Mozaika 06/2011

Jak už jsem psal ve svém posledním úvodníku (Mozaika 02/11): bez víry to prostě nejde! Apoštol Pavel to věděl, a proto napsal Timoteovi: „Bojuj dobrý boj víry,“ (1.Timoteovi 6,12). Není to přání, je to rozkaz. A proč dobrý boj? Protože Bůh udělal vše pro naše vítězství a boj je z jeho vůle. A k tomu, abychom přijali toto vítězství, potřebujeme víru. Tedy vzhůru do výcvikového tábora víry. V Židům 12,1-2 se mluví o běžeckém závodě. Hradečáky, kteří všude jezdí na kole, musím zklamat. Tento závod se musí uběhnout. Nelze si sednout na kolo a jen občas šlápnout – zbytek jako že to odjede samo. Ne! Kdo někdy zkoušel skutečně běhat a opravdu někam doběhnout, ví, o čem mluvím. Tělu se nechce, musíme ho pobízet. Ale kdo chce zvítězit, musí běžet. Musíte překonat nechuť a únavu. Za krátko však budete běhat úplně snadno. Tělo se poddá a z pohybu budete mít radost. Podobně je to s vírou. Musíš se rozhodnout věřit Božímu slovu. Cokoliv řekl Bůh, to se stalo. Nejdůležitějším zdrojem Božího slova je Bible. Pokud ji čteš s pochybnostmi a svým rozumem filtruješ, co je možné, a co ne, je to špatně. Odmítni to a jednou pro vždy se rozhodni věřit všemu, co je v Bibli napsáno. Nevadí, že nerozumíš tomu, jak se to vše mohlo stát. To je „problém“ Boží. Ty mu jen věř! Jeden z biblických paradoxů je problém času. Jak mohl Ježíš říci, že je vzkříšení i život, když ještě nebyl ukřižován? V Židům 11,6 je napsáno: „Bůh JE...“ Není jako že byl, je, bude. On JE. On je mimo náš čas. On je nad časem! Jediná cesta jak se k němu přiblížit je skrze víru. Možná vám pomůže následující diagram: Představme si čas jako úsečku. Čas začal v určitém okamžiku a od té doby se chronologicky odvíjí. Bylo nám řečeno, že také v určitém okamžiku skončí. V našem životě ale čas ovládá náš svět. Čas je přitom relativní, nikoliv absolutní. Pokud jde o věčnost, je lepší si ji představit jako kruh, který nemá počátek ani konec. Vstoupíte-li do věčnosti, vstoupíte naráz do celé věčnosti. Všechno jednoduše je a vy se v tomtéž okamžiku můžete dotýkat všeho najednou. Věčnost vůbec není čas: je to úžasné nepřetržité TEĎ. Je Božím přirozeným prostředím a Bůh se v čase může pohybovat neomezeně. Víra funguje ve věčné říši. Chceme-li jednat ve víře, musíme být schopni vystoupit z časové linky dějinných událostí do věčné říše, v níž lze vírou uchopit vše, co Bůh svým slovem povolal k bytí. Vše stvořené je tam neustále přítomné. Na skupince nám přišlo jiné možné vyjádření. Náš svět je jako kniha, kterou Bůh napsal. Kdykoli při psaní knihy je možné děj upravit. Vracet se do minulých kapitol a upravovat příběh. K tomu nám Bůh přidal svobodnou vůli, která se projevuje také nezávislostí nebo naopak konáním Boží vůle, odpuštění, milostí. Rozhodně nerozumím všemu, například jak v tom všem Bůh vládne. Ale i když to nechápu, vím, že On má vše pod kontrolou! Jiří Matouš 497 slov na červen BOJUJ DOBRÝ BOJ VÍRY! CÍRKEV, KTERÁ SPOJUJE LIDI DOHROMADY 06/11

V neděli 15. května jsme se před klasickou bohoslužbou sešli na členském shromáždění, a to v počtu 35 dospělých. Protože jsme nechtěli, aby šlo o schůzi, ale o skutečné shromáždění, začali jsme chvalami, po kterých se slova ujal jeden ze starších - Patrik Soukup. Ten mluvil o tom, co se v r. 2010 povedlo, kam jsme došli, čemu jsme se jako sbor věnovali. Zároveň jsme rozdali stručnou výroční zprávu za uplynulý rok (ta je spolu se stanovami Křesťanských společenství v ČR na vyžádání stále k dispozici všem členům sboru, kteří se nemohli dostavit). V rámci úvodní části zaznělo několik svědectví, např. z pravidelných úterních modlitebních nebo o vzniku nového chválící týmu pod vedením Filipa Zavřela. Jako další si vzal slovo Jakub Limr, který zmínil několik oblastí, v nichž se potřebujeme posunout dál. Prvním tématem byly vztahy. Jakub mluvil o pocitu samoty, který někteří lidé ve sboru prožívají a co můžeme dělat, aby to tak nebylo. Z pléna zazněly názory, které vyzdvihovaly pozitivní vliv chození na skupinky a na společné sborové akce. Jaruška Nováková přišla s pozváním: ráda uvítá návštěvy u sebe doma, obzvláště ty, co se cítí sami. Druhým tématem byla právě společná setkání mimo nedělní shromáždění a malá účast na nich. Jakub podotkl, že se na těchto akcích objevuje spíš stejná skupina lidí a ostatní, jako by neměli zájem. Položil tedy otázku, jestli staršovstvo dělá něco špatně. V reakci na to zazněly náměty, jako například větší různorodost – nejen akce zaměřené na nějakou aktivitu (bowling, výlety, sborová dovolená), ale třeba také zahradní party, divadlo či koncerty (což by uvítala hlavně starší generace). Olga Dašková navrhla zapřemýšlet jinak nad sborovou dovolenou: udělat ji více společnou i co se týče např. vaření, mytí nádobí atp. Jednak by lidé trávili víc času společně, jinak než jsou v rámci sboru zvyklý a pak by se také ušetřily náklady na dovolenou, takže by mohli jet i ti, kteří si to z finančních důvodů nemůžou dovolit. Další oblastí, kterou jsme otevřeli, je otázka „Jak být sborem, který je otevřený i směrem ven a zasahuje lidi kolem nás?“ Více méně se soustředíme hlavně na sebe, dovnitř sboru. Opět se rozproudila diskuse, jakým způsobem to můžeme jako sbor dělat. Padaly návrhy typu účast na městském divadelním festivale, vrátit se k pochodům pro Ježíše, návštěvy v nemocnicích, přednášky na různá témata, na sborových modlitebních se více se modlit za ztracené a také pozvání hosta, který by vyučoval o modlitbách za město. V závěru byla možnost k jakýmkoli dotazům na staršovstvo. Zazněly de facto jen dva podněty: 1) aktualizace sborového seznamu s kontakty na členy. Ta bude k dispozici nejpozději v září, ale nejspíš ještě před prázdninami. 2) Prosba ke chválám na shromáždění, aby zněly také starší písně. Členské shromáždění jsme zakončili společnými modlitbami, které vedl další ze starších - Jirka Matouš. Zbývá už jen dodat, že celé setkání členů KSHK proběhlo ve velmi dobré atmosféře a na další se můžeme těšit na podzim letošního roku. Záměrem členských shromáždění je totiž dát prostor vám s vašim náměty a dotazy a nesvolávat je jen v „krizových situacích“. Jakub Limr V pátek 15. dubna jsem vstoupil do zešeřelé místnosti v přízemí KD Médium. To, že tam bylo přítmí, mělo svůj důvod. Na denním světle by nebylo tak dobře vidět na krásné fotografie, jejichž autorem je Petr Havel. Asi třicítka návštěvníků seděla kolem stolků, usrkávala ze šálků horké nápoje a poslouchala Petrův komentář k jednotlivým obrázkům. Jejich celkový počet se vyšplhal téměř ke dvěma stovkám. Vedle příhod z cest a výkladu k fotografiím byl večer prodchnut citáty slavných fotografů, z nichž někteří jsou křesťané. Alespoň jeden za všechny: „Planeta Země je úžasným originálem, který kdysi býval rájem. I dnes lze najít na Zemi nádherná místa, proto i moje panoramata všem milovníkům hor připomenou, kdo za tím vším stojí: inteligentní Stvořitel, kterého obdivuji a pokaždé se s úctou a rád vracím do Jeho velehor.“ Takhle popsal propojení vztahu k fotografování se vztahem k Bohu slovenský horolezec a fotograf Marián Matta. Pro mě osobně to byla první fotoshow, na které jsem byl, a rozhodně nešetřím superlativy nad celou akcí. Bylo velmi jednoduché ponořit se do atmosféry večera, která byla plná Boha, velmi jednoduchým a nenáboženským způsobem, což se ne na všech křesťanských akcích daří. Zároveň jsem si uvědomil, že díky tomu jsou fotoshow ideálním místem, kam pozvat hledající a nevěřící přátele. Proto díky Ivanovi Růžičkovi, že přinesl tenhle nápad, který také uskutečnil, a Petrovi Havlovi za to, že na nás skrze fotky a vyprávění nechal dýchnout něco z Božího srdce. Jakub Limr střípky z mozaiky KŘÍŽEM KRÁŽEM EVROPOU ...S FOŤÁKEM střípky z mozaiky OHLÉDNUTÍ ZA ČLENSKÝM SHROMÁŽDĚNÍM

červen v mozaice Sobota 11. června 2011 VÝCHOVA NOVODOBÝCH JOSEFŮ Seminář pro rodiče, který srovnává příběhy Josefa a marnotratného syna. Vyučuje Radek Kalenský (CB Pardubice). V KD Médium – sál č. 1 od 18:00hod. Neděle 12. června 2011 ZAPOMENUTÝ BŮH Je to přibližně dva tisíce let, co byl na zem seslán Duch svatý. Jak moc s ním ve svých životech počítáme? Jak moc na něj spoléháme? Na svátek Letnic si připomeneme Ducha svatého, aby se z něj nestal zapomenutý Bůh. Neděle 19. června 2011 NÁSLEDUJ MĚ! A KOHO? Ježíš nestojí o fanoušky, Ježíš hledá následovníky. A tak říká: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne.“ První díl seriálu o následování Krista… Pátek 24. června 2011 KAPLE Toužíte se zastavit, ztišit se a odpočinout si? A to vše v Božím náručí? Pak přijměte naše pozvání na místo, kde naberete dech – do Kaple. V Kafekára vozovna kafé, V Kopečku 89, HK od 19:30hod. Neděle 26. června 2011 NÁSLEDUJ MĚ! A JAK? Ježíš nestojí o fanoušky, Ježíš hledá následovníky. A tak říká: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne.“ Druhý díl seriálu o následování Krista… Neděle 3. července 2011 NÁSLEDUJ MĚ! A ODKUD? Ježíš nestojí o fanoušky, Ježíš hledá následovníky. A tak říká: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne.“ Závěrečný díl seriálu o následování Krista, tentokrát s Lukášem Vízkem… Mottem letošní sborové dovolené, která se uskuteční 7. – 10. července, bude 1. Korintským 15,57-58: „Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista. A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.“ V neděli 10. července nebude nedělní bohoslužba v HK, z důvodu konání sborové dovolené. Neděli strávíme společně s KS Jičín na jejich shromáždění. Začala příprava zářijových sborových kulatin – slavíme 10 let. V průběhu června se sejdeme s přípravným týmem nad některými nápady. Už teď si do svých kalendářů můžete zapsat víkend 10. – 11. září, který bude patřit oslavám v podobě koncertu, zahradní slavnosti jinak, speciální bohoslužby aj. telegraficky z mozaiky

střípky z mozaiky DOROSŤÁCKÁ VÍKENDOVKA: NOČNÍ VÝSTUP NA SNĚŽKU Máme za sebou hrozně zajímavou víkendovku. Dvě slova, která by ji mohla taky charakterizovat jsou: statečnost a oběť z lásky. Představte si chlapa, který celý týden maká a dře a chce spát a jeho dítě po něm chce, aby s ním šel přes noc na nějakou horu. Představte si chlapa, kterého bolí tělo a už není nejmladší a jeho dítě po něm chce, aby šel na horu. Jirka Matouš, Martin Rak, Petr Novotný a Petr Havel jsou ti strašně stateční tátové, kteří šli. V pátek ve 22:00hod. jsme vyrazili z Hradce Králové, o půlnoci jsme byli ve Špindlerově Mlýně a odtud vyrazili na Sněžku. Bylo to úžasný! Bylo to až na dno. Třeba Matěj Mejstřík málem usnul za chůze. Děti teda také, ale ty tam měly táty, takže to šlo. Potom následoval nádherný večer a ráno, kdy jsme mohli tahat rozumy a moudrosti z našich tátů, protože jsme si povídali a hlavně oni mluvili o tom, co prožili, a děcka mohla poslouchat. Celkový dojem? Bylo to výborný, i když jsme byli stahaní jako psi. David Halbrštát 20. – 22. května 2011 Foto: Matěj Mejstřík

Poslední květnovou sobotu se po několika letech opět konala zahradní slavnost u Růžičkových v Nepasicích. Kdo si vybaví ono odpoledne a mraky hrozící každý chvíli spustit pořádný liják pochopí, proč organizační tým do poslední chvíle váhal, jestli garden party raději nezrušit. Jak se ale nakonec všichni účastníci, kterých dorazilo kolem padesáti, shodli, byla by škoda o tak povedenou akci přijít. Ve finále se totiž vydařilo skutečně všechno, co vás jen napadne: od počasí, přes společné jídlo a povídání, až po závěrečný úklid, na který nezůstali domácí sami. A také bylo moc milé, kolik z vás s sebou přivezlo něco na zub pro ostatní – ke grilovanému masu tak přibyly různé saláty a nechyběl ani dezert. Poděkování patří hostitelům, organizátorům i všem pomocníkům! A tak se s díky za uplynulou zahradní slavnost můžeme těšit na nějakou příští! střípky z mozaiky MOZAIKOVÁ ZAHRADNÍ SLAVNOST Foto: Patrik Soukup

rodinná pouta BLANKA NOVOTNÁ Narodila jsem se v Rychnově nad Kněžnou, kde jsem také žila asi do svých dvaceti, mezitím jsem si na rok a půl odskočila do Londýna. Potom jsem se přestěhovala se svým prvním manželem do Pardubic. V roce 2009 jsme se s mým současným manželem Petrem přestěhovali do Hradce Králové. Pátým rokem pracuji v Hradci v softwarové firmě jako účetní. Jsem tam moc spokojená. Co obdivuji na svém muži. Je toho spousta. Hlavně tu odvahu vzít si mě i s dětmi a vydržet ten tlak, který doma někdy je. Jako nevlastní otec to nemá vůbec jednoduché, ale věrně v tom stojí. Dále to je soucit s druhými. Petr je přesně ten člověk, který jde druhou míli. A ještě přidám to, že je upřímný a opravdu milující manžel. Jaké to je být mámou dvojčat. Začátek byl velmi těžký. Dvojčata jsem nikdy nechtěla a vždycky jsem si přála mít holky. A vidíte, moc to nedopadlo. Do jiného stavu jsem přišla ve dvaadvaceti letech, jako nevěřící a opravdu jsem na to nebyla připravená. První rok byl velmi těžký a to můžu teď zpětně říct, že kluci byli opravdu hodní. Jsem šťastná, že je mám. Teď jsou v pubertě, některé věci už neřešíme a některé jsme zase řešit začali. Ale jsou to oba skvělí kluci a nemám pocit, že by období dospívání bylo nějak víc náročné. Díky Bohu! Každý je úplně jiný. Bůh mě hodně skrze jejich výchovu vyučuje. Proč si mě spousta lidí spojí se jménem Joyce Meyerové. Poprvé jsem se s Joyce Meyer setkala asi před dvěma lety, kdy se mi dostalo do rukou CD s jejím kázáním v simultánním překladu. Hodně mě její slovo zaujalo, a tak jsem ji chtěla slyšet v originále. Našla jsem si její webové stránky, kde má vlastně internetovou televizi a začala ji poslouchat. Zaujala mě praktičností svých kázání. Navíc vnímám, že jsme stejná krevní skupina. Bylo to, jako by chvílemi mluvila o věcech, se kterými právě bojuji. Byla jsem skrze to hodně požehnaná. Začala jsem se dívat po jejích knížkách, které tady vyšly, a uvědomila jsem si, že jí asi moc lidí nezná. Tak jsem se před rokem rozhodla, že začnu její kázání překládat a dávat na náš blog „nekoncicimilost.bloguje.cz“ (dříve shrekuv blog). Dvakrát do týdne tam dávám nové kázání. Věřím, že to lidi povzbuzuje a buduje, tak jako mě. Teď v červnu ji snad uvidím na živo, protože s Petrem, Lukášem a Lenkou Mejstříkovou jedeme na její konferenci do Varšavy. Čím se mě v poslední době dotkla Boží láska. Toho je spousta. Dotýká se mě každý den, když mě třeba pomáhá překonávat nevolnosti nebo úzkosti. Ukazuje mi, jak je důležité mu všechny věci předat, aby mě tak mohl naplnit svým pokojem. Hodně vnímám, jak mi pomáhá při výchově kluků. To jsou takové každodenní malé zázraky. Co bych se ráda od Ježíše naučila a ještě mi to moc nejde. Učím se víc naslouchat. Jsem trošku víc upovídaná a často tím minu, co mi chce Bůh říct. Učím se naslouchat ve vztahu s Bohem, ale i s ostatními lidmi. Moc toužím po tom, abych opravdu stála tam, kde mě chce Bůh mít. Do jaké služby mě Bůh volá. To je těžká otázka. Nejradši bych byla zapojená do všeho, ale to samozřejmě nejde. Nedávno jsem přebrala knihkupectví a to je služba, která mě opravdu naplňuje. Ráda si s lidmi o knížkách povídám a povzbuzuju je ke čtení. Myslím si, že umím lidi povzbuzovat. Bůh nám (Péťovi a mně) teď začal posílat do cesty lidi, kteří potřebují nějakým způsobem pomoct. Tak věřím, že si nás do toho Bůh pomazává. Bez čeho bych se v Mozaice obešla. Určitě v našem sboru slabiny jsou, ale věřím, že každý potřebuje začít sám u sebe, takže nechci kritizovat. Možná nám chybí větší horlivost pro Boží věci a uvědomění si, jakou moc nám Ježíš na kříži vydobyl. Bez čeho si náš sbor neumím představit. Pokaždé, když přijdu v neděli do sboru, cítím opravdovou radost. Jsem tady prostě šťastná. Mám ráda lidi, atmosféru, prostě to, že jsem ve své rodině. Určitě bych si nedokázala představit bohoslužbu bez úžasné chvály. Velkou radost mi udělal Filip se svoji chválící skupinkou, že poslechl Boha a šel do toho. Jak se známe: Co Petra zaručeně povzbudí? Záleží na okolnostech. Někdy potřebuje, abych ho jen tak objala a ukázala mu, že stojím při něm. Někdy potřebuje, abych s ním zatřásla. Když jsme ještě bydleli v Pardubicích, tak jsme občas zašli do církve Slovo Života a to ho vždycky povzbudilo a nakoplo. Máme rádi i společné víkendy, kdy se prostě sebereme a někam odjedeme, samozřejmě bez dětí. Co na to Petr: Když jdu za Ježíšem a stojíme s Blankou spolu ve službě druhým.

rodinná pouta PETR NOVOTNÝ Narodil jsem se léta páně 28.12.1972 v Teplicích v Čechách (na severu). Momentálně žiji v Hradci Králové, kam jsme se přestěhoval s rodinou. Pracuji ve firmě TTK – HK jako lisař. Lisuji výrobky do aut. Čeho si u své ženy nejvíc cením. Na Blance si vážím že umí povzbuzovat. Když se zabejčí, tak jde zatím. Vidím, jak roste v Pánu. Když překládá Joyce Meyer, tak jde hodně nahoru. A tím mě povzbuzuje. Co se mí líbí na Ondrovi a Lukášovi. Ondřej… to jméno znamená mužný. Vidím, že je hodně tvořivý a šikovný na ruce. Bůh má velký smysl pro humor, protože jsme si s Ondrou velmi podobní, jak vzhledově, tak povahově. Možná i díky tomu, to mezi námi občas skřípe. Ale mám ho rád. S Lukášem mám pocit, že se hlavně navzájem tolerujeme, ale věřím, že Bůh to může dát do pořádku a všechno uzdravit. Každý den začínám znova a znova. Jak beru, že jsem dostal přezdívku Shrek. Když jsem byl svobodný, tak mi každý říkal Shreku, protože jsem byl velký a měl jsem dobré a velké srdce pro každého. Ale jak jsem poznal Blanku s Lukášem a Ondrou postupně se přezdívka začala ztrácet. Myslím, že Shrek „umřel“ už v roce 2007. Od té doby začala nová etapa mého života. Spíš už mně vadí, když mi tak někdo říká. Zkoušel jsem staré věci dávat znovu do kupy, ale nešlo to, tak jsem opustil i Shreka. Doufám, že mám stále dobré a velké srdce pro každého, jenom jsem se už posunul někam jinam. Kdy mi naposledy spadla z Boha brada. Poslední dobou se hodně hledám a snažím se vyškrábat nahoru. Bůh se mě teď dvakrát dotknul. Jednou to bylo na shromáždění ve Slově Života v Pardubicích, kde ke mně mluvil skrze jednu sestru z Anglie. Bylo to pro mě velké povzbuzení a ujištění, že o mně Bůh ví. Druhý dotyk byl na uzdravující skupince v Poděbradech, kde se za mě modlil bratr Uhlík z CB. K jakému verši z Bible se pořád vracím. Jozue 1,3: „Nenechám tě klesnout a neopustím tě. Buď rozhodný a udatný.“ Toto slovo mě nakopne a vím, že Bůh je stále se mnou v práci, doma,posilce, kdekoliv. Musím si ho stále připomínat. Jaké povolání pro mě Bůh má. Rád pomáhám druhým lidem. Věřím, že mě Bůh do toho volá. Na co si pamatuji ze své první návštěvy ve sboru. V tu dobu jsem byl bez sboru a nějaký jsem hledal. Když jsem poprvé přišel do Mozaiky, tak na mě dýchla Boží atmosféra. Cítil jsem se tam jako doma a tak jsem tam také zůstal. Žádné negativní vzpomínky nemám. Čeho si v našem sboru vážím. Stále Mozaiku vnímám jako svůj domov. Jsou tam lidé, na kterých je vidět, že jdou za Pánem. Ale jako každý sbor, má Mozaika svoje plusy a mínusy. Jak se známe: Jaký je Blančin dosud nesplněný sen (a smíš ho prozradit)? Blanka by se chtěla podívat do Izraele, kde chodil Ježíš. Co na to Blanka: Těch je spousta. Ráda bych překonala úzkosti z cestování a podívala se do Izraele. Mým dlouholetým snem je, udělat si zkoušky z angličtiny, ale vždycky před tím couvnu. Takže to je vlastně překonání strachu. Ale co chci opravdu nejvíc, je, dělat Bohu radost, a nechci, aby to vyznělo, jako nějaká fráze.

střípky z mozaiky Je ráno velikonočního pondělí roku 2011 a z benzínové pumpy na okraji Hradce vyrážejí tři auta plná výletníků směr Sedmihorky. Na místě jsme do hradecké party přibrali ještě přátele, s nimiž jsme se seznámili loni na Potenciálu: Lucku z Brna a turnováky Petra se synem Mirkem. Turistický okruh vedoucí přes Hrubou Skálu a hrad Valdštejn měl kolem deseti kilometrů. Protože jsme tempo přizpůsobili nejmenším nožičkám – ani ne čtyřletý David Limr statečně capkal s námi – prožili jsme společně krásný půldenní výlet. Velký podíl na tom, že se velikonoční výprava vydařila, měl Petr Novotný, který se skvěle zhostil organizace a vedení. Abyste „nasáli“ atmosféru našeho putování, můžete si prohlédnout fotky, začíst se do úvahy, ke které inspiroval velikonoční výlet Lucku Černohorskou, ale nejlepší stejně bude, když se napřesrok necháte pozvat a vyrazíte společně s námi… „Varovali jsme tě? Varovali! Máš, cos chtěla!“ vysmívaly se mi do očí, citujíc Cimrmanovu Švestku. Kdo? Moje tenisky. Koukaly na mě smutně, tak trochu vyčítavě. „No jo, holky,“ s lítostí koukám na špinavou podrážku, „já vím, že jsem vám slibovala, že budete jenom do tělocvičny. Když já jsem si myslela, že…“ Co jsem si vlastně myslela? Že na pondělní velikonoční výlet nepůjdeme? Vždyť jsem se na něj těšila a… v podstatě jsem ani nepočítala s variantou, že by se nikam nešlo. Že ty tenisky neušpiním? Od kdy jsou lesní cesty bez prachu? A to jsme měli štěstí, že nepršelo a nemuseli jsme se brodit bahnem. Že špína půjde snadno dolů? Copak jsem zapomněla, jak těžko jsem ze svých posledních tenisek dolovala částečky prachu, které se dostali do těch nejmenších skulinek boty? Přiznejme si to na rovinu – nechtělo se mi tahat druhé boty. Říkala jsem si, že tyhle tenisky mi „přece budou stačit“, koneckonců „vždyť je přece pak vydrhnu, ne?!“ No jo, jenže ono to s tím drhnutím není tak jednoduché. Onen jemný prach v suché podobě vypadá relativně nevinně, ale běda jej namočit! Pak se promění v mazlavou šedivou hmotu, která odolává veškerým snahám o vyčištění. Ať dělám co dělám, mé krásné, nové, sněhobílé tenisky jsou… šedivé. Nu co, zkusím vás hodit do pračky. Poctivě je balím do několika vrstev oblečení, abych neomlátila buben pračky a… čekám na výsledek. A světe div se – tenisky jsou zase jako nové. Jestli ono to s těmi teniskami nebude stejné jako s hříchem. Taky si někdy říkáme „však ono o nic nejde“, „to bude v pohodě“ anebo „je to jenom malý hříšek, pak to zase honem rychle dáme do pořádku“. Jenže – ono to „dám to do pořádku“ najednou nějak nefunguje. A tak se snažíme, hledáme všechny možné i nemožné způsoby, ale dokud nepřijmeme krev Ježíše Krista, která nás očišťuje od každého hříchu (1. Janův 1,7), nikdy nezjistíme, jaké to je, když hříchy, které jsou rudé jako šarlat, najednou zbělejí jako sníh (Izajáš 1,18). Vzala jsem staré letáky a zmačkané je cpala do mokrých bot. Než přijdu domů, budou tenisky pěkně suché. Slibuju vám, holky, že už vás jen tak pro nic za nic nevezmu ven do prachu cest! Lucie Černohorská, KS Brno VELIKONOČNÍ VÝLET SMĚR SEDMIHORKY

Jak se vám konference mládeže líbila? Sjezd KSáků jsem si maKSimálně užil. Každá minuta a hodina na mě působila jiným způsobem. Byl to bezva čas k poznání nových lidí, ztišení a možnost se zase trochu přiblížit Bohu. Prostory, chvály, kázání - stručněji celý program byl naprosto bez jediné chyby. Jsem vděčný za těch 24 hodin a těším se na další. Lukáš Vaňásek Konference byla super. Nejlepší byly chvály a kázání, které byly opravdu na maximum; ale také i nabídka sportů. Fotbal v nočních hodinách byl pro mě mimořádným zážitkem... Také se mi velmi líbil seminář „O duchovním boji“, ze kterého jsem si odnesl cenné zkušenosti. Tomáš Halbrštát 24 hodin na maKSimum pro mě byl úžasný zážitek. Spousta fajn lidí, bezva program jako například workshopy. Nejvíc se mi líbilo kázání Saši Štěpánovského o tom, jak každý má svou masku. Uvědomila jsem si, že jich mám kupu, masku do školy, masku do církve a spoustu dalších :) Doufám, že příští rok se tato bezva akce bude opakovat. :D :D :D Jana Matoušová Akce měla velmi zajímavé umístění - gymnázium v Kutné Hoře. To má novou, nádhernou budovu. Z ní pro mě byla nejzajímavější určitě horolezecká stěna, na které jsme se ve volných chvílích i při sportech pořádně vyblbli. Ale nejdůležitější byla samozřejmě duchovní část. Líbil se mi chválící tým – nevím, proč by měl být jen „náhradní“. Kázání byla všechna moc povedená. Nejvíc se mi líbilo Kubovo představení Ježíše „TA-DÁ“. I modlitby za lepší poznání nezaškatulkovaného Ježíše byly super. Jediná nevýhoda, která se tomu dá vytknout je jídlo, ale to není až tak důležité. (Když to někdo nechce, tak ať drží půst :) Když to celé shrnu, tak to bylo super a těším se na příští rok. Kája Růžička ze života křesťanských společenství KONFERENCE MLÁDEŽE: 24HODIN NA MAKSIMUM 2011

pastýřský list PŘIPOMÍNKA ZRANITELNOSTI Zprávy o nákaze smrtící baktérií EHEC plní novinové stránky – a není divu. Nemoc už v Německu zasáhla přes 1700 lidí, z nichž 500 je v bezprostředním ohrožení života. 19 lidí již na tuto náhle se vynořivší nemoc zemřelo. Medicína nás udivuje svými objevy a výdobytky. Je úžasné, jaké pokroky udělala za posledních 50 let. Nicméně na tuto nemoc je zatím krátká. Nemoc se nedá léčit antibiotiky. Ta sice dokáží zahubit baktérie, nicméně přimějí je k tomu, aby před svou smrtí vypustily toxické látky, které mohou člověka definitivně zahubit. Zatím medicína nedokáže udělat pro nemocného více, než ho zavodňovat, aby mu nahradila ztrátu tekutin, způsobenou prudkými průjmy, a doufat, že si tělo včas samo vytvoří dostatek protilátek. Tato nákaza nám připomíná, že přes veškerý pokrok medicíny nastávají stále znovu situace, na něž člověk s veškerým svým intelektem a umem nestačí. Jistě, dá se předpokládat, že dříve nebo později bude objeven lék i na tuto nemoc. Pro mnohé je však pozdě již teď. Věřící člověk si klade otázky, kde je v tom všem Bůh. Jedná se o Boží soud? Může to tak být. Nabádám, abychom tuto otázku řešili pečlivě a velice opatrně, ale abychom si ji skutečně kladli. Co se týče mluvení o Božích soudech, jsem velice opatrný. Udělal jsem totiž nedocenitelnou zkušenost, když mě postihla těžká osobní katastrofa. Našlo se tehdy dostatek lidí, kteří viděli za správné mi sdělit, zač mě Bůh soudí. Jeden člověk tvrdil, že je to pro můj příliš vstřícný postoj ke katolíkům. Druhý člověk tvrdil, že je to pro můj příliš negativní vztah ke katolíkům. (Samozřejmě byli i další, kteří uváděli důvody zcela jiné.) Dnes jsem za tuto zkušenost velmi vděčný, byť tehdy byla matoucí a svým způsobem pobuřující. Uvědomil jsem si, jak snadno mohou lidé zaměnit své teologické preference za samotné Boží jednání. Zmínění lidé se mnou v něčem nesouhlasili, a když mě postihlo něco zlého, usoudili, že se jedná o Boží soud nade mnou. Přestože jsem různá prorocká vysvětlení ani nehledal, už jsem se doslechl od některých křesťanů, proč právě Německo. A dokonce si myslím, že by mohli mít pravdu. Jist si však nejsem, proto ani nebudu jejich mínění opakovat. Je ovšem velice zvláštní, že právě pořádní a pečliví Němci jsou zasaženi nemocí, která se zřejmě šíří kvůli nedostatečné hygieně. Zajímavé je, že se nedaří vysvětlit, proč poměrně známá baktérie náhle zmutovala do smrtící podoby, a že se nedaří nalézt ohnisko, odkud se začala šířit. Je ovšem otázka, bude-li nám skutečně něco platné, pokud nakonec bude toto ohnisko identifikováno. Vím, že mě ateisté mohou označit za člověka, který hledá pro Boha místo v dosud neprobádaných místech. Přesto si neodpustím otázku: Ke kolika podobným mutacím by mohlo více méně kdykoli dojít? Chci říci: Pokud by nás Bůh chtěl soudit, nebude to pro něj žádný problém. Jsme zranitelní. Velice zranitelní. Bůh nemusí vlastně nic aktivního dělat. Stačí, když zůstane pasivní a odtáhne od nás svou chránící ruku. „Ponech jim zavilé srdce, to bude tvá kletba na ně”, říká prorok Jeremjáš v „Pláči” (3,65). Člověk nechaný sám sobě napospas neobstojí. I Boží popěrač vděčí za svou existenci Tomu, kterého popírá. Když po našem Pánu Ježíši Kristu chtěli, aby se vyjádřil k politickým i náhodným katastrofám svých dnů (šlo o pád věže, v jejíchž troskách zahynula řada lidí, a o masakr, jehož se dopustili Pilátovi vojáci), odmítl se zabývat otázkou, proč zahynuli právě ti lidé, kteří zahynuli. V podstatě řekl: „Myslíte si, že to byli nějací větší hříšníci, než ostatní?“ Pak ale dodal: „Nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.“ Člověk nemusí být nábožensky založený, aby si všiml, že různých katastrof je v poslední době nějak hodně. Tolik, že se to nedá vysvětlit pohotovostí médií. Ano, v druhé polovině dvacátého století se dalo říci, že o katastrofách se dovídáme díky pohotovosti a všudypřítomnosti televize. O nějaké to století dříve by k nám řada zpráv o přírodních katastrofách ani nedorazila. Stačí si představit, jak by byla současná média plná zpráv o Tunguzském meteoritu, kdyby dopadl o sto let později. Jenže přes sto lety tato událost obrovského významu nevzbudila téměř žádnou pozornost. Nicméně pokud ze šesti největších zemětřesení za posledních sto let čtyři z nich připadnou na poslední desetiletí, člověk zpozorní. Podobně zpozorní při havárii japonské atomové elektrárny, která byla jistě velmi bezpečná. Jenže s dvanáctimetrovou tsunami opravdu nikdo nepočítal. Přičtěte k tomu stále prudší hurikány, záplavy na americkém Středozápadě nebo sucha v Rusku, a máte o čem přemýšlet. Když nastal ve středověku či raném novověku mor či živelní pohromy, obviňovali lidé nejprve Židy a později čarodějnice. Dnes jsou nejpopulárnějšími kandidáty na původce katastrof americké tajné

služby či Bilderbergská skupina; v jiných kruzích za hodně z těchto věcí může globální oteplování. Pán Ježíš Kristus tedy marně varoval před snahou najít viníka. Jeho slova nás vedou k zamyšlení se nad námi samými. Jsou to slova „nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete“ (Lukáš 13,3). Katastrofa, zatím omezená více méně jen na Německo, nám připomíná, že přes všechny výdobytky vědy jsme velice zranitelní a v určitých situacích téměř bezbranní. Lidský život je křehká věc. I pokud se nás podobné katastrofy osobně přímo nedotknou, jsou pro nás výzvou, abychom přemýšleli o tom, kde jsme se tu vzali, kam směřujeme a jaký je smysl našeho života. Nikdy totiž nevíme, co se může stát – a je tedy dobré být na smrt dobře připraven. A včas. Dan Drápal Autor je emeritním seniorem KS v ČR. Foto ilustrační, souvisí s počátečním podezřením, že za onemocněním stojí nakažené okurky. Toto podezření se nepotvrdilo. Worship festival UNITED se koná 25. – 27. srpna 2011 ve Vsetíně. Tato multi- žánrová akce je určena pro lidi mladé věkem i duchem, pro ty, kteří mají rádi hudbu a umění a pro všechny ty, kteří chtějí poznávat Pána Boha. Program festivalu budou tvořit koncerty hudeb- ních skupin, vyučování, semináře, work- shopy, divadla, filmy a sporty. Chceme vám do Vsetína přivést výborné kapely z české, slovenské, ale i evropské křesťanské hudební scény. Záměrem festivalu jsou 3P: Kristem propojeni, proměněni, povoláni. Propo- jeni – chceme, aby naše vzájemná úcta, respekt, tolerance vycházely z toho, že jsme skrze Ježíše Krista duchovními sourozenci. Proměněni – chceme připravit nejen kvalitní kulturní a volnočasový program, ale i poznávat živého Boha – Ježíše Krista a setkáním s ním být proměněni. Povoláni – nechceme být jen pasivními konzu- menty, ale chceme aktivně, tvořivě a zodpovědně přistupovat k životu ve svých církvích i ve společnosti. Worship festival UNITED vznikl z touhy několika lidí z různých církví a festivalů, kteří se předtím mezi sebou ani všichni neznali. Asi dva roky bylo slyšet z různých koutů České republiky: „Pojďme udělat společný hudební pro- jekt pro mladé věřící a jejich nevěřící přátele.“ Před devíti měsíci začal tento tým snít svoje sny a hledat před Pánem Bohem vedení. Pak se tyto myšlenky spojily se zkušenostmi a zázemím šesti ročníků Worship festivalu ve Vsetíně, a tak vznikl nový společný festival, který se právě připravuje. V přípraveném týmu najdete i Patrika Soukupa z KS Mozaika Hradec Králové. pozvánka FESTIVAL, KTERÝ MÁ TŘI "P"