Listy ODS 2/2012

Informační bulletin Občanské demokratické strany 2 / 2012 Chceme seriózní diskusi o eurozóně str. 4

2

EDITORIAL 3 informační bulletin Občanské demokratické strany Vydává ODS Publishing, s.r.o. Adresa vydavatelství a redakce: Doudlebská 1699/5, 140 00 Praha 4 Tel.: 234 707 160, 161, 164 E-mail: redakce@ods.cz, http: www.ods.cz Hlavní editorka: Vlasta Lajčaková Redaktorka: Ivana Vajnerová Grafika a foto: Ingrid Valentinová, Luděk Krušinský Foto v čísle: Luděk Krušinský, archiv ODS a archivy autorů Registrace u MK ČR E 12908 Redakční uzávěrka: 17. 2. 2012 Inzerci přijímá: e-mail: inzerce@ods.cz 2/2012 zdá se, že jsme se ocitli v jakémsi zvlášt- ním mezidobí, které vesměs přináší i oče- kávání velkých změn: Na opravdovou zimu jsme dlouho čekali, pak nás zaskočila. Ná- sledně nás zaskočila obleva. Šíří se podivné viry, které napadly i odolné jedince a těžko v lékárnách najít to pravé, co oslabený or- ganizmus posílí. A že by se vrtošivost po- časí promítla i do politiky? Lze prokázat, že nikoli. Rozhodně „zimní spánek“ nepostihl občanské demokraty v Parlamentu. Přinášíme informace o ně- kterých návrzích zákonů, kterými se ak- tuálně poslanci zabývají a z nichž většina odpovídá volebním slibům ODS. Ke struč- nému přehledu jsme přiřadili i vysvětlující komentáře těch, kteří mají k daným otáz- kám nejblíže. Tento typ informací považu- jeme za důležitý, takže novou rubriku o ak- tuálním dění ve Sněmovně a vysvětlení „nejzasvěcenějších“ poslanců ODS o pod- statě chystané legislativy chceme zavést jako pravidlo. Kromě toho nás čeká představování kandidátů do krajských a senátních voleb. Jistě, zatím se nacházíme v onom zmíně- ném mezidobí, kdy ještě předvolební si- tuace není až tak horká. Ale pojem mezi- dobí může znamenat i sbírání munice pro nadcházející volební bitvu. ODS už „muni- ci“ sbírá, přinejmenším formou sestavování krajských kandidátek a nominací kandidátů na senátorská křesla. Už v tomto vydání se k nadějím občanských demokratů vyjadřují pražský primátor a nově zvolený šéf praž- ské ODS Bohuslav Svoboda nebo předse- da jihomoravského regionu Jiří Kadrnka. Doufejme, že jejich optimismus se potvrdí navzdory všem těm, kteří se snaží naději na nové úspěchy konzervativní pravice bagatelizovat. Jistě, sebrat oněm škarohlídům vítr z pla- chet bude nás všechny stát úsilí. Oporou mohou být pokračující ideové konference, na nichž se tříbí jednotlivá témata, která by měla přispět k základům připravované- ho volebního programu. Nyní se schyluje k diskusi o co nejlepším systému adresných dávek a podpoře rodiny. Ale nejsme jediní, kdo se chystá na vol- by, které budou se vší pravděpodobností dosti dramatické. V Rusku a Spojených stá- tech jejich výsledek opět ovlivní běh celého světa, poučné byly nyní i volby třeba ve Finsku. Volbám v zahraničí se začínáme věnovat již v tomto čísle a budeme pokra- čovat. Doufejme, že pro nás budou po- vzbuzením nebo alespoň inspirací. Vaše redakce Chceme seriózní diskusi o eurozóně Petr Nečas Aktuálním úkolem je přispět k řešení dluhové krize, a to posílením fiskální disciplíny a koordinace hospodářských politik členských států. To by mělo být obsahem smlouvy o fiskální unii. strana 4 J. Kadrnka: zvláštnosti jižní Moravy Předseda regionálního sdružení ODS Jihomorav- ského kraje se zamýšlí nad aktuální situací v tomto svérázném regionu. Jak tvrdí, situace tu není tak zlá, jak občas média prezentují. strana 6–7 Primátor Prahy chce politiku pokornou a naslouchající Bohuslav Svoboda si nedávno ke své primátorské funkci přidal další úkoly v nové roli předsedy pražské ODS. Jak říká, tato kombinace mu poskytne větší oporu a zázemí. Nadále hodlá hájit zájmy hlavního města i v rámci mo- delu rozpočtového určení daní, i když uznává nároky ostatních měst a obcí. strana 8–9 Nesnadné podmínky ve Smržovce Horská obec Smržovka se potýká nejen s drs- ným podnebím, ale i s nevýhodou středně vel- kých obcí: Na různé příspěvky a dotace dosáh- nou hůře než malé vesničky a velká města. Přitom musí řešit spoustu aktuálních problémů. strana 12–13 20leté výročí kuponové privatizace David Havlíček Toto výročí stojí za to si připomenout z mnoha důvodů: V Česku vyvolalo nebývalý rozruch, o jehož souvislostech se dodnes mluví. Přitom obdobná metoda se s většími či menšími úspěchy předtím uplatnila i v jiných zemích. strana 19 Heslo Sokolů: Paže tuž, vlasti služ Tomáš Grulich Sokolové nebyli jen tělovýchovná a sportovní spo- lečnost. Jejich členové projevovali statečnost napří- klad v první světové válce i v dobách komunismu. strana 20–21 Volby v Rusku a ve Finsku Petr Sokol, Matěj Trávníček Ruské volby budou i tentokrát dramatické. Situaci ve Finsku lze nahlížet jako povzbuzující: Finští konzervativci pokračují ve vítězném tažení. strana 22–24 Z obsahu Vážení čtenáři,

4 SLOVO PŘEDSEDY Chceme seriózní diskusi o eurozóně C ílem smlouvy o fiskální unii, která výrazně čeří hladinu me- diální diskuse, je přispět k ře- šení současné dluhové krize v Evropě (především v eurozóně), a to po- sílením fiskální disciplíny a koordinace hospodářských politik členských států EU. Jedná se o smlouvu, která má pro bu- doucí podobu EU mimořádný význam, neboť představuje první krok na cestě ke skutečné fiskální a hospodářské unii. To bychom si měli uvědomit a jednoznačně si to přiznat. Poté, co jsem se v souladu s rámcovou pozicí vlády rozhodl nepřipojit na summitu svůj podpis k této smlouvě, byl jsem obvi- ňován z „nesrozumitelnosti“ a „nečitel- nosti“, což musím zásadně odmítnout. Musím také konstatovat, že mě udivuje míra agresivity a nesmiřitelnosti některých komentátorů a politiků, kteří podporují přijetí této smlouvy, jako by šlo pomalu o konec světa. Tato obrovská míra ne- sebevědomí, licoměrné schovávání se za silné evropské státy a rezignace na prosa- zování vlastního názoru je tristním prů- vodním jevem této mediální diskuse. Ve skutečnosti rámcová pozice, schvá- lená vládou 18. ledna, jasně říká: „S ohle- dem na změnu podmínek pro přijetí eura v důsledku ratifikace smlouvy se v souladu s programovým prohlášením vlády jeví ne- zbytné, aby byl souhlas s ratifikací této smlouvy vyjádřen v referendu, nebo aby referendem bylo podmíněno pozdější při- jetí eura, jež nastane účinností smlouvy, jímž nastane účinnost smlouvy vůči ČR. Bez jasné politické shody na této věci ne- může pověřený zástupce vlády ČR smlou- vu podepsat. ČR učiní rozhodnutí o pří- padném podpisu této smlouvy až po důkladném prostudování jejího konečné- ho znění.“ Smlouva neřeší problémy eurozóny Za situace, kdy byly předsedům vlád na poslední chvíli předloženy k podpisu upra- vené texty smlouvy, bych postupoval v roz- poru s mandátem vlády, pokud bych tento závazek přijal. Odmítnutí takového politic- kého příslibu neznamená, že jsme vyloučili možnost, abychom se mohli k dohodě při- pojit v budoucnosti, neboť se nám podařilo dojednat změny, které toto umožňují. Nechceme nic jiného než seriózní diskusi o eurozóně, o pozitivech a negativech takového závažného rozhodnutí. K rozhodnutí nepřipojit se k podpisu smlouvy mě ovšem nevedly jen důvody procedurální, ale i zcela věcné povahy. Ne- podařilo se bohužel prosadit, aby vedle kritéria rozpočtového schodku bylo do smlouvy závazně zahrnuto i dluhové kri- térium. Pokud máme s těmito změnami souhlasit, měly by mít životaschopnou po- dobu. To by platilo v případě, pokud by se vztahovala na země překračující kritérium veřejného dluhu, tj. maximálně 60 % HDP, nikoli jen kritérium maximálního rozpoč- tového deficitu v proceduře nadměrného schodku, to znamená deficit maximálně 3 % HDP. Stávající krize některých států eurozóny je primárně způsobena dluhy. Čili tato smlouva neřeší jádro problémů eurozóny. Bohužel se zároveň nepodařilo upravit podmínky účasti na summitech EU. Na summity budou nečlenové eurozóny zváni tehdy, půjde-li o téma konkurenceschop- nosti, architektury eura a této smlouvy. Zá- leží ale na libovůli pořadatelů, jak budou konkrétní obsah jednání předem interpre- tovat, zda tedy pozvou, nebo nepozvou nečleny eurozóny. Na summity bychom byli navíc zváni až po vstupu smlouvy v platnost a naší ratifikaci. Česká republika je v pozici relativně zdravé ekonomiky se 7. nejnižším dluhem v EU, deklarovali jsme vůli přispívat do společného fondu a při- tom jsme vykazováni za dveře. To nesvědčí o velké empatii některých členů eurozóny. Mimochodem je třeba si uvědomit, že smlouva pomáhá hlavně dvěma největším státům eurozóny. Ty se mohou společně s Evropskou komisí domluvit na určitém doporučení či návrhu vůči zemím v pro- ceduře nadměrného schodku, který ná- sledně Evropská komise vydá a všechny státy paktu budou podle této smlouvy po- vinny pro ně hlasovat. Pokud je zajištěna podpora těchto dvou největších států Ev- ropské unie, nikdo již nedokáže návrh Ev- ropské komise zvrátit, ať bude obsah do- poručení jakýkoli. K naprosté zmatenosti diskuse potom přispívá především postoj sociální demo- kracie, která náhle patří mezi největší bojovníky za „dluhovou brzdu“, kterou smlouva obsahuje. Ta bude nutit státy k rozpočtově odpovědné politice. Tedy k pravému opaku, než do této chvíle ČSSD na domácí půdě prosazovala a prosazuje. Měla by sdělit svým voličům, že její pro- gram se stane přistoupením k dohodě cá- rem papíru, což zatím farizejsky zamlčuje. O vstupu do eurozóny by mělo rozhodnout referendum Není pravdou, že v této chvíli bylo uči- něno fatální rozhodnutí. Opakuji, že kdy- koli v budoucnosti může Česká republika k této smlouvě přistoupit. Motivace jed- notlivých členských zemí Evropské unie k závaznému příslibu podepsat tuto smlouvu je velmi rozdílná. Vezmeme-li si například 17 členských zemí eurozóny, ty se dělí na dvě skupiny. Jedna skupina do- stává finanční pomoc, a je proto logické, že nemůže podobnou smlouvu nepode- psat. Druhá skupina členských zemí eu- rozóny tuto finanční pomoc poskytuje a je logické, že trvají na této smlouvě, protože nechtějí platit více, a především chtějí v budoucnu zabránit podobným dluho- vým krizím. Potom je šest nečlenských ze- mí eurozóny, kam patří Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko a také Polsko, které jsou buď příjemcem pomoci z mezinárodních programů, ať už Mezi- národního měnového fondu nebo Evrop- ské unie, nebo mají přislíbenu tuto po- moc (Polsko). Tam je opět logické, že nemohou nepodepsat. Potom kromě Velké Británie, které se dr- ží programově mimo tuto smlouvu, zůstá- vají pouze tři země: Dánsko, Švédsko a Česká republika. Tyto státy nejsou pří- jemci pomoci a nemají ji ani přislíbenou, protože ji nepotřebují. Dvě z těchto zemí, Dánsko a Švédsko, už mají na domácí po- litické scéně domluvenou širokou politic- kou dohodu, že o vstupu do eurozóny (a tudíž o nabytí účinnosti této smlouvy) roz- hodnou lidé v referendu. Referendum v případě vstupu do euro- zóny prosazuje i ODS a je pro obdobné případy zakotveno i v koaliční smlouvě. O tom budeme vést následující diskuse, které budou doufám serióznější a věcněj- ší, než do této doby předváděli nekritičtí příjemci jakýchkoli dohod na úrovni Ev- ropské unie. Petr Nečas předseda ODS, předseda vlády ČR

Poslanci schválili nová pravidla pro veřejné zakázky i zrušení doživotní imunity 5 Z POSLANECKÉ SNĚMOVNY ■ Definitivně skončila doživotní trestněprávní imunita zákono- dárců a ústavních soudců. ■ Již v prvním čtení přijala Poslanecká sněmovna drtivou větši- nou hlasů zákon o zásluhách Václava Havla, konkrétně o jeho přispění ke svobodě a demokracii. Jak uvedl Marek Benda, tento návrh se nese v duchu tradice ocenění některých význam- ných prezidentů v minulosti. ■ Novela zákona o veřejných zakázkách zpřísní a zprůhlední jejich zadávání. Zůstává v podobě, jakou prosazuje Sněmovna, protože poslanci přehlasovali senátní návrh, podle něhož by ví- tězové tendrů museli rozkrývat svoji vlastnickou strukturu včetně anonymních akcionářů a tichých společníků. Podle odborníků by senátní varianta způsobila v praxi potíže. Rozkrývání vlast- nických struktur společností má řešit samostatný zákon. ■ Poslanecká sněmovna přijala senátní verzi zákona o podpo- rovaných zdrojích energie. Tento předpis by měl soustředit do jednoho právního předpisu podporu pro obnovitelné zdroje, druhotné zdroje a vysokoúčinnou kombinovanou výrobu elekt- řiny a tepla. Vládní návrh byl doplněn o úpravu provozní pod- pory tepla z obnovitelných zdrojů, podporu biometanu a pod- poru decentrální výroby elektřiny. ■ Byla přijatá novela zákona o ochraně ovzduší, která mimo jiné zavádí individuální přístup k velkým znečišťovatelům nebo povinné revize kotlů v domácnostech. Podle Tomáše Úlehly je jejím přínosem snížení administrativní zátěže, nastavení jasných pravidel při smogových situacích a v neposlední řadě snížení počtu sledovaných ukazatelů včetně režimu jejich zpoplatnění. Největší diskuzi vzbudila výše poplatků za znečišťování. Jan Bu- reš ocenil, že se nakonec podařilo prosadit rozumný kompromis mezi rapidním nárůstem poplatků, který navrhoval vládní návrh, a postojem Hospodářského výboru, který chtěl tyto poplatky úplně zrušit. ■ Schválen byl zákon o mediaci, který stanovuje jasná pravidla pro mimosoudní urovnání sporů prostřednictvím smírčího řízení, známého po pojmem mediace. (Více k tématu na straně 14.) ■ Zelenou dostala novela zákona o pozemních komunikacích, která mimo jiné počítá s tím, že budou do pěti let odstraněny billboardy u silnic. Výjimkou budou informativní tabule pro označování provozoven do 200 metrů od silnic. „Období pěti let je dostatečně dlouhé na to, aby zajistilo, že toto opatření nebude pro firmy podnikající v reklamě likvidační,“ komentoval zákon Jan Bureš. Podle něj je důležité, že zákon také umožní zavedení až 13% slevy na mýtném pro jednotlivá vozidla, což uleví především malým domácím dopravcům. Sněmovna nao- pak neschválila zjednodušení podmínek pro kácení stromů po- dél silnic. ■ Navzdory obstrukcím opozice nakonec umožnila druhé čtení návrhu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Nyní se jím bude zabývat Ústavněprávní výbor. ■ Poslanci dostali na stůl návrh o evropské občanské iniciativě, který navazuje na nařízení EU, které lidem ve členských státech umožní obracet se přímo na evropské instituce s vlastními le- gislativními návrhy. Podle poslankyně Ivany Weberové jde ale jen o demokratickou fasádu a nastavené podmínky v praxi té- měř vylučují její účinné využití. ■ Novela živnostenského zákona by podle jejího zpravodaje Aleše Rádla měla přispět ke snížení administrativní zátěže drob- ných a středních podnikatelů. ■ Sněmovna začala projednávat zákon o sociálněprávní ochraně dětí a navazující normu o ústavní výchově. Cílem je, aby více ohrožených dětí vyrůstalo v přirozeném rodinném prostředí. (Více k tématu na straně 14.) ■ Do legislativního procesu přišla rozsáhlá novela stavebního zákona, která mimo jiné řeší postavení občanských sdružení jako účastníků územního řízení. –jur– Novinkou, která se stane pravidlem i v následují- cích číslech Listů, je přehled kroků, které byly schváleny na poslední schůzi Poslanecké sněmov- ny nebo kterými se poslanci aktuálně zabývají. Kompletní sumář by se samozřejmě na stránky Listů nevešel, proto vybíráme nejvýznamnější a nejzajímavější normy, případně i se stručným vysvětlením poslanců ODS. Některé z návrhů si zaslouží i obsáhlejší komentáře, které si můžete přečíst na straně 14.

PŘEDSEDA REGIONU 6 Jiří Kadrnka: Jihomoravský kraj je v mnohém obzvlášť mimořádný Další část představování předse- dů regionálních sdružení ODS jsme věnovali Jiřímu Kadrnkovi, který stojí v čele občanských demokratů v Jihomoravském kraji. Je známo, že tento region bývá často spo- jován s relativně dramatickými politickými událostmi. O to je zají- mavější znát pohled osoby, která dokáže tyto okolnosti nahlížet za- svěceným pohledem a zároveň vy- cházet z osobních zkušeností a vě- rohodně potvrzených informací. Jiří Kadrnka potvrzuje, že Jihomo- ravský kraj je mimořádně svérázný. To- též tvrdí i představitelé ostatních re- gionů, ale v tomto případě to platí obzvlášť opodstatněně. „Každá velká oblast je logicky více poznamenaná mnoha specifiky, což se týká jižní Mo- ravy v nejvyšší míře. Patří sem druhé největší město v republice, nezanedba- telně velká je znojemská aglomerace, vedle toho tu jsou malé obce, jejichž obyvatelé sledují úplně odlišné zájmy. Pro ilustraci stojí za zmínku, že co se týče počtu obyvatel, tak jsou u nás až sedmisetnásobné rozdíly mezi veli- kostí měst a obcí, kde má ODS zalo- žená svá místní sdružení. To všechno se samozřejmě promítá i dovnitř ODS, smýšlení a postojů občanských demo- kratů z konkrétních míst,“ popisuje situaci v Jihomoravském kraji předseda tamního regionálního sdružení Jiří Ka- drnka. Jak připomíná, nezanedbatel- nou roli hraje i fakt, že právě na jižní Moravě má svoji pevnou základnu nej- silnější levicový soupeř občanských demokratů – ČSSD. „Dlouhodobě ta- dy působí nejsilnější sestava sociální demokracie. Pochází odtud předse- da, současní i bývalí místopředsedové, pevné zázemí tu mají obě hlavní křídla ČSSD, spojená s Michalem Haškem i s Bohuslavem Sobotkou. Je jasné, že pro ODS to znamená permanentní souboj s levicovými tendencemi včetně relativních drobností. A musíme si ce- nit každého centimetru čtverečního na pomyslné šachovnici, který uhájíme před levičáckými výpady. Mimo jiné jsme jediný kraj, kde ODS dosud ne- měla svého hejtmana.“ Za přínosné Jiří Kadrnka považuje korektní vztahy s TOP 09. „Je to dáno i tím, že tady nepřecházeli do ‚topky‘ ve větší míře členové ODS. I v poslední komunální kampani se potvrdilo, že obě strany si uvědomují, jak zbytečné plýtvání sil je ‚mydlit se‘ napravo, když máme tak silné společné protivníky nalevo.“ Není to mezi námi tak, jak zlomyslně prezentují média Jiří Kadrnka se velmi ostře distancu- je od mediálních výstupů i interních „zpráv“ o tom, jak v tomto regionu stíhá kauza další kauzu a v mnohých figurují členové ODS. Nemluvě o tom, že občas to působí, jako by nepřátel- ské sváry panovaly i uvnitř ODS. „Asi je dobře, že na to upozorňuje- te, i když to neposlouchám rád. Ale není to tak dávno, kdy jsem naposledy něco podobného slyšel a musel vyvra- cet. Každopádně nejsem v čele Jiho- moravské ODS krátce, takže vím, že žádné velké vnitrostranické šarvátky nesvádíme. Názorově vyostřené to by- lo v jihomoravské ODS v době jednání o velké koalici se sociální demokracií v Brně. Patřil jsem k těm, kteří ji opa- kovaně kritizovali, protože jsem to po- važoval za zásadní pochybení, které povede ke ztrátě voličského elektorátu v naší tradiční pravicové základně v městě Brně, kde mimo jiné ODS vy- hrála poslední parlamentní volby. Teď s kolegy nemám spory, které by nás v zásadních věcech rozdělily, a už vů- bec nikdy nebyly kvůli nějakému sou- peření o funkce. V jádru je atmosféra JIŘÍ KADRNKA Narozen: 1970, znamení Blíženec. Vystudoval: Fakultu strojní VUT Brno, obor konstrukce průmyslo- vých robotů a manipulátorů a ob- ráběcích a tvářecích strojů. Člen ODS: od roku 1997. Komunální politika: od roku 1998 člen Rady města Hustopeče. Člen Zastupitelstva Jihomoravského kraje od roku 2000, letos již kandi- dovat nehodlá. V obecním i kraj- ském zastupitelstvu se věnoval eko- nomice a sestavování rozpočtů. Podnikání: ve firmě, kterou spolu- vlastní, je odpovědný za účetní a daňové operace, obchodní smlou- vy, personalistiku a cash flow; má zkušenosti ze statutárních orgánů obchodních společností. Požitky: moravské bílé víno. Rodina: ženatý, má tři syny, takže, jak tvrdí, by za feudalismu mohl být král.

7 uvnitř ODS pozitivní. Veškeré diskuse mají věcný kontext. Podstatné také je, že se nám daří vyvažovat vzájemné tla- ky jednotlivých místních organizací,“ říká předseda jihomoravského regio- nálního sdružení. V této souvislosti nezastírá, že to vše je zdrojem zvýšených nároků i na fun- gování vnitrostranické komunikace a informovanosti. O to víc se netají ji- stou pýchou, že právě v tom se daří kontakty s členskou základnou zlep- šovat a vnášet do ní nové prvky. „Před mým nástupem převládalo ja- kési vakuum, co se týče toku infor- mací vůči řadovým členům. Byla to chyba a jsem rád, že za ‚mé éry‘ se to radikálně zlepšilo. Kromě tiskových konferencí hodně používáme přenos informací prostřednictvím e-mailu, protože tak je největší jistota, že si zprávu lidé skutečně přečtou. Také pořádáme odborné semináře pro sta- rosty a místostarosty, výrazně jsme za- čali komunikovat s ‚opinion lídry‘ z různých oblastí, konají se setkání s představiteli vysokých škol, obchod- ní i neziskové sféry, chystáme pokra- čování koordinace s jihomoravskými zemědělci a vinaři.“ Jak Jiří Kadrnka upřesňuje, často po- dílem na takových akcích dává ODS najevo zájem a vstřícnost vůči řešení problémů z různých oblastí, leckdy i pomáhá pootevřít dveře tam, kde je to potřeba. Bereme vítr z plachet krajskému vedení ČSSD Svými aktivitami do značné míry bere jihomoravská ODS vítr z plachet vládnoucí ČSSD. „Vlastně tím na úrov- ni kraje suplujeme roli sociálněde- mokratického krajského vedení, které bohužel zpřetrhalo důležité vazby s jednotlivými profesními a spole- čenskými skupinami,“ konstatuje Jiří Kadrnka. Dalším prohřeškem, který sociální demokracii zazlívá, je masivní zadlu- žování. „Dluhy, které krajské zastupi- telstvo za sebou nechává, budou splá- cet ještě letošní prvňáčci. To samo o sobě by kromě jiného mohlo být nosným tématem pro negativní kam- paň před letošními krajskými volbami. Dělala by se nádherně, protože jed- noznačných ‚zvěrstev‘ tu ČSSD napá- chala víc než dost. Ať už se jedná o podivné získání titulu JUDr. panem Haškem na stranické univerzitě na Slo- vensku, prodej krajského majetku fir- mám s neprůhlednými vlastníky, orga- nizování podivných výběrových řízení, kde vyhrávají společnosti s více jak dvojnásobnou cenou než nejlepší na- bídky, cenzurování studentských voleb sociálními demokraty, financování vnit- rostranických střetů v ČSSD přes kraj- ský rozpočet či placení poradců, kteří nevykonávají žádnou práci pro kraj. Teď je třeba aktuální radikální se- škrtání dotačních titulů, které kraje převzaly z Ministerstva pro místní rozvoj a které jsou určené hlavně na infrastrukturu v menších obcích. Ale nejsem si jistý, jestli bych s návrhem na takto směřovanou negativní kam- paň uspěl, protože občas mi už teď kolegové vytýkají, že jsem leckdy možná zbytečně útočný.“ Stále si udržuji finanční i názorovou nezávislost O vstupu do politiky se rozhodl Jiří Kadrnka v roce 1993, ještě před ukon- čením studia VUT v Brně, členem ODS se stal v roce 1997. Zároveň si ovšem stanovil podmínky, které dodnes res- pektuje. „Dbám na to, abych měl dva nezávislé zdroje příjmů bez závislosti na veřejných zakázkách. To mi umož- ňuje svobodné vyjadřování i uvnitř strany.“ Zapálenost pro politiku neznamená dělat ji „profi“ Přiznává, že ještě před několika lety bylo jeho politickým cílem stát se čle- nem parlamentního Rozpočtového vý- boru. V současnosti hodlá pokračovat v krajské politice bez dalších ambicí. „Jsem rád, že je nás víc, kdo ne- chtějí dělat ‚profi-politiku‘ a vydělávat si jí, mít ji jako zaměstnání. Myslím, že my, kteří nejsme finančně závislí na funkcích spojených s politikou, jí svým nadšením a zapáleností dáváme mož- ná víc, ale těžko říci. Je to v dobrém, mé věčné dilema, jestli dělat politiku profi, či jako hobby a být na ní nezá- vislý, obojí má své výhody i nevýhody.“ Na zajištění své nemalé rodiny – s manželkou má Jiří Kadrnka tři syny, kterým se snaží maximálně věnovat – si vydělává podnikáním v oblasti do- pravy a logistiky. A jak říká, čím lépe si vede jeho firma, tím svobodnější prostor může využívat v politice. „Svým způsobem mi dělá dobře, když vím, že na levici se berou i za malé funkce velké prebendy. Já toho nejsem zastáncem a nepřestávám věřit, že v případě ODS tyhle prebendy daleko podstatněji kompenzujeme skutečným vyznáváním idejí a toho, jak by se měly promítat i do praxe,“ uzavírá náš roz- hovor Jiří Kadrnka. –red–

ROZHOVOR 8 Bohuslav Svoboda: Chci, aby naše politika byla pokorná a naslouchající Pražský primátor Bohuslav Svo- boda se stal zároveň předsedou pražské ODS. Jak říká, tento úspěch bere jako posílení a hlavně zjed- nodušení svého postavení, proto- že dosud si občas připadal jako „osamělý voják v poli“. Atmosféra v rámci nového vedení občanských demokratů v hlavním městě je pod- le něj přínosem pro nutnost od- vádět kvalitní práci. Což je právě v Praze obzvlášť důležité. V každém případě je primátor přesvědčen, že tu ODS bude úspěšná v příštích vol- bách jak parlamentních, tak komu- nálních. „O vítězství se můžeme při- pravit jen vlastními chybami,“ říká nový předseda regionu. Zvláštnosti Prahy, jakožto české metropole, jsou i z hlediska voleb- ních preferencí známa. Nicméně i do nich se promítá aktuální poli- tický vývoj včetně poměrů uvnitř ODS. Jak byste z tohoto hlediska shrnul aktuální situaci a vlivy, které na ni mají nejvýznamnější dopad? Praha vždy byla, a já doufám, že i bude, jedním z nejúspěšnějších vo- lebních regionů ODS. Každému členu ODS, ať již je z Aše, či z Ostravy, je asi jasné, že pokud nebude naše strana silná v hlavním městě, nebude silná ani v celé republice. V tomto případě nejde o žádné protěžování Prahy, ale o konstatování nezpochybnitelného faktu. V posledních letech však začala bohužel ODS v Praze uvadat, ať již to bylo kvůli něčemu, čemu říkám „úna- va materiálu“, nebo kvůli různým kau- zám a pseudokauzám. Osobně se však domnívám, že jsme si již sáhli na dno a poučili se z chyb. To je ostatně dle mého názoru i případ celostátní ODS. Voliči navíc pochopili, že není všechno zlato, co se třpytí, a ne vše, co je nové, musí nutně být i dobré. ODS jde do- brým směrem a já tomu chci být ná- pomocen. V čem vidíte ve své funkci stra- nické i v čele hlavního města nej- větší oporu a v čem největší rizika? Jsem rád, že jsem byl zvolen novým šéfem pražského regionálního sdruže- ní ODS. Pokud mám být dobrý primá- tor, potřebuji mít krytá záda, což zna- mená i podporu regionálního sdružení a nejbližších spolupracovníků. Zde byl v minulosti problém a jsem rád, že jsme šli cestou, kterou jsem prosazo- val. Riziko je jediné. Pokud budu špat- ným primátorem, skončím i jako před- seda regionu. S tímto rizikem jsem však do volby šel a jsem si ho plně vědom. Můžete-li být i trochu osobnější – koho považujete za své hlavní spolubojovníky? Nechci příliš pokračovat v dělení pražské ODS. Já i moji místopředsedo- vé jsme dostali od delegátů silný man- dát. Jasně se ukázalo, že křídlo, jehož reprezentantem byl při volbě Jiří Jane- ček, je menšinové. Za svého partnera považuji každé- ho, kdo to myslí s ODS dobře a kdo dokáže táhnout za jeden provaz. Pokud je mi vyčítáno, že jsem v Ob- čanské demokratické straně relativně krátce, musím se nad tím jen po- usmát. Pokud totiž patří mezi konzer- vativní ctnosti odpovědnost, loajalita, pokora, neprotěžování známých nebo minimalizace korupce, jsem konzerva- tivcem mnohem více než někteří lidé, kteří se ohánějí svým dlouholetým členstvím.

9 V čem jste v roli primátora za ODS postrádal, že jste zároveň nebyl v čele pražské ODS, přesněji řečeno, co pro vás nyní bude přínosem? Byl jsem prvním místopředsedou, mé dosavadní postavení by se ale dalo po- psat slovy „osamělý voják v poli“. Někteří moji spolustraníci mě doposud nebrali moc vážně. To se však volbou nového vedení změnilo a já jsem tomu rád. Jak hodnotíte současnou podobu vnitrostranické komunikace? Nejsem členem výkonné rady ani gré- mia, ale na nějaký špatný stav vnitro- stranické komunikace si nemohu stě- žovat, přestože lze vždy něco zlepšo- vat. Nejsem již vyjukaný zajíc, když mi chybí nějaké informace, zvednu telefon a zeptám se. Jak se promítá do situace uvnitř pražské ODS aktuální politika vlády, ať už pozitivně, nebo negativně? Praha se trošku vymyká zbytku re- publiky. Žije zde mnohem více lidí, kteří historicky volí pravici a nemají ani v době reformních kroků, které nejsou vždy bez bolesti, tendence odcházet k levici. Na vládu se tak ne- mohu a ani nechci vymlouvat. Voliče v Praze můžeme dále ztrácet pouze tehdy, pokud budeme arogantní a nebudeme dostatečně vysvětlovat své kroky. Samozřejmě si musíme dát pozor na korupci, která nám byla v minulosti, ať již právem, či neprá- vem, vyčítaná. Můžete shrnout své „politické vyzrávání“ od dob, kdy jste stál v čele České lékařské komory a za- čal se politicky angažovat? V čem vás toto období a kontakty s poli- tiky zocelily? Každý, kdo mě zná, ví, že jsem a vždy jsem byl homo politicus. Za komunistů jsem tuto zálibu potlačil a věnoval se věcem, které jsem po- važoval za užitečnější. Nechtěl jsem si křivit záda. Členství ve straně mi bylo nabízeno několikrát, ale vždy jsem ho odmítl. Politice jsem se začal věnovat až v demokratických pomě- rech. Avšak i vedení České lékařské komory je tak trochu politicum, kde se člověk mnoha věcem naučí. Za mě však komora nebyla tak zpolitizova- ná, jako je tomu dnes. Musím zmínit i svou někdejší neúspěšnou kandida- turu do Senátu, která mi do jisté míry otevřela oči. Každopádně je ODS jedinou stranou, do níž jsem kdy vstoupil, a do budoucna na tom ne- hodlám nic měnit. Nakolik komunikujete s primáto- ry jiných statutárních měst a jak se to promítá do společného postupu v celkové komunální politice ODS? Zejména v otázce rozpočtového ur- čení daní jsem se snažil komunikovat na úrovni Svazu měst a obcí nebo se zástupci jednotlivých statutárních měst zvolených za ODS. Snažím se pravidel- ně účastnit zasedání zmiňovaného Svazu měst a obcí, který je alternativní platformou k Asociaci krajů, kde jsem jediný představitel ODS. Co by mohlo nejpodstatněji ovliv- nit výsledky příštích voleb v hlav- ním městě – ať už senátních, parla- mentních, nebo komunálních? Jak odhadujete výsledek? Nerad tipuji, ale byl bych špatným předsedou regionu, pokud bych nevěřil v to, že letos uspějí všichni naši senátní kandidáti a ODS v Praze v budoucnu vyhraje jak komunální, tak parlamentní volby. O vítězství se můžeme připravit pouze vlastními chybami. Chci, aby na- še politika nebyla tak nabubřelá, ale spíše pokorná a naslouchající. Jak hodnotíte současnou podobu rozpočtového určení daní z hledis- ka primátora metropole i s ohle- dem na zájmy a potřeby ostatních komunálních politiků? Domnívám se, že v intencích sou- časné podoby rozpočtového určení daní je solidarita metropole s ostatními městy a obcemi České republiky do- statečná. K aktuálně projednávaným návrhům změn rozpočtového určení daní má proto hlavní město zásadní výhrady, zároveň ale nevystupuje proti posílení rozpočtů měst a obcí, kterým je potřeba pomoci nejvíce, což jsou ty s přibližně dvěma až deseti tisíci oby- vatel. Nemělo by se tak ale stát na úkor Prahy, Brna, Ostravy a Plzně. Hes- lo „velkým vezmeme, chudým dáme“ je podle mého názoru poněkud levi- cové a především nesmírně krátkozra- ké. Domnívám se, že je opravdu ne- vhodné útočit na města, která jsou motory rozvoje a růstu naší země. Zvláště v době, ve které se nacházíme. Omezení velkých měst se totiž dotkne nejenom jejich obyvatel, nýbrž také přilehlých regionů. Pro názornost, podle projednávané změny by byly v Praze ohroženy stavby metra nebo vnitřního silničního okruhu, které mají významně ulevit životnímu prostředí, a to nejen obyvatelům Prahy, ale i do- jíždějícím a návštěvníkům. Uvítáme te- dy, pokud by stát místo snížení rozpo- čtu čtyřem největším městům převedl větší objem prostředků ze státního přerozdělování formou dotací. Takový ekonomicky racionální postup má ješ- tě jednu nespornou výhodu – nevzbu- zuje zášť mezi největšími městy a zbyt- kem republiky. Myslíte si, že má Praha srovna- telné postavení a podmínky s jiný- mi světovými metropolemi, napří- klad co se týče finančních zdrojů ze státního rozpočtu, nabídky slu- žeb, podpory turistického ruchu? Je velmi složité srovnávat Prahu a jiná evropská hlavní města. Rozdílný daňový systém, rozdílný systém přímých, či ne- přímých dotací ze státního rozpočtu, prostě a jednoduše tisíc a jedna odliš- nost, na jejichž základě je srovnávat Pra- hu například s Vídní jako srovnávat ja- blka a hrušky. Musím ale uvést, že stát se v posledních letech chová k Praze trochu macešsky. Ta je absolutně uni- kátní v tom, že si klíčové dopravní stav- by staví bez státního příspěvku. Vím, že se to v současné době i díky hospodář- ské krizi nedá změnit. Nicméně i proto usiluji o to, aby nedošlo ke změně RUD na úkor Prahy. Není tak bohatá, jak si ostatní kraje a města myslí. –red–

10 POLITIK V CIVILU Poslanec Radim Fiala patří ke ge- neraci, která prošla rádoby romantic- kým studentským obdobím v době rozpadajícího se komunismu, což vy- vrcholilo v roce 1989, kdy byl v po- sledním ročníku Vysoké školy země- dělské v Brně. Svým založením i díky postoji rodinného zázemí bylo jasné, že k levici, natož její záchraně, nikdy inklinovat nebude. Ale ani on sám tehdy netušil, že se aktivně zapojí nejdříve do komunální a pak dokon- ce do vysoké politiky. Dnes je členem sněmovního Rozpočtového výboru, což samo o sobě znamená funkci s mimořádnou odpovědností a (lec- kdy marně očekávanou) odborností. Obě kritéria Radim Fiala zjevně splňuje. Ekonomické problémy, které jsou v sou- časnosti obzvlášť ožehavé, vnímá tak, jak se sluší na ekonoma a podnikatele: „Mar- notratnost si nemůžeme dovolit a neod- povědnost je pochybným lákadlem, jehož chapadla dříve či později zpětně zaútočí.“ Dějiny i ekonomické důkazy to potvrzují, i když v parlamentním Rozpočtovém vý- boru to hlavně vzhledem k jeho složení po posledních volbách, kdy levice zaujala patřičný počet vlivných křesel, není jed- noduché. Je zapotřebí notná dávka zá- sadovosti i přesvědčivé argumentační síly. To Radim Fiala získal, jak sám tvrdí, spíše než z vysokoškolské teorie ze svých podnikatelských zkušeností a z komu- nální politiky. I proto zdůrazňuje princip, který podle něj musí být respektován v ekonomice i osobním životě: „Je snad- né peníze prošustrovat, ale i na to se musejí vydělat.“ Veškeré své poznatky a úspěchy si sám vybojoval. Těžko říct, zda navzdory, nebo právě proto, že byl svým způsobem ty- pickým dítětem normalizačního období, které jeho osud poznamenalo. Pradědeček byl sedlákem na Hané, což v 50. letech jeho potomkům na pokra- čování v této tradici valné naděje neský- talo. Rodiče Radima Fialy tím spíš upadli do tichého vzdoru vůči režimu, který svým neomaleným stylem vtrhl i do venkovské- ho života. Prostějov se stal domovem, kde se dalo se zaťatými zuby přežít. Syn Ra- dim pak spíše shodou okolností než z no- stalgie vůči svému „kulackému pradědeč- kovi“ sice vystudoval nejprve střední ve- terinární školu a pak Vysokou školy ze- mědělskou v Brně, ale vstřebával tehdy spíše ekonomické poznatky. Jak říká, ze- mědělství samo o sobě se mu pod kůži nijak dalece nedostalo. I když jedna z je- ho prvních „pracovních štací“ byl podnik Agrostroj, tehdy zemědělská velmoc. A dodnes se věnuje i v Parlamentu také otázkám životního prostředí, „veterina“, konkrétně kynologie, se mu stala celo- životní vášní. Nicméně své aktivity upínal i jinými směry. Dodnes podniká v oblasti komplexní správy budov. Naučil se jim rozumět. Vždycky dokázal zvládat různorodé úkoly, a to vše i díky schopnosti maximál- ního nasazení, která mu zůstala včetně odolnosti vůči náročným situacím. Příběh mladíka, který se nebál nových možností „V roce 1989 jsem jako většina ostat- ních studentů byl nadšený, že přichází ra- dikální změny. Otevřelo mi to cestu, jak se postavit na vlastní nohy, zkoušet, co to obnáší se postarat sám o sebe, studo- vat, pracovat i podnikat,“ vzpomíná na své mládí poslanec Fiala. I předchozí osud ho předznamenal k vědomí, že ne všechno jde úplně snadno. „Bydlel jsem na středoškolském inter- nátě, pak na koleji, nikdy jsem neměl peněz nazbyt, brzy jsem založil rodinu, takže povinností bylo vždycky dost a o to méně čas na nějaké koníčky, zá- liby, povyražení…“ Konkrétně se zpočátku zabýval napří- klad údržbou nemovitostí. Každopádně právě podnikání, v němž pokračuje do- dnes, považuje za to, co mu dalo pod- něty, inspiraci a znalosti jak ohledně osobního směřování, tak politiky. „Ten, kdo se jako podnikatel musí po- starat sám o sebe, brzy pochopí, že jaksi imaginárně ho peníze leckdy obklopují, ale reálně se musejí také nějak genero- vat. A to samé platí o ekonomice obec- ně, včetně například hospodaření obcí, krajů, státu.“ Komunální politika je leckdy absurdní, máme co zlepšovat Vstup do ODS a komunální politiky v Prostějově byl logickým vyústěním po- třeby Radima Fialy měnit věci tak, aby Poslanec Radim Fiala: Nejlepší školou pro zacházení s penězi je podnikání

11 dávaly smysl a fungovaly podle pravidel. Zejména těch ekonomických, která jsou východiskem prosperity. „V prostějovském zastupitelstvu jsem občas viděl, jak se nějaké věci odehrávají nepříliš úspěšně a jak lze najít lepší cesty. Dodnes jsem jeho členem a těší mě, kdy- koli mohu bojovat o něco užitečného, natož když vím, že mám oporu ostatních občanských demokratů.“ Sám od 90. let poznával a razil cesty, které nebyly zcela potvrzené, ale vyplatily se. „Například postup omezení manda- torních výdajů se podle mého přesvědčení vyplatí v soukromé sféře, státních institu- cích i v komunální politice. Osobně jsem se na tom podílel. Jejich snížení o dvacet procent pomohlo a nikdo podstatné fi- nance nepostrádal. I proto si myslím, že by se občané měli aktivně ptát na hos- podaření míst, ve kterých žijí. Alarmující je dnes hlavně správa krajů, kde se levice chová často velmi neracionálně. Lidé by se měli ptát a dožadovat konkrétních údajů, jak a proč se vedení krajů leckde trestuhodně prohřešuje proti zásadám ekonomiky, slušnosti i zdravému selské- mu rozumu.“ Východiskem ze svízelné situace, která postihuje spoustu obcí vzhledem k ne- příznivým ekonomickým podmínkám, je podle něj správné stanovení rozpočtové- ho určení daní. „I v tomto případě jsem rád, že se k němu mohu vyjadřovat za- svěceněji díky tomu, že patřím ke komu- nálním politikům, kteří vědí, o čem je řeč, v čem se zadrhávají problémy a jak po- moci městům a obcím tak, aby poskyto- valy co nejlepší podmínky svým obyvate- lům,“ zdůrazňuje poslanec. Velký koníček – kynologie Zájem o kynologii měl Radim Fiala od mládí, ale jak bylo popsáno, na koníčky mu dlouho mnoho času nezbývalo. Nic- méně se postupně stal jedním z čelních kynologů a představitelů kynologických organizací v Česku, s přesahem do za- hraničních a mezinárodních akcí. O svém zaujetí mluví rád, i když předesílá: „Vím, že jsou v politice důležitější témata, ale není divu, že lidé už jsou jimi často una- vení. Takže možná není na škodu, když se i v tomto článku budeme bavit o ně- čem jiném, než o tom, co je ve Sně- movně nejaktuálnější,“ uvádí poněkud omluvně. I když brzy bude Parlament projednávat návrh zákona na ochranu zvířat proti týrání, což si nesporně vyslou- ží nemalou pozornost médií i veřejnosti. Podle Radima Fialy to bude další výzva, jak si udržet pověst, která Čechům v ky- nologii náleží už dlouho. „Už v historii se Češi mohli pyšnit me- zinárodními úspěchy, teď určitě patříme ke kynologickým velmocím. Daří se nám chov i náročných plemen, sklízíme oce- nění i medaile.“ Zároveň je třeba dodat, že kynologie stejně jako jiné obory se neobejde bez chyb a zavádějících postojů, které poško- zují zdravé jádro i perspektivy. „Třeba omezování chovu a držení tak- zvaných rizikových plemen považuji za nesmyslné. A v důsledku také bylo. Po- stihlo i rasy, které si získaly hlavně od laiků pověst útočných psů, i když ve skuteč- nosti jsou to dobráci a nebezpečnější mů- že být i o poznání menší pes včetně do- mácích mazlíčků. Vždycky platí, že od- povědný by měl být majitel a ručit za chování psa. Ten nemívá v genech zapsá- no, že z něj bude zabiják, vždycky s ním lze pracovat.“ Tento problém bude Radim Fiala prav- děpodobně jako jeden z nejpovolanějších řešit právě i na parlamentní půdě kvůli schvalování výše zmíněného zákona na ochranu zvířat proti týrání. „Předpoklá- dám, že do hry vstoupí různé lobbistické skupiny, určitě opět vyvstanou požadavky na regulaci chovu některých plemen. Ne- mohu předjímat, jak přesně se bude boj o podobu zákona vyvíjet, ale určitě to bude drama. Navíc je to mediálně zají- mavé téma, takže se určitě nebude ode- hrávat v tichosti.“ Obecně razí Radim Fiala názor, že psi se stali v podstatě členy lidské společnosti, a proto se ve velké míře přetřásá všechno, co se jich týká. Zároveň je třeba ctít zása- du, že soužití s nimi by nemělo být na obtíž okolí. „Za dobrou cestu vidím na- příklad městské vyhlášky, které vymezí místa pro volné pobíhání psů. S tím teď přišla například Praha 4, a myslím, že by mohla být příkladem.“ Velkou událostí bude v roce 2014 svě- tová výstava psích plemen, kde se sejde na brněnském výstavišti na 30 000 lidí. Osobně je Radim Fiala milovníkem bo- xerů. S nárůstem práce a povinností se bez nich nějakou dobu musí obejít, takže ze psí říše nyní obohacuje život rodiny čivava, kterou si pořídily dcery. Ale jak poslanec konstatuje, i miniaturní pejsek dokáže dát ohromné povzbuzení své lid- ské rodině. –red– RADIM FIALA Narozen: 24. 7. 1969. Bydliště a místo dlouhodobého působení: Prostějov. Vzdělání: Střední veterinární škola Kroměříž, Vysoká škola zemědělská v Brně. Zaměstnání a podnikání: Agrostroj Prostějov – ekonomické oddělení; od roku 1993 podniká, v součas- nosti se zaměřuje na technickou ochranu osob a majetku včetně technických služeb. Člen ODS: od roku 1998. Komunální politika: od roku 2002 člen Zastupitelstva a Rady města Prostějov, předseda finančního výboru města. Parlamentní politika: zvolen pos- lancem v roce 2006, pracuje jako člen Rozpočtového výboru a Výbo- ru pro životní prostředí PS PČR. Rodina: ženatý, má dvě dcery. Záliby: kynologie, sport.

U STAROSTY A PODNIKATELE 12 Obec Smržovka zvládala nesnadné podmínky v historii a zvládá je i dnes Návštěva horské obce Smržovka na Jablonecku rozhodně stojí za to z hlediska historického, přírodopisné- ho, turistického, aktuálně politické- ho… Nádherná poloha a romantické výhledy jen částečně kompenzují slo- žitost života v této oblasti. Historické osudy, příroda ani současné podmínky se s lidmi, kteří tady žili a žijí, nikterak nemazlí. Nemazlí se ani se zdej- šími představiteli ODS, kteří se tu kromě jiného potýkají s poměrně silnými levi- covými soupeři, takže své úspěchy si musejí tvrdě odpracovat. To potvrzuje starosta Marek Hotovec, který nás při- vítal na smržovské radnici společně s členem zastupitelstva a místním pod- nikatelem Vladimírem Hejralem, který kandidoval za ODS jako nezávislý. Oba odtud pocházejí a znají i prolínání české a německé kultury, aniž to v nich zane- chalo nějakou „antiněmeckou zášť“, která je možná mnohde jinde v Če- chách silnější než právě tady. Také ob- hajování pravice a soukromého pod- nikání tu není jednoduché, protože sni- žování pracovních příležitostí postihlo Jablonecko ve velké míře. Přesto naši hostitelé lpí na liberálních principech, v nichž vidí východisko ze složitých prob- lémů komunálních i celostátních. Středně velké obce obtížně bojují o dotace Už náš příjezd naznačil, že se nachází- me v horské oblasti, která možná nepatří k turisticky nejvytíženějším, ale rozmary přírody patřičně obdařeným. I celková scenérie vypovídá o historii městečka: Pů- vabné roubenky střídají kdysi honosné sudetoněmecké budovy, leckde zřejmě zanikla stará fabrika, pravděpodobně tex- tilka, jejíž „polozřícenina“ zůstává sou- částí krajiny… Koncem ledna tu byly podél cest více než metrové vrstvy odkli- zeného sněhu, chodci opatrně našlapo- vali po namrzajících chodnících, případně se choulili na autobusových zastávkách. To vše není důvod k radosti pro vedení města, které z relativně skromných fi- nančních prostředků musí kromě jiného zajistit pro občany alespoň snesitelné podmínky i v období sněhové kalamity. Starosta Hotovec k tomu konstatuje, že nejen kvůli tomu je obtížné správně hos- podařit v obci tohoto typu. Jak z rozho- voru vyplynulo, není spokojen se součas- nou podobou rozpočtového určení daní, natož se systémem přidělování dotací. Kombinace nedostatku a zbytečných příspěvků Smržovka má necelé čtyři tisíce obyva- tel. Jak dodává její starosta, o každé zlep- šení životních podmínek musí tvrdě bo- jovat, leckdy marně. „Bohužel patříme vzhledem ke své velikosti, tedy počtu oby- vatel, k obcím, které jako by propadaly sítem rozpočtové velkorysosti státu. Budiž přáno těm nejmenším obcím, že mají oprávněný nárok získat peníze k tomu, aby si mohly zajistit ty nejnutnější věci na vlastní fungování, na které objektivně ne- mají. Uznávám i nároky Prahy jako hlav- ního města. To nic nemění na tom, že obce našeho typu, které nejsou ani moc malé ani moc velké, jsou odkázány na minimální prostředky,“ konstatuje Marek Hotovec. Tuto situaci spojuje i s nepříznivou do- tační politikou. Smržovka například těžko hledá peníze například na nutnou sezón- ní úpravu obecních komunikací, ale pa- radoxně poměrně snadno dosáhne na podporu projektů, které jsou z hlediska zájmu obyvatel obce mnohem podřad- nější. „Když vidíte, jak to tady vypadá po jednom víkendu, kdy dramaticky sněžilo, tak si dovedete představit, co to bylo za úkol to tu alespoň základně zprovoznit. Kromě toho, co je dlouhodobě důležitější, je strašlivý stav energetiky budov, zane- dbané fasády, které ohrožují chodce. Při- tom je řada akcí, kde na dotace dosáh- neme, ale nejsem si jist, jestli to skutečně stojí za to. Třeba nové zastávky Českých drah nebo autobusů jsou sice nutné, ale pro náš obecní rozpočet to je zátěž. Ještě absurdnější je z hlediska financování obce třeba aquapark,“ popisuje starosta Smr- žovky aktuální problémy obce. Každopádně jednu cestu k nápravě vidí v novém systému rozpočtového určení daní, kterému ODS na vládní úrovni i ve spolupráci s komunálními představiteli udává spravedlivější směr ve prospěch ob- cí všech velikostí. Turistika u nás potřebu pracovních míst nezachrání Nezaměstnanost není na Jablonecku nijak fatální. I když by bylo naivní si mys- let, že obce typu Smržovky si užívají bla- hobytu díky zimní i letní turistice. „Hlav- ní proudy turistů směřují do větších a komfortněji vybavených středisek, tak- že menší obce na okraji jizerské lokality zůstávají do značné míry mimo zájem. Přestože u nás a ve vedlejších obcích najdete podobné spektrum služeb jako ve vyhledávanějším Bedřichově nebo kolem Špičáku, klientely je zde o po- znání méně. Podnikatelé samozřejmě usilují o každého klienta,“ říká Marek Hotovec. V této souvislosti prosazuje starosta vcelku racionální názor: Turis- tickou atraktivitu využívat, ale nepřece- ňovat, brát v potaz objektivní podmínky a finanční podporu vynakládat tam, kde se vyplatí.

Regionální i mezinárodní kontakty jsou výhodou Smržovka je součástí mikroregionu Tanvaldsko, Frýdlantsko, euroregionu Ni- sa. To zvyšuje šance jak na společné po- stupy vzhledem k legislativě, zlepšování podmínek jizerských obcí i na čerpání dotací. Podle slov starosty Hotovce, spo- lupráce v rámci současných podmínek vcelku funguje. Podobně jako v jiných místech země se problémem stalo levi- cové vedení Libereckého kraje. O to horší, že tu žezlo převzali nejen sociální demo- kraté, ale část oficiální moci i komunisté. „Kontakty s krajem nejsou úplně ideální, ale naštěstí si ve Smržovce udržela vedoucí postavení ODS – i díky kandidá- tům, kteří za ni kandidovali jako nezávislí. Voliči už dlouhodobě vědí, že nám jde o dobrou věc a snažíme se chovat tak, jak se sluší na občanskou společnost.“ Za podnětnou považuje starosta i pří- hraniční spolupráci, která je v této oblasti ovlivněná i existencí národnostních men- šin, které byly a jsou nedílnou součástí historie i současnosti Jablonecka. „Do vzájemných vztahů s Němci tady neza- sáhly nějaké obzvlášť brutální okolnosti vysídlování, s jejich potomky udržujeme vztahy a navzájem se respektujeme.“ Smržovka, aneb recept na daňový ráj pro podnikatele Fenomén, kterým je Smržovka beze- sporu ojedinělá a podnětná, je způsob podpory podnikání. „Byli jsme jedni z má- la, kdo tímto způsobem využili prostoru pro obce ohledně zdanění místních pod- nikatelů. Nápad spočíval v tom, že se li- dem, kteří tu jako fyzické osoby byli trvale hlášení a podnikali, z obecního rozpočtu vracela část daně formou daru. Jim to pomohlo a pro obec to znamenalo zvý- šení příjmů o miliony,“ popisuje osvědče- ný a fungující princip starosta Hotovec. Pak už spěšně prchá za rodinnými po- vinnostmi, protože se snaží být oporou manželce i v péči o tři potomky, takže kroutí hlavou nad naší poslední otázkou: „Jestli se obávám, že mladá generace včetně mých vlastních dětí bude mít tendenci se stěhovat jinam? Pochybuji. Myslím, že i mladí našli vztah k tomuto svéráznému kraji se všemi krásami i chy- bami, které obnáší.“ Jeho slovům přitakává Vladimír Hejral, kolega ze smržovského zastupitelstva za ODS a podnikatel, který se naší schůzky zúčastnil. A pak nás odvezl do svého pod- niku. Stálo to za to – jeho vyprávění i po- hled do zákulisí výroby šperků a pekárny. Ale o tom už pojednává následující text. Kombinace poněkud neobvyklá: šperkař a pekař Vladimír Hejral je regionální patriot se vším všudy. A toto své založení nehodlá opustit. Stejně to má se svým pravicovým založením: Byl průkopníkem podnikání a razí nesmiřitelné postoje proti jakýmkoli myšlenkám, pokud zavánějí socialistickým nádechem. To se týká i systému dotací: „Podnikatelé mého založení o nic tako- vého nestojí, protože každá dotace je ve své podstatě nepřirozenou podporou, která ‚mrší‘, slušněji řečeno nepřirozeně mění ceny. Totéž platí i o důsledcích pro úvěrové podmínky,“ rozhořčuje se. Zkušenosti s podnikáním má již od 80. let. Tehdy začal nabízet šperky, které sám navrhoval a vyráběl. To dělá dodnes, i když už má k dispozici dílnu, zaměst- nance a širší uplatnění. Ve stejném objektu jako šperkařství sídlí i pekárna. Mezi místními vyhlášená. I ona patří Vladimíru Hejralovi. Konkurence je ze všech stran Vyučil se klenotníkem, což na Jablo- necku patřilo k tradici podobně jako sklářství. Pak si vzdělání doplnil na prů- myslovce a jeho šperky brzy překonaly běžnou komerční úroveň. Zásluhu na tom bezesporu mělo i to, že od počátku inkli- noval ke šperkařství nejen jako k „řemes- lu“, ale více než většina jeho kolegů ho spojoval s výtvarným uměním v širším smyslu. Již počátkem 90. let pořádal šper- kařská sympozia, spolupracoval s muzei. Vášně pro originální šperky se asi ne- zbaví. I jeho současné šperkařství se podílí na módních přehlídkách a soutěžích, kde modelky předvádějí klenoty, nad nimiž by se mnohé dámě tajil dech. „Jsou to krás- né věci, některé i mě dodneška svým de- signem fascinují,“ netají se láskou ke svým výrobkům Vladimír Hejral. Jak k to- mu ovšem připomíná, nejsou jen „jeho“: Zaměstnává vyučené šperkaře a ohledně konkrétních návrhů je mu nejbližším part- nerem manželka, módní návrhářka. Kromě exkluzivních šperků se v tomto klenotnictví sériově vyrábí například 700 vzorů snubních prstenů. „Možná se mi občas trochu posteskne po době, kdy se každý prstýnek dělal ručně. Dnešní tech- nologie ale umožňují kromě rychlosti a snadnosti i zaručenou kvalitu.“ Nezmě- nily se ale jen technologie. Zvyšuje se i tlak hlavně mezinárodní konkurence. S tou se ovšem Vladimír Hejral potýká i se svým pekařstvím. „V tomto regionu má velkou tradici a i dnes je tady spousta regionálních fi- rem, které nabízejí kvalitní zboží. Nejen kvůli tomu vím, že zákazníci se nedají jen tak šidit, a ani bych to tak nechtěl.“ Přitom k pekařině přišel jen velkou shodou okolností. Převzal ji od kolegy, kte- rému ji pomáhal vybudovat. Ten ho za- světil do tajů chutných receptur, od vyhlá- šené vánočky po rohlíky, pak se sortiment postupně rozšiřoval. Stejně jako znalosti pana majitele. „Aby i vcelku běžné pečivo mělo tu správnou chuť, nesmí se šidit vý- chozí ingredience, musí se ohlídat správné kynutí, chvíle, kdy se těsto dá do pece, pak hlídat teplotu a čas… Zkrátka i když se pekařina ubírá novými cestami, některé zásady platí pořád. Jsem vděčný těm, kteří mě to naučili. Díky nim třeba vím, že dávat do těsta na rohlíky olej místo kvalitních tuků je pekařský hřích.“ Pětadvacet zaměstnanců momentálně zvládá poměrně široký sortiment slaného i sladkého pečiva, které se prodává jak v prodejně na místě, tak po celém regio- nu. O rozšíření odběratelů Vladimír Hejral nestojí. Dlouho a daleko transportovaná houska totiž logicky ztrácí na chuti. Takže na čerstvou z pekařství pana Hejrala se nejraději stavte přímo ve Smržovce. –red–

Z POSLANECKÉ SNĚMOVNY 14 Mediace vyřeší řadu sporů rychleji než soudy Sněmovna schválila nová pravidla pro mimosoudní urovnání sporů pro- střednictvím smírčího řízení. Přinesou snadnější řešení obchodních a rodin- ných pří, zároveň uleví přetíženým soudům. Lidem pomohou profesionální mediátoři V českém právním řádu nejde o úplnou novinku. K takzvané mediaci se ale do- posud přistupovalo pouze v trestním právu v rámci dohody mezi pachatelem a poškozeným, kromě toho s mediátory spolupracovaly soudy při řešení rodinných konfliktů. Spolupráce se soudy ale dosud leckdy trpěla tím, že mimo jiné chyběla jasná pravidla a kritéria, která musí pro- fesionální mediátor splňovat. Také to komplexně řeší přijatý návrh. Volba při obchodních sporech Přijetím zákona zároveň Česká re- publika splnila svůj závazek vyplývající z evropského práva. Mediace se ve většině evropských států běžně využívá a zkušenosti s ní jsou velmi pozitivní. Zvo- lit si mediaci je i pro účastníky sporu čas- to výhodnější než podstupovat zdlouha- vé a nákladné soudní řízení. Mediace navíc obecně přispívá k lepší a rychlejší vymahatelnosti práva, protože strany sporu se dohodě podvolují dobrovolně, čímž se zvyšuje šance, že ji naplní. To může pozitivně ovlivnit například řešení obchodních sporů, které se často vlečou, a než dojde k vydání rozhodnutí, dostane se mnohdy jedna ze stran sporu do in- solvence. Běžná součást právní praxe V souladu s požadavky příslušné ev- ropské směrnice nepoběží v průběhu mediačního řízení promlčecí a prekluziv- ní lhůty jako doposud. A soud bude mo- ci nově též nařídit schůzku s mediáto- rem. Díky tomu se lidé s tímto institutem budou setkávat poměrně často, takže očekávám, že se stane běžnou součástí právní praxe. Masivnější využití mediace v praxi je v souladu s dlouhodobými prioritami ODS, protože podporuje efektivní justici a tam, kde je to možné, i svobodnou volbu lidí při řešení osobních sporů. Náklady nebudou překážkou Práce profesionálního mediátora nebu- de pochopitelně bezplatná. Lidé by se ale neměli obávat, že si mediaci nebudou moci dovolit. Cenu za využití mediátora v případě nařízené mediace stanoví mi- nisterstvo prováděcím předpisem s tím, že bude přibližně 500 korun na hodinu. O náklady se přitom dělí obě strany spo- ru. Lidé z nejnižších příjmových skupin pak mohou zažádat o osvobození od soudních poplatků, stejně jako mohou či- nit již dnes. Pokud budou od poplatků osvobozeni, uhradí je stát. ■ Ivana Weberová Novela zajistí více dětem rodinné prostředí Jan Čechlovský autorka je poslankyně, členka Ústavněprávního výboru Podle statistik bylo v roce 2010 v Česku týráno nebo zneužíváno té- měř šest tisíc dětí, což je nejvíc za uplynulých deset let. Mediálně pro- pírané kauzy jsou přitom jen špičkou ledovce. Zvýšené číslo těchto případů může být pozitivním signálem, že se týrání dětí daří lépe a úspěšněji od- halovat. V mnoha případech je ale projevem špatně fungujícího systé- mu péče o ohrožené děti. Změnit by ho měl nový zákon o sociálně právní ochraně dětí a navazující zákon o ústavní péči. Oba návrhy již pro- jednává Sněmovna, a ODS tak napl- ňuje další slib ze svého programu. Zlepší se péče o ohrožené děti Novela poprvé stanoví jasné podmínky pro systematickou práci s rodinami a za- vede pevné postupy a standardy kvality v systému péče o ohrožené děti. Ačkoli takto formální definice možná zní obecně a nesrozumitelně, může v praxi pomoci ochránit desítky dětí, které se dnes stávají obětí nejasných pravidel a individuálního přístupu sociálních pracovnic. Není tajem- stvím, že dnešní systém negarantuje ani síť pro práci s rodinami a jeho fungování navíc omezuje i roztříštěnost kompetencí mezi různými rezorty. Pěstounství není skryté osvojení Nová pravidla mají zároveň výrazně změnit podmínky pro náhradní rodinnou péči a vytvořit předpoklady pro to, aby se děti dostávaly do ústavů jen v nutných případech. Ústavní péče možná ve své době představovala pokrok, dnes ale jed- noznačně převažuje snaha zajistit ohro- ženým dětem život v přirozeném nebo náhradním rodinném prostředí. Je na ča- se, aby tento přístup důsledně dorazil i do ČR. Nový zákon především navrátí pů- vodnímu účelu pěstounskou péči. Ta není skrytou formou osvojení, ale má zajistit dočasnou péči o děti, jejichž rodiče mají zcela nebo částečně zachována rodičov- ská práva. V souvislosti s upřednostněním pěstounské péče před péčí ústavní proto bude nezbytné pěstounství profesionali- zovat a nastavit podmínky, které zajistí je- ho kvalitní fungování. Nesmíme připustit, aby děti putovaly po pěstounských rodi- nách, jak se stalo po transformaci péče o ohrožené děti např. ve Velké Británii. Zákon v zájmu dítěte Debata o tom, jak nejlépe chránit naše děti, vzbudí – a vlastně už vzbudila – velké emoce. Bohužel se opět rýsuje střet za- stánců a odpůrců rušení kojeneckých ústavů. V tomto sporu je zájem dítěte často jen podpůrným argumentem, jak uhájit vlastní zájmy a pozice. Přál bych si proto, abychom při schvalování této stě- žejní normy uměli vést debatu klidnou a odbornou. Debatu, která přinese dobré řešení. Ve skutečném zájmu dětí. ■ autor je poslanec, člen Výboru pro sociální politiku

VÝROČÍ 15 Miloš Forman: Čech, který se prosadil a proslavil v USA i v celém světě Letos v únoru oslavil osmdesátiny. Oněch osmdesát let naplňoval plnými doušky života, který byl občas sakra- mentsky trpký. Víc než osobní svízele ho ale provázela i vlna úspěchů. Za režii získal dva Oskary, další ceny a no- minace ho provázely předtím i potom. Ani svoji hollywoodskou aureolu ne- získal snadno. Prosadil se díky svým mi- mořádným schopnostem i ojedinělému pohledu na témata. V Čechách se Formanovo jubileum ne- stalo příliš významnou událostí, ale i tady jsme se dozvěděli o četných akcích, na nichž se podílejí česká kulturní centra v různých místech světa. V New Yorku to byla výstava, složená hlavně z filmových plakátů a provázená promítáním jeho snímků natáčených nejen v USA, ale i těch, které se zapsaly v 60. letech do no- vé české vlny. Podobné retrospektivy při- pravila Česká centra v Maďarsku, Rakous- ku, Španělsku, na Ukrajině, v Bulharsku. Prostor pro improvizaci Dětství neměl nikterak idylické: Inter- nátní škola nebývá zrovna dětským rájem, kromě toho byl poznamenán nacistickým postihem vůči své rodině, který skončil smrtí obou rodičů. K umění inklinoval od mládí. A první jeho životní úspěch spočíval v tom, že vystudoval FAMU. Pak už jeho první filmy přinesly zájem publika i porot- ců. Česká nová vlna 60. let přála jeho smyslu pro absurditu, černý humor, spon- tánnost hereckých projevů. Při natáčení svých „kinematografických ikon“ 60. let, kam patří Černý Petr, Lásky jedné plavovlásky nebo Hoří, má panenko, měl tendenci ponechávat všem aktérům maximální tvůrčí prostor pro improvizaci. Lépe řečeno, vybízel je, aby tento prostor naplnili. Ovšem, jak dodává, v záloze vždy musel mít detailní scénář, který byl vodít- kem nebo záchranou. USA se staly domovem, vztahy k Česku přetrvávaly Když začal natáčet ve Spojených stá- tech, uplatňoval podobnou metodu. Prv- ní Taking Off byl sice propadák, ale záhy přebíral Oskara za Přelet nad kukaččím hnízdem. I když brzy začal díky kvalitě svých pro- jektů získávat hvězdy těžkého kalibru, ne- přestával hledat i nové tváře, které odpo- vídaly jeho představám. Mnoha příběhy je opředena hlavně postava představitele jed- noho z hlavních hrdinů Přeletu nad ku- kaččím hnízdem. Jak Forman přiznává, svou zarputilou snahou najít obrovského Indiána už popuzoval zbytek štábu a hlav- ně produkci. Všichni režiséra upozorňovali, že jak známo, Indiáni bývají spíše pomenší, natož pohledat mezi nimi monumentální- ho obra. Přesto je pan režisér neoblomně nutil objíždět i v rámci tenčících se nákladů rezervace a nejodlehlejší kouty, aby něko- ho takového našli. Podařilo se. V souvislosti s Přeletem nad kukaččím hnízdem mnozí filmoví fanoušci považují hlavní roli Jacka Nicolsona za důkaz už tehdejší Formanovy slávy a šance obsazo- vat hvězdy. Jak Forman vzpomíná, manýry mnohých hvězd Nicolson nikdy neuplatnil a před projekcí režisérovi sdělil, že mu pl- ně důvěřuje a nevznesl jedinou námitku k žádnému záběru. Do Spojených států odcestoval Miloš Forman legálně v dobách normalizace, kdy většina lidí a zejména svobodomyslných umělců o takovém angažmá jen snila. Tvr- dí, že neměl v plánu v zámoří zůstat, což obnášelo i opustit rodinu se dvěma před- školními dětmi – dnes rovněž slavnými dvojčaty. Jak jejich otec vzpomíná, když je pak jako ještě malé děti poprvé dostal na ná- vštěvu do USA, kluci byli velmi obezřetní a hlavně téměř nespali. Jak se později vy- světlilo, byl to důsledek „protiimperialistické masáže“, které se jim dostalo: Podlehli strachu z všudypřítomných špiónů a útoč- níků na nevinné oběti pocházející z ne- vinného socialistického bloku. Dnes už samozřejmě českoamerické kontakty ne- dělají problémy „klukům“, natož jejich ot- ci. I když ten před časem vyjádřil velký, skromně působící distanc před možností znovu točit v Česku a vrátit se k českým tématům. Prý po čtyřiceti letech si na něco takového netroufá. Na to, jak je přitom možné, že si kdysi troufl točit v Americe, kterou vůbec neznal, odvětil: „Byl jsem mladej a drzej, jako všichni mladí lidi, kteří si myslí, že půjde všechno.“ V Americe si získal obdivovatele, příznivce i přátele z rozmanitého pro- středí. Do toho jeho ale často vstupovali i mnozí Češi – přátelé, herci nebo i bý- valý prezident Václav Havel. Pro podob- né návštěvy (i pro sebe) mívá Miloš For- man v lednici pivo, občas se připravuje kachna se zelím. –red– Foto:PetrNovák,Wikipedia

Amerigo Vespucci: oficiální a slavný, leč rozporuplný objevitel Ameriky VÝROČÍ 16 Celý svět sleduje dění v USA, do- minantní velmoci, která do značné míry ovlivňuje běh celého světa. Pro- to všichni známe jméno, které ne- chybí v žádné dětské čítance: Kryštof Kolumbus, 1492 – objevení Ameriky. Kolumbovy svízelné osudy a dobro- družné cesty se staly námětem ro- mánů, filmů… Stejně tak je známo, že americký světadíl nese jméno po Amerigu Vespuccim, ale o jeho po- stavě se toho ví podstatně méně. Hlavně nezasvěcené pohledy na roli obou mužů bývají velmi zavádějící a po- znamenané nejčastěji dvěma zcela chyb- nými interpretacemi: Byl nedoceněný Ko- lumbus skutečným objevitelem Ameriky a lehkovážný dobrodruh Vespucci mu jen díky náhodě uzmul objevitelské prven- ství? Nebo právě Vespucci, chudý odváž- ný hoch, změnil vývoj dějin a ctěnému Kolumbovi byly přičteny jeho zásluhy? Skutečnost je podle dostupných pramenů o poznání jiná. Stojí za to si ji připome- nout mimo jiné k příležitosti 500stého vý- ročí od smrti Ameriga Vespucciho. Kolumbus svoji slávu poněkud oslabil tím, že až do konce života věřil – a pře- svědčil o tom své stoupence i mecenáše – že objevil „pouze“ cestu do západní Indie. Přitom se posléze potvrdilo, že jed- na z jeho výprav skutečně skončila na americkém kontinentu. Zato Amerigo Ve- spucci o několik let později hned hlásal, že objevil „Nový svět“. Vyvrátil Kolumbův omyl a získal aureolu předního mořeplav- ce a objevitele. K jeho přednostem se sluší přičíst, že díky svému vzdělání a karto- grafickým schopnostem dokázal podat na tu dobu kvalitní vědeckou práci o vý- sledcích své cesty, takže evropské panstvo mu vzdávalo veškerou čest. Velký podíl na šíření jeho slávy a hlavně na zapsání jeho jména na mapu světa má tehdy me- zinárodně uznávaný německý kartograf Martin Waldseemüller. Právě on do všeo- becně respektované mapy světa zanesl nový kontinent s názvem Amerika. Vespucci v Americe narážel na Kolumbovy stopy Až postupem doby se prokázalo, že kam v „Novém světě“ Vespucci vstoupil, nacházel důkazy o Kolumbově dřívější pří- tomnosti. Na rozdíl od něj sice v průběhu svých plaveb včetně cesty kolem americ- kého kontinentu pořizoval velmi cenné kartografické údaje, nicméně ani to nic nemění na Kolumbově prvenství. Dlužno dodat, že údajně ho sám Vespucci uznal, a to dokonce osobně tváří v tvář Kryštofu Kolumbovi. Podle historiků – byť se již předtím znali – ho navštívil v době, kdy již bylo Kolumbovo zdraví značně chatrné a schylovalo se k jeho smrti. Paradoxní je, že ani tehdy ho Vespucciho argumenty nepřesvědčily o tom, že hlavní zásluhu na objevení amerického kontinentu náležejí jemu. Pochybnosti o tom, kam jeho výprava vlastně dorazila, ho neopouštěly ani na sklonku života a navzdory objek- tivním důkazům. Kromě toho byl vysílen bojem o zachování zbytku cti a v nepo- slední míře také majetku, takže na pří- padný boj o dobyvatelskou slávu mu ne- zbývalo sil. Zato Vespucci byl v tomto ohledu na vrcholu. Takže poslední setkání obou mužů skončilo gentlemanskou vzá- jemnou úctou, aniž by prý do Kolumbova postoje vneslo jakoukoli hořkost. Ten krátce na to zemřel jako zneuznaný a ne- příliš zajištěný muž. Vespucci si naopak až do konce života užíval slávy a blaho- bytu. Když v únoru roku 1512 zemřel ve Španělsku na malárii, byl pohřben se slav- nostními poctami, jak se na tak váženého muže slušelo. Podle jiných pramenů i on zemřel v nouzi. Každopádně celá další století ho obestírá spleť otázek, zda to byl požitkářský boháč, který se jen tak ze záliby plavil po světě, cynicky obcho- doval, a navíc si přisvojoval cizí zásluhy, nebo všestranný vzdělanec, který razil cesty k hlubšímu poznání světa. Na obou interpretacích je zřejmě kus pravdy. Chlapec z dobré rodiny a s nadějnými vyhlídkami Zatímco Kolumbovi byly mořeplavecké cesty osudem a smyslem života „profe- sionálního dobrodruha“, Vespucciho ka- riéra se tak přímočaře neubírala. Pocházel z dobře zajištěné florentské rodiny, která jemu i jeho třem bratrům poskytovala na tu dobu nejlepší možné zázemí včetně širokých možností vzdělá- ní. Přispěl k tomu i fakt, že otec Vespuc- ciho a jeho žena měli velmi těsné vazby na mocný panovnický rod Medicejských, kteří tehdy měli nemalý vliv na veškeré kulturní, vzdělávací a v neposlední řadě mezinárodní obchodní aktivity. Amerigo Vespucci se díky tomu pohyboval od dětství ve vybraných kruzích a získával ty nejlepší znalosti v oborech matemati- ky, astronomie, zeměpisu, přírodovědy. Ovládal i latinu a historii. To vše se později promítlo do výsledků jeho výprav, ale vě- decká kariéra ho zpočátku nelákala. Lepší zajištění viděl v rozvoji obchodu, takže se dal do služeb Medicejských jako obchod- ník a úředník. O zámořských cestách – a obchodech, které by z nich vyplynuly – dlouho jenom snil, hlavně když pracoval v loďařském průmyslu. Tehdy přišel do styku s mořeplavci včetně Kolumba. Až AMERIGO VESPUCCI Narozen: 9. března 1451, podle jiných zdrojů 1454, ve Florencii. Původ: bohatá rodina se vztahy s Medicejskými, pro které praco- val jako obchodník. Studium: astronomie, matemati- ka, zeměpis, přírodověda. Zámořské zkušenosti: plavby na lodích portugalského a španělské- ho království. Přínos: kartografie a popis nepro- bádaných území. Věhlas: přistání v Americe mu přineslo slávu objevitele nového kontinentu, i když on sám si byl vědom, že Kryštof Kolumbus ho předstihl.

Johnny Cash, jeho sláva i problémy 17 poté se pokoušel sám vyrazit po mořích do neprobádaných dálek pod španělskou nebo portugalskou vlajkou. Okolnosti je- ho cest však vesměs zůstávají zahaleny tajemstvím. O některých se neví, zda tam byl jako lodivod a navigátor, nebo jen jako cestující, jestli se více věnoval astronomii, nebo jen obchodu včetně trhu s otroky. Každopádně proplul mezi Floridou a Kubou, navštívil řadu ostrovů... Nelze mu upřít, že poznal i nezkrotnou Ama- zonku a její pobřeží. Kamkoli se dostal, vytvářel mapy, které svojí odborností neměly obdoby, stejně jako mapování celkové podoby, geogra- fické i demografické situace, v čemž byl ve své době nedostižný. Objevitel, nebo podvodník s obratným perem? Jestli byl Vespucci podvodník, se neví, i když v mnohém to asi tak bylo. Jestli dokázal budoucím generacím přiblížit po- dobu světa, se neví, i když v mnohém to asi tak bylo. I mezi základními informa- cemi o něm vždycky zní, že byl skvělý kar- tograf. Což znamená, že na rozdíl od vět- šiny mořeplavců nevozil jen exotická zvířata a otroky, ale i mapy, podle nichž se řídily světové velmoci. A své objevy do- kázal zpřístupnit široké veřejnosti. Říkejme tomu laciná reklama, nebo přesvědčivý dokument? Ať tak či onak, Vespucciho latinsky psaný leták Mundus Novus bar- vitě líčil jeho dojmy z Nového světa. Oslo- vil mocná dvorstva i prostý lid, prolétl svě- tem a stal se východiskem jeho pozdější slávy. Zaslouží si ji. Ve své době neměl konkurenta, který by stejně odborně po- psal například trasu kolem amerického pobřeží. Jeho text byl strhujícím líčením o exotice nových území, celý svět zapo- mněl přemýšlet o tom, jestli onu exotiku neobjevil už předtím Kolumbus. V lecčems podle historiků sice lhal a podváděl, ale… Své zásluhy uměl prodat a cenu měl vysokou: Objevitel Ameriky. –red– J ohnnyho Cashe přinejmenším tole- rují, pokud přímo nezbožňují, i ti, kteří se takřka štítivě odvracejí při samotném pojmu country. Občas řeknou, že to je něco víc než country. Svým způsobem mají pravdu, i když mluví o jednom z nejvěhlasnějších zpěváků spo- jovaných s tímto žánrem. Ale pravda, jeho repertoár byl mnohem širší – přisvojují si ho „folkaři“, jeho blues jsou oslňující, je i mistrem některých gospelů. Asi je to tím, že si své texty i hudbu skládal sám a promítal do ní své nepříliš snadné osudy. Narodil se v únoru 1932. Koho by neoslovil onen úžasný baryton a vyprávění o tulácích, desperátech, šťast- ných i nešťastných milencích, cestách po zapadlých koutech světa a hledání naděje. Narodil se v Arkansasu v typické far- mářské rodině, kde bylo důležitější ob- starat úrodu než se s nějakou přehnanou láskou věnovat dětem. Ty musely pomá- hat a přispívat ke společné obživě. John- nyho bratr Jack to odnesl životem, když utrpěl smrtelný úraz při práci na cirkulár- ce, což se pro všechny pozůstalé stalo nesmazatelným traumatem. I poté John- ny Cash tíhl k muzice, což ale rodina ani po jeho prvních úspěších nijak neocenila – hlavně otec to bral tak, že prospěšnější než sláva v show businessu by bylo, kdy- by pořádně přiložil ruku k dílu na farmě. To se nikdy nestalo, místo toho se syn spo- lu s postupujícím věhlasem zaplétal do problémů. Po návratu z vojenské služby v Evropě se mu nevyhnuly drogy a alkohol v míře, která se podepisovala na jeho zdra- ví i umělecké pověsti. I četné problémy ohledně porušování zákona dokreslovaly jeho image problematického člověka. Ne- jen kvůli tomu se mu zhroutilo manželství, i když na svých čtyřech dcerách velmi citově lpěl. Přesto dál produkoval písně, které vévodily hitparádám a stávaly se svě- tovými hity. Kromě toho stál za neobvy- klými akcemi, jako třebabyla série koncer- tů v amerických věznicích. Na sklonku 60. let si Cash dokázal uspořádat i osobní život. Po rituální očist- né kůře skoncoval s drogami a vzal si za ženu svoji hudební partnerku June Car- terovou, kterou o ruku požádal během vystoupení tak, jak je to v životopisném filmu Walk the Line, nazvaném podle jedné z jeho slavných písní. Opakovaně se objevoval na filmovém plátně, ve westernech i televizních seriá- lech, osobně se stýkal s prezidenty USA... Každopádně když v roce 1978 přijel koncertovat do Prahy, byl tu i v dobách komunistického temna vítán aplausem ja- ko hudební hvězda a z jeho návštěvy se stala nezapomenutelná kulturní událost. „Muž v černém“, jak se mu přezdívalo a přezdívá, okouzlil obecenstvo svým zpě- vem i neformálním vystupováním. Tím, co ho charakterizuje i devět let po smrti. –red–

18 KATASTROFY Letošní zima je obtížná, ale katastrofy lidstva bývají i mnohem drastičtější Když „za bolševika“ z médií dra- maticky zazněly zprávy o složitých problémech kvůli pěticentimetrové- mu poprašku sněhu, leckdo se ško- dolibě smál, jak ti soudruzi chtějí poroučet větru dešti, zvládat boj s imperialismem a budování šťast- ných zítřků, když je zaskočí se- bemenší povětrnostní nepohoda. A mluvilo se o tom, že v zimě občas i dřív hodně sněžilo, na jaře občas hodně pršelo a velká voda brala, co mohla. I dnes to vypadá, že rozmary počasí překvapují kdekoho povola- ného – hlavně třeba správu silnic a dálnic. Jen se víc nejen mluví, ale také odborně argumentuje kolem toho, že příroda leckdy přináší a při- nášela katastrofy. Pravda, letošní zi- ma si vzala za oběť stovky životů. I v mnohých zemích, zvyklých i na třeskuté mrazy, byla mimořádně krutá, a v mnohých letoviscích pře- kvapila tím, že vůbec nastala. Je to cynické, ale málokoho dojme, že v některých oblastech Polska, Ruska, Litvy, … už umrzlo víc lidí než v obdo- bích mírných zim. Když jde například o Severní Afriku, proslulou sluncem a sladkými plody, informace o zapada- ných silnicích a zavřených školách jsou zajímavější. Nemluvě o teplomilných Ita- lech, kteří rovněž rušili školní docházku a dali kvůli nezvykle silným mrazům vol- no většině státních úředníků, leckde byly přerušeny dodávky elektřiny. Inu, v Římě by letos starověcí antičtí vládci světa a snad i otroci asi museli změnit své vzdušné hábity za něco tep- lejšího. Současní politici rovněž zavírali školy, úřady, byl ochromen provoz na silnicích. Ani velmoci, jako je Velká Bri- tánie, se nezřekly mimořádných opat- ření. Ta postihla například i Švýcarsko, které jinak na patřičné nadílce sněhu vydělává, aby nalákalo turisty na své ve- ledrahé sjezdovky, hotely a penziony. A co teprve Jižní Amerika – tam podle odborníků pravděpodobně přestanou kvůli extrémním mrazům bujet mnohé rostliny. Zajímavé v této souvislosti je, že vrtošivost přírody neblaze zasáhla i pověstně jedny z nejodolnějších: Kak- tusy pomrzly a mnohé druhy se prý pře- stanou rozmnožovat. Morové rány, povodně, zemětřesení, … To vše ovšem není poprvé ani napo- sled, kdy se „pozemšťané“ museli vy- rovnat s obtížemi, které někdy při- pisovali přírodě, někdy Bohu, někdy „specializovaným“ bohům… někdy ta- ké sami sobě. Ale téměř všechny země světa, od rovníků po oba póly, se už v minulosti, leckdy hodně dávné, setkaly s pohromami, které změnily je samotné a leckdy i celý svět. Byly to morové rány, jiné epidemie, povodně... Uveďme si příklady. Obrovská morová rána, která posti- hla ve 2. století našeho letopočtu Řím- skou říši, bývá připisována jako původ- cům vojákům, kteří se pod vedením Marca Aurelia vrátili z dobyvatelských výprav. Odhaduje se, že během epide- mie zemřelo pět milionů lidí. Jen v Ří- mě jich umíraly každý den zhruba dva tisíce. O století později se země zatřásla pod Středozemním mořem. Ostrov Kréta byl v podstatě srovnán se zemí, postižené byly i další části Řecka, Libye, Kypru a Si- cílie. Po zemětřesení následovala obrov- ská vlna tsunami, která si vyžádala další tisíce obětí. Ve výčtech historických katastrof by- chom mohli pokračovat do nekonečna. Ale vraťme se k třeskutým zimám, jako byla ta letošní. Čechy v zajetí záplav od nepaměti Jisté je, že vyrovnat se s mrazem a sněhem je jedna věc. Druhá věc je, že zima s nadílkou sněhu bývá před- zvěstí rizika povodní. Ty se dělí na letní a zimní. Letní bývají projevem přívalo- vých nebo dlouhodobých dešťů, zimní důsledkem zimního tání, ale vesměs také v kombinaci s jarními dešti. Ostat- ně jsme to nedávno už několikrát zažili. Letos nás podobná situace asi nemine. Asi to není žádná útěcha, ale podobné zmínky se objevují již v pradávných kronikách, kdy povodně přinášely ne- nahraditelné škody. Doložená je například zkázonosná povodeň z roku 1598 – ta byla o to hor- ší, že se projevila při tání a pak znovu v srpnu po vydatných srážkách. Nicmé- ně až v roce 1825 byla na Vltavě v Praze instalována hydrologická stanice, tedy počátek měření v českých zemích. V roce 1874 pak vznikla Hydrografic- ká komise pro království české. Hlavním podnětem byly předchozí katastrofické povodně hlavně na Berounsku a podél Ohře, bez újmy nezůstali ani lidé poblíž dalších toků včetně Moravy. Symbolický byl přelom roku 1783 a 1784. Nejenže se vylily z koryt téměř všechny řeky – například kromě Vltavy a Labe i Otava, Berounka, Ohře, Dyje, Morava, … Byly poškozeny všechny pi- líře Karlova mostu. Leckdo to vnímal ja- ko varování pro život národa. Další podobné katastrofy následovaly například v letech 1862 nebo 1867, kdy trpěly především severní Čechy. Dobové kroniky jsou v tomto směru leckdy str- hující. Některé psali i správci lesů i před mnoha staletími. Dnešní myslivci a správci lesů se oprávněně tváří, že mají spoustu práce. O tom, že náročná zima způsobuje v le- sích velké škody, vypovídají již pasáže ve Starých letopisech českých, zmiňuje je i Kosmas. V některých dokumentech je věnovaná pozornost i kroupám. Ty, v mimořádné intenzitě a velikosti údajně zlikvidovaly valnou část lesů schwarzen- bergského panství. A ani letos nebudou asi škody malé. –red–

19 EKONOMIKA 20leté výročí kuponové privatizace V prosinci 1991 bylo společným rozhodnutím ministra financí ČSFR a ministrů pro privatizaci obou re- publik stanoveno zahájení předkola první vlny kuponové privatizace na 17. února 1992. Je to tedy přesně dvacet let od faktického zahájení pře- vodu velké části státního majetku do rukou občanů. Kuponová privatizace nebyla „českou cestou“, jak se často uvádí. Tento kon- cept vznikl v roce 1988 v Polsku. Vedle Československa a Polska pak byl využit také v Rusku, Bulharsku či Slovinsku. S tímto konceptem pracoval i nositel No- belovy ceny za ekonomii Milton Fried- man, který navrhoval distribuci „kuponů na vzdělání“, kterými by si studenti „ku- povali“ vzdělání ve vybrané škole bez ohledu na to, zda je soukromá, či veřejná. V Československu za touto metodou distribuce státního majetku stáli zejména ekonomové Prognostického ústavu ČSAV Dušan Tříska, Tomáš Ježek a Václav Klaus. Kuponovou metodou bylo privatizováno kolem dvou tisíc podniků. Nešlo tedy o dominantní formu privatizace (celkově bylo privatizováno kolem 14 tisíc podni- ků). Nebylo také neobvyklé, že podnik byl zčásti privatizován kuponově a zčásti nějakou standardní metodou. První vlna se uskutečnila právě před dvaceti lety a druhá vlna o dva roky později. Vše se odehrávalo neuvěřitelně rychle. Majetek státu se přesouval do rukou občanů rychleji než v okolních zemích. Kuponová privatizace byla zjevně úspěš- nější, než by byla forma zaměstnanecké- ho vlastnictví akcií, kterou navrhovala so- ciální demokracie a která by zvýhodnila zaměstnance ziskových podniků. Podniky, které vyčlenily část akcií pro zaměstnance, nenašly dostatečnou poptávku. V obou vlnách kuponové privatizace si občané mohli koupit kuponovou knížku za 35 korun a známku za tisícikorunu. Každá knížka pak obsahovala deset ku- ponů po 100 bodech. Koupí kuponové knížky se stal občan držitelem investičních kuponů, tedy takzvaným DIKem. Tyto bo- dy mohl občan investovat buď přímo, ne- bo prostřednictvím privatizačních fondů. A zde se právě láme pohled odborné i široké veřejnosti na úspěch, či neúspěch kuponové privatizace. Každý z těchto proudů má také svou tvář. První je Dušan Tříska, který si stojí za vším, co následo- valo. Druhou tváří je Tomáš Ježek, který se stal kritikem privatizace. Problémy byly především tři – rozdro- bení vlastnické struktury, nedokonalá le- gislativa a nekalé praktiky. Privatizované firmy měly tisíce různých vlastníků, přičemž žádný z nich neměl vý- razný vliv na chod firmy. To vedlo k tomu, že vedení takového podniku si mohlo dě- lat prakticky co chtělo a často vyvádělo finance na účty svých vlastních podniků. Využívalo přitom nedokonalé legislativy, která byla poplatná krátké době existence obnovené svobodné Československé re- publiky. Tento problém částečně vyřešila „třetí vlna“ kuponové privatizace, kdy do- šlo právě ke koncentraci vlastnictví. Přesto ještě nyní v České republice evi- duje Centrální depozitář cenných papírů více než milion účtů, na kterých se na- chází akcie z doby kuponové privatizace v hodnotě několika miliard korun. Očekávaný čilý obchod na burze se nekonal Původní představa, že se s akciemi pri- vatizovaných podniků bude čile obcho- dovat na pražské burze se bohužel také nenaplnila. Již v roce 1997 byla většina (celkem přibližně 1300) privatizovaných firem z burzy vyřazena z důvodu nízké aktivity obchodování s jejich akciemi. Dů- vodem nízké aktivity byla nezkušenost občanů s těmito instrumenty, netranspa- rentnost vlastněných firem a často také malá velikost obchodovaných firem. Jak již bylo zmíněno, lidé mohli inves- tovat své body přímo nebo prostřednic- tvím privatizačních fondů. Ty ve snaze zís- kat co nejvíce investičních bodů zahájily agresivní marketingovou kampaň ve stylu „jistoty desetinásobku“ od Harvardských investičních fondů Viktora Koženého či sloganem „drobní akcionáři, plačte“ od Motoinvestu Pavla Tykače. Kampaň byla úspěšná, protože jí větši- na lidí podlehla a své investiční body svě- řila právě privatizačním fondům. Mezi nejúspěšnějšími byla Česká spořitelna, In- vestiční banka a právě Harvardské fondy. Pro zajímavost PPF Petra Kellnera byla až ve druhé desítce. Bohužel i řada z těchto privatizačních fondů využila slabé legislativy a začala provádět pochybné obchody s aktivy. V momentě, kdy jim hrozilo zpřísnění regulace, začaly svolávat na pozdní noční hodiny valné hromady do zapad- lých vesnic, aby změnily svou právní formu. Nekalé praktiky (porušování zákonů) či již zmíněné využívání nedokonalé legisla- tivy ve svůj prospěch bohužel dále pod- kopalo skepsi občanů k investování stejně jako ke kolektivní správě aktiv. Slovo „fond“ je stále u řady Čechů sprostým slovem. Proto také takové obavy ohledně důchodové reformy. Jsme ale o dvacet let dále. Regulace kolektivního investování je plně srovna- telná s vyspělými zeměmi a původní dů- vody obav jsou dávno pryč. Přesto je čes- ká burza cenných papírů v regionu popelkou a Češi si jen postupně hledají cestu například k podílovým fondům. Dušan Tříska si stojí za tím, že prakticky vše, co se odehrálo, bylo nejlepším mož- ným průběhem. Vyčkávání na kvalitnější legislativu před spuštěním samotné ku- ponové privatizace by podle něj vedlo k větším společenským škodám. Doda- tečný čas by totiž využily různé lobbistické skupiny, které by legislativu ohnuly ve svůj prospěch. Na druhou stranu Tomáš Ježek se staví k důsledkům kuponové privatizace skep- ticky. Regulace dle něj měla přijít dříve, aby ochránila majetek akcionářů. Z pohledu nezúčastněného ekonoma mne ale nejvíce mrzí právě vznik averze lidí vůči investování. Tato dnes už nera- cionální obava podvazuje potenciál české ekonomiky. Firmy si nechodí pro kapitál na českou burzu, raději volí financování od (zahraničně vlastněných) bank nebo upisují své akcie v zahraničí. Na druhé straně lidé zase nezhodnocují své prostředky a mají je neefektivně ulo- ženy dlouhá léta na termínovaných vkla- dech. Jedna ze základních ekonomických (a hlavně podnikatelských) pouček přitom říká, že peníze se musí „točit“. ■ David Havlíček autor je vedoucí oddělení ekonomických analýz a tajemník Národní ekonomické rady vlády

VÝROČÍ 20 Heslo sokolů: Paže tuž, vlasti služ 150 let od založení Sokola jistě přinese celou řadu článků a informa- cí o zakladatelích, významu Sokola pro sportovní a tělovýchovné ná- zvosloví, které se stalo základem pro většinu slovanských jazyků. Jeho celoevropská proslulost a maso- vost posléze zavedla Čechy mezi zakladatele mezinárodního olympij- ského hnutí. Vzpomínka na Sokol by ale neměla opomíjet také jeho vý- znam pro existenci a svobodu České republiky, potažmo Československa. V průběhu roku 1861 se v pražské čes- ké společnosti začalo hovořit o potřebě samostatného tělovýchovného spolku. Obzvláště aktivními byli cvičenci Maly- petrova tělocvičného ústavu. Také zde proběhla první schůzka, na které bylo rozhodnuto založit samostatný český spolek, který se bude „zabývati cvičením tělesným“. Do čela přípravného výboru se postavil Dr. Edvard Grégr. Vypracoval stanovy a předložil je 17. prosince 1861 na pražské místodržitelství. V lednu ná- sledujícího roku byly stanovy úředně schváleny. 16. února 1862 se již mohla sejít valná hromada, která za účasti prv- ních 75 členů prohlásila ustanovení Praž- ské tělocvičné jednoty. Do čela výboru byl zvolen obchodník Jindřich Fügner, dalšími členy byli historik umění Dr. Mi- roslav Tyrš, právník Dr. Tomáš Černý a dá- le pivovarník Ferdinand Fingerhut (bratr Vojty Náprstka), MUDr. Edvard Grégr, JUDr. Julius Grégr, Jan Kryšpín, František Písařovič, Rudolf Skuherský, Karel Steffek, kníže JUDr. Rudolf Thurn-Taxis a Emanuel Tonner. Na návrh Emanuela Tonnera spo- lek přijal nové jméno Sokol, Josef Mánes navrhl prapor a stejnokroj. Vše bylo pojato všeslovansky. Boty z polského kroje, čepka černohorská, nabírané kalhoty z ruského sukna, ka- zajka připomínající revoluční rok 1848 a vrcholem pak byla červená garibaldi- ovská košile. Tyto dva poslední znaky de- monstrovaly představu, že Sokol se v bu- doucnu stane základem revolučních národních sborů, jak o tom snil přede- vším Edvard Grégr se svými druhy. Mezinárodní ohlas Veřejné aktivity, cvičení a společné výlety (první výlet byl uskutečněn 27. dubna 1862 na Říp a účastnilo se ho 73 členů v sokolských krojích) ved- ly k rozmachu Sokola i v ostatních městech zemí Koruny české. V roce 1865 existovalo v Čechách a na Mora- vě již 21 sokolských jednot s téměř 2 000 členů. Sokolská myšlenka záhy překročila hranice. Již 25. února 1865 založila stovka členů jednotu v St. Louis v USA, v roce 1866 následovalo Chica- go a v roce 1867 New York. Ve stejných letech byly ustanoveny jednoty ve Vídni a ve Švýcarsku. Úspěch Sokola ovlivnil i ostatní slovanské národy. V roce 1863 byl v Lublani založen Južni sokol a 1866 v Polsku a ve Lvově Towaryzystwo gim- nasticzne Sokol. První světová válka nezastihla sokoly nepřipravené Existence sokolských jednot v zahraničí se velmi pozitivně projevila již během 1. světové války. Předpokladem pro jejich využití bylo jejich organizační propojení. Zahraniční akce T. G. Masaryka byla ze značné části financovaná právě ze sbírek sokolů. Nebyla to však jen finanční a po- liticko-propagační pomoc. Ze sokolských jednot se vbrzku začaly organizovat vo- jenské dobrovolnické útvary. V Paříži se již během roku 1914 vytvořila česká dob- rovolnická rota se sokolským názvem „Nazdar“. Sokolové byli také u vzniku první dobrovolné jednotky v Rusku „Čes- ká družina“. Ve Spojených státech ame- rických, ještě před jejich vstupem do vál- ky, odcházeli sokolové do Kanady, aby mohli vstoupit do britských dobrovolných jednotek. Přitom byla během 1. světové války Česká obec sokolská úředně rozpuště- na. Neznamenalo to však konec jejich aktivity. Starosta Josef Scheiner patřil k zakládajícím členům Mafie – skupiny politiků, kteří podporovali zahraniční činnost T. G. M. Konec habsburské mo- narchie nezastihl sokoly nepřipravené. Jejich kontakty, pevná a hierarchicky uspořádaná organizace vedla již 28. říj- na 1918 k vytvoření Ústřední sokolské stráže (později se transformovala do tzv. Národní stráže), která fakticky v novém státě suplovala činnost policie a vojska pod vedením sokolského náčelníka Jind- řicha Vaníčka. Na celém území se po- dílela na odzbrojování německých, rakouských a maďarských jednotek, střežila sklady potravin a všemožně se Tomáš Grulich V době 150. výročí založení So- kola proběhne v Praze jubilejní všesokolský slet, který uvítá i za- hraniční jednoty, tak jako tomu bylo vždy v minulosti. Českoslo- vensko a Česká republika vděčí Sokolu za jeho významné při- spění k osvobození, svobodě a demokracii. Cvičitelé Sokola pražského v čele s M. Tyršem

21 zasloužila o potlačení poválečného chaosu. Sokolští dobrovolníci bránili se zbraní v ruce nejvýchodnější hranice proti průniku bolševické Maďarské re- publice rad. S touto znalostí nepřekvapí, že Josef Scheiner byl v listopadu 1918 jmenován správcem Československých vojsk a v roce 1919 jejich generálním inspektorem. Odpor proti německé okupaci Připravenost sokolů bránit vlast byla v roce 1938 demonstrována na X. vše- sokolském sletu, kterého se zúčastnilo 350 000 cvičenců. Výmluvné bylo vy- stoupení 30 000 mužů ve skladbě „Pří- saha republice“. Německé okupační úřady Československou obec sokolskou rozpustily. Řada sokolů se zapojila do domácího i zahraničního odboje. Připo- menu zde alespoň odbojovou skupinu JINDRA a její radikální odnož ŘÍJEN, ve- denou spolupracovníkem čsl. vojenské rozvědky Janem Zelenkou, bývalým sta- rostou sokolské župy Krušnohorské. Většinou používal krycí jméno Hajský a v roce 1942 se stal nejbližším spolu- pracovníkem paradesantní skupiny ANTHROPOID, která uskutečnila atentát na R. Heydricha. Také zahraniční Sokol se zapojil do odboje. Není divu, že první kroky prezidenta Edvarda Beneše vedly do USA do Chicaga, centra českého živ- lu ve Spojených státech. Po osvobození se v roce 1945 hlásilo k Československé obci sokolské milión členů. Stal se nejmasovější organizací. Protest proti komunistické totalitě byl přirozenou reakcí Po Vítězném únoru opět Sokol de- monstroval svůj odpor k totalitě. Při slav- nostním průvodu odvrátili muži tvář od tribuny, kde stál Klement Gottwald. Ova- cí se naopak dostalo prezidentu republiky Edvardu Benešovi. Již v průvodu byli mnozí činovníci Sokola zatčeni. Komu- nisté se báli Sokol zrušit. Podle sovětské- ho vzoru sjednotili všechny tělovýchovné a sportovní organizace do Českosloven- ské obce sokolské. Po vzoru demokra- tických prezidentů si nechával Klement Gottwald říkat bratře prezidente. Smrticí rána přišla až v roce 1953, kdy byl Sokol definitivně zrušen. Jeho činnost se opět obnovila až po roce 1989. Sokolské aktivity však přerušeny ne- byly. Dále pokračovaly v zahraničních jednotách. Do exilu odešel poslední starosta Antonín Hřebík. Náčelnice Marie Provazníková využila olympijských her v Londýně a do vlasti se již nevrátila. Zemřela v exilu (Schenectady, USA) v úctyhodném věku nedožitých 101 let. Lidé, kteří odešli po komunistickém puči do zahraničí, vstupovali buď do existují- cích jednot, nebo ihned v utečeneckých táborech zakládali jednoty nové. Veřejná cvičení v táborech byla předzvěstí všeso- kolských sletů. První z nich byl uskuteč- něn ve Vídni v roce 1962. Poslední byl organizován v Paříži v roce 1990, kam již přijela delegace nově obnovené Čes- koslovenské obce sokolské. autor je senátor a historik Čeští sokolští dobrovolníci ve francouzské armádě v roce 1916 Odhalení a předávání sokolského praporu Sokolské jed- notě v uprchlickém táboře Valka – foto z archivu StB Autor článku na národním hřbitově v Chicagu u hrobu Antonína Hřebíka, starosty Čes- koslovenské obce sokolské v roce 1948

VOLBY VE SVĚTĚ 22 První březnovou neděli se v největší zemi světa – Ruské federaci – uskuteční prezidentské volby. Dalo by se čekat, že o vládu nad jednou ze světových velmocí se svede napínavý souboj. Jen- že všechno je předem jasné. Pro popis ruských voleb velmi přiléhavě platí bonmot jednoho z ruských opozičních lídrů a bývalého mistra světa v šachu Garry Kasparova: „V Evropě mají volby dopředu jasná pravidla a dopředu ne- jasný výsledek, naopak v Rusku je pře- dem jasný volební výsledek a nejasná volební pravidla.“ Prohozená křesla O výsledku prezidentského klání se pro- to fakticky rozhodlo, když loni 24. září úřa- dující ruský prezident Dmitrij Medvěděv na sjezdu „státostrany“ Jednotné Rusko navrhl, aby na post prezidenta opět kan- didoval stávající premiér Vladimír Putin. A ten podle předem připraveného scénáře kandidaturu přijal a pro změnu nabídl Medvěděvovi, aby byl lídrem pro parla- mentní volby a následně premiérem. Do zářijového sjezdu mnozí optimisté doufali, že se Medvěděv, kterého Putin vybral v ro- ce 2008 jako svého prezidentského ná- stupce, emancipuje jako liberálnější alter- nativa a bude s Putinem soupeřit o vládu nad Kremlem. Každý trochu rozdílný výrok Putina a Medvěděva se analyzoval jako příznak začínajícího rozkolu a zárodek bu- doucí možné plurality. Vše ale byla jen hra a oba politici se vrací na místa, která si prohodili při volbách v roce 2008. Medvě- děv uvolňuje místo v Kremlu opravdové- mu prezidentu a poslušně se vrací do pre- miérské pozice, do které před čtyřmi lety pustil Putina, když ten již nemohl potřetí v řadě kandidovat na hlavu státu. V Evropě se podobná výměna udála snad jen v Černé Hoře, kde si postkomu- nistický lídr Milo Đukanović několikrát prohazoval se stranickými kolegy pre- miérský a prezidentský post. Že se stejné „škatulata, hýbejte se“ chystá v Rusku, mnohým naznačila už ústavní změna, kterou Medvěděv prosadil a která zavedla prodloužení prezidentské- ho mandátu na šest let. Protože ruský nej- vyšší zákon omezuje prezidentskou kan- didaturu na maximálně dvě funkční období po sobě, může Putin teď prezi- dentovat dalších dvanáct let v řadě. Po nich si ale Putin bude muset dát hypote- ticky zase jedno období pauzu… Vladimírovy patálie Přes popsanou faktickou strnulost ruské politické elity ale platí, že se Putin nyní nachází v nejtěžším okamžiku své politické kariéry. Putin prezidentský úřad politicky zdědil po prvním prezidentu postkomu- nistického Ruska – Borisi Jelcinovi, který ho „udělal“ jako premiéra prezidentem na Silvestra 1999, když sám z funkce šéfa Kremlu odstoupil. Putin se v prezidentské funkci projevil jako muž pořádku, což nepřekvapí u bý- valého důstojníka KGB a držitele černého pásku v karate. Nový prezident se rychle stal symbolem relativního řádu, který do ruské společnosti vnesla jeho vláda, a na- víc Rusům dopřál nové národní sebevě- domí, postavené na obnově velmocen- ského postavení Ruska. V kontrastu s jelcinovskými „divokými“ 90. lety, puti- novské „utažení šroubů“ Rusové na urči- tou dobu přijali jako pozitivní a Putin se dlouho těšil vysoké podpoře. Rusové ho dvakrát v prvním kole zvolili prezidentem, podruhé dokonce se 71 procenty hlasů. Vše klapalo i při „operaci výměna“ v roce 2008. Stačilo, aby Putin ukázal na pre- miéra Medvěděva, a voliči ho v prvním kole poslali do Kremlu. Putinovská mašina se ale loni začala za- drhávat. Ekonomická krize snížila ceny su- rovin, které do značné míry financovaly putinovský ekonomický vzestup. Premiér byl poprvé vypískán na sportovním zápa- se, což sice označil za americky organizo- vanou akci, ale dříve podobné zkušenosti neprožíval. Prosincové parlamentní volby, ve kte- rých jeho Jednotné Rusko nezískalo nad- poloviční většinu hlasů, i když udrželo nadpoloviční počet mandátů, vyvolaly kvůli obviněním z manipulace s výsledky první masové protesty veřejnosti proti pu- tinovskému režimu. A nepřidalo mu ani poslední zveřejnění údajných e-mailů, kte- ré si měli vyměňovat lídři prokremelského mládežnického hnutí Naši, které mají do- kazovat, že hnutí organizovaně napadá nezávislá média a nezávislé aktivisty. Putin slíbí cokoli Přesto všechno Putin stále podle vý- zkumů neztratil možnost vyhrát v prvním kole. Svou výjimečnou roli, a naopak podi- vnou pozici svých volebních rivalů se Putin snaží podtrhnout svým postojem, kdy od- mítá v kampani podstoupit veřejnou tele- vizní debatu s protikandidáty. Kampaň dosud staví na široké paletě předvolebních slibů, které by se dali po- psat slovy „každému něco“. V ruské poli- tice citlivý problém majetku oligarchů chce Putinův návrat do Kremlu Petr Sokol

23 například vyřešit tím, že by tito miliardáři měli nyní zaplatit jednorázový poplatek do ruského rozpočtu, a tím by byl jednou navždy jejich majetek legalizován. K tomu slibuje vytvořit 25 milionů pracovních míst do roku 2020 nebo demokratizaci poli- tického systému, která má oslovit nyní se bouřící střední třídu. Kandidáti jako křoví Možná si lze položit otázku, zda se v Rusku letos vůbec jedná o volby. V poli kandidátů totiž vlastně nenajdete nikoho, kdo by byl opravdovou a reálnou alterna- tivou vůči Putinovi. A nejde jen o volební sílu, ale spíše o potenciál, byť i teoretický, uspět v prezidentském klání. Putinovi se totiž fakticky postavily jen dvě skupiny kandidátů: ti, co porazit nechtějí, a ti, co ho porazit nemohou. Takto zúžené pole je do určité míry pro- duktem volebního zákona, který předepi- suje kandidátům neparlamentních stran předložit petici s podpisy dvou milionů vo- ličů. Volební komise díky tomu například do voleb nepustila jasně opozičního kan- didáta Grigorije Javlinského, protože roz- hodla, že část jeho podpisů, nutných pro kandidaturu, není údajně platná. Nejsilnějšího protikandidáta zatím vý- zkumy dělají z Gennadije Zjuganova, šéfa ruských komunistů. Ten by podle analyti- ků byl ideálním Putinovým protikandidá- tem, pokud by se uskutečnilo druhé kolo. Když nedávno v otevřeném dopise prezi- dentu žádal „stalinizaci“ společnosti, ne- byla to výjimka. Zjuganov má daleko k umírněnosti, což ho vzdaluje od všech nekomunistických voličů. Kremelský klaun Opravdovou protiputinovskou sílu ne- může vytvořit ani Vladimír Žirinovský. Ta tam je jeho pověst muže, kterého se bá- la celá střední a východní Evropa, který vy- hrožoval použitím jaderných zbraní pobalt- ským republikám nebo tím, že už si brzo ruský voják omočí botu v Indickém oceánu. Díky rasistickým a urážlivým výrokům si sice Žirinovský drží určitou míru pozornosti veřejnosti i médií, a díky tomu se jeho strana stále drží v Dumě a i on při svých čtyřech dosavadních prezidentských kan- didaturách získával viditelné výsledky. Na- cionalistickou rétorikou zužuje volič- ský prostor pro jinou pravicovou stranu a když je třeba, pomůže „putinovcům“. I on tvoří ve volebním poli spíše nepřímou podporu Vladimíra Putina. Žirinovského styl politiky také podkresluje fakt, že šéfem parlamentního klubu jeho strany je jeho vlastní syn... Niklová žirafa Impozantně může působit fakt, že mezi kandidáty bude také jeden z nejbohatších Rusů Michail Prochorov. Muž s přezdívkou Žirafa je podle časopisu Forbes 32. nejbo- hatším člověkem světa a třetím nejmovi- tějším Rusem. Prochorov je znám jako příznivec sportu: Vede ruskou biatlonovou unii a v roce 2010 se stal prvním Neame- ričanem, který vlastní klub v americké pro- fesionální basketbalové lize NBA. Procho- rov vlastní totiž klub New Jersey Nets. Na druhou stranu Prochorov má i své „škraloupy“. Části Rusů může pochopi- telně vadit, že Prochorov patří mezi ruské oligarchy – tedy muže, kteří se ke svému majetku dostali v „divokých“ 90. letech. Většinou se jim podařilo při privatizaci „za- brat“ si zdroje nerostných surovin a to proměnit v nesmírné bohatství. Konkrétně Prochorov se zaměřil na nikl, zbohatl na něm a než se odvětví dotkla krize, velmi výhodně celý těžařský podnik prodal. Prochorova považují někteří komentá- toři ale také za mistrný Putinův tah. Pro- chorov ho nepřipraví o žádné hlasy, pro- tože osloví zejména liberální voliče, kteří by stejně Putina nikdy nevolili. Prochorov je podle tohoto scénáře dalším nástrojem, kterým se Putin snaží legitimovat volby v očích Rusů i Západu. Této teorii odpovídá zvláštní vystupová- ní Prochorova v předvolební kampani před parlamentními volbami. Prochorov se totiž nejprve s velkou pompou ujal role lídra liberální strany Pravá věc. Jenže po pár týdnech kampaně ze všeho vycouval. Ob- vinil sice hlavního kremelského politického stratéga Vladislava Surkova, že před tím zinscenoval převrat ve straně Pravá věc, který vedl k jejímu rozkolu. Ten byl oficiál- ním důvodem, proč Prochorov opustil volební ring. Politik, co se nevolil Těžko věřit také „opozičnímu“ přero- du dalšího z kandidátů Sergeje Mirono- va. Tento bývalý předseda horní komory parlamentu kandiduje za stranu Spra- vedlivé Rusko, která se profiluje jako umírněná levice stojící blíže středu než komunisté. Kdo by se zabýval jen Miro- novovými postoji a výroky z posledního období, mohl by se jednoduše zmýlit. Mironov například před volbami do Du- my, jak se v Rusku jmenuje dolní komora parlamentu, na sklonku loňského roku třeba prohlásil, že Putinova strana Jed- notné Rusko je seskupením „zlodějů a podvodníků“. Radikálně opoziční ré- torika proto jeho straně Spravedlivé Rus- ko pomohla k nárůstu hlasů a pozici třetí nejsilnější síly v Dumě. Mironov takto kritický k Putinovi a jeho přátelům nebyl. Často se cituje jeho vý- rok z roku 2004, kdy také kandidoval na prezidenta. V kampani ale tehdy prohlá- sil, že se ani sám nebude volit, protože Vladimír Vladimírovič Putin je pro Rusko nejlepší hlavou státu. Mironov byl navíc po deset let jedním z nejvyšších předsta- vitelů putinovského Ruska, když předse- dal Radě federace – druhé komoře par- lamentu. Když ho ale strana Jednotné Rusko v této pozici nahradila, začal být kritický. Přesto ho stále mnozí v Rusku považují za člověka, který je pro Putina kádrovou rezervou na pozici lídra loajální opozice, která má udržovat zdání plura- litní demokracie. Ve volbách chce prosa- zovat hlavně znárodnění ložisek s nerost- nými surovinami a garance pro penzisty. Až budete číst tento článek, bude už možná po volbách. Putin v nich téměř jistě vyhraje. Otevřené proto zůstává snad pouze to, zda se bude konat druhé kolo a zda Prochorov získá v prvním kole tolik hlasů, aby ho Putin musel odměnit něja- kým důležitým vládním postem. autor je politolog, CEVRO

VOLBY VE SVĚTĚ 24 Finští konzervativci pokračují ve vítězném tažení Po vítězných parlamentních vol- bách z dubna loňského roku zazna- menali finští konzervativci sdruže- ní v Národní koaliční straně další úspěch. 5. března byl ve druhém kole zvolen prezidentem jejich kandidát a někdejší lídr z let 1994 až 2001 Sauli Niinistö. Poprvé ve finských dějinách tak budou zemi vést prezident i pre- miér z Národní koaliční strany. V pre- miérském křesle totiž po složitých vy- jednáváních sedí lídr konzervativců Jyrki Katainen. Unikátní úspěch Do prezidentského paláce se v osobě Niinistöa vrací konzervativci po dlouhých 56 letech. Jsou sice hlavní silou finské pra- vice, nicméně finský stranický systém je konfigurován odlišně, než jak jsme v Ev- ropě zvyklí. Namísto tradičního dualismu levice–pravice patří ve Finsku k pilířům tamního stranického systému silná cent- ristická strana Finský střed, která v sobě spojuje agrární a velkou část liberálního proudu finské politiky. Konzervativci, jejichž ideové kořeny sa- hají až ke Starofinům 19. století, pak v této konfiguraci ve většině případů v období po druhé světové válce hrají roli třetího vzadu a vstupují do vlád jak s centristy, tak se sociálními demokraty. Ve Finsku je navíc zvykem, že k vládnutí jsou přibírány i ty strany, které nejsou nezbytné pro dosažení parlamentní většiny. V současné vládě tak najdeme zástupce hned 6 z 8 stran za- stoupených v parlamentu. Mimo vládu tak stojí pouze centristé, kteří se dobrovolně rozhodli „očistit se“ v opozici po 8 letech vládnutí, a i v českých médiích proslavení „skorovítězové“ Praví Finové. Oslabený prezident Po většinu poválečného období byla funkce prezidenta ve Finsku více než dů- ležitá. Odborníci dokonce v tomto období klasifikují Finsko jako poloprezidentský systém, podobně jako například Francii. Prezident, zejména pak centrista Urho Kekkonen, který v čele Finska stál neuvě- řitelných 26 let (od roku 1956 do roku 1982), byl velmi silným „hráčem“, vybíral a dosazoval „své“ premiéry, rozhodoval o složení vládních koalic, byl schopen si vynutit pád vlády, určoval zahraniční poli- tiku země a prakticky libovolně mohl roz- pouštět parlament. Od 80. let a zejména s přijetím nové ústavy platné od roku 2000 však došlo k výraznému omezení moci prezidenta. Ten dnes pouze nominuje kandidáta na premiéra pro volbu v parlamentu. Dále ztratil kontrolu nad zahraniční politikou v záležitostech Evropské unie a přišel i o možnost o své vlastní vůli rozpouštět parlament. Funkční období prezidenta by- lo omezeno podobně jako u nás na dvě po sobě jdoucí volební období, která však ve Finsku činí 6 let. Osm uchazečů a jen jedna židle Nová úprava prezidentových pravomo- cí snížila touhu politiků o post usilovat. Straničtí lídři dávají od roku 2000 před- nost spíše funkcím ve vládě. Do letošních prezidentských voleb tak svého lídra vy- slali pouze Praví Finové. Ostatní strany pak nominovaly své zasloužilé a význam- né členy. Nutno podotknout, že svého kandidáta postavily všechny parlamentní formace. Například centristy tak v poli reprezen- toval dlouholetý ministr a europoslanec Paavo Väyrynen, který se o prezidentský post ucházel již v roce 1994. Sociální de- mokraté kandidovali svého premiéra z let 1995 až 2003 Paavo Lipponena. Hlavní hvězdou vedle Niinistöa, který v prvním kole z 22. ledna získal 36,96 % hlasů, však byl kandidát zelených Pekka Haavis- to. Bývalý ministr životního prostředí žijící v registrovaném partnerství skončil na druhém místě, když získal 18,76 % hlasů, a o 1,23 % tak porazil Väyrynena. Hlu- boko v poli poražených pak skončil se ziskem pouhých 6,70 % hlasů Lipponen. Na úspěch z parlamentních voleb nedo- kázalo navázat Soini, kterého podpořilo „jen“ 9,40 % voličů. Druhé kolo tak skýtalo zajímavý sou- boj, kdy v případě zvolení Haavista by se Finsko stalo první zemí na světě, v je- jímž čele by stanul „zelený“ prezident. Překvapení se však nekonalo. Niinistö porazil protikandidáta poměrem 63:37. Povedlo se mu tak složit reparát za před- chozí volby, kdy těsně nestačil na stáva- jící prezidentku. ■ Matěj Trávníček autor je člen politické sekce HK ODS Kandidáti na prezidenta, zleva: č. 2 – Pekka Haavisto (Zelená liga), č. 3 – Timo Soini (Praví Finové), č. 4 – Paavo Väyrynen (Finský střed), č. 5 – Paavo Lipponen (Finská sociálnědemokratická strana), č. 6 – Sauli Niinistö (Národní koaliční strana), č. 7 – Sari Essayah (Finští křesťanští demokraté), č. 8 – Eva Biaudet (Švédská lidová strana) a č. 9 – Paavo Arhinmäki (Levicová aliance). Za povšimnutí stojí, že stranické logo na svůj plakát umístili pouze kandidáti levice a v modifikované podobě pak i Eva Biaudet reprezentující finské Švédy.

HISTORIE MÍSTO KOMPASU 25 Jindřich Marek P rchající vojáci nejsou považová- ni za symbol hrdinství a důvod k obdivu. Nejsou logicky považo- váni za symbol vítězství, i když třeba jedno francouzské přísloví tvrdí, že „útěk není čestný, ale zdravý“. Při pohle- du na nejtypičtější tradice francouzské za- hraniční politiky, plné záludnosti, naivity i podrazů a zrad všeho druhu, jej však lze akceptovat, jen pokud máme hroší kůži a silný žaludek. Prchající vojáky je však třeba rozlišovat podle toho, zda prchají od svých praporů, či pod své prapory. Ten druhý případ se týká českých vojáků po březnu 1939, kdy ti nejstatečnější z nich hledali po okupaci své vlasti další možnost boje s nacisty po vzoru legionářů v zahraničí. Jejich útěk „z protektorátu do republiky“ tehdy ob- sáhl prakticky celý svět. Osamělého policistu ochránila tma „Za hranice jsem se rozhodl odejít, po- něvadž jsem byl přesvědčen, že Němci blížící se válku nevyhrají, a proto jsem se 9. srpna 1939 rozhodl odejít za hranice bojovat proti nim. Z Olomouce jsem odjel na motocyklu do Moravské Ostravy, kde jsem motocykl dal do garáží policejního ředitelství na Žofince. Po důkladné infor- maci se starými kamarády, jak by se dalo nejlépe přejít hranice, vypravil jsem se druhého dne k jejich přechodu sám. Když jsem totiž řekl chlapcům, aby šli se mnou, odpověděli: ‚Co když to Němec vyhraje, co budeš za hranicemi dělat?‘ Odpověděl jsem jim krátce: ‚Kdybych měl někde v Anglii na lodi sudy koulet, s Němci zde pracovat nebudu!‘ Více jsem již nikoho nepřemlouval. Přecházel jsem v noci na 11. srpna me- zi Radvanicemi a Michálkovicemi. Cestou jsem potkal dva německé finance se psem, kteří se právě vraceli z pochůzky. Ve velké noční tmě jsem se skryl v silnič- ním příkopu a nechal jsem je přejít. Jak- mile zašli asi sto metrů, vylezl jsem z pří- kopu a pokračoval jsem k elektrickému vedení, které vedlo z Ostravy do Petřval- du. Podle něj jsem potom šel vysokou travou a křovím do Polska. Po třech stech metrech jsem znovu narazil na němec- kou, tentokrát čtyřčlennou pohraniční hlídku. Ukryl jsem se ve vysoké trávě a ne- chal ji přejít. Když zašla, že ji nebylo již slyšet, natáhl jsem si kožené rukavice a přistoupil k drátěným překážkám, které byly nataženy strom od stromu křížovitě. Při přelézání jsem ve výši dvou metrů padl do drátů, a jelikož jsem měl civilní kalhoty, ostnatý drát se zadíral do nich a já jsem byl nucen levou nohu vytáhnout při světle kapesní lampičky. Potom se mi teprve podařilo překážky přelézt a mohl jsem pokračovat v chůzi do Poláky v říjnu 1938 obsazeného Petřvaldu. Tak jsem se dostal ve dvě hodiny ráno na uhelný důl ‚Hedvika‘, kde jsem přenocoval a v deset ® Hrdinové na útěku Porážce lehkomyslné Francie v červnu 1940 nedokázali zabránit ani českoslovenští dobrovolníci… První čeští dobrovolníci do řad zahraniční armády před československým konzulátem v polském Krakově

HISTORIE MÍSTO KOMPASU 26 hodin dopoledne jsem byl dopraven pol- skou policií na „posteruňk“ do Fryštátu, odkud mne za čtyři dny odvezli do Kra- kova, kde jsem byl nakonec 23. srpna 1939 prezentován a zařazen jako dobro- volník do československého zahraničního vojska.“ Předchozí vzpomínka patří bývalému čtyřiadvacetiletému policejnímu strážmist- rovi Františkovi Slavíčkovi, který nakonec nemusel „někde v Anglii na lodi sudy koulet“. Zdaleka tehdy nebyl sám... Severní a jižní cesta za červenobílou vlajkou s modrým klínem První proud dobrovolníků do čs. zahra- niční armády putoval v období březen– srpen 1939 nejprve na sever do Polska, odkud bylo z gdyňského přístavu odeslá- no přes 1200 mužů do Francie, která jim tehdy pro začátek byla schopna nabíd- nout jen službu v cizinecké legii. Když 1. září 1939 hitlerovské Německo zaúto- čilo na Polsko, bylo na jeho území dalších 900 československých vojáků. Ti po rychlé porážce polské armády skončili většinou v sovětské internaci, odkud se po čase značnou část z nich podařilo přesunout do Francie a hlavně na Střední východ, kde se formovala tentokrát pod britským patronátem další z čs. zahraničních jed- notek. V Sovětském svazu tehdy zůstala v Orankách jen necelá stovka mužů jako potencionální velitelské a instruktorské jádro případné výstavby čs. jednotek na východě. Byl mezi nimi i nám již známý policejní strážmistr František Slavíček. Ten se poprvé dostal do boje s nacisty až v březnu 1943 u Sokolova jako velitel snajprů 1. roty nadporučíka Jaroše, po- zději se stal parašutistickým instruktorem a válku ukončil v hodnosti poručíka jako velitel roty zvláštního určení, která prová- děla hloubkový průzkum v týlu nepřítele, kde se několikrát vyznamenal i on sám osobně. Po polské porážce již byli zájemci o vstup do čs. zahraniční armády nuceni směřovat komplikovanější trasou na jih, která vedla přes klerofašistické Slovensko a horthyovské Maďarsko do Jugoslávie, odkud od 9. září 1939 do 24. června 1940 náš zahraniční odboj přes řeckou Soluň či turecký Istanbul dostal organizo- vaně do Francie a na Střední východ ve 44 transportech do zahraničních jednotek dalších 2058 osob. Po porážce Francie v červnu 1940 proud utečenců z protektorátu ustal, pro- tože již nebylo prakticky kudy a kam utí- kat. Na dramatickou cestu se již vydávali jen nejodvážnější jednotlivci jako napří- klad dva bratři z obce Světí u Hradce Krá- lové. Dvacetiletý číšník Josef a jeho o čtyři roky starší bratr typograf Jaroslav Kopecký překročili tajně protektorátní hranice u Břeclavi do Rakouska dokonce až 1. června 1941, odkud se vydali na dlou- hou dobrodružnou cestu přes čerstvě okupovanou Jugoslávii a Bulharsko do Tu- recka, kde byli u Adrianopolisu Turky za- drženi. Po šesti dnech ve vězení však byli na základě britské intervence propuštěni a vlakem odjeli přes celé Turecko až na syrské hranice, kde na pohraniční stanici Meydan Akpas k svému nezměrnému překvapení narazili na hlídku českosloven- ské jednotky pplk. Klapálka, u které již zů- stali! Tyto případy však již byly celkem oje- dinělé a některým z těch nejdramatičtějších budeme věnovat pozornost v některém z našich příštích „historických kompasů“. Poslední velkou skupinou českých uprchlíků s cílem posílit čs. zahraniční ar- mádu byli tak až v létě 1944 dezertéři z protektorátního vládního vojska, kteří v počtu 800 mužů zběhli k italským par- tyzánům, odkud se většina z nich po čase dostala přes Francii či Švýcarsko k našim jednotkám ve Velké Británii. Zde však do Jeden z výcvikových táborů československých vojáků ležel i v egyptském Sidi Bishr František Slavíček Winston Churchill s prezidentem Bene- šem při návštěvě u československé jed- notky ve Velké Británii

té doby muselo velení našeho zahranič- ního vojenského odboje dlouho spoléhat jen na příchod malých skupinek krajanů, které válka zastihla v zahraničí. Montéři ze Škodovky, učitelé, diploma- ti, muzikanti i cirkusáci, zběhové z cizi- necké legie i z německého totálního na- sazení, synové českých rodičů ze všech koutů světa – ti nyní přicházeli z Austrálie, Afghánistánu, Iránu, Turecka, Číny, Ka- nady, okupované Francie či z britských kolonií v Africe, aby oblékli uniformy čes- koslovenské zahraniční armády. Velice vý- znamné zastoupení mezi nimi měli pře- devším zaměstnanci firmy Baťa. Z protektorátu do republiky kolem světa Patřil mezi ně i Bohumil Nocar, který se narodil 20. října 1920 v Plzni, kde vychodil obecnou i měšťanskou školu. V čtrnácti letech potom odešel do Zlína k firmě Ba- ťa. Jaké šance tato dnes již legendární fir- ma nabízela skutečně schopným mladým lidem, prozrazuje mimo jiné i curriculum vitae, které vlastní rukou napsal Bohumil Nocar 25. srpna 1944 v Londýně: „Nejprve jsem byl v prodejním odděle- ní. Později jsem byl přeložen do oddělení osobního. Prvé dva roky navštěvoval jsem večerní obchodní školu ve Zlíně. Na jaře roku 1938 byl jsem poslán firmou Baťa do Pittman’s College do Londýna, odkud jsem na zimu odejel do New Yorku, abych referoval o světové výstavě. Z New Yorku odejel jsem potom na Trinidad, kde jsem byl vedoucím 13 filiálek. Za mého působení navštívil jsem většinu ostrovů Západní Indie a Jižní Ameriky. Po skončení smlouvy s firmou Baťa přihlásil jsem se dobrovolně do čsl. zahraniční armády, koupil si lodní lístek a odejel přes New York do Anglie.“ Dne 15. března 1941 byl světaznalý mladíček přijat k náhradnímu tělesu čs. brigády a po základním výcviku se stal o dva měsíce později příslušníkem brigád- ní telegrafní čety. Šikovný a samostatný Plzeňák neunikl pozornosti svých velitelů a od 28. dubna do 1. června 1943 pro- dělal ve skotském Inverlochy Castle poblíž Fort Williams „assault course“ – náročný bojový výcvik, po kterém následoval pa- rašutistický výcvik. V srpnu 1944 potom konečně dostal Bohumil první bojovou příležitost – na- bídku účasti na výsadkové operaci v Itálii. Když byl 24. srpna přemístěn od brigády k ministerstvu národní obrany, musel o dva dny později vedle písemného zá- vazku k akci v týlu nepřítele napsat také adresy nejbližších, kteří měli být informo- váni v případě jeho smrti. Bohumil Nocar napsal adresy dvou žen – svojí maminky vdovy Josefy Nocarové (Plánice u Klatov 133) a slečny Rity Rodriguesové z Port of Spain na Trinidadu. I když jej čekala nejistá budoucnost, těžko mohl tušit, že mu zbý- vají již jen poslední dva týdny života… Byl zařazen do výsadkové operace SI- LICA, jejímž úkolem bylo navázat styk s českými partyzány v severní Itálii a s je- jich pomocí převést co nejvíce příslušníků českého protektorátního vládního vojska, které sem pro nespolehlivost v domácím prostředí odkomandovali nacisté, k par- tyzánům a potom dále přes hranice do čs. vojenských jednotek. Nocar se však k plnění svého úkolu a první válečné šanci účtovat s nacisty nikdy nedostal. Letoun, ve kterém letěl do akce, narazil totiž 11. září 1944 ve 23.30 hod. v mlze na horský masiv v prostoru Cavalleria–Bi- ella severozápadně od Ivrea. Při katastrofě zahynulo 14 mužů – letci a dvě tříčlenné skupiny parašutistů, mezi kterými byli i dva Češi, kapitán Rudolf Hrubec a četař Bohumil Nocar. Jejich těla italští partyzáni důstojně po- hřbili. Později byly po válce ostatky obou českých parašutistů převezeny na lesní hřbitov města Milána. Když Nocarovi ka- marádi z obrněné brigády 30. května 1945 slavnostně defilovali před preziden- tem Benešem Prahou, zdálo se, že oni jsou ti, na rozdíl od Bohumila, šťastnější. Byla to však bohužel jen falešná iluze. V té době prorůstala osvobozenou re- publikou jako nádor komunistická de- magogie, která svou zhoubnost ukázala v plné síle po mistrně zrežírovaném „ústavním převratu“ v únoru 1948. Ko- munistická neurvalá pomstychtivost se vedle řady jiných demokratů a vlastenců zaměřila i na zahraniční vojáky. Vyhazovy z práce, šikana, perzekuce, věznění i po- pravy spolu s falšováním naší válečné his- torie se takřka stejným dílem soustředily na nepohodlné hrdiny bez ohledu na to, zda bojovali na západní, či východní fron- tě. Čeští důstojníci z východních jednotek, volyňští Češi či Rusíni, věznění ve stalin- ských lágrech, byli totiž příliš nebezpeč- nými svědky reality sovětského ráje, kte- rým se tehdy masově opájeli v zemích českých stejným dílem mladí intelek- tuálové i nevzdělaní hlupáci. Za dané situace byli nuceni mnozí bý- valí zahraniční vojáci ze své vlasti opět pr- chat. Nastal nový čas „hrdinů na útěku“. Tentokrát však bez velké naděje na změ- nu k lepšímu. V emigraci se pádu komu- nismu ve vlasti dožil po čtyřiceti letech jen zlomek z nich… autor je historik a publicista Bohumil Nocar Válečné úsměvy skutečných a nezištných vlastenců změnili po únoru 1948 komunisté v hořké zklamání… Slavnostní přehlídka v rozjásané Praze v květnu byla nejsladší odměnou pro ty, kteří přežili

28 KULTURA Co stojí za to zhlédnout aneb novinky ze světa filmu, divadla, hudby Michala Komrsková Soukromý vesmír právě v kinech Nejnovější film mnoha domácími i zahraničními oceněními ověnčené reži- sérky Heleny Třeštíkové je zřejmě nejdéle natáčeným snímkem časosběrné dokumentární tvorby vůbec. Neuvěřitelných sedmatřicet let Helena Třeštíková sledovala rodinu svých přátel a jejich osudů a navzdory tomu, že se jednalo o rodinu vlastně nikterak výjimečnou, vznikl snímek pravděpodobně nej- ucelenějším způsobem dokumentující dobu nesvobody, ve které se všichni uzavírali do svých „soukromých vesmírů“. Režisérka začíná sledovat Janu a jejího manžela Petra v roce 1974, kdy čekají své první dítě, dokumentuje všechny ty obyčejné věci, jako je stěhování „do vlastního“, první třídy obou dětí, jejich více či méně obtížné dospívání, synův odjezd do zahraničí či svat- bu dcery a narození prvního vnoučete. Jako geniální spojnice mezi jednotli- vými obdobími tu funguje paralelně sledovaný umělecký život Karla Gotta, který měl v každé době co říci a i kdyby ne, stejně tak činil, skvěle fungují i prostřihy dobových televizních novin a až něžně působí listování rodinným deníkem. V Soukromém vesmíru se Helena Třeštíková znovu ukázala jako výtečná pozorovatelka, prvně ovšem jako autorka s jedinečným smyslem pro humor. Film, který právě běží v českých kinech, byste měli vidět už jen proto, že z málokterého filmu si odnesete takový pocit důvěrné blízkosti. Trubadúr 3. března 2012 / 25. března 2012 Slavná opera Giuseppe Verdiho, která měla premiéru před 150 lety v římském Teatro Apollo, patří mezi nej- slavnější autorova díla. Romantický příběh o Manricovi a Azuceně s těmi nejneuvěřitelnějšími zápletkami je jedním ze stálic Státní opery Praha. Ve dvou březnových reprízách se představí Nikolaj Višňakov v roli Manrica, Miguelangelo Cavalcanti jako hrabě Luna, Christina Va- sileva jako Leonora nebo Veronika Hajnová coby Azu- cena. V představení mimo jiné zazní píseň cikánů Vedi! Le fosche notturne spoglie, kterou kromě jiných zpra- cování proslavila i jazzová varianta Glenna Millera. Pierrovi Richardovi. Do vyžádání 25.–28. února 2012 Autobiografické divadelní představení o legendárním velkém blondý- novi s černou botou si můžete vychutnat během čtyřech únorových představení. Příběh, v němž kromě stále okouzlujícího Pierre Richarda vystupuje i jeho syn Christophe Defays, je postaven na vyprávění o do- pisech, které hlavnímu hrdinovi chodí z celého světa, a jeho reakcích na ně. Z odpovědí začínajícím hercům, divadelním režisérům, jasnovid- cům, ale i sebevrahům, studentům nebo politickým špičkám si tak po- skládáte zábavný obraz o slavné francouzské filmové hvězdě. Předsta- vení ve francouzském jazyce je doplněno českými titulky. První večer uvede Pierre Richard v Bratislavě, následující dva termíny patří pražské- mu divadlu Hybernia, miniturné zakončí v brněnském Janáčkově diva- dle. Vstupenky koupíte na www.ticketstream.cz za ceny od 790 Kč.

29

KULTURA 30 Teremin 11. března 2012 Ivana Trojana, Martina Myšičku, Tatianu Vilhel- movou, Lenku Krobotovou a další hvězdy Dej- vického divadla uvidíte v inscenaci Teremin reži- séra Petra Zelenky. Hra, nominovaná na Ceny Alfréda Radoka, vychází z osudu skutečné po- stavy, ruského vědce a hudebníka, ale hlavně špiona Lva Sergejeviče Teremina. V příběhu po- dle námětu Petra Zelenky jej zastihneme v době jeho největší slávy po příjezdu do Ameriky, kde si užil vyprodané koncertní haly, uvedl do výroby thereminvox, ale užil si i krach newyorské burzy, tajný sňatek s černošskou tanečnicí a úpadek vlastní popularity. Vstupenky v prodeji v poklad- ně Dejvického divadla za ceny od 350 Kč. Yamato od 5. března 2012 Přeslavný japonský bubenický soubor se po čtyřech vyprodaných turné znovu vrací do České republiky. Soubor YAMATO založil v ro- ce 1993 Masa Ogawa v Naře, která je nazý- vána kolébkou japonské kultury. Za dobu své existence soubor odehrál více než tisícovku představení po celém světě. Během velkolepé bubenické show, v níž s citem mixují bubno- vání s tradičními japonskými motivy s hudbou a historickými kostýmy, používají desítky nej- různějších nástrojů včetně naprosto unikátní- ho kousku, vyrobeného ze čtyři sta let starého stromu. Desítku strhujících koncertů Yamato odstartují 5. března v libereckém Domě kul- tury, 14. března turné zakončí v karlovarském hotelu Thermal. Vstupenky prodává www.tic- ketpro.cz za ceny od 990 Kč. Český lev 3. března 2012 Nejdůležitější událost filmové sezóny se odehraje 3. března ve velkém sále Lucerny. Ať už předávání Českého lva budete sledovat přímo tam, nebo v přímém přenosu České televize, rozhodně si jej nenechte ujít. Večerem bude provázet moderá- torka Lucie Bílá, která společně se svými hosty předá celkem dvanáct Lvů těm, kteří podle České filmové a televizní akademie v loňském roce vy- tvořili ta nejdůležitější díla. Podle nominačního večera se dá soudit, že nejvíce jich posbírá Alois Nebel režiséra Tomáše Luňáka, Odcházení reži- séra Václava Havla nebo film Rodina je základ státu režiséra Roberta Sedláčka. Díky výjimečné moderátorce, která je současně i autorkou scé- náře, by předávání Českých lvů mohlo být po dlouhé době zase konečně zábavné. Foto:RadimPaluš,dsmacku.com,Hybernia,Aerofilms,Dejvickédivadlo,StátníoperaPraha,Pragokoncert,EugenKukla

31

32