Mozaika 11/2011

Slovy klasika: Vítejte na módní přehlídce! Totiž, nevím, zda jste si to někdy uvědomili: Oděv je něco, co má v našem životě zcela zvláštní význam. Co se nás nejčastěji a nejintimněji dotýká? Náš oděv. Co nás provází, ať jdeme (téměř) kamkoli? Oděv. Po čem tak vyžadujeme, aby nás vystihovalo? Naše oblečení. Co odráží zcela dokonale naše životní situace? To, co zrovna potřebujeme na sebe: Hokejista obléká dres, ve kterém reprezentuje sebe i svůj domovský sportovní klub, tanečník se zkrášlí perfektním večerním ohozem, lékař dokonce zakrývá svůj vlastní oděv, když přes něj obléká bílý plášť. Asi je to zrádné, povrchní a nesprávné, ale nemůžeme se tomu ubránit: podle oblečení si děláme (a často zcela chybný) úsudek, cože to přede mnou stojí za člověka? Zkrátka oblečení je důležité a péče o něj nás až příliš často zaměstnává. I Bible ví, že je blaze tomu, kdo bdí a střeží svá roucha, aby nechodil nahý a nebyla vidět jeho hanba. (Zjevení 16,15). Věděl to i otec marnotratného syna, když v Lukášovi 15,22 na důkaz radosti a lásky zvolá: „Přineste nejlepší šaty a oblečte ho. Navlékněte mu prsten a obujte ho.“ Osobně od Pána dostáváme oděv chvály místo skleslosti (Izajáš 61,3) a sám Bůh mě oblékl rouchem spásy a pláštěm spravedlnosti mě zahalil, jako ženicha s věncem ozdobným, jako nevěstu okrášlenou šperky. (Izajáš 61,10) Ještě před tím, než nás Ježíš učinil králi a kněžími svému Bohu a Otci (Zjevení 1,6) v Žalmu 132,9.6 říká, v čem nás chce mít a do čeho si nás pro tuto úlohu sám obléká: Tví kněží ať jsou spravedlností oblečeni …a kněží obléknu spasením. Pozemský šat, nám tolik vlastní, nás odívá pro světskost, ale ten duchovní oděv - pro věčnost. O co víc by měl být naší součástí! Vždyť to pomíjivé musí obléci nepomíjivost… smrtelné musí obléci nesmrtelnost (1. Korintským 15,53). V Matoušovi 22,11-14 čteme příběh o hostině: …Služebníci tedy vyšli do ulic a shromáždili všechny, které našli – zlé i dobré, a tak se svatební místnost naplnila hosty. Když pak vešel král, aby se podíval na hosty, uviděl tam člověka, který nebyl oblečen do svatebního roucha. Řekl mu: ‚Příteli, jak jsi sem mohl vejít bez svatebního roucha?‘ A on oněměl. Král pak řekl služebníkům: ‚Svažte mu nohy a ruce a vyhoďte do té venkovní tmy!‘ Ptáme se: Jak to je možné? Proč musel nesprávně oblečený z hostiny pryč? Není to nespravedlivé? Vždyť byl „sebrán“ z ulice, nalezen mezi chudými, obyčejnými lidmi. Jak by mohl mít slavnostní oděv, bez něhož není možné navštívit krále? Ale ve starém Orientu, i například v římské říši byli v předsálí hosté na příkaz krále obdarováni - oblečeni do patřičného oděvu. Sám Král Ježíš si nás chce obléknout, než vstoupíme na Jeho slavnost! Musíme svléknout to staré, světské, abychom byli oděni pro Boží království: (již jsme) odložili své staré já s jeho skutky a oblékli se do nového člověka (Koloským 3,9b-10). Pro službu jako kněží, ale i pro slavnost - potřebujeme ten jeho oděv, zkrátka to nejlepší na sebe. Oděv neposkvrněný (Zjevení 3,4), čistě bílý (Kazatel 9,8), vypraný, totiž očištěný Kristovou krví (Zjevení 1,5). Pán nás pozval na svoji slavnost, na nebeskou hostinu, našel nás „na ulici“ a otevřel brány svého království. Sám si nás oblékl, když jsme ho korunovali za krále svého srdce a posadil ke svému stolu. Dívá se s láskou na nás, těší se ze vzájemné blízkosti a hledí na náš oděv, jak o něj pečujeme, a jak si ho ceníme. Tak si totiž vážíme i Krále. Vším tím, co je v našich srdcích, v naší mysli, a co je součástí našeho každodenního života. To je to, co oblékáme. A je blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uvidí Boha (Matouš 5,8). Tak tedy ano, je to šokující - i my můžeme vidět, že šaty dělaj člověka. Jsou totiž výrazem našeho vnitřního stavu i postavení – v Pánu Ježíši Kristu. A tak bez přestání pečujme o svůj (duchovní) oděv, jak nás Boží slovo vybízí: Blaze tomu, kdo bdí a střeží svá roucha! Ivan Růžička 662 slova na listopad ŠATY DĚLAJ ČLOVĚKA CÍRKEV, KTERÁ SPOJUJE LIDI DOHROMADY 11/11 email: info@kshk.cz web: www.kshk.cz www.facebook.com/kshk.cz www.twitter.com/kshkcz

V neděli 23. října jsme se hodinu a půl před nedělní bohoslužbou sešli na členském shromáždění. Rádi bychom tato setkání dělali pravidelně. Jejich cíl je jednoduchý: dát prostor každému vyjádřit se ke sborovému dění a dát mu tak možnost ovlivnit život v Mozaice. Zpětná vazba od vás je velmi důležitá. Na říjnovém členském shromáždění jsme na úvod chvíli společně chválili Boha a pak se starší sboru střídali v pozvánkách na akce, které nás čekají do konce roku a pokračovali výhledem do roku 2012. Ještě do letošního kalendáře si tak můžete poznamenat Café 3:16 s autentickým příběhem zážitku klinické smrti – středa 9. listopadu od 19.hod. (KD Médium, velký sál), mužům je určena pozvánka Petra Novotného na speciální setkání v pondělí 21. listopadu od 17.hod. (KD Médium, č. 1); a také se chystá fotoshow o cestách Lenky a Matěje Mejstříkových po Indii – pátek 2. prosince od 19.hod. (KD Médium, č. 1) a ztišení v Kapli (pátek 16. prosince od 19:30hod., modlitebna CASD naproti Staré nemocnici). O prvním svátku vánočním 25. 12. bohoslužba nebude, po Vánocích a Silvestru se sejdeme opět v neděli 1. ledna. Poměrně velký prostor jsme věnovali rekapitulacicelosborových akcí v pomalu končícím roce a přemýšleli a diskutovali jsme, co a jak v roce novém. Zkušenost ukázala, že sobota není vhodná na pořádání sborových aktivit, takže se jí při plánování vyhneme (jedinou výjimkou je zahradní slavnost a Upgrade). Z diskuse vyplynul pátek jako nejlepší den pro Večery chval atp. • Sborová dovolená - padaly různé návrhy: střídat rok s komfortnějším ubytování s dalším rokem, kdy bude ubytování prostší a levnější; možnosti jak ušetřit na jídle: budeme si vařit sami, zjednáme si někoho externě; uspořádáme dvě sborové dovolené a další. Padla také otázka, jaká je vlastně vize sborové dovolené a jestli by se pořádání společného pobytu nemělo přizpůsobit právě jí. Protože jsme neodpověděli přímo na členském shromáždění, odpovídáme alespoň nyní. V souvislosti se sborovou dovolenou bylo vždy nejdůležitější, aby nás mohlo jet co nejvíc, aby to byl skutečně společný čas – rodin s dětmi, svobodných, mladých, starších, zkrátka všech, kdo ke sboru nějakým způsobem patří. A na tom se nic nemění. Co to konkrétně znamená pro dovolenou v roce 2012? Budeme se opět snažit najít lokalitu v rozumné dojezdové vzdálenosti od HK a s různou úrovní ubytování. Co se stravování týče, uděláme kalkulaci různých variant a uvidíme, která vyjde nejvýhodněji. • Zahradní slavnost - je zájem v nich pokračovat. Jedna proběhne na jaře 2012, na podzim ji obměníme open air oslavou sborových narozenin – akcí, která je otevřená ještě víc ven a rádi bychom ji dělali pravidelně každý rok. • Tmelící akce - hromadně se příliš nedaří; v novém roce dáme spíš prostor pro oznámení spontánních aktivit jako jsou výlety, bowling, sporty aj., které vzejdou od jednotlivých lidí ze sboru. Je potřeba promyslet, jakým způsobem si dát vědět, že se něco koná. Jeden z tipů, který zazněl byl výlet do libereckého IQ parku. • Café 3:16 - evangelizační kavárna na jeden večer bude pokračovat i v novém roce. Doufáme, že v pravidelnějším rytmu, abychom měli další stálé místo, kam zvát své nevěřící a hledající přátele. Pokud máte tipy na hosty se zajímavým Božím příběh, prozraďte je prosím Dance Trojtlerové, která má Café 3:16 na starosti. • Akce směrem ven - tady chybí inspirace, jak být v Hradci jako církev víc užiteční. Jakub se chystá na setkání s panem primátorem, kde se zeptá jeho na nějakou „trhlinu“, kterou bychom mohli zaplnit. Ptejme se ale hlavně Boha, co skrze nás chce v r. 2012 ve městě udělat. Monika Koblásová zmínila pomoc potřebným konkrétně prodejcům časopisu Nový prostor. Pokusí se zjistit další informace, můžeme-li nějak prospět tímto směrem. • Další aktivity - padl návrh na uspořádání semináře pro manžele a nějakou akci pro ty, kteří jsou mezi námi nejstarší. Na členském shromáždění dále zazněl dotaz na to, jak funguje rozdělení kompetencí ve staršovstvu a jestli se v praxi osvědčilo. Stručně jsme odpověděli, kde vidíme posun, jak se to pozitivně odrazilo ve sboru a také jsme zmínili, že máme ještě rezervy. Konkrétněji a detailněji se na to podíváme ještě na staršovstvu a nejspíš v lednovém vydání sborového časopisu najdete naši reflexi. Ještě připomínáme anketu týkající se chval, která má za cíl zkvalitnit a zefektivnit tuto službu v Mozaice. Uzávěrka ankety je 7. listopadu. Pokud se k vám odpovědní formulář nedostal, najdete jej u Ivana Růžičky. Za staršovstvo sboru Jakub Limr střípky z mozaiky OHLÉDNUTÍ ZA ČLENSKÝM SHROMÁŽDĚNÍM Open Air slavnost, září 2011 (foto: Zbyněk Závodní)

PROPOJENÍ | neděle 6. listopadu 2011 | nedělní shromáždění V křesťanství nejde o náboženské snažení či obřady, ale o to, aby každý z nás mohl zažívat klíčová spojení, bez kterých nám v životě něco chybí - spojení s Bohem, s druhými lidmi a další. A přesně o to nám v Mozaice jde! Proto první listopadová neděle bude o tom, jak taková spojení zakoušet a jak v tom pomoct lidem kolem nás. ŽIVOT PO ŽIVOTĚ | středa 9. listopadu 2011 | Café 3:16 Jste srdečně zváni do kavárny „na jeden večer“, kde si můžete dopřát lahodnou kávu (ale nejen tu) s těmi, které máte rádi; a to vše na náš účet. Speciálním hostem večera bude Jan Boštík, který se podělí o svůj fascinující příběh z prožitku klinické smrti. Přijďte a vezměte někoho s sebou. NA DOSAH | neděle 13. listopadu 2011 | nedělní shromáždění Podobenství o milosrdném Samařanovi se dá přečíst během 60 vteřin; zároveň je to příběh, který lidi motivuje celá staletí. Je to příběh, který se snadno čte, ale hůř žije. Podívejme se na stále aktuální vyprávění novýma očima a buďme jeho součástí. Staň se tím, kdo bude na dosah ruky těm, kdo tvou pomoc potřebují. NÁVŠTĚVA TÝMU TEEN CHALLENGE | neděle 20. listopadu 2011 | nedělní shromáždění Teen Challenge je křesťanská nezisková organizace nabízející pomoc lidem, kteří se dostali do problémů se závislostí, např. na drogách či alkoholu. Naši hosté nám přiblíží autentické příběhy několika klientů středisek Teen Challenge a přivezou pro nás také kázání. Až do návštěvy TC probíhá každou nedělní bohoslužbu na speciálně označeném místě sbírka na podporu jejich služby. MICHAL VANĚK V KSHK | neděle 27. listopadu 2011 | nedělní shromáždění Naše společenství poprvé navštíví Michal Vaněk ze Slova života v Brně. Je pastorem jednoho z nejrychleji rostoucích sborů v ČR a známou tváří internetové televize TV7. (Téma jeho kázání bude upřesněno a brzy je najdete v kalendáři akcí na www.kshk.cz.) Někteří z Mozaiky možná ani netuší, že nějaká skupinka maminek ve sboru existuje. Scházíte se u někoho doma? Naše setkání jsou nejčastěji v nekuřácké kavárně vedle Atria, a to každý čtvrtek v 9 hodin ráno. Je tam moc hezký dětský koutek, příjemné prostředí a lze tam pohodlně kojit. Také je to v centru města a všechny se tam dobře dostaneme. Domlouváme se prostřednictvím emailu, někdy mobilem. Občas se domluvíme i na setkání u některé z nás doma. Má to jednu velkou výhodu - můžeme se tam lépe modlit než v kavárně, kde je většinou hodně lidí. Jak takové setkání vypadá? Je to nejspíš náročnější než jít na klasickou domácí skupinku. Většinou nám trvá tak půl hodiny, než se všechny sejdeme. Někdy jsme dvě, tři, občas maminek dorazí i víc. Častěji než na klasické skupince si povídáme o tom, co nás trápí nebo naopak těší. Řekneme si, za co se modlit, a povzbuzujeme se navzájem. Pro mě je to čas, který je důležitý a na který se každý týden moc těším. Duchovní program se pokaždé nepodaří, protože se musíme přizpůsobit našim dětem, které pro nás nemají pokaždé pochopení. Jak už jsem zmínila, poslední dobou moc nezvládáme společné modlitby, protože v přeplněné kavárně na to není klid. Moc mě to mrzí a v současné době přemýšlím o nějakém prostoru, kde bychom se mohly setkávat a kde by bylo na modlitby, krátký duchovní program pro děti a pro maminky klidnější čas třeba i na sdílení Písma, snů nebo toho, jak k nám Bůh mluví. Napadá Tě něco, čím by lidé ze sboru mohli být pro maminky povzbuzením? Určitě budeme moc vděčné za modlitby. Být maminkou není vždycky jednoduché. Je pro nás těžké účastnit se pravidelného sborového života a pro ty z nás, které mají už batolátka a chodící dítka, je to téměř nemožné. Účast na nedělní bohoslužbě se občas podobá krocení divé zvěře:) a je to docela stresující. Z dalších věcí mě napadá třeba to, aby se lidé nepohoršovali, když se nám občas nepodaří zkrotit naše ratolesti včas a „uteče“ nějaké to zakřičení, pláč nebo dupot při radosti z tance. Vědomě určitě rušit nechceme, ale také nechceme být pořád mimo sborové dění. Děkujeme za pochopení! interview ZDENA MATOUŠOVÁ: MAMINKY MAJÍ SVOU SKUPINKU listopad v mozaice

V sobotu 8. října se konal poslední Upgrade roku 2011. Tématem byla modlitba a dar proroctví. Myslím, že řečníky jsme nemohli vybrat lépe. Dopolední blok se věnoval srdci, charakteru a vnitřnímu člověku služebníka a vyučoval Luboš Ondráček. Odpoledne pak náš druhý vyučující Dan Drápal otevřel témata jako praxe modlitby a prorockého daru v rámci místního sboru, využití a ovoce či etický protokol pro modlitbu a proroctví při shromáždění apod. Věřím, že to byl kvalitně strávený čas, který inspiroval. Myslím také, že zakončení dne ve formě Večeru modliteb a chval byl praktickou ukázkou, jak potřebná a také možná trochu osamocená služba to je. Díky všem, kteří přišli a chválícímu týmu pod vedením Filipa Zavřela za službu ve večerním programu. Kamila Soukupová Z OHLASŮ ÚČASTNÍKŮ Jsem moc vděčnÁ za úplně celou sobotu. Za Dana, Luboše, všechny zúčastněné i jejich otázky). Kamile děkuji (věřím, že za všecky) za veškerý servis pro nás, bylo to na jedničku :). Já jsem se dnes vrátila k zápiskům, mám tam posvíceni a potvrzení do mnohých nejistot. Květa Chvátalová Cíl projektu Upgrade byl určitě splněn (vystrojeni, povzbuzeni a vyučováni služebníků). Jsem vděčná za tuto příležitost! Téma prorocká obdarování bylo hodně potřebné a splnilo mé očekávání. Dík za to patří Lubošovi a Danovi! Vlasta Vaňková Děkuji za sobotní seminář. Byl skvělý! A Večer modliteb a chval také. Jan Vlastník Vyučování bylo fajn, hlavně první část Luboše Ondráčka. Jiří Matouš Celý den se mi moc líbil. Jak vyučování, tak to, že jsem mohla strávit den s lidmi z Mozaiky. Myslím, že tato služba má ve sborech své důležité místo a že je škoda, že chyby a zklamání z minulosti to zastiňují. Ale já osobně věřím, že podobná vyučování a určitá schopnost a ochota nevzdát to, nám zase pomohou navrátit tuto službu do života sboru a to v plné síle a moci, dospělosti a zralosti, zdraví a moudrosti. Kamila Soukupová střípky z mozaiky ŘÍJNOVÝ UPGRADE O PROROCKÉ A MODLITEBNÍ SLUŽBĚ

jak jsem to prožil Na 230 účastníků z Čech i Slovenska se sjelo poslední říjnový víkend do Hradce Králové, kde se konal již třetí “český” Global Leadership Summit. Konference přenášená do 75 zemí světa, plná přednášek vedoucích církve, podnikání a sociální sféry... O úvod se již tradičně postaral Bill Hybels, pastor Willow Creek Community Chuch, která každý rok tuto konferenci pořádá. Bill ve své přednášce zmínil několik důležitých témat... Pojmenováváte, čelíte a řešíte ve vaší organizaci nebo církvi existující problémy? Účastníci konference měli poté vybrat tři oblasti služby a ohodnotit, zda jsou v akceleraci, rozmachu, zpomalení nebo úpadku. " "Jestliže se nějaká oblast slibně rozjíždí, lze udělat něco, co udrží její růst? Jestliže nějaká oblast vzkvétá, jak ten rozkvět můžeme udržet? Jestliže nějaká oblast služby zpomaluje, které lidi můžeme shromáždit, aby do ní vnesli svěží myšlenky a změnu? A nakonec, jestliže nějaká oblast upadá, možná přišel čas s ní skončit. Je-li to však klíčová součást služby, nevzdávejte to. Udělejte si čas na modlitby za to, co máte dělat dál.” Na závěr Bill zmínil jeho dvě nejznámější témata a to téma “fantastických lidí” - nenechte si ukrást fantastické lidi z vaší církve, z vašeho týmu - a samozřejmě jeho největší téma a tím je vize. Na Billovi obdivuju jeho přímost nebát se věci naplno pojmenovat a jít za tím, zároveň však i hloubku a emoce. Po první přednášce jsem měl pocit, že jsem už plný myšlenek, mám co zpracovávat a že můžu jít domů. To by však byla velká škoda... Dalším řečníkem z deseti přednášejících, kterého bych rád zmínil, byl Wayne Cordeiro, pastor New Hope Church na Havaji a jeho téma “Běh na prázdno”. Wayne nám vyprávěl svůj příběh, kdy zažil vyhoření ve službě a vysvětloval, jak je důležité vědět, co doplňuje a co vyčerpává naši nádrž. Pokud děláme spoustu práce, máme tendenci z nedostatku času naplňování nádrže omezovat, což právě může způsobit vyhoření. Wayne vyprávěl příklady, jak doplňuje svou nádrž - rád si jen tak vyjede na své motorce, kde si pročistí hlavu. Na závěr Wayne všem doporučil určit si ve svém životě aspoň jeden hromosvod - člověka nebo více lidí, kterým důvěřujete tak, že by vám mohli sloužit v této roli. Sobotní ráno zahájil Andy Stanley, pastor North Point Community Church, otázkou, proč se často vedoucí přiklánějí více k práci v církvi a “šidí” tak svou rodinu? Andyho osobní rozhodnutí “šidit” církev, místo své rodiny, ovlivnilo celou North Point. Církev by měla být znovu známá tím, že je plná lidí, kteří mají fungující rodiny. O závěr Summitu se postaral Steven Furtick, mladý pastor Elevation Church v Charlotte v Severní Karolíně. Jeho energická přednáška na téma “Hlasitá víra” byla plná výzev. Vyprávěl o začátcích církve Elevation, kdy se scházeli pouze v šesti lidech, ale věřili, že Bůh má pro ně víc. Steven připomněl důležitost vykopávání prohlubní, k věrnosti a naplňování poslání. Řekl také: "Pokud máte jen dobré nápady, neudělá to z vás vizionáře, dělá to z vás snílka. Protože rozdíl mezi vizí a snem je odvaha jednat a víra začít." Máte nějaké nápady, u kterých vám osobně chyběla odvaha jednat? Co můžete pro jejich naplnění udělat? Na Summitu jsme slyšeli spoustu skvělých myšlenek, výzev a inspirace. Nyní je čas věci, které jsme slyšeli, uchopit a přenést do našeho života. Mám radost, že jsme tuto konferenci mohli zažít spolu s vedoucími Mozaiky, kdy jsme využili čas i u společného oběda nebo večeře na diskuzi a rozvíjení myšlenek z Globalu. Na setkání vedoucích Mozaiky budeme dále pokračovat a hledat, jak naši práci v církvi ještě více zefektivnit a zlepšit. Pokud se chcete dozvědět další zprávy od návštěvníků Summitu, najdete je na sociální síti Twitter pod hashtagem #willowczech nebo #wcagls. Stáhnout si můžete i aplikaci Willow Creek pro telefony iPhone, kde najdete další materiály zdarma. Další ročník GLS proběhne 16.-17. listopadu 2012 opět v Hradci Králové a je na něj přihlášeno již 107 účastníků. Patrik Soukup Převzato s laskavým svolením z patriksoukup.posterous.com. Obr.: http://www.executingideas.com. DVA DNY PLNÉ VÝZEV A INSPIRACE Bill Hybels na GLS 2011 Obrázek: ~Chibi-Violet

jak to vidím Ahoj rodinko. Jelikož nemám časovou možnost každého z vás zvlášť navštívit a promluvit si, tak jsem se rozhodla využít našeho časopisu Mozaika. Pokusím se tu co nejstručněji sdělit to, co je pro mě hodně důležité, leží mi to na srdci, nemohu kvůli tomu ani pořádně spát a občas je mi z toho i do pláče. Miluji Ježíše. A Ježíš miluje lidi. Každého člověka. A to i ty, co Ho ještě neznají. A dokonce i ty, kterým říkáme „ztroskotanci“. Většinou jsou to lidé, kteří jsou nejen nešťastní, ale už propadli nemoci. A to nemoci zvané „závislost“… Je jedno, zda je to závislost na alkoholu, drogách, automatech, či něčem podobném. Já jednoho takového člověka znala… Byla to moje máma. Její příběh, jak se dostala až k takovéto hnusné nemoci, je na dlouhé řádky. Tolik prostoru tu na to není, ale když ho někdo z vás bude chtít slyšet osobně, ráda vám ho budu vyprávět. Svoji mámu jsem milovala, nechtěla jsem, aby zemřela, ale nevěděla jsem si rady. Můj bratr ji chtěl zavřít do blázince, jen aby ji ochránil před ní samou, protože ho nenapadlo jiné řešení. Ona se toho děsila. Na poslední návštěvě u mě v HK mě při procházce městem najednou zastavila a poprosila, abych to nedovolila. Ona věděla, co by ji čekalo, protože tam už před lety strávila nějaký čas a to po mém narození, kdy dostala tzv. laktační psychózu. Mě jako miminko vlastně začala vychovávat až asi po 2měsících. I po těch třiceti letech si to pamatovala. Když pak můj bratr apeloval na mě a na moji sestru, abychom se spojili a nechali ji zavřít proti její vůli, tak jsem nesouhlasila. I když jsem tušila, že má bráška pravdu, že to tím pádem nemůže dopadnout jinak než mamčinou smrtí. Bála jsem se o mamku a přemýšlela jsem, jak jí mohu pomoct. Napadla mě organizace Teen Challenge. Začala jsem si zjišťovat o té organizaci víc, ale bála jsem se, že tam mamka nebude chtít. Bylo to skoro přes celou republiku. Navíc, mamka musela docházet ke své psychiatričce a taky se jí zhoršil zdravotní stav. Léčila se na cukrovku. Bála jsem se, že takhle nemocnou ji do TC nepřijmou. A jak to skončilo? Mamka zemřela… Náhle. Nestihla se ani dočkat mého prvního syna, který se měl za dva měsíce narodit. Moc se na něho těšila a ušila mu obleček. Mám ho doteď jako památku. Kvůli strachu se zeptat a zkusit ji přemluvit, aby se nebála jít do TC, jsem možná přišla o svoji mámu a babičku pro mé kluky. Proč to píši? Je to můj osobní příběh, za který jsem Bohu vděčná, že jsem ho mohla prožít. Možná díky němu budu moct pomoci těm, kteří se také bojí, ale ještě stále mají šanci. Vás všechny chci požádat: prosím, pomozme této úžasné organizaci a lidem, kteří mají ochotné srdce bojovat s ostatními o holý život. Bojovat s tak hnusnou a zákeřnou nemocí jménem „závislost“, která ničí nejen jednoho člověka, ale celou jeho rodinu. Mohu vám upřímně říct, že si neumím představit, že bych já měla jít třebas teď mezi narkomany a při rozhovoru jim nabídnout pomoc záchrany. Já na to nemám! Ale Ti, co to dělají a co mají obdarování pro tuhle náročnou službu, a jsou navíc ochotní v srdci i tělem, tak Ti potřebují naši pomoc! A to i pomoci finanční. Představte si, že jako jsem měla já, tak i vy máte nebo možná budete mít někoho v rodině, kdo takto bojuje nebo bude bojovat o život. A vy mu nabídnete pomoc v podobě této organizace. Zavoláte tam a poprosíte je, aby vašeho milovaného přijali a pomohli mu… Jenže co když oni se smutkem sdělí, že by rádi, ale že už nemají kapacitu? Že by tu byla možnost, kdyby se dostavěla nová budova, ale z důvodu chybějících financí je to odloženo v nedohlednu…! Jak Bůh říká „…miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své duše, z celé své mysli a z celé své síly“ a „…miluj svého bližního jako sám sebe“ (Marek 12:30,31). Máme možnost…, a to úplně jednoduše a prostě. Dát co můžeme. A pokud nám pro to srdce zahoří, tak i víc! Jít třeba na nějakou jednorázovou brigádu a výdělek poslat jako dárek… Z lásky k Ježíši! Vždyť On po nás vlastně ani nic víc nechce… Pár slov o Teen Challenge Teen Challenge je nezisková organizaci, která vznikla už v roce 1958 ve Spojených státech amerických. A to díky pastorovi jménem David Wilkerson, který se rozhodl pomáhat a vůbec se začít zajímat o mládež, která spadla do závislostí převážně na drogách. Více se můžete dočíst v jeho knize Dýka a kříž, kterou velmi doporučuji. U nás historie TC začíná mezi rokem 1987-94, kde se první středisko podařilo otevřít v Beskydech pro 7 klientů. Program TC v ČR nabízí pomocnou ruku více než 150 chlapcům, dívkám, mužům a ženám. TC se snaží pomoci lidem stát se psychicky a fyzicky zdravými, svobodnými od závislosti, citově vyváženými, sociálně zabezpečenými, aby mohli fungovat v osobním životě, ve společnosti, rodině i zaměstnání jako zralé osobnosti. TC věří v druhou šanci: „Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!“ (2. Korintským 5,17) Mám pro vás dva tipy, jak bychom mohli pomoci. Pořádáme pro TC sbírku jako dárek. Celý měsíc můžeme myslet na pomoc TC - a to finančně. U krabice na desátky najdete až do návštěvy týmu speciální krabici na sbírku. Abychom byli více užiteční těm, kteří to opravdu potřebují a sami si nevědí v tomto světě rady. Také abychom podpořili ty, kteří mají dar pomáhat takovýmto „ztraceným“ lidem, ale nemají finanční zázemí, aby pro potřebné mohli zařizovat vše důležité. A také máme skvělou příležitost, jak se stát evangelistou pro své známé - můžeme je pozvat 20. 11. do Mozaiky, na setkání s konkrétními lidmi, kterým TC pomohlo změnit život. Budou mít možnost si vyslechnout jejich osobní svědectví a to je víc, než slova na papíru. Budu moc ráda, když se přidáte a podpoříte tuhle skvělou organizaci. Ať už finančně, nebo pozváním svých kamarádů či známých nebo třeba „jen“ modlitbou… Markéta Závodní CO MI NEDÁ SPÁT

interview Jak Tě napadlo, že začneš studovat? Vlastně to začalo už na začátku tohoto roku, kdy jsme začali s Petrem sloužit některým lidem a často jsme se dostali do úzkých a nevěděli, jak z některých situací vybruslit. Nevěděli jsme, jak se v takových chvílích dívat do Bible a jak hledat odpovědi na konkrétní věci. Začali jsme se bavit o tom, že by se opravdu chtělo v takových oblastech vzdělávat. Tak jsem začala hledat na internetu něco o biblickém studiu. Pak jsem narazila na stránky Evangelikálního teologického semináře v Praze (ETS). Trošku mě vylekalo to, že to je dálkové studium, čili vysoká škola. Ale čím víc jsem o tom přemýšlela, tím se mi to víc zamlouvalo. Je pravda, že jsem vždycky toužila si ještě něco vystudovat. S Petrem jsme o tom mluvili, modlili se za to. Ptala jsem se Jakuba a ten mi řekl, že tam sám studoval a tuto školu vřele doporučuje. V květnu jsem se tam jela podívat, mohla jsem navštívit některé hodiny a pobavit se zástupcem školy. Opravdu to na mě udělalo dojem a cítila jsem se tam moc dobře. Tak jsem tam hned vyplnila přihlášku. V létě se občas vkradly pochybnosti, zda jsem udělala dobře. Co když to nezvládnu s rodinou? Budu mít dostatek času na učení? Jak zvládnu cestování se svými psychickými problémy? No prostě řada otázek. Když mi nakonec v srpnu dorazil rozvrh, tak jsem zjistila, že první den školy budeme ještě na dovolené v Chorvatsku, z čehož jsem byla docela rozladěná. Ale nakonec to dopadlo fakt „dobře“. Kupodivu se nám v Chorvatsku moc nelíbilo, takže jsme jeli domů o den dřív, tj. v pátek, a v sobotu ráno mě Petr vezl do školy. Mám ráda lidi a vztahy s nimi, takže bych ráda v takové oblasti sloužila i ve sboru. Studuji směr pastoračně sociální. Určitě do toho patří služba nemocným, což nás s Petrem spojuje. Tak uvidíme, kam mě Pán povede. Do školy jezdíš zatím jen krátce, přesto - už máš nějaké oblíbené předměty? V prvním semestru jsem zapsaná do pěti předmětů a je těžké vybrat, který je můj nejoblíbenější. Moc mě baví řečtina, což souvisí s mým koníčkem učení jazyků a také s tím, že máme opravdu výborného učitele Zdeňka Halase. Úžasný předmět je „Evangelizace a učednictví“ s Dandou Fajfrem a samozřejmě „Úvod do Nového zákona“, kde se učíme, jak jít hlouběji do Písma. Baví mě prostě všechno. Vždycky, když tam přijedu, tak mám pocit, že se koupu v Boží přítomnosti, hodně mě to naplňuje. Tak doufám, že to taky budu moci předávat dál. Školu máme jednou za dva nebo tři týdny. Mezitím je spousta domácí přípravy, takže se opravdu učím každý den. Rodina mi v tom vychází vstříc, za což jsem moc vděčná. Můžeme Tě jako sbor nějak podpořit? Díky tomu, že jsem na úplném začátku, tak ani nevím. Možná budu občas potřebovat vyplnit nějaké dotazníky, které by mi pomohly s vypracováním písemných prací, abych mohla zdárně dokončit jednotlivé předměty. Určitě jsem vděčná za každou modlitbu. Studuješ stejnou školu jako Jakub Limr, pastor KSHK. Našla by se nějaká perlička, na kterou jsi v souvislosti s Jakubem na ETS narazila? To je dobrá otázka. No, pokaždé když se na nějakém předmětu představujeme a říkáme, z jakého jsme společenství, tak se většině vyučujících vybaví právě Jakub. Naposled to bylo v předmětu „Sborová pastorace“, kde jsem říkala o tom, že bych se ráda do pastorace v našem sboru zapojila, proto jsem si tento předmět vybrala, a na to se mě vyučující Tomáš Grulich zeptal: „Copak Jakub už nepastoruje?“Řekla jsem, že ano a že je v tom skvělý, na což Tomáš reagoval, že to je přece jasné, vždyť byl Jakub jeho žákem. To je samozřejmě legrace, ale je vidět, že tam je Jakub dobře zapsán. Fotografie z rodinného alba manželů Petra a Blanky Novotných. BLANKA NOVOTNÁ: ZNOVU VE ŠKOLNÍ LAVICI