Listy ODS 4/2012

Informační bulletin Občanské demokratické strany 4 / 2012 Dluhy, nebo práce?

2

EDITORIAL 3 informační bulletin Občanské demokratické strany Vydává ODS Publishing, s.r.o. Adresa vydavatelství a redakce: Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1 Tel.: 234 707 160, 161, 164 E-mail: redakce@ods.cz, http: www.ods.cz Hlavní editorka: Vlasta Lajčaková Redaktorka: Ivana Vajnerová Grafika a foto: Ingrid Valentinová, Luděk Krušinský Foto v čísle: Luděk Krušinský, archiv ODS a archivy autorů Registrace u MK ČR E 12908 Redakční uzávěrka: 4. 5. 2012 Inzerci přijímá: inzerce@ods.cz 4/2012 uplynulé období nebylo snadné a ODS byla opět hlavním „hráčem“, který musel vy- hroceným problémům čelit. Jistě nebylo snadné vypjatou situaci řešit konstruktivně, zachovat akceschopnou vládu, pokračovat v reformách, dál „pilovat“ konkrétní opat- ření k zachování důstojného života občanů i v nelehké situaci ekonomické recese. Kaž- dopádně se podařilo zažehnat potřebu předčasných voleb, udržet parlamentní většinu k prosazování nutných reforem. Nastolená cesta k ekonomické prosperitě i spravedlivým sociálním podmínkám zů- stává otevřena, což samozřejmě znamená i výzvu k další práci. Tu občanští demokraté odvádějí na vládní i parlamentní půdě, ne- opomíjí ani širší vnitrostranickou diskusi, o čemž mimo jiné svědčí poslední ze série ideových konferencí, která se konala v Čes- kých Budějovicích na téma Růst a pracovní místa. Jak zmínili například předseda Petr Nečas nebo ministr Martin Kuba, úsporná opatření zůstávají jedním z hlavních princi- pů ODS, která ale zároveň má připravené postupy jak ekonomiku oživit, jak podpořit podnikatele, export, … V této souvislosti je třeba mimo jiné mít na paměti, že se hlavně díky již provede- ným a pokračujícím úsporným opatřením daří udržovat relativně vysokou životní úroveň, nízkou nezaměstnanost a nepříliš alarmující zadluženost státu. Konkrétněji například: Veřejný dluh Evropské unie činí 250 bilionů korun. Česká republika naštěstí nepatří k těm nejhorším dlužníkům. Každý český občan dluží „pouhých“ 150 tisíc ko- run. Možná to nezní povzbudivě, ale jak jsme zmínili, ODS má důvěryhodný recept, jak situaci dál zlepšovat. Je to recept ve znamení úspor, reforem a podpory hospo- dářského růstu. Podrobnější informace se dočtete hned na několika místech – za prio- ritu to označuje ve svém textu premiér Petr Nečas, tematicky navazuje článek s názvem Úspory, reformy a růst. Ale pokud na vás témata ekonomických a politických prob- lémů působí příliš tíživě, tak vězte, že čtení Listů nabízí i povzbudivé náměty. Například obvyklá návštěva u starosty za ODS nebo rozhovor s poslankyní Wenigerovou opět potvrdily, že mezi námi jsou lidé, kteří více než na mediální prezentaci hledí na odvá- dění poctivé práce a udržování pravicových idejí, s nimiž se leckdy složitě protloukali i v nepříznivých dobách. Ani nynější doba není příliš příznivá, takže je třeba o to více ocenit, že ji pomáhají překonat ti, kteří jsou zvyklí se postavit překážkám a neprchají před složitými situacemi. Vaše redakce Změna koalice neznamená změnu vládní politiky Petr Nečas I po překonání krizových situací ve vládě nadále platí pro ODS původní priority: reforma veřejných financí, snižování veřejného dluhu, zavedení důstojného a efektivního důchodového a zdravotnického systému, ... strana 5 Ideová konference: Růst a pracovní místa Díky úsporným opatřením, která prosazovala ODS, patří Česká republika k zemím, jež jsou ekonomickou krizí postiženy relativně málo. Občanští demokraté mají při- praveny další postupy, jak v tomto trendu pokračovat. strana 6–7 Zvolte kandidáta ODS do přímé volby prezidenta! ODS již zahájila v České republice historicky první takzvané primární volby kandidáta na prezidentskou funkci. V jednotlivých regionech se začínají odehrávat veřejné prezentace nominovaných osobností. strana 11 J. Zeman: Starosta a úspěšný podnikatel Dlouholetý člen ODS a starosta jizerské obce Albrech- tice je zároveň znalcem historie a tradic Jizerských hor. Mimo jiné tu hodlá vybudovat velkolepé propojení lyžařských středisek. Přitom je majitelem nejstarší to- várny na výrobu dřevěných hraček v Čechách. strana 12–14 Český obranný průmysl v Asii Alexandr Vondra Spolupráce s Vietnamem v oblasti obranné techniky přináší do budoucna řadu výhodných obchodních šancí. Jak známo, tento „byznys“ vyžaduje patřičnou technickou dokonalost, kterou české firmy mohou poskytnout. strana 19 J. Wenigerová: Pevné rodinné zázemí je dobrý základ do života O svých nelehkých osudech vypráví poslan- kyně, která se celoživotně věnuje péči o děti a handicapované, v rubrice Naši politici v civilu. strana 22–23 Vzestup a pád generála Klecandy Jindřich Marek Pro laiky je toto jméno vesměs málo známé, což nic nemění na tom, že to byl velký český hrdina: Byl kapitánem československých legií, stál u zrodu československé rozvědky, překonával složité politické poměry a nabídky. strana 24–26 Z obsahu Vážení čtenáři,

4 DOKUMENT Hospodaření ODS vloni skončilo v černých číslech Hospodaření občanských demokratů v loňském roce skončilo v černých číslech. Vyplývá to z finanční zprávy za rok 2011, kterou Občanská demokratická strana předložila v souladu se zákonem o politických stranách a hnutích do Poslanecké sněmovny. Za loňský rok činí hospodářský zisk ODS po zdanění 140.426 tis. Kč. V roce 2011 dosáhly výnosy ODS 392.977 tis. Kč, z toho státní příspěvek na činnost byl 124.190 tis. Kč, tržby z prodeje majetku 139.348 tis. Kč, členské příspěvky 14.575 tis. Kč. Na darech ODS získala celkem 93.387 tis. Kč, z toho 93.214 tis. byly dary peněžní a 173 tis. dary nepeněžní. Do hospodářského výsledku ODS byl rovněž započten zisk z prodeje bývalého stranického sídla na Praze 1, který po odečtení zůstatkové ceny předmětného majetku činil 40.336 tis. Kč. Náklady ODS byly 241.121. tis. Kč. Nejvýznamnější nákladové položky byly provozní náklady ve výši 50.415 tis. Kč a mzdové náklady ve výši 61.036 tis. Kč. Půjčky a úvěry evidované ke konci roku 2011 klesly na 67.558 tis. Kč. Výroční finanční zpráva obsahuje kopie 244 smluv od dárců, kteří ODS věnovali souhrnně v rámci daného období více než 50 tis. Kč. Tyto dary byly doloženy úředně ověřenými kopiemi darovacích smluv. V souladu se zákonem o sdružování v politických stranách a v politických hnutích obsahuje Výroční finanční zpráva ODS za rok 2011 pouze ty osobní údaje o dárcích z řad fyzických osob, které tento zákon výslovně stanoví. „V loňském roce se podařilo dostat naše hospodaření do černých čísel a také vyrovnat závazky vůči dodavatelům. Kromě příjmu ze státního příspěvku, darů a členských příspěvků výnosy pozitivně ovlivnil prodej našeho bývalého stranického sídla na Malé Straně,“ komentuje výsledky hospodaření ODS hlavní manažer Jan Kočí. „Výrazně jsme oproti roku 2010 také snížili provozní výdaje.“ Za důle- žité považuje i to, že ODS ve svém účetnictví oddělila provozní a volební finance a vytvořila zvláštní volební fond, na který ukládá získané finanční dary. Součástí výroční finanční zprávy pro Poslaneckou sněmovnu je Zpráva nezávislého auditora o ověření účetní závěrky provedeném firmou HZConsult s. r. o. Podle výroku auditora účetní závěrka podává věrný a poctivý obraz aktiv, závazků a finanční situace Občanské demokratické strany k 31. 12. 2011 a nákladů, výnosů a výsledku hospodaření za rok 2011 v souladu s českými účetními předpisy. Výroční finanční zpráva ODS za rok 2011 je veřejná, její originál bude v souladu se zákonem přístupný všem občanům v Poslanecké sněmovně a elektronická kopie na webových stránkách www.ods.cz. ODS děkuje všem, kteří její činnost svými dary a přízní v roce 2011 podpořili. www.ods.cz

Změna koalice neznamená změnu vládní politiky 5 P o politických turbulencích v prů- běhu dubna se rýsovaly dvě reálné možnosti dalšího vývoje. Zjistit, jestli existuje dostatečná parla- mentní většina, která umožní nadále prosazovat programové prohlášení vlády a koaliční smlouvu. Nebo tato většina ne- existuje a jediným dalším racionálním vý- chodiskem jsou rychlé předčasné volby. Rychlé proto, aby nová vláda mohla se- stavit státní rozpočet a nedošlo ke zbyteč- nému prodlužování politické nestability. Je nutné zdůraznit, že tato křižovatka byla vyprojektována destruktivní činností vedení VV v tomto období, které stavělo ultimativní požadavky, neodůvodněně sta- hovalo vlastní ministry z vlády a nepřestá- valo v ultimátech ani po nepravomocném odsouzení Víta Bárty. Ten nejenže nesplnil slib, že v případě odsouzení odejde z poli- tiky, ale naopak přešel do ofenzívy a ozná- mil kandidaturu v Plzeňském kraji na hejt- mana. ODS musela dát v takové chvíli jasně najevo, že tento politický styl koalič- ního soužití je nadále neudržitelný. Chceme pokračovat v mandátu z roku 2010 Vláda dostala důvěru a já osobně po- važuji nadále za klíčové, aby byla schopna prosazovat priority, ke kterým se zavázala. Nedochází přitom k žádné programové re- voluci nebo změně vládní politiky, založe- né na konsenzu tří politických programů, který dostal zelenou v létě roku 2010. K ní jsme dostali mandát od voličů a v tomto mandátu hodláme pokračovat. Uvědomujeme si, že vláda nadále po- nese na svých bedrech složitý úděl prová- dět naši zemi celoevropsky komplikovanou ekonomickou situací, kdy je nucena přijí- mat i nepopulární kroky, protože je pova- žujeme v dané situaci za správné a ne- zbytné. K tomuto údělu jsme se vždy hlásili, přestože nepřináší momentální po- litický prospěch a aplaus veřejnosti. Za vý- znamný signál k nastoupenému kurzu po- važuji, že vládní rozpočtová politika je pozitivně vnímána v zahraničí a na finan- čních trzích. To dnes není málo. To je na- prosto zásadní věc, kterou nelze bagateli- zovat. Zvýšení ratingu České republiky, ocenění rozpočtových záměrů ze strany OECD, MMF a Evropské komise a jeden z nejnižších úroků státních dluhopisů ne- spadly z nebe. Musím zároveň odmítnout některé in- terpretace o takzvaném „přeběhlictví“. Rozdělil se jeden poslanecký klub, což je jeho vnitřní záležitostí. Kdo neodchází od vládního programu a podporuje v dubnu revidovanou koaliční smlouvu, nemůže být považován za „přeběhlíka“. Podobně lze označovat někoho, kdo původně podpo- roval koalici a přešel k opozici, nebo na- opak. V této souvislosti bych chtěl připo- menout, že je to právě ČSSD, která má ve svých řadách typického „přeběhlíka“ Sta- nislava Humla, který byl původně zvolen za jednu z koaličních stran. Levice je stále agresivnější Považuji za vážnou chybu, že reformy neproběhly už dříve za vlád ČSSD v mno- hem příznivějším období. Kdyby naše ze- mě reformovala tehdy, v době ekonomic- kého růstu v celé Evropě, potýkali bychom se dnes s menšími problémy, navíc v mno- hem nepříznivějším globálním prostředí. Je tedy velmi licoměrné, pokud především sociální demokracie torpéduje něco, co měla zavést už dávno a co jí doporučovali vlastní experti. Už v letech 2003–2005 doporučovali tehdejšímu ministru financí většinu opatření, která dnes prosazuje vlá- da pod mým vedením. Už tehdy navrho- vali zavést dobrovolný vícepilířový penzijní systém, změnu struktury daní od daní přímých k nepřímým, redukci sociálních výdajů a snížení platů pracovníků ve veřej- né sféře. Vláda ČSSD jejich doporučení trestuhodně ignorovala a promeškala vhodnější čas k uskutečnění reforem. A co je naprosto neuvěřitelné, sociální demokracie nepochopila nutnost těchto změn ani dnes, kdy Evropa prochází eko- nomickou stagnací a šetří všechny evrop- ské vlády – ať už pravicové, nebo levico- vé. Naopak levice je stále agresivnější, spojuje svoje zájmy s militantními odbory a ultralevicovými skupinami a vyznává pouze taktiku negativismu, destrukce a konfrontace. Vládní priority se nemění Pro nás nadále platí následující hlavní vládní priority. Chceme reformovat veřejné finance s cílem zastavit rostoucí veřejný dluh a nadále směřovat k vyrovnaným veřejným rozpočtům. Provádíme takovou reformu důchodového systému, aby byl dlouhodobě udržitelný a schopný reagovat na měnící se demografickou strukturu čes- ké společnosti. Budeme pokračovat v mo- dernizaci a vyšší efektivnosti zdravotnické- ho systému. Musíme reformovat systém terciárního vzdělávání. V neposlední řadě chceme nadále zvyšovat transparentnost ve veřejných zakázkách a snižovat prostor pro korupci ve veřejném sektoru. Úspory ve výdajích a strukturální refor- my doplní podpora konkurenceschopnosti České republiky a prorůstová opatření v míře únosné pro státní pokladnu. Ostat- ně program podpory hospodářského růstu a zaměstnanosti byl tématem 5. ideové konference ODS v Českých Budějovicích. Řadu kroků má vláda už za sebou, řada jich je ještě před námi. Na evropské po- měry si Česká republika nevede špatně, a to je i hlavním cílem a motorem naší snahy. Tuto výzvu jsme schopni zvednout a pokračovat v nastoupeném kurzu. Petr Nečas předseda ODS, předseda vlády ČR SLOVO PŘEDSEDY

V. IDEOVÁ KONFERENCE 6 Obnova ekonomického růstu, podmínky pro nová pracovní místa Na dubnové ideové konferenci v Českých Budějovicích narýsovali občanští demokraté jasnou linku pro svou politiku v následujícím ob- dobí. Kromě nezbytných strukturál- ních reforem a směřování k vyrov- naným rozpočtům se ODS zaměří i na podporu hospodářského růstu a vytváření prostoru pro nová pra- covní místa. Je to důležitý signál, zvlášť kvůli očekávané dlouhodobé stagnaci či jen velmi mírnému růstu evropské ekonomiky, na kterou je ta česká těsně napojena pupeční šňůrou exportu. Obnova růstu klíčovou vládní agendou Pokračování v reformách a růstová opatření pro české firmy a podnikatele. To jsou klíčové body z úvodního projevu předsedy ODS a premiéra Petra Nečase. „V následujícím období pro občanské demokraty a i pro vládu České republiky se právě otázka obnovy růstu, agendy ekonomického růstu musí stát klíčovou součástí naší vládní politiky,“ konstatoval premiér. Zároveň zdůraznil dobrou pozici ČR ve srovnání s většinou ostatních států EU, z nichž především některé jihoevrop- ské státy čelí nejvážnějším ekonomickým problémům od druhé světové války. Aktuální míra nezaměstnanosti v Čes- ku je pátá nejnižší, veřejný dluh sedmý nejnižší a míra chudoby dokonce úplně nejnižší v celé EU. „To nejsou atributy ‚spálené země‘ a důsledky ‚asociální‘ politiky,“ reagoval Petr Nečas na kritiku vládní politiky od levicové opozice. Prorůstová opatření: export, evropské peníze a podpora inovací Mezi klíčová prorůstová opatření řadí předseda občanských demokratů podpo- ru pronikání českých firem na trhy mimo Evropskou unii, kam v současnosti smě- řuje více než 80 % českého exportu. Fir- mám pomůže i změna pravidel pro čer- pání evropských peněz, zejména zúžení současných 24 operačních programů na 5–6, zaměřených především na investice do podnikání, výstavbu infrastruktury a podpory vědy, výzkumu a inovací. Hlavní závěry z V. ideové konference ODS, která proběhla 28. dubna v Českých Budějovicích Prorůstová opatření navržená ODS 1. aktivizace peněz na účtech státních podniků 2. investice do energetických úspor 3. investice a úvěry pro perspektivní začínající firmy 4. ochrana proti oligopolnímu rozdělení trhu 5. dlouhodobá stabilita cen elektrické energie 6. stop neefektivním dotacím pro nové obnovitelné zdroje 7. dostavba JE Temelín a modernizace a rozvoj přenosové soustavy 8. zrychlení výstavby liniových staveb v energetice 9. využití druhotných surovin pro energetiku

Podnikání začínajících firem usnadní vláda otevřením tzv. seed fondu, který pomůže získat potřebné finance na ino- vativní podnikatelské záměry. „Musíme také využít příležitosti, kterou je evropská směrnice o tzv. alternativních fondech, a pokusit se vhodnými legislativními a exekutivními kroky přitáhnout do Čes- ké republiky fondy rizikového kapitálu,“ upozornil Petr Nečas na další potenciál pro podporu inovativního podnikání. Cílem ODS je ale také pokračovat v dalším zpružňování pracovního trhu, především razantním zjednodušením zá- koníku práce a podporou částečných úvazků. Ve svých legislativních návrzích se proto občanští demokraté zaměří na vytváření podmínek pro sdílení pracov- ních míst či práci tzv. „na zavolanou“. Peníze státních podniků mají podpořit investice Ministr průmyslu a obchodu a před- seda jihočeské ODS představil na ideové konferenci několik opatření, která oživí hospodářský růst České republiky. „Uva- žujeme například o využití finančních prostředků na účtech státních podniků. Jde nám o to, abychom peníze, které leží na účtech státních firem, dokázali přesunout do rozpočtu, dokázali je pro- sadit do investiční části rozpočtu,“ řekl účastníkům konference ministr. Klíčovým stimulem především pro sta- vební a strojírenský průmysl bude podle Martina Kuby plánovaná dostavba jader- né elektrárny Temelín a modernizace pře- nosové soustavy. Za důležité ale považuje také udržení stabilních cen elektrické energie vhodným nastavením energetic- kého mixu a především omezením ne- efektivních dotací na obnovitelné zdroje energie, především fotovoltaiky. K pravicové politice patří důsledná ochrana trhu, který však nefunguje tam, kde převládne monopolní či oligopolní rozdělení trhu. V takové situaci musí stát chránit zájmy jednotlivce, který nedoká- že vlivu kartelových či monopolistických dohod čelit. Proto se ODS důsledně za- měří na otevření a správnou regulaci trhu s telekomunikačními a datovými služba- mi, na kterém zesílí konkurenci vstup čtvrtého mobilního operátora. Za bolavé místo českého exportu po- važuje Martin Kuba skutečnost, že polo- vinu českého exportu vytváří jen 10 vel- kých firem. „Potřebujeme vtáhnout malé a střední podniky do exportu, ukázat jim cestu na nová teritoria mimo Evropskou unii.“ Proto připravil na MPO novou stra- tegii podpory exportu, která umožní zlepšit asistenci těmto firmám na trzích mimo EU a navýšit počet obchodních za- stoupení v zahraničí z 37 na 70. –bar– Opatření na zpružnění pracovního trhu 1. daňové zvýhodnění spolupráce firem a škol 2. střední školy orientované na praxi 3. podpora individuální učňovské praxe 4. podpora rekvalifikací jen u specifických profesí 5. uzákonění možnosti vyplatit se z výpovědní doby 6. podpora práce na zkrácený úvazek

EKONOMIKA 8 Úspory, reformy a růst David Havlíček 10 000 000 000 000. 10 bilionů euro. 250 bilionů korun. Tolik činí veřej- ný dluh Evropské unie. To znamená, že každý obyvatel členského státu Evropské unie dluží v průměru půl mi- lionu korun. Je pravda, že některé stá- ty jsou na tom lépe, některé jsou na tom hůře. Česká republika přitom pat- ří k těm lepším. Občan České republi- ky dluží „pouze“ 150 tisíc korun. Častá reakce veřejnosti je sice „já nic nedlu- žím“, ale pravda je bohužel opačná. Dluhy se platí – i když tvrdí Jiří Parou- bek opak – a platí je daňoví poplatníci. Jde jen o to, kdo konkrétně a kdy je zaplatí. D neska nám připadá normální, když někdo považuje dluh stá- tu za problém. Ještě před fi- nanční krizí z roku 2007 tomu tak ale nebylo. Vysoký veřejný dluh byl pouhou pihou na kráse některých států. Pozastavovali se nad ním někteří ekono- mové, ale novináři a široká veřejnost tento problém brali spíše jako zajímavost. Když u nás vláda ČSSD v letech 2003 a 2004 vytvářela v době globální-ho hos- podářského růstu stamiliardové schodky, tak to u veřejnosti nevzbudilo výraznější odpor. Taková hospodářská politika při- tom nemá oporu v žádném relevantním ekonomickém směru. Šlo pouze o krát- kozraký populismus. Nyní jsme přesně v opačné situaci. Současná vláda zdědila rozpočet stále ještě poznamenaný socialistickými dárečky a největší hospodářskou krizí od druhé světové války. Pokud by vláda neprovedla zásadní změny ve struktuře rozpočtu, tak by jej vyrovnal pouze 10procentní růst čes- kého hospodářství. A takový růst už má problém dosahovat i Čína. Jak danou situaci zlepšit? Třemi kroky: úsporami, reformami a hospodářským růstem. Krok číslo jedna: úspory Úspory jsou nejviditelnější změnou, která se dotýká prakticky všech. Pokud nám hoří stodola, začneme hasit střechu, než zač- neme zpevňovat základy. Úspory jsou na tom podobně. Nejdříve se musí zažehnat aktuální problémy, než začneme pracovat na dlouhodobé stabilitě veřejných financí. Mnoho přitom máme již za sebou. Jen na sociálních výdajích se podařilo od roku 2007 ušetřit již více než 100 miliard korun. Vláda Petra Nečase zase hned po svém uvedení do funkce učinila úpravy rozpo- čtu, které přinesly roční úsporu 78 miliard korun. Výsledky jsou tedy hmatatelné. Proč je tedy zapotřebí dalších úspor? Důvody jsou v podstatě dva. Jedním důvodem je horší ekonomické prostředí vně našich hranic. Neschopnost některých států vyřešit si své dlouhodobé problémy s žitím nejen nad poměry své, ale i nad poměry svých dětí, které budou dluhy splácet, situaci v eurozóně výrazně zkom- plikovala. Často se zmiňuje jako důvod zhoršení ekonomické kondice české ekonomiky oslabení zahraniční poptávky. Ale důvod je jiný. Exportu se paradoxně daří velmi dobře. Krize eurozóny má ale dopady na spotřebu domácností, které se bojí tolik utrácet, a investiční rozhodování firem, které v nejisté době tolik neinvestují. To vše způsobilo snížení odhadu růstu české ekonomiky v letošním roce z přibližně dvou procent prakticky na nulu. Druhým důvodem, proč jsou nutné úspory, je rozpočtová strategie vlády. Ta se zavázala, že bude snižovat rozpočtový schodek tak, abychom již příští rok měli deficit pod třemi procenty HDP a abychom v roce 2016 dosáhli vyrovnaných veřejných rozpočtů. Nejde o žádné sebemrskačské rozhodnutí. Žít na dluh není morální a už vůbec ne konzervativní. Není možné bu- doucím generacím odkázat dluh, který bu- dou splácet, jen abychom si užili prosperi- ty, kterou bychom si jinak nemohli dovolit. Takové chování není normální snad v žád- né rodině, a nemělo by být ani standar- dem vyspělé společnosti. Díky vládní trajektorii snižování schodků již ratingová agentura S&P loni v létě zvý- šila České republice rating. Dokonce o dva stupně. Takový krok nemá v současné si- tuaci prakticky obdoby a svědčí o důvěry- hodné rozpočtové politice vlády. Investoři se tak nebojí kupovat české dluhopisy a dí- ky tomu klesají i náklady na obsluhu stát- ního dluhu. Na úrocích jsme jen loni uspo- řili 17 miliard korun. Úsporná opatření ostatně provádí prak- ticky všechny státy v Evropské unii. Napří- klad Nizozemí chce uspořit 9 miliard euro, čili 1,5 procenta HDP. Polsko loni zvýšilo DPH z 22 na 23 procent a plánuje jej zvýšit až na 25 procent. Zároveň chce zvýšit hra- nici odchodu do důchodu ze 60 na 67 let, zrušilo porodné či snížilo podporu rodin s jedním dítětem. Podobná opatření činí prakticky každá země, nejenom státy „již- ního křídla“, o kterých se nejvíce mluví. Česká opatření tedy nijak nevybočují z mezinárodního srovnání. Klíčové je sta- novení priorit, které si vláda dala – tedy Schodky veřejných rozpočtů (% HDP) Vláda počítá s vyrovnanými veřejnými rozpočty do roku 2016

9 nejdříve musí stát šetřit u sebe, potom snižovat výdaje těm, kteří mají nějaký pří- jem ze státního rozpočtu a až nakonec se obrátit na daňové poplatníky s žádostí o jejich příspěvek. Musí totiž platit, že nejdříve se dvakrát řežou výdaje, než se zvýší daně. Krok číslo dvě: reformy Úspory ale nestačí. Úspory jsou reakcí na minulé problémy, které se řadu let hro- madily. Abychom předešli tomu, že se po- dobné problémy budou opakovat, činí vlá- da reformy jednotlivých částí veřejných rozpočtů. Největší aktuální výzvou je při- tom stárnutí obyvatel. The Economist do- konce vypočítal, že ve srovnání s proběh- lou finanční krizí bude mít prodlužování věku dožití desetinásobné dopady do ve- řejných rozpočtů. Obecně jde samozřejmě o pozitivní trend. Lidé se dožívají vyššího věku, a mo- hou si tak déle užívat života. Na druhou stranu stávající sociální, důchodové a zdra- votní systémy na takovéto změny nejsou ještě připraveny. Například v roce 2010 při- padalo v ČR na jedno dítě 1,1 seniora, v roce 2065 to bude 2,4 seniora. Takto dramatické změny by současný systém ne- dokázal unést. Z tohoto důvodu vláda provedla změny v důchodovém systému, které vytvoří dal- ší pilíř pro jeho financování. Vedle prů- běžného financování tak zapojí i soukro- mé zdroje, které pomohou systém stabilizovat. Zároveň je nový pilíř dobro- volný, takže stát nenutí žádného občana, aby se do něj zapojil. Podobné změny se odehrávají ve zdra- votnictví. Stárnutí obyvatel totiž vyvolává minimálně stejný tlak v oblasti zdravotnic- tví jako v oblasti penzí. Náklady na zdra- votnictví totiž rostou s prodlužující se délkou života, a to dokonce více než pro- porcionálně. Zvýšené náklady si také vy- žádá sociální systém, který se bude muset postarat o více lidí než nyní. Klíčovou reformní změnou je také změna institucí. Proto se vláda rozhodla zavést do českého ústavního pořádku dluhovou brzdu a založit Národní roz- počtovou radu. Tato opatření mají zne- snadnit vládám, které by nebyly po- dobně rozpočtově odpovědné, obnovit spirálu zadlužování. Opět v tomto násle- dujeme ostatní státy, které již podobné dluhové pojistky zavedly. Úspory tedy hasí požáry, ale reformy zpevňují základy, obvodové zdi i střechu tak, aby se riziko dalšího požáru mini- malizovalo. Na zlepšování vybavení domu si ale musíme vydělat, a to je krok číslo tři. Krok číslo tři: hospodářský růst Dlouhodobě vyrovnané veřejné finance jsou hodnotou samy o sobě. Jsou součástí prostředí, ve kterém se chceme pohybo- vat. Stát by měl občanům garantovat, je- jich práva, svobodné rozhodování, základ- ní infrastrukturu a stejně tak nezadluženou budoucnost. Budoucí prosperitu nám ale zajistí až hospodářský růst. V současnosti se v různých pádech skloňuje otázka konkurenceschopnosti. V podstatě ale nejde o nic jiného než o na- cházení mezinárodních výhod, na základě kterých můžeme založit náš budoucí hos- podářský růst. Pokud tak neučiníme a na- příklad budeme podnikatelům házet klac- ky pod nohy, tak se přesunou do zahraničí, zaniknou zde pracovní místa a přidaná hodnota se bude vytvářet mimo území České republiky. Proto je vedle zákonů o státním rozpoč- tu klíčovým dokumentem vládní Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti 2012– 2020, která vychází z doporučení NERV a obsahuje přes 200 konkrétních opatře- ní, která mohou pomoci dostat Českou republiku mezi 20 nejkonkurenceschop- nějších států světa. Před několika týdny ta- ké vláda schválila implementační pravidla této strategie, takže je přesně určena od- povědnost a gesce jednotlivých subjektů. V souvislosti s úsporami se často varuje před nebezpečím, že snižování výdajů stá- tu může ohrozit hospodářský růst. To ale není úplně přesné, a někdy může dojít do- konce k opaku. Stabilní veřejné finance totiž zvyšují ekonomickou jistotu podnika- telů a spotřebitelů, což více než vykom- penzuje nižší státní výdaje. Například Lotyšsko osekalo veřejné vý- daje velmi výrazně. Platy státních zaměst- nanců klesaly až o 50 procent, snížily se výdaje na zdravotnictví nebo sociální péči. Tyto kroky ale na rozdíl od Řeků přijali lidé s pokorou a loni již lotyšská ekonomika rostla o 5,5 procenta. Česká republika ne- musí podnikat tak drastické kroky a není důvod se nedomnívat, že české ekonomi- ce zmenšování role státu spíše prospěje než naopak. Samozřejmě možnosti malé otevřené ekonomiky, jako je ta česká, jsou omezené. Nemůžeme podpořit hospodářský růst pří- mo například podporou spotřeby. Velkou část zboží totiž dovážíme ze zahraničí, a část efektu by tedy končila spíše u čín- ských vývozců než českých podniků. Co můžeme udělat, je například podpořit na- še exportéry v zahraničí. Nebo obecně sni- žovat administrativní zátěž firem tak, aby se mohly věnovat své hlavní činnosti. Zajímavé nápady zase mohou vzniknout v takzvaném seed fondu, jehož spuštění plánuje Ministerstvo průmyslu a obchodu letos v létě. Stát bude v tomto seed fondu investovat společně se soukromým kapi- tálem do nových inovativních firem, které by jinak nezískaly potřebné finance. Jedině s novými myšlenkami se totiž můžeme při- pravit na budoucnost, jejíž obrysy zatím jenom tušíme. Česká republika se neobejde bez žád- ného ze zmíněných tří kroků. Vláda Petra Nečase již v řadě oblastí posunula legisla- tivu tam, kde měla být před několika lety. Řada věcí je ale stále před námi a je to tak dobře. Jedině aktivními kroky se totiž Čes- ká republika může dostat zpátky mezi nej- vyspělejší státy světa. Tedy tam, kde jsme již za první republiky byli a kam skutečně patříme. ■ autor je tajemník NERV a vedoucí oddělení ekonomických analýz, Úřad vlády ČR Složená daňová kvóta Úsporná opatření vlády jsou ze dvou třetin na straně výdajů. Daně kvůli nim nevzrostou, naopak budou stále výrazně nižší než za vlády ČSSD

10 Z POSLANECKÉ SNĚMOVNY Na zatím poslední 36. schůzi posla- necké sněmovny se zákonodárci vě- novali mimo jiné zákonu o Poštov- ních službách nebo novele trestního řádu a v prvním čtení začali projed- návat návrh prováděcího zákona o přímé volbě prezidenta. Nabízíme sumář toho podstatného, co břez- nová schůze přinesla. • Poslanci schválili senátní verzi novely zákona o ochraně veřejného zdraví, která slučuje dosavadních 24 zdravotních ústavů do dvou se síd- lem v Ústí nad Labem (v původním ná- vrhu se počítalo s Prahou) a Ostravě. Zdravotní ústav bude v Ústí nad Labem nadále fungovat i díky severočeským poslancům za ODS. „Považuji za správ- né, že zůstaly zachovány zdravotní ústa- vy právě v Ústí nad Labem a v Ostravě, tedy v regionech, které jsou historicky zatížené největším průmyslovým znečiš- těním,“ uvedl po hlasování poslanec Jan Kubata. Prováděná transformace zdra- votních ústavů má za cíl jejich efektiv- nější činnost a ziskové hospodaření. • Zákon o evropské občanské inicia- tivě navazuje na přímo použitelné naří- zení EU, které lidem ve členských státech, včetně České republiky, umožní od dubna obracet se přímo na Evropskou komisi s vlastními legislativními návrhy. Pod ná- vrhem musí být podepsán alespoň milion lidí z nejméně jedné čtvrtiny členských států EU. Poslanci ODS neskrývali během projednávání pochybnosti o jeho praktic- kém dopadu. Například podle Jana Bau- era je evropská občanská iniciativa pouhé „demokratické šidítko, které v praxi ob- čanům Unii nepřiblíží“. • Přijetím zákona o poštovních službách končí monopol České poš- ty na běžné zásilky. Zákon reaguje na příslušnou evropskou poštovní směr- nici. Nakonec neprošel návrh, aby kaž- dá poštovní firma musela mít nejméně 3400 poboček. Poslanci naopak pod- pořili tzv. řešení univerzální služby, tedy poskytování základních poštovních slu- žeb na celém území za přiměřenou ce- nu. Tu by měla v prvních pěti letech po liberalizaci poskytovat Česká pošta, na případnou ztrátu se budou v tzv. kom- penzačním fondu skládat všechny sub- jekty podle svého podílu na trhu. Po- kračování sporu o podobu poštovních služeb lze očekávat na půdě Senátu. • Poslanci schválili novinky v trest- ním řádu z dílny Ministerstva spra- vedlnosti – možnost uzavřít dohodu o vině a trestu a zmírnění trestu pro spo- lupracujícího obviněného. Podle zpravo- dajky zákona Ivany Weberové přispějí změny k rychlejšímu a efektivnějšímu vý- konu spravedlnosti v České republice. Nová úprava spolupracujícího obviněné- ho pomůže podle Weberové rozkrývat zejména organizovaný zločin. • Prošel návrh severočeské poslankyně Ivany Řápkové na zavedení nové sank- ce zákazu pobytu za opakované a úmyslně spáchané přestupky. • Schválená novela živnostenského zákona snižuje administrativní zátěž podnikatelů. Podle zpravodaje předlo- hy Aleše Rádla se jedná o drobné změny, které však v praxi živnostníkům ušetří čas i finanční náklady. • Zelenou dostal poslanecký návrh zákona, který umožní navrátit ob- cím historický nemovitý majetek, který se dříve nacházel ve vlastnictví České a Slovenské Federativní Republi- ky. Mezi předkladateli zákona, který se dotkne desítek obcí na území ČR, byli také jihočeští poslanci za ODS František Dědič a Jan Bauer. „Zákonem chceme narovnat nerovné postavení obcí, kdy některým byl jejich historický majetek z období před rokem 1949 navrácen a některé na něj z důvodu nevyjasně- ných právních podmínek po rozdělení federace zatím marně čekaly,“ uvedl František Dědič. Navrácen bude pouze ten majetek, který určí vláda svým usne- sením, a to nejpozději do 30. září příští- ho roku. Obce mohou o zařazení ne- movité věci na tento seznam aktivně žádat do 31. března příštího roku. • Návrhu zákona o finanční kontro- le, o elektronických komunikacích, o obětech trestných činů, o hospo- daření energií, insolvenčnímu zá- konu, občanskému soudnímu řádu a dalším se poslanci začali věnovat prá- vě nyní. • Návrh zákona o volbě prezidenta republiky se ve Sněmovně dostal do takzvaného prvního čtení. –kj– Březnové resumé jednání Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR

VOLBA PREZIDENTA Zvolte kandidáta ODS do přímé volby prezidenta! Česká republika zažívá první pre- zidentské primárky. Občanští demo- kraté v nich vůbec poprvé vybírají svého kandidáta do přímé volby hla- vy státu v roce 2013. 30. dubna odstartovaly prezidentské primárky. Kandidáti začali získávat pod- poru na volebních shromážděních v 9 vo- lebních regionech. Volební shromáždění jsou pro členy ODS jedinečnou příležitos- tí, jak osobně poznat kandidáty, seznámit se s jejich pojetím politiky, představou o roli hlavy státu a způsobem, jakým chtějí reprezentovat Českou republiku. Účastnit se volebního shromáždění a právo volit v prezidentských primár- kách mají všichni členové ODS, jejichž členství trvá nepřetržitě od 1. března 2012 až do dne, kdy půjdou hlasovat. Podrobná pravidla primárek jsou k dis- pozici na intranetu MojeODS.cz. Jak volba probíhá? Na volebním lístku vyznačí členové ODS vždy jen jednoho kandidáta. Hlasovací lístek pak vhodí na vyhrazeném místě do připravené urny. Volit je možné buď přímo po skončení volebního shromáždění, nebo v kanceláři oblastního sdružení či v jiném určeném místě, a to v průběhu dvou předem ur- čených dnů. Volba je tajná a na její regu- lérní průběh dohlíží volební komise, která následně sečte hlasy, výsledek zaproto- koluje a hlásí centrální volební komisi. Výsledky voleb budou průběžně umisťovány na web ODS, a to vždy po ukončení volby v daném volebním re- gionu. Jméno vítězného kandidáta bu- de oficiálně oznámeno 1. července a potvrdí jej ještě výkonná rada občan- ských demokratů. Zúčastněte se historicky prvních pri- márek i vy! Jak na to? Termíny voleb- ních shromáždění a volby v oblast- ních kancelářích naleznete v aktuálním vydání Listů ODS nebo kdykoli od 30. dubna na webu ODS. O průběhu primárek vás budeme informovat také na Facebooku ODS. Pokud jste se ještě nestali jeho příznivci, je teď správný čas to udělat. A než půjdete volit, zkon- trolujte si, zda s sebou máte kartu čle- na ODS. Ta je pro účast v primárkách nutná. ■ 1 6 2 9 3 7 5 4 8 1. VR Východ – Pardubický kraj 2. 5. 2012 – Královéhradecký kraj 3. 5. 2012 2. VR Střed – Zlínský kraj 9. 5. 2012 – Olomoucký kraj 10. 5. 2012 3. VR Jih – Vysočina 14. 5. 2012 – Jihočeský kraj 17. 5. 2012 4. VR Západ – Karlovarský kraj 22. 5. 2012 – Plzeňský kraj 23. 5. 2012 5. VR Sever – Ústecký kraj 2. 6. 2012 – Liberecký kraj 31. 5. 2012 6. VR Moravskoslezský – 4. 6. 2012 7. VR Středočeský – 11. 6. 2012 8. VR Pražský – 18. 6. 2012 9. VR Jihomoravský – 25. 6. 2012

NÁVŠTĚVA U STAROSTY 12 Starosta Albrechtic Jaroslav Zeman: úspěšný podnikatel a znalec historie Jizerských hor Dlouholetý člen ODS a starosta malé horské obce Albrechtice je ne- jen obdařen vypravěčským talen- tem, ale hlavně má o čem vyprávět. Pochází stejně jako jeho předkové z této dříve typické sudetoněmecké oblasti a přes veškeré své životní peripetie je k ní bytostně vázán. Stejně jako k podnikání, úctě k sou- kromému majetku, sportu. Tomu všemu se věnuje stále: Jako neuvol- něný starosta se angažuje v rozvoji celého regionu, jako podnikatel ús- pěšně udržuje nejstarší českou to- várnu na výrobu hraček v přilehlém Jiřetíně, která proniká i na zahranič- ní trhy, a z vlastních, nikoli obecních zdrojů, hodlá spojením Albrechtic s okolními lyžařskými středisky vy- budovat největší lyžařské centrum České republiky. Starostou za ODS je druhým voleb- ním obdobím, což si bezesporu v chudé a nezaměstnaností značně postižené oblasti, v níž levice vesměs snadno sklízí voličské hlasy, zaslouží uznání. Letos bu- de kandidovat v senátních volbách. Své- ho zájmu o region ani své podnikatelské aktivity se ale nehodlá vzdát. Ostatně by to byla škoda: Kromě běžných po- vinností starosty má smysl pro rozvíjení turistického ruchu, je ochoten poskyto- vat peníze „z vlastní kapsy“, jeho pod- nik pod současným názvem Detoa po- skytuje místním i lidem z okolí zhruba dvě stě pracovních příležitostí. „Záleží mi na tom, jak se budou roz- víjet nejen Albrechtice, ale celé Jizerské hory. Možná zatím neumíme tak koor- dinovaně propagovat cestovní ruch a služby, jako to dělají hlavně v jižních Čechách, propagace Šumavy je asi úspěšnější – protože je to z mnoha hle- disek snazší. Každopádně kdybych se narodil v Českých Budějovicích, tak by mi nezáleželo na tom, co se děje v Ji- zerských horách. Ale já jsem odtud, ne- chci tento kraj opustit, takže beru jako svůj dobrovolný úděl dělat maximum pro to, aby u nás všechno fungovalo co nejlépe. Nejde o nějakou oběť, baví mě to a těší, i když to něco stojí.“ Na prvním místě je schopnost postarat se sám o sebe Jako starosta se chová velmi úsporně: On i místostarostka v čele celkem sed- mičlenného zastupitelstva zastávají ne- uvolněné funkce. V prvním volebním období nepobíral J. Zeman žádnou od- měnu, nyní pobírá „symbolickou“ část- ku. Zdejší obecní úřad má jedinou za- městnankyni. Přesto se snaží vyhovět

13 občanům v jejich každodenních problé- mech. „Jsou to různé, zdánlivě margi- nální potíže, které vyžadují lidský pří- stup. Pak jsou samozřejmě praktické úkoly, které oficiálně spadají do komu- nální politiky. Takže je dobře, že jsme například zavedli nové veřejné osvětlení, musíme se starat o provoz a prostory mateřské i základní školy, o fotbalové hřiště, ...“ Na dotace Jaroslav Zeman příliš ne- spoléhá. Stejně jako v osobním životě preferuje spíš schopnost člověka i obce postarat se sám o sebe, ví, že každý dar, natož milodar, taky vesměs tak či onak něco stojí. Ale tento postoj nelze mylně interpretovat jako opomíjení finančních možností na úkor rozkvětu obce. Vybu- dování unikátního lyžařského střediska hodlá zajistit a financovat sám. „Sedmnáct let jsem kupoval pozemky na albrechtických svazích kvůli myšlence jejich propojení s lyžařskými sjezdovka- mi a vleky s malými středisky v okolních pěti vsích. Vzniklo by tak největší stře- disko v Čechách, s nádhernými terény pro běžkaře i sjezdaře. Jsem přesvědčen, že i služby, konkrétně penziony, hotely, občerstvení, budou fungovat čím dál lé- pe. Bude to motivace, nabídka nových pracovních příležitostí.“ Mládí: bižuterie, závodní lyžování, pak zahraničí Jeho předkové byli podnikatelé – vlastnili například velké hospodářství a sklářkou huť. Jak pak bylo po roce 1948 zvykem, téměř o všechno přišli. V takových rodinách je obvyklé, že k le- vici příliš nelnou, což zřejmě předurčilo další osudy Jaroslava Zemana včetně od- vážných kroků v podnikání, zájmu o pra- vicovou politiku s výsledným vstupem do Občanské demokratické strany. „V naší rodině ani v těžkých dobách nepřevládala skepse. Vždycky jsme ten- to kraj milovali se všemi jeho krásami i složitostmi. Posléze jsem začal chápat a o to víc se zajímat o jeho historii, ovliv- něnou soužitím českých, polských a ně- meckých starousedlíků a potom násil- ným vysídlováním, příchodem nového obyvatelstva,“ říká o svém původu, pat- riotismu a zaujetí pro hledání kořenů. Vystudoval obor, který má kromě tex- tilek a skláren v této oblasti největší tra- dici – „bižuterní“ průmyslovku. Ovšem už tehdy věhlasnou výrobu bižuterie ne- pojímal jen jako plnění mechanických úkonů, ale i jako prostor pro kreativitu, umělecké ambice. Ty pravděpodobně zdědil po svém strýci. „Jizerské hory byly dlouho ‚líhní‘ věhlasných umělců. Naše rodina k této skupině inklinovala, strejda k ní patřil. Kvůli jeho vzoru jsem chtěl studovat nějaký umělecký směr, což na- konec skončilo tou průmyslovkou. Ale nemusím litovat, byl to dobrý základ pro to, čemu se dneska nejvíc věnuji.“ Kromě toho od dětství lyžoval a do- táhl to až na mezinárodní úroveň. Nechtěl jsem přihlížet, jak jde tak skvělá fabrika ke dnu Po roce 1989 ho dobrodružná a od- vážná povaha zavedla do zahraničí. „Jak jsem se tam živil? Rukama! Umím to a nestydím se za to, i když u toho samozřejmě vždycky přemýšlím,“ vzpo- míná na dobu před více než dvaceti lety Jaroslav Zeman. Dění ve svém rodném kraji nicméně zpovzdálí sledoval. K továrně na hračky, korálky a mechaniku pro pianina včetně věhlasné značky Petrof, která fungovala po staletí, měl vztah a nebylo mu po chuti špatné vedení státního podniku, které by pravděpodobně podnik doved- lo ke dnu. Podal konkurenční projekt a zvítězil. Zadlužil se, ale uspěl. Za zmínku stojí, že jeho vztah k továrně prokazatelně nevycházel ze zištných po- hnutek, spíš z úcty k tradici. „Byla to fab- rika, která tady dlouho lidem dávala práci, v polovině 30. let měla kolem tisíce za- městnanců, patřila k tradici kraje. Podle mě si velkou úctu zaslouží její zakladatel Johann Schowanek, který jí zajistil mezi- národní věhlas, měl smysl pro obchod, umění i vztah k regionu. Takže mám na co pozitivního navazovat. Přelomem se stalo, když vyhověl během druhé světové- války ‚říšském‘ požadavku a začal vyrábět to, co si objednala německá armáda. Což pak samozřejmě bylo snadným důvodem ke znárodnění,“ vypráví o historii slavného podniku starosta Zeman. On sám k jeho vlastnictví nepřišel snad- no. Zcela regulérně ho zprivatizoval, pro- tože jeho projekt zvítězil i nad těmi, kteří Firma Detoa navazuje na svou původní tradici i výrobou mechaniky pro piana V této továrně se vyráběly dřevěné hračky, korálky a kladívka do pian už před více než sto lety ®

NÁVŠTĚVA U STAROSTY 14 v té době podnik vedli. Pak zrekonstruoval původní prostory tak, aby co nejvíce odpovídaly duchu svých zakladatelů, své umělecké nadání vložil i do zařízení inte- riérů, kde jsou mimo jiné k vidění dobové fotografie a jiné historické artefakty. Kromě toho tu zřídil muzeum, které ročně navštíví až pětadvacet tisíc ná- vštěvníků. Ve snaze zjistit co nejvíc o mi- nulosti nejen (teď už „své“) továrny se pídil po informacích o jejích počátcích, vývoji, hledal pamětníky, … Zkrátka za- čal pracovat na kronice, což po vysídlení německého obyvatelstva nebylo snadné. „Štěstím bylo, když jsem třeba v malé vísce objevil stařenku, která mi vyprávěla o tom, jak to ve Schowankově továrně chodilo nebo o místních okolnostech odsunu Němců. Jsem rád, že jsem měl možnost si to všechno zaznamenat.“ Dřevěné hračky jsou dodnes žádané zboží Co se týče provozu značky Detoa, ne- má si Jaroslav Zeman nač stěžovat. I v do- bě, kdy děti od raného věku vysedávají u počítače, mají pro ně dřevěné hračky specifické kouzlo. Pamatují si na ně i jejich rodiče, protože tradice dřevěných figurek se váže i do dob dávno minulých. Mimochodem, například krteček ze slavného českého animovaného seriálu jde na odbyt i v jiných zemích, totéž platí o jiných pohádkových figurkách a dalších produktech, které můžeme na- zývat hračkami, nebo – pro nás dospělé – osvěžujícími předměty třeba na pra- covním stole. Za zmínku stojí i způsob, jak se tu pra- cuje. „Tohle jsou původní stroje, které tu zůstaly po zakladateli Schowankovi. Po- řád s nimi děláme,“ ukazuje starosta na jednu z provozoven. Značný podíl ovšem také stále zastává ruční práce. I díky této kombinaci jsou tak navštěvované jednak exkurze, muzeum připomínající počátky továrny, ale také akce, na nichž si děti mohou s pomocí zaměstnanců samy vy- robit hračku. Zkrátka propojení smyslu pro obchod, tradici, propagaci i ochoty obětovat vlast- ní peníze a čas činí starostu Zemana člo- věkem nejen zajímavým, ale i úspěšným. –red– S cenérie Albrechtic a jejich okolí je bezesporu okouzlující, což jsme i my patřičně ocenili. Cenná původní architektura zasazená do hor- ských svahů a údolí je dalším zpestřením při lyžařském sjezdování, pro pěší výlety, na běžkách i na kolech. Pro milovníky přírody i pamětihodností je tu hotový ráj. „Já osobně považuji asi za nejkrásnější trasu Jizerka–Bedřichov. Člověk se může kochat kraji- nou, aniž by se moc fyzicky namáhal, protože cesta vede v podstatě celá po vrstevnici,“ zní doporučení starosty. Ke zdejším atraktivním turistickým lákadlům mimo- chodem patří i jeho továrna na hračky spojená s mu- zeem. S ní je spojena i nádherná budova albrech- tického mauzolea, kde jsou uloženy ostatky zaklada- tele firmy Johanna Schowanky a která nechybí snad v žádném kulturním průvodci Jizerských hor. Když už někdo zavítá přímo do Albrechtic, neměl by minout ani zdejší kostel sv. Františka z Paoli. Vzhledem k tomu, že se Albrechtice nacházejí na úpatí Mariánské hory, není divu, že tu měly tradici ná- boženské pouti, v tomto případě mariánské pouti ke kapličce Panny Marie. Její historie sahá do 16. století. Po roce 1989 se obnovila úcta k této stavbě, v níž je uložena ojedinělá soška panny Marie, jako kulturní památce i poutnímu místu. Turisté, pokud se dostanou poblíž Mariánské hory, určitě navštíví i Mariánskohorské boudy (donedávna známé též jako Fritzovy boudy). Původně to byla en- kláva pasteveckých chalup, které tu vznikaly počátkem 18. století. Kulturní památkou se stala rovněž přehrada na řece Bílé Desné. Do dějin se zapsala nejen svou architekto- nickou vypracovaností, ale poté hlavně tragickými dů- sledky protržení v roce 1916. Mohutná povodňová vl- na tehdy způsobila obrovské materiální škody, a co hůř, ztrátu 62 lidských životů. Nicméně stavba jako ta- ková a její okolí patří ke skvostům tohoto regionu. Zajímavostí je nepoměrně víc, různé průvodce Jizer- skými horami jsou jimi nabité. Zde jsme uvedli jen pár příkladů, které vyzdvihl náš hostitel, albrechtický sta- rosta Jaroslav Zeman. ■ Kam se podívat v Albrechticích a okolí Albrechtický kostel sv. Františka z Pauly K půvabu Jizerských hor patří typická architektura

FOTOGRAFIE 15 Pozvánka na výstavu: Něnci – vládci ledových plání Výstava unikátních fotografií za- chycuje život Něnců, národa tradič- ních pastevců sobů. Ti žijí při pobře- ží Severního ledového oceánu od evropské části Ruska až po poloost- rov Tajmyr. Z celkového počtu 40 ti- síc jich přes 25 tisíc žije v Jamalo- něneckém autonomním okruhu na severozápadní Sibiři, odkud pochá- zejí vystavené fotografie (vznikly v dubnu 2011). I během vlády Sovětského svazu si Něnci dokázali až překvapivě zachovat své zvyky a tradiční způsob života. Dnes je ohrožuje intenzivní těžba plynu v se- verních oblastech Sibiře a s ní související rozvoj infrastruktury. „Přes mohutný růst těžebního průmyslu, který sebou nese úbytek pastvišť pro soby, si trou- fám říci, že Něnci, alespoň ti na polo- ostrově Jamal, si dokáží poradit a přežít,“ říká Alexandra Meščerjakova z Rady Mezinárodní organizace pastev- ců sobů. Tajemství tohoto národa je podle ní jednoduché: zachovávají rodinný život. V jiných oblastech Ruska pastevci přešli na směnnou metodu, kdy přijíždějí ke stádům jako do práce, ale jinak žijí ve vesnicích a ve městech. Něnci, tak jako po celá staletí zpět, žijí v tundře se soby celoročně s celou rodinou v harmonii, takže je vlastně obtížné říct, zda sobi následují lidi, nebo lidé soby. I v zimě obývají tzv. čumy – příbytky podobné indiánským týpí, z poraženého soba spotřebují vše od masa přes kůži na ob- lečení až po kosti, z nichž si vyrábějí ná- stroje či ozdoby. Podle Alexandry Meščerjakové není mezi Něnci problém ani neochota mla- dých lidí vracet se po škole k tradičnímu způsobu života: „Hlavní je, aby měli možnost volby. Pokud mají jedni přání získat další vzdělání, ať zůstanou ve městech. A druzí se vracejí do tundry a pokračují v práci svých rodičů. Zatím se to daří, v tundře je stále dost lidí schopných postarat se o soby.“ ■ Výstava fotografií Petry a Štěpána Černouškových je během dubna 2012 umístěna v pražském Klubu cestovatelů – Karavanseráj. Po domluvě s autory je možné výstavu instalovat kdekoli v České republice. Kontakt: stepan.cernousek@gmail.com, 725 787 527 Petra a Štěpán Černouškovi

VÝROČÍ 16 P rvní olympijské hry byly vel- kým zážitkem už v Antice v době svého vzniku. Ten se váže ke starému Řecku ještě před jeho dobytím Římany. A proč ná- zev olympijské hry? Počáteční ročníky se konaly ve městě Olympia na polo- ostrově Peloponés. Jejich zakladatelem je podle pověsti bájný hrdina Héraklés, který toto sportovní klání uspořádal na počest svého vítězství nad králem Au- giem. Jistě, každý z nás zná rčení o vy- čištění Augiášova chléva. Ne tak zná- má je pověst o tom, jak k této prastaré historce došlo, natož jak souvisí s Hé- raklem a potažmo se založením olym- pijských her. Jak souvisí Augiášův chlév s olympiádou Historické prameny tvrdí, že král Au- geiás vlastnil tak početná stáda dobyt- ka, že se stal nejbohatším mužem svě- ta, a to i díky přízni antických bohů a bohyň, kteří zařídili, že stáda byla plodná a odolná vůči všem nemocem. Ale pan král si zřejmě příliš nepotrpěl na pořádek, takže veškeré panství bylo trestuhodně zahnojené. Úkolu vyčistit stáje, ohrady a chlévy se na zakázku ujal Héraklés. Stanovený úkol vyřešil nikoli úmornou fyzickou prací, ale chytrým nápadem: Změnil tok dvou blízkých řek Alfeios a Péneios a jejich proud se prohnal ohradami, stájemi a okolními poli, zkrátka spláchl veškerý odpad. Pak ovšem nastaly spory o za- placení a tvrdý boj krále s neústupným Héraklem. Ten právě na počest svého vítězství ve vleklém a dosti drsném sporu se všemocným králem uspořádal první olympijské hry. Jejich tradice pak provázela lidstvo po tisíciletí, s pauzami i návaznostmi na úctu k čestnému, spravedlivému sportovnímu boji. Po tisíciletí se preci- zovala pravidla, některá, včetně těch nejzákladnějších byla porušována, ob- novována… Každopádně olympijské hry, byť prošly všemožnými peripetiemi politických a mocenských tlaků, zůstá- vají ukázkou jednoho z odvětví lidských schopností. Postupně se také rozšiřo- vala plejáda sportovních disciplín, které si vydobyli na olympiádě prostor. O mnohých z nich by se asi Héraklovi ani nesnilo. Prostě tehdy vůbec neexi- stovaly nebo neměly patřičnou prestiž. Zajímavé je, že své olympijské zastou- pení získaly teprve relativně nedávno Olympijské hry ve Stockholmu před sto lety byly v mnoha ohledech zlomové Většina z nás bere olympijské hry jako symbol nejen čestných sportovních utkání, ale také spříznění národů i v hektických dobách. Jako by podle naivních představ a nadějí představovaly usmíření uprostřed válečné vřa- vy a rovné příležitosti pro všechny čestné sportovce. Navíc v nás vzbuzují pocit historické návaznosti – první olympijské hry se staly základem více než dva tisíce let staré tradice, která sice byla v některých obdobích pře- rušována, ale vracela se ve vší své slávě. Zároveň ne vždy byly olympiády tak otevřené různým sportovním odvětvím, ne tak apolitické, jak bychom rádi věřili, ne tak oproštěné od výstřelků doby a mocenských bojů. Jed- ním ze zlomů, kdy se konaly v jakési navrátivší slávě a otevřely například prostor pro ženy i v disciplínách, které pro ně do té doby byly tabu, byly olympijské hry ve Stockholmu před sto lety, od 5. května do 22. července. Slavnostně je zahájil švédský král Gustav V. Stojí za připomenutí samy o sobě, ale zmínku si bezesporu zaslouží i historie vzniku této největší sportovní události doby moderní, dávné i pradávné. Družstvo českých zápasníků z olympijských her v roce 1912

17 i sporty, které patří k nejsledovanějším. Fotbalový turnaj se konal v rámci olympijských her poprvé v roce 1908, podruhé právě v roce 1912, v obou případech získala titul vítěze Velká Británie. Ve Stockholmu se ale před sto lety ve vrcholné formě prezentovali ne- jen britští fotbalisté. Tamní olympijské hry otevřely novou olympijskou éru v mnoha směrech. V čem byla olympiáda 1912 převratná a zlomová I když ke všeobecně vnímané tradici olympijských her patří celosvětová účast, představitelé všech kontinentů se zúčastnili poprvé právě až ve Stock- holmu. Tam také poprvé startovaly že- ny v plaveckých soutěžích. Jistě, pro ženský sport to byl úspěch, ale mimo- chodem ještě zbýval velký kus cesty ke zrovnoprávnění mužů a žen na spor- tovních kolbištích. Ještě před sto le- ty bylo ve Stockholmu z celkového po- čtu 2547 závodníků pouhých 57 žen. Další prvenství se týká rozsáhlého použití moderních technologií – jak co se týče sledování a zpracování samot- ných sportovních výsledků, tak komu- nikačních médií. Konkrétně například čas závodníků byl poprvé měřen elek- tronicky, poprvé byly pořizovány jako důkaz regulérního soupeření a správ- ného vyhodnocení cílové fotografie s výslednými záběry soutěžících. Obvyklé do té doby také nebylo in- formovat o aktuálním průběhu spor- tovních klání prostřednictvím veřejné- ho rozhlasu. Soutěžilo se celkem ve 14 sportov- ních disciplínách: atletice, plavání, fot- balu, gymnastice, jachtingu, jezdectví, moderním pětiboji, cyklistice, přetaho- vání lanem, střelbě, šermu, tenisu, veslování a zápase. Novinkou, která rovněž do té doby nebyla samozřejmostí, se stalo propo- jení s uměním. Paralelně se sportovní- mi disciplínami byly pořádány umělec- ké přehlídky a soutěže – rovněž se sportovní tematikou. Většina toho všeho se dnes jeví jako samozřejmost. Ale i za touto samozřej- mostí stojí dlouhý a složitý vývoj. Jako ostatně za vším, co si vydobylo obdob- ně dlouhou a respektovanou tradici. –red– Historie, symboly a tradice olympijských her • Zakladatelem starověkých olympijských her je podle legendy Hé- raklés, který je uspořádal na počest svého vítězství nad králem Augiem (kterého Češi znají spíše jako „Augiáše“). • Pojem „olympijské“ hry se odvíjí od faktu, že se zpočátku konaly ve městě Olympii na řeckém poloostrově Peloponés, až poté se pře- sunuly do Athén. • Hlavním olympijským symbolem je pět propojených kruhů, které znázorňují souznění všech pěti kontinentů. Ne vždy to ale, jak zná- mo, platilo. • Také barvy by měly odrážet spojenectví lidstva, konkrétně šesti ná- rodů světa. • Zakladatelem myšlenky novodobých olympijských her je Pierre Cou- bertin. Jeho plán na jejich obnovu byl inspirován mimo jiné archeo- logickými nálezy v Olympii, nicméně zpočátku se nesetkal s odezvou. Jistého ohlasu s pozdějším úspěchem se dočkal až v roce 1894, kdy uspořádal mezinárodní Kongres pro obnovení olympijských her, který odsouhlasil vznik Mezinárodního olympijského výboru. Ten rozhodl, že první olympiáda po patnácti stoletích se bude konat v Athénách. • Coubertin zůstal čestným předsedou Mezinárodního olympijského výboru až do své smrti v roce 1937. Je pochovaný v Lausanne, které je sídlem MOV. Zahajovací ceremoniál V. olympijských her ve Stockholmu Foto: Bain News Service, Wikipedia

18 VÝROČÍ Adolf Eichmann se stal ztělesněním zrůdnosti nacismu Gabriela Wagnerová Byl úhlavním pohlavárem nacistic- kého režimu. Jeho vůdce Adolf Hitler ho pověřil takzvaným konečným ře- šením židovské otázky. Po válce utekl do Argentiny a ještě několik let trva- lo, než ho osud dostihl za jeho hrůz- né válečné činy. Popraven byl až v ro- ce 1962 v izraelském Tel Avivu. V roce 2007 o něm byl natočen i film. Nic zásadního se v něm však nevyjevilo. Zkrátka film o zrůdě, bez zásadních dějinných zvratů. Pouze se smutným koncem. Letos v květnu si připomí- náme padesáté výročí od jeho smrti. Zrození strůjce nacistické vražedné mašinerie Narodil se 19. března roku 1906 v ně- meckém Solingenu. Po smrti matky v ro- ce 1911 žil mladý Adolf s otcem a souro- zenci v rakouském Linci. Nedokončil ani jednu z vysokých škol, které studoval. Po neúspěšných studiích se několik let živil různě – pracoval například jako obchodní cestující u americké firmy. Eichmann žil v dobách rozmáhajícího se fašismu a jeho politické ambice byly předurčeny dobou. V roce 1932 vstoupil do rakouské odnože nacistické Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) a ozbrojené organizace NSDAP (SS). Po jejich zákazu v Rakousku pak v roce 1933 opustil svou rodnou zemi a odešel do Německa. Kariérní vzestup mladého a nadějného státníka na sebe nenechal dlouho čekat. Jeho loajalita a víra v nacistické velké Německo ho do- vedla až k branám samotné berlínské centrály zpravodajské služby SS. V roce 1934 Adolf Eichmann vstoupil do stát- ních služeb. V roce 1938, po „anšlusu“ Rakouska hitlerovským Německem, je nová posila nacistického Německa, Eichmann, převe- len do Vídně. Zde se stal hlavním organi- zátorem židovské emigrace. Po vypuknutí druhé světové války v roce 1939 se stává úředníkem nově zřízeného Hlavního úřa- du říšské bezpečnosti a v čele svého úřa- du pak od roku 1940 organizuje masové deportace židovského obyvatelstva z Ně- meckem okupovaných území do kon- centračních táborů. V lednu roku 1942 se stává jedním z ústředních vykonavatelů tzv. konečného řešení židovské otázky. Útěk do Argentiny skončil popravou Po válce Eichmann utekl do Argentiny, kde v Buenos Aires žil i se svou ženou a čtyřmi syny pod jménem Ricardo Cle- mens. Pracoval jako výstupní kontrolor ve firmě Mercedes-Benz. Nacistický vůdce, který měl na svědomí životy šesti milionů Židů, však krátce na to dostál svých vá- lečných závazků. Několik let po vzniku Iz- raele v roce 1948 se ho vedení nově vzniklého židovského státu rozhodlo do- padnout. Agenti izraelské zpravodajské služby Mossad ho skutečně vypátrali. Operaci tehdy vedl Rafi Eitan. V prosinci roku 1961 byl v Izraeli odsouzen k trestu smrti. Po zamítnutí žádosti o milost byl 31. května 1962 oběšen. Bylo mu 55 let, když neúprosně stanul před spravedlivým soudem. Až tehdy si podle historiků začal uvědomovat, jakých válečných činů se dopustil. Možná i na chvíli pochopil, čeho se stal obětí i on. „Cítím se nevinný, pouze jsem plnil roz- kazy,“ opakoval častokrát v soudní síni. Eichmann napsal ve vězení paměti, které byly zveřejněny až v roce 2000. Oproti ideologiím osvícenství postavil Adolf Hitler totiž „pravdivý“ výklad světa, do jehož středu umístil boj o přežití mezi slabými a silnými. Tomuto boji v době hospodář- ské krize uvěřily miliony Němců. Staly se obětí ideologického manipulátora. Eich- mann však měl možnost volby. Svými činy se podílel na největší genocidě v historii a za své rozhodnutí byl v roce 1962 prá- voplatně popraven. Zveřejnění spisů a film životy milionů mrtvých nevrátí Na základě závěrečného vyznání Adol- fa Eichmanna mladému izraelskému vy- šetřovateli Avner Lessovi byl natočen i film. Ten podává realistický obraz o sku- tečných událostech. Rekonstrukce výsle- chů psychopata a vyšetřovatele rozšiřuje znalosti těch, kdo mají historické mezery. V roce 2010 nařídil Německý správní soud spolkové vládě, aby odtajnila spisy Adolfa Eichmanna a zpřístupnila tak ně- které další dokumenty poskytující dosud neznámé informace o Eichmannově po- válečném životě a útěku do Argentiny. Veřejnost se tak o pohnutkách takzvané- ho „architekta holocaustu“ ke zvráceným činům může dozvědět zase o něco více. Připomínat si některé okamžiky dějin je zvlášť v dnešní době velmi důležité. Opa- kování je zkrátka „matka moudrosti“. Nacionální socialismus byl zločinným režimem Nacionální socialismus byl nejzločinněj- ším režimem 20. století. V důsledku jeho krutosti pohasly životy milionů nevinných Židů. Ovšem za stejně zrůdný je nutné považovat i komunismus – bohužel dnes zcela obhajitelný systém jak v politickém, tak i v duchovním či mravním ohledu. Ten totiž způsobil smrt ve skutečnosti mnohem většího počtu lidí. Nicméně při vyslovení jména Adolfa Eichmanna pamětníkům zatrne ještě dnes. Pokřivená osobnost masového vra- ha jde dokonale ruku v ruce se zvráce- nou tváří hitlerovského Německa. Tento německý státní úředník se stal k šílenosti druhých hlavní vykonavatel tzv. koneč- ného řešení židovské otázky. Rehabilito- vat viníky nelze, odčinit „křivdy“ též ne. Je společným zájmem nás všech, aby- chom na zrůdné činy nacismu nezapo- mněli a aby všichni „Eichmannové“ byli stále považováni za viníky. autorka je analytička politické sekce ODS

19 Potenciál českého obranného průmyslu v Asii Na konci března jsem společně s té- měř třiceti podnikateli a zástupci obranného a bezpečnostního prů- myslu navštívil dvě velice perspektiv- ní asijské země Vietnam a Indii. Cesta byla koncipována primárně jako pod- nikatelská mise podporující český export. Tyto dvě rozdílné země by- ly vybírány s ohledem na možnosti úspěchu českých vývozců. Vietnam také kvůli vzájemným vazbám, kdy můžeme využít kontakty na množ- ství Vietnamců, kteří v naší zemi dlouhodobě žili a nyní se do své rod- né země vrací. Vietnam je pro české zbrojaře zajímavý z několika důvodů. Jedním je samotná velikost země (90 miliónů osob), velikost ozbrojených sil (500 tisíc mužů a žen), ale také strukturou techniky, materiálu a vý- zbroje, kterou jeho složky používají. Jed- ná se o celou řadu zbraní převážně so- větské výroby, s jejíž modernizací mají české firmy dlouhodobé a úspěšné zku- šenosti. S představiteli Vietnamu jsme mluvili například o modernizaci pozemní i letecké techniky, kde můžeme nabíd- nout modernizaci vrtulníků řady Mi či servis letounů L39, kterých Vietnam po- užívá stále více než dvacet kusů. Kromě modernizace starší techniky můžou české firmy nabídnout i velké množství nového špičkového vybavení. Vietnamská armáda například kromě ka- lašnikovů používá i české samopaly vzoru 58. Mimo jiné by na tyto zkušenosti s čes- kými puškami mohla navázat Česká zbro- jovka z Uherského Brodu, která nedávno představila novou útočnou pušku CZ 805 BREN. Další oblasti možné spolupráce jsme diskutovali na vietnamském minis- terstvu průmyslu a obchodu a na speciál- ním semináři za účasti českých a vietnam- ských firem. Indie – největší dovozce zbraní Indie je v posledních letech jako největší dovozce zbraní a vojenské techniky na světě pro zbrojní průmysl zemí zaslíbe- nou. Konal se zde veletrh Defexpo India 2012 – jeden z nejvýznamnějších ve- letrhů obranného a bezpečnostního průmyslu v regionu. Měl jsem možnost otevřít českou expozici, kde společně vystavovala řada českých firem. Na vý- stavišti bylo možné najít od ručních zbraní po nejmodernější tanky nebo prostředky elektronického boje. Obchodování se zbraněmi zejména s asijskými partnery se vyznačuje velmi dlouhou dobou od prvních konzultací po realizaci kontraktu. Probíhá mnoho kol výběrových řízení, které jsou potom rušeny, neúspěšní soutěžící se opakova- ně odvolávají, což může prodloužit do- bu vyjednávání až na několik let. Od ministerské cesty tudíž není možné oče- kávat konkrétní výsledek ihned. Příno- sem je však větší pozornost a zájem o doprovázející firmy ze strany indických společností a státních organizací, než když do země přijedou samostatně. Uspořádali jsme společný seminář čes- ko-indických firem, který je samozřejmě pro místní organizace daleko atraktiv- nější, když se jej účastní ministr. Na toto setkání pak naše firmy navazují, mají jasnější představu o možných dodáv- kách a získají potřebné kontakty. I přes dlouhodobý charakter vyjedná- vání se během mé návštěvy podařilo po- depsat tři smlouvy mezi státním pod- nikem VOP 026 Šternberk a indickou armádou, které by měly vést k moder- nizaci tanků T-72 a transportérů BVP-2. Hi-tech průmysl Význam obranného a bezpečnostního průmyslu spočívá především v jeho tech- nologické náročnosti. Díky tomu, že za- městnává převážně vysoce kvalifikova- nou a vzdělanou pracovní sílu, přináší v porovnání s jinými odvětvími vysokou přidanou hodnotu. Místo převážně ma- nuální práce poptává vynalézavost, dů- vtip. A jeho výsledky jsou velmi často přenášeny do civilního sektoru. Ostatně většina firem tohoto průmyslu provozuje řadu civilních programů, mnohdy je zbrojní výroba „pouze“ podstatným do- plňkem jejich standardní produkce. Jestliže chceme Českou republiku transformovat z pouhého levného vý- robce, kde již přestáváme být cenově konkurenceschopní, musíme podporo- vat právě firmy sázející na vynalézavost, vědu a výzkum nových technologií. V následujících měsících připravujeme několik dalších cest do různých regionů se stejným cílem – podpora českých fi- rem, českých technologií a produktů. autor je ministr obrany ZAHRANIČÍ Alexandr Vondra 18. dubna byla také podepsána Dohoda o vzájemném pořizová- ní materiálu a služeb pro účely obrany mezi ČR a USA. České firmy mají nyní přístup k zakáz- kám americké armády, stejně tak americké společnosti mohou soutěžit o zakázky v ČR. Takovou dohodu má podepsáno pouze 21 nejbližších spojenců USA.

ZEMĚDĚLSTVÍ 20 Nejen poslední reakce médií i spotřebitelů v ČR na problémy spojené s výrazným růstem cen va- jec na tuzemském trhu, ale i celá řada dřívějších kauz spojených s potravinářskými problémy per- manentně připomínají, jak je pro naši populaci téma potravin důle- žité. Jeho správné uchopení, srozu- mitelná komunikace a schopnost nabídnout lidem řešení proto ský- tají nezanedbatelný politický po- tenciál, který lze využít, nebo na- opak promrhat. S potřebitelům v ČR bohužel více, než je ve vyspělých zemích ob- vyklé, chybí schopnost vlastního názoru i schopnost obhajovat svá spotřebitelská práva. Díky tomu jsou na jednu stranu snáze manipulovatelní reklamními projekty i výstupy v médiích, na straně druhé neřeší problémy napří- klad s kvalitou zakoupeného zboží při kontaktu s prodejcem, ale prostřednic- tvím podnětů na kontrolní orgány, od nichž požadují sankce vůči viníkům. Dr- tivá většina spotřebitelů, bohužel i těch, které lze považovat z titulu jejich od- bornosti nebo postavení za autority, se navíc spokojí pouze s verbální a nekon- krétní kritikou situace, a kdo má mož- nost, zviditelní se na vhodné emotivní vlně v médiích. Tím ovšem kromě sebe nepomůže nikomu – ani spotřebitelům, ani výrobcům potravin, ani obchodní- kům – tedy tuzemským podnikatelům. Vzhledem k frekvenci takového přístupu je pak výsledkem slogan, který dnes pa- pouškuje prakticky každý – totiž že naše země je potravinářským smetištěm Ev- ropy. A navíc drahým. Ani jedno z toho není pravda. Pouze Svaz obchodu a ce- stovního ruchu měl odvahu na základě skutečně věrohodných údajů konstato- vat, že v Německu, velmi často srovná- vaném s Českou republikou, zaplatí spotřebitelé za potraviny zhruba dvakrát víc než v ČR. Dvoučlenná česká domác- nost utratila podle údajů Českého sta- tistického úřadu v roce 2009 za potra- viny zhruba 4 000 korun měsíčně, německá podle tamního statistického úřadu v přepočtu přes 7 000 korun. Němci přitom nakupují celkově méně, více šetří. To ale naše média raději ne- zaznamenala, protože by se musela sa- ma usvědčit ze zavádějících údajů. Stej- ně tak neplatí, že většina potravin v ČR je nekvalitních. Jistě je v nabídce značné množství produktů, které jsou velmi lev- né, a většinou se při jejich výrobě pou- žívají levnější suroviny. Jenže třeba zá- měna živočišného tuku za rostlinný, který je levnější, je pro lidský organismus spíš přínosem než hrozbou. Cena versus kvalita Je také třeba vědět, že přes prokla- mace týkající se preferování kvality stále v praxi drtivá většina našich spotřebite- lů zjevně považuje za důležitější cenu Ceny a kvalita potravin – téma, které nelze v ČR podceňovat Petr Havel

21 potravin. Přitom ale pod určitou cenovou hranici nelze některé potraviny ze stan- dardních surovin vyrobit. Je to tak pře- devším spotřebitel, který stanovuje spekt- rum nabídky potravin na našem trhu, aby následně toto spektrum sám nebo raději prostřednictvím médií kritizoval... Z pralesa virtuální biomasy manipulací je nyní zapotřebí prosekat se ven. Velmi důležitou roli v tom mohou sehrát poli- tici, a to v celé řadě oblastí. Jednou z nich je, jak neustále připomíná před- seda Asociace soukromého zemědělství ČR a poradce ministra zemědělství Josef Stehlík, snížit nesmyslnou byrokratickou zátěž kladenou na výrobce potravino- vých surovin, tedy zemědělce, ale také na samotné výrobce potravin. A také změnit strukturu stávajících kontrol. Z dosud nezveřejněných statistik totiž vyplývá, že třeba v zemědělství směřuje nejvíce kontrol k nejmenším podnika- telských subjektům, jejichž podnikatel- ské prostředí je tak systematicky pod- vazováno nejen administrativou, ale v důsledku i vyššími náklady. Obdobná situace je i v potravinářství, takže menší a střední podnikatelé mohou hůře kon- kurovat průmyslovým podnikům. Ale i velké subjekty mají problémy „s krea- tivitou“ našich úředníků a zákonodárců, kteří nadstandardními požadavky na by- rokratické povinnosti zhoršují pozici čes- kých dodavatelů vůči zahraniční konku- renci. Za nadstandardními požadavky je přitom většinou nějaký lobbistický zá- jem, což je ovšem jedna z forem korup- ce. Nebylo by vůbec od věci, kdyby byly „protipodnikatelské aktivity“ úředníků zveřejňovány, trestány a prezentovány jako také jedna z forem boje proti ko- rupci. Zatím to téměř nikdo nedělá. Cestou je vytváření „přidané hodnoty“ Nejen v zemědělství je třeba se za- bývat vytvářením takzvané přidané hod- noty, což znamená vyšší zhodnocení ze- mědělské suroviny, polotovaru, sofisti- kovanější výroby potravin. Tuto cestu volí podle poradce ministra zemědělství Josefa Stehlíka při přípravě dotačních programů na období 2014 až 2020 i Ministerstvo zemědělství, což je samo- zřejmě správný směr, ale bylo by žádou- cí jej také adekvátně komunikovat. Vyšší přidaná hodnota sice může vést ve vý- sledku k vyšší ceně výrobků, na druhé straně ale také k jejich lépe dohledatel- nému původu, identitě, věrohodnosti … – a samozřejmě v nezanedbatelné míře vyšší kvalitě. Především je to ale přiro- zená cesta, jak pomoci tuzemským po- travinářům i orientaci spotřebitele v tom, kdo co vyrábí a jaké jsou důvody, proč za něco případně zaplatit vyšší ce- nu. Že je toho část spotřebitelů schop- na, je dnes vidět na boomu farmářských trhů, které už ale „malý český člověk“ stačil zneužít k „takypodnikání“ zalo- ženém na emocích spotřebitelů, ne však vždy na kvalitě prodávané produkce. A ne vždy ani na principu, který spotře- bitel na farmářských trzích očekává – že jde opravdu o zboží od farmáře. Pod- le Stehlíka přitom pro spotřebitele prak- ticky jasná záruka identifikovatelného potravinářského zboží existuje – a to v rámci takzvaného prodeje ze dvora, přímo v areálu zemědělských podniků. Tuto formu ale nevyužívá zdaleka tolik nakupujících, jako podlehlo kouzlu far- mářských trhů. Přitom na nich je kon- trola prezentovaného původu zboží bo- hužel minimální. Hlavně tam, kde je obec povolí – vesměs v dobrém úmyslu poskytnout občanům tradici, zábavu a pestré nákupy – jsou leckdy opomíje- na základní pravidla a o to víc se takové akce vymykají kontrole. Ke škodě je to v první řadě důvěřivému spotřebiteli. Jak předcházet panikám a manipulacím Jednou z cest ke zlepšení image na- šeho zemědělského a potravinářského trhu je osvěta spotřebitele na základě věrohodných informací. Naopak vyšší restrikce, regulace, sankce či další nárůst aktivit dozorových orgánů problém informovanosti a manipulovatelnosti spotřebitele nevyřeší. Jiná věc je ovšem odpovědnost všech, kteří se nějakým způsobem na vzniku rizik při výrobě potravin nebo na klamání spotřebitele podílí. Zveřejnění a potrestání viníků, ať už dodavatelů, prodejců nebo úředníků, je podle všeho nejlepším preventivním opatřením ome- zujícím rizika zneužívání spotřebitelů. Podíváme-li se na výčet možností, jak předcházet panikám a manipulacím na tuzemském trhu potravin, a to od prvovýroby až po konečného spotřebi- tele, zjistíme, že v praxi stačí uplatňo- vat tradiční konzervativní, tedy „ODS- -hodnoty“. Již bylo řečeno, že na ceny a kvalitu potravin jsou naši spotřebitelé, i díky předlistopadové historii, citliví. Jednou ze současných výzev ve společnosti je proto dodat české potravinářské pro- dukci kredit, povzbudit v dobrém slova smyslu lokální patriotismus a uká- zat, že je právě v tomto podnikatel- ském prostředí možné uplatňovat ve prospěch jeho rozvoje pravicové prin- cipy. Téma potravin tedy nelze podce- ňovat. Naopak, bude-li správně ucho- peno a pochopeno, může se stát jedním z konstruktivních témat pro Občanskou demokratickou stranu ne- jen před volbami. ■ autor je agrární analytik

NAŠI POLITICI V CIVILU 22 J. Wenigerová: Pevné rodinné zázemí považuji za dobrý základ do života Rodinné zázemí a soudržnost po- važuje poslankyně Wenigerová za svoji prioritu jak v osobním životě, tak v politice. Přivedla ji k tomu po- četná rodina, kde vzájemná soudrž- nost byla samozřejmostí, a Jaroslava Wenigerová v tomto duchu pokračo- vala i ve výchově svých dcer. Učitel- kou se původně stala tak trochu z nouze, ale pedagogika se jí stala osudem, postupně své zaměření roz- šířila na péči o handicapované děti a sociální témata. Sama tyto obory v mnohém obohatila a věnuje se jim i v Poslanecké sněmovně. Své rodině vděčí i za obrovskou úctu ke vzdělání i své politické směřování, pro- tože socialistické ideály jí rozhodně vště- povány nebyly. Vyrůstala druhá z pěti dětí, početná ro- dina navíc udržovala těsné kontakty s ostatními příbuznými. „Dědeček byl velký Masarykovec, pa- matuji si, jak si cenil obrazu bývalého pre- zidenta, ale měli jsme už s režimem potíží dost, tak ho raději neměl doma, ale scho- vával ho ve včelíně, kam nás, děti, brával. Dřív měl ve Zbrašově hospodu a penzion. Dnes je tento areál součástí Lázní Teplice nad Bečvou. Dědeček byl oblíbený, ale měl i respekt. Když někdo přebral, tak už mu nenalil. Asi bych měla poznamenat, že to nebyl „vlastní“ dědeček, zkrátka naše rodina byla docela složitá i v rodin- ných vztazích. Každopádně nás všech pět dětí bral za vlastní a naše životy obohatil víc, než si kdo dovede představit. Neza- pomenutelná byla i babička. Měla zdravý selský rozum, zároveň byla vzdělaná a emancipovaná,“ vzpomíná poslankyně. Když komunisti hospodu i penzion a další majetek zabavili, babička s dědeč- kem nepodlehli skepsi, díky své houžev- natosti a pracovitosti se dál drželi nad vodou. „Babička se dlouho musela para- doxně živit jako pokojská a pomocnice v kuchyni v podniku, který jim předtím patřil. To ovšem nic nezměnilo na tom, že jsem i díky nim strávila krásné dětství, setkávala se u nich velká rodina, která i nás, děti, vedla ke vzájemné sounáleži- tosti, generační solidaritě, panovala tam ohromná sociální empatie.“ Pro potomky se stalo problémem získat vzdělání. Jaroslavě Wenigerové přijde la- ciné tvrdit, že to bylo z politických důvo- dů. „Tatínek byl sirotek, staral se o sestru a další členy rodiny, takže na školu neměl tehdy pomyšlení. Ale nevzdal se a nako- nec až v padesáti letech vystudoval eko- nomii. Pamatuji se, že se učil v koupelně na štokrleti, protože vzhledem k tomu, že měl pět dětí, tak nás bylo všude plno. Pak dbal o to, abychom my, všichni sou- rozenci, také studovali, což se podařilo.“ Nicméně politické souvislosti se vysky- tovaly. Jeden ze strýců, k němuž měla celá rodina vřelý vztah, se stal „politicky nepohodlným“ už v době svých studií práv. „V roce 1948 se účastnil pochodu studentů na Hrad s cílem vyjádřit podpo- ru prezidentu Benešovi. Akce to byla morálně úctyhodná, ale on stejně jako mnoho dalších kvůli tomu skončil jako politický vězeň v karvinských dolech.“ Učitelství a nelehké počátky Vzhledem k tomu, že Jaroslava Weni- gerová většinu své profesní kariéry zasvě- tila učitelství a i v Parlamentu se věnuje zejména práci ve školském a sociálním výboru, nabízí se otázka, jak k této orien- taci přišla. Odpověď stojí za zmínku: „Chtěla jsem být novinářkou nebo balet- kou, učitelství jsem měla v záloze. Tatínek mi tehdy řekl: ‚Jako novinářka bys musela sloužit komunistům, jako baletka bys mu- sela jít moc brzy do důchodu – jdi na kantořinu.‘ Poslechla jsem a nelituji.“ Po absolvování filosofické fakulty v Br- ně, obor čeština a dějepis, toužila získat místo na gymnáziu. Neuspěla. Byla díky známému profesorovi historie nadchnutá pro tento obor, ale cesty jejího osudu ji k tomu nikdy nepřivedly. Kantorskou pro- fesi začínala bez valného nadšení v roce 1968 jako „češtinářka“ na Středním od- borném učilišti stavebním v Ostravě. Navíc zahájila průšvihem: Bylo těsně po sovět- ské okupaci. Neodpustila si hlášku, že „Rusové jsou svině“. Jejímu již tak pošra- mocenému kádrovému posudku to ne- prospělo. Ale práci neztratila, naopak jí přišla na chuť. „Byla tam spousta chytrých a nadaných kluků, kteří skončili na učilišti, podobně jako já, z kádrových důvodů.“ Pracovní obětavost, ochota prosazovat i politicky nepřípustné postoje jí nejednou přivedly do značných problémů, prověřo- vání... V roce 1988 ji za přemrštěnou aktivitu postihl trest. Výsledkem bylo pře- tížení, které skončilo poměrně dramatic- kou chorobou hlasivek. „V podstatě jsem se znovu učila mluvit, rok jsem byla na nemocenské,“ konstatuje bez známky se- belítosti poslankyně Wenigerová. Kromě toho stojí za zmínku, že když se setkala s nespravedlivým příkořím, neváhala bojovat. „V roce 1999 vyhodil

23 tehdejší sociálnědemokratický ministr školství Eduard Zeman ústředního školní- ho inspektora doktora Valeše a mě. Bylo to naprosto nepodložené a iracionální, takže jsem se poměrně složitě soudila, protože to bylo v rozporu s principy nejen slušnosti, ale i právního řádu a proti zájmu fungování školství,“ vzpomíná na své „husarské kousky“ nynější poslankyně. Průkopnice ve vzdělávání a péči o handicapované děti Po převratu v roce 1990 ji Občanské fórum učitelů doporučilo na místo vedou- cího pracovníka na tehdejším odboru školství severomoravského krajského vý- boru, kde střídala komunistické kádry. V květnu 1991 se stala vedoucí České školní inspekce v Ostravě. Ale Jaroslava Wenigerová nepatří k těm, kteří by se spokojili s jakkoli důležitou funkcí, pokud narazí na nějakou novou výzvu. V tomto případě to byla výzva apelující nikoli na nějaké ambice, ale sociální, lépe řečeno lidské cítění a solidaritu. Díky nim se ny- nější poslankyně stala jednou z průkopnic v oblasti vzdělávání a péče o handicapo- vané děti. „Začalo to tím, že za mnou ja- ko inspektorkou často chodili i lidé s po- stiženými dětmi, kteří potřebovali pomoc nebo radu. Začala jsem pátrat, co lze udě- lat, radila jsem se s právničkou. Výsled- kem bylo zřízení pracovního týmu, který se stal základem Komise města Ostravy pro zdravotně znevýhodněné děti.“ Posléze komise začala spolupracovat s francouzskými odborníky, kteří do pro- blematiky, jejíž řešení bylo tehdy v Česku v plenkách, přinášeli osvědčené postupy – třeba způsob práce s rodinnými přísluš- níky, rehabilitační systémy. Tato spoluprá- ce trvá už dvacet let a Jaroslava Wenige- rová se za tu dobu stala v tuzemsku jednou z vůdčích osobností různých pro- gramů pro zdravotně postižené děti. „Na- příklad se u nás strašně málo vědělo o au- tismu, lidé postižení touto vývojovou poruchou měli minimální šance na plno- hodnotný život. Dnes i u nás mnozí z nich díky speciální péči studují vysokou školu a nacházejí společenské uplatnění.“ Díky své erudici se současná poslanky- ně dostala do kontaktu s Olgou Havlovou a jejími spolupracovníky, se zakladateli Bí- lého kruhu bezpečí. Neminula ji celá řada ocenění a vyznamenání. „Asi nejvíc si po- važuji Zlatého klíče k dětským srdcím a Křišťálového kamínku,“ zamýšlí se. Bez zajímavosti není, že právě tato prá- ce ji postupně přivedla do aktivní politiky. Cesta k politice Vstoupila do Občanského fóra, v roce 1991 se stala jedním ze zakládajících čle- nů ODS. Pak byl krůček k úspěšné kandi- datuře do ostravského zastupitelstva. „Motivací bylo, že jsme v rámci komise pro zdravotně postižené často naráželi na nepochopení úřadů. Když přišla nabídka z ODS, uvědomila jsem si, že v zastupi- telstvu bych měla možnost ovlivnit smýš- lení lidí, vysvětlit jim, jak je důležité se po- starat o ty, kteří pomoc nutně potřebují.“ Předtím ani potom nezneužila žádného svého postavení. „Myslím, že mi v teh- dejších komunálních volbách pomohlo, že jsem sice začala být v souvislosti se vzdělávací, sociální a osvětovou prací zná- má, ale zároveň se vědělo, že veškeré na- še financování je naprosto čisté. Spočívalo hlavně ve shánění sponzorů, což jsme ale pojímali zcela transparentně, a navíc pro mě bylo velmi povzbuzující: Vím a chápu, že svět bývá velmi cynický, a o to víc je potěšující si potvrdit, kolik se najde vstříc- ných, velkorysých a solidárních lidí.“ Zájem o vzdělávání a péči o handi- capované ji provází i v Parlamentu. „Kdy- bych neměla osobní zkušenosti s vý- ukou, postiženými dětmi a jejich rodinami a kontakty s dalšími odborníky, určitě bych nechtěla být poslankyní, která může tyto oblasti ovlivnit. I dnes se snažím při řešení každého problému mít odborné konzultace, zjišťovat skutečný stav věcí.“ Největší opora? Rodina! J. Wenigerová se vdávala záhy – v osm- nácti letech. Manžel je pro ni i po více než čtyřiceti letech stále nejbližší spolehli- vou oporou, a to i v situacích, kdy na sebe přivolávala maléry nekompromisní a otevřenou povahou, pracovní přetíže- ností. „Vždycky za ním můžu s čímkoli přijít, vždycky stojíme při sobě. Ví, že jiná nebudu, a respektuje mě takovou, jaká jsem, i když je to asi leckdy náročné. Vím, že u něj vždycky najdu otevřenou náruč,“ popisuje své manželství, které by jí určitě lecjaká žena mohla závidět. Má dvě vdané dcery a čtyři vnučky. Všem jim vštěpuje to, co bylo vštěpováno jí: rodinnou sounáležitost, tradici. „Jedna dcera je vdaná v Londýně a zeť byl okouz- len tím, s jakou pospolitostí naše rodina funguje, jak těsné udržujeme vztahy a za- čal se o něco podobného pokoušet do- ma. Totéž, tedy schopnost ocenit rodin- nou sounáležitost a pokračovat v ní, sdílí i můj ‚český zeť‘. Prostě jestli to mohu shrnout, jsem ráda, že jako rodina fun- gujeme v tom nejlepším slova smyslu včetně těch, kteří se ‚přiženili‘.Tomu vše- mu moc napomáhá můj manžel, který se pustil do vytváření rodinné kroniky, což ho baví o to víc, že je vášnivý fotograf. Asi nejúžasnější ale pro mě je, když vnuč- ky, ty české i londýnské, naslouchají vy- právění o minulosti, o svých předcích. Je to povznášející pocit seznamovat je s ne- konečným příběhem generací, ukazovat jim ho v kontextu světa a dějin.“ –red– JAROSLAVA WENIGEROVÁ • Nar. 1946 ve znamení Blíženců. • Studium: filosofická fakulta v Brně, obor čeština a dějepis. • Původní povolání: středoškolská učitelka. • Politické a komunální zkušenosti: V r. 1989 vstoupila do OF; v r. 1991 se stala zakládající člen- kou ODS; v r. 1994 se stala zastu- pitelkou města Ostravy; od r. 2005 předsedkyně rady Oblast- ního sdružení ODS v Ostravě; do r. 2009 členka Rady místního sdružení ODS Ostrava-Poruba, od r. 2007 členka Regionální rady ODS v Moravskoslezském kraji; od r. 2008 místopředsedkyně klu- bu zastupitelů ODS v Zastupitel- stvu Moravskoslezského kraje; v letech 2004–2008 náměstkyně hejtmana pro oblast školství a předsedkyně komise Rady Aso- ciace krajů pro školství a sport, nyní členka krajského zastupitel- stva ve výboru pro výchovu, vzdělání a zaměstnanost, členka komise Rady MSK pro vědu, vý- zkum a vysoké školy; 2009–2010 poradkyně ministra školství. • Parlamentní zkušenosti: od r. 2010 poslankyně, členka vý- boru pro sociální politiku, výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mlá- dež a tělovýchovu, stálé komise pro rodinu a rovné příležitosti. • Profesní zásluhy: získala řadu ocenění za přínosy pro vzdělává- ní a péči zejména pro handicapo- vané děti a jejich rodiny, za čímž stojí i její spolupráce s odborníky a neziskovými organizacemi. • Rodina: pochází z pěti dětí, je ví- ce než čtyřicet let šťastně vdaná, má dvě dcery a čtyři vnučky. • Priority: rodinná sounáležitost, sociální solidarita, kvalitní vzdě- lání, mezigenerační a historické poznávání.

HISTORIE MÍSTO KOMPASU 24 Jindřich Marek „Pan národní prokurátor mi při- pisuje podporu nacismu v dubnu 1945! Za plných vítězství Němců jsem odmítl jakoukoliv spolupráci. Proč, z jakých pohnutek, bych v po- slední chvíli, kdy Německo se hrou- tí, já se propůjčil k zločinům a chtěl zachraňovat nacismus, projev du- cha, proti kterému jsem celý život bojoval...“ Život plný událostí Pocházel z vlivné pražské vlastenecké rodiny, v pětadvaceti letech byl jmeno- ván ředitelem filiálky mladoboleslavské automobilky Laurin a Klement v ruském Charkově, přijal pravoslaví a při křtu zís- kal druhé jméno Vladimír, po vypuknutí světové války působil jako rozvědčík v řadách čs. legií, do vlasti se vrátil v hodnosti podplukovníka, vystudoval válečnou školu v Paříži, v pětatřiceti le- tech byl povýšen na generála, velel divi- zi, jako vojenský diplomat působil nej- prve v Paříži u francouzské (ale také belgické a švýcarské) vlády a z té doby pocházejí jeho zprávy o začínajícím úpadku francouzské armády, studoval možnosti obrany hornatého Švýcarska, poté podnikl studijní cestu po státech Malé dohody, Turecku a Řecku, v roce 1926 působil jako pozorovatel fran- couzských válečných operací v rífských horách v Maroku proti Abdel Krimovi, o osm let později byl vyslán na několik měsíců do Kolumbie, jež byla ve váleč- ném konfliktu s Peru, byl členem zed- nářské lóže i místopředsedou Svazu ju- náků – skautů, napsal řadu odborných i vzpomínkových publikací, hovořil ně- mecky, rusky, francouzsky, anglicky, špa- nělsky a italsky, přednášel na ČVUT, od prosince 1935 do března 1939 působil jako československý vojenský atašé ve fašistické Itálii, sledoval zblízka italskou agresi v Habeši a získal mnoho cenných zpravodajských informací o síle italské armády a dislokaci jejího válečného prů- myslu, patřil bezesporu mezi nejschop- nější československé generály, byl však velice ambiciózní i nepříjemně kritický k méně schopným kolegům, měl proto i mnoho osobních i politických nepřátel, kteří dokonce často a rádi tvrdili, že je milencem manželky Edvarda Beneše, zúčastnil se domácího protinacistického odboje, ale pro obvinění z kolaborace s nacisty strávil 15 měsíců ve vyšetřovací vazbě a 22. dubna 1947 zemřel ve věku nedožitých 59 let tragicky za okolností, které jedni označují za sebevraždu, další (s největší mírou pravděpodobnosti) za nešťastnou náhodu a někteří (např. jeho druhá manželka Anna) dokonce za po- litickou vraždu! Generál Vojtěch Vladi- mír Klecanda prožil život, který by dnes televiznímu scénáristovi vydal na hodně dlouhý a událostmi nabitý seriál... U zrodu československé rozvědky Klecanda byl v srpnu 1914 v Kyjevě mezi prvními příslušníky České družiny, proslul potom na frontě odvážnými roz- vědkami a 3. dubna 1915 se se svými rozvědčíky podílel na akci, která skončila zajetím téměř 1 500 vojáků pražského 28. pěšího pluku, což vedlo císaře Fran- tiška Josefa I. k rozhodnutí tento pluk rozpustit a jeho prapor odevzdat vojen- skému muzeu. V srpnu 1915 se potom stihl oženit se svou předválečnou láskou, českou dívkou Zdenkou Pintosovou. Tehdy byl také v hodnosti poručíka v Běrdičevě přidělen ke zpravodajskému oddělení jihozápadního frontu carské armády, kde měl příležitost se v praxi i při studiu seznámit hlouběji se zpravodajským ře- meslem. Zároveň se mu podařilo získat velitele frontu generála Brusilova pro myšlenku tvorby dalších českosloven- ských jednotek z dobrovolníků z řad vá- lečných zajatců. V létě 1917 se však Klecanda během puče generála Kornilova snažil dojednat S 2. rotou České družiny pronikl praporčík Klecanda v roce 1915 až na slovenské území... Vzestup a pád generála Klecandy Vojtěch Vladimír Klecanda jako kapitán čs. legií generál Klecanda před národním soudem Praha 2. srpna 1946

25 ® odblokování roty legionářů, držené v kasárnách revolučními vojáky. Došlo však ke střelbě a Klecandovi hrozil „re- voluční soud“. Zásluhou českých vyjed- návačů, mezi kterými byl i spisovatel (a tehdy ještě legionář) Jaroslav Hašek, če- kala zatím Klecandu „jen“ internace v klášteře v Bychově. Jeho návrat do řad legionářů mu trval takřka rok, pro- tože mu řadu měsíců bránil v nástupu služby politický zmocněnec legií, by- tostný levičák Prokop Maxa, který mu obstaral nálepku „kontrarevolucionáře a zpátečníka“, která mu již v očích čes- ké levice zůstala natrvalo. K legiím pro- to mohl opět nastoupit díky ruskému generálovi Diterichsovi až po konfliktu legií s bolševiky a dobytí Vladivostoku v červnu 1918! Stal se náčelníkem rozvědky a v čer- venci sepsal v chvatu první české směr- nice s názvem „Instrukce o službě rozvědky“. Tento důvěrný dokument s tištěným pokynem „Nenosit sebou do předních linií“ nám může připadat po desítkách let mírně cimrmanovský třeba kvůli větám, že zprávy o nepříteli nám může dodat i „vzduchoplavba a četba nepřátelských novin“, skuteč- ností však zůstává, že se legionářská zpravodajská služba v Rusku v letech 1918 –1920 vypracovala na velice dob- rou úroveň. Zásluhu na tom měl právě ve funkci „generálního ubytovatele“ legií Vojtěch Klecanda, kterému od září 1918 podléhala rozvědka, kontraroz- vědka i odposlech cizích radiostanic a tiskové oddělení. Tuto práci dělal (v neustálé řevnivosti s méně schopnějším velitelem čs. vojska na Rusi generálem Janem Syrovým) až do 17. října 1919, kdy jej v Irkutsku zastihla zpráva, že jeho manželka, působící tehdy ve Vladivostoku jako zdravotní sestra legií, byla „stižena prudkým šílenstvím“. Choroba jeho ženy jej tedy přivedla předčasně do vlasti, když předtím rázně odmítl nabídku generála Gajdy zúčastnit se operetního eserského puče proti Kolčakovi ve Vladivostoku. Úspěchy plodí nepřátele Doma zatím čekala Klecandu velice slibná kariéra. Po studiu v Paříži byl v červnu 1923 povýšen na generála. Hodně publikoval, byl zván na různá jednání Společnosti národů v Ženevě, kde zastupoval Československo ve vo- jenských komisích – a také se občas kri- ticky vyjadřoval k jiným českým generá- lům. Podle jeho nevydaných pamětí šlo sice často o úsudky velice fundované, ale ty málokdo z kritizovaných rád slyší. Klecanda se již v roce 1924 ucházel o funkci 1. zástupce náčelníka hlavního štábu, ale svými neskrývanými ambicemi a zákulisním jednáním si znepřátelil teh- dejší špičky čs. armády a ocitnul se tak v armádním světě v určité izolaci. Když se v roce 1933 stal náčelníkem hlavního štábu čs. armády generál Ludvík Krejčí, začalo se dokonce uvažovat o jeho penzionování, čemuž měly napomáhat i každoroční zcela neobjektivní katastro- fálně negativní posudky generála Krej- čího, který Klecandovi nikdy neodpustil, že ten jej před časem kdesi v afektu označil za neschopného. Pohled do vagonu „výzvědného oddělení“ štábu čs. legií Klecanda měl na konci 30. let vynikající přehled o vývoji letectva fašistické Itálie V roce 2007 se pokusili připomenout památku neprávem zapomínaného generála plzeňští skauti...

HISTORIE MÍSTO KOMPASU 26 Řešení mu však vždy nabídl vlivný mi- nistr zahraničí Edvard Beneš a umístil jej opět do diplomatické sféry, což vedlo k jedovatým klepům, že se prý chce zbavit údajného milence své ženy. Kle- canda však uspěl při své delikátní misi vojenského poradce v Kolumbii, která jej za to vyznamenala komturským křížem kolumbijského Ordero Boyacá, a stejně tak byl od ledna 1936 úspěš- ným vojenským atašé (a zpravodaj- cem) v Mussoliniho Itálii, přestože zavilé antipatie generála Krejčího k němu ved- ly k posudkům, ve kterých psal zcela nepravdivě, že Klecandova práce v Itálii je „hodnoty nevalné“. V březnu 1939 se po okupaci zbytku českých zemí nacisty vrátil generál Kle- canda z Říma do Prahy po marném po- kusu oslovit své známé kolegy z Velké Británie, USA i SSSR(!), aby vzali do svých služeb československé důstojníky a letce. Své rozhodnutí vysvětlil slovy: „Národ byl doma, moje místo tedy bylo zde, když ani nás, ani válku Spojenci nechtěli a války nebylo...“ Hrdina, či oběť ambicióznosti? V okupované Praze pracoval nejdříve v Anglobance a po roce přijal místo ře- ditele firmy Intex, zabývající se exportem skla a importem kartáčů a slámy. Využil svého postavení a vlivu k zaměstnání českých úředníků a zaměstnanců z řad legionářů (včetně členů jeho odbojové skupiny generálů Mejstříka a Untermül- lera, kteří oba padli ve dnech Pražského povstání). Když firma zřídila výrobu ná- prsních tobolek v Terezíně, umožnil za- městnaným Židům zlepšení jejich neleh- kého osudu, včetně ochrany před deportací do vyhlazovacích táborů v Pol- sku. Dodal několikrát i velmi cenný zpravodajský materiál čs. vládě v exilu. Některé odbojové skupiny o něm do- konce kalkulovaly jako s velitelem Prahy pro povstání v závěru války. Za okupace si tedy Klecanda s Němci rozhodně nezadal, až 24. dubna 1945 jej jeho neklidná a ambiciózní povaha přivedla do budoucích velkých problé- mů, když neodmítl žádost K. H. Franka, aby jako diplomatický prostředník od- jel s delegací protektorátní vlády přes Švýcarsko k velení angloamerických vojsk s cílem projednat možnost obsa- zení protektorátu americkou armádou. Mise zkrachovala na neústupnosti švý- carských pohraničních orgánů a Klecan- da se musel vrátit do Prahy s nálepkou zrádného „českého Quislinga“, protože se o jeho cestě dozvěděli „revoluční od- boráři“ v čele s Evženem Erbanem, kte- rým se podařilo prostřednictvím vysílač- ky dostat tuto zprávu do londýnského rozhlasu! Pokusy vyjednávat „na účet Sovětského svazu“ česká levice prostě neodpouštěla. Klecanda byl v květnu 1945 zatčen a dlouhé měsíce vězněn. Národní soud jej zprostil všech obvinění až v srpnu 1946 po jeho brilantní ob- hajobě, ve které vysvětloval, že pova- žoval za svou povinnost šetřit životy a urychlit konec války, protože „krev vojáků není barvou na reklamu“. Svoji řeč zakončil slovy: „Letěl bych zas...“ Jeho osvobození vyvolalo hysterickou kampaň „pokrokového“ tisku v čele s Rudým právem, dostal se do hledáčku agentů neblaze proslulého 5. oddělení hlavního štábu komunisty Bedřicha Reicina a na rozkaz ministra národní obrany Ludvíka Svobody s ním zavedl řízení kárný výbor ministerstva pro „de- likty“, kterých byl již zmíněným Národ- ním soudem v Praze zproštěn! K tomu se přidaly obtíže s navrácením zabave- ného majetku, ale podle řady svědků si generál udržoval stále optimistickou ná- ladu, která by měla vylučovat v případě jeho tragického konce sebevraždu. Podle dostupných dokumentů generál Klecanda v úterý 22. dubna 1947 vstal časně ráno a v dobré náladě se připravo- val na schůzku s jedním svým známým. V místnosti, kde se holil, se nacházela pod nízko položeným oknem leštěná skříňka se šikmým povrchem. Z generá- lova malostranského bytu, který ležel na spojce ulic Loretánská a Úvoz, byl nád- herný pohled na Prahu a zejména na Pet- řín. Podle všeho si v nádherném sluneč- ním dnu chtěl otevřít okno, které mělo vadný uzávěr a těžce se otvíralo. Proto – ještě v ponožkách a nedostrojen – po prudším opření do vzdorovitého uzávěru při jeho náhlém otevření patrně ztratil na leštěné skříňce rovnováhu a vypadl z výše čtvrtého patra na ulici. Trochu absurdní konec muže, který několikrát v životě str- mě nastoupil takřka hvězdnou kariéru... autor je historik a publicista Generál Klecanda ve 30. letech Americké tanky v západních Čechách, jejich postup do Prahy byl však pro českou levici nemyslitelný a Klecandovi se proto jeho aktivity z konce dubna 1945 krutě vymstily...

27

28 KULTURA Kulturní scéna nabízí zajímavé novinky ve výtvarném umění, divadle, hudbě,... Michala Komrsková Gustav Klimt: Kresby Albertina, Vídeň do 10. června 2012 Zásadní část kreseb z tvorby malíře Gustava Klimta vystavuje ví- deňská Albertina. Výtvarník, jehož proslavily zejména malby žen, je ovšem stejně populárním tvůrcem ilustrací. Na více než 170 lis- tech vystavených v populární galerii je dokonale vidět, jak precizně měl Klimt lidské tělo nastudované a jak dokonale jej dokázal načrt- nout. Najdete tu nejen klasickou portrétní malbu nebo figurální studie, skvostné jsou i detaily lidských tváří nebo na několik listů rozpracovaná studie těla v pohybu. Autor při své tvorbě používal rozmanité výtvarné techniky. Některá svá díla vytvářel křídou, uhlem, akvarelovými barvami nebo jen pastelkou. Na některých kresbách Gustava Klimta odhalíte bez ohledu na použitou techni- ku předobrazy jeho olejových pláten, která si postupem času získávala čím dál větší věhlas. www.albertina.at Titanic: Příběh legendární lodi Petr Hejný Slovart Ke stému výročí prvního a posledního vyplutí legendárního nepotopitelného par- níku vyšla v nakladatelství Slovart úchvatná obrazová publikace plná dosud ne- zveřejněných informací. Příběh slavné lodi začíná u jeho zrození, v loděnicích v Belfastu, a do nejmenších detailů popisuje stavbu gigantické lodi, a to včetně nákresů, provádí všemi palubami i podpalubím, seznamuje s životem ve všech třech cestovních třídách a popisuje i tragický konec lodi, ke kterému došlo v noci ze 14. na 15. dubna 1912. Autor přináší i několik silných příběhů posledních pře- živších a dokumentuje i nález lodi v hlubinách Atlantiku. Pro zvídavé kluky si na stejné adrese můžete pořídit i knihu s dvanácti archy, z nichž sestavíte věrný model lodi. www.slovart.cz Thomas Brussig: Hrdinové jako my Divadlo Komedie 11. května 2012 „Jak mohla tahle společnost existovat celá desetiletí, když byli všichni tak nespokojení?“, ptá se s úžasem hlavní po- stava hry, která vypráví o době kolem pádu železné opony. Klaus je jedním z hrdinů, bez nichž by železná opona ne- padla. Charakter, na němž celé totalitní systémy stojí, čeká celý život na svou velkou příležitost a dostane ji v po- době konce jedné epochy. Co udělá s myšlením jedince moment, kdy je konfrontován se zcela novou realitou? Ve vynikající hře, kterou uvádí pražská Komedie, režíruje Kamila Polívková pouhé dva herce, Jiřího Štrébla a Terezu Hofovou. Inscenace je výsledkem spolupráce Divadla Ko- medie a sdružení Člověk v tísni v rámci programu Podpory lidských práv a demokracie. www.prakomdiv.cz

29 Richard Müller: Potichu tour 2,5 Po beznadějně vyprodaném podzimním tour se Ri- chard Müller rozhodl vyhovět svým fanouškům a v průběhu dubna a května pokračovat v živém vy- stupování. Během třinácti unikátních koncertů se vrátí se svou kapelou i speciálním hostem Danem Bártou a společně odehrají kromě tradičních hitů i skladby v neobvyklých aranžích, na které se obvykle nedostá- vá. Můžeme se tedy těšit na písně, jako jsou Nebude to také l\'ahké, Po schodoch, Cigaretka na dva ťahy nebo Srdce jako kníže Rohan. Richard Müller přijede do měst, na která se v loňské části turné nedostalo, v Praze vystoupí na samém konci turné hned na dvou koncertech. Termíny, místa i rezervační formulář na- jdete na jeho webových stránkách. www.muller.sk Cirque du Soleil O2 ARENA 25.–27. května 2012 Slavný kanadský „sluneční cirkus“ založila v roce 1984 dvacítka kanadských artistů. Během téměř třiceti let existence se z něj stal špičkový soubor s několika tisíci za- městnanci a desítkami představení, s nimiž prakticky neustále cestují po všech konti- nentech světa. Alegría, již umělci z Cirque du Soleil v Praze odehrají hned ve dvou re- prízách na konci května, je jedním z nej- populárnějších představení souboru, které je na scéně nepřetržitě od roku 1993. I v téhle show se artisti předvedou v akro- batických tricích na samé hranici lidských možností, jimiž odvypráví příběh o naději, vytrvalosti, ale i zneužití moci. Show do- provází původní živě hraná hudba. Tennessee Williams: Tramvaj do stanice Touha Divadlo pod Palmovkou 11. a 31. května 2012 Slavný příběh amerického spisovatele Tennesseeho Williamse o vášni a touze má v dubnu premiéru nového nastudovaní v režii slovenského herce Emila Horvátha hostujícího v Divadle pod Palmovkou. Populární příběh přecitlivělé stárnoucí krasa- vice Blanche, postupně se proměňující v alkoholičku, která při- jíždí na návštěvu ke své sestře Stelle a jejímu muži Stanleymu, není třeba dlouze představovat. Pod Palmovkou se v hlavní roli představí vynikající Zuzana Slavíková, již první popremiérové recenze vynášejí do nebes, přímočarého Stanleye hraje Martin Stránský, do role Stelly je obsazená hostující Klára Issová. Ačkoli se Tramvaj do stanice Touha hraje v dalších dvou pražských divadlech, nastudování se Zuzanou Slavíkovou je pravděpo- dobně tím nejsilnějším. www.divadlopodpalmovkou.cz Foto:Albertina,DivadloKomedie,DivadlopodPalmovkou,Slovart,DanielDesmarais,MilanKrupčík autorka je spolupracovnicí redakce a redaktorka MF DNES

VÝROČÍ 30 Jan Jandl Karel Kramář první ministerský předseda samostatného československého státu 26. května letošního roku uplyne 75 let od úmrtí významného česko- slovenského konzervativního politi- ka a státníka, jednoho z tvůrců sa- mostatné Československé republiky a jejího prvního ministerského před- sedy JUDr. Karla Kramáře. N arodil se 27. prosince 1860 ve Vysokém nad Jizerou v ro- dině zámožného stavitele. Vystudoval práva na Právnic- ké fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Po dokončení právnických studií zprvu uvažoval o kariéře vysokoškolské- ho pedagoga. Studoval vývoj rakouské- ho státního práva ve Vídni, národní hos- podářství v Berlíně a politické vědy v Paříži. Současně se systematicky při- pravoval na politickou dráhu, byl zna- menitým řečníkem a diskutérem. Hodně cestoval, dokonale ovládal čtyři jazyky – němčinu, francouzštinu, angličtinu a ruštinu. Díky svému rodinnému zázemí byl fi- nančně nezávislý. Svůj majetek posléze rozmnožil i sňatkem s Ruskou Naděždou Nikolajevnou Abrikosovovou, s níž se se- známil za svých častých cest do carského Ruska. Sňatku předcházel téměř deseti- letý, na tehdejší poměry skandální mimo- manželský vztah. Naděžda Nikolajevna byla totiž již provdána za Alexeje Abri- kosova, majitele továrny na cukrovinky, s nímž měla čtyři děti. V roce 1893 opus- tila manžela a odstěhovala se za Karlem Kramářem do Vídně. Po dlouhých prů- tazích ze strany pravoslavné církve bylo až v roce 1900 její první manželství roz- vedeno a následně se v září téhož roku uskutečnila na Krymu její svatba s Karlem Kramářem. Novomanželé si také na Kry- mu vybudovali reprezentativní letní sídlo – přepychovou vilu Barbo, v letech před první světovou válkou si ještě postavili i své pražské sídlo na baště sv. Tomáše (dnešní Kramářova vila). Do aktivního politického života vstou- pil dr. Karel Kramář jako člen Národní strany svobodomyslné (tzv. mladočeši), za něž byl v roce 1891 spolu s T. G. Ma- sarykem a dalšími českými politiky po- prvé zvolen do rakouského parlamen- tu – říšské rady ve Vídni. Postupně se stal čelným představitelem této politické strany a získal si vážnost i uznání nejen mezi českými, ale také německými poli- tiky v Rakousku, byl dokonce zvolen jedním z místopředsedů rakouského parlamentu a jednu dobu se vážně uva- žovalo i o jeho jmenování na významný post v rakouské vládě. Na počátku 20. století se dr. Karel Kramář stává neúnavným propagáto- rem myšlenky užší spolupráce všech ev- ropských slovanských národů, spoluor- ganizoval také všeslovanské sjezdy v Praze (1908) a v Sofii (1910). Ještě před vypuknutím první světové války se- psal K. Kramář pod vlivem svého man- želství i vřelého vztahu k ruské společ- nosti návrh ústavy tzv. slovanské říše, která v jeho představě měla rozbít Rakousko-Uhersko a sjednotit do velké federalizované říše carské Rusko, Krá- lovství polské, země Koruny české, Království srbské, Království černohorské a Carství bulharské. V roce 1915 byl však rakouskými úřady zatčen pro vele- zradu a vyzvědačství a v procesu s dal- šími českými politiky odsouzen k trestu smrti. Život mu zachránila jen amnes- tie nového rakouského císaře Karla I. na jaře 1917. Karel Kramář se po propuštění na svobodu stává vedoucím představitelem domácího odboje, usilujícím o rozbití Rakousko-Uherska a vytvoření samo- statného československého státu. V létě roku 1918 se jako národní mučedník a uznávaná celonárodní autorita dostá- vá do čela domácího vrcholového od- bojového orgánu Národního výboru, který posléze na podzim téhož roku or- ganizuje v českých zemích státní převrat a vyhlášení samostatné Československé republiky. Hvězdná hodina dr. Karla Kramáře přichází 14. listopadu 1918, kdy řídí ustavující jednání prvního českoslo- venského parlamentu – Revolučního (1860–1937) Kramářova vila v Praze

31 národního shromáždění. Jeho ústy je slavnostně rod habsbursko-lotrinský zbaven všech práv na český trůn a čes- koslovenský stát vyhlášen za svobodnou demokratickou republiku, přestože sám K. Kramář je do poslední chvíle stou- pencem konstituční monarchie. Na zá- kladě dohody s představiteli zahraniční- ho odboje je prvním prezidentem nově vzniklé ČSR zvolen prof. T. G. Masa- ryk a ministerským předsedou první československé vlády se stává právě dr. K. Kramář. Na jaře 1919 se navíc stá- vá předsedou nově založené pravicové strany – Československé národní demo- kracie, která se stává jednou z hlavních státotvorných politických stran prvore- publikového Československa. Dne 8. ledna 1919 se Karel Kramář jako ministerský předseda nově vzniklé republiky stal málem obětí politického atentátu. Atentátníkem byl mladý ne- zletilý anarchista Alois Josef Šťastný. Než stačil kdokoliv zasáhnout, vytáhl z kapsy revolver a střelil z bezprostřední blízkosti K. Kramáře do prsou. Před jistou smrtí jej zachránila jenom souhra náhod. Kul- ka proletěla těžkým svrchníkem a ná- prsní kapsou, až se nakonec odrazila od šlí kalhot. Aureola národního mučední- ka, po němž smrt sáhla již za nenávidě- ného Rakouska, i díky této tragické udá- losti dosáhla právě vrcholu. Jako ministerský předseda K. Kramář v roce 1919 spolu s ministrem zahra- ničních věcí dr. E. Benešem zastupuje nově vzniklou Československou repub- liku na mírové konferenci v Paříži, která po právní stránce ukončila první světo- vou válku a sjednala mírové smlouvy s poraženými státy. Mírová konference vytvořila tzv. versailleský mírový systém, který garantoval hranice meziválečné Evropy a uznání nových států vzniklých na troskách Rakousko-Uherska, včetně Československé republiky v jejích teh- dejších hranicích. Mezitím však na do- mácí politické scéně jeho dlouhodobá nepřítomnost způsobila oslabení jeho politické pozice a radikalizace válkou soužených sociálních vrstev se nakonec přiklonila na stranu propagátorů socia- listických a komunistických iluzí. Násled- kem bylo vítězství levicových stran v obecních volbách, které se v Česko- slovensku uskutečnily v červnu 1919, a naopak drtivá porážka Kramářových národních demokratů, v jejímž důsledku byla nucena Kramářova vláda odstoupit. Karla Kramáře tak potkal podobný politický osud jako po druhé světové válce britského premiéra Winstona Churchilla. Také příliš spoléhal na svoji aureolu národního vůdce a jednoho z bojovníků za samostatný českosloven- ský stát. Podcenil však radikálně změ- něnou poválečnou politickou situaci v Evropě i v Československu a on i jeho národní demokraté byli poraženi v prv- ních mírových, v tomto případě obec- ních volbách. Po odstoupení z funkce ministerské- ho předsedy již K. Kramář nikdy neza- stával žádnou vládní funkci, zůstává pouze předsedou Československé ná- rodní demokracie (od roku 1935 Ná- rodního sjednocení) a až do své smrti nepřetržitě zasedá jako poslanec v čes- koslovenském parlamentu – Národním shromáždění. Marně usiloval o zvolení prezidentem republiky, vzhledem k vo- lebním výsledkům své strany neměl ani naději stát se znovu ministerským před- sedou. Neuskutečnil se jeho velký sen – pád nenáviděného bolševického režimu v Sovětském svazu a obnovení demo- kratického Ruska a až do své smrti zů- stal přesvědčeným odpůrcem socialismu a komunismu. Postupem doby se do- stává pro své vyhraněně konzervativní a nacionalistické postoje také do kon- fliktu s čelnými politiky první republiky – zejména T. G. Masarykem a E. Bene- šem – pro nesouhlas s jejich linií domácí i zahraniční politiky ČSR. Zuřivě odmítá vstup představitelů německé menšiny do československé vlády i diplomatické uznání Sovětského svazu ze strany Československé republiky. Přesto však nadále zůstává jedním z nejrespek- tovanějších prvorepublikových politiků a představitelem jediné skutečně dů- sledné pravicově-konzervativní politické strany v tehdejším Československu. U Karla Kramáře získali za první re- publiky morální oporu i finanční pomoc mnozí ruští emigranti, jejichž početná komunita nalezla v Československu svůj nový domov. Jeho vila na baště svatého Tomáše se stala útočištěm každému, kdo smýšlel stejně protibolševicky jako on. Jeho pohřeb v květnu 1937 se stal manifestací národní jednoty v době sílí- cího ohrožení republiky ze strany nacis- tického Německa. Své místo posledního odpočinku nalezl po boku milované manželky Naděždy v hrobce pravoslav- ného Uspenského chrámu na pražských Olšanech, na jehož výstavbu sám fi- nančně přispěl. Ironií osudu vedle něj spočinuly i ostatky ruského kupce Ipať- jeva, v jehož jekatěrinburském domě bolševici v červenci 1918 brutálně po- vraždili ruskou carskou rodinu. autor je historik a člen OS ODS v Brně Letní sídlo – vila Barbo na Krymu Pohřeb K. Kramáře na Olšanských hřbitovech S manželkou

32