Montana 5/2011
Montana 5/2011
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/1
9 771212 795008
50
69Kč69Kč
ROČNÍ PŘEDPLATNÉROČNÍ PŘEDPLATNÉ 400 Kč400 Kč
3,29€/99Sk3,29€/99Sk
L E Z E C K Ý Č A S O P I SL E Z E C K Ý Č A S O P I S52011
Adam Ondra:„Perlorodka“ 11+
Mixová vlna v Tatrách Rjukan
Nízke Tatry – zimní sólo přechod
Portrét – Sylva Talla MS 2011
Hermann Buhl Višňové MHFF
ČP v boulderingu
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/2
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/Editorial
Co-mix
The toughest route in our country was made by famous Adam
just few weeks ago!
High Tatras in winter – a place, where the best athletes can
show their skills.
Rjukan – why (not) travel for ice climbing to Norway.
Climbing commencements.
Winter solo crossing of the Low Tatras’main ridge.
The world championship as seen by our athletes.
An effigy of Sylva Talla.
Višňové, a Slovak climbing area, popular especially in the 90’s,
still tempts the climbers...
Life and tragic death of the legendary Austrian climber
Hermann Buhl.
How does the re-building of the highest-placed chalet in Tatras
progress?
The 9th Mountain Film Festival of Outdoor Films.
What the climbers visiting Cuba may experience...
The first high line in High Tatras...
The awarded achievements of Czech climbers in the past year.
In our shops.
Go for it!
Interesting Books
28th International Mountaineering Film Festival.
High Tatras walls: Široká veža (2.461 m).
Competitions
The young sports climbers visited Czech-Moravian Highland.
40th anniversary of the Czechoslovak success in Nanga Parbat
was the opportunity to say goodbye to Ivan Gálfy
A brief entice to the film festival in Trenčín
Epilogue
Úvodník 2
Tomáš Roubal
Komiks 2
Vojtěch Dvořák
„Tak si tak hraju na tom svém písečku
a hrozně mě to baví!“ 4
Adam Ondra, Petr Piechowicz
Mixová vlna v Tatrách 10
Dušan Janák
Proč na ledy do Norska
aneb Kouzlo Rjukanu 14
Vladimír Bureš
Ze života druholezce 18
Josef Novotný
Nízke Tatry – zimný sólo prechod 22
Maroš Bobák
MS 2011 26
Marie Dichtlová, redakce
Za svůj život vděčím zimním Tatrám 30
Martin Krejsa
Kmeťuv príbeh vo Višňovej Skale
aneb Ešte že fungujú telefóny 40
Peter Cáder
Osud jménem Chogolisa 42
Pavel Roháček
Výstavba Chaty pod Rysmi 44
Igor Koller
9. MFOF ročník nabídne spoustu novinek,
zajímavé filmy a atraktivní program 46
Lezení na Kubě – rok poté 47
První highline ve Vysokých Tatrách 48
Kwjet
Výstupy roku 2011 49
Petr Resch
Na pultech 50
A jdi... 52
Martin Stolárik
Zajímavé knihy 53
Fesťák… 54
Tomáš Roubal
Tatry 57
Jozef Gurník
Závody 58
Honza Zozulák, Michaela Panáčková
Soustředění na Vysočině aneb
Letní výjezd mládeže z Orlové a Karviné 60
Karel Návrat
Jak jsme se loučili s Ivanem Gálfym... 61
Leoš Chládek
Trenčín opäť ožije horami 61
Barbora Prekopová
Hovory z Montany 64
Tomáš Roubal
O B S A HCO N T E N TS
Lenka Fruhbauerová,
(6. místo), ČP bouldering
Teplice nad Metuji
foto: Petr Piechowicz
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/22
Když už, tak tam poklid trochu rušil jeden tý-
pek s rodinkou, co mluvil přisprostle, komando-
val družku a celkem hlasitě vzpomínal, jak tam
kdysi dělali jakousi cestu. Ale i v tomto případě
je to jen a jen můj pohled na věc.
Všední letní odpoledne, vše bylo, jak mělo být.
Každý z nás si ze skály, slunce a okolních lesů
vzal, co chtěl a co mohl dostat.
Jediná drobnost mě zarazila. A o ní je vlast-
ně tento úvodník. Neurazila, jenom lehce zara-
zila. Když přišli, tak jeden z těch mlaďochů vytá-
hl z batohu malý notebook a studoval na něm
elektronického průvodce.
Dalším logickým krokem je tedy (napřed sa-
mozřejmě v populárních lezeckých oblastech)
internet a s ním online informace a kamery. Jak
jinak přesně vědět, kam kdy jet či kdy se zata-
jeným dechem sledovat nějaký vydařený Ada-
mův onsight?
Nač se tedy závěrem loučit? Ještě se urči-
tě uvidíme!
Ú V O D N Í K
Pomocí SMS si nyní můžete
zaplatit aktuální výtisk
(či libovolný jiný, maximálně
rok starý).
Příklad SMS:
MONTANA 62010 JOSEF NOVAK
KOUKOLSKA 842 PRAHA 9 199 00
odeslat na telefonní číslo 902 11 90
Po obdržení operátorovy zprávy
o provedené platbě vložíme příslušný
výtisk do obálky a odešleme na určenou
adresu.
ZaslužbuodpovídáAdvancedTelecomServices,s.r.o.
Infolinka 776 999 199, www.platmobilem.cz
Býčí skála se svým okolím je magickým místem.
Lidé tu žili už v časech, kdy jim nezbývalo než
přespávat v jeskyni, malovat po jejích zdech,
lovit, hladovět a stářím umírat před třicítkou.
A i když by vám místní jeskyňáři asi řekli o tom
legendárním nálezu bronzovo-železného býčka
své,faktemzůstává,žetadyseprostěsnoubísou-
časnost s minulostí. A to tak, že ledaskdo říká, že
po nějaké době přímo fyzicky cítí, že tu Něco je.
Krkavčí skála. Do léta se zde nesmí lézt kvůli kr-
kavci, který tu někdy i hnízdívá. Všední den, le-
zecké odpoledne. Přichází skupina dvou dívek
a tří hochů. Hoši sportovního vzhledu, dívky ve
slušivých outdoorových oblečcích.
Asi teď začínáte mít neodbytný pocit, že vy-
líčím nějakou hrůzostrašnou, život ohrožující
historku, odsoudím mladé a nezkušené, přepíši
něco z toho, jak kladně hodnotili největší brněn-
skou lezeckou stěnu, popíchnu je za jištění, a tak
nějakshrnu,jakjevšechnojinak,nežbývalo,a jak
nemožní vlastně byli. OMYL!
Měli respekt ke skále a byť jsem měl tak tro-
chu pocit, že do toho na můj vkus dávali celkem
málo dravosti a „hladu“, určitě si to odpoledne
všichni užili.
Prostě pošlete SMS ve tvaru MONTANA
mezera, číslo časopisu, rok vydání, vaše
jméno a adresu pro doručení časopisu
na 902 11 90. Cena je 90 Kč vč. DPH za
odeslanou SMS.
Výtisk Montany pohodlně
až do schránky
Tomáš Roubal
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/5
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/44
Klíčovémístonejtěžšícestyv ČR–Perlorodka
4
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/5
Ráj obtížností
Co dělá tuto oblast jedinečnou, je stovka
extrémních cest, které začínají na stup-
ni 9+ (7c+) a momentálně končí na stupni
11+ (9a+). Pro milovníky boulderingu toto
místo nabízí zhruba padesátku těžkých
bouldrů začínajících na stupni 7C a do-
sahujících až na stupeň 8C. Takový po-
tenciál těžkého lezení nenajdete v žádné
jiné české oblasti.
Krasový dˇejepis
Pokud se trochu vrátíme do historie vol-
ného lezení v Moravském krase, prvním
velkým milníkem, který se přehoupnul
do bájného desátého stupně, byla ces-
ta „Hradní spára“ (10-), jež vylezl feno-
menální Tomáš „Svišť“ Pilka v roce 1987
na Lidomorně v Holštejně. Ještě téhož
roku „Svišť“ přelézá další pecku, a to ces-
tu „Pedrův smrk“ na Býčí skále, která je
Vápencové skály Moravského krasu jsou oblastí, kterou jedna skupina lezc°u miluje
a druhá nenávidí. Na tˇrení velmi chudý vápenec s „divnými“ chyty a stupy mnoho
lezc°u odradí a do Krasu se už nikdy nevrátí. Proto v této oblasti nejčastˇeji p°usobí místní
lezci z Brna a okolí, kteˇrí často tvrdí, že v Krasu lezou jen proto, že to mají blízko. Aˇt je
to jakkoliv, je mnoho tˇech, kteˇrí se do Moravského krasu rádi vracejí nejen za lezením, ale
také za krásnou krajinou a neopakovatelnou pohodou.
„Tak si tak hraju na tom svém
písečku a hroznˇe mˇe to baví!“
Adam Ondra:
„Perlorodka“ 11+ a „Pata ledovce“ 8C
Perlorodka. Závěrečná část cesty se vrací do původního směru, který vede přes hladkou plotnu s klíčovým místem
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/66
také za 10-. Kromě těchto dvou cest ještě
Pilka v následujících letech přelézá dal-
ších třináct cest obtížnosti 10-. Vrcholem
„Svišťova“ působení v Moravském krasu
se však stává cesta „Čarodějův učeň“ 10+,
kterou přelézá v roce 1992 na Vaňouso-
vých dírách v Holštejně. Na tuto obtíž-
nost navazuje zhruba po čtyřech letech
opět Tomáš Pilka cestou „Kudlanka“ 10+.
VtomtomezidobízačínajívKrasepůsobit
mladí lezci jako Pavel Kořan nebo Tomáš
Sedláček, kteří však laťku obtížnosti nijak
neposouvají. Zdá se, že oblast je pro ex-
trémní cesty vyčerpaná. Zlom nastává až
v roce 2006, kdy Pavel Kořan přelézá ces-
tu „Pohádkové sny“ 11- , na což navazuje
mladičký Adam Ondra cestou „Výměna
manželek“ 11-. Od tohoto momentu se
na trůn krále Moravského krasu usazu-
je Adam Ondra, který hranice obtížnosti
posouvá až na jedenáctý stupeň, a to ces-
tami „Perla východu“, „Tanec kuřátek“
a „Echolokace“.
Adamova cesta Krasem
„Někdyvroce2005jsemsimyslel,žeKrasjena
novécestytakřkavyčerpaný.Naprostouvětši-
nucestjsemtehdyzopakoval,kromě„Čarodě-
jovaučně“(kterýpustilažnajařevroce2007),
a nevěděl jsem, co ve své domovské oblasti
lézt. Měl jsem v hlavě pár snových linií, ale
vždy jsem po okouknutí chytů zjistil, že tudy
cesta nepovede, minimálně prozatím. Jednou
znichbyla„Perlorodka/Perlavýchodu“.První
dva kruhy tu trčely spoustu let, ale vyzývavá
převislá stěna vypadala spíše jako z říše snů.
Po omrknutí z vedlejších cest jsem myslel, že
tahleliniezůstaneminimálněhodnědlouhou
dobu nelezitelná, při tehdejších mých lezec-
kých schopnostech jsem si nedokázal předsta-
vit, že by se tudy dalo lézt.
Vroce2006bylovKrasudokončenoněkolik
stávajících projektů, vůbec první 11- v Krasu
„Pohádkové sny“ od Póla Kořana, já jsem do-
kázal spojit všechny ve „Výměně manželek“
aPetrDumpiknaBajerověskáleudrželmikro-
jednoprstovky v cestě „Wolfgang Güllich“ 11-.
Dalšího roku na jaře se mi podařilo posunout
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/77
laťku výše cestou „Kostěj nesmrtelný“, dnes
klasifikace 11-/11. Ovšem opět to byl dlouho-
letý projekt, který pouze čekal na přelez, nic
nového.Vlétěvroce2007jsemseopětpodíval
na linii vpravo od „Hradní spáry“ a opět jsem
přímou variantu zavrhl jako nelezitelnou, ale
napadla mě poměrně logická varianta úniku
doleva do „Hradní spáry“ a těsně pod vrcho-
lemznovuuhnoutdopravadoonéstěny.Cesta
mě potrápila, ale bál jsem se jí dát něco vyšší-
ho než 11-/11, i v zahraničí jsem měl vylezeno
jen několik málo 9áček. Ale dnes jsem si jistý,
že si „Perla východu“ klasifikaci 11 zaslouží.
OdtédobysenicmocvýznamnéhovKrasu
nedělo, vznikly cesty na Evropě jako „Kosovo“
11-/11 a „Expanze“ 11-/11, ale v podstatě to
jsou kruté bouldry s lanem, nic srovnatelné-
ho s krásou „Perly východu“. Až v roce 2009,
když jsem udělal prodloužení cesty „Kostěje
nesmrtelného“ s názvem „Kostitřas nesmr-
telný“ 8c+/9a (opět dlouhodobý projekt, ten-
tokrát Karla „Blacka“ Černého), koukal jsem
znovu na inkriminovanou linii dnešní Perlo-
rodky.Viděljsemliniijakýchsišpatných,dale-
koodsebevzdálenýchchytů,alebylomijasné,
že to někdy půjde, chyty tam jsou!
Po navrtání mým tehdejším dvorním vrta-
čemVlkem(dnesužvlastnímvrtačku)jsemse
hned pustil do zkoušení, ale jeden krok jsem
vůbec nebyl schopný udělat. Do jara jsem se
zlepšil v tom, že jsem byl schopný krok udělat,
ale pouze jednou z deseti pokusů a na přelez
nebylo ani pomyšlení. Očekávaná klasifikace
ležela vysoko, určitě na úrovni 9b, či snad 9b+.
V roce 2010 se podařilo udělat obtížné cesty
i mimo holštejnskou Lidomornu, a to na Já-
chymce „Tanec Kuřátek“ 11 (9a), velmi zají-
mavá a dlouhá linie úzkou jeskyní, a „Echo-
lokace“ 11 (9a) na Býčí skále, kde ještě určitě
je velký potenciál k novým cestám, otázkou je
pouze kvalita skály.
Na podzim loňského roku jsem došel
v „Perlorodce“ k objevnému zjištění – celou
dobu to lezu úplně blbě, půl metru vpravo je
to výrazně lehčí, pouze trochu morfo, z jedi-
ného stupu je to na výlezovou hranu pořádná
štreka, kdo nedosáhne, holt to takto nevyleze.
Byl jsem trochu zklamaný, okamžitě jsem si
projekt zaškatulkoval jako „pouze“ 11+ (9a+)
aočekávalrychlýpřelez,kterýalenepřicházel.
Cesta se ukázala být překvapivě vytrvalostní.
Ač spodní pasáž nepředstavuje až tak obtížné
Po nohandu přichází první bouldr za 7C (Perlorodka)
Perlorodka. Cesta byla vylezena logickou variantou přes Hradní spáru
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/8
lezení a před klíčovým bouldrem je dobré mís-
tokodpočinku,přichytnutíklíčovéhobočáku
bicák nikdy nezabral. Prostě jsem tupě zíral
na další chyt a pustil se. O to větší překvapení
bylo, když v červnu, v tréninkovém období na
mistrovství světa, jsem ze zvědavosti do cesty
nahlédl pátý (!!) lezecký den a podařilo se mi
udělat klíčové kroky, doskočit výlezovou hra-
nu, ale nesměnil jsem nohy na jediném stupu,
kdy musíte opustit pravou nohou stup, na de-
setinu sekundy viset pouze na rukách a před
tím, než se odporoučíte dolů, dostat na stejný
stup levou nohu.
V září jsem se vrátil z Rocklands (JAR)
s nově nabytou silou z boulderingu, ale prv-
ní den cesta vůbec nešla. A o týden později,
světe div se, padla prvním ostrým pokusem!
O klasifikaci si nejsem jistý, asi to je cesta,
kde jsem dal nejvíc pokusů vůbec, ale vím,
že vzhledem k tomu, že to je moje domácí
lezecká oblast a dal jsem spousty pokusů
v unaveném stavu, které bych v zahraniční
lezecké oblasti nedával, tak proto dávám 11+
(9a+). Kdo ví, třeba historie s „Perlou výcho-
du“ se bude opakovat a po několika letech si
to rozmyslím.
Možnosti v Krasu nejsou zdaleka vyčer-
pány, bohužel pro většinu ostatních lez-
ců pouze pro extrémní cesty. Mám několik
dalších projektů s velmi podobnou historií
a pravděpodobně ještě těžších, ale u větši-
ny musím rozlousknout rébus deseti chytů
na metru čtverečním. Lezení v Krasu vyža-
duje kreativitu, tak si hraju, hraju si na tom
svým písečku, kde jsem začínal lézt, a hroz-
ně mě to baví.“
Hranice lidských
možností
Když se v osmdesátých letech řešily hra-
nice lidských možností ve světě volné-
ho lezení, padlo několik teorií, jak bude
vypadat nejtěžší cesta světa. Objevilo
se hodně názorů, ale jeden mi natrva-
lo utkvěl v paměti: nejtěžší cesty světa
budou skládankou několika na sebe na-
vazujících extrémních bouldrů. Když si
přečtete první komentář, který k cestě
„Perlorodka“ Adam napsal – v cestě je (8a)
cesta + no-hand + (7C) bouldr + odpočinek
+ (8B+) bouldr (12 kroků) + (7B) mantl, jas-
ně vidíte potvrzení staré teorie.
V jednom dni dvˇˇe pecky
Prvnímu přelezu „Perlorodky“ před-
cházel neméně významný přelez, a to
dalšího Adamova projektu, bouldru
„Pata ledovce“. Jedná se o šestimetrový
boulder, spojení „Špičky ledovce“ (8B)
a „Patičky ledovce“ (8A+) na Lidomor-
ně. U klasifikace tohoto boulderu Adam
stále váhá a přiklání se spíš ke klasifi-
kaci „tvrdé“ 8B+. Ale jak už sám Adam
napsal v rozhovoru se Simčou Ulmo-
novou: „Jenže já už jsem to prostě lezl
tolikrát, že už se nemůžu ke klasifikaci
vyjadřovat.“
A není to jen množství pokusů, kte-
ré Adam těmto dvěma projektům ve své
oblasti věnoval, je to také všeobecný ná-
zor místních lezců, který o Adamových
cestách jasně hovoří jako o výstupech
nejméně o stupeň těžších. Takže jste se
možná stali svědky první dvanáct minus-
ky v České republice.
text Adam Ondra, Petr„Pepe“ Piechowicz
foto Petr Piechowicz
8
Adam Ondra, Pata ledovce (8C), Lidomorna, Holštejn
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/9
CORY RICHARDS PHOTOGRAPHS SIMONE MORO DURING ACCLIMATIZATION FOR GII WINTER EXPEDITION, PAKISTAN.
Simone has repeatedly tested the Point Five Jacket and Pant durability against strong winds and blizzards in the deep winter of the
Karakoram. The shell cut from three-layer Gore-Tex® Pro Shell offers also an unassailable blend of waterproofness and breathability.
LEARN MORE ABOUT THE GEAR AT THENORTHFACE.COM
BY SIMONE MORO, ALPINE CLIMBER, DURING ACCLIMATIZATION FOR GII WINTER EXPEDITION
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/10
Každá lezecká generace vnáší do lezení
něco nového. Po dobývání vrcholů v 19.
století se na počátku století dvacátého
začali horolezci zaměřovat na stěny. Ge-
nerace po druhé světové válce vtrhla do
horských stěn diretissimou často z nýto-
vých žebříků a stovek skob. Generace let
70. a 80. vnesla do hor vedle dýmu mari-
huanytakésvěžívítrvolnéholezení.Před
koncem století, respektive tisíciletí, se
největší technologický i sportovní rozvoj
uskutečnil v zimních disciplínách. Napůl
volně a napůl s umělými pomůckami. To
je mixové lezení. Odehrává se v terénu,
kde byste se bez maček a cepínů často
stěží pohnuli z místa. Je to vlastně velmi
klasická alpská disciplína začínající po-
hybem po ledovci, která je nepochybně
starší než sportovní skalní lezení. Nová
je však snaha lézt ve sportovním stylu,
tedy pohybovat se vpřed pouze pomocí
maček a cepínů (příležitostně i pomocí
rukou na chytech) i tam, kde by postup
pomocí skob byl rychlejší a jednodušší
nebo prostě pohodlnější. Zkrátka, idea
volného lezení přioblékla teplé spodní
prádlo a přešla z vyhřátých jižních stěn
do studených stěn severních. A Tatry pro
vyznavače této nové disciplíny přinášejí
nepřeberný potenciál starých i nových li-
nií.Kdomilujelezenívezmrzlýchtravách,
mechu a kapradí, ale i ve vymražené ská-
le proměnlivé kvality, pro toho jsou Ta-
try dobrým prostorem pro seberealizaci.
Nás lezení tohoto typu neobyčejně baví,
a proto jsme i tuto zimní sezonu zařadi-
Vysoké Tatry jsou pro našince i hromadu let po rozdělení Československa tak trochu „naše“.
Vždyťnejvícemrtvýchpocházíkaždoročněprávěz Česka.Jakjinaknežobrovskounáklonností,
ježzatemňujemozek,sivysvětlittutosmutnoustatistiku?SnadještěneláskouTaterk Čechům
a Moravanům. Ale to si zase nelze připustit, že by nás naše láska nechtěla...
Ať je to jak chce, do Tater se jezdí často a hodně. Na letní lezení je to trochu nevděčný te-
rén, neboť na konci dlouhých nástupů nalezneme většinou jen krátké kompaktní stěny, často
spíše takové vertikální pohádky z mechu a kapradí. Pro milovníky fríklajmbingu, hledajících
strmé a vysoké vysluněné stěny z perfektní žuly, to příliš přitažlivé není. Ale až to zmrzne...
Ano, dámy a pánové, pepř se tluče v Tatrách v zimě.
10
Mixová vlna
v Tatrách
10
Terén, kde se bez maček a cepínů stěží pohnete z místa
Kdo miluje lezení ve zmrzlých travách, mechu a kapradí, ale i ve vymražené skále proměnlivé
kvality, pro toho jsouTatry dobrým prostorem pro seberealizaci
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/11
li tatranské destinace do programu. Ty
nejlepší směry k prvovýstupu na ty nej-
lepší stěny jsou už vyzobané, avšak řada
dobrých linií ještě čeká (jako vždy a všu-
de) na průstup. Ale je potřeba je už tro-
chu hledat. Minulé generace nám nicmé-
ně zanechali nepřebernou řadu výstupů
vylezených pomocí skob, které můžeme
zkoušet vylézt volně bez jejich použití
k postupu, ale pouze k jištění.
Šavle
Snad každý horolezec, který se postaví
před severní stěnu Malého Kežmarského
štítu,okamžitěrozpoznátřijasnékoutyči
komíny, jež tvoří nejlogičtější výstupové
trasy.Touprvníje„Levéypsilon“,druhou
„Stanislawského komín“ (Weberovka)
a třetím „Šavle“ – místy převislý komín
v pravé části stěny. Prvovýstup udělali
O. Pochylý, Čepela, Procházka, Stříbr-
ný v roce 1972. Cesta patřila k jednomu
z dobových tatranských skobovacích ex-
trémů. Je sice nedaleko chaty, ale nabízí
zajímavé lezení. Jako poslední z trojice
linií chyběl volný přelez právě „Šavli“.
A tak první lednový víkend trávíme s ka-
marádem Asuem právě touto lahůdkou.
Úvodní nástupový hupík nás trochu za-
skočil svou náročností, následuje krásné
mixové lezení ve strmém komínu, potom
jedovatý technický žlábek, který lze za-
jistit asi jen jedničkami. Na té jediné bylo
nutnéstáhnoutlanoprosportovnípřelez.
Klíčová délka je místy převislá širočina,
uvnitř které si občas naleznete místo na
motyku. Po jejím absolvování OS nezbývá
než konstatovat průstřely goretexových
oblečků. Ale kotníky si v mačkách a du-
plexech neodřete. Kratinká délka přes
rozbitýpřevisvásvyvedepodpřekrásnou
závěrečnou délku vedoucí v perfektních
glazurách a strmých spárkách do sněho-
vého žlabu. To je vše. Myslím si, že „Šav-
le“ by mohla být takovou novou mixovou
klasikou. Logický a krásný směr, který
nabízí vyrovnané lezení. Pro vyznavače
sportovního stylu v zimě výzva ke kom-
pletnímu OS přelezu, který je nepochyb-
ně celkem dobře možný.
„Centrální kout“ na Galerii Ganku
Přibližně o dva měsíce později přišel Bača
na nápad vypravit se do stěny poněkud
odlehlejší. A tak 9. 3. slaňujeme z Ruma-
nova sedla pod tmavou a studenou stěnu
Galerie Ganku, stěnu, která má v historii
tatranského lezení nezastupitelné místo
a v níž svého času vedly nejtěžší tatran-
ské výstupy. Linie „Centrálního koutu“
je na každé fotografii stěny velmi dob-
ře patrná. Druhou podobně jasnou linií
je „Lapińského komín“. Ten už má svůj
volný (letní) přelez. Nás ale zajímá, jestli
by „pustil“ volně „Centrální kout“ v zimě.
Prvovýstup udělali legendy tatranského
lezení Pavel Pochylý s bratrem Ondre-
jem a J. Hradeckým. Ondreje už známe
z „Šavle“. Mezi Pavlovy excelentní kous-
ky patří dokončení českého prvovýstu-
pu v severní stěně Eigeru v zimě r. 1983.
Patnáct dní, při nichž vedle lezecké geni-
ality Pochylému nepochybně neobyčejně
pomohl i anděl strážný. Možná mu chtěl
kompenzovat předchozí téměř dva roky
vězení, strávené povětšinou v samovazbě.
Ta byla údajně podle Pochylého ideálním
tréninkem na sólo v Eigeru. Kdo ví? Kaž-
dopádněpočinvGaleriiGankubyloceněn
jako Výstup roku 1980. Podobné ocenění
získal Vlado Plulík s Jaro Dutkou v roce
1993 za první zimní opakování této cesty.
První sólo přelez uskutečnil Martin Heu-
ger v r. 2002. Logickým završením vývoje
linie je volný přelez, tj. přelez bez pomoci
umělých pomůcek. Galerie Ganku se od-
lišuje od většiny tatranských stěn tím, že
čím jste výše, tím je stěna strmější.
Někdy v době obědové pauzy nalé-
záme (pochopitelně bez oběda) do stě-
ny. Ve stěně nejsme sami. Jeden vymaš-
těnej blázen sólo vylezl z druhé strany
na galerii, spustil se do převislé stěny na
Hannah,Americka 54 - Plzen 0379 200 233
Hudy Sport, Na Perstyne 14 - Praha 0224 218 600
Hudy Sport, Jungmannova - Praha 0224 946 893
Rock Point, U Dalnice 777 - Brno - Modrice 0547 211 141
Rock Point, Martinska 2 (Na Perstyne) - Praha 0224 228 060-1
GUARANTEED
TO KEEP YOU DRY
OFFICIAL PARTNER
HervéBarmasse,Gressoney,Italy.Photo:DamianoLevati
ATHLETE TESTED. EXPEDITION PROVEN.
BEST-IN-CLASS OUTDOOR GEAR AND APPAREL.
The North Face®
Summit Series™
collection is comprised of equipment and apparel
designed to withstand the planet’s harshest environments. Premier, authentic,
technical, innovative: The North Face®
Summit Series™
collection is built for those
whose goal is to Never Stop Exploring™
. The same ethos that is reflected in the attitude
of all the team in these Summit Series®
Specialist locations.
Nalejme si
čistého vína
ČASOPIS PRO LEZCE
WWW.MONTANA.CZ
Informace o předplatném najdete na str. 62
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/12
dvěstěmetrovém fixu a pokřikuje na nás
z dálky s obrovským fotoaparátem v ruce,
že nám udělá obrázky. Já z toho moc
nadšený nejsem. Asi se za chvilku zabije
a máme po dovolené. A jestli ne teď, tak
určitě až bude sólo opouštět trojkovým
lezením galerii...
Přibližně do poloviny stěny a do stup-
ně M7 jde Bačovi vše hladce a stylem on
sight. Střídáme. Končí OS lezení, končí
den. Blázen s foťákem zmizel kdesi ve
tmě vysoko nad námi. Bivakujeme. Bi-
vak je tak středně nepohodlný. Sedíme
na ledové poličce, nohy spuštěné do do-
liny. Opřít se moc nedá. Nejlíp se mi klim-
bá, když se složím jak kudla hrudníkem
na kolena. Bača je na tom podobně, nebo
o trochu hůř. Na bivaky máme oteplovač-
ky a sloní nohu z primaloftu. Na zimu si
stěžovat nemůžeme.
Pokračujeme v lezení. Jedovatý koutek
s jednou stranou kolmou či ukloněnou
a s druhou převislou. Na pohled vypadá
neškodně. Když mi asi podesáté vystřelí
při klíčovém přesahu cepín nebo mačky,
které dostaly předchozí den pěkně zahu-
lit, dochází mi nervy. Z železa přezbrojuji
na triopáckou gumu. Ale ani tak to žádná
hitparáda není. Podivné technické kro-
ky à la Houdini, položená stěna koutku
je místy pokryta glazurou. Asi po hodině
nácviku a s houstnoucím sněžením přelé-
zám délku stylem PP. Na písku tak kolem
IXb. Další délka jde kolmou plotnou vlevo
od kouta. Tenoučká vrstva ledu mě opět
vyhání z lezeček do duplexů, do znecitli-
vělých koncovek se vlévá po chvilce bo-
lesti teplo. Lezení spíš nejisté a technické
než silové, nácvik nutný, určitě blíž k M8
než M7. Sněžení zhoustlo a začalo doce-
la fičet. I na Baču došlo a musí pro vol-
ný přelez stáhnout lano, ale nejisté fixy
ufixoval a další délka za M7+ je za námi.
Nějak jsme se tím stahováním lana zdr-
želi, nikde místo na bivak, a tak dolézá-
me potmě částečně technicky do bivaku
1. bivak
2. bivak
3. bivak
Stará známá úchvatná Galerie Ganku
Stoupa v„Centrálním koutu“ Galerie Ganku
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/13
na galerii. Očekávaná bivakovací pohoda
skončila kolem druhé hodiny ráno. Sníh
se nás snaží vytlačit i se žďárákem do do-
liny. Nezbývá než se zase posadit a bránit
mu vlastním tělem. Ráno návrat do stě-
ny. Díky velké pře-
vislosti je v délce
za A2 minimum
sněhu i ledu a pouští
poměrně rychle. Tako-
vá lehčí atletická osma
po nádherných vodou vy-
modelovaných chytech. Ke
konci délky je sice už moc
necítím, ale hlavně, že je to
doma. Na pohled to moc jed-
le nevypadalo. Dolez za M6
a vodním ledem je na Bačovi.
Je kolem poledního, ne-
fouká, svářneme obídek a tra-
dá pryč. Stopy jsou zafouka-
né, tak pokukuju kolem, jestli
někde neuvidím zbytky šílené-
ho fotografa. Nevidím. Bivak pod Velkým
Gankem je pohodlný, ale poměrně stude-
ný. Ráno slunečno. Cesta „Kaufman-Su-
chý“ za VI A2 pouští celkem snadno OS
(VI+). Krajinově vděčný a větrný sestupo-
vý hřeben. Za pár hodin si dáváme pivo
na chatě. A to je vše. Co dodat? Snad jen,
že volný výstup „Centrálním koutem“ na-
bízí dost zajímavého lezení, že jsme byli
docela unavení a že počasí bylo celkem
dobrý. Jo, a že se tomu bláznovi ty obráz-
ky kupodivu povedly.
text Dušan„Stoupa“ Janák
foto Pavel Nesvadba + Pavel„Bača“ Vrtík
Šavle – přelez zachycený
talentovanou výtvarnicí Monikou
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/14
Vícedélky nad Rjukanem
PročnaledydoNorska
aneb Kouzlo Rjukanu
1414
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/15
Doporučuji do Rjukanu nejet. Proč?
a) je tam zima
b) led klouže a hrozí úrazy
c) je to daleko
A proč jsme stejně jeli?
a) právě díky zimě jsou tam ledy
b) mačky zabrání klouzání a riziko úrazu
je větší v hospodě
c) blízko od baráku rampouchy nejsou
V Tatrách jsme jako doma, a tak proč ne-
zkusit něco nového? Poslední roky se
norský Rjukan stává Mekkou severní Ev-
ropy pro ledolezčíky z širého světakraje.
Hluboko zařízlé rjukanské údolí posky-
tuje ideální klimatické podmínky pro
tvorbu ledopádů. Zřejmě jinde v Evropě
nenajdete takové množství cest v ledu
na ploše neveliké, s přístupy často nepa-
trnými a sezónou předlouhou. Norsko je,
jak známo, poměrně na severu. Podzim-
ní deště dodají spousty vod, v zimě pak
studený arktický vzduch vytvoří ledíky,
až několik metrů silné. Lézt se na nich dá
užkoncemříjnaanaseverníchsvazíchdo
dubna. Prosinec a leden tu bývají velmi
chladné. Nejlepším obdobím pro lezení je
tak únor a ideálně březen, kdy už si den-
ního světla užijete více (tak do 18 hodin).
My jsme měli v únoru velmi nízké teploty,
obzvláště v údolí, kde je stín po celý den.
Prostě zima jako prase.
Rjukan je městečko v jižním Norsku,
v kraji Telemark, necelých 200 km od
Osla. Celá údolní oblast Vestfjorddalen
leží mezi jezery Møsvatn a Tinnsjå na
jihovýchodním okraji náhorní plošiny
Hardangervidda. Ve značné části měs-
ta obyvatelům rakovina kůže nehrozí,
neboť čtyři měsíce v roce slunce ne-
spatří. Západním směrem se údolí zu-
žuje do hlubokého kaňonu Maristjuvet
s mohutným vodopádem Rjukanfossen,
od něhož se odvozuje jméno města. Za
druhé světové války nedaleko od Rjuka-
nu fungovala německá továrna, vyrábě-
jící těžkou vodu, používanou při vývoji
atomové bomby. Stala se cílem spoje-
necké operace Telemark. Jak se nejvý-
hodněji do Norska dostat? Nejrychlejší
možností je letět do Osla a dále lze jet
místním busem (velmi drahým), nebo
tak jako v našem případě pronajatým
autem. Benzín mají sice nelevný, ale
člověk z české kotliny už platí skoro to
samé. V Norsku silnice zásadně nesolí, je
třeba počítat s ujetým sněhem. Rjukan se
nachází na hlavní silnici číslo 37. Mož-
ností, odkud se do norského Telemarku
dostat, je samozřejmě vícero. Tak třeba
my jsme letěli z Katowic do Sandefjor-
du u Osla (jen osel by letěl jinam, odtud
jsou ledy nejblíže). Cena solidní, pakliže
letenku „zabookujete“ dlouho před pří-
chodem matky zimy. I bagáž vzali a nic
neztratili. Letiště Sandefjord se zdá být
místem přívětivým. Jenomže není. Do-
jem spolehlivě zkazí pivo v hodnotě celé
basy piv u nás a také zima. O půlnoci
totiž zamknou a dočasné bezdomovce
vyženou nekompromisně na mráz. As-
poň, že ukázali průduchy klimatizace,
kde nebylo těch -25 °C, nýbrž jen -15
°C. Bydlet a pít se dá po odsunu z letiště
v chatové oblasti Rjukan Hytte na okra-
ji Rjukanu. Veškeré ledy jsou pak v do-
sahu několikaminutovou cestou autem,
protože drtivá většina linií je maximálně
20 km od města.
Teploty mohou být v zimě velmi níz-
ké, byť v kaňonu vítr nefouká. Ve vyšších
polohách může ledový vichr teplotu po-
citově snížit k -30 °C. My jsme zažili ledy
výborně nateklé, avšak až příliš přemrzlé
a křehké. Doporučuji lézt s 60m dvojitým
lanem a kromě běžného vybavení mít
u sebe několik smyček a případně i drát
na vytvoření abalakových hodin. Můžete
narazit na ledy, z nichž sestoupíte jen po
vlastním. Obvykle však je možné sejít po
hřebeni nebo slanit ze stromů a smyček,
zanechaných předchůdci. Ovšem v přípa-
dě starších smyček se jedná o zajímavou
ruskou ruletku.
K oťukání kvality místních ledů je op-
timální oblast Krokan Fjellstue. V údolí
podél silnice směrem na Gausdalen je
množství cest od 3 WI. Další populární
oblast je Vemork, v okolí bývalé továrny,
dnes muzea. K nástupu vede padesátime-
trové slaňování z mostu, třeba do vyhlá-
šených cest Vemorkbrufoss OST (WI 4) či
Vemorkbrufoss Vest (WI 5). Nedaleko je
Krásy Krokanu
Oblast Krokan
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/16
Krokan
Vaer
1616
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/nádherný vodopád Trappfoss s těžšími
cestami, ale také Bullen, ideální led pro
začátečníky. Přímo nad městem nastou-
píte dírou v plotu a přelézáním výrobní-
ho zařízení staré fabriky do vícedélko-
vých ledů. Kvalitní led střídají zasněžené
žulové plotny s nulovými možnostmi jiš-
tění. Sestup je možný slaněním ze smy-
ček předchůdců či vlastních ( ti, co mají
finance a vztah k životu) kolem stromů.
Z některých cest lze utéci do ostrých
serpentin silničky, vedoucí do lyžařské-
ho střediska pod Gaustou. A Norové sto-
paře berou. Byť zrovna dnes nemusí mít
nikdo cestu kolem.
A tip pro případ nedostatku času, úna-
vy či alkoholového opojení? Na malých
odpočívadlech silnice na Gaustu lze za-
nechat auto a vyrazit k cobykamene-
mdohodil vzdáleným krátkým ledům
v okolních hvozdech. Leckde nastoupíte
přímo ze silnice. Spadnete-li na jedoucí
auto, máte to i se stopem do údolí. I ko-
pec Gaustatoppen nabízí lehké zimní le-
zení. Za silného mrazu a ledového vich-
ru jsme vystoupali na 1.881 m vysoký
vrchol, umožňující výhled na značnou
plochu norské krajiny. Pod vrcholem je
chata DNT se zimní cimrou. Je dokonale
izolovaná, zajistila nám útulné prostředí
i přes extrémní mráz venku.
V roce 1990 sestavil J. Haukåssveen
prvního průvodce po ledech v okolí Rju-
kanu. Další rozšířený průvodce je z roku
2005 a mapuje 171 cest včetně mixo-
vých. Určitě se vyplatí tuto poučnou
knížku nebo jakoukoli jinou si pořídit,
neboť potištěný papír zamezí nechtě-
nému dobrodružstvíčku. A uváznete-li
do jara na Gaustě, poslouží i jako pali-
vo či potrava.
text Vladimír Bureš
foto archiv autora
Sobota 26. 11. 2011 / 9:00 - 15:00 hod. / Poniklá 317
Krokan
Vrcholový hřeben Gaustatoppen
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/18
6. dubna 1982
Tak a je to tady, žádná matika, žádný la-
borky z fyziky. V menze sme nafasovali
dvojáky a studený večeře, sbalili matroš
do kletrů a hybaj z Prahy. Blíží se Veliko-
noce, jedeme s Karlem do Sedmihorek,
kam v pátek dorazí i turisťák. V Jung-
mannce pro jistotu prolezeme Dům spor-
tu, občas tu mívaj zajímavý věci, prej se
tu daly koupit šedesátky Edelweissy a stu-
baiky. Co se k nám ten drb dones, každá
naše cesta z koleje na nádraží vede tudy,
ale nikdy sme tu západní matroš ani ne-
zahlídli. Časem tu mívali první osmy a ka-
ráble z Waltrovky a dvanáctku z Bolatic.
Jarní slunce už vytáhlo ozimy, který se
zelenaj na lánech kolem trati. Z Boleslavi
do Bakova musíme přesednout do auto-
busů, na trati je výluka. Přes Jizeru vidí-
me, jak ženisti vyměňujou celý kolejový
pole, houfy pétépáků házej vidlema štěrk
a honěj vincka. Všude samá práce. To už
ale máme nosy na skle a koukáme, jak se
blíží Valečov a za ním silueta Drábek, pří-
hrazskejch skal a nakonec jako maják pro
cestu do Skaláku – kostel ve Všeni.
V Turnově si dáme u stánku na stojá-
ka piviště, počkáme, až se rozjedou vlaky
na Liberec, Prahu a Pardubice, přejdeme
koleje do oblouku, kde stojí motorák do
Jičína a ty dvě stanice do Sedmihorek už
ani nesundáváme bágly. Vyhlížíme, kdy
se z lesa vynoří střechy Valdštejnu a te-
mena Blatníku, Aneba a dalších skal.
Z aleje k lázním uhneme do kempu
a nevěříme vlastním očím. Zase práce. Ce-
lej kemp je rozrytej jak od prasat, probí-
há tu elektrifikace, kabelizace, meliorace,
deratizace a taky destrukce našich plánů.
„Karle, nepřipusťme demoralizaci.“
„To by byla kapitulace!“
„Zkusme improvizaci.“
Točíme se na patě a jdeme vstříc Sed-
mihorkám, středisku odborářský rekre-
ace. U zarostlýho koupaliště sme potka-
li zamyšlenýho chlapíka v údržbářským
overalu. Zdravíme a nasazujeme nevin-
ný ksichtíky, jako když jdeme na zkouš-
ku z pružnosti.
„Mohli bysme si tady postavit stan,
když je kemp zavřenej? Jen takovej ma-
linkej?“
Chvilku si nás prohlížel jak koňskej
handlíř jednoročky a pak povídá:
„Měl bych pro vás skvělej kšeft!“
Za byt a stravu mu pomůžeme při-
pravit koupaliště na sezónu. Jmenoval
se Kubín a ubytoval nás na dvoulůžáku
v Podhájí, kde bydlel personál zotavovny.
Odpoledne plni sebevědomí vyrážíme
do skal. Bloudíme skalním městem za Ma-
jákem a jakoby náhodou Karel vybírá vě-
žičkuroklickejchrozměrůsnázvemOpoz-
dilec. Z náhorní strany na ni vede pětka
s kruhem. Navazujeme se a Karel dává
prvnísmyčkuasápesesolivýmsokolíkem
na orašplovanej odštěp, po kterým se do-
stává ve vyšlapanejch oblinách na lávku
s kruhem. Pokouším se dostat za ním, ale
při přechodu ze sokolíku na odštěp mi při
vyndávánísmyčkyujedounohyaužletím
jak na kolotoči kolem věže.
„Co je?“
„Nic, byl jsem se za rohem podívat na
Anebo.“
Začíná mi svítat, proč je povrch od-
štěpu tak vošoupanej. Asi nebudu první
ani poslední. Podruhý si dávám větší po-
zor, protože už se nechci škrtit v prsáku,
a dolízám ke Karlovi. Teď je zas na řadě
on. Čeká na nás balanc v dírách, rozpor
v žlábku a závěrečnej rajbas.
„Myslíš, že tam půjde smyčka?“
„Snad tam budou hodiny.“
Za chvíli už Karel nastoupává díra-
ma nad kruh, rozkročuje se přes žlábek
a rychle mizí na vršku. Nakonec sem
se nahoru s občasným šitím vytřás i já.
Karlovi svítěj oči, čuju zase ňákou jeho
kulišárnu.
„Proč sme sem lezli na takovou zapad-
lou věž?“
„Měl sem tady viset pytel.“
Až když se mi po čase dostala do ru-
kou knížka Deset velkých stěn a dočet sem
se, kde ve Skaláku začínal Radan Kuchař,
došlo mi, proč sme tam tak dlouho cou-
rali po lese, než to Karel našel.
7. dubna 1982
A je to v kopru. V noci pršelo, ze stromů
ještě kape. Z lezení zatím nic nebude. Tak-
že si jdeme odpracovat nocleh. Místo hra-
bání trávy skládáme do šupny koks. Ještě
nemáme uklizenou ani půlku fůry a už
dostáváme k svačině smažený vajíčka.
V poledne zjišťujeme, že se budeme mít
líp než odboráři s poukazem. Když skončí
podávání jídel v hlavní budově v Sedmi-
horkách, můžeme si vybrat ze tří druhů
zbylejch porcí a nacpat se k prasknutí. Ta-
kovejhlekrmníksmevživotěnezažiliauž
asi nezažijem. Kuchařky daly na stranu
psací stroj a posadily nás ke stolku, kde
provozní ťukala na nástěnku jídelníček,
anosilypřednássesmíchemkrmi,dokud
sme neodpadli. Dokonce nám servírovaly
i celý prošlý nanukáče!
Po obědě se válíme na pokoji v Podhá-
jí. Venku zatím zase prší, kapky pleskají
na parapet vikýře, čůrky vody stýkají po
střeše a rezatým žlabem do svodu, odkud
se ozejvá rytmický plechový kolotání.
„To je labůžo, dáš k večeři boloňský
špagety?“
„Blázníš? Dvojka je pečená nutrie, to
sem eště nežral.“
„S bramborovým a špenátem? Hmm,
to pude k pivu líp!“
„To nemá chybu!“
Z E Ž I V OTA D R U H O L E ZC E
ZE ŽIVOTA DRUHOLEZCE 5
Příběhy z horských dolin, šera lesů, stínu skal a tišin řek
Pepik, Čertova věž, Roklice
Jó třešně zrály....
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/Odpolednesecourámepromočenejma
skalama. U paty Skauta si ošaháváme ná-
stupy a popolejzáme po balvanech. Ces-
ta nás zavedla na symbolickej cintorín,
ve středečním podmračeným podveče-
ru je eště tišší a melancholičtější než jin-
dy. Ztichlým údolíčkem proletí vyplaše-
nej divokej holub, mihne se kolem skály
apleskáníjehoperutíseztrácívdálcenad
špičkama smrků. Mlčky pročítáme jména
známý z knih a průvodců, z vyprávění
i zápisů ve vrcholovkách. Destičku Franty
Bauera sem museli dát před pár dny, ky-
tička je ještě svěží. Holubí pírko dosedlo
na mokrý jehličí.
Myší dírou sme přišli na Hrubou Skálu.
Od loňska se tu moc nezměnilo, lešení po-
řád stojí, na zámku pusto a na stráni pod
nádvořím se válí plno odpadků. V hotelu
sme si dali jednu Plzeň vod cesty a asfalt-
kou přes Dračky sme se vrátili do Sedmi-
horek na večeři.
Plní elánu získanýho odpoledním šlofí-
kem sme vyrazili na Valdštejn. Těšili sme
se, že bude pohoda, plná hospoda jako
o loňskejch Velikonocích, zpěv, třískot
sklenic, otevřený okna do hradního pří-
kopu. Ale běda, Valdštejn zavřenej, nikde
ani noha, zato ale pořád vytrvale mrholí.
8. dubna 1982
Ochladiloseapořádprší.Kubínjezalezlej
v hájence. Ve skalách sme sami, připadá-
me si jako v prázdným kostele nebo jak
Rychlý šípy ve Stínadlech, mluvíme tiše,
když scházíme z cesty do lesa, rozhlížíme
se, jestli nás nikdo nevidí. Mýtus Josky
Smítka a lezecká tradice dodávají Skalá-
ku mystiku. Dnes jdeme po jeho stopách.
Nad Podhájím u cesty víme o prvore-
publikovým znaku se lvem s korunkou
a slovenským křížem na srdečním štítku,
Sáhib nám ho ukazoval. Joska tu spráskal
bandu spratků z Hitlerjugend, když na
dvouocasýho lva házeli šutry.
„Ta Hitlerova mládež, ty museli chrá-
pat tam, co my!“
„Asi jó, ale na povlečení je napsáno
ROH.“
„Kdyby nás Joska viděl, jak si tu žerem,
tak by nám ňákou nakouřil taky.“
Došli sme pod Kapelníka, vyběhli sme
pod nástup normálky a lezli očima, stejně
tak sme prohlíželi Podmokelskou a Tak-
tovku. Kolem Sfingy sme sešli k Domin-
steinu – Smitkově věži. Věděli sme, že ně-
kde tady byla jeskyně, kde se Joska scho-
vával a kde pak Karoušek vysekal Joskův
reliéf. Mysleli sme, že byla na Dominstei-
nu, a proto byla věž přejmenovaná. Oblej-
zali sme věž i okolní masivy a hledali, od-
kaď by byla jeskyně vidět. Prd sme našli
a přes Čertovu ruku sme se vrátili na Pod-
hájí na dlabanec a polední klid na lůžku.
Prší, prší a prší. Doházeli sme do šup-
ny všechen koks. Už aby přijel turisťák,
bude sranda.
9. dubna 1982
Konečně neprší, začalo sněžit. Na koupa-
lišti čistíme dno a stěny nádrže od bláta
a náletů. Hrabeme trávu a vyřezáváme
břízky u plotu, napínáme pletivo a drá-
tujeme díry. Po obědě se zase povalujem
na pokoji.
„Jeníčku, ukaž prstíčky, jestli máš ja-
teční váhu.“
„Perníkovou chaloupku sem sněd
a tebe, bábo, taky sežeru!“
Loučíme se na Podhájí s Kubínovejma
a jdeme nedočkavě vyhlížet motoráky
na zastávku. Večer přijíždí Márty Poupa,
brácha a část turisťáku. S radostí si sta-
víme stan s ostatníma za brankou na za-
sněženým fotbalovým hřišti.
10. dubna 1982
Ranním vlakem se vracíme do Turnova
a odtud do Březiny. Deme přes Drábky
na Krásnou vyhlídku. Karel našel na ces-
tě šrajtofli, tak ji hned s chutí zkapalňu-
jeme do grogu.
Přes ves Mužský jdeme na Branžež.
Tady už táboří zbytek turisťáku. Je dubno-
vý počasí, fouká vítr a střídají se deštivý
a sněhový přeháňky s chvilkama, kdy vy-
koukne ostrý nízký sluníčko. Velikonoce
trávíme v lesích mezi Kostí a Valečovem,
lézt se pořád nedá.
29. června 1982
Včera mě Servít vyhodil zase z mecha-
niky, už to bylo lepší, dostal sem se přes
písemku k němu. Studium mě nebaví, už
sem si moc čuch ke svobodě a zjistil, že se
dá žít lehko bez školy. Neberu vážně rady
a starosti všech kolem, jak se řeč stočí na
školu,semnerudnejauhejbámproblému.
Nedovedu se přinutit k učení, neleze to
do mě ani na koleji, ani na Petříně ve stí-
nu Hladový zdi, ani doma, když zalezu do
koupelny. Pořád myslím na lezení, tram-
pování a Jindru. Kdybych byl pankáč jako
Van Gogh, tak si uříznu ucho.
Jedeme s Jindrou do Lípy, je to jen
chvilkovej útěk, ještě večer se vrátíme
Knihyavšeostaníohoráchalezení
Roklice
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/20
do reality života. Údolím Peklo jdeme do
Zahrádek, z Karby přes pole do Holan. Na
silnici u hřbitova sme potkali bráchu, je
tu už pár dní, byl na Bezdězu a Berštejně,
taky má zkouškový, tak jede domů.
V Roklici se deme podívat na mís-
to, který nám popisoval Pif jako vhodný
pro stavbu srubu. Je tam opravdu pěkně,
už se těším na stavbu. Lezeme s Jindrou
„Starou cestou“ na Cimbuří, potom zkou-
šíme z údolní strany pětkovýho sokolíka
s kruhem. Dal sem dvě smyce, spadla mi
karabina a chyt sem se kruhu. Když sem
si odsed do sedačky, tak sem si odfouk.
„Co to tady leze za práskače?“ vykouk
na terase Karel.
„Ahóój, kde se tu bereš?“
„Jedu z Prahy domů a mám volný od-
poledne, tak sem to nevydržel.“
Roklice nás spojuje, ani se nemusíme
domlouvat, stejně se tu sejdem.
7. července 1982
S rozbřeskem jedu kozinou do Lovosic,
tam už čekají Jindra a Pavel Korčák. Je-
deme do Zahrádek a deme do Roklice.
Konečně mi začínaj prázdniny, včera
sem udělal zkoušku z geodézie a hned
se líp dejchá. Přišli sme ke srubu a klu-
ci nikde, tak sme šli ke kurníku a zase
prázdno. Postavili sme u vodárny rudo-
cha a šli lézt. Naučili sme Pavla slaňovat
a pak vylezli „JV stěnu“ a „Vzpomínku na
Karla Blažka“ na Trojnožku. Potom přišli
kluci, který mezitím stavěli srub a lezli
sme kombajnem SZ hranu na Libereckou
věž. Lezl i Pavel a vylez! A taky ňákej Kö-
nig s jednou nohou. Takže jsme tady: Já,
Jindra, Drahuš, Pif, Karel, brácha, Pavel
a Zdeněk Lukeš.
Byl horkej letní večer, tak sme se vy-
dali koupat k rybníku Nohavice a zajez-
dit si na klouzačce z gumovýho doprav-
ního pásu. Na cestě v polích nás dostihlo
esenbácký auto, kdo neměl občanku, za-
leh do pšenice.
„NešeltudyJáraMachatej?Potřebujem
ho do mariáše!“
Když sme se dost vyráchali, stavili sme
se v Holanech na pivu. Vejdem do lokálu
a hostinská se ptá:
„Neviděli ste Járu Machatýho?“
„Neviděli.“
Cestou potmě z hospody se proti nám
po silnici motal opilec v gumákách a hu-
lákal:
„Neznáte Járu Machatýho?“
Ráno nás v kurníku vyhmát myslivec,
chvíli sme ho nechali láteřit a dupat po
kouřící lihový kolíbce. Pak mu Pif povídá:
„My to máme dovolený od Járy Ma-
chatýho.“
„Tak to máte jediný štěstí.“
A odešel. Ten člověk nás začal zajímat.
Jára Machatej se stal duchem Roklice,
u táborovýho ohně nahradil Járu Cimr-
mana, to on řezal kruhy, jím se strašili
mastňáci, počkej, uvidí tě Jára Machatej.
Nenáviděl kruhy a všechno kulatý, pro-
to nekroužkoval čápy, když hodil cihlu
do vody, tak se dělaly obdélníky, nejezdil
traktorem, ale pásákem, kupoval jen ši-
šatý konzervy s rybičkama a landšmítem.
Po letech sme se obvolali, že je nača-
se zase rozdělat oheň ve srubu. Sraz jsme
měli jako obvykle v hospodě v Holanech.
Probíhala tam nějaká myslivecká zábava
a my se u stolu v koutečku začali trum-
fovat, kdo řekne větší hlod o Járovi Ma-
chatým. Slyšel nás honec, kterej se kolem
nás prodíral na záchod a zvolal:
„Vy znáte Járu? Járo, pocem, máš tady
ňáký známý.“
Jak neměl Jára rád kruhy, tak rundy
Becherovky se točily dokola. Jára Macha-
tej se zhmotnil.
8. července 1982
Ráno dlouho chrníme. Potom jdeme
stavět srub. Stále se bojíme, že na nás
přijde Jára Machatej. Odpoledne v půl
čtvrtý se jdeme najíst, Jindra byla v Ho-
lanech a přinesla pivo. Siesta v kurníku,
podřimujeme, hecujem se, lenošíme. Ve
čtvrt na osum se začali Karel se Zdenkem
heftovat do údolky na „Zlýho bráchu“.
Tak jsme na to šli. Karel vylezl k první-
mu a hned druhýmu kruhu. K němu do-
lez Zdeněk a odjistil ho v traverzu ke 3.
kruhu. Tam se Karel posadil a mě dobral
Zdeněk. Toho jsme drželi v tahu lana oba,
takže pohodlně přelez traverz i Karla
a zasedl u 4. kruhu. Dokud sem měl Kar-
la za rohem, dalo se traverzovat s pomo-
cí tahu lana, poslední dva metry sem ale
vopral za všeobecného veselí a Karel mě
musel vytáhnout ke kruhu. Zatímco sem
vodfrkával, Karel jištěnej Zdeňkem dolezl
přes pátej kruh na vrchol. Za šera dolezl
Zdeněk, já za tmy. Bylo 22:03, cvrčci cvr-
kali a svítily hvězdy.
9. července 1982
Hned ráno vyrážíme s Jindrou a bráchou
na Čap. Jdeme přes Sušici, Loubí a Heř-
mánky. Na křižovatce nad Dřevčicema
rostou třešně. Ňam! Je pravej letní plech,
vzduch se nehne. Z Čapu je překrásnej
výhled od Berštejna po Bukovku. Cestou
na Tisícák nalézáme na Kostelíku vpravo
od cesty pod převisem kemp osady R7D.
Je tu krásně zametýno chvojím, vyřezaný
totemy, lebky a kosti zvířat. Husí cestou
deme přes Dřevčice do Roklice. Kluci do-
končili kostru srubu.
10. července 1982
Když nás vyhnalo slunce z kurníku, deme
se umejt do potoka pod Poustku. Dědek
ze mlejna brblá, že je to jeho koupelna.
Deme nahoru na hrádek a lezeme něko-
lik cest na Trpaslíka. Na vrcholu je krásně,
tak se opalujeme. Dostali sme hlad, a tak
Z E Ž I V OTA D R U H O L E ZC E
Stavba srubu
Karel a Pepik, Blíženci, Zlatá hrana, Roklice
Zdenek v plný polní
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/21
se vracíme k vodárně. Pif s Drahunou už
odjeli na Šumavu. Přicházejí kluci a jde-
me se vykoupat do Holan. Odjíždí taky Pa-
vel, musí ještě do civilu dokroutit v Seredi
82dní. Deme ještě do hospody,vracímese
potmě bahnem kolem potoka. U vodárny
sedí u ohně parta trampů a SPLaH (Sdru-
žení přátel lesů a hor) z Mostu. Dlouho do
noci hraje kytara.
11. července 1982
Opět se probouzíme do parnýho červen-
covýho poledne. Lezeme s Jindrou na Kos-
telníka za II a s Karlem a Zdeňkem „Stří-
brné mládí“ se dvěma kruhy. Odpoledne
sejdemekoupatdoHolan.Dnesjeladomů
Jindra. Večer se hraje finále mistrovství
světa ve fotbale, hledáme, kde maj tele-
vizi. Došli jsme až do Zahrádek na hráz
rybníka, odkud nás dost hnusně vyhodi-
li. Jedeme autobusem přes Jestřebí do Po-
dolce a vracíme se pěšky do Roklice. V se-
tmělých Pavlovicích usedáme na ohradní
zeď, trháme ze stromů třešně a otevře-
ným oknem chalupy lovíme zvuk z fot-
balovýho přenosu. Itálie porazila Němce
3:1, Tardelli a je to v pr...
12. července 1982
Dnes se loučíme se Zdeňkem. Dopoledne
proválíme v kurníku. Odpoledne jdeme
na Kozlí Roh a autobusem jedeme do Ho-
lan doplnit zásoby. V obchodě toho mají
žalostně málo. Dalším autobusem jedeme
do Dřevčic, kde posedíme v hospodě. Na-
večer se couráme do Roklice, povečeříme
a dlouze chrníme. Dostáváme zdejší údolí
pod kůži. Blaho bezstarostných prázdnin.
13. července 1982
Točíme bidlohodiny v kurníku. Odpoled-
ne zavřeme kurník a jdeme do Zahrádek
na vlak, pěšinou v polích dojdeme do
třešňový áleje u nádraží a znovu zobeme
a střílíme pecky na auta. Přes Lovosice je-
deme domů do Teplic.
16. července 1982
Ranní kozinou do Děčína vezu velikán-
skou krosnu, u Jindry na podlaze balíme
na přechod Fagaraše. Odpoledne vyráží-
me do Holan na Kapra. Cestou z nádraží
zase přežíračka třešní, procházíme Hola-
ny, kde se schyluje k festiválku na dvoře
kulturáku, jdeme se ubytovat do kurníku.
V osum začíná festivalparáda, přehlíd-
ka nejúspěšnějších soutěžících kapel. Po
koncertu se shledáváme s Karlem, Čeje-
nem, Lenkou a Frantou.
17. července 1982
Dlouhej spánek a vaření v kurníku. Odpo-
ledne jsou v Holanech recitály známejch
skupin, o kterejch píšou v Mladým svě-
tě a živej přenos Mikrofóra. V žoviálním
rozhovoru se to začíná hemžit výrazy
jako „zájmová umělecká činnost ... díky
svazákůmznárodníhopodnikuCrystalex
Nový Bor,“ odpoledne ztrácí šťávu. Jde-
me na třešně do aleje směrem k Jiljovu.
Blížíme se k tajuplnýmu oplocení obory
Vřísek. Objevujeme ale mohutnou pís-
kovcovou hradbu na druhý straně ces-
ty a v ní vestavěný budovy. Nedalo nám,
museli sme vyzkoušet svý lezecký umě-
ní. Střepy zabetonovaný v římse zdi ješ-
tě víc povzbudily náš zájem. To, co sme
uviděli, nám vzalo dech. My se lopotíme
ve skalách se srubem ze soušek a tady,
za zdí do rybníka, vystrčená hacienda
státního rybářství, na terase nad vodou
na lehátku papaláš s doutníkem, pruty
opřený o zábradlí, šofér leští šestsettři-
náctku. Florida hadr, samozřejmě nás vy-
hodili. Náladu nám zvedla nová vycháze-
jící bomba Hop Trop, která zcela zvedla
Holany ze židlí.
Nevím, co bylo důležitější, zda místo
s magnetismem podzemního jezera pit-
ný vody, nebo čas, kdy sme se z jinochů
stávali muži. Okolí Roklice se stalo kraji-
nou našeho mládí a vazby, který zde mezi
námi vznikly, drží dosud.
text Josef Novotný
foto archiv autora
19. 11. 2011
Jablonec nad Nisou
ROCK EMPIRE ARENA OD 13 HOD
PREMIÉRA SPORTOVNÍHO DESIGNU 2012
LEZENÍ S HVĚZDAMI ČESKÉ LEZECKÉ SCÉNY
PROMÍTÁNÍ, SOUTĚŽE, ŠKOLA PÁDŮ
OBČERSTVENÍ V BARU
EDITA VOPATOVÁ, ONDRA BENEŠ, MÁRA HOLEČEK
A DALŠÍ
aktuálně na stránkách www.rockempirearena.cz
a www.hudy.cz
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/22
1. deň
Pokojne odfukujúc si za slnečného rána
kráčam zo Šumiaca na Kráľovu hoľu.
Devätnásťkilový ruksak mi dovoľuje ísť
len pomaly, a tak sa po prvých hodinách
zmierim s tým, že cesta bude trvať viac
ako tri dni. Počasie hlásia na celý týždeň
fantastické, tak kam sa vlastne ponáhľať?
Snehu je málo, lyže zapínam až na Pred-
nom sedle pod Kráľovou hoľou. Hneď na
prvých metroch ma opúšťa pätka z via-
zania a ďalej šliapem s vedomím, že celú
cestu budem krívať. O jedenástej stojím
na Kráľovej holi a miesto zeleného stro-
mu tu stojí červený vysielač. Ale toto že-
lezné čudo ma vôbec nezaujíma, do očí
mipopravejstraneudierajúVysokéTatry
a po ľavej celé Horehronie. Slnečné po-
časie a bezvetrie dovoľujú pozhadzovať
všetky vrstvy a pokojne sa kĺzať v trič-
ku po hrebeni až na Orlovú. V diaľke vi-
dím Ďumbier a Prašivú, sú naozaj v dia-
ľke a rozmýšľam, za koľko dní tam asi
prídem. Pohľad z Bartkovej na lesy však
už dáva tušiť, že cesta to bude zarúbaná.
Lyžovať pomedzi kosodrevinu a stromy
nie je veru veľká zábava. Lyže mám ľah-
ké, až také ľahké, že lyžovať sa na nich
vôbec nedá. Pri každom zjazde si koledu-
jem o slušnú držku. Po Veľkú Vápenicu
sa striedajú úseky so snehom a bez sne-
hu. V lesoch na severnej strane je snehu
až príliš. Párkrát vypínam lyže a kráčam
pešo. Ísť pešo však znamená zabárať sa po
pás do závejov. Vyhrabávať sa zo závejov
začína byť normálna situácia pri každom
odopínaní lyží. Ísť na lyžiach sa však nao-
zaj nedá. Na Veľkú Vápenicu prichádzam
o pol piatej. Rýchlo, teda vyše polhodiny
pripravujem bivak, večeriam a balím sa
do spacáku. Noc nie je nič extra. Začína
fúkať slušne silný vietor, ku ktorému sa
pridáva mrznúca hmla. Neustále bičova-
nievetraspôsobuje,žecelúnocprebdiem.
2. deň
O pol šiestej ráno ma už nebaví ležať
v spacáku, a tak z neho vyliezam. Roz-
diel medzi teplotou v spacáku a okolím
nie je takmer žiadny. Všetko je dokonale
premrznuté. Zbaliť vo vetre všetky veci
mi zaberá dobrú polhodinu. Obúvanie
zamrznutých skeletov z lyžiarok si žiada
značnú námahu a pár teplých slov. Nulo-
vý spánok pociťujem hneď pri zostupe
z Veľkej Vápenice na Priehybu. Z Priehy-
by nasleduje veľmi strmý úsek na Kolesá-
rovú. Na vrchole Kolesárovej mám pocit,
že som na ceste dva týždne. A to sa sran-
da ešte len začína. Pri zostupe z Kolesá-
rovej sa s lyžami v rukách strácam v lese
a prepadávam do hlbokého záveja, pod
snehom nahmatávam seba i popadané
stromy. Po vylezení už len smutne poze-
rám na zlomenú palicu. Priznám sa, že
mi v tej chvíli bolo do plaču. Pokračovať
bez palice sa mi v tom momente zdalo
nemysliteľné. Začína sa teda mordovač-
ka až na Čertovicu. Oceňujem stopy ľudí,
ktorí šli predo mnou, bez nich by som sa
strácal oveľa viac.
Prechádzam cez nekonečne dlhé les-
né pasáže, neustále odopínam a zapínam
lyže, zohýbam sa s ťažkým ruksakom
a vyhrabávam sa zo závejov. To všetko sa
odráža i na kondícii. Značne spomaľu-
jem. Pohoda sa rýchlo vytráca. Zažívam
mnohé pády, bez palice je rovnováha to-
tiž cudzím pojmom. Po nespočetných pá-
doch sa už len zúfalo smejem, neostáva
mi nič iné, len pokračovať ďalej. Celý deň
(28. 2. – 4. 3. 2011)
Nízke Tatry – zimný sólo prechodDlhoročné premýšľanie o zimnom prechode hrebeňom Nízkych Tatier sa konečne mení na skutočnosť. Všetky predošlé
pokusy zlyhávali na mojom voľnom čase, ale i na čase kamarátov a samozrejme počasí. A tak sa rozhodnem pre sólo
prechod. Potrápiť telo, oslobodiť hlavu, dodrať už aj tak zodraté šľapacie pásy, užiť si samotu a ticho hôr.
PodVeľkou vápenicou, v pozadí Kráľová hoľa
2222
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/23
prechádzam iba lesmi. Jedine na Zadnej
holi nie sú stromy a užívam si pohodlné
hrebeňové šliapanie. Z Havranej poľany
nasleduje opäť neuveriteľne dlhý úsek
lesom. Keď si už myslím, že les nikdy
neskončí, že v ňom od únavy zahyniem,
prichádzam do Bacúšskeho sedla. Dopí-
jam poslednú vodu a oddychujem. Nasle-
dujúca štyridsaťminútová cesta do sedla
pod Lenivou sa nenesie v inom duchu ako
lesnom. Veľmi sa už teším na ďumbier-
sku časť hrebeňa a na poriadne vŕšky. Na
Čertovicu prichádzam s takými roztrase-
nými nohami, že keby ma niekto potkol,
tak ostanem zabitý tam, kde padnem. Ni-
kdy som nič namáhavejšie na lyžiach ako
tietodvadnineprešiel.Anikdymaničtak
ani nezničilo. Rozhodujem sa preto pred
začiatkom ďumbierskej časti pre jedno-
dňový relax. S tým, že váhu ruksaku mu-
sím jednoznačne znížiť.
3. deň
Keďže to z Čertovice nemám domov ďa-
leko, vymieňam pohodlie zamrznutého
stanu za svoju nepohodlnú teplú posteľ.
4. deň
Po krátkom relaxe vyrážam z Čertovice
s ruksakom, ktorý som odľahčil o päť kíl.
Radosť z poriadnych kopcov a krásnych
výhľadov mi uberá nečakane veľká ob-
lačnosť. Oblaky, ktoré vyzerajú, že mi už
idú padnúť na hlavu, mi o pár minút na
ňu i padajú a ocitám sa v hustej hmle. Na
Lajštrochu nič nevidím. Teda od rána nič
nevidím. Pred Králičkou sa počasie po-
kúša o prevrat. Na chvíľu sa mi predsta-
ví masív Štiavnice, aby sa vzápätí znova
23
Zmrznutá krajina
Pohľad na Kečku, Hadliarku, Donovaly a Veľkú Fatru
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/24
ukryl v hustej hmle. Premýšľanie o teplej
polievke a čaji ma vyvádza z opatrnos-
ti a pri zjazde z Králičky na Štefánikovu
chatu pod Ďumbierom, hádžem unikátne
salto. Pozbierať sa zo zeme mi trvá hodnú
chvíľu. Na chate ma poteší už spomínaná
polievka, čaj a stretnutie s kamarátom.
Na vrchole Ďumbiera to vyzerá ako
všade navôkol. Hustá hmla je všade. Ces-
ta na Chopok po zľadovatenom hrebe-
ni v hustej hmle nie je veľmi srandov-
ná. Okrem tyčí a seba nevidím nič. Pod
Kamennou chatou na Chopku stretávam
dvoch vycipkaných skialpinistov ako vy-
strihnutých zo športového katalógu. Ich
super himálajske oblečenie a skialpová
výstroj drahšia ako všetko, čo mám doma,
mi dáva tušiť, že títo chalani sú trošku
iná kategória ako ja. Ale drahé oblečenie
a výstroj nestačí a títo borci sa vracajú
kvôli hmle naspäť na chatu.
Na Kamennej chate si vychutnávam
nečakanú slnečnú chvíľu a spolu s ňou
i dobrú kapustnicu a teplý čaj. Hľadím
na Dereše, vytŕčajúce z mliečneho mora.
Krásny pocit končí pri pomyslení, že one-
dlho sa do toho mora ponorím a strávim
v ňom zvyšok dňa. A veru tak je. One-
dlho opäť netuším, kde som. Viem to len
vďaka tabuliam v sedlách a na vŕškoch.
A tak míňam krásne kopce a spomínam
na výhľady, ktoré by bolo vidieť, nebyť
tejto hmly. Ale nič sa nedá robiť, treba
sa zmieriť s mliečnym nádychom a po-
kračovať. Nestretávam už nikoho, vlast-
ne možno aj stretávam, ale v tejto hmle
nevidím nič a nikoho. Ani neviem ako,
ale znova sa ocitám na zemi, prestal som
to počítať po piatom páde. Automaticky
sa dvíham, oprašujem a šliapem ďalej,
akoby sa nič nestalo. O piatej večer roz-
baľujem stan pred sedlom Zámostskej
Sloboda
Hole striedajú lesy
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/hole. Spokojne žuvajúc slaninu vykúkam
zo stanu a dívam sa na rozplývajúcu sa
hmlu. V posledných minútach svetla
ešte zazriem Veľkú Chochuľu a Prašivú.
Snažím sa zaspať, vôbec sa mi to však
nedarí a tak skúšam rátať ovečky, mys-
lím na Julku a pekne vypenené pivo na
Donovaloch.
5. deň
O šiestej ráno vstávam, nevstávam však
zo spánku, ale zo stanu. Bodaj by som sa
prebúdzal... Je jasno a relatívne teplo. Po-
znávam to podľa toho, že obúvanie lyžia-
rok mi trvá o pätnásť minút menej ako na-
posledy. Po ďalšej prebdenej noci sa cítim
trochu unavene, ale myšlienka, že dnes
dorazím do cieľa, hádže únavu kamsi do
neznáma a spokojne šliapem ďalej. Pod
Zámostskou hoľou vidím stan, zrejme
sa tiež niekto rozhodol pre mrazivú ro-
mantiku. Vychutnávam si krásny východ
slnka. Prestáva ma bolieť ľavá achilovka
a začína ma bolieť pravá. Je to „radosť“.
Na vrchol Skalky prichádzam v tričku.
Onedlho už stojím na Veľkej Chochuli.
Pre mňa najkrajší vrchol Nízkych Tatier.
Nielen kvôli skvelému názvu, ale i kvô-
li prekrásnemu výhľadu a samotnému
hôľnatému terénu. Na Chochuli oddy-
chujem, fotím a obedujem. Vychutnám
si ticho a pokoj a na Prašivú si to radost-
ne kĺžem po hrebeni. Odtiaľ sa posledný
raz dívam na celý hrebeň. V diaľke je vi-
dieť Kráľovu hoľu. Spomínam, ako som si
tam pri pohľade na západ hovoril, aké to
asi bude, keď už budem na Prašivej. A te-
raz tu stojím a cítim sa výborne. Snehu
tu však je žalostne málo. Teplé lúče sln-
ka, žiadny sneh, jesenné farby suchých
tráv a čučoriedok mi pri zostupe pripo-
mínajú jeseň.
S lyžami v rukách prichádzam do Hi-
adeľského sedla. Stretávam prvého člo-
veka v tento deň. Prehodíme pár slov
a pokračujem strmou a zľadovatenou
cestou na Kozí chrbát. Pohľad z vrcholu
je zvláštny. Podo mnou je obrovská lúka
bez snehu a v diaľke Donovaly. Úsmev na
tvári však strieda pocit akéhosi zvláštne-
ho smútku. Na jednej strane radosť z ne-
ďalekéhocieľaanadruhejsmútokztoho,
žetovšetkokonči.Skutočnýmcieľomnie
sú Donovaly, ale samotná cesta, šliapanie,
výhľady, pohoda, sloboda, ale i mrznu-
tie a trápenie sa. Schádzam dole z Kozie-
ho chrbta na lúku pod Hadliarkou. Zati-
aľ čo hore vládne zima, tu dole už zúri
jar. Kráčajúc po suchej lúke v lyžiarkach
a s lyžami v rukách sa cítim ako na inej
planéte. Neskôr ešte lyže zakladám, pre-
chádzam lesom Baranej hlavy a cez bež-
kárske trate a prichádzam do donovalskej
osady Polianka.
Vyčerpane kráčam pomedzi budo-
vy. Hľadám nejakú malú krčmu a sní-
vam o pive. Ale po dlhšom hľadaní na-
chádzam iba veľké reštaurácie, obchody,
mnoho veľkých hotelov a „blbých sho-
pov“ so samými nepotrebnými vecami,
do ktorých nemôžem vojsť v lyžiarkach.
Samé zákazy, milióny tabúľ, tabule o ta-
buliach a iné čudesné úkazy. Vychýrené
lyžiarske stredisko a nemôžem ísť nikam
v lyžiarkach, nemôžem sa nikde naje-
sť bez toho, aby mi nebľačali pri uchu
rozmaznané decká s ustarostenými ro-
dičmi. Som tu polhodinu a už mi chýba
svet, z ktorého som sa práve vrátil. Z hôr,
z pokojného a tichého, neuponáhľané-
ho a prekrásneho sveta. Z milovaných
Nízkych Tatier.
text Maroš Bobák
foto autor
www.salewa.com
Athlete:EvaWalkner,MaxZipser
Pic:HansiHeckmair
SKITO
CLIMB
Môj talizman
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/26
rvní lezecké závody se konaly v Bar-
donecchii v roce 1985. V městečku,
které se nachází v severní Itálii poblíž
francouzských hranic. Šlo tehdy o akci,
jež vznikla díky iniciativě Andrea Mel-
lana a Emanuele Cessara. Závody vyhrál
tehdy dvacetiletý Němec Stefan Glowacz
a pětadvacetiletá Francouzka Catherine
Destivelle.
V následujícím roce již vznikl čtyřdíl-
ný seriál závodů, přičemž jedním z míst,
kde se závody pořádaly, bylo i Arco. Celý
seriál toho roku vyhráli Jacky Godoffe
a Lynn Hill.
Historie Rock Masteru se tedy zača-
la psát v roce 1986 (tehdy ještě pod ná-
zvem Sport Roccia). Hned následující rok
je klání přejmenováno na Rock Master
a termín tohoto prestižního závodu pro
vybrané se napevno ustálil v lezeckém
kalendáři.
Nestálost počasí a nemožnost rychle
chystat stále těžší a těžší cesty vedly or-
ganizátory hned v roce 1988 k pořádání
závodů na umělé stěně…
… letos tedy závody v Arcu oslavily
pětadvacáté výročí. Pětadvacet let je
doba, na kterou si lidé berou hypoté-
ku, za níž vyroste další generace, nebo
se z malé sazeničky stane stromek. Ve
světě sportovního lezení jde o obrov-
ský skok.
Ta tam je doba, kdy někteří lezci po-
depisovali petici proti závodům, které
podle nich zabíjely ducha lezení. Ama-
térské černobílé videozáznamy z nej-
starších ročníků závodů vyvolávají
úsměv a pocit nostalgie, dnes je závo-
dění online přenášeno do všech koutů
světa. Přibyly bouldery, rychlost, kom-
binace.
Letos je poprvé představen Paraclim-
bing, lezení handicapovaných.
Zdá se, že nejde o skok, ale o začátek
jakéhosi víru, který se, jestli vůbec někdy
(!) ustálí až za hodně dlouho. Co přijde
dál? Mistrovství světa pořádané každo-
ročně,olympiáda…Acovšechnozakrátko
přijde, aniž bychom to mohli dnes předjí-
mat? A co třeba naopak zanikne či upad-
ne v zapomnění? No ne, nesmějte se, na
prvních lezeckých závodech se hodnotil
i estetický dojem!
Letošní Rock Master „splynul“ s mis-
trovstvím světa, které v italském pojetí
představovalo jedenáctidenní show. Vý-
sledky jste se mohli dozvědět už v minu-
lé Montaně. Nyní přikládáme komentáře
našich reprezentantů.
(Možnost vyjádřit se dostali všichni zú-
častnění.)
MS2011
P
26
Prohlídka cesty, kvalifikace ženy
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/27
Adam Ondra (18 let)
Nikdy jsem netrénoval na určitý závod víc, nikdy
jsem nebral závody tak vážně jako tyhle, ale mu-
sím přiznat, že to prostě na lepší umístění nesta-
čilo. Ramonet vyhrál už po x-té na své oblíbené
stěně, je zde nezastavitelný, vyklepe, kde ostatní
padají, a ani skvěle našlápnutý Jakob Schubert
ho nezastavil, když spadl stejně jako já, rozhod-
ně i kvůli nervozitě, v posledním kroku finálové
cesty.Mněparadoxně,ačjsemveškeroupřípravu
směřoval k obtížnosti, se zadařilo víc v boulde-
ringu, na který jsem šáhnul všeho všudy dvakrát
za poslední dva měsíce před závodama. V tom
jsou závody v boulderingu krásné pro diváky,
nikdo si nemůže být jistý vítězstvím a může být
vpředu i slabší bouldrista, zatímco stěna s lanem
v Arcu je krásná pro ty, co roní v tréninku krev,
slzy a pot. Člověk nic neošidí, vyhraje ten, kdo
nejlépe natrénoval.
Karolína Nevělíková (16 let)
Na závody jsem se hrozně těšila od začátku své
úplně první nominace do repre týmu dospělých
v boulderingu. Byl to pro mě obrovský zážitek
vidět naživo hvězdy jako třeba Kiliho Fischhu-
bera či Jain Kim. Taky ne často potkáte Lynn Hill
na kole ve městě... Úplně nejlepší pro mě bylo
vidět Annu Stohr – ta má můj veškerý obdiv, stát
se mistryní světa. Sebe hodnotit raději nebudu,
v bouldrech jsem se možná tak rozlezla, ale o ně-
jakých výkonech se po 14 dnech nelezení kvůli
rodinné dovolené mluvit nedá.
Popravdě jsem čekala jinší bouldry. Čekala
jsem totiž, že když už to bude MS, tak budou
pořádné profily s pořádným převisem a ne tyhle
kolmárny, jeden byl dokonce i trochu ukloněný...
Alei taksebouldryvýraznělišilyodtěchčeských.
Žádná lišta, lišta, lišta, jako je tomu u nás, ale po-
řádné obliny, spousta struktur a když už byl chyt
malý, tak byl opravdu malý. Bouldry byly speci-
fické, mně třeba vždycky až na třetí pokus došlo,
jak to mám lézt a na to jsem taky doplatila. Pak
už jsem zase nemohla...
Atmosféra byla super, zvláště ve finále. To
jsme moc fandili Adamovi. Myslím si, že finále
byla skvělá show, protože byly dobře postavené
bouldry (třeba hned 1. boulder skok – i když AO
neskákal,alelezlnohamanapřed)a závodbyldo
poslední chvíle napínavý, protože nebylo jasné,
jak to vše nakonec dopadne.
Pořád bylo vedro. V přechodné izolaci se ne-
dalo moc dýchat a člověk se potil„jako prase“. Já
jsem lezla už osmnáctá, takže jsem se v izolaci
sotva stihla rozcvičit, rozlézt, trochu si odpoči-
nout a už jsem zase mizela...
Po závodech jsem se cítila tak nijace. I když
zpočátkumězávodypěkněodradíodveškerého
lezení, nakonec mě spíš namotivují. Po těchhle
(a celé sezóně vůbec) jsem se konečně rozhod-
la, čemu bych se chtěla v budoucnu (v lezení)
věnovat. A to plně boulderingu.Takže jestli chci
něčeho dosáhnout, je nejvyšší čas zhubnout.
Motivace mi tyhle závody dodaly spoustu, tak-
že nemám proč čekat a můžu začít.
Ráda bych se příští rok opět SP zúčastnila, ale
to se musím nejprve nominovat.V mém případě
jsem ráda za každý svůj navštívený svěťák (závo-
dila jsem na třech), protože mi dodají inspiraci
pro nové bouldry a tréninky jsou hned účinněj-
ší a zábavnější.
Tereza Svobodová (16 let)
Arco, hlavní náměstí před třemi lety:
Nějakou dobu poté, co se rozhodlo, že mistrov-
ství světa dospělých bude roku 2011 v Arcu,
mé oblíbené skalní oblasti, jsme tu byli lézt.
Jak je místním zvykem, nemohli jsme vyne-
chat zmrzlinu a procházku po městě. Na ná-
městí jsme si všimli velkého odpočítávadla
času a reklamy na MS v roce 2011. Tak jsem
tam tak stála a zasněně přemýšlela, že bych
tam moc ráda závodila. Mamka mi na to řek-
la, že však už na to budu mít věk… „To bych
se ale musela dostat do dospělácké repre,“ ří-
kám jí na to s obrovskou bázní. No a za ty tři
roky koukám na startovku a hledám, kolikátá
polezu, kdy se půjdu rozcvičit a rozlézt, kte-
rou cestu polezu první a jak se to asi poleze…
Nakonec jsem po kvalifikaci dopadla mnohem
lépe, než jsem kdy vůbec čekala. Postoupila
jsem do semifinále! Měla jsem z toho ohrom-
nou radost, ale i docela velký strach, že tam
polezu mezi tou opravdovou elitou a špičkou
světa. Před semifinále se mě všichni snažili
uklidňovat, že už přece o nic nejde a ať lezu
v klidu. I já sama jsem se takhle snažila uklidnit.
Ale jakmile jsem nastoupila, věděla jsem, že to
moc dobré nebude, lezla jsem strašně nervóz-
ně a svázaně. Takže jsem dělala chyby a rychle
mi došlo. A hned bylo po závodě…
Ale mohla jsem být v izolaci s těmi všemi
superlezkyněmi a lézt tam vedle nich… A těch
ostatních slavných lezců, tolik už jich pohro-
madě za život snad ani neuvidím! I když dou-
fám, že jo. Přece jen MS 2012 v Paříži je také
blízko. No ale nebudu předbíhat, kdo ví, co
se může stát...
Celý tenhle závod byl naprosto úžasný. Také
je to obrovská motivace k dalšímu tréninku, a to
myslím, že nejen pro mě. Na každého, kdo tam
byl, ať už jako divák, závodník, anebo pořadatel,
to muselo udělat obrovský dojem a každý by to
určitě rád zažil znova.
Jan Jeliga (17 let)
Do Arca jsem jel hlavně na zkušenou, tak-
že jsem si nekladl nijak vysoké cíle, a tak
jsem ani nebyl při závodech nervózní.
V izolacijsemstrávilokoloosmihodin,alepřesto
se mi lezlo dobře a líbilo se mi to. Myslím, že na-
konec jsem mohl být spokojený i se svým umís-
těním na konci druhé třetiny závodního pole, če-
kal jsem, že to bude o dost horší. Celkově závody
hodnotím kladně a považuji je za přinejmenším
velmi zajímavou zkušenost.
Stanislav Pekárek (18 let)
Vždycky jsem se chtěl zúčastnit MS a v Arcu se
mi tento sen splnil. Před odjezdem jsem si dal
cíl, být do 100. místa. Cesty byly na naše pomě-
ry neobvykle těžké a dvakrát delší než u nás při
ČP, ale snažil jsem se s tím poprat, co to šlo. Na-
konec jsem si tu stovku doslova splnil.
Myslím, že tohle místo je ideální na pořádá-
ní MS a k tomu je kolem dokola nádherná příro-
da. Cítil jsem se zde velmi dobře a tyhle závody
byly jeden z největších přínosů, jaký si pro sebe
můžu představit.
Tomáš Binter (18 let)
Když jsem se před několika lety procházel po
náměstí v Arcu, nešlo si nevšimnout velkých ho-
din, odpočítávajících čas do začátku mistrovství
světa.V tu chvíli mi bleskla hlavou absurdní myš-
lenka, že zrovna tady bych chtěl závodit. Od té
doby uběhlo několik let, mnoho hodin tréninku
27
Zahajovací ceremonie
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/28
a ten nesmysl, který mě kdysi napadl, se pomalu
začínal naplňovat.
Najednou jsme začínali ladit formu, studo-
vali startovky, tvořili cíle. Odhodlaní urvat každé
místo, ale nervózní hlavně to neposr... A pak člo-
věk nastoupí do první cesty, do druhé a za chvíli
je po všem. Nic zvláštního, téměř jako vždycky,
včetně chvíle obvyklého rozladění, co se nepo-
vedlo a co mělo být líp.
Ale s odstupem času se pocity mění. Najed-
nou mi přijde, že pokud člověk nestál na bedně,
je jedno, kolikátý skončil. Závodil na mistrovství
světa. Závodil v Arcu, Mekce sportovního lezení,
na stěně, kde se koná Rock Master. Závodil, byl
tam a byl toho součástí.
Petr Čermák (16 let)
Kdyby mi na začátku letošního roku, ve kte-
rém se poprvé můžu účastnit závodů dospě-
lých, někdo řekl, že budu v reprezentaci mužů
a podívám se na mistrovství světa v Arcu, asi
bych se mu vysmál a nevěřil bych mu, ale po-
díval jsem se tam.
Mistrovství světa dospělých v Arcu pro mě
bylo zatím největším závodem v mém životě
a šlo to poznat. Od dětských závodů se lišily asi
úplně vším. Od atmosféry, přes obtížnost cest,
až ke hvězdám lezecké scény, které jsem tam
mohl potkat.
Cesty podle mě byly postaveny opravdu
bravurně. Byly v nich zahrnuty snad veškeré
speciální tahy a byla v nich potřeba obrovská
vytrvalost. V cestách se muselo makat od začát-
ku do konce a nedalo se snad na žádném místě
pořádně odpočinout.
A také něco, co asi do konce života nezapo-
menu, bylo, když jsem stál vedle Chrise Sharmy
a žádal jsem ho o podpis. To bylo něco úžas-
ného…
Tyto závody pro mě byly obrovskou zkuše-
ností a nesu si odtamtud mnoho nezapomenu-
telných zážitků.
Martin Micka (26 let)
Ahoj, děkuju za prostor pro můj názor na MS.
Tedy, přijel jsem do Arca pouze na jeden den,
na svůj závod. Předchozí výkony kolegů jsem
sledoval prostřednictvím webu IFSC, o to víc
jsem se tam těšil.
Nervozitu jsem nechal na ranním rozlezu,
a tak jsem šel do kvalifikace s čistou hlavou.
Navzdory problému s časomírou jsem si zá-
vod užil, zalezl jsem si v rámci možností a byl
jsem s výkonem celkem spokojený...
Vzhledem k průběžnému pořadí asi nikdo
nečekal, že budu po závodě diskvalifikovaný.
Mrzí mě to, pro mě jako nováčka je kvalifika-
ce o to důležitější, jelikož v ní získávám zkuše-
nosti a zbytek závodu trávím obvykle jako divák.
Celkově MS v Arcu beru jako velkou zku-
šenost, kterou bych chtěl uplatnit při dalších
soutěžích.
Jsem rád, že jsem mohl startovat v českých
barvách. Přes zimu nebudu lenivět, studium pře-
sunu do Jablonce na 15ku a výsledky se dostaví.
Děkuju za slovo.
Lucie Hrozová (22 let)
Město Arco je moje srdeční záležitost, a i to byl
jeden z důvodů pro start na letošním MS na ob-
tížnost. Docela mě potrápila nervozita, protože
jsem přijela na MS po měsíci stráveném ve ska-
lách a téměř polovině roku věnované cepínům,
alepřestojsemsizávodi jehokrásnouatmosféru
užila.Vzhledem k náročnosti ledolezecké přípra-
vy, která mi přinesla letošní stříbra a bronz v SP,
jsemohledněumístěnínaMSv Arcunemělažád-
ná velká očekávání. Počítala jsem s tím, že může
být horší než na předchozím MS, kde jsem byla
27. Letos jsem vlastně byla ráda, že jsem se MS
v obtížnosti vůbec mohla zúčastnit, mohla vidět
a podpořit i ostatní naše závodníky a i to byl pro
mě moc krásný zážitek.
28
Petr Čermák si prochází cestu před nástupem / kvalifikace muži
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/29
Petra Růžičková (21 let)
MS v Arcu mi přineslo jen samé pozitivní zážit-
ky a hlavně zkušenosti. Jelikož jsem se zúčast-
nila poprvé, bylo to pro mě něco nového. To-
muto závodu předcházely i nějaké SP, tak jsem
naštěstí nervózní nebyla. Rozdíl mezi SP a MS
jsem zaznamenala jen v atmosféře, která byla
naprosto úžasná a závody jsem si mohla užít
nejen jakožto závodník, ale i jako divák. Co se
týká těch zkušeností, dost mě překvapilo, kolik
rozmanitých bouldrů se dá postavit. Tyto ná-
pady se potom dají dobře uplatnit při tréninku,
i když to nikdy nebude to pravé, protože nemá-
me takové chyty a ani profily. Ale i tak to trénink
na bouldrovce může zpestřit. Příští rok se budu
snažit, abych byla zase nominovaná a mohla vy-
razit na MS do Paříže.
Libor Hroza (24 let)
Jsem trochu smutný, že po postupu z 2. místa
v kvalifikaci jsem nakonec na stupně vítězů ne-
dosáhl, ale i 5. místo ze skoro osmdesáti závod-
níků, kdy finálová šestnáctka byla namačkaná
v méně než jedné sekundě, je super a jsem za
něj rád!
U příležitosti MS v lezení byly v Arcu
předány i „lezecké Oscary“:
Salewa Rock Award, určenou nejlepší-
mu lezci (v období červenec 2010 až čer-
ven 2011), obdržel už počtvrté v šestile-
té historii tohoto ocenění Adam Ondra.
Dle vyjádření poroty: „…za svou schop-
nost stále zvedat limity sportovního le-
zení, překonávání sebe sama a povzbu-
zování snů ostatních lezců.“ Jinými slo-
vy, 8c+ OS je jedním z milníků v historii
našeho sportu.
La Sportiva Competition Award, urče-
nou nejlepšímu závodníkovi (za stejné
období), si odnesl Ramon Julian Puiblan-
que, „…za své zkušenosti, sílu, vášeň,
nadání a energii, které předvádí na kaž-
dých závodech.“ Ramonovi k ocenění
pomohla i jeho dominance na Rock Mas-
teru, kterou stvrdil i vloni na podzim.
Síň slávy:
Salewa Rock Award – Josune Bereziar-
tu (2006), Patxi Usobiaga (2007), Adam
Ondra (2008), Chris Sharma (2009),
Adam Ondra (2010), Adam Ondra (2011)
La Sportiva Competition Award – An-
gela Eiter (2006), David Lama (2007),
Maja Vidmar (2008), Kilian Fischhuber
(2009), Akiyo Noguchi (2010), Ramon Ju-
lien Puigblanque (2011)
Porotu tvořili zástupci těchto časopi-
sů:
Climax (AUT), Montana (CZE), Campo
Base (ESP), Desnivel (ESP), EscaladeMag
(FRA), Summit (GBR), Climb magazine
(GBR), Alpin (GER), Klettern (GER), UP
Climbing (ITA), Rivista del CAI (ITA), ALP
(ITA), Meridiani Montagne (ITA), Mon-
te Bianco (ITA), RISK (RUS), Rock and
Snow (JPN), Man and Mountain (KOR),
Gory (POL), Jamesak (SLK), Planinski
(SLO), Rock&Ice (USA), webové strán-
ky: www.8a.nu (SWE), www.mountain.
ru (RUS)
text Marie Dichtlová, redakce
foto Monika Brkalová
Arco Rock Legends 2011, foto: Giulio Malfer
29
Stanislav Pekárek v druhé kvalifikační cestě, kvalifikace muži
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/30
P O RT R É T
Mé sportovní počátky jsou spojeny s Moravský-
mi Budějovicemi, odkud pocházím, a mým pů-
sobením ve zdejším vodáckém oddílu. Lužnici
jsem sjel na pramici už jako desetiletý nováček.
Jezdili jsme hlavně na naše domovské řeky Osla-
vu, Želetavu, ale nejčastěji jsme dělávali výpady
naJihlavku,hlavněpřijarnímtánía pobouřkách.
Splavných řek v Česku v době dovolených bylo
málo – na Slovensku to byly Dunajec a Hron,
u nás hlavně Vltava, Sázava nebo Lužnice, kte-
rou jsem sjel nesčetněkrát… Začínal jsem tedy
jako zapálený vodák.
Vše se změnilo, když se k nám do Budějovic
přistěhoval z Brna Leoš Skalina, který v Brně na-
vštěvoval horolezecký oddíl Lokomotiva. Hle-
dal pak nějaké vyžití a jediné, co mu bylo blíz-
ké, jsme byli my vodáci. V životě neseděl v lodi,
takže jeho vodácké začátky byly dosti legrační.
Padli jsme si ale do oka, takže netrvalo dlouho
a zeptal se mě:„Nechceš si se mnou zajet zalézt
na Wilsonku?“ Odpověděl jsem:„Tak jo!“ Musím
se přiznat, že mne dobrodružství na skalách zají-
malo a chtěl jsem si je vyzkoušet. Od Leoše jsem
tedy dostal lezecký rychlokurz, a protože nikoho
Za svůj život
vděčím zimním Tatrám
SylvaTalla, brněnská horolezecká legenda, je znám zejména svými nesčetnými náročnými výstu-
py a prvovýstupy veVysokýchTatrách, Alpách, na Kavkaze, v norském pohoří Romsdal a spoustě
dalších horstev celého světa. Významně se také zapojil do dění ve výškovém horolezectví býva-
lého Československa, které se v sedmdesátých letech prezentovalo prvními expedicemi na osmi-
tisícové štíty. O Sylvovi se dnes málo ví, že právě on byl prvním českým horolezcem, který v roce
1976 stanul na vrcholu s výškou přesahující osm tisíc metrů nad mořem – na Jižním vrcholu Ma-
kalu po úspěšném zakončení prvovýstupu jihozápadním pilířem1
.Tento propagátor lehkého alp-
ského stylu se v roce 1978 zasloužil i o uskutečnění první jihomoravské výpravy do afghánského
Hindúkuše, během které se přelezlo několik unikátních prvovýstupů.
Sylvu jsme zastihli v jeho brněnském bytě se synem Dominikem v ne úplně nejšťastnějším
období jeho života. Obával jsem se, že poté, co jej po dlouhé nemoci navždy opustila jeho žena
i dlouholetá partnerka na laně Jarka2
, a jeho několik let trvající potíže s páteří skončily náročnou
operací, nebude mít Sylva na nějaké velké vzpomínání tu správnou náladu. Opak byl ale pravdou,
a tak mohlo vzniknout následující vyprávění, naplněné spoustou zážitků, a ne jen horolezeckých.
Portrét Sylvy Tally, významného brněnského horolezce
sedmdesátých let minulého století
Brzké jaro roku 1966 na Novém rybníku v Moravských Budějovicích
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/dalšího v Moravských Budějovicích nenašel, za-
čal jsem s ním pravidelně popolézat. Měl Jawu
půllitr, na které jsme pak jezdívali třeba na písek.
Když jsem pak odešel studovat do Brna, mé
lezení začalo navážno. Nejprve ve Slávii, ale pak
mi Leoš řekl:„Proč jsi ve Slávii, když já jsem v Lo-
komotivě?“ Přešel jsem tedy do Lokomotivy.
Naskytla se tam obrovská výhoda levných vla-
kových jízdenek, které byly nejdříve skoro za-
darmo, později za nějakou malou symbolickou
částku. Pamatuji si jen na jednu konkrétní cifru –
v sedmdesátých letech to bylo doTater za sedm
dvacet tam a zpátky. Opravdu směšná částka.
V oddíle byla bezvadná parta mých vrstevní-
ků,kteřínebyližádníextremisti.Vděčímjimaleza
mnoho, protože díky nim jsme byli skoro pořád
v Tatrách, kde jsme v létě i v zimě přelézali troj-
kové hřebeny. Koncem šedesátých let se u nás
situace uvolnila natolik, že jsme si s Leošem na
motorkách zajeli i do rakouských hor, kde jsme
popolízalia popocházeli.V osmašedesátémjsme
pak vyrazili do italských Dolomitů. Leoš se už ale
v lezenínechtělposouvatdál,a takminezbývalo,
nežsedátdohromadys jinýmikamarády.Musím
ale popravdě říct, že jsem nikdy žádné horole-
zecké ambice neměl. Spíše jsem mé lezení bral
jako zábavu. Líbilo se mi trávit volný čas v příro-
dě a vůbec by mne tehdy nenapadlo, že jednou
budu nějakým reprezentantem… K těžkým ces-
tám jsem se dopracoval postupně.
K VysokýmTatrám se váže i jeden z mých prv-
ních silných zážitků, které jsem na horách zažil.
Na jaře osmašedesátého roku jsme měli v plánu
společně s oddílovými kamarády Pavlem Přeros-
tem a Petrem Pavlákem přelézt ve trojici hřeben
Bašt a udělat celý závěr doliny. Byl už ale špat-
ný sníh, a tak jsme skončili v sedle pod Paroha-
mi mezi Furkotským a Štrbským štítem. Pavel
chtěl mermomocí dolézt až na Štrbský štít, ale
my jej od výstupu zrazovali, protože se nám pří-
liš nezdál sestup přes lavinózní pláně.„Sejdeme
opatrně tady!“, rozhodli jsme. Pod námi se roz-
prostíral sněhový svah, na který jsem vešel jako
první. Chvíli jsem na sněhu podupával, a proto-
že se zdálo, že sníh drží, postupoval jsem dále.
Ušel jsem ale asi dvacet kroků a za mnou se na-
jednou ozvalo:„Rup!“ Nejprve jsem okolo sebe
spatřil asi metrový odtrh a už jsem valil dolů.
Rychle jsem vzpomínal na všechny teorie, jak
se zachovat v lavině. Říká se, že první věc, co se
má udělat, je odhodit pikl. No jo, ale já ho měl na
poutku! Další zásada je v lavině plavat a snažit se
udržet nahoře. To je naprostý nesmysl, protože
lavina mne vtáhla a valila se mnou dolů. Sjížděl
jsem v kotrmelcích a po celou dobu si říkal:„To
je konec!“ Přišel ale okamžik, kdy se vše zastavi-
lo, a já na sobě pocítil obrovský tlak. Bílá masa
mne stlačila a já si pomyslel:„Hochu, končíš!“ Byl
jsemv ledovémasedoslovazabetonovaný,hlava
a jedna ruka mi ale naštěstí zůstala nad sněhem.
Začal jsem jen tak„hrabkat“ kolem sebe a poma-
lu se dostával z bílého sevření. Pavla Přerosta,
který již začal scházet se mnou, lavina zachytila
taky. Sjel s ní, ale zůstal navrchu. Petrovi lavina
jen podrazila nohy. Kluci ke mně normálně sešli
a pomohli mne vykopat. Moje první lavina v ži-
votě tedy tragicky neskončila.
V té době jsem hodně lezl s Honzou Kounic-
kým, který nejprve působil v oddílu v Žabovřes-
kách, později ale přešel k nám společně s Ven-
cou Bajerem – festovním chlapem, který s námi
v zimě taky podnikl mnoho túr. V Lokomotivě
se tehdy dost lezlo. Výraznou oddílovou posta-
vou tam byl třeba Láďa Farkaš-Eugen, který toho
v Tatrách přelezl opravdu mnoho. Mou první ex-
trémní túrou v Tatrách byla zřejmě Direttissima
v severní stěně Malého Kežmarského štítu, kte-
roujsemzlezlv ziměprávěs HonzouKounickým.
Původně jsme začali ve čtyřech. Přidal se k nám
ještě Venca a Sváťa Růžička, který byl šikovný
a hlavně ochotný jít do všeho. Dohromady nám
to ale šlo hodně pomalu. Společný úsek s Webe-
rovkou kluci prakticky odstáli, takže se nakonec
rozhodli: „Nemá to cenu, běžte jen vy dva!“ Za-
jímavá cesta byl také výstup pilířem na severní
Rysy z polské strany. V zimních podmínkách to
už byly vážné túry.
Často si říkám, jaká by to byla pohoda, kdy-
bychom se do nich mohli pustit s dnešním vy-
bavením. Už tehdy jsme obdivovali anglické
horolezce, kteří ve dvacátých letech minulého
století působili v Himálaji v lodenových sakách.
Úžasné, kam až se dostali s jejich výbavou. Je ale
dost možné, že naše výzbroj a výstroj ze sedm-
desátých let byla horší než ta jejich. Měli už jsme
sicek dispozicisilony,cotoalebylozač?Všebylo
hnedmokré.Teorieo nepropustnostisilonubyla
pouze iluze. Nejhorší na všem byly boty. Učině-
né trápení! Než něco větší, aby se do nich dalo
nacpat co nejvíce fusaklí.
A ty bivaky! Nejhorší bivaky jsem zažil
v zimních Tatrách právě s Honzou Kounickým.
Měli jsme jen vlněné svetry. Rozdíl mezi leze-
ním a bivakem byl pouze v tom, že jsme si na
noc přioblékli jeden svetr. Sedli jsme na zmrz-
lé lano, a pak přes sebe hodili takzvaný žďárák
a nohy jsme si dali do kletru. Celou noc jsme se
pak hejbali, abychom neusnuli a neomrzly nám
nohy. Když jsme tak v zimě lezli pilíř Mengušá-
ku, bylo minus dvacet a muselo se stále mluvit,
aby se neusnulo…
S Leošem Skalinou na Matterhornu po výstupu Lvím hřebenem z italské
strany v roce 1968
Venca Bajer v Direttissimě severní stěny Malého Kežmarského štítu
v roce 1971
SylvaTalla u kruhu sleduje Honzu Kounického ve výlezu Prachovského
biče
Honza Kounický
31
S Honzou jsme se tedy dali dohromady
a prakticky všechny náročné zimní túry přelezli
spolu. Honza byl velký svéráz. Vědec, velice im-
pulzivní, který byl okamžitě naštvaný. Byl jako
Husqvarna – chytil taky na první našlápnutí. Byl
to ale bezvadný kluk, se kterým byla ohromná
sranda. Vždy ale muselo být po jeho. Lezecky
jsme si nesmírně rozuměli. Honza se při lezení
v něčem rád dlouze přebíral. Já byl zase spíše na
tu rychlost.V pětkových místech s pomocí piklu
valit rychle nahoru, to bylo moje! Společně jsme
si v Tatrách střihli nějakou klasiku, už tehdy jsme
se ale cíleně zaměřovali na těžké věci. Měli jsme
svůj plán výstupů, které bychom rádi přelezli.
Z té doby bych vzpomenul ještě Cestu na památ-
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/32
P O RT R É T
ku Ing. Jána Káni na Stredohrot, kde ale Honza
vypadl. Dost blbě, protože si nepříjemně nara-
zil koleno. Po jeho pádu jsme raději střihli bivak.
Ráno jsem pak ještě vytáhl délku, kterou už ale
Honzazkoušelvyléztmarně.Slanilijsme,všesba-
lili a Honza pajdal až dolů k šalince…
Taky jsme se v osmašedesátém pokoušeli
o přechod zimního hlavního tatranského hřebe-
ne. Udělali jsme si vynášky a vyrazili po hřebeni
klasickyodKežmarskéchaty.Honzašels Vencou
Bajerem a já lezl s Petrem Pavlákem. Bylo dost
příšerné počasí, a tak jsme došli jen na Javorák,
kde se počasí pokazilo úplně.
V oddíle se na hřebenové přechody specia-
lizovala dosti silná skupina. Každou zimní sezó-
nu jsme začínali hřebenem Roháčů, abychom
se rozhýbali v mačkách. Když jsem později vedl
krajské družstvo, aplikoval jsem to úplně stejně.
Začátkem prosince jsme vždycky s jedním nebo
dvěma bivaky udělali kousek hřebene, aby se
kluci před sezónou rozhýbali. Jednou, když byly
peníze,jsmetakodletělii doBulharska,kdejsme
senaVánocepokusilio přechodRila–Pirin,který
nám dal pěkně zabrat. Hned první noc jsem vše
podcenil.Večerbylyčervánkya přednámikrásně
vyfoukané sedlo. Říkám si:„To bude krásné spa-
ní!“ V noci ale přišla vichřice se sněhem a úplně
nám rozervala horolezecké stany – klasická plá-
těná áčka s „ďourama“. Rychle jsme se přesunu-
li do závětří, kde se vše snažili zašít. Stany tedy
dostalyzabrata přednámibyloještěsedmnebo
osm nocí. Kluci na celý přechod dodnes velmi
vzpomínají…
Jistota při chůzi na mačkách je podle mne
základ pohybu ve velehorách. U některých špič-
kových horolezců jsem kupodivu tuto jistotu po-
strádal. Ve skále dovedli lézt perfektně, jakmile
se ale dostali do složitého terénu a měli třeba
sejít prekérní věci, bylo zle. Dovolím si tvrdit, že
já osobně vděčím za život zimním Tatrám, pro-
tože mne naučily pohybovat se v jakémkoliv te-
rénu. To je škola!
I
Ve francouzských Alpách jsem lezl poprvé taky
s HonzouKounickým.V roce1971bylnašímhlav-
ním cílem Mont Blanc, na který jsem se z italské
strany chystal už o tři roky dříve s Leošem Ska-
linou. Tehdy nás ale zastihlo špatné počasí, tak-
že se nám tehdy podařilo vylézt jen na Malou
Cimu v Dolomitech. V devětašedesátém jsme
pak s Pavlem Přerostem byli v Zermattu a vylez-
li Obergabelhorn hřebenem. Pak se ale objevil
Honza Kounický, který mne stáhl do vyššího le-
zení.S nímjsemsetedyvydali dofrancouzských
Alp se zájezdem, který organizoval horolezecký
svaz. Poznal jsem se na něm se spoustou kluků,
se kterými jsem později lezl – třeba s Karlem
Schubertem nebo Jardou Obročníkem.
Tehdy se nám s Honzou podařilo přelézt
cestu Ratti-Vitali na Aiguille Noire de Peute-
rey, vyhlášený skalní výstup. Při cestě na Mont
Blanc jsme zlezli Tour Ronde, což je v alpských
poměrech taková srandička. Bágly jsme nechali
pod stěnou a výstup doslova vyběhli. Pak jsme
pokračovali do sedla Fourche a na vrchol Mont
Blancu se dostali cestou přes Hrušku ve stěně
Brenvy. Možná jsme už tehdy měli jít o stupeň
výš, protože nám to s Honzou opravdu lezlo do-
sti dobře.V té době už asi opravdu byla hloupost
opakovat Hrušku, kterou přelezl Radan Kuchař
již v roce 1959. Měli jsme asi jít raději na pilíře
Freney, s různými cestami v ledových soplech.
Všechno má ale svůj vývoj.
V Alpách jsme se tedy neztratili. Měli jsme na
ně i fyzicky, protože v Tatrách se pořád něco dě-
lalo. Můj trénink spočíval hlavně v každodenní
jízdě na kole do práce z Bystrce do Líšně – dva-
cet kiláků jedna cesta. Pak jsme dost běhávali,
hlavně Honza. V oddíle se běh hodně pěstoval.
Zúčastňovali jsme se různých přespolních běhů,
ale také okresních nebo městských přeborů.
Ivo Doušek zase propagoval orientační běhy.
Každou středu jsme mívali tréninky, na kterých
vždycky postavil cvičnou trať. Na přeborech br-
něnských oddílů v orientačním běhu pak byla
díky tomu Lokomotiva neporazitelná. Mě osob-
ně takové věci velmi bavily. V zimě pak přišly na
řadu běžky, což je taky skvělá věc. Pokud se ne-
jelo do Tater, šlo se automaticky na běžky.
V roce 1973 odjel Honza do Himálaje s čes-
koslovenskou výpravou, která se neúspěšně po-
kusila vystoupit na osmitisícový vrchol Makalu
dosud nezlezeným jihozápadním pilířem. Bo-
hužel, Honza Kounický při výstupu zahynul3
a já
tak ztratil svého stálého spolulezce a kamaráda.
Honzovoneštěstíbylashodanešťastnýchnáhod,
které se nedají vysvětlit jinak než osudem. Často
říkám:„My jsme jen loutkové divadlo, které vodí
velký loutkář nad námi.“
V době tragické expedice na Makalu jsem už
byl v manšaftu a byla možnost vyrazit na Kavkaz.
S naší připraveností z Tater a Alp jsme se po pří-
jezdu jen rozhlédli kolem sebe a hned se pustili
do prvovýstupů. S Leošem Horkou z Ostravy se
nám podařilo v severní stěně Nakratau vytyčit
novou linii, o které se ovšem tuší, že jej už před
válkou vylezli Němci a nedochovaly se jen o je-
jich výstupu záznamy. Možná je tato domněn-
ka pravdivá, protože cesta má absolutně logic-
ký směr. Akorát místy vede strmými sněhovými
úseky,kterémohoubýtvelmilavinózní.Naruské
pojetí lezení, kdy se Rusové snažili eliminovat ri-
ziko na minimum, to bylo dosti silné kafe. U nich
vládl duch kolektivismu, na túru se tam nikdy ne-
vypravilipouzedvahorolezci.Vždyckysejednalo
o grupu, třeba o osm lidí, kterým jsme říkali oko-
vaná stonožka, protože na nohách měli okované
trikuny4
. A „klap, klap, klap“, šli všichni stejným
tempem v zelených mundúrech. Pro nás to byl
velký poznatek. Mezi nimi ale byli i špičkoví ho-
rolezci, jenže opět v kolektivní bázi. Někam svůj
výstup nasměrovali a kolektivně vše přelézali.
V roce1974jsmev únoruvyrazilinazájezddo
Norska, který vedl Luděk Záhoranský. S Vaškem
Širlem, Frantou Půlpánem a Jirkou Pechoušem
jsme byli jedna čtverka, druhou tvořili Tatranci.
Před námi se v tamních stěnách lezlo jen v létě,
v zimě tam nebylo přelezeno tehdy nic. Podařilo
se nám tam vylézt první zimní výstupy pilíři na
Breitind a Sondre Trolltind stylem, který se mi lí-
bil. Žádné vracení, ale vylezení celé cesty v kuse
až nahoru. Skála je tam celkem pevná a neoby-
čejně kompaktní. Často vytváří takové prdýlky
se spárkou uprostřed, která je ale zavřená, tak-
že do ní nejde zatlouct nic pořádně. S jištěním
tam tedy byl trochu problém, častokrát se daly
použít jen žiletky do tenkých spárek. Zvláště na
těch pilířích… Občas se nám do cesty posta-
Mauglí – Jirka Beneš (gestikuluje rukama) a Pedro – Petr Bednařík (vlevo) během zimního přechodu hřebene bulharského pohoří Rila v roce 1975
Jiří Pechouš – Sam, ve stěněTrollrygenu v zimě roku 1974
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/33
vil komín, všechno ale bylo naštěstí vyledněné,
takže se dalo lézt po ledě. V 900 metrů vysoké
stěně Trollrygenu jsme si ale vylámali zuby. Náš
neúspěch si vysvětluji tím, že jsme se měli hned
od začátku nasáčkovat do této stěny a zapome-
nout na ty pilíře…Věřím tomu, že jinak bychom
stěnu vylezli, byli jsme silná parta.Takhle už bylo
lezení moc a chyběl ten správný„drajv“. Náš po-
kus měl příchuť únavy a znechucení. Chyběla
chuť pokračovat, protože jsme předtím vylezli
dvě těžké cesty.
V létě téhož roku jsem navštívil Kavkaz v ne
úplněnavštěvovanéoblastiCej.Bylotozajímavé.
Utvořil jsem skupinu se svou ženou Jarkou, Ven-
cou Širlem, Lenkou Benešovou a Jirkou Janišem.
Ve druhé byl Karel Schubert, Pechouš a Půlpán,
kteří šli do další doliny. Nepříjemné na tom bylo,
že po první túře se Jarka při brodění řeky nešťast-
ně zranila a zbytek zájezdu už jen proležela. Nej-
prve jsme v rámci aklimatizace vylezli na Dubl-
pik,a pakudělaliprvovýstupnaČančachiChoch.
Na konci zájezdu zbylo dost času a nikomu
se už moc lézt nechtělo. Přesto jsem ještě s Luď-
kemZahoranským,ČeslavemWojcíkema Břeťou
Husičkou vylezl na Zaromag pěknou, pohodo-
vou cestu. Myslím, že to byl právě Česlav, kdo
vymyslel sestup do Krestového perevalu, odkud
jsmevšemuseliobjet.Bylatotaková„fligna“,aby-
chom se do této oblasti vůbec dostali. Bezvadný
nápad! Sestupovali jsme tak do neznámé a znač-
ně rozlehlé doliny. Byl večer a kolem nás se pás-
la obrovská stáda ovcí. Rozhodli jsme se, že ne-
půjdeme až dolů k pastevcům, abychom s nimi
večer nemuseli sedět a chlastat, a tak jsme si na
krásné louce udělali biváček. Jenže oni nás vidě-
li, jak scházíme, a tak nás hledali. Přestože jsme
byli potichoučku, druhý den ráno nás načapali.
Byli to ale dobří lidé – otec se synem. Přijel k nim
i nějakýveterinářnakoni.Nepustilinásdolů:„Teď
vás pohostíme!“ Dlouhým bidlem s hákem chyti-
li malou ovečku, kterou podřízli a stáhli. Udělali
velký oheň a začali dělat na pánvi jídlo. To byla
dobrota! Dodnes nechápu, jak dokázali tak rych-
le maso uvařit… Úžasné ráno. Z naší návštěvy
vznikl obrovský piknik. Družba jak má být! Zoo-
technikvytáhlkořalkua trochujsmesetami sťali.
Dodnes si na něj pamatuji, jak pořád opakoval:
„Daj bog, što by socializm pobědil!“ Nakonec
jsme sešli dolů k silnici, kde už jezdili gruzoviky.
Jedním jsme se pak svezli dolů…
Všichni jsme už byli přelezení, všichni jsme
už měli hor dost. S Jardou Soldánem jsme se
proto domluvili, že společně utečeme a poje-
deme stopem do Gruzie. Jednoho dne ráno, dří-
ve než se všichni vzbudili, jsme opravdu utekli.
Náš ruský komisař byl z našeho útěku úplně na
mrtvici! Dojeli jsme stopem do Gruzie a přežili
noc v Tbilisi. Bez jakýchkoliv papírů, beze všeho.
To byl taky zážitek! Když jsme se po pěti dnech
vrátili, náš komisař nás doslova miloval! Byl moc
rád, že jsme se vrátili, protože jinak by to pro něj
nedopadlo dobře.
V dalším stupni mého horolezeckého vývo-
je sehrály pro mne Alpy stejnou úlohu, jako byly
promélezeckézačátkydůležitéTatry.V roce1977
se mi ve francouzských Alpách podařilo s Ped-
rem Bednaříkem udělat prvovýstup v severní
stěně Les Droites a taky vylézt cestu Cecchinel-
Nominé na Andělský pilíř Mont Blancu. Počát-
kem osmdesátých let jsem pak ve Francii pobý-
val několik roků služebně u firmy, která od nás
dovážela traktory Zetory. Hodně jsem tehdy lezl
s Osinem – Osvaldem Dubou, který bydlel v Ba-
sileji. Měl jsem jen jediný pas – služební, ve kte-
rém bylo pouze francouzské vízum. Bylo vylou-
čeno, abych s ním zažádat o nějaké další, třeba
švýcarské.ProtojsemmuselchoditdoŠvýcarska
načerno, což bylo celé bezvadně zorganizova-
né. U početné české galérky v Báslu jsem si díky
tomu vysloužil přezdívku„Král Šumavy“. Autem
jsem dojel ze Štrasburku do francouzského hra-
ničního města, kde bydlel Osinův kolega z prá-
ce. Osin už tam na mne čekal, vzal můj bágl do
svého auta, odvezl mne kousek dál do polí a já
pak předstíral, že dělám joging. Přeběhl jsem tak
přes hranice do Švýcarska. Osin mezitím přejel
přes celnici legálně, já k němu zase nasedl do
auta a mohlo se jít lézt.
Historky s Osvaldem se tehdy nedaly moc
publikovat. S Osinem jsme například v osmde-
sátém třetím udělali druhý zimní výstup Lau-
perovou cestou na Eiger, která vede vlevo od
Skotského pilíře. Později nás sice naštvalo, když
tuto nádhernou linii sjel kdosi na lyžích, je to ale
mochezkácesta,dlouhájakopohádka.Obajsme
v té době neměli dostatek času jít do severní stě-
ny. Na Eiger jsme ale přesto chtěli vylézt. Zvolili
jsme proto tuto trasu, kterou jsme zvládli za tři
dny i se sestupem. Podobným způsobem jsme
toho zvládli vylézt poměrně dost.
I
V roce 1975 směřoval na Pamír reprezentační
zájezd, kterého se zúčastnil prakticky celý man-
šaft. Mělo se tam pozorovat, kdo by byl vhod-
ný k doplnění druhé expedice na Makalu, která
se plánovala o rok později. Tehdy jsme nejprve
udělali prvovýstup jižním pilířem na Pik Lenina.
do konzervy, a když byla plná, vzali jsme ji s se-
bou.Z druhéhovýškovéhotáborasepakmuselo
sestoupit dolů, do další doliny, ze které se teprve
stoupalo k vrcholu.Tam jsme zabivakovali a dru-
hý den vylezli na vrchol a zpátky. Byla to dobrá
výprava. Možná i tento výstup rozhodl, že jsem
se v nominaci na Makalu objevil i já.
Vrchol Makalu se nakonec podařilo zdolat
a prvovýstup jihozápadním pilířem se tedy do-
končil. Stejně jako na první výpravě nad ní zů-
stal stín v podobě úmrtí Karla Schuberta, který
zůstal při sestupu několik desítek metrů pod vr-
cholem. Karel byl vždycky nesmírně důkladný,
ale dost pomalý. Zřejmě jeho vůle byla větší než
jeho rezervy. Se svými vrcholovými ambicemi
to přehnal. Měl vylezenu spoustu hezkých cest.
Když jsme byli v jednasedmdesátém roce v Al-
pách, společně s ostatními kluky přelezl hřeben
Peuterey – strašně dlouhou a těžkou túru. Prošli
Brenvoua vylezliledovoustěnuAiguilleBlanche,
což je samo o sobě těžká ledová túra. Pak se-
stoupili do Peutereyského sedla a ještě vylezli
Peutereyský hřeben na Mont Blanc. Tehdy jsme
se potkali na vrcholu, protože my právě dolezli
Hrušku.V době, kdy já byl v Norsku, Karel se spo-
lečně s Poldou Páleníčkem zúčastnil výpravy do
Yosemitů, kde vylezli dvě„prďácké“ cesty. Byl to
výborný lezec. I na východním Kavkaze vylezli
kluci pěknou cestu. Měli jsme spolu dobrý vztah.
Musím se přiznat, že to byl Pražák, s kterým jsem
si nejlépe rozuměl.
V té době se již začal formovat lehký alpský
styl, který mi byl vždy blízký. Prostě přijít pod stě-
nu a cestu vylézt od začátku až do konce. Šup!
Žádné vracení. Tento přístup jsme začali apliko-
vat i na výpravě do Hindúkuše v roce 1978.
Prvníjihomoravskáhorolezeckáexpedicedo
afghánského Hindúkuše měla být původně sva-
Pak jsme ještě vyhecovali výpravu hyen ve slo-
žení – já, Igor Novák, Milan Kriššák a Zdislav Drlík,
na sousední šestitisícový Pik Dzeržinského. Při
sestupu z Leninova štítu jsme si totiž všimli, že
všude okolo leží spousta zahozeného jídla. Roz-
hodli jsme se tedy, že s sebou nic neponeseme,
a jídlosipocestějednodušeposbíráme.Výprava
hyen tedy vyrazila. Hůlkami jsme vždycky klepli
zová. Horolezecký svaz ale v té době povoloval
pouze jednu výpravu ročně a kromě naší party
se přihlásili i Ostraváci, kteří směřovali k Nanda
Devi v Indii. Jak to mohlo dopadnout? Předseda
Vítek přišel s návrhem jedné expedice se dvěma
cíli. Nepomyslel ale na byrokracii, která vše zne-
možnila. Jeho nápad by byl schůdný pouze v pří-
padě, kdy by se jednalo o působení v jednom
Slavnostní odjezd výpravy do Hindúkuše před brněnskou radnicí, zprava doleva: Miroslav Mrkývka, SylvaTalla, Jiří Beneš – Mauglí, Petr Bednařík – Pedro,
Karel Cídl, Jiří Růžička, JaroslavaTallová, lékařTomáš Skřička, na fotografii chybí Jan Krch – Drobek, a Vilém Schwab
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/34
státu, třeba v Indii. Když se zjistilo, že to tak ne-
jde, začalo být skoro pozdě. Ostrava měla vždyc-
ky větší politickou sílu než Brno, takže přednost
dostali oni. Jediným řešením bylo zorganizovat
si výpravu sami na devizové přísliby. Pro deset
lidí jsme nakonec dostali osm devízáků po 220
dolarech, což tvořilo finanční základ naší expedi-
ce.V Afghánistánubylozrovnatěsněporevoluci
a naše výprava byla toho roku jedinou, která se
se do tamních hor vypravila.Výrazně se o získání
povolení odcestovat do hor přičinil náš velvysla-
nec. Dodnes nevím, proč zrovna nám tento sym-
patický človíček tolik pomáhal.
Cíleně jsme směřovali k sedmitisícovému ští-
tu s názvem Kohi Šachaur, který jsme si vyhlédli
již z Brna. Přes Jirku Růžičku jsme získali kusé in-
formace i fotky od Poláků, kteří v námi vyhléd-
nuté oblasti působili jako druzí po Francouzích.
Zlezlitehdynanášcílvýchodnípilíř.Bezesporuto
bylanejlepšívýprava,kteréjsemsekdyzúčastnil.
Dneska bychom už asi jen těžko dali dohromady
skupinu, která by k sobě tak pasovala.
Do Afghánistánu jsme cestovali autem. Už
jen samotná cesta by sama o sobě dala na kni-
hu. Tam bylo zvratů! Jeli jsme absolutně do ne-
známa, takže na nás čekalo silné dobrodružství.
Povolení jsme sice měli, ale v novinách jsme na-
cházeli různé zprávy z Afghánistánu. Rok před
revolucí byli v Afghánistánu Slováci – Poprad-
čani, které tam přepadli a Míru Pelce přitom
střelili do břicha. Měli jsme obavy, že po revo-
luci bude situace v zemi ještě horší. Odvážné-
mu ale štěstí přeje. Nebýt toho, že se nám roz-
sypal diferenciál a my si tak museli najmout
starý Zil, asi bychom dopadli špatně. Dny byly
dlouhé, a tak se jelo i v noci. Když se pak před
námi objevila světla, říkali jsme si:„Je to dobré,
to bude Iškašim!“ Vjeli jsme do úzkého údolí
a otevřeli flašku s rumem, která nahoře kolova-
la. Všichni zpívali. Najednou jsme ale zastavili,
protože přes silnici ležely velké balvany. Styč-
ný důstojník vyskočil a s pomocníkem řidiče
balvany odklidili. Jelo se dál. Když jsme asi za
hodinu dojeli do vachánského města Iškašim,
styčný důstojník vylezl z kabiny celý pobledlý.
Ještě se mu klepaly nohy a říkal:„Měli jsme být
přepadeni!“ Jen proto, že jsme jeli Zilem a zpí-
vali si na cestu, bandité si mysleli, že jede ar-
máda, a utekli. Měli jsme štěstí.
Když jsme dojeli na místo, odkud začínal po-
chod do hor, nastaly běžné „štrapáce“ s nosiči
o vhodnou cenu. Na výpravu jsme od všech zná-
mých posbírali staré boty a oblečení, měli jsme
vše v pěti velkých lodních pytlech. Když se pak
handrkovalo o cenu a nosiči nechtěli přistoupit
na tu naši, rozhodl jsem:„Nic naplat, hoši, bude-
me jim brnkat na nervičky!“ Náklady jsme zača-
li nosit sami. Šli jsme asi hodinu, vše skládali za
záhybem cesty a vraceli se pro další. Nosiči jen
seděli a pozorovali, jak nákladů ubývá. Začali být
mírně nervózní, že si vše odnosíme sami a oni
přijdou o kšeft úplně. Přišli vyjednávat a trochu
slevili cenu. Říkal jsem jim: „V žádném případě!
Cena je hotová a přes to nejede vlak!“ Pak jsem
ještě dodal:„Ale ti, co s námi půjdou, dostanou
prémii!“, a vytáhli jsme pytle s oblečením. To
rozhodlo. Pro ně měl takový kabát daleko větší
cenu než těch pár usmolených peněz. S nimi by
stejně museli jet den do Iškašimu, aby si tam na
trhu něco koupili.
Dost dobrodružné bylo i lezení. Nabíze-
ly se nám různé šestitisícové kopce v okolí.
S Mauglím a Jarkou jsem třeba vylezl pěknou
cestu na Kohi Nadir Šach. To byla taky túrka!
Pooblezli jsme tam skoro všechny kopce, stáli
tam na každé špičce. Hlavní cíle ale byly dané
– vylézt na Šachaur obě stěny. S Jarkou a Drob-
kem – Honzou Krchem, jsme se pustili do té se-
verozápadní, z čehož se vyklubal dosti drama-
tický výstup. Řekl bych až příliš! Stěna začínala
ledovým svahem se sklonem 45 až 50 stupňů,
na který dopadaly kameny ze střední části stě-
ny. Zdejší hornina je tvořena břidlicí, takže pa-
dajícím kamenům jsme přezdívali „cirkulárky“.
Vůbec nemělo cenu se ani navazovat, protože
by to lano odneslo. Každý si tedy šel sám, svou
cestou, abychom nebezpečný úsek přeběhli co
nejrychleji. Pod skalní výšvih nám to trvalo půl
dne. Kousek jsme ještě popolezli a zastavili se
až na krásné polici pod malým převisem, což
bylo perfektní místo na bivak. S Jarkou jsme se-
děli spolu, Drobek byl asi pět metrů nad námi.
V noci lítaly pět set metrů od nás laviny. Drobek
vždycky zařval:„Držte si klobouky!“ Nad ránem
začal Drobek vařit. Postavil na vařič ešus, a vtom
se najednou seshora utrhla kamenná lavina.
Vše se s ohromným rachotem valilo dolů. Nej-
větší bloky přeskočily převis nad námi, drobná
drť ale padala přímo na nás. Jeden kámen, vel-
ký asi jako hrnek, dopadl na ešus, ale neshodil
ho. Naštěstí, protože jinak bychom byli v háji.
Nejhorší ale bylo, že Jarka dostala dost velkým
kamenem do břicha. Začala křičet. Po pádu se
spacák úplně seškvařil. Peří strašně smrdělo, asiJarkaTallová na 1. jihomoravské výpravě do Hindúkuše v roce 1978
vlivem uvolněné energie.Vůbec jsem netušil, co
bude. Jarka úpěla a mně se začaly hlavou honit
myšlenky, jak se dostaneme dolů. Bylo jasné,
že kdybychom se měli dolů vracet úseky pod
námi, rozsekalo by nás to na kousky.V hlavě mi
to šrotilo, jestli máme vytraverzovat ze stěny…
Zkoumali jsme, co se vlastně stalo. Jarka ne-
měla vnější poranění, ale břicho měla jeden
modrák. Nevěděli jsme ale, jestli není poraněná
zevnitř. Usoudili jsme ale nakonec, že z našeho
místa stejně nevede jiná cesta než nahoru. Rych-
lejsmevšechnosbalili.Obávalijsmese,ženanás
může spadnout ještě něco dalšího. Museli jsme
rychle pryč do bezpečí. Popolezli jsme tak tři,
čtyři délky a dostali se mimo dosah visících skal.
Postavili jsme stan, ledovali Jarčino břicho a če-
kali, co se ze zranění vyvine. Jarka sama uznala:
„No nic, musíme! Co jiného můžeme dělat?“ Na
vážnézraněnítonaštěstínevypadalo,takžejsme
lezli dál.Tak tedy vypadala nejdramatičtější situ-
ace celé výpravy…
Lezení pod séraky v horních partiích severozápadní stěny Kohe Šachaur, Hindúkuš 1978
P O RT R É T
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/V následujícím ledovcovém úseku vedl náš
výstup přímo pod sérak. Lezl jsem první a měl
dvě ledovcové zbraně. Jarka už měla jen jednu,
protože nám jedna zbraň spadla dolů, stejně
jako Drobek, který šel poslední. Drobek, jakmile
se dostane do výšky, přestane mu fungovat hlas.
Pamatujisi,jakmiJarkamuselazezdolavyřizovat
vzkazy, prý:„Drobek ti, čur..u, vyřizuje, že nemáš
lézt pod ty séraky. Lez jinam!“ Já na to:„Tak zas
čur..ovivyřiď,aťsipolíbípr..l,žemusímejítrovně!“
Večerjsmezabivakovaliv trhlině.Bivakužbyl
bezpečný. Ráno nás Drobek budil s písní:„Když
do Prahy ruská vojska vjela…“, protože bylo prá-
vě 21. srpna. Dolezli jsme na vrchol. Jeden bivak
jsme pak ještě střihli při sestupu, který už nějak
dramatický nebyl.
Druhý hlavní cíl výpravy – prvovýstup seve-
rovýchodní stěnou, pak společně přelezli Pedro
s Mauglím. Pedro taky vylezl na jeden štít sólo…
Říkali jsme:„Ti jeho andělé nad ním, ti musí být
tak unavení!“ Už jen přejít přes ledovec, který
měl dost trhlin … Já přes něj šel jen kousek a do
jedné z nich žuchl. Samozřejmě nenavázaný, jak
jinak? Po dvou metrech v ní byl naštěstí most, na
kterémjsemzůstalležet…Pedroledovecpřeská-
kal sám tam i zpátky. Byl úžasný!
Dobrodružství nekončilo ani na zpáteční
cestě. Když jsme se opět dostali k našemu po-
rouchanému autu, v Afghánistánu bylo zrovna
stanné právo. Bylo jasné, že Avii bez náhradních
dílů neopravíme. Proto jsme se s Jurou Růžičkou
a Mirkem Mrkývkou – Mrkvou, vypravili míst-
ní dopravou do Kábulu, shánět náhradní díly.
Ostatní nás mezitím čekali v horách, kde se zá-
soby jídla začaly ztenčovat. Zbyla jim jen kolín-
ka, cukr, olej a 8 hovězích konzerv. Jejich výživa
spočívala v ranních kolínkách na slano a večer-
ních kolínkách na sladko. Taky se domluvili, že
každý týden sní jen dvě konzervy…
Cesta do Kábulu džípem a pak autobusem tr-
vala naší trojici dva dny. Po našem příjezdu jsme
hnedzašlidoklubua začalivykládat,comámeza
trable. Natrefili jsme tam zrovna na radistu, kte-
rý ještě ten večer odvysílal do Prahy seznam po-
třebnýchautodílů.S pražskouAviíjsmetotižměli
smlouvu, že v případě potřeby nám poskytnou
jakékoliv náhradní díly, ale transport si musíme
zajistit sami.Ten byl zase domluven s mou sestře-
nicí, která pracovala u Českých aerolinií. Ráno jí
zazvonil telefon, že má vzkaz na ministerstvu za-
hraničních věcí. Šlo nám jen o 4 kolečka do dife-
renciálu, které jí v Avii hned nachystali. Zbývalo
užjenvymysletzpůsob,jakasi2kilavážícínáklad
přepravit k nám do Asie. Dozvěděli jsme se, že za
týden se do Afghánistánu vrací z dovolené jeden
pracovníkz Jablonexu.Sestřeniceses nímspojila
a domluvila si s ním v letištní hale schůzku, kde
by mu vše předala. V sedmdesátých letech zelo
letištěv Ruzyniprázdnotou,jenžetendenzrovna
končil dudácký festival ve Strakonicích a mistrov-
stvísvětav házené,takžehalabylaplnálidí.Setká-
ní v hale se tedy nepovedlo, a tak mu musela být
zásilka doručena až přímo do letadla. Do Kábulu
přiletěl sedmý den od okamžiku, co jsme se dali
na cestu. V té době něco neuvěřitelného. Byla to
prostěshodanáhod.S náhradnímidílyjsemsedo
hor vracel sám.Všichni mne vítali jak dědu Mráze.
Aviijsmedalidohromadya šťastněodjelidomů…
O rok později jsme s Jarkou vycestovali za
polární kruh, do Grónska. Nasměroval nás tam
Jura Havel – brněnská legenda, zamilovaná do
severu. Měl s námi jet také Osin a Petr Pavlák, se
kterým jsem kdysi začal v Lokomotivě lézt. Na-
konec s námi Osin z pracovních důvodů nemohl,
takže jsme zbyli jen tři. Museli jsme zajistit jídlo
i jeho odeslání až na místo, což byla za totáče
docela náročná operace. Z papíren jsme dostali
sudy. Měl jsem vymyšlené, že sudy pak rozřízne-
me a uděláme z nich saně, které pak za sebou
potáhneme. Později se ukázalo, že to byla dost
lichá myšlenka. Abychom se vyhnuli vysokým
poplatkům oficiálních výprav, do Grónska jsme
odletěli jako členové dánského horolezeckého
klubu. Po dvoudenním čekání na loď s jídlem
jsme se přesunuli do jedné z posledních vesnic,
odkud nás dovezl přímo do fjordu jeden Esky-
mák s člunem.
Jura Havel, který v oblasti působil několik let
před námi, básnil o krásných stěnách s fantas-
tickým lezením. Měl sice pravdu, ale když jsme
tam potkali dva Švédy, kterým se podařil čtvrtý
výstup na druhou nejvyšší horu Grónska Mt. Fo-
rel, zaznělo:„Co jsou tyto 500 metrů vysoké ská-
ly proti tomu – dojít někam!“ O našem cíli bylo
tedy rozhodnuto.
Měli jsme štěstí, že bylo skoro pořád hezky.
Jsem přesvědčen, že kdyby při naší cestě naho-
ru bylo delší dobu škaredě, nevrátili bychom se.
Polární krajina je tam natolik rozsáhlá a rozlehlá
s velkým množstvím trhlin, že ve špatném po-
časí bychom ji neměli šanci projít. I tak na nás
čekalo obrovské dobrodružství. Saně jsme na-
konec postavili z lyží. Petr měl s sebou švýcarský
nůž a vrták, takže jsme vše tak nějak provrtali
a pospojovali.V mapě z roku 1936, kterou jsme
měli k dispozici, už spousta věcí neseděla. Kde
měl být sníh, bylo kamení. Při přechodu jed-
noho ze sedel jsme museli saně přenášet přes
padesát metrů dlouhý skalní úsek. Učili jsme
se jako nováčci. Jakmile začne přes den slun-
ko svítit, povrchy ledovců úplně rozbřednou
a vše se začne bořit. Všude tekla voda, ve které
jsme táhli naše saně jako blbci. Rozhodl jsem:
„Musíme změnit rytmus. Budeme spát ve dne
a v noci půjdeme dále!“ Z velké plachty jsme
přes den udělali bivak. Když pak začalo večer
JarkaTallová během výpravy do Grónska v roce 1979
zapadat slunko, nachystali jsme se k pochodu
a kolem deváté, desáté, když vše pěkně při-
mrzlo, vyrazili. Šli jsme pak až do rána, do osmi,
kdy začal led a sníh zase tát. Po čtyřech dnech
pochodu se saněmi už byly ledovce natolik roz-
bité, že už nemělo smysl vše táhnout s sebou.
Pokračovali jsme dále už jen s batohy na lyžích.
Další kardinální chybou bylo, že jsme si s sebou
vzali běžky. Petr měl s sebou skialpy, což bylo
nejlepší. S Jarkou jsme měli navíc na běžkách
takové mnou vyrobené„fórové“ vázání, že jsme
museli nohy k lyžím přivazovat smyčkami. Na-
prosto zbytečná komplikace! Na Mt. Forel jsme
nakonec došli, ale úplně bez jídla. Rychle jsme
vylezli na vrchol a začali se vracet.
Rychle jsme hnali zpátky. Po cestě jsme si
postupně budovali depa se zásobami. V hlav-
ním depu jsme si nakonec dali den odpočinku.
Nad námi byla nádherná skalní stěna. Abychom
Pochod k Mt. Forel, druhé nejvyšší hoře Grónska, kterou jsme úspěšně zlezli v roce 1979
35
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/36
netrpěli pocitem, že jsme sem naše horolezecké
harampádí dotáhli zbytečně, zkusili jsme na ní
vylézt. Nástup nám trval dvě hodiny, kdy jsme
přešli jedno sedýlko. Ve stěně jsme narazili na
krásné lezení v pevné žule a dolezli tak asi do její
třetiny. Pak se ale pokazilo počasí a začaly padat
obrovskésněhovévločky.V poslednímokamžiku,
než začaly padat laviny, se nám naštěstí podařilo
V roce 1980 jsem byl v Peru na výroční expe-
dici. Podložené bylo vše desátým výročím tra-
gické expedice českých horolezců, které zasy-
pala lavina pod Huascaránem. Smyslem našeho
zájezdu ale bylo taky něco vylézt. Sešla se tam
taky zajímavá parta: Jaryk Stejskal, Mauglí, Míra
Šmíd, Zdeněk Brabec nebo Igor Novák. Působili
jsme v okolí Huascaránu a někteří kluci v oblasti
Huayhuash. Společně s Jarkou a pražskými klu-
ky se mi podařilo vylézt na Nevado Chopicalqui,
což byla hezká cesta. Neskutečně ostrý hřeben
z „pusinkového“ledu!Bohuželjsemněkdeztratil
diák, kdy jsem jej shora fotil. Kdysi ale vyšel na
titulní straně Hotejla.
V osmaosmdesátém mne Drobek uvrtal do
zajímavé výměnné akce. Letěli jsme na Pamír
s Kavkazskou expedicí, která měla ambice vylézt
na všechny tři tamní sedmitisícovky.Vylezli jsme
aleakorátnaPikKorženěvské.Komunismusnám
s Jarkouuteklo půldne,neboťsepokazilopočasí.
V životě je taky jedno období, kdy se obje-
ví rodina, a vše se musí nějak skloubit. Našeho
mladého Dominika jsme s Jarkou začali brát na
hory úplně od mala. Začal s námi normálně lézt.
Od desíti měl dokonce malý cepínek.V devade-
sátých letech jsme pak díky mému zaměstná-
ní v Zetoru společně pobývali v Kanadě. Když
se náš pobyt chýlil ke konci, padlo rozhodnu-
tí: „Teď si uděláme rodinný šestiměsíční výlet!“
Od firmy jsem koupil velký skříňový Chevrolet
a upravil jej na bydlení. Nejprve jsme navštívili
Eugena Farkaše v Denveru a kvůli aklimatizaci
tam zlezli dvě čtyřtisícovky. Naše cesta pak po-
kračovala do Mexika s cílem vylézt na Popoca-
tépetl. Zrovna se z něj ale kouřilo, a proto jsme
náš cíl změnili na Iztaccíhuatl, který se rozpro-
stírá hned naproti. V noci nás tam ale přepadli
banditi a já musel ujet s prostřeleným kolem.
Rodina se tam pak už nechtěla vrátit, takže jsme
nakonec zlezli nejvyšší vrchol Střední Ameriky
– sopku Citlaltépetl. Pak jsme odjeli na Aljašku,
kde Dominik vylezl ve třinácti letech v napros-
té pohodě na Mt. McKinley. O celém výletu pak
Dominik napsal dokonce knížku5
. Jablko tedy
nepadlo daleko od stromu…
Z rozhovoru u kokového čaje
Brno, říjen 2010
Během expedice na Makalu jsi prožil radostné chvíle. Na
této páté nejvyšší hoře světa jsi ale taky přišel o dva kama-
rády. Jak na tuto výpravu vzpomínáš s odstupem času?
Byla to tehdy jakási špička mého lezení, kdy jsem se do-
stal nejvýše. Honza zahynul na Makalu tři roky před naší vý-
pravou. S jeho smrtí jsem se už nějak srovnal. Kdybych později
pracovně neodjel do Francie, pravděpodobně bych se dostal
do nominace i při dalších expedicích, a možná bych tady dnes
taky nebyl, kdo ví. Když si uvědomím, kolik kamarádů se z těch
výprav nevrátilo…
První výpravy do nejvyšších hor se ještě přepravovaly po sil-
nicích nákladními auty. O zážitky přitom asi nouze nebyla…
K MakaluseopravducestovalodvěmaTatrovkamipřescelou
Asii. Naše putování ale začalo havárií u Olomouce, kde Polda Pá-
leníček vjel do protisměru a „zrámoval“ tam protijedoucí Liazku.
Náš odjezd se tak poněkud opozdil. Museli jsme z auta vše vylo-
žit a Tatrovka musela do opravny. Pak se zase musel celý náklad
naložit zpět, což celé zabralo asi 14 dní zdržení.
Jen cestaTatrovkami do Nepálu by sama o sobě byla expedi-
cí.Tehdynikdonetušil,jaktochodínahranicíchmeziSovětským
svazema Íránem.Asinadesetdníjsmezkysliv Jerevanu,protože
násRusovénechtělipustitdohraničníhopásma,kterépodléhalo
ministerstvu pohraničí nebo něčeho takového. Státy jako Armé-
niedotohonemělycomluvit.Takynámzačalilhát.Nejdřívenám
tvrdili, že nemůžeme pokračovat v cestě kvůli spadlému mostu.
Jedinou možností prý je naložit auta na železnici a přejet přes
jinýmost.Zašlijsmetedynanávštěvuk předsedovikomunistické
strany Arménie, aby nám pomohl. Dostalo se nám vysvětlení, že
jediná instituce, která nám může pomoci, je velitelství pohranič-
ních vojsk v Moskvě. Čekání nás stálo dost peněz. Byla ohromná
zima, my museli být ubytovaní v hotelu.Teplota klesla na minus
dvacet,takženámveškerépivov autěpopraskalo.Našeanabáze
však pokračovala. Kulturní referent z naší ambasády zavolal služ-
bukonajícímunavelitelstvípohraničníchvojskv Moskvě,kterýslí-
bil, že vše zařídí. Samozřejmě se ale nic nedělo. Ráno jsme dojeli
k závoře, kde o nás stále nic nevěděli.„Pazvanili“ v Moskvu, kde
to už ale vzal jiný sloužící a zase nic! Pochopili jsme, že není jiná
možnost, než se vypravit do Moskvy. Ivan Fiala se pak skutečně
sbalila odletěldoMoskvy.Navelitelstvínakonecdostalbumážku,
sekteroujsmebylischopniodjet.Tehdybyloúspěchem,ževýpra-
va odcestovala a do cíle cesty vůbec dorazila…
slanit.Nastalotřídenníobdobíškaredéhopočasí,
které jsme prospali. Bylo tam pořád světlo a my
nevěděli, jestli je den nebo noc. Z předchozího
pochodu se dostavila únava. Jeden z nás se vždy
probral,uvařilčajneboněcouvařil,vzbudilostat-
ní a šlo se zase spát.
Zpátky jsme pak šli už zase jenom na hlad.
Deponaprvnímledovcinámrozebralylišky,zby-
ly po nich jen konzervy. Kolínka a knäckebroty
byly pryč. Poslední depo nám zase rozkradli Es-
kymáci. Místo našeho vylodění bylo od posled-
ní vesnice vzdáleno asi 50 kilometrů. Moc často
tam Eskymáci nejezdili. Když kolem jela loď, má-
vali jsme na ni, ale kdepak! Na tu vzdálenost nás
neviděli. Nezbývalo nám nic jiného, než těch 50
kiláků přes všelijaké ledové bystřiny dojít pěšky.
Nakonec nás asi 20 kilometrů od vesnice zahlédl
jeden rybář, který nás už dost zničené přece jen
odvezl.Večer už byl obchod zavřený, takže jsme
byli opět bez jídla. Dočetli jsme se, že se otevírá
v sedm. Já měl jako jediný hodinky. Jarka s Pet-
remmnepakkaždouhodinubudili,jestliužnení
sedm. Na cestu ke kšeftu jsme se s Petrem vydali
už v šest. Nakoupili jsme toho hodně. Celý den
se pak jen vařilo a jedlo. V Grónsku jsem zhub-
nul hodně, jenže já měl vždycky nějakou podsta-
tu. Jarka s Petrem ale byli štíhlí, šlachovití, takže
neměli ani z čeho zhubnout. Měli taky největší
hlad. Po našem návratu pak Jarka každý den ho-
dinu snídala…
SylvaTalla během aklimatizace na Nevado Pisco v peruánských Andách v roce 1980Sylva a JarkaTallovi na vrcholu Piku Korženěvské v roce 1988
Syn Dominik (vlevo) našel ve svých rodičích výborné učitele
foto Pepe Piechowicz
P O RT R É T
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/Na Makalu byl také náročný deset dní trvající pochod do
základního tábora přes Barunské sedlo. Samotný prvovýstup
jihozápadním pilířem ještě stále není zopakovaný. Dalo by se
to vylézt i alpsky, ale je to lezení! Největším problémem po do-
sažení hlavního vrcholu by asi byl sestup stejnou trasou. Sla-
nit celou cestu pilířem dolů je opravdu dost o hubu. Z Jižního
vrcholu na hlavní vrchol Makalu je to taky ještě pořádný kus
cesty. Pěkně ostrý hřeben, který bude jistě těžší než samotné
zlezení pilíře alpským stylem. Řešení bych pak viděl v sestupu
Francouzskou cestou.
Po návratu z výpravy jste pak u vás v Zetoru zorganizova-
li setkání Klubu osmitisícovkářů, jehož členem jsi se vzhle-
dem ke svému výstupu na jižní vrchol Makalu stal i ty…
Tehdy šlo hlavně o propagaci. V práci mi vycházeli od za-
čátku všemožně vstříc. I o dva roky později nám pro výpravu
do Hindúkuše Zetor zapůjčil nákladní auto, a dokonce do něj
vyrobili obrovskou nádrž na korbě, do které se vlezlo asi 800
litrů paliva. Když jsem pak s Avií přijel v Bystrci k pumpě, ho-
dil do ní hadici a začal čerpat, za chvíli vyběhl pumpař, aby se
přesvědčil, jestli mu to neteče někam do kanálu. Cesta z Brna
do Kábulu nám pak trvala sedm dní. Avie byla naložená, takže
rychle jsme moc jet nemohli, tak sedmdesát, osmdesát. Přes-
to jsme každý den najeli tisíc kilometrů, cestovalo se nonstop.
Tři řidiči se střídali během cesty a jediné zastávky se dělaly na
hraničních přechodech, kde se narychlo něco snědlo a pokra-
čovalo se v cestě.
Jak ses vůbec dostal k traktorům?
Studoval jsem strojní fakultu, k traktorům jsem tedy měl
blízko. Navíc jsem se hodně učil jazyky. Lásku k strojařině jsem
rozhodně nezdědil po rodičích, protože můj otec pracoval jako
knihkupec. V mládí jsem ale byl fanatik do motorek, na kterých
jsem i závodil v motokrosu. Později jsem vlastnil Jawu 500 OHC,
na které jsme tehdy jeli do Itálie. Celkově jsem pak od motorek
přešel ke strojařině.
Můžu se zeptat ještě na tvé docela netradiční příjmení?
Příjmení, které nese náš rod po několik generací, je maďar-
skéhopůvodu.VšichniTallovépocházejízřejměz jednohohnízda.
Olomouckémuarcibiskupoviv polovinědevatenáctéhostoletípři-
jelnanávštěvunějakýmaďarskýgróf.Mělv doprovodukomorní-
ka,kterýsejmenovalTallay.Zůstaltadya vzalsinějakouHanačku.
V matrice ale na ypsilon zapomněli.Tak tedy vzniklo jménoTalla.
Sylvajedalšítakovýpaskvil.MůjotecbylSilvestr,a takmipo
němdalijménoSylva.Díkytomujsemzažívalnekonečnésrandy.
Když jsme ještě jezdili na vodě debla, vždycky jsme se s kamará-
dem našli v mixech. Mysleli si, že pojede ženská s chlapem. Sku-
tečně, když jsem byl přihlášen na nějakých závodech, vždycky
jsem se hledal v seznamu ženských.
NamémprvnímzájezdudoAlpv sedmdesátémprvnímroce
mneještěnikdopořádněneznal.Bylitami kluciOstraváci–Honza
Holec,LáďaSkalickýa VláďaStarčala,kteřísišuškali:„Jedes námi
i nějaká děvka z Brna!“ Byla to bezvadná parta.
Když jsme později s Jarkou něco pěkného vylezli, v místních
novináchpakpsalio výstupu,kterýpodniklysestryTallovy.S mým
jménem jsem si tedy užil spousty legrace.
Poznalsessespoustouzajímavýchhorolezeckýchpostav.Na
koho rád vzpomínáš?
Hezkývztahjsemměltřebas RadanemKuchařem,u kterého
jsme s Jarkou občas v Praze přespávali. Jeho manželkaTáňa pra-
covala ve Sportturistu a pomohla nám také vyřídit spousty věcí.
HodněmnetakédojímalMíraŠmíd.S nímbylatakovásranda!
Spolujsmemělitřebanamyšlené,žeažzestárneme,založímeKlub
historického alpinismu. Seženeme si staré věci na lezení a bude-
me normálně s těmi dlouhými pikly jezdit doTater. Na krosnách
přitomponesemekošes vínem,nasekámesikosovkua uděláme
vatru… Míra vzal naše výmysly natolik vážně, že když jednou
odcestoval na Kavkaz, přišel mi pak domů lístek, že si mám na
poště vyzvednout balík. Přišly mi od něj úplně nové trikuny, kte-
rénaKavkazevyšmelil.Ještějemámvesklepěnachystané…Jo,
s Mírou jsme zažili srandy!
V takových věcech jsme si dost rozuměli. Byla to osobnost,
která měla slabost pro jakékoliv dobrodružství. Dobrodruh a na-
prostýkliďas.Kdohomocneznal,mělpocit,žejetobohém,který
žijezednenaden.Nebylatoaleúplněpravda.Bylnesmírněpeč-
livý, co se týče získání poznatků.Všechno si psal. Byl to dokonale
zorganizovaný člověk.Vše, co dělal, měl perfektně promyšlené.
Z postav brněnského lezení bych vzpomněl na Pedra Bed-
naříka. Pedro měl úžasnou fyzičku. Byla to vyhlášená opice. Na
můjvkusbylněkdyvelkýhazardér.Mělalešťastnouplanetu.My
všichni ostatní bychom už byli dávno mrtví, kdybychom udělali
a vylezlitosamécoPedro.Neuvěřitelné,codokázalpřežít.Napří-
kladběhemvýpravydo Hindúkušiseu vesnices našínepojízdnou
Aviírozvodnilařeka.Chodilijsmeseprotoumývatdojednéz boč-
níchtůněks vracákem.NetakPedro.Odrazilsea skočilpřímodo
divoké řeky. Jeho hlava se objevila až po 20 metrech a já si říkal:
„Je po Pedrovi… To nemá šanci!“ Jenže Pedro normálně vylezl
z vody, otřepal se… Neuvěřitelné!
Jakoparťákbylalebezvadný.Vylezlijsmetohospoluhodně.
PosmrtiHonzyKounickéhojsemnejčastějilezls nímnebos Jarkou,
nebo jsme do stěn vyráželi všichni tři dohromady.V oddíle jsme
tak vytvořili stabilní trojici, která s sebou občas brala i nějakého
mladého, který se začal jevit, že by mohl dobře lézt.
Dalšímúžasnýmlezcemv BrněbylMauglí–JirkaBeneš.Lezl
jsem s ním jen v rámci soustředění krajského družstva. Byl totiž
o hodněmladšía takév jinémoddíle,kdemělsvoupartu.Původně
byl členem Slávie, kde dělal šéfa jeho otec.V době, kdy začal po-
řádně lézt, se ale všechny menší brněnské oddíly – Královo Pole,
Slávie a Medlánky, sloučily do tzv. oddílu VHS6
Brno. Separátně
zůstala jen Lokomotiva a Zbrojovka.
Mauglíbylneobyčejněinteligentnía sečtělý,prostěosobnost,
cožzdědilporodičích.Mělasii důvod,pročnestudoval.Řeklbych,
že to zřejmě byla lenost. S Mauglím byla úžasná sranda. Na naší
expedici do Hindúkuše doslova zářil. Když si vzpomenu na všech-
nyjehoprůpovídky,musímsesmáti dnes.Párkrátjsmesis Drob-
Po druhé expedici na Makalu se v brněnském Zetoru zakládal 1. klub
osmitisícovkářů v Československu, zleva: Ľudovít Zahoranský, SylvaTalla,
Jožo Psotka,Vlado Petrík, Mišo Orolin, Milo Neumann, Ivan Fiala a Honza
Červinka, za řečnickým pultem stojí Ivan Gálfy
Milan Kriššák (vlevo) a SylvaTalla s expedičníTatrovkou cestou na
Makalu v roce 1976
můžete se
Výhradní dodavatel
spoLEHNOUT
www.yate.cz
SAMONAFUKOVACÍ
KARIMATKY
ULTRALIG
HT
N
EPAL
PEAK
TOPO
TOP-LITE
SAN
FO
RD
SPACÍ PYTLE
PRO LETNÍ OBDOBÍ
SPACÍ PYTLE
PRO ZIMNÍ OBDOBÍ
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/38
kem říkali:„Škoda, že nemáme s sebou magneťák“, což byla asi
největšíchybaexpedice.Mrzímne,žesetaknedochovalyvečerní
rozhovory, ve kterých hrál Mauglí převážně hlavní úlohu. Někdy
z jehoústnezaznělyjensrandičky.Někdyseprojevovali jakošiřitel
obav.Třeba než jsme se dostali do hor a měli vyřešit spousty pro-
blémů s tím spojených:„To nezvládneme!Tam se nedostaneme!“
Jestli dovolíš, do výčtu významných postav tvého horolezec-
kého života bych zařadil i tvou ženu Jarku. Jak jste se vůbec
dali dohromady?
S Jarkou jsme se poznali strašně dávno ještě v Budějovicích.
Stejně jako já začala s „vodařením“. Pak přišla studovat do Brna,
kdejsemjidotáhlk horolezectví.Výkonnostnějsembylzpočátku
úplnějinde,a takrůzněpopolízalas kýmkoliv.Protožejsmespolu
začali chodit a žít, a také protože se na skalách stále zlepšovala,
lezli jsme pak i spolu.
Jarka byla výjimečná i tím, že jsme v zimě lezli normálně na
střídačku. Neexistovalo, že by lezla jen na ocase. Když jsem odjel
nanějakouvýpravu,lezlahodněs Drobkem.V ziměspoluvylezli
třeba severní stěnu Vysoké, Stanislawa na Galérku, a vše na stří-
dačku. Na chvostě moc chodit opravdu nechtěla.
Později jsme už při lezení byli natolik vycvičení, že jsme troj-
ky,čtyřkylezli„loss“–bezlana.Jednounástakz Váhypozoroval
Tony Antoníček, jak lezeme bez jištění spodní délky na východní
Rysy. Když jsme pak sestoupili do sedla, Tony se nakysle tvářil
a říká:„Takjsemsenavásdívala vyjstesevůbecnejistili.“Jánato:
„Tony,tadyjdeo rychlost.Tadynejdeo to,žesenatrojcebudeme
pinožit dlouho.“ Tony byl v Lokálce mocnář. Byl vždycky zásado-
vý – na horách i v životě. Na druhou stranu – sranda s ním byla
pořád.Bezněja jehokytarybyvšechnytyMikulášskénebylyono.
Já se s ním do křížku nedostal nikdy. Na téVáze to bylo jedinkrát,
co něco podotkl. Nebyl to žádný kazatel, který by ostatním něco
vnucoval. Na Váze jen tak mimochodem podotkl, že bychom ta-
kové věci prostě dělat neměli.
Nebavili jsme se spolu ještě o tvém lezení na skalkách…
Když jsem začínal, necítil jsem, že bych musel něco těžkého
vylézt nebo dosáhnout nějaké mety. Lezl jsem naprosto cokoliv,
nic systematického. Daleko více mě přitom zajímalo, jaká je na
skalách parta. Když už jsem se ocitl v manšaftu, kde se už oprav-
du něco lezlo, nezbývalo už na skalky tolik času.
Domovskouoblastív BrněbylMoravskýkras.Přiznámse,že
Kras jsem moc v lásce neměl. Co bylo potřeba jsem vylezl, ale že
bychtamtrávilkaždývíkend,tone.MauglíneboDrobek,tamlez-
li daleko víc. Možná, že to bylo dáno těmi jízdenkami. Na víkend
jsme to měli za pár kaček, tak jsme raději zajeli na písek nebo
dokonce do Bad Schandau v Sasku.
Nejkrásnější skála, kterou miluji dodnes, je Wilsonova ská-
la. Bohužel ji ale v roce1980 zatopila Dalešická přehrada, lezese
tam ale dodnes. Ze zábradlí se slaní a leze se. Záleží ale na stavu
vodníhladiny.Kdyžjevodymálo,jeodhalenýdruhýštand.Pokud
ne,musísezajistitpodlevýškyhladiny.Tatooblasturčitěstojíza
návštěvu. Nejlepší je to ale s lodí…
Původní údolí řeky Jihlavy bylo nádherné a znal jsem jej
hlavnějakovodák.DramatičtějšíúdolíbylaještěOslava.Krásný
kaňon! Často jsem do něj jezdíval i sám. Kajak jsem vždy hodil
navlaka poslaljejdoNáměště,kdejsemjejpakvyzvedl.Odnesl
jsemjejk řecea sjelpovoděasipadesátkilákůaždoIvančic.To
byloopravdunádherné,peřejnatéúdolí.Jednapeřejzadruhou.
Ke sportům v přírodě, které jsi provozoval, patřilo i létání
na padáku…
To máš pravdu, byla to moje další zábava. Když je těch zálib
ale hodně, nemáš už šanci je všechny zvládat. Na padáku jsem
pak spadl. Tehdy jsme letěli z Ondřejníku v Beskydách a při při-
stání jsem přetáhl zatáčku. Padák se vylil a z dvaceti metrů jsem
šel na zem pádem. Naštěstí se ta„hadra“ nade mnou nějak tře-
petala,takjsemnepadaldolůpohubě,aleponohách.Vyšeljsem
z toho s odraženou okosticí na pravé noze, což šíleně bolí, a také
s rozbitýmčenichem.Domajsems tímbyldoceladlouho,asišest
týdnů.Médnešníproblémysezádys tímasisouvisí.Dostmožná
se obratle pohnuly už tehdy.
Vše okolo padáků šlo strašně dopředu, dnes je to úplně
jinde. Před pár lety jsme se s Pavlem Plškem domlouvali, že
si skočíme z letadla. Udělali jsme rychlý para výcvik, a dali si
dva skoky. Volným pádem ze čtyř kiláků… Měl jsem výho-
du, že jsem předtím lítal. Ovládání padáku i samotné přistání
bylo úplně stejné.
Měly tvé aktivity v přírodě nějaký společný faktor?
Možná ano. Tak jako mne dráždily stěny, o kterých se říka-
lo, že jsou nelezitelné kvůli objektivnímu nebezpečí, tak mne na
voděnikdynenechalyv klidujezy,o kterýchsetvrdilo,žesenedají
sjet.Samozřejmě,kdyžjevelkávoda,nebonaopakmálovody,tak
jet nemůžeš. Když je ale vody tak akorát, tak se přece musí najít
způsob, jakým lze překážku překonat. Na pár jezů jsem se takhle
soustředil a taky jsem je pak sjel.
Zrovna tak to bývalo i v horách. V případech objektivně ne-
bezpečných stěn jsem vždy tvrdil, že se u nich určitě dá najít ně-
jakáskulina.Kdyžsipodtustěnusednešnaden,dvaa pozoruješ
ji,takkaždámásvůjjízdnířád.Pakužjejenotázkarychlosti,jestli
vše stihneš v čase, ve kterém ji lze přelézt. O severovýchodní stě-
něPizBiancosetakyvšudeříkalo,žejenelezitelná,a nakonecse
nám v ní s Jarkou podařilo udělat prvovýstup…
Máš nějaký nesplněný sen?
Já toho ještě nestihl! Třeba jeden takový můj sen je sjet na
kánoiMackenziehocestouodVelkýchjezerKanadskýmštítemaž
kamtopůjde..Nevím,jestlisemitopodařísplnit,alejetojeden
z mých nesplněných snů.
Tom Roubal, pan šéfredaktor, mne poprosil, abych se tě ne-
nápadně zeptal na jednu věc. Do tanečních prý chodil ve
tvém maturitním obleku. Prý mu byl nějak velký v rame-
nou…
Jak mu seděl v ramenou, to opravdu nevím. Můj maturitní
oblekjsemmualepůjčilseslovy:„Tome,játihopůjčuji.Jetoale
můjoblekdotruhly,taksek němupatřičněchovej!“Netrvaloale
dlouho a já spadl na zmiňovaném padáku. Tom pak měl strach,
abych pád přežil, a on nepřišel o to kvádro.
Musím asi také prozradit, že matkaTomáše bydlela s Jarkou
odprvníhoročníkuvysokéškolynakolejích.Postupemčasujsme
sek nimnastěhovalii jás Petrem–otcemTomáše.Mělijsmetak-
zvanou komunu, ve které všechno bylo dohromady.Vůbec první
výlet na moře jsme pak podnikli společně. Byli nám dokonce na
svatbě za svědky a já zase jim…
To je opravdu povedená historka. Jak jsi ale u maturity při-
šel k těm ramenům?
Tojsemmělz gymnastiky,kteroujsemdělalodmládí,protože
mojemátibylanáčelnicíSokola.Gymnastikajeohromnáprůprava
i pro lezení. Získáš tam pohyblivost, sílu, mrštnost…
SylvaTalla při slanění na Pálavě v roce 1966
SylvaTalla na kajaku v umělém slalomovém kanále v Liptovském Mikuláši, osmdesátá léta
1
Na 8.010 metrů vysokém Jižním vrcholu Makalu stanul Sylva Talla
společně s Vlado Petríkem 4. května 1976.
2
JaroslavaTallová(1948–2009)bylavýznamnáčeskoslovenskáhorolez-
kyně70. letminuléhostoletí,kteráuskutečnilamnohoprvníchženských
přelezů veVysokýchTatrách, Alpách, Grónsku a Hindúkuši.
3
Jan Kounický (25.12.1939 - 26.5.1973) se během vrcholového útoku
snažil ve výšce 7.850 metrů opravit kyslíkový přístroj, přičemž ztratil
rovnováhua upadl.Přizhruba80metrůdlouhémpádusivážněporanil
páteř. Zemřel po několika dnech v nejvyšším postupovém táboře, kde
se u něho až do konce střídali kamarádi.
4
Dnešnívibramya stoupacíželezapředcházelyokovanébotya tzv.trikuny.
5
DominikTalla,OdMexikapoAljašku,zápiskytřináctiletéhochlapce,Brno,
2002. ISBN 80-7307-013-8.
6
VHS –Vysokohorské sporty.
P O RT R É T
text Martin Krejsa
foto Pepe Piechowicz a archiv Sylvy Tally
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/39
Sylva Talla
Významný československý horolezec 70. let minulého století
narozen 1946
70. léta reprezentant Československa
1977 Mistr sportu
Přehled nejvýznamnějších výstupů
Vysoké Tatry
1971 Velký Mengusovský štít, V pilíř, klas.V, 7. - 8.2., spolulezci: Václav Bajer, Jan Kounický a Svatopluk Růžička
Malý Kežmarský štít, S stěna, direttissima, klas.V+, 19. - 21.2., spolulezec: Jan Kounický
1972 Galerie Ganku, Orlowského cesta, klas.VI, 14. - 15.3., spolulezec: Jan Kounický
Zadná Bašta, Puškašova c., klas.V-VI, 1.3., spolulezec: Jan Kounický
1973 Turňa nad Korytom, Zimní cesta, klas.V+, 5. - 6.1., spolulezec: Jaroslava Tallová
1974 Galerie Ganku, Stanislawského cesta, klas.VI, 5. - 6.1., spolulezci: Jiří Janiš, Pavel Koubek, Jan Krch a Jaroslava Tallová
Javorový štít, Stanislawského cesta, klas.V, 3.2., spolulezci: Pavel Koubek a Jaroslava Tallová
1975 Malý Kežmarský štít, Kútmi na Bocekovu vežu, klas.V+, 8. - 9.3., spolulezci: Petr Bednařík a Jaroslava Tallová
Ušatá veža, Kuchařova cesta, klas. VI, 10.3., spolulezec: J.Kozel
Ušatá veža, Páleníčkův pilíř, klas. IV+, 11.3., spolulezec: J.Kozel
Malý Kežmarský štít, Hrana Weberovky, klas. IV+, spolulezci: Jiří Beneš a J.Kozel
Kazalnica Mengusovská, Velký zářez, klas.V+, 17. - 20.3., spolulezci: Petr Bednařík, Jan Holec a Jiří Romanovský
Kazalnica Mengusovská, Direttissima, klas.VI A2/A3, 24.8., spolulezec: Jaroslava Tallová
1977 Bocekova veža, Bocekova cesta, klas.VI, 7.1., spolulezec: Jaroslava Tallová
Malý Kežmarský štít, cesta Matray-Rybanský, klas.V, 9.1.,spolulezci: Miroslav Pelc, Miloslav Neumann a Jaroslava Tallová
Čertova veža, Cukrárove blues, 2. průstup, klas. VA1, 13. - 14.3., spolulezci: Petr Bednařík a Jaroslava Tallová
Východná Vysoká, S stěna, cesta Holec-Romanovský, 1. zimní a celkově 2. průstup, klas.V, spolulezec: Petr Bednařík
Východná Vysoká, S stěna, pravý pilíř, prvovýstup, klas.V, 17.3., spolulezec: Petr Bednařík
Rohatá veža, JV stěna, vhloubení v pravé části stěny, prvovýstup, klas.V, 18.3., spolulezci: Petr Bednařík a Vlado Tatarka
Alpy
1971 Aiguille Noire de Peuterey, Z stěna, cesta Ratti-Vitali, klas. V+, 14. - 15.8., spolulezec: Jan Kounický
Mont Blanc, stěna Brenvy, výstup přes Hrušku (Poire), klas.V, 19.8., spolulezec: Jan Kounický
1973 Piz Bernina (Piz Bianco), SV stěna, prvovýstup a celkově 2. průstup stěnou, klas. V+, 15.8., spolulezec: Jaroslava Tallová
Piz Palü, S stěna, Z pilíř, 18.8., spolulezec: Jaroslava Tallová
1977 Les Droites, S stěna, prvovýstup levou částí, 23. - 24.7., spolulezci: Jaroslava Tallová a Petr Bednařík
Mont Blanc, Andělský pilíř, Cecchinel- Nominé, 6. průstup, 6. - 7.8., spolulezec: Petr Bednařík
Les Courtes, S stěna, Švýcarská cesta, 11.8., spolulezci: Jaroslava Tallová a Petr Bednařík
1983 Eiger, Lauperova cesta, 2. zimní výstup, 18. - 20.2., spolulezec: Osvald Duba
Grand Pic de la Meije, J stěna, Voie Directe, klas.V+ A1, 5.8., spolulezec: Jaroslava Tallová
Pyreneje
1983 Petit Pic d’Ossau, S pilíř, klas. V+ A1, 30.8., spolulezec: Jaroslava Tallová
Norsko, Romsdal
1974 Breitind, V pilíř, klas. V, 1. zimní výstup, 25. - 27.2., spolulezci: Jiří Pechouš, František Půlpán a Václav Širl
Sondre Trolltind, V pilíř, klas. IV+,1. zimní výstup, 10. - 11.3., spolulezci: Jiří Pechouš, František Půlpán a Václav Širl
Bulharsko
1972 Pirin, přechod hřebene, klas. 5a, 23. - 29.4., spolulezci: O. Karásek, Václav Sitta a Jaroslava Tallová
1975 Rila, zimní přechod hřebene, klas. 6a, 29.12.1974 - 8.1.1975, výprava Krajského horolezeckého družstva
Grónsko
1978 Mt. Forel (3.360 m), 1. ženský výstup, 6. výstup, 21.7., spolulezec: Jaroslava Tallová a Petr Pavlák
Kavkaz
1973 Pik MLR, prvovýstup pravým pilířem Z stěny, klas. 4a, 4.7., spolulezci: J. Čupel, Vlado Tatarka a Leoš Horka
Nakratau, S stěna, prvovýstup levým pilířem (Cesta na památku Jana Kounického), 9. – 10.7., spolulezci: J. Čupel, Vlado
Tatarka a Leoš Horka
1974 Dublpik, výstup od JV, prvovýstup, klas. 3a, 24.7., spolulezci: Lenka Benešová, Jiří Janiš, Václav Širl a Jaroslava Tallová
Čančachi Choch, zářez S stěny, prvovýstup, klas. 5b, 30.-31.7., spolulezci: Lenka Benešová, Jiří Janiš a Václav Širl
Zaromag, S stěna, prvovýstup, klas. 5b, 4.8., spolulezci: Břetislav Husička, Česlav Wojcík a Ľudovít Zahoranský
Pamír
1975 Leninův štít (7.134 m), J stěna, prvovýstup J pilířem na V hřeben, 12. – 29.7., spolulezci: Zdislav Drlík, Milan Kriššák, Igor
Novák, Vlado Petrík, Petr Schnabl a Ľudovít Zahoranský
Pik Dzeržinského (6.713 m), přes Pik Razdělnaja (6.148 m), 3. - 5.8., spolulezci: Zdislav Drlík, Milan Kriššák a Igor Novák
1988 Pik Korženěvské (7.105 m), spolulezec: Jaroslava Tallová
Peru, Cordillera Blanca
1980 NevadoChopicalqui, SV hrana s přechodem na JV, 2. výstup, 1. - 4.7., spolulezci: JaroslavaTallová, Zdeněk Brabec, J. Kada
a Igor Novák
1. jihomoravská horolezecká expedice do Hindúkuše
1978 Kohi Nadir Šach (6.814 m), S stěna, prvovýstup, spolulezci: Jaroslava Tallová a Jiří Beneš
Kohi Šachaur (7.116 m), prvovýstup direttissimou SZ stěny, 19.8-218., spolulezci: Jaroslava Tallová a Jan Krch
Himálaj
1976 Makalu (8463 m), člen úspěšné československé expedice, 18 účastníků, prvovýstup JZ pilířem, na vrcholu 24.5. Milan
Kriššák, Jorge Camprubi (Španělsko) a Karel Schubert
(Složení expedice: Ivan Gálfy – vedoucí, MUDr. JaromírWolf, Zdeněk Brabec, Jan Červinka, František Dostál – filmař, Ing.
Ivan Fiala, MUDr. Leoš Chládek, Ing. arch. Miloslav Neumann, Igor Novák, Milan Kriššák, JUDr. Vladimír Ondruš – filmař,
Michal Orolin, Ing. Leopold Páleníček, Miroslav Pelc, Vladimír Petrík, Ing. Jozef Psotka, Karel Schubert, Ing. Sylva Talla)
Keňa, Tanzanie
1985 Mt. Kenya,(5.199 m), Diamantový kuloár, spolulezec: Jaroslava Tallová
Kilimandžáro, (5.895 m), J stěna, spolulezec: Jaroslava Tallová
Aljaška
1995 McKinley (6.194 m), cesta přes West Buttress, spolulezci: Dominik Talla, Jaroslava Tallová a Bohuslav Vlček
Bolívie
2003 Sajama (6.492 m), spolulezci: Dominik Talla a Jaroslava Tallová
Huayna Potosí (6.088 m), spolulezci: Dominik Talla a Jaroslava Tallová
Ž Á D E J T E O R I G I N Á L !
M O I R A J E J E N J E D N A !
F U N K Č N Í P R Á D L OF U N K Č N Í P R Á D L O
ZNAČKOVÉ PRODEJNY MOIRA: BRNO
- GROHOVA 17, BRNO 1 ČESKÉ BUDĚJO-
VICE - NÁM. PŘEMYSLA OTAKARA II. Č. 23.
H. KRÁLOVÉ - V KOPEČKU 88 JIHLAVA -
MASARYKOVO NÁM. 1220/53 KARLOVY VARY
- DR. DAVIDA BECHERA 908/29 LIBEREC - 5.
KVĚTNA 70/37 M. BOLESLAV - U KASÁREN
1379/3 OLOMOUC - OSTRUŽNICKÁ 332/20
OSTRAVA - OC LASO - MASARYKOVO NÁM. 15
PÍSEK - SMETANOVA 78 PLZEŇ - AMERICKÁ
1125/62 PRAHA - MALÁ ŠTĚPÁNSKÁ 14, PRA-
HA 2; HYBERNSKÁ 1, PRAHA 1; ANTALA STAŠKA
114/20, PRAHA 4; VEVERKOVA 1411/6, PRAHA 7;
J. PLACHTY 28, PRAHA 5 STRAKONICE - KOCHA-
NA Z PRACHOVÉ 121 ÚSTÍ NAD LABEM - MÍROVÉ
NÁM. 66/18 ZLÍN - ZARÁMÍ 89 KATALOG
PRO VÁS NA ADRESE: MOIRA CZ, A.S.,
KOCHANA Z PRACHOVÉ 121, 386 01 STRAKONI-
CE, E-MAIL: INFO@MOIRA.CZ WWW.MOIRA.CZ
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/4040
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/41
Volám Jurovi, že zajtra do Višne. Juro že
hej. Ja môžem už od 13.00, lebo mám do-
obeda zubára. V stredu ráno sa zobudím,
búrka jak sviňa, leje ako z krhly. Zbalím
si veci na stenu, že sa zastavím od zubá-
ra zatrénovať, Višňové asi nehrozí. Po zu-
bárovi so stŕpnutou papulou dofičím do
Žiliny, svieti slniečko. Juro akurát niekde
odchádza, pýtam sa ho na Višňové. „Ja ne-
viem,“ prerábame matrace na stene, „aj
bysomšiel,aleneviem…najskôroštvrtej.“
Volá Lenke, že aj tá by šla, ale tiež naj-
skôr o 16.00. No čo už, idem domov, zo-
beriem dcérku zo školy a dohodnem sa
s mojom otcom, že mu ju tam o štvrtej do-
veziem (Zuzana bola v robote). 15.45 mla-
dá zahlási, že ona ide so mnou! No do riti.
Balím aj decko, aj niečo na hranie, aby sa
nenudila, nejakú stravu a o pol piatej sme
na parkovisku vo Višni. Autá nikde, tak
volám Jurovi. Ten že nejde, vraj bol straš-
ný lejak pred hodinou v Žiline. Skúšam
volať Lenke, tá nedvíha… Som nahratý.
Volám Jurovi, že sa Lenke nemôžem
dovolať a že sa idem aspoň pozrieť hore,
ako to vyzerá. No čo už, keď som sa tu
dotrepal aj s deckom, aspoň sa prejde-
me. Vyjdeme hore, skala je suchá, akurát
zhora sú veci zatečené, treba „Haremheb“
alebo „Los Brnos“. Akurát je strašné vlh-
ko z toho výparu.
Volám Jurovi, že sa dá a on na to, či nie
je vlhko. Ja že hej a on že teda nejde. Som
nahratý druhýkrát, Lenka nedvíha, som
v keli. No čo, keď sme sa tu s Peťou vytre-
pali, aspoň sa pozrieme do jaskyne, urobí-
me slniečko z kameňov a pôjdeme domov.
Už sa zberáme, keď volá Juro, že Lenka
ide aj s Mirom Hranka Dvoršťákom a že aj
on príde. Hurá. Tak sa rozbalím, pomaly
rozcvičím, rozleziem na kameni. Dávam
si na čas, poriadne sa rozcvičujem, kým
prídu. Medzitým zase prší, nevyzerá to
dobre. Čas beží, ubehla ďalšia polhodin-
ka,trištvrtehodinka,hodinka,pomedzito
prší. Rozmýšľam, že to asi to vzdali, ked
prší a už mi aj dochádza trpezlivosť. Som
tu ako idiot, už sa nikdy takto nedohod-
nem,radšejbudemsámtrénovaťnastene.
Je 17.30, Zuzana robí do 18.00, ideme
domov. Zoberiem ju po ceste a pôjdem
ešte niekde zaliezť na stenu. Zbalím ba-
toh, hodím ho na chrbát a vtedy sa objaví
dole Lenka s Hranka Dvoršťákom. Ja som
ale už rozhodnutý ísť domov. Oni že nech
leziemsnimi,alekedvidímtúkomótnosť,
ako sa tam motkajú, nemám najmenšej
chuti zostať. Pri nich mám šancu vyliezť
tak dve tri cesty a bude tma. A decko na
krku. Chvíľu s nimi kecám, do 18.00 pre
Zuzku mám ešte čas. Už sa zberám do-
mov, ked sa dole objaví Juro. Je rozhod-
nuté. Ide sa liezť!!!
„Brúska“, „Genéza“, rozmýšľam, čo
ďalej. „Skalu“ sa mi liezť nechce, som
unavenýzpondelkaztréningu.Aleaspoň
si to nabehám, aspoň ten vrch. Nacvakám
si spodok, kľúčový krok nejde. Skúsim
druhý, tretí krát a nič. Holt, maximálka
dnes nie je, potrebujem aspoň dva dni od-
dychu.Posedím,pokefujem,namádžujem
ahop,zrazutoide.Somvprvomoddychu
a vravím si, aspoň to tréningovo dolez, to
je to najlepšie, čo môžeš dnes urobiť. Tak
valím hore, aj oddychy si dávam také ne-
dostatočné, aby som si zabojoval. Stred
ide, ale ešte nie je po „Brúske“ a „Gené-
ze“ človek dobre aktivovaný, cítim to. Vr-
šok napodiv veľmi ľahko, aj prekrok cez
pätu, aj spoďáky. Zapnem zlaňák, Juro ma
spustí na hranu a vrchný boulder bez od-
dychu ešte raz. Ide to bez problémov, su-
per. Idem dole. …keby motyka vystrelila
a ja by som dal spodok v kuse, tak by som
to mohol doraziť. Ale to je cesta o maxi-
málke a tá dnes ostala na stene vo Varíne.
Nejaký oddych dám, ale nič moc, času
málo. Vravím si, že aspoň si to dám ešte
raz od spodného bouldra hore v kuse, aby
som to v sobotu na istotu preliezol. Na-
liezam, spodok je už brnkačka, kľúčový
boulder, šponujem sa a hop, napodiv lištu
chytám celkom slušne, tak na 3/4 hrúbky,
lepšie ako naposledy. Hop hop hop a som
v prvom oddychu. Ale bandasky sa hlásia,
keď je človek unavený, vydrží 1-2 tažšie
cesty a potom zhasne. Toho sa začínam
báť. V hlave mi to šrotuje, tie oddychy
ma ničia. Ale musím myslieť pozitívne,
vravím si. Veď som to už vyliezol odti-
aľto v kuse, aj vrch mi dnes šiel. Musíš
zabojovať, chlape. K***a. Druhý boulder
s prehľadom, ale v druhom oddychu mi
už citeľne nateká. Rozhodne dnes neod-
dýchnem tak kvalitne ako minule. Oddy-
chujem, čo to dá, moc sa mi do toho ne-
chce, zodpovednosť zväzuje ruky, lebo
cítim šancu na prelez. Nadýchnem sa
a kričím Jurovi, že idem na to. Päta drží,
asi som sa to už naučil. Lišta v pohode,
prídrž držím akosi zle, k***a, nezmetkuj
chlape, teraz idú nohy, dávaj, šlap. Prvý
spoďák, vykladám ľavú nohu, nemám ju
tak, ako má byť, presne na stupe. Nie je
čas sa tu zdržovať s nohou, treba liezť, va-
liť hore, lebo zhasnem. Chytám aj druhý
spoďák a obidve nohy stále na stupoch.
Fúha, už len vytrepať nohy hore! Chala-
ni kričia: „Poď, poď!“ Našlapem a zra-
zu aké ľahké. Som hore. Neskutočné. Po
tom všetkom, čo som dnes zažil, som to
vyliezol. A to som začal liezť hádam až
o šiestej večer.
Kmeťuvpríbehvo VišňovejSkale
aneb Ešte že fungujú telefóny
text Peter Kmeťo Cáder
foto Michal Fredy Brun
www.banff.cz
Přehlídka nejúspěšnějších filmů s horskou tématikou
ze světově největšího filmového festivalu BMFF
PRAHA – neděle 16. 10. 2011
Kino Lucerna, Vodičkova 704/36, 110 00 Praha 1
Višňové. Tajemná jeskyně nedaleko Žiliny, o které se mluvilo hlavně v 90. letech,
kdy tam velké věci prováděl mimo jiné všem dobře známý RT. Jak je to s Višňovým
teď? Je mrtvé a zapomenuté? Určitě ne. Největší období slávy má už samozřejmě
za sebou, ale stále se tu realizuje velké množství ryze sportovních lezců z blízkého
i vzdálenějšího okolí. A co vlastně teď dělá RT?
Skala 8b
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/42
Hermann Buhl se narodil v roce 1924
v Innsbrucku. V tomto městě také vystudo-
val gymnázium. Od mládí však byl fascino-
ván – ostatně jako mnoho jiných mladých
chlapcůztétooblasti–neobyčejnoukrásou
okolníchhor.Jehoprvníkrokynacvičných
skálách nebyly nijak nesmělé a neušly po-
zornosti horolezeckých trenérů. Jako by
tušil, k jakým výkonům je předurčen, tvr-
dě pracoval na své fyzické kondici a zdoko-
nalováníhorolezeckétechniky.Vevýškách
se pohyboval stejně jistě jako na pevné
zemi. Ačkoli neměl pro lezení výrazné fy-
zické předpoklady, mezi svými vrstevníky
od samého počátku vynikal. Mohutnou tě-
lesnoukonstitucinahrazovalneobyčejnou
pílíahouževnatostí.Jehostaršípřátelé–už
proslulíhorštívůdci–braliHermannamezi
sebeaonsibrzyzvyklnaprivilegovanépo-
stavení v této špičkové horolezecké společ-
nosti. Mnohdy byl proto svými vrstevníky
kritizovánzapovýšeneckéchování.Alebýt
vůdčí osobností bylo Hermannovou přiro-
zenou vlastností. Svým kritikům vždy vzal
vítr z plachet novým fantastickým výko-
nem. Jen jednou zklamal svého prvního
horského vůdce a trenéra Thomase Mul-
dnera. Tento „táta“ mnoha kluků-horalů
nachytal Hermanna v době, kdy vrcholila
příprava na zlezení jedné alpské stěny, na
vesnické zábavě u piva s cigaretou v ruce.
Hermannapakstálomnohoúsilítrenérasi
zase udobřit. Od té doby s ním ale v tomto
směru nebyly problémy. Ostatně sám po-
znal,žechce-lipodávatmimořádnévýkony
vjakémkolivoboru,musímítmimořádnou
nejen přípravu, ale i životosprávu.
Mladý Rakušan s velkými ambicemi
Brzy nabraly Hermannovy výpravy jiný
rozměr. Aniž by zlezl všechny lákavé a do-
sud nezlezené cesty doma v Alpách, zača-
lo mu být Rakousko malé. Duchem byl už
někde jinde. Svědčí o tom jeho mimořád-
né aktivity ve stěně Fleischbanku (přezdí-
vané místními horolezci jako „rakouský
Eiger“) v pohoří Wilder Kaiser. Tuto stě-
nuzlezldokonceněkolikrát,atovletních
i zimních měsících. Dobře si uvědomoval
obtížnostvýstupůnahimálajskévelikány,
na které se už vnitřně chystal.
AčkolibylakolemHermannavždydobrá
parta lezců a kamarádů, byl především vy-
nikajícím sólovým lezcem. V partě byl sice
málomluvný,alevelicedružnýaslabšípart-
nery dovedl vždy vhodně povzbudit. Ně-
kterým stačila jeho pouhá přítomnost a to,
že s ním byli navázáni na jedno lano. Mezi
svýmispolečníkymělsilnouautorituaneo-
byčejný vliv. V zimě roku 1948 zlezl již zmí-
něný Fleischbank (2.095 m) sólo výstupem.
Vlétěvyrazilnatutohoruznovuapřekonal
svůjčasovýlezeckýrekord.Vroce1950lezl
naFleischbankopět,atovziměaspřítelem
KunoReinerem.Stímtooblíbenýmdruhem
se na tuto horu vydal ještě několikrát, při-
čemž přelezli některé tréninkově obtížné
partie. To už je však Hermann myšlenka-
mi v Himálaji a vše ostatní již cílevědomě
podřizuje vidině výstupů na osmitisícové
vrcholytěchtoneznámýchatajuplnýchhor.
Následující zimu se Hermann s Kunem
objevují na Kleine Zinne (2.881 m) v Dolo-
mitechazlézajíjivrekordnímčasetřinácti
hodin,zasilnésněhovébouřeatřeskutého
mrazu. V době největší slávy Eigeru, dává
Hermann dohromady mezinárodní partu
slavnýchhorolezeckýchosobností.Tvoříji
pět Francouzů, dva Němci a jeho přítel Ra-
kušan Sepp Jochler. Při této příležitosti se
také poprvé setkává se slavným francouz-
ským horolezcem Gastonem Rebuffatem.
Buhl tuto expedici, kterou tvoří jednolitý
celek lidí spjatých nejen lanem, ale i srd-
cem,vede.TeprvepozdoláníEigeru(3.975
m) odepínají lana a jsou to opět Francouzi,
NěmciaRakušané.Potomtozajímavémle-
zeckém úspěchu se Hermann pokouší dát
dohromady společnost s názvem Meziná-
rodní svaz horolezců, ale bohužel zůstává
jen u přání. Doba jde příliš rychle kupředu
a na tuto krásnou myšlenku se brzy zapo-
míná. (O něco později se o podobnou věc
pokouší i Reinhold Messner na horolezec-
ké konferenci za účasti Poláků, Francouzů,
Angličanů,Němců,JaponcůaNepálců.Jeho
snaha má ovšem stejný konečný efekt. Ne-
obyčejnávnitřnísílatěchtolidísicedávána
laněpocitbezpečíasoudržnosti,tenaleasi
končí u jednacího stolu. Zákony a pravidla
hry si bohužel každý vysvětluje po svém,
a tak k dohodě nedošlo.)
Osud jménemChogolisa
V roce 1957 se svět prostřednictvím svých jednoduchých rozhlasových přijímačů dozvěděl
smutnou zprávu. Při výstupu na horu Chogolisa v Karakoramu zahynul rakouský horolezec
Hermann Buhl. Tragédie to byla bezesporu nejen pro jeho příbuzné, ale i pro celou horolezec-
kou společnost. Horolezci se dlouho nemohli s jeho fyzickou nepřítomností smířit. Pro mnoho
z nich, byť ho někteří znali jen z vyprávění nebo z různých poutavých knih, byl symbolem ne-
ohroženosti a suverenity. Jejich pocity by možná vystihovala věta, kterou o čtyřicet let později
pronesl nejbližší přítel oceánografa Jeana Cousteaua, Jack Dumas, po Cousteaově smrti: „Tajně
jsem doufal, že alespoň on nezemře.“
Hermann Buhl, tento svérázný horolezecký bohatýr, jenž si poradil v mnoha neřešitelných
situacích v horách i mimo ně, měl spoustu přátel a obdivovatelů, kteří zprávě o jeho smrti dlou-
ho nemohli uvěřit. Když tato nešťastná informace dorazila na rakouské velvyslanectví, necha-
li si ji Rakušané nejprve znovu potvrdit a teprve poté ji pustili do éteru. Hned začali podnikat
kroky, které měly objasnit příčinu smrti tohoto národního symbolu neohroženosti. Vysvětlení
této katastrofy se jim za pár dní dostalo přímo z úst svědka události, Hermannova spolulezce
Kurta Diembergera. Kurt, sám pokořitel několika osmitisícovek a vůdce mnoha dobrodružných
výprav, popsal, že se s Hermannem Buhlem utrhla sněhová převěj.
Kdyby Hermann tuto příhodu přežil, jistě by se dlouho červenal nad nerozvážností a bana-
litou svého počínání. Bohužel, tento klukovský čin nabral strašlivou podobu nenávratna a ži-
votní katastrofy. Co vedlo tohoto velikána k tak hazardnímu jednání? Bylo vědomé, podvědo-
mé, nebo nevědomé? Opustil ho na chvíli anděl strážný, nebo dokonce něco vyššího? Kdo ví…
H. Buhl v Dolomitech
Hermann Buhl
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/43
Hermannova cesta Himálajem
Výstup na Watzman zimní cestou bral
Buhl jako poslední trénink před výpra-
vou na Nanga Parbat. Zvolil si takzvanou
„Salzburgskoucestu“.Výstupprovedlvre-
kordnímčaseosmihodinabylsesvýmvý-
konem velmi spokojen. Na jaře roku 1953
Willy Merkl, dobrý lezec a vůdčí osobnost
mnoha výprav, shromáždil kolem sebe
skupinu lezců, s nimiž chtěl dobýt Nan-
ga Parbat. Měla-li být tato parta úspěšná,
musela mít ve svém čele silnou osobnost,
která by zároveň byla schopná domlouvat
kompromisy. Ukázalo se, že doktor Herrli-
gkoffer byl dobrá volba. Karl Mario Herr-
likkoffer, narozen 1917, byl psychologem
nasalzburgskéuniverzitě.Bylzkušenýho-
rolezec a výborný přítel Hermanna Buhla.
Svoufunkcibralvelicezodpovědně,nemo-
hl riskovat neúspěch celé výpravy jenom
proto, že někteří členové výpravy se měli
rádi asi jako kočka s myší. Nechtěl s sebou
místonichbrátmladéanezkušenézelená-
če. Doufal, že společný cíl a pospolitost na
laně všechny stmelí v jeden silný a stejně
dýchající celek. Do určité míry se mu to
povedlo. Himálajská osmitisícovka Nanga
Parbat byl cíl opravdu velkolepý. První
dny v základním táboře, kterého dosáh-
li bez větších obtíží, nebylo pokornějších
lidských tvorů na zeměkouli.
Sebevědomí výpravě začalo narůs-
tat až při poměrně snadném zbudování
prvních táborů k vrcholu. Po celou dobu
příprav byl Hermann neobyčejně aktivní
a na vybudování rychlé a nejoptimálnější
cesty k vrcholu se podílel velkou měrou.
Od samého začátku si nepřipouštěl ne-
úspěch a udělal pro to během expedice
i mimo ni maximum. Své zásluhy ovšem
dával patřičně najevo a tvrdě se dožado-
val práva první noci v nejvýše položeném
táboře. To se mu nakonec bez větších po-
tížípovedlo,neboťpolovinamužstvabyla
zdecimována třeskutou zimou a druhou
půlku trápila horská nemoc a vyčerpání.
Hermann měl však sil dost. Ve výškovém
táboře se mu však nedařilo odolat poku-
šení zdolat vrchol sólo. A tak podlehl své
nespoutané touze být všude první.
Za rozednění Buhl bez povolení ve-
doucího expedice Dr. Herrligkoffera vy-
rážíznejvýšepoloženéhotáboravevýšce
6.900 m sám k vrcholu. Po sedmnácti ho-
dinách odvážného a vyčerpávajícího vý-
stupu dosáhl 3. července v 19 hodin večer
vrcholu Nanga Parbat. Hermann si však
svůj úspěch nevychutnal. Příliš pozdní
hodina, špatný výhled a obava ze stále se
zhoršujícího počasí donutily Hermanna
pospíchatsesestupem.Muselvšakstrávit
noc v osmitisícové výšce, pouze se svým
ruksakem, který zanechal pod vrcholem.
V německém tisku nezůstala jeho nedisci-
plinovanost bez odezvy. Rakouská strana
však taktně mlčela, neboť to byl Rakušan,
kdo vynesl německo-rakouskou vlajku na
vrchol a dokázal se vrátit zdráv.
Osudová chyba
Bezpečný návrat, tento nejdůležitější fak-
tor všeho lidského počínání, zřejmě Her-
mann podcenil o několik kilometrů dál.
Jeho osudová hora nese název Chogolisa.
NeždošloktragickéudálostinaChogolise,
oslavil však Hermann další triumf – jeho
expedice dosáhla vrcholu Broad Peaku
(8.046 m). Mnoho ale nescházelo a na svůj
účet si mohla připsat úspěch jiná expedi-
ce. Kolem Buhla se po výstupu na Nanga
Parbat vytvořila skupina velice silných in-
dividualit. Parta byla sice technicky velmi
zdatná, ale charakterově velice vzdálená
tomu, co se dá nazvat solidními mezilid-
skými vztahy. Lidské vlastnosti jako tole-
rance či umění naslouchat druhému mezi
nimi téměř nefungovaly. Lze se jen těžko
dohadovat, kdo byl zodpovědný za sesta-
venítétopestrobarevnéspolečnosti,poku-
suudělatsupertýmbeznahrávačů.Faktem
ovšem je, a to se nedá nikým a ničím zleh-
čit, že tato skupina ve složení Hermann
Buhl, Kurt Diemberger, Markus Schmuck
a Fritz Wintersteller dosáhla na tehdejší
dobu v horách neuvěřitelných úspěchů
a není možné zjistit, do jaké míry ovlivni-
ly jejich vztahy tisk, reklama a ekonomic-
ká aktivita některých členů. Po úspěšném
podnikunaBroadPeaku,sevracelavýpra-
va bezstarostně domů. Nálada už neby-
la na bodu mrazu a dva největší rivalové
Buhl a Diemberger se dokonce domluvili,
že využijí pěkného počasí a několikaden-
ního čekání na nosiče k pokoření jedné
z nejnádhernějších hor světa – Chogolise.
Tato neobyčejně krásná hora se vypíná
do výšky 7.665 m a není proto divu, že si
tuto horskou perlu Hermann Buhl a Kurt
Diemberger vybrali ku zdolání. Hora je lá-
kala jako Siréna. Brali tento „výlet“ oprav-
dujenomjakozpestřenípovyčerpávajících
strastech na Broad Peaku. Ani na nejexpo-
novanějších úsecích se nejistili lany a před-
váděli uličnické kousky na hranici života
asmrti.Byltohazard,rouhání,nebopýcha?
Čtyři dny šli takto vedle sebe. Na začátku
této cesty však zaznamenali podivuhod-
nouvěc.Buhl,načasosamocen,spatřiloso-
bu, která se bez větší námahy, bez cepínu
a jištění pohybovala po zrádných římsách.
Buhl zůstal oněměle stát a v úžasu pozoro-
val tohoto chatrně oblečeného muže, jak
za sebou zanechává hluboké stopy ve sně-
hu. Kromě očekávaných nosičů se nepřed-
pokládalo, že by se v okolí někdo pohybo-
val, nebo tu působila nějaká jiná expedice,
natožpak nějaký nadšený turista. Do obli-
čeje této záhadné osobě Hermann neviděl.
Vzrušeně líčil Kurtovi svůj zážitek a společ-
ně sledovali jeho stopy až do výšky 5.400
m. Tam se však rozhodli, že půjdou jinou
cestou, neboť stopy neznámého nemířily
přímo k vrcholu. Kdo ví, co bylo na konci
těchto stop a jaký by byl další životní osud
Buhla, kdyby se jejich cesty nerozdělily.
Viditelnost z vrcholu Chogolisy nebyla
dobrá. Zklamáni se brzy po výstupu vyda-
li na zpáteční cestu. Využívali každého ro-
zestoupení mlhové clony, aby se pokochali
výhledem a vychutnali si tak dříve odepře-
nýpožitekzhorolezeckéhovýstupu.Jedno
takové zastavení však bylo pro Herman-
na osudné. Nejprve Diemberger a posléze
i Buhl sestoupili na jeden z převisů. Náhle
však Diemberger poodstoupil a přitiskl se
ke skále. Chtěl pokračovat dále, nebo měl
tušení něčeho zlého? Sněhový převis, na
němž zůstal Buhl sám, se utrhl. Diember-
ger zůstal jen oněměle zírat na dvoumet-
rovou část sněhového převisu padajícího
do bezedné hloubky, na níž před okamži-
kem stál jeho přítel. Hermann odešel beze
slovarozloučeníuprostřednedokončených
myšlenek.Diembergersevrátilsám.Výpra-
vahledalaHermannovotělodlouhédny,ale
bez výsledku. Zhoršené počasí a nebezpečí
lavin donutily výpravu zanechat tělo hoře.
NaúpatíChogolisy,horydvoumužů,jejichž
osud rozdělil jediný chybný krok, upevnili
velkýkřížsprostýmnápisemHermannBuhl.
text Pavel Roháček
foto archiv autora
KD+HB řeší problémy s dechem
Bivak na Fleischbanku
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/44
Už druhý rok pokračuje v rámci
generálnej rekonštrukcie výstavba
Chaty pod Rysmi. Kto trochu sleduje
webové stránky, hlavne web Slovenského
horolezeckého spolku JAMES, ktorý
výstavbu organizuje, tak je v obraze,
o akú organizačne, technicky a finančne
zložitú záležitosť ide. Keďže sme ale na
stránkach Montany o tejto výstavbe
doteraz nič neuverejnili, stručne sa
vrátime aj do jej histórie.
Chata pod Rysmi v nadmorskej výške 2.250
metrov je najvyššie položenou chatou vo Vyso-
kých Tatrách. Bola postavená v roku 1933 a už
vtedy boli problémy s jej umiestnením. Z rôz-
nych dôvodov sa nakoniec postavila dosť hlbo-
ko pod Sedlom Váhy obkolesená zrázmi Rysov
a Českého štítu. Na mieste, kde bola a je ohro-
zovaná snehovými lavínami a kde bola a je kaž-
dý rok mnoho mesiacov zasypaná snehom.
Chata prešla väčšími prestavbami v rokoch
1954 a 1977, niekoľkokrát bola poškodená sne-
hovými lavínami a jej stavebnú časť silne nahlo-
dával zub času a tvrdé miestne podmienky. Ni-
čivá lavína v januári 2000 chatu vážne poško-
dila a definitívne rozhodla, že chata potrebuje
zásadné riešenie, pretože súčasný stav je dlho-
dobo neudržateľný a nedá sa riešiť čiastočnou
rekonštrukciou. Odvtedy uplynulo neuveriteľ-
ných desať rokov, kým sa chata začala stavať.
Nepísal by som neuveriteľných, ak by to nebolo
desať rokov snáh o záchranu tejto populárnej
a potrebnej chaty, desať rokov jednaní, bojov
s byrokraciou a úzkoprsými postojmi, desať ro-
kov nádejí, entuziazmu, ale aj veľkých sklamaní
a rozčarovaní. Desať rokov, v ktorých sa mnoho
ráz premrhali priaznivé podmienky pre realizá-
ciu optimálneho riešenia. 15. júna 2010 sa však
nakoniec začalo stavať.
Majitelia chaty, majoritný Klub slovenských
turistov a Slovenský horolezecký spolok JAMES,
sa dlhé roky nevedeli dohodnúť ani na technic-
kom riešení situácie, ani na vlastníckych podie-
loch na novej či rekonštruovanej chate. Zatiaľ
čo SHS JAMES presadzoval stavbu novej chaty
na novom bezpečnejšom a výhodnejšom mies-
te, KST chcel len rekonštrukciu starého objek-
tu. Nerealizoval sa ani jeden variant výstavby,
nevyužili sa štátne financie pridelené na ten-
to účel, nevyužili sa všeobecne priaznivé pod-
mienky pre stavbu chaty v tomto období. K zá-
sadnému pokroku prišlo až v apríli 2007, keď
obidve organizácie vďaka vzájomným ústup-
kom a zmenám v ich vedení podpísali zmlu-
vu o výstavbe Chaty pod Rysmi. Zmluva urču-
je, že organizáciu a účtovníctvo stavby bude
viesť SHS JAMES, prvou alternatívou bude stav-
ba novej chaty na novom mieste a druhou re-
konštrukcia pôvodného objektu. Uplynuli ďal-
šie tri roky ku konkrétnej realizácii. Napriek
obrovskému úsiliu a podpore mnohých ľudí
i štátnych orgánov, sa v tomto období už ne-
podarilo prekonať problém pozemku pre cha-
tu na novom mieste. Zákony jednoducho ne-
umožňujú stavať na pozemku štátu. Bolo veľmi
ťažké vyrovnať sa s touto situáciou, ale museli
sme riešiť druhú alternatívu. Ani tá nebola jed-
noducho priechodná. Obnova stavebného po-
volenia trvala vyše roka, a tu sa už byrokracia
niektorých úradov prejavila naplno. Ťažkým
orieškom bola aj dohoda na technickom rieše-
ní, ale nakoniec sa majitelia dohodli na gene-
rálnej rekonštrukcii chaty od základov a nových
nosných múrov, aby sa mohli naplno využiť
moderné materiály a technológie a chata bola
schopná čo najlepšie odolávať miestnym pod-
mienkam a poskytovať služby a zázemie turis-
tom a horolezcom na diametrálne vyššej úrov-
ni. A zároveň s vyšším komfortom pre personál.
Konečne sme ale riešili konkrétne veci k výstav-
be. V júni 2009 bolo obnovené stavebné povo-
lenie... V decembri 2009 sa začalo verejné ob-
starávanie na dodávateľa stavby, ktorým sa sta-
la firma Stavunion z Tatranskej Lomnice. Veľmi
dôležitú leteckú dopravu materiálu zabezpe-
čuje TECH-MONT Helicopter company Poprad.
Všetko ide o tatranské firmy znalé miestnych
pomerov, ktoré majú veľké skúsenosti so sta-
vebnými prácami v tomto náročnom prostredí,
a čo je veľmi dôležité, každá z nich to berie aj
ako prestížnu záležitosť podieľať sa na stavbe
unikátnej najvyššie položenej chaty na Sloven-
sku, kde otázka zisku nemá takú váhu, ako pri
inom podnikaní.
Ako bude vynovená Chata pod Rysmi vy-
zerať, možno vidieť na vizualizácii projektu, ale
dnes už aj v skutočnosti a na pripojených fo-
tografiách. Lavínam bude odolávať nábeho-
vou časťou s použitím železobetónových kon-
štrukcií. Pôdorys sa o niečo zväčší aj pôdorysne,
ale vnútorný priestor sa zväčší aj vďaka oveľa
tenším obvodovým múrom, ktoré budú mať
pritom lepšie izolačné vlastnosti. Oveľa vyš-
ší komfort budú mať návštevníci aj personál.
Podmienky sa nebudú pohybovať na hranici
plnenia hygienických noriem, ako tomu bolo
doteraz. Pribudne sušiareň a ošetrovňa, rovna-
ko tzv. zimná miestnosť so samostatným vcho-
dom, ktorá je štandardom všetkých alpských
chát a slúži v čase núdze, keď nie je chata v pl-
nej prevádzke. Jedným slovom povedané, toto
riešenie bude po všetkých stránkach mnoho
ráz lepšie, ako je súčasný stav.
Minulý rok bolo v pláne postaviť hrubú stav-
bu a dostať ju pod strechu. Nepodarilo sa, lebo
podmienky pod Rysmi sú veľmi ťažké a zložité
a niektoré veci sa ani nedajú ovplyvniť. Staveb-
ná sezóna je časovo z hľadiska ochrany príro-
dy obmedzená na 15. jún až 31. október, ove-
ľa väčšie riziká predstavuje počasie. To nebolo
veľmi dobré a aj ďalšie komplikácie spôsobo-
vali sklz oproti plánom. Zbúrala sa spodná časť
chaty s jedálňou, zvyšok bol zázemím pre cha-
tára, personál, stavbárov. To boli veľmi kruté
podmienky. Na pár štvorcových metroch spá-
valo aj pätnásť ľudí, do toho stovky turistov,
ktorým bolo treba poskytnúť aspoň základ-
né občerstvenie. Do toho nečas, búrky, sneže-
Výstavba
Chaty pod
Rysmi
Chata po lavíne v roku 2000
Stavba začína, júl 2010
Chata v septembri 2011
Nová jedáleň v júni 2011
Rysy – vizualizácia
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/45
nia, provizórne terasy. Druhú časť chaty sa po-
staviť nepodarilo, zimu musela stavba prečkať
s dočasným nábehovým štítom proti lavínam,
čo bolo veľké riziko. Našťastie žiadna lavína ne-
spadla, bolo málo snehu. Tohto roku sa stavia
druhá, komplikovanejšia časť chaty. Začiatok
leta bol znovu veľmi zlý pre nepriaznivé poča-
sie. Chatu sme chceli kolaudovať koncom ok-
tóbra, ale pre mnohé technické problémy, ne-
doriešené záležitosti okolo odpadov, nedos-
tatok času, ale hlavne pre nedostatok financií,
bolo definitívne rozhodnuté dokončiť Chatu
pod Rysmi až v lete budúceho roku.
Chýbajú financie na dokončenie
Rozpočet generálnej rekonštrukcie Chaty pod
Rysmi je 516 805 €, štátna dotácia z roku 2006
bola vo výške 254 365 €. V roku 2010 sa skončila
prvá stavebná sezóna, výsledkom ktorej bola
realizácia zhruba polovice stavby. Náklady na
výstavbu už v roku 2010 výrazne prekročili
výšku štátnej dotácie a spoluvlastníci chaty, Klub
slovenských turistov a Slovenský horolezecký
spolok JAMES, museli ďalšie finančné náklady
vykryť zo svojich vlastných spolkových rezerv.
Doterajšie náklady na výstavbu Chaty pod
Rysmi v roku 2010 boli 333 154,17 € v týchto
položkách:
desiatich rokov 3 700 €. Veľká vďaka všetkým,
ktorí sa do tejto pomoci zapojili.
Doteraz sa medzi sponzorov výstavby zara-
dili tieto firmy a organizácie:
Xella Slovensko s.r.o., Šaštín-Stráže, www.xel-
la.sk, materiál Ytong, dar v hodnote 16 400 €
Rheizink Sk s.r.o., Bratislava, www.rheizink.sk,
krytina a fasáda, zľava v hodnote 7 750 €
Schiedel Slovensko s.r.o., Trenčín, www.schie-
del.sk, komín, zľava v hodnote 1 000 €
EKOCLIM s.r.o., Poprad, www.ekoclim.sk, krov,
zľava v hodnote 1 900 €
AB TEAM s.r.o., Žiar nad Hronom, www.abte-
am.sk, okná, zľava v hodnote 7 750 €
Stavunion s.r.o., Tatr. Lomnica, www.j-interier.
sk, interiér chaty, zľava v hodnote 9 500 €
WATTSUN s.r.o., Prostějov, dodávka fotovolti-
ky, zľava v hodnote 11 023 €
Český horolezecký svaz, www.horosvaz.cz, fi-
nančný dar 3 700 €
Mimoriadne členské známky SHS JAMES na
podporu výstavby Chaty pod Rysmi
V lete 2010 tieto známky vytlačila zvolenská
firma ŠVANDA DESIGN naozaj za sponzorskú
minimálnu cenu. Známky v hodnote 5, 10, 20
a 50 € je možné objednať mailom na sekretariá-
te SHS JAMES office@james.sk. Po objednávke
známky či známok vo zvolenej hodnote je po-
trebné finančnú sumu poukázať na účet spol-
ku vo VÚB banke číslo účtu 6233112/0200, var.
symbol 20102011, a po pripísaní sumy na účet
budú známky zaslané poštou. Kluby si môžu
známky objednať aj spoločne. Keď je to možné,
prosíme aj menný zoznam darcov. Známky sa
dajú priamo kúpiť na sekretariáte spolku a na
Chate pod Rysmi. Známky boli a budú k dispo-
zícii aj na veľkých spolkových akciách, festiva-
loch a podobne. Priatelia z Českej republiky si
môžu známky objednať aj na Českom horole-
zeckom zväze a sumu uhradiť na jeho účet, aby
nemuseli robiť drahý bankový prevod na Slo-
vensko. Informácie a presný postup nájdete na
webe ČHS www.horosvaz.cz, priamy link
http://www.horosvaz.cz/index.php?cmd=
page&type=2&article=1292. Mnoho českých
priateľov používa pri objednaní známok aj ces-
tu zaslania finančného obnosu v dobre zalepe-
nom doporučenom liste na adresu SHS JAMES,
Junácka 6, 832 80 Bratislava, SR.
V tejto súvislosti by som sa rád obrátil na
všetkých horolezcov, turistov a návštevníkov
Tatier z Čiech a Moravy, aby sa výraznejšie za-
pojili do pomoci Chaty pod Rysmi. Priznám
sa, že pri mimoriadnych členských známkach
som sa obával, ako nás českí priatelia zahan-
bia a ich pomoc bude oveľa väčšia ako na slo-
venskej strane. Nestalo sa tak a cez ČHS sa za-
tiaľ realizovali mimoriadne známky len za nie-
koľko stoviek eur. Chata pod Rysmi je aj Vašou
chatou, prespáva v nej viac českých ako sloven-
ských horolezcov. Členovia ČHS majú nielen na
Rysoch, ale na všetkých našich tatranských cha-
tách zľavu na ubytovaní vo výške 50 % rovna-
ko ako jamesáci. Tak verím, že aj tento článok
bude podnetom pre tých, ktorí chcú pomôcť.
Všetkým dopredu ďakujeme.
Územné a stavebné konanie v rokoch 2007
až 2009
1 287,91 €
Realizačný projekt stavby 2 171,00 €
Náklady na verejné obstarávanie
dodávateľa stavby a leteckej dopravy
460,00 €
Stavebné práce STAVUNION-u a stavebný
materiál
206 739,04 €
Letecká dopravaTECH-MONT 119 207,30 €
Stavebný dozor 1 900,00 €
Nádrž na vodu 1 288,92 €
Inzercia a poďakovanie sponzorom
stavebného materiálu v Športe
100,00 €
Po odrátaní štátnej dotácie museli spoluvlast-
níci už v roku 2010 uhradiť z vlastných zdrojov
náklady vo výške 78 789,17 €, z toho 60 % KST
47 273,50 € a 40 % SHS JAMES 31 515,67 €. Tie-
to finančné náklady sú pre obidve športové or-
ganizácie hraničné.
Na vykrytie zostávajúcich finančných nákla-
dov na dokončenie výstavby Chaty pod Rysmi
vo výške približne 183 650 €, by si spolumaji-
telia museli zobrať úver, čo však ohrozuje plne-
nie základných funkcií, ktoré tieto organizácie
majú – starostlivosť o rozvoj svojich športových
a turistických aktivít, organizácia športových
podujatí a štátnu reprezentáciu. Preto je finan-
čná pomoc z rôznych zdrojov pri dokončení vý-
stavby Chaty pod Rysmi pre obidve organizácie
nevyhnutná.
Najväčšiu pomoc sme doteraz dostali od
firiem na zľavách a daroch stavebného mate-
riálu, kde je našim najväčším sponzorom Xel-
la Slovensko, ktorá darovala murovací materiál
Ytong v hodnote približne pol milióna korún!
Príjem z predaja mimoriadnych členských zná-
mok SHS JAMES za rok 2010 bol 5 457,00 € a dar
Českého horolezeckého svazu zo zbierky spred
text Igor Koller
foto archiv autora
4545454545454545454545445454545454545454554545555555555
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/46
Do letošního ročníku bylo celkem tedy
přihlášeno 110 filmů, které porota vy-
hodnotila a ty z nich, jež nezapadly do
dramaturgie festivalu, případně nesplni-
ly jiná kritéria, vyřadila. V letošním roce
přistoupila porota k hodnocení opět zod-
povědněji, a tak do soutěže vstupuje de-
větapadesát filmových snímků.
Oficiální zahájení festivalu proběh-
ne 14. října v Ostravě a zakončení opět
v Praze, v kině Lucerna 3. prosince, kam
se může přijít podívat také veřejnost. Oba
dva slavnostní večery moderuje Petr
Horký a zúčastní se jich mnoho hostů
sportovního a kulturního světa.
Nejen slavnostní ceremoniály, ale také
chystaný doprovodný program jistě zpes-
tří festivalové dění. Vedle filmových pro-
jekcí, kterých je naplánováno asi 200, se
uskuteční besedy významných osobnos-
tí z outdoorového a cestovatelského svě-
ta. Za povšimnutí stojí beseda letošního
čestného hosta, jachtaře a legendární-
ho mořeplavce žijícího v USA Richar-
da Konkolského. Dalšími významnými
osobnostmi, se kterými se mohou diváci
v rámci festivalu setkat, budou horolezec
Bernd Zangerl (Rakousko), Leopold Sulov-
ský nebo loňský čestný host festivalu dr.
Miloslav Stingl a další osobnosti. Festival
také bude doplňovat řada fotografických
výstav (například v Ostravě, Praze, Bílině
či Zlíně). V posledně jmenovaném městě
se uskuteční i fotosoutěž.
Festival budete moci zaznamenat
také z médií. V letošním roce bude opět
pokračovat několikadílný pořad o festi-
valu a outdooru s názvem Minuty dob-
rodružství na programu České televize
ČT 4, od 8. října, vždy v sobotu od 22 ho-
din až do 3. 12. 2011. Letos poprvé bude
slavnostní zahájení v Ostravě a neméně
slavnostní zakončení v Praze vysíláno
v přímém přenosu na TV Noe, televizi
dobrých zpráv.
Kompletní přehled míst konání,
program a přehled filmů je do-
stupný na www.outdoorfilms.cz.
9. ročník Mezinárodního festivalu outdoorových filmů je největším soutěžním putovním
filmovým festivalem outdoorových sportovních, dobrodružných, adrenalinových
a cestopisných filmů ve svém žánru i rozsahu v České republice i ve světě. Organizátoři
letošního ročníku přijali do soutěže 110 filmů ze 16 zemí světa. Diváci se mohou tedy těšit
nejen na filmy, ale i bohatý doprovodný program ve 26 městech České republiky a letos
nově také na Slovensku v termínu od 14. října do 3. prosince 2011.
Obě fotografie jsou z filmu Le monde de Gaston Rébuffat
foto: Sylvie Chappaz, SEVEN DOC
9. ročník nabídne spoustu novinek,
zajímavé filmy a atraktivní program
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/47
MenocalsenarodilveSpojenýchstá-
tech,alesvékořenymánaKubě.A ne
jen tak ledajaké – jeho prababička
byla sestřenicí Maria Garcíi-Menoca-
la, povstalce, který bojoval za osvo-
bození Kuby od španělské nadvlády
a jako prezident řídil Kubu od roku
1912doroku1921.V roce1990založil
Armando Access Fund, lezeckou or-
ganizaci ve Spojených státech. Poté,
v roce 2009, zahájil projekt Access
Pan Am, iniciativu lezců, organizací
a jejich mecenášů z velkých firem za
účelem udržení otevřených lezec-
kých oblastí a ochrany lezeckého
prostředí po celé západní polokouli.
Roku2009vydaliArmandoMenocal
a Aníbal Fernández svého průvodce
Cuba Climbing (quickdrawpublica-
tions.com).
Armando nám občas pošle ně-
jaké své postřehy, zprávy či zážitky
svýchkamarádů.A někdyjetooprav-
du zajímavé čtení. Ostatně, posuďte
sami.TextposlaldoMontanycizinec,
který se svým parťákem jezdívá lézt
na Kubu. Jeho jméno opomeneme
zveřejnit, aby totiž, až doputuje vý-
tisk tohoto čísla na Kubu, neměl ni-
kdo zbytečné problémy.
Alpinistas
„Armando, vyptával se tu po
tobě nějaký chlápek z havanské
státní bezpečnosti.“
Do naší lezecké oblasti Viñales
zavítal agent státní bezpečnosti
a ptal se, co dělám, s kým se stý-
kám, co čtu, ba dokonce i co říkám
na kubánskou vládu.
Mí kubánští spolulezci tomu ale
nepřikládalivalnývýznam.Jedenmi
řekl: „Tahle země není jednoduchá
– musíš se zabývat takovými věcmi
a přitomtojediné,cochceš,je,abytě
nechalilézt.“ Nemluvilpřitomo mně,
popisoval svou vlastní sklíčenost.
O pár dní později jsme se vrátili
doHavany,pětz násjelosesvýmob-
vyklým viñaleským řidičem Lugem
Lezení na Kubě – rok poté
Pamatujete? Přesně před rokem měla Montana na zelené titulce vlasatého chlápka na
nažloutléskále.Hlavníčlánekčísla5/10byltehdyo lezenínaKubě.Dokoncejsmepotom
nějaké výtisky na Kubu posílali, jako jakousi morální podporu místním hochům.Výtisky
byjimvšakvelmipravděpodobněnedošly,protojsmejedoručilipřesKubáncežijícív USA.
Velmi nám pomohl Armando Menocal, lezec provozující server cubaclimbing.com, který
tímtomůžemedoporučitjakozdrojinformacíproty,kteřísenaKubuzalezenímchystají.
jeho malododávkou, která funguje
jakooficiálnítaxík.Společněsemnou
jeli čtyři další kubánští lezci. Naše pě-
ticeo jednuosobupřekračovalalimit
promnožstvícestujícíchv oficiálním
taxi, a tak jsme jednoho z Kubánců,
tmavého a štíhlého kluka s přiléha-
vým jménem Gato („Kočka”), scho-
vali v útulném otvoru mezi stropem
a masivní hromadou našich zavaza-
del a přikryli ho karimatkou.
Nechtěli jsme na sebe upoutá-
vat pozornost. Žádné oficiální pra-
vidlo nezakazuje, aby spolu Kubá-
nec s cizincem lezli nebo cestovali.
Celých šest let jsem lezl převážně
s Kubánci. Přesto každého z míst-
ních, kteří se mnou v taxíku jeli, va-
rovali, že nemá lézt s cizinci.
Pro mě tu byla další nepsaná
zvyklost–trestyzaporušenípravidel
se vztahují jen na Kubánce, nikoli na
cizince. Já jsem riskoval akorát to, že
budu muset do Havany jet sám. Pro
mé přátele to mohlo znamenat vy-
hozenínakrajnici–nebotakyvězení.
Sotva jsme se vyštrachali na dál-
nici, narazili jsme na blokádu. Zamá-
valinanás.Policistaotevřelzadníkufr
a odtáhl podložku. Gato se chechtal,
že ho chytili – dokud se na něj stráž-
ník neobořil:„Co je tady k smíchu?“
Pak obešel auto a pečlivě si nás
přes okénka prohlížel.Vrátil se k na-
šemu řidiči Lugovi a zeptal se ho:
„Jsou tohle Kubánci s cizinci?“
Lugo odpověděl, že ano.
„Co za zemi?“ zeptal se strážník.
Lugo, snad aby ukázal, že jsme
neškodní, odpověděl: „Oni jsou al-
pinistas.“
Strážník zaváhal, pak si Luga
odtáhl k předku auta. Naklonil se
k němu a potichu se zeptal, „Co je
to za zemi ta Alpinista?“
„Ne, ne – to je sport,“ vysvětlil
mu Lugo.
Strážníkovi se roztáhly koutky
do lehkého úsměvu. Vrátil Lugovi
papíry a neznatelným mávnutím
ruky nás vypravil.
Když jsme poodjeli kus dál, po-
vídá jeden z Kubánců: „Nikdo tady
neví, co se smí a co ne. Přesně tak-
hle dovedeš děcko k šílenství a tak-
hle z lidí uděláš děcka.“
Jiný na to: „Tahle země je pro
blázny.“
Ilustrační foto: Gerhard Schaar
F O T O S O U T Ě Ž
Příroda a lezení
Od října můžete přihlašovat své fotky do
2. ročníku fotografické soutěže, kterou
opět společně vyhlašují web Lezecká Revue
a časopis Montana.
Pro 2. ročník vyhlašujeme tyto základní kategorie:
Hory a příroda
(krajiny, panoráma...)
Lezení
(člověk a hory, skály, bouldery...)
Experimentální fotografie na lezecké téma
(koláže, montáže)
Ceny budou zveřejněny v průběhu soutěže.
Jak soutěžit
Zaregistrujetesepřesformulářnawebufoto.lezeckarevue.cz,odkud
bude možné zasílání soutěžních fotografií. Fotky posílejte ve velikos-
ti do 5Mb. Ke každému tématu můžete vložit nanejvýš 3 fotografie.
Hodnocení fotografií
Odborná porota, jejímž předsedou je i ve 2. ročníku soutěže Pepe Pie-
chowicz, vyhodnotí a zveřejní výsledky na webu LezeckaRevue.cz
a v časopisu Montana po 30. 4. 2012.
Vyhlášena bude nejzdařilejší fotografie v každé kategorii a bude
také vybrána celková vítězná fotka.
Navíc, na webu fotosoutěže bude možné hlasovat pro jednot-
livé snímky.
Soutěžící zasláním fotografíí do soutěže:
1. Uděluje souhlas se zpracováním zaslaných osobních údajů.
2. Prohlašuje, že je autorem zaslaných fotografií.
3. Poskytuje organizátorovi soutěže souhlas s publikováním svých fo-
tografií v tiskové nebo elektronické podobě v rámci soutěže a při
její propagaci v různých médiích.
4. Souhlasí s právem poroty přemístit snímek do jiné kategorie.
5. Jeseznámens tím,žeorganizátorsoutěžesivyhrazujeprávozměny
pravidel a témat soutěže. Na výhru v soutěži není právní nárok.
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/48
Janek, Jordan, Faith i já máme s napí-
nánímhajlajnrelativněhodnězkuše-
ností, ale tohle je přece jen něco tro-
chujiného.Netakovápohodičkajako
na Drábkách nebo v Ostrově, kde je
todoskal10minut.Janekprotenhle
projektvybralparádnímísto–neuvě-
řitelně exponovaný směr přesně na
slovensko-polských hranicích, pro-
stor mezi Zadním Mnichem a Cubry-
nou u polského plesa Mořské oko.
Výchozí bod pro náš česko-pol-
sko-americkýtýmbylv Zakopaném.
KroměJanka,Jordanaa Faithtamna
mě čekal ještě fotograf a kamera-
manWojtek,kterýmělcelouakcido-
kumentovat. Po příjezdu do Polska
mě přivítalo ne zrovna přátelsky na-
laděné počasí, déšť a teplota kolem
15 stupňů – prostě srpnová klasika.
S týmem jsme nakoupili potřebné
zásoby a večer doladili detaily pro
následující dny.
Ráno jsme vstávali brzy – ranní
ptáčedáldoskáčea mymělitenden
v plánu doskákat až na vrchol Zadní-
ho Mnicha a vymyslet, jak to vlastně
celé provedeme. Bohužel jsem po
pár hodinách pohybu zjistil jednu,
pro zbytek akce docela zásadní věc.
Zánovnípohorkydrželynohuparád-
ně,alenestihljsemjepředodjezdem
dost prošlápnout, takže je jasné, že
puchýře na sebe nenechaly dlouho
První highline veVysokýchTatrách
Moje první cesta do Tater. Nikdy jsem v horách pořádně nebyl, tak
doufám, že tenhle výlet dopadne dobře. Akci jsme naplánovali už
někdy na jaře, se Somewhere Else Land (SWEL) týmem jsme měli
v plánu napnout první highline ve Vysokých Tatrách.
vršku skály, ve stěně ani ťuk. Pak se
déšťzměnilv kroupy,noaspoňjsem
věděl, že už víc nepromoknu. Po asi
3 hodinách poskakování a cumlání
prstůbylonapnutoa zbývaloužjen
lajnu přejít.V mlze a větru se necho-
dí úplně jednoduše a když k tomu
přičtuještěnevyspalost,únavuz na-
pínání a zmrzlé nohy, tak se i z rela-
tivně krátké hajlajny stane slušná
výzva. Oba jsme s Jankem ale přešli
naše dílo na první pokus tam i zpět
a v lehce abstraktním stavu mysli
jsme si pogratulovali k úspěchu. Po
chvíli dorazil i zbytek týmu, Jordan
se pustil do zdolávání a Faith nás
mile překvapila sendvičem. Počasí
ale nedávalo naději na zlepšení, tak
jsme to zabalili. Lepší si odpočinout
než plýtvat drahocennými silami.
Párpiva huránakutě,dospatdeficit,
snadseránoprobudímedosluníčka.
A taky že jo. Ráno po dešti ani
památka,slunce,pármráčků,budou
parádní fotky. Já jsem chvilku váhal,
jestli mám podstoupit to puchýřo-
vémartyriumještějednou,nakonec
jsem se ale přece jen vykopal a v re-
kordním čase 55 minut vyběhl pod
Mnicha. Všichni jsme lajnu přešli
ještě jednou ve swami (smyčka ko-
lem pasu místo sedáku), udělali pár
záběrů a začali pomalu balit. Pořád
byla docela zima a na piknik nebyl
čas. Následující sestup k Mořskému
okujsemsiskoroužil,toalejendíky
vědomí,žebylstoprocentněposled-
ní. V kempu jsme naházeli věci do
džípu správce, který nám tak ušetřil
dalších 10 kilometrů pochodu zpát-
ky do civilizace. Následovala jízda
busem a jsme zase v Zakopaném.
Suma sumárum – 5 lidí, 3 dny
a první highline ve Vysokých Tat-
rách (25 metrů délka, 40 m výška
+ 1.000 m expozice). Lajnu jsme
pojmenovali „Ciubaka“ (něco mezi
polskoučupagoua starwarsovskou
čubakou).Proměosobnětahleakce
znamenalahodnězkušenostía hlav-
ně otevření nové sféry působnosti.
Ještě před odjezdem z Polska jsme
se domluvili na naší další highline
akci, tentokrát v Řecku, v Meteoře,
ale o tom zase někdy příště.
Hajlajn hajl!
čekat a projekt rázem dostal úplně
jinýšmrnc.Poubytovánív lezeckém
kempu jsme rozdělili matroš a vyra-
zilinaprvníseznámenís terénem.To
víceméně spočívalo v tříapůlhodino-
véprocházces tisícimetrovýmpřevý-
šením.V batohu plno železa pro kot-
vení a napínání hajlajny, spousta lan
a lezeckýho vercajku. A k tomu paty,
které při každém kroku prosí o slito-
vání. Super zážitek. Jak jsme ale do-
razilipodZadníhoMnichaa trochusi
odpočinuli,všichnichytlidruhýdech
a pokračovali v plánu. Janek a Faith
vylezli na Zadního Mnicha, já a Jor-
dan jsme měli vylézt kus po stěně
Cubryny. Já měl do té doby zkuše-
nosti jenom s pískem a uzlama, tak
jsem myslel na to, že snad ty friendy
a vklíněnce budou taky držet. Opatr-
ně prolézt krapet rozlámaným teré-
nem, dobrat Jordana a můžem začít
vymýšlet kotvení hajlajny. Šutrům
na obhození smyčkama se moc vě-
řit nedalo, ale naštěstí jsme našli pár
dobrýchnýtův solidnískálea i Janek
našel podobné místo na Mnichovi,
téměř ve stejné úrovni. Takže to by
bylo. Pověsit fixy, slanit, schovat caj-
ky pro napínání a hurá zase dolů do
kempu.Přivečeřizjišťujeme,žedruhý
den se má zhoršit počasí. Dva z nás
budou muset vstát nelidsky brzo
(3:30 – děláš si srandu?), vyběhnout
nahoru a napnout lajnu dřív, než při-
jde déšť. Janek si dobrovolně vytáhl
jednoho„černýho Petra“ no a druhý
zbyl hádejte na koho? Přece na mě.
Wojtek se rozhodl, že půjde s námi,
je to profesionál a bylo mu jasné, že
tyhle záběry budou stát za to.
Ránotonaštěstínenítakhrozné,
jak jsem čekal, kafe mi docela po-
máhá obživnout, takže směr Zadní
Mnich a jedem. Po pár minutách za-
čínázlehkapršeta jáváhám,jestlise
mámvrátitprolepšíbundu.Puchýře
ale tvrdí, že kroků bude i tak víc než
dost, pokračujeme ve výšlapu. Deš-
tík neustává, ale nahoře jsme stejně
zpocený jak koně, takže je to skoro
fuk. Špatné počasí nakonec přišlo
mnohem dřív, než jsme čekali, tep-
lota se srpnu jenom vysmála a vítr
jí přitakával. Pět minut jümarování,
dvacet minut pro obnovení krevní-
ho oběhu v prstech. Ze slovenské
strany se přes hřeben neustále va-
lily mraky, Janka jsem na 25 metrů
viděl leda jako siluetu, když stál na
text Kwjet
foto Jordan Tybon
www.somewhereelseland.com
Slackline je in.Vibram dokonce vyrábí boty
uzpůsobené chůzi na tenkém popruhu
(propagační materiál firmyVibram)
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/49
OCENĚNÉ VÝSTUPY
(autorem komentářů je Petr Resch)
Kategorie 1
Velehory nad 6.000 m n.m.
Ocenění nebylo uděleno.
Kategorie 2
Velehory pod 6.000 m n.m. – mixový a ledov-
cový charakter
Výstup roku:
Dušan Janák, Pavel Vrtík, Tatranský double
na Ganek
První volné přelezení „Centrálního koutu“ na
Galerii Ganku ve Vysokých Tatrách (8 UIAA, M8-,
9. – 11. 3. 2011) a výstup na Velký Ganek.
„Stoupa“ s „Bačou“ strávili ve stěně celkem tři bi-
vaky a volně přelezli legendární tatranský výstup,
který není možná číselně nejobtížnější, ale lze jej
bezesporu označit za jeden z nejvážnějších alpi-
nistických výstupů ve Vysokých Tatrách.
Kategorie 3
Velehory pod 6.000 m n.m. – skalní lezení
a big wall
Výstup roku:
Adam Ondra,„Tough Enough“, Madagaskar
První volný přelez, dvě variantycesty(original 8c
PP, 4. 10. 2010; 8b+ PP, 30. 9. 2010)
Skoro by se chtělo říci, že Adam se cestou prošel.
Minimálně vzhledem k úsilí, jaké museli vynaložit
předchozí „přelezci“ jednotlivých délek. Lehčí vari-
antu, kterou volně přelezl po jednotlivých délkách
francouzskýtýmzvučnýchjmen,přelezlAdamOn-
dra během prvního dne ve stěně. Originální směr
výstupu s délkou odhadovanou na 8c+ po odpo-
činku opět během jednoho dne. Nesnesitelná leh-
kost lezení, chtělo by se říci.
Kategorie 4
Skalní terény pískovcové oblasti
Výstup roku nebyl udělen.
Čestné uznání:
EditaVopatová,„Ztracený sen“, Teplické skály
Xb, RP, 25. 8. 2010
Kategorie 5
Skalní terény ostatní oblasti
Výstup roku:
AdamOndra,„PlantadeShiva“,Španělsko,Oliana
9b, první přelez, 22. 4. 2011
Z Adamovy pětice vylezených 9b za hodnocené
období on sám označil tento výstup za nejobtíž-
nější. Navíc první přelez. Čeho se ještě dočkáme?
Kategorie 6
Bouldering
Výstup roku:
Petr Resch, „Knockin’ on heaven’s door“, Pe-
trohrad
Prvnípřelez,8C(návrh),kámenDědek,15.11.2010
„Stařík“ se zatnul a vznikla krásná logická linie, za
níž by konečně mohlo přijet i pár siláků ze světa.
Co říci více? Snad jen ujištění, že na hodnocení Vý-
stupů roku jsem se nepodílel.
Čestné uznání:
Monika Kuhn-Gaberová, „Dry county“, Dě-
čínský Sněžník
8a, kámen Romantic Walls, 27. 4. 2011
Kategorie 7
Mixy a ledy sportovního charakteru
Výstup roku:
Lucie Hrozová,„Law and Order“, Diebshofen
M13+, 21. 3. 2011
Absolutní špička světového drytoolu. Přelez jedné
z nejtěžšíchdrytoolovýchcestnasvětěnavozujeotáz-
ku,codál.Prýcílev Kanadě,taksetěšmenadalšírok.
Kategorie 8
Skialpinismus
Ocenění nebylo uděleno.
Podle průběžného pořadí 8a.nu za posled-
ních 12 měsíců jsi aktuálně mezi boulderis-
ty a boulderistkami v republice pátá. Jaký
je to pocit?
Pocit je to dobrý, ale v lezení mi nejde o to,
kolikátá jsem, ale o radost, kterou z lezení mám.
Soustavně se v lezení zlepšuješ. Jaké máš
další cíle?
Určitě chci navštívit a prozkoumat pro mě
zatím neznámé lezecké oblasti.
Kterýlezeckýmateriáljetvůjnejoblíbenější?
Určitě moje domovina – tedy písek a Ostaš,
Ádr, Teplice, Bor, Labák. Musím ale přiznat, že
i vápno je mi blízké. Škoda jen, že za ním mu-
sím do zahraničí.
Kdo je pro tebe největším lezeckým vzorem?
Můj brácha Ondra Mázl – pro jeho nadšení
a poctivost (v lezení).
Mezi svými koníčky uvádíš taky snowboar-
ding. Kde nejraději jezdíš?
U nás v Herlikovicích. Ráda jezdím i na kole.
Sponzoři?
Saltic, Singing Rock, Tilak
Zdraví Momo, Monča Kuhn-Gaberová
Jako každým rokem, tak i letos byly vyhlášeny nejlepší výstupy realizované v období od 1. 8.
2010 do 31. 7. 2011 členy ČHS. V každé z osmi kategorií byl vyhlášen za nejlepší nejvýše je-
den výstup, v případě většího množství hodnotných nominací bylo některým uděleno čestné
uznání.Vítězné výkony vybírali předsedové příslušných odborných komisí ČHS ve spolupráci
se členy výkonného výboru ČHS.
Obecně se opět potvrdil již delší roky pozorovaný ústup lezců z hor nejvyšších, na druhou
stranu je Česká republika bez nadsázky velmocí na poli sportovních disciplín. Zásluhu na tom
má zejména Adam Ondra, ale i trojice dívek Lucie Hrozová, Monika Kuhn-Gaberová a Edita
Vopatová. Všechny jmenované lezkyně jsou mladice, které určitě ještě budou promlouvat do
světového horolezeckého dění.
VyhlášeníVýstupů roku proběhlo v závěrečný den Mezinárodního horolezeckého filmo-
vého festivalu v Teplicích nad Metují a zpestřeno bylo parádní přednáškou Lucie Hrozové
o jejím výkonu v Diebshofenu i o širších souvislostech s ním spojených.
Všem oceněným blahopřejeme a přejeme hodně úspěchů nejen při zdolávání dalších ho-
rolezeckých cílů.
Za VV ČHS Petr Resch
Monika Kuhn-Gaberová:
NEJLÍP SE CÍTÍM NA PÍSKUVÝSTUPY ROKU 2011
49
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/50
MG PYTLÍK
Originální ručně háčkované a šité
pytlíky na magnézium od Coolichu.
Vyrobené s láskou v České repub-
lice v limitované kolekci několika
kusů. Šitý sáček na magnézium má
zpevněné vyztužené hrdlo, vnitřek
z kvalitního microfleecu a poutko
na kartáček.
Doporučená MOC: 490 Kč
K dostání na: www.coolich.cz.
Nová, menší a lehčí verze nejznáměj-
ší brzdy GriGri. Ideální pro sportovní
lezení v tělocvičnách a na skalkách.
Hmotnost: 185 g
Pro průměr lana:
průměr lan 8,9 – 11 mm
Barva: šedá, modrá, zlatá
Doporučená MOC: 1.860 Kč
www.hudy.cz
DIRECTALPINE GUIDE
Velmilehká,dodetailupropracovaná,
svrchní záložní bunda. Nově s celo-
propínacím zipem a kompletně vyro-
bená z 3vrstvého laminátu. Technic-
ký, skvěle padnoucí, střih. Vyvinuta
ve spolupráci s profesionálními hor-
skými vůdci. Guide je ideální odolná
záložní bunda pro případ zhoršení
počasí. Vaše jistota při horolezectví,
skialpinismu, trekingu. Parametry
membrány: 20.000 mm H2
O/20.000
g/m2
/24 h.
Barvy: černá, modrá, modrá/limet
Střih: unisex
Doporučená MOC: 6.390 Kč
www.directalpine.cz
GRIGRI 2
PETZL
Novinka! Díky odlehčené optimali-
zované karbonové konstrukci a ka-
taforézní povrchové úpravě je tato
sněžnice nejen extrémně účinná,
nýbrž také téměř nezničitelná. Nově
vyvinutý systém Auto Adaption Flap
dává sněžnici extra vztlak, aniž by jí
na druhé straně bral flexibilitu.
auto adaptives flaps (flexibilní boč-
ní díly se přizpůsobí terénu)
steel blade (ocelové hřebenové
mačky)
technologickánosnost:40–120kg
barvy: stříbrná/šedá
velikost: EU: 35 – 46,5 UK: 3 – 12
rozměry: 600 mm – 210 mm, 600
mm – 230 mm (roztažené bočnice)
hmotnost: 979 g (!) x 2
Doporučená MOC: 4.990 Kč
více na: www.salewa.cz
VIPER HAMMER / ADZE
BLACK DIAMOND
DIRECTALPINE BELAY
Teplá izolační sportovní bunda s vyni-
kající izolací Primaloft® Sport. Zabez-
pečí váš komfort a ochranu i v těch
nejnáročnějších zimních podmín-
kách. Nízká váha, minimální objem,
pro transport lze sbalit do vnitřní
kapsy. Nově ramena chráněna mem-
bránovým materiálem (parametry
10/10), v límci integrovaná elastická
kapuce (ideální pod helmu). Vhod-
ná pro outdoor i každodenní nošení.
Bundu Belay používají Horští vůd-
ci ČR (ČAHV).
Barvy: černá, modrá, zelená/modrá
Střih: pánský
Doporučená MOC: 3.790 Kč
www.directalpine.cz
Oblíbené softshellové kalhoty, nově
i v dámském provedení. Pohodlné,
univerzálně použitelné při outdoo-
rových aktivitách – trekingu, lyžová-
ní, skialpinismu... Odvětrávání v bo-
cích, nohavice s protisněhovým lím-
cem, všechny švy podlepené. Ideální
v kombinaci s bundou Trango. Pa-
rametry membrány Dermizax EVTM
:
20.000 mm H2
O/16.000 g/m2
/24 h.
Barvy: černá, zelená/černá
Střih: dámský
Doporučená MOC: 6.490 Kč
www.directalpine.cz
DIRECTALPINE
EIGER LADY
Expreska s kombinací drátěné a kla-
sické karabiny s key lockem. Lehká
a univerzální.
Hmotnost: 94 g
Délka expresky: 11 cm
Šířka popruhu PA: 20 mm
Nosnost expresky: 22 kN
Nosnost karabin: 28/8/9 kN
Doporučená MOC: 280 Kč
www.hudy.cz
R.E.SET COMBI
ROCK EMPIRE
SALEWA SNĚŽNICE 999
Cepín určený pro lezce, kteří potře-
bují lehký a technický cepín na hor-
ské lezení. Dostatečně velké otvory
v hlavici i na konci násady pro vy-
tvoření jištění pomocí sněhové kot-
vy. Doplňky pro vytvoření cepínu pro
lezení bez poutek.
Hrot: Laser
Násada typu T
Variabilita úchopu
Použití: ledy, mixy, alpské lezení
Materiál: hliník (rukojeť), ocel
Délka: 50 cm
Hmotnost: 625 g (s kladivem),
655 g (s lopatkou – adze)
Doporučená MOC: 4.950 Kč
www.hudy.cz
N A P U LT E C H
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/51
Dámskésoftshellovékalhotyvhodné
do chladnějších podzimních a zim-
ních dnů. Ideální pro nenáročné out-
doorovéaktivityakaždodennínošení.
Perfektněpadnoucístřihapružnéma-
teriályzaručujívyššípohyblivostama-
ximálníkomfort.Kolenaazadnídíldo-
plněnmembránouprovyššíochranu
(parametry 10/10), ostatní díly kalhot
bez membrány pro max. prodyšnost.
Barevné provedení zipu umožňuje
kombinovatkalhotysvioletprodukty
z dámské kolekce Directalpine.
Barvy: černá, černá/violet
Střih: dámský
Doporučená MOC: 2.590 Kč
www.directalpine.cz
DIRECTALPINE SISSI
BOTY OMAHA/OMAHA
GTX LADY
Bavorský výrobce obuvi tradičně při-
chází s pohodlnými, lehkými a záro-
veň pevnými trekovými botami. Po-
slední novinkou je model Omaha.
Kombinace relativně pevné vnitř-
ní stélky s měkčí podrážkou přináší
perfektní rovnováhu mezi ohebností
a stabilitou. Již nemusíte váhat mezi
pevnou nebo pohodlnou botou!
K dostání s Gore-Texovou® mem-
bránou nebo v celokožené verzi. Sa-
mozřejmostí je i ženský model odpo-
vídající jinému tvaru chodidel.
Velikosti: 3,5–9
Doporučená prodejní cena: 179,95 €
(může se lišit v jednotlivých zemích)
Hmotnost: 670 g (vel. 7,5) GTX, kůže,
Cordura®
660 g (vel. 7) celokožená varianta
Více informací na: www.hanwag.de
Jedinečný sedací úvazek pro skialpi-
nismus, ledovcové túry a expediční
horolezectví.
T inovovaná spona Rock & Lock
T jistící oko barevně odlišeno (pev-
nost 15 kN)
T bederní pás a nohavičky vyrobeny
zprodyšnéPESlátkysvysokouodol-
nostíprotioděruaabsorpcivlhkosti
T nová konstrukce nohaviček
T metodický a identifikační štítek
T 2 opletená materiálová poutka
(pevnost 5 kg)
T pevný můstek mezi nohavičkami
Systém úvazku umožňuje oblékat
úvazek rychle a bezpečně i s připnu-
tými mačkami nebo lyžemi.
Velikost: S, M/L, XL
Hmotnost: 240 g (vel. M/L) (± 15 g)
CE 1019 • EN 12277 • UIAA
Doporučená MOC: 999 Kč
Vícenajdešna:www.singingrock.cz
FLAKE 22. června roku 1930 se v Berganu narodil jeden z největších alpi-
nistů dvacátého stoletíWalter Bonatti.V pětadvaceti letech, během
šesti dnů, od 17. do 22. srpna roku 1955, zrealizoval tento talento-
vaný horolezec sólo prvovýstup velmi náročnou linií v jihozápad-
ní stěně Aiguille du Dru. Cesta dala vzniknout názvu Bonattiho pi-
líř. V letech 1997, 2003 a 2005 se tato stěna otřásala v mohutných
kamenných lavinách a Walter Bonatti při svých cestách za dobro-
družstvím po celém světě mohl jen z dálky sledovat, jak postupně
jeho cesta mizí. Naposledy se stěna otřásla hned třikrát o víkendu
10. a 11. září letošního roku. Druhé skalní řícení v neděli bylo zatím
nejmohutnější. Nato, 13. září v noci, Walter Bonatti zemřel v jedna-
osmdesáti letech v Římě.
Martin Stolárik
MERINO MOIRA
Spojením přírodního vlákna z vlny ME-
RINO a vlákna MOIRA vznikla řada no-
vých pletenin, zařazených do kolekce
MERINO MOIRA. Vyvinuli jsme proto
oboulícní pleteninu, která dokáže pro-
střednictvím vláken MOIRA na rubní
straně transportovat vlhkost do vněj-
ší strany tvořené nejjemnějšími vlákny
MERINO SUPER FINE. Námi používaná
vlnajeošetřenatechnologiíSUPERWA-
SH proti plstnatění. MERINO MOIRA je
ideální pro aktivity expedičního typu,
vícedennívýlety,prosportysvysokým
rozdílem tepelných tělesných režimů
nebo pro běžné nošení.
Inovované střihy! Vlněná pletenina na-
víc zlepší tepelný komfort ramenou
a doplňuje skvělé vlastnosti plyše.
Triko MW/DRZ plyš / dámské triko /
dlouhý rukáv / zip / vlněné vsadky
vel.: S-XXL
Doporučená
MOC: 1.249 Kč
Více na:
www.moira.cz
DUCK
Nouzový blokant / polohovač od
firmy KONG, který vyniká nízkou
hmotností, výbornou manipulova-
telností, univerzálností a šetrností
klanu.Snadnáobsluhajednourukou,
fungování s popruhem (10 -15mm)
a lany od 8-13mm, to jsou jen základ-
ní charakteristiky tohoto šikovného
pomocníka pro výstup, polohování
nebo sebejištění.
CE dle EN 567:97, váha 70 g.
Doporučená MOC: 1.094 Kč
SPACÍ PYTEL ARCTIC
Špička mezi spacáky značky ALEXI-
KA pro extrémní účely. Náplň husí
peří. Anatomická kapuce, kapsa pro
polštářek, lem s vycpávkou pro větší
pohodlí. Systém proti samovolnému
otevření.Zipsfosforeskujícíbužírkou.
Vnitřní kapsa pro uschování důleži-
tých věcí, 360° límec pro dokona-
lou izolaci.
Technologie komor, bránící vzni-
ku chladných zón.
Teplota: Komfort: -15o
C
Extrém: -36o
C
Hmotnost: 2,3kg
Doporučená MOC: 7.290 Kč
Více na: www.alexika.cz
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/52
M O N T A N A J E N A F A C E B O O K U
A J D I ...
Tentokrát začneme slavnostně.
Tramtadadááá!!! A je to tady. Ger-
linde Kaltenbrunner z Rakouska
to ve svých jednačtyřiceti letech
dokázala a stala se první ženou na
planetě, která se může pochlubit
výstupem na všech 14 osmitisíco-
vých vrcholů, a to bez použití kys-
líku. Tím pádem může pomyslnou
korunku Himálaje nosit podstatně
hrději, než její dvě předchůdkyně,
a to Oh Eun-Sun z Jižní Koreje, jež
byla vůbec první ženou, které se
povedlo korunu Himálaje zkomple-
tovat (ovšem byla tam nějaká ALE),
a hned za ní krásná Baska Edurne
Pasaban. Gerlinde završila své tři-
náctileté snažení letos na K2, kdy
na vrchol vystoupila spolu se svým
manželem Ralfem Dujmovitsem.
K2 leží v pákistánské části Karako-
ramu a další kopec, o kterém bude
řeč, se nachází zase v indické části
tohoto pohoří. Junai Kangri (6.017
m) byla donedávna jednou z mno-
ha nezlezených šestitisícovek. Pak
do oblasti přišla šestičlenná španěl-
ská expedice pod vedením Jonase
Crucesa s cílem vylézt novou cestu
na sedmapůltisícový Mamostong
Kangri, ovšem podmínky pod stě-
nou jim nedovolily nastoupit, a tak
si jako náhradní cíl vybrali Junai.
Tady pak v západní stěně vylezli
750 m dlouhou cestu centrálním
žlabem s výlezem na vrchol sever-
nístěnou.Cestuv obtížnostiIV,AD+
pojmenovali„Sin premiso“.
No a nejen Gerlinde jako předsta-
vitelka něžného pohlaví se snaží
v horách. Máme tady další ženské
s nezanedbatelnými úspěchy. Nej-
prve ještě jednou Pákistán. Tady
s typicky ruskou zarputilostí pů-
sobila čistě ženská rusko-ukrajin-
ská expedice, ve složení Kopteva,
Lasynska, Chibitok. Za cíl si holky
nevybraly nic menšího než Gre-
at Trango Tower. V severozápadní
stěně vytvořily za 35 dní, kdy tvrdě
pracovaly na výstupové linii, cestu
v odhadované ruské obtížnosti 6B
(reálně prý A3, F7b). Další tři dny
pak ještě sestupovaly z vrcholu.
Tvrdé to ženy.
Z Pákistánu je to jen co by ka-
menem dohodil do Afghánistá-
nu a v této ortodoxně muslimské
zemi strávily léto sestry Pat Deavoll
a Christine Byrch, pocházející z No-
vého Zélandu. V provincii Váchán
si vybraly kopec, na němž poprvé
a také naposledy stál člověk v roce
1963 (byla to tehdy italská expedi-
ce). Koh-e-Baba-Tangi (6.515 m) se
Novozélanďankám povedlo zdolat
po pětidenním výstupu severozá-
padním hřebenem. Do základního
táborapaksestupovalypopůvodní
výstupové trase Italů.
Mezitím co holky škodily v muslim-
ských zemích, vydala se trojice Slo-
vinců Holc, Juvan a Kremser do ko-
munistické Číny, aby okoukli šesti-
tisícový Xuelian North-East na Tian
Shanu. Celkem na kopci vytočili
během 36 hodin a tří bivaků 2.800
metrů nové cesty „Arete of Trust“,
z toho 2.400 metrů v náročném
terénu ve stěně v obtížnosti ED2,
AI5, M5+ a zbytek po vrcholovém
hřebeni. Sestup z vrcholu neprobá-
daného kopce jim zabral ještě dal-
ší 2 dny ve velice špatném počasí.
Cestu věnovali svému kamarádovi
Andreji Magajnemu.Kromě tohoto
prvovýstupu trio vylezlo v oblasti
Xuelian ještě několik dosud nezle-
zených čtyřtisícovek.
Už dlouho jsme neslyšeli o Denisi
Urobkovi. Copak tenhle nezdol-
ný Kazach asi dělá po úspěšném
prvním zimním výstupu na osmu
v Karakoramu? Nejprve se poctivě
aklimatizovalnaKhan-Tengri(6.995
m), kde na vrcholu strávil ne zrov-
na romantickou noc. Pak na Peak
Prezhevalskego (6.240 m) spolu
s Dedeshkem vylezl s třemi bivaky
novou cestu za A2, F6b, M5 a svoje
dosavadní počínání zakončil v Kyr-
gyzstánu společně se svým kraja-
nem Durovem, v pohoří Kokshaal
Too novou cestou „Dollar Rod“ na
Pik Pobeda (7.439 m). Cestu ohod-
notili prozaicky tím nejtěžším mož-
ným ruským stupněm 6B.
A v Kyrgyzstánu ještě chvílí pobu-
deme. Do tohoto divokého pohoří
se vydala taky sedmičlenná dánská
expedice pod vedením pětačtyři-
cetiletého Carstena Cooper-Jense-
na. V oblasti Djangart Region, do
které se kvůli ušetření času dostali
ruskou helikoptérou, uskutečnili
celkem čtyři prvovýstupy na čtyři
nezlezené vrcholy, které také po-
jmenovali. Dál tedy jen heslovitě
o jejich úspěších: Peak Alexandra
(5.290 m) a cesta„Bivouac – French
for Mistake“, Peak Pernille (5.190 m)
a 700 metrů dlouhá cesta„Waiting
for theTide“. Na Peak Lea (4.950 m)
vylezli linii v obtížnosti do M4 a 70°
s názvem „Mermaid“ a poslední
cestou byla „Russian Roulette“ na
Peak Kathryna (4.885 m). Dalších
možnostík seberealizacijev oblasti
prý nepočítaně.
A Kyrgyzstán ještě jednou, ovšem
už ne sníh, led a mix, ale poctivý bi-
gwall. A když bigwall, tak kde jinde
v Kyrgyzstánu než v dolině Ak-Su.
Tady Rusové Sergej a Andrej Nefe-
dovi přelezli volně kombinaci cest
Troschinenko z roku 1982 a Klenov
z roku 1996 v severní stěně piku Ak-
Su (5.217 m). Výslednou linii o dél-
ce 1.500 metrů pojmenovali„Trans-
fering“ a odhadovaná obtížnost je
někde kolem F7b.
Letíme z daleké Asie na starý kon-
tinent. Tady pokračuje ve svém
projektu Exploring the Alps Her-
vé Barmasse. První cíl si splnil na
jaře, sólo výstupem na Matterhorn.
Jako druhý bod si vybral pilíř Mont
Brouillard, v jižní stěně Mont Blan-
cu. K prvovýstupu v levé části pilíře
si přizval bratry Ikera a Eneko Pou
a společně vytvořili novou cestu
„La Classica Moderna“ v duchu tra-
dičníchprůkopnickýchvýstupůjen
s minimemnejnutnějšíhovybavení.
Během jednoho dne vylezli volně
jedenáct délek v obtížnosti až 6c,
na vrchol Mont Blancu dorazili ako-
rát o půlnoci, strávili tu noc a druhý
den sestoupili do Chamonix. Za se-
bou měli celkový výstup s převýše-
ním3.300metrů,z čehož380metrů
bylosamotnéskalnílezení.Barmes-
seho projekt si klade za cíl vylézt tři
nové směry na nejvyšší vrcholy Alp,
a tovetřechrozdílnýchstylech.Jen
se můžeme dohadovat, kam pove-
dou jeho další kroky.
V Centrálních Alpách nám vznikl
další pěkný prvovýstup, a to do-
konce v celkem lidové obtížnosti.
Čtyřčlenný tým ve složení Comi,
Maspes, Mogavero a Miotti okouk-
li nezlezený jihovýchodní zářez
na předvrchol Monte Disgrazia
a v nádherné kompaktní žule tady
vylezli 800 metrů dlouhou„Via del
149°“ za VII-. Cesta je určena pro ty,
kterým nevadí delší nástup a rádi
utečou od davů, tlačících se na
štandech v klasických a stále do-
kola opakovaných cestách.
Z CentrálníchAlpseteďpřesuneme
do Dolomit. Tady se pěkný kousek
povedl Italovi Simonu Gietlovi.Ten
si ve skupině Sella na Piz Ciavazes
během tří dnů připravil, samozřej-
mě odspodu, nový prvovýstup
v tradicionalistickém stylu. Proč při-
pravil?V 7b+člověkužjenopravdu
těžko zatluče skobu. Po této přípra-
vě se pod stěnu vrátil a v jednom
zátahu ji samozřejmě přelezl RP.
Cesta „Das Privileg“ je buď pro ty,
co mají hodně navrch nad 9-, nebo
pro ty, co se nebojí hodit pořádnou
držku do obyčejné skoby.
A co máme ještě víc na východ?
Přece „Julky“. V severní stěně Tri-
glavu přelezl Tomaz Jakofcic spo-
lu s Tinou Di Batista během dvou
dnů a několika předchozích pří-
prav novou, 1.000 metrů dlouhou
cestu„Ulina smer“. V linii, která má
25 délek, umístili pouhých 28 nýtů
(z toho 13 je na štandech) a kro-
mě toho v cestě zanechali ještě 25
skob. To vše v obtížnosti IX. Jinak
Tomaz Jakofcic není v severce Tri-
glavu žádným nováčkem. Tohle je
už jeho čtvrtý prvovýstup v této
ne zrovna kompaktní stěně a ani
jeden z předchozích prvovýstu-
pů nešel obtížností pod VIII. Cestu
věnoval své dceři k jejím druhým
narozeninám. Hodný tatínek. Kdo
by se chtěl dozvědět o Jakofcicovi
víc, vřele doporučuji jeho webové
stránky. Na skalách leze 8b a s kli-
enty chodí na Everest. A mezitím
zvládá po celém světě vše, co vás
jen napadne.
Není lama jako Lama. Uběhly jen
dva měsíce od minulého čísla Mon-
tany a už tady máme další smršť
přelezů tohohle dvacetiletého na-
půl Nepálce a napůl Tyrolana. Po
svém předchozím tažení se zase
vrátil na chatu Lavaredo, a proto-
že si uvědomil, že na Cimu Gran-
de vlastně ještě nic nevylezl, tak
se kouknul, kudy že to vede cesta
„Camilotto-Pellisier“. Ona co do ori-
entace to není nijak náročná cesta.
Od spodu až nahoru k Dibonově
hraně je tu nasázena dlouhá řada
starých skob ze sedmašedesátého
a nové štandy od Mauro Bubu Bo-
lea. Obtížnost nejtěžší délky je pak
8a+.Tak tohle si David dal na rozlez
a na on-sight. Z Dolomit se přesu-
nul letos už podruhé do Chamonix.
Tady ho uchvátila cesta „American
Beauty“, kterou kdysi viděl v něja-
kémčasopise.Druhádélkatétoces-
ty je fantastická spára na camalot
0.5, která snad v Evropě nemá ob-
doby. Třetí, klíčová délka za 8a+ se
mu moc nepozdávala, o její obtíž-
nosti pochybuje a myslí si, že je ur-
čitě lehčí. Ze Chamonix to není da-
leko do Grindelwaldu. Ano, tušíte
správně. Je třeba přelézt taky něja-
koudarduv severceEigeru.Davidsi
vybralcestu„Paciencia“z roku2003
od dvojice Siegrist Steck. Ti ces-
tu poprvé přelezli volně až v roce
2008. Toto 900metrové 8a dosud
nemělo další opakování a můžete
hádat,kdosihopřipsal.O cestěpak
David mluví jako o svém nejnároč-
nějšímvýstupuv Alpáchi přesto,že
nejtěžší délka je „jen“ 8a, přičemž
délky za 7b a 7c se mu místy zdály
těžší něž klíčové 8áčko...
U Davida Lamy jsme nakousli ces-
tu„Camilitto-Pellisier“ v pravé části
severní stěny Cimy Grande di Lava-
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/53
redo. No a s opakováním této ces-
ty se roztrhl pytel. Kromě Davida si
tuhle, v poslední době asi nejopa-
kovanější těžkou vícedélku, střihl
třeba horský vůdce a člen lezec-
ké skupiny Ragni di Lecco Matteo
Piccard nebo univerzální němec-
ký lezec a člen Salewa Alpine Xt-
rem týmu Michi Wohlleben. Cesta
„Camilitto-Pellisier“ byla vylezena
v šedesátých letech, v době diret-
tissim bratry Minuzzovými. Cesta
jim zabrala celkem deset dní a osm
bivaků. Poprvé volně cestu přelezl
Bubu v roce 2003 a navrhl obtíž-
nost 8b. Postupem času se 8béčko
srazilo na 8a+, přičemž tyhle obtí-
že čekají až v šesté délce s tím, že
předchozích pět délek není o moc
lehčích. Po dalších už výrazně leh-
čích pěti délkách pak cesta vylézá
na východní hranu v cestě Dibona
Kante a tou na vrchol.
No a když už byla řeč o Matteo Pic-
cardim,taktenhleItalsipřipsalletos
ještě jedno zajímavé opakování. Je
jím jedno z nejvýše na světe polože-
ných 8a. Cesta„Digital Crack“ vede
tenkou spárou ve skalním bloku na-
cházejícím se na hraně Cosmique,
východní hraně Aiguille du Midi ve
výšce kolem 3.800 metrů. Údajně
nejvýše položeným 8a na světě má
pakbýtcesta„WomenandChalk“na
ShiptonSpireodMauroBubuBolea.
Podrobný návod na úhradu předplatného najdete na: w w w.montana.cz/predplatne
A tobybyloprotentokrátvše.Nebo
že by tu něco chybělo? No jo. Dave
MacLeod. Není číslo, aby o něm ne-
byla zmínka. Tak teda nebudeme
porušovat tradici. I když… Letošní
léto tenhle sympaťák opustil svou
ostrovní říši, ale místo aby zamířil
někam za teplem, tak se vydal do
Norska.Nalákánneúspěšnýmpoku-
sem Hansjörg Auera a Much Mayra
z loňského roku v cestě„Bongo Bar“,
v severní stěně věže Blamann, se
vydal na sever, s cílem přelézt tuto
čtyřsetmetrovoupůvodněhákůvku
volně. Několik dní se se svou přítel-
kynívěnovaličištěnía zkoušenícelé
cesty. Pak přišel den D. Nebudu to
příliš natahovat. Nastoupili a po pár
hodinách měl Dave posekanou dal-
ší těžce tradicionalistickou cestu. Je-
diný rozdíl je v tom, že obtížnost se
neuvádí v té změti čísel a písmenek,
jakjsouzvyklív Británii,alejetopro-
stě jen francouzské 8a. No a proto-
že byl Dave v Norsku na delší dobu,
tak mezi čištěním cesty„Bongo Bar“
stihl navrtat ještě dvě sportovky
v oblasti Tunga boulder. Jedno 8b/
b+ s názvem „Centre Court“ zvládl
i přelézt,druhácesta„Piercing“tepr-
ve na přelez čeká. No a že prý to je
něco kolem 8c, tak směle do toho.
Zdroje: www.lezeckarevue.cz, www.mountain.ru
www.horyinfo.cz, www.lideahory.cz, www.lezec.cz
www.bergsteigen.at, www.planetmountain.com
www.ukclimbing.com, www.up-climbing.com
text Martin Stolárik
VÝBER TATRANSKÝCH
STIEN – HOROLEZECKÝ
SPRIEVODCA
VYSOKÉ TATRY – VÝCHODNÁ
ČASŤ
Marián Bobovčák, Marián Jacina
Autoři i vydavatel dodrželi slovo –
2. díl horolezeckého průvodce po
Vysokých Tatrách je na světě. Kni-
ha je koncipována jako „výběr vý-
Z A J Í M AV É K N I H Y
Na www.horokupectvi.cz prů-
vodce koupíte za 410 Kč, při platbě
převodem je poštovné v ceně.
NEZVESTNÍ Z EVERESTU
MilanVranka
Bylo 17. října 1988. Čtveřice špičko-
vých slovenských horolezců, Dušan
Becík, Peter Božík, Jaroslav Jaško
a Jozef Just, vylezla alpským stylem
jihozápadnístěnuEverestuažnaJiž-
ní vrchol. Jožo Just pak sólo vystou-
pil i na hlavní vrchol. Byl to světový
výkon, něco jako tehdejší mezník
himálajského horolezectví. Do zá-
kladníhotáborasevšaknikdoz nich
nevrátil, zůstali nezvěstní. Autor po
dvaceti letech od tragédie proče-
tl staré novinové články, expediční
deníky,vyslechlnejenpůvodnívysí-
stupů“, takže tu nenajdete každou
věžičku a na ni vedoucí jednodél-
kovou diretissimu. Uvedené cesty
však patří mezi ty nejhezčí v Tat-
rách. Průvodce obsahuje vrcholy
v oblastiVelkéStudenédoliny,Malé
Studené doliny, Skalnaté doliny,
Doliny Zeleného plesa a oblasti Ja-
vorové doliny. Tedy část Tater, kde
jsou ty pravé lahůdky všech stup-
ňů obtížnosti.
Každá oblast je znázorněna
výřezem z podrobné turistické
mapy,přístuppodstěnyjesoučástí
popisů, stejně jako sestupy z vr-
cholů. Výstupy jsou zakresleny
v dokonalých barevných snímcích,
u většiny nechybí ani dostačující
slovní popis. U nových cest v po-
pulárních stěnách jsou výstupy
znázorněny přesnými schématy.
Obsahově i graficky se jedná o vel-
mi pěknou publikaci, kterou si Vy-
soké Tatry určitě zaslouží.
Formát 23 x 16 cm, 242 stran, plno-
barevný tisk na kvalitním papíru,
laminovaná obálka, měkká vazba.
VydalonakladatelstvíLitvor,s.r.o.,
Štrbské pleso v červenci 2011.
lačkou relace, ale i ostatní účastníky
tehdejšíexpedicea jejichkamarády.
Vzniklataknevšedníkniha,kterábez
příkras a patosu popisuje jeden hi-
málajský sen a jeho tragický konec.
V závěru pak autor představuje kaž-
dého z nezvěstných horolezců i oči-
manejbližšíchrodinnýchpříslušníků,
přátel a spolulezců. Autentické ba-
revnéexpedičnífotografiea snímky
z horolezeckého života účastníků
řadíknihuk nejpoutavějšímtextům
nejen o himálajském horolezectví.
Formát19,5x13,5cm,160stran,řada
černobílých a barevných fotografií.
Vydalo nakladatelství Vranka
Press v roce 2011.
Knihu koupíte na www.horoku-
pectvi.cz za 340 Kč. Při platbě převo-
dem je poštovné v ceně.
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/54
Všechno je to tak nějak o tom strachu.
Přece to ale se mnou ještě není tak zlý…
Doplnit sbírku smyček o nějaké tenčí, ale
tvrdé, kvůli snadnějšímu provlíkání. Potom
bych měl kouknout do dílny a uříznout ně-
jaký starý štětec. To jsem okoukal. „Zárohák“
zbavený svého konce, tedy vlastně pouze ná-
sada od štětce, je dostatečně dlouhá, zahnutá
a navíc ještě mívá v rukojeti elegantní díru
na smyčku. Oblíbený nástroj k umisťování
smyček, šetrný ke skále.
Víc už asi není co. Na písek asi nejde ni-
jak natrénovat.
To se lehce řekne…
Ano, tento článek je věnovaný letošnímu
teplickému fesťáku, jenom jsem si neodpustil
lezecký úvod, když už je řeč o lezeckém festi-
valu.
P O Č A S Í
Povídala paní v bufetu na hřišti („turek“
za 10 Kč – no neberte to!):
„Vždycky, když je ten… ehm… festival,
tak prší.“
Nejinak tomu bylo i letos.
Horký pátek a stejné sobotní dopo-
ledne vystřídalo odpolední ochlazení
a déšť. Na rozdíl od let minulých byl ten-
tokrát kdekdo přesně informován. Ve
čtyři je tu bouřka. Windguru, Wetter-
zentrale, Aladin. Tady už končí legrace.
Víceméně to trefili.
S E T K Á N Í
Lidí přijelo podle mého názoru hodně.
Lezci i lezci-kupci. Výhodou stáří (i toho
subjektivně pociťovaného) je, že máte
i staré známé. Ti se nezřídka vyskytu-
jí na stejných místech jako vy. Z tohoto
pohledu je celý fesťák vlastně „jen“ ur-
čením místa a času. A dále už je to o ná-
hodě, jestli se všichni potkáte, nebo ne.
2 8 . M H F F
A letošní ročník? Za všechny ty roky má
fesťák vypracovánu svou úroveň. Vždy
se něco vylepšuje, ale základ zůstává.
Stánky se zbožím za výjimečné ceny, hu-
debně-kulturní program na hřišti, filmy,
vernisáž fotografií, program v parku,
který pro zábavu všem každoročně pro-
vozují a vylepšují nadšenci z firem zabý-
vajících se lezením.
Letos přibyly další soutěže, z nichž
diváky zaujal zejména skok do dálky,
54
Ležím doma na pohovce. Odřené koleno
a loket pobolívají, o naražené ruce ani
nemluvě. Navíc mě bolí hlava a v krku.
Není mi moc do řeči. Takhle se nevrací
domů někdo, kdo odjel za odpočinkem. Byť
aktivním. Vlastně to není tak zlý. Hlava
a krk jsou pouze následkem dehydratace
kombinované s festivalovou nevyspalostí.
Ruka je jen lehce naražená a odřeniny se za
pár dní zahojí.
Zavírám oči.
Myslím na to, co udělat příště lépe. Ne-
mohu si pomoci, ale v té jedinečné pískovco-
vé směsi strachu a odhodlání u mě nepatrně
častěji zvítězí to druhé. Bohužel to ale nezna-
mená, že bych se za všechny ty roky lezení
zrovna na písku nějak výrazně zlepšil.
Solivé rajbasy, tupé spáry, tenké hodiny,
které možná ještě vydrží, kruhy, co jdou ně-
kdy naštěstí nahodit smyčkou, strach zalezlý
až pod kůží.
„K…a vole, p..a vole, m…t vole!“ suché rty
sprostě nadávají. Ani nevím, kde se ta man-
tra ve mně vzala, ale stojím metr pod kruhem
a moc možností nemám. Za chvíli se mi jis-
tič už nepokrytě směje. Z obou z nás to tak
nějak spadlo. Zajímavý, že obvykle to nako-
nec dopadne dobře. Čistě statisticky jde jen
o subjektivní pocit. Kolik historek z „metru
pod kruhem“ jste slyšeli a kolik jich dopadlo
vyloženě špatně?
FESŤÁK …
54
Festivaljeo setkávánílezců.Lezeckelegendy
PetrPrachtela BohoušSýkora
„Načepujtemiještědvěpivaprokamarády“
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/55
svým stylem „z palety na paletu“ simu-
lující pískovcové přeskoky.
Možná vám to tak nepřijde, ale já jed-
noznačně kladně hodnotím změnu for-
mátu festivalového zpravodaje. Pěkný,
obsáhlý a všeobsažný. Jedna verze na
celý festival. Dřívější každodenní a kaž-
donoční martyrium ve snaze mít ráno
hotové a v dostatečném počtu namno-
žené další číslo Zpravodaje totiž doslova
deptalo všechny zúčastněné. A změna je
to po všech stránkách rozhodně k lepší-
mu.
F I L M Y
Kompletní výsledky najdete na strán-
kách www.horolezeckyfestival.cz, což
můžete brát i jako pozvánku na příští
ročník. Vítězný film minulého festiva-
lu bývá zařazen do aktuálního progra-
mu. Osobně mi to nedá nevzpomenout
film Prorok (Prophet) o jednom yose-
mitském prvovýstupu s Leem Houldin-
gem v hlavní roli. Velmi blízký svým
přístupem, humorem, odzbrojujícím
úsměvem, nepostradatelnou a záro-
veň tak trochu odstrčenou rolí v celém
příběhu je mi Leův spolulezec, Jason
Pickles.
Leo: „Já tam v každém druhém kroku
málem vypadl.“
Jason: „To mi nemusíš říkat, já tam
v každém druhém kroku vypadl.“
O debatě k vydávání výkřiku dopro-
vázeného náležitou mimikou v klíčovém
místě délky ani nemluvě. Obrat „tichý
sharmovský výkřik“ už se pomalu začí-
ná zabydlovat ve slovníku mých zasvě-
cených známých.
P Í S E K
Letos počasí lezení celkem přálo. Osob-
ně jsem bohatší o dva zaslechnuté a ne-
zapomenutelné obraty: „To byl boulder,
že by se i Ondra pos…!“ A „kratce“ ost-
ravsky pronesenou odpověď na poměr-
ně hloupou, přesto velmi častou otáz-
ku:
„Jak’s to tady lezl?“
„Šel jsem do rizika!“
Buď víte své, nebo ne. Tečka.
D A N I A N D R A D A
Legenda. Lezení a nic než lezení. Bohužel
uměl jen málokdo v sále španělsky, a tak
jsme byli odkázáni na překlad. Myslím, že
před domácím španělským publikem by
ještě mnohem více vynikla Daniho uvol-
něnost a nadhled, hraničící s neskrýva-
ným veselím.
Cenadiváků–Tenkrátv rájianebDamalsimparadies.DavidSvárovskýPorotaMHFF–PaloPekarčík,SimonaBartošováa SteveLichtag
Kinobylokaždýdennekompromisněplné
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/56
Drbnu do bráchy a nabízím sázku:
„Uvidíš, že se ho při diskusi někdo zeptá
na to, zda lezl, a jak se při tom cítil, na
zdejším písku.“ Odmítá se vsadit.
A je to tu! „…ještě jsem tady nikdy ne-
lezl, snad zítra, popravdě, mám z těch
uzlíků strach.“
Následuje další otázka: „Zeptejte se,
prosím, jestli má na zítra nějaké spo-
lulezce.“
Odpověď – nějaké kamarády ze Slo-
venska, ale jestli prý má tazatel zájem,
může se přidat.
„Já lezu tak šest plus.“ Publikum se
směje.
„Já zítra, po těch uzlíkách, nepolezu
nic těžšího.“ Publikum řve smíchy.
Dani dělá skutečně těžké cesty a celý
jeho život je prostoupen skalním leze-
ním. Podle svých slov je po pár dnech
bez lezení celý nesvůj. Trénoval tak, že
lezl bosky nebo poslepu. Ano, může-
te spolu s jedním diskutujícím z poroty
k Arco Rock Awards namítnout, co vlast-
ně víme o cestách ve Španělsku a jest-
li to Daniho lezení není celé tak trochu
jednostranné. Ale to, že je jedním z nej-
lepších a sympaťák k tomu, mu nemůže
upřít snad nikdo.
Malý příklad. Dani startoval na di-
vokou kartu na festivalových bouldero-
vých závodech. Vrátil se z prvního chy-
tu a požadoval jeho očištění, evidentně
otálel s nástupem do boulderů, v klí-
čových místech si při statických fixech
„máčoval“ ruce. Lapidárně shrnul počí-
nání tohoto evidentně silného a vyleze-
ného Španěla hlas vedle stojícího divá-
ka: „Tak nevím, dělá si ten borec z toho
prdel?“
Těžko říct, každopádně skončil třetí,
diváci si užili show a vy ostatní zkuste
zavzpomínat, jak často si některý z hos-
tů festivalu jde zazávodit s ostatními.
Z Á V O D Y – Č P V B O U L D E R I N G U
Tím se dostáváme k závodům. Letos je
pořadatelé rozdělili do dvou dnů a roz-
hodně to věci prospělo. Tradičně sil-
nou diváckou kulisu ještě umocnil noč-
ní déšť vystřídaný postupným roztrhá-
váním oblačnosti. Tedy příjemné počasí
a mokré skály znemožňující jít za leze-
ním.
Faktem je, že zdejší závody připravu-
jí naprosto profesionálně. Více o nich se
dozvíte v následujícím článku.
text Tomáš Roubal
foto Petr„Pepe“ Piechowicz
PřednáškaDaniAndradyVěšák–nekompromisnísouboj
Kdyby jsi měl tuhle lanovou hlavu, tak se ti to nestalo :) Na vzpomíkové výstavě Zorky Prachtelové
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/57
Rozložitý štít v hlavnom hrebeni
s tromarozbiehajúcimisahrebeňmi:
na S sa hrebeň končí v Sedielku, na
Z v Zbojníckomsedlea naJVvybieha
hrebeňom,ktorýsakončív Priečnom
sedle, ktoré oddeľuje Malú Studenú
dolinu odVeľkej Studenej doliny.
DoVeľkejStudenejdolinyspadá
Široká veža svojou J stenou, vyso-
kou asi 200 m. Pre svoju mimoriad-
ne pevnú skalu je jednou z najvy-
hľadávanejších stien.
Prístup:
OdZbojníckejchatypožltejznačke
na Strelecké polia a z chodníka od-
bočíme pod J stenu (1,30 h).
OdTéryhochatypozelenejznač-
ke do dolinky pod Sedielkom na
rázcestie a odtiaľ žltou značkou cez
Priečne sedlo pod J stenu (1,30 h).
Zostup:
Z vrcholu smerom na V po JV hre-
beni, potom žľabom vpravo od
hrebeňa a cez skalky a stupne do
Priečneho sedla. Odtiaľ doprava po
žltej značke do Veľkej Studenej do-
liny k Zbojníckej chate (¾ h), alebo
doľava nadol po reťaziach do Malej
Studenejdolinyk Téryhochate(¾h).
Prehľad výstupov:
1. „Maškov kút“ klas. VI, 4 h, AP/
III/20
O. Hucký, J. Mašek – 6. 8. 1945
2. K. Ambrozy, W. Wisniewski – 11.
8. 1975, klas. V+, 3½ h
3. „Čerešňový pilier“ klas. V, 3 h
M. Vargová, K. Páleníček – 16. 6.
1972
2. výstup: M. Pelc, J. Stejskal –
18. 10. 1972
3. výstup: S. Drlík, P. Mačák, Gurt-
ler – jar 1973
4. výstup: L. Benešová, V. Tatarka
– 10. 9. 1973
1.zimnývýstup: Čavan, Chovanec,
P. Lamačka – 1. 2. 1974
4. „Klasickácesta“klas. IV, 3 h, AP/
III/13, 14, 15, 16
W. Kulczynski, K. Piotrowski, J. Rot-
wand, M. Šwierz – 31. 8. 1912
1. zimný výstup: L. Hofírek, V. Šmí-
da – 19. 2. 1954
2. zimný výstup: I. Gálfy, I. Urba-
novič, L. Urbanovičová, J. Weinczil-
ler – 28. 4. 1958
5.T.Gross,L.Páleníček–14.9.1968,
klas. V+, A1, A2 (RP 7-), 5 h
1.RP:pravdepodobneEcsédiIstván,
Babasán Gábor – klas.7-, 6. 6. 1982
6. „Opavskácesta“klas.VI-,A3,9h
Bradáč – Hruška, 1. 10. 1977
2. výstup: P. Jackovič, J. Nemec,
15. 8. 1988, 6 h
7. „Neznesiteľná krehkosť bytia“
klas. VII+, A0 (RP 8/8+), 5,5 h
J. Svrček – V. Jakubec, 15. 9. 2006,
klas. VII+, A0, 6,5 h
1. RP: J. Svrček – V. Jakubec, 23. 9.
2006, klas. 8/8+, 5,5 h
2. RP: T. Vaverčák, M. Komora,
13. 10. 2006, klas. 8-, 3 h
8. „Všetko v poriadku“ klas. V, A0,
(RP 6/7-), 4 h
E. Baničová, I. Koller, 18. 9. 1974
2.výstup:L.Kořínek,V.Šimánek,M.
Bakeš, 19. 7. 1975, 5 h
1. zimný výstup: Š. Kutil, S. Šilhán,
29. 2. 1976, 2,5 h
pozn.pravdepodobnelezenéužskôr
– Tichým a M. Kalábem
9. „Motykova cesta“ klas. V, AP/
III/18, 3 h
S. Motyka – J. Sawicki, 23. 7. 1932
2. výstup: Z. Kuleszyna, T. Pawlo-
wski, 24. 9. 1936
1.zimnývýstup: J. Sláma, B. Nejed-
lo, 22. 3. 1953
2. zimný výstup: J. Mašek, K. Skřip-
ský, 2. 4. 1953
9a. „Priamejši variant“ klas. VI,
AP/III/19
W. Konarzewski, A. Marusarz ml., S.
Motyka – 22. 9. 1938
2. výstup: pravdepodobne Z. Czar-
niak, A. Nowacki – leto 1966
10. „Pánská jízda“ klas. VI, 3,5 h
F. Došek, V. Komárek, L. Heger, V.
Velebný, 11. 9. 1975
2. výstup: L. Neubaerová, J. Gurník
– 10. 10. 1981
3. výstup: D. Pencaková, P. Zákut-
ný – 12. 8. 1982
10a. „Variant - Zkratka duchů“
klas. VI
K. Barth, V. Vladev, 15. 8. 1983, stre-
dom platní piliera
11. „Pravým vhĺbením steny“ klas.
IV-V, AP/III/21, 1,5 h
F. Kele ml. – K. Pavlík, 22. 8. 1951
ŠIROKÁVEŽA
2. 461 m
J – STENA
text a foto Jozef Gurník
TAT RY
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/58
Z ÁV O DY
Nabízí se otázka, zda jsou v dneš-
ní době závody událostí spíše pro
diváka, nebo pro závodníka. Cílem
organizátorů tohoto klání bylo
skloubit obojí – ale je vůbec mož-
né dosáhnout v tomto rovnováhy,
uspokojení všech zúčastněných?
Pomyslná ručička na vahách le-
tošního závodu se středu přiblížila.
Závodní pole Českého poháru
v boulderingu je dlouhodobě zú-
ženo na elitních třicet až padesát
lidí, dřívější stovka závodníků je
pryč. Ale spíše je to dobře, vše je
nahrazeno kvalitou výkonů. Žen-
ské závodní pole má přitom oprav-
du vyrovnaný top five. Selekce
nejlepších závodníků a závodnic
proběhla letos v sobotní kvalifi-
kaci: 8 nej-žen, 14 nej-mužů + VIP
Dani Andrada.
Nedělní finále přilákalo mno-
ho diváků, do toho speaker Váňa,
DJs’group LážoPlážo, zajímavě
postavené bouldery (od Toma
Doubravského). Vše dohromady
navodilo dosti bouřlivou atmo-
sféru! Potlesk, údiv, povzbuzování,
překvapení a jiné emoce a proje-
vy diváků tlačily závodníky hore.
ČESKÝ POHÁR
V BOULDERINGU
TEPLICE NAD METUJÍ 2011
snad skoro celý festival. Naši zá-
vodníci ale nezůstali v pozadí, lezli
bez chyb a mistra porazili, bravo!
První místo získal Onřej Nevělík, 2.
místo Jan Chvála a 3. místo Dani
Andrada (české 3. místo obsadil
Jakub Hlaváček).
Mnoho detailů a makrodetai-
lů zapadlo do sebe a vrabci si ště-
betali, že byli svědkem „nejlepší-
ho závodu na fesťáku“. Ať je to už
pravda, nebo ne, všechny účast-
níky hřeje na duši a velmi těší, že
se závody povedly. Vložili do nich
maximum energie. Překonat tento
výkon v dalším ročníku bude těžké,
ale ne nemožné.
Na výše zmiňované rovnováze
se podíleli všichni partneři závodu,
který byl zaštítěn ČHS a Meziná-
rodním horolezeckým filmovým
festivalem, jako Pilka kameny,Yate,
Ternua, Rockpoint, Megas, Han-
nah, Maštálko, Aix, Hudy sport, Big
shock! Restday, Red point a Ubyto-
vání pod modříny.
Za podporu všem děkujeme.
Vězte, že popis atmosféry není ni-
jak zkreslený (přívlastky skvělá, str-
hující, aplaudující jsou tu na místě)
Krásná to podívaná na moření se
osmi žen na strukturách, oblých
chytech, škrabičkách, v koutku…
Právě kout rozhodl pořadí: 1. mís-
to Nelly Kudrová, 2. místo Petra
Růžičková, 3. místo Věra Kostru-
hová. Nej-muži přijali mezi sebe
exotického návštěvníka – Daniho
Andradu. Jeden z nejlepších skal-
ních lezců světa přilákal na finále
EditaVopatová,(4.místo)
NellyKudrová,(1.místo)
58
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/59
– zde máte bohužel před sebou jen
černobílá písmena – no energy, no
emotion. Nezbývá proto, než vás sr-
dečně jakožto organizátoři na další
festivalový závod do Teplic pozvat.
text Honza Zozulák
a Michaela Panáčková
foto Pepe Piechowicz
OndřejNevělík,(1.místo)
Spiderman Ondra Mázl začíná fotografům fušovat do řemesla
Dani Andrada, (3. místo)
Ondra Beneš
Věra Kostruhová, (3. místo)
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/6060
„Já vám to, pane, povídám, na ran-
ní vítr teď čekám, ať vypráví,“ tak
začíná jedna písnička od Rangers.
A vítr povídal. Jednoho rána, bylo
to 14. srpna tohoto roku, se vypra-
vili členové horolezeckého klubu
mládeže z Orlové spolu s mládeží
TJ Baník Karviná na Vysočinu, do
malebné dědiny Blatiny, aby si uži-
li lezení na letním soustředění. Pro
některé členy klubu, kteří jeli po-
prvé bez rodičů, bylo soustředění
velkou neznámou. Naopak ti, kteří
jezdí opakovaně, už vědí, do čeho
jdou, a že co si navaří, tak to si i sní.
A když potřebují radu, tak ji dosta-
nou od dospělých.
Hned po příjezdu jsme se uby-
tovali a seznámili s povinnostmi na
soustředění. Po menším odpočin-
ku si šli všichni prohlédnout cvič-
né skály Drátníku. Zde se budou
učit zakládat technické pomůcky
při lezení, které se používají jenom
v přírodě.
Přes den probíhal lezecký vý-
cvik na Drátníku, po příchodu na
chalupu si každý připravil jídlo
a po něm bylo povídání naplněné
trochou teorie ze zdravovědy, mís-
topisu, topografie a uzlů. Nelezlo
se jenom na Drátníku, ale zajelo se
i na skalní útvar Pasecká skála.Tady
se lezlo„o dušu a až do posledních
sil“. V polovině soustředění byl od-
dychový den, kdy se uskutečnil
tradiční orientační závod, při němž
účastníci uplatnili již nabyté zna-
losti z teorie. Zlatý hřeb přišel od-
poledne – lanovka. Tentokrát byla
nejdelšív historiivšechpořádaných
soustředění, měřila 100 m. Vyzkou-
šeli ji všichni a náležitě si užívali jak
dlouhý sjezd, tak i zpáteční výšlap.
Večer následoval táborák s opéká-
ním buřtů a stezka odvahy. Počasí
nám přálo v mezích zákona. Všich-
ni přežili soustředění bez úrazu, ale
jednuvelkoučernoukaňkutomělo
– sedm dní uběhlo jak velká voda
a jelo se domů.
SOUSTŘEDĚNÍ NA VYSOČINĚ ANEB LETNÍ
VÝJEZD MLÁDEŽE Z ORLOVÉ A KARVINÉ
text Karel Návrat
foto archiv autora
Letní Tatry patří mezi oblíbené
horolezecké lokality. Právě tam
se Michal vydal s parťákem na
prodloužený lezecký víkend. Vý-
běr padl na štíty kolem „Brnčálky“.
Když brzo ráno opouštěli chatu
u Zeleného plesa, netušili, že me-
teorology slíbená studená fronta
dorazí o půlden dříve. Weberovka
za VI na Malý Kežmarský štít byla
na ten den jasná volba, prostě kla-
sika. Začátek túry v pohodě, žádný
problém s nástupem ani s orienta-
cí ve stěně, ale v poledne to přišlo!
Nejdřív silný vítr a pak červencové
sněžení s téměř nulovou viditelnos-
tí.Prvolezecnapůlicestykeštandu.
To co následovalo, bylo jak ze zlého
snu.Výkřik a kolem Michala prolétá
s rachotemtemnýstín.Toprvolezec
vypadává ze stěny s celým blokem
skály… Michal naštěstí pozorně
jistí a jeho pád zachycuje. Bohužel
původně 60metrové dvojče končí
2 metry za kyblíkem. Padající blok
lano přesekl jako gilotina. S těmi
pár metry co jim zbylo, se v tomhle
počasí slanit nedá. Navíc oba jsou
řádně potlučení.
Zoufalý Michal volá mobilem
o pomoc. Kolem 16:00 hodiny se
i přes nepříznivé počasí rozjíždí
akce Horské záchranné služby. Ně-
kolikahodinový výstup záchranářů
byl úspěšný a oba horolezce zane-
dlouho transportují z nouzového
štandu na malé římse do bezpečí.
Jak uvedl velitel zásahu: „Mladíci
perfektně zvládli situaci a nouzově
zabivakovali ve štandu, jejich stav
byl vzhledem k objektivně nároč-
ným podmínkám velmi dobrý. Do
stěny vyrazili připraveni a zhoršení
počasí je nezaskočilo. Do batohu si
kromě nutného vybavení vzali i zá-
ložní hardshellovou bundu GUIDE
českého výrobce Directalpine. Jedi-
nou slabinou ve výbavě tak byl mo-
bilní telefon s vybitou baterií, takže
záchranáři neměli poslední dvě ho-
diny s horolezci kontakt.“
Takovéto zprávy se šťastným
koncem jsou pro vývojáře outdo-
orové firmy Directalpine rajskou
hudbou. Všichni jsme zapálení bi-
keři,paraglidisté,horolezci,zkrátka
aktivnílidé.Novéoblečenívyvíjíme
vlastně sami pro sebe. Ve vývojové
dílně zúročujeme své zkušenosti,
aby dokonalejší střihy a jednotlivé
detaily tvořili kvalitní celek, který
majiteli poslouží a na horách třeba
i zachrání život.
Velký důraz klademe na vý-
běr materiálů. Všechno se pečlivě
testuje v laboratorních i reálných
podmínkách. Úzce spolupracu-
jeme s vědci i studenty z Fakulty
textilní Technické univerzity v Li-
berci. Cílem je co nejvyšší kvalita
při odpovídající ceně. Jsou to pro
zákazníka neviditelné rozdíly, kte-
ré Direct Alpine staví v kvalitě mezi
špičkové značky.
Z technologických a kapacit-
ních důvodů realizujeme část
naší výroby i v zahraničí. Našimi
hlavními dodavateli jsou výhrad-
ně specializované, technologicky
orientované firmy s vlastním vý-
vojem na nejvyšší úrovni. Naši do-
davatelé z Japonska, Koreje a Viet-
namu v současnosti představují
technologickou a inovativní špič-
ku v textilním průmyslu. Díky nim
disponujeme nejmodernějšími za-
řízeními, potřebnými pro ultrazvu-
kové spojování, laserové tvarování
střihových dílů, laminování textilií,
welding atd. Jde o výrobu na vel-
mi vysoké úrovni, zajišťující maxi-
mální kvalitu, rychlost a preciznost
zpracování.
Většina oblečení značky Di-
rectalpine je ale vyráběna stále v ši-
cích dílnách v České republice a na
Slovensku. Každý z našich provozů
se specializuje na určitý druh oble-
čení, v jehož výrobě vyniká a na kte-
rý má zvlášť vyškolené pracovníky.
Naše výroba v České a Slovenské
republice podporuje místní eko-
nomiku a zaměstnanost. Zadává-
me práci desítkám zkušených šva-
dlen u nás na Liberecku i v dalších
regionech. I za ně Vám velmi dě-
kujeme za přízeň a nákup produk-
tů značky Directalpine. Také nové
zimní kolekci, která nyní přichází
do obchodů, jsme všichni věnovali
maximální pozornost jak ve vývoji,
tak ve výrobě. Věříme, že oblečení
Directalpinebudei nadálepřispívat
k vaší spokojenosti při oblíbených
outdoorových aktivitách i vysně-
nýchvýpraváchzadobrodružstvím.
Zimní extrém v letních horách
(placená inzerce)
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/61
Po několik let trvajícím
zhoubném onemocnění to
bylo s Ivanem už špatné.
V minulých letech organi-
zovával v Tatrách střetnutí
účastníků svých expedic. Asi
se chtěl ještě se svými kama-
rády vidět. Ani nevím, kdo
k tomu dal letos podnět, ale
je úžasné, že díky třem or-
ganizátorům došlo k našemu
poslednímu setkání. Vymys-
leli to tak, že se bude oslavo-
vat 40. výročí vylezení Nan-
ga Parbat. To výročí sice vy-
cházelo až za měsíc, ale oni
svolali ty, které měl Ivan rád,
na 17. 6. 2011 do Smokovce.
Miki Kosmák dal k dispozici
svůj krásný penzion „V ihličí“
v Dolním Smokovci, kde jsme
se sešli. Druhý den ráno jsme
jeli na symbolický cintorín
položit věnec. Potom jsme se
v hotelu na Popradském ple-
su sešli i s chlapama z Tana-
pu a horské služby, smutně
probrali zdravotní stav Ivana
a vzpomněli jeho zásluh. Nos-
talgicky jsme vzpomenuli na
společný stát, na mnohaleté
Gálfyho prezidentování Čes-
koslovenskému horolezecké-
mu svazu a jeho umění získat
peníze a povolení na expe-
dice Nanga Parbat, Makalu,
Janu, Lhotse Shar a Everest.
Bylo to smutné a měli jsme
slzy v očích.
Domluvili jsme se, že u Mi-
kiho v penzionu předvedeme
Ivanovi veselou společnost
starých kamarádů, kteří vzpo-
mínají na všechny ty událos-
ti a dobrodružství z expedic.
Když odpoledne Robert při-
vezl otce k Mikimu, posadili
jsme ho do křesla uprostřed
společenské místnosti a stří-
dali se u něho se svými vzpo-
mínkami na společné zážitky.
Mezitím se na plátně promíta-
ly diapozitivy a úryvky filmů
a dokumentů z různých jeho
expedic, které navozovaly ho-
vory, jež jsme s Ivanem vedli.
Byl středem celého setkání,
jiné hovory než s ním a o něm
nebyly. Vydržel to asi hodinu,
byl dušný, cyanotický, ale ve-
selý, statečný, udržel se opti-
mistický. Za celou dobu jeho
pobytu mezi námi nepadlo
slovo o smrti, umírání. Cho-
val se statečně, smál se, měl
evidentně radost.
Když ho Robo odvezl domů
pod kyslík, byli jsme na dně.
Bylo nás tam Čechů několik,
Honza Červinka, Vlastík Šmí-
da, Joska Rakoncaj, Polda Pále-
niček. Chci touto cestou ještě
jednou poděkovat těm třem,
kteří tuto rozlučku zorganizo-
vali: Michalu Orolínovi, Gejzo-
vi Haakovi a Miki Kosmákovi.
Byl to opravdu silný zážitek.
Myslím, že mnohý z nás by si
takto představoval rozlouče-
ní s životem. Ivan zemřel 19.
7. 2011. Pohřeb nebyl, o to víc
vynikne naše úžasná rozlúč-
ka, kterou jste, chlapi, zařídi-
li dokonale.
Leoš Chládek
V dňoch10.–12.novembrasabudekonaťfestival
HoryZonty v Trenčíne už šiestykrát. Myšlienka pri-
blížiť hory a športy v prírode v dnešnom uponá-
hľanom svete sa organizátorom podarila hneď
v začiatkoch, kedy sa ukázalo, že na západnom
Slovensku,lenkúsokodčeskýchhraníc,boluždlh-
šíhladpotakomtotypepodujatia.„Naprednášky
horolezcov Zoltána Demjána, Piotra Pustelníka
a PetraHámora,manželovGrmošekovcov,lyžiara
RobinaKalety,vodákovPetraKašparaa HonzyLás-
kaa nestoračeskoslovenskéhohorolezectvaIvana
Gálfyhobolašesťstomiestnasálavždyzaplnenádo
posledného miesta. Divákov zaujali i workshopy
fotografa Pepeho Piechowicza či entomofágičky
MárieBorkovcovej,ktorápriamonapódiuukázala
prípravu jedál z hmyzu,“ spomína na predchádza-
júceročníkyriaditeľkapodujatiaMáriaDutková.
Pätnásť hodín horských filmov
Hlavnýprogramfestivalutvoriakaždoročneprofe-
sionálne filmy z horského prostredia. Pre horolez-
cov bude lákadlom dokument o preleze Lea Houl-
dingacesty„TheProphet“naElCapitána.Voľným
výstupom zavŕšil anglický lezec svoj desaťročný
projekt. Podľa jeho slov to bol absolútne najťažší
projekt, na ktorom v živote pracoval. Lezecky at-
raktívny je i snímok Vladimira Celliera a Juliena
Nadirasa„Tuzgle“.Zaznamenávacestyšvajčiarskej
lezkyneNinyCaprez,ktoráv spoločnostideviatich
francúzskychlezcovobjavujenovélezeckéoblasti
v Argentíne. Z viacerých kvalitných dokumentov
si netreba nechať ujsť deväťdesiatminútový film
štvorice českých dobrodruhov„Trabantom napříč
Afrikou“. Popri dokumentoch od profesionálnych
autorovzaraďujúorganizátoridoharmonogramu
ajfilmyodamatérov,čímchcúdaťvytvoriťi ama-
térskymautorompriestornadôstojnúprezentáciu
ich diel. Amatérski filmári sa zároveň uchádzajú
o cenuzanajlepšíneprofesionálnyfilm.Uzávierka
súťažnýchfilmovpretentorokjeukončená,do20.
októbravšakpokračujesúťažprefotografov,ktorí
majúmožnosťprihlásiťsvojesnímkydofotosúťaže.
Nosenie pivného suda
K sprievodnýmpodujatiampatrípoprvýkrátcyk-
loworkshop. Keďže ide o dvojdňové interaktívne
podujatie s prespaním v horách, jeho termín je
už dva týždne pred festivalom: od 28. do 30. ok-
tóbra. Počas dvojdňového výjazdu do poľských
Bezkydoch priblíži skúsený inštruktor Pavel„Klo-
kan“Chrenčíkúčastníkomzákladypráces mapou,
plánovaniatrásv digitálnejmapes využitímGPS
prijímača a zásady zbalenia sa na dvojdňový En-
duropojazd.Všetkyinformácieo workshope,ako
i o ďalších sprievodných podujatiach nájdete na
internetovej stránke festivalu.Toho roku nebude
chýbať ani súťaž v nosení 50litrového pivného
suda na nosičskej krošni po hradných schodoch,
beh cez lesopark Brezina a príde aj známy mus-
her Daniel Filo, ktorý prevezie festivalových náv-
števníkov na svojom záprahu po historickom
centre mesta.
Vynikajúci hostia
Čestným hosťom festivalu bude Ivan Fiala. Jeden
z dvojice Slovákov, ktorí debutovali na vrchole pr-
vejčeskoslovenskejosemtisícovky.Jehoprednáška
budezameranánazlatúéručeskoslovenskéhoho-
rolezectva.Ďalšímhosťombudesnáďnajznámejší
tatranskýchatárViktorBeránek.Vosvojompásme
premietne návštevníkom film o nosičoch a poroz-
práva o úskaliach i radostiach novej chaty, ktorá
bymalabyťv tomtorokuslávnostnekolaudovaná.
Diváckyatraktívnabudekaždopádnei dvojicaPo-
liakov Eliza Kubarska a David Kaszilowski. O svo-
jompríbehu„ČosastalonaostrovePam“,zaktorý
získali cenu Grand Pri na festivale v Teplicích nad
Metují a nedávno prevzali za tento príbeh špe-
ciálnu cenu na podobnom festivale v rakúskom
St. Antone, sa predstavia trenčianskemu publiku
vovečernomprogramev sobotu12.novembra.
Ak máte záujem súťažiť o dve vstupenky
na sobotný program, stačí, ak do konca októbra
zašlete správnu odpoveď na otázku, kto bol dru-
hým horolezcom, ktorý spolu s Ivanom Fia-
lomnaprvejčeskoslovenskejosemtisícovke
stál. Správne odpovede zasielajte E-mailom na
adresuinfo@horyzonty.sk.Menovýhercubude
od prvého novembra zverejnené na internetovej
stránke www.horyzonty.sk.Vstupenky si bude
môcťvyzdvihnúťv pokladninamiestepodujatia.
Trenčínopäťožijehorami
Ivan Fiala bude hlavným ťahákom festivalu dobrodružných filmov v Trenčíne.
OkremnehoprijalisvojuúčasťpoľskíhorolezciElizaKubarskaa DavidKaszilowski
a predtýždňomprisľúbilsvojuúčasťnapodujatíi legendárnychatárspodRysov
ViktorBeránek.Organizátoripodujatiazaručujúnávštevníkomkvalitnýprogram.
Jak jsme se loučili
s Ivanem Gálfym...
text Barbora Prekopová
Jedným z obľúbených podujatí na HoryZontoch
je nosenie pivného suda po hradných schodoch
V Trenčíne bol už dlhšietrvajúci hlad po podobnom
type podujatia
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/62
Pro nové abonenty –
předplatitele!
Otevřete si tuto naši www strán-
ku: http://www.montana.cz/
predplatne.php a klikněte na „zří-
dit předplatné online zde“ –
Prˇedplatné Montany
T 400 Kč za šest po sobě jdoucích
čísel = ročník / vychází 6 x ročně
(o vašem posledním předplace-
ném čísle jste informováni na
štítku s adresou na doru-
čené Montaně)
T Předplatným ušetříte
za jeden výtisk (oproti
kupování jednotlivých
čísel)
T Předplatným získáte
i přístup do zvláštní sek-
ce našich webových
stránek
(zde je možné si staho-
vat PDF starších Montan
s menšímzpožděním,než
mají ostatní návštěvníci
webu, libovolně měnit online ad-
resu dodání atd.)
Další výhoda předplatného:
Prvních 100 abonentů, kteří uhradí
předplatné,jaknoví,taki tistávající,
dostane dárek!
Abychom zajistili všem stejné
podmínky (100 abonentů si může
předplatit rychleji než dojde Monta-
nadovšechkoutůnašívlasti), bude-
me počítat prvních 100 abonentů
od pátku 15. 10. t.r. Rozhodující je
datum příchozí platby či poštovní
razítko na poukázce.
A o jaký dárek jde? Praktický
pytlík na lezečky od firmy Restday.
Při předplácení jde o to poslat na re-
dakčníúčet(č.ú:169897423/0600)
částku 400 Kč tak, aby bylo možné
identifikovat plátce. K tomu slouží
jedinečný variabilní symbol, který
najdete na štítku s adresou na oba-
lu zaslané Montany.
Å.G\æ VH QD YäH GtYiP ] RGVWXSX
OHW XY GRPXML VL æH OH]HQt QH
E\OR WR MHGLQp ýtP QiV VNiO\ S L
WDKRYDO\ \'DOHNR VLOQ ML QD QiV
S VRELOD S iWHOVNi SRXWD NWHUi
VH XWYi HOD S L VSROHýQëFK YëVWX
SHFK D ]HMPpQD ]D NRX]HOQëFK
YHýHU SRG S HYLVORX VW QRX´
5DGRYDQ .XFKD YHONëFK VW Q
~GUæED VNDO D MLäW Qt
RFKUDQD S tURG\
PHWRGLND
DOSLQLVPXV
OH]HFNp ]iYRG\
VSRUWRYQt OH]HQt
VNLDOSLQLVPXV«
üHVNë KRUROH]HFNë VYD]
+ODYQt PHGLiOQt SDUWQHU
+ODYQt SDUWQH L
0HGLiOQt SDUWQH L
ZZZOH]HFF]
ZZZYHOHKRU\F]
ZZZKRU\LQIRF]
Predajná cena Montany je vyššia
než v ČR, pretože časopisy idú cez
dve distribučné spoločnosti. Nech
už si o tom čokoľvek myslíme,
nemôžeme s tým nič robiť. Iba po-
kiaľ Montanu zakúpite u nás, môže-
megarantovaťrovnaképodmienky,
ako pre českých čitateľov. Preto je
najvýhodnejšie si Montanu pred-
platiť – 16,9 € (6 čísel).
Číslonášhoúčtuprepredplatné
na Slovensku je:
3002 850 301/3100 – Volksbank
V prípade, že ste sa pre pred-
platné rozhodli, môžete poslať pe-
niaze na účet. V tom prípade pošli-
tena:provoz@montana.czadresu
pre dodanie časopisu a informujte
sa na variabilný symbol platby.
Po zaregistrovaní vašej platby
môžete využívať všetky výhody ur-
čené pre predplatiteľov.
Vďaka,
Montana
www.montana.cz
Pre našich
slovenských
čitateľov
ku: http://www.m
predplatne.php a klik
dit předplatné o
oucích
ročně
place-
i na
v zelenošedém rámečku. Otevře
se vám formulář, který vyplníte.
Poté vám e-mailem dojdou po-
třebné informace k úhradě před-
platného včetně vašeho variabil-
ního symbolu.
Variabilní symbol si také můžete
nechat přidělit v redakci (provoz@
montana.cz).
Platit můžete bankovním pře-
vodem, poštovní poukázkou typu
CnebopoštovnípoukázkoutypuA.
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/63
placená inzerce
Novinky ze světa matroše
a outdoor vybavení vám
přináší .
Chcete vědět víc?
Pište na: info@hudy.cz
75 lumenů
DoublePower a SinglePower bílé LED diody
SinglePower červené LED diody
Funkce stmívání
Hmotnost 90g
6 režimů včetně červeného světla pro noční vidění
Zámek proti samovolnému zapnutí
Indikátor stavu baterií
Cena: 1 090 Kč
www.hudy.cz
S P O T
Vydejte se cestou – necestou. Nová čelovka SPOT
Black Diamond™ se 75 lumeny je ideální pro všech-
na tvoje dobrodružství.
V síti prodejen
Batohy Black Diamond
ACTIVE FORM DESIGN
Neomezenávolnostpohybu,individuálněpřizpůsobenýtvara modernífunkč-
nírysy.TotojsouvlastnostivyzdvihujícínovoukolekcibatohůBlackDiamond
nad ostatní. S bederními pásy a ramenními popruhy, které se přizpůsobí
vašemupohybu,jsoutytomoderníbatohyskvělépro
jakékoli putování, jedno- či vícedenní túry, rychlý útok na vrchol či dobro-
družnétoulkyv přírodě.Po50letechzkušenostís vývojembatohůjsme
navrhlikolekciprosportovníi klasickélezce,natrekkinga jednodenní
túry s použitím unikátního Active Form Design™.Tuto konstrukci při-
tomnecharakterizujepouzejedenhlavníznaknebotechnologie,nýbrž
pro ni jsou typické tři důležité komponenty batohu:
Nosný systém – Technologie Active Frame
Konstrukce a vlastnosti – Efektní design
Tvar – Ergonomický tvar pro každou postavu
ObsažnámyšlenkaActiveFormDesignunásdovedlak nové
kolekci batohů charakteristické jedinečným pohodlím při nošení
a neomezenou volností pohybu.
ACTIVE FRAME TECHNOLOGY
Mnozí výrobci se již o něco podobného pokoušeli, avšak ztroskotali. Black Diamond nyní designem
svénovékolekcebatohů,umožňujícímopravdovoua unikátnívolnostpohybu,udávávšemnovýsměr.
Nosné konstrukce reACTIV™ a ergoACTIV™, přihlášené k patentovému řízení, jsou jednoduché a ele-
gantnísystémy,umožňujícípohybbeznámahyv trojrozměrnémprostoru.Tatonepřekonatelnávolnost
je dosažena souhrou pohyblivých ramenních popruhů a jedním ze dvou systémů zavěšení bederní-
ho pásu. Lehká, adaptabilní aluminiová kostra pak celou sadu Active FrameTechnology™ doplňuje.
EFEKTNÍ DESIGN
Vše, úložnými prostory počínaje a poutky na cepíny konče, je dobře promyšleno. Tímto způsobem
vzniklakolekcebatohů,kterásplnínárokykaždéhosportovnějizaloženéholezce.Čistélinie,uživatelsky
příjemnévlastnostia vysocekvalitnímateriályjsoudoklademtoho,žecestak návrhunašichbatohů
je procesem důkladného a promyšleného zvažování těch nejlepších možných variant.
CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY BATOHŮ Black Diamond
A. reACTIV™ bederní pás
Měkký, elastický bederní pás pro malé zátěže. Díky konstrukci
s pohyblivým příčným spojením se bederní pás přizpůsobí po-
hybůmtělauživatele.Zvláštníergonomiea tvarpásupromuže
a ženy umožní optimální komfort nošení.
B. ergoACTIV™ bederní pás
Podpůrnýbedernípásuchycenýna3Dkulovémkloubusepřizpů-
sobí pohybům těla a je určen pro vícedenní túry s velkou zátěží.
Zvláštní ergonomie a tvar pásu pro muže a ženy umožní i zde op-
timální komfort nošení.
C. SwingArm™ ramenní popruhy
Pohyblivé ramenní popruhy v ergonomickém provedení zvlášť pro
muže a ženy jsou na dně batohu vzájemně propojeny lankem vede-
ným kanálem za nízkého tření obou materiálů.
D. V-Lite™ kostra batohu
Lehká kostra batohu ze 4 mm silného aluminia 6061 se svým tvarem přizpůsobí anatomii zad
uživatele a propůjčí celému nosnému systému lepší flexibilitu.
E. V-Motion™ kostra batohu
Kostra ze 6 mm aluminia, jejíž tvar je konstruován tak, že se přizpůsobí zádům uživatele, propůj-
čuje nosnému systému stabilitu a přenáší maximum zátěže na bederní pás.
F. OpenAir™ zádový systém
Provětrávaný zádový systém s měkkou, dýchající 3D síťovinou na bederním pásu a ramenních
popruzích.
G. Strečové kapsy ze síťového materiálu po stranách a vpředu
Jednoduché,zvláštěelasticképředníkapsytěsněpřiléhajínatělobatohua sloužíjakokompresníprvky.
H. Bederní pás s kapsou na cennosti
Uzavíratelná kapsa válcovitého tvaru umístěná na bederním pásu.
I. Upínací poutka na trekingové hole a cepíny
Poutkanatrekingovéholea cepínyneboodepínatelnápoutkanapřipevněníostatníhovybavení.
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/64
„Titulka hezká.“
„Taková umělecká. Mně se líbí. Otázka, jestli ne-
měla být dravější, aby vynikla ve srovnání s jinými
časopisy.“
„Kdo chce, ten si nás najde,“…spokojené pobru-
kování šéfredaktora srkajícího kávu a účetního za-
haleného do cigaretového dýmu.
„Ajéje, to zase budeme za blbce.“
„Co?“
„Otočená fotka. Někdo by měl dát omluvu na
web. To se nám zase budou smát.“
„Ukaž. …jako laik bych to nepoznal.“
„Namáhavělezenahorua kouknětenatyexpres-
ky… ty musí viset dolů.“
V hlavě mi šrotuje, kdo dělal poslední korektury
a nakonec co… chyba je to moje.
„No, snad se tak moc nestalo.“
„Škoda, vypadá to neprofesionálně.“
„Co máš z toho, my jednou obrátili Krista. No, co
koukáš, dělali jsme pohlednice pro jednu faru, tři
tisíce kusů, všechno schválil tamní farář a pak nám
psal, že máme Krista naopak. No nic, byla to i jeho
chyba, ani on si toho nevšiml. Ale jedna věřící ano.“
Svým chabým vzděláním jsem tak trochu i reli-
gionista, dodnes znám místa všech buddhistických
koncilů, jméno jediné Mohamedovy dcery, která se
dožiladospělosti,blýsknulbychsetřeba,žepanický
strach nesouvisí s panici, ale bůžkem Panem, či krat-
ším monologem o řeckém panteonu, zakončeným
logickým zdůvodněním mnohých bájných Diových
záletů. O křesťanství snad také vím (po badatelské
stránce věci!) víc než leckterý praktikující, ale teď asi
hledím dost nechápavě.
„No, všimni si, Kristus na kříži se vždy dívá dopra-
va. My otočili diák a ten náš se díval doleva.“
Třitisícepohledůs otočenýmKristem.Počáteční
naštvánísekamsiztrácí,úsměvsemíjísezvědavostí.
Skutečně, od té doby jsem začal lehce pátrat a za-
tím nenašel Krista s hlavou nalevo. Už asi i vím, proč
tomu tak bývá. Kolik dalších symbolů je mezi námi,
aniž bychom to vůbec tušili? A u kolika z nich už se
ztratilo povědomí o tom, co vlastně symbolizují…?
Ale zpátky k fotce, není proč to okecávat. Naše
chyba. Paťovi i autorům textu a fotografií se za fot-
ku na str. 59 minulého čísla omlouvám.
ČASOPIS PRO
HOROLEZCE
SKIALPINISTY
A SKALKAŘE
Denněodpovídámenadesítkyžádostí,chcete-li,abychomvámodpověděli
co nejrychleji, zkuste se řídit podle následujícího klíče:
T Když nevím: montana@montana.cz nebo telefon do redakce
+420 541 243 333
T Dotazy na předplatné, fakturace, distribuce atp.:
provoz@montana.cz nebo +420 603 553 868.
T Články, připomínky, náměty na zajímavá témata:
redakce@montana.cz.
T Grafika, sazba: grafika@montana.cz
T Inzerce,stížnosti,pozvánínakávuapod.:roubal@montana.cz nebo
+420 605 261390, +420 775 261390
Posíláte-li k otištění článek svého kamaráda, vždy se ujistěte,
že on s tím souhlasí. Není v našich silách kontrolovat identitu
všech přispěvatelů.
H O V O RY Z M O N TA N Y
5/11
(č. 135)
ročník XXII
(Hotejl XLV)
Vydavatelství a redakce:
Kytnerova 30, 621 00 Brno
Moravské náměstí 13, 602 00 Brno
www.montana.cz
www.horokupectvi.cz
Horolezectví je nebezpečný sport a re-
dakce nezodpovídá za škody na zdraví
a majetku vzniklé při jeho provozování.
Prosíme autory, aby uvedli celé jméno
i kamennou adresu.
Vydavatel a šéfredaktor:
Tomáš Roubal
tel.: 541 243 333, 605 261 390
e-mail: roubal@montana.cz
Jednatel a zastoupení na Slovensku:
Jiří Růžička
tel.: 541 243 333
e-mail: ruzicka@montana.cz
Texty posílejte na:
redakce@montana.cz
Textový editor: Iva Šemberová
Sekretariát: Radim Výrubek
e-mail: provoz@montana.cz
Stálí spolupracovníci:
Jiří Novák, Vilém Pavelka,
Martin Stolárik, Mike Jäger,
Petr Piechowicz, Martin Krejsa,
Christian Core
Jazyková korektura:
Eva Bublová
Grafická úprava a sazba:
Martina Petrová
grafika@montana.cz
© autoři článků
Za věcnou správnost příspěvků
zodpovídají jednotliví autoři.
Autorem nevyžádané rukopisy
a fotografie nevracíme.
Redakce si vyhrazuje právo zveřejnit
obdržené články na Internetu.
Tisk: EXPODATA-DIDOT, spol. s r.o.
Vychází 6x ročně
cena výtisku 69 Kč,
roční předplatné 365 Kč
ISSN 1212-7957
Registrováno MK ČR pod číslem E5208
zedne6. 4. 1990.MIČ:46913.
Bankovní spojení:
č.ú. 169897423
kód banky: 0600
název účtu: Montana –Tomáš Roubal
Distribuce v ČR:
společnosti holdingu PNS, a.s.,
Mediaprint & KAPA, s.r.o.
Distribuce na Slovensku:
Mediaprint – Kapa Pressegrosso, a.s.
Předplatné:
www.montana.cz/predplatne
Příští číslo vyjde 1. 12. 2011
Textová uzávěrka
č. 6/11
je 27. 10. 2011
Uzávěrka inzerce po domluvě.
Už máte
Alpenverein?
Právě teď je nejvhodnější doba si členství za-
řídit, neboť všechny výhody včetně pojištění
léčebných výloh můžete využívat až do konce
ledna 2013.
Nejen že se můžete s klidným svědomím
věnovat horským sportům jako je lezení, skial-
pinismus, MTB, ale zároveň ušetříte až 50 % při
ubytování na alpských chatách. Případně může-
te zdarma přenocovat v samoobslužných pro-
storechtzv.Winterraum.(Klíčjek zapůjčenínapř.
v kanceláři V-Tour, Údolní 57, Brno, tel.: 606 075
575, 543 244 444.)
Na stránkách www.oeav.cz se do Alpenve-
reinu zaregistrujete rychle a za výhodných pod-
mínek bez jakýchkoli dalších poplatků. Jste-li už
registrovaní a doporučíte člena nového, máte
nárok na mapu z edice Alpenverein dle vlastní-
ho výběru zdarma.
NavícvšichničlenovéAlpenvereinEdelweiss
mohou využívat řady slev a bonusů nejen u le-
zeckých partnerů v ČR a Rakousku. Slevy jsou
letos poprvé přehledně zpracovány v knížce,
kterouobdržíkaždýčlenAlpenvereinEdelweiss.
Oznámení
o ROCK HORN
Česká outdoorová společnost CLIMBING CON-
TROL s.r.o. se z titulu vlastníka módní oděv-
ní značky „Rock Horn“ (zabývající se výrobou
volnočasového, sportovního a outdoorového
oblečení) rozhodla přerušit činnost i aktivity
spojené s touto značkou, a to na omezenou
dobu dvou let, počínaje rokem 2012.
Omluvazákazníkůma obchodnímpartnerům.
Důvody, které nás bohužel vedly k rozhod-
nutí o přechodném zastavení vývoje a výroby
vašeho oblíbeného oblečení, byly jen a pou-
ze osobního rázu a nemají žádnou souvislost
s probíhající ekonomickou krizí. Za toto roz-
hodnutí se vám všem upřímně omlouváme.
(komerční sdělení)
-inzerce-
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/www.sport-life.cz
mezinárodní
SPORTOVNÍ
veletrh
soubûÏnû probíhá
Bike Brno
Mezinárodní cyklistick˘ veletrh
boat Brno
Mezinárodní v˘stava lodí
a vodních sportÛ
Caravaning Brno
Mezinárodní v˘stava karavanÛ
a obytn˘ch automobilÛ
10.– 13.11. 2011
BRNO – V¯STAVI·Tù
Kontakt: Veletrhy Brno, a.s. | V˘stavi‰tû 1, 647 00 Brno
Tel.: +420 541 152 923 | Fax: +420 541 153 068 | E-mail: sport-life@bvv.cz
I pfiehlídka vybavení a sluÏeb pro horolezectví
a turistiku
I festivaly Kolem Svûta a Mezinárodní festival
outdoorov˘ch filmÛ
I pfiedná‰ky a projekce osobností ze svûta
horolezectví
I lezecká stûna, kmenové lezení, lanové aktivity
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/Rozcestník.
K ranní kávě či čaji každý
pracovní den nejpozději v 9.00
přehled vybraných lezeckých
webů.
www.montana.cz
http://www.floowie.com/cs/cti/montana-2011-5/