Listy ODS 4/2011

Informační bulletin Občanské demokratické strany 4 / 2011 zvláštní vydání

20 20 19 199 199 199 201 200 200 200 2003 2001 1999 1997 1995 1993 1991 2010 2008 2006 2004 2002 2 2000 2 1998 1 1996 19 1994 19 1992 19 2011 19 2009 20 2007 20 2005 20 2003 20 2001 200 1999 200 1997 199 1995 199 1993 1994 1991 1992 2010 2011 2008 2009 2006 2007 2004 2005 2002 2003 2000 2001 1998 1999 1996 1997 1 1994 1995 1 1992 1993 1 2011 1991 1 2009 2010 2 2007 2008 2 2005 2006 2 2003 2004 2 2001 2002 20 1999 2000 20 1997 1998 19

002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1991 1992 1993 1994 1995 1996 199 000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1991 1992 1993 1994 199 98 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1991 1992 199 96 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 199 94 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 201 92 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 11 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 09 2010 2011 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 07 2008 2009 2010 2011 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 05 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 3 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1991 1992 1993 1994 1995 1996 9 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1991 1992 1993 1994 7 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1991 1992 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2 2011 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 20 2009 2010 2011 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 20 2007 2008 2009 2010 2011 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 20 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 20 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 19 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1991 1992 1993 1994 1995 19 999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1991 1992 1993 19 997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1991 19 995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 20 993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 200 991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 200 010 2011 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 200 008 2009 2010 2011 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 200 006 2007 2008 2009 2010 2011 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 200 004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 02 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 00 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1991 1992 1993 1994 1995 98 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1991 1992 1993 6 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1991 4 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 1 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 9 2010 2011 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 20 7 2008 2009 2010 2011 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 20 5 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 20 3 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 19 1 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1991 1992 1993 1994 1995 1996 19 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1991 1992 1993 1994 19 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1991 1992 19 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 19 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 20 992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 20 2011 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 20 2009 2010 2011 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 20 2007 2008 2009 2010 2011 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 20 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1991 1992 1993 1994 1995 1996 999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 1991 1992 1993 1994 Vážení čtenáři, právě jste otevřeli mimořádné, „narozeninové“ vydání Listů Občanské demokratické strany, která slaví své 20. výročí. Snad budete souhlasit s tím, že tato událost si zaslouží pozornost a hlavně připomenutí počátečních idejí, z nichž tato strana více či méně čerpala sílu během své celé existence. Dlužno v této souvislosti dodat, že v situacích, kdy se ke svým kořenům upínala méně, bylo jí to spíše ke škodě. Jak je z příspěvků pro Listy zjevné, většina lidí, kteří berou pravicovou politiku za svou, vychází právě z toho, co si občanští demokraté osvojili jako důležité poselství a poslání vůči občanům České republiky. Každopádně reminiscence uplynulých dvaceti let stojí za to. Můžete si vybrat nostalgii, ponaučení, pousmání... Proto místo obvyklých rubrik nabízíme vzpomínky na události, které provázely samotný vznik strany, situace, kdy se tříbilo její směřování, na celkovou atmosféru doby, která změnila životy nás všech. Úmyslně jsme oslovili jak ty, kteří byli nebo jsou takzvanými mediálními hvězdami, tak ty, které znají „jen“ obyvatelé obcí, v nichž žijí a kde prokázali a vesměs stále prokazují své osobní schopnosti i oddanost racionálním pravidlům pravicové politiky. Obě části Listů pro nás byly velkým mementem i povzbuzením. Doufáme, že to tak budete vnímat i vy. Poslední část Listů jsme věnovali tomu, jak události týkající se ODS reflektovala v jednotlivých obdobích média. Jak známo, ne vždy nám byla nakloněná, ale o to je zajímavější, jaké argumenty v dané době převládaly a jak byla veřejnost ovlivňována... Závěrem jen zbývá popřát nám všem stejnou odvahu, s jakou jsme kdysi ODS zakládali a která je tolik potřebná i dnes. Buďme si povzbuzením bez ohledu na to, jaké funkce právě zastáváme, s jakými peripetiemi se potýkáme, jakým plytkým lákadlům musíme odolávat, jaké problémy nás štvou. Snad i v této spoustě dojmů převažují ty, které motivují – nikoli demotivují, dávají šanci – nikoli vedou k rezignaci, jsou posílením – nikoli oslabením. Vaše redakce

4

5 Vážení členové ODS, naše strana vždy byla, je a věřím, že i bude hlavní silou bránící svobodu ve všech podobách. My, občanští demokraté, jsme politickými dědici 17. listopadu. Jsme dnes jedinou relevantní stra- nou, která vznikla v přímém důsledku revolučních událostí roku 1989. Naše tradice jsou tak zároveň tradicemi naší novodobé demokracie. To je velký závazek. Občanská demokratická strana je nejen svými hodnotami, ale celou svou historií v politické rovině strážkyní listopadového odkazu. Je mi velkou ctí, že jsem mohl po více než sedm let stát v čele této strany. Že jsem vás mohl vést do řady vítězných bitev. Že jsem mohl být u to- ho, když se ODS po osmi letech v opozici vrátila do vlády. Že jsem mohl spolu s vámi nově interpretovat hodnoty, které stály u založení ODS, ověřit jejich trvalou platnost a dát jim reálný obsah v podobě reforem, které jsme za obtížných podmínek doká- zali prosadit. Cením si toho. Cením si každého z vás, který k tomu jakkoli přispěl. Věřím, že budete mít srdce bránit hodnoty ODS, bránit svobodu proti jejím mnoha nepřátelům. Věřím, že budete mít rozum, abyste ideje ODS neprosazovali doktrinářsky, ale dokázali je učinit přitažlivými pro širokou veřejnost. Věřím, že budete mít vůli zapojit vaše srdce a váš rozum do práce pro Českou republiku. A samo- zřejmě doufám, že budete mít dost společné svornosti a vzájemné solidarity, bez nichž vám indivi- duální srdce, rozum a vůle nebudou k ničemu. To poslední berte, prosím, opravdu vážně. Je to prav- da, která by se mohla tesat, ale zkuste jí raději žít. Dvacet let je docela dlouhá doba, je v tom už jistá dospělost, ale kdo by chtěl umřít mladý? S úctou váš

6 Vážené kolegyně, vážení kolegové, Občanská demokratická strana již dvacet let významným způsobem ovlivňuje politické dění v této zemi. Jsme stranou dospělou, etablova- nou, která stále stojí na stejných základech jako v době jejího vzniku. Tehdy jsme říkali, že nechceme žádné socialismy s lidskou tváří, pere- strojkové experimenty či nestranickou politiku elit. Chtěli jsme ekono- miku založenou na svobodném trhu vzniklém privatizací, deregulací a liberalizací. Chtěli jsme svobodnou zemi s prozápadní orientací. A chtěli jsme zastupitelskou demokracii založenou na systému politic- kých stran. To vše se podařilo, a na tom všem mají občanští demokraté tehdy v čele se zakládajícím předsedou Václavem Klausem nepopiratel- nou zásluhu. V tomto odkazu dnes pokračujeme, jelikož ODS byla vždy stranou reformní. Občanská demokratická strana stála u zrodu České republiky jako standardní demokracie západního typu. Byla hybnou silou všech transformačních změn. Každý dnes musí vidět ten mimořádný posun od v totalitě řízeného života ve strachu a nedostatku po byť nedokonalý, ale přesto kvalitativně diametrálně odlišný návrat k evropskému, západnímu normálu. Stačí si dnes jen projet naše města, obce a zapátrat v paměti. Občanská demokratická strana vždy stavěla a stále staví na konzervativních a ekonomicky liberálních tezích svého programu. Vždy byla a stále je určující silou na pravici politického spektra, přestože po celou dobu její existence trvaly a stále trvají vnější snahy o její marginalizaci a ataky na její integritu. Většina těchto seskupení a stran, které se snažily „zprava“ ostře vymezovat vůči politice ODS, dnes již neexistuje. Prokazova- li jsme, že jednou ze základních devíz ODS je velká vnitřní síla a schopnost překonávat složité politické situa- ce. Setrvejme v tom, to je mimořádně důležité! Máme za sebou viditelné výsledky. Máme svoji tradici a hrdost. S myšlenkově obdobnými politickými stranami jsme pevně ukotveni i na evropské půdě. Jsme ovšem schopni přiznat si i svoje nedostatky. Vnitřní problémy, se kterými se potýká každá rele- vantní politická strana, si však vyřešíme sami a nepotřebujeme k tomu slyšet moralistická kázání naší konku- rence. Zejména nikoli té, která si sama nezametla před vlastním prahem. Chtěl bych závěrem poděkovat mým předchůdcům Václavu Klausovi a Mirku Topolánkovi za jejich přínos pro Občanskou demokratickou stranu. Není snadné být v čele peletonu, kde opravdu fouká. Zvládli tento nelehký úkol se ctí. Do dalších let přeji občanským demokratům jen to nejlepší. Čeká nás přitom společně hodně práce. Dobrým předpokladem je skutečnost, že máme vůli a schopnost pokračovat tam, kde byly před dvaceti lety položeny naše ideové základy. Petr Nečas předseda ODS

7 Nadšené počátky pravicové politické strany po rozpadu OF v roce 1991 ■ Libuše Benešová bývalá místopředsedkyně ODS, předsedkyně Senátu a hlavní manažerka strany Malý dodatek k historii ODS Někde jsem slyšela slova, že ten, kdo si pamatuje devade- sátá léta, je neprožil. Nevím, kdo je autorem těchto slov, ale není možno s ním nesouhlasit. Prudké tempo devadesátých let nedopřávalo čas na uložení jednotlivých událostí do pa- měti. Ekonomický i politický systém založený na osvědčených tradičních základech byl vytvářen nejen potřebně rychle, ale často v zápase s lidmi, pro které slova kapitalismus, tržní hos- podářství, ale i politická strana a členství v politické straně by- la nepřijatelná. ODS, Klausovy vlády i Václav Klaus hráli v tom- to zápase hlavní roli a obstáli v ní, jak i čas ukazuje, velmi kompetentně. Celá hektická devadesátá léta jsem prožívala hlavně s ODS a byla bych na tom s pamětí stejně jako většina, kdybych si hned od jejich počátku nevedla podrobný pracovní diář po- stupně bohatší o komentáře a poznámky a pozoruhodná slo- va pronesená při zachycovaných událostech. Částečně jsem z něho čerpala i při práci na kronice prvního desetiletí ODS. Jednu malou kapitolu jsem však do kroniky nezařadila. Kdy- bych ji byla psala, nazvala bych ji „Zmaření pokusu o převze- tí ODS a její přeměnu ve středovou stranu mimořádným osob- ním nasazením jejích členů“. Mluvím o období mezi „Sarajevským atentátem“ a mimořádným poděbradským Kongresem ODS. Trvalo 14 dní a bylo vyplněno mobilizačním úsilím skupiny lidí, která s pomocí místních „nezblblých“ členů přes den objížděla oblastní sněmy ODS, vedla debaty s jejich členy a často převracela mediální masáží už utvořené názory na budoucnost ODS. V noci se scházela s Václavem Klausem k poradě o dalším postupu při přípravě Kongresu včetně jeho programových dokumentů. Pro historii tady zaznamenám jejich jména (i když bez záruky úplnosti): Byli to Václav Benda, Miroslav Beneš, Milan Kondr, Václav Mencl, Mi- roslav Macek, Jiří Payne, Pavel Ždárský, Jan Koukal, Zdeněk Prosek, Evžen Tošenovský. Do této skupiny jsem patřila i já. „Rumlovsko-pilipovská protistrana“ uvěřila mediálním ujiš- těním o svém jistém vítězství a spolehla se na to, že vše je roz- hodnuto. Jak jistí si byli a jak už věděli, jak bude s vítězstvím na- loženo, dokládají slova otce Jana Rumla u jeho nakladatele (a nakladatele mého muže, takže za autenticitu výroku ručím): „Náš Honza teď bude předsedou ODS a Havel ho jmenuje předsedou vlády“. Kongres však ukázal něco jiného, V. Klaus se stal předsedou poměrem 227 : 73, ODS pokračovala jako pra- vicová strana s jasným politickým programem, na který ODS stále navazuje. Kdyby však tehdy scházelo osobní nasazení je- jích členů, z ODS by byla středová strana à la Unie svobody a byla by dnes na jejím místě. Nechť si dnešní ODS z toho vez- me ponaučení: „Nepráce k vítězství nedovede.“ ■ Josef Sobotík Dubicko, OS Šumperk Do ODS jsem vkládal naděje, ale politika se zapouzdřuje Před dvacíti lety jsem nevěřil, že nastane taková změna v ži- votě snaživých lidí, kteří usilovali o lepší budoucnost. Tehdy jsme žili ve skepsi a břízolitové šedi ulic. Kdyby mi v té době někdo řekl, jak bude život v naší zemi vypadat za dvacet let, tak bych ho označil za přehnaného optimistu. Podvědomě jsem nenáviděl komunismus, lidsky mi vadilo ří- zení, nařizování a slůvko „soudruhu“. Intuitivně jsem cítil, že něco zásadního není v pořádku, že by tak život vypadat ne- měl. I proto jsem inklinoval k ODS. Přitažlivé na ní bylo i to, že za Václava Klause to bývala intelektuální strana, diskutovalo se Doba, kdy vznikala ODS, byla pro většinu lidí dramatická – plná obav i nadějí. V rozhovorech pro Listy na ni vzpomínají ti, kteří stáli u jejího zrodu a často se museli učit zastávat důležité politické a státní role. Neméně se to týká i těch, kteří patří k prvním občanským demokratům v jednotlivých regionech a dodnes s touto stranou sdílejí dobré i zlé. Jak se zdá, tehdejší nadšení nás všechny spo- jovalo a stmelovalo, zároveň s dnešním odstupem víme, že leccos se dalo dělat lépe, jinak, dů- sledněji… Každopádně zjevně přetrvává odhodlanost v původních myšlenkách pokračovat, dál je prosazovat a rozvíjet i v prostředí, které si dnes žádá jiný styl komunikace a musí počítat s nároč- nějšími voliči.

8 na ideových konferencích, předseda Klaus nutil lidi přemýšlet a vzdělávat se. Obávám se, že po jeho odchodu byly do stra- ny vysílány zcela jiné signály, které často znamenaly rezignaci na veškeré ideje, strana se začala intelektuálně vyprazdňovat. Dovolím si i pár kritických slov ke svému vnímání současné- ho stavu. Kvůli špatnému volebnímu zákonu tu panuje trvalý politický pat, takže politika se stává jen handlováním. Takový systém vynese do čela lidi, kteří v tom umějí nejlépe chodit. In- teligentní člověk s pevnými idejemi a zásadami nemá v tako- vémto systému šanci. Politici už nehájí zájmy určité části po- pulace, kterou zastupují. Hájí spíše své vlastní zájmy než zájmy běžných lidí. Dobrá politika potřebuje především inteligentní lidi a ti si většinou dobře spočítají, že za stávajícího stavu věcí se nedá nic prosadit. Do ODS jsem tehdy vkládal naděje. Dnes jsem na rozpacích. O to víc se vracím k příkladu Václava Klause, který se umí o své věci poprat, nerad papouškuje europravdy, neu- stále se vzdělává, má odvahu mít i nepopulární názory. To se už u dnešních politiků moc nevidí, aby nahlas přemýšleli. Po- litici, jako je Václav Klaus, v ODS chybí. Podstata demokracie spočívá mimo jiné v možnosti zbavit se špatných politiků. Zachraňme tu naši „svobodnou holubici“. ■ Jaroslava Prajerová Sušice, OS Klatovy Trocha vzpomínek, trocha kritiky Vláda jedné strany po sametové revoluci skončila, a tak i my v Sušici jsme si mohli už svobodně založit svou stranu – ODS. Ráda si po 20 letech připomenu tu úžasnou atmosféru. První vzpomínka je na setkání s Václavem Klausem v Klato- vech, kdy jsme s ním po mítinku byli na večeři. Hned na za- čátku řekl, abychom i při jídle pokračovali v diskusi, a tak ne- ztráceli čas. Příznačné pro jeho pracovitost. Druhá vzpomínka je rovněž spojená s naším bývalým před- sedou, když společně s manželkou a dalšími členy ODS na- vštívil Sušici. Čekalo je plné náměstí lidí, vyhrávala kapela So- lovačka, která patřila k Sušici zrovna tak, jako výroba zápalek (kapela zůstala, výroba zápalek skončila). Tu se na mne obo- řil jeden člen doprovodu (nebudu jmenovat) a doslova řekl: „Jak jste si mohli dovolit nechat tady hrát dechovku, když Václav Klaus má rád jazz. Když takovou kapelu nemáte, mě- la jste zavolat k nám a my bychom ji přivezli.“ Tak to mne „nadzvedlo“, jak se nešetří, a zeptala jsem se paní Livie, zda to panu předsedovi opravdu tak vadí. Ujistila mne, že oprav- du ne, že ctí tradice. Na tuto příhodu jsem si vzpomněla, když mi e-mailem při- šla Výroční finanční zpráva ODS za rok 2010. A tu vidím, že jsme v minusu, ale klidně si vyrábíme pro všechny členy kar- tičky s nápisem „moje ODS“, platící jeden rok. Kolik to asi stá- lo? Za rok budeme pořizovat nové? Já tedy k tomu, abych vě- děla, že je ODS moje, opravdu, ale opravdu celuloidovou kartičku nepotřebuji. A že je „moje“, vím jistě, vždyť u nás získala devět mandátů z 21. ■ Petr Čermák bývalý poslanec, ministr vnitra a místopředseda ODS Na mnoho věcí jsme hrdí, leccos jsme měli dělat důsledněji Říká se, že rychlost stárnutí se nejlépe pozná na dětech – jak rychle rostou, mění se, dospívají, začínají si dělat, co chtějí atd. Myslím, že si takový pohled mohu dovolit i na ODS. Pře- dem podotýkám, že pokládám za slušné při této příležitosti oslavence chválit a kritické názory si nechat na „potom“ a užít si radost a pohodu. ODS vznikla jako dítě mnohými chtěné, ale i mnohými nechtěné. Podle mého názoru bylo za- ložení této strany logickým důsledkem změn ve společnosti a přerozdělení moci v zemi po listopadu ‘89. Připomeňme si alespoň vzpomínkou tuto dobu. Zásadní roli při formování „polistopadového vývoje“ sehrá- lo Občanské fórum. Snad až na ojedinělé výjimky prošla tím- to neformálním občanským sdružením celá generace demo- kratických politiků. Vynikající volební výsledek v prvních svobodných volbách však odhalil i slabiny takovéto politické struktury–nestruktury. Žádná osobní zodpovědnost, vliv ne- volených struktur, nejednotnost zájmů, cílů a cest vedoucích k těmto cílům, osobní zájmy maskované nálepkou OF, kama- rádské vztahy jako primární kvalifikace – prostě politický chaos. Na druhé straně bylo mezi lidmi i politiky obrovské nadšení z nabytých svobod, z pádu komunistického režimu, z demokracie, z nových možností ve všech oblastech života, o kterých se nikomu ani nesnilo, chuť tyto změny prosazovat

9 a ohromná snaha tyto změny provést – za cenu osobního na- sazení, bez nároků na cokoliv. Taková byla doba po listopadu ‘89. Nebyli jsme tehdy politicky zkušení ani politologicky vzdě- laní. Intuitivně jsme však cítili, že se „něco“ musí stát, že tak jak to je, to dále nepůjde. Po pravdě je třeba říci, že založení politické strany bylo mentálně složité přijmout, protože větši- na společnosti měla za synonymum stranictví členství v ko- munistické straně. Politická scéna se však pomalu profilovala zejména založením Meziparlamentního klubu demokratické pravice a činností malých politický stran, jakými byly ODA a LDS. Někteří poslanci OF tuto diferenciaci vítali, jiní – a to ze- jména „vysocí představitelé“ OF – nikoliv, protože se tím jejich tradiční vliv velmi snižoval. Po nečekaném zvolení Václava Klause do čela OF však věci začaly nabírat na obrátkách. Záhy se ukázalo, jak nejednotná formace OF ve skutečnosti je. Rád vzpomínám na první schůzky u Václava Klause na mi- nisterstvu financí. Zde se scházelo několik lidí, které si Václav Klaus pozval s cílem přemýšlet, jak dál pokračovat v politice OF. Klausova myšlenka založit politickou stranu byla opravdu revoluční. Bylo ale jasné, že při konstrukci standardní politické scény se bez struktury politických stran neobejdeme a že ani- mozitu z členství v politické straně musí každý, kdo chce dělat politiku, překonat sám. Bylo úžasné, s jakým pochopením by- la myšlenka založení politické strany přijata. Na jednom ze svých sněmů se Občanské fórum prohlásilo za politickou stra- nu. S touto myšlenkou se však řada prominentů OF nedoká- zala smířit. Myslím ale, že to nebylo jenom proto, že by jim ta- to koncepce byla cizí. Bylo jim jasné, že přijdou o vliv a o moc. Přes veškerou snahu se jim naštěstí nepodařilo tento vývoj za- stavit, došlo k rozdělení OF na ODS a na Občanské hnutí. Ka- tastrofální volební výsledek pro OH – nabité zvučnými jmény té doby – a úžasný výsledek ODS ve volbách v roce 1992 dal jednoznačně za pravdu konceptu Václava Klause a je i příči- nou, že v těchto dnech slavíme 20. výročí založení naší poli- tické strany. Není úplně snadné odpovědět si na otázku, čím nejvíce prospěla ODS naší zemi. Našla by se spousta historických udá- lostí, ve kterých ODS jednoznačně uspěla – rozdělení federa- ce, privatizace, reformy v řadě odvětví a mnoho, mnoho dal- ších konkrétních kroků. Chci být ale obecnější. ODS zásadním způsobem pomohla vytvořit systém politických stran. Stala se dlouhodobě dominantním subjektem pro pravicově smýšlejí- cí voliče. Je (ačkoliv to při povrchním pohledu není až tak zřej- mé) stabilizujícím prvkem celé společnosti. A je i garantem de- mokracie, samozřejmě že ne sama. I při takovémto velice zkratkovitém vzpomínání na základy ODS se nemohu ubránit otázce – co se mohlo udělat v začát- cích lépe. Bylo by toho dost, rčení o generálovi po bitvě sa- mozřejmě platí. Nemohu si ale odpustit dvě události, které mě ještě dnes mrzí. Je třeba si přiznat, že jsme se nedokázali vyrovnat s minu- lostí. Tím, že jsme nebyli schopni odsoudit komunismus jako zločinný režim a komunistickou stranu nezakázali, zklamali jsme očekávání řady lidí po spravedlnosti a do značné míry její činnost legitimizovali. Potýkáme se s tím dodnes a ještě dlouho budeme. Tím však absolutně nebrojím proti rovné sou- těži politických stran. Fašistické a komunistické strany v ní však nemají co dělat. Ze své podstaty nemohou být demokratické. Druhá věc, která mě mrzí, je to, jak lehkovážně jsme se zba- vili naší politické elity v době rozdělení státu. Poslance Fede- rálního shromáždění jsme po rozpadu státu v podstatě ode- psali s tím, že si své místo na slunci mohou opět vydobýt. To ale byl veliký alibizmus a luxus a řadu z velmi schopných poli- tiků jsem znechutili a de facto vyřadili z politiky. U obou těchto politováníhodných událostí neobstojí teh- dejší argumentace, že se musíme dívat dopředu a že pro řadu zásadních řešení nemáme na to či ono čas. Zpětné zrcátko jsme si zkrátka dali příliš malé. Na závěr bych chtěl ODS v této pro ni velice obtížné době popřát to, co ve své oslavné narozeninové písni zpívají naši přátelé na východě Slovenska: „Mnohaja, blahaja leta…“ ■ Zdeněk Friml Jaroměř, OS Náchod „Přijímací dopis“ mám dodnes schovaný S kolegyní Helenou Bauerovou jsme si společně zavzpomí- nali na dobu, kdy na Náchodsku ODS začínala. Paní Bauero- vá spolu s nynějším senátorem Petrem Pakostou a dalšími objížděli při zakládání strany jednotlivá města naší oblasti, propagovali ideje ODS a dělali „nábor“ do této nově založe- né strany. Já jsem již nějaké informace měl, a protože předlo- žená náplň strany odpovídala mým představám, přímo na té- to akci v Jaroměři jsem podepsal přihlášku a byl přijat za řádného člena strany. „Přijímací“ dopis od Petra Pakosty mám ještě schovaný.

10 Další vzpomínka je na první volební oblastní sněm v Ná- chodě ještě v takzvaném bunkru (bývalý protiatomový kryt pro prominentní členy KSČ). Jednalo se o kandidátech za oblast Náchod do voleb. Paní Bauerová tam vystoupila s po- žadavkem, aby byli nominováni především členové ODS z naší oblasti, kteří znají místní problematiku, a navrhla ja- ko kandidátku drobnou ženu – tehdy předsedkyni místního sdružení Náchod. Ta nominaci přijala, byla zvolena a jako poslankyně za nás pracuje dodnes – byla to Zdena Horní- ková. I další dva kandidáti jsou dosud činní v ODS našeho regionu Hradec Králové. Se Zdenou Horníkovou jsou spojeny i moje další vzpomín- ky na veškerou činnost ODS na Náchodsku, ať už třeba v sou- vislosti s takzvaným „sarajevským atentátem“, tedy v dobách pro ODS komplikovaných, tak i v dobách, kdy se dařilo. Rád bych dodal poznámku na konec. Jak mně tak některým dalším dlouholetým členům naší oblasti se nelíbí myšlenka ruše- ní oblastních kanceláří. Alespoň v Náchodě byla kancelář velmi aktivní a nedovedeme si bez ní představit úspěšnou činnost ce- lé oblasti. Úspory by se mohly najít například v pečlivém výběru propagační agentury při volbách, kde většina materiálů posíla- ným z centra nám v praktické činnosti pomáhá velmi málo. ■ Marcela Justová OS Praha 7 Pevně věřím, že jsme nezapomněli na své původní ideály Říká se, že svoboda není možná bez autority, jinak by se proměnila v chaos. A autorita není možná bez svobody, ji- nak by se proměnila v tyranii. Když po sametové revoluci v roce 1989 nastala doba velkých celospolečenských změn, převládla u mě jakožto u řady dalších mladých lidí silná touha využít možnosti zapojení do veřejného života, a pod- pořit tak přechod ke svobodnému a demokratickému zří- zení na všech úrovních vedení a správy naší země. A proto- že tato doba netrpěla ani nouzí o výrazné osobnosti a autority, začala jsem se účastnit aktivit Občanského fóra, kde mě od počátku oslovil především Václav Klaus. Jeho ná- zory se tehdy nejvíce shodovaly s mým vnímáním stavu na- ší společnosti a potvrzovaly mé představy o tom, kudy by- chom se měli dále ubírat. Zároveň jsem si v těch dnech často připomínala, že je třeba zapamatovat si, co se právě teď a tady děje, že svoboda není samozřejmostí a že je třeba o ni dnes a denně bojovat. Proto jsem, když se v roce 1991 objevila možnost aktivního zapoje- ní do politiky, nezaváhala ani na vteřinu. Nejpřijatelnější alter- nativou pro mě byla a dodnes zůstává tehdy čerstvě založená Občanská demokratická strana, kterou stále vnímám jako je- diného stabilního představitele moderní pravice i tradičních konzervativních hodnot na české politické scéně. Pevně věřím, že přes všemožné karamboly a citelnou ztrátu důvěry, kterou česká politika obecně prochází, jsme stále ješ- tě zcela nezapomněli na ideály, s nimiž jsme před dvaceti lety na tuto dlouhou trať vyráželi. Především na to, že chce-li být člověk opravdu svobodný, musí být především poctivý k sobě i k lidem kolem sebe. ■ Milan Uhde po roce 1989 první předseda PS PČR, poté ministr kultury za ODS Sleduji politiku ODS, mám radost z jejích úspěchů a rmoutím se nad jejími omyly a zablouděními Dvacetileté výročí založení ODS je pro mě podnět nejen ke vzpomínce, ale i k velmi současné úvaze. Od známých i při náhodných setkáních s lidmi, které neznám, slýchám otázku, zda nelituji osmi let strávených v politice. Otázka je napoví- davá: Tazatel očekává kladnou odpověď. Politika dnes nemá v České republice dobrý zvuk; slušný člověk se prý na politi- ku nedá, a pokud tak učiní, dopadne mizerně i ve vlastních očích. Přesto odpovídám pravdivě, že svého politického an- gažmá nejen nelituji, ale že bych se angažoval stejně, kdyby se dal vrátit čas do srpna 1991, kdy jsem do ODS vstupoval.

11 Jiné téma spočívá v tom, že bych v ODS vystupoval jinak než tenkrát. Byl jsem politický začátečník, nikdy předtím jsem nebyl členem politické strany. Pochopil jsem naivně a špatně, co ode mě vyžaduje stranická loajalita. Nic jsem však dodnes neslevil z přesvědčení, že za lichou námitku pro- ti programu ODS nutno považovat výtku, že tato strana po- strádá mravní rozměr. To, že se zavázala prosadit svobodu a tržní princip proti dosavadnímu socialistickému konceptu, a tedy samozřejmě i proti komunisticky reformnímu směřo- vání osmašedesátníků, pokládám stále za zásluhu přesahu- jící výrazně do mravní oblasti. Za zlé mám naproti tomu sám sobě, že jsem mlčel a na stranické půdě se ostřeji a sou- stavněji nevyjadřoval proti náladám sebeuspokojení, které se od poloviny devadesátých let v ODS prosazovaly. Volební slo- gan z duchovní dílny Josefa Zielenience „Dokázali jsme, že to dokážeme“ byl podle mého názoru zřetelným a znepo- kojivým výrazem myšlenkové stagnace, která povážlivě po- znamenala vnitrostranický život i vnější chování strany. Dalším jevem, který si zasloužil ostře kritické hodnocení, bylo pseudoliberální pochopení pro politiky, kteří chtějí ze svého postavení „něco mít“, jako by nestačil ministerský, poslanecký nebo jiný příjem z konkrétního výkonu. Vzpo- mínám si, že ve stranickém grémiu zpočátku zaznívaly ne- souhlasné komentáře například na adresu podnikatelských aktivit Miroslava Macka: Jeho aktivity přitom nebyly proti- zákonné, ale slušnost podle mého názoru žádala, aby se místopředseda strany, poslanec a posléze federální ministr na výtěžcích privatizace nepodílel. Starostlivé komentáře utichly poté, co předseda ODS Václav Klaus odmítl kohokoli v tomto směru k něčemu nabádat, ačkoli sám mohl být pře- svědčivým vzorem osobní nezištnosti. Prožívám jako osobní vinu, že jsem včas a na vlastní pěst nepodrobil vnitrostra- nické kritice – případně i kritice veřejné – tento počínající, ba už zhoubně probíhající vpád politických živnostníků do strany a hlavně do stranických funkcí. Dnešní stav charak- teristický spoustou oprávněných i neoprávněných podezře- ní z politicky motivované korupce, který znesnadňuje usku- tečnění nezbytných společenských reforem, spadá tudíž i na můj vrub a nemohu jej hodnotit nezúčastněně jako patetický moralista. Můj nejtěžší omyl však byl v tom, že jsem ve dnech poli- tické krize zahájené Rumlovou a Pilipovou výzvou ke Klau- sovu odstoupení nerozpoznal, že oběma ministrům a jejich spojencům šlo převážně jen o Klausovu politickou likvidaci, a nikoli o odstranění toho, co mi v ODS připadalo nepřija- telné. Propadl jsem scestné představě, že nápravu své poli- tické strany mohu hledat mimo její řady, a pozdě sice, ale důsledně z toho vyvodil odpovědný závěr: definitivní od- chod z politického života. Přestal jsem důvěřovat ve svůj po- litický talent, a pozbyl proto práva ucházet se o důvěru ob- čanů. Zastávám názor, že podobně jako já chybovali i mnozí další členové ODS, a tím stranu oslabili: Připravili ji o velkou možnost očistné vnitřní kritiky, která se připravovala zatím jen v neoficiálních a soukromých diskusích, a nepřímo zavi- nili, že se strana zapouzdřila a že v ní zesílily starší a přímo vrozené sklony spatřovat v každé kritice vražedně nepřátel- ský úmysl. Byl jsem vždycky toho mínění, že i nejpřísnější kri- tika, ba přímé odmítání našich postojů, má pokud možno sloužit k sebereflexi a k jejich zpřesnění a zdokonalení. Jako spisovatel jsem si zvykl brát vážně i sebenegativnější ohlas své práce a nikdy mi to nebylo na škodu. Z toho, co jsem uvedl, vyplývá, že i dnes jako nestraník sleduji politiku ODS jako svou věc, mám radost z jejích úspěchů a rmoutím se nad jejími omyly a zablouděními. Dvacáté výročí bývá u lidí vstupem do doby zralosti. Dou- fám, že aspoň kousek z této symboliky smím vztahovat na stranu, kterou volím a kterou jsem jako volič nikdy, ani v období svého krátkého členství v jiném politickém sesku- pení, nezaměnil za jinou. ■ Robert Kallista Otvovice, OS Kladno Těžce jsem nesl rozkoly, ale věřím v proklamované závazky Kvůli tehdejším osobním potížím a potřebě změny životní- ho režimu jsem se v přiměřeném věku 40 let ocitl v „rudých“ Otvovicích na Kladensku. V té době zbývalo do velkých stát- ních a politických změn ještě 18 let. Takže byl dostatek času plně pochopit nemožnost postupu v zaměstnání, přestože jsem byl ve výborné pracovní formě. Když jsem se občas ozval, bylo mi řečeno, že jsem nikdy nepoznal, kdy a kam bych se měl zařadit, a teď už je na to pozdě! Zaplať Bůh, že mi to bylo připomenuto. Bohužel ne všichni však takhle do- padli, mnozí moji tehdejší kolegové podlehli lákavému dobý- vání pracovních pozic za cenu stranické knížky.

12 Pak konečně přišla ta změna, listopad 1989 – něžně na- zvaný sametová revoluce: Doba seznamování, kritizování všech špatných věcí, které stát do té doby vytvářel a kryl. Ob- čané s nimi byli seznamováni nejen díky uvolnění tisku, ale i díky možnosti kontaktů s významnými osobami zejména kulturního světa. V Otvovicích to byli kamarádi hudebního skladatele Jana Hrubého, a to Pavel Bobek a pak Michal Pro- kop. I díky jejich účasti u nás bylo v pohnutých chvílích za- loženo Občanské fórum. To se pak dále rozvíjelo až do chví- le, kdy přišel čas na další krok, a to vytvoření nové politické progresivní strany pod jejím zakladatelem Václavem Klau- sem. Občanská demokratická strana byla inspirována velkým britským vzorem – Konzervativní stranou vedenou paní Mar- garet Thatcherovou. Poté jsem musel vydržet i řadu zklamání, nicméně jsem vždycky čekal, že nakonec se splní všechny proklamované přísliby a závazky. Dost těžce jsem nesl rozkoly a pokusy o likvidaci strany včetně snahy zrušit čestné členství v Ob- čanské demokratické straně Václavu Klausovi. Můj vstup do ODS byl totiž podmíněn jménem Václav Klaus a jeho srozu- mitelným vysvětlováním a přesvědčováním. Principy, které stále spojuji s ODS, se – doufám – promítly i do mého dva- náctiletého „starostování“. Mé postoje byly zdokumentová- ny na mých historických internetových stránkách a dále vy- plývají z 12leté porevoluční starostenské činnosti v obci. ■ Božena Caklová a Vlastimil Cakl OS Jablonec nad Nisou Jak ten čas letí Tak jsem zrovna včera otevřela album. Rok 1991, fotka z volební kampaně ódéesky. Vypadáme tady s manželem docela dobře. Jó, před dvaceti lety, to bylo vše jiné. Připravo- vali jsme jednu z prvních akcí. To nadšení, zápal a co jsme měli elánu. Makalo se celé dny a noci, vše se dělalo takříka- jíc na koleně. Plakáty jsme si lepili sami, volební materiály jsme roznášeli růčo a v noci. Obcházeli jsme krámeček po krámečku a škemrali o sponzorské dárky. Ta připravovaná akce byla pro děti na Horním náměstí (v Jablonci n. Nisou). Vše pro atrakce bylo vypůjčené, kde se dalo. Bylo to takové provizorní, ale krásné a naše. Náměstí bylo zaplněné k prasknutí a samozřejmě nestačily odměny. Rych- le popadnout koš a znovu obcházet obchůdky. Tehdy každý něco přispěl. Povedlo se! A u nás v Jablonci vítězíme dodnes. A tak jdu k zrcadlu. Hm, těch dvacet let se na nás trochu podepsalo. I když, ještě to ujde. A jak dopadla po těch letech ódéeska? Srovnávat to s dneškem nebudu. Jenom na okraj: Ten zápal a nadšení mi dnes prostě chybí. Nebo i něco víc? Co myslíte. ■ Přemysl Sobotka bývalý předseda Senátu, v současnosti jeho 1. místopředseda Nelze zapomínat na důležité mezníky Nepatřím sice mezi velké sentimentální vyvolávače vzpo- mínek, ale na druhou stranu jsem také odpůrcem jakéhoko- liv zapomínání na důležité mezníky v našich životních zkuše- nostech. 20. výročí založení Občanské demokratické strany za důležité a významné považuji. Vzpomínání na vznik naší strany však nelze oddělit od to- ho, co bylo mezi listopadem 1989 a dubnem 1991. Právě z bouřlivého kvašení oněch týdnů a měsíců se zrodila ODS jako důležitá hráz, která, ať se to někomu líbí, či nelíbí, ochránila naši zemi před zbytečnou cestou do slepých uliček, které by zdržely a zbrzdily polistopadový politický, eko- nomický i společenský život o mnohem více, než si je u nás většina lidí schopna připustit. Listopad 1989 jsem prožíval v řadách Občanského fóra v Li- berci. Pro nás Liberečáky to byla obrovská radost spojená se satisfakcí za srpen 1968, kdy tu vraždili a mrzačili lidi sovětští okupanti, a za srpen 1969, kdy po zradě reformních komu- nistů – od Dubčeka až po ty naše místní liberecké veličiny – bezpečnostní složky brutálně zasáhly proti lidem, kteří si chtě- li důstojně připomenout 1. výročí libereckého masakru. Již záhy po vzniku Občanského fóra mi stále více začala va- dit jeho akční i ideová beztvarost, ve které se cítili jako ryba ve vodě především takzvaní osmašedesátníci z řad bývalých ko- munistů, kteří stále snili o socialismu „s lidskou tváří“ a kteří si svět bez centrálního plánování a nezastupitelné role silného

13 státního sektoru v ekonomice nedovedli představit. Další brz- dou Občanského fóra byli upovídaní liberálové. Dnešní liberál je zpravidla kavárenský postmodernistický intelektuál, který má vždy blízko k levici a svým věčným hledáním „třetích cest“ bude mít vždy k sociálnímu inženýrství levice ještě blížeji. Jeho posedlost relativizovat osvědčené hodnoty a bořit je, aniž by sám za ně nabídl něco životaschopnějšího, je nebezpečná především proto, že vůně „nového“ láká značnou část mla- dých i novinářů, což má potom své důsledky v ovlivňování ve- řejného mínění, respektive mlžení společenských problémů, které je třeba prioritně řešit. Je třeba mít však na vědomí, že teorie nepolitické politiky vypadá zajímavě při debatě u kávy či na stránkách časopisů, ale v praxi v podmínkách dnešních evropských zemí je neživotaschopná. Proto jsem byl rád, když jsem v Občanském fóru začal na- cházet i lidi stejných názorů, kteří se hodnoty, jež vyznávali, nebáli označit za konzervativní, přestože toto slovo v české společnosti za desítky let dostalo z různých důvodů pachuť něčeho zpátečnického a reakcionářského. Tento vývoj mne tak zákonitě s mými starými i nově získa- nými přáteli přivedl v dubnu 1991 do řad rodící se Občanské demokratické strany. Byla to tehdy velká vůdčí a organizá- torská role Václava Klause, na kterou nesmíme zapomínat. Doufám, že se náš první předseda strany a dnešní prezident republiky neurazí, když řeknu, že v jeho bohaté politické a státnické kariéře považuji založení ODS za jeho patrně nejvýznamnější či nejdůležitější čin, protože především s její podporou mohl prosazovat i další plány na obnovu naší země v plnohodnotný demokratický stát s fungující ekonomikou. Za dvacet let existence ODS jsme absolvovali řadou úspě- chů i krizí, které byly vždy cennou prověrkou charakteru a schopností každého z nás. Tou nejtvrdší jsme beze sporu prošli na konci roku 1997 v době takzvaného „sarajevského atentátu“. Těší mne, že jsme vyšli úspěšně i z této zkoušky, kdy nám do hrobu horlivě pomáhaly tři politické strany údaj- ně pravicového charakteru. Stojí za zmínku, že dnes již dvě z nich neexistují a z třetí se stala malá marginální strana s le- vicovým programem… Věřím proto, že Občanská demokratická strana má a bude mít svou nezastupitelnou roli na české politické scéně i v dal- ších dvaceti letech. Aby tomu tak bylo, nesmíme své aktivity omezit jen na pouhý politický boj a technologie moci, ale musíme do své práce stále vracet hodnoty a myšlenky, na kterých jsme v dubnu 1991 vznikli. ■ Pavel Kejř OS Litoměřice Děkuji za léta svobody 20. výročí založení ODS pro mě znamená vzpomenout si nejen na její založení, ale i na měsíce před tím. Na krásné chvíle naděje střídané napětím, aby porážka komunistického režimu vyšla. Tedy především na pátek 17. listopadu 1989 na Národní třídě při poslechu Svobodné Evropy a pak za pár dní už i televizní přenosy z Václavského náměstí, z Letné a i osob- ní zážitky z náměstí v Litoměřicích. Vzpomínky na studenty, herce, dělníky, co v přímém přenosu vypískali Štěpána („ne- jsme děti“) a jmenovitě na Havla, Malého, Kryla a další lidi, kteří stáli u zrodu OF. Škoda, že v OF nebyla větší snaha a síla respektovat větši- nové usnesení, konkrétně zvolení Klause předsedou OF. Žár- livost a averze vůči Klausovcům způsobila rozdělení OF a vznik ODS. Ostatní strany a hnutí oddělené z OF už dávno zanikly kvůli nezájmu voličů. Nikdy nejde prožít, a tím si ověřit druhou možnost vývoje společnosti. Škoda, že touha demokraticky vytlačit KSČ ze společnosti nestmelila osobnosti OF více. Asi by dříve posíli- la ČSSD, ale třeba by nebyla tak militantní a my jsme se ne- museli v tomto smyslu přizpůsobit, přiučit. Také vzpomínám na levné a upřímné předvolební kampa- ně, kdy se s námi voliči na mítincích ochotně a upřímně ba- vili, brali si materiály a měli slušné návrhy a připomínky k na- šemu programu. To vydrželo asi 10 let. Osobně děkuji osudu za těch 20, respektive skoro 22 let svobody. Protože je mi 58 let, zažil jsem dostatečně na vlast- ní kůži onen ponižující dvojí život za socialismu. Museli jsme říkat něco jiného, než jsme si mysleli. Jedli jsme sice levné, ale špatné jídlo v chátrajících městech a vesnicích. V zaměstná- ních jsme byli rovnostářsky odměňováni, takže – až na vy- volené – všichni málo. Je mi líto, že náš národ ztratil statisíce lidí, kteří odešli za socialismu na západ a tam se dobře uplat- nili. Byli i takoví, které tento režim zahubil či existenčně nebo zdravotně zmrzačil. Občanskou demokratickou stranu nikdy neopustím, i když poslední roky trpím sebezničujícím chováním mnohých lidí v politice, a to i našich členů.

14 ■ Erna Grygová Třinec, OS Frýdek-Místek Několik myšlenek k historii ODS a nejen k ní Zdá se to až neuvěřitelné, že naše ODS letos slaví své dva- cáté narozeniny. Mám v živé paměti, jak jsme s jen pár lidmi zakládali v Třinci místní sdružení. Pro mne osobně to bylo poprvé, kdy jsem se začala anga- žovat v politice. Rozhodla jsem se tehdy, že budu pracovat pro to, aby se ODS stala stranou slušných lidí. Aby byla stra- nou, která osloví i ty, kteří dosud lhostejně přihlíželi politic- kému dění a vývoji v naší zemi. Ve své práci pro ODS jsem zažila různé věci, každopádně mou prioritou je a vždy bude, aby byla stranou slušných lidí. 20 let – je to krátká, nebo dlouhá doba? Záleží na úhlu pohledu. Na to, co vše se ve dvacetileté historii ODS událo, by se dalo říct, že je to doba krátká. Události, které jsme všich- ni sdíleli, by vystačily na mnohem delší časové období. Proží- vali jsme euforii vítězství a také smutek z proher, byly to vze- stupy, zrady a pády. Vždy jsme se však opět nadechli a pokračovali v práci. Ano, v práci, členství v ODS je opravdu hlavně o práci, o vysvětlování, o získávání dalších příznivců a také kvalitních členů. Nám opravdu nemůže jít o kvantitu, důležitá je kvalita členů a všech, kteří jsou s ODS spojování. Tak se na to dívám já. Někdo může namítat, že jsem naiv- ní, kdybych však nebyla o slušnosti a správnosti směřování demokratické strany. Jsem potěšena tím, že se mohu zúčastnit oslav 20. výročí založení ODS. Přeji nám všem mnoho úspěchů a mnoho slušných a pracovitých členů. ■ Miroslav Beneš bývalý primátor Českých Budějovic, poslanec a místopředseda ODS Dvacetiletá ODS by měla být dospělá Původně jsem chtěl vzpomínat, ale to po 20 letech může přinést různé interpretace. Proto jsem zvolil formu přání v podstatě dospělému jedinci. Tím by dvacetiletá politická strana už vlastně měla být. Dospělost se ale nepozná podle slov, ale skutků. A skutky? Ty by měly vyplývat ze základních programových principů na všech úrovních. A zatím nadává- me nejen na vládu, ale i na naše lidi na kraji či v obci. Mno- hokrát nedospěle. Jde ale žít podle liberálně konzervativních principů ve svě- tě plném natažených rukou a mnohdy nesmyslných dotač- ních titulů vymýšlených na míru budoucím „úspěšným“? Jde to velmi těžko a ODS má před sebou velmi silnou výzvu. For- mulovat postoje vůči nejen evropským nesmyslům, se který- mi ale musí nakonec umět žít, protože tady prostě jsou. Lidé, otravovaní zpravodajstvími z celé planety, ale potřebují jed- noduché slovo, které třeba vysvětlí, že „kominická vyhláška“ je obyčejný nesmysl, který počet požárů přece nesníží. Přeji ODS, aby našla rétory srozumitelně poukazující na nesmyslnost „zachránců“ světa, ale i rozkrývající rádoby zá- chranné kroky, které nakonec vždy zaplatí lidé. ■ Josef Steinbach Staňkov, OS Domažlice Je nás dost, kteří jsme s ODS prožili a prožíváme dobré i horší časy Tak jsem byl pozván na setkání zakládajících členů ODS. Hned jsem si vzpomněl na zakládající členy oné všemohoucí strany minulého režimu, jak byli zváni jako stafáž při kdejaké stupidní oslavě, a trochu mi naskočila husí kůže. Toho, že by- chom se ocitli ve stejné roli, se však neobávám. Žiji v malém městě Staňkov v domažlickém okrese a od ro- ku 1970 zde pracuji jako veterinární lékař. Možná že i moje profese přispěla k tomu, že jsem celkem lehce uspěl v prvních svobodných komunálních volbách, tenkrát ještě na kandi- dátce OF. Stal jsem se místostarostou a podobně jako u vět- šiny tehdejších komunálních funkcionářů (zdráhám se použít termín „politiků“, protože v té době jsme se jako politici roz- hodně necítili) převládala vůle ke spravedlivému plnění potřeb občanů, ke zlepšení vzhledu města, vybudování infrastruktu- ry, hlavně sítí, které byly v žalostném stavu, a k získání důvě- ry obyvatel. Časem nadšení, které bylo motorem vší činnosti, začalo vy- prchávat, a to na všech úrovních společnosti. Ubývající nad- šení bylo nutno nahradit skutečnou politickou prací, což v té

15 době vedlo k tomu, že z všeobjímajícího, ale názorově velmi roztříštěného Občanského fóra vznikla ODS. Dodnes nelituji, že jsem do ní vstoupil. Ve Staňkově vyhrála dosud všechny komunální volby, já jsem dvě volební období v jejím dresu vy- konával funkci místostarosty. Musím se přiznat, že i já jsem pro ODS „velrybařil“: Už v začátcích nám dělalo starost to, co platí dodnes – lidi nám fandí, ale vstoupit do strany nechtějí. A v té době jsem v rám- ci jakési akce obdržel větší množství šumivého vína. Tak jsem mohl na příští schůzi místního sdružení vypsat prémii – láhev „šampaňského“ tomu, kdo přivede nového člena. No, ti no- ví členové by patrně přišli i jindy a zůstávají dodnes, kdy už je víno dávno vypito. Vzpomínám si, jak jsem se zúčastnil na Vavřinečku u Do- mažlic setkání s Livií a Václavem Klausovými. Tehdy mi na ma- lý papírek napsal: „Přeji mnoho úspěchů ODS ve Staňkově – Václav Klaus.“ Tento papírek jsme pak okopírovali, zvětšili a byl to, dle mého soudu, jeden z nejúčinnějších předvoleb- ních plakátů. Je nás dost, kteří jsme s ODS prožili a prožíváme dobré i horší časy, pro mnoho z nás je to i trochu srdeční záležitost, skoro jako ve sportu – svému mužstvu fandíme, i když se mu momentálně nedaří a třeba občas nakoupilo do týmu horší hráče. Naopak jsme šťastní, když vyhrává. Proto ODS přeji vý- borné mužstvo, dobré trenéry, hru bez faulů a vítězné zápasy. ■ Dieter Kaufmann Rychnov u Jablonce, OS Jablonec nad Nisou Když jsme začínali, bylo nás jen deset V únoru 1991 jsem v kanceláři Občanského fóra v Jablon- ci nad Nisou našel založený vzkaz z Koordinačního centra OF z Prahy (můj dojem byl, že úmyslně opomíjený) podepsaný předsedou Václavem Klausem. V té době panoval u zdejších představitelů značný nesouhlas, aby byla forma OF převede- na na politickou stranu. Mně se ale hlavně nelíbilo, jak se za- cházelo s výsledky voleb z roku 1990 a hlavně se získanými fi- nančními prostředky. Proto jsem na nejbližším sněmu OF v Jablonci přečetl výzvu, právě tu, kterou jsem našel v kance- láři Koordinačního centra, a vyzval účastníky, aby podpořili vznik politické strany a stali se jejími členy. Z cca 120 se jich přihlásilo pouze 10! S těmito lidmi jsme zorganizovali pří- pravný sněm ODS. Velmi mi v tom pomohl Petr Čermák, kte- rý mě pozval na jednání užšího okruhu těch, kteří již připra- vovali vznik ODS v Liberci. Od té doby uplynulo už hodně času, ale když bych měl bilancovat, myslím, že se nemáme za co stydět. V komunálních volbách jsme byli dosud úspěšní. V okresním městě jsme měli vždy více než 30 % hlasů, v ro- ce 1998 získala ODS v zastupitelstvu jedenáct mandátů z tři- ceti. V roce 1994 jsme získali sedm postů starostů a čtyř mís- tostarostů v deseti obcích a městech v oblasti. V roce 1998, když ODS byla oslabena (po sarajevském atentátu), jsme zís- kali znovu sedm starostů a dva místostarosty. V roce 2000 byla naše oblast úspěšná i ve volbách do kraj- ského zastupitelstva – získala 30,4 % ze všech volebních stran v oblasti Jablonec n. Nisou. Paradoxní bylo, že jsme sice získali čtyři mandáty, přesto jsme nakonec neměli z jab- lonecké oblasti v radě krajského zastupitelstva nikoho. Převládající orientace voličů v jabloneckém okrese je tra- dičně pravicově orientovaná a místní zástupci ODS se snažili tento trend posilovat různými akcemi a setkáními s místními i vysokými politiky. Od roku 1992 jsem byl zaměstnán jako oblastní manažer ODS v Jablonci n. Nisou. Vím dobře, jak důležitá je práce s ve- řejností, aby ODS byla stále připomínána, aby o ní veřejnost měla informace nejenom z médií (mnohdy zkreslené). Velmi důležitá pro veřejnost je oblastní kancelář, kam chodí nejen členové ODS, ale i naši příznivci. V roce 2002 jsem ze zdra- votních důvodů skončil. S tehdejším předsedou zdejšího ob- lastního sdružení Františkem Webrem jsme za mne hledali náhradu a podařilo se najít podle mne velmi šťastnou volbu. Takže při této příležitosti přeji svému nástupci Vladimíru Kor- dačovi mnoho úspěchů a výdrž v nasazeném tempu a nepo- slední řadě mnoho zdraví. ■ Marta Šorfová OS Praha 11, vedoucí sekretariátu HK ODS I kritické názory uvnitř strany musí mít v politice své místo Nezmínit v souvislosti s dvacetiletým výročím ODS Martu Šorfovou by byl neodpustitelný hřích: Lidsky, politicky… a hlavně „ódéesácky“. Byla u zrodu OF a z jeho pověstného sídla ve Špalíčku na Národní třídě odcházela zakládat Občanskou demokratickou stranu v dobrém doprovodu: po boku Václava Klause a Luď- ka Vychodila. „Tehdy jsem pochopila, že je třeba se k situaci celé republiky stavět odpovědně, vytvořit regulérní politický

16 systém a politickou stranu s jasně definovanými cíly,“ vzpo- míná Marta Šorfová. Jak dodává, s takovým projektem vlast- ně neměl v této zemi nikdo žádné zkušenosti. „Nemyslím k užitku jednotlivců, politiků… Myslím tím k užitku České re- publiky. A za tím si stojím, i když jsem i v rámci ODS zažila ta- ké nepříliš příjemné situace.“ Eufemisticky řečeno, „nepříliš příjemné situace“ ji potkaly nejen v politice, ale nedávno i v osobním životě. Patří k těm, kte- ří ale ony „nepříliš příjemné pocity“ nedávají nijak zvlášť najevo. „Vždycky se vracím k tomu, čemu jsem věřila a věřím, co po- važuji za dobrý základ. Lepší politickou variantu neznám. Bylo by pokrytecké zastírat, že i v rámci ODS se potýkáme s problé- my. Nicméně po střízlivém úsudku se vždycky vracím k tomu, že je to strana, která má kontinuitu, budoucnost, na co navazovat, že jsou tu lidé, se kterými se skvěle spolupracuje.“ Samozřejmě si uvědomuje, že dvacet let soužití s kýmkoli, i se stranou, přináší chvíle radostné i trpké. Jak zdůrazňuje, nikdy jí nešlo jenom o ODS jako takovou, spíš o celkový vývoj v České republice. A ODS byla tím nejlepším možným pro- středníkem, jak se podílet na vytváření standardní politické scény, kterou je třeba stále dál kultivovat tak, aby vedla k pro- speritě české společnosti. „Za bolševika nebylo jednoduché se umět ozvat. Já jsem později navíc měla malé děti, takže rozhodování, co si mohu dovolit, bylo leckdy těžké. Třeba i podpis Několika vět. Kaž- dopádně jsem se utvrdila v tom, že člověk už pro své vlastní svědomí má mít odvahu se ozvat, když s něčím nesouhlasí. Přesně to jsme v době začátků strany respektovali a i dnešní ODS přeji, aby se tohoto principu držela. Diskuse a výměna názorů, i těch kritických, by měla být samozřejmostí,“ kon- statuje Marta Šorfová. Velkou motivací pro ni byl příklad Václava Klause. „Svými postoji utvrzoval okolí v tom, že se člověk nemá bát odpo- vědnosti a úkolů, za nikoho se schovávat. Jednou mi v jisté nepříjemné situaci bylo řečeno, že by pro mě bylo nejjedno- dušší jít komusi z cesty. Ale já nerada dělám ty nejjednoduš- ší věci. Sílu mi dodává vědomí, že nás je víc, kdo se nenechá odradit ani zastrašit a kdo nezapomíná na to, proč jsme ODS zakládali a budovali.“ ■ Ján Poběžal OS Cheb ODS vznikla jako dítě Václava Klause K narozeninám ODS se mi vybavuje vzpomínka na období ještě před jejím zrodem. To byl pan prezident Václav Klaus, tenkrát ještě jako ministr federální vlády, na návštěvě v Che- bu. V rámci oběda nám u stolu v restauraci přednášel svoji vi- zi vzniku pravicové politické strany a nahlas zvažoval její vhodný název. Pamatuji si, že tehdy rozhodně odmítal slovo demokratická, a to s poukazem na zprofanovanou Němec- kou demokratickou republiku – NDR. Pro mě to ilustruje sku- tečnost, že Občanská demokratická strana byla od začátku jeho dítě, hledal pro ni i jméno, jak to před narozením dítě- te děláme. ■ Rudolf Dašek Michálkovice, OS Ostrava Několik vzpomínek a úvah spojených se vznikem ODS Pokud se vrátím zpět do doby, kdy se blížilo rozdělení Občanského fóra a postupně se vytvářely první krůčky ke vzniku ODS, tak si rozhodně vzpomenu na poslední společ- ný sněm OF v Praze. Nepamatuji si již na přesné datum, ale nezapomenu na bouřlivou atmosféru, která tehdy v sále pa- novala. Byl jsem tehdy zvolen do návrhové komise, která při- pravovala usnesení sněmu. Sporným bodem se stala formu- lace, ve které se konstatovalo, že pokud se jedná o budoucí směřování naší společnosti, nechceme hledat žádné třetí cesty, ale chceme kapitalismus založený na tržním hospo- dářství. Tento dílčí bod usnesení byl schválen. Poté se strhl mumraj o schválení celkového usnesení sněmu. Lidé kolem paní Burešové, pana Rychetského a dalších, kteří s tímto ná- zorem nesouhlasili, začali narychlo opouštět sál, aby pří- tomní nebyli usnášeníschopní a my s Mirkem Mackem a ostatními jsme zase vraceli naše lidi zpět ze zastávek MHD. Nakonec bylo usnesení sněmu schváleno a prakticky před- znamenalo rozdělení OF. Při uvažování o budoucím směřování ODS a rozhovorech na toto téma jsem byl zastáncem vzniku strany, která bude hodna označení „ctihodná pravice“. Pod tímto označením jsem si představoval uskupení lidí, kteří budou ideály, které jsme se snažili vtěsnat do stanov strany, skutečně praktikovat,

17 budou důvěryhodní pro občany a skutečnými nezávislými osobnostmi. Postupem času se však dle mého názoru tyto osobnosti z popředí strany pozvolna vytrácely. Pokud se zamyslím nad situací v oblastním sdružení v Os- travě, nabývám dojmu, že ani výrazná většina členů strany, pokud se vrátím k poslednímu oblastnímu sněmu v Ostravě, tyto osobnosti nevyžaduje. Jestliže se z našich setkávání vy- tratí rozpravy o dalším směřování strany, diskuse o současné situaci a snahách, jak přispět k lepším volebním výsledkům, stanou se z našich sněmů jen nudná hlasovací seskupení… Pak bychom jenom potvrzovali předem dohodnutá rozdělení postů podle toho, kdo odkud je a koho má zastupovat v pří- slušné radě a podobně. Ale člen ODS má být svobodnou a samostatnou osobností, která reprezentuje sama sebe, své názory a postoje. Toto vše a ještě více bychom měli vyžado- vat od těch, které zvolíme do funkcí členů rad a předsedů. Je smutné, že na zmiňovaném sněmu nezazněl projev zabývají- cí se těmito otázkami od kandidátů na členy rady ani od předsedy. Ba dokonce neřekli vůbec nic. Možná to ani není jejich chyba, nikdo to po nich nepožadoval, protože všichni někam spěchali. Jak však chceme z našeho středu vygenero- vat osobnosti, které budou schopné oslovit voliče a přesvěd- čit je, aby podporovali naše cíle, když od těch, které volíme nepožadujeme, aby přesvědčili nás, že jsou skutečně nejlep- ší, a ne jenom odněkud. Možná je vše v pořádku, možná není. To se ukáže po dalších volbách. ■ Vladimír Budinský bývalý poslanec a předseda hospodářského výboru, ministr dopravy, stínový ministr průmyslu Přeji nám všem, abychom byli ODS: Opravdu Dynamická Strana Je tomu už 20 let, co jsem měl tu krásnou možnost být na jaře roku 1991 na pódiu při historicky prvním mítinku ODS v Mostě – vedle Václava Klause, Petra Čermáka, Tomáše Ra- tiborského a Filipa Šedivého. Byly to časy, kdy na naše mítin- ky, které jsme pořádali každý den, chodily stovky a ve větších městech dokonce tisíce lidí. Byla to doba nádherná, nezapo- menutelná a čistá. Měnili jsme zemi s vysokou podporou ve- řejnosti a lidé byli dychtiví po transformaci. Sdělovací pro- středky nám samozřejmě nepřály. Neřešili jsme však, co se včera psalo v novinách, svými ráznými kroky jsme určovali, co budou média sdělovat zítra. Nechci na malém prostoru to- hoto příspěvku rozebírat, proč je to dnes již jiné. Vy to asi ví- te stejně dobře jako já. ODS slaví 20 let. Toto časové období bývá v naší historii lhůtou, po které přichází zlomová změna. Jen 20 let přežila první republika, dvacet let panoval tuhý komunismus, 20 let zde byla normalizace a 20. rok oslaví brzy i naše samostatná demokratická Česká republika. Má tedy po 20 letech nastat v ODS také nějaká velká změna? Ano i ne. Myslím, že určitě nemusíme nic měnit na svých programo- vých základech. Právě díky nim pro mě není žádná jiná poli- tická strana zajímavá. Co by se ale mělo změnit, je způsob, jak uvádíme nebo lépe řečeno dnes spíše neuvádíme tyto na- še ideje v život. Víme-li co měnit, známe dnes také, jak to udělat? Držíme se zásad? Je pro nás ještě soukromí nedo- tknutelné? Činíme náš stát levným? Nezadlužujeme bu- doucnost? Je základem solidarity zodpovědnost? Jsme lídrem pozitivních změn? Komunikujeme s lidmi správně, soustavně a dostatečně? Máme zpětnou vazbu? Jsme důvěryhodní pro rozhodující většinu občanů? Takových otazníků je dnes hod- ně a spíše jich přibývá. My, kdo jsme byli na úplném počátku, víme, že to před 20 lety šlo a že to tedy nepochybně jde i dnes. Přeji nám všem do příštích 20 let Opravdu Dynamic- kou Stranu. ■ Josef Janeček Litomyšl, OS Svitavy Musel jsem se srovnat s pocitem, že jsem straník Místní sdružení ODS v Litomyšli bylo založeno v červnu 1991 přechodem větší částí OF do nově vzniklé strany. U je- jího vzniku stál především pan Miloslav Kohout, skaut a člen Konfederace politických vězňů, budoucí úspěšný starosta města Miroslav Brýdl a budoucí poslanec parlamentu Václav Nájemník. Dále hudebník Jaroslav Metyš, zubní lékař Fran- tišek Zeman, paní Pavlíková a další. Ustavující schůze se uskutečnila v prostorách Faltysova knihkupectví na náměs- tí v Litomyšli. V mém případě byl největší problém v překonání pocitu, že jsem „straník“.

Jak informovala média K 10. výročí založení ODS Klaus dnes ODS, v jejímž čele stojí už 10 let, především chválil. Podle něj má hlavní podíl na úspěšné transformaci ekonomiky. Ve svém projevu, ve kterém bilancoval historii strany, se naopak téměř nezmínil o sponzorské aféře, kvůli které v roce 1997 padla jeho koaliční vláda. Lidé, kteří z ODS odešli, jsou podle Klause na okraji rozplynutí se v nejasných strukturách čtyřkoalice. TV Prima, 21. 4. 2001 ODS prospěly tři roky v opozici a chce vyhrát volby v roce 2002. Řekl to její předseda Václav Klaus na tiskové besedě, která uzavřela dvou- denní ideovou konferenci strany. Ta se konala u příležitosti 10. výročí jejího založení. Václav Klaus také řekl, že jeho strana nemá menší cíl než vstoupit do Strakovy akademie, tedy sídla vlády, hlavním vchodem – přesně tak to kdysi for- muloval předseda tehdy opoziční sociální demokracie Miloš Ze- man. Z projevu Petra Nečase zase vyplynulo, že uvnitř panují různé názory na opoziční smlouvu. Někteří občanští demokra- té si myslí, že stabilizovala politickou scénu, umožnila vstup do NATO a přiblížila Českou republiku k Evropské unii. Druhý ná- zorový proud ale hlásá, že opoziční smlouva v současné době spíš brzdí politickou situaci a ODS by od ní měla odstoupit. ČT1, 22. 4. 2001 V. Klaus: „ODS nebyla žádným umělým útvorem, byla logickým vyústěním celého vývoje polistopadové demokracie. Přes všechny výkyvy je stra- nou s nejstabilnější politickou podporou... Podařilo se zásad- ním způsobem nastartovat hluboký transformační proces na základě jasného konceptu svobody a parlamentní demokracie a tržní ekonomiku. Za druhé: rozbitím Občanského fóra a za- ložením ODS se nám podařilo udělat definitivní přesmyčku od systému nepolitické politiky, založené na hnutích, fórech, aliancích, frontách, do systému politických stran. Kdybychom my tento nemilosrdný řez neudělali, nebylo by to a také by to nedonutilo ostatní, aby se definovali stejným způsobem. Třetí věc neříkám s žádnou velikánskou radostí, ale myslím, že jsme to byli my, komu se podařilo provést bezbolestný, hlad- ký, přátelský rozvod se Slovenskem. Ač jsme to v žádném pří- padě nechtěli. To byly ty tři velikánské věci.“ MF DNES, 21.4. 2001 K parlamentním volbám 2006 M. Topolánek: „… Je to opravdu velmi do- brý výsledek nebo výborný výsledek. … Po- dařilo se nám realizovat fakticky dlouhodo- bý plán, přestože nám novináři říkali, že máme plochou, nevýraznou nebo já nevím, jakou kampaň. Tak i to, že jsme kampaň decentralizovali do regionů, kde většinou z Prahy není vidět, tak bylo také správné rozhod- nutí a ukázalo se to i na tom volebním výsledku. V tom smyslu já bych kampaň jinak nevedl... Ta základní strategie byla naplněna. Já jsem z toho velmi spokojený.“ Radiožurnál, 5. 6. 2006 Ke Kongresu 2007 … ODS má za sebou velké úspěchy. Vyhrá- la volby, sestavila vládu, třináct ze čtrnácti hejtmanů nosí modré tričko, suverénně modrý je i Senát. Že by kongres vítězů? Jenže mně ODS připomíná Yellowston- ský národní park, ve kterém to syčí, bublá a kouří. Odbor- níci nevědí, kdy to bouchne, vědí však, že to bouchne. Pravděpodobně nic moc ještě nebouchne ani na Kongresu. Přesto šéf strany a vlády Topolánek bude muset absolvovat cestu odvahy mezi sopouchy… Právo, 24. 11. 2007 O čem byl Kongres ODS? O Václavu Klausovi, respektive o jeho znovu- zvolení prezidentem republiky. Vše ostatní s tím buď souviselo, nebo bylo vytlačeno do pozadí. Za únorovou prezidentskou vol- bou se totiž skrývá mnohaletý boj mezi předsedou strany Mirkem Topolánkem a jeho odpůrci v čele s prvním místopředsedou Pavlem Bémem. Na jedné straně stojí Topolánek a jeho „lidová“ ODS, na druhé pak představy o straně s jasným pravicovým pro- gramem. Pokud se boj o Pražský hrad vyvede, je jasné, že sou- časný premiér vydrží do termínu řádných voleb v létě roku 2010. Ekonom, 29. 11. 2007 Ke Kongresu 2009 P. Nečas: „Pevně doufám, že zvítězí rozum a odpovědnost. To znamená, že zanecháme dětinských hrátek a uvědomíme si, že jsme stranou, která se má orientovat na programovou nabídku pro voliče a že naši političtí soupeři jsou v ostatních stranách, nikoli že je máme primárně hledat sami mezi sebou.“ Právo, 20.11. 2009 Ke Kongresu 2010 P. Nečas: „… Kongres dal silný mandát celé- mu novému vedení. To se výrazně obměnilo a i tím dává ODS najevo, že si jasně přečetla vzkaz, který dostala od voličů. Ob- měna vedení je velice výrazným signálem, že tyto šedé eminen- ce nemají v ODS takovou moc, jak si asi myslela část médií a možná i oni sami. “ Lidové noviny, 21. 6. 2010 Existenci občanských demokratů samozřejmě vždycky provázel její mediální obraz. Ne vždy byly reakce novinářů vstřícné. V každém případě ale stojí za to si alespoň pár výňatky a ukáz- kami připomenout, jak média hodnotila některé mezníky ve vývoji strany. zvláštní vydání informačního bulletinu Občanské demokratické strany Vydává ODS Publishing, s.r.o., Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1, tel.: 234 707 160, 161, 164, e-mail: redakce@ods.cz, http: www.ods.cz. Hlavní editorka: Vlasta Lajčaková. Redaktorka: Ivana Vajnerová. Grafika a foto: Ingrid Valentinová, Luděk Krušinský. Foto v čísle: archiv ODS, Luděk Krušinský a Tomáš Jubánek. Registrace u MK ČR E 12908. Redakční uzávěrka: 12. 4. 2011. Inzerci přijímá: e-mail: inzerce@ods.cz 4/2011

19

20