Lucifer 11: Večerní modlitba

Mike Carey Peter Gross Ryan Kelly Jon J Muth Zander Cannon Dean Ormston Aaron Alexovich 18+ Ve č e r n í m o d l i t b a

2

L u c i f e r V e č e r n í m o d l i t b a

4

V e č e r n í m o d l i t b a m i k e c a r e y scénář p e t e r g r o s s r y a n k e l l y j o n j m u t h z a n d e r c a n n o n d e a n o r m s t o n a a r o n a l e x o v i c h kresba d a n i e l v o z z o g u y m a j o r f i o n a s t e p h e n s o n o v á barvy k a r e l p e t ř í k lettering m i c h a e l w m . k a l u t a c h r i s t o p h e r m o e l l e r j o n j m u t h původní obálky Na motivy postav stvořených Neilem Gaimanem, Samem Kiethem a Mikem Dringenbergem

LUCIFER: evensong Cover, compilation and all new materials Copyright © 2016 DC Comics. Originally published by DC Comics in the U.S. in single magazine form as Lucifer 70–75 and Lucifer: Nirvana. Original U.S. editors: Mariah Huehner and Shelly Bond. Copyright © 2002, 2005, 2006 DC Comics. All Rights Reserved. All characters, their distinctive likenesses and related elements featured in this publication are trademarks of DC Comics. VERTIGO is a trademark of DC Comics. The stories, characters and incidents featured in this publication are entirely fictional. Published by Nakladatelství Crew s.r.o. under License from DC Comics. Any inquiries should be addressed to DC Comics c/o Nakladatelství Crew s.r.o., Čáslavská 15, Praha 3. Cover illustration by Christopher Moeller LUCIFER: Večerní modlitba Překlad: Štěpán Kopřiva* Redakce: Boris Hokr Korektura: Filip Gotfrid Předtisková příprava a lettering: Karel Petřík Šéfredaktor: Jiří Pavlovský Ředitel nakladatelství: Petr Litoš Tisk: Finidr, s. r. o. Vydalo Nakladatelství Crew, s. r. o. ve spolupráci s nakladatelstvím Netopejr v roce 2016 ISBN 978-80-7449-409-3 (Crew), ISBN 978-80-87044-98-8 (Netopejr) All right reserved. No part of this book may be used or reproduced in any manner whatsoever without written permission from the publisher. * Rozhovor Lucifera se Sandmanem z Údobí mlh je citován v překladu Viktora Janiše.

P ř e h l e d o b s a h u 007 p ř í b ě h y v y p r áv ě n é u o h n ě Původně vyšlo v sešitu LUCIFER 70 kresba Zander Cannon a Big Time Attic barvy Daniel Vozzo lettering Karel Petřík malba obálky Michael Wm. Kaluta 030 v e č e r n í m o d l i t b a Původně vyšlo v sešitech LUCIFER 71–72 kresba Peter Gross a Aaron Alexovich barvy Daniel Vozzo lettering Karel Petřík malba obálky Michael Wm. Kaluta 076 g a u d i o va c e s t a Původně vyšlo v sešitu LUCIFER 73 kresba Dean Ormston barvy Fiona Stephensonová lettering Karel Petřík malba obálky Michael Wm. Kaluta 099 p ř e d v e č e r Původně vyšlo v sešitu LUCIFER 74 kresba Peter Gross a Ryan Kelly barvy Guy Major lettering Karel Petřík malba obálky Michael Wm. Kaluta 122  v š e c h n o , c o p o t ř e b u j e m e v ě d ě t o p e k l e Původně vyšlo v sešitu LUCIFER 75 kresba Peter Gross a Ryan Kelly barvy Guy Major lettering Karel Petřík malba obálky Christopher Moeller 163 l u c i f e r : n i r vá n a kresba Jon J Muth lettering Karel Petřík 213 d o s l o v

8

9

aždý třetí den po slunovratu se v Říčním mlází koná veřejné slyšení – soutěž ve vyprávění příběhů, jejíž vítěz obdrží jako cenu zlatý talíř. Vždy si je přijdu poslechnout. A tento rok jsem sebral veškerou kuráž a přihlá- sil jsem se do soutěže. Lidští vypravěči jsou vítáni – pokud se ozdobí čelenkou z koňských žíní. Ale... ty jsi muž. Ty také. Jenže já nesou- těžím. Zakazují pravidla či zvyklosti účast mužům? Ne, samo- zřejmě že ne. Oni se prostě... neúčastní. V tom případě zaujmu publikum originalitou. Zapiš mě prosím jako syna Martina Tholeho. Děkuji. Vybral jsem si mís- to skoro až úplně vzadu v hledišti. Chtěl jsem zůstat v anonymitě, dokud na mě nepřijde řada. Naproti mně seděly dvě lidské dívky. Obě byly velmi krásné. A jedna z nich mi byla zvlášt- ně povědomá. Ale ta záhada musela počkat. Protože v té chvíli za velkého potlesku vystoupila Pau-Amso. Loni soutěž vyhrála, takže nyní byla laťkou, kterou jsem musel zdolat.

Břímě tohoto příběhu jsou lži a jejich cena. nechť jsou má slova požehnáním pro všechny mladé, kteří je uslyší. Před dávnými a dáv- nými časy nastala doba, kterou jsme pojmenovali zatmívá- ní. Doba, kdy mnozí zemřeli, a kdy mnozí z těch, kdo přežili, ztratili chuť do života. Ale pak nás Elaine za- chránila a ra- dost a smysl se k nám navrátily. „Pro Skalda z Pěti dubů byly radost a smysl odjakživa nerozlučně spojeny.“ „Vyráběl šípy, ale luky byly vždy jeho láskou stejně jako živobytím.“ „Nikdy nezmeškal jediný turnaj ani pouť, a kdyko- liv vystřelil, ozdobil je- ho skráně věnec vítěze.“ „Jeho šípy se snášely na ko- řist jako jestřábi, a jakmile opustily luk, nikdy neminuly.“ „Ale pak jeho žena, Pella-Coy, otěhotněla. A protože to bylo její první dítě, požádala ho, aby s ní zůstal.“ „Přestože se v sousedním Hakonwy měl uskutečnit jarní turnaj.“

„A tak jí to slíbil, ale když pak viděl, jak se mladí hřebci vypravují na jarmark, slib mu zhořkl v ústech.“ „Jeho žena přece klidně mohla slehnout až další týden. V takovém případě by malá lež nebyla žádným hříchem.“ „Thelu Copeovi se na voze zlomila náprava.“ „Řekl jí.“ Potřebuje mou pomoc, jinak nedostane cibuli na trh. „A pak vyrazil tryskem, protože seznam účastníků se uzavíral v poledne a ráno už dávno minulo.“ „Ale pochopitelně mu bylo jasné, že na hlavní cestě do Hakonwy musí potkat někoho, koho zná.“ Dobré ráno, Skalde. Pomůžeš mi opravit zeď? Ále, mám v ruce zadřenou třísku, skoro mě zmrzačila. Jsem na cestě za lékařkou v Hakonwy a nechci ji nechat čekat.

Podívej, to je Skald. Tak teď už jsme bez šance, bratři! Ale není snad tvá paní zakulacená jak ořech a připravená k puknutí? Měl bys být s ní. Je to tvé první dítě. „Skaldův hněv vzplanul a on pronesl to první, co mu přišlo na jazyk.“ Dítě se narodilo mrtvé. A teď mi dopřejte trochu klidu. Přišel jsem si užít turnajovou střelbu, nikoliv záchodkové klábosení. „Po této odpovědi ho nechali být a on čekal, dokud nepřišel na řadu.“ „Vedl si dobře a první dvě kola vyhrál, aniž by se musel vůbec snažit. Nemusel se utkat s nikým, kdo by byl na jeho úrovni.“ „Ale jeden lukostřelec ze zástupu soutěžících vyčníval. Růžovooký cizinec s bílými vlasy i srstí, jehož luk byl zhotovený z jasanového dřeva.“ „Jeho oko bylo bystré a jeho šípy létaly rovně a tiše, jako když padá stín.“ „To s ním se utkám ve finále, pomyslel si Skald.“ „Neboť kromě něj tu není nikdo tak dobrý, aby mohl zapříčinit mé zklamání.“ „Terče byly posunuty vzad nejdříve na dvojnásobek a pak na trojnásobek vzdálenosti.“ „Slabí střelci odpadávali, dokud nezbyli jen Skald a cizinec.“

Měšec stříbra vsazený jen mezi námi dvěma by mohl souboj udělat ještě zajímavější. Co ty na to, lučištníku Skalde? Proč ne? Jenže já s sebou žádné stříbro nemám. Pokud bych prohrál, mohl bych ti zaplatit až později. Ale ty jsi přece muž, jehož slovo má váhu, a jestli o něčem řekneš, že to tak je, tak to nepo- chybně tak je. Jistě. Samozřejmě. V tom případě sázím své stříbro proti tvému slovu a jsme dohod- nuti. „Protože šlo o poslední kolo, každý z nich měl vystřelit tři šípy.“ „Stanuli vedle sebe, bok po boku, a napnuli tětivy.“ „Skald se sice trefil do středu terče, ale těsně k levému kraji.“ „cizincův šíp šel do samého středu.“ „A přesně v té chvíli se na druhé straně prostranství zvedl rozruch. U vozu jednoho z trhovců se zlomila náprava a jeho zboží se vysypalo na zem.“ „Šlo o obyvatele Pěti dubů, kterého Skald velice dobře znal.“ „Jmenoval se Thel Cope.“

Druhý terč! Napněte tětivy! „Možná se Skald nesoustředil tak, jak by měl.“ „Jeho druhý šíp šel úplně mimo, zatímco cizincova trefa byla stej- ně přesná jako předtím.“ „V té chvíli Skald ucítil v ruce náhlou bolest.“ „Do dlaně se mu zadřela tříska z luku.“ Lež je jako prasklina v srdci. A já se skrz ty praskliny deru vzhůru, ke světlu. „Se zmrzačenou rukou nemohl Skald ani doufat, že trefí balík slámy.“ „Ale byl tu terč, který se nacházel mnohem blíž.“

Myslím, že tohle se jako zásah nepočítá. Teď jsem na řadě já. „Skald se tu noc domů nevrátil. Ani žádnou jinou noc. V Rudé jizvě se nalodil na palubu velrybářské lodi.“ „Takže ať už mělo jeho slovo jakoukoliv váhu...“ „...on se to nikdy nedozvěděl.“

cenili jsme Pau-Amsu našimi dlaněmi i hlasy. Ale já si zároveň s tím jásotem pomyslel, že bych to možná zvládl lépe. A protože pak nastala první pře- stávka ve vyprávění, vypukl velký shon, kdy se Pau-Amse všichni po- koušeli nabídnout víno a gratulaci. Ale jedna z těch dívek zůstala na svém místě... ta, o níž jsem se domníval, že ji odněkud znám. Vypadala trochu posmutněle. V Krvavém pádu jsem koupil nějaké pivo. Mohu se o něj s tebou a tvou přítelkyní podělit? Moji přítelkyni nečekaně odvolali. Myslím, že říkala něco o nějaké ježčí krizi. Ale já bych si dala, díky. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že mi odpověděla anglicky. A při zvuku toho jazyka se pod dlouholetými nánosy prachu pohnuly vzpomínky – většinou nepříliš šťastné. Máš čelenku. Přišel jsi soutěžit? Ach ano. To je od tebe odvážné. Kentauři si myslí, že vypravěčství je záležitostí hormonů – že je vyhrazeno pouze ženám. Stejně jako kouzla.

Já myslím, že vypra- věčství je vlastně kouzlo. Může změnit způsob, jak lidé uvažují – způsob, jakým vidí svět – pouhými slovy a ničím jiným. Kouzlo? Zní to spíš jako tkaní skleněné látky. pak mi to došlo. Ty – To je gong. Raději bychom měli zaujmout místa, nebo o ně přijdeme. Až na to, že to nebylo možné.