Mozaika 05/2011

Sestra Mildred se na sebe dívala jako na strážkyni sborové morálky, a tak neustále monitorovala aktivity ostatních sourozenců v jejím křesťanském společenství. Lidé kolem ní pro ni měli jiné přízvisko – obyčejná drbna. Nemálo členů církve její chování neschvalovalo. Přesto se – ze strachu před Mildred – neozvali. Jednoho dne se však tato „církevní zpravodajka“ dopustila vážného přešlapu. Obvinila Franka, nového člena společenství, že je alkoholik, protože viděla jeho auto zaparkované celé odpoledne před jediným barem ve městě. Velmi důrazně oznámila Frankovi (plus několika dalším, které obešla), že každému, kdo jeho vůz před barem viděl, je jasné, co tam půl dne dělal. Frank na ni chvíli nevěřícně zíral, pak se otočil a mlčky odcházel. Nesnažil se nic vysvětlovat, nebránil se, nezapíral. Neřekl vůbec nic. Večer téhož dne potichu zaparkoval své auto přímo před Mildrediným domem a pěšky se vrátil domů. Svůj vůz nechal před jejím domem celou noc… Příběh, který jste právě dočetli, ilustruje, jak snadné je být původcem i obětí klepů, pokud jednotliví lidé ve společenství nepěstují chození ve světle, ale na místo toho svým postojem živí kulturu pomluv. V posledních několika týdnech se smutkem zjišťuji, že snaha vyříkat si problémy tváří v tváří jako by v církvi umřela. Straší nás, že pohřbená touha chodit ve světle strhne do hrobu s sebou i další věci Božího království mezi námi? Mělo by! Protože reálně hrozí, že umře církev. Apoštol Pavel varuje ve svém dopise do Říma: Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj (Římanům 8,6; ČEP). Ani Galatské v tomto směru nijak nešetří: Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný (Galatským 6,8; ČEP). V Mojžíšově zákoně pak najdeme: Neobcházej svůj lid jako pomlouvač. Neohrožuj život svého bližního. Já jsem Hospodin. (Leviticus 19,16; NBK). Bůh připomíná sám sebe: Já jsem Hospodin. Bůh připomíná: Můžete mít různé, třeba i dobré pohnutky pro to, jak řešíte své záležitosti, ale pokud vás nemotivuje, že já jsem váš Bůh, pokud vás nemotivuje láska k mému Synu Ježíši, tak sebelepší motiv není dostačující! Udělejme si každý sám za sebe inventuru. Promítněte si, jak jste v posledních dnech či týdnech přemýšleli o druhých, jak jste o nich mluvili v jejich nepřítomnosti. Kdyby tam s vámi stál Ježíš a vy jste se mu dívali do očí, použili byste stejná slova se stejným postojem v srdci? Boží slovo je tím nejlepším nástrojem pro audit vlastního srdce (Židům 4,12). Proto, prosím, pročítejte pomalu následující řádky a nechte Boha osobně mluvit a rozsuzovat: …buďte všichni jednomyslní, soucitní, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní. Neodplácejte zlým za zlé ani urážkou za urážku, ale naopak žehnejte; vždyť k tomu jste byli povoláni, abyste jako dědictví obdrželi požehnání. Neboť ‚kdo chce milovat život a vidět dobré dny, ať zdržuje jazyk od zlého a rty od lstivých slov, ať se odvrátí od zlého a činí dobré, ať hledá pokoj a usiluje o něj; neboť Pánovy oči jsou obráceny na spravedlivé a jeho uši k jejich prosbě, ale Pánova tvář proti těm, kdo činí zlo.‘ A kdo vám ublíží, budete-li horlivě usilovat o dobro? Ale i kdybyste měli trpět pro spravedlnost, jste blahoslavení. Nebojte se jich a nerozrušujte se, ale Pána, Krista, posvěťte ve svých srdcích (1 Petrův 3,8-15a; ČSP). Ať už jsme ve sboru mluvili o obrazu rodiny, mozaiky nebo představovali Boží plán pro naše společenství, totiž být církví, která spojuje lidi dohromady, vždy se ozývaly hlasy, které říkaly: vždyť nám ale nefungují vztahy (tak jakápak rodina?), vždyť tu působí rozdělení (tak jaképak „dohromady“ a mozaika?). Uvědomujeme si ale, že když Bůh zve své děti na cestu, kterou pro ně má, ďábel dělá maximum pro to, abychom stáli mimo?! Ale… děláme my maximum proto, abychom ďáblu nedopřávali místo? Jakub Limr 619 slov na květen Jak jsme na tom? CÍRKEV, KTERÁ SPOJUJE LIDI DOHROMADY 05/11

střípky z Mozaiky Když se ohlédnu za dvěma dubnovými setkáními staršovstva, tak to první jsme de facto celé strávili nad několika těžkými pastoračními záležitostmi a hledáním Božího řešení. Druhé staršovstvo bylo, co se témat týče, daleko pestřejší a vycházejí z něj následující řádky. Už několik měsíců ve sboru fungují pravidelné modlitby po shromáždění, které mají své místo na tzv. modlitebním gauči. K dispozici je několik osvědčených modlitebníků, kteří se ve službě střídají. Přesto se zdá, že o modlitby není úplně zájem. Čím to? Pokud znáte odpověď na tuto otázku, dejte nám, prosím, vědět! Aktuálně bychom rádi připomněli, že pokud máte jakýkoli problém, nemusíte s ním bojovat sami. Přijďte si pro modlitby. Je také naší touhou, aby Bůh promlouval do vaší životní situace. Věříme, že to na „modlitebním gauči“ dělá a budeme to zažívat ještě v daleko větší míře. Modlitebně-prorocká oblast není jediná, kde se Boha nepřestáváme ptát „kudy dál“. Druhé staršovstvo jsme hodně věnovali hledání praktických Božích kroků, jak být zdravou charismatickou církví, která používá dary Ducha svatého a chodí v moci a je také světlem pro okolní svět. Mimo jiné se chceme učit od těch, kteří jsou v tomto směru dál, např. v jedné – několika set členné – církvi Ground Level v britském Lincolnu. Tam si mj. teď v květnu pronajímají fotbalový stadion na mládežnickou evangelizační akci. Zároveň je to sbor, kde na nedělních shromážděních nechybí prorocká slova, atp. Někteří z vás jsou „pamětníky“ historicky první bohoslužby naše sboru, která se konala poslední zářijovou neděli roku 2001. Letošní jedenáctkový rok je tak pro nás rokem 10. narozenin. Přemýšlíme proto, jak v září 2011 oslavit ty uplynulé roky milosti a za všechno Bohu poděkovat. Pokud byste vy měli nějaký nápad, nebojte se podělit se o něj. V neděli 5. června 2011 NEBUDE SHROMÁŽDĚNÍ KSHK, protože se koná celorepublikové shromáždění KS v Praze, kam společně vyrazíme. Po zkušenostech z posledních let nebudeme pronajímat speciální autobus (mnoho lidí se odhlašovalo na poslední chvíli a platili jsme několika tisícové poplatky navíc za prázdná místa). Pojedeme tedy dálkovým busem Student Agency; předem objednáme zpáteční jízdenky – 150,- Kč/dospělý, 96,- Kč/dítě pod 15 let. Pro další detaily sledujte nedělní shromáždění, kde bude možnost v průběhu celého května se přihlásit. Telegraficky závěrem 22. května je uzávěrka přihlášek na sborovou dovolenou. Neváhejte, přijměte naše pozvání a přihlaste se! V dubnu jsme na shromáždění žehnali Lukášovi Vízkovi, který rozšířil sborový tým jako vedoucí domácí skupinky. V dubnu se dále představil nový chválící tým pod vedením Filipa Zavřela. Do tohoto vydání už se nevešlo ohlédnutí za požehnanými povedenými dubnovými akcemi jako byla fotoshow Petra Havla či velikonoční výlet v čele s Petrem Novotným. Najdete je v červnovém čísle... květen v Mozaice Neděle 1. května 2011 NEVINNÝ, PŘESTO POTRESTÁN Do našeho společenství vůbec poprvé zavítá pastor KS Praha – město Tomáš Joska. Do Hradce Králové přiveze kázání o tom, jak Bůh jednal s Izraelci putujícími po poušti – od nejmladší po nejstarší generaci - a jak se to týká nás. Neděle 8. května 2011 10(0)% Lukáše Vízka z KS Mozaika znáte jako muže mnoha talentů. Druhou květnovou neděli se postaví za kazatelnu, aby spolu s námi přemýšlel o tom, jestli dáváme do církve peníze z povinnosti, nebo proto, že máme vztah s Bohem a stoprocentně mu věříme. PARADOXY ŽIVOTA Bůh se rozhodně nezdráhá obracet naruby naše myšlení, zvlášť pokud je plné klišé a nesprávných představ. V květnové sérii kázání se Jakub Limr podívá na několik biblických citátů, které úplně nezapadají do toho, jak se běžně díváme na život. Neděle 15. května 2011 PARADOXY ŽIVOTA: SLABÝ JE SILNÝ V prvním dílu květnového seriálu zastaví Jozue pohyb nebeských těles po obloze a vyhraje tak zásadní bitvu… Neděle 22. května 2011 PARADOXY ŽIVOTA: MRTVÝ JE ŽIVÝ Ve druhém dílu riskuje královna Ester život, aby splnila své životní poslání… Sobota 28. května 2011 ZAHRADNÍ SLAVNOST Pro detaily zahradní slavnosti sledujte nedělní oznámení. V průběhu května také webové stránky. Neděle 29. května 2011 PARADOXY ŽIVOTA: POSLEDNÍ JE PRVNÍ V závěrečném dílu vede Ježíš své následovníky k lásce, která miluje proti všem předpokladům…

střípky z Mozaiky DUBNOVÝ UPGRADE V RYTMU CHVAL Musím říct, že setkání Upgrade věnované chvále, jsem si opravdu užila. Na téma chval a uctívání jsem toho již vyslechla hodně, zůčastnila jsem se spousty konferencí, ale i přesto to pro mě bylo osvěžující, obohacující a příjemné. Připomněla jsem si některé věci, na které občas zapomínám, a na jiné jsem se mohla podívat také z jiného úhlu pohledu. Kapela z BCC byla super. Na nic si nehráli a to o čem mluvili, bylo velmi otevřené a praktické. Dokladem toho, o čem mluvili, byl i následný Večer chval, který byl takovou názornou ukázkou jejich služby v praxi. Nevím, co víc dodat, protože jsem byla moc spokojená. Snad jen, že by možná bylo fajn, kdyby se zúčastnili i lidé, kteří třeba nevedou chvály v neděli, ale "jen" na skupinkách, pro dorost nebo pro děti. Myslím, že i pro ně by to bylo přínosné a zajímavé. Takže díky za uspořádání této akce. :-)) Danka Trojtlerová Před 20 lety jsem začal v tehdejším KS HK sloužit vedením uctívání, a tak mě přirozeně předem napadalo - co bych se mohl dozvědět nového? Ale Bůh je nadpřirozený a umí k nám mluvit rozličnými způsoby. Ke mně mluvil. Pro mě to byl moc dobrý čas sdílení a inspirace. Stálo to za to. Jsem vděčný za vše, co zaznělo nahlas i v srdci. Přátelé z BCC byli báječní - neformální, přesvědčiví, skromní; a mám pocit, že tento den pomůže uzrát novému ovoci nejen v mé službě. Cítím se povzbuzen! Ivan Růžička Já osobně jsem už jednou BCC viděl, takže pro mě nebyli úplně neznámou kapelou. Ovšem to žádným způsobem nezmenšilo mé očekávání. Když se podívám na týden před seminářem, musí říct, že již od pondělí daného týdne se mnou Bůh jednal a nějak víc mě pročišťoval a nasměrovával mé srdce. Čím blíž byla sobota, tím víc rostlo mé očekávání, už kvůli tomu, co se mnou Bůh dělal. Při sobotním dopoledni to tedy vypuklo a já se vážně těšil na to, co se dozvím. Vzhledem k tomu, v jaké fázi se aktuálně nacházím - vstupuji do služby vedoucího chval - tak to pro mě byla příležitost pochytit a naučit se dobré duchovní, hudební i úplně praktické principy a zkušenosti. V rámci dopoledne Janka (jedna z vedoucích BCC) mluvila o charakteru uctívače, o našem vzhatu s Bohem, o našem životě s Bohem na každý den, o tom jaké by mělo být naše srdce. Také mluvila o tom, jaké by mělo být ovoce naší služby a o tom, že pouze Duch svatý má moc něco udělat, že my jsme pouze nádoby, které mohou být naplněny. Bylo toho opravdu hodně co pochytit. Krátce po poledni jsme zašli na oběd a odpoledne nás čekal prostor pro dotazy a plně otevřenou debatu. Mluvili jsme tedy o všem možném a bylo skvělé sledovat, jak má chvála a služba v ní široký dopad. Několikrát se diskuze odklonila od hlavního tématu a ukázala, kam až můžeme dojít, když se bavíme o chvále. Myslím, že nepadl žádný dotaz, na který by nezazněla odpověď. Osobně za sebe musím říct, že jsem měl pocit naplnění a kompletnosti z toho, co jsem mohl slyšet. Na závěr semináře jsme se společně modlili a myslím, že se naplno projevilo to, co jsem viděl v průběhu celého semináře. Že jsme jednoho srdce. Jednoho srdce pro chválu, jednoho srdce pro Ježíše. Bylo neuvěřitelné, jak jsme si rozuměli a byli v jednotě. Od 19 hodin následoval večer chval, který byl pro mě jednou velkou záplavou Božího Ducha. Nejen, že jsem byl hodně moc nadšený z hudebního stylu a pojetí, ale - a to je důležité - byl jsem přímo uchvácený Boží přítomností a jeho Duchem. Stáli jsme tam před Božím trůnem a uctívali ho, modlili se, otevírali mu svá srdce,.... Takových akcí moc nezažívám a tohle pro mě bylo místo, kde jsem mohl skutečně načerpat. Díky Bohu, BCC i všem z Mozaiky, kteří se přičinili o to, aby se tato akce mohla uskutečnit. Filip Zavřel

sedmička otázek z království malých a velkých písmenek ČTENÍ MÝCH DNŮ Už se vás někdy někdo zeptal na vaši nejoblíbenější knihu? Už jste někdy někomu vyprávěli, jak vás zaujalo to, co právě čtete? Dali jste už někdy někomu nahlédnout do svého "čtenářského deníku"? Na stránkách naší Mozaiky jsme se o to pokusili, a proto se zde budete s větší či menší pravidelností setkávat s odpověďmi jednotlivých členů našeho sboru na sedmičku otázek z oblasti knih, časopisů, letáků…, zkrátka toho, co nás každý den provází a usiluje o naši pozornost. Možná se díky odpovědím dozvíme i něco více o svých přátelích, kamarádech a sourozencích naší velké křesťanské rodiny. Dnes se vám představuje Adam Starý a Jana Halbrštátová. Jakou teď aktuálně čteš knihu (případně časopis) kromě bible? Uveď název i autora, případně kde, či za jakých okolností se k tobě dostala. Adam Starý: Je to kniha Petra Slámy TANU RABANAN – antologie rabínské literatury. Dostala se ke mně takto: zašel jsem do knihkupectví, abych se podíval, jaké jsou nové knihy, případněj ak se obměnily tituly v regálu Religionistika. No a mezi těmi, které mě zaujaly, byla právě tato. Jana Halbrštátová: Právě dočítám knížku „Labyrint světa a ráj srdce v jazyce 21.století“ od Jana Amose Komenského. Dostali jsme ji s Davidem k vánocům od jeho tatínka. Pamatuji si ji ještě z doby základní školy jako povinnou četbu, kdy jsem si myslela, že je to něco hrozně nudného a nikdy bych si nepomyslela, že ji jednou budu s nadšením číst Ve stručnosti zkus popsat, o čem kniha (případně časopis) je. Stačí pár vět, nástin děje či zaměření knihy. Adam Starý: V první části je kniha pojednáním o tom, jak vznikala rabínská literatura potažmo celé rabínské židovství. Je to vědecky psaný text, nicméně čtivý a přitažlivý, tedy pro toho, koho toto téma zajímá. Ve druhé části je překlad různých textů Mišny, Tosefty či Targumů :-) Jana Halbrštátová Celou knihou nás provází poutník, který chce poznat svět. Dostane dva průvodce Všudybuda a Mámení, se kterými své poznávání světa sdílí. Chce zjistit, jestli je ve světě něco, u čeho by jeho duše spočinula a byla spokojená s tím, co našla. A tak zkoumá různé skupiny lidí od obyčejných řemeslníků, přes moudré, slavné, urozené a všelijaké další. Na každém stavu shledává, že ho to nenaplňuje, a tak hledá dál, až dojde k poznání, že jediný, kdo může naplnit jeho duši, je sám Bůh. Tak nalézá opravdový pokoj, který ve světě nenašel. Co tě v ní zaujalo? Můžeš vypsat citát, větu či krátký odstavec. Adam Starý: Zaujala mě celá řada takových různých „maličkostí“, které doplňují to, co už mi bylo známo dříve anebo je autor nově, neotřele formuluje. Jednou z těchto věcí je prakticky celý druhý oddíl šesté kapitoly, ze které je následující citát: „Spory a zklamání z toho, že Židé Ježíše jako mesiáše nepřijímají, ale také gnostické proudy pozdní antiky stavějící proti sobě Boha Stvořitele a Spasitele, vedly mezi některými křesťany k pokusu odpoutat se od židovských kořenů křesťanství. Nejdále se v tomto směru dostal maloasijský rejdař Markion. Když nejprve svým souvěrcům v římském sboru věnoval všechno své jmění, předložil jim v roce 144 n. l. také svou notně zredukovanou Bibli: zbavenou Starého zákona, tří evangelií (ponechal pouze upravené Lukášovo) a části epištol, samozřejmě kromě těch Pavlových. Právě to byl ale krok, jenž přiměl většinovou církev, aby se navzdory tomu, že v ní podobné tendence latentně existovaly před Markionem i po něm, jasně přihlásila ke Starému zákonu (v jeho řecké podobě) jako k součásti své dvoudílné Bible.“ Jana Halbrštátová: „Bloudil jsem, již tomu rozumím, toulal jsem se světem a hledal jsem odpočinutí ve stvořených věcech. Ale od této hodiny si již nepřeji žádné jiné potěšení než tebe, tobě se hned teď cele oddávám, jen mne, prosím, ty sám posilni, abych od tebe zase neodpadl ke stvořeným věcem a znovu se nedopouštěl té nesmyslnosti, jíž je svět plný.“ Jak bys ji ohodnotil/a na stupnici od 1 do 10 (10 je nejlepší, 5 průměr atd.). Čím tě zaujala, nebo naopak zklamala. Adam Starý: Dočtené to nemám, ale očekávám, že to dobře dopadne :-) Na pomyslné stupnici ji hodnotím známkou 8,5. Určitě jsou i čtivější knihy, proto nedávám známku absolutní, ale ve své kategorii je velmi dobrá. Jana Halbrštátová: 10. Jsem z ní nadšená, překvapilo mě, jak takhle

starý titul (originál je z roku 1623) může k lidem v dnešní době mluvit. :-) Doporučil/a bys ji i někomu jinému? Pokud ano, tak komu? Nemusíš jmenovat, napiš spíš stručnou charakteristiku osobnosti (např. introvertům, sportovcům, cestovatelům, všem křesťanům, apod.). Adam Starý: Určitě bych ji doporučil – na jednu stranu každému, určitě co se týká té úvodní, obecné části. Co se týká té druhé části, tak na tu už to chce určité zaujetí pro věc. Konkrétně nevím o nikom, komu to doporučit, ale určitě někdo takový bude mezi těmi, kdo tohle čtevede druhé a věnuje se jim, a nebo z druhé strany – ten, kdo se nechává vést a učit... Jana Halbrštátová: Všem, kdo mají rádi knihu Kazatele a Přísloví. A také těm, kdo více přemýšlí o životě a nejsou spokojeni s náhražkami tohoto světa. Jaká je tvá nejoblíbenější kniha? Taková, ke které se často vracíš, která tě dokáže inspirovat, povzbudit, ze které čerpáš, ať už v oblasti duchovní nebo tělesné (kromě Bible, pokud je ona „tou“ knihou). Adam Starý: Jen málo knížek jsem četl vícekrát, ale patří mezi ně Malý princ (Antoine de Saint-Exupéry), Hlava Upanišády (Pavel Brycz) a především Návrat Abrahamův (Karol Sidon). Jana Halbrštátová: Nemám knihu, ke které bych se vracela. Na čtení zase tolik času nemám. Ale mám ráda jakoukoliv knihu, která mi otevře oči a posune dál... Z minulého roku mě velice zaujala kniha o výchově „Respektovat a být respektován“ (vřele doporučuji rodičům). Kolik času – odhadem – věnuješ čtení? A jaká je skladba toho, co čteš? Jsou to spíše romány, detektivky nebo poezie? Jsou to časopisy, noviny nebo letáky z hypermarketů? Neboj se napsat něco víc o „čtení tvých dnů“. Adam Starý: Moc času čtení nevěnuji. Přesněji, každý den se snažím najít chvíli alespoň na pár stránek, ale že bych četl třeba několik hodin v kuse, to se říct nedá. Teda nepočítám v to pracovní záležitosti, samozřejmě. Čtu cokoliv, co mě zrovna zaujme, nejčastěji to jsou věci související s židovským vnímáním našeho Pána. Někdy je to vyloženě rabínské pojednání (jako např. Majmonidových Šmona prakim - Osm kapitol o lidské duši a mravním konání) jindy „jen“ próza z židovského prostředí – tady bych zmínil a doporučil knihu Davida Jana Novotného, nominovanou na cenu Magnesia Litera, Sidra Noach. Noviny čtu jen občas, letáky všechny, z časopisů mám aktuálně předplacený Paddock revue, časopis pro příznivce dostihového sportu. Zajímavý je také časopis, jehož roční předplatné byla výhra v jedné soutěži, díky čemuž jsme ho rok odebírali zdarma, Beverage & Gastro (o nápojích všeho druhu především, trochu i o té gastronomii). Jana Halbrštátová: V současné době je to opravdu minimum. Někdy se do něčeho začtu a je to nárazovka, jindy nečtu téměř nic. Příležitostně si ráda přečtu Život víry a samozřejmě Mozaiku :-)) pravidelně. Ptal se Zbyněk Závodní sedmička otázek z království malých a velkých písmenek přečetli jsme si jinde CHUCK NORRIS VE SVÉ BIOGRAFII CITUJE BIBLI Na konci dubna byla představena kniha Jaký je doopravdy Chuck Norris – Fámy a Fakta, noviny Křesťan Dnes o tom informoval Jan Škraňka z PR1976 - komunikační a PR agentury. Není zcela běžné, aby herecká hvězda akčních filmů vydala svou autobiografii (v našem případě "téměř" autobiografii). To se netýká Chucka Norrise a jeho knihy, která se na českém trhu objeví koncem dubna 2011. Kniha je unikátní jak podáním, tak i samotným obsahem, je psána lehkým perem, které pobaví a zaručeně překvapí. Kromě svého mistrovství v bojových uměních je Chuck Norris znám také tisíci vtipů, které se o něm šíří od samotného začátku jeho kariéry. Nyní nám Chuck Norris prozradí 100+1 svých nejoblíbenější hlášek a vtipů, které o něm kolují. Za každým následují pravdivé příběhy ze života a nějaké ty zásady a moudra, kterými se sám řídí. Chuck Norris je kromě svého neohroženého mistrovství v bojových uměních známý ve své vlasti také jako propagátor křesťanství a biblických zásad. Sám si vytvořil systém pěti oblastí, které považuje v životě za klíčové: svoboda, rodina, zdatnost, víra a boj. Právě tato kniha ukazuje, jaký je doopravdy Chuck Norris, jaké jsou jeho zásady, jaký je jeho pohled na svět. Lecos se tak dovíme například o jeho dětství, jeho rodičích i o přátelství se Steve McQueenem, Brucem Lee, Danzelem Washingtonem či Elvisem Presleyem, a také o jeho šťastném rodinném životě s manželkou Gene. Jak uvedl Jan Talafant, hluboce věřící Chuck Norris v knize mimo jiné píše o své víře a cituje několikrát Bibli. Nový titul by mohl vhodně oslovit i nevěřící, dodal. Převzato s laskavým svolením z Krestan Dnes - křesťanských českosloven ských online novin - www.krestan dnes.cz. Titulek redakční.

rodinná pouta TOM HALBRŠTÁT Ahoj, lidi, jsem 15-ti letý dorosťák, který bude mít za pár dní 16 let (to to ale letí...). Narodil jsem se v Pardubicích a také tam bydlím. Mám 2 sourozence: sestru Máju a bráchu Kubíka. Chodím do 9. třídy ZŠ a v září nastupuju na střední školu. Proč jsem hrdý na to, že moje příjmení zní Halbrštát. Líbí se mi na naší rodině, že často něco podnikáme, pečeme si domácí chleba a zkoušíme různé kulinářské dobroty… a jsme vlastně vlastníky půlky města:-) Jakou domácí práci fakt nemám rád. Mám uklízet svůj pokoj, mýt záchody a vanu, někdy pomoci rodičům, když je to třeba. Z těchto mých povinností nemám rád mytí záchodů, ale naopak mě baví uklízet svůj pokoj a mýt vanu, jen když nemusím pravidelně, každý týden..:-) Co mě baví ze všeho nejvíc. Nejvíc mě baví běhání, vynalézání, bubnování, čtení. Jsem sportovní a studijní typ, kterého napadá spoustu nápadů. Tak nějak bych se vystihl... :-) Jaký je můj nejoblíbenější biblický hrdina. Mým nejoblíbenějším hrdinou z Bible je Jozue, protože to byl rozhodný a udatný vojevůdce, naslouchal Bohu a poslouchal ho. Jozue 5,13-15: Když byl Jozue u Jericha, rozhlédl se, a hle, naproti němu stojí muž a má v ruce tasený meč. Jozue šel k němu a zeptal se ho: "Patříš k nám nebo k našim protivníkům?" Odvětil: "Nikoli. Jsem velitel Hospodinova zástupu, právě jsem přišel." I padl Jozue tváří k zemi, klaněl se a otázal se: "Jaký rozkaz má můj pán pro svého služebníka?" Velitel Hospodinova zástupu Jozuovi odpověděl: "Zuj si z nohou opánky, neboť místo, na němž stojíš, je svaté." A Jozue tak učinil. Jak mně osobně Bůh pomáhá. Tím, že se mě dotýká všemi možnými způsoby. Ať už povzbuzením, nebo napomenutím v Bibli, nebo tichým pokojem v srdci mi dává vědět, že je se mnou. Pomáhá mi zvládat možné i nemožné věci. Jaké talenty u sebe vidím. Myslím, že umím bubnovat a tak bych chtěl někdy chválit Boha ve chválící skupině. Také rád něco stále vymýšlím a organizuji... Co se mi líbí na mozaikovém dorostu. Hodně se mi líbí chvály (jsem rád v blízkosti s Bohem), Kubovo kázání (je zábavné, názorné a hlavně živé), když je dorost na shromáždění, a programy pro dorosťáky (ty se mi líbí všechny: EXIT 316, Bible trohu jinak a hlavně akční víkendovky). Co bych si přál u nás ve sboru. U nás ve sboru je přátelské prostředí, fajn lidi, vše je super, co si přát? Jen mě trochu mrzí, že někdy nechválíme Boha na maximum. (Proč bychom Ho někdy chválili na 50%, když je všemohoucí, svatý, jedinečný a taťka nás všech? :-) pojďme Ho chválit na 100%!) Jak dobře se známe. Jaké povolání by Mája chtěla dělat, až bude dospělá? Asi jako učitelka v MŠ nebo veterinářka. Co na to Mája: Malířka, nebo něco s malýma dětma, třeba učitelka v MŠ.

rodinná pouta MÁJA HALBRŠTÁTOVÁ Narodila jsem se v Pardubicích, žiju v nich už skoro 14 let a asi v nich ještě pár let pobudu :-) Chodím do 8. ročníku základní školy ve Svítkově, kde taky celá naše rodina bydlí. Mám dva sourozence, a to oba kluky, starší Tomáš(16) a mladší Kuba (4). Proč jsem hrdá na to, že moje příjmení zní Halbrštátová. Svoji rodinu bych určitě za nic nevyměnila. Líbí se mi, že nám rodiče pomůžou v těžkých věcech a problémech, že jsme křesťanská rodina a navštěvujeme sbor Mozaika. A navíc teď máme jenom půl města, ale v nebi si budem užívat celý Jeruzalém :-) Jakou domácí práci fakt nemám ráda. Starám se o všechny koše, co jsou u nás doma a o popelnici (ne že bych jim dávala najíst, pokaždé bych je zdravila... to fakt ne :-), potom ještě umyvadla a zrcadla co jsou u nich, svůj pokojíček a samozřejmě ještě nějaké jiné práce, co jsou potřeba. Žádná z těch prací mi moc nevadí, ale asi nejvíc koše, ty smrděj a je jich hodně. Co mě baví ze všeho nejvíc. Hodně mě baví kreslit, malovat a něco vyrábět, proto chodím už osmý rok na výtvarku.Taky chodím na míčové sporty, mám ráda pohyb a sport. Ve škole mě baví matematika, zeměpis a také i jazyky. Hodně se mi líbí na víkendovkách a akcích dorostu. Jaký je můj nejoblíbenější biblický hrdina. Žádného ještě nemám, ještě jsem o tom nepřemýšlela. Líbí se mi celý Žalm 23 a 1. Taky Skutky 16,31: Věř v Pána Ježíše a budeš spasen, ty i všichni kdo jsou v tvém domě... Jak mně osobně Bůh pomáhá. Ve škole s učením a s nepříjemnými problémy se spolužáky a učiteli. Teď poslední dobou se mi ve škole hodně daří. Jaké talenty u sebe vidím. Asi kreslení, ráda bych se v něm víc zlepšovala. Co se mi líbí na mozaikovém dorostu. Hodně se mi líbí víkendovky a společné akce, hlavně pak když si sednem a povídáme si o Bohu a taky když zpíváme chvály. Taky na EXIT 316 se vždycky hodně těším. Co bych si přála u nás ve sboru. Přála bych si partu kamarádů, na které je spoleh. Ale při chvalách si přijdu na jiné myšlenky a můžu se zastavit a přemýšlet o svém životě, to je super. Jak dobře se známe. Jaké povolání by chtěl Tom dělat, až bude dospělý? Hodně ho baví vymýšlet nějaké zlepšováky a vynálezy, navrhovat, takže asi architekt, badatel nebo návrhář aut. A co na to Tomáš: Architekt, vědec nebo elektroinženýr. (Mým snem je být vynálezcem :-)

Letos jsem měl už po prvním dnu konference dojem, že je to zatím nejlepší z GL konferencí pro vedoucí, na které jsem kdy byl. Nevím, jestli to bylo atmosférou ve chválách, tím, co zaznělo z kazatelny, tím, že jsem cítil, že tam patřím víc než kdy jindy nebo jen prostě mým přístupem: věděl jsem, že jsem přijel načerpat, a tak jsem k tomu přistoupil poctivě a na maximum. Městečko Swanwick… křesťanské konferenční centrum The Hayes… Sem jsme dorazili dnes odpoledne za vytrvalého anglického deště. Rychle se ubytovat a hurá na první shromáždění. Po krátkých chválách se za kazatelský pultík postavil Američan Jack Groblewski. Měl jednoduché a povzbudivé slovo o kázání Božího slova bez překážek, resp. o tom, jaké překážky můžeme Božímu slovu postavit do cesty my, jako jeho služebníci. Pavel zůstal po celé dva roky ve svém najatém bytě a přijímal všechny, kteří k němu přicházeli, hlásal Boží království a učil o Pánu Ježíši Kristu se vší otevřeností a bez překážek (Skutky apoštolské 28,30-31). Po kafé pauze byly semináře. Vybral jsem si téma „Reagovat na změny a přinášet změnu“ Jihoafričana Francoise van Niekerka, s nímž jsem se poprvé nablízko potkal před několika lety u něj ve sboru v JAR. Mluvil o rychlosti změn ve světě kolem nás (populace, technologie atp.) a jak na to církev může reagovat - svou stabilitou i flexibilitou. Hodně zajímavá byla v této souvislosti ilustrace o tom, jak se s živelnou katastrofou vypořádalo Haiti a jak Japonsko, a jaké škody přírodní živel v těchto zemích způsobil. Francois hodně mluvil o tom, jak se musíme jako vedoucí neustále učit, abychom byli připraveni na budoucnost, která rychle přichází. Celý seminář vystihuje následující citát: „You stop leading when you stop learning. Than you start bleeding and your ministry will die. - - Přestaneš vést, pokud se přestaneš učit. Začneš krvácet a tvoje služba umře.“ Večerní shromáždění bylo pro mě z dneška nejlepší! Byl čas na chvály a kázání pastora z Oklahomy Tony Millera na téma „Obnov atmosféru úcty“ bylo skvělé. Mluvil o tom, jak si vážit jeden druhého (nejen) v církvi, jaké pozitivní účinky úcta má a co z ní vyrůstá. Hutné biblické vyučování bylo prošpikováno komickými i tragikomickými příběhy ze života americké církve. Během večera mj. zaznělo: Atmosféra ve sboru ovlivňuje to, co roste, a to, co umírá. Je to jako s atmosférou na planetě. Buďto se tam životu daří, nebo ne. Atmosféra pomáhá vyrůst tomu, co v lidech je, nebo to v nich zabije. A atmosféru ovlivňuje každý člověk ve sboru. Na závěr jeden postřeh: první i druhé vyučování bylo vyloženě zaměřeno na službu církve „ven“ - nevěřícím lidem. A i když třetí kázání bylo spíš o atmosféře v církvi, mělo stejný přesah - za hranice církve. Mám dojem, že ten výhled „ven“ - poslání církve - nám v Čechách docela chybí. I proto jsem rád, že Bůh s námi na staršovstvu docela hlasitě mluví o změně pohledu. A tahle anglická konference do toho zapadá… přesně jako kousek mozaiky:) Jaký byl druhý den konference? Hutný a nadupaný. Dneska jsme stihli hned tři hlavní shromáždění a jeden seminář. Abychom měli čas všechnu tu potravu pro ducha i duši strávit, odpoledne jsme měli volné. Prvním čtvrtečním řečníkem byl Francois van Niekerk, který své vyučování nazval "Na srdci záleží". Kupodivu ani jednou nezmínil Přísloví 4,23 :) Ponejvíc pracoval s 2. Mojžíšovou, přičemž klíčovou pasáží byla 2. Mojžíšova 29,35-36, kde se mluví o posvěcení oltáře. To Francois použil jako paralelu k posvěcení srdce. Mimo jiné také srovnával fyzické nemoci srdce, na které se umírá, s těmi duchovními. Když mluvil o potřebě uklidnit se a soustředit se na Ježíše při modlitbě, zavedl nás na operační sál: "Když jde člověk na operaci vlastního srdce, základním předpokladem je, že bude (v klidu) ležet na operačním stole. Nemůže pobíhat kolem a asistovat chirurgům." Abych si i dnes užil Jacka Groblewskieho, šel jsem na jeho seminář. "Reklama" lákala na duchovní boj. Jack s námi jak jsem to prožil KONFERENCE GROUND LEVEL Hlavní konferenční sál

jak jsem to prožil vyučování NÁDOBY PLNÉ MOCI (2. ČÁST) Věřím, že toto vyučování je přímo od Boha, není to něco, co jsem právě vytáhla někde ze šuplíku. Věřím, že to není jenom vyučování, ale slovo od Boha. Neříkám vám nic nového, ale cítím, že v tom je opravdu silně Boží přítomnost. Proč? Protože žijeme v intenzivním období. Ďábel se stává silným, proto bychom měli mít moudrost, jako měl Ježíš a radši zavřít pusu, abychom neotevřeli ďáblovi dveře a nenechali ho šlapat po našem životě. Volba je na nás. Buď si pustíme pusu na špacír, nebo si uvědomíme, že člověk není schopen zkrotit jazyk a budeme se modlit a modlit, aby nám Bůh pomohl. „Bože, dej mi milost, abych dnes neříkala hloupé věci, aby z mých úst nevycházela planá a zbytečná slova, která nikomu nepomohou“. Uvědomila jsem si, že čím víc jsem potichu, tím víc vnímám Boží přítomnost, víc naslouchám druhým lidem. Když zůstanete potichu, tak se můžete něco naučit. Když pořád mluvíte, tak ostatní nemohou říct něco, co má hodnotu. Můžeme naslouchat druhým, když mluví o svých problémech, a modlit se za ně. Nemluvím o tom, abyste šli do druhého extrému a nemluvili vůbec, ale abyste v tom měli moudrost. Věřím, že vztah s Bohem se stane hodnotnější a hlubší, když zachováme diskrétnost. Myslím si, že každý chce prožívat bližší vztah s Bohem, a to znamená, že bychom o ten vztah měli pečovat. Bůh vám bude víc důvěřovat, když si uchováte některá Jeho tajemství. Procházela jsem obdobím, kdy Bůh v mém životě pracoval, učil mě a něco mi ukazoval. Místo, abych to v sobě uchovala, tak jsem o tom hned mluvila a tím jsem to totálně pohřbila. Je důležité vědět, kdy svědectví říct a kdy radši zavřít pusu. Když někdo leží v posteli s chřipkou a má pocit, že umírá, tak není dobré mu říkat: „Víš, chřipka na mě lezla minulý týden, ale modlil jsem se a ono to odešlo“. Jsem unavená z lidí, kteří nevědí, kdy je dobré dávat svědectví a kdy ne, protože často je takové svědectví spíš vychloubáním. Je potřeba, abychom říkali věci, které povzbuzují a potěšují. Někdy se spíš chlubíme, než vydáváme svědectví. Když se chlubíte, tak ničíte diskrétnost, která je mezi vámi a Bohem, a také Boží milost. Najednou to je všechno o vás a o tom, co jste dokázali a jak dobře se modlíte a jak silná je vaše víra. Je dobré vydávat svědectví, ale musíme vědět, kdy je ten správný čas a kdy to bude ku pomoci někoho jiného. Je potřeba, abychom byli víc citliví. Neříkali druhým o našich vítězstvích, když to znamená, že se potom budou cítit hůř. Je dobré vydávat svědectví, ale otevřel Bibli v 17. kapitole 1. knihy Samuelovy. I když jde o notoricky známý příběh o bitvě Davida s Goliášem, i tak zazněly pro mě nové pohledy. Bylo to moc dobré, včetně závěrečných modliteb, kdy nám Jack žehnal do našich bojů. David jde proti Goliášovi ve jménu Hospodina zástupů, neboli Hospodina armád! David se ve svém boji opřel o jedno z Božích jmen; o jméno, které pasovalo do bitvy. Bůh má mnoho jmen, protože má jméno, které pokrývá úplně každou situaci, kterou můžeme zažít - nemoc, tragédii atd., atd. V Božím jménu, v Božím charakteru je něco, co si dokáže poradit s každou situací! Skrz co mě ale Bůh totálně dostal byl (opět) Tony Miller. Těžkotonážní pastor z USA mluvil o tom, jak důležité je, abychom jako vedoucí sloužili na základě identity Božích synů. Možná tohle téma zní na každé druhé konferenci pro vedoucí, ale tohle rozhodně bylo čerstvé slovo, které nejen u mě ťalo do živého. Nejradši bych sem přepsal celý seminář, ale bez fantastického projevu Tonyho by to možná nebylo stoprocentní. Když přemýšlíme o tom, k čemu nám dal Bůh moc, často myslíme na to, co můžeme dělat. Ale Bůh nám dal především moc k tomu "být". Jan 1,21 říká: "Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi," (ČEP). A naše identita je v tom, kým jsme, ne v tom, co děláme. K tomu nám dal Bůh moc! Tak tu, v malém anglickém městě, přemýšlím o sobě a svojí identitě. A víte, na co jsem přišel, když se ohlédnu za těmi deseti roky ve službě? Na začátku jsem se bál, že mě nikdo nebude potřebovat, a tak jsem se snažil dělat všechno. Později jsem se bál toho, kolik lidí mě potřebuje, tak jsem se snažil být všude. Aktuálně si začínám užívat, že to není o mně, ale že je to o Ježíši a celém jeho Těle. A tak se snažím především být :) Jakub Limr Přátele z Penistone

musíme vědět kdy je ten správný čas a kdy to bude ku pomoci někoho jiného. Je potřeba, abychom byli víc citlivý. Neříkali druhým o našich vítězstvích, když to znamená, že se potom budou cítit hůř. Přísloví 27,1-2: Nechlub se zítřejším dnem, vždyť nevíš, co den zrodí. Ať tě chválí cizí a ne tvá vlastní ústa, cizinec a ne tvoje rty. Bible říká, aby naše pravá ruka nevěděla, co dělá levá, když děláme dobré věci. Všechno co děláme, bychom měli dělat s Boží pomocí, měli bychom být ochotni dělat to ve skrytu. Opět neříkám, abychom šli do extrémů, protože někdy je pro dotyčného požehnáním, když ví, odkud pomoc přišla. V Matoušovi 5. kapitole se píše, aby naše světlo zářilo před lidmi a oni mohli vidět naše dobré skutky a vzdát chválu Bohu. Nemáme se tedy snažit všechno skrýt, ale měli bychom dávat pozor na naše motivy. Takže když činíme dobré skutky, tak to nemáme dělat proto, abychom na sebe přitahovali pozornost. Když se modlíte, nečiňte tak na odiv, ale běžte do svého modlitebního pokojíku. Toto všechno se týká srdce a spojení mezi srdcem a ústy. Další věc, která se mi nelíbí, když se lidé chlubí, koho všeho důležitého znají. Můžu vám říct spoustu známých jmen osob, které znám a se kterými se vídám, a možná to na vás udělá dojem. Ale pokud to udělám, tak si myslím, že ztratím diskrétnost toho vztahu, který mi Bůh dal, a zavřel by mi dveře, když bych těm lidem chtěla pomoci. To, co s nimi řeším, je jenom mezi nimi a Bohem. Jediný důvod, proč bych vám to totiž říkala, je, abych na vás udělala dojem. Kolik věcí říkáme jenom proto, abychom na někoho udělali dojem a vyvolali v něm zvědavost? Zabíjíme tím důvěrnost, která je mezi námi a Bohem. Myslím si, že si ani neuvědomujeme, jaké věci by pro nás Bůh udělal a do kolika věcí by nás povolal, kdybychom dokázali uchovat tu diskrétnost a důvěrnost ve věcech, které s námi sdílí a řekli je pouze s jeho jasným souhlasem. Věřím, že tohle je moc důležité. Chci zažívat důvěrnější vztah s Bohem, chci, aby mně mohl důvěřovat, když mi něco svěří. Je čas věci říkat a čas zavřít pusu. Jakub 3,5: Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les! Jakub 4,13-16: A nyní vy, kteří říkáte: „Dnes nebo zítra půjdeme do toho a toho města, zůstaneme tam rok, budeme obchodovat a vydělávat, vy přece nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Jste jako pára, která se na okamžik ukáže a potom zmizí! Raději byste měli říkat: „Bude-li Pán chtít, budeme naživu a uděláme to neb ono.“ Vy se však vychloubáte a chvástáte. Každá taková chlouba je zlá. Další věcí, které bychom se měli vyvarovat a která pro nás není jednoduchá, je, nebýt negativní. Mluvení negativních věcí nás přivádí do velkých problémů. Proč radši neříkat dobré zprávy, mluvit o dobrých věcech. Ve světě je spousta negativních věcí a křesťané nemusí přilévat ještě olej do ohně. Neříkejte mi, že všechno se hroutí a svět spěje k záhubě. Bůh má všechno ve své ruce. Amen? A když se ději nepravosti a hrůzy ve světě, tak to Bůh dělá proto, aby některé lidi probudil, ale přesto je uprostřed toho a má v rukách ty, kdo mu důvěřují. Můžeme prožívat radost v jakékoliv situaci. Podíváme se do 4.Mojžíšovi 13. kapitoly, kdy bylo posláno 10 zvědů do země zaslíbené. Prošli tu zemi, prozkoumali ji a vrátili se k Izraelskému lidu. 8 z nich přineslo špatné zprávy a jenom 2 z nich ty dobré. To znamená 80% negativních lidí a jenom 20% pozitivních. Moc by mě zajímalo, co by se dělo v církvi nebo v naší rodině, kdyby 100% lidí bylo pozitivních? 4. Mojžíšova 13,27-30: Ve svém vyprávění mu řekli: Vstoupili jsme do země, do níž jsi nás poslal. Vskutku oplývá mlékem a medem. A toto je její ovoce. Jenomže lid, který v té zemi sídlí, je mocný a města jsou opevněná a nesmírně veliká. Dokonce jsme tam viděli potomky Anákovy. Na jihu země sídlí Amálek, na pohoří jsou usazeni Chetejci, Jebúsejci a Emorejci, při moři a podél Jordánu Kenaanci.“ Káleb však uklidňoval lid bouřící se proti Mojžíšovi. Říkal: „Vzhůru! Pojďme! Obsadíme tu zemi a jistě se jí zmocníme.“ Ale muži, kteří šli spolu s ním, tvrdili: „Nemůžeme vytáhnout proti tomu lidu, vždyť je silnější než my.“ Pouze Jozue a Káleb viděli Boha, zbytek se díval na obry. Říkali, že je nemůžou porazit, ale Káleb je vyzýval: „Pojďme, uděláme to, nedívejte se na ty obry, upřete zrak na Boha“. Líbí se mi, co udělal David, když stál tváří v tvář Goliášovi: rozběhl se proti němu. Často se moc dlouho zaměřujeme na naše problémy, moc mluvíme o obrech, příliš dlouho se na ně díváme a děsíme sami sebe. Je potřeba, abyste se podívali, co je ve vašem srdci a šli za tím. Slova, která mluvíme, nás mohou buď pozvednout ve víře, anebo nás stáhnou do negativismu a úzkosti. Přísloví 18,21 V moci jazyka je život i smrt, kdo ho rád používá, nají se jeho plodů. Musíme být hodně opatrní v tom, co z úst vypouštíme. Joyce Meyer Překlad: Blanka Novotná. Titulek redakční. vyučování

stroj času ROZHOVOR S NOEMI, RÚT A BOÁZEM Novinář znovu oprášil stroj času a vydal se udělat rozhovor s Noemi, pak s Rút a Bóazem. Novinář: Vejde do Bóazova domu a pozdraví „Hospodin s vámi.“ Noemi, Rút a Bóaz: „Bůh ti žehnej. Kdo jsi a proč přicházíš?“ Novinář: „Jsem poutník ze vzdálené země. Lidé v mé zemi se o vás doslechli, a tak chtějí více znát váš příběh.“ Bóaz: „Nu, dobrá. Posaď se k nám, moji služebníci ti donesou něco k jídlu.“ Novinář: „Moc vám děkuji. Mohl bych položit první otázku?“ Noemi: „Ne, nejdřív se najez a napij.“ Novinář se nají a napije: „Mohl bych se vás, Noemi, zeptat, jakého jste měla manžela, syny a dcery?“ Noemi: „Měla jsem skvělého muže jménem Elímelek, se kterým jsem měla dva syny - Machlóna a Kiljóna. Přišli jsme z judského Betléma na Moábská pole a přebývali jsme tam. Naneštěstí můj muž zemřel a já jsem zůstala se svými syny sama. Ti se pak oženili s Moábkami. Jedna byla Orpa a druhá Rút. Jenže po deseti letech, co byli spolu, oba zemřeli. Orpa a Rút ovdověly a já jsem zůstala úplně sama.“ Novinář: „To jste byla velmi smutná. Jak jste ten zármutek zvládla?“ Noemi: „Rút a hlavně Hospodin mě utěšovali. Rút mě pak velmi potěšila tím, že mě neopustila a vrátila se se mnou do mého rodiště, které neznala.“ Novinář: „To bylo od tebe, Rút, velmi pěkné. A co jste dělaly, když jste přišly do Betléma?“ Rút: „Přišly jsme tam, když začínala sklizeň ječmene, a tak jsem šla na pole sbírat klasy. Chtěla jsem totiž u někoho dojít přízně. Noemi: „Shodou okolností to pole bylo Bóazovo a jsem si jista, že to udělal Hospodin. Bóaz je totiž můj příbuzný z manželovy strany, významný muž z Elímelekovy čeledi.“ Novinář: „Takže se tě, Rút, Boáz zastal?“ Rút: „Ano. Dovolil mně sbírat klasy s jeho děvečkami, jíst jeho chléb a pít z jeho studny. Moc mě tím potěšil.“ Novinář: „Na tom je vidět, že je Hospodin laskavý. Jak se to stalo, Bóazi, že jste se vzali?“ Boáz: „Rút mi projevila velikou oddanost, a tak jsem byl ochoten být její zastánce. Byl však bližší zastánce a bylo na něm, zda se Rút ujme. Tak jsem požádal deset městských starších a toho zastánce, aby zasedli. Tam jsem mu řekl, že jestli chce, tak ať vykoupí od Noemi pole, které je i moábské Rút. On řekl, ž jej nemůže vykoupit, ať je vykoupím já. Dal mi střevíc a stvrdili jsme to. A tak jsem to pole vykoupil a zároveň jsem si vzal Rút za ženu.“ Všichni: Uslyší dětský pláč. Rút: „Malý Obéd se probudil! Musím za ním jít!“ Bóaz: „Je to náš první syn a jsem na něj hrdý.“ Novinář: „Těšilo mě si s vámi příjemně pobýt, ale už musím jít. Bůh vám žehnej.“ Noemi, Rút a Bóaz: „Bůh ti také žehnej. Ať bez potíží dorazíš do své země.“ Rút a Bóaz: „A přijď nás zas navštívit i se svými přáteli!“ TomášHalbrštát mozaikové knihkupectví HONBA ZA DRAKEM Nedávno jsem v naší církvi převzala starost o knihkupectví. Jsem z této služby nadšená. Knížky miluji a věřím, že si je Bůh v mém životě používá, aby ke mně mohl mluvit. Mám ráda knížky, které vysvětlují Boží Slovo, příběhy božích mužů a žen, které mě inspirují a také knížky poradenské, kde se můžu naučit křesťanským principům týkajících se manželství nebo výchovy dětí. Nedávno mi bylo doporučeno, aby nečetla jenom křesťanské knížky, ale také se občas podívala na ty světské. Zkusila jsem to, ale musím říct, že mě to dost znechutilo a odradilo. Takže budu dál pokračovat ve čtení mých milovaných křesťanský knih a občas se s vámi podělím o některé, která stojí za přečtení. Teď právě dočítám knížku od Jackie Pullingerové „Honba za drakem“. Knížka mě naprosto pohltila. Jackie je anglická misionářka působící v Hongongu, kde se také odehrává celý příběh. No příběh, těch příběhů je tam spousta, ale jedno mají společné: Nekonečnou Boží milost a lásku. Jackie přijela do Hongongu v šedesátých letech, její služba je zaměřena na narkomany, prostitutky, no prostě na ty nejhorší z nejhorších. Trošku mně svou službou připomíná Matku Terezu, která se také takovým lidem věnovala a nikdy se jich neštítila. Knížka je o vytrvalosti a o rozhodnutí sloužit Bohu podle Jeho vůle. Je o zápachu, beznaději, tmě, ale také o odpuštění, Boží milosti, o obrácení a nových začátcích. O tom, že následovat Ježíše je tím nejdůležitějším a že jedině pak můžeme zakoušet svobodu. Jackie všem těm lidem vždy zvěstovala jenom a pouze Ježíše, toho ukřižovaného. Zpočátku jí moc nevěřili, protože už zažili spoustu misionářů, kteří tam na chvíli přijeli, očistili si trošku svá svědomí a pak zase odjeli do svého pohodlného světa. Začali jí věřit a naslouchat, když viděli její vytrvalost, její odhodlání jim pomoci. Duch Svatý působil mezi všemi těmi lidmi neuvěřitelným způsobem. Až se mi z toho tajil dech. Nemyslím si, že každý je povolaný do takové služby, ale každý může udělat něco. Věřím, že tuto knížku by si měl přečíst každý a trošku se podívat na svůj život. Opravdu dělám to, co po mě Bůh chce? Jsem ochotná vstoupit do věcí, které nejsou úplně příjemné a nechat se použít? Blanka Novotná