LIFE ON CAMPUS 12/2011

www.lifeoncampus.cz prosinec2011-ročník1 Na snowboard v lyžácích architektura Nežebráme, Billboardy na ulice patří, hudebníci ne! Co s tím? str. 44 str. 24 str. 30 ČešiDinosauři na tvrdých prknech ve vesmíru hrajeme vám!

www.lemond.cz www.facebook.com/lemond.cz www.pijsrozumem.cz

EDITORIAL Vydavatel University Media Group s. r. o. Ohrobecká 421/2, 142 00 Praha 4 tel: 224 251 880 Šéfredaktor Dan Přibáň Redakce PetrTomek Šárka Čapková Kateřina Hladíková redakce@lifeoncampus.cz Spolupracovníci redakce LadislavVladyka Science Café Korektury Olga Potužáková Grafická úprava Irena Fenclová Inzerce Ondřej Reif ondrej@univmg.com Distribuce a Školy Vladimír Sieber Portál a TV www.lifeoncampus.cz Foto na obálce Lukáš Hamáček Časopis je distribuován zdarma 6x v průběhu akademického roku studentům vysokých škol v ČR na více jak 100 lokalitách. MK ČR E 20342 Ch těli jsme být interaktivní a vychází to. Díky za fotky do „fotorepky“ na stránkách 24 a 25. Posílejte další! Zajímavých fotek není nikdy dost. A textů také ne. Hlavně těch dobrých. U fotorepky jsme slíbili, že vydáme skoro cokoli, ale u písmen ne. I tak se nám ale scházejí zajímavé věci, třeba jak se žije dva kilometry nad mořem v chatě, kam si zalétávají na kafe piloti vrtulníků a kuchaři zachraňují horolezce. Prostě taková docela normální letní brigáda. Byli jste také na nějakém místě, kde většina lidí nikdy nepracovala, nebo se tam dokonce ani nepodívala? Dejte nám vědět. Sice je riziko, že se tam podívá víc lidí, ale když se to nebude přehánět, tak to nikomu neuškodí. Stejně se ozvěte, když děláte něco, co jiní ne. Třeba jezdíte na snowboardu... Jasně, to každý druhý, ale na starém dobrém tvrdém sjezdovém prkně? To už málokdo. Jestli to chcete zkusit, na straně 44 máte možnost začít. Pokud máte ale raději spíše duševní než fyzické výzvy, jednu bychom tu měli – povídku. Když se vejdete do 13 000 znaků i s mezerami, mohou být strany 42 a 43 vaše. A žádné šílenosti se meze nekladou, jak koneckonců dokazuje literární dílo Martina Tůmy v tomto čísle. Ovšemže to neplatí jen pro povídky, jsme nakloněni každé špatnosti. Dejte nám typ a my o ní napíšeme. Nebo o ní napište vy. Šťastné a velmi veselé! Jo, a tady dole nám pořád chybí komiks. Nějaké návrhy? redakce@lifeoncampus.cz Dan Přibáň I ZZ Z E=mc2 M www.lifeoncampus.cz Skvělé, funguje to! 3 www.lifeoncampus.cz

26 Busking – proč je v Praze nelegální hrát na ulici? 30 16Kapela 100°C, trocha módy, trocha pití a jeden rozhovor 6 Vychytávky a hry 8 Co je nového 10 Co, kdy, kde 12 Vaše akce 14 Design 16 Fotostory 19 Rozhovor - kapela 20 Ve vědě je důležitá odvaha - rozhovor 22 Zkusili jsme - nejmenší škodovku 24 Fotorepka - vaše fotky 26 Nežebráme, hrajemem vám! Akademici v kosmu: 30 Vesmírná architektura 34 Jak se vám žije v Dolomitech Kariéra: 36 MBA - takový prestižnější manažer Kultura: 38 Umění v pohybu 40 Konopný festival a věda v divadle Povídka: 42 Perly Pána ohně Sport: 44 Dinosauři na tvrdých prknech 45 Inline, orientační běh i baseball 46 Opravdová medovina 4 Soutěž pokračuje do 16. 12. 2011 Obsah Češi staví ve vesmíru. Zatím sice jen virtuálně, ale staví! Absolutní mistři vysokých škol v inline bruslení 45 22 Lemo ndApple Lemon dApple 46

5

Rozmlácená sluchátka Malá sluchátka, mizerný zvuk, velká sluchátka, větší starosti. Kam spad- nou, kde se odřou, na kolik částí se rozpadnou, když spadnou. Půjde to slepit tejpou? Philips se rozhodl těmhle problémům předejít. Ne, ne- navrhnul nezničitelná sluchátka. Naopak. Vymyslel sluchátka naprosto zničitelná… A opět složitelná zpět. Model The Bend, jak už název napovídá, jde velmi dobře ohnout, a pokud to přeženete, třeba protože jste se právě ukázkově rozmázli na snowboardu, rozletí se na kusy. Po- kud se vám podaří všechny najít, což by díky zářivým barvám neměl být takový problém, zase je secvak- nete dohromady a hrajete dál. A jestli vám spíš záleží na drsnější image, pořiďte si The Stretch (která by se klidně mohla jmenovat The Scratch), vydrží hodně, jediné slabé místo je barva, která se dá snadno po- škrábat. Schválně. Sluchátka jsou takový bytelnější stírací los, do kterého si můžete vyrýt, co se vám zlíbí. 6 Soutěž pokračuje do 16. 12. 2011 novinky Lomokino Výrobce fotoaparátů Lomo, které jsou známé tím, že to, co je u jiných přístrojů považováno za vadu, uděla- ly svou největší předností, představil lomografickým nadšencům další ze svých hraček. Černá plastová kamera připomíná svým vzhledem i funkcí nejvíce kinematograf bratří Lumierů. Pohon filmového pásu v kameře i promítačce obstarává sám kameraman kli- kou. Jako materiál slouží běžné 35 mm kazetové filmy, na něž se vejde 144 obrazových políček ve formátu Super35. To představuje 29 sekund filmu při frekven- ci 5 snímků za sekundu až 48 sekund při 3 snímcích za sekundu, což je rozmezí doporučené výrobcem. Natočený materiál lze promítat jen pomocí promítač- ky LomoKinoScope. Ve fotolabu je samozřejmě vždy třeba zdůraznit, že nesmějí film při zpracování stří- hat. www.lomography.com Battlefield 3 je pokračováním slavné série multiplayerových her. Kdo začínal v  roce 1942, se slzou v oku vzpomene. Hra teh- dy umožnila i méně zkušeným/šikovným bojovníkům obstát díky plnění úkolů a sbírání bodů. Přeci jen, uznejte, je fru- strující být stále dokola sniperován ma- lým klukem mistrně ovládajícím flusbrok, zatímco vy na něj nemáte s raketometem. Hodiny praxe proti občasnému nadšené- mu vpadnutí do bitvy byly znát. Jak léta postupovala a Battlefieldů přibývalo, člověk měl někdy pocit, že tohle už není pro něj, a utíkal k jednoduššímu filmovějšímu sin- gleplayerovému Call of Duty. Poslední Battlefield ale na pří- ležitostné hráče myslí. Snaha autorů konkurovat Call of Duty, zdá se, dosáhla vrcholu a kam- paň pro jednoho hráče vás zabaví a současně nebude frustrovat. Pokud tedy přijmete pravidla hry a nebudete moc experimen- tovat. Pak je to jízda, a to nejen příběhem, ale občas i v nějakém tom dopravním prostředku (tank je super, letadlo létá samo, což není ono). Pokud vás přestanou mantinely hry bavit, vrh- něte se do víru online bitev, kde vždycky série kralovala. A daří se jí to nadále, jen se musíte naučit ohánět myší, případně gamepadem. Ovšem pozor, pokud si po- řídíte verzi pro konzole, nebuďte zklama- ní z grafiky, většina propagačních videí je z PC verze a ukazuje, že poslední generace konzolí je tu už nějaký pátek. Ale hraje se to skvěle kdekoli. A máte-li hru pro PS3, můžete si do ní stáhnout Battlefield 1943 zadarmo. To potěší! Zpátky na bojiště! Nintendo Wii má tu obrovskou výhodu, že má skvělé ovládání, a obrovskou nevýhodu, že na ní ve srovnání s ostatními konzolemi vychází haneb- ně málo „velkých“ her. To, že nepřehlédnutelná série Legend of Zelda slaví své 25. narozeniny dal- ším, už 16. dílem, je důvodem k radosti. Jmenuje se Skyward Sword a je špičkovou ukázkou využití pohybových senzorů. Zatímco dříve stačilo neko- ordinovaně mávat rukou, v novém díle musíte své údery virtuálním mečem skutečně cílit a útočit ze strany, z boku či seshora. Co se děje týče, s Lin- kem se setkáváme v nebeském Skyloftu, odkud se vydává do válkou zni- čeného pozemského světa zachránit (tradič- ně) ztracenou princez- nu Zeldu. Hra je více než podařená a vyjma zdlouhavých nenada- bovaných rozhovorů, které se nedají přesko- čit, a déle trvajících přeletů mezi lokacemi, jí není co vytknout. Pořádná hra pro Wii

Pro studenty 15–26 let cestovní pojištění zdarma Cestovní pojištění zdarma na studijní pobyt: • po předložení dokladu o studijním pobytu v rámci programu Socrates, Erasmus nebo jiné studijní stáže každý pojištěnec má nárok čerpat 1× za rok, • maximální doba čerpání 180 dnů. Navíc příspěvek na lékařskou prohlídku před studijní cestou ve výši až 800 Kč. Cestovní pojištění zdarma pro studenty v průběhu roku: • každý pojištěnec z cílové skupiny může čerpat v průběhu roku i opakovaně, • maximální čerpání produktu v průběhu roku je 60 dnů.

Po 130 letech se na silnici opět objevil první funkční silniční elektromobil. Re- pliku představilo německé Autovision Museum. Věr- nou kopii stroje, který po- stavili roku 1881 britští vědci William Ayrton a John Perry, vytvořil tým vedený ředitelem a zakladatelem muzea Horstem Schultzem. Stejně jako originál ho pohánějí otevřené olo- věné články naplněné kyselinou, což také pod- statně omezuje rychlost nebo jízdu na nerov- ném povrchu. Tříkolka, která uveze jen svého řidiče, může dosáhnout rychlosti až 14 km/h při dojezdu kolem 40 km. Ze svého sedadla má řidič pohled na dva palubní přístroje – voltmetr a ampérmetr, a namísto volantu nebo řídítek směr jízdy ovládá otočným táhlem. http://museum-autovision.de/ 8 Soutěž pokračuje do 16. 12. 2011 Hluk stojí miliardy a zabíjí Na konferenci Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy vyčíslili náklady na hluk, který podle současných propočtů představuje ztrátu jenom v Praze 2,5 miliardy ročně. Částka zahrnuje ztrátu produktivity narušením spánku a zvýšení nemocnosti. Pokud je člověk vystaven delší dobu určité hladině hluku, zvyšuje se epidemiologická pravděpodobnost infarktu myokardu – v případě Prahy je ročně zapříčiněno hlukem přibližně 81 infarktů. Předpověď do roku 2030 bohužel ukazuje, že hluk v hlavním městě nebude klesat, ale narůstat. Češi a nanokrystalický transformátor světla Prestižní vědecký časopis Nature Nanotechnology uveřejnil v listopadovém čísle společnou studii vědců Univerzity Kar- lovy a univerzity v Amsterdamu, která popisuje experimen- tální studium neobvyklého jevu nazvaného „prostorově od- dělené rozštěpení kvanta“ (space-separated quantum-cutting – SSQC). Výzkumu pod vedením Fraunhoferova ústavu pro solární energii ve Freiburgu se vedle MFF UK účastní vědci z dalších akademických a univerzitních ústavů v Německu, Itálii, Španělsku a také dvě významné průmyslové společnosti STMicroelectronics a AzurSpace. Jev SSQC nastává v hustě „namačkaných“ křemíkových nanokrystalech, kde při pohlcení jed- noho dopadajícího kvanta světla – fotonu – může dojít k vybuzení dvou sousedních nanokrys- talů. Tím je původní foton efektivně „nastříhán“ na menší fotony. Takto účinný „transformátor světla“ může mít mnoho využití v praxi, např. pro zvýšení účinnosti solárních článků nebo jako účinný luminofor v bílých svítivých diodách, které dnes rychle vytlačují klasické žárovky. http://iforum.cuni.cz/IFORUM-11570.html novinky První elektromobil Ani letadlo, ani vzducholoď Je to letadlo, nebo vzducholoď? Oboje, je to hybridní vzdu- choloď. Hybridní neznamená kombinaci pohonů jako u aut, ale kombinaci způsobů letu - je nadnášena vztlakem i héliem. Solar Ship by měla sloužit hlavně v izolovaných oblastech při záchranářských pracích, humanitárních ak- cích nebo zásobování. Letounu stačí ke startu pouhých 50 až 100 metrů a velmi dobře létá díky optimalizované aerodynamice, syntetickým textilním laminátům, lehkým bateriím, účinným ohebným solárním článkům a aerosta- tu naplněnému héliem, který slouží zároveň jako vztlako- vé těleso. Plánovány jsou zatím tři varianty: Caracal, Chui, Nanuq. Caracal je nejmenší z plánovaných typů a má sloužit pro rychlou zdravotnickou pomoc. Chui s doletem 1000 km vytvoří spojení v oblastech bez infrastruktury a největší Nanuq s nosností 30 tun by měl sloužit k nákladní dopravě. Zatímco Caracal má smíšený solární i benzínový pohon,dvavětšítypybudoulétatpouzenaenergiizeSlunce. solarship.com

SLAVÍME I MALÁ VÍTĚZSTVÍ www.alpinepro.com

Postavte si elektromotor Doprovodný workshop výstavy Vynálezy a vynálezci s tématem ,,Křižíkovy elektromotory" nabídne všem milovníkům techniky možnost seznámit se interaktivně s principem činnosti těchto strojů a strojků.V rámci programu se krátce seznámíte s funkcí elektromotorů a sami si z měděného drátu sestavíte vlastní funkční elektromotorek, který si můžete odnést domů. Akci pro vás pořádá Národní muzeum ve spolupráci s Národním technickým muzeem. Vstupné v rámci běžného vstupného do Nové budovy. http://tinyurl.com/88jsnnj 10 Soutěž pokračuje do 16. 12. 2011 Přednáškake100.výročíprvníhodosaženíJižníhopóluRoaldemAmundsenem Pavilon Anthropos, Pisárecká 5, Brno 13. 12. 2011 od 18.00 hodin Přednáška lékaře české expedice na vědecké stanici Johanna Gregora Mendela v  Antarktidě – prof.  MUDr. Pavla Ševčíka. Česká stanice J. G. Mendela je jedinou antarktickou stanicí provozovanou univerzitou. Masarykova univerzita v Brně ji zřídila na ostrově James Ross v oblasti antarktického poloostrova před 6 lety. Letní sezóna (leden-únor) 2011 byla z pohledu vědců velmi úspěšná. Díky dobrým povětrnostním podmínkám se podařilo nasbírat mno- ho vzorků a  dat k  dalšímu zpracování v  rámci několika vědeckých projektů. Spolu s Pavlem Ševčíkem a jeho fotografiemi se budete moci na chvíli přenést do 15 tisíc km vzdáleného detašovaného univerzitního pracoviště v ledových končinách jižní polokoule. http://www.mzm.cz/pavilonanthropos/ 20. 12. 2011 Nová budova Národního muzea, Vinohradská 1, Praha 1 10:00 – 11:30 hodin Antarktida - báječné léto s vědci Pozvánky Veselí kostlivci a mexické vánoční ozdoby Náprstkovo muzeum, Praha 1 Výtvarná dílna se koná vždy od 15:00 hod.: v sobotu 10. 12. 2011, 17. 12. 2011, ve středu 28. 12. 2011 Délka programu 60 minut Mexické vánoční ozdoby na stromeček si můžete vy- robit na třech workshopech, které jsou pořádány jako doprovodné akce výstavy Veselí kostlivci. Cílem je vy- robit přesné kopie jednoduchých a přesto půvabných vánočních ozdob, které Mexičané vystřihují z plechu a poté zdobí barvou a reliéfním vytlačováním. Místa na workshopu je třeba rezervovat na: klara_kuthanova@nm.cz info k výstavě: http://tinyurl.com/bubu69v Lužánky - středisko volného času pobočka Legato, Stamicova 7, Brno konání akce: 24. 2. 2012, uzávěrka na dodání prací: 31. 1. 2012 Centrum volného času Legato pořádá jedenáctý ročník populární přehlídky ztřeštěných amatérských filmů. Přehlídka nabízí nekou- katelné filmy, které vznikly původně jen proto, aby se pobavili sami tvůrci. Společný mají pokus o zobrazení dramatického děje, tedy jed- nání postav v rolích. Součástí přehlídky je „oceňování“ přihlášených filmů v kategoriích Nejulítlejší film, Nejlepší umělecký záměr a Cena diváka. Filmy vybírá „odporná“ porota složená ponejvíce ze studentů filmové vědy, filmových nadšenců a filmových kritiků. „Ocenění“ dostanou pozlacenou originální keramickou, ale většinou modurito- vou sošku Oskara. To, že se jedná o ojedinělou, recesní akci, jejímž cílem je řádně se pobavit, je nasnadě…   Profil přijímaných filmů: Filmy by měly obsahovat dramaturgii, děj a pokus o jednání v rolích. Filmybymělybýtšílené,tedyžádnéartovky,ikdyžityněkdynechtěněvyzníkomicky… Stopáž nesmí přesáhnout 15 minut, raději méně…díla, která přesáhnou časový limit 15 min., nebudou vzata v potaz – nemůžeme dělat z festivalu filmový maraton. Film nesmí obsahovat prvoplánové pornografické scény a obsah směřující k potlačování práv a svobod menšin. Přijímané formáty – optická média (DVD). Zaslané kopie se nevracejí. K zaslanému filmu je třeba vyplnit tzv. štítek (název, autor, stopáž, kontakt, poznámky). Pořadatelé si vyhrazují právo výběru filmů, na promítání filmu nevzniká žádný nárok. http://www.legato.luzanky.cz/ Brněnský Antioskar přijímá filmy Bubnovací workshop KD Vltavská, Bubenská 1447/1, Praha 7 - Holešovice 28. 1. - 29. 1. 2012 Lednový víkend je zaměřen na djembe, kenkeni, sangban, dundun. Nejprve se budou zájemci cvičit ve zvládnutí základní techniky hry na tyto nástroje. Poté se naučí některé tradiční rytmy, se vším, co k tomu patří (signály, sóla, breaky, písnička). Součástí kurzu jsou rozličná rytmická cvičení (např. body-percussion, kdy jako nástroj používáme vlastní tělo), která rozvíjí smysl pro rytmus. Místo je třeba rezervovat a uhradit předem - rezer- vaceplatídodobytýdenpředzahájenímkurzu. Přihlášky na tel. 220 878 455 nebo na e-mailu info@vltavska.cz http://www.vltavska.cz/1058_Bubnovaci-workshop Modrá škola,Kupeckého576,Praha 11.2. -5. 2. 2012 Velký pražský festival fantastiky s bohatým fanouškovským i profesionálním programem přináší všem nejpestřejší zábavu i skvělou at- mosféru. Nabídne hry všeho druhu, přednášky, besedy a další pořady o sci-fi, fantasy, hororu, anime a dalších příbuzných žánrech. Pořadatelé čerpají ze zkušeností s pořádáním největšího českého setkání příznivců sci-fi, fan- tasy, hororu, záhad, anime a her všeho druhu - letního Festivalu fantazie a využívají i jeho tech- nické, programové, organizační a partnerské zázemí. Užijte si prodloužený víkend s fantazií. Pro účast na conu je nutná registrace buď na místě nebo on-line přes systém Amber. http://amber.festivalfantazie.cz/ http://www.festivalfantazie.cz/pragoffest/ PragoFFest

11

12 Soutěž pokračuje do 16. 12. 2011 Café V lese, Krymská 12, Praha 10 – Vršovice 7. 12. 2011 od 18:30 V  prostředí příjemného kavárensko-hos- podského podniku Café V  lese se odehra- je tradiční připomenutí Mezinárodního dne dobrovolníků, spojená s  oslavou dva- cátých narozenin neziskové organizace INEX –  Sdružení dobrovolných aktivit. Tato akce slouží jako dobrá příležitost pro se- tkání všech, kdo jsou ochotni věnovat svůj čas a energii prospěšné věci. V případě INEX-SDA se jedná především o účastníky mezinárodních workcampů, které jsou jednou z forem takzva- né aktivní dovolené a umožňují originálním způsobem poznat cizí země i zajímavé lidi z ce- lého světa. Máte tedy jedinečnou šanci rozšířit své obzory a nechat se inspirovat, jak snadno jde spojit příjemné s užitečným. Těšit se můžete mimo jiné na ukázky z mezi- národní kuchyně i velmi živou hudbu v podání kapely Roooombaaaa. Vstup volný. www.inexsda.cz, www.cafevlese.cz 56. a 57. UnderFilm – setkání amatérských filmařů Standard Café, Karoliny Světlé 23, Praha 27. 12. 2011 a 31. 1. 2012, vždy od 19 hodin Přines film, pusť film, diskutuj o filmu, koukej se na film – UnderFilm. Setkání všech, které aspoň trochu zajímá film. Pro tvůrce amatérské a nezávislé, pro kritiky, teoretiky, praktiky, nadšence i úplné zelenáče. Přijďte si popovídat o filmu i o životě. Doneste filmy, pokud jste nějaké vytvořili, nebo se přijďte podívat na filmy jiných! www.underfilm.cz, www.facebook.com/underfilm.cz Oslava a setkání dobrovolníků pozvánky Dominikánská ulice 9, Brno 13. 12. 2011 Sestup a Kořist 5. 1. 2012 Seance a Klub sebevrahů 24. 1. 2012 Kořist Občanské sdružení Court of Moravia zve hráče na několik komorních akcí. Sestup je larp s po- litických podtextem, který se opírá o skutečné události mezinárodního sporu kolem vlastnictví Arktidy a expedice Arktika 2007, která měla prokázat ruský nárok na ropná naleziště pod severním pólem. Těžištěm larpu je konflikt, který se rozhoří na palubě klesající ponorky. Naproti tomu je larp Kořist postavený na tarantinovské poetice světa profesionálních zlodějů a podvodníků. Seance je atmosférický komorní larp na motivy spirituálních seancí a Klub sebe- vrahů z prostředí viktoriánské Anglie je inspirovaný stejnojmennou povídkou R. L. Stevensona. Mezi hráče larpů se mužete přihlásit na: info@courtofmoravia.com, http://trojka.v-roli.cz MuzeumPolicieČR,KeKarlovu1,Praha2 22.11.2011-28.2.2012 V Evropě existuje více než 40 psychiatrických muzeí (včetně památníků vyvražďování duševně nemocných na území Německa a Rakouska a galerií výtvarného umění duševně nemoc- ných), v České republice však dosud žádné takové muzeum není. Nahlédnout do historie psychiatrie je teď ale možné na putovní výstavě Příběh nemocné duše. Provede návštěvníky od temných dob, kdy byli duševně nemocní vězněni či vystavováni pro pobavení, přes první osvícené lékaře až k současné moderní psychiatrii. Pořádá Psychiatrická léčebna Bohnice s podporou Ev- ropského fondu Culture 2007. http://www.muzeumpolicie.cz/ Příběh nemocné duše Již páté pokračování oblíbeného dancehall & waacking workshopu v Olomouci! V neděli můžete v novém roce poprvé navštívit úspěšný workshop určený především (nikoliv však pouze) něžnějšímu pohlaví. Čekají vás opět dvě lekce zaměřené hlavně na dámské taneční styly dancehall & waacking, kterými vás tradičně provede úspěšná ostravská taneč- nice Denča, reprezentující wack & vogue crew z Brna Wackkiki. Workshopy jsou určeny pro všechny, kteří se účastnili předchozích lekcí, ale samozřejmě také i pro další tanečníky a ta- nečnice. Vítáni jsou i absolutní začátečníci. http://tanec-olomouc.cz/workshopy/w4l.html WORKSHOP 4 LADIES V. Centrum pro současné umění DOX v Archivu výtvarného umění, Poupětova 1, Praha 7 4. 11. 2011 - 2. 1. 2012 Monumentální sochařství procházelo v obdo- bí normalizace po velkém experimentálním kvasu 60. let tvůrčí stagnací. Na druhou stranu snad nikdy v dějinách našeho státu nebylo po- řádáno tolik sochařských soutěží, nebylo tolik objednávek na sochy a instalace ve veřejném prostoru. Současné brutální zacházení i nevší- mavost k těmto plastikám přiměly sdružení Ve- třelci a volavky k jejich systematické dokumen- taci a popularizaci. Doufají, že tak pomohou změnit vztah veřejnosti k  těmto ohroženým kulturním památkám. Vždyť jenom  v Praze odstranili naši představitelé přes tři sta zcela nevinných výtvarných realizací pod záminkou, že se jedná o „nějaký komunistický relikt“! Výstavu fotografií existujících i zaniklých vý- tvarných děl ze 70. a 80. let můžete navštívit až do počátku roku 2012. www.vetrelciavolavky.cz Vetřelci a volavky NOW! taneční studio Delila, Krapkova 3, Olomouc 29. 1 2012 Komorní larpy v kavárně Kunštátská Trojka

13

14 Soutěž pokračuje do 16. 12. 2011 design Národní cena za studentský design je soutěž mladých autorů z českých škol a univerzit se zaměřením na design, zaštiťovaná programem Design Cabinet CZ. Do letošního ročníku se přihlásilo celkem 186 prací, jejich autoři soutěžili v oborech produktový design, grafický design, oděv, obuv a doplňky, šperk, nábytek, sklo, porcelán a keramika, svítidla, interiér a architektura, textil. Úkolem poroty je vybrat toho nejlepšího, který si odnese Národní cenu, další účastníci mohou získat ocenění Excelent- ní resp. Dobrý studentský design. JubileJní dvacátý ročník národní ceny za studentský design Whoop-de-doo! Anglicko-český slovník říká: nevázané veselí, vzrušená veřej- ná debata. My říkáme: ano, toto všechno může stejnojmenný výrobek Anny Marešové z Univerzity J. E. Purkyně přinést. A porota letošní Národní ceny za studentský design se vyjádři- la také jasně, když práci autorky ocenila hlavní cenou soutěže. Za názvem Whoop-de-doo se skrývá sada s názvem Erotické pomůcky pro ženy (nejen) z gynekologického hlediska. Anna při jejich tvorbě vycházela z pocitu, že i tyto výrobky lze po- jmout s lehkostí a elegancí, a tím zbořit předsudky a tabu spo- jené s jejich užíváním. Své návrhy mladá autorka konzultovala s odborníky z oblas- ti gynekologie, sexuologie, genderových studií a moderních technologií, pracovala i s obsáhlými dotazníky pro veřejnost – zkrátka se dá říct, že Anna z uspokojování ženských sexuál- ních potřeb udělala doslova vědu. Výsledkem jsou vibrátory, vibrační vajíčka a Venušiny kuličky s krásně jednoduchými a vkusnými tvary. Jejich praktičnost a nenáročnost na použí- vání a údržbu podtrhuje novátorské indukční nabíjení. nejlepší Anna Marešová Whoop-de-doo! Erotické pomůcky pro ženy (nejen) z gynekologického hlediska

www.lifeoncampus.cz Kateřina Kubánková Zatoulané tečky - hmatová kniha pro zrakově postižené WRITE YOUR OWN STORY URBAN PREMIUM Prodejci na www.PrestizniPsani.cz, Distributor pro ČR: www.activa.cz Navštivte výstavu Parker – čím se psaly dějiny… v Národním tech- nickém muzeu (23. 9. 2011 – 29. 1. 2012) nebo napište svůj příběh Parkera a získejte luxusní plnicí pero. Více na www.pribehparkera.cz. INZERCE plody designerského mládí Kristýna Pojerová Skleník - interiérové svítidlo určené pro pěstování rostlin Michal Šírek Air - Clean Bridge - silniční most se schopností čištění vzduchu Marta Maštálková - vizuální styl moravského rodinného vinařství Josef Kořenek Jakub Novák Odorico Pordenone - obytný přívěs s velkolepým výhledem Excelentní práce Druhé nejvyšší ocenění, totiž titul Excelentní studentský design získalo autorů. 5

16 Mojito Bude skvělé, jen když žádnou z přísad nenahradíme jinou – pravé mojito chce své: aromatickou mátu, kvalitní kubánský rum, třtinový hnědý cukr a limetky. 1/2 svazku čerstvé máty 4 cl Havana Club Anejo 3 Anos 1 limetka tmavý třtinový cukr ledové kostky nebo ledová tříšť sodová voda Smoking • H&M • 2990 Kč Svetr • Cartoon • IrieDaily • 1490 Kč Košile • H&M • 799 Kč Kravata • Vero Moda • 399 Kč Pásek • Pepe Jeans • 1200 Kč Džíny • Vero Moda • 2699 Kč Brýle • Vero Moda • 549 Kč Pod klasickým smokingem se skrývá kostkovaný svetr, bílý límeček je kontrastem k rockerské černé kravatě, úzkým černým džínám. Tento outfit je pro klávesáka jako stvořený! Laury -klávesy Mojito Moji to Moj ito

100°C„Kluci z kapely” Pro tuto fashion se skvělými drinky jsme vyfotili Lauryho, Fid’u a Mojjo, členy kapely 100°C . NEKONVENČNOST A ODVAHA DĚLAT SI VĚCI PO SVÉM. TO JSOU VLASTNOSTI HUDBY 100°C. KAPELY, KTERÁ MÁ ZA SEBOU TŘI ALBA, KONCERTNÍ ŠŇŮRY S TAKŘKA DESÍTKOU TISÍC FANOUŠKŮ, HRANÍ NA VELKÝCH ČESKÝCH A SLOVENSKÝCH FESTIVALECH, ALE I ZA HRANICEMI. Foto: MirosLav MaChek ProDuKce, stylIng: Kateřina HlaDíKová MaKe-uP: lucia GiBoDová loKace: tGi FriDay´S anDěl www.tgifridays.Cz 17 www.lifeoncampus.cz lemond apple Podmanivá vůně jablka se ve „šťavnatém“ koktejlu ideálně snoubí s citrusovou chutí Becherovky lemond. 5 cl Lemond 10 cl jablečného džusu tenké plátky voňavého jablka led Barový BiGBít Fiďa - bicí ležérní zelená bunda v barvě jablka, tričko v barvě citrónu, to vše připomíná drink lemond apple, žlutá sluchátka jsou vtipným doplňkem. triko • Pepe Jeans • 1100 Kč Bunda • Pepe Jeans • 3650 Kč Džíny • Pepe Jeans • 3300 Kč Brýle • Vero Moda • 549 Kč Sluchátka • Cartoon • Wesc • 1290 Kč Lemo ndApple Lemon dApple

18 adresář: Baťa,Václavské náměstí 774/ 6, Praha 1 cartoon shop, Panská 5, Praha 1 h&M, Václavské náměstí 19, Praha 1 Pepe Jeans, Palác Flora, Vinohradská 151, Praha 3 vero Moda, na Příkopě 25, Praha 1 Jameson Cranberry JamesonC ranberry Jameson cranberry okouzlující propojení irské whiskey Jameson s brusinkovým džusem v koktejlu, jehož osvěžující chuti prostě nelze odolat. 4 cl Jameson Irish whiskey 10 cl brusinkového džusu plátek citronu čerstvé brusinky led triko s límečkem • Pepe Jeans • 1800 Kč Šedivá vestička • Vero Moda • 1599 Kč Džíny • Pepe Jeans • 2800 Kč náramek • Baťa • six • 199 Kč Kožená bunda • z ondrova šatníku Boty • Baťa • alessandro DellÁqua • 7999 Kč Džíny „slimky“ vínové barvy s krátkou koženou bundou, tuto kombinaci nesmí vynechat žádný rocker! MoJJo - bass kytara

19 www.lifeoncampus.cz Máte za sebou turné, jehož předposlední zastávkou byl ve svátek 17. listopadu pražský klub Roxy. Odráželo se na něm nějak to výjimečné datum? ondra: Jasně, pro nás je to silné datum, takže jsme tímhle koncertem chtěli podpořit myšlenku demokracie a svobody, protože odvahy studentů za tyhle hodnoty bojovat si hodně ceníme. I poslední koncert vašeho letošního turné se koná ve státní svátek, totiž v první svátek vánoční. Proč zrovna v takový den? Filip: Ten bude v Mariánských lázních, od- kud všichni pocházíme, takže je to pro nás vlastně taková rodinná akce, protože tam přijdou lidi, kteří nás podporují už od dob našich začátků. A chystáte pro své příznivce také vánoční dárek v podobě nového alba? ondra: K vánocům to úplně nebude, album ještě finišujeme a hotové bychom ho měli mít s koncem roku. Filip: Přece jen nechceme nic uspěchat. Vůbec se zdá, že s prací na tom albu nijak nepospícháte... ondra: Na tom materiálu pracujeme vlastně už tři roky, z toho poslední rok hodně aktivně. Ale jde nám hlavně o to, aby vznikla kvalitní deska, která se bude líbit nám i lidem - proto to tak dlouho trvá. A můžete nám o tom albu něco prozra- dit? Chystáte zase nějakou změnu stylu? ondra: Já myslím, že to bude takový návrat k našim začátkům. Ty písničky vznikají - obdobně jako u našeho prvního alba - dost po etapách a mají za sebou od prvního nápadu do konečné nahrávky dost dlouhý vývoj. Díky tomu by tohle album mělo opravdu vyjadřovat náš hudební názor a ukazovat směr, kterým se v naší tvorbě hodláme ubírat. Filip: Ta předchozí tři alba byla vlastně od sebe dost odlišná a dalo by se říct, že jsme jejich prostřednictvím hledali svůj pravý hudební jazyk. Za poslední tři roky jsme snad do něj vyspěli. Jaké jsou momentálně vaše hudební ambice? Chtěli byste se třeba prosadit v zahraničí? ondra: To možná dřív, teď už vůbec ne. Hudba pro nás není prací, ale koníčkem, takže nám nejde tolik o slávu a žebříčky prodejnosti. Čím vy se vlastně živíte, když hudba to není? Filip: Já ještě studuju vysokou a k tomu si přivydělávám v knihkupectví. Michal: Já jsem herec na volné noze, ale protože si potřebuju taky něčím vydělávat, tak dělám v turistické agentuře. ondra: Já mám firmu, která se věnuje hlavně reklamě, a náš DJ – Kája - tam pracuje taky. A náš frontman Jakub dělá momentálně v pražské televizi Metropol, kde uvádí pořad pro hudební fanoušky Pražení, svůj pořad má i na rádiu Wave a věnuje se hudební produkci. A co ten šestý – trumpetista Martin? ondra: Ten už s námi nehraje, protože má teď kromě práce taky rodinu, takže už mu nezbývalo dost času na kapelu. Filip: Ale je to pořád náš dobrý kamarád a doufáme, že se k nám třeba zase vrátí. ondra: Třeba za dvacet let. (smích) Takhle dlouho hodláte hrát? ondra: Budeme hrát, dokud na nás lidi budou chodit. Filip: Nebo dokud nezhebneme. (smích) 100˚c: „nechceMe nIc usPěchat“ Kapela 100˚C funguje už neuvěřitelných patnáct let. Za tu dobu vydala tři desky a momentálně finišuje přípravu té čtvrté. Tři písně z chystaného alba už fanoušci znají z koncertů podzimní Manaworld Tour. My jsme se pro vás snažili zjistit podrobnosti. teXt ŠárKa ČaPKová Členové kapely: Fíďa, Dj at Work, Špalda, laury, Indian Mojjo, Jakub Joshua Johánek

20 Soutěž pokračuje do 16. 12. 2011 V  jakém  typu  výzkumů  se  dají  laserová  zařízení využít? PB: Krása tohoto projektu je v  tom, že jde o multifunkční zařízení. V  budově bude hned několik vysoce výkonných laseru s ultrakrátkými pulzy se širokou škálou pa- rametrů, což nabízí obrovskou flexibilitu. Navíc výstupní svazky z různých laserů bu- dou s obrovskou přesností synchronizované (až na miliontiny z  miliardtiny sekundy). Očekáváme využití těchto laserů v  různých oborech při řešení jak praktických problému např. v medicíně, tak i vědeckých problémů základního výzkumu, k hledání  experimen- tální odpovědi na otázky založené na lidské zvídavosti, v oborech, jako je například astro- fyzika. „Fotony“ z laseru bude možné využít buď přímo, nebo ke generaci sekundárního záření od THz (to je taková ta oblast mezi mikrovlnným zářením a infračerveným zá- řením) až ke krátkovlnnému rentgenovému záření a dále i k urychlování nabitých částic, jako jsou elektrony a protony. Výzkum v ob- lasti urychlování protonů je zaměřen hlavně na vývoj technologie, která by umožnila po- stavit kompaktní zdroje urychlených protonů k tzv. protonové terapii. Tyto zdroje by moh- ly v  budoucnu nahradit obří urychlovače a mohly by se stavět přímo v nemocnicích. V ELI bude celkem šest experimentálních hal s různým zaměřením. Hlavní bude zaměření na techniky rychlého zobrazování v moleku- lární fyzice, biomedikálních vědách a fyzice materiálů, dále pak na generaci XUV a rent- genového záření, fyziky plazmatu, již zmíně- né laboratorní astrofyziky, exotické fyziky při extrémních intenzitách a urychlování proto- nů a elektronů. Čeho konkrétně se pak týká váš výzkum?  Jaké problémy se snažíte vyřešit?  PB: Můj výzkum je momentálně zaměřen na řešení praktických a technických problé- mů, jak takové zařízení postavit. Úkolem mé Ve Vědě je důležitá odvaha Výstavba nejintenzivnějšího  laseru na světě ELI Beamlines  v Dolních Břežanech u Prahy  začne na jaře příštího roku,  již nyní se však v souvis- losti s ním hovoří o „návratu  mozků“ – českých vědců,  kteří před lety dali přednost  zajímavější a perspektivnější  práci v západní Evropě, nyní  se však vracejí. Pavel Bakule  a Daniel Kramer, kteří budou  10. ledna hosty Science Café  v pražské kavárně Potrvá,  jsou jedněmi z nich. Foto:eliBeamlines

21 www.lifeoncampus.cz výzkumné skupiny je postavit tzv. front end, což je systém vzájemně synchronizovaných laserových oscilátorů a předzesilovačů, které generují pro každý z těch velkých laserových zesilovacích řetězců tzv. seed pulzy, které se pak dále zesilují na ty obrovské výkony řádu až petawattů. dK: Můj výzkum se momentálně týká odolnos- ti optických vrstev pro vysoce intenzivní lase- rové svazky. V našich systémech soustředíme obrovské výkony do relativně malých svazků a je tedy potřeba pracovat na hranici dnešních, popř. zítřejších technologií. Dále pak pracuji na návrhu optických transportních systémů pro ELI. Jedná se o velké množství systémů, a proto je tato práce časově velmi náročná. Jaká  očekávání  vkládáte  do  laserových  zařízení, která mají vzniknout v rámci pro- jektu ELI Beamlines?  dK: Jedno z hlavních lákadel ELI je jeho ob- rovská variabilita, kdy můžeme nabídnout velké množství kombinací různých typů la- serů v  různých komorách. Velice zajímavý výzkumný program bude probíhat ve velmi rychle se rozvíjející oblasti urychlování elekt- ronových a iontových svazků. Ve  vědeckém  výzkumu  je  důležité  mít  určitý  systém,  postupy,  metodiku.  Máte  nějaký  osvědčený  způsob  práce,  který  byste mohli doporučit?  PB: Já myslím, že v tomto se práce ve vědec- kém výzkumu nijak neliší od jiných profesí. Je naprostá pravda, stejně jako v jiných obo- rech, že výsledků lze dosáhnout jen, když je člověk metodický a tvrdě pracuje. Pak se ty výsledky objevují nějak lehčeji. V životě jsem potkal několik skutečně geniálních, od příro- dy nadaných lidí. Všichni měli fantastické výsledky, ale vždy jako výsledek jejich geni- ality a velmi tvrdé práce, kdy doopravdy pra- covali třeba všech 365 dnů v roce. Pro ně to ale nebyla těžká práce, protože je to nesmírně bavilo a hnala je dopředu jejich zvídavost. Další věc, která je důležitá, je stále komu- nikovat s okolní komunitou vědců a stále si rozšiřovat obzory a to nejen ze svého oboru. dK: Pro vědce je důležité být pokorný a ne- myslet si, že jsem „expert“ a odvážné názory ostatních (např. studentů) jsou určitě scestné. Na druhou stranu je potřeba velké míry odvahy pouštět se do oblastí, které ještě neznám, a záro- veň je vhodné mít důvěru ve svůj tým a přijímat tedy zodpovědnost za nové projekty. Na kolik je ve vašem výzkumu podstatné  mít  „Nápad“?  Zažíváte  ještě  takový  ten  „heuréka moment“?   PB: Nápady jsou určitě důležité. Pak násle- duje to zdlouhavé experimentální ověřování a dost často zklamání z toho, že původní nápad byl vlastně hloupý. To souvisí s tou předchozí otázkou. Ale většinou se při tom procesu člověk něco naučí nebo dostane lepší nápad. Ty mo- menty pochopení a jakéhosi šťastného procit- nutí jsou většinou daleko od sebe a je mezi nimi spousta i nudné práce. O to lepší je to pak pocit, když člověk třeba i po letech pochopí řešení ně- jakého problému a když ty kousky znalostí do sebe tak nějak perfektně zapadnou. dK: Ve vědecké práci se téměř vždy jedná o zdlouhavé a pečlivé zpracování dat či vý- počty, ale pokud tomu nepředchází kreativní část přípravy experimentu, je výsledek často nepoužitelný. Občas se tedy stává, že se člo- věk trápí s  návrhem experimentu či hledá- ním chyby v programu a po dobrém spánku se řešení jasně objeví. rozhovor Po nápadu následuje  ověřování a často i zklamání  z toho, že původní nápad byl  vlastně hloupý.  Vědecké  vize  a  předpovědi  jsou  často  ošemetné, nicméně existuje vize, jak by  se  mohla  v  budoucnu  změnit  například  medicína  nebo  průmysl  s  využitím  vý- sledků vašeho výzkumu?  PB: Vize pro ELI samozřejmě existuje. Je výsledkem diskusí mezinárodní komunity vědců a je do detailu shrnutá v pětisetstrán- kové Bílé knize (http://tinyurl.com/cqa75aq). Důvodů, proč je ELI užitečné, je mnoho. Ur- čitě to ovlivní diagnostiku a terapii v medi- cínských oborech, ale netroufám si předvídat budoucnost. Jsem ale naprosto přesvědčen, že díky tomu, že takové zařízení mít budeme, se objeví i naprosto nové aplikace, které teď nejsme schopni předpovědět. dK: Vkládám velkou důvěru ve vytvoření stabilního zdroje urychlených protonů pro léčení nádorů. Dále se neodvažuji doufat.  Přijďte na Science café Science Café je cyklus neformálních diskusních večerů vědců a zájemců o vědu z řad široké veřejnosti. Večery jsou zasvěcené společnému hledání otázek a odpovědí na předem dom- luvené téma a dávají návštěvníkům možnost se v neformálním prostředí kaváren zeptat na to, co je zajímá. Debaty se konají v několika městech České republiky.  Science café Praha: „Jak si jdeme pod nos“  aneb tělesná vůně, čich a sexualita 13. prosinec, 19:00 tajemství laseru Pavel Bakule, daniel Kramer 10. leden, 19:00 kavárna Potrvá, Praha 7  Science café Ústí nad Labem: Mozek a jeho mysl profesor vyskočil 12. leden, 19:00 Bárka kafe (vedle bývalého kina Hraničář) Ústí nad Labem www.sciencecafe.cz www.otevirame.cz info@sciencecafe.cz www.facebook.com/sciencecafe www.twitter.com/sciencecafecz Pavel Bakule se kvůli eli Beamlines vrátil z laboratoře StFC a Univerzity v oxfordu daniel Kramer ještě nedávno pracoval v CeRN

22 Soutěž pokračuje do 16. 12. 2011 zkuSili jSme Městská limuzína Sice je malá, ale nevypadá jako angličák. Škoda Citigo překvapila. Umí být hravým mrňousem pro trendy slečnu i elegantní městkou limuzínkou pro managera, který má koule. V ětší, silnější a žravější... Jestli byla krize k  něčemu dobrá, tak k  úbytku obludných aut. Fenomén SUV začal nevinně, jako decentní terénní vozy pro kaž- dého a každou příležitost a skončil šílenostmi, jako je Hummer H2. Něčím mezi transforme- rem, co se nedá rozložit, a offroadem. Pakliže jste chtěli něco, v čem si budete připadat jako king, zatímco okolí se bude při spatření vašeho stroje pousmívat, byla to ideální volba. malé a cool Pokud půjde všechno dobře, nová auta se už nebudou předhánět ve vnějších rozměrech. Mi- nimálně ne tolik. Chce to něco malého, sklad- ného. Nová škodovka taková je. Citigo jsme si půjčovali s tím, že to je jedno z mála aut, které si může za rozumné peníze nové pořídit i stu- dent. Pokud tedy netouží po indické Tatě Nano. Byť sto osmdesát tisíc základní ceny není málo a v kategorii jsou i levnější auta. Ovšem těžko říci, zda hezčí. Když jsme mířili do Boleslavi, čekali jsme ze- lenou žabku, jak je Citigo všude prezentována. Prostě auto pro mladé. Jasně, spíše pro mladé z Německa, ale pořád pro mladé. Hravé, veselé... Prostě cool. Černá elegance Vždyť je černá... padlo napřed kapku zklamaně. Na první pohled trochu neadekvátní barva pro takové auto. Pokud by to ale nebyla škodovka. Designérům továrny se musí nechat, že všechny jejich výtvory mají většinou styl. Podařilo se jim do nich dostat něco z elegance první republiky a právě tahle elegance Citigo v černočerné bar- vě sluší. I s  novými insigniemi – zelený znak nahradil čistě stříbrný okřídlený šíp ze staré školy, na zádi je stejně vyvedený nápis Škoda i s výrazným háčkem nad Š. Takže žádná skoda. To potěší. Pro malé i docela velké Potěší i interiér. Dvě velké sedačky vpředu, vzadu pak celkem snesitelná lavice pro dva pa- sažéry. Velký prostor na nohy umožňuje, aby se řidič se spolujezdcem snesitelně uskrom- nili a vzadu vzniklo dost místa, abyste dojeli i dál než do Brna. Ale Citigo je přeci jen navržená spíše pro menší postavy a něžnější pohlaví. Pozná se to na detai- lech, ale pozná. Když si dáte řidičovu sedačku až dolů, abyste se do auta při 185 centimetrech pohodlně rozvalili, a stejné poloze uzpůsobíte i volant, neuvidíte polovinu velikého tachome- tru, dominujícího přístrojové kapličce spolu s  maličkým ukazatelem spotřeby a otáčkomě- rem. Konstruktér holt počítal s tím, že budete sedět spíš kapku víš. Ale je to drobnost, co se dá překousnout. Palubní počítač Podobný pocit máte i při obsluhování palubní navigace, kterou je Citigo v tomto stupni výbavy osazena. Virtuální tlačítka jsou tak blízko hraně, že to chce štíhlé prsty, abyste je mohli pohodl- ně mačkat. Ale zase, jde o zvyk. Navigace není zabudována do panelu rádia, vypadá stejně jako klasické externí modely, jen držák je napevno v palubovce a nikde se tak nemotají kabely. Na- vigace nahrazuje i displej palubního počítače napojeného mimo jiné na parkovací senzory. Software je velmi aktuální, v mapách jsou zce- la nové úseky silnic a uvidíme, jak Škoda vyřeší aktualizace. Bylo by fér, kdyby je dávala zdarma, alespoň dokud je auto v záruce. městské řešení A jak se s  tím vším jezdí? Velmi příjemně. Malá kola sice nejsou na velké výmoly, ale ji- nak je vše velmi pohodlné a tiché. Litrový mo- tor lehoučké auto bez problémů uveze, a když mu trochu šlápnete na krk, je králem křižova- tek. Jestli vám naopak jde o spotřebu, pomůže ukazatel doporučeného rychlostního stupně na palubní desce. Sečteno a podtrženo. Škoda Citigo překvapila. Mohla by to klidně být městská „limuzína“ pro managery bez osobního řidiče, design i výbava na to má. Jen škoda, že zatímco v mnoha jiných zemí jezdí i generální ředitelé na kole, u nás musí mít velké auto. Při tom by jim tenhle prcek dopřál ve městě veškeré pohodlí a současně otestoval jejich sebevědomí.  TEXT Dan Přibáň Kufr jsme tedy čekali menší, mile překvapil.

Fotosoutěž Pošli fotku a vyhraj ceny za 140 000 Kč www.hudy.cz

24 Soutěž pokračuje do 16. 12. 2011 Fotky od váS... FOTOREPKA Nebaví vás dávat vaše fotky jeN Na facebook? Pošlete je Nám, my vám je vydáme. Nemusí být dokoNalé aNi krásNé, musí být zajímavé redakce@lifeoncampus.cz kam jedem v novém stoleti? - Lenka Vyčužanina Hlemýžď na vsi - Markéta Čavojcová Sedněte si - Lenka Vyčužanina Hele, kámo, zbyly ještě ňáký nanukový dorty - Markéta Čavojcová omítka na kypru - Lenka Vyčužanina

25 www.lifeoncampus.cz ...pro váS Framík - Markéta Čavojcová Jedna hlava nestačí - Lenka Vyčužanina Želva - Lenka Vyčužanina parkourista při backflipu - Lukáš Svoboda Jak naporcovat kiwi - Milena Písačková

26 Soutěž pokračuje do 16. 12. 2011 Jak cestovat zadarmo nebo si přivydělávat na studiích? „Busking“ je jedna z možností. TEXT: Dalibor Zíta foTo: lukáš hamáček D o pražských ulic a veřejného pros- toru se v posledních letech vrací život. Jedním ze znamení, že se tak děje, je stále větší obliba buskingu. Pro studenty to může být i snadný přivýdělek a navíc zábava. Pokud tento termín ještě neznáte, vězte, že busking znamená provo- zování umělecké nebo artistické produkce ve veřejném prostoru spojené s vybíráním peněz do klobouku či futrálu od hudebního nástroje. Busking je v mnoha městech na světě podporován, v některých je ale naopak zakázán, nebo je na něj pohlíženo s nelibostí. buenos aires zdraví Prahu Na pěší třídě v buenosaireské čtvrti San Tel- mo se shromáždil malý dav asi třicítky lidí, kteří poslouchají několik hudebníků hra- jících moderní styl argentinské hudby „tango nuevo“, kteří si pro tuto příležitost na ulici vynesli dokonce klavír. Teď ale hudba zmlkla a centrum davu místo nich tvoří policis- ta hádající se s hudebníky a poté i s jejich posluchači. Policista se snaží hudebníky vypovědět z ulice. Hádka se přiostřuje. Muž ve středních letech křičí: „Je snad policie proti národní a lidové kultuře?“ Postarší paní volá: „Na nároží se tady krade a znásilňuje, tam je pro vás práce!“ Nakonec dav začne tleskat a skandovat: „Kultura, kultura!“ a „Nechte je hrát!“ Policistovi nakonec nezbyde než vyklidit scénu a uznat, že hudební představení může pokračovat. Toto je scéna z argentin- ského dokumentárního filmu Orquesta Típi- ca. Podobné situace se ale dějí i u nás. Zastávají se mě často Svérázný pražský harmonikář a písničkář Vítek Eliáš, který hrává na pražských ulicích už rok a půl, říká: „První střet s policií jsem zažil na Budějovické. Přišli ke mně a byli dost sprostí. Chtěli nějaké povolení, o kterém jsem v té době neměl ani zdání. Dali mi stovku pokutu. Ta samá hlídka mě chytla o pár dní později na Kačerově v podchodu a já nemohl najít peněženku s doklady. Chtěli mě táh- nout na Spořilov, kde se bude ověřovat moje totožnost. Když jsme vyšli z podchodu a došli ke stanici městské policie, řekli mi, že tam nemají volný vůz a můžu jít.“ Vítek Eliáš se nedal odradit a hrál ve veřejném prostoru dál, například na náměstí I. P. Pavlova. Z tohoto místa pochází také většina jeho pokut. Cel- kem na nich zaplatil bezmála pět tisíc korun a policie ho kvůli nim dala do správního řízení. „Lidé se mě zastávají docela často,“ říká Eliáš, „ale ukecat se mi je ještě nepovedlo. Když se k nim ale člověk chová slušně, oni se většinou chovají slušně k němu.“ V kolotoči byrokracie Podobnouzkušenostmátakékytaristaazpěvák Pavel Rohlena, který obvykle hraje v pražských barechanatrzích.„ZkušenostshranímvPraze na ulici mám jen jednu, to bylo pod Starými zámeckými schody v parčíku, kde se vytvořilo docela rychle publikum. A pak přišel policajt a vyloženě mi chmátnul na kytaru. Výrazně jsme se nepohodli, řekl bych.“ V Praze se totiž na ulici vystupovat dá, ale Co je busking Busking je anglosaský termín, který zna- mená „provozovat ve veřejném prostoru uměleckou produkci spojenou s vybíráním peněz“. Etymologicky pochází tento ter- mín ze španělského „buscar“ neboli hledat či pátrat. Do Anglie přišlo toto slovo ze Španělska s kočujícími hudebníky, často Romy. Mnoho světoznámých hudebníků začínalo hrát na ulici, aniž by tento pojem znali, třeba Edith Piaf nebo Tracy Chap- man. U nás začínala buskingem na ulici zpěvačka Radůza. Na ulici jako umělec vystupoval v 18. století dokonce americký státník Benjamin Franklin. V současnosti ve Francii velmi oblíbená šansoniérka Zaz vystupuje na ulici stále. Nežebráme, hrajeme vám!

27 www.lifeoncampus.cz pouze s povolením. A to je kámen úrazu. Protože na rozdíl od jiných evropských měst se povolení získává obtížně. Pavel Rohlena se otoposvézkušenostispoliciípokusil:„Napřed mě posílali z jednoho úřadu na druhý. Pak když jsem se dostal na správné místo, tak tam byla neochotná úřednice, která mi říkala, že teď je to plný pro Prahu 1 a že mám přijít za dva měsíce. Já jsem se zeptal, jestli se můžu napsat na nějaký pořadník a ona na to, že žádný pořadník neexistuje. A byla neskutečně nepříjemná, takže to mě odradilo.“ Jak hrát v Praze V Praze je možné hrát na ulici v zásadě dvěma cestami. Jedna je slavný Karlův most. Tam lze získat povolení na přehrávkách jed- nou za rok po zaplacení vstupního poplatku tisíc korun. Hudebníci hrají před komisí, jejíž personální složení organizátor - Sdružení výtvarníků Karlova mostu - nesděluje. Mezi muzikanty se však proslýchá, že komise dává povolení hlavně hudebníkům, se kterými má dobré vztahy, a nejde primárně o kvalitu hudby. Jazzový kytarista Tomáš Mika z ka- pely Futur Swing tvrdí, že se pokusil povo- lení získat. Neúspěšně. „Řekli mi, že se moje hudba nehodí na Karlův most“. Hudebníci, kteří povolení získají na celý rok, si pak musejí platit na den, kdy chtějí hrát, 210 Kč na metr čtvereční a každého čtvrt roku ještě 500 Kč navíc. Přitom 210 Kč může být někdy v Praze na ulici při špatném dni celý buskerův výdělek za pár hodin. Povolení pro povolení Další možnost je zažádat si o povolení na úřadu městské části Praha 1. To lze dvakrát týdně v dopoledních hodinách na odboru dopravy. Tam se zájemce dozví, že musí na vydání povolení čekat až měsíc, vyplnit řadu formulářů, například i pro Ochranný svaz autorský. Hrát přitom může pouze na třech místech v Praze. Na Malém náměstí, na Staroměstském náměstí (kde se však po- volení často neuděluje, kvůli množství zde pořádaných akcí ) a na Pražském hradě, kde ale musí celou produkci ještě odsouhlasit Správa hradu. Ještě jedno místo je vyhrazeno v Celetné, tam jde ale údajně o nehudební produkci, takže připadají v úvahu pouze živé sochy a podobně. Problém je, že takovéto byrokratické kolečko většinou zvládnou jen ti nejodolnější pouliční umělci, kteří se tzv. „holením“ živí, nebo tvoří velkou část jejich příjmu. Muzi- kanti , kteří by si jen tak čas od času chtěli zahrát při hezkém počasí na ulici ne nutně jen pro výdělek, prostě odpadnou. Stejně tak cestovatelé, kteří do Prahy přijedou jen na pár dní s batohem a hudebním nástrojem. Jinde to jde Praha se v přístupu k buskingu podstatně liší od mnoha evropských měst, ve kterých je busking oblíbeným přivýdělkem studentů a oblíbenou zábavou chodců a turistů. Například v nedalekém německém Mnichově se povolení dá získat velice snadno ten samý den, kdy o něj zájemce požádá. Jde pouze o to přijít ráno, kterýkoliv den, na radnici v centru města do turistických informací. Tam hudebníci vyplní jediný formulář a po- tom zahrají jednu či dvě písně přímo v hale před úřednicemi. Ty nehodnotí, jakou hudbu hudebníci hrají, ani její kvalitu. Pouze kon- trolují, že mají hudebníci v pořádku nástroje a umí na ně hrát. Potom vydají povolení, které dovoluje hudebníkům hrát v centru města. To vše za poplatek 10 euro, které většinou tvoří zlomek výdělku buskerů v Mnichově. bez povolení i poplatků Někde je situace ještě příznivější. V Berlíně či Freiburgu se hraje bez povolení i poplatků. V belgických Antverpách také. Ve skotském Edinburghu či irském Dublinu je také možné hrát na ulicích zcela svobodně bez poplatků a povolení. Tato města si jako destinace svých cest vybírají buskeři - cestovatelé, kterým bus- king slouží jako prostředek jak cestovat s min- imálními nebo žádnými výdaji. Velmi oblíbené město je irský Galway. Americký akordeonista Chris J. Hampton, který se svojí přítelkyní Laurel procestoval v podstatě celou Evropu a hrál v mnoha městech říká: „Je to opravdu k buskerům přátelské město plné prvotřídních muzikantů. Kolemjdoucí reagují přátelsky a s úsměvem a vydělali jsme si velké množství peněz za velice krátký čas.“ Chris tvrdí, že je možné veškeré cestovní náklady pokrýt hraním na ulici. „Viděl jsem ve Španělsku profesionální komiky, schopné vydělat stovky eur za hodinu. Nejlepší je přitáhnout velkou skupinu, ale to dva samotní hudebníci obvykle nezvládnou, pokud tedy zrovna neplivou oheň a nehrají zároveň na dudy během jízdy na jed- nokolce,“ říká s nadsázkou. „Hudebníci mají výhodu ve větší skupině.“ Chris v současnosti připravuje wiki stránky, na kterých budou sys- tematicky sepsány všechny buskerské tipy pro jednotlivá města na světě a regulace, kterým v nich busking podléhá. Z Nového Zélandu z města Auckland pochází Craig Denham ze skupiny Beyondsemble, která se do Česka chystá přijet na jaře, na Novém Zélandě už získala slušnou popu- laritu. „Dělám busking pro to, abych sdílel svou hudbu, nacházel nové přátele a trošku oživil místa,ve kterých žiju. Rozhodně ne jen pro peníze, těch vydělám víc hraním na kon- certech. Moje kapela hrála ve Wellingtonu před 3700 lidmi každý večer celé dva týdny. A i přesto jsme během tohoto období šli třikrát hrát na ulici.“ V Aucklandu podle něj kromě bezdomovců hrají na ulicích dale- ko častěji studenti tamní jazzové hudební školy. Ti si tímto způsobem často částečně pokrývají své výdaje na studium. busking Praha se v přístupu k buskingu podstatně liší od mnoha evropských měst, kde je oblíbeným přivýdělkem studentů. 

28 Soutěž pokračuje do 16. 12. 2011 the times they are a-Changin’ V Praze se jednoduše ukazuje politika ob- strukcí jako neefektivní. Z ulic zmizeli dobří hudebníci a performeři a zůstali jen žebráci, kteří často hrají tak, že to tahá za uši. Na ty zákazy neplatí. Zatímco v Brně si hudebníci demonstracemi vymohli vyjmutí pouliční produkce z protižebrácké vyhlášky v Praze stále můžete za hraní dostat tisícovou pokutu buď za žebrotu nebo za neoprávněný zábor veřejného prostranství a mohou vám být za- baveny nástroje. Situace by se ale mohla časem změnit. V Praze totiž už druhý rok působí občanská iniciativa BuskerVille, která se snaží prosadit mírnější regulaci po vzoru západních měst a přesvědčit hudebníky, že busking do pražských ulic patří. Sluší se říci, že autor tohoto článku je také jed- ním z jejích členů. BuskerVille pomocí sociál- ních sítí svolala už několik velkých demon- strací. Těch se zúčastnily desítky hudebníků, kteří vystoupili v ulicích a stovky lidí podep- saly petici za změnu zacházení s buskery. Svátek hudby BuskerVille svolává pravidelně na 21. června je takzvaný Evropský svátek hudby. V ten den se obvykle centrum města promění v hu- dební happening, během kterého amatérští i profesionální hudebníci hrají na ulicích. Ve Francii odkud tento typ společenské akce ve veřejném prostoru pochází, celou akci inicio- valo a zaštítilo ministerstvo kultury. V Praze se povedlo podobnou věc v malém měřítku realizovat vlastními silami.   BuskerVille vede také dlouhodobě jednání s pražskými rad- ními a zástupci Prahy 1. Posledním posunem je ustanovení Stálé komise pro koordinaci ak- tivit na veřejných prostranstvích v na území Pražské památkové péče. Ta se bude přímo zabývat tím, jak usnadnit buskerům v Praze život. Jak říká jedna z členek komise radní Aleksandra Udženija: „Začínáme se bavit o tom, jak bychom omezili regulaci takz- vaného buskingu, protože když se podíváte na taková města jako je Londýn kde mají Con- vent Garden nebo v Paříži Montmartre, tak to Pár tipů pro začínající buskery Pokud se rozhodnete vyrazit buskovat na ulici, vybírejte si prostorné pěší zóny, kde nebudete nikoho rušit. Snažte se napřed domluvit s majiteli soukromých pozemků a také případně obchodů či restaurací, před nimiž chcete něco předvádět. Nehrajte sami pro sebe, ale naopak dělejte co největší divadlo. Pokud jde o hudbu, větší úspěch mívají výrazně rytmické a melodické písně. Pokud se vám podaří přilákat větší dav lidí, pošlete jednoho ze členů skupiny vybírat do klobouku, zatímco ostatní stále hrají. Jinak se vám dav začne rozcházet.Anikdy nepro- ste a nesnažte se vzbudit soucit. Právě tím se totiž busking liší od žebroty. Busker na rozdíl od žebráků veřený prostor nedefor- muje, ale kultivuje. je krásné a myslím si, že bychom si z toho měli vzít příklad a udělat všechno proto, aby nám i tímto způsobem ulice hlavního města ožily.“ akademické není městské O busking je také stále větší zájem mezi pražskými studenty a mládeží. Na youtube začalo například kolovat video „Klezmer na Staroměstské“, které zachycuje pouliční vystoupení studentské kapely Der šenster gob. Ta přišla na zajímavý způsob, jak hrát v Kaprově ulici aniž by potřebovala po- volení (které by pro toto místo zatím stejně nezískala). Studenti našli v katastru nemo- vitostí, že část chodníku v podloubí patří Filosofické fakultě. Tedy jde o akademickou půdu. Policie, která přišla jejich hudební vystoupení přerušit, se dozvěděla, že ka- pela podléhá přímo rektorovi. V takovém případě, nebo v případě, že jde o soukromý pozemek, neplatí povinnost žádat o zábor veřejného prostranství. Policie to nakonec uznala a nechala studenty hrát dál ke zje- vnému potěšení jejich publika. Autor je redaktor Českého rozhlasu stanice Rá- dio Česko a člen občanské inciativy Buskerville facebook.com/groups/buskerville busking

29

30 Soutěž pokračuje do 16. 12. 2011 Jak by měla vypadat obydlí pro skutečně dlouhodobý pobyt člověka mimo jeho domovskou planetu? Budou to vyprázdněné palivové nádrže, obří nafukovací haly, anebo sídliště v jeskyních pod povrchem Měsíce či Marsu? TEXT: tomáš petráSek Češi staví ve vesmíru S estupový modul vysokou rychlostí vstupuje do vysoké atmosféry Mar- su. Deset párů očí z mateřské lodi na parkovací orbitě napjatě sleduje, jak se září- cí bod mění v ohnivou čáru, protínající at- mosféru přímo nad zejícím kráterem sopky Olympus Mons. Tepelný štít splnil svůj účel a pro další sestup není již zapotřebí. Po jeho odhození sestupové těleso nafukuje brzdící kužel, brzdící jeho pád řídkou atmosférou nad úbočím mohutného vulkánu. V  po- sledních metrech přicházejí ke slovu rake- tové motory: Modul v mračnu rudého pra- chu měkce dosedá do mimozemské pouště. Z vrcholu kužele se rozvíjí osmero solárních panelů, které jako okvětní plátky slunečni- ce neomylně hledají paprsky vzdáleného Slunce. Boky modulu se začínají nafukovat a brzy nabývají tvaru prstence mnohonásobně většího, než bylo původní přistávací těleso. Uvnitř něj je vše, co budou první osadníci na Marsu potřebovat: přívětivá teplota i dý- chatelný vzduch, prostory k práci i odpočin- ku, vědecké laboratoře i rozměrný skleník. Budoucí posádka se právě nahoře na orbitě chystá na vlastní sestup a na nastěhování do nového domova. Za konstrukci základny, která jim poskytne útočiště na nepřátelském povrchu cizí planety, vděčí důmyslu kosmic- -kého architekta, Čecha Ondřeje Douleho. Vesmírná architektura Jedním z  charakteristických rysů člověka je jeho schopnost vytvářet si vlastní životní pro- stor, odpovídající jeho potřebám i estetické- mu cítění. Právě to je podstatou architektury, oboru, který se pohybuje na rozhraní mezi uměním, vědou a technologií. Čím vzdále- nější je vnější prostředí lidským představám o komfortu, tím náročnější úkol před architekty stojí. Nepochybně nejextrémnější výzvou je v tomto ohledu vybudování obytného prosto- ru mimo pohostinnou náruč naší vlastní pla- nety. Takové „samozřejmosti“, nad nimiž se na Zemi sotva pozastavíme, ale bez nichž náš život není dlouhodobě představitelný, jako je dýchatelný vzduch, gravitace nebo nepřítom- nost nebezpečného záření, totiž v kosmu sa- mozřejmé vůbec nejsou. Návrh orbitálního hotelu v představách společnosti Galactic Suite

31 www.lifeoncampus.cz obydlí pro kosmonauty Objekt umožňující přežití člověka ve volném kosmickém prostoru nebo na povrchu cizí planety neboli habitat musí v první řadě zajis- tit všechny základní životní potřeby lidských bytostí, nezbytné pro jejich přežití. Další dů- ležitou otázkou je funkčnost. Kosmická obydlí dneška i blízké budoucnosti jsou totiž zároveň pracovišti, vědeckými laboratořemi nebo pi- lotními kabinami. Nesmíme ale zapomenout, že kosmický habitat není, nebo by neměl být, jen místem přežívání. Zejména pro dlouhodo- bé pobyty ve vesmíru je důležité, aby se posád- ka ve svém kosmickém domově cítila příjem- ně a měla ty nejlepší předpoklady k uchování fyzického i duševního zdraví, celkové pohody a dobrých sociálních vztahů. Pro laika může být k  neuvěření, že mezi zásadní problémy meziplanetárních letů nepatří ani tak otázky technické, jako psychologické: nuda, stesk po domově, ponorková nemoc a jiné formy roz- padu kolektivu, a dokonce i skutečná psychic- ká onemocnění. Právě na architektech záleží, zda se obydlí mimo Zemi stane nenáviděným vězením nebo oblíbeným či alespoň snesitel- ným domovem. Nezbytné jsou prostory pro práci i odpočinek, společnou zábavu i chvíle intimity a soukromí – protože kosmonauti zkrátka nemohou „jít na procházku“ ani se odstěhovat, kdykoli je napadne. prázdné nádrže a nafukovací hotely Parametry raketových nosičů neúprosně diktu- jí rozměry a hmotnost nákladu, který je vůbec možné ze Země dopravit, a s každým kilogra- mem navíc roste i cena. Vzletné vize i ušlechtilé ideály tak často musejí chtě nechtě ustoupit do pozadí. Zejména ty nejstarší kosmické lodě ne- poskytovaly průkopníkům vesmírného létání téměř žádný prostor k pohybu. Dalším krokem byly kosmické stanice – zaří- zení rozměrnější než samotné kosmické lodi, poskytující více prostoru pro experimenty a astronomická pozorování, ale i delší pobyt člověka a sledování zdravotních a psychic- kých důsledků takového pobytu. Menší sta- nice mají podobu samostatně vynášených bloků, často válcového tvaru, zatímco ty vel- ké, jako ruský Mir a Mezinárodní vesmírná stanice, jsou sestaveny z většího počtu samo- statně dopravených modulů, protože tak roz- měrná a těžká tělesa není možné do kosmu vynášet vcelku. I tak je stavba takové stanice drahá a časově náročná, a její obyvatelé se musejí ve svých nárocích na pohodlí a este- tiku notně uskrovňovat. Příkladem jedné z cest k rozměrnější sta- nici může být americká kosmická stanice Skylab. Ve skutečnosti totiž šlo o vynalézavě přestavěný prázdný horní stupeň rakety Sa- turn V (SIVB). Rozměry obytného prosto- ru vybudovaného uvnitř nádrže na kapalný vodík byly úctyhodné: průměr 6,6 m, délka 8,9 m. Protože stanice byla koncipovaná pro dlouhodobé pobyty, bylo nutné, aby její pro- středí bylo co možná nejpřívětivější. Návrh interiéru Skylabu byl proto svěřen přední- mu průmyslovému designérovi Raymondu Loewymu. Podobně vynalézavým řešením je použití „nafukovacích“ modulů z pružné- ho materiálu, jejichž tvar neudržují kovové stěny, ale přetlak atmosféry uvitř. Takový ha- bitat se snadno vejde do nákladového prosto- ru a teprve v cílové destinaci se nafoukne do svých konečných rozměrů, navíc je i relativ- ně lehký. Navzdory těmto výhodám byl vý- voj nafukovacího modulu Transhab v NASA v roce 2000 zrušen. Naštěstí se opuštěného projektu chopila soukromá společnost Bige- low Aerospace, která už na oběžnou dráhu vypustila dva zkušební moduly tohoto typu, a do budoucna počítá s  vybudováním ko- merční kosmické stanice. potíže s tíží Zkušenosti z  kosmických stanic ukazují, že člověk může přežít ve stavu beztíže i více než rok, jeho fyzická i psychická kondice ale silně trpí. Pro lety k jiným planetám trvající řadu měsíců, anebo pro trvale osídlené stanice v kosmickém prostoru, potřebujeme nepříz- nivým účinkům beztíže předcházet. Ale jak to udělat, když generátory umělého gravitač- ního pole zatím najdeme pouze ve vědecko- fantastických filmech? Jediným technicky proveditelným řešením je použití odstředivé síly. Celé obydlí ve tvaru prstence, válce nebo činky by rotovalo ko- lem své osy, a tak vytvářelo zdání gravitace. Problém je, že aby tato iluze byla dokonalá, musela by mít stanice kilometrové rozměry. U menších těles sice také vytvoříme požado- vanou odstředivou sílu, ta je ale doprovázena mnoha vedlejšími efekty. Čím blíže jsme ose rotace, tím je pocit tíže slabší, takže vzniká matoucí pocit „lehké hlavy a těžkých nohou“. Na významu nabývá též Coriolisova síla, kvůli níž padající předměty nesměřují kolmo k  podlaze, nýbrž se vychylují do stran. Při pohybu by působila i na rovnovážné ústrojí člověka, což by mohlo vyvolat závratě, ne- volnost nebo dezorientaci. Při konstrukci rotujícího habitatu je proto nutné hledat kompromis mezi technickými možnostmi a limity lidské adaptace. Doma i na planetách? Na kosmických tělesech se uplatňují úplně jiné zákonitosti než ve volném kosmu, na ka- ždý pád je to prostředí o něco málo bližší naší pozemské zkušenosti. Výhodou jsou místní suroviny, díky nimž nemusíme vše potřebné nákladně dopravovat ze Země, a také přiro- zená gravitace. Na Měsíci i Marsu je však vý- razně nižší než na Zemi a není jasné, nakolik bude lidským potřebám vyhovovat. Planetár- ní prostředí ale přináší i problémy, kterým budou muset budoucí základny a kolonie řešit. Je to například seismická aktivita, za- znamenaná na Měsíci, anebo obyčejný prach, vířený na Měsíci elektrostatickými silami a na Marsu zase písečnými bouřemi. Vnik- nutí jeho částic do citlivých elektronických, koSmoNautika Zkušenosti z kosmických stanic ukazují, že člověk může přežít ve stavu beztíže více než rok, jeho fyzická i psychická kondice ale trpí. Návrhy umělých světů byly nesmírně populárnív sedm- desátých letech dvacátého století. tato obytná stanice měla mít ve svém kulovitém cenrálním modulu o průměru 1,6 kilometru místo pro 30 000 kolonistů. Bernalova sféra 

32 Soutěž pokračuje do 16. 12. 2011 mechanických zařízení, nebo jejich usazení na povrchu solárních panelů by mohlo mít i fatální důsledky. Pro trvalé osídlení potřebujeme i ochranu proti karcinogennímu kosmickému záření, kterou řídká atmosféra Marsu ani bezvzdušný povrch Měsíce neposkytuje. Většina návrhů proto předpokládá, že obytné moduly budou svrchu pokryty silnou vrstvou regolitu (mi- mozemské půdy), nebo přímo skryty v pod- povrchových štolách a chodbách. Je dokonce možné, že se budoucí kolonisté uchýlí k tomu úplně nejstaršímu způsobu bydlení – v  při- rozeně vzniklých jeskyních a lávou vyhlou- bených chodbách, které by jim v cizím světě poskytly bezpečné útočiště. Prostředí v mnoha ohledech podobné Zemi bychom nalezli, kdybychom se přestěhovali na planetu Venuši. Kvůli smrtícím podmín- kám na jejím povrchu by nám ale nezbylo nic jiného, než vybudovat létající města vysoko v atmosféře, kde se teplota i tlak blíží pozem- ským hodnotám. Gravitace je tu blízká té, na kterou jsme zvyklí, a atmosféra spolehlivě od- stiňuje i pronikavé kosmické paprsky. megastruktury Ve velmi vzdálené budoucnosti snad přijde na řadu i konstrukce habitatů o rozměrech měst nebo dokonce malých planetek, existujících v otevřeném kosmu. Již v roce 1929 John D. Bernal navrhl tzv. Bernalovu sféru – dutou ro- tující kouli s vnitřním prostorem pro 30 000 lidí. Pro vytváření umělé gravitace ovšem není koule nejvhodnějším tvarem, protože k obý- vání se hodí jen pás okolo jejího „rovníku“. Daleko vhodnější by byly kosmické kolonie ve tvaru válce, jaké navrhl v 70. letech Gerard K. O’Neill. Nejklasičtějším typem kosmického habitatu ale zůstává prstenec, který navrhovali již počátkem 20. století K. E. Ciolkovskij a H. Potočnik. Rozmanité varianty tohoto prapů- vodního konceptu mají rozměry od desítek metrů až po stovky kilometrů. Pro vize kosmických architektů je každé omezení příliš těsné. Díky tomu mohly vzniknout i návrhy umělých struktur v mě- řítku celé Sluneční soustavy, jako je Dyso- nova sféra, jejímž cílem je obklopit naši ma- teřskou hvězdu úplně a beze zbytku využít veškerou energii, kterou produkuje. Smělé vize kosmických architektů tak sahají až do té nejvzdálenější budoucnosti, a posouvají meze naší představivosti až na samé hra- nice možného.  ČeSká ceSta Do koSmu Za kosmickými architekty nemusíme cestovat za oceán, několik význačných osobností z tohoto oboru totiž najdeme i v České republice. tomáš rousek se proslavil zejména návrhem mezipanetární kosmické lodi aG-Neo, který vypracoval ve spolupráci s Brianem Wilcoxem z NaSa. plavidlo určené pro misi čtyřčlenné posádky k blízkozemním asteroidům by mělo být složeno ze dvou samostatných modulů, propojených 200 m dlouhými kevlarovými lany. rotace celé soustavy by v obytné části vytvářela umělou gravitaci. Jako obytný prostor by při tom mohl posloužit buď nafukovací habitat, nebo po ukončení provozu iSS „recyklovaný“ modul tranquility. rousek spolupracuje také s dalším českým architektem, ondřejem Doulem. Společně navrhovali například lunární základnu SinterHab, vybudovanou na základě technologie mikrovlnného spékání měsíčního prachu v kombinaci s nafukovacími moduly. Dou- leho dílem je i projekt základny na marsu, nazvaný mars Base 10. Zařízení navržené pro vynesení raketou typu ares má opět podobu nafukovací struktury, která by měla po přistání na povrchu rudé planety poskytnout domov až 10 astronautům. Kvůli smrtícím podmínkám na povrchu Venuše bychom museli vybudovat létající města v její atmosféře.  koSmoNautika

JAK SNADNÉ! TADY DOSTANU PŘÍLEŽITOST VYNIKNOUT Zkuste to s námi i Vy. Nabízíme Vám práci a jedinečnou možnost rozvíjet kariéru v multikulturním prostředí globální banky. Dejte nám o sobě vědět, my Vám dáme příležitost. Jsme připraveni podpořit Váš profesní růst. UniCredit Bank otevírá i v roce 2012 Trainee program pro talentované absolventy vysokých škol. Bližší informace o Trainee programu získáte na našich webových stránkách www.unicreditbank.cz.

34 Soutěž pokračuje do 16. 12. 2011 „D nes jsme měli nahoře nějaká měření, tak jsme se tady s mým novým kolegou stavili na kafe, chtěl jsem mu ukázat, jak je to tu zrekon- struované,“ vysvětluje mi pilot helikoptéry, zatímco stoletá mašina pomalu připravuje voňavé espresso. Ve stejném okamžiku při- chází Duilio, horský vůdce a provozovatel rifugia Pradidali, a s upřímnou radostí vítá milé hosty. Je devět hodin ráno, všichni, co tu dnešní noc spali, už vyrazili na své cesty, na chatě panuje klid. V nadmořské výšce 2278 metrů začíná další den a mě jen na malý oka- mžik napadne, jak je skvělé potkat „kluky z horské“ jen tak v klidu, u kávy, bez nových smutných příběhů a špatných zpráv. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné, a tak jsem se jednoho červnového dne, s minimální zá- sobou italských slovíček, zato s notnou dáv- kou kuráže, nasazení a lásky k horám, ocitla na počátku skvělého dvouměsíčního dobro- družství. Získala jsem práci na vysokohorské chatě, rifugiu (v překladu „útočiště“) v ital- ských Dolomitech. Vítejte v ráji K chatě nevede žádná silnice. Nejbližší civili- zace je vzdálená dvě hodiny chůze a tisíc výš- kových metrů. Z  údolí Val Canali stoupám cestičkou vinoucí se pod dráty malé lanovky určené pouze pro zásoby (a naštěstí i pro pro- tekční zaměstnaneckou bagáž), doprovázena jen potůčkem vody z rozpouštějícího se sně- hu z okolních vrcholů. Lesy se postupně mění v kleč, až nakonec zcela ustupují kamenům. V dáli se objevuje sympatická chata s červe- nými okenicemi. Vzduchem se line vůně čer- stvě upečeného domácího štrůdlu a z domu se rozléhají hlasy štěbetajících návštěvníků. A kolem ční, v majestátném klidu, skalnaté stěny Pala di San Martino. Grande famiglia felice „Na konci léta pro tebe budeme jako rodiče,“ říká mi s úsměvem Piera, manželka Duilia. Chata, stejně jako téměř všechno zde v ho- rách, je rodinný podnik. Manželé Boninseg- na provozují rifugio Pradidali již téměř dva- cet let a jejich jméno má v oblasti silný zvuk. Koneckonců, celá rodina je zapojena do dění v horách (Duilio, jeho syn i zeť, všichni jsou horští vůdci a ski instruktoři, švagr létá s vr- tulníkem horské služby, dcera provozuje hotel dole v národním parku, a tak bychom mohli ještě chvíli pokračovat). Během roku žijí jako všichni ostatní dole v údolí, ale hned jak to počasí umožní (větši- nou v červnu), vyrážejí nahoru, aby útočiště otevřeli pro potenciální kolemjdoucí. A zů- Divočina dva kilometry nad mořem v chatě, kam si zalétávají na kafe piloti vrtulníků a kuchaři zachraňují horolezce. TEXT: Michaela PličkoVá ceStoVání

35 www.lifeoncampus.cz stanou zde, dokud nedojde voda a nezhorší se počasí. Konec sezony většinou přichází v průběhu září. Dva kilometry nad mořem Piera má na starosti kuchyň (a v podstatě i všechno ostatní), Duilio zaopatřuje „muž- ské“ práce (především společenské hovory s hosty). Kromě nich pracují na chatě další dva tři pomocníci. Všichni dělají všechno. A dělá se, když je potřeba. Nic jako pracovní doba tu neexistuje. Práce je těžká, ale všichni pracují rádi a s dobrou náladou. Vstává se brzy. Práce začíná ještě dřív, než se probudí první hosté, a končí ve chvíli, kdy jsou i největší opozdilci v posteli. Všichni se snažíme, aby se hosté cítili příjemně. Rozhod- ně zde ale neplatí, že klient je úplně na prv- ním místě. „V takové nadmořské výšce přece nemůžou očekávat žádný hotel,“ poznamená Piera, zatímco zavírá dveře spojující kuchyň se sálem. Je půl deváté, večeře pro hosty prá- vě skončila a my, rifugisté, zasedáme ke spo- lečné tabuli jako jedna velká šťastná rodina. Večeře je pro nás svátkem. Vytoužená chvíle klidu, čas na povídání. Bar je zavřený. Hosté musí s objednávkami počkat. Stále na příjmu Rifugio úzce spolupracuje s okolními horský- mi chatami i institucemi v údolí (s horský- mi vůdci, turistickou kanceláří a především s horskou službou). Vysílačka je neustále na- laděná na frekvenci záchranářů. Když se ozve známé šramocení, ruch v  kuchyni utichne a všichni napjatě poslouchají. O víkendu a za pěkného počasí, když jsou hory plné turistů, slýcháme takového šramocení často. Sedíme u večeře. Duilio není doma. Včera se- stoupil do údolí na pohřeb svého kamaráda, horského vůdce. Zemřel v  horách. Zřítil se ze skály. I takové věci bohužel patří k životu zdejších lidí. Venku je tma a mlha, pravděpodobně začne každým okamžikem pršet. Nikomu se moc nechce mluvit, atmosféra v místnosti je po- nurá. Dva u nás ubytovaní horolezci se ještě nevrátili ze skály a já přemýšlím, jestli zůsta- li trčet v  bivakovací boudě nahoře, nebo... V tom se ozve známý zvuk vysílačky. noc v horách Někdo slyšel v horách volání o pomoc, ale vr- tulník již nemůže vzlétnout. Je pozdě. A ještě k tomu to počasí. V takových chvílích je hle- dání na osazenstvu rifugia. Pippo, můj kolega, s nechutí odstrkuje talíř nedojedených těsto- vin a jde se převléct. Za pár minut již s Gio- rgiou, která absolvovala záchranářský kurz, vyráží opatřeni čelovkami a vysílačkou vzhůru do míst, kde by údajně mohla ztracená dvojice být. Já zůstávám na chatě s Pierou, na vysílač- ce, s hosty, kterých dnes máme plný dům. Bez jediného slova lítáme po kuchyni a uklí- zíme nádobí po večeři. Nervozita by se dala krájet. Kromě deště se za poslední dvě hodi- ny nic nového neděje. Když už podruhé za- čínáme leštit skleničky, jen abychom měly co dělat, přichází dobré zprávy. Našli je. Jsou ve- směs v pořádku. Jedna zlomená ruka a nějaké škrábance. Uvízli na skále a kvůli úrazu ne- můžou slanit dolů. Budou tam muset přespat. Děcka na dálku dvojici poučují, jak se mají připravit na dlouhou noc na skále, a zjišťují, jestli mají dost oblečení. Nikdo se k nim dnes již nedostane. Vrtulník je vyzvedne za svítá- ní. Všichni u vysílaček si můžou oddechnout. Dnes hledaní přežijí. ceStoVání Přemýšlím, jestli zůstali trčet v bivakovací boudě nahoře, nebo... V tom se ozve známý zvuk vysílačky.  co přinese další den Za další dvě hodiny se vrací našinci, celí zmá- čení a unavení, ale s úsměvem na tváři. Na- štěstí pro dvojici tam nahoře přestalo před chvílí pršet. Vítr rozfoukal mraky. Je nádherná noc. Odbila jedna hodina a my si venku před kuchyní roztahujeme malá křesílka. Zatímco se balíme do dek, Piera podotkne: „Pippo, měl by sis dojíst svoje těstoviny, ať máš sílu. Zítra brzy ráno vyrážíš hledat vodu.“ Ano. Je to tak. Jezero, ze kterého bereme vodu, již vyschlo. Poslední týdny bylo neobvykle slunečno. Mu- síme najít nový zdroj, což ale bude těžké. Není již totiž skoro žádný sníh. Všichni se rozesmějeme. Konečně se může- me uvolnit. Další den v  horách je pro nás, rifugisty z  Pradidali, u konce. Nějaký čas ještě budeme popíjet domácí červené víno a koukat na hvězdnou oblohu, než konečně na pár hodin zalezeme do svých peřin. Jsme šíleně unavení, nějak nám to ale zrovna neva- dí, hvězdy tu totiž mají takovou moc, která... Raději se na to přijďte sami podívat.  Můj italský ráj na zEmi

36 Soutěž pokračuje do 16. 12. 2011 kariéra Co se za těmi písmenky skrývá? MBA je zkratka pro anglický název studijní- ho programu Master of Business Administ- ration, jehož oficiální český překlad zní Mistr obchodní administrativy. Ten je však značně zavádějící, protože s obchodní administrati- vou má tento obor málo společného. Studium MBA je oficiálně postavené naroveň českému magisterskému stupni. Technicky a náročností však spíše odpovídá čemusi mezi stupněm magisterským a doktorand- ským; nastupují do něj studenti až po vystu- dování vysoké školy. Z pohledu praxe se jedná o studium velmi vážené, zaměřené především na manage- ment. Studenti a zejména absolventi MBA zastávají často vedoucí pozice ve význam- ných společnostech. Získání tohoto titulu vám oproti jiným otevírá vrátka k práci ze- jména u zahraničních investorů, pro které je MBA mezinárodně uznávaný certifikát. Svojí povahou je MBA akademické vzdělání zaměřené na aplikaci teorie při řešení rozho- dovacích problémů z reálného světa. Lektory tohoto vzdělávacího programu bývají profe- soři významných českých univerzit a top ma- nažeři z praxe: generální ředitelé firem nebo například předseda antimonopolního úřadu. Co se v programu MBA naučím? Celé studium je postaveno na propojení teo- rie s praxí. Manažer často zpracovává písem- né práce, ve kterých řeší konkrétní problémy vlastní firmy (s pomocí lektorů - manažerů z praxe) a case studies z konkrétních oblastí. V MBA se tedy budete učit rozhodovat a ře- šit problémy z praxe za pomoci aplikace zde získaných teoretických znalostí. Během stu- dia člověk probere desítky případových stu- dií, ve kterých se zkoumají a řeší opravdové a aktuální problémy a situace z reálných fi- rem. Takže se může stát, že se budete snažit navrhnout cenovou politiku automobilky BMW na americkém trhu či analyzovat im- plementaci několika záruk poskytovaných výrobcem na kopírovací stroje Xerox. Studijní plán MBA obsahuje povinné (core) a volitelné (elective) kursy. Povinné kursy mají všichni MBA studenti na dané škole to- tožné; volitelné si vybírají podle své speciali- zace. Podle toho, s jakým vzděláním člověk do MBA programu vstupuje, musí někteří studenti navíc absolvovat základní (founda- tion) kursy. Tato skupina obsahuje například matematiku, účetnictví, ekonomii, statistiku, právo, marketing a další. Ačkoliv je studium MBA zaměřené přede- vším na management, často je možné zvolit si zaměření (major či concentration). Zá- kladní nabídky bývají: marketing, podnikové finance, finance cenných papírů a kapitálo- Získání mezinárodního titulu MBA neboli Master of Business Administration je u nás stále dostupnější. Toužíte-li po manažerské kariéře, měli byste se o možnosti tohoto postgraduálního studia zajímat. My vám předkládáme základní informace. TEXT MArtin KoutSKý MBA:Takový prestižnější manažer

www.lifeoncampus.cz vých trhů, a manažerské informační systémy. Pokud se specializujete na personální man- agement, můžete zvolit speciální program podobný MBA - Master of Science in Human Resources (MSHR). Jak moc je studium náročné? Je pravda, že k poklidnému studentskému ži- votu má tento obor hodně daleko. Je však nut- né, aby studium mělo vysokou laťku a přísné standardy – právě díky tomu má tento titul ta- kovou prestiž. K prodloužení mládí vám tedy tento obor rozhodně neposlouží, zato ho oce- níte, pokud od studia očekáváte, že se v rámci něj opravdu něco naučíte. Náročnost studia pro vás bude úměrná jeho délce. Pokud si předměty a zkoušky rozloží- te do sedmi let, pak je to celkem pohoda a je možné při studiu i pracovat. Pokud budete chtít MBA dokončit do roka až dvou, může to být pořádná dřina. Ke splnění jednoho dvoukreditového předmětu totiž také můžete potřebovat splnit šest písemek a předložit až deset případových studií a jiných písemných prací. Z  požadovaného rozsahu některých těchto semestrálních prací se zdá, že studenti MBA píší „diplomek“ hned několik do roka. Jak se na takovou školu dostanu? Pokud se rozhodujete, zda a na kterou školu nastoupit, nejprve si ověřte, zda máte správ- né kvalifikační předpoklady. Většina vzdělá- vacích institucí vyžaduje ukončené vysoko- školské vzdělání (nebo SŠ s několikaletou praxí v řídící funkci). Zatímco na některých školách vyžadují aktivní znalost angličti- ny (například na Universitě of New York in Prague je součástí přijímacího řízení test z anglického jazyka - TOEFL), na jiných stačí jen pasivní znalost (například Brno Interna- tional Business School). Než se pro nějakou takovou školu rozhod- nete, zvažte však také její pověst a kvalitu. Titul z některého z neakreditovaných pro- gramů v ČR vaši atraktivitu na pracovním trhu moc nezvýší. Přijímací řízení do MBA programu je po- měrně zdlouhavý, komplikovaný a finančně náročný proces. O přijetí nakonec rozhoduje vedle uchazečovy studijní a pracovní historie zejména zkouška GMAT. Obvyklá bodová hranice nutná pro přijetí do programu bývá minimálně 600 bodů z 800, pro zahraniční studenty často 500. Pokud člověk nemá pra- covní historii, která převáží studijní výsledky, pak jsou velice pečlivě posuzovány výsledky studenta na předchozích školách, takže ne- pěkné známky vás mohou potopit. na kolik mě to přijde? Obvyklý dvouletý cyklus MBA na školách akreditovaných v  Česku vás bude stát něco mezi 120 000 a 250 000 Kč, v  zahraničí to může být až několikrát víc. Pár tisíc si bu- dete muset připravit už na zaplacení účasti v přijímacím řízení, k tomu si musíte zaplatit zkoušku GMAT, která vás může přijít až na 240 euro, a u některých škol i zkouška TOEFL, stvrzující vaši znalost anglického jazyka, s ce- nou kolem 150 euro. Pokud takové peníze nemáte, je pro vás dob- rou zprávou, že vám toto studium může také proplatit zaměstnavatel. Některé firmy vyu- žívají investice do tohoto vzdělávání k  PR, čímž se jim daří lákat kvalitních zaměstnan- ců se zájmem o další profesní rozvoj, což je vlastnost, která se poslední dobou stále víc cení. Prezenční kursy často probíhají o ví- kendech, takže studium neznemožňuje ani práci na plný úvazek.  Než se pro nějakou školu rozhodnete, zvažte však také její pověst a kvalitu.  Zápočet Bakalářská nebo Semestrální práce Reference v CV Ocenění Udělejte si malý náskok pro vývoj v technologiích  Windows Phone  Kinect pro XBOX 360  Windows Azure Registrace je již otevřena www.ImagineCup.com Nové kategorie se v krátké době objeví na www.ImagineCup.cz Potřebný software získají studenti ZDARMA na www.DreamSpark.cz Zabijte více much jednou ranou www.vyvijej.cz inZerCe

38 Soutěž pokračuje do 16. 12. 2011 kultura Tvorba pod širým nebem Výtvarná soutěž Artis Pictus 5. – 20. října 2011 Pražské Staroměstské náměstí aspoň tentokrát nepatřilo turistům, ani fanouškům sportu, ale umělcům. Konala se tu totiž velká výtvarná soutěž Artis Pictus. Na náměstí proto zaujali svá místa u připravených stojanů studenti českých uměleckých škol. Soutěžilo jich nakonec celkem 379, v roli hostujících umělců je podpořil mimo jiné Jiří Lábus či Iva Hüttnerová. Na vytvoření soutěžního dílka na téma Svět bez barev měl každý umělec přibližně dvě hodiny, pak musel štafetu v podobě stojanu a štětce předat dalšímu účastníkovi. Od 6. října už návštěvníci inter- netových stránek www.artispictus.cz i dvě odborné poroty vybírali své favority. Soutěž tedy nakonec má tři vítězné obrazy. Tento projekt podpořil nejen začínající české umělce, ale také nevidomé, a to díky benefiční dražbě obrazů, která následovala hned po výstavě obrazů a vyhlášení vítězů v pražském Kongresovém cen- tru. Na Konto Bariéry díky ní přibylo víc než čtyři sta tisíc korun. Umění v pohybu Festival 4+4 dny v pohybu 15. – 22. října 2011 Proč zrovna takový název pro multižánrový kulturní fes- tival? Jedno vysvětlení se po prozkoumání programu akce přímo nabízelo – chcete-li si festival plnými doušky užít, budete se muset pohybovat skrz naskrz Prahou, a chcete-li stihnout vše, co vás bude zajímat, budete se muset pohybo- vat přímo sportovním tempem. Leitmotivem festivalu bylo právě propojování různých uměleckých i neuměleckých oborů, takže jste v rámci něj mohli zavítat například na drzé divadelně-taneční představení severského souboru Jo Strømgren Kompani, operu na fotbalovém tréninku s výstižným názvem Bohé- mové na Bohemce či se zúčastnit rozverných pouličních her na „neviditelném hřišti“ v samotném centru Prahy. Celým festivalem také prostupovala výstava s názvem Štěstí, v  níž 23 současných umělců prezentovalo své představy o štěstí ve snaze vzbudit o významu tohoto slova diskusi. Ne- jen o štěstí, ale také o umění – co to vlastně je? Co ještě je umění a co už ne? Nepokládali jste si tuto otázku někdy také? Ani při pohledu na výtvor graffiti na vašem domě? „Přál bych si, aby letošní festival byl nejen inspirativní a provokující ve své dočasnosti, ale též se stal trvalejší platformou pro diskusi o potřebách současného umění,“ shrnuje nemalé ambice akce jeden z jejích organizátorů, Pavel Štorek.Deja Donne a Jo Strømgren Kompani Známí umělci podpořili akci osobním příkladem Tématem byl Svět bez barev Mammalian Diving Reflex a představení v řežii Joelsona Gussona

39

40 Soutěž pokračuje do 16. 12. 2011 kultura Konopná invaze v Holešovicích Cannafest Prague 2011 25. – 27. listopadu 2011 Průmyslový palác na pražském výstavišti v  Holešovicích se stal už podruhé dějištěm veletrhu Cannafest, věnovaného konopí ve všech podobách. 20 tisíc ná- vštěvníků si mohlo vybírat z na- bídky vystavovatelů ze 17  zemí. Nechyběli přední šlechtitelé se- men, výrobci hnojiv a pěstební techniky. K  dostání byly také kuřácké potřeby, zájemci mohli ochutnat konopné potraviny, pří- padně doplnit svůj šatník obleče- ním z konopí. Nedílnou součástí akce byl i cyklus přednášek na ožehavá témata, jako je medicín- ské využití konopí, jeho legali- zace nebo hospodářský význam. K odlehčení atmosféry pak skvě- le posloužila promítání filmů či koncerty a afterparties. Jihlava v područí dokumentu Mezinárodní festival dokumentárních filmů Jihlava 25. – 30. října 2011 Jihlavský festival je jednou z  největších událostí evropského doku- mentárního filmu. Letos toto historické město na Vysočině hostilo už 15. ročník své tradiční štítové akce. Jednou z novinek tohoto ročníku bylo využití nového multifunkčního sálu DiOD. Za zmínku stojí také diskusní platforma Inspirační fórum, která narozdíl od ostatních nenásleduje po natočení dokumentu o určitém tématu, ale naopak má přítomného dokumentaristu inspirovat, na co se zaměřit v dalším filmu. A trocha čísel z MFDF 2011  Festivalu se zúčastnilo přes 2700 akreditovaných hostů  Festivalové projekce navštívilo víc než 30.000 diváků  Na festival bylo přihlášeno celkem 2500 filmů, do programu jich pořadatelé vtěsnali 229  Světovou premiéru si v Jihlavě odbylo 56 snímků  Do Jihlavy touto cestou zavítaly filmy z 41 zemí světa Výbušná vědecko-umělecká laboratoř Projekt NanoPOLIS Nové scény Národního divadla 1. listopadu – 31. prosince 2011 Že věda a umění nejdou dohromady? Pověra! Vyvrací ji výstava Nano- POLIS, kterou podpořili také Tata Bojs se svými dvorními tanečníky DekkaDancers. Jejich Nanoalbum si můžete ještě jednou zopakovat 12. prosince, kdy jejich vystoupením vyvrcholí večer plný umělecky ztvár- něných chemických a fyzikálních experimentů. A v celém průběhu pro- since – každý den od rána až do půlnoci – se můžete nechat přenést do nanodimenzí našeho světa prostřednictvím výstavy. „Nová scéna se pro- měnila v laboratoř uměleckých děl, v níž vidíte, slyšíte a dotýkáte se fyziky a chemie nanoprostoru, možného klíče k naší budoucnosti,“ vyjadřuje to naprosto přiléhavě kurátorka výstavy Alexandra Prokopová. Udílení ceny Respektu Nacpané kino Dukla 

41

Perly Pána ohně 42 Soutěž pokračuje do 16. 12. 2011 M ístní nás jako obvykle přiběhli přivítat až na pláž. Ale tady měli v rukou luky a foukačky. „To nám ten výlet pěkně začíná,“ obrátil jsem se k Ainii. Jenže ta už byla pryč. Pak mne něco píchlo do krku a byla tma. Místo kecání jsem měl taky zmizet. Setkání s Maralamarem mi nebylo nikdy příjemné. Bylo na něm znát, jak těžce snáší, že si jeho nejmilejší neteř Ainii chce vzít někdo, kdo není z Vodního lidu. Kupodivu neměl výhrady k tomu, že jsem nájemný vrah. Vlastně ani nemohl, vždyť jeho neteř měla stejné povo- lání. Ale je tu rozdíl: Ainine je vlastně ve státní službě, zatímco já jsem byl na volné noze. Tedy donedávna, teď jsem výměnou za Dar také vstoupil do služby. Bohužel se tak můj budoucí tchán stal i mým šéfem. Možná doufá, že když padnu ve službě, nebude muset mi dát svoji neteř. Ale takovou radost mu neudělám. No teď jsem ho viděl potřetí. „Posaď se, chlapče, “ uvítal mne ve své kanceláři a nalil mi skvělý zelený čaj. „Chystám se tě poslat do akce.“ To nebylo žádné překvapení. Už měsíc se ze mě snaží jeho seržanti vyrazit duši a nedaří se jim to. „Protože jsi nováček, nebude to nic složitého. A dostaneš někoho staršího, kdo tě pohlídá a povede.“ A kdo zajistí, abych se už nevrátil, doplnil jsem si v duchu, zatímco jsem vychutnával čaj. „Nebývá to zde zvykem,“ vzdechl najednou můj hostitel, který mezitím vstal od stolu a přešel k oknu. Za ním v houstnoucím šeru podmanivě tančili rejnoci manta, ale můj pohled přitáhla spíše mihotavá záře, která se najednou linula z Maralamarových dlani. Držel v nich perlu Pána ohně, věc, kterou jsem doposud znal jenom z doslechu. „Cojsemtochtěl,“ podrbalseMaralamarvevlasech, očividně sám fascinován tou světelnou hrou. „Přece mu říci, že jsem jeho velící důstojník, strýčku,“ vystoupila ze stínu Ainie a dala mi polibek. Tak to tedy opravdu nebývá zvykem. Naše mise měla, kromě rutinního sledování kultu Osmi ramen, dva cíle. Zaprvé: po- moci ostrovanům zbavit se přemnožených stromniček. Za druhé: pátrat po původu ohnivých perel. Bylo to skvělé, díky Daru jsem dokázal dýchat pod vodou, dýchat vodu a jako jeden z Vodního lidu jsem mohl cestovat ve vaku pod břichem kosatky. Doopravdy jsem si to užíval. Až do toho vylodění na pláži. Probudil mne křik nad mojí hlavou. Ležel jsem smotaný do kozelce v jámě na úlovek pod nějakou chýší. Podle toho, jak jsem smrděl, jsem den nebo dva prospal. Jako nikdy dříve jsem si přál, aby zkazky o zdejších lidoužroutech byly jenom ošklivou pomluvou. Ale to už se otevřel poklop nade mnou, čísí neurvalé ruce mne vy- táhli do jasu tropického dne a posadili na židli. Jestliže mne dosud bolela hlava jako střep z té uspávací šipky, teď mi vybuchla. „Fuj, to je smrad,“ zaslechnu, načež mne poleje vědro vody. Je sladká, lačně ji hltám, nepil jsem snad rok. Sedím přímo proti známé potetované tváři korunované přebohatou péřovou čelenkou. Bohatost té pohlavní ozdoby vysvětlovala fakt, proč na jeho ostrově neskřehotá jediný papoušek. Ro-rongo byl veliký náčelník s ještě větší čelenkou. Podle místního zvyku měl tvář s vysedlými lícními kostmi potetovanou vl- novkami a hnědé zuby upilované do špičky. Ro-rongo byl hladový náčelník, on a jeho lid hladověli, úrodu místo nich sklízeli stromničky, malé stromové chobotnice, které sežerou všechno zelené. A strašně rychle se množí. Ro-rongo byl ochotný náčelník, schopný udělat cokoliv, jen aby se zbavil stromniček. Dokonce se nechal štípnout tím velkým a odporným mravencem, kterého jsme mu dovezli. Byla to královna sia-fu, velkých masožravých mravenců, která pila jeho krev, aby už nikdy více nekousla člověka. Hlad nebyl jenom zde, tento ostrov byl pouze další v řadě, kde jsme rozdávali mravence. Ro-rongo byl velmi štastný náčelník, když viděl královnu sia-fu baštit první z miliónů chobotniček. Na pohublých tvářích vesničanů se objevil odlesk naděje, když si královna udělala hnízdo pod palmovými kořeny. Kosatky se krm- ily na širém moři a stejně jako my už potřebovaly oddech. Sraz byl za týden, takže jsme viděli první rojení sia-fu. Za velkého jásotu místních mravenci táhli do hnízda několik stromniček a dokonce i jednu neopatrnou větevnici. Ro-rongo byl velmi šťastný náčelník, který nám sliboval pomoc a věrnost až za hrob. Co se týče hlavního cílu mise, byli jsme více jak úspěšní. Ro-rongo byl náčelník, který měl ohnivou perlu. A řekl nám, kde ji koupil. „Pěkný ostrov,“ usmála se na mě ústa plná upilovaných špičatých zubů, “hodně papoušků a žádný stromničky,“ odplivl tabákovou slinu za sebe. „Tady už zůstaneme. Místní si určitě nezasloužili tady žít.“ Už mě přestáli pálit oči, takže jsem se rozhlédl kolem. Ro-rongovi muži se při přepadu drželi tradičních metody, muže zabít, ženy znásilnit, přeživší pak odvléct do otroctví. „Ainie nás poslala,“ odpověděl na moji nevyřčenou otázku. POVÍDKA Martin Tůma (* 1971) Autor o sobě tvrdí, že je vědeckotechnický  revolucionář, kvantový mechanik a  nenapravitelný snílek. Občas, když  vnitřní  přetlak  přeroste  snesitelné  meze a zrodí se povídka, jako ta,  kterou jste si právě přečetli. Dokud  byla ještě Ikárie Ikárií, vyšly mu v ní  tři povídky a teď se konečně chystá  něco vydat knižně. V letošním roce  dožívá  významného  rozhraní,  kdy  mládí je už fuč, do důchodu daleko  a  pohoršen  tím,  jak  nám  mladá  generace  hloupne,  věnuje  velkou  část svého volného času populari- zaci vědy především na stránkách  osel.cz.  

43 www.lifeoncampus.cz „Jak dlouho,“ dostal jsem ze sebe. „Dva dny. Měla štěstí, našla nás na výpravě kousek odsud.“ Aha, tak štěstí, pomyslel jsem si. Ty jsi pěkně mazaná mrcha, drahý náčelníku. Udělal jsi z nás návnadu. „A je s vámi?“ „Ne, měla na spěch. Prý takový boj není nic pro ni, posílá ti vzkaz,“ znovu na mě vycenil špičaté zuby a podal mi malý svitek. Byl na něm byl obrázek buřňáka nad ostrůvkem se třemi palmami. „Našli jste tu moje věci?“ Asi čekal, že mu k tomu něco řeknu, vypadal zklamaně. „Ano, většinu z nich. Jenom ty úžasné mravence se nám nepodařilo nikde najít,“ lhal mi do očí. Ale to nebylo důležité, ve vaku, který přistál u mých nohou, byla píšťalka. Rychle jsem se rozloučil, na nejistých nohou se dopotácel k moři a hodil píšťalku do příboje. Kosatky byly blízko, takže jsem rych- le zmizel z tohodle zpropadeného ostrova. Jestli jsem svoji Ainii pochopil správně, buřňák je pták hromu a poblíž byl jenom jeden ostrov s aktivní sopkou. Tak den plavby na jihovýchod, promítnul jsem si před sebou mapu, kterou mi tam Maralamar nějakým kouzlem uložil do paměti. Vážně, stačilo zavřít oči a myslet na mapu a okamžitě mi vyvstala před očima, jako bych ji měl před sebou na papíře. Naprosto dokonalá věc. Na zbytek už stačil orientační smysl kosatek. Sopka Huai Loa na ostrově Kalapana rozlila svoji ohnivou zář nad obzor ještě před kon- cem druhého dne cesty. Kosatky našly bezpečnou cestu skrze rozeklanými skalisky, bičovanými zuřivým příbojem, a já se krátce po soumraku vylodil. Můj cíl byla vesnice na úpatí sopky. Hodilo se mi, že se měsíc v úplňku se stydlivě schovával za kuželem sopky. Už jsem byl na okraji polí, když jsem poprvé uslyšel ten děsivý táhlý skřek. Znělo to jako nesmírně bolestivé hýkání týraného zvířete a běhal z toho mráz po zádech. Kupodivu vesničany to nijak neděsilo, spíše vypadali potěšeně. Smáli a žertovali, mezi muži kolovat měch s pitím, jako by chystali nějakou oslavu. Rozhodl jsem se zjistit, co je za tím hýkáním. Ale mezi mnou a záhadným zdrojem byla vesnice. Tady mi pomohla rozjařená nálada místních, rychle jsem se prosmekl kolem, pár psů sice zaštěkalo, ale nikdo si jich nevšímal. Cesta vedla dále nahoru, na malou planinu výše na úbočí sopky. Tam stála velká okrouhlá chýše se střechou i stěnami z palmového listí. U dveří postával hlouček vesničanů a zvědavě nahlížel dovnitř. I mezi nimi kolovalo pití, moje zvědavost ale byla silnější než opatrnost a trpělivost. Místo abych počkal, až se zpijí tak, že mezi nimi proklouznu, vzal jsem to zadem, přes jeden ze stromů, jehož větve se náklaněly nad střechu chýše. I ve světle měsíce bylo jasně vidět, kde jsou nosné trámy, a já se chystal nakouk- nout dovnitř střechou. Úžasný plán, který ale nepočítal s jednou maličkostí. Takovým malinkatým zeleným hádkem s tlamou plnou jedu, kterého jsem přimáčkl k větvi, zrovna když jsem se spouštěl dolů na střechu chýše. Najednou mi místo krve v pravé ruce tepalo roztavené železo. Vytáhnout se zpátky nepřipadá v úvahu, bolest projde skrze rame- no do hlavy. Ruce se smeknou, padám dolů. Dopad mi vyrazí dech. Poslední, co vidím, je příšerně řvoucí osel a Ainii, která mu zvědavě nakukuje pod ocas. Probudilo mne jemné šimrání na tváři. „Vstávej lenochu, prospíš celý den,“ budila mne Ainie. Když si všimla mých přivřených očí, rošťácky mne polechtala a vtiskla mi polibek. Ležel jsem v pohodlné posteli v chýši s výhle- dem na moře, buďto jsem už umřel a jsem v nebi, nebo vážně nevím. Na to, že mě uštknul jedovatý had, jsem se cítil vážně dobře. „No tak, pusť mne na kousek,“ odšoupla mne moje snoubenka z kraje postele, aby se mi mohla stulit do náručí. Už tak krásný den se ještě vylepšil. „Kde to jsme?“ „No přece tam, kde včera večer. Místní nám nachystali svatební dům, když slyšeli, že se budeme brát,“ další polibek. „Počkej,jásetadysnažímutajeněanepozorovaně vyzvídat a ty tady tomu šéfuješ? „Ne úplně, ale slovo Vodního lidu zde má od potopení Ostrova jarní rovnodennosti velkou váhu, tomu věř,“ lišácky se usmála. „Co kdybys mi radši řekla, jak si přišla na tenhle ostrov a co tu vůbec děláš. Nezapomínej, že poslední, co vím, je, že se ti povedlo utéct z té pláže, zatímco mě si domorodci uložili k nedělnímu obědu,“ zakřenil jsem se. „Za to může Ro-rongo. Je to pěkný podrazák, poslal nás do léčky a místní před námi varoval. Neměli jsme s ním mluvit o perlách, podle místních se o odbyt perel staral výhradně on. Jak dostal podezření, že bychom mu mohli zka- zit výnosný kšeft, rozhodl se nás odstranit. Ale hloupý není, zároveň si opatřil záminku, proč zaútočit na Mauna Keha. A mimochodem, neměl jsi být oběd, ale trumf při vyjednávání. Nenechala bych tě tam jenom tak, neboj,“ přerušil vyprávění další polibek, „nejdříve jsem si poslechla, co místní plánují, a potom šla pro pomoc. Ro-ronbovi válečné kánoe byly ani ne den od ostrova, věděla jsem, že to přežiješ.“ „A jak jsi přišla na tenhle ostrov?“ „Jednoduše, je poslední v okolí, na kterém jsme ještě nebyli. Místní mne uvítali s otevřenou náručí a podívej, co jsem od nich dostala,“ na- táhla se ke stolu, kde má tašku. Velká ohnivá perla v jejich dlaních vypadala i za jasného naprosto úchvatně. „Rovnou mi nabídli, aby- chom jako Vodní lid prodávali jejich perly.“ „No bezva, doufám, že nám Maralamar dá procenta z prodeje.“ „A víš, kde loví takovéhle klenoty?“ „To je ta největší legrace,“ zasmála se moje snoubenka. „On je snáší osel.“ A byla to pravda. I když se tomu věřit nedá, je to tak. Před dávnými časy žil na ostrově moc- ný bojovník, Pán ohně, na jehož slovo sopka chrlila nebo zhasínala, který se vždy rychle vyléčil z každého zranění. Když byl unaven dlouhým životem, poručil, aby vypustili jeho krev a tu všechnu vypil jeho nástupce. Nový Pán ohně tím získal stejné schopnosti a starý Pán ohně se odebral na věčný odpočinek. Tak to šlo pořád dále, až se něco pokazilo. Jednak sopka zdivočela, dělala si, co chtěla, a na přání Pána ohně se nijak neohlížela. Potom tu byly ty perly. Když Pán ohně utrpěl zranění, rychle se uzdravil, ale potom za velkých bolestí snesl vetší nebo menší perlu. To utrpení bylo tak hrozné, že se to již nedalo dále snášet a poslední Pán ohně si podříznul krk. Místním ale bylo líto nechat takový dar přijít vniveč, když už nemohli zachránit Pána ohně, nalili jeho krev do osla. A to hýkání – to jsou dozvuky obřadu Bití osla. Vždy za novoluní se sejdou vážení mužové ostrova a společně osla skoro utlučou k smrti. A než vyjde úplněk, je osel zdráv a snese perlu. Když to Ainie dovyprávěla, dlouze jsem ji pozoroval, jestli se nezačne smát, ale tvářila se smrtelněvážně.Takžesizeměnedělalalegraci. „No, tak tohle dáš do hlášení ty,“ usmál jsem si při pomyšlení, co Maralamar na to řekne.. Potom jsem se ale zarazil. „Počkej, ale mne přece uštknula nějaká bojga, jak to že žiju.“ „No byla to dřina do tebe nalít tu všechnu oslí krev, ale podařilo se to,“ zasmušeně odpověděla Ainie. „Jiná cesta, jak tě zachránit, nebyla.“ Polil mne studený pot a cosi velkého, kula- tého, studeného se pohnulo v mých střevech. „Teď by ses měl vidět,“ vyprskla smíchy moje snoubenka a žuchla dolů z postele. Vyhrabala se z pod postele a zabořila svoji hlavu do mých prsou a řehtala se na celé kolo. „To máš z toho, že jsi při výcviku nedával po- zor. Tahle bojga člověka nezabije ani dospělá, natož takové mládě. Sice to bolí hůř než uštknutí od kraka, ale nezabíjí to. To by bylo škoda umřít, když jsme teď bohatí. A navíc má u nás jeden zmetek velký vroubek ...“ To tedy má. Ale to už je jiný příběh.  „Pěkný ostrov, místní si určitě nezasloužili tady žít.“

44 Soutěž pokračuje do 16. 12. 2011 Není prkno jako prkno Pro vysvětlení, existují dva zakladní typy snowboardů: měkké prkno (podle měkké- ho typu vázání, kdy jsou boty připevněny ke snowboardu pásky), oblíbené hlavně mladou generací díky freestyle trikům, a tvrdé prkno (vazání je obdobné jako na lyžích), které je v porovnání s měkkým prknem po stranách více vykrojené, což umožňuje carvingový, ře- zaný, tedy alpine styl jízdy. „V začátcích snowboardingu se jezdilo pouze na tvrdém prkně a v lyžácích. Poté šel vývoj směrem měkkých prken a jejich odnoží, tvrdé prkno zůstalo spíše jako závodní nástroj při slalomu,“ vysvětluje Milan Zajíc, instruktor freecarvingu působící na Zadově v  jižních Čechách, pokud se zrovna nevěnuje oblíbe- Při vyslovení slova snowboard se většině z nás vybaví dlouhé pes- trobarevné prkno, zachumlaný snowborďák soukající ze sebe jeden neuvěřitelně rotující skok za druhým, slovo „stříkej“ díky české kin- ematografii… Něco nám ve fantazii ale chybí, to něco je carvingové, tedy tvrdé prkno. nému extrémnímu carvingu v Zell am See & Kaprun v Rakousku, kde také momentálně pobývá. Pokles popularity Důvodů, proč se oblíbenost tvrdých prken snižuje, je hned několik. Jedním z nich je náročnost jízdy. „Člověk musí umět výborně zvládat měkké prkno, aby zvládl jízdu na tvrdém, to je velmi náročné na techniku, ko- ordinaci pohybů těla; tvrdé prkno neodpustí chybu, kterou by měkké prkno prominulo,“ ujasňuje pan Zajíc. Dalšími důvody mohou být např.: zpravidla vyšší finanční náročnost než měkká prkna, menší četnost českých sjezdovek upravených pro freecarving či extremecarving, anebo možná ta nejjednodušší a zároveň nejzávaž- nější příčina – móda. Carvingový oblouk na snowboardu se jednoduše stává nenošeným zbožím, protože není tak efektní jako bac- kflip na sněhové u-rampě. Milan Zajíc však může oponovat: „Kdo někdy jezdil na car- vingových lyžích, tak ví, co je to vyjetý ob- louk, ale na snowboardu se ta síla soustředí pouze na jedno prkno – dynamika jízdy je o to větší!“ „Komerční směr jde variantou měkkých pr- ken, proto je na tvrdých deskách nejčastěji vidět generace 30 a více. Když se začínalo, ka- ždý byl kamarád, existovaly partičky, navzá- jem si člověk pomáhal… Teď se ale na kopcích potkává hrozně málo lidí…“ stýská si Zajíc a dodává: „Už jsme spíše takoví dinosauři sva- hu – je nás čím dál tím méně…“ sport TEXT Lukáš HavLík vzhůru k zážitkům Pokud vás carvingový snowboard zaujal a chtěli byste si vyzkoušet nejen řezaný ob- louk v  adrenalinové rychlosti, věřte, že vět- šině z vás to nepůjde hned napoprvé. Určitě se nácvik neobejde bez pořádného „vyrakve- ní“, mnohokrát „hodíte tygra“, proto si krom snowboardu nezapomeňte opatřit i chrániče, kvalitní bezpečnostní helmu a dobré brýle, nejlépe s UV filtrem. Hodit se může i opalova- cí krém nebo skládací šroubovák, díky němuž se dá kdykoli optimalizovat nastavení vázání; navíc není nebezpečný při pádu. Odrazuje-li vás vysoká cena celého kompletu, můžete si jej vypůjčit v některé ze specializova- ných snowboardových půjčoven. Posledním oříškem pro neobyčejnou zimní dovolenou zůstává výběr té pravé sjezdov- ky, k  jeho rozlousknutí vám může pomoci server www.holidayinfo.cz. Nabídne vám se- znam horských středisek, zimních areálů a ubytování, případně ukáže aktuální obráz- ky svahů skrze webkamery. Zima už dávno není jenom kruté roční období, které se musí přežít, zima se teď dá i užít. Třeba právě z vykrojeného carvingového prkna. Extrémní „tvrdé prkno“ Whip FR 117 Dinosauři na tvrdých prknech

45 www.lifeoncampus.cz Zlatí baseballisté z ČvuT Praha Po roční pauze bylo opět do programu zařazeno Akademické MČR v baseballu. Na samém začátku bylo přihlášeno pět univer- zit. Bohužel den před turnajem se odhlásilo Vysoké učení technické v Brně. Masarykova Univerzita v Brně dokonce o své neúčasti nikoho z vedení turnaje neinformovovala a tak na samém začátku turnaje čekala na účastníky další změna herního systému. Ředitel turnaje a hlavní rozhodčí rozhodli, že se bude hrát systém „každý s každým 1x“. Za krásného slunečného počasí se tak o akademický titul střetly tři univerzity. Hned první výsledek mezi ČZU a UK (2:3) a pohled do soupisek všech týmů naznačil, že se bude jednat o tři vyrovnané zápasy. UK hned po svém prvním zápase nas- toupila k dalšímu utkání, kde nestačila na ČVUT, které vyhrálo 9:6. Vše měl rozluštit třetí zápas mezi ČVUT a ČZU. Ředitel turnaje, Jan Beneš, si pro jistotu připravil vzorec pro výpočet kolečka. Po nahlášení výsledku zápasu 4:2 pro ČZU měly všechny týmy po jedné výhře a jedné prohře. Výpočtem kolečka bylo určeno následu- jící pořadí. Na prvním místě České vysoké učení technické v Praze, na druhém Česká zemědělská univerzita v Praze a na třetím Univerzita Karlova v Praze. Díky týmům, které dorazily, za předvede- né výkony. Rozhodčím za slušné vedení zápasů a řediteli turnaje a oddílu Eagles Praha za organizaci! Inline mistři Eva Šodková a Ondřej Suchý si z opav- ské tratě odvezli titul Absolutních mistrů českých vysokých škol v inline bruslení – závodu na 21 kilometrů, který se jel v rámci závěrečného dne národního seriálu Chance LifeInLine Tour 2011. Čtyři ženy a deset mužů akademického mistrovství startovalo společně s pohárovým půlmaratónem, jehož se zúčastnilo šestnáct závodnic a osmdesát čtyři závodníků z České re- publiky, Slovenska a Polska. Trať vedla částečně obydlenou oblastí města Opavy a částečně parkem Městských sadů, na které si po loňském druhém místě v Opavě dojela Eva Šodková (1984, Západočeská univerzita Plzeň). Ta 21 675 metrů ujela za 40 minut a 20 vteřin, tedy průměrnou rychlostí 32,24 kilometrů v hodině. O minutu a osm vteřin později projela cílovou branou Andrea Jirků (1989, Palackého univerzita Olomouc) a jako třetí v pořadí dojela Adriana Plotzerová (1991, Mandelova univerzita Brno). Závodu mužů dominoval celkový vítěz opavských závodů Ondřej Suchý (1988, Univerzita Kar- lova Praha), který projel cílem v čase rovných 36 minut, tedy průměrnou rychlostí 36,12 kilometrů v hodině. Druhé místo získal Richard Kudělásek (1987, Masarykova univerzita Brno), který za- ostal o pouhé čtyři desetiny vteřiny, a třetí dojel Matěj Pravda (1992, Vysoká škola ekonomická Praha), když se zpozdil za vítězem o vteřinu a tři desetiny. Teprve čtvrtý dojel loňský akademický mistr republiky Matěj Krupka (ČVUT Praha). Závod vysokoškoláků v Opavě se jel pod patronací České akademie univerzitního sportu a rovněž v rámci v rámci udržitelnosti projektu Silesia InLine Crossborder, tedy společného česko-polského programu osvěty, výuky a dalších aktivit v oblasti inline bruslení. Zpráva z Hrobiště Akademické mistrovství v orientačním běhu se konalo na mapě Akademické hrobiště, v  severozápadní výspě Brdské vrchoviny, tzv. Strašické vrchovině. Zázemím nám byl motel Bouchalka s permanentní otevírací dobou. Po- časí bylo příznivě ovlivněno poměrně rozsáh- lou tlakovou výší. Velmi mrazivé ráno s řadou teplotních rekordů (-3 °C) postupně přešlo ve slunečný, byť chladný den (+10 °C). Slunce dalo vyniknout probarveným smíšeným lesům a  připravilo tak závodníkům koncert pro oči. Pro sobotní odpoledne vytyčil trať závodu v pásmu 144 MHz Tomáš Hladina, autor aktu- alizace mapy. Závodníci startovali od Tří sudů směrem vzhůru na Kařížskou horu, kde většina z nich narazila svou první kontrolu, mimocho- dem jedinou v Plzeňském kraji. Volba pořadí ve Středočeském kraji nebyla triviální, ale naši akademici se nedali zaskočit. Dohledávka však některým dala zabrat. V této disciplíně vynikla akademička Eliška Kuncová – dvojku sice na- konec našla, ale se ztrátou 30 minut, což jí vy- neslo růžové pončo největšího zoufalce z rukou mistra světa a Evropy. Pončo ovšem během ve- čera několikrát právem změnilo nositele. Slav- nostní zahájení se státní a studentskou hymnou proběhlo spolu s vyhlášením vítězů dvoumet- ru. Tereza Skládanková dokázala, že nepatří do starého železa. Následovalo bujaré veselí, z něhož se v noci jednotliví závodníci postupně vytráceli, aby ráno postupně vystartovali. Ráno bylo mrazivé. Architekt tratě 3,5 MHz, Michal Skrbek, nenabídnul volbu pořadí lacino. Rozdí- ly však byly poměrně malé. Kdo tedy nezvolil ideálně, ještě to mohl doběhnout. Nejlépe to zvládli Andrea Moučková a Ondřej Stehlík. Šodková, Plotzerova, Suchý, Kudělásek a Pravda

46 Soutěž pokračuje do 16. 12. 2011 M edovina se v legendách objevuje jako ambrózie – nápoj bohů, ale také jako nápoj síly, odvahy a lásky. V dávných časech byla podávána králům, knížatům a velmožům při výjimečných příležitostech. Bývala ceněným svatebním darem, který měl dopomoci ke zplození potomka. V případě narození syna do jednoho roku byl výrobce darované medoviny štědře odměněn. Dnes už to není taková sláva. Ne každá medovina má něco společného z medem. Většina medovin jsou směsi lihu, cukru a různých "vonítojakomed" aromat. Pravá medovina, nebo správněji medové víno, obsahuje jenom med, vodu a případně bylinky. Vzniká kvašením a následným zráním. Takže prostě medovíno. Jedním z nich je Včelovina. Důkazem, že to vážně není úplně obyčejné pití, je třeba zlatá medaile ze světového včelařského kongresu Apimondia, který se naposledy konal ve francouzském Montpellier, takže pravá medovina je skutečně jiná liga. Až nebudete vědět, co s  ní, tak vychlazená se výborně se hodí k vyzrálým sýrům s modrou plísní nebo ke sladkým moučníkům. Ale protože je venku fakt zima, radši si ji ohřejte. POSLEDNÍ STRANA fLAškA plná medu ...co medvídek Pů nePije Teplá medovina je, podobně jako teplé saké, ideálním způsobem, jak se v zimě zahřát. Ale stejně, jako není saké jako saké, tak není medovina jako medovina.

Premium Reseller MacBook Air V tašce vám zabere stejn místa jako sešit, ale z jeho výkonu budete opravdu p ekvapeni... Pro studenty navíc se slevou 5%. iStyle www.istyle.cz Praha 1 Palladium, Nám. Republiky 1 • Revoluční 1003 Praha 4 Arkády Pankrác, Na Pankráci 1727 Praha 5 Zlatý Anděl, Nádražní 23 • Metropole Zličín, Řevnická 1 Brno Galerie Vaňkovka, Ve Vaňkovce 1 • Nám. Svobody 20 Ostrava Avion Shopping Park, Rudná 114

CHTĚLI BYSTE SVÉ NADŠENÍ PRO MÓDU A MA- NAGEMENT SPOJIT S MEZINÁRODNÍ KARIÉROU? POTOM JSTE TOU OSOBOU, KTEROU HLEDÁME. Jako mezinárodně se rozvíjející obchodní společnost spojujeme módu, životní styl, design a architekturu s perspektivami pro mladé lidi ve firmě. Váš nástup: Program Fashion management – individuálně sestavený kariérní program pro absolventy vysokých škol. Trvání programu: 8 měsíců– třífázové školení v oblasti teorie i praxe: 1. fáze: zahájení v klíčové oblasti prodeje 2. fáze: školení v oblasti nákupu ve Vídni 3. fáze: příprava na první řídicí funkci jako vedoucí oddělení Osvědčíte-li se jako vedoucí pracovník se zodpovědností za personál a obrat, budete mít před sebou zajímavou kariérní dráhu v naší společnosti. Program Fashion management vám poskytne kvalifikaci k tomu, abyste dosáhli své vysněné pozice jako vedoucí prodejny (store manager) v různých evropských obchodních domech nebo jako centrální nákupčí ve Vídni. Hlavní předpoklady: výborná znalost německého jazyka, flexibilita, dynamičnost a stylovost, analytické nadání. Žádost o místo online a další podrobnosti na adrese www.peek-cloppenburg.at/karriere czechrepublic@peek-cloppenburg.cz Peek&Cloppenburg KG, Recruiting, Melisa Gibovic, Mechelgasse 1, 1030 Wien