři. Mohu potvrdit, že vláda tuto vůli má a zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se to mělo změnit. Petr Nečas předseda vlády ČR a předseda ODS

5 Desatero k důchodové reformě 1. Současný státní průběžný systém je z hlediska demografického vývoje dlouhodobě finančně neudržitelný. • V České republice dochází k pozitivnímu jevu nejrychleji se pro- dlužující střední délky života v celé Evropě. Zároveň však klesá po- díl ekonomicky aktivních lidí na celkové populaci, což je celoev- ropský trend. Jestliže dnes činí podíl obyvatel ČR nad 60 let 22 %, v roce 2030 to má být již 33 % a v roce 2050 zhruba 39 %. • Zatímco dnes přispívají do důchodového systému zhruba dva ekonomicky aktivní lidé na jednoho seniora, v roce 2050 to bu- de jeden na jednoho. • Už dnes je důchodový systém ve schodku 30 miliard korun roč- ně a je dlouhodobě finančně neudržitelný. 2. Bez důchodové reformy hrozí prudké zhoršení životní úrovně seniorů. • Bez důchodové reformy lze kolapsu výplaty penzí předejít pouze razantním zvýšením věku odchodu do důchodu, výrazným zvý- šením sociálních odvodů (které u nás patří k největším v Evropě), nebo dramatickým snížením důchodů na hranici chudoby. • Nechceme se dostat do situace některých evropských zemí, kte- ré jsou nuceny kvůli vysokému zadlužení snižovat důchody až o desítky procent. • Dnešní čtyřicátníci a mladší si musí být vědomi, že státní průběž- ný systém jim sám o sobě do budoucna slušný příjem nezajistí. Pro udržení současné životní úrovně v seniorském věku bude nutné více individuálně spořit. Každý ponese svůj díl odpověd- nosti za přípravu na stáří. 3. Současný koncept důchodové reformy byl představen již v roce 2007 a plně odpovídá programu ODS. • Změny důchodového systému v polovině 90. let byly změkčeny neochotou lidovců přijímat nepopulární kroky. • Intenzivní odborná diskuse o důchodové reformě probíhá od ro- ku 2004, ať už se jedná o závěry Bezděkových komisí, NERV, ne- bo četných veřejných debat. Levice závěry těchto odborných fór do této doby blokovala a dodnes se snaží veřejnosti vsugerovat, že žádné zásadnější změny nejsou zapotřebí. • Nechyběla odborná debata, ale politická vůle reformu prosadit. Současný koncept důchodové reformy vláda pod vedením ODS rámcově představila už v dubnu 2007. Během dalších dvou let byly dokončeny nebo rozpracovány všechny tři její etapy, ale kvů- li svržení vlády ji nebylo možné dokončit. • Důchodová reforma plně odpovídá programu ODS, včetně sou- visejícího sjednocení sazby DPH bez výjimek. 4. Postupné zvyšování důchodového věku bude po roce 2030 pokračovat. • Měnit se bude státní průběžný systém, který nadále zůstane vý- raznou složkou důchodů. Mezi základní změny patří pokračo- vání zvyšování důchodového věku po roce 2030, kdy dosáhne 65 let pro muže a 62 až 65 let pro ženy podle počtu dětí, v sou- ladu s očekávaným vývojem délky života. • Zároveň dojde k postupnému sjednocení důchodového věku mu- žů a žen v roce 2041 pro pojištěnce narozené v roce 1975. • Pro posílení zásluhovosti systému snižujeme maximální vyměřovací základ pro pojistné (stropy) ze 6 na 4násobek průměrné mzdy. 5. Odstraňujeme možnost vlády valorizovat penze více, než stanoví zákon. • Současné nastavení důchodového systému přímo vybízí k poli- tickému zneužívání bez ohledu na budoucí rozpočtové dopady. Proto odstraňujeme možnost valorizovat důchody více, než sta- novuje zákon. Současný princip zvyšování důchodů o inflaci a třetinu růstu reálných mezd zůstane zachován. Bude však pla- tit automaticky ze zákona a vláda nebude moci tak jako dopo- sud do tohoto mechanismu svévolně zasahovat. 6. Umožníme dobrovolné spoření v penzijních fondech, zvýšíme tím důchody. • V současné době je z průběžného systému poskytováno dů- chodcům 95 % jejich příjmů, což je světový unikát. • Umožníme mladým lidem, aby si dobrovolně spořili v soukro- mých penzijních fondech. Mohou sem vyvést 3 % důchodové- ho pojištění s podmínkou dodání dalších 2 %, což znamená šan- ci na zvýšení příjmů v seniorském věku. Do konce roku 2012 budou moci do tohoto systému vstoupit i lidé starší 35 let. • Penzijní společnosti budou moci povinně poskytovat různé in- vestiční strategie – dynamickou, vyváženou, konzervativní a stát- ních dluhopisů ČR s různou mírou výnosů. V případě úmrtí pří- jemce penze přejdou jeho peníze na dědice. 7. Neopakujeme chyby v okolních zemích, nepodceňujeme financování reformy. • Poučili jsme se ze zkušeností v okolních zemích a nehodláme opakovat jejich chyby. Na nezajištěné financování důchodové re- formy doplatilo Slovensko, Maďarsko i Polsko. Vysoké procento vyvedeného pojištění (9 % na Slovensku a 6 až 8 % v Maďarsku a Polsku), povinnost vstupu do penzijních fondů do určitého vě- ku, výhodné podmínky pro ostatní a neochota zavést nepopu- lární změny v průběžném systému způsobily destabilizaci a ob- rovské schodky tamních důchodových systémů. • Proto nechceme podcenit financování důchodové reformy. Po- stupné sjednocení sazeb daně z přidané hodnoty na úroveň 17,5 % v roce 2013 umožní stabilizovat systém a neprohloubit schodek veřejných financí. 8. Celková výše zdanění (daňová kvóta) zůstane zachována. • Sjednocení sazeb DPH je jako nástroj pro stabilizaci veřejných fi- nancí, kam patří i důchodový systém, podporováno i Evropskou komisí, OECD a Mezinárodním měnovým fondem. Navrhovaly jej v této souvislosti i expertní komise (ve výši 19 %). • Spoléhat jen na privatizační příjmy a dividendy ČEZ při udržení dlouhodobé stability důchodového systému v průběhu desítek let je nemyslitelné, a navíc prakticky nemožné z hlediska pravi- del EU. • Zároveň však dojde ke snížení přímého zdanění, takže celková daňová kvóta se nezvýší. Je nutné připomenout, že ODS zvráti- la rostoucí zvyšování daní a od roku 2007 do roku 2010 výraz- ně snížila celkovou daňovou kvótu o 2,1 % na 34,8 %. 9. Rodinám s dětmi a seniorům budou vyšší náklady sjed- nocení DPH kompenzovány. • Růst cen bude rodinám s dětmi kompenzován zvýšením daňo- vých slev a seniorům valorizací. Podle odhadů způsobí změny související s reformou inflaci kolem jednoho procenta. Do růstu cen se nepromítne zvýšení spodní sazby DPH v plné výši. 10. Umožníme dobrovolný převod 1 % sociálního pojištění na zvýšení důchodu rodičům. • V rámci posílení mezigenerační solidarity bude umožněno dob- rovolné převedení jednoho procenta sociálního pojištění na zvý- šení důchodů ve prospěch rodičů. Tato částka bude vyplacena jednorázově jednou za rok. ®

ROZHOVOR 6 Petr Tluchoř: Veřejnost je na zdravotní reformu připravena Co je v souladu s programem ODS • Současný státní průběžný důchodový systém je neudržitelný. Bu- deme postupně prodlužovat důchodový věk. Větší váhu musí dostat individuální spoření. • Odstraníme možnost vlády valorizovat penze více, než stanoví zákon. • Dobrovolný převod části důchodového pojištění do soukromých penzijních fondů (3 % + doplatit 2 %) znamená šanci na vyšší důchody zejména pro mladší generace. • Fondové hospodaření bude provozováno pod silným dozorem státu. Bude postaveno na konkurenci penzijních plánů od kon- zervativních po dynamické. • Snížíme maximální vyměřovací základ pro pojistné (zastropová- ní) ze 6násobku na 4násobek průměrné mzdy a zvýšíme tím zá- sluhovost systému. • V rámci posílení mezigenerační solidarity umožníme dobrovolný příspěvek 1 % ze sociálního pojištění dětí svým rodičům na zvý- šení jejich penzí. Související opatření • Sjednotíme sazbu DPH na 17,5 % v roce 2013. V roce 2012 se sazby DPH sblíží na 14 % a 20 %. Výnosy použijeme na finan- cování důchodové reformy, a tím zajistíme dlouhodobou fi- nanční udržitelnost důchodového systému. • Jednotnou sazbou DPH zjednodušujeme daňový systém a posi- lujeme vliv nepřímých daní, zatímco přímé zdanění se snižuje. Celková výše zdanění (daňová kvóta) zůstane zachována. • Nezvýšíme sociální pojištění. pramen: Úřad vlády Jste garantem komise ODS pro zdravotnictví, doposud jste byl ale znám jako předseda poslaneckého klubu a parlamentní vyjednavač... Mojí prioritou v posledních letech sku- tečně bylo a zůstává především prosazo- vání zákonů, se kterými ODS prostřed- nictvím svých koaličních vlád přichází do Parlamentu, a logicky řeším široký okruh témat. Zdravotnictví ale považuji za jed- nu z klíčových oblastí svého politického zájmu již od roku 2004, kdy jsem se stal poprvé poslancem. Působil jsem ve Vý- boru pro sociální politiku a zdravotnictví a dlouhodobě se účastním vnitrostranic- ké diskuze o podobě reformy. Garanty jednotlivých expertních skupin jsou vždy ministři nebo členové grémia. Jsem rád, že já osobně budu moci vést velmi kva- litně obsazenou expertní skupinu právě pro oblast zdravotnictví a podílet se na formulování stanovisek ODS ke zdravot- ní reformě. Jak vy osobně hodnotíte výsledek nátlakové akce lékařských odborů? Respektuji dosaženou dohodu, výsledek ale rozhodně nepovažuji za vítězství. Ani vlády, ani ODS. Navýšení platů lékařů zvý- ší deficit v systému veřejného zdravotního pojištění. Vláda přitom nemůže přidat zdravotnictví další peníze. Je proto nezbyt- né urychlit reformy, snížit náklady, zefek- tivnit péči a zrušit zbytečná lůžka. Reformní snahy v minulosti obvykle ztroskotaly nebo se jejich interpre- tace omezila na zavádění poplatků. Co musí současná vláda udělat jinak, aby byla reforma úspěšná? Trochu vás opravím. Reformní snahy za minulé vlády neztroskotaly. Byli jsme to my – ODS a ministr Julínek – kteří tyto re- formy tvrdě odmakali, v obtížných pod- mínkách prosadili a nesli jejich politické ná- klady. Nebýt těchto reforem, pak by dnes lékařští odboráři neměli starost o to, aby si prosadili sedmdesátitisícové platy, ale obá- vali by se, zda vůbec dostanou výplaty. Nyní je situace příhodnější. Kvůli krizi je veřejnost na změny připravená a vláda by toho měla využít. Ministr zdravotnictví na- víc může těžit z toho, že řada reformních zákonů je již připravena. Jsem přesvědčen, že lidé, kteří byli ve velké většině rozladěni vydíráním lékařských odborů, uvítají refor- my, které povedou ke zlepšení péče a po- sílení jejich postavení. Jaké jsou podle vás priority? Důležité je zastavit plýtvání. Peníze mu- sí jít za pacientem, musí skončit proplá- cení špatných, opakovaných nebo zbyteč- ných úkonů. Kvalita zdravotnického zaří- zení by se měla řídit výsledky práce, pouze v menší míře počtem pracovníků a tech- nickým vybavením. Pojišťovny musí přísně kontrolovat rozsah a kvalitu péče, která musí vycházet ze skutečné potřeby, nikoli z nabídky nemocnic, které často zbytečně utrácejí například za přístrojové vybavení. Klíčové je stanovit rozsah péče, na kterou bude mít pacient nárok, a umožnit při- pojištění na vše ostatní. Musíme postup- ně omezovat rozsah péče hrazené ze zdravotního pojištění, ale postradatelné, jako je stomatologická péče o dospělé, zdravotnická dopravní služba, lázeňská pé- če či neakutní rehabilitace. Jak hodnotíte dosavadní kroky mi- nistra Leoše Hegera? Řadu zákonů připravila ODS a pouze čekáme, až je ministr předloží do Posla- necké sněmovny. O dalších záměrech ministerstva toho v současnosti mnoho nevíme. Práce na reformě a diskuze nad konkrétními legislativními návrhy pokraču- jí z mého pohledu neskutečně pomalu. Jak by podle vás měla vláda řešit očekávaný propad financí ve zdra- votnictví po zvýšení DPH? Vláda jasně řekla, že za stávajícího stavu veřejných financí nemůže do zdravotnictví poslat peníze navíc. ODS bude tento prin- cip na koaličních jednáních hájit. Nesou- hlasíme s návrhy na zvyšování pojistného i platby za státního pojištěnce, se kterými občas přichází naši koaliční partneři. Oče- kávám, že se ministr pustí do reformních kroků a restrukturalizace lůžek, aby v co nejkratší době potřebné prostředky našel. Není to přece jen velké sousto zavázat se k reformě zdravotnictví i penzí zároveň? Tato vláda vznikla jako reformní a po- kud má být úspěšná, musí splnit, co slíbila. Pro ODS je to navíc příležitost, jak dotáh- nout reformy, které jsme měli připravené, ale už jsme nedostali šanci je prosadit. Po- slanecký klub ODS vládu v reformním úsi- lí maximálně podpoří. –red– pokračování ze str. 5

DŮCHODOVÁ REFORMA 7 Doba na otálení je pryč N apříč společností panuje shoda – penzijní reforma je nutná. Jenže žádná z vlád neměla za- tím odvahu s ní začít. S její rea- lizací jsou totiž spojeny značné náklady. Dnes jsme však v situaci, kdy současný důchodový systém negeneruje dostateč- né finance na důchody, a navíc vykazuje deficit 30 miliard korun. Přiznejme si, že perspektiva není vůbec růžová. Při ne- změněném stavu bude deficit jedině na- růstat. Společnost stárne a na seniory po- bírající důchod vydělává stále méně výdělečně činných občanů. Jednoduše řečeno, současná vláda ne- má na výběr. Černý Petr zbyl na nás a si- tuaci prostě řešit musíme. A to ještě v do- bě, kdy žádné rezervy prakticky nejsou, lukrativní podniky jsou už dávno prodány a peníze z nich „projedeny“. Přitom ve- řejný dluh ještě stále narůstá. I na tyto dluhy je nutné najít peníze, abychom se v budoucnu mohli pohybovat ve stabil- ním ekonomickém prostředí. Naše společnost se prostě musí roz- hodnout, jak chce v nejbližších desítkách let žít. Ozývají se hlasy, že k takovému ra- dikálnímu kroku, jako je penzijní refor- ma, je nutný konsenzus celé společnosti. S tím lze jenom souhlasit. Bylo by proto třeba, aby nutné kroky, které chystá sou- časná vláda, chápala nejen politická opo- zice, ale i co nejširší veřejnost. Proto je před námi jeden z nejobtížnějších úkolů, před jakým kdy česká vláda vůbec stála, a to zdůvodnit sjednocování daně z při- dané hodnoty, které přinese – a nesmíme se bát to vyslovit – zdražení. Upozorňuje na to i průzkum Hospodářské komory, ve kterém se 51 % respondentů vyslovilo proti takové změně, třetina ji respektuje, ale nevítá, a jen 16 % podnikatelů ji vní- má jako nutnost. Téměř polovina dotazo- vaných hodlá na zvýšení DPH reagovat zvýšením cen. Záměr snižovat zadlužení státu a najít peníze na penzijní reformu je jasný a eko- nomika a občané se tudíž musí přizpůso- bit. Každý státní rozpočet žije z daní. Ces- ta, jak získat potřebné finance, je proto daná a nelze ji spatřovat v ničem jiném než ve zvýšení daňových odvodů. Protože se však ekonomika ještě nevzpamatovala z krize, bylo by krátkozraké zvyšovat daně z příjmů. Firmy potřebují stabilizovat své finance a pokud možno vydělané peníze investovat do nových, modernějších tech- nologií. Zvyšovat firmám daně by bylo proti logice snahy vybudovat konkuren- ceschopnou ekonomiku. A tak chce vláda zajistit potřebné fi- nance prostřednictvím daní nepřímých. Návrh koaliční vlády – zvýšit příští rok niž- ší sazbu DPH na 14 % a další rok poté sjednotit daň z přidané hodnoty na 17,5 % – je sice velký náraz na finance každé rodiny, ale je to nejčistší a nejprů- hlednější řešení. Nejvíce to všichni pocítí- me u potravin a léků. Proto vláda chystá nejen valorizaci důchodů, ale určité kom- penzační dávky i pro rodiny s dětmi. Pokud budou navrhované daňové změ- ny realizovány, vybere se příští rok navíc 26 až 27 mld. Kč a v dalších letech 22 až 23 mld. Kč ročně. Z toho se počítá s 20 miliardami na zahájení penzijní refor- my. To lze číst jako krytí výpadku příjmů nynějšího důchodového systému poté, co někteří občané přesměrují část svého po- jistného do nového – individuálního – pilíře. Zbytek, tj. 2 až 6 miliard půjde na podporu rodin s dětmi, tedy konkrétně na vyšší da- ňové bonusy na děti a valorizace důchodů. Sjednocení sazeb DPH bude mimo jiné znamenat i opatření proti daňovým úni- kům. Stačí si jen vzpomenout na daňové hrátky s motorovou naftou a oleji. Ne všem se návrhy vlády musí líbit. Vý- hrady mají i někteří pravicově zaměření ekonomové. Jiní ekonomové upozorňují, že světová ekonomika se ještě úplně nedostala z krize. Že je riskantní uvalit o 4, resp. 7,5 % vyšší sazbu i na většinu potravin v době, kdy rostou světové ceny obilí. Anebo že do výpočtů dopadu na občany je třeba zahrnout i externí fakto- ry. Vláda vnímá výhrady, že zvýšení DPH a model reformy penzí je třeba vysvětlo- vat, že je potřeba jej řádně diskutovat a že je potřeba pro návrh penzijní reformy a doprovodná opatření získat širší podpo- ru veřejnosti. ODS je také vyčítáno, že vždy mluvila jen o snižování daní nebo před posledními volbami slibovala nezvyšování daní, zatím- co nyní se, prý díky ODS, skokově zvýší jen DPH. Věci je však třeba uvést na správnou míru. ODS vždy mluvila o celkové daňové (a odvodové) zátěži a jejím snižování či ne- zvyšování. V našich programových doku- mentech lze dohledat, že jsme vždy do- poručovali, aby se hlavní daňové břemeno přeneslo z daní přímých (tj. daní z příjmů, daní z ekonomické aktivity) na daně ne- přímé (tj. zejména na DPH, daně ze spo- třeby). K tomu směrujeme a to je něco úplně jiného, než z čeho jsme obviňováni. V žádném případě nechceme změny prosazovat pouze silou, stojíme o širokou podporu a hlavně pochopení, že s refor- mami se nyní prostě začít musí. Každý odklad by v budoucnu znamenal jen vět- ší a větší náklady a komplikace. Ostatně existuje návrh vlády a o něm se bude ješ- tě diskutovat nejen s opozicí v Parlamen- tu, ale i s odbornou a laickou veřejností. Jedno je ale jisté, pokud tato vláda má být vládou rozpočtové odpovědnosti, potom jsou zásadní reformy nezbytné, protože doba na otálení je pryč. autor je ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek

ODBORNÉ KOMISE 8 Odborné komise naplno pracují Bezprostředně po 21. kongresu ODS se rozběhly přípravy na obnovení činnosti odborných komisí ODS. Místopředsedou odpovědným za jejich činnost byl od sa- mého počátku ustaven Pavel Drobil. Ob- dobí příprav bylo završeno zasedáním vý- konné rady 29. listopadu 2010, která ustavila 7 odborných komisí a schválila jejich statut, tedy mimo jiné mechanis- mus jejich fungování a ustavování členů. Na svém dalším zasedání 17. ledna pak výkonná rada rozhodla vyčlenit z odborné komise pro zdravé veřejné finance a ne- zadluženou budoucnost dvě nové odbor- né komise, a sice komisi pro sociální systé- my a komisi pro zdravotnictví. Garanty těchto komisí se stali Přemysl Sobotka, respektive Petr Tluchoř. Zároveň na tomto svém zasedání schválila výkon- ná rada řádné nominace za členy odbor- ných komisí. A konečně 28. února schválila výkonná rada členy nově ustavených odborných komisí a další členy nominované regio- nálními sdruženími. V období mezi po- sledně zmiňovanými zasedáními výkonné rady však již začala probíhat ustavující za- sedání odborných komisí. Komise pro trvalé hodnoty a vzdělanou budoucnost Jako první se již 15. února sešla odborná komise pro trvalé hodnoty a vzdělanou bu- doucnost, jejímž garantem je Miroslava Němcová. Komise je resortně příslušná Mi- nisterstvu školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvu kultury, vedle toho má na starost i příbuznou agendu médií. Na úvodním zasedání si komise stano- vila tři tematické sekce, kterými se staly: 1. vzdělání, výzkum a vývoj; 2. mládež a sport; 3. kultura a média. Konkrétně pak komise diskutovala například připra- vovanou novelu zákona o návykových lát- kách, problematiku majetkového vyrov- nání státu s církvemi či principy zákona o terciárním vzdělání. „Pojmenovali jsme základní problémy. K některým bodům byly vytvořeny pracovní skupiny. Z celého jednání byl cítit zájem všech přítomných,“ vysvětluje člen komise Vladimír Wasyliw. Komise pro právní stát, reformu státních institucí a efektivní veřejnou správu V úterý 22. února pak jako druhá v po- řadí zahájila činnost odborná komise pro právní stát, reformu státních institucí a efektivní veřejnou správu, která svou agendou pokrývá činnost resortů vnitra a spravedlnosti. Garant komise Jiří Pospíšil na ustavu- jícím zasedání stručně představil nový Občanský zákoník. Odborná komise se zabývala například i nanejvýš aktuální problematikou zřízení Generální inspekce bezpečnostních sborů, kdy se vyslovila pro to, aby inspekce byla maximálně ne- závislá a nestranná. V neposlední řadě se komise zabývala i problematikou kupčení s hlasy v komu- nálních a krajských volbách, kdy na návrh svého člena Daniela Voláka, který k této věci vypracoval detailní analýzu, iniciovala zpracování novely příslušné legislativy. „Jsem tomu velmi rád. Ukázalo se, že odborné komise mají smysl,“ sdělil v této souvislosti Listům ODS Daniel Volák. Komise pro vnitřní fungování Poslední únorový den byl kromě jedná- ní výkonné rady vyhrazen i pro úvodní zasedání komise pro vnitřní fungování ODS, jejímž garantem je Petr Nečas. Komise ustavila pět pracovních skupin, a to: pro oblast Stanov ODS a jejich revizi (garant Marek Benda), pro institucionální reformy vnitřní struktury ODS (garant Petr Tluchoř), pro reorganizaci manažer- ské sítě ODS (garant Pavel Drobil), pro oblast financování ODS a vyhledávání no- vých zdrojů financí (garant Petr Kozák) a pro oblast vzdělávání členů ODS, tvorbu programu a kontrolu jeho plnění (garant Milan Cabrnoch). Zároveň se odborná komise, ve které jsou z titulu funkce zastoupeni všichni předsedové RS ODS, zabývala pilotním projektem a připravovanou reorganizací manažerské sítě, jejíž koncept na místě představil hlavní manažer Jan Kočí. Komise pro rozvoj regionů a venkova Odborná komise zabývající se agendou Ministerstev zemědělství a pro místní roz- voj se poprvé sešla 8. března. Na tomto svém úvodním zasedání byly vytvořeny čtyři subkomise, složené ze stávajících čle- nů: podnikání v zemědělství, potravinář- ství a lesnictví (garant Tomáš Šimčík), půda a krajina (garant Luboš Orálek), ODS začala lépe využívat svého potenciálu Činnost odborných komisí se rozběhla. Jsem tomu velmi rád. Před ča- sem jsem na těchto stránkách představoval jejich koncept. Mluvil jsem o tom, že by se měly stát zásobárnou myšlenek a lidí schopných pro- sadit je do praxe. Již první zasedání odborných komisí jednoznačně ukázala, že se tento koncept naplňuje. Odborné komise vzbudily velký ohlas mezi členskou základnou. Mnohde dokonce navázaly na celostátní komise ustavením odbor- ných komisí na regionální, a dokonce i na oblastní úrovni. V tuto chví- li tak je členy odborných komisí na centrální úrovni 213 z nás. A další desítky a stovky se zapojily na úrovních regionálních a oblastních. Začali jsme tak lépe a více využívat našeho potenciálu široké členské základy a zároveň jsme zvýšili funkčnost vnitřní struktury. Odborné komise totiž vyplnily mezeru v horizontální vnitrostranické komuni- kaci. Představují tak vedle kongresu a ideových konferencí další mís- to, kde se mohou potkávat členové ODS napříč regiony a oblastmi, a tak zásadním způsobem zkvalitňují vnitřní komunikaci a pomáhají kultivovat i úroveň naší vnitrostranické diskuse. Některá média si v souvislosti s našimi odbornými komisemi oblí- bila určitou frázi. Referují o mně jako o ideologovi ODS. Úsměvné. Hlavním ideologem ODS jsme my všichni. A odborné komise by nám měly být nástrojem. Musí proto být akceschopnými skupinami. Musí začít generovat náš program. Musí být místem, odkud povstanou bu- doucí leadeři. Musí formulovat naše stanoviska k aktuálním otázkám. A musí tak být naší konkurenční výhodou. Pavel Drobil místopředseda ODS odpovědný za práci odborných komisí Matěj Trávníček s přispěním tajemníků odborných komisí

9 společná zemědělská politika a Evropa (garant Juraj Chmiel) a rozvoj regionů a venkova (garant Miloš Vystrčil), které pokrývají uvedená témata. „Jako účastník předchozích odborných komisí jsem byl zpočátku k jejich fungo- vání skeptický, ale úvodní sezení mě mile překvapilo. Oceňuji především přesnou identifikaci problémů venkova a země- dělské politiky,“ zhodnotil první zasedání komise její člen z kraje Vysočina Jaroslav Pešán. Petra Janouška ze stejného regio- nu potěšila otevřenost garanta komise, ministra zemědělství Ivana Fuksy. „Oče- kávám, že si tady budeme říkat, jak dělat poctivou pravicovou politiku,“ dodal. Komise pro konkurence- schopnost Ve stejný den, tedy 8. března, se sešla i odborná komise pro konkurenceschop- nost, která se ve své činnosti orientuje na obchod, dopravu a životní prostředí. Na svém ustavujícím zasedání, které navštívil také ministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek, se komise zabývala mi- mo jiné „dopravní superstrategií“ předlo- ženou v nedávné době ministerstvem do- pravy. Komise upozornila na nedostatky materiálu, které mohou vést k problé- mům v systému dopravních cest a ke sní- žení kvality dopravy v ČR, a proto dopo- ručila ministrům vlády za ODS, aby tento materiál neschválili ani nevzali na vědomí a požadovali vypracování nové koncepce rozvoje dopravy. „Očekávám, že komise bude vedení strany poskytovat názory blízké členské základně na rozhodující témata týkající se programových východisek ODS, což koresponduje s myšlenkami mého přítele Vladimíra Maleny, který na 21. kongresu vznik odborných komisí inicioval. Nemys- lím si, že komise by měla být přínosná pro kraje, ale naopak,“ vyjádřil svůj názor člen komise za Liberecký kraj Jiří Pavlů. Další odborné komise K ustavujícímu zasedání zbylých od- borných komisí dojde v nejbližší době. Konkrétně se tak například 18. března sešla odborná komise pro národní zájem a svobodnou budoucnost, jejímž garan- tem je Alexandr Vondra a která by se měla kromě resortů obrany a zahraničí zabývat i problematikou institucionálního fungování EU. Na 22. březen pak Přemysl Sobotka svolal ustavující jednání odborné komise pro sociální systémy, která by se na tom- to zasedání měla věnovat kromě jiného důchodové reformě, reformě sociálních dávek či zjednodušení zaměstnávání studentů. Následně se sešla odborná komise pro zdravé veřejné finance a nezadluženou budoucnost, jejímž garantem je Martin Kocourek a která by se měla zabývat ze- jména reformou a zpřehledněním daňo- vého systému, odpovědnou finanční poli- tikou a vyrovnanými rozpočty. Nejinak tomu je i v případě odbor- né komise pro zdravotnictví, která se bude zabývat reformou zdravotnictví a problematikou financování zdravotní- ho systému. autor je analytik politické sekce ODS Přehled odborných komisí ODS 1. OK pro zdravé veřejné finance a nezadluženou budoucnost • garant: Martin Kocourek • tajemník: Matyáš Vitík 2. OK pro sociální systémy • garant: Přemysl Sobotka • tajemník: Zbyněk Klíč 3. OK pro zdravotnictví • garant: Petr Tluchoř • tajemník: Jakub Čermák 4. OK pro konkurenceschopnost • garant: Pavel Drobil • tajemník: Miroslav Diro 5. OK pro rozvoj regionů a venkova • garant: Ivan Fuksa • tajemník: Zbyněk Klíč 6. OK pro trvalé hodnoty a vzdělanou budoucnost • garant: Miroslava Němcová • tajemník: Jakub Čermák 7. OK pro národní zájem a svobodnou budoucnost • garant: Alexandr Vondra • tajemník: Jakub Kajzler 8. OK pro právní stát, reformu státních institucí a efektivní veřejnou správu • garant: Jiří Pospíšil • tajemník: Matěj Trávníček 9. OK pro vnitřní fungování ODS • garant: Petr Nečas • tajemník: Petr Mach Kontakty na odborné komise můžete nalézt v systému moje.ods.cz, případně skrze HK ODS

10 VÝBORY SNĚMOVNY PČR Priority a problémy představitelů ODS v Poslanecké sněmovně Boris Šťastný předseda Výboru pro zdravotnictví Koalice má ve výboru většinu, pokud nebude dělat hlouposti… Oproti předchozímu volebnímu ob- dobí je atmosféra ve výboru o pozná- ní lepší. Koalice má ve výboru většinu, a pokud nebudou koaliční poslanci dělat hlouposti a nebudou při projed- návání jednotlivých předloh hájit či nadřazovat osobní zájmy, bude práce daleko klidnější a věcnější. Je tu mnoho lidí, kteří k sobě mají blízko, jedná se často o lékaře. Jistě, fakt, že je někdo lékař, automaticky neznamená, že ví, jak napsat zákon. Určitá zkušenost z medicínské praxe ale jistou výhodu představuje. Celkově jsou vztahy, myslím, velmi pracovní a profesionální. Určitě tu pro- bíhá mnohem méně ideologických ne- bo mediálních půtek, než jakých jsme svědky na plénu. I lobbistické skupiny a jejich tlaky jsou součástí naší práce, setkávám se s nimi dnes a denně. To samo o sobě neznamená, že jim každý poslanec snadno podlehne. Vracím se k tomu, že odborný a profesionální přístup převažuje. Já osobně, pokud neprobíhá plenár- ní zasedání, věnuji veškerý čas ve Sně- movně přípravě podkladů v oblasti zdravotnictví. Zabývám se úzce touto problematikou. Měli bychom být platformou k diskuzi s odborníky i veřejností Ze své pozice předsedy výboru se snažím o to, abychom byli ve své práci aktivnější než v minulosti. Pořádáme proto řadu seminářů a odborných akcí. Výbor by měl fungovat také jako plat- forma k diskuzi nad nejdůležitějšími otázkami. Odrazem této snahy je na- příklad vznik pracovní skupiny, kterou jsem nedávno inicioval a která se bude zabývat definováním standardu a nad- standardu. Často jednáme o tématech, která výrazně přesahují jedno volební období a nad nimiž je diskuze mezi po- slanci a dalšími odborníky nezbytná. Co bych chtěl na práci Poslanecké sněmovny zdokonalit Celou řadu věcí. Nově by se měl na- příklad nastavit systém předkládání po- změňovacích návrhů. Mělo by dojít k prodloužení lhůty mezi druhým a tře- tím čtením, aby měli poslanci čas a možnost se s návrhy dostatečně se- známit. Pak je tu otázka vnitřního fun- gování Parlamentu, například elektro- nický oběh dokumentů a lepší využití kapacit Parlamentu. V neposlední řadě si myslím, že je třeba změnit pohled na Sněmovnu mezi veřejností. Zažitý je ob- raz, že si poslanci žijí na vysoké noze. Porovnání například s britskými poslan- ci a jejich aparátem naopak ukazuje, že tomu tak není. Poslanec potřebuje kvalitní aparát, který zvládne potřeb- nou administrativu, a zároveň kvalitní poradenství. Prostředky, které máme k dispozici, jsou ale velmi omezené. V politice mi vadí amatérismus a neprofesionalita Určité zklamání v politice a parla- mentní práci zažije každý. Vadí mi mí- ra amatérismu a neprofesionality, s ja- kou dolní komora někdy pracuje. Na druhou stranu máme nyní silnou koa- liční většinu, a proto věřím, že se nám v tomto volebním období podaří pro- sadit tolik potřebnou zdravotnickou reformu. Tomu se v současnosti věnu- ji na plný úvazek. I když nejsem na politice závislý, v životě jsem měl více zaměstnání a působil i v komerční sfé- ře, do níž jsem připraven se vrátit. Marek Benda místopředseda Ústavně-právního výboru Příjemné zjištění pro mě je, že se dohody dodržují Ústavně právní výbor má ve své ges- ci Ministerstvo spravedlnosti a všechny ústavní změny. Z čehož mi vyplývá, že se v tomto volebním období nebude- me nudit. Zatím za náš zásadní úkol vidím projednání a schválení nového občanského zákoníku, který by měl i v soukromém právu konečně přinést definitivní rozchod s komunistickým právem. Umíme se hádat kultivovaně Vztahy v koalici i s opozicí jsou již tradičně, také z dob mého řízení výbo- ru, dobré. Nemusíme spolu vždy sou- hlasit, ale umíme se hádat kultivovaně. Lobbisté patří téměř ke každému zákonu, který projednáváme Ke každému zákonu, který má vůbec nějaký smysl, vždy přijdou lobbistic- ké skupiny, které na něm mají zájem. Já dlouhodobě prosazuji, aby zákony opravdu schvaloval Parlament, nikoliv vláda, takže často dílčí změny děláme. A k tomu je samozřejmě třeba všechny zainteresované slyšet a poslouchat a pak mezi jejich zájmy co nejspravedlivěji roz- hodnout. Mně lobbisté nevadí, naopak mi dodávají názory a argumenty. Ještě ke koaličním partnerům: Pří- jemným zjištěním pro mě je, že deba- ta s koaličními partnery ve věcných otázkách je skutečně racionální. A že se uzavřené dohody dodržují. Druhým dílem pokračujeme v představování čelních zástupců ODS v jednotli- vých sněmovních výborech. Zajímalo nás, co jsou jejich nejdůležitější úkoly, jak se v jejich práci odrážejí koaliční vazby, jak vycházejí s opozičními poslanci, na- kolik se setkávají a vyrovnávají s lobbistickými skupinami… Následující číslo nás pravděpodobně zahltí oslavami 20. výročí ODS, ale rozhodně nejpozději v květnovém čísle budeme prezentovat další představitele sněmovních výbo- rů a potom obdobným způsobem vedoucí zástupce ODS v Senátu, plánujeme také rozhovory s předsedy sněmovního a senátního klubu ODS.

11 Jan Bauer předseda Výboru pro evropské záležitosti Evropská témata rozhodně patří na plénum Sněmovny Naší prioritou je úspěšně zvládnout změny, které přišly po Lisabonské smlouvě. Evropská unie je v pohybu, odehrávají se v ní střety o kompetence, spory mezi aktivními plátci a aktivními příjemci peněz, řeší se dluhy, které ma- jí úplně všichni. Jsem rád, že se velká a evropská té- mata začala z iniciativy výboru diskuto- vat i na plénu Sněmovny, a rád bych v této praxi pokračoval. Vláda tím získá silný mandát pro vyjednávání a občané se díky médiím dozvědí, co se na ně skutečně chystá. Pracujeme v duchu vzájemného respektu, vztahy jsou korektní Práce ve Výboru pro evropské zále- žitosti je dlouhodobě velice kultivova- ná a nové složení Sněmovny tento stav nijak nenarušilo. Vztahy jsou korektní. Na mnoho věcí můžeme mít různé názory, ale nemusíme se kvůli tomu urážet. Asi mám štěstí na konkrétní osobnosti, ale v duchu vzájemného re- spektu se většina jednání skutečně odehrává. Vadí mi novely novel i chybějící mikrofony v lavicích Psaných i nepsaných pravidel, který- mi se Parlament řídí, je opravdu hodně. Některými skrytě pohrdám, některá mě nechávají klidným a některá jsou nut- ná. Po výrazných změnách jednacího řádu je každoročně velká poptávka, ale každého to zatím semlelo. Mně například vadí neustálé novely novel zákonů, chybějící mikrofony v lavicích nebo neomezený časový limit pro vy- stoupení. Stávající technická úroveň a neustá- lé kolování desítek papírů je pro Sně- movnu nedůstojné. Lobbing je v politice přirozený, zájmové skupiny se snaží prosadit Na každé úrovni politické scény, kte- rou jsem prošel – komunální, krajské i poslanecké – za mnou chodili zástup- ci skupin, kterých se týkala projed- návaná záležitost. Je to vhodné, přiro- zené, a dokonce nutné. Největší tlaky jsem zažil při protestech odborářů ne- bo protestech proti radarové základně. To jsem se stěží protlačil vchodem do Poslanecké sněmovny. U členů výboru bych uvítal odvahu říkat NE Ve Výboru pro evropské záležitosti za- sedají lidé různých profesí, velká část z nich se ale evropské problematice dlouhodobě věnuje. U některých členů bych možná z pozice předsedy uvítal větší odvahu říkat NE. Není to jednodu- ché a značná erudice je nezbytná. Fakt, že projednáváme hotové dokumenty, které přicházejí z evropských institucí, neznamená, že je budeme automaticky přijímat a vyloučíme podrobnou debatu o jejich podobě. Myslím, že zdravá kriti- ka bývá ku prospěchu věci. Vláda s námi konzultuje transpozici směrnic do české legislativy Činnost Výboru pro evropské záleži- tosti je specifická. Absolutní většinu našich aktivit představuje projednává- ní návrhů aktů a jiných dokumentů EU, kterými jsou uváděny v život jed- notlivé evropské směrnice. Pravomoci výboru dané jednacím řádem jsou ob- rovské a málokdo o tom ví. Vytváříme mandát pro vládu a ministry. Naše usnesení musí být při vyjednávání po- zic v Bruselu zohledněno. Byrokratický jazyk evropských dokumentů žádá čas Někdy trochu závidím kolegům z ji- ných výborů, kteří se věnují standard- ním návrhům zákonů a jejich důvo- dovým zprávám. Je všeobecně známé, že „evropské“ dokumenty bývají vel- mi obsáhlé a jsou psány byrokratic- kým jazykem. Navíc je třeba zasadit je do širokého rámce evropské legislati- vy. Nad některými z nich proto trávím hodiny, nad jinými i celé dny. Reformy jsou pro mě hnacím motorem Trápí mě klasické nešvary politiky, ja- ko je zbytečné handrkování, silácká prohlášení a populistické kroky na úkor věcného řešení problémů. Hna- cím motorem je ale pro mě plán re- formních kroků, které mohou být v tomto volebním období díky rozlo- žení sil ve Sněmovně uskutečněny. V minulosti jsem pracoval v sou- kromé sféře a starostoval v Pracha- ticích, o své uplatnění se proto nebo- jím. Parlamentní práce je ale pro mě srdeční záležitost a momentálně bych neměnil.

VÝBORY SNĚMOVNY PČR 12 Václav Mencl předseda Volebního výboru Svobodná média ve svobodné zemi Tak pojmenovává Václav Mencl hlav- ní cíl, ke kterému by měla směřovat práce výboru. „V působení Volebního výboru do- šlo k zásadní změně – převzal totiž veškerou mediální agendu Sněmovny. Má tedy gesci nejen pro volby mediál- ních rad, ale také pro veškerou legisla- tivu týkající se médií. Ostatně právě proto navrhujeme změnu názvu na Mediální výbor. Jsou v něm zastoupeni zkušení mata- doři i noví poslanci, ale dostatečně eru- dovaní jsou všichni. Je vidět, že posla- necké kluby berou tento výbor vážně. Názory se mohou lišit, ale je třeba je říkat otevřeně Skutečnost, že se zájmové skupiny k jednotlivým návrhům vyjadřují, je lo- gická. Důležité je, aby se tak dělo otev- řeně. Tomu vycházíme vstříc například pořádáním veřejných seminářů a disku- sí. A jsou-li názory řečeny veřejně, nejde o tlaky, ale o názorové spektrum. A je také jasné, kdo a proč se k čemu při- klonil. Ostatně jednání výboru jsou otevřená pro média i veřejnost. Televizní reklama je citlivé téma Teď právě vedeme spolu s panem ministrem kultury Besserem intenzivní jednání ohledně senátního návrhu o reklamě v České televizi. Jde o citli- vou věc ve vztahu k privátním televi- zím, které reklama živí, a na druhé straně o zdroje pro digitalizaci archivů České televize a pro filmaře. Naštěstí se zdá, že spějeme k rozumnému kompromisu pro všechny. Má největší zklamání a povzbuzení Ve Sněmovně jsem už třetí volební období. Nejvíc zklamání jsem zažil v tom prvním jako opoziční poslanec, když vládní koalice vedená ČSSD ne- přijala mé racionální návrhy například ke stavebnímu zákonu nebo k zákonu o ochraně přírody a krajiny. Výsledky bohužel známe. A pak ta zcela iracio- nální nedůvěra Topolánkově vládě. Povzbuzení má opačné znaménko – věřím, že teď máme dobře nakročeno, ale určitě musíme přidat. Věřím, že většina z nás se o to snaží. A i když občas všechno nejde tak, jak bych si přál, moje původní profese architekta pro mě nemusí být jen sta- rým lákadlem nebo nostalgickou vzpo- mínkou. Syn Vojtěch pokračuje v ro- dinné urbanistické tradici a občas s ním něco u prkna dělám. Docela nám to spolu jde, a to je prima. František Dědič místopředseda Mandátového a imunitního výboru Chceme kultivovat jednání ve Sněmovně Náplň práce Mandátového a imunitní- ho výboru je daná zákonem a nemění se v závislosti na volebním období. Řešíme přiznání a čestná prohlášení členů Posla- necké sněmovny a ústředních orgánů státní správy, u nichž kontrolujeme for- mální správnost, a zabýváme se případy, kdy poslanec využije své imunity napří- klad v rámci přestupkového řízení. To se stává jen ojediněle a obvykle se snažíme vést jednání tak, abychom se obešli bez využití poslanecké imunity jako nedávno u kolegy Jandáka. Třetí oblast naší práce představuje jednání o urážkách mezi po- slanci. V tomto volebním období bychom se svým rozhodováním chtěli pokusit kul- tivovat jednání ve Sněmovně. Noví lidé jsou často přínosem Ve výboru sedí noví lidé, kteří se musí učit. Na druhou stranu je to dob- ře, protože nejsou v porovnání se svý- mi déle sloužícími kolegy tak otrlí k vý- rokům, které ve Sněmovně padají. Vztahy jsou korektní, de facto k je- dinému sporu došlo během jednání o poslanci Rathovi a jeho urážkách směrem k ministru Kalouskovi. Celkově nemám o fungování výboru obavy. Není nutné, aby zde působili jen právníci, složení výboru je proto růz- norodé. Výsledek jednání nemusí být vždy ortodoxně právního charakteru. Kolega Tejc z ČSSD jakožto předse- da vede výbor rozumně. Snažíme se postupovat ve shodě a žádné na- schvály jsem nezaznamenal. Více pragmatismu by Parlamentu prospělo Práce hlavně v rámci pléna by se měla zefektivnit, aby se nepřednášely projevy o ničem nebo takové, které nesouvisejí s daným tématem. Do Par- lamentu by bylo dobré převést trochu pragmatismu, který většinou vládne při jednáních na radnicích. S lobbisty do kontaktu nepřijdeme Vzhledem k charakteru práce naše- ho výboru se s lobbistickými skupinami nesetkáváme. Nedávno jsme ale obdr- želi veřejnou důtku ze strany Svazu pa- cientů, jehož předseda pan Olejár, jak známo, podporuje Davida Ratha. Máme šanci přijmout reformní zákony Štvou mě pauzy, obstrukce a nejed- nání, které představuje ztrátu času ne- jen osobního, ale všech ostatních, včetně celého aparátu Sněmovny. Na- opak vidím naději v tom, že máme šanci v tomto volebním období při- jmout reformní zákony, které posunou Českou republiku dopředu. Jsem připraven na změny – i v osobním životě Člověk musí počítat se změnami ne- jen v politice, ale i v osobním životě. A předpokládám, že tedy jedna před penzí ještě přijít musí. Jsem strojní in- ženýr se zaměřením na jadernou ener- getiku. Věřím, že případně jsem stále schopen najít v tomto oboru uplatnění. František Sivera místopředseda Hospodářského výboru Prioritou je návrat k růstu HDP bez zvýšení zadlužení státu Hospodářský výbor je společně s roz- počtovým výborem zaměřen na eko- nomiku státu. Úzce spolupracujeme s Ministerstvem dopravy a průmyslu a kontrolujeme rozpočty státních insti- tucí ovlivňujících ekonomiku státu. Naše současné úkoly vyplývají z koaliční smlouvy. Musíme učinit vše pro návrat k růstu HDP bez zvýšení zadlužení státu. Nejen v rámci legislativy musíme usilo- vat o zlepšení podnikatelského prostře- dí, snižování administrativy, reagovat na situaci v energetice a oblasti nerostných surovin, zajistit podmínky pro rozvoj do- pravní infrastruktury a veřejné dopravy, odstraňovat bariéry v oblasti obchodu a služeb. Jeden z prvních legislativních úkolů, který jsme řešili společně s minis- trem Kocourkem, se týkal zabránění prudkému zvýšení cen elektrické ener- gie. Díky přijatým legislativním opatře- ním k výraznému nárůstu ceny pro pod- niky a občany nedošlo. Teď je nás třicet Na počátku každého nového voleb- ního období dochází k seznamování nových členů výboru s procedurami a náplní úkolů výboru. Činnost je sa- mozřejmě ovlivněna i počtem členů – teď je nás třicet, což vede k rozsáhlejším

13 diskusím nad konkrétními legislativní- mi návrhy a dokumenty. Všichni máme zájem na rozvoji českého hospodářství Hospodářský výbor je již z minulosti znám tím, že problémy řeší v maximál- ní míře konsenzuálně a věcně. Všichni máme zájem na dlouhodobém rozvoji českého hospodářství a přes rozdílné politické názory hledáme vždy vše- obecně nejoptimálnější řešení. Koaliční vztahy jsou na dobré úrovni a opozice působí většinou konstruktiv- ně. Musím přiznat, že hledáme cestu ke spolupráci s Ministerstvem dopravy. Snažíme se přesvědčit pana ministra, že diskuse s výborem nad jednotlivými problémy by mohla přispět k jejich snadnějšímu řešení. Výbor doposud fungoval v souladu s pravidly a bez problémů. Je třeba si uvědomit, že koalice má ve výboru do- statečný počet hlasů, a to je záruka řád- ného projednání jednotlivých návrhů. Milan Urban je zkušený politik, pravidelně se setkáváme Předseda výboru Milan Urban z ČSSD je zkušeným a pragmatickým politi- kem. Společně s ním a s ostatními mí- stopředsedy výboru máme pravidelná setkání ohledně přípravy k jednotlivým návrhům. Omezit pozměňovací návrhy se zatím zcela nepodařilo Jedním ze záměrů současné koalice bylo omezení pozměňovacích návrhů v průběhu druhého čtení. Bohužel to se doposud ne zcela podařilo. Každý poslanec má zákonodárnou iniciativu a může předkládat vlastní návrhy. Po- kud tak činí v rámci jednání výborů, je to správně. Takové návrhy je možné do- statečně prověřit z pohledu věcného i formálního. Návrhy předkládané na zasedání při druhém čtení již často ni- kdo nestačí posoudit a dostatečně pro- diskutovat, protože závěrečné čtení probíhá často v následujících dnech. Je- jich dopad na legislativu bývá často vý- razný, a ne vždy prospěšný – nejen pro hospodářství České republiky. Je tedy třeba najít způsob, jak zabránit nedo- statečnému prověření a zajistit diskusi nad těmito návrhy. Osobně bych ome- zil možnost podávat pozměňovací ná- vrhy pouze na jednání výborů. Zájmové skupiny se objevují často Každý zákon ovlivňuje život a činnost určité skupiny lidí. Vždy se najdou zá- stupci profesních svazů, sdružení i fy- zické osoby, které daný zákon zajímá a kteří se snaží setkat s poslanci, aby jim vysvětlili své názory a návrhy. Je spí- še výjimečnou situací, když se neobjeví žádný zájem z řad veřejnosti a nejsme jako poslanci osloveni některým ze zá- stupců zájmových skupin. Naším úko- lem pak je rozlišovat význam a přínos takových návrhů. I kolegové z jiných stran se snaží návrh co nejlépe pochopit U každého z členů výboru závisí na něm samotném a lidech v jeho týmu, kteří mu odborně pomáhají. Je to vždy složitější u nových poslanců, jelikož při- cházejí do nového prostředí a teprve se orientují. Diskuse nad jednotlivými ná- vrhy ale byla doposud vždy bohatá a věcná, a to ukazuje na dobrou při- pravenost kolegů ve výboru. Zásadní chyby a snahy k jejich odstranění jsou u většiny návrhů Relativně zásadní chyby i návrhy smě- řující k čistotě právního řádu se objevu- jí v podstatě vždy, kdy poslanec před- kládá pozměňovací návrh s pocitem, že je předložená novela špatná a je nutné ji změnit. Ale je to věcí názoru a disku- se, zda je nutné takovou změnu při- jmout. Tyto záměry se objevují v pod- statě u každého projednávání zákona. Málokdy někdo přijde bez jakékoli přípravy Množství času na přípravu k jednotli- vým předlohám je zcela individuální. Závisí na zkušenostech politika v da- ném oboru a týmu, který si vytvořil jako poradní orgán. Je třeba si uvědomit, že jednotlivé předlohy se liší co do počtu stran i rozsahu řešeného problému. Já osobně věnuji vždy více jak týden na přípravu jednání Hospodářského výbo- ru. Můj osobní pocit je ovšem takový, že jen velmi málo poslanců přichází na jednání bez jakékoli přípravy. Trvalo mi dlouho, než jsem si zvykl na bezbřehé diskuse Parlamentní práce je běh na dlou- hou trať. Reálné výsledky práce po- slance jsou vidět s určitým zpožděním. Schválené zákony jsou výsledkem poli- tických kompromisů a činnosti většího či menšího kolektivu a často nejsem zcela spokojen s jejich výslednou po- dobou. Trvalo mi delší čas, než jsem si zvykl poslouchat bezbřehé diskuse a časté nekorektní osočování na zase- dání Poslanecké sněmovny. Zklamán jsem vždy, když je přijat zákon, který omezuje či nadměrně reguluje život občanů. Na-opak spokojen jsem ve chvíli, kdy se podaří přispět k reálnému či potencionálnímu vyřešení určitého problému. Občas přemýšlím, co bude dál Práce poslance je velice specifická a je ovlivněna velkým množstvím různých vlivů a kontaktů. V rámci průzkumů po- slanci nepatří mezi oblíbené skupiny. V poslední době prestiž poslanecké prá- ce výrazně poklesla. Je třeba připome- nout, že minimálně každé čtyři roky probíhají volby a poslanec nemá další práci ve Sněmovně nijak jistou. Mně osobně práce poslance baví a stále na- plňuje. Nedívám se do minulosti, přesto občas přemýšlím, co bude dál. –red–

J ako místopředseda ODS jsem byl pověřen Výkonnou radou a Odbor- nou komisí pro vnitřní fungování ODS k poměrně nelehkému úkolu – otevřít diskusi o reorganizaci manažer- ské sítě ODS, realizovat pilotní projekty reorganizace ve dvou regionech a ná- sledně nalézt směr, jakým by se měla manažerská síť ODS v následujícím de- setiletí vydat. Proč reorganizace? Profesionální manažerská síť je jedno- značně dlouhodobou konkurenční výho- dou ODS oproti ostatním stranám na české politické scéně. Aby tomu tak bylo i nadále, je třeba přistoupit k určité ko- rekci, která jí pomůže vypořádat se s jis- tou těžkopádností a sníženou efektivi- tou, které ji v posledních letech provázejí. Struktura manažerské sítě odpovídá době vzniku ODS, tedy počátku devade- sátých let. Ačkoliv průběžně procházela jemnými organizačními změnami, nijak zásadně nereflektovala rozvoj takových oblastí, jako jsou doprava, moderní ko- munikační a IT technologie, networking či politický marketing. Dodnes odpovídá svou podobou členění České republiky na okresy. Ne všichni manažeři navíc spravují co do rozlohy, počtu členů či po- čtu MS ODS srovnatelná oblastní sdruže- ní. To vede k jisté nevyváženosti, která například v ohodnocení manažerů není výrazně odražena. Právě v oblasti hodnocení manažer- ská síť nedoznává přílišné progrese, přičemž radikální obrat za těchto okol- ností není možný. ODS se tak ocitla v si- tuaci, kdy její aparát v regionech je poměrně naddimenzovanou a finančně nedostatečně motivovanou sítí zaměst- nanců, jejichž výkonnost v důsledku této nízké motivace klesá, a stává se tak neefektivní. Vzhledem k všeobecnému charakteru pracovní náplně manažerů a jejich velkému množství je zároveň velmi obtížné nastavit optimální systém jejich vzdělávání a kvalifikace. V souvislosti s těmito skutečnostmi se v posledních několika letech často setká- váme s voláním po provedení reformy manažerské sítě ODS, a to jak ze strany vedení strany, tak také z regionů a oblas- tí. Není vhodnější doby pro provedení reorganizace manažerské struktury, než nadcházející více než roční mezivolební období. Manažerská síť musí projít ob- dobnou proměnou, jakou za poslední roky prošla Hlavní kanceláře ODS. Cestou k efektivní, profesionalizované a výkonné administrativní struktuře, která má pro méně náročnou mezivolební fázi štíhlejší formu a v době volební kampaně se do- časně rozrůstá na profesionální kampa- ňový tým. Hlavním záměrem musí být zkvalitnění péče o členskou základnu a místní sdružení. Jakým směrem se vydat? Hlavními principy nové struktury ma- nažerské sítě by dle mého názoru měly být segmentace činností a specializace. Stejně jako ODS oprávněně požaduje níz- kou míru byrokracie a štíhlou a efektivní státní administrativu, musí podobnou cestu nastoupit také sama u sebe. Nová manažerská síť by měla garantovat, že úroveň a kvalita servisu pro členskou zá- kladnu, místní, oblastní i regionální sdru- žení strany bude stejně vysoká ve všech regionech a tedy nejen tam, kde je dnes nadprůměrně schopný oblastní manažer. Zároveň musí reorganizace přinést zásad- ní změnu v ohodnocení zaměstnanců ODS v regionech a oblastech tak, aby síť těchto zaměstnanců byla dlouhodobě udržitelná, adekvátně a zároveň rovno- měrně ohodnocená. Je velmi důležité, že nezačínáme od nuly. Máme na čem stavět. Víme, že mezi dnešními manažery jsou desítky schopných a pracovitých lidí, a právě na nich je potřeba novou manažerskou strukturu založit. Chceme, aby se z nich stali ještě větší profesionálové, jejichž posláním bude především spokojenost členské základny, funkčnost ODS a náš společný úspěch. Pilotní projekty reorganizace Vedení občanských demokratů k re- organizaci přistupuje s největší mírou opatrnosti a šetrnosti. Víme, že ji nelze provést bez náležité analýzy současného stavu manažerské sítě, zvážení všech ri- zik, která s ní souvisejí, a bez diskuse na- příč ODS. Z tohoto důvodu rozhodně ne- přichází v úvahu náhlá a jednorázová změna ve všech regionech. Nejprve je třeba, aby nový model manažerské sítě prošel praxí v pilotních projektech ve dvou regionech, které o reorganizaci pro- jevily vážný zájem. Až po důkladném vyhodnocení výsledků těchto projektů bude nutné se rozhodnout, zda bude ta- kový model aplikován i v ostatních regio- nech. Paralelně bude probíhat také dis- kuse k této problematice v rámci celé ODS, v níž by měly zaznít názory nejen od členské základny, ale také ze strany oblastních a regionálních reprezentací. Do této diskuse se můžete již v tuto chví- li zapojit na intranetu Moje ODS v sekci Odborné komise pro vnitřní fungování. autor je místopředseda ODS Co bychom měli požadovat od reorganizace manažerské sítě ODS MANAŽERSKÁ SÍŤ 14 Pavel Drobil

Sociální reforma musí nastavit průhledný, adresný a spravedlivý sociální systém SOCIÁLNÍ SYSTÉM 15 Základy sociální reformy v koaliční smlouvě Stávající vláda byla zvolena díky svému proreformnímu programu. Věřím proto, že většina občanů chápe potřebu provést změny také v sociální politice. Ty by měly minimalizovat riziko tzv. dávkové pasti, tedy situace, ve kterých nejsou lidé moti- vováni k práci, protože jim sociální dávky zajistí lepší životní úroveň. Dalším cílem sociálních reforem je snížení celkových nákladů a adresná podpora těm, kteří po- moc opravdu potřebují. V koaliční smlouvě bylo definováno hned několik důležitých bodů, které by měly určovat směr sociální politiky ODS a celé koalice: komplexní reforma záko- níku práce, rozšíření nabídky možností péče o děti – tedy sladění profesního a ro- dinného života, zlepšení systému péče o ohrožené děti, důraz na kontrolu údajů rozhodných pro přiznání dávek, zrušení sociálního příplatku, porodné jen na prv- ní dítě a zrušení sociálního příplatku bez náhrady. Porodné bude vypláceno pouze na první dítě a pouze u rodin, které bu- dou mít příjem menší než 2,4násobek ži- votního minima. Rodičovský příspěvek pro čtyřletou rodičovskou dovolenou bu- de redukován tak, aby byl stejně výhodný jako u rodičovské dovolené dvouleté. Dal- ší změna se týká snížení příspěvku na pé- či v tzv. prvním stupni. Některé z těchto avizovaných změn zís- kávají konkrétní obrysy. Živá diskuze pro- bíhá zejména o zákonu o zaměstnanosti, zákoníku práce a zákonu o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Pozornost se soustředí i na chystaný zá- kon o pomoci v hmotné nouzi a o sociál- ních službách. Společným cílem by mělo být snížení administrativy a jednodušší posuzování individuálních případů, které jsou ve vnějším připomínkovém řízení. O mnoha bodech musíme vést ještě diskuzi V mnoha bodech jdou návrhy zákonů správným směrem. Pozitivně hodnotím například plánované navýšení počtu po- volených hodin pro umístění dítěte do státního zařízení, aniž by rodiči byl za- staven rodičovský příspěvek. Jedná se o opatření, které jednoznačně podněcuje slučování rodinného a profesního života, k němuž se ODS ve svém programu dlou- hodobě hlásí. Pokud jde o zákon o so- ciálních službách, dochází zde k důležité změně v systému vyplácení příspěvku na péči. Nový návrh totiž počítá s tím, že příspěvek bude vyplácen organizaci, kte- rá péči poskytuje, nebo osobě, která ji zajišťuje. Bude docházet k cíleným úhra- dám, které si „objedná“ osoba se zdra- votním postižením, a příspěvek na péči půjde skutečně tam, kam má jít. Připomínky se snažíme zapracovat Změny, které učiní sociální systém pře- hledným, administrativně nenáročným a srozumitelným, jednoznačně podporu- ji. Finanční zdroje musí být zajištěny pro ty, kteří je skutečně potřebují, což jsou zejména osoby se zdravotním postižením. Je proto nepřípustné, aby se jim jakkoliv snižovaly příspěvky, naopak je na místě požadavek, aby se finanční prostředky rozdělovaly skutečně potřebným a došlo k vyřazení nepoctivých hráčů ze sociální- ho systému. Mnoho bodů ve zmíněných zákonných úpravách je proto třeba upřes- nit a dopracovat. Inspirací mohou být mi- nisterským úředníkům a zákonodárcům desítky podnětů od jednotlivců či organi- zací, které denně dostáváme. Za sebe mohu říci, že se v rámci připomínkového řízení snažíme z těchto návrhů prosadit maximum z toho, co je užitečné. Nejlepším konzultantem a diskutérem při plánovaných změnách je a bude jen ten, kdo systém zná na vlastní kůži, což jsou neziskové organizace nebo samotné osoby se zdravotním postižením. Pomocná ruka jen pro potřebné Změna sociálního systému nemůže spočívat v plošných škrtech bez uvážení, ale ve schopnosti státu rozdělovat finan- ční prostředky adresně a transparentně. Možná ještě ve společnosti přežívá pocit, že pravicová politika je asociální. Dobrá pravicová politika je ale naopak proso- ciální. Snažíme se udělat pořádek v roz- dělování a snažíme se nastavit spravedlivý systém. V rozporu s tím není snaha pravi- cové vlády motivovat maximum lidí k ak- tivitě, například prostřednictvím vzdělává- ní a zaměstnávání. Od začátku jsem proto patřila k těm, kteří se aktivně zasazovali o to, aby nebylo zrušeno náhradní plnění a byla zachována podpora zaměstnávání osob se zdravotním postižením, včetně osob se zdravotním znevýhodněním. Větší motivace k aktivnímu přístupu k vlastnímu životu a pevná sociální síť pro ty, kteří si sami pomoci nemohou, nejsou principy, které si protiřečí. Jedná se na- opak o principy, které se musí doplňovat a představovat základ rozumné prosociál- ní politiky každé pravicové vlády. autorka je poslankyně ODS a předsedkyně Podvýboru pro osoby se zdravotním postižením a sociálně potřebné Lenka Kohoutová Lenka Kohoutová je ve Sněmovně nováčkem. Ale díky svým zkuše- nostem a hlavně zaujetím pro to, čemu se už dlouho věnuje, získala funkci předsedkyně Podvýboru pro osoby se zdravotním postiže- ním a sociálně potřebné. Iniciova- la a garantovala v této souvislosti řadu projektů, za některé z nich získala oficiální uznání, ale i ty další jsou oceňovány hlavně těmi, kterým skutečně pomohly. Lenka Kohoutová je původně dětská sestra, přesah jejích aktivit pro so- ciálně potřebné je obdivuhodný.

ROZHOVOR 16 Jako starosta Prahy 6 se stal uzná- vanou osobností, což potvrdily i po- slední komunální volby, kdy má- lokterý představitel ODS získal takovou převahu nad svými politic- kými protivníky. Nicméně nedávno vyměnil radnici za křeslo ministra pro životní prostředí. I proto jsme se v rozhovoru s Tomášem Chalupou zajímali jak o regionální, tak celo- státní politiku. Byl jste jedním z nejúspěšnějších komunálních politiků ODS. Jako sta- rosta jste v Praze 6 zanechal citelné stopy, ale i nedokončenou práci. Co považujete za největší úspěch a po čem se vám nejvíce stýská? Asi vás na začátek hned trochu zkla- mu, ale já neumím jednoznačně říci, co konkrétně považuji za jeden největší úspěch, kterého jsem na Praze 6 dosáhl. Víte, když jsem před těmi lety na radnici začínal, tak jsem si myslel, že prací sta- rosty má být především to, aby fungo- valy věci hmotné. Věci, které obec defi- nují jako uskupení domů, parků, ulic, stromořadí, škol nebo ostatních zařízení, které dělají obec obcí. Ne nadarmo se ří- ká, že dobrá obec má mít hospodu, rad- nici, kostel a školu. Až časem jsem po- chopil, že skutečným úspěchem je to, jestliže ta obec – a je jedno, jestli je to úplně malinká vesnička nebo stotisícové město jako v případě Prahy 6 – funguje jako společenství. Společenství lidí a oby- vatel, kteří se znají a zdraví, jsou k sobě slušní a ohleduplní. A tak mezi ty nej- hezčí okamžiky neřadím ani otevření první rekonstruované školy či opravené radnice, zavedení angličtiny do mateři- nek nebo blikající přechody pro chodce, ale například první Prodanou nevěstu v Šárce. Na akci, na které jsme očekáva- li účast nejvýše pěti set lidí, nakonec při- šly tisíce – včetně babiček o holích, kte- ré neváhaly na „Prodanku“ šlapat šáreckým údolím tři čtvrtě hodiny. Nebo společné slavení Vánoc. Časem jsme po- chopili, že lidé jsou patrioti a vlastně ani nestojí o jeden „centrální“ vánoční strom, na který musíte pověsit ozdoby hodně vysoko, protože jinak je někdo ukradne. Stojí o ty „své“ lokální vánoční stromky. A tak jsme vloni například na náměstíčko ve Vokovicích postavili stro- mek bez ozdob, na ně už nebyly peníze. A místní lidé přišli a dali si na něj své vlastní ozdoby. Z domova. Nikdo nic ne- ukradl. Všechny ozdoby zůstaly. A po této pospolitosti se mi, přiznám se, v úřa- du ministerstva trochu stýská. Co považujete za své nejdůležitěj- ší úkoly ve funkci ministra? Těch priorit je celá řada, ať už mezi ně patří zlepšení ovzduší na severní Mora- vě, vyřešení problémů kolem projektu Zelená úsporám, realizace komplexní protipovodňové strategie nebo schvále- ní nových zákonů o odpadech. Mým hlavním cílem je ale jedno: chci otevře- nou diskusi nad otázkou ochrany pří- rodního bohatství, které naše země má, a to racionální a neideologickou cestou. ODS je vlastní vinou nepravdivě prezen- tována jako strana, pro kterou jsou pro- blémy životního prostředí druhořadou záležitostí. To ale není vůbec pravda. Naším jediným pochybením bylo to, že jsme si doslova nechali „ukrást“ téma péče o prostředí pro život a nepodařilo se nám využít potenciálu, který oblast životního prostředí nabízí. Až donedáv- na bylo ministerstvo zcela v rukou Stra- ny zelených, do aktivního řízení tohoto vládního úřadu se zapojila celá řada ne- vládních neziskových organizací, které tak v podstatě přestaly být nevládními. Většina strategií z dílny ministerstva té doby směřovala tvrdě k získání vlivu a moci a do environmentální legislativy tak stále více vstupovala ideologická dogmata místo věcných řešení. Ale ny- ní nastal čas to změnit. Tím prvním konkrétním cílem je určitě záchrana Šumavy. Končící zimní období přináší pro velké městské aglomerace a zejmé- na pro sever Moravy citelné zhorše- ní kvality ovzduší. Jaká opatření bu- de obsahovat připravovaný Akční plán pro Moravskoslezský kraj a bu- dou se podobné plány přijímat pro stejně postižené oblasti? Určitě jste zaznamenali, že se plánují a již i realizují dobrovolné dohody s nej- většími lokálními znečišťovateli ovzduší. Součástí onoho desatera je ale přede- vším memorandum mezi ministerstvem, krajem a všemi magistráty statutárních měst Moravskoslezského kraje, ze kte- rého vyplývají různé závazky samospráv, například v podobě navýšení úklidu za účelem zamezení sekundární prašnosti. Rozjednaný je pilotní projekt s Ostra- vou, kde bychom ve spolupráci s Minis- terstvem práce a sociálních věcí a úřa- dem práce chtěli alokovat zhruba sto lidí na úklid veřejných prostranství. Chceme také spolupracovat s oběma ostravskými fakultami – Lékařskou a Báňskou – a podporovat pomocí grantů tamní studentské projekty, které se ochraně ovzduší věnují. Osobně bych velmi rád vysokoškoláky zapojil do při- pravovaného projektu monitorování Chybou bylo, že jsme si nechali„ukrást“ téma péče o životní prostředí

17 zdravotních rizik ve vztahu ke špatné kvalitě ovzduší. Akční plán se ale věnu- je i problematice emisí z polské strany – není přeci žádným tajemstvím, že neza- nedbatelná část emisí se do České re- publiky dostává právě z Polska. I proto plánuji setkání s polským ministrem ži- votního prostředí a hodlám na něj tlačit, aby v Polsku vznikaly dokumenty po- dobné Akčnímu plánu. Nemůžeme zkrátka chtít po českých průmyslových podnicích investice nad rámec platné legislativy, zatímco o pár kilometrů dál vesele probíhá podnikání v emisních podmínkách, za které by se u nás plati- ly velké pokuty. To vede ke konkuren- čnímu znevýhodňování. A co se týká případné aplikace Akčního plánu na ostatní regiony a kraje ČR? Něco samo- zřejmě využitelné je, ale využít celé de- satero metodou en bloc si nedovedu dost dobře představit. V otázce zlepšo- vání životního prostředí se musí v kaž- dém regionu naší země přistupovat individuálně v závislosti na lokální situa- ci a podmínkách. Jak se díváte na požadavky Evrop- ské unie ohledně životního prostředí? Drtivá většina legislativních norem, které se týkají životního prostředí, je ne- přehledná, složitá, a navíc i časově ne- stabilní. Typickým příkladem je politika odpadového hospodářství, kdy jsou na jedné straně po vzoru vyspělých evrop- ských zemí zvyšovány poplatky za uklá- dání odpadů na skládky, ale na straně druhé je nám prakticky znemožňováno jiné nakládání s odpady, a zejména je- jich následné energetické využívání. Zbytečná byrokracie nás svazuje, začíná se nám všem pomalu vymykat z rukou a stává se takovým pomyslným „samo- živícím se zvířetem“. Nejsem proti Evro- pě, nejsem „Antievropan“, ale myslím si, že klíčem k úspěchu je kvalita, a niko- liv kvantita, tedy efektivnější fungování s menším množstvím prostředků. Obec- ná a hrozivě bující byrokracie má nega- tivní dopad na konkurenceschopnost naší země v globální ekonomice. A to se týká i resortu životního prostředí. Ano, snažíme se malým a středním podnika- telům pomoci i tak, že některými našimi dotačními systémy vytváříme coby ved- lejší efekt i zakázky pro podnikatelský sektor. Ale jak říkám: pokud budeme tolerovat neustále se zvyšující byrokracii a administrativní požadavky ze strany EU, brzy zpláčeme nad výdělkem. Dobrý příměr pro to má konzervativní europo- slanec Derk Jan Eppink: podle něj je EU babylonskou věží, která se již otřá- sá v základech, protože její architekti ji chtějí stavět rychleji a na úkor kvality. Celosvětová debata v souvislosti s ekologií se týká mimo jiné alterna- tivních zdrojů. Jaký je váš názor? Je jasné, že Česká energetika se bude muset v nejbližších několika letech otáz- kou kolem budoucí těžby hnědého uhlí nebo výstavby nových jaderných reak- torů zabývat. Samozřejmě že v tom oka- mžiku se řešení v podobě využití obno- vitelných či alternativních zdrojů nabízí. Osobně se myšlence využívání alterna- tivních zdrojů nebráním, ovšem pouze za předpokladu, že to daňové poplatní- ky nebude stát víc peněz a tato investice bude v konečném důsledku návratná. Jedním z vašich prvních kroků v čele ministerstva byla snaha snížit byrokratickou zátěž pro podnikate- le, jejichž aktivity se týkají životního prostředí. O co konkrétně půjde? Odpovím vám příkladem z praxe. V České republice existuje takzvaný ISPOP, což je systém, do kterého musí ze zákona každá právnická osoba, která se podílí na znečišťování životního prostře- dí – ať již zplodinami, produkcí chemic- kých odpadu, či prachu, zadávat veške- ré měřené údaje. Ten systém byl až do nedávna velmi byrokratický. Neexisto- valo elektronické propojení s centrálou, veškerá administrace se prováděla v pa- pírové podobě. Dva týdny po svém jme- nování jsem ve vládě prosadil novelu souvisejícího zákona a nyní již můžete v ISPOPu používat elektronický podpis a další certifikáty, systém je elektronicky propojen na celém území republiky. To je velmi hmatatelný důkaz snižování byro- kracie. Cesta k úspěchu je v zásadě jed- noduchá: zjednodušením legislativy sta- bilizujeme celé právní prostředí, a tím vytvoříme podmínky pro investování. Ředitelem správy Národního par- ku a chráněné krajinné oblasti Šu- mava byl jmenován Jan Stráský. Co bude těžištěm vaší spolupráce? Jednoznačně záchrana Šumavy. Na tom, že tento nádherný kout naší země dnes připomíná měsíční krajinu, se totiž jednoznačně podepsali zelení dogmatici a „ekoteroristé“, jejichž názorům a roz- hodnutím Ministerstvo životního prostře- dí a další souvztažné organizace několik let podléhaly. Strana zelených si na Šu- mavě prosazovala své vlastní zájmy bez ohledu na názory místních obyvatel a re- gionálních samospráv. Důsledkem toho je kůrovcová kalamita v rozsahu, který nemá v české historii obdoby. Klíčem k záchraně je nový zákon o vyhlášení Národního parku Šumava, který konečně po mnoha letech vytváříme všichni spo- lečně – tedy kraje, obce, místní obyvate- lé, odborná, ne ideologická veřejnost a ministerstvo. Musíme teď velmi rychle vytvořit plán opatření ochrany lesa, sta- novit plán péče a také zajistit návštěv- ní řád, protože ten stávající skončí již 30. dubna. Myslím, že s Janem Stráským se shodujeme v jednom: Šumava je dost velká na to, aby se tam vešla vědecká činnost, divočina i dvaadvacet obcí, což je mimochodem právě to, co činí Šuma- vu tolik specifickou a odlišnou od ostat- ních rezervací a národních parků. Je to zkrátka nejenom příroda, ale i místo pro relaxaci a pro trávení volného času. –red–

REGIONY 18 Ivan Adamec: Manažerský systém nám dává výhodu, ale je třeba ho zlepšovat Ivan Adamec je letitým členem ODS, sbíral zkušenosti v trutnov- ském zastupitelstvu, od roku 1998 je v Trutnově starostou. Kromě toho působil v mnoha organizacích, které ovlivňovaly a ovlivňují život v celé oblasti. Obliba a komunální úspě- chy mu pomohly získat na obdo- bí 2002–2008 postavení senátora. V současnosti se věnuje zejména úkolům spojeným s „trutnovským starostováním“ a funkci předsedy regionálního sdružení ODS Králové- hradeckého kraje. Původní profese učitele se zaměře- ním na matematiku a chemii, která bezesporu podporuje předpoklady lo- gického myšlení, mu kdysi vynesla mís- to ředitele školy, posléze schopnost se orientovat i v jiných disciplínách. Jako předseda regionálního sdružení ODS v Královéhradeckém kraji mluví v na- šem rozhovoru o rozmanitosti této ob- lasti, současných úspěších a rizikách ODS, její celkové struktuře. „Královéhradecký kraj býval až na malé ostrůvky modrý. Teď jsme se mu- seli spokojit naopak s modrými ostrův- ky, i když jsme v rámci republiky byli i v posledních komunálních volbách relativně úspěšní,“ říká Ivan Adamec. „Vždycky měli na Hradecku občan- ští demokraté významnou pozici. Ne- chci tvrdit, že to je jenom tím, že jsme na tom intenzivně pracovali. Hrála pro nás i řada pozitivních faktorů: Lidé z horských a podhorských oblastí jsou zvyklí starat se sami o sebe, vesměs lpí na konzervativních hodnotách. To přispělo k tomu, že ideály ODS tu zís- kaly podporu. Ale na druhé straně stejně jako Královéhradecký kraj zahr- nuje podhůří, hory, roviny, část býva- lých Sudet i místa s pouze tradičně českým osídlením, tak se logicky více či méně liší politické směřování zdej- ších lidí,“ popisuje specifika regionu Ivan Adamec. Jak vysvětluje, například Trutnov a jeho okolí tradičně inklinuje k pravi- ci, ale například Rychnovsko, další část regionu, je výrazněji religiózní, a mno- zí voliči proto preferují lidovce. Navíc jsou tu i lokality s vysokou nezaměst- naností, kde logicky využívají svých po- pulistických vábniček sociální demo- kraté a komunisté. Manažerský systém nám mohou jiné strany závidět „Jako předseda regionu a díky zku- šenostem z komunální i parlamentní politiky vím, jak důležitá je komunika- ce a efektivní předávání informací. V tom, že jsme už kdysi vybudovali jasnou strukturu, máme oproti jiným stranám obrovskou výhodu. A často je vidět, jak strašně jim to schází.“ Zá- roveň předseda královéhradeckého regionálního sdružení přiznává, že každý systém může vzbuzovat u něko- ho kritiku. „Častěji se to ale týká prá- ce jednotlivých lidí než systému jako celku. Nicméně i teď se diskutuje o tom, zda je změna komunikační- ho systému ODS přínosem, nebo ne. Vzbuzuje kritiku, ale i šance, jak pře- nos informací vylepšit. Naštěstí už má- me zkušenosti s tím, jak se umět do- hodnout,“ zdůrazňuje Ivan Adamec. Právě výměnu informací považuje stejně jako mnoho dalších lidí z ODS za stěžejní k posilování důvěryhodnos- ti jak uvnitř strany, tak navenek. „Mám tu výhodu, že jako předseda regionu a člen výkonné rady nemám problém být u zdroje informací a zprostředko- vat je dál, uvnitř našeho sdružení. Zá- roveň chápu, že leckdy můžeme ztrá- cet na prestiži právě kvůli tomu, že se naši členové nebo příznivci cítí odříz- nutí, neinformovaní. Na tom, aby- chom se takových situací vyvarovali, musíme dále pracovat.“ Nejsme parta kamarádů Ivan Adamec je stoupencem profe- sionálního a zároveň transparentního přístupu – jak v podnikání, tak v poli- tice. „Může občas nám i voličům vadit, že dochází k profesionálním i osobním střetům. Ale nejsme parta kamarádů, kteří by si pomáhali na- vzdory politickým a obecně ideovým zájmům těch, které zastupujeme. Ně- kdy to může působit jako nevýhoda, ale já to tak nevnímám. Levicové stra- ny to mají v tomto ohledu jednodušší. U nich funguje daleko silnější centra- lismus názorů a autorit. O takový mo- del nestojím a věřím, že ani žádný pra- vicový volič.“ Nicméně jak dodává, volání po větší konzistenci názorů od vedení strany je poměrně silné – a do značné míry oprávněné. „Mým největším přáním je, aby čle- nové Občanské demokratické strany, hlavně v ‚mém regionu‘, neklesali na mysli a nebáli se přesvědčovat sami se- be i své okolí o tom, co děláme a proč stojí za to toho dosáhnout. –red–

KULTURA 19 Zajímavosti z kulturních událostí Michaela Komrsková Roy Lichtenstein – Black & White 1961–1968 Albertina, Albertinaplatz 1, Vídeň, do 15. května 2011 Vídeňská Albertina uvádí výstavu jednoho z nejdůležitějších výtvarní- ků pop artu, Roye Lichtensteina. Do širšího povědomí se dostal počátkem 60. let, kdy společně s Jasperem Johnsem, Jamesem Ro- senquistem a Andym Warholem vy- stavovali v newyorské Leo Castelli Gallery. Podobně jako díla Warho- lova se i malby Roye Lichtensteina staly jakýmsi vizuálním synonymem pop artu. Expozici děl manhattanského rodáka ve vídeňské výstavní sí- ni otevírá právě počátek šedesátých let, kdy se autor přestal zabývat zobrazováním amerických dějin. Lichtensteinovi se totiž otevřela cesta k výtvarnému vyjádření tolik typickému pro tehdejší dobu: komiksové stylizaci, jež si hojně „půjčova- li“ reklamní grafici ještě po dlouhá léta. Do až absurdní do- konalosti dovedené záběry z relativně „běžného“ života jsou pro autora zřejmě nejtypičtější – a z nich jsou v Albertině k vi- dění ikonické obrazy Kiss IV, Cup of Coffee nebo Woman in Bath. Zhruba sedmdesátku kreseb Roye Lichtensteina výteč- ně doplňují černobílé malby, které jsou poprvé v historii vy- staveny pohromadě. K výstavě vychází publikace za 29 EUR. . Róna – Jiří Olič Vydává Nakladatelství Gallery, v prodeji na www.jaroslav-rona.cz za 1299 Kč Monografii malíře a sochaře Jaro- slava Róny lze označit za jeden z nakladatelských počinů loňského roku. Jaroslav Róna, zakladatel sku- piny Tvrdohlaví a pedagog pražské AVU, se krátce po svých padesáti- nách dočkal reprezentativní mono- grafie dokumentující jeho dosavad- ní tvorbu. Autor Jiří Olič publikaci rozdělil do dvou hlavních částí la- konicky pojmenovaných jako Ob- razy a Sochy, v části třetí Rónu představuje jako jednu z postav autorsky působících v divadlech Pražské pětky. Knihu uzavírá Oli- čův „Příběh díla“, v němž poetickou formou vypráví o Rónově uměleckém vývoji i jeho životních cestách. Publikaci velmi sluší velkorysý formát 30 x 25 cm, na němž do- konale vyniknou i ty nejmenší detaily autorových fantaskních ob- razů, skvěle zpracovaná je i část věnovaná Rónovým realizacím ve veřejném prostoru. Právě z nich si lze uvědomit, že jeho tvor- ba nás provází v každodenním životě, ať už se jedná o sochu Sé- pie umístěnou v parku na zámku v Klenové, Malého Marťana na Ještědu nebo pomník Franze Kafky. Zkrátka, nemáte-li Rónu na zdi, rozhodně vám nesmí chybět aspoň v knihovně! Dee Dee Bridgewater 2. dubna 2011, Obecní dům, Praha, vstupenky v prodeji na www.strunypodzimu.cz Pokud chcete vidět, jak jedna jaz- zová legenda vzdává hudební hold druhé, přijďte se podívat 2. dubna do pražského Obecního domu. Vystoupí tu totiž americká zpěvačka Dee Dee Bridgewater, která tvorbě Billie Holiday v loň- ském roce věnovala celou desku „To Billie with Love From Dee Dee Bridgewater“. Za desku získala Dee Dee od americké Národní akademie hudebního umění a věd nominaci na cenu Grammy. Dee Dee je hudebním světem vní- mána jako následovnice velkých jazzových hlasů. S Billie Holi- day má jistě společného mnoho, nejen podobu hlasu, typické měkké artikulace nebo lásku k blues či swingu. Dee Dee v roz- hovorech tvrdí, že nemá v úmyslu být dokonalou kopií Billie, což na pódiu jen potvrzuje. Písně v jejím podání jsou po drob- ných autorských úpravách a v nových aranžích mnohem ra- dostnější a lehčí a zpěvaččina osobitá interpretace jim přidává zcela nový rozměr. Kamila Najbrtová v Galerii Vltavín Galerie Vltavín, Masarykovo nábřeží 36, Praha 1, vernisáž 12. dubna Po dlouhých čtyřech letech od poslední výstavy v Gale- rii České pojišťovny se na scénu konečně vrací výtvar- nice Kamila Najbrtová. Jako malířka se představila po- měrně nedávno; ač absol- vovala písmo na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, vždy raději utíkala k vlastním grafikám. Ty úspěšně vystavova- la po celém světě a vlastně u toho coby dobře zavedený pojem mohla i zůstat. Před pár lety se ovšem pustila do na- prosto ojedinělého způsobu tvorby: své obrazy maluje na transparentní plátna, na jejichž povrch nanáší desítky vrstev barev. Plátno tak sice zmatní, celkově ovšem zůstane prů- hledné. Na něj pak Najbrtová nanáší další a další vrstvy barev, z nichž už vzniká samotný motiv obrazu. Ve skutečnosti je to princip základní holografie, plastický prostor obrazu doplňuje i samotný stín každého z tahů štětcem. Pohádkové obrazy Kamily Najbrtové působí skutečně sno- vým dojmem. Jsou neuvěřitelně pozitivní, ať už maluje králíka, nebo ducha obutého do malých lebek, ale zároveň nikdo ne- může říct, že postrádají ducha, nadhled nebo vtip. Prodejní výstavu navštivte od 12. dubna 2011 v prostorách pražské Galerie Vltavín. autorka je spolupracovnicí redakce The Roy Lichtenstein Foun- dation Collection Nakladatelství Gallery Struny podzimu Archív Kamily Najbrtové

NÁVŠTĚVA U STAROSTY 20 Nová Role sama o sobě je málo- komu známá. Nanejvýš když se při- pomene, že leží poblíž Karlových Varů, si možná někdo vybaví, že je tu slavná porcelánka s bezmála sto- letou tradicí. Ale zajímavostí, jak současných, tak historických, se tu najde celá řada. Nejen o nich, ale i každodenním životě obce jsme si povídali s dlouholetým starostou Nové Role Václavem Heřmanem. Naše první neoficiální otázka byla vůči člověku, který tu prožil většinu života, po- někud nezdvořilá. Vycházela totiž z pr- votního dojmu z radnice, která nesídlí, jak jsme vesměs zvyklí, ve starobylé (zre- konstruované) budově uprostřed staroby- lého (zrekonstruovaného) náměstí. Měst- ský úřad Nové Role sídlí v typické budově z doby socialistického realismu. „Vy tu nemáte žádné historické centrum, staré budovy, byť by připomínaly období, kdy to tady byla ryze sudetská oblast?“ „Ne. Tady lidé se ‚sudetským dědictvím‘ naložili opravdu důsledně, takže v podstatě ne- zůstal kámen na kameni, původní zástav- ba byla úplně zničená. Většina staveb jsou tady paneláky, i když se rozšiřují také ro- dinné domky,“ konstatuje starosta. Ostatně, co se týče bytů, tak právě na této problematice získal Václav Heř- man a potažmo celá ODS v Nové Roli nezanedbatelné množství bodů: „Už v 90. letech jsme začali s privatiza- cí bytového fondu. Ukázalo se, že to byl dobrý krok – jak vůči lidem, kteří jsou dodnes rádi, že získali byty do vlast- nictví, tak pro obec, která na jejich sprá- vu a údržbu neměla dostatek financí. Takže dnes je většina bytů zprivatizová- na, jejich majitelé se dokázali postarat o veškeré opravy, což samozřejmě pro- spělo celkovému obrazu města.“ Minulost a její pozůstatky „Sudetská minulost“ města má samo- zřejmě mnoho dalších historických sou- vislostí, o nichž Václav Heřman mluví ne- stranně a bez jakýchkoli skrupulí. „Zdejší porcelánka byla pro Němce důležitá, na- příklad se tu vyráběly porcelánové miny, které tehdy měly obrovské válečné před- nosti. I proto tady vznikl ženský koncent- rační tábor, protože Němci k provozu porcelánky potřebovali levnou pracovní sílu. Sváželi sem ženy ze všech koutů svě- ta – z Polska, Ruska, Ukrajiny...“ Smut- nou událostí na sklonku války se stal prá- vě v Nové Roli jeden z takzvaných pochodů smrti, jehož oběti byli i obyčej- ní lidé. Varující upomínkou je hromadný hrob na hřbitově v Nové Roli. Složité česko-německé vztahy, které logicky poznamenaly zejména pohra- niční oblasti, jako je právě Nová Role, vnímá starosta Heřman s nadhledem a velkorysostí. I díky němu se tu konalo v roce 2005 setkání všech „rodáků“, hlavně bývalých sudetských usedlíků. Umění čajového obřadu si přivezl z Číny Václav Heřman „přesídlil“ do Nové Role z Karlových Varů z lásky – oženil se tu, přilnul k novému domovu a vzpo- mínky na dnes již zesnulou manželku se snaží potlačit přemírou práce a cestová- Nová Role, město plné historických i současných zajímavostí a paradoxů

NÁVŠTĚVA U PODNIKATELE 21 Od zámečnictví po stavební firmu a práce všeho druhu ním. Jezdí hlavně do Číny a do Vietna- mu. Mimochodem z těchto zemí si při- vezl vášeň pro čajové obřady, což nám se vší noblesou osobně předvedl. Jeho vztahy s Číňany začaly tím, že je zaučoval ve zdejší fabrice. Z onoho za- učování se vyvinula řada přátelství a po- zvání, z oněch přátelství a pozvání se vy- vinul obdiv k orientální kultuře. „Jiná věc je oficiální politika, samozřejmě nesou- hlasím s porušováním lidských práv. Ale například jsem se naučil akceptovat ta- kové odlišnosti, že například na Nový rok – podle čínského kalendáře – si vět- šinou dávají jednoročního psa. Leckdo se nad tím může pohoršovat, ale oni se zase pohoršují třeba nad tím, že u nás existují domovy důchodců. Pro ně je představa, že se děti nepostarají o své rodiče, naprosto nepředstavitelná,“ líčí své poznatky starosta Heřman. Turismus nás neuživí Z úspěchů, kterých za svého starosto- vání dosáhl a díky nimž byla Nová Role dlouho „baštou ODS“, uvádí Václav Heřman kromě zmíněné privatizace by- tového fondu například revitalizaci měst- ské zeleně, opravu školy a zdravotního střediska, zajištění parkovacích míst. Na- opak na co si stěžuje, je nedostatek fi- nancí na opravu místních komunikací. Nezaměstnanost tu není nijak drama- tická, pohybuje se kolem sedmi procent. „Místní porcelánka, nedaleké hnědo- uhelné doly a světoznámé lázně v Karlo- vých Varech poskytují pracovní místa vět- šině obyvatel,“ vysvětluje starosta. V souvislosti s polohou Nové Role, kte- rá leží v úpatí Krušných hor, se také na- bízí otázka, nakolik tu prosperuje turis- tický ruch a s ním spojené služby. „Ověřil jsem si, že rozvoj turistického ruchu pro nás není příliš lukrativní cesta. Sice je od- tud kousek na Boží Dar nebo na Klínovec a je tu i spousta běžkařských tras, v létě je k dispozici ke koupání ohromný ryb- ník, ale většina lidí míří spíš do Karlových Varů, případně rovnou do lyžařských středisek. Každopádně jsme zřídili městské infor- mační centrum pro návštěvníky, ale i tak se potvrzuje, že na turistickém ruchu v Nové Roli stavět nemůžeme.“ I když sám je věčný turista a celé okolí má dů- kladně prochozené a „proběžkované“. „Uznejte, není to nádhera?“ ukazuje nám těsně před rozloučením výhled na panorama Krušných hor. –red– Josef Škarda rozhodně nepatří k typickým podnikatelům, kteří se zaměřují na svůj obor a buďto pro- sperují, nebo si stěžují. Vyučil se zámečníkem, pak začínal jako mis- tr v novorolské porcelánce, ale jak- mile se po roce 1989 naskytla mož- nost, začal pracovat sám na sebe. Příběh, jak si postupně „nabaloval“ další a další podnikatelské aktivity, je vcelku neotřelý. „Vlastně jsem nejdřív na ‚živnosťák‘ čistil koberce, potom jsem začal čistit a opravovat žaluzie, pak je i vyráběl. Od toho už byl jen krok dodávat vlastní pla- stová okna, což byl tehdy velký hit a o práci jsem rozhodně neměl nouzi. Takže jsem měl ohledně zařizování do- mů poměrně široký rejstřík.“ Pak ovšem přicházely další podnikatelské výzvy, kte- ré přivedly Josefa Škardu k novým me- tám. „Když jsem pochopil, že zateplo- vání domů patří k současným trendům, zaměřil jsem se i na to.“ Tím ovšem jeho profesní dráha zdale- ka neskončila. O zařizování a vybavení domů už toho věděl tolik, že si mohl troufnout na založení své současné sta- vební firmy Technorol. Dlouhodobě za- městnává pět pracovníků, během sezó- ny jich je kolem padesátky. S provozem mu pomáhá manželka a dospělá dcera, která se zároveň stará o své malé děti. I když dlužno pozna- menat, že z podtextu je zřejmé, jak ob- tížná to asi občas je spolupráce. „K ve- dení firmy, podnikatelským záměrům a hlavně financím nikoho nepouštím. Zvykl jsem si mít o všem absolutní pře- hled, tím pádem ovšem také nesu abso- lutní odpovědnost.“ Jako kolegové z ODS jsou se staros- tou Nové Role V. Heřmanem osvědčení přátelé. Právě díky němu se Josef Škarda dostal do Číny a do Vietnamu, kde rov- něž začíná podnikat. Co se týče cesty do ODS, byla to od mládí jasná volba, daná odporem ke komunistické diktatuře. Na- opak vztah k Orientu je pro něj zjevně složitější. Podobně jako starosta si oblíbil tamní kulturu, ale k politickým pomě- rům i postoji světa vůči nim je kritický. Jako zastupitel za ODS může spokoje- ně konstatovat, že zdejší lidé si uvědo- mují, co občanskodemokratické vedení obce v uplynulých letech dokázalo. Dů- kazem bylo i opětovné zvolení starosty a dlouhodobé minimum hlasů pro so- ciální demokraty a komunisty. I když po- slední komunální volby nedopadly tak triumfálně, jak bývalo v Nové Roli zvy- kem. Důvod vidí v aférách z vysoké politiky, které doléhají i na voliče v těch nejmenších obcích. „Pro mě je zarážející, jak lidé reagují na mediální a leckdy ne- potvrzené zprávy. Dílem chápu jejich roz- čarování, ale podstatnější pro mě je, že ODS zůstává hlavním nositelem pravico- vé politiky.“ Můj pes není zabiják Byť je tak trochu workoholik, rodinu a hlavně vnoučata ctí nade vše. K rodi- ně ovšem patří i pověstný nejlepší přítel člověka – pes. V případě Josefa Škardy je to ale složitější. Jeho „mazlíčkem“ je kavkazský ovčák – jedná se o vskutku nádherné zvíře, ale s pověstí zabijáka. Josef Škarda si rizika uvědomuje. Vyře- šil je obdobně odvážným způsobem, s jakým se kdysi pustil do podnikání. „Prostě jsem chtěl zjistit, jestli je v tom psovi opravdu nějaká agresivita, hlavně jestli by byl schopen zaútočit na mě nebo ostatní členy rodiny. Tak jsem ho provokoval, pral se s ním... Ale nikdy mě nekousnul. Ověřil jsem si, že to ne- ní nevyzpytatelný zabiják, pečlivě hlí- dá, ale neublíží. Je to člen rodiny.“ Hlavním principem, kterým se Josef Škarda řídí – vůči svým blízkým, spolu- pracovníkům i zaměstnancům, je fair play. A nemá důvod toho litovat. –red–

NAŠI POLITICI V CIVILU 22 Věnuji se už jen politice a historii. Lze to odlehčit, ale i humor je dřina S enátor Tomáš Grulich na jedné straně patří v této rubrice k na- prosto ideálním osobnostem: Ani navzdory různým funkcím ne- ztratil „civilnost“ v osobním kontaktu, vystupování, navíc ho v podstatě ve všem, co dělá, provází a inspiruje původ- ní profese historika a etnografa. Na dru- hou stranu říká, že v současnosti jsou od 90. let v podstatě veškeré jeho aktivity spojeny s politikou, od roku 2006 hlavně se Senátem, ačkoli si počátkem 90. let vyzkoušel i podnikání – samozřejmě opět v oblasti podpory historie, umění a kul- tury. Vrátíme-li se zpět do doby současné a nedávné, je například hlavním iniciáto- rem vzniku co nejširší platformy, z níž by měla vzejít jednotná koncepce migrační (a imigrační) politiky. Také podporuje fes- tival s názvem Mene Tekel, jehož nápl- ní je vzdor proti totalitě a násilí a který už získal mezinárodní charakter. Letošní roč- ník byl věnován reflexi totality v umění. Zároveň, protože rozhodně není žádný „suchar“, má občas tendence obohatit i vážná témata o trochu zlehčující po- hled. Proto v souvislosti s českým před- sednictvím Evropské unii vydal na vlastní náklady knížku vtipů ze všech členských států. „Byla to docela dřina, třeba se- hnat vtipy z Malty a někoho, kdo je pře- loží, mi dalo dost práce.“ Z jeho vyprávění je patrné, že vztah k dějinám a umění mu byl dán do vínku, protože už při vzpomínkách na dětství zaujatě popisuje půvab různých míst ne- jen v Praze, kde se narodil, ale i těch, která s rodiči nebo prarodiči navštěvoval. „Miloval jsem poznávací procházky s dě- dečkem, který byl strhující vypravěč. Tak- že když mě vzal třeba na Vítkov, na- dchnul mě svým líčením husitských dějin. Pamatuji si také kouzlo původních Modřan, kde už roky s rodinou žiji. Teh- dy to byly pláně, nikoho nenapadlo, jak rozsáhlá sídlištní zástavba je čeká. Stejně tak mě fascinovaly cesty vlakem mimo Prahu,“ vzpomíná Tomáš Grulich. Studium historie bylo jasné Zaměření na studium historie bylo pro nynějšího senátora jednoznačně dané, preferoval ji v kombinaci s dějinami umě- ní. Ale dvakrát mu byl nástup na vysoko- školskou půdu odepřen, takže musel na vojnu. Pak se napotřetí dostal. „Ten rok ale bohužel dějiny umění vůbec neotví- rali, takže jsem absolvoval historii s etno- logií. Nemám důvod litovat, spíš mi toto spojení rozšířilo obzory i možnosti.“ Kastelán, kronikář, podnikatel Pak nastalo romantické období. Čerst- vý doktor filozofie získal jako první štaci místo kastelána v Muzeu českého por- celánu v Klášterci nad Ohří. Dojížděla tam na kontrolu depozitářů nynější pa- ní Grulichová. Po svatbě se oba potýka- li s problémem sehnat práci v oboru. Když se pak po synu Matějovi narodi- la dcera Alžběta, dospěli manželé k roz- hodnutí vrátit se do Prahy. „V roce 1982 se mi podařilo získat místo v Národním muzeu v Praze. Jako rodina jsme se ale do Prahy nastěhovali až v roce 1988.“ Každopádně 80. léta dala Tomáši Gru- lichovi uplatnit své schopnosti a dál roz- šiřovat vlastní odborný záběr. „Měl jsem na starosti koordinaci etnografických vý- zkumů s regionálními muzei, posléze

23 jsem vedl poradní sbor pro kronikářství.“ Pak na čas poněkud pozměnil orientaci a přesídlil do slavného Tyršova domu, kde se zabýval dějinami tělesné výchovy a sportu. Mimo to se stal a dodnes zů- stává odborníkem na tak citlivá témata, jako je obsazení Sudet, odsun Němců... V roce 1992 nadešla éra profesní- ho osamostatnění a podnikání. „Založil jsem historickou agenturu a nakladatel- ství Public History, paralelně jsem před- nášel na fakultě sociálních věd. O rok později jsem založil a následujících dva- náct let vedl Tiskárnu Flora. Pak jsem se všech těchto aktivit vzdal, abych se mohl věnovat politice a popularizaci historie.“ Zahlcení politikou… a samozřejmě kulturou Naděje na pád komunismu ho hned v revolučních dnech v roce 1989 při- vedla do Občanského fóra, za které se stal zastupitelem Prahy 12, od roku 1992 tuto funkci zastával již v barvách ODS, kterou později reprezentoval i na pražském magistrátu. „Myslím, že 90. léta byla z hlediska kultury v Praze nesmírně plodná. Těší mě, že jsem mohl stát u zrodu granto- vého financování kultury, za mé účas- ti byl opraven Obecní dům, městská knihovna, vznikaly nové muzejní depo- zitáře… Těch aktivit bylo mnohem víc, každopádně podle mého nejlepšího přesvědčení přispěly k celkové tváři, úrovni a atraktivitě města. Migrace je přirozený fenomén, ale musíme s ním umět zacházet Čemu se senátor nyní věnuje s velkým zaujetím, je vytvoření platformy, která by se zabývala různými aspekty migrace a dospěla k jednotné koncepci. „S touto myšlenkou jsem přišel, protože migrace se stává v poslední době celosvětovým problémem. Na migraci musíme pohlí- žet jako na oboustranný proces. Jedni přicházejí a druzí odcházejí a odcházet budou. Svůj přínos vidím v tom, že znám historické kontexty a díky tomu nejsem v zajetí aktuálního dění, co se týče imi- grace, s níž se musejí vyrovnat všechny státy včetně našeho.“ Jak senátor zdů- razňuje, jeho cílem (který asi není nikte- rak jednoduchý) je nalézt model, který by byl dostatečně vstřícný k zahraničním menšinám a uprchlíkům a zároveň zo- hledňoval ekonomické a bezpečnostní zájmy České republiky. Zkrátka stanovit pro všechny strany spravedlivá a akcep- tovatelná pravidla. „Vycházím z faktu, že migrace je při- rozený fenomén, který lidstvo provází po celou jeho historii. U nás jde nyní o to, že se problémy tohoto typu zabý- vá celá řada ministerstev i jiných insti- tucí a osobností, ale jejich přístupy a zá- jmy se liší, leckdy jdou nevědomě proti sobě. Proto doufám, že platforma, kte- rá už začala fungovat, přinese podněty jak jednotně a úspěšně problémy mig- race zvládat. První zúročení této aktivi- ty by se mělo odehrát na konferenci, která už by měla přinést konkrétní ná- vrhy. Inspirací, kterou jako historik svým kolegům nabízím, jsou zkušenosti na- příklad z Izraele nebo Austrálie, které jsou typickými imigračními zeměmi, a přesto se potýkají s odchodem svých občanů do zahraničí.“ Paralelně k tomu ale podle senátora musíme také udržovat seriózní vazby s Čechy, kteří žijí v zahraničí, bez ohledu na to, zda opustili republiku v minulos- ti z důvodů politických či po roce 1989 odešli na zkušenou, za studiem apod. „To všechno jsou citlivá témata, navíc zatížená politickými a ekonomickými zá- jmy, ale i předsudky. Doufám, že doká- žeme najít vhodnou cestu,“ říká na zá- věr našeho rozhovoru Tomáš Grulich. –red– TOMÁŠ GRULICH • Narodil se v roce 1951 v Praze. • Vystudoval historii a etnologii na UK. • V letech 1974 až 1977 byl kastelánem v Klášterci nad Ohří. • Poté působil jako etnograf v muzeu v Teplicích. • V roce 1982 se vrátil do Prahy a nastoupil do Národního muzea, po- stupně se stal členem několika vědeckých rad. • Společně s Tomášem Haišmanem obdržel v roce 1987 cenu ČSAV za nejlepší vědecký článek roku s názvem „Institucionální zájem o rom- ské obyvatelstvo v Čechách po II. světové válce“. • V období 1987–1990 byl předsedou komise pro kronikářství. Zároveň se s dalšími vědeckými pracovníky Ústavu etnografie a folkloristiky ČSAV podílel na formulování teorie etnicity a zpracovával slovník k tomuto tématu (národnostní vztahy, vznik novodobých národů, asi- milace etnických skupin v majoritní společnosti apod.). • V roce 1988 se stal vedoucím Oddělení dějin tělesné výchovy a sportu Národního muzea v Praze. • Od roku 1989 byl jedním z aktérů cyklu přednášek pro učitele s ná- zvem „Co se nedostalo do dějepisu“. V témže roce byl kooptován za OF do tehdejšího MNV v Praze-Modřanech. • V roce 1991 byl zvolen místopředsedou olympijské akademie, zároveň v rámci jubilejní československé výstavy poprvé v Československu realizoval scénář výstavy „Němci v Čechách“, podílel se na přípravě dalších historických výstav. • V letech 1992 až 1994 byl členem Rady městské části Praha 12. • V roce 1992 přispěl do alternativní učebnice dějepisu pro střední školy „Dějiny zemí koruny české“ a stal se členem širšího kolegia historiků zabývající se česko-německými vztahy. Odešel z Národního muzea a založil agenturu Public History, zaměřující se na vydavatelskou čin- nost a výstavnictví. Externě přednášel politologii. • O rok později založil Tiskárnu Flora a stal se jejím ředitelem. Za knihu Jana Reicha Praha získal titul Nejkrásnější kniha roku. V letech 1994–1998 byl členem Zastupitelstva hl. města Prahy. • 1996–2001 byl předsedou dozorčí rady Kongresového centra Praha. • V roce 1999 spoluzaložil obecně prospěšnou společnost Montessori, která se podílí na vzdělávání učitelů základních a mateřských škol. • O rok později se podílel na vzniku Agentury Flora, sesterské organiza- ce Tiskárny Flora. Ta byla v roce 2004 zařazena mezi nejlepších dva- náct polygrafických závodů v ČR na grafickém bienále v Brně. Tiskár- na byla také oceněna zvláštní cenou (jako jediná v ČR) firmy SAPI na slavnostním zasedání v Benátkách, následovaly další ceny. • V roce 2006 byl zvolen senátorem, prodal podíly v soukromých společ- nostech, zabývá se kromě politiky popularizací historie a etnologie.

EVROPSKÝ PARLAMENT 24 Nový předseda ECR Nový předseda Evropských konzer- vativců a reformistů (ECR) Jan Zahra- dil chce v čele čtvrté největší frakce v Evropském parlamentu zlepšit její mediální obraz a hledat priority, na kterých se skupina může vyprofilo- vat. Jak naznačuje v rozhovoru pro EurActiv, konec kočování europo- slanců mezi Bruselem a Štrasburkem bude zřejmě jedním z nich. Máte možnost za necelý rok, kdy budete stát v čele frakce ECR něco změnit? Do jaké míry je vaše role „pouze“ překlenovací do doby, než koncem roku dojde k volbě řádného vedení? Řekl bych, že platí obojí. Ve chvíli, kdy rezignoval dosavadní předseda, vznikla nestandardní situace, kterou bylo třeba nějak vyřešit. Neznamená to ale, že by to pro mě nebyla záležitost, které bych se nevěnoval naplno. Za toho tři čtvrtě roku mám v úmyslu některé věci udělat, ně- které dotáhnout do konce a jiné nastar- tovat. I překlenovací řešení může přinést různé novinky a nějaký nový tah nebo novou šťávu do celého projektu. Jak se role šéfa politické frakce v Evropském parlamentu liší od role předsedy poslaneckého klubu v Po- slanecké sněmovně? Žádné velké odlišnosti v tom nejsou, dokonce bych řekl, že jsou obě role srov- natelné. Myslím, že by si roli šéfa frakce v Evropském parlamentu každý předseda parlamentního klubu v národním parla- mentu velmi rychle osvojil. Když mluvíte o novém tahu a nové šťávě, co vlastně máte možnost v čele ECR prosadit? Pokud odhlédneme od té roviny prosazování agendy Evrop- ského parlamentu prostřednictvím tzv. konference předsedů EP, co mů- žete v čele frakce udělat? To, co jste jmenoval, je věc jedna, dru- hou věcí je ale celá symbolika, která má význam jak pro ODS, tak pro Českou re- publiku jako takovou. A za třetí lze určitě dělat kroky i se samotnou frakcí. Roz- hodně lze frakci mediálně zviditelnit něja- kou promyšlenější mediální strategií, urči- tě je možné vytipovat konkrétní témata, která bychom měli rozehrávat a na kte- rých se můžeme vyprofilovat. O jaká témata by se mohlo jednat? Jako příklad bych uvedl sloučení dvou schůzí Evropského parlamentu ve Štras- burku do jedné, což je nápad, který se zrodil v naší frakci, a musím říci, že jsme téměř odstartovali lavinu. Ve čtvrtek (3. března) na konferenci předsedů té- měř všichni začali hovořit o tom, že musí- me v Evropském parlamentu zahájit se- riózní debatu o Štrasburku, protože si to veřejnost žádá. Možná v nějaké blíže ne- určené době se bude hlasovat o redukci zasedacích míst na jedno místo v Bruselu. A vaše role vůči parlamentní frakci? Vedle mediálního a tematického zamě- ření bychom určitě měli jednat (a já sám bych se do toho měl vložit) s dalšími po- tenciálními zájemci o členství. Jistě víte, že v ten den, kdy proběhly volby předsedy, jsme přijali novou členku a dotáhli jsme se tím na skupinu Zelených. Teď máme obě shodně po 55 členech. Rád bych v tom po- kračoval, byť v tuto chvíli nechci říkat s kým a jak případně vyjednáváme. Jednání se ale vedou a určitě bych byl rád, aby se to během mého mandátu někam dotáhlo. Takže šance na rozšíření frakce tu jsou? Určitě. Místopředseda Poslanecké sněmov- ny Lubomír Zaorálek se v médiích v souvislosti s vaším zvolením do čela ECR vyslovil v tom smyslu, že chování ODS v Evropském parlamentu pomá- há posouvat Českou republiku na okraj evropského dění a nejsme pak bráni jako partner pro řešení hlavních evropských témat. Můžete na tuto kritiku nějak reagovat? Od pana Zaorálka bych ani nic jiného nečekal. Je to věčně omílaná píseň. Pan Zaorálek se z důvodů, které jsem nikdy nepochopil, považuje za odborníka na evropskou politiku a evropskou integraci, přestože v Evropském parlamentu nikdy neseděl a nemá s tím žádnou zkušenost. Ani v té předvstupní fázi nebyl členem parlamentní delegace pro styk s Evrop- ským parlamentem, nebyl ani členem ev- ropského výboru v Poslanecké sněmovně, takže by si mohl ušetřit dost ostudy, kdy- by se k těmto věcem přestal vyjadřovat. Každý další výrok z jeho úst jen prozrazu- je, jak moc je té problematice vzdálen. Novinář Ondřej Houska, který ev- ropskou tematiku dlouhodobě po- krývá a zřejmě jej tedy nelze podezí- rat z neznalosti, minulý týden na stránkách Českého rozhlasu argu- mentoval podobně. Ve svém článku pokládá otázku, zda účast ODS ve frakci ECR není z pohledu ČR nevý- hodná. Říká zde, že s Brity se sice shodnete na volném obchodu, ale v dalších tématech má ČR spíše blíže Německu. Můžete se k tomu vyjádřit? Ten článek jsem četl. Jedná se o daleko vyváženější a přesnější analýzu než coko- liv, co by kdy mohlo zaznít od pana Zao- rálka. Je tam ale jedna teze, s kterou dlouhodobě nesouhlasím, a to náš vztah k Německu. Tady se má za samozřejmost, že patříme do vlivové sféry Německa a že bychom se tedy s Německem měli snažit blíže spolupracovat. Já to vidím ale přesně naopak. Právě proto, že je to pravda a my jsme skutečně v mnoha ohledech (i ob- chodně) ve vlivové sféře Německa, by- chom se alespoň politicky měli snažit hle- dat protiváhu tomuto vlivu a v tomto případě právě Velká Británie, která leží mimo kontinent a má vůči evropské inte- graci vlažné uvažování, může pro střední Evropu být jakýmsi vyvažovacím prvkem. Z geopolitických důvodů je proto podle mého dobré s ní udržovat vztahy. Pokud se nám to podaří a pokud se nám poda- ří udržet zájem Velké Británie o střední Ev- ropu, což nebyla vždy samozřejmost, myslím si, že to pro nás může být jedině dobře. Nevylučuje to ale to, co říká pan Houska, že když dojde na lámání chleba, každý si své národní zájmy ošetří. My to ostatně děláme také tak...

MEZINÁRODNÍ KONFERENCE 25 Zasedání předsednictva Mezinárodní demokratické unie v Praze V e dnech 22.–23. února 2011 hostila ODS zasedání předsed- nictva a stálého výboru pro mezinárodní vztahy Meziná- rodní demokratické unie (IDU). Více než 70 zástupců z 28 politických stran z ce- lého světa debatovalo o aktuálních otázkách mezinárodních vztahů a o fun- gování IDU. Stálému výboru pro mezi- národní vztahy předsedal David Liding- ton, britský juniorní ministr pro Evropu (Konzervativní strana), samotnému jed- nání předsednictva pak John Howard, předseda IDU a bývalý premiér Austrálie. ODS na zasedání reprezentoval europo- slanec Jan Zahradil, do panelové diskuze zasáhli ministr obrany Alexandr Vondra a 1. náměstek ministra financí Ladislav Minčič. Úvodním slovem zahájil jednání předsednictva premiér Petr Nečas. Mezinárodní demokratická unie je sdružením více než 80 konzervativních, křesťansko-demokratických a dalších stran sdílejících stejné politické pře- svědčení. IDU je platformou, která člen- ským stranám umožňuje výměnu názorů na politická témata a organizační záleži- tosti a zároveň podporuje prosazování demokracie a středopravé politiky po celém světě. Na pražském zasedání schválila IDU několik rezolucí vyzývající k prosazování demokracie a ochraně lidských práv. IDU vyzývá: • běloruské úřady k okamžitému pro- puštění všech politických vězňů • běloruské úřady k respektování lid- ských práv, demokratických standar- dů a vlády práva • členské strany IDU k apelování na zá- kaz vydávání víz zástupcům bělorus- kých úřadů • členské strany IDU k podpoře stu- dentů vyhnaných z politických dů- vodů a zvážení odpouštění vízových poplatků pro studenty a mladé lidi • členské strany IDU k podpoře politické opozice, nezávislých médií a ostatních demokratických struktur v Bělorusku Rezoluce k Libyi, demokracii v severní Africe a na Blízkém východě Mezinárodní demokratická unie pod- poruje snahy o získání svobody a re- spektování lidských práv v severní Africe a na Blízkém východě a právo lidí svo- bodně zvolit svou vládu. IDU odsuzuje zejména střelbu libyj- ských úřadů do vlastních obyvatel s cí- lem zastavit mírové protesty. Vyzývá libyjské představitele k okamžitému ukončení násilí. IDU naléhá na libyjské ozbrojené síly, aby respektovaly lidská práva demon- strantů, včetně jejich práv svobodného vyjadřování a shromažďování. autor je vedoucí zahraniční sekce ODS Jakub Kajzler Rezoluce Mezinárodní demokratické unie (IDU) k situaci v Bělorusku Vyzýváme běloruské úřady k propuštění Uladzimira Niakliayeua a ostatních zatče- ných prezidentských kandidátů. Jsme znepokojení situací našich politic- kých přátel, uvězněním předsedy členské strany IDU United Civil Party (UCP) Anatola Liabedzka a Andreye Dmitrieva, člena UCP a šéfa prezidentské kampaně pana Niaklia- yeua, dále kandidáta strany BPF Ryhora Ka- stuosiou a ostatních.

26 HISTORIE MÍSTO KOMPASU Nekonečný spor o českého c. k. vojáka Jindřich Marek Bořitelé mýtů na scéně S pádem komunistické totality, která nám všechny historické události de- formovala a falšovala podle šablon Marxova a Leninova „historického ma- terialismu“ se možná mohl leckdo naiv- ně domnívat, že obnova demokracie k nám po listopadu 1989 přinese pořá- dek i do historie. I v této oblasti se však optimisté mýlili. Na scéně se tentokrát vynořili politic- ky pestrobarevní „bořitelé historických mýtů“, kteří jeden zbořený mýtus z čes- ké historie dokázali nahradit obratem třemi novými... Tak si již v roce 1993 autor těchto řádků mohl v jednom historickém časo- pise s úžasem přečíst od dvou mudrlan- tů z řad našich novodobých nekritických obdivovatelů Rakouska-Uherska názor, že habsburskou monarchii v našem vě- domí „překryl temný stín Švejka, umělé, ahistorické postavy, která se stala načas nesmyslným, lživým symbolem stavu, který ve skutečnosti nikdy neexistoval“! Jelikož polemika s hlupáky je zpravi- dla vždy marná, soustřeďme se proto místo nekonečné obhajoby Švejka jako literárního archetypu i specifické formy přirozené obrany malého člověka před tíhou dějinného údělu alespoň na pár výraznějších příkladů odporu českých vojáků v uniformách rakousko-uherské armády proti válce a monarchii, která je do ní nahnala. Dne 3. dubna 1915 se během bojů v Dukelském průsmyku vzdaly dva pra- pory pražského pěšího pluku č. 28, aniž užily polní zbraně, jedinému ruskému praporu, „a tím na sebe uvalily největší hanbu a potupu“. Protože takto 1505 mužů dalo přednost životu před „hrdinnou“ smrtí za zájmy habsburské monarchie, nechal císař pán pražský Oni maj kluka, kterej má rád Švejka, tak jen ať jsou rádi, že ho nemaj blbýho… Jan Werich v promluvě k režisérovi Josefu Cincibusovi Křečovité úsměvy českých vojáků mají svou logiku v otázce: Co s námi bude zítra? Válečná jatka 1. světové války nebyly nikdy romantickým výletem…

27 ® regiment na čas potupně zrušit. Zdaleka to však tehdy nebyl jediný případ ne- ochoty českých vojáků umírat za kaž- dou cenu ve válce, která nebyla v žád- ném případě jejich. Již 11. března 1915 byly „za podezřelých okolností“ na rus- ké frontě zajaty tři setniny terezínského 42. pěšího pluku a 9 setnin píseckého 11. pěšího pluku, což armádní velení označilo o dva týdny později za „zhoub- né následky neutuchající nacionální agi- tace Čechů“. Do srbského, ruského a později i italského zajetí přebíhali dob- rovolně i další četní jednotlivci i malé skupiny českých vojáků. Podobně jako již výše zmíněný praž- ský pluk „nedostál svým povinnostem jako bojovný oddíl“ i mladoboleslavský pěší pluk č. 36. Nejdříve byl 6. května 1915 při ruském útoku zajat jeho jeden celý prapor a v noci z 26. na 27. května 1915 se na ruské frontě nepříteli vzdaly prakticky bez boje dal- ší dva polní prapory v počtu 31 důstoj- níků a 1543 mužů. Proto i tento pluk nechal císař rozpustit… Tyto události měly svou logiku, proto- že to opravdu nebyla válka českého vo- jáka, i když nám dnes kdekdo chce na- mluvit opak. Ano, naši dědové bojovali a zabíjeli, aby sami nebyli zabiti. Protože se jim však nechtělo zabíjet Srby a Rusy a sami být při tom zabíjeni, hledali vše- možné cesty, jak se dostat z válečné mlýnice ven. Trochu jinak se ovšem dí- vali na Italy. Ti pro mnohé z našich před- ků byli zrádci, kteří je zběhnutím na stranu Dohody jako bývalí spojenci Ra- kouska-Uherska zatáhli na další bojiště, na kterém nechtěli mít křížek se svým jménem. Každý se však musel v této válce rozhodovat sám za sebe podle své míry odvahy, sebeúcty, národního či obecného lidského vědomí. Historie a kupecké počty Přesto si každou chvíli v našem tisku přečteme nářky, že „nepochopitelně gumujeme část dějin“, když se prý údajně opájíme legionáři a chceme za- pomenout, že český voják byl v drtivé většině ochotný za císaře pána bojovat „do roztrhání těla“. Argumentem jsou potom počty, které tvrdí, že do ra- kousko-uherské armády narukovalo asi 1 200 000 Čechů, z nichž 250 000 padlo, 400 000 bylo zajato a do Ma- sarykových legií vstoupilo „jen“ nece- lých 90 000 mužů… Prý se chováme stejně jako Masary- kova republika, která na každém kro- ku glorifikovala legionáře; jedinou vzpomínkou na Čechy bojující ve svě- tové válce za rakouského císaře jsou potom prý jen zanedbané pomníky v českých městech a obcích. Smysl těchto úporně živených polopravd je samozřejmě jediný – zpochybnit vý- znam hrdinství legionářů i smyslupl- nost vzniku Československa a stále stejnou sérií polopravd opět probou- zet v současnících obdiv k Rakousku- -Uhersku s cílem nepřipustit, že si habsburská monarchie sama po- depsala „rozsudek smrti“ aktivním vstupem do války a že ji ke dnu táhla především její uherská polovina, kte- rá byla skutečně neživotaschopným Obyčejná česká rodina na počátku světové války. Vypadá snad někdo z jejích členů šťastně z toho, že může slavně umírat za císaře pána? Existuje dnes mnoho sběratelů lístků polní pošty, ale kolik z nich se hlouběji zamyslelo nad touto nesmyslnou válkou? Na tyto lístky čekaly netrpělivě tisíce českých rodin, protože je alespoň držely v naději, že jejich blízký žije…

HISTORIE MÍSTO KOMPASU 28 „žalářem národů“. Tyto aktivity mají posloužit samozřejmě širším zájmům jedné velké (a nečisté) hry o naší re- publiku, ale zůstaňme dnes u staré historie a jejím vyznavačům připo- meňme například alespoň velký pěti- svazkový projekt Aloise Žipka „Domov za války“, který dal na počátku 30. let desítkám bývalých vojáků rakousko- -uherské armády možnost zavzpomí- nat si na odvrácenou tvář strašné vál- ky. Tyto vzpomínky však milovníci mo- narchie čtou neradi. Zazlívat Masarykově republice za- slouženou glorifikaci legionářů je stejné, jako kdyby se dnes někdo dožadoval, aby se místo článků o odpůrcích ko- munistického režimu psalo s větším uznáním a pochopením o pomocní- cích VB, lidových milicích či brigádách socialistické práce s argumentací, že jich přece bylo více než zjevných od- půrců komunistického režimu. Památka padlých a utrpení českých vojáků v rakouských uniformách v zá- kopech 1. světové války nebyla přece nikdy opomíjena veřejností ani histori- ky či umělci a právem jsou vzpomínáni na společných vesnických pomnících s legionáři. Jen si dnes přestáváme ně- jak připouštět, že například film Marti- na Hollého „Signum Laudis“ a kniha Vladimíra Körnera „Anděl milosrden- ství“ jsou mnohem pravdivější než sou- časná barvotisková plácání některých módních českých rádobyhistoriků o c. k. hrdinech (zpravidla v generálských uni- formách) na Soči či Piavě. Co si zpíval (nejen) český voják? Rakousko-uherská armáda nebyla ni- kdy žádným rekreačním táborem, zvláš- tě ne pro slovanské vojáky. Němečtí a maďarští zupáci i čeští poručíci Dubo- vé jim dokázali vždy vojnu opepřit mno- hem více, než vyžadoval výcvikový plán. Proto i v počtu vojenských sebevražd byla rakousko-uherská armáda před válkou neochvějně na prvním místě na světě. Například v roce 1912 sebevra- žednost u IX. litoměřického sboru byla v procentech více než dvojnásobná než u kterékoliv jiné armády. Vypuknutí svě- tové války a povolání miliónů záložníků do zbraně to vše ještě více prohloubilo. Za typický symbol bezradnosti a osob- ní vykořenitelnosti do světové války vr- ženého českého vojáka je uváděn zpěv písně Červený šátečku, kolem se toč, je- deme na Rusa, nevíme proč…, kterou zpívali čeští vojáci na počátku války při odjezdu na ruskou frontu. Odmyslíme-li si tehdy v české společ- nosti po léta pěstované silné slovanské cítění, kdy se českým vojákům nechtělo příliš válčit s Rusy ani Srby, nacházíme jejich lidové kacířství především v pro- stém odporu k samotné válce jako ta- kové, což odrážejí i následující úryvky z dalších „vlastizrádných“ písní, které si tehdy zpívali: Zpívali si i čeští civilové. V červenci 1915 byla například v Teplicích obvině- na dvojice Čechů ze zpěvu pro monar- chii ne příliš uctivé písně: Nás již nikdo nemá rád, prosrali jsme Bělehrad, již nám lezou na paty, prosrali jsme Karpa- ty, nám to nejde na mysl, prosrali jsme Przemyšl… Dožili se všichni tři konce války? Naivita oficiální válečné pohlednice brutálně kontrastovala s realitou moderní totální války Toto parte si habsburská monarchie, ať se to někomu líbí či nelíbí, zasloužila...

29 S odporem proti válce se však setkává- me i u těch Němců z českých zemí, kteří spíše než vypjatý nacionalismus a otroc- kou úctu k monarchii upřednostňovali zdravý lidský rozum. V září 1915 byl na- příklad v Ústí nad Labem zatčen němec- ký dělník Emil Friedrich, který prošel fron- tou. Byl vzat do vazby za zpěv písně „Ich bin Soldat, doch bin ich es nicht gerne“, v níž se objevují následující verše: … do- nucen byl jsem, jako zvíře hnán / já mís- to v práci stojím na stráži / namísto svo- body teď salutuji a nebo když v pole táhnem, musím vraždit bratry atd. Svou skepsi nad neradostným osudem již v březnu 1915 vyjádřili při transportu z balkánského bojiště na východní frontu někteří vojáci litoměřické 29. pěší divize, když se z jejich vagónů k nelibosti dů- stojníků často ozývala slova písně „Drüben am Wieserand“ – nostalgické- ho popěvku, ve kterém se kromě jiného v úvodu objevují slova: Tam na kraji lou- ky, choulí se dvě kravky. Padnu u Duna- je? Nebo zemřu v Polsku? Není divu, že proto mnozí vojáci hle- dali východisko ze své situace v dobro- volném zajetí. Ostatní zatím čekali, jak se budou události dále vyvíjet, ale drti- vé většině z nich konvenovala následu- jící písnička: Až nám trubka zapovelí trádaryta tyd- litá, pambu ví, že zahodíme všichni flin- ty do žita! To však není ostudou českého vojáka, ale spíše dokladem jeho absurdního gla- diátorského postavení v této válce. Řek- něme si proto s plnou odpovědností his- torických faktů ještě jednu základní charakteristiku českého vojáka té doby: Ano, měl sice mnoho tváří – lokajsky prorakouskou, legionářskou, švejkov- skou či rumburských vzbouřenců…, ale když tato válka skončila, za habsbur- skou monarchií rozhodně neplakala žádná z nich… Spory o historii jsou spory o dnešek Bohužel podle současného vývoje na- ší společnosti a na základě dnešních me- diálních tlaků stále vlivnějších skupin, preferujících nové jednosměrné přehod- nocování (čili nové deformování) našich moderních dějin, nic neslibuje, že v bu- doucnu bude u nás více těch, kteří si budou vážit legionářů či třeba chápat Švejka. Místo toho však asi budeme číst pro změnu oslavné tirády na to, jak ka- prálové Hoferikové, zblblí z císařského majestátu, a jejich vojáci, formovaní zupáckým drilem, popravami nepoddaj- ných kamarádů a strachem o život, „sta- tečně“ bojovali na samém konci nesmy- slné války při obraně nějakého italského pahorku. A to nepočítáme bláboly u nás stále více oslavovanějších postmoder- nistických „kdybystů“ typu Nialla Fergu- sona, který svou „převratnou prací o 1. světové válce“ Nešťastná válka při- náší světu „kdybyteorii“ o tom, že „kdy- by“ se Velká Británie nezapojila do světové války, vyhrálo by ji císařské Ně- mecko a v Evropě by vznikl mocenský prostor podobný Evropské unii, který by prý zabránil Hitlerovi a komunistům dostat se k moci!? Samozřejmě tento mudrlant s velkou pravděpodobností asi vůbec neví o tom, že temné síly a ideje, které přivedly Hitlera k moci, kvasily ve- sele již v císařském Německu, a dokonce i v Rakousku-Uhersku, bez ohledu na hysterického frajtra s knírkem, který chtěl být původně malířem. Za podobnými „vědci“ potom u nás tančí nevyzrálí čeští publicisté, kteří dští alespoň síru na Masaryka za to, že prý nedovolil po válce pobývat dnes svato- řečenému císaři Karlu I. v Brandýse nad Labem, čímž prý dnes negativně ovlivnil turistický ruch v tomto městě… A tak jsme i skoro sto let po sarajev- ském atentátu v začarovaném kruhu. Všestrannější empatie k složité realitě 1. světové válce chybí a nahrazuje ji jen rafinovaně i krátkozrace živené averze k Švejkovi,či dokonce legionářům. Nic to však nezmění na historické pravdě i na tom, že tito lidé udělali svými činy v životě více pozitivního než ten senti- mentálně idealizovaný obraz císařského majestátu s mohutnými licousy, co na něj v Palivcově hospodě U Kalicha kále- ly mouchy… autor je historik a publicista Sen dnešních českých milovníků habsburské monarchie: návrat sochy maršála Radecké- ho, který většinu svých vojenských úspěchů získal v boji proti italským vlastencům, na Malostranské náměstí. Legionáři na Pražském hradě v lednu 1919 netušili, jak budou mnoha českým kavárenským rádobyinte- lektuálům o devadesát let později vadit… Mezi odpůrci monarchie byli nepřehléd- nutelní i čeští námořníci

VELIKONOCE 30 Velikonoční gastronomie Michal Jankovec V dubnu je již příroda v českých ze- mích probuzena a nabízí nám své první plody, které provázejí oslavy Velikonoc. Ze zeleniny a bylinek je to například mladý špenát, šťovík, pol- níček, salát, zelená petrželka, pažitka, kopřivy, ale také jahodové a fialkové listí, které se dříve používalo k ochu- cování. Poráží se mladá kuřata, ho- loubata a první mléčná kůzlata a be- ránci, kteří byli dosud živeni jen mateřským mlékem. Hlubší smysl a duchovní poselství s se- bou nesou především pokrmy z vajec a jehněčí – pečený beránek. Vejce jako zárodek života také symbolizuje vzkříšení přírody a figuruje od pradávna jako sym- bol plodnosti, úrodnosti, nového života. Slovo kraslice označovalo červené veliko- noční vejce. Červená proto, že v barvě krve a lásky se tají symbol zářivého slunce, které se po zimě ujalo vlády. Zdobení va- jíček doprovázela řada obřadů; na krasli- cích lze vysledovat desítky magických symbolů, které se nanášely voskem. Tradice jarní porážky beránka spadá hluboko do dob předkřesťanských. Po- slední postní neděle, která předchází Ve- likonocům, je květná. Název připomíná příchod Krista do Jeruzaléma, kdy projel městskými branami na oslíkovi uprostřed davů jásajících lidí, kteří mu stlali cestu palmovými ratolestmi. Kristus se svými učedníky přijel do Jeruzaléma, aby oslavil nejdůležitější židovský svátek roku pesach. Tento svátek pochází z dob, kdy kočovné nomádské kmeny obětovaly s příchodem jara mladého beránka. Pastevci jeho krví potřeli tyče stanů na ochranu před zlými duchy, maso připravili na otevřeném ohni a společně snědli. Dnešní interpretace svátku souvisí s odchodem Izraelitů z Egypta. Anděl pobil prvorozené syny Egypťanů, ale pominul právě domy Heb- rejců označené krví beránka. V českých zemích panuje vůči jehněčí- mu masu spousta předsudků, které mají většinou kořeny v době komunismu: špatnou gastronomickou přípravu a zá- měnu jehněčího za staré a špatně krmené skopové. Rád bych proto prezentoval re- cepturu na pečenou jehněčí kýtu vcelku, která je podle mne gastronomickým skvostem, a přesto je její příprava jedno- duchá a nenáročná. Pro pochopení urči- tých souvislostí nejprve uvedu některé zá- kladní principy pečení masa. Není maso jako maso Maso je látka bílkovinná. Všichni znají vaječný bílek a všichni vědí, že bílek při va- ření tvrdne. Proto maso ztvrdne na povr- chu, jestliže jej zprudka zahřejete. A pro- tože tento povrch je tvrdý a kompaktní, nemůže jím z vnitřku masa unikat šťáva ven. Ale bílek, který ztvrdne na začátku, měkne při delším vaření. Toto měknutí se podobá zažívacímu procesu. Bílek se totiž částečně změní v částečky, jimž se říká peptony. Například hovězí kýtu ze starší- ho kusu musíme péci několik hodin, ma- so začne nejprve tvrdnout, srážet se, pak změkne a promění se částečně v peptony. Naopak u mladého jemného masa, jako je jehněčí, nečekáme ani na ztvrdnutí vnitřku masa a získáme tak výtečné měkké růžové maso. Růžová barva zna- mená, že uvnitř masa teplota nepřekro- čila 64 stupňů Celsia, kdy se rozkládá hemoglobin a maso začíná ztrácet svoji šťavnatost. Kdo peče jehněčí stylem well done, je gastronomickým barbarem. Jak zacházet s jehněčí kýtou Celé kouzlo výtečně upečeného masa spočívá ve skloubení pouhých tří para- metrů: váhy jehněčí kýty, teploty a doby pečení. Ať je kýta jakkoli velká, pečeme ji nejprve v troubě rozehřáté na 220 stupňů Celsia po dobu 15 minut. To proto, aby- chom vytvořili tvrdou krustu na povrchu masa, která zabrání úniku šťávy. Chce- me-li maso krvavé, pak následně kýtu pečeme při 180 stupních 15 minut na každých 450 gramů její váhy. Váží-li tedy celá kýta například 2,25 kg, pečeme ji při 180 stupních 75 minut. Chceme-li maso médium, pak dobu pečení prodloužíme z 15 na 20 minut na každých 450 gramů. Při pečení by mělo být maso na drátěném roštu a teprve pod roštem by měl být umístěn pekáč, aby kýta neležela ve vy- pékaném tuku z povrchu masa. Trouba musí péci současně zespodu i shora a ne- smí být puštěn ventilátor. Stačí, když uprostřed pečení kýtu jednou potřeme olivovým olejem. Aby celé dílo bylo oprav- du dokonalé, před pečením kýtu ochutí- me a navoníme. Vnější (tučnou) stranu kýty špikujeme snítkou rozmarýnu a po- délně rozpůleným stroužkem česneku. Podle velikosti kýty uděláme 12 až 16 prošpikování. Pak maso potřeme olejem, dostatečně osolíme a dáme péci podle popsaného postupu. Když je maso upe- čeno, nesmíme jej začít ihned krájet, pro- tože by nám vytekla všechna šťáva. Proto jej překryjeme alobalem a utěrkou, pak necháme 20 minut odpočinout na místě, kde příliš nevychladne. Před stolovníky potom skrojíme podél kosti tři velké kusy masa a ty následně krájíme napříč svalo- vému vláknu na plátky silné asi 1 cm. Tenčí plátky by znamenaly zbytečnou ztrátu šťávy. Plátky klademe na talíře, kte- ré by měly být nahřáté například v troubě po upečení masa. Výbornou přílohou je dušený čerstvý špenát nebo salát z baby špenátu a šťouchané brambory či bram- borová kaše s křenem. Vynikající chuťo- vou harmonii dotváří lehčí červené víno burgundského typu nebo i dobré pivo. autor je gastronomický expert a spolupracovník redakce

31

32