Listy ODS 3/2012

Informační bulletin Občanské demokratické strany 3 / 2012 Ideová konference: Adresné dávky a podpora rodiny str. 5–8

2

EDITORIAL 3 informační bulletin Občanské demokratické strany Vydává ODS Publishing, s.r.o. Adresa vydavatelství a redakce: Doudlebská 1699/5, 140 00 Praha 4 Tel.: 234 707 160, 161, 164 E-mail: redakce@ods.cz, http: www.ods.cz Hlavní editorka: Vlasta Lajčaková Redaktorka: Ivana Vajnerová Grafika a foto: Ingrid Valentinová, Luděk Krušinský Foto v čísle: Luděk Krušinský, archiv ODS a archivy autorů Registrace u MK ČR E 12908 Redakční uzávěrka: 20. 3. 2012 Inzerci přijímá: e-mail: inzerce@ods.cz 3/2012 ekonomická krize má dopad na vše, co se momentálně v politice i ekonomice odehrává – nejen u nás, ale v celém světě. Týká se to mimo jiné – a možná úplně nej- víc – toho, jakým způsobem funguje so- lidarita s těmi, kteří se ocitli v extrémní nouzi. Přesněji řečeno, sociální politika, byť vždy byla „prubířským volebním kame- nem“, navíc s fatálními ekonomickými souvislostmi a dopady, je nyní ještě ože- havějším tématem než v minulosti. Samo- zřejmě tyto okolnosti nahrávají levicovému populismu, ale tradiční konzervativní hod- noty a jejich historické uplatňování jsou důkazem toho, že pravicové strany se do- kážou o skutečně potřebné postarat lépe. ODS se snaží na tuto tradici navazovat a v mnoha ohledech lze doložit, že úspěš- ně. Právě o tom se diskutovalo na ideové konferenci v Olomouci. Její přínos ale spo- číval nejen v inventuře zákonů a opatření, která nesou rukopis ODS, ale i v prostoru nad vyjasněním překážek, s nimiž se ký- žená efektivita a spravedlnost sociálního systému stále potýká. Ideové konferen- ci na téma sociálních otázek věnujeme v tomto čísle Listů značný prostor a vyjad- řuje se k němu i předseda Petr Nečas. Zároveň ovšem nelze pominout zahra- niční události. Především primární volby v USA jsou bezesporu předzvěstí nového obsazení role prezidenta v Bílém domě a je- ho vlivu na celosvětové dění. Tentokrát, jak se můžete přesvědčit v našem článku, jsou primární volby Republikánské strany mimo- řádně napínavé, i když hlavní soupeř Ba- racka Obamy je v zásadě jistý – Mitt Rom- ney. Představení jeho osobnosti i výsledky současného „primárního klání“ popisuje ře- ditel Občanského institutu Roman Joch. Neméně zajímavé je soupeření na české politické scéně, například o podobu cír- kevních restitucí, k nimž nám poskytl roz- hovor poslanec Marek Benda. Ale abychom nezůstávali jen u jakkoli zásadních a vyostřených aktualit, ani ten- tokrát samozřejmě neschází přehled kul- turních zajímavostí, návštěva u starosty za ODS nebo exkurze do dějin. Ta může kro- mě doplnění dějepisných znalostí sloužit i jako povzbuzení lidské statečnosti a mo- rálky. Jindřich Marek ve své pravidelné rub- rice připomíná Čechy, kteří bojovali v nej- rozmanitějších koutech světa, mnozí z nich skončili v nacistických lágrech nebo prožili hrůzu stalinských gulagů… Každopádně doufáme, že Vám přiná- šíme podnětné, informativní i příjemné počtení. Vaše redakce Evropský „sociální stát“ narazil na své limity Petr Nečas Není tajemstvím, že model „sociálního státu“ je v řadě evropských zemí v hluboké krizi. Často přináší propad do chudoby širokých vrstev obyvatel, kteří pociťují ztrátu navyklých jistot. strana 4 Ideová konference: sociální otázky Sociální politika je součástí konzervativního smýš- lení, což ODS dlouhodobě prokazuje. V Olomouci se diskutovalo o konkrétních legislativních postu- pech, jejich překážkách a dalších úkolech. strana 5–8 ODS bojovala v Americe Jan Zahradil, Petr Sokol Aliance evropských konzervativců a reformistů se pod vedením svého předsedy Jana Zahradila prezentovala ve Washingtonu, kde představila své vize a politické i ekonomické směřování. strana 10–11 Poslance Vilímce provází hudba i ekonomie V rubrice „Naši politici v civilu“ vypráví Vladislav Vilímec o tom, jak se dostal nejen k politice, ale hlavně ke své pů- vodní profesi i celoživotnímu koníčku, kterým je hudba. Klavír a housle ho provázejí po celý život. Samozřejmě se zmínil i o tom, co ho nyní nejvíc pálí ve Sněmovně. strana 14 Mitt Romney? Roman Joch Zasvěcený pohled na průběh amerických „primárek“ a na to, s kým se o prezidentskou funkci v Bílém domě utká Barack Obama. Zdá se, že re- publikánský kandidát Mitt Romney bude mít nečekaně velkou podporu. strana 20–21 Co v kultuře stojí za pozornost Michala Komrsková Mnohé novinky v oblasti filmu, divadla i li- teratury mají velký náboj pro každého, kdo se chce vzdělávat nebo i jen pobavit. strana 24–25, 30 Pan učitel Igor Hnízdo by jen zíral... Jindřich Marek Titulek připomíná slavný český film Obecná škola. Skutečné hrdinství čes- kých vojáků ale bývalo dramatičtější, než jakým se pyšní učitel Hnízdo. strana 26–28 Z obsahu Vážení čtenáři,

4 SLOVO PŘEDSEDY Evropský „sociální stát“ narazil na své limity S olidarita s potřebnými a sociální soudržnost jsou tradiční konzerva- tivní a pravicové hodnoty. Sociální cítění není výsadou pouze levice, která by si ráda tuto oblast před veřejností přivlastnila. V hlubokém omylu setrvává ten, kdo si myslí, že pravicová strana nemá se sociálními aspekty politiky nic společ- ného. Pravý opak je pravdou. Občanští demokraté však odjakživa říkají, že stát se sociální dimenzí není totéž, co stát socia- listický. Nejsme stranou „asociálů“, jak se nás snaží nálepkovat levice. O tom mimo jiné svědčí i mezinárodní porovnání v míře chudoby, která je v České republice v po- sledních třech letech nejnižší v Evropské unii. Tedy v době, kdy začaly platit reformy, včetně reformy sociálního systému. Občanští demokraté nebudou uplácet občany slibováním ekonomicky neúnos- ného sociálního zabezpečení, které vede k obrovským dluhům. Toto obelhávání vo- ličů by vedlo k rychlému prohlubování za- dlužení nad už těžko zvladatelných 100 procent HDP. Sociální zabezpečení musí odpovídat ekonomickým možnostem stá- tu, jinak se dostaneme na trajektorii řecké, ale nejen řecké cesty. Sociální stát je v řadě zemí Unie v krizi Není žádným tajemstvím, že model „so- ciálního státu“ je dnes v řadě evropských zemí v hluboké krizi. Právě vysoké sociální transfery v kombinaci se ztrátou konku- renceschopnosti Evropy v rámci světové soutěže nastavily nemilosrdné zrcadlo ev- ropskému sociálnímu inženýrství. To sice bylo vedeno v lepších případech dobrou vírou zajistit lidem nadstandardní životní úroveň, v horších případech ryzím po- pulismem. Ale společným výsledkem je propad do chudoby širokých vrstev oby- vatel v některých evropských zemích. Oby- vatelé řady evropských zemí dnes na vlast- ní kůži pociťují rozpad tradičních „jistot“ ve velmi syrové podobě. Pro příklady nemusíme chodit daleko. Stačí připomenout mimořádná privilegia, kterých se dostávalo a ještě dostává v Řec- ku státním úředníkům. Výdaje na platy za- městnanců veřejného sektoru a sociální dávky pohlcovaly podle MMF tři čtvrtiny vládních výdajů. Lze připomenout mimo- řádné benefity státních úředníků například za včasný příchod do práce nebo odchody do předčasného důchodu v 50 letech. V rámci posledního úsporného balíčku před schvalováním poslední půjčky MMF přistoupilo Řecko k výrazným úsporám v penzijním systému – důchody bývalých zaměstnanců polostátních firem se sníží o 7 až 15 %. A další snižování je plánová- no. To jsou důsledky prudkého nárůstu za- dlužování, které eskalovalo v 80. letech za vlády řeckých socialistů. Dalším příkladem je Španělsko, které má dnes nejvyšší míru nezaměstnanosti v rámci Evropské unie ve výši 23 %. Tento obrovský problém způsobil rigidní pracovní trh. Jen v letech 1975–1985 zde vzrostla efektivní daňová zátěž práce o polovinu, neboť začal být budován rozsáhlý sociální stát se silnými právy zaměstnanců. Odboráři se stali ne- dotknutelnými a vymohli si různé sociální výhody jako, je faktická nepropustitelnost nebo garantované navyšování mezd. Pro- puštěný španělský zaměstnanec obdržel částku ve výši 56 týdenních platů (tedy více než roční plat). Reforma pracovního trhu, kterou předchozí španělská vláda provedla, nebyla dostatečná. Zavedla pruž- nější úvazky, ale na druhou stranu nezru- šila definitivy a jistoty podstatné části pri- vilegovaných zaměstnanců. Trh byl tím zablokován. Důsledkem je nezaměstna- nost téměř 50 % mladých lidí a zhruba 30 % španělských pracujících nemá stálou smlouvu, žádná privilegia a má nízké platy. Ti paradoxně neprotestují, aby byla ochra- na odejmuta těm privilegovaným, ale na- opak chtějí ochranu také. V Itálii se para- doxy pojí především s rozsahem státu. Podpora v nezaměstnanosti dosahovala v letech 2009 a 2010 v některých oblas- tech až 155 % předchozí mzdy. Program ČSSD je neslučitelný s fiskálním kompaktem Mohli bychom pokračovat, protože v řa- dě zemí dochází ke snižování sociálních dávek, důchodů a platů ve veřejné sféře. Mění se důchodové systémy, prodlužuje se věk odchodu do důchodu. Evropa bude v nejbližších letech stagnovat nebo jen mírně růst a z toho vyplývá nutnost adap- tace na nové ekonomické podmínky. Není přitom většího rozporu slov a činů, než v současné době předvádějí někteří představitelé ČSSD. Agresivně prosazují přijetí smlouvy o fiskální odpovědnosti, te- dy kromě ztráty části národní suverenity přísný dozor nad hospodařením státu. Svým voličům však zatajují, že s přísnými fiskálními pravidly, například zavedením tzv. „dluhové brzdy“ na evropské úrovni, je program socialistů neslučitelný. Nelze však lidem lhát. Nelze doma sli- bovat zvyšování sociálních výdajů a jít tak v Evropě proti proudu a zároveň se tvářit jako nejhorlivější stoupenci bruselské poli- tiky. Přísnou rozpočtovou politiku, která vyžaduje reformy, ČSSD na evropské úrov- ni verbálně vehementně podporuje. Na domácí půdě však reformy neméně vehe- mentně zatracuje, napadá u Ústavního soudu, obstruuje, hraje divadélka v Senátu a vyhrožuje, že reformy po volbách zruší. Anebo už dopředu počítá s tím, že se tato dohodnutá evropská pravidla stejně dodr- žovat nebudou a budou se časem měnit, což by bylo ovšem politikaření na nejnižší úrovni. V lepším případě, když ne neznalost ne- bo politikaření, je tady možná další důvod tohoto nekonzistentního chování sociální demokracie. Možná chápe, že bez šetření to ani ona nezvládne (i když by ho řešila především masivním zvyšováním přímých daní, což by samo o sobě nestačilo) a po- čítá s tím, že odpovědnost za nepopulární kroky přenese na požadavky Evropské unie. Podobný alibismus by u ní nepře- kvapil, ale její voliči by s tím měli být včas srozuměni. Petr Nečas předseda ODS, předseda vlády ČR

Sociální otázky patří ke konzervativní politice, k níž se ODS hlásí Přínosy a podněty ideové konference ODS na téma Adresné dávky a podpora rodiny 5 IDEOVÁ KONFERENCE Občanští demokraté dlouhodobě usilují o spravedlivou sociální poli- tiku, která patří k jejich prioritám. Svědčí o tom legislativní výsledky, nové návrhy, zkušenosti a fundova- ná znalost problematiky jak poslan- ců, tak komunálních politiků i nezá- vislých odborníků. Tak lze shrnout výsledný dojem z olomouckého set- kání. Sociální témata jsou nyní o to důležitější, že je třeba je pojímat v kontextu nepříliš příznivé rozpoč- tové situace. ODS dělá vše pro to, aby sociální systém byl velkorysý k těm, kteří pomoc skutečně potře- bují. Což znamená, že musí být ad- resný a vycházet z jasných kritérií, být přísný k těm, kteří ho zneužíva- jí., protože zneužívání sociální po- moci je parazitem na lidech v nouzi, na těch, kteří do systému svými da- ňovými odvody přispívají, i na vý- sledné podobě státního rozpočtu. N icméně stále tu zůstávají no- vé nebo staronové výzvy: Mnohé legislativní normy narážejí na odpor opozice, mnohé jsou sice schváleny, ale jejich uplatňování v praxi je blokováno nedo- statečnou připraveností zainteresova- ných institucí. Na konferenci vystoupili ti, kteří mají k této problematice nejvíc co říct, ať už z legislativního, nebo praktického hledis- ka. Nikdo nešetřil ani uznáním, kolik po- kroku se v této oblasti podařilo, ani věc- nou kritikou přetrvávajících problémů. Právě setkání širokého spektra členů ODS na ideových konferencích slouží k tomu, aby se precizovaly konkrétní postupy, a jak zdůraznil Petr Nečas, obecně i obsah politiky. „Jsme na české politické scéně jediní, kdo se obsahem politiky a jednotlivých programových bodů zabývá. Jinak máme obavu, že se obsah politiky vytrácí a mění v jakousi neurvalou mocenskou rvačku. Proto chceme dál zdokonalovat náš program, a to za co nejširší účasti členské základ- ny, nikoli jen v rámci takzvané stranické špičky,“ uvedl premiér. Průběh konference potvrdil, že výměna informací touto formou je vítána. Živá diskuse nastala i v závěru konference, kdy mnozí účastníci kladli i „nevybíravé dotazy“, ventilovali podrobné problémy z hlediska neziskových organizací, ob- cí, … Jak k tomu konstatoval v roli mo- derátora Zbyněk Stanjura, právě vyjasně- ní názorů a výměna informací je důka- zem, že takováto setkání mají smysl. Ostatně i místo konání – Olomouc – mělo v souvislosti se sociální politikou svůj symbolický význam. Jak se jen tak na okraj zmínil hostitel akce, primátor Martin Novotný, osobně přebíral meziná- rodní ceny za následováníhodný systém sociálních služeb, které město pod jeho vedením poskytuje. Sociální politika a její ekonomický kontext Premiér a předseda ODS Petr Nečas shrnul přístup ODS zhruba následovně: Sociální problémy vždy patřily k politice

IDEOVÁ KONFERENCE 6 konzervativních stran a právě jejich koncepce se historicky osvědčily. ODS se k tomuto úkolu hlásí. Podařilo se jí prosadit celou řadu principů, které ve- dou nebo by mohly vést ke zlepšení si- tuace lidí v nouzi, rodin s dětmi, handi- capovaných spoluobčanů. „Solidarita a sociální soudržnost je dlouhodobě zakotvená v programu ODS. Je ale nutné rozlišovat politiku so- ciální a socialistickou,“ upozornil Petr Nečas na trendy, které jsou nebezpečné pro budoucnost jak České republiky, tak celé EU. Premiér v této souvislosti zdůraznil mimo jiné do očí bijící pokrytectví ČSSD, která populisticky slibuje nespl- nitelné, brání racionálním návrhům a i vzhledem k politice EU nepokrytě předkládá jednoznačné protimluvy. Jak předseda ODS připomněl, v sou- časnosti jsou všechny evropské vlády, levicové i pravicové, nuceny přehodno- tit svoji rozpočtovou politiku. Proto je mimořádně absurdní, když se ČSSD například vehementně zasazuje o jed- notnou fiskální politiku EU, která před- pokládá velmi úsporná rozpočtová opatření, což je v příkrém rozporu s programem ČSSD. „Sociální demokra- té by měli ustoupit od svého programu co nejdříve, protože jejich evropská po- litika nejde skloubit s tím, co prosazují v Česku. Stále se tváří, že svůj program hodlají dodržovat, ale ten je v rozporu s požadavky EU,“ uvedl Petr Nečas. Jak dodal, česká vláda k tomu, aby věděla, jak se chovat racionálně, pokyn EU k založení fiskální unie nepotřebuje. Sama našla opatření, vesměs s rukopi- sem ODS, která pomáhají ekonomiku země zachránit. O to víc je zarážející nechuť ČSSD k příslušným opatřením v kombinaci s povrchně laciným souzně- ním s tím, co vychází z Evropské unie. I někteří další řečníci pak na relevant- ních propočtech dokládali, jak je dů- ležité nedopustit populistická řešení, která škodí jak těm, kteří si pomoc zaslouží, tak těm, kteří na ni prostřed- nictvím daní přispívají, a v neposlední řadě celé ekonomice státu. V obdobném duchu se v rámci svého příspěvku vyjádřil předseda poslanecké- ho klubu ODS – a zároveň spolu s po- slankyní Lenkou Kohoutovou mode- rátor konference – Zbyněk Stanjura: „Musíme jasně říkat, jaký je rozdíl mezi sociální a socialistickou politikou: Ta sociální je naše téma. Směřuje k tomu, jak co nejlépe pomáhat těm, kteří to skutečně potřebují. Ta socialistická vede k finanční závislosti jednotlivců, rodin a celých skupin na státu,“ konstatoval předseda klubu. „Ve své podstatě se jedná o skrytou korupci, protože ti, kte- ří jsou závislí na sociálních dávkách a podpoře státu, pak ve volbách dávají hlas těm, kdo jim je přislíbí.“ Také ministr životního prostředí To- máš Chalupa poukázal s odkazem na dávnější i současné odborné analýzy na nebezpečné tendence dovádět soli- daritu s chudými ad absurdum. „Takové trendy vedou k tomu, že chudnou všichni, zvyšuje se závislost na státu, roste byrokracie a s ní korupce. Čím je systém plošnější a méně adresný, tím víc vyvolává problémy, které chtěl eli- minovat. Roste počet těch ‚pobíratelů‘ sociální pomoci, kteří ji nepotřebují, na úkor těch, kteří ji potřebují,“ konstato- val Tomáš Chalupa. ODS má odborníky, kteří ostatním stranám scházejí V průběhu konference opakovaně zaznělo, že sociální politika ODS není jen reakcí na aktuální situaci, ale po- kračováním dlouhodobé koncepce. Její postupné prosazování bylo přerušeno pádem vlády Mirka Topolánka, součas- né koaliční vládě se díky ODS daří na tuto linii navazovat. Jak zmínila poslankyně Jaroslava We- nigerová, v této oblasti zůstává i pro zasvěcené odborníky východiskem ze- jména návrh systému podpory rodiny, jak ho prosadil Petr Nečas ve své dřívější funkci ministra práce a sociálních věcí.

7 „Tento materiál je stále aktuální, pod- nětný, pracujeme s ním, je doplňován,“ uvedla poslankyně. Podle statistických parametrů patří ČR k zemím, kde jsou díky daňovému systé- mu na tom rodiny s dětmi ve srovnání s jinými skupinami obyvatelstva nejlépe. „Zavedení rovné daně s daňovými bo- nusy a slevami bylo výhodné především pro nízkopříjmové rodiny s dětmi. Čili nikoli pro bohaté, jak demagogicky tvrdí levice,“ zdůraznil Petr Nečas. Za detailně propracovanou strategií ODS v oblasti sociální politiky samozřej- mě stojí v úctyhodné míře představitelé strany v Parlamentu. Jejich zásluhy vy- zdvihla i místopředsedkyně ODS a před- sedkyně Sněmovny Miroslava Němcová. Poukázala na fundovanost, pracovní na- sazení a hlavně odborné kvality relativně nových kolegů ve Sněmovně, kteří byli zvoleni v roce 2010. Je mezi nimi řada lidí, kteří odborně nemají v ostatních po- litických stranách konkurenci. „Sociální demokraté se snaží si sociální problema- tiku přisvojovat, ale nejsou schopni před- kládat natolik podložené a zasvěcené argumenty,“ uvedla Miroslava Němcová. Nicméně boj na parlamentní půdě bý- vá velmi tvrdý a náročný. Podobně jako někteří další „řečníci a řečnice“ pouká- zala Miroslava Němcová na absurditu postojů ostatních stran. Některé debaty s těmi, kteří se snaží přisvojit si roli ochránců sociálně slabých, aniž by res- pektovali osvědčené i naopak ztroskota- né principy sociální péče, jsou občas podle jejích slov naprosto demagogické. Občanští demokraté v těchto leckdy vyčerpávajících diskusích mají nejen vý- hodu odborné zasvěcenosti do dané problematiky, ale také zmíněné konti- nuity svého směřování. Vyplácení dávek vázne, ale nikoli vinou nových zákonů Poslankyně Lenka Kohoutová, Jaro- slava Wenigerová či předseda posla- neckého klubu Zbyněk Stanjura a Jan Čechlovský i další pak konkrétně roz- váděli jednotlivé normy, které díky ODS směřují k naplňování její vize v sociální oblasti. Leccos se zcela nedaří, a ani to- mu se debata nevyhýbala. Například Jan Čechlovský označil za „hanebně připravenou“ novelu zákona o ústavní výchově. Proto bude v nejbliž- ší době ve Sněmovně předkládat a ob- hajovat řadu pozměňovacích návrhů. Z programu a propracovaných kon- cepcí ODS vzešel mimo jiné nový systém vyplácení sociálních dávek. Má své opodstatnění, přináší výhody, zne- výhodňuje pouze ty, kteří systém zneu- žívají. I když jsou média občas zahlcena informacemi, jak tento nový systém „hapruje“, na jeho principech není co měnit. Problém je spíš to, s jakou těž- kopádností ho uvádí do praxe Minister- stvo práce a sociálních věcí. Na jeho adresu nešetřila kritikou zejména po- slankyně Lenka Kohoutová. Jak přede- slala, svůj příspěvek doplňovala na po- slední chvíli pod zdrcujícím dojmem z poznatků, které získala na úřadech práce a v obcích. Téměř všude se jí po- tvrdilo neblahé tušení: Dávky se sice „jakž takž“ vyplácejí (byť média s gus- tem referují o kolapsu), ale podle staré- ho systému, tedy s chybami, které k ně- mu patří. Některé dávky jsou vypláceny duplicitně i víceronásobně, tyto chyby jsou zpětně nedohledatelné. Jsou zma- tené typy sociálních příspěvků, jejich přiznání, veškerá příslušná dokumenta- ce má podobu, jako by vznikala v před- minulém století – neexistují transparent- ní počítačové databáze, natož aby obsahovaly to, co zákon ukládá. Podle Lenky Kohoutové se podle nového systému pracuje jen zhruba v deseti procentech. A co je neméně horší, té- měř vůbec neprobíhají šetření, která mají podle zákona potvrdit, nebo vy- vrátit oprávněnost nároku na jednotlivé státní příspěvky. V důsledku to vše zna- mená zbytečné plýtvání penězi na ty, kteří systému zneužívají, a poškození těch, kteří kvůli zahlcené a neproškole- né byrokracii nezískají tolik, na kolik by měli právo. Podle Lenky Kohoutové bohužel nelze v brzké době očekávat nápravu. Ačkoli je totiž správně, že se z úřadů práce stalo jednotné výplatní místo a odlehčilo se tak obcím, pracov- níci úřadů práce nebyli početně posíleni vzhledem k nárůstu agendy, nedostalo

IDEOVÁ KONFERENCE 8 se jim školení na nový systém, který ob- náší i zacházení s jiným softwarem. Ekonomické důkazy nutnosti důchodové reformy Péče o seniory a sociální služby obec- ně byly tématem vystoupení předsedy poslaneckého klubu Zbyňka Stanjury. Jak doložil, záporné saldo takzvaného důchodového účtu se podílelo před tře- mi lety na celkovém schodku státního rozpočtu šestnácti procenty, předloni to bylo téměř dvacet procent, pak skoro třicet procent, nyní se blíží čtyřiceti pro- centům. „Je to důkaz, že důchodová reforma je nutná, a to co nejrychleji. Ti, kdo tvrdí, že současný stav je udržitelný, tak neznají tato čísla, nebo je nechtějí znát,“ prohlásil Zbyněk Stanjura. V souvislosti s financováním sociálních služeb je přesvědčen o tom, že problém není nedostatek financí, ale jejich špatné rozdělování a posuzování konkrétních požadavků jednotlivých uživatelů této péče. V důsledku toho jsou například ně- které služby zbytečně zdvojovány, aniž by z toho měl kdokoli užitek. Východis- kem, o které bude ODS usilovat, je mi- mo jiné rozumný systém, do něhož by byly zapojeny i kraje, obce, neziskové or- ganizace. Za důležité považuje předseda poslaneckého klubu také vytvářet takz- vané mapy poskytovatelů, tedy získávat přehled o možnostech a podmínkách poskytování sociální péče. Zároveň považuje za nutné, aby po- skytovatelé těchto služeb měly smlouvy na období tří až pěti let, což by jim ve srovnání se současností, kdy mají jen krátkodobé smlouvy, poskytlo větší fi- nanční jistotu a kontinuitu práce. Přesvědčovat veřejnost o nutnosti reforem Pokračující boj o efektivní a spravedli- vý sociální systém se ale nesvádí jen na parlamentní půdě – nutnost a přínos re- forem je potřeba dál vysvětlovat i veřej- nosti. K tomuto tématu se vyjádřil Petr Sokol, místopředseda Regionálního sdru- žení ODS Olomouckého kraje. Poukázal na výzkumy veřejného mínění, podle nichž například 58 % Čechů míní, že o lidi, kteří se ať už vlastním zaviněním ,nebo v dů- sledku nepříznivých okolností ocitnou v nouzi, měl postarat stát. Pouze 13 % občanů je přesvědčeno, že by se v první řadě měl postarat každý sám o sebe. Obdobně většina obyvatel ČR se do- mnívá, že by se finance na sociální zabez- pečení měly zvýšit – jen 11 % z nich sou- hlasí s tím, že by se měly naopak snížit. Většinový souhlas panuje s tvrzením, že sociální dávky jsou ve valné míře zneuží- vány a tomuto nešvaru je třeba učinit přítrž. Na toto téma měla vystoupení poslankyně Ivana Řápková, která patří k protagonistům nového znění zákona o hmotné nouzi, který definuje kritéria a podmínky přidělování dávek. –red– Hlavní východiska a principy ODS pro sociální politiku • Sociální politika, zejména solidarita se sociálně potřebnými, patří tradič- ně ke stěžejním tématům konzervativních stran. ODS se k tomuto úkolu dlouhodobě hlásí a objektivně vykazuje, že právě díky jejím návrhům se zlepšilo například postavení rodin s dětmi. • ODS vychází z historicky ověřených zkušeností, podle nichž marnotratně populistická politika založená na nesplnitelných slibech odtržených od ekonomické reality bývá předzvěstí celkového kolapsu. • Rozpočtová a ekonomická krize vybízí ve zvýšené míře k tomu, aby bylo účinně postaráno o ty, kteří pomoc skutečně potřebují. Což před- pokládá eliminovat ty, kteří solidarity zbytku společnosti zneužívají. • Jakákoli podpora potřebných musí být adresná, přiznávána a přidělo- vána podle jasných kritérií a pravidel. • ODS prosadila a prosazuje legislativní kroky zejména v rámci zákona o hmotné nouzi, o zaměstnanosti, o sociálních službách. • Pomoc rodině spočívá v uznání její nenahraditelné role, tudíž by měla být preferována před například rozvíjením ústavní péče pro děti i seniory. To se promítá mimo jiné do zákona o ústavní péči. • Zneužívání sociální podpory musí podléhat sankcím. Úpravy sociálního systému se týkají celé řady novinek, z nichž mnohé budou na pořadu jednání Sněmovny. O jejich průběhu a výsledcích vás budeme informovat v příštím čísle. Jedná se například o novelu zákona oso- ciálněprávní ochraně dětí, které se za poslance ODS věnuje Jan Čechlovský. V této souvislosti ale hodláme přinést i přehled všech kroků, které v sociální sféře ODS učinila nebo prosazuje. Už teď víme, že mnoho nich se účinně osvědčuje, některé váznou na překážkách v praktickém uplatňování.

Prezidentského kandidáta ODS určí primárky Poslední dubnový den odstartují občanští demokraté devítitýdenní prezidentské primárky, ve kterých vyberou svého kandidáta do přímé volby hlavy státu. Kandidáti budou získávat podporu na desítkách voleb- ních shromáždění ve všech krajích České republiky. Hlas může v primár- kách odevzdat každý člen ODS. Návrh grémia, aby kandidát ODS do přímé volby prezidenta vzešel z celostra- nických primárních voleb, schválila výkon- ná rada 19. března. Stranické primárky nejsou pro občanské demokraty ničím překvapivým, protože tímto způsobem vy- bírají své kandidáty do všech typů voleb. V současnosti již běží nominační pro- ces, v němž mohou až do 22. dubna na- vrhovat kandidáty do primárních voleb orgány regionálních sdružení ODS (regi- onální sněm a regionální rada), dále vý- konná rada a grémium. Kromě členů ODS může nominaci získat i nečlen, po- kud zastává postoje blízké politice občan- ských demokratů a dlouhodobě s nimi spolupracuje. Pořadí, ve kterém budou uchazeči uvedeni na volebních lístcích, vy- losuje týden před zahájením primárek vý- konná rada. Kandidát musí splňovat podmínky vo- litelnosti do úřadu prezidenta republiky, předložit negativní lustrační osvědčení a výpis z rejstříku trestů. Podmínkou je i jeho souhlas s Prohlášením o kandida- tuře, kterým se mimo jiné zaváže k re- spektování pravidel i výsledku primár- ních voleb. Prezidentské primárky ODS proběh- nou v devíti volebních regionech od 30. dubna do 30. června. Vítězem pri- márních voleb se stane kandidát, který obdrží nejvyšší počet platných odevzda- ných hlasů. Oficiální prezidentský kan- didát ODS bude znám nejpozději 1. čer- vence letošního roku. Kandidáti budou představovat své prio- rity a program na veřejných volebních shromážděních, která proběhnou naúrov- ni oblastních sdružení. Zde také budou moci členové ODS vhodit svůj hlasovací lístek do volební urny. Pokud se volebního shromáždění nezúčastní, budou mít pří- ležitost hlasovat během dvou dnů v ob- lastních kancelářích ODS. Ve všední den od 16.00 do 20.00 hod, v sobotu pak od 10.00 do 14.00 hod. Právo volit v prezidentských primár- kách mají všichni členové ODS, kteří jsou členy strany k datu volby a zároveň ne- přetržitě po dobu 60 dní před zahájením primárek, tj. od 1. 3. 2012. Na volebním lístku vyznačí vždy jen jednoho kandidá- ta. Volba je tajná a na její regulérní prů- běh bude dohlížet volební komise, která následně sečte hlasy, výsledek zaproto- koluje a nahlásí centrální volební komisi. O výsledcích voleb v jednotlivých regio- nech budou členové ODS a veřejnost průběžně informováni. ■ 30. 4. – 5. 5. 2012 1. týden volby – RS Královéhradecký a Pardubický – „Východ“ 7. 5. – 12. 5. 2012 2. týden volby – RS Olomoucký a Zlínský – „Střed“ 14. 5. – 19. 5. 2012 3. týden volby – RS Vysočina Jihočeský – „Jih“ 21. 5. – 26. 5. 2012 4. týden volby – RS Plzeňský a Karlovarský – „Západ“ 28. 5. – 2. 6. 2012 5. týden volby – RS Ústecký a Liberecký – „Sever“ 4. 6. – 9. 6. 2012 6. týden volby – RS Moravskoslezský 11. 6. – 16. 6. 2012 7. týden volby – RS Středočeský 18. 6. – 23. 6. 2012 8. týden volby – RS Pražský 25. 6. – 30. 6. 2012 9. týden volby – RS Jihomoravský Termíny voleb ve volebních regionech autor je vedoucí mediální sekce a tiskový mluvčí ODS PŘÍMÁ VOLBA PREZIDENTA K prezidentským primárkám s členskou kartou Dvouměsíční prezidentské primárky znamenají značné nároky na bezchyb- né organizační zajištění, hladký průběh desítek volebních shromáždění a dů- stojné podmínky pro hlasování všech členů ODS. Proto se intenzivní přípravy rozběhly bezprostředně po oznámení termínu primárek. Pro účast v prezidentských primárkách bude mít klíčovou roli také nová členská karta, která umožní všem členům ODS snadnou identifikaci před hla- sováním na volebních shromážděních a v oblastních kancelářích. Novou členskou kartu s platností rozšířenou do roku 2015 v těchto dnech rozesílá Hlavní kancelář ODS poštou všem členům, kteří si tento způsob do- ručení zvolili v intranetu MojeODS. Pokud kartu neobdržíte do konce března, kontaktujte, prosím, příslušného mana- žera, který doručení nové karty zajistí. Členské karty nebudou sloužit pouze během prezidentských primárek. Pomocí průkazů vybavených čárovým kódem probíhá v současnosti registrace například na ideových konferencích ODS, místních či oblastních sněmech, ale i na dalších oblastních a regionálních akcích. –red– Tomáš Bartovský 9

Aliance evropských konzervativ- ců a reformistů (AECR) se pod ve- dením svého předsedy Jana Zahra- dila na počátku února představila v americké metropoli Washington na Konzervativní politické akční konferenci, známé pod anglickou zkratkou CPAC. Pořadatelem setkání, které nemá na starém kontinentu v mnoha ohledech obdoby, se stala Americká konzervativní unie (ACU). Vlivná organizace konzer- vativců uvnitř Republikánské strany po- řádá každoročně CPAC jako setkání ti- síců příznivců konzervativní politiky. Letos se odhady počtu účastníků na tří- denní akci pohybovaly dokonce kolem deseti tisíc. Konzervativní festival CPAC tvoří kombinace sjezdu strany, programové konference a politického veletrhu konzervativních organizací a iniciativ, kde dokonce nechybí burza volných míst v pravicových institucích nebo seznamovací akce pro nezadané konzervativce. CPAC je jednou z nejlep- ších možností, jak poznat odlišný postoj Američanů k politice. Lidé zde vstávají a aplaudují při projevech, čekají třeba dvě hodiny ve frontě na setkání s oblí- beným politikem a vášnivě spolu disku- tují. I zde jsou lidé naštvaní na politiku, ale nespojují to s odmítáním politiky ja- ko takové. Do ní se naopak zapojují s entuziazmem, který v Evropě najdete jen velmi výjimečně. Ve „veletržní“ části konferenčního centra se po celou dobu konference na- chází desítky propagačních stánků před- stavujících konzervativní organizace všech odstínů. I zde bylo letos velmi vý- razně znát, jak silně touží republikáni vystěhovat na podzim z Bílého domu prezidenta Obamu. Kromě toho setkání vévodila témata, která jsou typická pro konzervativní republikány: malý a levný stát, nízké daně, podpora demokracie v zámoří a konzervativní pohled na uspořádání společnosti. Nechyběly zde ale ani organizace nabízející různé čin- nosti, které mohou pomáhat ve voleb- ních kampaních. Ve znamení prezidentských voleb I na CPAC se pochopitelně odrazil le- tošní vyrovnaný souboj o republikánské- ho kandidáta na prezidenta. Všichni hlavní kandidáti na prezidenta zde chtěli v projevech získat srdce i hlasy konzer- vativních proudů uvnitř strany, zejména vlivné Tea Party. M. Romney se snažil představit jako opravdový konzervati- vec, R. Santorum se prezentoval jako kandidát morálních hodnot a N. Ging- rich jako bojovník proti stranické- mu establishmentu. Na pódiu kromě nich defilovala celá plejáda hvězd re- pub-likánské strany v čele s předse- dou Sněmovny reprezentantů Johnem Boehnerem, bývalými guvernéry Sarah10 ZAHRANIČÍ ODS bojovala v Americe Zasedání CPAC ve Washingtonu

11 Palinovou a Mikem Huckabeem nebo vycházející hvězdou strany a horkým kandidátem na viceprezidentskou no- minaci floridským senátorem Marcem Rubiem. K podobné akci v USA tradičně patří také tzv. straw poll – volby na zkoušku. Každý účastník mohl proto i na CPAC vo- lit svého oblíbeného prezidentského a vi- ceprezidentského kandidáta. Mimocho- dem letos zde vyhrála pragmatická volba, protože Romneyeho volilo 38 % a skal- ního konzervativce Santoruma 31%. Jediný evropský partner Poctou pro Alianci evropských kon- zervativců a reformistů (AECR), v níž hraje ODS klíčovou roli, se stal fakt, že byla jedinou neamerickou organizací, která se na CPAC díky pozvání americ- kých konzervativců prezentovala. V propagačním stánku se po celé tři dny představovala nejenom AECR a její odnož, frakce ECR v Evropském parla- mentu, ale také spřízněná nadace New Direction a blízká mládežnická organi- zace Evropští mladí konzervativci (EYC), jejímž členem jsou z České republiky Mladí konzervativci. Mnoho amerických účastníků konfe- rence neskrývalo při diskuzích u propa- gačního místa AECR překvapení, že v Evropě vůbec existuje organizace s jas- ně pravicovým programem, která nedě- lá kompromisy s levicí jako evropští li- dovci a pravicové strany v Německu nebo ve Francii. AECR i New Direction také během konference CPAC uspořádaly doprovod- ný program – dva tzv. fringe meetings. Zájem amerických republikánů o sester- skou organizaci z druhé strany Atlantiku potvrdila masivní návštěva obou prezen- tací, kdy sál praskal ve švech a mnozí zájemci o evropské konzervativce se do sálu ani nedostali. Vedení AECR také jednalo s Reince Priebusem, předsedou Republican Na- tional Committee (RNC), což je de facto šéf hlavní kanceláře Republikánské stra- ny (jak známo, politické strany v USA nemají klasické politické předsednictvo jako v Evropě a jsou daleko více decent- ralizovány). I tady se podařilo domluvit konkrétní obrysy budoucí spolupráce, což lze opět považovat za úspěch, pro- tože RNC zpravidla se zahraničními po- litickými stranami nespolupracuje přímo, ale prostřednictvím dalších organizací. Určitou kuriozitou CPAC se stalo udě- lení ceny za obranu svobody ve světě, kterou obdržel in memoriam Václav Ha- vel a převzal ji český velvyslanec Petr Gandalovič. Názorům pravicových ame- rických konzervativců by byl Václav Havel přitom nepochybně v mnoha ohledech více než vzdálen. Nicméně jako „pro- mo“ České republiky to zafungovalo. Jak nám někteří naznačili, stál za tímto krokem především předseda ACU Al Cardenas, který je kubánského původu a chtěl tak ocenit dlouholetou Havlovu starost o kubánský disent. Obama a evropští federalisté K vrcholům prezentace Aliance na konferenci patřilo vystoupení generál- ního sekretáře AECR Daniela Hannana v rámci závěrečného dne konferen- ce. Hannan, jediný neamerický řečník v hlavním programu konference, ve své řeči našel paralelu mezi tím, co činí v USA Obamova administrativa, a sna- hou federalistického proudu v EU. Re- publikánské publikum názorům svých evropských konzervativních kolegů více než rozumělo, což potvrdil opakovaný aplaus. Již dnes AECR a její spřízněné organi- zace plánují svoji další výraznou prezen- taci na celostátní republikánské kon- venci, pořádané v srpnu na Floridě, která definitivně potvrdí republikánské- ho kandidáta do prezidentských voleb. Tam bude příležitost navázat kontakty s bezprostředním okolím budoucího možného prezidenta USA. ■ Jan Zahradil, předseda AECR Petr Sokol, předseda EYC Petr Nečas v Londýně N a přelomu února a března navštívil premiér Petr Nečas Velkou Británii a zúčastnil se několika významných akcí. Hlavními body cesty byla přednáška na prestižní London School of Economics and Political Science, kde vystoupil s projevem k potřebným změnám ve fungování EU. Společně s princem Charlesem a desítkami dalších významných hostů se zúčastnil vzpomínkového večera na počest Václava Havla a závěrem cesty jednal s britským premiérem a předsedou partnerské Konzervativní strany Davidem Cameronem, se kterým následně odcestoval vlakem na jednání Evropské rady do Bruselu. Výsledkem intenzivní spolu- práce jsou závěry Evropské rady, ve kterých je patrný obnovený důraz na dokončování vnitřního trhu EU, tedy prostoru svobodného podnikání, který je hlavním motorem ekonomiky členských států. –red–

NÁVŠTĚVA U STAROSTY 12 Ondřej Lněnička vyrostl na „periférii“ Prahy, zná problémy měst i obcí Letňany jsou okrajová část Prahy. Sice pohodlně spojená s centrem města metrem, je tu letiště, rozsáhlý veletržní areál a spousta nákupních možností, ale mnoho lidí jinak tuto lokalitu považuje za jakousi „připo- jenou vesnici“. Pravdu mají v tom, že Letňany byly skutečně k Praze při- členěny relativně nedávno – v 60. le- tech minulého století. To ovšem nic nemění na zajímavosti jejich před- chozí i nedávné historie, o součas- ném vývoji nemluvě. Místní starosta Ondřej Lněnička, letňanský rodák a představitel ODS, je s tím vším spjat a zdá se, že by neměnil. Záro- veň zejména v aktuální otázce roz- počtového určení daní se angažuje proti finančnímu omezení velkých měst, zejména Prahy. K tomu před- kládá věcné argumenty, což je mu ostatně jakožto právníkovi a advo- kátovi zjevně dáno. K přiblížení Letňan stojí za zmínku, že tu kdysi, uprostřed luk a polí, bývala celá řada poměrně velkých statků, z nichž většina v důsledku komunistických „ma- nýrů“ vzala za své. O to víc tu v návaz- nosti na prvorepublikovou tradici i za so- cialismu vzkvétala tovární velkovýroba. Hlavně letecký průmysl pod hlavičkou Rudý Letov či Avia Letňany měl vliv na rozvoj celé oblasti. Právě za prací a volnými pozemky k bydlení sem přišli i předkové Ondřeje Lněničky. „Samozřejmě to nikdy nebyla čtvrť pro bohatou smetánku, kde by se stavěly honosné vily. Ale i relativně skrom- né domkařské lokality obklopené dostat- kem přírody mají svůj půvab i pro dnešní bydlení. Takže místní k nim mají vztah, nových sídlišť není tolik, aby nějak dra- maticky hyzdila ráz celkové atmosféry. Staré statky vymizely, ale matně si z dět- ství pamatuji ještě na doby, kdy si tam moje máma chodila pro koňský hnůj na kytky,“ vzpomíná starosta městské části čítající zhruba 20 tisíc obyvatel. Jako místnímu patriotovi i čelnímu ko- munálnímu představiteli mu vadí spíš to, že Letňany nemají přirozené centrum – náměstí, kostel, místo, kde by se mohli li- dé scházet. Také drobné podnikání tady příliš nebují. „Na jednu stranu uznávám, že přítomnost velkého obchodního centra má své výhody, ale v podstatě likviduje šance malých prodejců a živnostníků.“ Pravicová politika ODS se osvědčila, voliči to ocenili Z historie i ze současných podmínek Letňan je zřejmé, že tady asi nebude zrov- na „bašta“ pravice. Však tady do roku 2006 vládla ČSSD. V kontextu celopraž- ských politických preferencí to byla pro ODS nevídaná propast. Pak voliči tohoto volebního obvodu zřejmě začali více na- slouchat idejím občanských demokratů a jejich preference výrazně vzrostly. „Od roku 2006, kdy jsme nad ČSSD zvítězili, do roku 2010 jsme dokázali přesvědčit své spoluobčany, že společně jdeme správnou cestou. V komunálních volbách v roce 2010 jsme se zařadili k těm okrskům, které se osvědčily. Výsledek 37,5 % patřil k těm nejlepším i v celore- publikovém srovnání.“ Jak starosta do- dává, vynikající výsledek zaznamenala v Letňanech ODS také v posledních vol- bách do Poslanecké sněmovny i na praž- ský magistrát. O tom svědčí, že před- chůdce Ondřeje Lněničky na postu letňanského starosty Ivan Kabický je nyní náměstkem pražského primátora Bohu- slava Svobody. Z konkrétních kroků, které radnice v posledních letech uskutečnila nebo plá- nuje, stojí za zmínku privatizace velké čás- ti bytového fondu v kombinaci s připra- vovanou revitalizací sídliště a výstavbou bytů pro sociální potřeby, k příjemnému bydlení přispívá poměrně vyhlášený leso- park, s nímž má vedení městské části další záměry. „Není to kvůli tomu, že jsem sám milovníkem sportu, ale vedle vyřešení do- pravní obslužnosti Letňan chceme v první řadě poskytnout především rodinám s dětmi a mladým lidem co nejširší mož- nosti využívání volného času. Například i když tady máme jen malý kopeček, rád bych ho nechal upravit tak, aby si ho v zi- mě užily děti na sáňkách nebo lyžičkách. Na léto chceme zdokonalit možnosti ko- lečkového bruslení a vůbec zpříjemnit po- byt, což je důležité pro místní obyvatele a mohlo by to přilákat i lidi z jiných částí Prahy a přilehlých míst. Dokončení spor- tovně-volnočasové části našeho lesoparku i jeho rozšiřování směrem ke Kbelům až po Vinoř patří mezi naše priority,“ kon- statuje starosta. Nepatří k těm, kteří by si plačtivě stě- žovali na nedostatek financí, nicméně při- znává, že zřízení nové nebo alespoň roz- šíření některé ze stávajících mateřských školek je problém. Řešení vidí v lepším nastavení rozpočtového určení daní, z ně- hož by podle něj měly obce a městské části pobírat na potřeby svých obyvatel víc. Zároveň nesouhlasí s názorem, podle kterého si statutární města a hlavně Praha žijí nad poměry na úkor těch menších. „Pokud vezmeme v úvahu už jen počet lidí, kteří do Prahy dojíždějí za prací, což je denně více než půl milionu, využívají tady dopravu, parkovací místa, ostatní služby, jezdí sem za kulturou, vzděláním, tak nemůžeme souhlasit s tím, že finanční omezení české metropole komukoli po- může. Podobně jsou na tom i jiná statu- ONDŘEJ LNĚNIČKA • Věk: 39 let. • Místo narození a celoživotního působení: Letňany, Praha 9. • Předkové: jedna větev pochází z Litoměřic, kde rodina prošla komunistickými zásahy včetně zabavování majetku. • Profese: právník, advokát. • Členství v ODS: od roku 2005 (jak neopomene připomenout, vstupoval do místního sdružení ve Starém Proseku stejně jako Václav Klaus). • Komunální politika: od roku 2006 byl radním městské části Praha 18 (Letňany), od roku je 2010 starostou Letňan. • Rodina: ženatý, tři děti.

13 NÁVŠTĚVA U PODNIKATELE Dobří pekaři nemají na růžích ustláno tární města, která plní více úkolů než menší obce a potřebují adekvátní finan- ce,“ tvrdí Ondřej Lněnička. Na konkrét- ních tabulkách a výpočtech pak dokazuje, jak mylné jsou argumenty některých představitelů obcí. „Stěžují si zejména na příjem peněz ‚na hlavu‘. Ve skutečnosti ale neberou v úvahu třeba své příjmy z krajů, zjednodušeně řečeno, v některých ohledech my, jako pražská městská část, máme z hlediska financí na obyvatele mnohem méně peněz než oni.“ Hodlám se držet povinností v politice i vůči rodině Nabízí se otázka, jak původně on sám přišel ke svému pravicovému zaměření a vůbec veřejné angažovanosti. Někteří jeho předkové jako třeba pradědeček (řezník v Litoměřicích) si prošel spolu se svou rodinou po roce 1948 obtížným ob- dobím, kdy přicházeli o všechno, co po léta budovali. Ale byli mezi nimi i špičkoví právníci – jeden z nich například kromě toho překládal antické texty. To sice Ondřej Lněnička neumí, ale studium prá- va a advokacie se mu stalo osudem. Stej- ně jako odpor k mechanizmům, které ve- dou k omezování práv jednotlivce. Už od dětství byl i podle vlastního přiznání dosti průbojným jedincem, v roce 1989 se ješ- tě jako gymnazista stal na škole jedním z vůdčích představitelů stávkového výbo- ru, který se zapojil do dramatického ce- lospolečenského dění. Jako právník se pak pouštěl do řešení složitých problémů, mimo jiné i takových, které souvisely s jeho angažmá v rámci fotbalového svazu. V této souvislosti ho dodnes očividně popuzuje vzpomínka na to, jak sociální demokraté porušili jedno z nepsaných pravidel, do té doby všemi respektovaného: „Na fotbalových sta- dionech nikdy nebyla politická reklama. I když je to vcelku vhodné místo, nikdo ho do té doby k vlastní prezentaci ne- zneužil. Až sociální demokraté v roce 2010 prezentovali na dějištích sportov- ních utkání své kandidáty – konkrétně si pamatuji Jiřího Dienstbiera ml. To mě roz- čílilo,“ rozhořčuje se Ondřej Lněnička. Právě proti J. Dienstbierovi tehdy do Po- slanecké sněmovny neúspěšně kandido- val. Nový pokus nevylučuje. „Nikdy jsem nebyl typ ‚sedávej v koutě, najdou tě‘. Ale v první řadě se dál hodlám držet svých principů, plnění svých povinností v politice i vůči svým bližním,“ uzavírá náš rozhovor starosta Letňan. –red– N ěkteří lidé tvrdí, že tak dobrý chleba jako z pekařství Mirosla- va Oheima nikdy nejedli. Ob- dobné uznání sklízejí také jeho slané i sladké speciality, pro něž se vyplatí si zajet do malé pekárny v pražských Let- ňanech. Tam je ostatně v kontaktu s radnicí – občas jako dodavatel svých pochutin pro oficiální i kulturní akce, ale i jako příznivec ODS. Zažil dobu „v pekařině“ vskutku prů- kopnickou, protože se začal zajímat o malé pekárny v době, kdy je těsně po pádu komunismu u nás lidé znali leda tak z filmů a knížek. Nikdo neměl zkuše- nosti s jejich zařízením, provozem… O to větší pak bylo nadšení z možnosti koupit si kvalitní, čerstvé pečivo, natož třeba ne- obvyklé zákusky. Nyní „hypermarketové velmoci“ i v tomto oboru menší provo- zovatele likvidují. Na Miroslava Oheima to rovněž doléhá, ale úspěšně odolává. Zaměstnává patnáct pracovníků, přináší nové receptury, dbá o to, aby jeho pro- dukty byly skutečně čerstvé a z kvalitních surovin. Asi i proto si jeho zboží často ob- jednávají také cateringové firmy. Malé pekárny slavily úspěch, teď zanikají „Před deseti lety bylo v Praze kolem stovky pekáren, teď zanikají jedna po dru- hé. Vzpomínám třeba, jak jsme v prvních letech, kdy jsem tohle pekařství začal pro- vozovat, vyráběli a prodávali tisíce váno- ček pro celé Letňany. Ani teď nejsou mé vánočky jen tak ledajaké, ale přibývá lidí, kteří si je nakoupí v hypermarketech,“ vy- práví Miroslav Oheim. „Jistě, vždycky lze vyrábět úsporně a prodávat snadněji. Běž- ně se třeba do ovocných moučníků dává kompotované ovoce, protože mražené je dražší a práce s ním náročnější, i když z hlediska výsledné chuti i zdravotní hod- noty je nesrovnatelně lepší. Obtíž je také sehnat kvalitní suroviny,“ dodává. Sám zjevně nehodlá ustupovat ze svého pří- stupu. Je pyšný na podíl ruční práce, která výrobkům dodává jak na půvabu, tak vý- sledné chuti. Je samozřejmostí, že v pe- kárně Oheim koupíte čerstvé produkty. „V hypermarketech se předem zmražené pečivo běžně v pecích jen rozmrazuje. Ale vůně z pece lidi láká, i když je to ve sku- tečnosti třeba půl roku starý chleba.“ Od strojařiny k výrobě pečiva Poněkud paradoxně může působit fakt, že původní profesí je strojař-projek- tant. Nyní přemýšlí spíš o kolísání cen kmínu a máku. Ve skutečnosti neměl k pekařině tak daleko, jak se na první pohled zdá. „Vystudoval jsem obor che- micko-potravinářské stroje, pak jsem pat- náct let projektoval různé potravinářské provozovny.“ Po pádu komunismu se shodou okolností setkal se švýcarským podnikatelem, který měl zájem na bu- dování malých pekáren. Miroslav Oheim se do tohoto konceptu zapojil. Později začal jednu z nich sám provozovat, a aby ji vedl dostatečně fundovaně, doplnil si vzdělání a získal výuční list v oboru pekař. Sám si postupně osvojoval receptury, a to i ze svých zahraničních cest. „Všude ochutnávám a zkouším, co mě zaujme. Recept mi samozřejmě nikdo nedá, ale umím odhadnout ingredience a pak mě stejně baví si složení a postup upravit podle svého,“ popisuje vznik některých svých produktů Miroslav Oheim. Pokud byste do jeho prodejny zavítali, on sám nejvíc doporučuje například staročeské boží milosti, chodské koláče (které para- doxně dodává z Prahy až na tradiční chodské slavnosti do Domažlic) a nedá dopustit na různé druhy svého celozrn- ného pečiva. –red–

NAŠI POLITICI V CIVILU 14 Vladislav Vilímec: Hudba i ekonomie ho provází po všech životních cestách P oslanec Vilímec je jako ekonom určitě na svém místě a v Roz- počtovém výboru bezesporu umí velmi fundovaně hájit ná- vrhy ODS. Rozhodně nepatří k těm, kte- ří předstírají, že ekonomickým mecha- nismům rozumějí, ale k těm, kteří jim rozumějí doopravdy. Ale jako by ho ne- bavilo tato témata rozvádět. Ne, že by o nich neuměl i vzhledem ke svým zku- šenostem z komunální, krajské a parla- mentní politiky zasvěceně mluvit, ale když už jsme se dohodli na přátelském posezení do rubriky „Politik v civilu“, raději si povídá o své vášni: o hudbě. „Muzicíruje“ od dětství, klavír i housle patří neodmyslitelně k jeho životu. Když už mluvíme o skloubení ekono- mických a uměleckých předpokladů pana poslance, stojí za to připomenout, že podle četných výzkumů se právě hudební předpoklady velmi často snoubí s mate- matickými, potažmo ekonomickými obo- ry, které vyžadují logické myšlení. V tomto případě bylo ono „snoubení“ podpořeno i rodinným zázemím. „Když mluvím o tom, co a kdo mě nejvíc ovlivnil, asi to byl táta a jeho vzor. Byl středoškol- ským profesorem ekonomického zamě- ření, velmi tolerantní, ale zároveň zása- dový člověk. Doufám, že jsem od něj to, co jsem nejvíc obdivoval, pochytil. Máma ale ovlivňovala atmosféru rodiny a mé i bratrovo dětství stejně výrazně, i když z úplně jiného pohledu. Byla vynikající hu- debnice a díky ní byl náš domov vždycky plný hudby,“ vzpomíná na své dětství Vladislav Vilímec. Otcův vzor – ekonomie. Hudba zůstala jako koníček Dodnes hraje soukromě i veřejně kon- certuje, podílí se na organizaci hudebních akcí hlavně ve svém rodném Plzeňském kraji, konkrétně především na Klatovsku a Domažlicku. A samozřejmě se snaží nevynechat návštěvu koncertů, na nichž si užívá špičkové výkony jiných umělců, kvalitu podání i nástrojů… Když o tom všem začne vyprávět, není k zastavení. Rozumí každému detailu, který ve vý- sledku vytváří hodnotnou hudbu. „Já vím, že spousta lidí to těžko pozná, ale už zvuk některých starých nástrojů je pro uši zasvěceného posluchače obrovským zážitkem. A samozřejmě samotné podání té které skladby vždycky člověka fascinuje ve spojení s osobností, která jí vtiskne svůj specifický přednes,“ vypráví s neskrýva- ným zanícením poslanec Vilímec. Jak do- dává jen jakoby na okraj, když ho povin- nosti zanesou kamkoliv do světa, dobrý koncert nebo ukázku jakékoli hudební produkce, ať už vážné hudby, nebo míst- ního „folklóru“, si nenechá ujít. Nabízí se otázka, proč při své očividné muzikantské vášni nezvolil tuto dráhu i profesionálně. Vladislav Vilímec odpovídá bez zaváhání: „Tuhle roli v naší rodině za- ujal bratr. Je skvělý filharmonik, což mu přeji a těší mě to. Zároveň pro mě bylo jasné poslání: Ekonomie.“ Nynější posla- nec a člen Rozpočtového výboru ovšem nepatřil k typu dětí, které chtějí své rodiče uspokojit pouhým diplomem. Do tajů eko- nomie pronikl a porozuměl jim. Osvědčil to v praxi během práce v podniku Elitex, v samosprávě a pak i ve Sněmovně. Patří k těm politikům, kteří dokáží argumento- vat věcně, se znalostí věci. Zkušenosti z ekonomické praxe a pak z komunální a krajské politiky ho „vynes- ly“ k těm, kteří v rámci ODS i parlament- ního Rozpočtového výboru také nejlépe rozumějí složitostem rozpočtového určení daní, což je nejen aktuální „politikum“, ale stěžejní otázka pro hospodaření ob- cí všech velikostí. „Nepatřím k těm, kdo skuhrají nad nevýhodností systému pro malé nebo střední obce, ani k těm, kteří se zastávají velkých měst. Chápu to jako zásadní nástroj pro životaschopnost re- gionů a chci podpořit optimální model, který bude funkční a přínosný pro všech- ny,“ zdůrazňuje. Přitom nezastírá, že prosperita rodné Kdyně mu stále leží na srdci – nejen jako městskému zastupiteli, ale i člověku, který tento kraj zná, nehodlá opouštět a chce mu být prospěšný. „Máme tu spoustu pamětihodností, zajímavostí, historických rarit. Bohužel zá- roveň patříme k příhraničním regionům, kde do značné míry zmizeli potomci pů- vodního obyvatelstva a začaly převládat takzvané ‚naplaveniny‘. Ale vrací se tra- dice, úcta k historickým odkazům, rád se setkávám s lidmi, kteří tomu napomáhají. To nemluvím jenom o Kdyni nebo Kla- tovsku a Domažlicku, ale celém Plzeň- ském kraji. Jako náměstek hejtmana jsem poznal mnohé jeho rozmanité problémy, zvláštnosti, přednosti.“ Když začne rozvádět turistická a his- torická lákadla Kdyně a okolí, je těžké odolat. Spíše je na místě doporučit jim neodolat a tento kraj s tak trochu drs- ným podnebím a svéráznou mentalitou navštívit. –red– VLADISLAV VILÍMEC • Narozen 5. 7. 1963 v Klatovech, odmalička žije ve Kdyni. • Vystudoval: střední ekonomickou školu v Klatovech, pak VŠE v Praze. • Původní profese: do roku 1990 pracoval jako ekonom v podniku Elitex Kdyně. • Členství v ODS: v roce 1991 se stal spoluzakladatelem ODS na Domažlicku. • Komunální a krajská politika: je dlouhodobým místostarostou Kdyně a členem Zastupitelstva Plzeňského kraje. • Rodinné poměry: šťastně ženatý.

VÝROČÍ 15 Karla Poláčka ani výjimečné nadání před neblahým osudem nezachránilo Karel Poláček v sobě spojuje mno- hé, co často patří k typickým kořenům moderní české kultury: multikulturní vlivy, smysl pro absurditu, osobní pe- ripetie v dobách historických zvratů i ty, které si svým bohémským přístu- pem k životu způsobil sám… Tento novinář a jeden z předních českých spisovatelů 20. století se narodil 22. března 1892, tedy před 120 lety. Pocházel z Rychnova nad Kněžnou z židovské rodiny a prostředí maloměsta se promítlo do řady jeho děl, každopád- ně většinu života prožil v Praze, kde býval vítaným společníkem nejen v některých putykách včetně těch, kde se holdovalo karetním hrám, ale i mezi intelektuálními špičkami národa: Byl přítelem bratří Čap- ků, stal se jedním ze skupiny pátečníků, kteří se pravidelně scházeli k debatám o politickém a společenském vývoji s pre- zidentem T. G. Masarykem. Své novinář- ské a literární schopnosti prokázal jako redaktor Lidových novin i jako spisovatel. Obojímu učinila přítrž nejprve první svě- tová válka a potom, definitivně, nacistic- ký koncentrační tábor. Osud se s výtržníkem nemazlil Rodiče Poláčkovi se svému početnému potomstvu (Karel měl čtyři bratry, z ot- cova druhého manželství pak další dva sourozence) snažili poskytnout slušné vzdělání, ale Karel nebyl zrovna nejvzor- nějším dítkem, byť tvůrčí ambice proje- voval už záhy. Vedl v Rychnově student- ské loutkové divadlo, pro které i sám psal a překládal hry, ale gymnázium tam ne- dokončil – kvůli nepatřičnému chování a slabému prospěchu byl vyloučen. Ma- turitu pak složil v Praze. Následné stu- dium práv se sice vyvíjelo slibně, hůř do- padaly pokusy si paralelně udržet práci k obživě. Obojí přerušila 1. světová válka. Po narukování do armády se opět po- tvrdilo, že není vhodný typ pro posluš- nost vůči autoritám a činnosti, které jeho „naturelu“ nevyhovovaly. Absolvoval dů- stojnickou školu, ale nedotáhl to dál než na četaře. Pak byl odvelen do Haliče. Dlužno připomenout, že samotný Halič je spojen s velkou židovskou komunitou, jejíž mentalita a tradice prostupují řadou Poláčkových děl, nemluvě o jeho vášni- vém sbírání posléze zveřejněných židov- ských anekdot. Ale nasávat z tohoto hle- diska atmosféru Haliče a jeho obyvatel mu okolnosti příliš neumožnily. Ruská ofenzíva tu předznamenala kapitulaci Rakousko-Uherska. Pak Poláček skončil v srbském zajetí, do kterého společně s kamarádem dobrovolně utekl. Vzestup, pak „koncentrák“ Po návratu se začal věnovat tomu, k čemu očividně nebyl předurčen: roli úředníka. Ale z hlediska jeho další lite- rární tvorby to nebylo marné, protože své zkušenosti s patřičnou nadsázkou vnesl do některých povídek. Mimo jiné přátelství s bratry Čapkový- mi, ale samozřejmě i narůstající veřejná obliba mu otevřely prostor v Lidových no- vinách. Za jeho sloupky a fejetony, které vystihují nadčasové absurdity společnosti mu patří obdiv dodnes. Publikoval i v jiných médiích. Zpočátku byl často placen jako redaktor-soudnič- kář. Poláček vzhledem ke svému právnic- kému „nedovzdělání“ byl tímto typem žurnalistiky nejprve často pověřen. Brzy ovšem prokázal, že své schopnosti umí uplatnit i v jiných literárních sférách. Ale přišla německá okupace a souvi- sející rasové perzekuce ho zbavily většiny práv, samozřejmě v první řadě možnosti veřejně publikovat. Ne, že by ho v pře- chodném období, než nastoupil do tran- sportu s cílem Terezín, zákazy zcela uml- čely. Publikoval pod cizími jmény. Zároveň už tušil, že budoucnost nebude růžová, takže své dceři Jiřině zařídil emigraci. S otcem se pak už nikdy nesetkala. Karel Poláček byl z Terezína poslán do Osvěti- mi, kde podle starších pramenů zahynul. Později se ukázalo, že Osvětim přežil. Smrt ho čekala až v dalším koncentrač- ním táboře Gleiwitz. Dceři zůstaly jen vzpomínky, které ovšem stojí za pozornost. Nikdy nevyšly knižně, pouze koncem 90. let ve sborníku s názvem Lidové noviny a Karel Poláček. Otcovy přednosti i slabosti Jiřina Jelinovitzová poznala svého slav- ného otce z jeho světlých i stinných strá- nek. Jak z jejích pamětí vyplývá, rodinný život nebyl pro Poláčka to pravé. Prchal do hospod hrát karty nebo „vést řeči“ a dát si jinou večeři, než doma chystala manželka. Nicméně s dcerou postupně našli blízký vztah. Navíc byla Jiřina svěd- kem jeho „proutnictví“, které mu od- pouštěla, i když matka nutně musela po boku nevěrného manžela trpět. Ostatně Poláčkův výrok „Rodina je základem stá- tu a otravy“ svědčí o lecčems. V širší rodině měl model svérázného muže a obětavé manželky své koře- ny. Jak Poláčkova dcera píše, i dědeček z matčiny strany, u něhož Poláčkovi jed- nu dobu bydleli, nebyl zrovna ukázkový otec rodiny. Prošustroval jmění, k valné práci se neměl, v oblibě měl hlavně ma- riášové večírky. O to víc musela fungovat babička. Část nuzného bytu pronajímala ponejvíce studentům, o které se babička starala, dalšími zákazníky byli vesměs ob- chodní příručí, o kterých tvrdila, že také mají „vysoko do žlabu“. Proto se jim sna- žila poskytnout to nejlepší. Ale u svého zetě moc nepochodila. „Omáčky, který- mi babička polévala knedlíky, nazýval tá- ta ‚huhňavý nos‘. Moučníky pak dělala dva, které rovněž dostaly přezdívku: pr- kenný a papírový dort,“ stojí v zápiscích spisovatelovy dcery. Některé peripetie Poláčkovy rodiny jsou poutavě popsány také v jeho ro- mánu Dům na předměstí. Samozřejmě mnohem slavnější jsou Muži v offsidu ne- bo Bylo nás pět, mimo jiné i díky svým filmovým verzím. Ale i ostatní povídky a romány stojí dodnes za přečtení. –red–

VÝROČÍ 16 Impérium vrací úder D ruhého dubna tohoto roku si připomeneme v pořadí již tři- cáté výročí od vypuknutí vál- ky o Falklandy – války, která má své nezastupitelné místo ve světo- vých, argentinských, ale především brit- ských dějinách; války, která byla svedena ve jménu obrany principů, hodnot a su- verenity Spojeného království Velké Bri- tánie a Severního Irska. V roce 1982 v době, kdy se Helmut Kohl stává novým německým kancléřem, kdy Izrael zahájil operaci „Mír pro Galileu“, v době, kdy v Afghánistánu zuří již tři roky válka, mu- sí se i vláda Jejího Veličenstva královny Alžběty II. postavit jedné ze svých nej- větších výzev od konce druhé světové války. V čele této vlády stojí dnes již le- gendární první britská premiérka Mar- garet Thatcherová, která musí rozhod- nout jedno z nejtěžších dilemat nejen své kariéry, ale i života. Buď ponechat bohem zapomenuté ostrovy v jižním At- lantiku svému osudu v moci argentin- ských agresorů, anebo bránit britskou územní suverenitu, ať to stojí cokoliv. Falklandské ostrovy Falklandy tvoří skupina ostrovů nalé- zajících se v nezměrných prostorách jižního Atlantiku, na mapě vzdálených na dohled od břehů Jižní Ameriky, resp. od argentinských břehů Ohňové země. Hlavní souostroví je tvořeno dvěma vel- kými ostrovy (Východním a Západním ostrovem) a dalšími 778 menšími ostrovy o celkové rozloze cca 12 tisíc kilometrů čtverečních, což je zhruba rozloha brit- ského Severního Irska. Dnešní počet obyvatel čítá něco okolo čtyř tisíc (včetně vojenské posádky). Hlavním městem a správním a ekono- mickým centrem ostrovů je městečko Stanley ležící na okraji Východního ost- rova. Na obou ostrovech nalezneme hned několik kopců dosahujících výše 700 metrů nad mořem. Přírodní prostře- dí má poměrně drsný charakter, když se převážně skládá z travnatých porostů a kamenných polí. Nejpočetnějšími oby- vateli ostrovů jsou pak namísto lidí ovce, kterých zde najdeme na 500 tisíc. Mezi neopomenutelné obyvatele ostrovů pak patří také tučňáci magellanovi. Historie ostrovů a předzvěst války se Spojeným královstvím Objev těchto ostrovů sahá hluboko do 16. století, když byly v roce 1592 poprvé spatřeny britským navigátorem Johnem Davisem. Později byly ještě po- psány dalšími britskými a holandskými mořeplavci. Prvním návštěvníkem ostro- vů se tak stal až v roce 1690 britský mořeplavec John Strong, který pojme- noval průliv mezi Západním a Východ- ním ostrovem po lordu Falklandovi. Celé souostroví bylo pojmenováno jako Falk- landy kapitánem Woodem Rogersem až později v roce 1708. V průběhu následujícího století došlo k prvnímu osídlení francouzskými při- stěhovalci, kteří však museli odejít po mezinárodním tlaku Španělska, jež si ost- rovy nárokovalo podle smlouvy z Torde- sillas, tj. smlouvy o rozdělení světa mezi Španělsko a Portugalsko. Následně byly ostrovy v roce 1765 prohlášeny za území britské koruny a byla zde založena první osada Port Egmont. Poté se ostrovy do- staly opět pod správu Španělska, respek- tive v roce 1820 pod správu bývalé špa- nělské kolonie Argentiny. Až v roce 1841 britská vláda rozhodla o kolonizaci Falk- landských ostrovů a o založení jejich dnešního správního střediska Stanley. Od této chvíle až dodnes jsou ostrovy trvale osídleny obyvatelstvem britského půvo- du. Avšak Argentina od roku 1820 nikdy nepřestala Falklandské ostrovy považovat za své teritorium (Argentinci nazývají tyto ostrovy jako Malvíny). Významnou roli sehrály ostrovy v prů- běhu druhé světové války, když se v roce 1941 v jejich blízkosti odehrála jedna z klíčových námořních bitev mezi brit- skou a německou námořní eskadrou. Britskému admirálovi Sturdeemu se po- dařilo porazit jednotky německého ad- mirála von Spee a eliminovat tak nacis- tickou námořní hrozbu na jižní polokouli. Dalším významným momentem v exis- tenci ostrova byla rezoluce 1514 vydaná Organizací spojených národů v roce 1960, která vyzývala k rychlému a bez- podmínečnému skoncování s kolonialis- mem. Kolonie a jejich obyvatelé tak měli na základě této rezoluce dostat právo na své sebeurčení. Na základě přijaté re- zoluce začalo diplomatické vyjednávání mezi Argentinou a Velkou Británií o bu- doucnosti Falklandských ostrovů. Zde je nutné podotknout, že tehdejší obyvatelé ostrovů měli nepoměrně blíže k Velké Británii než k Argentině, ať již to bylo kulturou, zvyky či původem, a jed- noznačně vyjadřovali svou vůli zůstat poddanými Jejího Veličenstva královny Alžběty II. Důvod, proč nakonec tyto roz- hovory mezi Velkou Británií a Argenti- nou nedošly naplnění, je možné si uká- zat na vnitropolitické scéně obou výše Jakub Čermák

17 zmíněných států. Začněme Argentinou. Po druhé světové válce se hlavním před- stavitelem Argentiny stal Juan Domingo Perón, který přinesl do argentinské poli- tiky autoritativní prvky vlády inklinující k fašismu a hospodářský populismus. Zároveň jako první opět přišel s tématem statusu Falkland. Následně si Argentina prošla několika vojenskými puči, které mají v Latinské Americe dlouhou tradici. A právě jeden z těchto pučů vynesl v ro- ce 1976 k moci vojenskou juntu, která zahájila tzv. špinavou válku proti svým odpůrcům. Politickému teroru junty pad- lo nakonec za oběť 20 tisíc Argentinců. Vlivem sílící vnitropolitické a také eko- nomické krize se vojenská junta dostá- vala do situace, kdy potřebovala posílit své postavení a odvrátit pozornost k ji- nému tématu, jímž se staly Falklandské ostrovy. Na opačné straně sporu se ve Velké Británii v roce 1979 stala první brit- skou premiérkou Margaret Thatcherová z Konzervativní strany a zahájila daleko- sáhlé ekonomické reformy své země. Hlavním bodem jejích ekonomických opatření byla zejména privatizace veřej- ného majetku a posílení role živnostníků a střední třídy ve společnosti. V zahra- ničněpolitických otázkách se baronka Thatcherová orientovala zejména na spolupráci se Spojenými státy americký- mi v čele s Ronaldem Reaganem. Falklandská válka Dne 2. dubna 1982 ve 4 hodiny ráno londýnského času se s nebývalou silou rozhořel válečný konflikt mezi Spojeným královstvím a Argentinou, když argen- tinský operační svaz započal operaci, jejímž cílem měla být anexe ostrovů a jejich připojení k Argentině. Obranu ostrova v té době zajišťovalo pouhých 80 mužů britské námořní pěchoty. Pře- sto se tito muži rozhodli čelit několika- násobné převaze útočníků, nicméně i přes svou heroickou snahu byli nako- nec donuceni kapitulovat. Ještě téhož dne rozhodla „železná lady“ Margaret Thatcherová v Londýně o vyslání britské- ho expedičního sboru, o síle devíti vá- lečných lodí včetně dvou letadlových, do války proti Argentině s cílem bránit su- verenitu a nedotknutelnost teritoriálního území Spojeného království. Argentinská vojenská junta se domní- vala, že Velké Británii nebude stát za to bránit 2000 km vzdálené téměř bezvý- znamné souostroví v jižním Atlantiku s rizikem obrovských ekonomických a lidských ztrát, ale opak se stal pravdou. Argentina soustředila na ostrovech voj- sko o počtu 10 tisíc mužů, kteří byli sice špatně vybaveni a zásobováni, přesto by- li připraveni bránit ostrovy před britskou odvetou. Ta přišla 25. dubna 1982, když speciální komando znovu obsadilo ost- rov Jižní Georgie náležející k Falkland- ským ostrovům. Následně začala několik týdnů trvající letecká a námořní válka mezi oběma státy, která skončila 14. června 1982 po úspěšném závěreč- ném pozemním útoku britské armády na pozice Argentinců. Argentinský velitel ještě téhož dne podepsal kapitulaci. Výsledkem války, která trvala 72 dní, bylo 649 mrtvých Argentinců, 258 mrt- vých Britů a obrovské materiální škody na obou stranách. Po skončení války měli Britové na 11 tisíc argentinských za- jatců, kteří byli postupně repatriováni na- zpět do své země. Po zrušení válečné zóny okolo ostrovů, která čítala 200 mil, si Velká Británie vyhradila právo na ochrannou zónu o poloměru 150 mil okolo ostrovů. Pro vojenskou juntu v Ar- gentině měla válka fatální následky, ne- boť junta padla a v Argentině byl obno- ven občanský zastupitelský systém. Na druhé straně válka přinesla posílení po- zice a popularity kabinetu Margaret Thatcherové a jí samotné pomohla k po- zici jedné z nejvýznačnějších političek ce- lé britské historie. Vzájemné vztahy mezi oběma zeměmi se urovnaly až v roce 1990, když se argentinská vláda zřekla svého nároku na sporné ostrovy. Falklandy dnes Dnešní Falklandy jsou jedním z nej- dynamičtěji se vyvíjejících zámořských území Spojeného království. Vzdělání a zdravotní péče je dostupná všem jejich obyvatelům. Elektrickou energii pro obyvatele zajišťuje větrná farma poblíž města Stanley. Doprava a spo- jení s pevninou jsou pravidelně zajiš- ťovány. Nalezneme zde fungující poš- tovní úřad i zvolenou samosprávu. Samospráva je reprezentována osmi- členným legislativním orgánem, z je- hož středu je každý rok volen tříčlenný exekutivní orgán. Oficiálním zástupcem britské koruny na ostrovech je Jeho Excelence guver- nér Nigel Haywood. Reprezentantem ostrovů ve Velké Británii je Falklandský úřad v Londýně, který zprostředkovává kontakt Falklanďanů s členy westmin- sterského parlamentu, s vládou, médii i s veřejností. Základem ekonomiky ostrova je zemědělství, rybolov a tu- rismus. Poklidný život na ostrovech v současné době narušil nanejvýš příjezd prince Williama, který zde má odsloužit 6týdenní turnus jako pilot záchranného vrtulníku. Zároveň s blí- žícím se 30. výročím konce války začí- nají opět planout vášně na argentinské straně, a tak příjezd britského prince a početná přítomnost britských ozbro- jených sil v oblasti demonstruje ne- utuchající britské odhodlání nepone- chat obyvatele Falklandských ostrovů napospas svému osudu a bránit své suverénní území. ■ autor je analytik politické sekce ODS

18 VÝROČÍ Zkáza Titanicu: zlovůle přírody, nebo trest za lidskou lehkovážnost a pýchu? Málokterá katastrofa v dobách tak- zvané moderní civilizace způsobila to- lik pozdvižení a získala si tolik zájmu. Dodnes je Titanic symbolem hned ně- kolika aspektů, které odrážejí naděje i prohřešky a selhání lidstva, jeho sna- hu technickými vymoženostmi dosa- hovat nemožného, vzdorovat přírodě a rádoby si potvrzovat roli pána tvor- stva. Ztroskotal při své první, velikáš- sky avizované zaoceánské plavbě 14. dubna 1912, tedy zhruba před sto lety. Ani špičkoví vědci a průzkumníci včetně dobrodruhů, kteří jsou posedlí prohledáváním vraku legendárního plavidla, nezodpověděli zdaleka všech- ny otázky, kvůli nimž je svět dodnes touto událostí fascinován. Ona fascinace není dána jen tím, jak bylo zanedbáno zabezpečení lodi. Okol- nosti zkázy obří lodi nabídly a nabízejí rovněž mnoho podnětů k přemýšlení, jak se vlastně lidé v katastrofálních situacích chovají, jaká je role kapitána, nakolik se v okamžicích „za pět minut dvanáct“ jed- notlivci snaží „urvat si“ kousek bohatství, nebo si užít poslední doušek života, nebo se obětovat tak, aby se zachránili ostatní. To vše se na Titanicu odehrávalo, jen se liší interpretace, zda převládala chamtivost a sobectví, nebo gentlemanství. Nabízí se srovnání s oběťmi podstatně nedávnějšího ztroskotání Concordie, kte- ré přineslo nemenší pozornost a „pou- hé“ desítky obětí. Nezanedbatelný rozdíl byl v tom, že před sto lety se vedení Tita- nicu chovalo vesměs tak, aby i za cenu vlastních životů zachránilo co nejvíc ces- tujících. Kapitán Concordie Francesco Schettini se naopak stal zosobněním zba- bělosti, když sám prchal od katastrofy bez ohledu na to, že na palubě zůstávají lidé, pravděpodobně odsouzení k smrti. Luxus jako doplněk obchodních zájmů Jistě, jak známo, většina významných událostí má své ekonomické důvody, a tak tomu bylo i v případě Titanicu. Kon- kurence v námořní plavbě byla počátkem minulého století neúprosná a společnost White Star se rozhodla posílit svoji prestiž monumentálními zaoceánskými parníky. Titanic byl na první příčce. Přesto (nebo právě proto) byl už v dobách své stavby a pak přípravy na vyplutí obestřen po- věstmi, pověrami, obdivem i strachem. Kvůli tomu někteří zájemci o komfort první třídy raději Titanic odřekli. Nicméně osazenstvo první plavby zůstalo vskutku reprezentativní. Velká část z něj nepřežila stejně jako ti, kteří byli odkázáni na ne- valnou péči ve druhé a třetí třídě, nemlu- vě o stovkách pracovníků. Dodnes se množí teorie o chybách, které k neštěstí přispěly: špatná komuni- kace, nedostatečná příprava posádky, níz- ký počet záchranných člunů … Nesporným faktem je, že situaci před prvním vyplutím Titanicu zkomplikovala i stávka horníků, kvůli níž byl problém za- jistit potřebné množství uhlí. Obří plavidlo spotřebovalo 650 tun denně, takže do poslední chvíle se shánělo palivo. Gentlemani, zloději, milionáři, lodníci … Zajímavé jsou i úvahy, co lze z obdob- ných krajních situací vyvozovat ohledně psychologie lidí. Například se střetávají tvrzení, podle nichž i v takto vyhrocených momentech lidé myslí na pomíjivý ma- mon a pár okamžiků před očekáva- nou smrtí okrádají své blízké. Nebo vítězí gentlemanství, velkorysost a obětavost? Pro obě varianty existují z Titanicu důkazy. Tím spíš, že se v krajních okamžicích set- kávali lidé bohatí, chudí, slavní, bezvý- znamní… Všem šlo o život, ne všichni měli stejné šance a leckdo si takovou šan- ci musel vydobýt bez ohledu na druhé. Velkorysost podle odborných zdrojů projevovali Britové, kteří v duchu svého pověstného gentlemanství spořádaně če- kali na své místo v záchranných člunech, muži dávali přednost ženám a dětem. Po- kud zjistili, že by jejich záchrana byla na úkor někoho jiného, vrátili se do kajuty pro nóbl oblek a pak při posledním dout- níku na palubě čekali na smrt. Američané údajně předbíhali a starali se sobecky kaž- dý o vlastní záchranu, případně svých nej- bližších, bez ohledu na celkovou situaci. Není ovšem potvrzeno, jestli kapela, jak tvrdí některé prameny, vzdala své šance na únik a hrála do poslední chvíle – těm, kteří loď opouštěli, i těm, kteří na ní spo- lečně s hudebníky zahynuli. Bez zajímavosti také není psychologický aspekt, který lze zjednodušeně nazvat fascinace tragédií. Zkáza Titanicu totiž údajně nepřinesla pokles zájmu o za- oceánské plavby, ale naopak touhu tako- vé dobrodružství – pokud možno se šťast- nějším koncem – prožít. Někteří odborníci tvrdí, že hlavně po cenami ověnčeném filmu se klientela na zaoceánské i jiné dál- kové plavby jen hrnula. Kapitán ne vždy opouští palubu jako poslední Už z dětských knížek víme, že „kapitán opouští potápějící se loď jako poslední“. Ne vždy to platí. Kapitán Titanicu měl zřejmě tuto povinnost hluboce vštěpenou a do poslední chvíle se snažil přimět i po- četnou posádku, aby v první řadě dbala na záchranu pasažérů. Jméno kapitána Concordie Francesca Schettiniho se na- opak stalo symbolem zbabělosti, pokry- tectví. Když sám od potápějící se lodi od- jížděl, měl nezáviděníhodný výhled na ty, kteří neměli šanci opustit palubu a byli vystaveni riziku smrti. Schettini dokonce opakovaně neuposlechl ani výzvy svých kolegů, kteří v sobě měli více profesní cti a odpovědnosti, takže byli kapitánovým chováním šokováni a pobouřeni. Nezbývá než doufat, že pokud se ně- kdo z nás na takovou plavbu dostane, bude mít v případě havárie alespoň štěstí na opravdového kapitána. –red–

19 ROZHOVOR Stát se s církvemi vyrovnat musí. Z právních i morálních důvodů Podle zákona o vy- rovnání s církvemi, který leží v Posla- necké sněmovně, se církvím v příštích pěti letech vrátí le- sy, pole a nemovitý majetek v hodnotě 75 miliard korun. Církvím bude sou- časně v průběhu příštích třiceti let vyplacena náhrada ve výši 59 miliard korun. Podle předsedy Ústavněpráv- ního výboru Marka Bendy tak dojde k definitivnímu vyřešení vztahu státu a církví. Po mnoha letech přešlapo- vání se zároveň vyjasní majetkopráv- ní vztahy, které blokují rozvoj řady českých obcí. Církevní restituce vyvolaly bouř- livou debatu. Co říkáte argumen- tu, že církev na majetek zabavený komunisty nemá právo, protože ho pouze spravovala, ale nevlastnila? Zásadně s ním nesouhlasím. Vždy se jednalo o názor okrajový, zastával ho za první republiky například prof. Antonín Hobza, který později figuroval v proticír- kevních procesech. V roce 2008 byly sně- movní komisi k majetkovému narovnání předloženy odborné posudky tří právnic- kých fakult a v žádném z nich nebylo vlastnictví církevních subjektů zpochyb- něno. Historické vlastnictví církví opako- vaně potvrdil také ústavní soud, který v některých případech dokonce rozhodl o vydání majetku. Jedná se například o majetek řádu premonstrátů či farnost Heřmanovice. Nepochybovala první re- publika a dokonce ani socialistické Čes- koslovensko, které majetek církevních subjektů vyvlastňovalo a uzavíralo s nimi darovací a kupní smlouvy. Církev byla ale podle kritiků resti- tucí v nakládání s majetkem vždy omezena… Veřejnoprávní omezení daná zákonem existují dodnes a vztahují se na řadu ma- jetků, typově například na pozemky v chráněných krajinných oblastech nebo objekty v památkových rezervacích. Nijak to ale nezpochybňuje vlastnické právo vlastníka. Všichni, kdo dnes nároky církve zpochybňují, by si měli přečíst nálezy ústavního soudu. Ty jednoznačně potvr- zují, že bez přijetí příslušného zákona bu- de trvat protiústavní stav, který je v roz- poru s mezinárodními závazky k ochraně majetku. Pokud zákon o majetkovém vy- rovnání nepřijmeme, budou hrozit žaloby, které by církve jistě vyhrávaly. Možná i v důsledku rozpačité ar- gumentace ministryně kultury vyvo- lává otazníky stanovená hodnota odebraného majetku. Můžete při- pomenout, jak se k ní došlo? Tato hodnota byla stanovena vládní ko- misí již v roce 2007 na základě detailních podkladů od církví a náboženských spo- lečností a zároveň státních orgánů, jako je Pozemkový fond nebo Lesy ČR. Sou- časná koalice pouze tento výpočet přijala a zvolenou metodu výpočtu potvrdila ja- ko vyhovující i renomovaná auditorská společnost Ernst&Young. Je logické, že stanovená suma u nevydaného majetku je pouze kvalifikovaným odhadem. Pokud bychom ale měli odhadovat cenu každé nemovitosti či pozemku, které nemohou být z různých důvodů navráceny, byla by výsledná částka pro stát jednoznačně mé- ně výhodná. Zmíním i nejvíce napada- nou položku údajně „nadceněných“ lesů a polí. Ty budou vydány, takže se za ně finanční kompenzace platit nebude! Tak možná dostanou církve majetek za méně než 75 miliard, ale to je státu de facto jedno. Navíc férovost původního odhadu potvrdilo, že církve převezmou raději pole a lesy než finanční kompenzaci. Budou mít církve dostatečné ka- pacity na to, aby majetek, který čas- to už roky chátrá, dobře spravovaly? Jsem přesvědčen, že ano. Od původ- ních restitucí uplynulo více než 20 let a církve se za tu dobu správu majetku naučily a také ji dnes a denně v praxi uka- zují. Navrácení majetku do rukou církve a související finanční vyrovnání naopak umožní nastartovat rozvoj mnoha čes- kých obcí. Téměř pětina z nich má dnes na svém území pozemky fakticky nevy- užitelné kvůli blokačnímu paragrafu ze zákona o půdě. Na místě navrácených chátrajících budov pak budou moci vzni- kat například hospice či jiná sociální za- řízení, která církev tradičně provozuje. Zákon o vyrovnání s církvemi proto pod- porují starostové i Svaz měst a obcí ČR. Proč by nemohl dotyčný majetek spravovat veřejnoprávní fond, který by zároveň činnost církví financoval, jak navrhují sociální demokraté? Ten by pouze konzervoval nynější stav, v němž jsou církvím protiústavně upírána vlastnická práva, a jde proti principu ne- závislosti církví a státu. Vždy jej prosazo- valy dvě skupiny: Ti, co se už těšili, jak budou takový fond spravovat a postupně tunelovat, a ti, kteří chtějí zachovat moc státu i nad církvemi. Účelem zákona není pouze narovnání minulých křivd, ale pře- devším zrušení zákona o hospodářském zabezpečení církví z roku 1949. Proto ta- ké došlo uvnitř církví a náboženských spo- lečností k dohodě o rozdělení finanční náhrady, která jim umožní fungovat. Ka- tolická církev se tak de facto vzdala znač- né části svého majetku ve prospěch ostat- ních. Změnu financování církví prosadila mimochodem právě ODS, která na ní trvala od samého začátku. Církevní restituce nemají ovšem podporu veřejnosti, navíc k nim do- chází v ekonomicky obtížné době. Samozřejmě vnímám, že nálada ve společnosti není příznivá. Je to také dů- sledkem dvaceti let přešlapování na místě. Vyrovnání s církvemi ale představuje dlou- hodobý problém, s jehož řešením už není možné z právních i morálních důvodů vyčkávat. V důsledku tento krok státu ule- ví, protože umožní ukončení vyplácení platů duchovních ze státního rozpočtu, a v praktické rovině přinese prospěch řadě obcí a jejich obyvatelům. Procházíme tím- to procesem jako poslední země bývalého východního bloku. Všechny ostatní státy již restituci církevního majetku provedly, a to dokonce i země, které jinak obecné restituční principy neuplatnily, nebo je uplatnily jen ve velmi omezené míře. autorka je tisková tajemnice poslaneckého a senátního klubu ODS Kateřina Jurigová

AMERICKÉ VOLBY 20 Prezidentské volby v USA beze- sporu ovlivní budoucnost celého svě- ta. Proto je zajímavé sledovat i tak- zvané „primárky“, z nichž vzejdou přední kandidáti na čelní post v Bí- lém domě. Tentokrát jsou primární volby Republikánské strany strhující samy o sobě, navíc z nich plyne roz- hodnutí, kdo bude protikandidátem Baracka Obamy. Dosavadní výsled- ky svědčí o tom, že se Obama utká s Mittem Romneym. Konečný verdikt by byl snáze předpovídatelný nebýt hospodářské krize a narůstající ne- zaměstnanosti, která ve Spojených státech ovlivňuje jak každodenní ži- vot, tak volební preference. Jak v té- to souvislosti míní autor tohoto člán- ku, právě ekonomika bude hlavním faktorem, který určí výsledky voleb: Nebude-li se ekonomická situace zlepšovat a nezaměstnanost zůstane vysoká, jeho republikánský konku- rent uspěje. Že jím bude Romney, je víc než pravděpodobné. Mitt Romney a republikánští voliči v USA zřejmě už uzavírají sňatek – sňa- tek více z rozumu než z lásky. Ale zdá se, že Romney na cestě k definitivnímu zís- kání republikánské nominace na prezi- denta už je – a že z této cesty už ho žád- ný protikandidát neodsune stranou. Jak k tomu došlo? Republikánské pri- márky připomínaly galaxii: Vždy v nich byla jedna stálice – Romney – a několik komet, jež zazářily a pak zase odputovaly do ztracena. Romney, bývalý guvernér Massachu- setts, je mormon, kompetentní manažer, schází mu však osobní charisma. Vystu- puje profesionálně, nemá ale schopnost navázat citové pouto s voliči. A pak tady byla soutěž o to, kdo bude oním ne-Romneym – tím, kdo tohoto fa- vorita v primárkách porazí. V průběhu loňského roku to bylo postupně několik kandidátů (Michele Bachmannová, Rick Perry, Herman Cain), kteří v průzkumech zazářili a pak stejně rychle pohasli. Až v primárkách zůstali čtyři – kromě Rom- neyho jsou to kongresman Ron Paul, bý- valý spíkr Sněmovny reprezentantů Newt Gingrich a bývalý senátor Rick Santorum. Paul je radikální libertarián a v zahra- niční politice izolacionista: Má velice od- dané stoupence, ale jeho podpora v Re- publikánské straně nepřesahuje 15 %. Gingrich je brilantní řečník a debatér, ale co se týká temperamentu i nápadů, je poněkud nestabilní. Navíc má na sobě mnohé „skvrny“ z minulosti – jak morál- ní, tak i politické. Santorum vystupuje ja- ko morální konzervativec, ale na americ- kou veřejnost jako celek je asi až příliš radikální. Navíc v roce, kdy u voličů hrají prim otázky ekonomické, je Santorumovo stavění kampaně na otázkách morálních neshledáváno jako prioritní. Santorum však začátkem ledna pře- kvapivě vyhrál volební shromáždění ve státě Iowa na středozápadě USA, v němž žije hodně náboženských kon- zervativců, a to z něho učinilo vážného Romneyho protikandidáta. Vzápětí Romney vyhrál primárky v New Hamp- shire, ale Gingrich ve státě Jižní Karolí- na. Proto všichni sledovali primárky v lidnatém a velice důležitém státě Flo- rida, kterou republikáni musí získat na svou stranu, mají-li v listopadu porazit presidenta Obamu. Zde suverénně vy- hrál Romney a zdálo se, že už ho nic nezastaví. Jenže v průběhu února na volebních shromážděních ve třech státech západu a středozápadu překvapivě uspěl San- torum. Čekalo se na primárky ve státě Michigan na konci února, neboť to je stát, v němž se Romney narodil a vy- růstal a který proto „musel“ vyhrát, neboť jinak by jeho kampaň utržila velkou ránu. V Michiganu ho však podle prů- zkumů porážel právě Santorum. Nakonec Roman Joch Mitt Romney? Zřejmě bude hlavním protivníkem Baracka Obamy

21 Romney vyhrál – a teď se čekalo, zda v tzv. „superúterý“ 6. března, kdy se pri- márky odehrávaly v 10 státech, Romney porazí Santoruma i v jiném důležitém stá- tě – v Ohiu. Stalo se tak, leč těsně. Proto lze nyní konstatovat, že Mitt Romney nejen byl, ale zůstává favoritem. Má objektivně největší šanci být nejsil- nějším soupeřem prezidenta Baracka Obamy v listopadu; když v klíčových stá- tech musel vyhrát, aby si status favorita zachoval, vždy se mu to povedlo. A ko- nečně, pokud se nepovedlo jeho hlavní- mu soupeři v republikánských primár- kách Ricku Santorumovi porazit jej v průmyslových státech Michigan a Ohio, kde měl Santorum největší podporu, je jen těžko myslitelné nyní po „superúte- rý“ 6. března, v němž Romney uspěl ze všech nejvíce, že by Santorum měl ještě šanci Romneyho porazit. Zajisté, Santorum i Gingrich mají šanci ještě mnohé následující primárky vyhrát, především na jihu USA. To však nic ne- mění na tom, že Romney ve většině států ostatních, a tedy i v rámci USA jako celku, vede v průzkumech i v počtu získaných delegátů republikánského nominačního sjezdu. Je možné, že potrvá ještě dlouho, než získá nadpoloviční většinu delegátů – možná se tak stane až v červnu, po pri- márkách v nejlidnatějším státě Kalifornie, ale je možné, že k tomu dojde už dříve, už koncem dubna. Nicméně těžko je teď možné vidět realistický scénář, jak by Romneyho rozjetý vlak k získání nomina- ce mohl ještě někdo vykolejit. Leda že by Gingrich z primárek odstou- pil a své stoupence a delegáty vyzval, aby podporovali Santoruma. To je však ne- pravděpodobné; jak Gingrich, tak i Paul chtějí v primárkách zůstat do konce, stej- ně jako Santorum, a tak dohromady tříští antiromneyovský hlas. Takže Romney pluje k získání nominace své strany na prezidenta a republikánští aktivisté čím dále tím více akceptují, že „toto je Romneyho rok“, „Romney je další v pořadí“ a „má dostat šanci“ utkat se s Obamou v listopadu. A taky se kloní k názoru, že jeho zdůrazňování ekono- mických témat a své minulosti úspěšného manažera je přesně tím, co v letošním ro- ce může být nejsilnější kartou proti prezi- dentu Obamovi. Přesto pochybnosti a neschopnosti Romneyho budit nadšení republikánů zůstávají. Vnímají ho jako schopného pro- fesionála, ale nemilují ho. Když manžel- ství, tak z rozumu, nikoli lásky. Ale hlavně mnozí už chtějí, aby primár- ky de facto skončily a jeden kandidát už získal většinu. Republikánská strana však rozhodla, že letos (na rozdíl od primárek v roce 2008) delegáti ve státech, v nichž primárky probíhají dříve, se budou přidě- lovat jednotlivým kandidátům proporčně, a ve státech, v nichž budou později, podle principu „vítěz bere vše“. V důsledku to- ho letos trvá déle, než nějaký kandidát získá většinu delegátů. To podle někte- rých už začíná republikány poškozovat, neboť zatímco jejich kandidáti bojují mezi sebou a své peníze utrácejí na kampaně proti sobě, prezident Obama se může usmívat a soustředit své peníze až na boj proti republikánům na podzim. Proto se začínají ozývat hlasy, aby si Republikánská strana už vybrala svého prezidentského kandidáta a sjednotila se za ním. A hlavně ať peníze neutrácí republikáni proti re- publikánům, ale ať si je ušetří na boj proti Obamovi. Tvrdit, jak už u některých zaznělo, že republikáni propásli svou šanci a Obamo- vi, který ještě koncem loňského roku pů- sobil „nevolitelně“, zajistili pohodlné zno- vuzvolení, je však předčasné. Stávající prezident usilující o znovuzvolení má proti svému vyzyvateli vždy výhodu, a pokud ostatní podmínky jsou vyrovnané, je i znovu zvolen. To je evidentní výhoda Obamy, ať už je jeho protikandidátem kdokoli. Neplatí to ovšem, když je země v hospodářské krizi, oživení ekonomiky se nedaří a nezaměstnanost je vysoká. Tato fakta svědčí proti Obamovi, který zů- stává populární jen u méně než 50 % obyvatel, i když může argumentovat, že v letošním roce už k onomu oživení eko- nomiky začalo docházet. Já odhaduji, že o vítězi prezidentských voleb rozhodne stav ekonomiky na pod- zim, v září a říjnu. Bude-li ekonomika růst a nezaměstnanost klesat, prezident bude znovuzvolen. Bude-li ekonomika na tom špatně a nezaměstnanost vysoká, jeho vyzyvatel uspěje. Ale na to, že tím vyzy- vatelem bude Romney, to už bych si cel- kem vsadil. ■ WILLARD MITT ROMNEY • Narozen 12. 3. 1947 v Detroitu. • Bývalý guvernér státu Massa- chusetts. • Byl jedním z kandidátů na nomi- naci za Republikánskou stranu pro prezidentské volby v roce 2008, zastavil kampaň a v únoru 2008 podpořil Johna McCaina. • Náboženským vyznáním je mormon. • Vystudoval práva a ekonomii na Harvardově univerzitě. Pracoval jako obchodník v konzultačních firmách, podílel se na založení investiční společnosti Bain Capi- tal. V roce 2002 vedl organizační výbor olympijských her v Salt Lake City. • Se svou manželkou Ann má pět synů a jedenáct vnoučat. autor je ředitel Občanského institutu

AKTUALITY 22 V íce než 130 delegátů z celé ze- mě se sešlo 3. března v Praze. Na programu jednání byly vol- by vrcholných orgánů sdružení a politická diskuse. Funkci předsedy pro další dvouleté funkční období obhájil Jiří Fremr, který v tajné volbě obdržel 120 hlasů. Prvním místopředsedou se nově stal Matěj Tráv- níček. V grémiu je doplní stávající mí- stopředsedové Tomáš Kroupa, Martin Dytrych, Roman Štěpánek a Filip Klouda, ke kterým nově přibyl Ondřej Pavelek. „V novém volebním období bychom se chtěli primárně zaměřit na další pro- hloubení spolupráce s ODS a na zvýšení efektivity fundraisingu, který je pro nás klíčový stejně jako pro jakoukoli jinou neziskovku,“ představil priority nového vedení staronový předseda Jiří Fremr. Diskutujme o reformě vysokého školství V politické diskusi pak Mladí konzer- vativci podpořili a ocenili reformní úsilí premiéra Petra Nečase a jeho kabinetu. Diskutována byla i aktuální situace v čes- kém vysokém školství. Stanovisko MK představil 1. místo- předseda Matěj Trávníček: „Vadí nám, jak se celá debata okolo reformy vyso- kého školství radikalizuje a jak se jí ně- které skupiny snaží pod maskou údajné- ho boje za práva studentů zneužít pouze k vlastnímu zviditelnění. Myslíme si, že reforma vysokého školství potřebuje dis- kusi, a ne hysterii.“ Předseda Jiří Fremr pak nastínil strate- gii Mladých konzervativců, která by měla vést ke zlepšení úrovně vysokého škol- ství. „Budeme mu věnovat pozornost a chceme usilovat o roli jakéhosi mode- rátora diskuse mezi studenty a navrho- vateli reforem,“ zdůraznil Jiří Fremr. XXI. kongres Mladých konzervativců Orgány MK pro funkční období 2012–2014: Předseda: Jiří Fremr (třetí zleva); 1. místopředseda: Matěj Trávníček (uprostřed;, místopředsedové: (zleva) Ondřej Pavelek, Roman Štěpánek, Filip Klouda, Martin Dytrych a Tomáš Kroupa; členové republikové rady MK: Lucie Litomiská (předsedky- ně), Milan Vyskočil, Vendula Rechová, Radim Kašpar, Markéta Buryová, Kristýna Dudková a Lucie Pichlerová; smírčí komise: Luboš Jemelka (předseda), Lukáš Nezpě- vák, Eva Krieglsteinová, Patrik Vodák a Marcela Kropáčov;. kontrolní a revizní komise: Pavel Malatinský (předseda), Vojtěch Kilián, Lucie Neuvirtová

23 Hostem primátor Svoboda Delegáty kongresu pozdravil pražský primátor Bohuslav Svoboda, který va- roval před módním neideologickým vnímáním politiky a požádal Mladé konzervativce o pomoc v předvolební kampani ODS. „ODS vás potřebuje, my všichni vás potřebujeme. Potřebujeme vaše mozky nezatížené schématy minulosti. Potřebu- jeme vaše znalosti moderních technolo- gií, potřebujeme vaši energii a váš zápal. Pojďme společně do toho a pomožme ODS,“ prohlásil Bohuslav Svoboda. Dalšími z hostů XXI. kongresu MK byli například předseda Občiansko-demokra- tické mládeže, slovenských partnerů MK, Ján Bučkuliak či Jan Málek zastupující Mladé křesťanské demokraty. –red– USNESENÍ Z POLITICKÉ DISKUSE Mladí konzervativci: 1. konstatují, že o reformě vyso- kého školství je nezbytné vést seriózní a věcnou diskuzi, nikoli pořádat nátlakové akce a šířit hysterii, 2. litují, že na protestech se aktivně podílí i oficiální orgány vysokých škol, které tímto svým postojem rezignují na roli reprezentantů zájmů všech studentů, 3. vyzývají všechny zúčastněné k seriózní a věcné diskusi o podo- bě reformy vysokého školství, 4. vyjadřují podporu reformnímu úsilí vlády v čele s premiérem Petrem Nečasem. MLADÍ KONZERVATIVCI jsou občanské sdružení mla- dých lidí pravicového smýš- lení ve věku 15 až 35 let. V minulosti byli členy MK například Jiří Pospíšil, Petr Gandalovič či Ivan Langer. MK byli založeni v roce 1991. Úzce spolupracují s ODS. Mladí konzervativci jsou členem mezinárodních organizací European Young Conservatives (EYC), Inter- national Young Democrat Union (IYDU) a European Democrat Students (EDS). Důstojné prostory propůjčil setkání Hotel Ambassador Pražský primátor Bohuslav Svoboda se staronovým předsedou MK Jiřím Fremrem Volební komise v akci

KULTURA 24 Co v kultuře stojí za pozornost Michala Komrsková Alfréd ve dvoře, Bez země Décalages – divadlo v pohybu 31. března 2012 Taneční představení Bez země vypráví příběh inspirovaný pohádkou Jamese Matthewa Barrieho o malém chlapci, Pe- teru Panovi, který nechce vyrůst, protože svět dětský, který si sám vytváří, mu jednoduše přijde lepší. Obrazotvorná emotivní inscenace kombinuje loutkoherectví s vzdušnou akrobacií a činohrou. V režii Véronic Joly uvidíte dva taneč- níky, Salviho Salvatorea a Seiline Vallée, z jejichž pohybových a tanečních kreací se jednoduše tají dech. Představení fran- couzského tanečního divadla Décalages, jehož jméno v pře- kladu znamená posun v prostoru nebo čase, je fascinující výpravou do fantazie, v níž neplatí žádné fyzikální zákony. Vezměte do Alfréda ve dvoře děti, ale nebojte se vydat na výlet do pohádky, i když už jste úplně velcí a dospělí. Midi Lidi Švandovo divadlo 10. dubna 2012 Zřejmě nejsledovanější elektronická skupina současnosti se po tříměsíční pauze k nemalé radosti fanoušků vrací na koncertní pódia. Na druhou část turné, které od- startovali po loňském vydání zábavné desky Operace „Kindigo!“, vyrazili v březnu, Švandovo divadlo bude druhou pražskou zastávkou. Poetické poudačky v rytmu diska v režii držitelů Českého lva za hudbu k filmu Pro- tektor vás sice nevynesou do osudově intelektuálních výšin, zato z jejich koncertu budete odcházet roztančeni a s úsměvem na tváři. Nabízíme zajímavé podněty ke zhlédnutí, poslechu... Ucpanej systém Dejvické divadlo 5. dubna 2012 Inscenaci inspirovanou knihou Acid House spisovatele Irvi- na Welshe uvedlo Dejvické divadlo v premiéře minulý mě- síc. Coby nejsprostší hra v dějinách DD se dočkala zaslou- žené pozornosti, ovšem nejen proto, že je inzerována jakoby nevhodná pro diváky do 15 let. Kritika shodně vy- zdvihuje nejen brutální humor, který ovšem nepůsobí sa- moúčelně, pochvalně se zmiňuje i o dramatizaci hostující- ho slovenského autora Daniela Majlinga. Režisér divadelní adaptace Michal Vajdička do povídek z knihy skotského autora, mimo jiné scénáristy a režiséra kultovního filmu Trainspotting, obsadil hvězdnou základnu Dejvic: Ivana Trojana, Miroslava Krobota, Martina Myšičku nebo Lenku Krobotovou. Vstupenky budou v prodeji od 20. března na stránkách www.dejvickedivadlo.cz.

25 Zlatovláska Stavovské divadlo 21. dubna 2012 14.00 a 18.00 Baletní soubor Národního divadla tančí v trochu bláznivé variantě představení na motivy klasické pohádky Karla Jaromíra Erbena o Jiříkovi, který chtěl porozumět řeči zvířat, a nakonec získal prin- ceznu Zlatovlásku. K dlouhodobému trháku na scéně Stavovského divadla složil neuvěřitelně krásnou hudbu skladatel Vladimír Franz, choreo- grafie pochází z autorského pera Jana Kodeta. V představení režiséra Ondřeje Havelky tančí Petr Strnad v roli Jiříka, Klára Kutilová v roli Zlatovlásky, skvělý je i Martin Zbrožek coby Kejklíř nebo dět- ský baletní soubor. Roy Hargrove Q Jazz na Hradě 10. dubna 2012 Tohle bude pro všechny fanoušky jazzu událostí sezóny: V rámci koncertní série Jazz na Hradě vystoupí ve Španělském sále Pražského hradu kvintet trumpetisty Roye Hargrovea. Společně se saxofonistou Justinem Robinsonem, klavíristou Sullivanem Fortnerem, kontraba- sistou Ameenem Saleemem a bubeníkem Quincym Phillipsem tu předvedou svou hudební show zasvěcenou současnému moderní- mu jazzu. Dvojnásobný držitel Grammy a absolvent prestižní Berklee College of Music, dvaačtyřicetiletý Roy Hargrove, vydal svou první nahrávku už v roce 1989 a první Grammy získal už o čtyři roky po- zději. Mimo to úzce spolupracoval s takovými esy světové soulové hudby, jako jsou Macy Gray, Erykah Badu nebo D\'Angelo. Jeho vy- stoupení v Praze je mimořádnou událostí, která nesmí utéci nikomu, kdo se počítá mezi milovníky skutečně špičkového jazzu, a nejen proto, že Hargrove se na koncertní turné příliš často nevydává. pokračování na str. 30 Já, Francois Villon Divadlo na Jezerce 15. dubna 2012 Na konci března uvede Divadlo na Je- zerce premiéru svého prvního muzi- kálu s názvem Já, Francois Villon. Je věnován dvěma významným českým autorům, kteří se na jeho vzniku zá- sadně podíleli, bohužel se ale nedožili jeho uvedení: skvostnému textaři Pav- lu Vrbovi a vynikajícímu dramaturgovi Jiřímu Hubačovi. Autorem hudby je Ondřej Brzobohatý, který tu znovu do- kazuje, jak velký talent se v něm skrý- vá. Komorní muzikál vypráví příběh ži- vota francouzského básníka, jehož ztvární Martin Písařík, v dalších rolích uvidíte Janu Malou, Petra Kostku, Pet- ra Vacka nebo Petru Vraspírovou. Vstupenky jsou v prodeji v pokladně Divadla na Jezerce.

HISTORIE MÍSTO KOMPASU 26 Ve skvělém filmu otce a syna Svě- rákových „Obecná škola“ ztvárnil he- rec Jan Tříska nezapomenutelnou postavu učitele Igora Hnízda, který své žáky ohromuje historkami, jak za války bojoval v Africe i ve sloven- ských horách, trpěl v koncentračním táboře a bránil v květnu 1945 Prahu na barikádách. Část žáků a přede- vším jejich rodičů je na pochybách, jak to pan učitel vše mohl stihnout. Nakonec jednomu z rodičů naznačí, že svou fantazii zapojil proto, že „chce být žákům příkladem“... Kdo má však jenom trochu zájem o českou novodobou historii, snadno zjistí, že bujnou fantazii Igora Hnízda dokázalo velké množství českých vo- jáků svou skutečnou válečnou ana- bází často zcela trumfnout. Putovali a bojovali po celém světě... Nejeden z nich bojoval ve Francii, v Africe i na východní frontě, na lodích obepluli půl světa, jako letci se cvičili v Kanadě i na Bahamských ostrovech, učili se bojovat ve skotských horách a ja- ko parašutisté byli někteří v okupované vlasti zradou zajati nacisty, aby mohli v květnu 1945 bojovat na pražských ba- rikádách. Další prožili hrůzu Stalinových sibiřských gulagů a potom i peklo na du- kelském bojišti. České mládence najde- me mezi jugoslávskými, italskými, a do- konce i řeckými partyzány, sestřelené letce na útěku přes Pyreneje a frankistic- ké Španělsko. Všechny hnala do boje vý- chova v Masarykově republice, nezištná láska k vlasti i rovná chlapská páteř, zo- celená v Sokolu či v Junáku. Bojovali i v Somálsku, Etiopii, Malajsii, bránili Singapur, Hong Kong i Filipíny, lé- tali nad barmskou džunglí a sloužili i na spojeneckých lodích, umírali ve stude- ných vodách Atlantiku i Severního moře. Nebylo bojiště v letech 1939–1945, kde bychom nenašli českého vojáka. Dělil je jen věk a zkušenosti. Jedni prošli Masarykovými legiemi, druzí před útěkem dozrávali třeba na díle Jarosla- va Foglara. Ti byli také schopni i těch nejztřeštěnějších činů – utéci k českoslo- venské zahraniční armádě přes hitlerov- ské Německo v krátkých kalhotech či to vzít přes Balkán, přidat se tam k party- zánům, zachránit několik sestřelených amerických letců a za odměnu být Ame- ričany vzat na palubu jejich letounu do Itálie a odtud se lodí dostat do Anglie a zde být přijat k Royal Air Force. Ne, to není fantazie naivních romanopisců a hollywoodských scénáristů, to byla teh- dy i česká realita... Pan učitel Mastný to skutečně prožil! V československých zahraničních jed- notkách za 1. i 2. světové války bojoval samozřejmě také nejeden učitel, proto- že vlastenectví a odvaha i bezmezná obětavost či malý plat bývaly kdysi pro tento stav samozřejmostí. Autor článku ví, o čem píše, protože jeho otec i dě- deček si od dob senilního habsburského mocnáře přes Adolfa Hitlera až po Gu- stáva Husáka jako učitelé a sokolové Jindřich Marek Pan učitel Hnízdo by jen zíral... Jmenuji se Igor Hnízdo! Co si tento fanfarón dokázal vymyslet, to jiní prožili na vlastní kůži... Češi v britských uniformách při bojovém cvičení v Rusku – jeden ze symbolů složité české vojenské reality za 2. světové války

27 s dotyčnými (a především jejich posko- ky) leccos prožili... Mezi vojáky-učiteli byl například také Stanislav Kraus, který zažil napadení Pol- ska, sovětskou internaci v Suzdalu a Oran- kách, boje v Sýrii i obranu obleženého li- byjského přístavu Tobruk, cestu lodí kolem Afriky do Velké Británie, kde se učil skákat padákem, i boje o francouzský přístav Dunkerque, aby se 1. května 1945 v hod- nosti kapitána vrátil do vlasti u Chebu po boku americké armády. Ještě pestřejší válečnou cestu měl jiný učitel, brněnský rodák František Mastný. Spolu s dalším brněnským kolegou An- tonínem Staňkem při ústupových bojích čs. pěchoty na Marně, Seině a Loiře ve všeobecném zmatku rozkládající se fran- couzské fronty nestihli v červnu 1940 transport čs. vojáků do Anglie a fran- couzskou policií byli odesláni do demo- bilizačního střediska v Agde, odkud však uprchli a přes Marseille se dostali do Ca- sablanky v Maroku. Zde se spolu s další- mi Čechoslováky vydali na několikamě- síční anabázi s cílem dosáhnout Anglie. Jediná „volná cesta“ vedla zatím přes karibický Martinique, odkud se až po ča- se dostali s pomocí pašeráků a jejich lo- děk na britský ostrov Santa Lucia a tepr- ve potom se mohli přes Bahamy vydat do Anglie, kam se dostali až na počátku března 1941… Oba učitelé jako záložní důstojníci pro- šli ve Velké Británii parašutistickým a spe- ciálním bojovým výcvikem, přihlásili se na východní frontu a přes moře, Střední východ a Írán se dostali do Sovětského svazu, kde byl Staněk na Dukle těžce zraněn, zatímco Mastný zažil krvavé boje 2. čs. paradesantní brigády u polského Beska: „...a již jsem opět skákal od oko- pu k okopu, až mne zastavil poručík Geisler, s kterým jsem přijel z Anglie dvouměsíční cestou přes Střední východ. Vzrušeně mi vylíčil, jak časně ráno s če- tou samopalníků dostal rozkaz k zničení nepřátelského odporu. Šťastně přelezli drátěné překážky i mi- nové pole a pak, k překvapení Němců, proběhli v palbě kulometů. Jejich vlast- ních pětadvacet samopalů pálilo téměř bez přestání a znemožnilo Němcům přes- ně mířit. Většina zásobníků byla již prázd- ná a při boji zblízka došlo na granáty, těž- ké pažby samopalů a útočné nože. ‚Naši Rusíni s noži byli jedineční a byl jsem nadšen statečností Slováků. Člově- če, ani bys nevěřil, že jsem neměl takřka ztráty,‘ vypravoval vzrušeně a pokračoval: ‚Jestli přijdeš ještě jednou, zaskoč, moje rota je támhle vlevo...‘ Můj mladý přítel netušil, že až příští ráno povede svou rotu do útoku v klid- ném ránu teplého karpatského podzimu, padne jen jedna rána a prostřelí mu hla- vu přesně mezi očima... O něco dále, když jsem skákal přes poslední zákop, mne kdosi strhl dolů. ‚Kryj se, miny!‘ zařval můj jiný přítel z Anglie a už na nás výbuchy sypaly hrs- ti hlíny. ‚Člověče, to jsem rád, že tě vi- dím. Prosím tě, mluv na mne, nebo se zblázním!‘ Byl menší, obtloustlý, bledší tváře a nervózně si posunoval brýle. Doktor, měl tu polní obvaziště. Chytil mě za obě ruce a rozčíleně pokračoval: ‚Představ si, před třemi měsíci jsem v Anglii dokončil medicínu. A včera jsem tu na louce uřezal dvaadvacet roz- trhaných nohou...‘“ Tím pro lékaře i učitele válečná jatka nekončila, oba byli letecky přepraveni na povstalecké Slovensko, kde se poručík František Mastný po porážce povstání a ústupu parabrigády do hor stal pod krycím jménem Bohuš Štefan velitelem 2. pluku IV. partyzánské brigády. Z ně- meckého týlu vyšel jako patrně poslední z českých důstojníků parabrigády až v prvních dnech dubna 1945! Asi mnohého čtenáře napadne, zda tento hrdina nemusel po únoru 1948 opustit komunisty znásilněnou vlast? Ano, musel... ® Naši vojáci na frontě u francouzského přístavu Dunkerque v roce 1944 – přišli sem přes Velkou Británii často těmi nejsložitějšími cestami přes všechny kouty světa František Mastný Z Maroka do Anglie se musela Mastného skupina dostat až přes exotický Martinique...

28 HISTORIE MÍSTO KOMPASU Velitel černochů a Bokassův žalářník Další z dlouhé řady „Igorů Hnízdů v reálné praxi“, kterého komunismus „vystrnadil“ po válce z vlasti, byl i absol- vent Vojenské akademie v Hranicích a předválečný poručík 10. pěšího pluku v Brně a rodák z Ivančic Otto Šacher. Ten ukončil válku v hodnosti štábního kapitána a za prokázané hrdinství obdr- žel francouzský Řád rytíře čestné legie, sovětský Řád rudého praporu, Čs. váleč- ný kříž 1939–1945 a řadu dalších vyzna- menání. Jako dvaadvacetiletý poručík odešel Šacher z Němci obsazeného Českoslo- venska do Polska a odtud do Francie. Tam vstoupil do cizinecké legie, s níž pro- dělal nesmírně tvrdý výcvik na jihu Fran- cie a v alžírském Sidi Bel Abbesu. Po po- rážce Francie se mu podařilo uprchnout do Anglie, ale to byl stále zatím jen za- čátek jeho pouti. Jeho obdivovatel novi- nář Edvard Cenek zpracoval Šacherovy vzpomínky do dvou knih, z nichž se jed- na jmenuje vzhledem k našemu dnešní- mu tématu příznačně „75 000 km za svobodou“. Šacher se za války stal ve Velké Británii se souhlasem prezidenta Beneše příslušníkem de Gaullových FFL – „svobodných Francouzů“, u kterých sloužil od 16. dubna 1941 do 16. srpna 1944 a dosáhl při tom hodnosti kapitána francouzské armády. Sloužil na území rovníkové a severní Afriky, na Madagas- karu a na Středním východě. Ve funkci velitele čety a roty, kterou tvořili černí vo- jáci z Čadu a oblasti Ubangi–Šari, se zúčastnil válečného tažení v Libyi a pře- devším obrany legendární pouštní „pev- nosti“ Bir Hakeim, což však ve skuteč- nosti byla kdysi dávno pouštní studna a křižovatka obchodních karavan. Pro její ochranu tam Italové kdysi postavili do- mek obehnaný nízkou kamennou zdí – strážnici pro meharisty (pouštní policisty na velbloudech). Časem studna vyschla, meharisté odešli a jediné, co po nich zby- lo, byly rozvaliny domku a dvě cisterny zaváté pískem. Ve dnech 26. května – 11. června 1942 zde jednotky FFL urput- ně držely tento bod před německo-ital- skou přesilou, aby umožnily britským jed- notkám spořádaný ústup do Egypta a zaujetí obranné linie u El Alameinu. Z rovníkové Afriky si však přivezl Ša- cher malárii. Na léčení byl poslán do Bej- rútu v Libanonu. Ozdravovnu tehdy na- vštívil sám generál de Gaulle a osobně odevzdal Šacherovi válečný kříž. Další služba vedla českého důstojníka na Madagaskar a odtud po půl roce po cestě napříč Afrikou se dostal zpět k čes- koslovenské armádě ve Velké Británii. Zde jej poslali na východní frontu. Lodí se s dalšími krajany důstojníky dostal přes Gibraltar do Haify a potom pokra- čovali po pevnině přes Bagdád, Basru, Teherán, Baku a Kyjev k 1. čs. armádní- mu sboru, kde Šacher převzal velení pra- poru. S ním se podílel od prosince 1944 do března 1945 na osvobozování Slo- venska. Poté byl vyslán do Košic k jed- notce ochraňující prezidenta Beneše... I život tohoto českého vojáka by vydal na několik dobrodružných akčních filmů, a to i po válce, kdy jej osud zavál zpět do Ubangi–Šari (dnes Středoafrická republi- ka), kde to zkoušel v kraji Lobaye jižně od Bangui s farmařením, načež se dal na- jmout na stavbu národního parku Saint Floris na súdánské hranici a nakonec vy- užil známosti s prvním prezidentem země Davidem Dackem a vstoupil do státních služeb a v roce 1960 se stal prvním správ- cem Ngaragba – největší věznice právě vzniklé Středoafrické republiky. Když zde v lednu 1965 provedl státní převrat budoucí „císař lidojed“ Jean-Be- del Bokassa, byl Šacher donucen zůstat ve své funkci, poté uvězněn a poté uve- den do funkce poradce neschopného ředitele atd. Až do Bokassova pádu v roce 1979 zde ivančický rodák proží- val absurdní a ještě horší divadlo než mladý britský lékař ve filmu „Poslední skotský král“ o ugandském diktátorovi Idi Aminovi. Bylo by dnes snadné soudit Šachera za to, že se šílenému Bokassovi staral o věznici. Vězňové, kteří přežili strašný režim, totiž vesměs potvrzovali, že v rám- ci možností se „mesijé Sašé“ snažil zmenšit jejich utrpení. Po Bokassově pá- du vedle tohoto faktu Šacherovi zachrá- nilo život i jeho francouzské občanství a především Řád čestné legie. Mohl odjet do Francie a dožít zde svůj neuvěřitelně pestrý život. Zatímco pan učitel Igor Hnízdo možná zbytek života ve škole musel špendlit nesmyslné nástěnky, osla- vující absurdní komunistický režim s jeho tajemníky, pětiletkami a úspěchy sovět- ské vědy a kultury, obdivuhodní muži, kteří svými životy dokázali porážet i tu nejbujnější fantazii, bohužel mizeli k naší škodě v zapomnění... autor je historik a publicista Válku ukončil František Mastný jako velitel partyzánů ve slovenské Klačanské dolině Otto Šacher Krvavý středoafrický císař Bokassa I. zasáhl tvrdě i do života českého vojáka...

29

KULTURA 30 Edvard Hollis, Skrytý život budov Slovart www.slovart.cz Jakkoli může něco tak trvalého jako stavba působit neměnně, žijí budovy svým vlastním životem a procházejí během staletí mnoha proměnami. Autor knihy Edvard Hollis, který vystu- doval architekturu na Univerzitě Cambridge, se ve své knize zabývá cestou, kterou prošly takové solitéry, jako jsou Parthenón, nejslavnější rozvaliny někdejšího „chrámu panen“ z antického Říma, pařížská katedrála Notre Dame, kterou by po mnoha rekonstrukcích nepoznal nikdo z je- jích původních autorů, zabývá se ale i zbytky Berlínské zdi, která byla ve velké vášni zničena, aby se později stala vyhledávanou sběratelskou relikvií. Knihu Edvarda Hollise seženete v e-shopu vydavatelství Slovart. Foto:Dejvickédivadlo/HynekGlos,KrištofKintera,HanaHolcmanová,Groovin\'HighRecords,Slovart,Alfrédvedvoře,baletNárodníhodivadla,VáclavPeták,IvanKahůn autorka je spolupracovnicí redakce Výběr z Besídek Divadla Sklep Divadlo Dobeška 24. dubna 2012 Legendární pražské Divadlo Sklep již více než dvacet let každoročně uvádí sklepovské Besídky, přehlídku to- ho nejbláznivějšího humoru, improvizace a zpěvu. Di- vadelní soubor, který vznikl v sedmdesátých letech na pražské Dobešce, dal světu umělce mnoha oborů, za všechny jmenujme například architekta Davida Vávru, grafika Aleše Najbrta, herce Jiřího Macháčka, Tomáše Hanáka, Lenku Vychodilovou, režiséry Milana Šteind- lera, Ondřeje Trojana, Václava Marhoula, tanečnici a kostýmní návrhářku Terezu Kučerovou nebo zpěvač- ku Moniku Načevu. Část z nich tu uvidíte v úterý 24. dubna ve výběru toho nejlepšího, co na Besídkách v posledních letech vzniklo a je prověřeno časem i di- váky. Vstupenky za 240 a 300 Kč si rezervujte na www.divadlodobeska.cz. Krištof Kintera – Výsledky analýzy Městská knihovna, Galerie hlavního města Prahy do 13. května 2012 Krištof Kintera, jeden z nejvýznamnějších domácích umělců mla- dé generace, za své výtvarné počiny třikrát nominovaný na Cenu Jindřicha Chalupeckého, právě vystavuje v pražské Městské kni- hovně. Vůdčí osobnost skupiny Jednotka se do širšího povědomí zapsal pravděpodobně instalací devítimetrové sochy z pytlů s ce- mentem, která byla postavena na pardubickém Perštýnském náměstí vedle morového sloupu, případně pohyblivou instalací Revolution, sochou malého chlapce, který v nepravidelných in- tervalech tluče hlavou do zdi. Je rovněž spoluautorem plastiky Entropa vystavené v bruselském Evropském parlamentu. V pro- storu Městské knihovny, kde právě probíhá jeho samostatná vý- stava Výsledky analýzy, „zmate“ návštěvníky hned u vchodu: Vstupní místnost totiž osadil večerkou s typickými regály se zbo- žím. V dalších místnostech výstavního prostoru už ale najdete Kinteru, který je tak sledovaný: „Spotřebiče“ kromě spotřeby proudu nevykonávají nic užitečného, „Mluviči“ jen láteří, zá- bavná je i instalace „Bad news“ v podobě čerta naslouchajícího toku katastrofických zpráv linoucích se z rádia. Kinterova výstava vám ještě dlouho po zhlédnutí nezmizí z hlavy – a rozhodně ne proto, že by to byla pouze libá podívaná.

31

32