Noviny 2012 340



http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-340/

Adelaide, Brisbane, Canberra, Cooma, Darwin, Hobart, Melbourne, Newcastle, Perth, Sydney, Wagga Wagga, Wellington, Wollongong, Yeppoon, USA and Praha i Košice Noviny Mailing address: NOVINY P.O.Box 3335, Redfern, NSW 2016 further information and advertisements rates http://noviny.20m.com Publisher and Editor-in-Chief: Vratislav R.E.M.J.-Kř. Bejšák-Colloredo-Mansfeld, ph.: 02 9319 6380 neb 0414 540 465 e-mail: noviny@exemail.com.au or nesemvamnoviny@gmail.com and no Fax: .: MEMBERSHIP / ČLENSKÝ POPLATEK: for one year AUS$ 70.00 for a half year / na půlrok AUS$ 38.00 pro Evropu a Ameriku AUS$107 include postage (noviny se tisknou každé druhé pondělí / printed every second Monday). Volume 3 Issue 117 (340) ČTRNÁCTIDENÍK SLUŠNÝCH KRAJANŮ 16. VII. – 29.VII. 2012 PP 255003/04496 DO KAŽDÉ RODINY KRAJANSKÉ NOVINY  (Fr.Hrabica) PUBLISHED FROM JULY 1999 tručné zprávy. Pondělí 16. července Clintonová mluvila v Egyptě o demokracii, islamisté ji vyháněli, křičíce: Monika,Monika. MV Červeného kříže prohlásil konflikt v Sýrii za občanskou válku Sněmovna schválila návrh zákona o majetkovém vyrovnání státu s církvemi Podle šéfa protikorupční policie Martince byla žádost o vydání Parkanové v pořádku Šéf ÚOOZ Šlachta o korupci říká, že policie proniká do systému a jde výš a výš Lessy se v otevřeném dopise brání vlivu politiků na vyšetřování velkých kauz Úředníků ubyly za dva roky tisíce, tvrdí to aspoň vládní publikace Historickým průvodem si Třeboň připomněla rybníkáře Krčína Počasí v Praze: oblačno, v neděli déšť, až 24°C pokračování na str. 2 Slovo vydavatele: edávno jsme se dočetli: „Ázerbájdžánská policie kvůli údajnému držení drog zatkla novináře, jehož klip se stal hitem ruského internetu. Informovala o tom místní policie. Panují ovšem obavy, že muž byl zatčen na základě smyšleného obvinění. Policisté tvrdí, že u Hilala Mammadova našli pět gramů heroinu a že dalších 30 gramů objevili při prohlídce u něj doma. Nyní ho čeká tříměsíční vazba a hrozí mu až dvanáctileté vězení. Jeho právník řekl, že obvinění jsou neopodstatněná a že Mammadov "padl do policejní léčky.“ A já jsem si vzpomněl, že jsem četl, že v indické Goa policie zatkla dvě mladé anglické slečny a dala je do vězení a vymáhala od nich deset tisíc dollarů "nebo, že je odsoudí za pašování drog", ale chybička se vloudila, protože jedna ta slečna byla zrovna dcerou policejního šéfa Londýna a ten se sebral a odletěl tam, najednou byl poprask a Goa policie se začala omlouvat, že se asi „spletli“. Tak nás napadlo, jak je jednoduché kohokoliv zavřít, stačí když k vám přijde policie, pak vám dá do ruky pytlíček, podívejme se, co jsme u vás našli, a už jdete za mříže ani nevíte jak a co můžete dělat, a teď poraďte, jak se dovoláte spravedlnosti? Pokud politik může udělat pravý opak toho, co slíbí, pokud může prodávat části Austrálie cizincům a často ne zrovna přátelsky orientovaným (Čína), pokud může prodávat podniky patřící státu, pokud může zadlužit stát jak se mu chce a to vše bez referenda, tak nežijete v demokratické zemi, ale pod diktaturou politiků jedné nebo více stran. To, že můžete volit mezi několika politiky, není ještě demokracie. To je jako kdyby k vám někdo přišel a zeptal se, jestli chcete ránu basketbalovou pálkou z levé nebo pravé strany a nebo mezi oči. Vy přece nechcete žádnou ránu, vy chcete žít v klidu a spokojenosti, že?! Je krásné když vám v rádiu běží reklamy typu „řekněte ne“ dani z láhví či důlní dani, když neřeknou komu to máte říci! Holubům na střeše? Vašemu MP či andělíčkům před spaním (to druhé může být účinnější). Je krásné když v rádiu denně mluví o „boat people“, ale zatím nikdo neřekl PROČ dělnická strana ty lidi sem do Austrálie láká. Radia tak spíše uklidňují lidi, kteří si pak řeknou, „je to dobrý, nemusíme nic dělat, ono se to ví.“ Moc dobrá strategie na lid. Proč asi nikdo nezorganizoval petici? Proč ještě nikdo neprotestoval proti diktatuře politiků a nezažádal o změny, které by chránily Austrálii? Měli bychom si pomáhat . Upozorňujeme že budou v CountryClubu vepřové hody viz str.9 Vážení, tak jsem při zpojídňování našeho poštovního počítače ještě stačil nadatlovat přiloženou úvahu. Konečně to počítadlo jede. Povídání jsem ťukal do klábosnice povětšinou v noci, kdy jsem zase nemohl spát, protože chrmlu furt vydatně. Třeba se mě ten pajšl podaří konečně vyplivnout. Dobrá věc je ta, že ten úporný kašel mě jaksi přívětivě zmasíroval bolavý kříž a tak se můžu víc hýbat. I když ani sedět dlouho nevydržím a nejlíp mě je v poloze ležícího střelce. To víte, trénuju na truhlu. Mějte se fšichni náramně George, Jirka, Jura ,Yetti: Víra. George Svehla Víra a nebo chcete-li spiritualita provází Homo sapiens od jeho vzniku. Ponechme stranou onen „vznik“, který je stejně obestřen tajemstvím a který si každý vysvětluje podle toho v co či koho věří, a věnujme se oné tajemné víře. K naší škodě moje válečná generace vyrostla v době, kdy jediná oficiální víra byla v jasné zítřky a výdobytky socialismu. Každá jiná víra byla označena za pověru a nebo dokonce opiát lidstva, jak nás učil jakýsi hochštapler a masový vrah Uljanov, který si nechal říkat Lenin. Ostatně v té „nadšené“ době budování jasných zítřků byla i věda, jiná než ta oficiální a posvěcená „vožděm“, prohlášena za imperialistickou pavědu. Jako třeba genetika. Navíc, ten který se genetice věnoval křížením hrachorů v Augustiniánském klášteře Sv. Tomáše na Starém Brně byl katolický mnich, a tak to tedy byl pověrčivý pavědec. Gregor Mendel jistě na toto běsnění spodiny společnosti shlížel se shovívavým a odpouštějícím úsměvem. Věděl své. Nejdříve si však ujasníme pojem slova víra. Nevěřte tomu, kdo vám říká, že nevěří a je bezvěrec, agnostik, ateista a podobně. Není to pravda. Dotyčný VĚŘÍ, že v nic nevěří. Takže víru má. V co a nebo koho, či pomýlenou, to už je jiná otázka. Bez víry by člověk dlouho nepřežil, i když třeba věří v ideály fašismu, komunismu a nebo jiné hrůzné myšlence. Ostatně ona i ta myšlenka tak hrůzná sama o sobě není. Tu hrůzu z ní udělají ti, kteří se ji pokouší vyložit po svém a pak aplikovat či zneužít, jak se často a zpravidla děje. Takže co je jednomu vírou je druhému pověrou. Komunistovi víra v křesťanského Boha, katolíkovi víra v Peruna či Dia. Takže když o někom někdo říká, že je pověrčivý jako starý Indián, tak mu vlastně lichotí. „Pověry“ Indiánů a nebo dokonce australských domorodců mají daleko delší tradici než kterékoliv monoteistické náboženství, které je zrovna nyní na světě vyznáváno. Provázejí svoje věrné po desítky tisíc let, oproti třem tisícům let co vznikl monotheismus. Již v ranné lidské společnosti, na úsvitu druhu homo sapiens, se v tlupách vyskytovali jedinci, kteří pečovali o duševní a fyzické blaho tlupy. Kouzelníci, šamani, brujos a jejich ženské protějšky byli předchůdci knězů a veleknězů, kteří poskytovali společnosti podobné služby o několik desítek tisíc let později. A to všude na světě. Na každém kontinentu, mimo Antarktidy, kde se člověk nevyskytoval, vznikla různá náboženství, která podávala výklad odvěkých otázek lidstva. Odkud jsme přišli, jak vznikl život, jak vznikl vesmír, kdo jsme a kam jdeme. Nejsme povolaní určovat zda to byl výklad správný či nesprávný. To bychom museli vědět o zákonech vesmíru, světa, života a všeho dění daleko více než doposud víme. Pro mnohé překvapivě a pro zasvěcené zcela přirozeně se k tomuto názoru kloní většina světových špičkových vědců. Na oboru zde příliš nezáleží. Čím dále ve svém daném oboru v bádání dochází, tím více otázek a nebo záhad nacházejí. Zjišťují jak je vše provázáno a propojeno se vším a kloní se k názoru, že vše vzniklo z jednoho počátku. Singularita se tak stává svatým grálem dnešní špičkové vědy. Ať už těch co bádají v mikro a nebo makro kosmu, či biologii. K nalezení a nebo poznání tohoto počátečního bodu či myšlenky a nebo energie ze které vše počalo snad nejsme povolaní. A tak se i špičkoví vědci sklánějí nad elegantním „inteligentním dezájnem“ všeho. Pokud se kdy někomu podaří Singularitu najít, tak věřím, že bude elegantní, jednoduchá a zcela zřejmá součást všeho. Podobně jako e=mc2 Alberta Einsteina a nebo pro věřící Bůh. Takže ti, co bádají na špičce svého vědního oboru jen odhalují odvěké „pravdy boží“ a nebo chcete-li, přírodní zákony, které byly, jsou a budou bez závislosti na nás. Jde jen o to, zda nám kdy bude umožněno základní a počáteční zákon všeho nalézt, než jako druh vyhyneme. Každé zrození je počátkem smrti a každá smrt počátkem života. Vědění a věda byla odjakživa spjata s náboženstvím a vírou. Ať to už bylo ve společnosti prvobytně pospolné, kde šamani byli i léčiteli a znali vlastnosti řady rostlin a jejich léčivé, povzbuzující či toxické účinky. Již od těch dob byla úspěšná léčba spjata s vírou. Podané lektvary léčily a víra uzdravovala. Je tomu tak doposud, i když moderní společnost té víře moc nedá, stále platí „víra tvá tě uzdravila“. Ano, lékař léčí, víra uzdravuje, ať si to chceme připustit a nebo ne. Člověku byl dán do vínku rozum a svobodná vůle. A tak každá víra, či náboženství od počátku věků se vyvíjela, a z počáteční myšlenky se postupem doby rozvíjela aby později degenerovala. Zpravidla díky výkladu těch co ji měli udržovat a chránit. Ať už to byla náboženství kterým říkáme pohanská, polyteistická a nebo monoteistická. Po počátečním rozkvětu a kladném vlivu na společnost tato začala mít vlivy záporné, degradující. Podobně jako mnohé zaniklé civilizace. Velmi zřetelně to například můžeme spatřit v Islámu. Tento ve své ranné době přinesl rozkvět věd, umění a celé společnosti. Křesťanství tehdy upadalo v dobu „temna“, díky těm, vyšším v hierarchii církve. Těm, co ji měli chránit a udržovat. V této době nám Islám dává na příklad Ibn Sina, jehož vědecká pojednání z oboru lékařství byly používány na evropských lékařských fakultách jako učebnice až do poloviny sedmnáctého století, doby renesance. Tento Peršan, narozený u Buchary koncem prvního milénia, je nám více znám pod jménem Avicenna. Zanechal nám díla nejen z oboru lékařství, ale také filozofie, astronomie, matematiky, alchymie, geologie, psychologie, logiky, fyziky, islámské teologie a ovšem i poezie. Navazoval na díla a vědění starořeckých filozofů a vědců, jako třeba Hippokrata a o 500 let pozdějšího, počátkem našeho letopočtu v Římě žijícího Galena. Arabům a islámu vděčíme za „naše“ číslice a nulu, za architektonické skvosty jako Alhambra ve Španělsku a mnohé jiné. Od této své „zlaté“ doby islám lidstvu s výše zmíněných oblastí již nic moc nepřinesl. Zaznamenal úpadek a současný islám, i když se po světě šíří jako oheň už nemá moc společného s tím tolerantním, lidstvu dávajícím podstatné hodnoty. A je to opět výkladem původní myšlenky těmi, co by ji měli chránit a uchovávat. Tak nevím, ale mám takový pocit, že islám je za křesťanstvím těch 600 let pozadu nejen svým vznikem, ale i tím jak se projevuje. Křesťanství před 600 léty se také šířilo ohněm a mečem, vědě také moc nepřálo. Spíš se pořádaly hony na čarodějnice. Zrovna tak, je současné křesťanství v mnoha církvích vzdáleno svým počátkům z doby Kristovy. I když v současné době jsou monoteistické víry na světě dominantní, judaismus, křesťanství, islám, hinduismus a podobně, tak jejich vznik se všeobecně udává do osmnácté dynastie egyptských faraónů, tedy do let 1330 – 1320 před naším letopočtem. Prameny nám říkají, že tehdy poprvé byl polytheismus nahrazen monotheismem. Bohem jediným, Amunem -Sluncem. Polytheismus byl však docela dobře zařízen, na všecko měli svého Boha a tomu, když měl moc práce, pomáhali podbozi. Stejné se vztahovalo na bohyně. Takže tehdejší nebe, krajina a hluboké lesy se bohy i bohyněmi jen hemžily. Račte otočiti list, Dokončení na straně 2 S N

http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-340/

Noviny - Stručné Zprávy – sestavené panem Ondřejem Astonem Neffem a jeho Neviditelným psem Strana 2 2 Úterý 17. července Syrské vládní síly poprvé nasadily vrtulníky do bojů o Damašek Lessyho chování odporuje pozici policejního prezidenta, tvrdí Nečas Kritizované státní maturity se od příštího roku změní, oznámil ministr Fiala Policie zatkla klíčového svědka v kauze CASA, pilota Daňhela P.Sobotka získal podporu všech poslanců a senátorů ODS Krajské volby budou referendem o vládě, prohlásil Hašek Praha omezila pravomoci ředitelů magistrátních odborů Zemřel chemik světového významu Antonín Holý Počasí v Praze: přeháňky, 20°C Středa 18. července Na autobus s Izraelci v Burgasu byl spáchán bombový atentát Pochybnosti o úspěchu evropského projektu vyjádřila už i Merkelová Němečtí politici chtějí dotovat dovolené na krizí zasaženém jihu Evropy Sněmovně se podle předpokladu nepodařilo vyslovit vládě nedůvěru Klaus podpořil Lessyho ve snaze bránit se vnějším vlivům na policii Policie propustila Daňhela, zneužití si prý holčička sama vymyslela Do sněmovny dorazila další žádost o možnost stíhat Ratha Správce 49 % akcií IZIPu hrozí česku mezinárodní arbitráží Počasí v Praze: oblačno, 26 °C Čtvrtek 19. července Írán prohlašuje, že s terorem v Burgasu nemá nic společného Zásah v Sýrii nebude, Rusko s Čínou vetovaly další rezoluci OSN Klaus napsal Mečiarovi, že rozdělení Československa pomohlo všem Vláda nechá rozhodnutí o zvýšení platů ústavních činitelů na poslancích Albrightová otevřela v Praze pobočku organizace Aspen Institute Generální inspekce prověří policejní postup v Daňhelově kauze V Kutné Hoře se propadla ulice, vytvořil se 7metrový kráter Zásilkový dům Neckermann se ocitl v bankrotu a končí Počasí v Praze: oblačno, větrno, 26°C Pátek 20. července Írán přijal zákon umožňující uzavírat Hormuzský průliv Ruská skupina Pussy Riot zůstane dalších 6 měsíců ve vazbě Ministři financí eurozóny schválili půjčku Španělsku 100 mld eur Pro Klause je dostavba Temelína, dodavatele 1/5 energie, racionální Výběrové řízení na šéfa VSZ je jen možnost, ujistil Blažek Nečase V Přerově byly zřejmě odkryty základy školy Komenského Peake někdo vyhrožuje zabitím a únosem jejích dětí Nový registr vozidel nedokáže odhalit kradená auta Počasí v Praze: přeháňky, 22 °C Víkend 21. – 22. července MMF už se nechce podílet na další pomoci pro Řecko Norsko si připomnělo památku 77 obětí Breivikova řádění Murdoch odstoupil z vedení správních rad několika svých firem Syrská armáda nasadila v Damašku vrtulníky, opozice ustupuje Albrightová v doprovodu Vondry navštívila památník v Terezíně Zaorálek viní Kalouska, že chce zabránit vyšetření kauzy CASA V Uherském Hradišti začal filmový festival Letní filmová škola Švejnar kandidaturu na Hrad nepotvrdil; že prý možná v létě Počasí v Praze: zprvu déšť, teploty kolem 21°C Pondělí 23. července Střelec z denverského kina předstoupil před soud Soud s Tymošenkovou se kvůli jejím problémům se zdravím nekoná Japonská vláda a Tepco ignorovaly rizika jaderné nehody, tvrdí komise EK obnoví Česku proplácení dotací, část programů ale bude stát dál Blažek chce dál jednat o obsazení VSZ, sejít se chce i s Bradáčovou Centrální registr vozidel opět zkolaboval, náprava je v nedohlednu Stíhání v kauze Promopro pokračuje, žalobce zamítl stížnosti Ministerstvo školství poskytovalo neúčelné dotace, zjistil NKÚ Počasí v Praze: skoro jasno, 25 °C Úterý 24. července Clintonová vzkázala Asadovi, že má stále čas na dohodu Italský premiér nařídil plán obnovy finančního zdraví Sicílie Šéf protikorupční policie omezí přístup ke spisům o poslancích Dobeš dostal od Nečase na plné zprovoznění systému čas do pátku V novém registru vozidel je milion chybných údajů, náprava bude na léta Tvůrce problémového registru vozidel pomůže armádě s kyberútoky B.Sobotka vyzval Nečase, aby odvolal ministry Dobeše a Drábka Senátorka Rippelová opouští ČSSD, bude kandidovat za SPOZ Počasí v Praze: skoro jasno, 29°C Středa 25. července Boje o syrský Halab pokračují, Turecko uzavřelo přechody EU nepřidá teroristický Hizballáh na seznam teroristických organizací Švédové nechtějí za gripeny slevit, Nečas je varoval, že ČR je mít nemusí Registr vozidel se ráno v celé zemi opět zhroutil, fungoval jen velmi krátce Dobeš by měl kvůli problémům s registrem automobilů skončit, míní Peake Zeman se sešel v Londýně s Blairem, hovořili spolu o prezidentské volbě Černí pasažéři nemusejí několikanásobně přeplácet výši pokut, řekl ÚS Ekologisti opět dočasně zvítězili, tahanice o D8 pokračují Počasí v Praze: zataženo, přeháňky, 25°C Čtvrtek 26. července Slovenští poslanci si odhlasovali konec imunity před stíháním Clintonová tlačí MOV k minutě ticha za izraelské oběti v Mnichově 1972 Brusel kvůli chybám v hospodaření nevydá peníze ministerstvu školství Odbory vyzvaly vládu, aby přestala připravovat obecný zákon o stávce Gazdík si není jistý, zda Starostové půjdou po volbách stále s TOP 09 Problémový registr aut začal konečně fungovat; pomalu, ale přece Jednokorunové dluhopisy budou od příštího roku podléhat zdanění ÚOHS podezřívá společnosti Hospimed a Puro-Klima z kartelu Počasí v Praze: skoro jasno, 32 °C Pátek 27. července V Londýně byly slavnostně zahájeny XXX. olympijské hry Brusel chce Řecku odepsat další třetinu dluhu, jen aby ho udržel v eurozóně Nečas zatím Dobeše neodvolá, centrální registr vozidel ale musí fungovat i dál ODS žádá po Hegerovi jasná pravidla při určování nadstandardů ve zdravotnictví Blažek oznámil, že o návrhu na jmenování VSZ v Praze rozhodne příští týden ODS snížila náskok socialistů; ČSSD a KSČM by většinu dohromady nedaly Evropská komise dala MŠMT na splnění svých doporučení dva měsíce Mosty na D47 jsou podle německých expertů v nepřijatelném stavu Počasí v Praze: jasno, 34 stupňů C Víkend 28. července – 29. července Rozdělení ČSFR byl správný krok, přinesl jen dobro, říká Mečiar Merkelová a Monti se dohodli, že učiní vše pro ochranu eurozóny Řečtí politici se prý dohodli na většině úspor požadovaných věřiteli V Rumunsku se konalo referendum o odvolání prezidenta Baseska Klaus napsal kritikům Temelína, že ne on, ale oni mají odložit ideologické brýle Fischer přiznal devět milionů od podnikatele Chrenka a dva od směnárníka V Praze protestovali lidé proti projektu Indect na sledování lidí Republiku zasáhly v sobotu bouřky s přívalovými dešti Počasí v Praze: postupně zataženo, 34°C, resp 26°C Víra. Dokončení z první strany I prostý člověk s nimi byl v úzkém styku a denně s nimi rozmlouval a s nimi se radil. Ať už to byli bohové Olympští ve starém Řecku,. či bohové Římští, kteří ovšem byli převzatí bohové řečtí, jen byli obdařeni jinými jmény. Vezměte si třeba nejvyššího řeckého boha Zea. V Římě se Zeus jmenoval Jupiter a nebo Joviš. A tento, mimo toho, že byl bůh ochrany Říma, komandoval ostatní bohy a bohyně. Jeho manželka Héra, v Římě Junóna ochraňovala rodinu. Ponoříme-li se ještě hlouběji do historie, tak stojí za povšimnutí, že jeden z hlavních bohů Slovanů byl Hromovládce a australských domorodců Namarrgon – Lightening man, něco jako Bleskonoš Víra je nedílnou součástí lidské osobnosti. A to i tehdy, když jedinec věří pouze jen sám v sebe a nebo ve věci hmatatelné, změřitelné, hmotné a povšechně reálné. Činí tak ke své vlastní škodě. Je tak ochuzen o důležitý aspekt lidského života, jako třeba celá řada nezměřitelných emocí, které s lidmi dovedou jaksepatří zamávat, jak všichni velmi dobře víme. Věcí a úkazů nehmatatelných, nezměřitelných a nehmotných je jistě více než těch, které nazýváme reálnými. Na příklad myšlenka. Jen velice obtížně a nepřesně změřitelná veličina. A to pouze v poslední době pomocí vyspělé technologie. A právě tuto se „primitivní“ civilizace naučily využívat a někdy i ovládat. Podobně jako my elektřinu, o jejíž podstatě dodnes moc nevíme. Moderní vědou dokázaný přenos myšlenek na dálku, mnohdy i několika tisíců kilometrů funguje. Navíc okamžitě, tedy možná rychleji než světlo. Něco jako gravitace. Jak, to nikdo neví. Ostatně některé malé děti a řada zvířat tuto schopnost mají. U většiny lidských jedinců s dospíváním postupně zaniká. Další příklad, pro většinu moderní společnosti z říše bájí, jsou vědecky doložená zabití jedinců na dálku pouhou myšlenkou. Zavání to starou dobrou klatbou z pohádek, ale australští domorodci mají rituál, kterým mohou oponenta a nebo provinilce zabít i na velkou dálku. Nyní tuto dovednost praktikují jen velice výjimečně a zřídka, ale dříve to býval starý dobrý zvyk. Tomuto se říká „bone pointing“ tedy ukázání kostí. Tento rituál může provést jen povolaná osoba mužského pohlaví. Složitý rituál musí být proveden bezchybně, jinak se žádoucí výsledek nedostaví. Jedinec, na kterého bylo kostí ukázáno nemusí o tomto vědět a může být i několik tisíc kilometrů daleko. Začne však chřadnout, je ochablý, netečný, apatický, odmítá jídlo i vodu a do několika dnů umírá. A to i tehdy, když se mu dostane moderní nemocniční péče. Taková smrt je lékaři označována jako psychosomatická, zaviněná emociálním stresem. Tyto praktiky jsou doloženy i z jiných míst na zemi a tato smrt je označována jako „woodoo (vůdů) death“, něco jako smrt prokletím. Ovšem pro moderního realistu to jsou jen povídačky pro staré báby. Avšak a pouze jen do té doby, dokud podobnou zkušeností sám neprojde a na vlastní kůži nezažije. Pak zjistí, že zde je něco, co nedovede vysvětlit, změřit, nahmatat. Asi tak jako zcela nedávno prokázaná, dříve vypočítaná a předpověděná jsoucnost bosonů, které v atomové rovině drží pohromadě hmotu. Podobně jako vesmírná tmavá hmota a energie, co vytváří charakter většiny nám známého vesmíru, která je však stávajícími technologiemi dosud nepolapitelná. George Svehla 14. 7. 2012. Olympijský skandál. Tajemná žena vytočila výpravu Indie Indická olympijská výprava požaduje po organizátorech her omluvu za nezvaného hosta, který se vmísil do jejich týmu při nástupu na slavnostní zahájení. Po boku vlajkonoše, zápasníka Sušila Kumara, se totiž objevila záhadná žena v modrých kalhotách a červené halence, která podle Indů s nimi nemá nic společného. "Neměla tam co dělat, byl to jasný případ nežádoucího vniknutí," postěžoval si indickým médiím šéf olympijské výpravy v Londýně. "Budeme to s organizátory her řešit a žádat omluvu. Šokovalo nás to. Náš tým byl vidět deset sekund a veškerou pozornost na sebe strhla tato dáma," dodal pobouřeně. Neznámá žena byla vidět o to více, že indická výprava byla sladěná do žluto-tmavomodré kombinace, přičemž indické sportovkyně měly na sobě výrazně žluté šaty. "Nevíme, kdo to je a proč měla dovoleno pochodovat s námi. Přitom zahájení bylo jen pro naše sportovce a funkcionáře," zlobil se šéf mise.

http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-340/

Noviny – Slovenská stránka. 3 Strana 3 Metódy developerov sú na hrane zákona Radovan Krčmárik | 11. júla 2012 Zbúrať staré priemyselné budovy nie je na Slovensku problém. A to aj vtedy, ak investorom chýba búracie povolenie alebo je časť objektu pamiatkovo chránená. Nepomôžu protesty občianskych aktivistov ani nariadenia stavebného úradu. Developeri sa už totiž naučili niekoľko trikov, ako dosiahnuť svoje. Možno ich síce označiť za neetické a na hrane zákona, ale naša deravá legislatíva im to umožňuje. Areál bratislavskej Cvernovky. Autor: Ľuboš Pilc, Pravda Taktika, ktorú developeri pri sporných projektoch využívajú, je väčšinou rovnaká. Ak sa so stavebným úradom naťahujú o búracie povolenie alebo nemôžu asanovať všetky objekty z areálu, ktoré by chceli, volia osvedčený postup. Hlavnou zásadou je nechať budovy čo najväčšmi schátrať, aby mohli tvrdiť, že sú v havarijnom stave. Potom stačí vyhlásiť, že tie stavby treba zbúrať, lebo sú už na spadnutie a ich zrútenie by ohrozilo životy a zdravie ľudí. Niekedy to podložia i statickým posudkom, ktorý za peniaze nie je ťažké získať. Ak ho developeri majú, rýchlo prikročia k búraniu, aby predišli nebezpečnému "samozrúteniu". "To, či objekty skutočne boli v takom havarijnom stave, sa už potom nedá overiť. Často to tak, samozrejme, nie je. Nimi zaplatený statik napíše do posudku, čo sa hodí," opisuje pochybné metódy developerov Jakub Ďurinda z Klubu ochrany technických pamiatok. Ako príklad uvádza bratislavskú Kablovku. V jej areáli boli pôvodne aj tri objekty navrhnuté za kultúrne pamiatky. Kým sa o ich ochrane nerozhodlo, nemohol investor búrať. To ho však neodradilo. V januári 2008 zbúral komín a tvrdil, že sa narušila statika okolitých budov. Nariadil ich okamžitú demoláciu, aby "neohrozili" životy. Pokutu milión korún, ktorú dostal za búranie bez povolenia, napokon zaplatiť nemusel. Na "narušenú statiku" sa však odvolávali aj ďalší investori. V septembri 2008 padla k zemi najstaršia hala bývalého závodu Gumon v Bratislave, takzvaná lisovňa. Z toho, že ju len pár mesiacov predtým ministerstvo kultúry vyhlásilo za pamiatku, si stavebník ťažkú hlavu nerobil. Búracie povolenie mal iba na ďalších päť objektov v Gumonke, no lisovňu zlikvidoval načierno. Argument? Bola v havarijnom stave. Podobne dopadli aj Mlyny v Nitre. V roku 2006 tu investor zrovnal so zemou aj dva objekty, ktoré sa búrať nemali - silo a takzvanú chrumkáreň. Vyhovoril sa na to, že pri predošlej asanácii iných budov sa narušila statika sila. A keď ho búrali, jedna jeho stena zase spadla tak, že poškodila chrumkáreň. Stavebný úrad s ich zničením nakoniec súhlasil. Pri búraní bratislavskej Kefárne v septembri 2008 sa investor zaviazal, že zhodí len vrchné podlažia a prízemie zachová. Nezachoval. Údajne sa "samé" zosunulo. O potrebnú devastáciu objektov, ktoré chcú investori zlikvidovať, sa niekedy postarajú požiare. V Bratislave takto napríklad trikrát vyhorel opustený pivovar Stein, bývalé kúpele Centrál, bývalé mlyny Jedľa na Račianskej ulici aj Amfiteáter na Búdkovej ceste, ktorý pár dní na to zbúrali. Vinníci sa nikdy nenašli, vyšetrovanie sa väčšinou uzavrelo s tým, že oheň založili bezdomovci. To, že prospech z požiaru mali predovšetkým developeri, je však zrejmé. Vidieť to na osude bratislavskej tabakovej továrne. Developer ju chcel zvaliť celú, ale nemohol. Súčasťou fabriky bol totiž sklad tabaku z roku 1853, ktorý už vyhlásili za kultúrnu pamiatku. V jednu nedeľnú augustovú noc však vyhorel. "Ten požiar v skutočnosti nič nepoškodil, ale po ruke konajúci pamiatkari sklad spod ochrany vyňali a developer mohol veselo búrať. Dnes je vybielený pozemok na predaj. Nedá sa to nazvať inak, ako kultúrny zločin," hovorí Ďurinda. Ako dodáva, ďalší objekt Tabačky padol zase podľa scenára "narušenej statiky". Mala sa zachovať jeho fasáda, no majiteľ ho nechal tak schátrať, že sa údajne nedala zachrániť. To, že stavebné úrady pristali na hru s narušenou statikou, je podľa skúseného architekta Petra Žalmana nesprávne. Pripomína, že ak aj developeri argumentujú, že je budova v havarijnom stave a musia ju zbúrať, v kompetencii stavebného úradu je, aby zasiahol a situáciu preskúmal. Nemusí všetko dodatočne odobriť. "To sa u nás len tak zaužívalo. Stavebný úrad môže rozhodnúť aj inak, aby objekt zachránil," zdôrazňuje architekt, ktorý stál pri zrode bratislavskej galérie Danubiana či Pamätníka holokaustu. Pri sporných projektoch je tiež takmer tradíciou búrať cez víkendy, najmä predĺžené. Podľa ochranárov je to zámer. Úrady sú vtedy zatvorené, kým sa ľudia spamätajú, je už neraz po všetkom. "Kým sa ukáže, že doklady nie sú v poriadku, respektíve, kým sa podarí búranie zastaviť, už je neskoro. Búranie Cvernovky starosta Ružinova so zamestnankyňou stavebného úradu zastavili až o 17. hodine, hoci sa začalo už okolo ôsmej ráno. Dovtedy stihli bagre farbiarni doslova vyhrýzť čelnú fasádu tak, aby sa nedala opraviť," pripomína Ďurinda. Podľa Žalmana investori využívajú pomalosť úradníkov, ktorí musia každý podnet zaevidovať, preskúmať, až potom rozhodnúť. Veľkým investorom pritom často odpustia to, čo by občanom neprešlo. "Keď staviate rodinný dom alebo záhradnú chatku, úrady vás preháňajú viac ako pri takýchto projektoch," porovnáva Žalman. Dodáva, že inštitúcie, ktoré by mali konať, nič nerobia. "Developeri idú až na hranu zákonnosti. Je to úplne neetické. Zákon si vykladajú jednostranne, tak ako sa im to hodí," tvrdí architekt. Podľa neho je to však odrazom našej spoločnosti: "Ide len o peniaze a o zisk." Ako však možno takým praktikám zabrániť? Žalman tvrdí, že stačí dodržiavať zákon. "Nič iné. A nebrať úplatky. Ale to sú nepreukázateľné veci, aj keď jednoznačné," hovorí. Ďurinda je presvedčený, že by pomohol lepší mechanizmus trestov a vymožiteľnosti práva, razantná polícia a úrady. "Je v tom obrovská korupcia," odhaduje s tým, že zlyhala aj samospráva, no najmä pamiatkari, ktorí nebojovali za to, aby vzácne industriálne pamiatky chránili. Podľa hlavnej architektky mesta Bratislavy Ingrid Konrad sú zmienené praktiky developerov neprípustné a v zahraničí sa s ničím takým nestretla. Za to, čo sa stalo, podľa nej môže i to, že sa verejný majetok odpredával bez koncepcie rozvoja mesta. Riešenie vecí verejných sa tak dostalo do rúk súkromníkov, čo sa nemalo stať. "Súčasný trend je nechať budovu, komplex budov alebo park schátrať a stavom ich schátranosti a nefunkčnosti odôvodňovať ich asanáciu ešte predtým, kým je investorom aj mestu vlastne jasný investičný zámer, ktorý by na danom území mal vzniknúť," upozorňuje. Pravda Poslanci si zrušili trestnoprávnu imunitu, sudcom zostala TASR, pn | 26. júla 2012 11:33 - Trestnoprávna imunita poslancov od 1. septembra zanikne. Snemovňa 144 hlasmi schválila zmenu Ústavy SR a za príslušnú novelizáciu Trestného poriadku zahlasovalo 145 poslancov. Proti nebol nikto. Priestupkovú imunitu si poslanci zrušili už koncom minulého volebného obdobia. Na zrušení trestnoprávnej imunity sa dohodli spoločne všetky parlamentné strany. Poslanci budú po novom nepostihnuteľní už len za výroky prednesené v pléne alebo orgánoch NR SR a za hlasovanie, a to aj po skončení ich mandátu. Na vzatie poslanca do väzby však bude nevyhnutný súhlas parlamentu. Na zadržanie člena snemovne v prípade pristihnutia pri páchaní trestného činu bude potrebný súhlas mandátového a imunitného výboru. Ak k nemu nedôjde, bude poslanec okamžite prepustený. O prichytení zákonodarcu pri čine bude polícia musieť upovedomiť predsedu NR SR a šéfa spomínaného výboru. Podľa predsedu Mostu-Híd Béla Bugára je občan prvýkrát v rovnocennom postavení s poslancom Národnej rady. Šéf SDKÚ Pavol Frešo privítal jednotné hlasovanie pléna a uvítal by, keby sa poslanci zhodli aj pri iných zákonoch. Na rozdiel od nich nezaradený poslanec Daniel Lipšic uviedol, novela nič nerieši a zákon je rovnaký ako bol pred ôsmimi rokmi. Poslanci však trestnoprávnu imunitu v rozsahu, akú mali doteraz členovia zákonodarného zboru, naďalej ponechali sudcom. "Rozhodli sme sa, že v tejto chvíli budeme plniť objednávku v tom rozsahu, v akom ju chápeme, že od verejnosti prišla. Teda zrušenie trestnoprávnej imunity poslancov," vysvetlil pred časom Radoslav Procházka (KDH). Dôjde rad aj na sudcov? Opozičný poslanec Daniel Lipšic (nezaradený) v rozprave vyhlásil, že nevidí žiaden dôvod, aby sudcovia mali imunitu aj na trestné činy nijako nesúvisiace s ich rozhodovaním a výkonom funkcie. "Platí rovnosť pred zákonom a nikto by nad ním nemal stáť. Do budúcnosti bude potrebné v tomto urobiť poriadok. Nepoznám krajinu, kde by mali sudcovia takú rozsiahlu imunitu. Je to zlé pre právny štát," upozornil Lipšic. Martin Poliačik (SaS) si myslí, že sme svedkami historickej chvíle. Aj on by bol rád, keby o imunitu časom prišli aj sudcovia. Predseda NR SR Pavol Paška (Smer-SD) takýto zámer potvrdil, avšak zdôraznil potrebu diskusie. Verí, že na jeseň aj so zástupcami sudcovského stavu vznikne novela ústavy, ktorou prídu sudcovia o trestnoprávnu imunitu. Pavol Hrušovský (KDH) upozornil, že nie je pred voľbami a netreba verejnosť burcovať. "Čas dozrel, trvalo to dlho a možno bolo treba niekedy aj potlačiť istú osobnú, ale aj stranícku neochotu a reálne sa zamyslieť nad týmto problémom, ktorý nie je vecný," vysvetlil. Pravda Príde žena do väzenia a hovorí bacharovi: "Nemohli by ste môjmu mužovi dať nejakú ľahšiu prácu?" "Myslíte si, že nalepovanie známok je tažká práca?" "Nalepovanie? Mne hovoril, že kope tunel, či čo." Príde chlapík do krčmy a pýta sa vrchného: - Bol som tu včera večer? - Áno, bol. - A prepil som celú výplatu? - Úplne celú. - Chvála Bohu, už som si myslel, že som ju stratil! Idú dvaja policajti cez mesto. Jeden vidí na zemi 50 korún a chce si ich vziať. Ten druhý mu hovorí: - Nezdvíhaj to, je falošná! Tak ho policajt počúvne a nezoberie si ju. Za chvíľu sa ho spýta, ako tak rýchlo vedel, že je falošná. On mu odpovedá: - Videl si už niekedy päťdesiatku s tromi nulami? Aký je rozdiel medzi prémiami a elektrickým prúdom? Žiadny, oboje sa stráca vo vedení. "Už zase piješ?! A to si mi tvrdil, že sa z teba stal celkom iný človek!" "Tvrdil, ale to som ešte nevedel, že ten iný človek chce tiež piť!" - Tak poznávate ten nôž, obžalovaný? - Áno. - Konečne ste sa priznali! - No dovoľte, aké priznanie, veď mi ten nôž ukazujete už tretí týždeň! Stretnú sa dvaja. Prvý sa pýta: - Ako tráviš voľný čas? - Nijako, nudím sa. - Tak sa prihlás k nám do spevokolu. Hráme tam karty, popíjame, zabávame sa s babami... - A kedy spievate? - Keď sa vraciame domov. "Chlapček, ako sa voláš?" "Jožo." "A čím by si chcel byť?" "Neviem." "A ty, chlapček - ako sa voláš?" "Neviem." "A čím by si chcel byť?" "Žandárom!"

http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-340/

Noviny –. Z českého tisku 4 Strana 4 Proč mají Češi můj respekt Sečtělí, organizovaní, racionální Celý svůj život, a zejména pak posledních sedm let, kdy bydlím v Praze, jsem se pohyboval mezi italským a českým světem. Hned od počátku pro mě bylo přirozené srovnávat typické vlastnosti a rysy Italů a Čechů, takže dnes mohu bez obav prohlásit, že - ačkoliv si to sami o sobě si často nemyslí - toho Češi opravdu mají dost, na co mohou být hrdí. Pokusím se stručně nastínit hlavní oblasti, kde Češi mají můj respekt: Kultura: Z rodinných důvodů léta pravidelně cestuji na Moravu. Vždy mě zaujalo, kolik lidí v českých vlacích (ale to samé platí pro MHD ve městech) si čte. Ovšem, ne všichni mají pod očima kvalitní texty, ale přesto je chvályhodné vidět, jak silný vztah se psaným písmem Češi mají. Italský vlak se podobá spíše arabskému trhu, kde každý mluví tak nahlas, aby měl jistotu, že ho celý vagon uslyší. Podobně se mi líbí, kolik je tu divadelních představení, na která lidi chodí. To je v Itálii docela neznámá věc. Kultura, navzdory pokusům neschopných politiků tohle bohatství zničit, je zde v Česku o hodně živější a rozšířenější - a jsou do ní zapojeny širší vrstvy populace, než tomu je v Itálii. Tam je kultura čím dál více elitářská a snobská záležitost. Troufám si říct, že Češi jsou velmi inteligentní národ, který by mohl dokázat obrovské věci, kdyby se přestal dívat jen na problémy a zaměřil se více na příležitosti. Organizace: Porovnáme-li se s Němci, tak jistě tolik Češi nezabodují. Ale přesto, oproti Italům si vždy chválím neuvěřitelnou schopnost Čechů organizovat se a pracovat s určitým řádem. Ono to tady asi zní jako samozřejmost, ale v Itálii těžko najdete místo, kde by městská doprava jezdila na čas jako zde. A to vše je o schopnosti organizovat se a respektovat pak to, co bylo rozhodnuto. Pak se lidem žije mnohem lépe a snáze. Selský rozum: Na Češích se mi líbí, že se nenechají jen tak napálit. Mají prostě sklon uvažovat racionálně, což je velká výhoda (ovšem ne vždy), a proto jen tak neskočí na cokoliv, co jim přijde pod nos. Italové jsou často příliš emotivně naladěni, proto jsou schopni volit stejnou stranu i přes největší skandály, prostě ji milují a nezajímají se o nic jiného. Naopak Češi, když volí, zajímají se více o ekonomické otázky a jsou ochotni svou stranu potrestat za to, že se voličům po volebním období nedařilo lépe. Politická debata je zde proto i věcnější, v Itálii se politici spíše snaží vyvolávat u voličů silné emoce, což je nebezpečné. Národ kutilů: Něco na těch "zlatých českých ručičkách" přece musí být. Češi prostě jsou technicky naladěný národ, který - pokud může - rád si věci vyrobí sám anebo se, pokud to nejde, alespoň vždy snaží mechanismu porozumět. Je to jistě částečně dědictví komunismu, kdy být kutilem znamenalo aspoň částečně zmírnit věčnou neschopnost režimu zásobovat občany spotřebním zbožím. Ale obecněji si myslím, že je to i odrazem českého smyslu pro racionalitu a věcného přístupu. "To neřeš": To, že nelze přesně přeložit do italštiny slavné české motto "To neřeš", je docela vypovídající! Je sice pravda, že Italové jsou národem flegmatiků a pohodářů, ale ve skutečnosti často řeší pořád kolem do kola takové nesmyslné prkotiny, že cizinec jen zírá. Ne nadarmo italský spisovatel Ennio Flaiano kdysi prohlásil že "V Itálii je nejkratší linie mezi dvěma body arabeska". Prostě Italové pořád kličkují a kličkují, až se nehnou z výchozího bodu. Češi jsou přímočařejší a hlavně: umějí říkat jasné ano a jasné ne. Země krásných žen: Pokud je Itálie nejkrásnější zemí na světě (o tom jsem docela přesvědčen), Česko je zemí nejkrásnějších žen, což vám může klidně potvrdit vysoké procento mužů-cizinců, které sem nalákal (včetně mě) právě neodolatelný půvab Češek. V této souvislosti si dovoluji doporučit Češkám přestat si hrát "na chlapy", protože míra maskulinizace zdejších žen dosáhla úrovně schopné ohrozit a promarnit toto osudem darované věno. Live and let live: Jedna z věcí, která se mi velice líbí na Česku je, že se tu tolik neřeší, jak je člověk oblečen, jak vypadá nebo zda má super auto. Ovšem i zde jsou takoví chudáci, kteří si myslí, že z nich značkové zboží udělá lepší lidi, ale přesto - takových psychopatů je v Itálii mnohonásobně více. Zde se cítím mnohem svobodněji - dokud někoho neobtěžuji, tak si mohu dělat víceméně co se mi líbí, aniž bych pořád musel řešit, co si o tom budou myslet lidé, jak to bývá zvykem v Itálii. Češi prostě na toto kašlou, což je strašně osvobozující pocit. Společenská výchova: Mnozí mí italští kamarádi tomu nemohou uvěřit, a i já se tomu ještě pořád divím: auta zastavují u přechodů pro chodce, lidi uspořádaně nechají vystoupit cestující, než začnou nastupovat, ve frontě v obchodě nebo na poště můžete v klidu stát a čekat, aniž byste museli pořád hlídat, zda se vás nějaký chytrák nesnaží předběhnout atd. Možná to zní jako maličkost, ale ve skutečnosti není. Společnost je zde prostě mnohem vychovanější a slušnější než ta, kterou znám z Itálie, kde každý den začíná tvrdý boj proti všemu a všem. Na závěr bych dodal, že podle mě Češi mohou právem být hrdí na svou národnost (a já s nimi se svou malou, dvacetipětiprocentní českou výbavou své DNA). Vývoj posledních 20 let ukázal, jak moc je tato země schopna konkurovat na ekonomické poli. Kdyby pak Češi přestali naslouchat špatným radám poradců vyslaných východními nedemokratickými oligarchy, tak by podle mě tento malý národ uprostřed Evropy mohl mít šanci hrát důležitou roli v Evropě. Andreas Pieralli NevPes Profesor Keller popsal nabídku pravice: Plaťte, nebo skončíte v bídě Autor: Hans Štembera Popisek: Profesor Jan Keller Tunel na konci světla – tak se jmenovala přednáška, kterou profesor sociolog Jan Keller v Hradci Králové přiblížil zájemcům, jak jde podle něj o krk středním vrstvám. Ekonomiky podle něj převzaly model fungování mafií. A na mysli sociolog neměl tunely a veřejné zakázky, ale modely, jakými systém z peněženek vysává peníze. Umělým zvyšováním nejistoty a následným slibem klidného stáří. Mafie je geniální firma „Prostě světová ekonomika a také ekonomika v rozvíjejících se zemích začíná fungovat na stejném modelu, na jakém funguje mafie,“ konstatoval Keller s tím, že o mafiích existuje řada studií a ty se „vesměs shodují na tom, že podstatné není, že občas mafiáni někoho zabijí, že občas pašují drogy, někoho unesou, občas někoho vydírají...“. „To všechno jsou jen třešinky na dortu,“ míní Keller. „V zásadě mafie je naprosto racionálně fungující firma, která prodává ochranu platícím zákazníkům,“ myslí si sociolog. A mafie podle něj funguje ekonomicky naprosto geniálně, protože je schopna toho, o čem sní každý podnikatel.“ „Je schopna sama si zvednout poptávku po svých službách,“ tvrdí o mafiánském modelu Keller. „Každý podnikatel se třese, že po jeho zboží a po jeho službách nebude poptávka a že on zkrachuje. A mafie na to vyzrála, nabízí ochranu před nejistotou. A když se jí zdá, že se jí hlásí málo klientů, tak zvýší nejistotu. Někoho zabije, někoho unese, někdo se ztratí... A hned přibude klientů. Kteří dobrovolně přijdou si zaplatit zvýšenou ochranu. A mafie tak může polovinu svých investic dát do ochrany klientů a druhou do zvyšování nejistoty a díky tomu může sama regulovat poptávku po svých službách,“ vysvětlil Keller. Když to funguje mafii, proč ne v ekonomice A styčný bod mafiánských praktik se světovou ekonomikou? „Na tomto principu, domnívám se, začala někdy nejpozději od přelomu sedmdesátých a osmdesátých let fungovat světová ekonomika,“ prohlásil Keller. „Na jedné straně soustavně vytváří nejistotu. Jednak je to na trhu práce skrze neplnohodnotné pracovní smlouvy, skrze nabourávání zákoníku práce, skrze erozi práv zaměstnanců – tam se obrovsky zvyšuje nejistota. A jednak je to v oblasti sociálního zabezpečení skrze osekávání sociálního státu,“ míní Jan Keller. A na tomto místě zacitoval jednoho německého sociologa: „Nejprve je vyvolán strach o budoucnost, zároveň se vzbudí sen o zajištěném zítřku a nabídne se ochrana v podobě soukromého fondu. Nejprve jsou rizika přeháněna, nakonec jsou bagatelizována a mezi tím trh se soukromým pojištěním shrábne svojí odměnu.“ A srovnání ekonomiky s mafií je úplné. Mafiáni jsou lidumilní, zabíjejí neradi Přesto Keller ještě přibližuje, jak podle něj věci fungují. „Mafie zabíjí velice nerada, na tom se shodují všichni autoři. Většina mafiánů je naprosto lidumilných, ale oni musí zabíjet kvůli kšeftu, jinak by mafie zbankrotovala,“ přiblížil Keller s tím, že jak už bylo řečeno, šíření nejistoty není samoúčelné. Nikde není centrum zloduchů... „Mafie dokáže vydělat na dávkování nejistoty a stačí, když ´klient´ přistoupí na její pravidla. A ani současný systém nešíří nejistotu kvůli ní samotné. Nikde není nějaké centrum zloduchů, kteří by měli radost z toho, jak jsou lidé nejistí. Ten systém by rád každého zajistil. Ale musí být solventní, jinak to nejde,“ říká Keller s jistou dávkou ironie na sousloví „rád by každého zajistil“. „Solventní klienty zajistí tento systém téměř spolehlivě. A ty nesolventní klienty se pokouší přimět, aby se pojistili téměř ze zákona,“ dodává sociolog s jasným odkazem na důchodovou reformu sestavenou současnou vládou. Marx nejlepší filosof? Špatně položený dotaz „V zásadě vyhlašování těch nejlepších je třeba ve sportu mor. Jeden americký sociolog upozorňuje na to, že tím se vlastně zvyšuje norma, kterou musí všichni dosáhnout, aby zůstali obchodovatelní,“ vysvětluje sociolog, proč nemá rád vyhlašování těch nejlepších. Navíc vývoj jde dál a Marx už je podle něj v mnohém zastaralý. „Já si myslím, že spousta věcí u Marxe zastarala a vše to, co formuloval o proletariátu, je zastaralé a dnes to zní absurdně,“ popsal už pro ParlamentníListy.cz sociolog. „Spousta lidí říká, že proletariát zmizel, ale je to složitější. Například ve Francii pořád dělá šedesát procent lidí špatně placenou, málo kvalifikovanou práci bez možnosti postupu. Ale už to není proletariát, protože to dělají v oblasti služeb,“ poukazuje Keller na proměnu z dob Marxovy reality. Proletariát mizí, ale ti lidé tu jsou a mají se i hůř „Takže ti lidé dne dělají skladníky v supermarketu, nebo sedí u pokladny v supermarketu, berou méně než brali průmysloví dělníci, ale jsou roztříštěni, mají individualizované pracovní smlouvy a proto nemají vůbec žádnou kolektivní vyjednávací sílu. Zpravidla v těch oblastech služeb mají problémy organizovat se v odborech a podobně,“ vysvětlil Keller, kam „mizí“ proletariát. „To znamená, na jednu stranu je pravda, že proletariát zmizel, ale lidí, kteří jsou v tom postavení, je pořád stejně a ti si dokonce pohoršili. Anketa: Co si myslíte o komunistické minulosti prezidentských kandidátů? Respekt Apolena Rychlíková - studentka dokumentární tvorby na FAMU Já osobně považuji komunistickou minulost prezidentských kandidátů za věc dosti komplikovanou. A to především proto, že předpokládám, že tato funkce by s sebou automaticky měla nést jisté znaky vyššího stupně morální uvědomělosti a také schopnosti nestát se poplatným době, ve které právě žiji, natož je-li ustanovována nedemokratickým režimem. Ještě komičtější mi potom přijde situace, ve které tento jev dotyčný nebo dotyčná zatajuje v životopise v představě, že se na to nepřijde. To je nejen směšné a zbabělé, ale vypovídá to i o minimální sebereflexi daného kandidáta. Na druhou stranu by to neměla být pouze a jedině minulost v KSČ, která by měla sloužit jako orientační bod při výběru ve volbách, protože je potřeba nahlédnout na kandidáty hned z několika úhlů pohledu a v co nejširších souvislostech a zkrátka uvážlivě a pečlivě vyhodnotit, komu dát svůj hlas. Václav Krajňanský - student práv, Masarykova univerzita Kvůli své nezkušenosti s předrevoluční dobou ji kompetentně posoudit nedokážu. Přednější je pro mne jejich chování v době porevoluční. Na druhou stranu se nelze tvářit, jako by neexistoval rozdíl mezi lidmi vstupujícími do KSČ například v šedesátých letech a často po roce 1968 vystupujících a těmi, kdo v osmdesátých letech vstupovali hlavně z kariérních důvodů. Přesto si myslím, že v porovnání s dneškem šlo o natolik specifickou situaci, že i jednoznačné odsouzení těchto tzv. kariéristů není jednoduché a nelze je bez dalšího vztahovat i na dnešní dobu. Konečně – jelikož nevnímám v diskusi o komunistické minulosti politiků dlouhodobě žádný posun, nevidím dostatečný důvod ji otvírat jako téma prezidentské volby. Miroslav Jašurek - doktorand Ústavu politologie FF UK v Praze Pojem „komunistická minulost“ je podle mého názoru zjednodušující a nezachycuje to, co by nás mělo

http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-340/

Noviny – Dostali jsem od našich čtenářů. Názory redakce se nemusí vždy ztotožňovat s listy čtenářů. Strana 5 na kandidátech zajímat. Stejně jako neplatí, že společenská situace v Československu byla stejná v padesátých letech, na konci šedesátých let nebo v letech osmdesátých, není možné hovořit o jedné „komunistické minulosti“. Proto nelze stejně hodnotit „komunistickou minulost“ Miloše Zemana a například Vladimíra Dlouhého. S příslušností ke KSČ se navíc ve veřejném prostoru pracuje velmi účelově – v případě některých osob a funkcí je velmi snadným nástrojem diskreditace, u jiných zase tak moc nevadí. Myslím, že při posuzování prezidentských kandidátů musíme hodnotit celý životní „příběh“, nikoli jeho izolované části. Marta Harasimowicz - bohemistka Jestliže hned po listopadu byla debata o zapojení bývalých členů KSČ do politiky pochopitelná, v dnešní době se stává čím dál abstraktnějším nástrojem argumentace či vulgárněji chápaného politického marketingu. Obávám se, že mnohdy také hraje roli zástupného tématu. Nemyslím si, že by komunistická zkušenost některých prezidentských kandidátů byla relevantní výtkou. Je namístě si na kandidáty důkladně posvítit, zaměřit bychom se ale měli spíše na jejich postoje k aktuálním společenským a ekonomickým otázkám i na jejich současnou veřejnou činnost. V tomto kontextu mě mnohem víc znepokojují například krajně pravicové sympatie Jany Bobošíkové nebo některé xenofobní výroky Miloše Zemana i 1.setkání českých a slovenských škol v Austrálii a na Novém Zélandu Setkání je určeno jak učitelům, či zakladatelům českých a slovenských škol v Austrálii a na Novém Zélandu, tak rodičům vícejazyčných dětí a široké veřejnosti se zájmem o založení školy, a výměnu zkušeností s vedením školy a výukou českého a slovenského jazyka. CZECH AND SLOVAK SCHOOL OF SYDNEY www.czechandslovakschoolofsydney.com.au ; skolasydney@gmail.com pořádá 1.setkání českých a slovenských škol v Austrálii a na Novém Zélandu 25. - 26. srpna (augusta) 2012 v Sydney Setkání je určeno jak učitelům, či zakladatelům českých a slovenských škol v Austrálii a na Novém Zélandu, tak rodičům vícejazyčných dětí a široké veřejnosti se zájmem o založení školy, a výměnu zkušeností s vedením školy a výukou českého a slovenského jazyka. Program setkání: pátek 24.8. - přílet/příjezd účastníků setkání do Sydney, ubytování (na vlastní náklady) v Ultimo (prosím rezervujte si ubytování co nejdříve na www.lordwolseleyhotel.com.au) sobota 25.8. - 8:30 sraz v Czech and Slovak School of Sydney v prostorách Green Square School, Alexandria, přivítání účastníků vedením školy (adresa školy je na www.czechandslovakschoolofsydney.org.au) 9:00 - 12:00 náslechy ve třídách malé děti (2-3 roky), předškoláci (3-5 let), kindergarten (5-6 let), školáci (6-12 let) dle vlastního výběru a zájmu (11:00 – 11:15 prostor na dotazy k náslechům, občerstvení zajistí hostující škola) 12:00 – 12:30 prohlídka knihovny a studijních materiálů přesun na místo setkání v Harris Community Centre, 97 Quarry Street, Ultimo 13:00 – 14:00 oběd (na vlastní náklady) v kavárně vedle místa konání setkání 14:00 – 18:00 představení jednotlivých zástupců škol, přednášky a diskuze k vedení a organizaci škol 19:00 společná večeře (na vlastní náklady) v místě konání setkání v Lord Wolseley hotel v Ultimo neděle 26.8. (pouze pro učitele) - 9:00-12:00 setkání učitelů zúčastněných škol, výměna zkušeností, organizace společných projektů 12:30 společný oběd (na vlastní náklady) ukončení setkání škol PROSÍME ZÁJEMCE O SETKÁNÍ O POTVRZENÍ ÚČASTI na: skolasydney@gmail.com POSTAL ADDRESS: PO BOX 1142, Broadway, NSW 2007 Principal: Lenka Kanova, mob 0406 68 06 05 r "KDO JE SPRÁVNÝ ŽID A KDO NE?" Jak už jsem několikrát psal, náměty k mým článkům, kterými přispívám do Novin (at už se to čtenářům líbí, nebo ne), mi obstarává televize a denní tisk. Je docela srandovní, že já, absolutní "nežid", jsem stoprocentně na straně Židů a státu Izrael. Proč ? Mé vědomosti o Židech, byly docela mizivé, nevzpomínám si, že by se v naší rodině mluvilo o Židech kladně, či záporně, ve škole jsem slyšel židovské vtipy a anekdoty, některé až surové, ale nepřikládal jsem tomu žádný význam, protože v té době, bylo na toto téma "ticho po pěšině"! Samozřejmě, všichni, i tehdejší děti mého věku, jsme věděli, že nacisté v koncentrácích povraždili mnoho Židů, ale nikdo z nás si neuvědomoval antisemitismus (a protižidovství) jako státní program u nás a v Sovětském Svazu. Začalo to totiž, jako "přestřelka v OK Corrall"! Sověti doufali, že imigranti- sionisté, kteří po 2.světové válce všemi cestami putovali do "země zaslíbené", tedy do současného britského mandátu Palestiny, pod vlivem toho, že nacistické Německo bylo poraženo z velké části Rudou armádou, že tím budou ovlivněni a v budoucnu bude jejich země zemí komunistickou! Když ovšem roku 1948 vznikl stát Izrael, bylo to pro Kreml velké zklamání, které se rychle změnilo i v nenávist, skoro stejnou, jako byla ta nacistická! V Československu, kde bylo hodně Židů i v KSČ, začaly čistky a falešné procesy a popravy. Všichni pamatujeme případ "Slánský a spol." Ano, byly to justiční vraždy, ale ne, že by to bylo nezasloužené! Totiž, byl to tradiční způsob vnitrostranického boje, tak typického mezi komunisty- bolševiky, už od vražedného začátku Sovětského Ruska, přes vraždy mezi Interbrigádami ve Španělsku až po tuto tak zv. "Slánskiádu". Kduby totiž Rudla a jeho gang, vytáhli své Naganty dříve, nežli to stačil Kléma a jeho gang, byl by se houpal Gottwald, nikoliv Slánský, ale Československo by bylo ve stejné, rudé žumpě! Totiž, každý komunista, Žid, nebo nežid, byl, je a bude Marxův výkal! V té době, (v obecné škole) byl mým spolužákem (tedy mimo Vency Klause a Pavlíny Filipovské), také chlapec jménem Tomáš Haas, který jako maličký (ročník 1941), byl odtransportován s rodiči (family Frita) do sběrného tábora Terezín. Když tito byli určeni do transportu na Východ, věděli, že jdou na smrt! S krvácejícími srdci vstrčili malého synka mezi pochodující skupinu mladých Židů, kteří se vraceli z práce a ti jej mezi sebou ukryli. Ujal se ho malíř- karikaturista Lev Haas a podařilo se mu přežít až do konce války a osvobození. Ve svobodném, poválečném Československu, byl Lev Haas - člen KSČ, autorem protiamerických a vůbec protizápadních karikatur v Dikobrazu a protože pendloval mezi Československem, SSSR a NDR, adoptovaného synka přednostně umístil do internátu Ministerstva Zahraničních Věcí. Tam však došlo trochu k obratu, dospívající chlapec se dostal k informacím o Izraeli, zajímaly ho dějiny a souvislosti, takže jeho názor na vše, byl jiný, než byl v té době "názor státní". V té době, Sověti rozhořčeni vývojem Izraele, už dávno podporovali araby a militantní Islam, takže když jsem se se svým spolužákem setkal v učňovské škole (ZUŠ), měl už jasno! A právě on to byl, který mi půjčil cyklostylovaný časopis, který dostávali všichni (slušní) Židé a já jsem prvně četl o "kibucech", kde Židé pracovali poctivě, komunisticky, více, než si nějaký zatracený komunista vůbec umí představit! A nejen pracovali, ale i chránili a bojovali proti přesile arabů, kteří jim napřed prodali půdu a domy, pak v noci přišli Židy i s rodinami podříznout a majetek si vzít zpět. Ale toto jsou už známá fakta, to bych se jen opakoval po lepších autorech. Po mnoha letech, už jako australský občan, jsem dostal možnost plavit se s kamarádem na jeho plachetnici na několik měsíců ve Středozemním moři. Byli jsme také v Izraeli a já si ověřoval místa a fakta, o kterých jsem slyšel a četl. Mluvil jsem s místními lidmi, většina mladých umí anglicky a v některých kibucech jsou Židé původem z Československa. Tehdy mi bylo řečeno (je to 29 let, ale přesně si to pamatuji), když jsem se ptal, co je pro ně největší nebezpečí? První je zbabělý terorismus palestinských arabů, přestože pokud se chovají slušně, jsou plnoprávnými občany Izraele. Druhé nebezpečí jsou čerství přistěhovalci ze SSSR, neloyální a prolezlí agenty KGB a MGB. Třetí nebezpečí (v tom se shodovali všichni, kterých jsem se ptal) - jsou Ultraorthdoxní Židé, kteří nechtějí pracovat, nechtějí sloužit v armádě ( IDF),přitom ačkoliv NEUZNÁVAJÍ STÁT IZRAEL, jsou na finanční podpoře od státu, oni, i jejich rodiny! Už tehdy jsem se ptal : Proč je tedy nekopnete do těch ultraorthodoxních prdelí ? To nejde, my, tedy stát Izrael má zásadu, že ochranuje jakéhokoliv Žida - dobrého, nebo špatného! Právě, díky Holocoustu vzniklo heslo : "Už nikdy více!" Ta neloyálnost ultraorthodoxů vznikla v prvních letech Izraele, kdy bylo od vojenské služby, i od náhradní služby (v nemocnicích, siročincích a starobincích) osvobozeno 400 studentů talmudu, aby vystudovali a nahradili ty válkou zabité. Ovšem, v současnosti, se této vyjímky chytilo už více než 100.000 studujících "ultras" a naprosto chápu, že všechny sekulární, vlastenecké Židy to sere, byt občanem Izraele, sralo by mě to taky! Jak jedna izraelská matka řekla : proč máme stále pohřbívat své sekulární, izraelské syny jen my, když oni jen sedí v bezpečí a tlučou hlavami o zed, nebo o Talmud? No a největší ironií tohoto všeho je, že k usednutí k computeru a napsání této úvahy, mě přiměl pořad na stanici Al Jazira, kde na toto téma bylo věnováno aspoň deset minut! Stát Izrael je obklopen nepřáteli, kol dokola, přátelé jsou daleko a (až do voleb) nejistí, OSN je v současnosti zločinecká organizace, EU je byrokratický spolek antisemitů-socialistů, takže Izrael může spoléhat jenom na sebe, protože jeho přátelé mu mohou pouze projevit sympatie, za což si prd koupí! Zaplať Pán Bůh, že mají atomové zbraně, těch se ti parchanti okolo bojí! Jestli jste dočetli až sem, zapřemýšlejte : kdo je dobrý Žid a kdo ne ?! Psáno L.P. 23. července 2012, Sven F.REHULKA, Carlton NSW f Zpráva z konzulátu v Sydney: Získání australského řidičského průkazu bude v některých případech jednodušší Jednotlivé státy Australské federace postupně zavádějí legislativní změny ohledně uznání nové kategorie „experienced driver“ za účelem vydání místního ŘP bez požadavku na splnění řidičských zkoušek. Informace k dané problematice jsou uvedeny v příloze a rovněž jsou k dispozici na webu www.austroads.com au České zastupitelské úřady v Austrálii problematiku řidičských průkazů neadministrují. S případnými dotazy je nutné obracet se na příslušnou dopravní správu ve státě bydliště v Austrálii. e ? f Babička s dědečkem na procházce sledují partičku mladých lidí a babička praví... „Dívej, Františku, jak jsou ti mladí kluci dneska skromní! Pět jich kouří jednu cigaretu, a ještě se u toho smějou...“ z Recepis No.340 Rychlí španělští ptáčci. 4 plátky hovězího (jako na roštěnky), 1 cibule, 1 PL oleje, 200 ml vody, 2-4 plátky slaniny (podle velikosti a chuti), 1-2 vejce (uvařené na tvrdo), 2 sterilované okurky, Hořčice, Trochu vody a maizeny, Sůl a pepř. Do nádoby vhodné pro mikrovlnku dáme olej a pokrájenou cibuli a přikryté vlníme asi 2 minuty. Přidáme maso (naklepané a nařizlé po okrajích) a vodu a vlníme, přikryté asi 5 minut. Maso obrátíme a přikryté vlníme dalšich asi 5 minut nebo až je maso skoro hotové. Přidáme nakrájenou slaninu, vejce a okurky a vlníme asi 3 minuty. Vmícháme hořčici a maizenu rozmíchanou ve vodě a vlníme asi 1 a půl minuty. Dochutíme. Dobrou chuť přeje Radka. p

http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-340/

Noviny –.Zajímavosti a drby 6 Strana 6 Češi v ohrožení? Armádní speciál může startovat do několika hodin Jako v případě českých turistů zraněných při havárii autobusu v Chorvatsku může stát pro jejich rychlý návrat domů využít armádní letecké speciály. Připravit stroj k mimořádnému letu je otázka několika hodin. Armádní letoun Airbus A-319 CJ. | foto: Lubomír Světnička, natoaktual.cz Ještě donedávna musela s využitím armádního letectva například při evakuaci českých občanů z jiné země souhlasit vláda. Teď je praxe jiná. Pro využití vojenského speciálu k humanitárním či zdravotnickým účelům může takovou cestu povolit samotný ministr obrany. "Letouny jsou tu samozřejmě i pro takovéto mimořádné události, nejen pro přepravu vojáků nebo ústavních činitelů," řekl Jiří Vávra, velitel 24. základny dopravního letectva v Praze-Kbelích. Na žádost ministerstva zahraničí tak v neděli ministerstvo vypravilo pro české turisty v Chorvatsku speciální Airbus A-319. Kvůli zraněným museli technici ve Kbelích letoun bleskově přestavět na "sanitní verzi", což zabere asi 5 hodin. Ven musela podstatná část sedadel a také vnitřní přepážky. Dovnitř naopak přišla dvě speciální lůžka intenzivní péče s veškerým přístrojovým vybavením. "V rámci okolních zemí jsme s tímto systémem vcelku unikátní," konstatoval Vávra. Podobnou speciální úpravu se dvěma lůžky intenzivní péče může letectvo využít také v menších transportních strojích C-295M CASA. Samotný letoun je připravený ke startu většinou dříve, než se obvykle podaří sehnat veškerá povolení pro přelety nad různými státy. "Někde platí povolení třeba rok, v jiných zemích musíme žádat o každý přelet zvlášť. V podobných urgentních zdravotnických letech ale nebývají žádné zbytečné obstrukce," dodal Vávra. Podobně jako nyní do Chorvatska vypravila armáda například loni dva speciální lety do Japonska bezprostředně po ničivém zemětřesení a tsunami. Česká republika se takto snažila ze země dostat všechny své občany, kteří v zemi zůstali. Autoři: inc, natoaktual iDnes Na internetu si objednal mobil, dostal krabici plnou brambor Na svou snahu za každou cenu ušetřit doplatil v minulých dnech muž z Novojičínska, který si přes inzerát objednal nový mobilní telefon. Když si balík, zaslaný na dobírku, doma rozbalil, zjistil, že uvnitř je místo mobilu jen několik brambor. Případ přitom není zcela ojedinělý. Za balíček muž zaplatil soukromému prodejci, který mobil nabízel na serveru hyperinzerce.cz, téměř 10 tisíc korun. Chtěl tak ušetřit zhruba dva tisíce korun ve srovnání s běžnou cenou. Pachateli, který si peníze již na poště vyzvedl, je policie na stopě. „Jen na Novojičínsku vyšetřujeme několik desítek podobných případů. Samotné škody jdou do stovek tisíců korun. Ačkoliv se snaží jednotlivé portály podobným podvodům zabránit, je to v podstatě nemožné,“ uvedl mluvčí novojičínské policie Petr Gřes. Šance na vrácení peněz podle něj bývá velká. „V podstatě každý takový nepoctivý prodejce za svým jednáním zanechává stopu. A je jenom otázkou času, kdy bude odhalen a po zásluze potrestán,“ dodal mluvčí. hon, Právo Jak prosté, milý Watsone... Možná už se vám to také stalo. Řemeslník se opatrně zeptá, zda na to chcete účet, anebo budete raději platit nižší cenu bez DPH. V České republice se prostě přivírá oko nad tím, že část peněz v byznysu teče bez toho, že by se z nich odváděla daň. Naše firma měla téměř 15 let pobočku na Tchaj-wanu. Díky tomu jsem měl možnost poznat o této zemi hodně zajímavého. Jedna z věcí, kterou jsem zpočátku nechápal, byla posedlost Tchajwanců sbírat v obchodech účty. Bez rozdílu, zda kupují láhev vody nebo ledničku, si účtenky pečlivě ukládají. Když jsem někde v obchodě nechal ležet účet u kasy, tak mi obvykle prodavač zapomenutou účtenku úslužně vnucoval. Pokud jsem nakupoval s přáteli, měli upřímnou radost, jestliže jsem jim své účty přenechal. Dlouho jsem to považoval za místní úchylku. Později jsem ale pochopil, že je to výsledek neuvěřitelně chytrého kroku, který tamní ministerstvo financí zavedlo už v roce 1951. Oficiálně se to jmenuje Uniform Invoice Lottery a jako téměř každá dokonalá věc je naprosto jednoduchá. Všichni podnikatelé na Tchaj-wanu musí používat registrační pokladny. Každý účet z registrační pokladny má unikátní osmiciferné číslo. No a 25. v každém lichém měsíci pořádá ministerstvo financí velkou státní loterii. Vylosují šest výherních čísel a vy si zkontrolujete všechny své účtenky za předchozí dva měsíce. Za účty, na nichž se shoduje poslední trojčíslí, vyhráváte 200 tchajwanských dolarů (114 korun). Za čtyřčíslí tisícovku, za pět čísel čtyři tisíce a tak postupně až dva miliony tchajwanských dolarů. Je přitom úplně jedno, zda byla vaše účtenka za deset korun nebo za desetitisíce. Tchajwanský berňák si tak vlastně z celého národa udělal kontrolní orgán, který žádnému obchodníkovi neodpustí nevystavení daňového dokladu. Navíc vítězné účtenky, za něž si vyzvednete svou výhru, zadá finanční úřad do počítače a zkontroluje, zda se údaje shodují s tím, co přišlo z registračních pokladen od podnikatelů. Pokud ne, tak běda. Vlastně je to ďábelsky jednoduché a neuvěřitelně účinné. Uvádí se, že zavedením této státní loterie se zvýšil na Tchaj- wanu výběr daní o 75 procent. Daňová loterie tam funguje déle než 50 let a všichni si díky ní zvykli, že je normální platit daně. Nikdy jsem se tam nepotkal s žádným pokusem obejít systém. Zřejmě díky tomu, že všichni řádně platí daně, je na Tchaj-wanu jednotná sazba daně z přidané hodnoty (DPH) jen 5 procent. Pozn: A na něco podobného ten Kalousek nemá. Radši nechá Vietnamcům a jim podobným, včetně našich tzv. "podnikatelů" zmizet miliony i miliardy z daní a vyřeší to jednoduše zvyšováním DPH, zdaněním moravských vín, zvyšováním jiných daní, snižováním či zrušením různých sociálních dávek. Autor je předseda představenstva firmy Jablotron Alarms Dalibor Dědek Proč jsou červená rajčata bez chuti? Vědci vypátrali odpověď WASHINGTON - Krásně červená barva rajčat, která vznikla dlouholetým šlechtěním, je prý důvodem jejich často mdlé chuti. Badatelé nyní chtějí rajčata geneticky pozměnit, aby byla zároveň pěkná i chutná. Mnohá rajčata z obchodů nemají dobrou chuť, protože byla dlouhé roky šlechtěna především na perfektní vzhled. Podle zprávy agentury DPA to vyplývá z nového výzkumu amerických vědců. Podle biochemičky Ann Powellové z Kalifornské univerzity ve snaze o rovnoměrné a syté vybarvení byl ovšem poškozen gen zodpovědný za tvorbu látek, které vnímají chuťové buňky. Tento gen zajišťuje v rajčatech tvorbu chloroplastů, které propůjčují nezralým rajčatům jejich zelenou barvu a zajišťují jim cukr a barviva (karotenoidy). Gen překvapivě zabraňuje zbarvení. Jakmile rajče dozraje, zabrání ovšem gen úplnému zčervenání rajčete, takže mu na některých místech zůstávají zelené plošky. Je však známo, že spotřebitelé dávají přednost zcela červeným rajčatům. Z tohoto důvodu se šlechtitelé již více než 70 let snaží o to, aby jejich rajčata byla červená rovnoměrně. Během šlechtění, kdy vznikla celá řada různých odrůd rajčat, byl tento gen poškozen. Výsledkem je, že rajčata jsou skutečně krásně červená, ale na druhou stranu jsou málo sladká a mdlé chuti. Badatelé nyní plánují, že rajčata geneticky pozmění, aby lépe chutnala a neztratila přitom svou lákavou barvu. LN Střepy hliněného nádobí nalezené v Číně jsou staré 20.000 let Peking - Střepy hliněného nádobí objevené před časem v jižní Číně jsou staré 20.000 let, potvrdili američtí a čínští vědci. Jde tak o nejstarší známé nádoby z hrnčířských dílen na světě, sdělili archeologové podle agentury AP. Zbytky nádobí byly v jeskynních v Sien-žen-tungu objevovány průběžně zejména v 60. až 90. letech. Jejich stáří se potvrdilo až poté, že zbytky kostí a uhlí, u nichž šlo změřit věk, nalezené ve stejných vrstvách s danými úlomky k nim také patřily. Objev tímto posouvá časové hranice hrnčířského umu lidstva hluboko do poslední doby ledové. Vyvrací také dosud hojně rozšířenou teorii, že si lidé začali vyrábět nádobí až v době, kdy se z migrujících lovců stali usedlí zemědělci, tedy zhruba do období před 10.000 lety. Ta už začala brát za své po nálezech 15.000 let starých hrnců v dalších oblastech východní Asie. Potvrzení, že hrnčířská výroba s přechodem k usedlému životu nesouvisí, přináší nové otázky o tom, nakolik tato dovednost ovlivnila sociálně ekonomický vývoj lidských společenství v období před 19.000 až 25.000 lety. : ČTK Nový lék z hlíny Velikonočního ostrova : Eva Pernathová Tým biochemiků z amerického Texasu nedávno ohlásil velmi zajímavý a budoucnu možná nesmírně důležitý objev. Jde o látku, která velmi příznivě ovlivňuje schopnost vytvářet dlouhodobé vzpomínky a celkově čelit mentálnímu úpadku. Jelikož byla tato látka poprvé izolována z bakterií, žijících v půdě Velikonočního ostrova, získala název rapamycin. Vědci z univerzity v texaském San Antoniu pod vedením Jonathana Hallorana vyzkoušeli podání preparátu na mladých i starých myších. Ukázalo se, že zatímco u mladých myší se paměťové schopnosti zlepšily, u starých se zhoršovaly pomaleji. Další testy také ukázaly, že když byly myši vystavovány stresovým situacím, hladiny jejich klíčových neurotansmiterů (dopamin, serotonin, norepinefrin), kkteré jsou zodpovědny za „lepší náladu“, byly vyšší. Rapamycin se tedy ukazuje jako velmi dobrý kandidát na vylepšení mentální kondice v řadě různých směrů. Rostliny poznají hranice květináče O tom, že se pokojové rostliny, pěstované v květináčích, musejí čas od času přesazovat do větších nádob, slyšela většina z nás již od svých rodičů a prarodičů. Němečtí rostlinní fyziologové nedávno poprvé využili k pohledu dovnitř květináče metodu funkční magnetické rezonance. Rada babiček díky tomu získala nový rozměr. Fyziolog Hendrik Poorter z výzkumného centra v německém Jülichu prezentoval své závěry na nedávné konferenci Společnosti pro experimentální biologii v rakouském Salzburgu. Před zraky svých kolegů předestřel obrázky, získané metodou fMRI, která mapovala vodu v kořenech dvou rostlin: řepy cukrovky a ječmene. Z těchto zobrazení vyplývá, že kořeny rostlin dokáží „vycítit“ hranice nádoby. Omezí proto nejen svůj rozvoj, ale také rozvoj nadzemních částí rostlin. Po tomto zjištění začali s dalšími experimenty. Tentokrát vzali na 80 druhů rostlin a začali je přesazovat do větších a větších květináčů. „ Pro každý druh, který jsem zkoumali, platilo, že velikost květináče byla limitujícím faktorem vzrůstu. Když narazí na okraj, vyšlou svým výhonkům signál, který říká: Je tu problém, přestaňte růst!“, vysvětluje Poorter. Karel Muška 21 stol. Destilací k alkoholu Alkohol se vyrábí kvašením čili fermentací. To je vedlejší produkt metabolismu jednobuněčných kvasinek, které se živí cukrem. Maximální koncentrace alkoholu, které je možno dosáhnout kvašením je přibližně 15 %, takže pokud chce někdo alkohol silnější, musí sáhnout po dalším cyklu výroby alkoholu, a to po destilaci. Při ní se z alkoholu separuje voda, čímž se zvyšuje jeho koncentrace. Při destilaci se využívá nižšího bodu varu etanolu. Ten se vaří již při 78 o C. Ovšem pozor na prudce jedovatý metanol, který způsobuje slepotu a který se s etanolem pojí. Metanol se tedy při výrobě potravinářského alkoholu oddestilovává. Směs se zahřeje lehce nad jeho bod varu (66 o C) a takto vzniklý destilát se odstraní. Poté se zvýší teplota na zmíněných 78 o C a získá se tak již čistý (v rozumném množství zdravý neškodný) etanol. Destilovat se dá takřka jakákoliv tekutina: obilí, z něhož vzniká whisky či vodka, brambory, které slouží jako základ pro výrobu tuzemského rumu či vodky, víno, jež dá ve výsledku brandy, cukrová třtina pravý rum. Jakékoliv ovoce, které je schopné zkvasit (jablka, švestky, třešně), znamená ve výsledku pověstné –ovice (slivovice, hruškovice, jablkovice atd.) Pavel Šmejkal 21 stol.

http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-340/

Noviny –.Zajímavosti a drby 7 Strana 7 Kontroverzní OMG dieta se stává celosvětovým fenoménem Tajemství úspěchu OMG diety spočívá ve snadném a přitom velmi rychlém zhubnutí. Podle autora diety a zároveň knihy Paula Khanna lze pomocí této diety zhubnout až 9 kilogramů tuku za šest týdnů. Základem diety je přitom pozdní snídaně, koupání ve studené vodě či potraviny bohaté na bílkoviny. Při OMG dietě jde především o snižování poměru tuků. Člověk při ní jí pouze třikrát denně, přičemž snídat nesmí dříve než v 10 hodin ráno. Ve stravě navíc musí dominovat bílkoviny a člověk by se měl zcela vyhnout některým druhům ovoce, protože blokují spalování tuků. Zakázané jsou také ovocné šťávy a smoothies, jež prý způsobují přejídání, či zelenina jako brokolice, která v sobě obsahuje velké množství sacharidů (jako Coca Cola). Paul Khann navíc doporučuje začít den studenou koupelí, jež je velmi účinná v boji proti celulitidě. Po koupeli by si měl každý dopřát šálek kávy. Britská redakce deníku Daily Mail oslovila přední odborníky na výživu a požádala je o jejich pohled na dietu OMG a jejich argumenty pro a proti. Brokolice obsahuje příliš mnoho sacharidů Khann doporučuje sníst denně maximálně 120 g sacharidů. Podle výživových tabulek 100 g brokolice obsahuje cca 5,4 g sacharidů. Přesto ji Khann považuje za velmi nebezpečnou potravinu a přirovnává ji k plechovce coly (100 ml Coca coly obsahuje 10,6 g sacharidů, přičemž ale obsahuje i kofein, který urychluje metabolismus). Podle odborníků na výživu je omezení sacharidů skutečně správným krokem. Nejsnáze hubnou ti, co přijmou stejné množství sacharidů a bílkovin. Vědecké studie navíc dokázaly, že lidé konzumující potraviny bohaté na bílkoviny a potraviny s nízkým glykemickým indexem hubnou mnohem snáze, než ti, co hubnou pomocí nízkotučné a nízkosacharidové diety. Každý člověk navíc zpracovává sacharidy jinak, a jak tvrdí přední dietologové, věčným dietářům se sacharidy ukládají jako tuk snadněji než těm, co diety nedrží. Nebezpečné ovocné šťávy a smoothies Ovoce obsahuje dostatek vlákniny a živin. Zároveň ale také fruktózu, která zastavuje leptin, což pomáhá vypnout chuť k jídlu. Tudíž po snězení ovoce se člověk nikdy necítí tak plný, jak ve skutečnosti je. Nebezpečí ovocných šťáv a smoothies pak spočívá právě v tom, že člověk díky nim vypije mnohem více fruktózy, než by mohl ve skutečnosti sníst. Tudíž sní mnohem víc kalorií, a to bez povšimnutí. Nápoj sám o sobě člověka tolik nezasytí. Podle odborníků právě ovocné šťávy mohou za přibírání na váze či nehubnutí u lidí, kteří se snaží jíst zdravě. Obvykle jí hodně ovoce či pijí ovocné koktejly, čímž do sebe ale dostanou i 300 kalorií za pár minut. Podle doktora Le Rouxe dokonce některé ovocné smoothies obsahují více kalorií než koktejl v McDonalds. Proto všem lidem radí: " Pokud máte rádi ovoce a nedokážete se ho vzdát, pak si dejte maximálně jeden plod denně." Pití černé kávy Podle Khanna dva šálky kávy denně posilují nervový systém a pokud člověk vypije kávu nalačno, pak má jistotu, že tělo začne tuk spalovat rychleji, a to dokonce až 4 - 5 hodin po vypití kávy. Odborníci na výživu potvrzují, že kofein urychluje metabolismus asi o 10 %, navíc zvyšuje tepovou frekvenci a zvyšuje průtok krve. Podle jedné studie z roku 2011 kofein dokonce pomáhá spalovat tuky (po strávení kofeinu dochází ke stimulaci uvolňování tuků do krve, jež se pak stanou primárním zdrojem energie). Doktorka Nicola Loweová ještě dodává, že kofein snižuje pocit bolesti a úsilí, což může zvýšit výkon, tudíž se člověk necítí ani při cvičení tak unavený a zvládne víc cviků či uběhnutých kilometrů. Zapomeňte na snídani Pro mnohé odborníky přes výživu je snídaně tím nejdůležitějším jídlem dne. Pro Paula Khanna naopak součást denního jídelníčku, bez které se člověk snadno obejde. Podle něj je ráno nejdůležitější zacvičit si s prázdným žaludkem, jedině tak se prý správně nastartuje tělo a člověk lépe spaluje i tuky. Vědecké studie sice potvrzují toto tvrzení, jelikož přerušované hladovění prý skutečně pomáhá zhubnout, spalovat tuky, stabilizovat krevní cukr a snížit cholesterol, čehož vynecháním snídaně dosáhnete. Ale rozhodně tato forma hubnutí nevyhovuje každému a především obézní lidé a lidé s diabetem by to měli řešit se svým lékařem. Žádné svačinky Lidé by měli jíst pouze tři jídla denně - brzký oběd, odpolední jídlo a podvečerní jídlo. Pokud se takto stravují, pak mají jistotu, že chuť k jídlu u nich skutečně řídí leptin (chemická látka, která upozorňuje mozek, že jsme nasycení). Větší mezery mezi jídly navíc pomáhají tělu lépe spalovat tuky. Podle odborníků na výživu tři kvalitní domácí jídla denně (nízkokalorická s vysokým obsahem bílkovin) skutečně mohou vést k tomu, že lidé snáze hubnou, cítí se spokojenější a při hubnutí i méně hladoví. Podle nich právě při svačinkách lidé nejraději hřeší. Proto vynechání svačinek může být skutečně přínosné. Ranní studená koupel Ranní koupel ve vodě o teplotě 15 - 20 °C povzbuzuje tělo k rychlejšímu spalování tuků. Je toho dosaženo tak, že uložený tuk se snaží tělo udržet v teple, což zrychlí metabolismus až na 15 hodin. Podle odborníků studená koupel může skutečně zrychlit metabolismus až o 80 %, ale nikdo doposud neprozkoumal, jak to funguje z dlouhodobého hlediska. V každém případě otužování je zdravé, a i kdyby po něm člověk nehubnul, prospívá imunitě. Město pro půl miliónu lidí je pusté, velkolepý projekt zkrachoval Nova Cidade de Kilamba je velkolepý obytný projekt, který poblíž hlavního angolského města Luanda vybudovala čínská společnost. Jenže nová rezidenční oblast v hodnotě 3,5 miliardy dolarů (asi 71 miliard korun) zeje prázdnotou. Za tři roky postavené satelitní město se rozkládá na 12 355 akrech země a má ubytovat asi půl miliónu lidí. Podle BBC je to jeden z největších nově vybudovaných projektů na celém kontinentu. Aby ne, nachází se zde 750 osmipatrových paneláků, tucet škol a nepočítaně komerčních prostor. Zhruba rok po nabídce první etapy bytů se jich prodalo pouze 220 z 2800. Ani tomu se však při návštěvě Kilamby nedá věřit. Sotva tudy projede nějaké auto, na chodnících je vidět ještě méně lidí. Betonové ulice lemované řadami barevných paneláků zaplňuje jen tajemné ticho. Hlavním důvodem, proč je panelové město prázdné, jsou vysoké ceny zdejších nemovitostí. Byty prodávané podle BBC za 120 000 až 200 000 dolarů (zhruba 2 500 000 až 4 150 000 korun) jsou naprosto mimo dosah asi dvou třetin obyvatel Angoly, které musí žít z méně než dvou dolarů (asi 40 korun) denně. Dalšími problémy jsou nedostatek pracovních míst a vysoké náklady na život v podobných bytech. RP Nejšťastnější lidé žijí v Kostarice. Češi až na 92. místě Nejšťastnější lidé jsou v Kostarice, Vietnamu a Kolumbii. Z afrického kontinentu jsou nejspokojenější Alžířané, mezi Evropany pak Britové. Vyplývá to z čerstvého indexu šťastné planety (Happy Planet Index, HPI), který sestavují britské společnosti New Economics Foundation a Friends of the Earth. V takzvaném indexu štěstí je srovnáváno 151 zemí, mezi nimiž je Česká republika až na 92. místě, zatímco například Alžírsko na 26. a Británie na 41. příčce. Kritériem pro stanovení HPI je spokojenost obyvatel, průměrný věk, jehož se dožívají, a také zátěž, již za sebou nechávají v životním prostředí. Britové jsou nejspokojenějšími v Evropě a také mezi bohatými státy skupiny G8. HDP přepočítané na jednoho Brita třikrát převyšuje HDP v Kostarice a průměrný věk života je tam delší o necelý rok. Ve srovnání s Kostaričany ale za sebou Britové nechávají téměř dvojnásobnou ekologickou zátěž. Jak poznamenal britský tisk, kdyby se podobně chovali všichni, potřebovalo by lidstvo ne jednu, ale tři planety. V Africe zmítané konflikty jsou jednoznačně nejpohodovější Alžířané a po nich pak další státy severu kontinentu - Maroko, Libye a Egypt. Žebříček byl sestaven na základě dotazování tisíce občanů každé země. Faktory měřené ve třech posuzovaných kategoriích měli oznámkovat čísly od jedné do deseti. Z Evropanů jsou nejblíže Britům Němci (46. místo) a Francouzi (50). Bohatí Američané s průměrným věkem přes 78 let jsou až na 105. místě, a ačkoli se cítí subjektivně o něco šťastnější než Britové, způsobují ještě těžší ekologickou zátěž než oni. Očekávaná délka života v ČR je 77,7 roku, index osobního štěstí v ČR dosáhl hodnoty 6,1, ale známka ekologické zátěže činí 5,3. To je víc než v případě Slováků. Ti skončili na 89. místě, žijí v průměru 75,4 roku, avšak životní prostředí zatěžují méně než Češi (4,7). Poslední místo v tabulce patří Botswaně. Její obyvatelé sice planetu ve srovnání s Američany a Evropany šetří (známka 2,8), avšak necítí se šťastní a průměrně se dožívají jenom 53,2 roku. Jenom o dvě místa před nimi je překvapivě bohatý Katar, zatěžující planetu vůbec nejvíc ze všech sledovaných zemí. Austrálie je na 76 místě hned za Rumunskem. Štěstí podle Čechů: Roční příjem: 299 tisíc korun; Jistota práce: 6,36 %; Počet pokojů na osobu: 1,4; Část platu věnována na bydlení: 22 %; Volný čas: 14 hodin denně; Naděje na dožití: 77,7 let; Doba studia: 17,6 let; Počet vražd na 100 tisíc obyvatel za rok: 0,9; Spokojenost lidí: 6,3 bodu z 10; Zdroj: OECD, Autor: ČTK Poznámka Novin: Celé se nám to zdá na hlavu postavené , stačí se podívat na prvních dvanáct států. 1 Costa Rica , 2 Vietnam , 3 Colombia , 4 Belize , 5 El Salvador , 6 Jamaica , 7 Panama , 8 Nicaragua , 9 Venezuela , 10 Guatemala , 11 Bangladesh , 12 Cuba Toaletní papír? První papír výhradně pro toaletní potřeby se na trhu objevil v roce 1857 zásluhou amerického výrobce Josepha Cayettyho. V roce 1879 se díky společnosti Scott Paper Company objevuje první toaletní papír v roličce. Ve větším měřítku se však začaly role vyrábět až po roce 1890. Složení toaletního papíru se od papíru běžného výrazně liší. Jeho hlavní schopností je rozložit se po namočení. Tím se předchází ucpání kanalizačních rour. Ve vyhnívacích nádržích čističek vod se toaletní papír dokonale rozloží, na rozdíl od například papírových kapesníků, které se podle výrobců vůbec nemají do kanalizace splachovat. Nejběžnější surovinou pro jeho výrobu je recyklovaný papír a z hlediska ekologické ochrany by neměl být bělen. Některé druhy toaletního papíru jsou napuštěny různými chemikáliemi, které působí antibakteriálně, případně jsou jen naparfémovány. Pavel Šmejkal Ochutnali jsme čufu. Dáte si také? Existují ryze přírodní, neuvěřitelně výživné, a k tomu nadpozemsky dobré potraviny? Podobně zázračná má být čufa. Slyšeli jste o ní? Autor: Kronovetrová Markéta Čufa (Chufa – tiger nuts) - připomíná seschlý lískový oříšek. Jedná se o malé podzemní hlízy trávovité zelené rostliny, které se mohou jíst čerstvé, ale také se z nich připravuje nápoj orčata (horchate), sladidlo, mouka nebo olej. Používají se i do paštik a kosmetických přípravků. Tyto hlízy pěstovali lidé už ve starém Egyptě, ve středověku ji muslimové přivezli na Pyrenejský poloostrov, ale dost možná tu byla známá i před jejich příjezdem. V současnosti se pěstuje hlavně ve Španělsku, a to v oblasti kolem Valencie. Deset důvodů, proč čufu alespoň ochutnat 1) Obsahuje důležité živiny (například fosfor, hořčík, vápník, železo, vitamin C a E). 2) Je zdrojem argininu (aminokyselina s inzulinovými vlastnostmi) a dalších aminokyselin. 3) Obsahuje velké množství vlákniny. 4) Funguje podobně jako probiotikum. 5) Pomáhá při střevních potížích a plynatosti. 6) Přispívá ke snižování nadváhy. 7) Urychluje trávení sacharidů a tuků. 8) Neobsahuje žádný cholesterol (dokonce jeho hladinu snižuje) ani lepek. 9) Má antioxidační účinky. 10) Obsahuje jen malé množství sodíku (což ocení hlavně těhotné ženy). Další informace najdete na www.chufa.cz, kde jsou k nalezení také recepty na koláče, sušenky, koktejly, ale také lososa, kuře nebo mrkvovou polévku s čufou.

http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-340/

Directory [ Novin VYUŽIJTE VÝHODY DOMLUVIT SE VLASTNÍM JAZYKEM DIRECTORY pro předplatitele, 6linek, $60 ročně Jídlo a Restaurace ,, LA BOHEME " 332 Darling Street, Balmain Restaurace: 02/ 9810 0829 On-line rezervace:reservation@laboheme.net.au Výtečná česká i evropská kuchyně se širokou nabídkou točených i láhvových piv nejen z Čech. Každý den na Vás čeká speciální nabídka, pro více info prosím navštivte www.laboheme.net.au Otevírací doba: Po a Ut, ZAVŘENO; St, Ct od 18.00 do 23.00 Řízečky za $ 19.90 s přílohou Pa od 18.00 do půlnoci - Živa Muzika So od 12.00 do půlnoci - podáváme obědy, večeře Ne od 12.00 do 22.00 - Nedělní vepřová pečeně a dezert $ 25.00 Přijďte k nám na výtečný oběd v sobotu či neděli. Speciálni nabídka - hlavni chod a dezert za $ 29.90 Snadne parkovani. 09/VII/12 Restaurace DOMA - Bohemian Beer Cafe Reservace Tel: 933 100 22 29 Orwell St. Potts Point (Kings Cross) Po--Čt 17 - 24 , Pá + So 12-24 , Ned. 12 - 22 hod. Tradiční česko-slovenská jídla jako je pečená kachna, svíčková, vepřový nebo kuřecí řízek, moravský vrabec, guláš, smažený sýr, uzená krkovička,, atd. K piti Budějovický Budvar, Kozel, Krušovice, Plzeň, Zlatý Bažant, Zlatopramen, a točené pivo Krušovice. Samozřejmě také Becherovka, Slivovice, Borovička, Fernet, Absinth ap.. . 31/IX/12 Chlebíček, Kafírna, take-away, obložené chlebíčky, ruská vejce, české saláty. 372 Bourke, Street, Surry Hills, 9361 6061 Josef Usela, 0401 155 907 Otevřeno Pon.-Pát, 6,30 – 16.00, Sob.od 7,30. 20/IV/13 Tommy‘s beer café “Slovenska reštaurácia s bohatým výberom točených pív – Pilsner Urquel, Budvar, Gambrinus, Zlaty Bazant, Bernard a mnoho iných. K tomu pečené prasiatka, guľáš, bryndzové a kapustové halušky, kačice, rezne a podobne pochutiny. Otvorene: Pon-Stv 4pm – 12am Pia – Ned 12pm – 12am 123-125 Glebe Point Rd, Glebe , Tel: 9660 6870 Email: tommy@tommysbeercafe.com.au 1/IV/13 Druha lokacia Tommy‘s beer café Restaurant 42 Kellett Street, Potts Point NSW 2011 telefon/rezervace: 02-9368 0898 Otvaracia doba: Tuesday – Sunday from  5pm till late   1/IV/13 V Lahůdkářství u Cyrila jako Doma! 183 Hay Street, Sydney tel.: 9211 0994 Otevřeno: Po-Pá od 7 do 17. So 7 - 13 hod. vynikající telecí párky, tlačenka, moravské uzené tvaroh,mletý mák, zelí,kostkový cukr, ryby v láku,brynza, české a slovenské ,speciality, karlovarské oplatky, mouka atd. 17/IV/13 Heart Of Europe 114 Bronte road Bondi Junction, 93871677 Po-Pa 8.00-17.00, So-8.30-15.00 Domace kvalitne kolace, zaviny, strudle, chutne jedla, szegedinsky gulas, paprikas, svieckova, brynzove halusky..; Denne cerstvy kminovy chlebicek a obvzlast dobre vypecene rohliky.Vsetky produkty su pripravene v nasej kuchyni, pouzivame maslo, organicku muku, domace vajicka a pridavame cit . .24.III.2013 Czeeky Czech 124 King St., Newtown, telefon : 0421 335 835 Otevřeno denně od 9am do 9pm Snídaně od $4,00 Obědy od $10,00 Tradiční česká jídla ba i rizoto a těstoviny. 29.08.2012 Sweety Imports Predávame Horalky, Banány v Čokoláde, Mila, Perníky a iné sladkosti za veľkoobchodné ceny. Robíme aj darčekové balenia. Email: info@sweetyimports.com M: 0416 122 404 (Martina) 0404 387 615 (Peter) 09/III/13 Různé AUSTRALIAN WATER PURIFIERS Ivan Jirava - tel. 02 9835 1428, 0414 435 621 Dodáváme a deláme servis na filtry pro pitnou vodu, včetně R.O. Filtrační systém již od 90 dolaru, servis od $20. 18/VIII/12 PŘEKLADY z angličtiny do češtiny i naopak, přesně a rychle provede Daniela Kautská, NAATI, kvalif.stupen 3. tel./fax: 08 82714277, mobile: 0408 714277, e-mail: danakau@internode.on.net 17/VIII/13 Lékaři Zubaři Řemeslníci a služby Auto - Moto POČÍTAČE Shared Web Services: Tel. 02 9034 6600 Fax: 9086 3155 Business process automation, workflow, sales + marketing, CRM and other business systems. Seeking experienced programmers on casual basis. Contact to Ms. Šipka for details jarka@sws.com.au 22/VII/12 Služby pro studenty WINDSOR INSTITUTE OF COMMERCE & LANGUAGES. Nabízíme “z gruntu všechno” ve výuce Anglického Jazyka, Business kurzů a kurzů Informačních technologií. .: Level 5, 127 Liverpool St. (Shark Hotel), Sydney 2000, NSW. Tel. 9283-4388 Fax. 9283-0748, mobil 0419442907 E-mail: marketing@windsor- ic.com.au Web: www.windsor-ic.com.au 8/X/08 Information Planet Pty, Ltd má 16 let zkušenosti a je to jedna z největších studentských agentur s pobočkami po celé Evropě, Jižní Americe, Austrálii i Novém Zélandu Pobočky v Australii najdete v centru Sydney, Manly, Perth a Brisbane. Pobocky v České a Slovenské Republice najdete v Praze, Branislave a Prešove. Jak vám můžeme pomoci: - výběr školy, univerzity a vyřízení viza zdarma, bezkonkurenční ceny - kontakt: Renata Ilonciakova, email: renata.ilonciakova@informationplanet.com.au; mobile: 0420 300 863 - vlastni job department - opravdova pomoc s hledáním práce: kontakt: Paulina Milova, email: service@informationplanet.com.au - vlastní ubytování se slevou pro ceske a slovenske studenty: www.austay.com, kontakt: Klára Holisova, email: info@austay.com.au; mobile: 0406 232 283 - dale: imigrační služby, vlastni cestovní kancelář, velke SLEVY pro cleny Information Planet, party pro klienty. Plne vybavene studentske centrum k dispozici. Adresa centraly: Level 5, 285 Clarence Street, Sydney, NSW 2000 (u zastavky Town Hall), web: www.informationplanet.cz a www.informationplanet.sk. Tel.: 02 9283 6161 JSME TU PRO VAS . . 25/VII/12 "Renata Morgan" studentsku agenturu prebral jej syn Lukash Morgan. Chcete aby do Sydney prišiel Vas známi či niekto z rodiny študovať? Ponúkame Anglicky jazyk a Odborne Diploma kurzy za vyhodne ceny. Pomôžeme s ubytovaním a pracou. lukashmorgan@yahoo.com.au www.renatamorgan.com.au Mobil: +61 402 034 409 Tel: +61 2 9314 1650 25/VII/12 Školy Czech and Slovak School of Sydney Green Square School, 237 Botany Road, Waterloo P.O. Box 1142; Broadway, NSW 2007 http://www.czechandslovakschoolofsydney.org.au Principal: Lenka Kaňová, : 0406 68 06 05 Česká škola v Perthu Woodland Primary Sch., 7 Bentwood Ave., Woodlands, (08) 9245 8137 Česká škola v Melbourne v prostorách St. Mathew Church, Cheltenham Principal: Vlasta Šustková, Tel: 03 9551 0279 [] Apoštoláty (Apostille) vyhotovuje: Apostille Australia Certificate Service Henry Deane Square; Shop 5, 14-18 Lee Street Sydney NSW 2000 tel: (02) 9211 1881 Cena se pohybuje kolem 200$ New South Wales Passport Office Level 7, 26 Lee Street; Sydney NSW 2000 Cena se pohybuje kolem 60$ Czechoslovak Club of ACT, Unit 12/ 18 Shropshire Str., Queanbeyan NSW 2620 vydává dvouměsíčník věstník Beseda. Československý klub v Queenslandu, 25 Upfield Street Burbank Qld 4156 Tel / Fax: (07) 3343 3489 ccq@csklubqld.org.au President Mr.Frank Caroll; Jednatel Mrs. Stana Bilková Naše stránka: csklubqld.org.au Měsíčník "Krajanský List" Redakce Staňa Bílková Asociace Čechů v Austrálii 28 Church Street, Fortitude Valley QLD P.O.Box 142, ph.07 3399 4613 Fax.07 3290 4379 vydává“ Na Slovíčko. Československý klub v SA, P.O.Box 89., Hindmarsh, 5007 tel., 08 8346 4181, vydává časopis Život. Czechoslovak Country Club, 320 Devonshire Road, Kemps Creek, 2171, tel. 02 9606 0904 Czech and Slovak Association in Tasmania, 144 Pottery Road., Lenah Valley, 7008 ph. 6228 0707 Ceske a Slovenske sdruzeni v Zapadni Australii PO Box 604, Mundaring WA 6073 President: Jarda Kabelka 0434 082 739 Secretary: Olga Goerke 0413 912 586 e-mail: czechslovakwa@hotmail.com casopis "KLOKAN" vychazi 12 x do roka. Sokol Sydney, www.sokolsydney.com 16 Grattan Crescent, French Forest, 2086 tel.: 02 9452 5617 vydává „Věstník“ Sokol Melbourne, 497 Queensberry Street, North Melbourne, 3051 tel.,: není, email: sokol@aapp.net.au vydává měsíčník Kvart Český a Slovenský klub na N. Zélandě, P.O.Box 27 332., Wellington tel., 478 5977; fax.: 477 9377 Gus.knot@xtra.co.nz, měsíčník Střípky Čriepky Letovisko „Šumava“ ph.9754 5159 Lockes Way, Belgrave South 3160, Czech Pensioners Association Inc. ukončila činnost k 1.dubnu 2004 Združenie austrálskych Slovákov v Sydney. 30 Vaugham, P.O.Box 142, Lidcombe, Nsw, 2141 tel. 9649 2153 vydáva dvoumesiačnik „ Slovenský štít“ Slovenský klub Mladých + pevecký a tanečný súbor + Slovenský klub v Južnej Austrálii 5 Walter Street, Thebarton, 5031 ph.: 08 8352 8072 Slovenský klub „Ludovít Štur“. 105 Triholm Ave (P.O.Box 61) Laverton, 3020 ph:03 9802-9674, vydává: Zornička (quarterly) Združenie Slovenských Združení vo Viktorii Terezia M. Kral; c/o 10 Somerville Street Doncaster, Victoria 3108; +(61 3) 9855 8086, kraltm01@optusnet.com.au Austrálsko-slovenské informačné centrum Vojtech Michael Markus 9 Hillard Street; East Malvern VIC 3145 tel.: 0061-3-95711729; fax: 0061-3-95720838 e-mail: mmarkus@ozemail.com.au Združenie Slovenskov v Queenslande 463 Old Bay Road; Burpengary, QLD 4505 tel.: 0061-7-55279008; e-mail: vatra@primus.com.au Slovenské združenie v Západnej Austrálii 17 Edelweiss Way; Beckenham 6107 WA tel.: 0061-8-94517121; fax: 0061-8-93586858 e-mail: slovak_wa@hotmail.com Konsulát České republiky, pan. Hani Stolina, konsul, 169 Military Road, Dover Hights , 2030 phone: 02 9581 0111 fax: 9371 9635 telefonni cislo na konzularni pohotovost pro nouzove pripady, které se stanou mimo oficialni uredni dobu naseho generalniho konzulatu je 0402 312 806 nebo 0401 547 584 {pouze náhradní číslo}. Úterý 9:00-11:30,13:30-15:30; Středa 9:00-11:30 Čtvrtek 9:00-11:30, 13:30-15:30 Konsuláty Slovenské republiky, 25 B Latham St, Bentley East V 3165 Tel: 03 9570 2837, Email: vmmarkus@bigpond.com level 12 / 239 George St., Brisbane Qld 4000 Tel: 07 3221 7000; horvath@starmist.com.au České velvyslanectví v Canbeře 8 Culgoa Circuit, O‘Malley, ACT 2606 ph.: 02 6290 1386 fax: 02 6290 0006 Slovenské veľvyslanectvo v Canbere 47 Culgoa Circuit, O‘Malley, ACT 2606 ph.: 02 6290 1516 fax: 02 6290 1755 Mimo úradných hodín v naliehavých prípadoch (úmrtia, nehody, strata a krádež cestovných dokladov) funguje stála služba (00612/ (0) 487 201 047). http://www.mzv.sk/canberra Česká obchodní komora v Austrálii. Ceska Obchodni Komora v Australii Czech Chamber of Commerce Australia Inc. P.O. Box 479 ; Welland SA 5008; Australia President: Dr Z. D. Kotasek; phone: (+61) 08 8346 9145, Email: zhkotasek@yahoo.com.au Secretary: Peter Oprchal ; phone: (+61) 08 8556 3650, Email: osrkrab@tpg.com.au Satellite čtrnáctidenník vydává Aleš Březina, Torontské noviny, mají 12 stran, předplatné Can $ 35.00 e-mail: abrezina@rogers.com, tel.416-530-4222 Nový Domov Torontský čtrnáctidenník,. Redaktor.Věra Rollerová, Can $ 38.00 novy.domov@sympatico.ca, tel. 416-439- 9557; Novy Domov; 450 Scarborough Golf Club Road; Toronto, On. M1G 1H1; Canada Americké listy, vydávané ve státě N. York, redaktor Petr Bísek, Čtrnáctidenník, 12 stran, předplatné US $ 38.00.; Americke list; 26 Gruber Drive; Glen Cove, NY 11542; USA; (516) 674-9438; fax (516) 671-3147, americkelisty@optonline.net Nový POLYGON – časopis dvouměsíčník, 96 stran A5, US$69 ročně, nakladatelství PRIMUS, Vězeňská 7, 110 00 Praha 1 www.cs-magazin.com, Čtěte český a slovenský zahraniční internetový časopis CS-magazín na webové stránce www.cs-magazin.com 10% Sleva pro nové předplatitele. NOVIN Pouze $63 dolarů na rok včetně poštovného. Napište nám na jaké jméno a adresu chcete noviny posílat a Šek vystavte pouze na jméno Noviny a pošlete na adresu: Noviny, P.O.Box 3335, Redfern, NSW 2016 Mockrát Děkujeme za Pomoc: I Vacek Lohr - $5 Věra Morávek - $5 Edy Dubský - $30 V.+ B. Seidler- $10 J.Sanda - $30

http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-340/

q Co Bude q Rádi nabízíme na této strance ZDARMA prostor v těchto novinách organizacím, klubům atd. aby mohli informovat o připravovaných akcích. 9 Volume 3 Issue 117 (340) M U S Í M E S I P O M Á H A T August – srpenec 2012 Katolické mše v Aust4álii. Bohoslužby: V Perthu, Sydney ve slovenském kostele (viz níže) a ceske mse svate budou slouzeny v kostele Holy Innocents v Croydonu a to kazdou 2. nedeli v mesici v 11:30 pocinajic 9. zari 2012 Melbourne - Na Šumavě ACT Czechoslovak Club of ACT, Unit 12/ 18 Shropshire Str., Queanbeyan NSW 2620 www.beseda.org.au. otevreno prvni a treti sobotu v mesici od 14.30 do 17.00 (2.30pm-5pm) NSW Československý Country klub v Sydney, 320 Devonshire Road, Kemps Creek tel. 02 9606 8703, PO Box 330 Kemps Creek 2178; www.cscountryclub- sydney.com.au a email: czslclub@optusnet.com.au Restaurace : pátek, sobota 18 – 21 hod,neděle 12 – 18 hod. Tradiční česká a slovenská jídla, rezervace 02 9602 0904, 0402 398168; Stolní tenis každý pátek od 18 hod, Rezervace na všechny klubem pořádané akce a další informace: Olga Š: 0403 821 624, Radek 0420 448 494 V Sobotu 4.8. Czech Junior Dixieland Bedricha Smrcky V Sobotu 25.8.2012 Vepřové Hody od 17:00 do 21:00 Budou se podávat domácí jelita, jitrnice a pečené vepřové maso. V sobotu 15.9.2012 od 18:00 do 21:00 hodin - K dobré večeři či jenom ke skleničce piva Vám zahraje Ivoš Bilik své oblíbené melodie V neděli 23.9.2012 Bleší trh - Začněte si vyklízet garáže, skříně a poličky! Zpeněžte co nepotřebujete, zamluvte si místo za poplatek $10 jako příspěvek na klub. Při této příležitosti se také můžete zůčastnit naší soutěže o nejlepší bramborový salát. Poplatek $5, opět jako příspěvek na klub. Cena pro vítěze je 10 řízků od našeho kuchaře Jozefa Šmitaly Slovenská Hala a katolícky kostol Sydney 30 Vaugham Street, Lidcombe, tel. 9649 2153 www.skcsydney.com Slovenská Svätá Omša Každú prvú nedelu o 11,30 hod. Sokolský Národní Dům Sydney 16 Grattan Crescent, Frenchs Forest, NSW 2086, tel 9452 5617, www.sokolsydney.com. Info: všeobecné Jarda Krejčík 9807 JIŽNÍ AUSTRÁLIE Československý klub v Adelaidě, 51 Coglin Street, Brompton tel.: 08 8346 4181 P.O.Box 89., Hindmarsh, 5007 Bar a kuchyně v Československém klubu jsou v provozu každý pátek od 18.00 do 23.00 hod. a každou neděli od 12.00 do 19.00 hod. QUEENSLAND Československý klub v Queenslandu, 25 Upfield Street Burbank Qld 4156 Tel / Fax: (07) 3343 3489, email“ ccq@csklubqld.au Klub je otevřen každý pátek od 18 hodin, Informace: Stana Bilkova Tel: (07) 3271 1646 Večeře: polévka, hlavní jídlo, káva/čaj zákusek Pouhých 15 dolarů. Asociace Čechů v Austrálii 28 Church St., Fortitude Valley, Qld.,ph: 07 3399 4613 Združení Slovákov v Queenslandě, Informacie: Lojzo Ogurek, koordinator (07)5530 6813 TASMANIE Združenie Cechov a Slovákov v Tasmanii (Czech And Slovak Assoc. Of Tasmania Inc.) c/o 144 Pottery Rd. Lenah Valley Hobart Tas 7008. VICTORIA Sokol Melbourne 497 Queensberry Street, North Melbourne, Vic 3051 Tel.: nemaji President: Mrs Marketa Lyell: 0413852488 Každé úterý od 12.00 hod Lunch, vaří Eda a Věra Zlatých Každé pondělí a úterý od 19.00 hod . Výuka češtiny. (Zuzana Vavicz) Každé čtvrtek -12.00 hod. Karetní odpoledne u kávy, zákusky Letovisko „Šumava“ Lockes Way, Belgrave South 3160, ph.9754 5159 Každou první neděli v měsíci je mše svatá v 11, ráno. (mimo září kdy jr svatováclavská pouť) Pouť je letos 30. září ZÁPADNÍ AUSTRÁLIE Czech & Slovak Association in Western Australia, Inc. PO Box 604, Mundaring WA 6073 President: Jerry Kabelka 0434 082 739 Secretary: Olga Goerke 0413 912 586 Email: CzechSlovakWA@hotmail.com Web: www.CzechSlovakWA.org KLOKAN vychazi 12x rocne RADIO SBS SYDNEY Locked Bag 028, CROWS NEST NSW 1585 TEL: 02/9430 2723, FAX: 02/9438 1114 Email: ikad@sbs.com.au Každý čtvrtek ráno v 9 hod od 9 do 10 hodin, pouze na vlnách Sydney a Canberra , pouze česky. Vysílá v češtině každou neděli od 21 do 22 hodin a ve slovenštině od 22 do 23 hodin na celonárodním okruhu na vlnách: Adelaide FM 106.3 Brisbane FM 93.3 Canberra FM 105.5 Darwin FM 100. Hobart FM 105.7 Melbourne FM 93.1 a AM 1224 Newcastle AM 1413 Perth FM 96.3 Sydney FM 97.7 a AM 1107 Wollongong AM 1485 Young (NSW) FM 98.7 Slovensky Adelaide FM 92.9 Každú nedeľu v 9.00 Brisbane AM 1053 Utorok o 13.30 hod. „Rádioforum“ on 2RRR FM 88,5 MHz slovenské vysielanie moderuje Paľo Virág každú nedeľu v Sydney od 18 do 19 hodine. Telefón v štúdiu 02 9816 2938 email: radioforum8@hotmail.com Vysílání Čs. klubu v Jižní Austrálii lze slyšet pondělí od 19.30 - 20.30 na stanici 5PBA-FM (89.7 MHz.) středa od 18.30 do 19.30 na 5CST-FM (88.7MHz) každou neděli od 19.30 do 20 hodin na stanici EBI-FM (103.1 MHz.) Dr. Květoslav Eliáš ℡ 08 8362 4086 Radio 4EB 98.1FM - Brisbane České vysílání Každou středu od 15.45 - 17.15 a každou sobotu 10.30 - 11.30 dopoledne. Vedoucí Karel Ulvr Tel: (07) 3355 0109 www.4eb.org.au/~czech Radio 4EB FM 98.1 - Brisbane Slovenske vysielanie kazdy piatok od 18.00 do 19.00 hod, informacie Emilia Matulova, 07 3343 3064. Canbera rádio . 91.1 FM Vysílací hodiny: každou sobotu mezi 8-9 hodinou ranní Office phone: 02-6287 7058, CMS studio phone: 02-6287 4347, fax: 02-6287 4348, e-mail: ahojradio@centrum.cz Y Poznámka vydavatele Toto číslo jest posláno do tiskárny 30.července. Léta Páně. 2012. INZERCE AKCÍ NA STRÁNKÁCH ČESKÉHO  VYSÍLÁNÍ RÁDIA SBS  České vysílání upozorňuje krajanskou komunitu, že má  možnost oznamovat své akce na webových stránkách  Rádia SBS www.sbs.com.au/czech v rubrice \'komunita\'.  Tato bezplatná služba je poskytovaná všem organizacím i  jednotlivcům po celé Austrálii.    Nabízíme zajištění nákupu nebo prodeje nemovitosti v Praze vč. kompletního právního servisu (příp. Vám i založíme firmu), dotazy a informace na prague.realestates@email.cz La Boheme Restaurant & Cafe Vás zve k ochutnávce nového meníčka. Připravili jsme pro Vás širokou nabídku českých i evropských specialit, jako jsou špenátově pirohy, kuřecí, vepřový nebo telecí řízek, pečené vepřové koleno, pečená kachna, domácí telecí a kuřecí parky, a také celou pečenou husu. Nebo přijďte vyzkoušet novou denní nabídku: Ve St/Čt - 20% sleva z účtu na české a evropské speciality. V Pá - kup jedno pivo nebo vino a dostanete jedno zdarma od 6 do 7 hod. a živá muzika od 7 hodin V So/Ne - zvyhodněné obědové menu - hlavni chod & dezert $ 29.90 a večer od 5 do 7.30 hod. - děti jedi zdarma Vice informaci naleznete na nasich webovych strankach www.laboheme.net.au nebo radi poskytneme na tel. cisle 02/98100829 Česká filharmonie v Melbourne Česká filharmonie ve dnech 26. a 27. srpna 2012 odehraje dva exkluzivní koncerty v Melbourne. Při této příležitosti pořádající Arts Centre Melbourne nabízí zvýhodněné vstupenky členům české komunity. ABSOLUTE TILE SOLUTIONS PTY LTD  Prospect NSW    Tilers and Tile Laborers   Wanted NOW.  Start Work Immediate.  Work for Highly Reputable Company  Large Jobs in Sydney Area.  Excellent Rates.  Call Owner Marco on 0402 205 362  Vydavatel si dovoluje pozvat příznivce NOVIN na Pokec. V sobotu 11. srpna mezi 1 a 3 hodinou do hospody “U nás doma” (Kings Cross, Orwelovic ulice)   (Příští pokec bude za měsíc v restauraci‐kafírně  Cheeky Czech Newtownu) 

http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-340/

Noviny –Zajímavosti z kultury 10 Strana 10 Zámek nábytku: Kafka? Franz Kafka? IKEA vás nemá v seznamu zákazníků Text: Steve Fisher Reflex Bylo pozdní odpoledne, když pan K. dorazil na místo. Parkoviště bylo téměř zaplněné. Pan K. dlouho jezdil kolem dokola, než našel volné místo několik set metrů od vchodu do Zámku nábytku. Do Zámku nábytku odjel na příkaz své velitelky, paní K., aby zakoupil nový konferenční stolek, přesně stejný model, jaký si vybrala z jejich on-line katalogu. Když se jí zeptal, proč si stolek nekoupila přes internet, vysvětlila mu, že Zámek nábytku on-line nákupy nepovoluje. „Zákazník tam musí zajet sám a věc si koupit,“ sdělila mu. „To je totiž zavedená praxe Zámku nábytku. Ale takovými otázkami jen marníš čas. Tady máš název stolku. Jmenuje se VITTSJÖ. A nezdržuj se přemítáním o tom, co ten název vlastně znamená. Je to švédsky. Možná že to slovo má nějaký význam i v naší řeči, ale to ty vědět nemusíš. Jen tam zajeď a kup to.“ Pan K. byl oddaný služebník a věděl, že je lepší nepátrat po smyslu příkazů paní K. v její přítomnosti. Proto si počkal, až bude sám, a přes Google si po telefonu zadal slovo VITTSJÖ do překladače. Zjistil však, že výraz přeložený do jeho vlastního jazyka zní zas jen „VITTSJÖ“. Výsledek lingvistického pátrání v panu K. vyvolal podivnou směsici pobavení a zklamání. Ještě když přecházel přes rozlehlé parkoviště a blížil se ke vchodu do gigantického Zámku nábytku, snažil se tyto protichůdné pocity zapudit. Dveře byly otáčivé, s velkými tabulemi skla a jakýmsi systémem automatické aktivace. Dveře se otáčely a pan K. vyčkával, až se objeví dostatečně velký otvor, jímž by do nich mohl vstoupit bez nebezpečí, že bude dveřmi k smrti umačkán. Což by nepochybně paní K. sice zarmoutilo, ale ani příliš nepřekvapilo. Byla už zvyklá na to, že pan K. nedokázal její přání plnit. Když konečně do otočných dveří vstoupil, náhle se zastavily. Pana K. okamžitě paralyzovaly hrůzné klaustrofobické pocity a představa, že je na věky uvězněn uvnitř této hydraulicky ovládané pasti. „Jak typické,“ jako by slyšel paní K. při pohledu na jeho vychrtlé zadušené tělo, jež jí dovezli domů místo očekávaného konferenčního stolku. Ale po několika vteřinách se dveře znovu rozjely, vysvobodily pana K. ze zajetí a vystrčily ho do rozlehlé a impozantní vstupní haly Zámku nábytku, kde hned znovu propadl nerozhodnosti, kterým směrem se dát k oddělení, kde prodávali konferenční stolky. Vystavený plánek Zámku nábytku totiž ukazoval, že k oddělení „Obývací pokoje“ může nakupující dojít směrem vlevo, ale i vpravo! Pan K. byl zmatený. Prohlížel si plánek a cesta vlevo se na první pohled zdála nejméně náročná. Ale pak si pan K. na trase vpravo všiml čehosi, co bylo označeno jako „zkratka“. Po dlouhém úzkostlivém rozhodování si pan K. konečně vybral trasu vpravo. Nikdo už přesně nespočítá, jak dlouho pan K. putoval labyrintem a nejrůznějšími zákoutími Zámku nábytku v zoufalé snaze nalézt zkratku do oddělení „Obývací pokoje“. Pro pana K. samotného to byly celé dny, i když cesta ve skutečnosti trvala jen 15 či 20 minut. Na pana K. už přicházely halucinace, když zjistil, že znovu prochází oddělením „Koupelny“, ale kráčel statečně dál. Jeho utrápenou myslí se blouznivě míhaly atrapy televizorů vystavené po celém Zámku nábytku. Pomyslel na čínské dělníky, kteří tyhle nefungující televizory montovali po tisících. Co si asi mysleli o smyslu své práce? Jak vysvětlovali svými rodinám a přátelům, čím se živí? „Vyrábím atrapy televizorů. Možná že jsou určené pro lidi na Západě, kteří si nemohou opravdovou televizi dovolit.“ Tehdy si pan K. konečně uvědomil, že se ocitl v oddělení „Obývací pokoje“ Zámku nábytku. Atrapy televizorů byly rozestaveny všude kolem, na všelijakých stolcích. Ty se rozjitřené mysli pana K. nyní jevily být jen o trochu povedenějšími napodobeninami než televizory samotné. Pan K. přistoupil k dámě v blůzce téměř oslepující žluté barvy. Připomínala panu K. slunečnice, jež van Gogh maloval na polích kolem Arles v období svého vrcholného šílenství. Pan K. si zastínil rukou oči, pohlédl na dámu ve žlutém a sdělil jí své přání zakoupit konferenční stolek prodávaný pod nepřeložitelným názvem VITTSJÖ. „Pojďte se mnou,“ zavelela dáma. Pan K. ji následoval a náhle měl pocit, jako by kráčel za obrovským citrónem. „Tady to máte,“ zaslechl pan K. hlas citrónu, který ukazoval na konferenční stolek, na jehož visačce byl název VITTSJÖ. „Děkuji vám,“ řekl pan K. „Chtěl bych stolek dovézt domů. Tady je moje kreditní karta a má adresa.“ Pan K. se díval, jak obrovský citrusový plod kroutí hlavou a říká: „Musíte seběhnout dolů, kde nábytek skladujeme, odnést si ho k pokladně a tam zaplatit. Pak ho teprve odneste do oddělení dopravy.“ „Promiňte, osobo, jež mi připomíná obrovské kyselé ovoce, chcete mi snad říct, že mi nemůžete jednoduše dovézt VITTSJÖ domů? Že si musím nejdřív VITTSJÖ odnést sám, předat ho vám, abyste mi ho mohli nakonec dovézt?“ „To je zavedená praxe Zámku nábytku. Takovými otázkami jen marníte čas,“ byla poslední slova, jež pan K. uslyšel z úst obrovského citrónu, ještě než omdlel. I když to mohla být jen akustická připomínka paní K., která jej v jeho zmateném bezvědomí právě plísnila. Do you want to read this article in English? Look on page 16. Jana Reichová: Kde ty všechny stránky jsou Dvouměsíčník Spectrum, který vycházel v Sydney, vznikl bez jakéhokoli plánování začít vydávat časopis, mohlo by se říci, že začal náhodou, kdybych já sama již pevně nevěřila, že náhody neexistují. Po vzniku společnosti Czech- Australian Artspectrum Association bylo samozřejmě záhodno vydávat pro členy organizace jakési zprávy o připravovaných akcích, podávat informace o tom, na čem pracoval zvolený výbor a podobně. Prvního vydání pod názvem „Zpravodaj“ v dubnu 1996 se ujala jednatelka Artspectra Dr. Jarmila Slánská. Nejnutnější oznámení zaplnila tři stránky. Jednatelka měla povinností víc než dost, a tak další vydávání našeho oběžníku jsem převzala se souhlasem výboru já a jaksi u toho již zůstalo. Druhé číslo se již nazývalo Spectrum a mělo tentokrát zpráv pro členy, i když sice hustěji psaných, jen na dvě strany. Tak jsem se rozhodla přidat článek, který mně a manželovi, jen tak k přečtení, poslal Dr. Ervín Slánský. Článek to byl velice zajímavý a vyvolal zaslouženou pozornost našich členů. Přestože třetí číslo mělo již zpráv na tři strany, zkusila jsem na čtvrtou otisknout ukázky z poezie našich tří členek: Dr. Hany Gerzanicové, Dr. Jarmily Slánské a paní Boženy Šamánkové. Potom už se zdálo, že je vždycky potřeba něco přidat, že to není úplné, když jsou ve Spectru pouze oznámení a zprávy. Stránky pomalu ale jistě narůstaly, najednou jich bylo šest, osm a začala jsem shánět, co bych do Spectra mohla přidat, aby se našim členům, jejichž počet také narůstal, líbilo. Posléze nebylo ani to shánění již pracné, členové začali posílat své příspěvky, které zpočátku měly většinou pouze souvislost s naší činností, ale i to se ponenáhlu měnilo. Stránky narostly na počet 24 a někdy také 26, o to se nesnadněji skládaly, ale důležité bylo, že přispěvatelé nebo dopisovatelé se začali hlásit i ze zámoří a samotného domova, České republiky. Díky těm zdejším i „přespolním“ zájem o Spectrum vzrůstal a z původních asi padesáti čísel, jsme začali tisknout téměř 200. Z těch asi 60 kopií bylo pravidelně posíláno do zahraničí. Vždy když další číslo bylo doma z tiskárny, měla jsem obrovskou radost a zároveň jsem byla nesmírně udivená – zase jedno nové vydání! Výroba se děla totiž skutečně, jak se říká, „na koleně“. Články přicházely psané na psacích strojích nebo i ručně. Bylo potřeba je přepsat na počítači, jinak to nešlo. Přepisovala jsem mnohdy až téměř do ranních hodin. Naštěstí mně manžel již před lety vysvětlil, že ten počítač je v podstatě zkrocené domácí zvířátko, ale já se k němu, tedy k tomu počítači, stále chovám velmi uctivě. Musím přiznat, že stejnou, ne-li větší uctivost si zasloužil i manžel, neboť já sice překlepala všechny články pěkně písmenko po písmenku, měla připravený seznam, jak články musí být seřazeny za sebou, kde budou ilustrace, ale potom už jsem se svým umem byla v koncích. Takže celá grafická úprava včetně četných obrázků byla zásluha manžela Zdeňka. Ono také, když už byly originál stránky pěkně připravené, musel je někdo dopravit do tiskárny. Já tedy řidičák mám, mezi ostatními kartami se vyjímá velmi dobře, je dokonce zlatý, ale nikdo rozumný by mě k volantu nepustil. Takže chápete dozajista tu moji manželskou uctivost, zvláště když téměř nikdy se nestalo, že by tisk byl bez problémů. Jeli jsme tam pravidelně několikrát. Pak se musely na poště nakoupit obálky, doma natisknout adresy, na obálky jsem je musela nalepit, právě tak jako adresy zpáteční a Spectra pěkně složená na třetiny do obálek vložit a zalepit. Poslední téměř tři roky jsme měli neocenitelnou pomocnici v paní Jitce Hosákové. Bez ní bych Spectra skládala několik dní. Spectra pro Austrálii jsme odvezli do schránky, s těmi do zámoří se muselo jet na poštu. Většina šla do České republiky a tam jsem pro jistotu vyžadovala místo známky jen „label“. Brali mě jako podivínku, ale byli hodní a pomáhali mi ty lejblíčky nalepovat. Až jednou po šesti letech to bylo naposled. Milí přátelé, jsou záležitosti, které lze brát s humorem, ale když o tom všem píši, tak mě lehký tón opouští. Šest let moc hezké, i když značně náročné, práce jaksi jednoho dne zmizelo. Mám něco podobného již jednou za sebou, když jsem byla donucena opustit v říjnu 1992 po 16 letech české rádiové vysílání SBS v Sydney a věřte, takováto loučení nejsou jednoduchá. Nikdy jsem nebyla trénovaná pro práci hlasatelky, i když s mikrofonem jsem zkušenosti měla, a nikdy jsem také nebyla připravená na práci „redaktorky“, to již vůbec ne. V obou případech jsem dělala, co bylo v mých silách a měla jsem ze své práce opravdovou radost. Měli-li radost z časopisu také čtenáři, potom byl účel splněn. Doufám, že tak to cítili i všichni ti, kteří do Spectra přispívali svými články, výtvarníci, kteří dodávali ochotně ilustrace, a také Stanislav Volek, který v mnohých vydáních Spectra pracně opravoval gramatiku. Všem těm, žijícím zde v Austrálii i těm z České republiky, z Německa, ze Švýcar a z USA a dokonce i z Brazílie ještě po letech srdečně děkuji za výbornou spolupráci a věřím, že jim patří ve vzpomínkách i poděkování vděčných čtenářů. Je rozhodně na místě podotknout, že bez chápavé tolerance a později nezbytné a neocenitelné pomoci mého manžela, který se stal spolutvůrcem našeho dvouměsíčníku, by Spectrum bylo těžko vycházelo šest let. Také jemu patří mé poděkování. Převzato z Czechfolks. Moudrý muž Můj kamarád Josef žije v jedné středočeské vesnici v pěkném domku se zahradou,má docela pohlednou manželku a dost čilého souseda. A ten soused mu tu jeho ženu před časem svedl. Jednou, dvakrát a ta jejich avantýra stále pokračuje. Ptáte se, co udělal Josef, když zjistil, že mu chot zanáší? Vzal na ni sekyru? Zmlátil souseda? Rozvedl se? Samá voda,přátelé. Josef nehne ani brvou, i když si v dotyčné vsi o jeho velikých parozích už štěbetají i přísloveční vrabci na střechách. Náš paroháč večer co večer pravidelně navštěvuje hospodu a tam v družném hovoru s kamarády a zcela imunní proti občasným narážkám na své parohy s vyrovnaným úsměvem na tváři dělá svých pravidelných deset kousků. Domů se nikdy nevrací dříve než před třiadvacátou hodinou, aby svou ženu se sousedem náhodou nepřistihl v nejlepším. Nedávno jsem se ho ptal, proč se už dávno nerozvedl? Budu doslovně citovat, co mi řekl. "Proč bych se prosím tě rozváděl? Pro těch deset minut hekání?Takovou hodnou ženu už bych nenašel. Skvěle vaří, v domácnosti nemusím na nic šáhnout a ještě se mi nestalo, že bych neměl čistou košili. V hospodě můžu každý den sedět, jak dlouho chci, a kapesné mám přímo královské. Jak se mi něco podělá na baráku, tak jdu a poprosím souseda o pomoc. Vždy přiloží ochotně ruku k dílu a za práci nevezme ani korunu. A když mám jednou za čas chuť tam na to, tak mi stačí jenom kývnout hlavou a manželka je okamžitě v posteli. Kdo z těch ostatních blbců, co si ze mě u piva dělají prdel, se má tak jako já? Ani jeden!" Inu, moudrý to muž.

http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-340/

Noviny –Zajímavosti s kulturou ba i odjinud 11 Strana 11 Aktivista Šinágl podle zpěvačky Vondráčkové popíral zločiny nacistů Policie stíhá protikomunistického aktivistu Jana Šinágla kvůli údajnému popírání zločinů, kterých se dopustili nacisté v období takzvané heydrichiády. Podkladem pro zahájení stíhání přitom bylo trestní oznámení, které na Šinágla podala zpěvačka Helena Vondráčková s manželem a bývalým poslancem Bohuslavem Hubálkem. Policie zahájila stíhání Šinágla kvůli přečinu popírání genocidia koncem června. Za to hrozí až tříleté vězení. "Můžeme to potvrdit. Bližší informace ale poskytnout nemůžeme, protože vyšetřování je v prvopočátku," řekla berounská policejní mluvčí Marcela Pučelíková. Je možné, že případ bude překvalifikován či odložen. Šinágl by měl jít ve čtvrtek k výslechu na berounskou kriminálku. Podle něj je ale celé obvinění účelové a nesmysl. "Budu chtít vědět jméno dozorujícího státního zástupce a toho, kdo se pod takovou lumpárnu podepsal," řekl iDNES.cz aktivista. Podle něj je totiž na vyšetřování tlak právě ze státního zastupitelství. To jeho tvrzení ale odmítá. "Je to jeho klasický argument ve chvíli, když se mu něco nelíbí. Jeho stížnostmi se tady zabývají doslova všichni státní zástupci," vysvětlila Hana Koubíková z berounského okresního zastupitelství. Šinágl je tam známý tím, že stížnostmi a oznámeními "zásobuje" žalobce pravidelně. Známá zpěvačka a její manžel Martin Michal se s aktivistou nemusí už delší dobu. Soudí se s ním o více než 3,5 milionu korun kvůli textům, které Šinágl o Michalovi publikoval na svých stránkách. V žaludku jim leží i kvůli sbírce, již uspořádal na podporu Marty Kubišové. Právě to by podle Šinágla mohlo za celou věcí stát; mohla by to být jakási forma pomsty. To ale Michal razantně odmítá. "On vede stránky, kde každého uráží a pomlouvá. To, co on předvádí, do slušné společnosti nepatří. Já jsem na takové věci hodně citlivý - celá moje rodina zahynula v Osvětimi," vzkázal Šináglovi. Články, které jsou předmětem sporu, zveřejnil Šinágl na svých stránkách. Použil třeba citát ze článku, podle kterého se atentát na Heydricha uskutečnil proti vůli domácího odboje. Dále tvrdí, že počet obětí vypálení Lidic je jen zlomkem obětí poválečné genocidy na sudetských Němcích. A se způsobem, jak v 50. letech vládli komunisté, se nedá vůbec srovnat. Autor: Mikuláš Klang iDNES Poznámka Novin: Soudružka Vondráčková správně ukázala na nepřítele lidu, doufáme, že KSČ ji udělí , v případě vítězství, určitě nějaký řád. Nechte psát Šinágla Aktivista nepopírá genocidu, jen úřední interpretaci dějin. V tom spočívá jeho "zločin" Každý liberál by se měl bouřit proti trestnímu stíhání Jana Šinágla. Ale dá se to pojmout i jinak. Bude-li tento aktivista stíhán, vyhřezne naplno spor, který by mohl leccos prosvětlit. Uvidíme. Co hrozného Šinágl udělal, že je obviněn z popírání genocidy? Popřel existenci plynových komor v Osvětimi? Popřel genocidní mašinerii třetí říše? Stal se tím, co se – už bez přívlastků – označuje slovem popírač? Kdepak. Prý hrubým způsobem zpochybnil nacistické zločiny spáchané na Češích za Heydrichovy éry v protektorátu. Z toho plynou zásadní otázky: zpochybnil Šinágl skutečně nacistické zločiny spáchané mezi zářím 1941 a květnem 1942? A i kdyby ano, je to trestné? Existuje – vedle osvětimské či arménské – i protektorátní lež? Řekněme hned, že nejde jen o Šinágla. Ve skutečnosti jde o obecnou svobodu slova, názoru a interpretace historických událostí. Jde o svobodu interpretovat či kritizovat dnešní postoje k událostem 40. let. A to už se týká kdekoho, kdo se k tématu vyjadřuje. Jan Šinágl je muž, který se vymyká zdejší normě. Patří k lidem, které většina označuje v lepším případě za umanuté, v horším případě za paka. A kdo ho otevřeně hájí, bývá pasován na cvoka. Ano, Jan Šinágl interpretuje fakta dosti vyhroceným způsobem. Ale je to snad zločin? Podíváme-li se na jeho články zakládající žalobu, žádné popření nacistických zločinů v nich nenajdeme. Nepopírá je, pouze je zasazuje do velmi osobitého kontextu. Za prvé: počet obětí Heydrichovy vlády v protektorátu je jen zlomkem obětí poválečné genocidy (rozuměj na sudetských Němcích) a vůbec se nedá srovnat se způsobem, jak v 50. letech vládli komunisté. Za druhé: při nacistickém masakru v Lidicích "bylo usmrceno 172 lidí (podotýkám, že pouze muži v době války)". A teď si zkuste odpovědět sami. Ano, Šinágl v lidickém masakru počítá jen muže zastřelené hned namístě, a ne ženy a děti, které se nevrátily z koncentráků (dohromady 340 obětí). Působí to podivně, ba ošklivě. Ale je to snad popření nacistických zločinů? Má se to žalovat? Má se to stíhat podle paragrafů popírání genocidy? Pokud odpovíte, že ano, říkáte jasné A. Pak byste ale měli dodat i B. K tomu se dostaneme za chvíli. Podívejme se někdy obráceně Paragrafy trestající popírání genocidy používají země, kde "se to stalo". Tu logiku uznává i dost liberálů, kteří jinak hlásají úplnou svobodu slova. V těch zemích je dobré dát najevo, zvláště lidem, kteří ještě mají na ruce vytetované číslo z Osvětimi, že popírání – a tím i možné opakování – toho zla zakazuje zákon. Smůla je v tom, že žádný zákon nezachytí všechny situace a eventuality. Třeba francouzský popírač holokaustu Robert Faurisson tvrdil, že krematoria v Osvětimi jsou jen atrapy – a puntičkářsky vzatoměl pravdu, neboť originály zničili ustupující nacisté. A v opačném gardu lze udělat z neškodného aktivisty "popírače genocidy", což je případ Jana Šinágla. Proto si teď opakujme: interpretace faktů – jakkoliv se nám nelíbí – není popírání. Když Šinágl píše, že komunistický režim v 50. letech byl horší než vláda nacistů před atentátem na Heydricha, je to jeho interpretace a má na ni právo. Tím přece nepopírá zločiny hnědé ani rudé, pouze je staví do nezvyklého pořadí. Říkáte, že to tak nebylo? Tak to vyargumentujte, což by neměl být problém. Poraďte třeba lidem, ať si představí, že to dopadlo obráceně a nacisté porazili komunisty. Bylo by snad pro nás lepší, kdyby nacisté v klidu dokončili své plány? Kolik lidí by pak přežilo ve srovnání s vládou komunismu? Podívat se na něco obráceně není špatná metoda a k ní – byť nechtěně – inspiruje Šinágl. Na svůj web zavěsil dopis Ully Langové spolkovému prezidentu Gauckovi. Langová píše, že v Lidicích nebyl "bezpočet obětí", neboť ženy a děti nebyly vražděny. To jako že poslaní do koncentráků nebyli vražděni a nepatří mezi oběti? Fuj. Připadá-li vám to ale jako popření zločinu, srovnejte to s běžnou českou pozicí k obětem tábora v Letech. I tady přece slýcháme, že Romové tam nebyli vražděni, ale podléhali špatným hygienickým podmínkám. A tady jsme u onoho A a B. Kdo říká A, tedy že Šinágl znevažuje nacistické zločiny proti Čechům, měl by dodat i B, tedy že stejně tak jsou – i z oficiálních míst – znevažovány zločiny proti Romům, aniž by to někomu zvlášť vadilo. Protektorátní lež? Šinágl cíleně nelže ani nepopírá zločiny, pouze je interpretuje tak, že se vymykají nadrilovanému způsobu uvažování. Bude-li jeho stíhání pokračovat, bude-li mu hrozit soud, pozorovatel získá pocit, že se tu neformálně ukotvuje paragraf s pracovním názvem "popírání logického vyústění dějin". V praxi by to znamenalo zacementování "protektorátní lži". A to už by bylo hodně gumové pojetí zákona proti popírání genocidy. Kdepak. Nechte Šinágla psát a vybrušujte si vlastní argumentaci. LN, 14.7.2012 Zbyněk Petráček Letní škorpení Pobavila mě Helena Vondráčková: podala spolu s manželem a Bohuslavem Hubálkem trestní oznámení na Jana Šinágla. Měl se podle nich dopustit činu, který paragraf 405 trestního zákona oceňuje takto: "Kdo veřejně popírá, zpochybňuje, schvaluje nebo se snaží ospravedlnit nacistické, komunistické nebo jiné genocidium nebo jiné zločiny nacistů a komunistů proti lidskosti, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta." Jan Šinágl je trestně stíhán za text k heydrichiádě, ale nedovedu si představit, že by se kauza mohla opravdu dostat před soud. Zájem paní Vondráčkové o české moderní dějiny mě překvapil, dosud jsem netušila, že je historie jejím koníčkem, ale vím o ní málo, popravdě řečeno se o ni nikterak nezajímám. Až teď, když jsem zjistila, že máme společný zájem. Šináglův text jsem si přečetla, ale jeví se mi jinak než žalobcům: obsahuje výroky, které mohou někoho provokovat, to je pravda, ale zločiny nacistů neobhajuje, nezpochybňuje, ani se je nesnaží ospravedlnit. Jediné, co mu může kritik vytknout, je snad to, že je porovnává s jinými zločiny a dospívá k názoru, že byly menší. To je samozřejmě věc diskuse a důkazů - ovšem diskuse je něco zcela jiného než trestní stíhání. Co je to vůbec za způsob, podávat při nesouhlasu trestní oznámení?Copak je trestné myslet si a psát něco, s čím někdo nesouhlasí? Copak policie nemá na práci nic důležitějšího, než řešit spory o dějiny? Je to ale samozřejmě všechno trochu jinak: paní Vondráčková prahne po odsouzení pana Šinágla v tomto případě zástupně, má s ním jiné nevyřízené účty. Napsal totiž cosi nelichotivého na její adresu -i v tomto případě padlo trestní oznámení. Nezdá se mi, že by policie měla sloužit k řešení osobních sporů prostřednictvím hádek o dějiny. Ostatně mi provokativní Šináglův text dost vyhovuje. Sice s ním v řadě věcí nesouhlasím, ale myslím, že by diskuse, která by se zabývala postavením české společnosti za protektorátu, a zejména srovnání s jinými společnostmi okupované Evropy, české společnosti náramně prospěla. Taky jsem byla nesvá z tak rozsáhlého připomínání vyhlazení Lidic a Ležáků, jakého jsme byli před pár týdny svědky. Ne proto, že bych chtěla věc zlehčovat - ale jiné okupované země a národy na tom byly skutečně podstatně hůř než my. Kdyby měli v Bělorusku, na západní Ukrajině či v Polsku tak masivně připomínat jednu po druhé všechny nacistické hromadné vraždy, asi by ze vzpomínání nevyšli. Jistě, policie se musí zabývat kdejakým podezřením z trestného činu, na které někdo upozorní. Lidé udávají kdekoho pro kdeco, když se mu chtějí pomstít. Laicky usuzuji, že policie věc odloží - a je mi dost líto, že se mnozí lidé začnou o dějiny vlažně zajímat, až když někoho dost nesmyslně osočí populární zpěvačka. A pokud jde o registr vozidel, hlavní momentální téma médií: nevím, zda čekajícím a pochopitelně vzteklým žadatelům pomůže, když odstoupí ministr dopravy. Ano, nese politickou odpovědnost - ale stejně by bylo lepší, kdyby systém začal fungovat. LN, 27.7.2012 Petruška Šustrová Ruští špioni připravovali na dráhu agentů i své děti WASHINGTON - Ruští agenti působící ve Spojených státech připravovali na dráhu špionů i své potomky. Případ odhalených špionů před dvěma lety šokoval Ameriku, skupinu deseti ruských občanů pak Washington vyměnil za ruské vězně obviněné ze špionáže pro Západ. Informuje o tom deník the Wall Street Journal. Děti agentů představovaly především cennou devizu, neboť by s největší pravděpodobností prošly kontrolami u význačných amerických institucí, uvádí the Wall Street Journal s odvoláním na současné a bývalé představitele USA. Mnoho z dětí mělo našlápnuto na zářnou kariéru jako například Tim Foley, syn Yeleny Vavilové alias Tracey Foleyové. Ten se v době zatčení svých rodičů chystal do Ruska, kde se měl podrobit školení tajných služeb. Právě končil druhý ročník prestižní Univerzity George Washingtona v americké metropoli. Desetičlenný gang ruských agentů výzvědnou práci prováděl dlouhá léta, cílem bylo udržovat kontakty v politických kruzích USA a také prát peníze. Dohromady měli sedm dětí mezi 1 - 20 lety. Všichni až na jednoho se s rodiči vrátily do Ruska. Velká výměna dopadených špionů proběhla před dvěma lety. Všech deset obviněných ze špionáže pro Rusko se přiznalo a z USA odletěli. Rusko na oplátku omilostnilo čtyři lidi, o něž měl zájem Washington. Bývalý prezident Dmitrij Medveděv špionům o tři měsíce později udělil státní vyznamenání. Nejznámější agentka rusovlasá Anna Chapmanová se stala známou celebritou, v ruské státní televizi má vlastní show. LN Potkal kdysi Khon Roubíčka a dal se s ním do řeči. Dostali se i na sex, jak jinak. Khon mimo jiné pravil: "Jak je znám, Roubíček, voni se s tím určitě neponižujou, aby ženu nějak sváděli nebo přemlouvali, a ztráceli tím drahocnnej čas." "A věřej, že maj pravdu?" opáčil Roubíček. "Já už to mám za ty léta perfektně vymakaný. Zkrátka, když někdy náhodou chci mít něco se svou Sárou, tak zapískám." "Skutečně zajímavej systém," upřímně oceňoval Khon. "A co když je to obráceně?" "Když chce sama Sára, tak přijde za mnou a řekne: Izáku, nepískals?...

http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-340/

Noviny – A tak vůbec 12 Strana 12 PhDr. Josef Krám: Do Muzea českého a slovenského exilu a emigrace 20. století Krám Josef PhDr. | 29. 06. 2012 Pozitivni noviny Muzeum českého a slovenského exilu a emigrace 20. století, nestátní nezisková organizace, placená jeho zakladateli, výtvarníky Janem a Sabinou Kratochvilovými s případnou pomocí lidí z exilu a emigrace, vzniklo v prostorách kdysi pivovaru na Štefánikově ulici 22 (předtím tam býval klášter, zrušený za Josefa II.), vráceného v restituci rodině Kratochvilových. První výstava věnovaná českému, slovenskému a rusínskému exilu a emigraci byla realizována v letech 2000–2001 v Domě umění města Brna, Moravském zemském muzeu, Moravské zemské knihovně a v Národním divadle v Brně za účasti několika set návštěvníků z exilu, ministrů kultury a školství a řady dalších osobností. Poté proběhla snad stovka výstav po celém světě prostřednictvím Ministerstva zahraničních věcí ČR i Českých center a před šesti lety také v Evropském parlamentu v Bruselu pod názvem III. odboj v Československu. O její uskutečnění se tehdy zasadil společně se dvěma dalšími europoslanci za ODS i Oldřich Vlasák, který se pak postaral o představení této expozice v mnoha městech České republiky. Muzeum se stovkami dokumentů i trojrozměrných předmětů se vztahem ke všem třem odbojům z archivů jednotlivců i institucí z celého světa v budově se čtyřmi podlažími od 17. do 19. století (z toho dvěma postupně odkrývanými podzemními, za komunistického režimu zavezenými sutí) se zazděnou chodbou z doby karmelitánského kláštera nabízí ucelený a kvalitně zpracovaný obraz českého a slovenského exilu a emigrace 20. století v kontrapunktu s fakty z komunistické éry u nás. Zřízení muzea exilu předurčilo osud rodiny Jana Kratochvila – Masaryk totiž sliboval, že založí Čechoslovákům ve světě muzeum exilu; Alice to řekla jeho otci a Jan se Sabinou Kratochvilovou tento nápad uskutečnili. Nemluvě o tom, že Jan Kratochvil s kolektivem vydal roku 2003 v grafické úpravě své manželky Sabiny výbornou 229stránkovou česko-německou publikaci Český a slovenský exil 20. století. Po roce 1948 Janův otec odešel do exilu, tam ho Alice Masaryková podporovala v jeho práci při zakládání českých škol v exilu. Svým jménem a svým významem pomáhala při získávání kontaktů (ty vznikly v 1. republice, kdy ona byla první dámou) a prostředků pro zakládání českých škol a podporu jeho práce v exilu. Stal se známou postavou českého exilu – spolupracoval s protikomunistickým odbojem, byl činný v zahraničním skautském hnutí, vystupoval ve Svobodné Evropě a stal se poslancem Evropského parlamentu. Po roce 1989 se vrátil do Československa, ale po čase opět odešel do zahraničí a zemřel v roce 2001. Janův dědeček, docent dějin umění na Karlově univerzitě, Josef Kratochvil, který patří v dějinách české filozofie 1. poloviny 20. století k nejvýraznějším představitelům novoscholasticismu, byl jako filozof – oponent, ale zároveň i žák prezidenta Tomáše G. Masaryka Alicí zván na Pražský hrad. Právě on připravoval pro Tomáše G. Masaryka myšlenku o potřebě náboženského založení Československa. O potřebě náboženského založení československé státnosti mluvíval T. G. Masaryk, E. Radl a jiní; zatímco však zejména u Masaryka zůstávaly takové myšlenky neurčitými fragmenty, pokusil se jim Kratochvil dodat poukazem na jejich filozofické kořeny pevnější myšlenkovou souvislost. V muzeu exilu tak najdeme např. profesorský klobouk i peněženku TGM, kazetu s prstí z Masarykova hrobu a stuhu, kterou mu na něj daly jeho děti (to si s sebou vezla do exilu dcera Alice). Vidíme tu čepici diplomata, divizního generála a generalissima československé branné moci Maurice Pellého, osobní předměty (mj. šavli) slovenského politika a generála francouzské armády Milana Rastislava Štefánka, ale i kousek ohořelého oblečení pilotů z havarovaného letadla (jím se v květnu 1919 Štefánik vracel z emigrace). Dále tu je prapor, který visel na Pražském hradě, než přišel TGM do republiky (to on ho nahradil praporem s kalichem) či skautský prapor, s nímž vítali Masaryka při příjezdu z exilu. Ve sbírkách je 80 praporů exilových organizací, z nichž ten nejstarší - orelské organizace - je z doby před vznikem Československa. Moc se neví, že v únoru 1948 bylo 1 300 000 členů Orla a Sokola 900 tisíc, a nemluví se o tom, že sedm z parašutistů, kteří se podíleli na zabití Heydricha, byli orlové. K vidění je i Benešův dopis z roku 1919, kdy se s generálem Pellé domlouvá, že když Francouzi pomohou zbavit republiku Italů, dostanou větší podíl na našem území... Reprodukujme volně našeho průvodce expozicí majitele muzea exilu, výtvarníka a sochaře v jedné osobě, Jana Kratochvila: „Už v roce 1919 Beneš trošičku intrikoval a pak v roce 1938 dělal ústupky, které se stát neměly. V té souvislosti se zapomíná na našeho prvního armádního generála Lva Prchalu. Když Beneš podepsal anexi našeho pohraničí 1938, jel se Sergejem Ingrem (při mobilizaci 1938 byl v hodnosti divizního generála velitelem III. armádního sboru) a dalšími generály sesadit Beneše - jsou o tom svědecké záznamy – a řekl: "Pane, vy jste zradil Československou republiku, nejste prezidentem, odstupte a odejděte." Do toho přišel náčelník generálního štábu generál Ludvík Krejčí se slovy: "Pane armádní generále, odejděte, nedělejte to, budete obviněn." Prchala (jeho manželkou byla dcera Alexandra Fjodoroviče Kerenského, v roce 1917 předsedy prozatímní ruské vlády) uposlechl, obával se totiž, že se Beneš spojí s bolševiky. Málo se ví, že za 2. světové války byly tři exilové vlády – v Polsku (tu řídil Prchala), ve Francii (velvyslanec Osucký) a třetí v Londýně (Benešova). Můj osobní názor na Beneše je, že když abdikoval oficiálně, neměl právo prohlásit se za prezidenta v zahraničí, to on donutil Háchu, aby se po něm stal prezidentem. Po ataku na Beneše byl Prchala degradován a zbaven generálských funkcí. Při té návštěvě u Beneše byl i Jan Antonín Baťa, skutečný vlastník Baťových závodů, a ten řekl za průmyslníky, že vydání pohraničí považuje za vlastizradu a ať Beneš odstoupí, že zradil svou vlastní zemi. Tehdy mu Beneš řekl: "Ševče, drž se svého kopyta," a v roce 1945 se mu pomstil, obvinil ho pak z kolaborace s nacisty - přitom Jan Antonín Baťa celou válku financoval londýnskou vládu. Ve 45. roce Beneš potřeboval zabavit velký průmysl a dohodl se s Tomášem Baťou, že podepíše on. Že byl Jan Antonín Baťa rehabilitován, víte.“ V té souvislosti doporučuji přečíst si knihu Jiřího Gruši (byl také na slavnostním zahájení přítomný), předsedy světového PEN CLUBU a ministra školství po roce 1989, která se jmenuje Beneš jako Rakušan, a onu problémovou postavu prezidenta Beneše přesně popisuje. V expozici se mj. dozvíme, že Velen Fanderlík (žalobce v norimberském procesu, část jeho archivu je v Kanadě, část zde) objevil, že podřízení komunistických ministrů vnitra a obrany byli gestapáky, a napsal to Benešovi. Ten mu odpověděl, aby se už nevracel. Jsou tu vystaveny z policejních archivů fotografie zastřelených, i v kůži vázaná kniha Pohotovostního pluku na obálce s rudou hvězdou a s věnováním (kolem kytičky a stromečky) „Svému milému ministrovi jeho věrní“; v ní jako první jsou fotografie zavražděných. Z archivu policie je tu také služební instruktážní film s ostnatými dráty a reálnými lidmi na bavorské hranici, se psy v železných klecích a mezi nim tenká ocelová struna. Na přelézajícího člověka, který když nohou zavadí o strunu, vyběhnou hladoví a žízniví psi – jeden z nich byl stopař a druhý trhač. Dost. Toto je osobní záznam z cesty především pétépáků a členů Klubu politických vězňů ČR z východních Čech 4. října 2011 do tohoto muzea, která byla završena u pomníku věnovaného protikomunistickému odboji, obětem komunistické zvůle a zničeným starým Bohunicím v Brně- Bohunicích, jehož autory jsou opět Sabina a Jan Kratochvílovi. O jeho realizaci a umístění se významnou měrou zasloužil také bývalý starosta této městské části Brna a dnešní první náměstek brněnského primátora Robert Kotzian, se kterým jsme měli možnost se setkat v Muzeu exilu a následně znovu u samotného pomníku. K této cestě, kterou zorganizoval europoslanec a královéhradecký zastupitel Oldřich Vlasák, dodal: „Muzeum českého a slovenského exilu a emigrace 20. století vzniklo především proto, aby mladá generace nezapomněla na dramatické události 20. století, které vyhnaly ze země miliony Čechů i Slováků. Bez prostředků, v mnoha případech bez znalosti jazyka a bez kontaktů začínali tito lidé v těžkých podmínkách budovat znovu svou existenci. Jsem proto velice rád, že jsem mohl využít pozvání majitelů muzea, manželů Kratochvilových a uskutečnit zde návštěvu společně se svými přáteli z Královéhradeckého kraje.“ P.S. Pro Východočechy malá poznámka. V muzeu jsou vzpomenuti i dva lidé z československé vojenské zpravodajské služby (jejím vedoucím byl František Moravec) s přímým vztahem k Rychnovu nad Kněžnou: František Fryč a Jaroslav Šustr, nemluvě o tom, že v Rychnově žije 91letá Moravcova švagrová. Ringo Čech bez cenzury o poctivé Parkanové a cestě Bradáčové do... Předraženou zakázku na letouny CASA nemá na svědomí exministryně obrany Vlasta Parkanová. Když půjdou vyšetřovatelé o stupínek dolů, najdou viníky tam, myslí si bývalý poslanec, ale především hudebník, herec i spisovatel František Ringo Čech. Jasno má i o odchodu ministra Jiřího Pospíšila, který musel skončit, protože se snažil očistit justici. Politiku sleduje František Ringo Čech neméně pozorně teď jako v letech 1996 až 1998, kdy byl poslancem Parlamentu ČR. Tam měl tehdy možnost poznat zblízka mnohé politiky, mezi nimiž byla nynější místopředsedkyně sněmovny Vlasta Parkanová nebo současný premiér Petr Nečas, s nímž zasedal ve výboru pro obranu a bezpečnost. Na bývalou ministryni obrany Vlastu Parkanovou, kterou chce policie v případě zbavení imunity trestně stíhat za to, že nenechala vypracovat posudek na letouny CASA a spoluzavinila tak předražení zakázky o více než 650 milionů, se dívá shovívavě. „Má asi stejnou zodpovědnost, trochu větší, než měl Rosický za národní mužstvo. Má politickou zodpovědnost, ale pište si, že neukradla vůbec nic a vědomě nespáchala vůbec nic, protože je to poctivá ženská. Na ní je to přece vidět, já ji znám,“ říká pro ParlamentníListy.cz František Ringo Čech. Největší lotři jsou přece náměstci Je přesvědčen, že Vlasta Parkanová udělala v čele ministerstva obrany všechno, co bylo v jejích silách a o čem si myslela, že je správné. „Byla šéfem, a ten nese zodpovědnost, ale největší lotři jsou přece náměstci. Vždyť k nim všechno směřuje. Vždyť ministr je laická funkce. Na odborné záležitosti má specialisty a odborníky. Když půjdou vyšetřovatelé jen o stupínek dolů, najdou viníky. Copak není evidentní, že Vlasta Parkanová není podvodnice a zlodějka?“ ptá se F. R. Čech. Zároveň uznává, že u mnohých politiků je touha po moci a po tom být ministrem tak velká, že jdou do oboru, o němž nic nevědí. „Ale vlastně ani vědět nemusí. Celý zákonodárný sbor je složený z laiků, je v něm velmi málo odborníků, proto mají experty, a proto berou tzv. expertné. „Když jsem měl ve výboru pro obranu a bezpečnost nějaký speciální úkol, třeba zásobování armády, tak jsem to zadal třem plukovníkům a zaplatil jim za expertízu. Tu jsem pak zpracoval a přednesl. Takhle se chová i ministr, má tam na to odborníky,“ upozorňuje František Ringo Čech. Pro vydání Parkanové by exposlanec hlasoval Kdyby seděl nyní v poslanecké lavici, tak by ale ruku pro vydání Vlasty Parkanové zvedl. „Jednak si myslím, že nikdo není nedotknutelný. Ale pak také jen u soudu by se ukázalo, že opravdu nic neukradla a že nic trestného vědomě nepáchala. Když ji nezbaví imunity, tak nevím, co to udělá mezi lidmi. Ke všemu by na ní už navždy ulpělo to, že se vyhnula soudu a možnému trestu jen proto, že ji sněmovna nevydala. Já jsem si ale jistý, že to je poctivá a dobrá ženská,“ prohlašuje pro ParlamentníListy.cz František Ringo Čech. Úspěšného muzikanta a herce však štve, jak v této kauze dopadl expert na vojenskou leteckou techniku, podplukovník a pilot Karel Daňhel, který zpracovával za generální štáb stanoviska k nákupu letounů CASA. Pro policii je klíčovým svědkem. „Proč nikoho nezajímá, že po jeho svědectví mu sebrali prověrku na stupeň tajné, že už

http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-340/

Noviny –Z Respektu a i odjinud 13 Strana 13 nemůže létat, že ho vojenská policie předvolala kvůli korupci? Tam se přece stala strašná křivda. A musí mít ochranku. Tak kde to žijeme?“ podivuje se F. R. Čech nad osudem klíčového svědka. Justici nelze očistit, protože by hodně lidí skončilo špatně Bývalý poslanec a předtím i pražský zastupitel je zklamaný z toho, co se nyní děje v resortu spravedlnosti, v jehož čele musel jako ministr skončit Jiří Pospíšil. „Snažil se justici očistit, jinak by ho neodstraňovali, to je přece jasné. Ale tu nikdo očistit nemůže, protože by hodně lidí skončilo špatně. Proto musel jít Pospíšil pryč,“ myslí si František Ringo Čech. Zklamalo ho počínání Petra Nečase, kterého si váží pro jeho pracovitost a poctivost, jak ho poznal při společném působení ve výboru pro obranu a bezpečnost. „Čekal jsem, že řekne: Vyměňuju pana ministra Pospíšila z těch a z těch důvodů a je mým největším přáním a budu podporovat, aby se vrchní zástupkyní v Praze stala paní Lenka Bradáčová. Tím by ze sebe smyl veškeré vedlejší úmysly, ale on to neřekl. Říct tuhle větu, vzal bych ho úplně na milost. Takhle jsem se přidal k těm pochybovačům o skutečných důvodech pro odvolání Pospíšila,“ přiznává F. R. Čech. Peake má funkci, v níž neudělá vůbec nic Teď to ale vypadá, jako by chtěl premiér Nečas pozitivním změnám v justici zabránit. „Nejsem si tím jistý, protože s ním mám nejlepší zkušenosti, ale je to podivné a vypadá to tak. A kdyby nebyla paní Bradáčová jmenovaná, tak by to byl důkaz. Já vám povím, co řekne nový pan ministr. Že s ní o tom hovořil, že to spolu probrali, že mají rozdílná stanoviska k různým věcem a že se uvidí někdy za půl roku. Takhle to pošlou do ho*en,“ předvídá pro ParlamentníListy.cz František Ringo Čech, jak se nový ministr Pavel Blažek vykroutí ze jmenování Bradáčové vrchní žalobkyní v Praze. Právě Lenka Bradáčová či odvolaný ministr Jiří Pospíšil byli schopni a především ochotni s korupcí něco udělat, zatímco Vládní výbor pro koordinaci boje s korupcí nezmůže vůbec nic. „Paní Karolína Peake dostala funkci, stejně jako Parkanová nešťastná dostala kdysi funkci ministryně obrany. To se rozdávají funkce, platy a prémie, ale je to úplně k ho*nu. V těchhle funkcích se neudělá vůbec nic,“ tvrdí F. R. Čech, jenž v devadesátých letech jako pražský zastupitel marně poukazoval na korupci na magistrátu. S korupcí se nic nestane, leda by tekla krev Ani trochu nesouhlasí s tím, že by se proti korupci u nás začalo něco dělat a že signálem je zatčení středočeského exhejtmana Davida Ratha. „Chudák Rath je prostě bambula, kterého chytli s penězi. Ale podle mě to všechno bylo jen na pokrytí Béma. O Bémovi se najednou nemluví. To je divné, co? A udělal přece horší věci než Rath. Je to hnůj nejhoršího kalibru, prostě příšerné. Po dobrém nejde s korupcí dělat nic,“ nepochybuje František Ringo Čech. Nesdílí ani optimismus těch, kteří tvrdí, že nová vlna odvážných státních zástupců a soudců předznamenává nastolení pořádku v justici. „Boj s korupcí je u nás Potěmkinova vesnice. Oni je udolají. Zčásti uplatí, zčásti zastraší a zčásti znechutí. Proto jsem naprostý pesimista. Zůstane to tu takhle pořád, pokud se nestane něco zásadního a revolučního. Ale to prostě poteče krev. Bohužel to je to, o čem si Havel myslel, že nás toho ušetří,“ nastiňuje F. R. Čech jeden z možných scénářů toho, kam až může korupce tuto zemi dovést. Jiří Hroník Parlamentní Listy a pak nám došel následující, roztomilý email. Osvoboďte Vlastičku! Tuž to je teda bomba! Celu dobu sem přemyšlal, čemu potřebujeme zrovna štyry kusy tych škaredych, tlustych, poruchovych letadel CASA. Armada je nechtěla a nepotřebovala, bo kdo by taky španělsky křap potřeboval? Copak ste někdy slyšeli, že by Španěl dokazal vyrobit fungujici letadlo? Sangryju možna, ale letadlo? Tuž aji kdyby ta partyja za Pyrenejama dokazala kromě Sangryje a olivoveho oleja robit letadla, tuž čemu byzme potřebovali zrovna štyry? Logicke by byly dvě, že ja? Jedno letadlo by odvažalo bojujici synky a děvuchy třeba do Afganystanu, a druhe by paralelně vozilo zpatky mrtve, těhotne nebo unavene. To by mělo logiku. Äle čemu štyry letadla? Čemu ni osum? Nebo šestnact? Na to se každy bal odpovědět, a boraka Vlastičku za to malem zavřeli! Až fčil na to přišel jeden muj čtenař a prasknul mi statně utajovanu skutečnost! Počitejte a nasobte se mnu. Do jednoho samolotu se vleze 71 osob. Mame štyry letadla. Štyry krat 71=284 osob. A fčil sčitejte se mnu! V pražskych uřadovnach sedi 200 poslancu + 81 senatoru + 1 prezident + 1 premijer + 1 Šlafenberg=284 osob. Vlastička, posluchej, to je ďabelsky vymakany plan! Všeci si povinně nastupi. Pak se všecky štyry dokonale španělske stroje zvednu nad Baltyk. A pak dokonalym španělskym strojum přestane fungovat jedna vrtula... a pak aji druha... a pak... Vlastička, omluvam se, ty nejenom že fajně zpivaš, ty zje aji genyjalni strategyčka! Vlastička na HRAD *!!! Bohoslužba připomněla 140. výročí narození Emila Háchy Praha - Příznivci kontroverzního politika Emila Háchy si připomněli 140. výročí jeho narození. Výročí politika si lidé připomněli na Vinohradském hřbitově, kde se sešli zástupci Společnosti doktora Emila Háchy i obyvatelé jeho rodné obce - Trhových Svin. Pieta pak vyvrcholila v pražské katedrále svatého Víta vzpomínkovou bohoslužbou. Pomnichovský československý prezident podepsal souhlas s německou okupací, podle některých pramenů ale také komunikoval s odbojem i exilovou vládou v Londýně. Přes zdravotní komplikace a vysoký věk se snažil udržovat formálně autonomní postavení představitelů Československa během okupace. V klíčových okamžicích ale i kvůli snaze mírnit dopady perzekucí usiloval o kompromisní dohodu s nacistickou správou, které se často musel podřídit. Zemřel měsíc po válce v pankrácké věznici, jeho dobové postavení i vlastní osobnost ale nepřestávají zajímat historiky ani dnes. Emil Hácha Až v současnosti se Češi dostávají k hodnocení Emila Háchy bez předsudků. Dějiny ho často pasovaly do role zrádce, ale i člověka, který odnesl nevděčnou úlohu figurky v rukou nacistické správy. Nejkontroverznější roli sehrál v březnu 1939, kdy pod nátlakem Adolfa Hitlera v Berlíně podepsal souhlas "s ochranou území Čech a Moravy Velkoněmeckou říší." Ještě té noci Wehrmacht začal obsazovat zbytek Československé republiky. Formálně tak zanikla v té době poslední demokratická země ve střední Evropě. Velkého znalce anglosaského práva a dlouholetého předsedu Nejvyššího správního soudu Emila Háchu zvolil parlament československým prezidentem 30. listopadu 1938. Den po německé okupaci se stal nově prezidentem protektorátu Čechy a Morava. Otázkou zůstává, mohl-li Hácha odmítnout dokument podepsat. Situace druhé republiky nedávala žádnou naději na úspěšný odpor. Hácha se tak rozhodl pro cestu menšího zla a věřil, že v ní obstojí. Ve své funkci se v prvních letech snažil loajální spoluprací s Němci zachovat alespoň částečnou autonomii protektorátu. Opakovaně intervenoval za oběti německé perzekuce, udržoval kontakty s odbojem, byl ve spojení s exilovou vládou v Londýně. Emil Hácha v době studií práv Hácha trpěl častými neurózami Postupná změna jeho postojů nastala po příchodu protektora Reinharda Heydricha v září 1941. Hácha hovořil o demisi, ale nakonec zůstal s odůvodněním, že stále ještě musí hájit pozici národa. Konečný zlom v jeho chování přišel po atentátu na Heydricha. Nacistický teror, který po atentátu následoval, urychlil Háchovo fyzické i psychické chátrání. Háchův zdravotní stav nebyl dobrý, trpěl častými neurózami. V průběhu roku 1943 v důsledku postupující arteriosklerózy přestal prakticky vykonávat svoji funkci a dožíval na zámku v Lánech. Mezi svými blízkými opakovaně hovořil o sebevraždě. Hácha při rozmluvě s Hitlerem v Německu Hácha měl být souzen, nakonec se tak nestalo Krátce po konci války byl 13. května 1945 Hácha převezen z Lán do nemocnice pankrácké věznice. O šest dnů později podepsal prezident Beneš dekret, podle něhož měl být Hácha souzen. Jeho stav však již byl natolik vážný, že se vláda rozhodla nechat ho zemřít v klidu. Stalo se tak dne 27. června roku 1945. Pohřben byl s vyloučením veřejnosti na vinohradském hřbitově. Pro velkou část českého národa Emil Hácha představoval symbol zrady a pronacistického aktivismu. Tento pokřivený obraz Háchovy osobnosti přežívá u starší generace dodnes. Na druhé straně přiznal poválečný Národní soud, že od ledna 1943 nebyl Hácha odpovědný za své činy kvůli pokročilému stádiu jeho arteriosklerózy. K jeho největším úspěchům patří záchrana většiny studentů zatčených v roce 1939 po pohřbu Jana Opletala. CT24 Zahraniční média "zahraničními agenty"? Poslanci vládní strany Jednotné Rusko navrhli v pondělí, aby se média financovaná ze zahraničí musela označovat jako "zahraniční agent". Informuje o tom server Lenta. "Mnohá média jsou financována ze zahraničí a jsou hlásnou troubou cizí země," řekl poslanec Jednotného Ruska Ilja Kostunov. Jeho stranický kolega Vladimir Burmatov navrhl, aby označení "zahraniční agent" musela používat média, jejichž příjmy jsou více než z poloviny ze zahraničí. Podle něj investoři v takových médiích určují redakční politiku. Změnu mediálního zákona projednají poslanci nejdříve na podzimním zasedání po letní dovolené. Ruská Duma již status "zahraničního agenta" přikázala všem nevládním organizacím sponzorovaným ze zahraničí. Minulý pátek schválila příslušný zákon, který odsoudila Evropská unie i Spojené státy. Zákon přijatý Dumou ještě čeká formální schválení horní komorou parlamentu (Radou federace). Začne platit poté, co pod něj připojí podpis prezident Vladimir Putin. (kou, mfx, foto: arch.) Někdo mi zaplatil, abych tě zabil, chodí Australanům výhrůžné esemesky Několik tisíc Australanů obdrželo v minulých dnech SMS zprávy, v nichž jim někdo vyhrožuje smrtí, pokud nezaplatí 5000 australských dolarů (109 tisíc Kč). Podle policie zasílá zprávy organizovaná skupina. V úterý 24.7. o tom informovala britská BBC. Ve zprávě, která na mobilní telefony chodí od pondělí, stojí: "Někdo mi zaplatil, abych tě zabil. Ušetři se, (máš) 48 hodin na zaplacení 5000 dolarů. Pokud informuješ policii nebo někoho jiného, máš jistou smrt. Pošli mi email." Následuje emailová adresa na serveru Yahoo, která po zásahu policie již není funkční. Zpráva, jež se šíří i ve formě emailu, vystrašila stovky Australanů, kteří se přes výhrůžku obrátili na policii. Ta doporučuje, aby na zprávu neodpovídali, okamžitě ji smazali a nepanikařili, protože o to prý původcům jde. Bezprostřední nebezpečí prý nikomu nehrozí. Strážci zákona, které rozsah podvodu překvapil, také uvedli, že se někteří lidé nechali nachytat a poslali peníze. V takovém případě se mají okamžitě obrátit na policii a na svou banku. Podle BBC úřady vyšetřují, kdo za podvodem stojí. Podle serveru listu The Sydney Morning Herald jde pravděpodobně o zahraniční skupinu. Novinky, ČTK

http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-340/

Noviny –. Z českého tisku a od krajanů ze světa 14 Strana 14 Silver A: Bartoš spáchal sebevraždu, nechtěl se dostat do spárů gestapa Praha - Osudy parašutistů z mise Anthropoid jsou všeobecně známé, nicméně Kubiš, Gabčík a ti ostatní nebyli jediní, kteří bojovali na území protektorátu. V souvislosti s blížícím se výročím vypálení obce Ležáky se do popředí dostává i drama lidí spojených s činností výsadku Silver A. Jedním z nich byl i Alfréd Bartoš, který při honičce s gestapem raději spáchal sebevraždu, než aby se dostal do ruky nacistům, zemřel 22. června 1942 v nemocnici. V roce 2007 natočila Česká televize dvoudílné drama Operace Silver A, kde byl však Bartoš naprosto nevhodně ztvárněn jako nezodpovědný lotr, který hazardoval se životy svých přátel a pouze flirtoval s jejich manželkami. Historikové v tu dobu sice právem protestovali, ale Bartošovu zálibu v ženách popřít nelze. Bartoš odešel za hranice již v roce 1939. Do vlasti se vrátil v prosinci 1941 jako velitel Silver A, parašutistů z Anglie. Ti seskočili společně s desanty Anthropoid (Jan Kubiš, Jozef Gabčík) a Silver B (Jan Zemek, Vladimír Škácha). Jeho výsadek měl za úkol zřízení zpravodajské rezidentury na území protektorátu a obnovení rádiového spojení s exilovou vládou v Londýně. Zároveň bylo nutné znovu propojit domácí odbojové organizace, které zdecimovaly údery gestapa, vybudovat nové sítě a vytvořit podmínky pro příjem a zajištění dalších výsadků. Bartoš na "nepřátelském" území se proti všem pravidlům konspirace obrátil i na lidi ze svého bezprostředního okolí – a navíc ještě ve městě, odkud sám pocházel a kde ho kdekdo mohl znát. Jeho plán přesto vyšel a spojení s parašutisty z výsadků Anthropoid a Out Distance se mu podařilo dosáhnout. Bartoš ale skutečně příliš opatrný nebyl, stýkal se nejen se svou rodinou, ale navštívil i řadu rodin letců z Anglie a zastavil se též u své předválečné snoubenky. A krize vztahů kolem jeho osoby byla na světě. Bývalá snoubenka neunesla ukončení vztahu a vyhrožovala sebevraždou. Nakonec neúspěšně... Bartoše ale historka neodradila od románku s jednou z manželek svých spolupracovníků. Na vše se přišlo a na řadu přišly dokonce i výhrůžky gestapem. V tu dobu ale již atmosféra houstla a vyvrcholila atentátem na Reinharda Heydricha. Bartoše zaskočil nejen úspěšný atentát, ale i následné vraždění, včetně vypálení Lidic. Smrt přichází od Čurdy... O osudu všech kolem Bartoše však nakonec rozhodl člen výsadku Out Distance Karel Čurda - gestapu udal všechny spolupracovníky parašutistů, s nimiž kdy přišel do styku. Okamžitě nastalo zatýkání, prohlídky, výslechy. Bartošova neopatrnost se nakonec skutečně nevyplácí - jeho písemnosti, které po sobě zanechával, gestapu skutečně pomohly. Ve spárech gestapa skončila tak nejen bývalá Bartošova snoubenka, ale i celé rodiny spolupracovníků. Osud manželů Krupkových V Petschkově paláci se ocitli i manželé Krupkovi, kteří parašutistům pomáhali. K smrti vyděšenou Hanu Krupkovou vyslýchal kriminální rada Wilhelm Schultze, který měl velkou slabost pro něžné pohlaví. "Dal mi přinést jídlo, kávu a cigarety, načež mezi námi došlo k intimnímu styku," uvedla Krupková ve své výpovědi pro StB o patnáct let později. "Sliboval mi záchranu a říkal, že se z toho pokusí dostat i manžela. Po styku mě nechal ležet na pohovce a odešel do vedlejší místnosti. Nechal otevřené dveře... Podle hlasů jsem poznala, že je tam vyslýchán můj manžel." Schultze skutečně Krupkovi dostal na svobodu výměnou za spolupráci s gestapem. Hana přijala, ale její manžel si raději vybral cestu do koncentráku. Ostatní spolupracovníci parašutistů skončili na popravišti. Násilnou smrtí umřela i většina příslušníků výsadkových skupin. Na Alfréda Bartoše gestapo 21. června nastražilo léčku a při útěku se statečný velitel Silveru A smrtelně postřelil. Zemřel druhý den v pardubické nemocnici. Jeho tělo bylo pohřbeno spolu s jeho spolubojovníky do hromadného hrobu v Ďáblicích. autor: Lucie Strašíková CTK Pravda a Internet. Rudolf Výborný Internet je úžasný vynález, nahradí Vám hokynáře, poštmistra, banku, naučný i jazykový slovník a po pravdě přiznám, že nevím co ještě, ale jistě toho bude mnoho. Ačkoliv vím ze zkušenosti, že na Internetu najdu snadno a rychle informace skoro o všem, neustále mne uvádí v úžas co všechno a jak rychle to jde. Tak například co je “Spanish- American war tax?” Jedno kliknutí Vám najde skoro okamžitě, že tahle tří centová daň byla zavedena v roce 1898 a vydržela do roku 2006, kdy byla konečně zrušena. Trochu mi to nahání hrůzu, zda se kdy zruší uhlíková daň, doufám, že na to nebudu musit čekat 108 let. Potřebujete vědět jak to bylo s prvním aeroplánem? Google Vám najde téměř okamžitě osm článků a ještě osm dalších odkazů. Potíž je, že ne všechno, co je na Internetu je pravda. Když dostanete e-mail:”Miluji Tě, chceš-li vidět jak jsem krásná nahatá, klikni zde.” tak rozhodně na to neklikněte! Číhá za tím zrada, která Vám může pocuchat počítač. A nejenom Vám, je docela možné, že i polovině Vašich přátel, které máte v adresáři. Novinářská kachna-lež je také dobře usazená na Internetu. Je až neuvěřitelné kolik falešností po Internetu koluje. Můžete si to najít na www,hoaxbuster.org. Jenom o presidentu Obamovi je toho tolik, že tomu organistoři hoaxbuster-u museli věnovat zvláštní stránku. Lstivé pasti na Internetu mají obyčejně společné tři věci: lákadlo, hrozbu a žádost. Náš příklad měl dvě, lákadlo, miluji Tě a žádost, klikni zde. Také jsem dostal e-mail, který měl všechny tři znaky. Lákadlo, rozdělím se s Tebou o miliony, když mi pomůžeš; hrozbu a žádost, dej mi detaily bankovního účtu a to do tří dnů, jinak nedostaneš nic. Opravdu nebezpečné podvody je obyčejně snadné odhalit, a na novinářských kachnách moc nezáleží, navíc máme hoaxbusters. Někdy je však opravdu těžké rozlišit zrno od plev. Mezi léty 950 a 1250 bylo klima značně teplejší než dnes, budeme této době říkat MWP (Medivial Warm Period). Jsou historické prameny, které potvrzují, že v Anglii rostla vinná réva v oblastech, kde nyní nemá nejmenší naději na úspěch, v Gronsku existovaly Vikingské osady tam kde dnes nikdo nežije. O MWP je pochopitelně mnoho na Internetu. Bohužel, na první pohled některé články si vzájemně odporují, byl MWP zjev globální nebo omezený na oblast severního Atlantiku? Klimatičtí realisté tvrdí, že během MWP byla teplota na celé zeměkouli stejná nebo teplejší než nyní. Přivrženci globálního oteplování by nejradši MWP popřeli, dokonce se uchýlili k podvodu, předložili graf, který MWP vymazal a zdůraznil růst teploty v moderní době. ten graf je nyní znám pod jménem hokejka. A každý ví, že hokejka byl podvod. Češi vyznávají Masarykovo heslo: Pravda vítězí! Máme ho dodnes na presidentské standartě. Po sametové rovoluci bylo populární dodávat: Pravda vítězí, ale dá to fušku. Mně se ten přídavek vůbec nelíbí. Za prvé, ta modifikace Masarykovo heslo oslabuje, v původním znění je silnější, pravda vítězí sama o sobě svou mravní silou. Za druhé, ta fuška smrdí samochválou. Navíc, jako národ nemáme zrovna nejslavnější historii boje za pravdu v době komunismu. Bohužel často to trvá dlouho, než pravda zvítězí. Od komunistického puče do sametové revoluce to trvalo 41 let. A to není nic ve srovnáním 600let, tak dlouho to trvalo katolické církvi než uznala, že Jan Hus byl nespravedlivě odsouzen. Pravdu milujme. Pravdu braňme! To je všechno hezké, ale to čekání na vítězství dost často vypadá beznadějně. Viděli jsme, že na Internetu se najdou kachny, nejenom to, dokonce i drzé lži, ale také jsou situace, kdy si člověk nevybere. Našel jsem však důvod k optimismu v nedávné knížce James Delingpola: Killing The Earth To Save It. Jeho překvapující přesvědčení je: Pravda nakonec zvítězí, protože díky Internetu se nedá utajit! Zde jsou dva jeho příklady. Vždy se mi zdálo nesprávné, že přivrženci globalního oteplování ve snaze znemožnit kohokoliv kdo nevěřil na jejich náboženství ho obvinili z toho, že je placen mocnými olejářskými společnostmi. Podle mne, to zda CO2 způsobuje katastrofální oteplování je zcela legitimní otázka, kterou je nutno zodpovědět pomocí vědy. Osobní útoky nic nevyřeší. Financování olejářskými společnostmi se navíc ukázalo falešným obviněním – díky Internetu a snaze “obyčejného” občana, který se jmenuje Russel Cook. Ten se rozhodl zjistit jak je to s finacováním Kapitalistickými Olejáři. Ukázalo se, že hlavním zdrojem byl Ross Gelbsan, kterého Al Gore označil jako držitele Pulitzerovy ceny1 . Pravda je, že Gelsban žádnou Pulitzerovu cenu nedostal. Druhým zdrojem bylo pouhý jeden řádek memoranda uhelných společností, které naprosto rozumně poukazovalo, že otázka katastrofálního globálního oteplování nebyla s jistotou rozhodnuta. Přesto, že podklady pro obvinění klimatních realistů z korupce Kapitalistickými Olejáři jsou slabé a pochybné, alarmistům se podařilo rozšířit myth, že oposice k náboženství globálního oteplování je financována protidemokratickým Kapitálem. WWW udělal konec tomuhle mýtu. Každý si může najít pravdu na Internetu. Climategate2 je skandál výzkumného střediska globálního oteplování na universitě East Anglia. Toto středisko bylo považováno za vědeckou autoritu, za zlatý standard ve vědě globálního oteplování, až do té doby než bublina praskla těsně před klimatickou konferencí v Kodani. Na Internetu někdo uveřejnil více než tisíc elektronických dopisů, které si členové střediska posílali. Byl to skandál ohromných rozměrů, který otřásl vírou v zelené náboženství a v nemalé míře přispěl k naprostému neúspěchu kodaňské konference. Climategate odhalila naprosto odsouzeníhodné chování členů střediska. Věda má své mravní zásady, ve velké většině souhlasí tyto principy s tím, co se v obyčejném životě považuje za správné a slušné; nelhat a nepodvádět. Je však několik zásad, které jsou specifické pro vědu. Mezi ně patří:výsledky měření nebo pokusů se musí uveřejnit přesně tak jak se staly, žádné upravování či přikrašlování není přípustné, pokusy, které mají prokázat ten či onen přírodní zjev musí být popsány tak jak se skutečně staly, aby bylo možné pro kteréhokoliv jiného vědce (nebo i laika) se na vlastní oči přesvědčit, že pokus je znovu a znovu proveditelný. Je naprosto nepřípustné použít mocenských prostředků (jako je hrozba ztráty zaměstnání nebo ztráty financování vědeckého programu) k potlačení výzkumu, který se nehodí do krámu (například nesouhlasí se zeleným náboženstvím). Je očividné, že je třeba zajistit kvalitu výzkumu, když pro nic jiného, tak proto, že není dostatek prostředků k tomu, aby každý vědec se zabýval tím, co si myslí, že je zajímavé nebo důležité. K zajištění kvality slouží tak zvaný peer review. Mezi vědci existuje všeobecný souhlas, že to je jedině možný způsob, jak zajistit kvalitu, ale také, že peer review má mnoho problémů. Pro určitost řekněme, že jde o publikaci výzkumu ve vědeckém časopise. Autor zašle článek redaktorovi vědeckého časopisu, ten najde odborníka(y) ve stejném oboru a zašle mu článek k posouzení. Podle posudku se článek buď uveřejní nebo odmítne. To vypadá docela rozumně, má to však své háčky. Za prvé, autor se nedozví jméno posuzovatele (údajně pro to, aby posuzovatel nebyl vystaven jakémkoliv nátlaku, nebo násilnostem rozhořčeného autora). Já v tom vidím trochu problém, když o někom napíši, že jeho výzkum je nekvalitní měl bych za to vzít odpovědnost, nerad bych však, aby mi někdo v zápalu vášně zapálil barák. Všichni jsme jen chybujícími lidmi, i posuzovatelé v peer review. A tak v návalu práce, posuzovatel přehlédne v článku chyby a nekvalitní článek se přece jenom uveřejní. Znám vědce, kteří nemají uznání pro jinou práci než vlastní, to vede k tomu, že často napíší nepřiměřeně negativní posudek a dobrý článek se neuveřejní. Podobně je tomu s posouzením finační podpory pro výzkum. Navíc věda je dnes vysoce specializovaná a posuzovatel ze stejného oboru je velmi pravděpodobně v soutěži s autorem či žadatelem. Těžko věřit, že ho to vůbec neovlivní. Jednoduše s peer review jsou problémy a všeobecně se považuje za nepsaný zákon: je naprosto nepřípustné jakkoliv ohrozit spravedlivost nebo nestrannost tohoto procesu. To dělali členové střediska v East Anglia, nejenom to, porušili hrubě všechny etické zásady vědy. Nebýt Internetu nikdy bychom se o tom nedozvěděli, středisko by stále bylo považováno za vzor vědeckého pracoviště. Climategate byl nesmírný škandál. Zajímavé je jak na něj reagovaly autority, universitní i vládní. Celkem byly tři komise, které se tím zabývaly. Je dosti překvapující, že v podstatě nic vážného nenašly, cynik by to komentoval, že to bylo tím, že se o to vůbec nesnažily. O tom však víme také jenom díky Internetu. Můj poslední příklad se týká naší ministerské předsedkyně. Měla před mnoha lety, asi tak dvaceti, partnera, který byl odborový předák a údajně zpronevěřil velké částky peněz. Na to existují dva názory, za partnera nemůže nebo, řekni mi s kým se stýkáš a já Ti řeknu, kdo jsi. Bylo to dávno a mně osobně je to jedno, můj úsudek o naší ministerské přededkyni to nijak neovlivní. Co však je zajímavé, je to, že novinář, který chtěl o tom napsat článek byl vyhozen a článek se neuvřejnil. Detaily se najdou na Internetu. Pravda se dnes, díky Internetu, nedá zatajit. 1 Velice prestižní literární cena v USA. 2 Slovo Climategate se ujalo díky J. Delingpolovi

http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-340/

Noviny – S p o r t Strana 15 15 Nejzajímavější piva světa Nejdražší, nejstarší, nejsilnější či nejvíc hořké. Sestavili jsme pro vás přehled chmelových moků, které se z nějakého důvodu vymykají průměru. Nejdražší pivo: Antarctic Nail Ale Pokud budete chtít ochutnat nejdražší pivo na světě, přichystejte si přibližně patnáct tisíc korun a i kdybyste byli milionáři, nečekejte, že jím zásobíte bar na mejdanu. Piva Antartic Nail Ale bylo totiž vyrobeno pouhých třicet lahví, takže jde o skutečnou sběratelskou libůstku. Pivo vařili na Edith Cowan Universtiry v australském Perthu z vody, respektive z ledu přivezeného z Antarktidy. Tvrdí, že je to nejčistší pivo na světě. Pivo bylo k mání pouze v aukci v roce 2010, její výtěžek putoval na podporu organizace bojující proti lovu velryb. Nejulítlejší pivo: The End of History Když skotský pivovar BrewDog vyrobil pivo s názvem The End of History, ochránci zvířat byli na mrtvici, ale milovníci chmelového moku se mohli zbláznit nadšením. Silné, pětapadesátiprocentní pivo totiž výrobce prodával v lahvích, jejichž "obal" tvořili mrtví hlodavci. Vypadalo to, jako kdyby veverky, lasičky a zajíci byli lahví s pivem vycpaní. Některá zvířata měla na sobě dokonce i oblečky ušité na míru. V limitované edici bylo vyrobeno pouze dvanáct lahví tohoto neuvěřitelného moku, který je silnější než řada kořalek. Všechny se okamžitě prodaly i přesto, že se jejich cena pohybovala mezi 16 200 a 22 700 korunami. Na všechny připomínky ohledně etického aspektu pivního obalu výrobce odpovídal, že šlo o mrtvá zvířata, která se našla u silnice, takže není důvod se pohoršovat. Nejstarší pivo/pivovar: Weltenburg Německý Weltenburg je pravděpodobně nejstarším pivovarem světa, jehož chmelový produkt můžete v současnosti ochutnat. Malebný klášter, k němuž pivovar přináleží, byl založen v roce 620 irskými a skotskými mnichy a pivo se zde vaří od roku 1050 dodnes. Zajímá-li vás, jak nejstarší pivo světa chutná, můžete ho okusit jak v prostorách bývalého kláštera, tak pod rozlehlými korunami kaštanů v obrovské zahradě. Nejsilnější pivo: Schorschbock 57 Až se rozhodnete ochutnat nejsilnější pivo na světě, musíte se vypravit do bavorské obce Oberasbach, odkud tento čerstvý rekordman, který byl vyroben v letošním roce, pochází. Za třetinku piva zaplatíte 5 200 korun, ale na druhou stranu máte jistotu, že už těch lahví za večer o moc víc potřebovat nebudete. Schorschbock 57 totiž obsahuje 57,5 procent alkoholu. Je tedy silnější než například whisky a pije se nikoli ze sklenic, ale z panáků. Jeho výroba trvala víc než půl roku a i když se víc podobá tvrdému alkoholu, zachovává si typickou pivní chuť chmele a sladu. Jeho výrobce tvrdí, že silnější pivo už není možné bez umělého přidávání cukru nebo alkoholu vyrobit. Pro srovnání, klasické dvanáctistupňové pivo obsahuje přibližně pět procent alkoholu. Nejvíc hořké pivo: The Hop Za nejvíc hořké pivo světa se považuje pivo, které vytvořil provozovatel malého anglického rodinného Pitstop pivovaru v roce 2010. Nese název The Hop a honosí se hořkostí 323 mezinárodních jednotek hořkosti IBU. Bylo dokonce zaneseno do Guinnessovy knihy rekordů a jeho tvůrce se chlubí, že The Hop je hořčejší než cokoli jiného na světě. O tom, jak se na maximálně hořké pivo tváří sami konzumenti, však už reklamní materiály nehovoří. Autor: Karel Pešek idnes Česko zaplatí na úrocích ze splátek státního dluhu rekordní částku (kolik asi zaplatí Austrálie?) Parah - Dluhy, které v minulosti nadělaly české vlády, dusí hospodaření státu čím dál víc. Česká televize zjistila, že ministerstvo financí plánuje příští rok utratit jen za úroky ze splátek státního dluhu rekordních 78 miliard. To je přitom vyšší částka, než jakou vláda dohromady vyplatí na podporách rodinám, sociálně slabým a nemocným. I kvůli vysokým splátkám proto bude vláda snižovat schodek veřejných financí mnohem pomaleji, než slibovala. Česko se navíc bude v příštích letech dál zadlužovat. Na každého Čecha přitom už dnes připadá státní dluh ve výši 155 tisíc korun. Vláda mohla za 78 miliard výrazně zlepšit zdravotní péči, kvalitu školství, královsky zvýšit důchody a ještě by jí zbylo. Místo toho bude muset ministerstvo financí za desítky miliard zaplatit úroky ze státního dluhu. "Osmdesát miliard je ohromná suma, na druhou stranu je to tak malá suma díky tomu, že vláda dělá věrohodnou politiku a může své závazky profinancovávat velmi levně," prohlásil ministr financí Miroslav Kalousek. Za 78 miliard by mohla vláda zdvojnásobit platy učitelů, ztrojnásobit platy policistů nebo postavit šest nových supermoderních nemocnic. Zatímco za pět let pravicových vlád vzrostl schodek státního rozpočtu o 400 miliard, za osm let levicových vlád to bylo o 545 miliard. Politici ale házejí vinu jeden na druhého. "Nemalá část tohoto dluhu pochází z bankovního socialismu. To měl někdo vysvětlit Václavu Klausovi, že bankovní socialismus není to správné řešení," míní stínový ministr financí Jan Mládek. Vládu teď nejvíc zajímá růst Kromě splátek dluhů navíc začala rozpočet dusit i ekonomická recese, vláda tak bude snižovat tempo zadlužení pomaleji, než slibovala. I proto, že po dvou letech vládnutí přestávají být hlavním cílem Nečasova kabinetu škrty. Hlavní fakta Česko zaplatí na úrocích ze splátek státního dluhu rekordní částku. MF plánuje podle informací ČT příští rok utratit jen za úroky ze splátek státního dluhu 78 miliard. I kvůli vysokým splátkám bude vláda snižovat schodek veřejných financí mnohem pomaleji. ČR se navíc bude dál zadlužovat. Na každého Čecha připadá nyní státní dluh ve výši zhruba 155 tisíc korun. CT24 Americká fotbalistka: Na olympiádě jde hlavně o sex Kdo si myslí, že na olympiádě jde o medaile a setkávání se slavnými lidmi, krutě se mýlí. Hvězda amerického ženského fotbalu Hope Solo vysvětluje - sportovci mají na olympijských hrách zájem o něco zcela jiného: o sex. Uvedl to server Focus. Když je člověk v olympijské vesnici celý den obklopen sportovci s luxusně vytrénovanými těly, má nárok na to, aby ho napadaly lechtivé myšlenky. Americká fotbalistka Hope Solo říká, že je sportovci proměňují v činy. „Na olympiádě bývá hodně sexu,“ prozradila atraktivní brankářka americkému sportovnímu kanálu ESPN. Říká se, že sex uvolňuje a po namáhavém zápase plném stresu a adrenalinu po uvolnění jistě zatouží nejeden sportovec. Můžete proto věřit slovům Hope Solo, která popisuje výstřední sexuální aktivity: „Viděla jsem sportovce, kteří se věnovali sexu venku na trávě mezi domy.“ Od tíhy reprezentace svých vlastí a výkonů ve své disciplíně si sportovci čas od času rádi odpočinou. „Někteří si prostě jen tak vyrazí a bývají opravdu hodně zkažení,“ prozrazuje fotbalistka tajnosti z olympijské vesnice. A odkud to krásná sportovkyně vlastně všechno ví? Z vlastní zkušenosti. „Právě jsem byla na pokoji s jistou slavnou osobností,“ přiznala. Doprovod se tam prý totiž okolo ochranky může protáhnout velmi snadno. Jméno druhého aktéra svého olympijského erotického dobrodružství si ale Američanka raději nechala pro sebe. E15 cz Britský poslanec kritizuje zahájení olympiády Britský konzervativní poslanec Aidan Burley označil zahajovací ceremoniál olympijských her v Londýně za "levičáckou, multikulturální hovadinu". Zatímco většina diváků si zahajovací ceremoniál za 27 milionů liber (873 korun), který měl na povel oscarový režisér Danny Boyle, pochvalovala, Burley ho nešetřil. "Nejlevičáčtější ceremonie, jakou jsem kdy viděl. Horší než v Pekingu, hlavním městě komunistického státu," napsal na Twitteru. "Co bude dál? Óda na sociální dávky?" dodal Burley. O hodinu později, kdy na stadion začali proudit sportovci, napsal: "Díky bohu jsou tu atleti! Teď se můžeme posunout od té levicové, multikulturální hovadiny," uvedl poslanec. Burleyho komentáře nezůstaly na Twitteru bez odezvy. Poslanec se proto později bránil, že jeho slova nebyla správně pochopena – mluvil údajně o způsobu, jakým tvůrci svou olympijskou show pojali, a ne proti multikulturalismu jako takovému. To mu ale zřejmě moc nepomohlo – už se ozvaly hlasy na jeho rezignaci. Aidan Burley byl poradcem ve vládě premiéra Davida Camerona. Skončil před sedmi měsíci, když vyšlo najevo, že se loni ve Francii účastnil pánské nacistické party. XXX. letní olympijské hry v Londýně zahájila v pátek osmnáct minut po půlnoci Královna Alžběta II. Olympijský oheň zažehlo společně sedm mladých sportovců, které nominovaly velké osobnosti britského olympijského hnutí. Olympiáda a Češi Lenka Marušková skončila s pistolí na vzduch osmá Lenka Marušková ve své méně oblíbené disciplíně skončila osmá a vyzkoušela si atmosféru finále. Po tomto závodu totiž ještě bude ve středu 1. srpna 2012 startovat i ve střelbě na 25 metrů, v disciplíně, ve které získala stříbro na OH 2004 v Aténách.Zlato získala poslední ranou Kuo Wen-ťün z Číny, druhá skončila po rozstřelu Celine Gobervillová z Francie a třetí Olena Kostevyčová z Ukrajiny. Marušková ztrácela po kvalifikaci na medaili dva body, ale úvodní čtyři rány ji katapultovaly na nadějné čtvrté místo. V závěru však česká střelkyně ztratila koncentraci a postupně se propadla na osmou příčku. Slzy gymnastky Pálešové po pádech z kladiny Když odlétala na OH nejmenší z českých olympioniků 157 cm vysoká Kristýna Palešová měla svátek, avšak svůj závod poslední červencovou neděli oplakala. Kristýna zažila hned v úvodní disciplíně na kladině tří pády a bylo po nadějích. "Bylo to nervozitou, nezvládla jsem to psychicky. Tři pády jsou strašně moc, moc jsem ztratila. Bylo to hrozně těžké být v prvním sledu a začínat na kladině. To byl nejhorší možný los," řekla jednadvacetiletá sokolka z Ivančic a gymnastka. Čekaly ji ještě další tři disciplíny. "Bylo to těžké, vzhledem k tomu, že jsem věděla, že víceboj je ztracený, ale po prostných jsem věděla, že to zvládnu," prohlásila novinářům. Pro gymnastu Martina Konečného konečná Gymnasta Martin Konečný nepostoupil do finále olympijského víceboje, když v kvalifikaci v Londýně obsadil třicáté čtvrté místo.

http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-340/

The Furniture Castle Text: Steve Fisher Reflex It was mid-afternoon when K. arrived. The parking lot was nearly full. K. circled the lot for a long time before finally finding an empty space several hundred yards from the Furniture Castle\'s entrance. He had traveled to the Furniture Castle upon the orders his superior, Mrs. K., who had instructed him to purchase a new coffee table, the exact model of which she had selected from its on-line catalogue. When he had asked her why she did not purchase the table directly on-line, she explained to him that the Furniture Castle did not allow on-line purchases. "You have to go there yourself and buy it," she told him. "That is the Furniture Castle\'s policy, and you are just wasting time by asking such questions. Here is the name of the table. It is called a VITTSJÖ. And do not waste more time wondering what that name means. It is a Swedish word. Perhaps it has some meaning in our language, but you do not need to know it. Just go there and purchase it." K. was a loyal servant, and he knew better than to question Mrs. K\'s directives in her presence. Thus, it was not until he was out of her sight that he used his phone to Google translate the word VITTSJÖ, only to find that the translation provided for his own language was "VITTSJÖ." This translation evoked in K. a confusing mixture of amusement and frustration. He was still trying to put those conflicting feelings out of his mind as he crossed the Furniture Castle\'s vast parking lot and approached its entrance door. The door was of the revolving type, with large panes of glass and some manner of automated activation. As the door revolved, K. waited for an opening large enough to accommodate him without the risk of his being crushed to death, an outcome which would surely have disappointed but probably not surprised Mrs. K., who was quite used to his failures in fulfilling her wishes. When he finally stepped into the revolving doors, they suddenly stopped, and K.\'s mind was instantly overcome with claustrophobic feelings of terror at the thought of being trapped for eternity within their pneumatic enclosure. "How typical," he could hear Mrs. K. saying as they delivered his starved and asphyxiated remains to their home instead of the coffee table she was expecting. But, after only a couple of seconds, the doors once again began to move, rescuing K. from his imprisonment and propelling him into the Furniture Castle\'s vast and imposing entrance lobby. He was immediately paralyzed with indecision as to which direction he should turn in order to reach the area where the coffee table he sought might be located. A posted map of the Furniture Castle indicated that its "Living Room" section could be reached by going to the left, but also to the right as well! K. was confounded. As he studied the map, the route to the left appeared at first glance to be the most expeditious. But then K. noticed what was marked as a "short cut" on the route to the right. After much anxious deliberation, K. at last chose to take the route to the right. There is no record as to exactly how long K. wandered through the Furniture Castle\'s labyrinthine recesses in his desperate search for that short cut to its "Living Room" area. To K. himself it seemed like days, but more likely it was only 15 or 20 minutes. He was nearly delusional as he found himself passing through the "Bathroom" area yet again, but still he kept walking. In his tormented mind, he began to obsess about the fake television sets displayed throughout the Furniture Castle. He thought about the Chinese factory workers whose job it was to assemble thousands of these non- working televisions. What did they think about the purpose of their job? How did they explain to their families and friends what they did for a living? "I make fake televisions. Perhaps they are for people in the west who cannot afford a real television." It was then that K. realized that he was at last in the Furniture Castle\'s "Living Room" area. The fake television sets were everywhere, set upon all manner of tables, which to K. in his delirium now looked only slightly less fake than the televisions. K. approached a woman dressed in a blouse of an almost blinding yellow color. It reminded K. of the sunflowers which Van Gogh had painted in the meadows of Arles during his period of greatest insanity. Shielding his eyes with his hand, K. faced the yellow woman and told her that he wished to purchase the coffee table known by the untranslatable name of VITTSJÖ. "Come with me," the woman said. K. followed her, and as he did so, he suddenly felt as if he were walking behind an enormous lemon. "Here it is," K. heard the lemon say, as it pointed at a coffee table which bore the VITTSJÖ name on its tag. "Thank you," said K. "I wish to have it delivered to my home. Here is my credit card and my address." K. watched as the giant citrus shook its head and said, "You must go downstairs to where the furniture is located, then take it to the cash register and pay, and then take it to our delivery office." "Excuse me, large and sour fruit-like person, but do you mean that you cannot just deliver the VITTSJÖ to me? I must first pick up the VITTSJÖ myself and then deliver it to you in order for you to then deliver it to me?" "That is the Furniture Castle\'s policy, and you are just wasting time by asking such questions," was the last thing K. heard the giant lemon say before he passed out, although it might really have been the imagined voice of Mrs. K. chastising him in his deranged unconsciousness. Becherovka, Rum, Fernet, Griotka, Česká piva Budvar, Zlatopramen, Plzen, Monday – Friday 8.30-17.00 Goulburn Wines & Spirits 9-13 Brisbane Street Darlinghurst, NSW 2010 02 9264 8459 email sales@goulburnwines.com.au Wholesale and retail 10.11.12 From Larry Pickering...... THE FINAL GILLARD DISGRACE: For $300 a week each, Gillard has given us the privilege of inviting asylum seekers into our homes. Has she and her Government gone completely mad? The ABC proved only this week that we don’t have a clue who is entering our country illegally. We have no way to process these people. We have no way to know who they are because most are either carrying false passports or have been told to toss their IDs in the drink before they got here. This Captain Emad character was discovered to be here illegally, and in Canberra, blatantly smuggling people to our country on stink boats. The Government says the AFP have had him under surveillance for two years. They didn’t even stop him fleeing back to Indonesia to continue making a fortune smuggling people back here, for Christ’s sake. Some boats have sunk with all on board and this germ has lied about it to anxious relatives to ensure he was paid in full! Now there\'s a REAL maggot for you! Now our Government Minister Clare says, “We had to let him go because we couldn’t make any charges stick”! What the hell is this clown talking about? Emad must have thought it was Xmas walking out of here like that. HE obviously knew he should be arrested! But not the AFP? The AFP could have placed a PACE Alert at all departure points within minutes of viewing that ABC program. They wouldn’t have even needed to arrest him to do that! We have already seen the mountain of evidence against this criminal! Why wasn’t he placed back in detention with all the others until he was processed properly and then jailed or deported? Didn’t he lie to and deceive authorities? This most infamous of all illegal immigrants was given a special deal after only three months\' detention and provided with free government housing so he could continue his trade! Who exactly is paying who here? Are they kidding? Illegal entry is not an offence? If the Government is too lazy and the AFP too incompetent to arrest someone of this level of infamy then what damned message have we sent to Indonesia? Malaysia is on the smuggling route and integral to the whole illegal operation. Stupid fucking Gillard wants to defy our High Court ruling and send them all back there for felonious processing. (Sorry about that but I am shaking with rage typing this.) Now this galah of a woman is encouraging aged people and decent, unsuspecting families to take these unidentified people into their homes when the Government has just proved it doesn\'t have a fucking clue who they are! It is a catastrophe waiting to happen! And it will! These people are Islamic from a different environment and culture. Can Granny serve Hal Al food? Does she know about their disdain for women and young girls? Is she ready for their illegal immigrant mates to pay a visit? Their wailing prayers 5 times a day? Their hatred of the West? If Granny reads their Koran she will have a heart attack! You should have a few spare rooms in The Lodge Julia. How about you shoulder some of your own fuck-up and show us how it’s done! Oh, I guess you don’t need the money, do you?... but poor old people and struggling families do. Nauru could solve this national disgrace tomorrow but Gillard would need to retreat. She would rather Australia continues to pay dearly for this than openly display her original stupidity. I would like to get my hands around her scrawny neck and shake some common sense into her. This is lunacy beyond even what I thought Gillard was capable of. Do Australia a favour and send this to your whole email list...lets tell everybody what this fool of a PM is doing. The Conundrum ………..what’s the difference? If someone was assaulting you and you defended yourself causing the death of the person assaulting you, chances are you\'d rightly use the defence of \'self defence\'. However, if you went home and returned to the scene with a weapon and killed the person who assaulted you......It\'s almost a foregone conclusion, you\'d probably be charged with murder. Now let’s take the case of the so called \'poor refugees\'. According to my \'Oxford Dictionary\' a refugee is someone who \'Escaped to a foreign country from religious or political persecution\'. Lets take the case of a Muslim escaping from \'where-ever\'. They enter Indonesia legally (they are now in a country where their religion is widely practiced). They have escaped from their own country and are now in a country where they are not being hounded for their political or religious beliefs............They\'re home, they are refugees living in Indonesia. They decide to leave the sanctuary of Indonesia (remember they are refugees and they entered Indonesia legally). They destroy all their papers, pay big money to jump on a boat and come to the \'lucky country AUSTRALIA\' without any papers; upon arrival in Australia they receive all sorts of handouts from the government and if the paint in the refugee camps not the right colour, they can get some smart lawyer (on legal aid) to sue the government on their behalf because the colour is effecting their eyesight. But hang on a minute, what are they escaping from, they are in Indonesia. No one is persecuting them for their religion, no one is persecuting them for their political beliefs; they are safe; why would they want to run away from a country that practices their beliefs? Why would they want to go to a country that practices Christian beliefs when they don\'t want to have anything to do with it? My gut feeling is: The moment those people step on the boats in Indonesia, they have chosen to \'throw their refugee status away\' (they were/are safe in that country). They also chose to break Indonesia\'s immigration laws by not filling departure forms in (you and I have to). I\'d like to know why, upon arrival in Australia, are those \'so-called-refugees\' not charged with being \'ILLEGAL IMMIGRANTS\' and thrown on the first available flight out of the country. Remember they \'were\' refugees whilst they were in Indonesia, they then chose to get rid of their papers; they chose to leave the country that had given them shelter; they chose to pay someone to transport them to Australia; they chose to get on a boat. But above all they chose to leave the country that gave them sanctuary \'INDONESIA\'. Why is it, honest hard working Australians have to pay taxes to keep those illegal immigrants (not refugees) in comfort while some do-gooder lawyer makes money out of the situation by trying to sue the government, to get more money for those ‘illegals’ who shouldn\'t be in this country in the first place.

http://www.floowie.com/cs/cti/noviny-2012-340/