Práce a Mzda 2/2013

2 2013 ■ 61. ročník ■ vychází od roku 1953 ■ www.mzdovapraxe.cz ■ Pojistné na důchodové spoření ■ Změny ve zdanění mezd od počátku r. 2013 ■ Pracovní doba a schizofrenie v jejím rozvrhování

O B S A H PRÁCE A MZDA 2/2013 1 A KT U A L I TY 2 Pracovněprávní aktuality JUDr. Nataša Randlová, Mgr. Barbora Kudrhalt Suchá 6 Daňové aktuality Ing. Dana Trezziová, Ing. Milena Durišová T É M A M ĚS Í C E 10 Pojistné na důchodové spoření z pohledu zaměstnavatele a zaměstnance Jana Šmídová D A Ň Z P Ř Í J M Ů 19 Změny ve zdanění mezd od počátku r. 2013 Katarína Dobešová, Ing. Iva Rindová P R A C O V N Í P R ÁV O 32 Pracovní doba a schizofrenie v jejím rozvrhování JUDr. Dominik Brůha C ESTO V N Í N Á H R A DY 39 Změny náhrad cestovních výdajů JUDr. Marie Salačová M Z DY A P LATY 42 Roční zúčtování za rok 2012 Vladislava Dvořáková, DiS. Z D R AV OT N Í P O J I ŠT Ě N Í 44 Zaměstnavatelé a zdravotní pojištění po 1. lednu 2013 48 Dohody a zdravotní pojištění na přelomu let 2012/2013 Ing. Antonín Daněk 47 T E R M Í N O V Ý KA L E N D Á Ř J U D I KAT U R A 50 Pracovní úraz zaměstnance na sportovních hrách JUDr. Petr Bukovjan P E R S O N A L I ST I KA 52 Motivace pracovníků doc. Dr. Jan Urban, CSc. N Á Z O RY, STA N O V I S KA 58 Výkladová stanoviska AKV k problémům pracovního práva Vážení čtenáři, v době, kdy pro Vás při- pravujeme toto vydání Práce a mzdy, dochází „nahoře“ k velkým změ- nám. Vláda právě těsně ustála už páté hlasování o vyslovení nedůvěry, ale pozornost se sou- středí zejména na druhé kolo prezidentské volby, ve kterém si poprvé v historii České republiky zvolíme hlavu státu přímo. Vy, na rozdíl ode mě, už víte, kdo se stal novým českým prezidentem. Doufejme tedy, že jsme si zvolili správně a ku prospěchu všech. Je ale načase se obrátit zpět k tomu, co nás čeká v pracovní sféře. Únor je náročný měsíc proto, že řešíme roční zúčtování daně z příjmů, zúčto- vání plnění povinného podílu osob se zdravot- ním postižením, ale např. budeme poprvé podávat i hlášení k záloze na pojistné na důcho- dové spoření. Navíc se blíží březnový termín pro vyúčtování daně z příjmů za rok 2012. Naším cílem je napomáhat Vám při Vaší práci. Doufáme proto, že při čtení únorového vydání časopisu Práce a mzda najdete odpověď na všechny otázky, které Vás v této době pracovně „pálí“. Pokud by se tak přesto nestalo, dejte nám vědět. Jsme tady pro Vás a i Vy můžete spolu- rozhodovat o tom, co v Práci a mzdě budete nacházet. Abychom Vám usnadnili práci s informacemi, které poskytujeme, naleznete v příloze tohoto časopisu informační balíček. Jeho součástí je jednak tištěný kalendář pro mzdovou účetní, který shrnuje základní povinnosti v průběhu celého roku, a jednak průvodce službami, infor- mačními zdroji a bonusy, které jsou součástí Vašeho předplatného. Určitě se na něj podívejte – možná zjistíte, že informace, které hledáte, máte k dispozici na dosah ruky. Přeji Vám co nejpoklidnější průběh posledního zimního měsíce. Budu se na Vás těšit opět s příchodem jara. Klára Sýkorová odpovědná redaktorka

A KT U A L I TY 2 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ Pracovněprávní aktuality Zákon o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů Vyhlášen ve Sbírce zákonů pod číslem 500/2012 Sb. dne 27. 12. 2012 Účinnost: 1. 1. 2013 s výjimkami Zákon, kterým se mění zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony Vyhlášen ve Sbírce zákonů pod číslem 463/2012 Sb. dne 21. 12. 2012 Účinnost: 21. 12. 2012 Přestože původní vládní návrh usiloval o úplné zrušení zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců, v průběhu legislativního procesu došlo ke změnám a nakonec tak bude opět pouze odložena účinnost tohoto zákona, a to na 1. 1. 2015. Zákon, jehož cílem je, aby zaměstnanci byli v případě pra- covních úrazů a nemocí z povolání odškodňováni pojist- nými dávkami úrazového pojištění hrazenými ČSSZ namísto obecné odpovědnosti zaměstnavatele za škodu, byl přijat již v roce 2006 a původně měl nabýt účinnosti společně se současným zákoníkem práce (od roku 2007). Do konce roku 2014 se však podle této úpravy postupo- vat nebude a odškodňování pracovních úrazů tak i nadá- le bude upraveno v přechodných ustanoveních zákoníku práce. Další osud zákona je stále nejistý a nelze vyloučit ani jeho úplné zrušení či další posunutí jeho účinnosti. Vyhláška o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad Vyhlášena ve Sbírce zákonů pod číslem 472/2012 Sb. dne 27. 12. 2012 Účinnost: 1. 1. 2013 V souladu s § 189 odst. 1 zákoníku práce vydalo Minis- terstvo práce a sociálních věcí vyhlášku stanovící sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozi- del, výši stravného v podnikatelské a nepodnikatelské sféře pro rok 2013 a průměrnou cenu pohonných hmot. Vyhláška zároveň ruší předchozí vyhlášku č. 429/2011 Sb. Sazba základní náhrady za používání motorových vozidel zůstane u jednostopých vozidel stejná jako v loňském roce – 1 Kč za kilometr, a sníží se u osobních vozidel na 3,60 Kč za kilometr. Průměrná cena pohonných hmot se vyhláškou zvýší, u benzinu 95 oktanů na 36,10 Kč za litr (v roce 2012 34,90 Kč za litr), u motorové nafty na 36,50 Kč za litr (v roce 2012 34,70 Kč za litr). Minimální sazby stravného, poskytovaného při tuzemské pracovní cestě zaměstnancům v podnikatelské sféře podle § 163 odst. 1 zákoníku práce, by měla vyhláška mírně zvýšit. Při pracovní cestě, která trvá 5 až 12 hodin, se toto stravné zvyšuje na 66 Kč (nyní 64 Kč), při pracov- ní cestě nad 12 hodin na 100 Kč (nyní 96 Kč) a nad 18 hodin na 157 Kč (nyní 151 Kč) za každý kalendářní den pracovní cesty. Pracovněprávní aktuality (sledované období: 4. 12. 2012 – 4. 1. 2013) JUDr. Nataša Randlová/Mgr. Barbora Kudrhalt Suchá Advokátní kancelář Randl Partners, www.randls.com, člen Ius Laboris Právnická firma roku 2012 v kategorii Pracovní právo ONLINE TIP: Tento článek máte k dispozici na adrese www.mzdovapraxe.cz již od 29. 1. 2013. Vyhlášené předpisy

PRÁCE A MZDA 2/2013 3 A KT U A L I TY Pracovněprávní aktuality Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o vyhlášení průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí 2012 pro účely zákona o zaměstnanosti Vyhlášeno ve Sbírce zákonů pod číslem 446/2012 Sb. dne 6. 12. 2012 Účinnost: 6. 12. 2012 MPSV vyhlásilo již tradičně svým sdělením výši průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí roku 2012, která je potřebná pro výpočet některých dávek dle zákona o zaměstnanosti. Její výše činí 24 408 Kč. Oproti roku 2011 tak došlo k jejímu mírnému zvýšení, průměrná mzda za tento loňský rok totiž dosáhla částky 23 726 Kč. Podle průměrné mzdy v národním hospodářství se kal- kuluje například maximální výše podpory v nezaměstna- nosti (v roce 2013 maximálně 14 157 Kč za měsíc) či podpory při rekvalifikaci (v roce 2013 maximálně 15 865 Kč za měsíc). Rovněž se z ní vypočítává kompenzace za nevyplacené odstupné, pokud uchazeč o zaměstnání nemůže doložit svůj výdělek (pro uchazeče zařazené do evidence v roce 2013 bude činit 3 661 Kč za každý měsíc, za který zaměstnanci náleží odstupné). Dále se tato prů- měrná mzda používá pro stanovení maximální výše přís- pěvku poskytovaného zaměstnavatelům na zřízení chrá- něného pracovního místa či společensky účelného pracovního místa. Nejčastěji zaměstnavatelé údaj o výši průměrné mzdy využijí při výpočtu odvodů do státního rozpočtu, kterými zaměstnavatelé nahrazují povinný podíl zaměstnávaných osob se zdravotním postižením. Pokud zaměstnavatel nezaměstná dostatečný počet osob se zdravotním posti- žením nebo neodebírá výrobky nebo služby od stanove- ných dodavatelů, musí za každého chybějícího zaměst- nance se zdravotním postižením odvést do státního rozpočtu 2,5násobek průměrné mzdy v národním hos- podářství. Za rok 2011 bude výše odvodu za každého chybějícího zdravotně postiženého zaměstnance 61 020 Kč. Nejzazší termín pro úhradu této částky a odevzdání Oznámení o plnění povinného podílu OZP Úřadu práce České republiky je 15. února 2013. Přehled stavu projednávaných předpisů Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů Sněmovní tisk: 752 Stav projednání: senát Předpokládaná účinnost: 1. 4. 2013 Právní úprava pracovnělékařských služeb obsažená v zákoně č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, nabyla účinnosti dnem 1. dubna 2012, avšak v plném rozsahu by se vzhledem k přechodným ustano- vením měla uplatňovat až od 1. dubna 2013. Ještě před koncem přechodného období byly Poslanecké sněmovně předloženy dva návrhy novel tohoto zákona – sněmovní tisky 807 a 752. Sněmovní tisk 752 měl původně pouze vyjmout všechny zaměstnance pracující na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr z povinnosti absolvovat vstupní lékařskou prohlídkou. Sněmovní tisk 807 byl o něco komplexnější. Nakonec byl věcný obsah tisku 807 implementován do tisku 752, aby bylo schválení rychlejší, a tisk 807 zamítnut. Poslanecká sněmovna tedy schválila následující změny v oblasti provádění pracovnělékařských služeb: Zaměstnavatelé, kteří mají oprávnění k poskytování zdravotních služeb, budou moci poskytovat pracovně- lékařské služby prostřednictvím svých zaměstnanců – lékařů s příslušnou atestací. Zároveň bude stanovena povinnost zaměstnavatelů zajistit odbornou nezávis- lost těchto zaměstnanců – lékařů a řešeny další aspek- ty poskytování pracovnělékařských služeb tímto způsobem. U dohod o pracovní činnosti a dohod o provedení práce nebudou vstupní prohlídky povinné v případě, že zaměstnanec má vykonávat práce nerizikové, tedy práce v 1. nebo 2. kategorii bez specifické zdravotní náročnosti. Pokud však zaměstnavatel bude mít pochyb- nosti o zdravotní způsobilosti uchazeče, může jej vyslat na vstupní prohlídku i v případě nerizikové práce. Zaměstnavatel bude moci vyslat uchazeče o práci zařazenou do 1. kategorie na vstupní lékařskou pro- hlídku k jeho registrujícímu poskytovateli (praktické- mu lékaři) i v případě, že zaměstnává jiné osoby prací rizikovou. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů Sněmovní tisk: 618 Stav projednání: Poslanecká sněmovna – 1. čtení Předpokládaná účinnost: 1. 1. 2013

A KT U A L I TY 4 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ Pracovněprávní aktuality Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 458/2011 Sb., o změně některých zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů Sněmovní tisk: 677 Stav projednání: Poslanecká sněmovna – 1. čtení Předpokládaná účinnost: 1. 1. 2013 Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů Sněmovní tisk: 766 Stav projednání: Poslanecká sněmovna – 1. čtení Předpokládaná účinnost: 1. 1. 2013 Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření, zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření, a zákon č. 428/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém spoření a zákona o doplňkovém penzijním spoření Sněmovní tisk: 833 Stav projednání: Poslanecká sněmovna – 1. čtení Předpokládaná účinnost: dnem vyhlášení Návrh zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva hmotného Stav projednání: vláda Předpokládaná účinnost: 1. 1. 2014 Věcný záměr zákona o stávce a výluce Stav projednání: připomínkové řízení ukončeno Předpokládaná účinnost: 1. 7. 2013 Návrh věcného záměru nové právní úpravy vstupu a pobytu cizinců na území České republiky, volného pohybu občanů Evropské unie a jejich rodinných příslušníků a ochrany státních hranic Stav projednání: vláda – schváleno Předpokládaná účinnost: 1. 1. 2015 Návrh věcného záměru zákona o dětské skupině a o změně souvisejících zákonů Stav projednání: vláda – schváleno Návrh věcného záměru legislativního řešení whistleblowingu a ochrany oznamovatelů Stav projednání: vláda – schváleno Předpokládaná účinnost: 1. 1. 2014 Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů Sněmovní tisk: 600 Stav projednání: neschválen Předpokládaná účinnost: 1. 1. 2013 Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů Sněmovní tisk: 721 Stav projednání: zamítnut Předpokládaná účinnost: 1. 1. 2013 Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách Sněmovní tisk: 807 Stav projednání: vzat zpět Předpokládaná účinnost: 1. 4. 2013 Aktuální znění právních předpisů na www.mzdovapraxe.cz v rubrice Knihovna

A KT U A L I TY PRÁCE A MZDA 2/2013 5 Pracovněprávní aktuality Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů Sněmovní tisk: 875 Stav projednávání: Poslanecká sněmovna – 1. čtení Předpokládaná účinnost: 1. dnem kalendářního měsíce po vyhlášení Cílem tohoto návrhu je stanovení obecných pravidel pro uznané druhy a formy studia, které jsou považovány za studium na středních školách pro účely státní sociální podpory a důchodového pojištění. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů Sněmovní tisk: 876 Stav projednávání: Poslanecká sněmovna – 1. čtení Předpokládaná účinnost: 1. dnem 2. kalendářního měsíce po vyhlášení Senát připravil novelu zákoníku práce, která má znovu zavést výjimku z limitů pro pracovní poměr na dobu urči- tou v případě, že jsou u zaměstnavatele dány vážné pro- vozní důvody nebo důvody spočívající ve zvláštní povaze práce. Tato možnost byla ze zákoníku práce vypuštěna s účinností od 1. 1. 2012. Do té doby zaměstnavatelé mohli – a v případě schválení novely budou opět moci – důvody umožňující neuplatnění limitů pro pracovní poměr na dobu určitou vymezit v písemné dohodě s odborovou organizací, eventuelně vnitřním předpisem v případě, že u nich odborová organizace nepůsobí. Pokud novela projde, budou zaměstnavatelé znovu moci, za stanovených/sjednaných podmínek, se zaměstnanci sjednávat pracovní poměry na dobu určitou delší než sta- noví zákoník práce – tedy podle současné úpravy na dobu delší než 3 roky. Dle znění novely by v dohodě s odborovou organizací či vnitřním předpise musela být kromě bližšího vymezení vážných provozních důvodů nebo důvodů spočívajících ve zvláštní povaze práce uvedena ještě pravidla jiného postupu zaměstnavatele při sjednávání a opakování pra- covního poměru na dobu určitou, okruh zaměstnanců zaměstnavatele, kterých se bude jiný postup týkat, a doba, na kterou se dohoda uzavírá / vnitřní předpis vydává. Návrh zákona, kterým se mění zákony související se zavedením karty sociálních systémů Sněmovní tisk: 838 Stav projednávání: Poslanecká sněmovna – 1. čtení Předpokládaná účinnost: dnem vyhlášení ČSSZ Změny v sociálním zabezpečení v roce 2013 ČSSZ na svých internetových stránkách přinesla přehled nejdůležitějších údajů pro rok 2013 týkajících se provádě- ní sociálního zabezpečení (v rubrice Tiskové zprávy 2012 pod názvem Nový rok provádění sociálního zabezpečení zásadně nemění, výjimkou je zavedení důchodového spoření) a informaci o zvýšení důchodů a příplatků k důchodům od 1. ledna 2013 (v rubrice Tiskové zprávy 2012 pod názvem Od ledna 2013 se zvýší důchody a pří- platky k důchodům). Zaměstnavatel jako plátce pojistného bude i nadále odvá- dět pojistné na sociální zabezpečení za své zaměstnance na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení. Dojde však k diferenciaci odváděných výší pojistného na důchodové pojištění u zaměstnanců účastnících se důchodového spoření, tj. 2. pilíře důchodového systému. Základní výměra důchodů bude v roce 2013 činit 2 330 Kč. Procentní výměra pro výpočet nových starobních důcho- dů zůstává nezměněna. Důchody přiznané do konce roku 2012 se od 1. 1. 2013 automaticky zvýší – základní výmě- ra o 60 Kč, procentní výměra o 0,9 %. Všichni poživatelé důchodu obdrží poštou oznámení o zvýšení. Sazba pojistného na nemocenské pojištění zůstává beze změn. Nemocenské bude i nadále vypláceno ČSSZ od 22. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti. Nové projednávané předpisy

A KT U A L I TY 6 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ Pracovněprávní aktuality Daňové aktuality Smlouva o sociálním zabezpečení mezi ČR a Indickou republikou Sněmovní tisk: 72 Stav projednání: Poslanecká sněmovna – schváleno Senát – souhlas s ratifikací Smlouva o sociálním zabezpečení mezi ČR a Moldavskou republikou Sněmovní tisk: 562 Stav projednání: Poslanecká sněmovna – schváleno Senát – souhlas s ratifikací Smlouva o sociálním zabezpečení mezi ČR a Ruskou federací Sněmovní tisk: 567 Stav projednání: Poslanecká sněmovna – schváleno Senát – souhlas s ratifikací Úmluva MOP č. 189 o pracovnících v cizí domácnosti Sněmovní tisk: 708 Stav projednání: Poslanecká sněmovna – 1. čtení Senát – bere na vědomí Projednávané mezinárodní smlouvy Daňové aktuality Ing. Dana Trezziová/Ing. Milena Ďurišová BDO Tax s. r. o., www.bdo.cz Příspěvek č. 384/23.10.12 Koordinačního výboru Komory daňových poradců ČR a Generálního finančního ředitelství ve vztahu k problematice daňového režimu výdajů sportovních klubů vynakládaných za účelem splnění smluvních podmínek vůči profesionálním hráčům Dne 23. října 2012 proběhlo v rámci zasedání Koordi- načního výboru Generálního finančního ředitelství (dále jen „GFŘ“) a Komory daňových poradců ČR projednání příspěvku č. 384/23.10.12, jež se zabývá problematikou daňového režimu výdajů sportovních klubů vynakláda- ných za účelem splnění smluvních podmínek vůči profesi- onálním hráčům. Daný příspěvek se zabývá možnými způsoby hrazení nákladů, popisem stávající praxe, řešením právního a daňového režimu nepojmenovaných smluv mezi hrá- čem a klubem a režimem zdanění z hlediska daně z příj- mů na straně klubu i hráče. Smluvní ujednání mezi klubem a hráčem v souvislosti s úhradou nutně a účelně vynaložených nákladů za úče- lem plnění smluvního závazku klubu se svojí podstatou blíží obsahu mandátní smlouvy. Obecně existují tři možnosti hrazení nákladů vzniklých mandatáři na základě plnění vyplývající ze smlouvy: náhrada nákladů, které mandatáři vzniknou, je sou- částí úplaty sjednané ve smlouvě; mandatář vyúčtuje náklady, které mu vzniknou, man- dantovi a ten je povinen je zaplatit (§ 572 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník); náklady v souvislosti s plněním závazků vyplývajících ze smlouvy nevzniknou přímo mandatáři. Příspěvek, jenž byl diskutován v rámci zasedání Koordi- načního výboru GFŘ a Komory daňových poradců ČR, se týká posledního způsobu hrazení nákladů, při kterém vzniklé náklady na hráče hradí ze svých vlastních pro- středků sportovní klub. Smlouvy, které sportovní kluby s hráči uzavírají, mají nej- častěji podobu smlouvy o sportovní činnosti a smlouvy o spolupráci při výkonu sportovní činnosti. Z těchto smluv pak vyplývají různé smluvní povinnosti na straně hráče i samotného klubu.

A KT U A L I TY PRÁCE A MZDA 2/2013 7 Daňové aktuality Sportovní kluby poskytují hráčům různá plnění, která souvisí s činností, jež je hráčem pro klub vykonávána, a to např. ubytování, stravování, léky a léčiva, regenerace a terapie, doprava, sportovní vybavení a pomůcky, obuv a oblečení. V současnosti existuje praxe, kdy klub hráčo- vi účtuje tyto náklady a hráč klubu zpětně účtuje tyto náklady ve formě např. mimořádných odměn nad úroveň sjednané základní odměny. Poté dojde ke vzájemnému zápočtu těchto pohledávek a závazků, přičemž nedojde k žádnému finančnímu plnění. Tato dosavadní praxe ale představuje nadměrnou administrativní zátěž, která je i podle Nejvyššího správního soudu daňově neutrální. Ústřední problematikou příspěvku je právní režim smluv o spolupráci při výkonu sportovní činnosti, v rámci které hráči vystupují při uzavírání smlouvy jako osoby samo- statně výdělečně činné a sportovní kluby jako obchodní společnosti, a s tím souvisí daňový režim poskytovaných plnění na straně klubu a na straně hráče. Uzavírané smlouvy jsou častokrát nepojmenované, nicméně svým charakterem se blíží smlouvě mandátní (podle obchodní- ho zákoníku) nebo smlouvě příkazní (podle občanského zákoníku). V souvislosti s nejasným daňovým režimem takto uzavíraných smluv zpracovatel navrhuje, aby se smluvní vztah v zásadě odpovídající svým obsahem a úpravou mandátní smlouvě na jedné straně a daňový režim hráče i klubu na straně druhé řídil obdobně jako v případě vztahu mandatáře a mandanta. GFŘ s návrhem nesouhlasí a říká, že obsah nepojmeno- vané smlouvy nelze posuzovat jako smlouvu mandátní jen proto, že jsou si svým charakterem podobné. Innomi- nátní smlouva se často může blížit typové smlouvě, nic- méně z doktríny soukromého práva je vyloučeno, aby se innominátní smlouva stala částečně nebo zcela smlouvou mandátní i přesto, že jsou si charakterem podobné. Z daňového hlediska není zároveň možné na soukromo- právní smluvní vztah určený innominátní smlouvou apli- kovat daňový postup, který by byl použit u mandatáře a mandanta. Z výše uvedeného vyplývá, že problémy vyplývající z nejasnosti podstaty uzavíraných smluv není možné vyjasnit univerzálním řešením. Podle GFŘ mají tak být příjmy každého hráče posuzovány jednotlivě na základě obsahu a charakteru konkrétní smlouvy a žádný univerzální daňový výklad nelze aplikovat. Informace ČSSZ k zvýšení důchodů a příplatků k důchodům Všechny důchody přiznané před 1. lednem 2013, které jsou vypláceny z českého důchodového systému, jsou od roku 2013 zvýšeny, a to hned od první lednové splátky. Tuto informaci uvedla na svých webových stránkách Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) dne 10. prosince 2012. Zvýšení bude provedeno ČSSZ automaticky a není tak potřebné o něj žádat. Zvyšují se následující důchody: starobní (včetně předčasných starobních); invalidní (pro invaliditu prvního, druhého i třetího stupně); vdovské, vdovecké a sirotčí. Základní výměra všech důchodů se zvyšuje z 2 270 Kč na 2 330 Kč, což představuje zvýšení o 60 Kč. Procentní výměra důchodu, která je pro každého individuální a odvíjí se od získaných dob důchodového pojištění a od dosahovaných příjmů, je rovněž zvýšena, a to o 0,9 %. Toto zvýšení se provádí na základě rozhodnutí Minister- stva práce a sociálních věcí (MPSV) v září 2012 prostřed- nictvím vyhlášky č. 324/2012 Sb. Zvýšené jsou rovněž dílčí důchody přiznané podle koor- dinačních nařízení Evropské unie nebo podle mezinárod- ních smluv o sociálním zabezpečení. U těchto důchodů dojde ke zvýšení procentní části důchodů rovněž o 0,9 % a základní výměra bude zvýšena pouze o poměrnou část z 60 Kč, která odpovídá poměru české doby důchodové- ho pojištění vůči celkově získané době. Od roku 2013 dochází na základě rozhodnutí MPSV vyhláškou č. 325/2012 Sb. také ke zvýšení příplatků k důchodům přiznaným před 1. lednem 2013 podle naří- zení vlády č. 622/2004 Sb., o poskytování příplatku k důchodu ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem, ve znění pozdějších předpisů, a rovněž podle zákona č. 357/2005 Sb., o ocenění účast- níků národního boje za vznik a osvobození Českosloven- ska a některých pozůstalých po nich, ve znění pozdějších předpisů. Příplatky k důchodům se zvyšují o 0,9 % částky příplatku náležící ke dni, od kterého se příplatek zvyšuje. Zvýšení neplatí pro zvláštní příspěvek k důchodu podle zákona č. 357/2005 Sb. O zvýšení důchodů jsou pobíratelé důchodů informováni prostřednictvím oznámení. Ti, kteří důchod pobírají v hotovosti od České pošty, obdrží oznámení poštovním doručovatelem i s výplatním dokladem při výplatě zvýše- ného důchodu za leden 2013. Ti, kteří důchod pobírají bezhotovostně na bankovní účet, obdrží oznámení běž- nou listovní zásilkou na adresu evidovanou u ČSSZ. Změny v oblasti správy daní Novela zákona č. 458/2011 Sb., o změně zákonů souvise- jící se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách

A KT U A L I TY 8 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ Daňové aktuality daňových a pojistných zákonů, který jako celek nabývá účinnosti až 1. 1. 2015, posunula účinnost vybraných ustanovení týkajících se správy daní na 1. 1. 2013. Nejpodstatnější změna se týká registrace, kdy dochází ke zcela nové struktuře úpravy registrační povinnosti. V daňovém řádu zůstává zachována pouze obecná úpra- va procesu registrace. V přihlášce k registraci je daňový subjekt povinen uvést předepsané údaje potřebné pro správu daní. Údaje povinně vyžadované při registraci tedy již nejsou v daňovém řádu specifikovány, ale vyplý- vají z obsahu registračního tiskopisu. Nově je možno oznamovací povinnost splnit pouze prostřednictvím oznámení o změně registračních údajů podaném na pře- depsaném tiskopise vydaném Ministerstvem financí. Daňový řád dále upravuje postup správce daně a daňo- vého subjektu při odstraňování pochybností v registrač- ních údajích. Úprava podmínek vzniku registrační povin- nosti fyzických i právnických osob je přesunuta z daňového řádu do nových ustanovení zákona o daních z příjmů (§§ 39, 39a, 39b). Tato jednotlivá ustanovení pak specifikují skutečnosti rozhodné pro vznik registrační povinnosti, a to zvlášť pro poplatníky, kteří jsou daňovými rezidenty ČR a nerezidenty. Zákon o daních z příjmů rovněž upravuje registrační povinnost plátce daně. Podstatnou změnou je, že dochá- zí ke zkrácení lhůty pro podání přihlášky k registraci pro poplatníky daně z příjmů, a to ze současných 30 na 15 dnů ode dne naplnění rozhodných skutečností specifikova- ných zákonem. U plátce daně je tato lhůta rovněž zkráce- na, a to ze současných 15 na 8 dnů. Další změna se týká zkrácení lhůty pro podání hlášení, které se bude nově podávat do 20 dnů po uplynutí měsí- ce, v němž vznikla plátci daně povinnost, která je před- mětem hlášení. Lhůta pro podání vyúčtování se rovněž zkracuje, a to ze současných 4 měsíců po uplynutí kalen- dářního roku na 3 měsíce. Daňový řád pak nově stanoví, že lhůtu pro podání hlášení nebo vyúčtování nelze pro- dloužit. Pozitivní změnou je nová formulace podmínek pro podá- ní dodatečných daňových přiznání (vyúčtování) na daň nižší. Pro možnost jeho podání již není vyžadováno, aby vyšly najevo nové skutečnosti nebo důkazy nasvědčující tomu, že daň byla stanovena v nesprávné výši. Nově je možno toto dodatečné daňové přiznání podat v případě, že daň byla stanovena v nesprávné výši. Zároveň však nelze v tomto dodatečném daňovém přiznání nebo doda- tečném vyúčtování namítat vady postupu správce daně. Nemůže tedy sloužit k nápravě procesních pochybení správce daně, k čemuž slouží jiné instituty, a to opravné a dozorčí prostředky. Pokuta za opožděné podání tvrzení daně se nově nepře- depíše a daňovému subjektu nevzniká povinnost ji uhra- dit, pokud dosáhne její vypočtená výše částku menší než 200 Kč. Naopak v případě, že daňový subjekt nepodá daňové tvrzení vůbec, a to po dobu, po kterou možnost podat tvrzení trvá, použije se při výpočtu stanovená horní hranice a výše pokuty za opožděné tvrzení daně v tomto případě činí vždy nejméně 500 Kč. Pokud uplynula lhůta pro podání daňového tvrzení přede dnem nabytí účin- nosti novely, uplatní se pokuta za opožděné tvrzení daně podle dosavadních právních předpisů. Informace Ministerstva financí ČR k platnosti protokolu ke smlouvě o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů a z majetku mezi Českou republikou a Rakouskou republikou Ministerstvo financí ČR informuje, že dne 26. listopadu 2012 vstoupil v platnost Protokol mezi Českou republikou a Rakouskou republikou, který upravuje smlouvu mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů a z majetku a protokol k ní podepsané dne 8. června 2006 v Praze. Protokol byl podepsán ve Vídni dne 9. března 2012. Protokol se má v obou státech provádět v souvislosti se zdaňovacími obdobími začínajícími 1. lednem 2013 a později. Text tohoto dokumentu bude v nejbližší době zveřejněn ve Sbírce mezinárodních smluv. Informace MPSV k vypršení platnosti průkazů ZTP a ZTP-P Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) dne 18. pro- since 2012 zveřejnilo na svých webových stránkách infor- mace o tom, že v souvislosti s vypršením platnosti průka- zů ZTP nebo ZTP-P do konce roku 2012 se občané nemusí obávat, že by kvůli tomu nemohli nadále využívat výhody a slevy pro osoby se zdravotním postižením. Na úřadě práce si mohou převzít novou sKartu, která od nového roka průkazky nahradí, anebo mohou požádat o vydání průkazky na přechodnou dobu. Z toho vyplývá, že by se tak nemělo stát, aby zdravotně postižení lidé neměli žádný průkaz. V případě, že platnost průkazu vyprší koncem roku 2012, měli by občané obdržet sKar- tu, a to v čase mezi 2. a 3. lednem 2013. Pokud někdo obdržel výzvu k vyzvednutí sKarty později, mohou pro vyřešení situace kontaktovat svůj úřad práce. Všechny průkazy ZTP i ZTP-P budou pravděpodobně do konce roku 2015 nahrazeny sKartami.

A KT U A L I TY PRÁCE A MZDA 2/2013 9 Daňové aktuality Od 1. ledna 2013 se zavádí třípilířový důchodový systém jako důsledek důchodové reformy Od 1. ledna 2013 je uvedena v život důchodová reforma, která zavádí třípilířový důchodový systém. První pilíř – průběžný důchodový systém První pilíř zastoupený průběžným systémem představuje stá- tem vyplácené důchody a je založen na povinných odvo- dech zaměstnanců a zaměstnavatelů do státního důchodo- vého systému. Pro rok 2013 nedochází v této oblasti k žádným podstatným změnám, pouze se zvyšuje hranice maximálního vyměřovacího základu na částku 1 242 432 Kč. Druhý pilíř – důchodové spoření Druhý pilíř spuštěný zákonem č. 426/2011 Sb., o důcho- dovém spoření, přináší nové povinnosti zaměstnancům i zaměstnavatelům. Zaměstnanec, který se rozhodne vstoupit do II. pilíře, uzavře sám s vybranou penzijní společností smlouvu o důchodovém spoření. Penzijní společnost zašle žádost o registraci smlouvy správci Centrálního registru smluv (spadá pod specializovaný finanční úřad), který zaregist- rování smlouvy oznámí zaměstnanci. Od 1. dne měsíce následujícího po nabytí právní moci rozhodnutí o zaregistrování smlouvy se zaměstnanec stane poplatníkem a jeho zaměstnavatel plátcem pojist- ného na důchodové spoření. O této skutečnosti je zaměstnanec povinen informovat písemně každého svého zaměstnavatele. Za porušení oznamovací povin- nosti vyměří finanční úřad zaměstnanci pokutu a vznikne mu povinnost uhradit dodatečný odvod příspěvku na důchodové spoření. Zaměstnavateli v takovém případě povinnost odvodu nevzniká. Zaměstnavatel zaměstnan- ce, který je zaregistrován jako plátce daně z příjmů fyzic- kých osob ze závislé činnosti, nemá v této souvislosti žád- nou speciální povinnost registrace. Zaměstnavatel srazí a odvede za zaměstnance, který je účastníkem II. pilíře, příspěvky na důchodové spoření ve výši 5 % z vyměřovacího základu tohoto zaměstnance. Současně s odvodem je zaměstnavatel povinen zaslat svému finančnímu úřadu elektronicky Hlášení k záloze na pojistné na důchodové spoření. Termín pro odvod příspěvků na důchodové spoření příslušnému finanční- mu úřadu a k podání hlášení o tomto odvodu je do 20. dne po uplynutí zálohového období. Poprvé vznikne zaměstnavateli povinnost podat hlášení a odvést zálohu na příspěvek na důchodové spoření za měsíc, ve kterém se některý z jeho zaměstnanců stal účastníkem II. pilíře. Po skončení zdaňovacího období bude zaměstnavatel povinen podat finančnímu úřadu elektronicky Vyúčtování pojistného na důchodové spoření. Zároveň s odvodem příspěvků na důchodové spoření do II. pilíře sníží zaměstnavatel o 3 % odvod pojistného na standardní důchodové pojištění zaměstnance (I. pilíř). Zaměstnanec účastný II. pilíře, tj. důchodového spoření, bude tak odvádět celkem 8,5 % ze svého vymě- řovacího základu (3,5 % do I. pilíře na důchodové pojiš- tění a 5 % nově do II. pilíře na důchodové spoření). Na odvodu zaměstnavatele ve výši 25 % z vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení se nic nemě- ní a u zaměstnance účastného pouze I. pilíře rovněž nedochází ke změně, tzn. že u něho bude i nadále platit odvod na důchodové pojištění ve výši 6,5 % z vyměřova- cího základu pro pojistné na sociální zabezpečení. Maximální hranice vyměřovacího základu pro pojistné na sociální zabezpečení pro rok 2013 ve výši 1 242 432 Kč platí i pro pojistné na důchodové spoření. Třetí pilíř – doplňkové penzijní spoření Třetí pilíř důchodové reformy je reprezentován doplňko- vým penzijním spořením, tj. plně dobrovolným systémem a v souvislosti se spuštěním důchodové reformy od 1. ledna 2013 byl v tomto směru novelizován i zákon o daních z příjmů. Např. novelou zákona č. 427/2012 Sb., o doplňkovém penzijním spoření se od 1. ledna 2013 zavádí zvýšený roční limit příspěvku zaměstnavatele uve- dený v § 6 odst. 9 písm. p) ZDP z 24 000 Kč na 30 000 Kč. Terminologicky i věcně bude zákon o daních z příjmů novelizován v návaznosti na důchodovou reformu tak, aby příspěvek zaměstnavatele bylo možno použít i na tzv. doplňkové penzijní spoření uzavřené mezi zaměst- nancem a penzijní společností, který bude zaměstnavatel poukazovat na účet zaměstnance zřízený u penzijní společnosti. Daňovou odčitatelnou položku ve smyslu § 15 odst. 5 ZDP bude od 1. ledna 2013 možno v maximální možné výši 12 000 Kč využít v případě, že účastník doplňkového penzijního spoření a penzijního připojištění se státním příspěvkem naspoří částku 24 000 Kč ročně (oproti 18 000 Kč do konce roku 2012). Vzhledem ke zvýšení státního příspěvku u penzijního připojištění se státním příspěvkem a s ohledem na státní příspěvek u doplňko- vého penzijního spoření se od 1. ledna 2013 změnila i částka, o kterou se úhrn poplatníkem zaplacených přís- pěvků snižuje (ze 6 000 Kč se tato částka zvyšuje na 12 000 Kč ročně).

10 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ V souvislosti s důchodovou reformou bylo při- kročeno k zavedení nového systému, který má státní důchodové pojištění doplnit o důchod ze spořícího fondově financovaného systému, tzv. II. pilíře – důchodového spoření. I. pilíř Důchodové pojištění II. pilíř Důchodové spoření III. pilíř Doplňkové penzijní spoření K realizaci uvedeného II. pilíře již došlo přije- tím zákona o důchodovém spoření, který byl schválen v prosinci 2011 a nabyl účinnosti od 1. ledna 2013. K témuž datu nabyly účinnosti i procesní normy k tomuto zákonu, tj. zákon o pojistném na důchodové spoření, jeho doprovodný zákon. Kdy se stává fyzická osoba účastníkem důchodového spoření Prvním dnem kalendářního měsíce následu- jícího po kalendářním měsíci, ve kterém roz- hodnutí, kterým byla smlouva zaregistrová- na, nabylo právní moci (§ 9 odst. 9 zákona o důchodovém spoření). Skutečnost, že roz- hodnutí o registraci nabylo právní moci, je účastníkovi sdělena Centrálním registrem smluv, a to formou „Oznámení o nabytí práv- ní moci“. ZPDS pak zakotvuje v § 29 povinnost pro poplatníka (zaměstnance) účást na důcho- dovém spoření písemně oznámit plátci pojistného (zaměstnavateli), a to tak, aby mohl plátce pojistného tuto skutečnost zohlednit při srážce pojistného za příslušný kalendářní měsíc, přičemž tuto povinnost musí poplatník splnit vůči každému svému plátci pojistného. Vzhledem ke skutečnosti, že poplatník není schopen sám posoudit, které jeho příjmy jsou zpojistněny, oznamuje tuto skutečnost všem svým plátcům, od kte- rých mu plynou příjmy ze závislé činnosti. Pro účely oznámení této skutečnosti doporu- čujeme použít tiskopis „Oznámení o účasti na důchodovém spoření – tiskopis MFin 5544“. ZPDS nestanoví povinnost hlásit učast na předepsaném tiskopise, avšak pokud budou poplatníci u plátců používat k nahlášení účasti na důchodovém spoření tento tiskopis, předejde se případným chy- bám při určení měsíce, za který má být popr- vé sraženo poplatníkovi pojistné na důcho- dové spoření z jeho příjmů a měsíce, za který plátce podává poprvé hlášení, tak jak mu ukládá ZPDS. Rozhodnutí o registraci: 28.ledna 2013 Nabytí právní moci: 2. února 2013 Účastníkem od: 1. března 2013 Plátce podává hlášení za měsíc: březen 2013 Tiskopis „Oznámení o účasti na důchodo- vém spoření“ (tiskopis MFin 5544) není vydá- ván tiskem, ale je uveřejněn, jako i ostatní nepovinné tiskopisy pro plátce pojistného a poplatníky (zaměstnance), kteří jsou účastní- ky důchodového spoření, na internetových Příklad č. 1 T É M A M ĚS Í C E Pojistné na důchodové spoření z pohledu zaměstnavatele a zaměstnance Pojistné na důchodové spoření z pohledu zaměstnavatele a zaměstnance Cílem tohoto článku je seznámit zaměstnavatele a zaměstnance s II. pilířem důchodové reformy, a to zejména se zákonem o pojistném na důchodové spoření, kde jsou zakotveny povinnosti zaměstnavatelů a zaměstnanců na úseku důchodového spoření. Jana Šmídová Generální finanční ředitelství. Daň z příjmů FO – metodika závislé činnosti a plátců pojistného.

T É M A M ĚS Í C E PRÁCE A MZDA 2/2013 11 Pojistné na důchodové spoření z pohledu zaměstnavatele a zaměstnance stránkách Finanční správy ČR (do konce roku 2012 to byly stránky České daňové správy) na adrese www.financnisprava.cz v databázi daňových tiskopisů, případně v sekci rychlá navigace / důchodové spoření – OPT-OUT. Zde taktéž naleznete plná znění všech zákonů týkající se důchodové reformy, včetně vzorů tiskopisů, které sloužily jako podklad pro tvorbu elektronického podání hlášení, následného hlášení a vyúčtování a dotazy a odpovědi týkající se plátce pojistného a výběru pojistné- ho na důchodové spoření. Nesplnění oznamovací povinnosti Zjistí-li plátce pojistného, že poplatník nesplnil oznamo- vací povinnost, např. nenahlásil včas svou účast na důchodovém spoření, je povinen tuto skutečnost nepro- dleně oznámit správci pojistného (§ 30 ZPDS). V praxi to znamená, že oznamovací povinnost plní plátce u správ- ce pojistného podle místní příslušnosti poplatníka. Poplatníkovi pak vzniká povinnost uhradit správci pojistné- ho takto neodvedené pojistné namísto plátce pojistného spolu s přirážkou k pojistnému; přirážka k pojistnému činí 10 %. Pokud ke zjištění porušení povinnosti došlo na zákla- dě oznámení tohoto poplatníka nebo plátce pojistného, činí přirážka k pojistnému poloviční výši (§ 31 ZPDS). Pozor: Plátce pojistného v této souvislosti nepodává následné hlá- šení – jedná se o pochybení ze strany poplatníka! V praxi to znamená, že tomuto poplatníkovi bylo chybně odvedeno pojistné nejen do II. pilíře – bylo odvedeno 0 Kč, mělo být odvedeno 5 % z měsíčního vyměřovacího základu, ale i do I. pilíře – bylo odvedeno 6,5 % namísto 3,5 %. Jak již bylo uvedeno výše, nedoplatek do II. pilíře od tohoto poplatníka vybere správce pojistného včetně přirážky, a zároveň poplatníkovi vznikne přeplatek na pojistném v I. pilíři na důchodovém pojištění, který mu ČSSZ vrátí na základě jeho žádosti. Upozorňuji, že pře- vody pojistného mezi jednotlivými pilíři se neprovádějí. Obecně při výběru pojistného sice platí, že odpovědnost za sražení a odvedení pojistného, resp. zálohy na pojist- né, má za poplatníka plátce pojistného, není však důvod, aby plátce pojistného nesl odpovědnost za to, že mu poplatník neoznámí skutečnost, že je účastníkem důcho- dového spoření – a následky nesplnění oznamovací povinnosti tedy nese ten, kdo pochybil, tj. poplatník. Pokud oznamovací povinnost nesplní plátce pojistného (§ 30 odst. 2 ZPDS), lze mu uložit pořádkovou pokutu podle § 247 odst. 4 daňového řádu, a to do 1 roku ode dne, kdy došlo k porušení oznamovací povinnosti, a v souladu s § 30 odst. 2 DŘ bez výzvy. Kdo je plátcem pojistného na důchodové spoření Podle § 2 ZPDS je plátcem pojistného na důchodové spo- ření plátce daně z příjmů fyzických osob ze závislé čin- nosti a z funkčních požitků, pokud je podle zákona o daních z příjmů povinen vybírat nebo srážet daň z příj- mů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků poplatníkovi, který je zároveň poplatníkem pojistného na důchodové spoření. Plátcovou pokladnou pro pojistné na důchodové spoření je pak organizační jednotka plátce pojistného, která je plátcovou pokladnou pro daň z příj- mů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požit- ků a kde má docházet ke srážení pojistného na důchodo- vé spoření. Plátce pojistného přitom nemá registrační povinnost, je registrován přímo ze zákona, a to na základě prvního podaného hlášení. Předpokladem však je, že je registro- ván jako plátce daně z příjmů ze závislé činnosti a z funkč- ních požitků, a to buď k zálohové dani (druh příjmu 71), anebo k dani z příjmů fyzických osob vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně (druh příjmu 772). O vzniku a zániku registrace plátce pojistného nebo plátcovy pokladny pro pojistné na důchodové spoření učiní správ- ce pojistného elektronicky úřední záznam. Avšak pozor, neprodleně poté, kdy plátce pojistného nebo jeho plátco- va pokladna přestane mít alespoň jednoho poplatníka, je plátce pojistného povinen elektronicky podat příslušné- mu správci pojistného oznámení o změně registračních údajů, ve kterém tuto skutečnost uvede. V této souvislos- ti (míněno oznámení) nepodává plátce pojistného vyú- čtování za část pojistného období. Upozornění: Veškerá podání vůči správci pojistného (tj. správci daně – finančnímu úřadu) činí plátce pojistné- ho pouze elektronicky. Elektronicky učiněné podání znamená, že je nutné dodr- žet stanovený formát (tvar) a strukturu (uspořádání) datové zprávy v souladu s § 72 odst. 3 DŘ. Nerespekto- vání uvedených pravidel by mělo za následek vadu podá- ní ve smyslu § 74 DŘ. Zde se poprvé setkáváme s elek- tronickou formou podání. Na úseku podání vůči správci pojistného II. pilíře, tj. Finančním úřadům, činí plátce pojistného veškerá podání pouze elektronicky. Kromě výše uvedeného oznámení se dále jedná o podání hláše- ní, následného hlášení a vyúčtování. Pro elektronická podání slouží adresa www.daneelektronicky.cz. Dále upozorňuji, že potřebné struktury XML souborů hlášení

a následného hlášení jsou zveřejněny na stejné adrese, kde bude následně zveřejněna i struktura vyúčtování. Sazba pojistného/výpočet/pojistné období Sazba pojistného (§ 6 ZPDS): Sazba pojistného na důchodové spoření činí 5 %. Tzn. 3 %, která jsou převe- dena z pojistného na důchodové pojištění (účastníci důchodového spoření mají sazbu pojistného na důchodo- vé pojištění, tedy I. pilíř, o 3 % nižší) a další 2 % si účast- ník důchodového spoření přidává z vlastních prostředků. Výpočet pojistného (§ 7 ZPDS): Pojistné na důchodové spoření se vypočte jako součin základu pojistného na důchodové spoření a sazby pojistného na důchodové spoření. Pojistné období (§ 8 ZPDS): Pojistným obdobím pojist- ného na důchodové spoření je kalendářní rok, tzn. jedná se o sjednocení se zdaňovacím obdobím pro daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků. Pro I. pilíř – tj. důchodové pojištění – zůstávají v roce 2013 ještě rozhodná období v rozsahu kalendářního měsíce. Základ pojistného Podle § 4 odst. 2 ZPDS je dílčím základem pojistného ze závislé činnosti součet vyměřovacích základů zaměst- nance pro pojistné na důchodové pojištění (I. pilíř) za rozhodná období. Tzn. že se jedná o roční základ, který se skládá ze součtu měsíčních vyměřovacích základů podle § 5 zákona o pojistném na sociální zabezpečení. Z toho je zřejmé, že platí pravidlo, že měsíční vyměřovací základ je vždy shodný pro I. a II. pilíř. Vyměřovací základ podle § 5 zákona o pojistném na sociální zabezpečení je úhrn příjmů, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zda- nění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzic- kých osob podle ZDP a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním, které zakládá účast na nemocenském pojištění. Do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrnují v roce 2013 tyto příjmy: náhrada škody podle zákoníku práce, odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné poskytovaná na základě zvláštních právních předpisů a odměna při skončení funkčního období náležející podle zvláštních právních předpisů, věrnostní přídavek horníků, odměny vyplácené podle zákona o vynálezech a zlep- šovacích návrzích, pokud vytvoření a uplatnění vyná- lezu nebo zlepšovacího návrhu nemělo souvislost s výkonem zaměstnání, jednorázová sociální výpomoc poskytnutá zaměstnan- ci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekolo- gické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události, plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu tře- tího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skon- čení zaměstnání, pojistné zaplacené zaměstnavatelem za zaměstnance podle § 8 odst. 2 zákona o pojistném na sociální zabezpečení. V § 5 ZPDS je stanoven maximální základ pojistného; jedná se o částku stanovenou jako maximální vyměřovací základ zaměstnance pro placení pojistného na důchodo- vé pojištění podle § 15a odst. 1 zákona o pojistném na sociální zabezpečení – tedy o 48násobek průměrné mzdy stanovené k 1. lednu příslušného kalendářního roku. Každý plátce jej sleduje samostatně a po dosažení maxi- málního vyměřovacího základu plátce již pojistné nesráží. U více zaměstnavatelů se považuje pojistné zaplacené zaměstnavatelem z úhrnu jeho základů pojistného ze všech zaměstnání, které přesahuje tento maximální základ pojistného za přeplatek na pojistném, který lze na důcho- dovém pojištění (I. pilíř) vrátit na základě žádosti poplat- níka; to ale neplatí pro pojistné na důchodové spoření (II. pilíř), kde se postupuje podle § 28 ZPDS – viz dále. V souvislosti s maximálním vyměřovacím základem při- pomínáme výše uvedené pravidlo, že vyměřovací základ pro I. pilíř je vždy shodný s vyměřovacím základem II. pilíře. Vysokopříjmový poplatník již v březnu 2013 překročil maximální vyměřovací základ pro I. pilíř – důcho- dové pojištění. Tzn. že od dubna 2013 mu mzdová účetní již pojistné nesráží. V květnu 2013 se tento poplatník stal účast- níkem II. pilíře – důchodového spoření. Vzhledem k tomu, že tento účastník má již v roce 2013 u stejného zaměstnavate- le překročen maximální vyměřovací základ, nesráží mu zaměstnavatel pojistné ani do II. pilíře, avšak i tohoto poplatníka uvádí do měsíčního hlášení s tím, že jsou uvede- ny identifikační údaje poplatníka a v ostatních sloupcích u tohoto poplatníka je uvedena 0 (z důvodu překročení maximálního vyměřovacího základu). Příklad č. 2 T É M A M ĚS Í C E 12 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ Pojistné na důchodové spoření z pohledu zaměstnavatele a zaměstnance

T É M A M ĚS Í C E PRÁCE A MZDA 2/2013 13 Pojistné na důchodové spoření z pohledu zaměstnavatele a zaměstnance Přeplatek připadající na poplatníka V případě, že poplatník uplatnil písemnou formou u plát- ce pojistného (může uplatnit u kteréhokoliv plátce, kdy- koliv a v jakékoliv výši) přeplatek připadající na poplatní- ka (§ 28 ZPDS), plátce pojistného vypořádá tento přeplatek připadající na poplatníka tím, že sníží svoji budoucí srážkovou i odvodovou povinnost k pojistnému připadající na tohoto poplatníka ve výši uplatněného přeplatku a tuto skutečnost taktéž uvede v hlášení (níže uveden vzorový příklad na vyplnění). Pro uplatnění pře- platku doporučuji využít nepovinný tiskopis Žádost poplatníka daně z příjmů ze závislé činnosti a z funkč- ních požitků o vypořádání přeplatku na důchodovém spoření – tiskopis MFin 5545. K tomu uvádíme, že přeplatek připadající na poplatníka může vzniknout pouze ze dvou důvodů: Přeplatek podle § 28 odst. 1 písm. a) ZPDS – částka pojistného na důchodové spoření připadající na jed- notlivého poplatníka odvedená (tím rozumíme i při- psaná ve prospěch poplatníka na osobní zaměstna- necký účet u správce pojistného) plátcem pojistného převyšuje předpis pojistného připadající na tohoto poplatníka. Jedná se o přeplatek, který vznikl z důvodu chybně sražené vyšší částky plátcem pojistného, kterou následně plátce pojistného opravil v následném hláše- ní, příp. v rámci vyúčtování, popř. v rámci dodatečné- ho vyúčtování. Přeplatek podle § 28 odst. 1 písm. b) ZPDS – částka, o kterou součet předpisů pojistného připadajícího na jednotlivého poplatníka od všech jeho plátců pojistné- ho převyšuje částku odpovídající pojistnému vypočte- nému z maximálního základu pojistného na důchodo- vé spoření (viz § 5 ZPDS). Pozor! V rámci pojistného období 2013 jej nelze uplatnit. Pokud poplatník uplatnil nárok na vypořádání přeplat- ku připadajícího na poplatníka ve výši přesahující tento přeplatek, použije se ustanovení § 30 a 31 ZPDS (viz výše). Pro účely zjištění přeplatku podle § 28 odst.1 písm. a) ZPDS lze využít výpis od penzijní společnosti, příp. požádat správce pojistného o výpis z osobního účast- nického účtu. Pro účely zjištění přeplatku podle § 28 odst. 1 písm. b) ZPDS lze využít nepovinný tiskopis „Potvrzení o sražených zálohách na pojistné na důchodové spoření – tiskopis MFin 5543“. Příklad vyplnění řádného hlášení s přeplatkem: Plátce pojistného u poplatníka s vyměřovacím základem 20 000 Kč sráží pravidelně měsíčně na důchodové spoření – 1 000 Kč. V měsíci říjnu 2013 jej poplatník požádá písem- ně na doporučeném tiskopise MFin 5545 o vypořádání pře- platku podle § 28 odst. 1 písm. a) ZPDS, který vznikl u jiné- ho plátce pojistného (poplatník měl souběžně 2 zaměstnání a oba příjmy podléhaly pojistnému). Jednalo se o přeplatek na pojistném ve výši 500 Kč; poplatník zároveň uvedl DIČ plátce pojistného, u kterého tento přeplatek vznikl z důvo- du, že tento druhý plátce srazil poplatníkovi svou chybou do II. pilíře za měsíc červen 2013 o 500 Kč více a tuto chybu následně opravil formou následného hlášení k příslušnému měsíci, tj. k červnu 2013. Pozn.: aby měl poplatník jistotu, že si uplatňuje správnou výši přeplatku podle § 28 odst. 1 písm. a) ZPDS, jak již bylo výše uvedeno, požádá správce pojistného o výpis z osobní- ho účastnického účtu, protože v tomto případě není rozho- dující, o kolik bylo původně poplatníkovi sraženo více, ale jaká částka byla plátcem odvedena a připsána ve prospěch poplatníka. Hlášení Plátce pojistného srazí poplatníkovi zálohu na pojistné (bez ohledu na skutečnost, zda z příjmů, které podléhají pojistnému byla sražena zálohová či srážková daň) v ter- mínu, ve kterém se sráží záloha na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, a to obdob- ným způsobem, jako sráží tuto zálohu na daň. Takto sra- ženou zálohu na pojistné plátce pojistného odvádí v ter- mínu pro podání hlášení. Podle novelizovaného § 137 odst. 1 DŘ se hlášení se podává v termínu 20 dnů po uplynutí kalendářního měsíce, za který plátce pojistného zálohu na pojistné srazil. Pokud tedy bylo např. sraženo za březen 2013 dne 5. dubna 2013, podává se hlášení za březen do 20. dubna 2013. Údaje o provedených srážkách a vyměřovacích základech pak plátce uvedou do Hlášení k záloze na pojistné na důchodové spoření (podle jednotlivých poplatníků a za plátce celkem) a jak již bylo výše uvedeno, podání lze uči- nit pouze elektronicky. Před uplynutím lhůty pro podání může plátce pojistného nahradit již podané hlášení Příklad č. 4 Příklad č. 3

opravným hlášením. V případě, že správce daně stanoví jinou lhůtu pro odvod záloh na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků, plátce nemusí již žádat o jinou lhůtu pro odvod pojistného; jak- mile je tedy stanovena jiná lhůta pro odvod záloh ze závislé činnosti, automaticky se tato jiná lhůta vztahuje i pro pojistné na důchodové spoření; pokud se podává hlášení k záloze na pojistné v této jiné posunuté lhůtě (maximálně do konce příslušného měsíce), je v této lhůtě splatná i záloha na pojistné. Zároveň platí pravidlo, že sražená záloha na pojistné, která byla připsána 20 dnů přede dnem splatnosti na osobní pojistný účet plátce pojistného, se nepoužije na úhradu nedoplatků na jiných osobních daňových účtech (§ 17–19 ZPDS). Na základě podaného hlášení se záloha tvrzená plátcem pojistného (za plátce pojistného jako celek – v hlášení viz 09, jedná se o součet vypočtených záloh na pojistné za jednotlivé poplatníky) považuje za vyměřenou dnem uplynutí lhůty pro podání hlášení, a to ve výši v něm tvr- zené. Jedná se o nový institut ve správě daní/pojistného, a to pouze u záloh na pojistné a pouze ve vztahu k plát- cům pojistného – tzv. samovyměření (§ 22 ZPDS), kdy není vydáváno správcem pojistného žádné rozhodnutí. Pozor: V případě, že plátce pojistného nepodá hlášení ve lhůtě, má se za to, že tvrdil zálohu ve výši 0 Kč, při- čemž pokuta za opožděné tvrzení pojistného se neuplat- ní. Samovyměřena záloha ve výši 0 Kč vzniká tedy v pří- padě, že plátce vůbec nepodal hlášení za příslušné zálohové období nebo pokud podal hlášení po lhůtě pro podání. Pak se ale tvrzená částka uvedená v pozdě poda- ném hlášení, které bylo posouzeno jako následné hlášení, považuje za doměřenou ve výši v něm tvrzené. Nicméně platí, že pokud byl v pozdě podaném hlášení, které bylo překvalifikováno na následné hlášení, uplatněn přeplatek podle § 28 ZPDS, správce pojistného tento přeplatek nemůže zohlednit; přeplatek lze použít pouze při srážce budoucí povinnosti – tzn. pouze v řádném hlášení, avšak v tomto případě došlo k překvalifikaci řádného hlášení na následné. Plátci tímto vzniká nedoplatek, a to ve výši uplatněného přeplatku. Dále upozorňujeme, že v případě, že má poplatník u jed- noho zaměstnavatele souběh dvou zaměstnání, uvádí se tento poplatník do hlášení pouze jednou, přičemž vymě- řovací základy se uvádějí v součtu. Hlášení k záloze na pojistné na důchodové spoření 1. oddíl – identifikační údaje plátce pojistného 2. oddíl: Údaje za poplatníka: sl. 01–03 identifikační údaje poplatníků sl. 04 vyměřovací základ pojistného sl. 05 vypočtená záloha – 5 % vyměřovacího základu sl. 06 sražená záloha: a) není-li použit přeplatek: sražená záloha = vypočte- né (sl. 05) b) při použití přeplatku dle § 28: sražená záloha je ponížena o přeplatek dle § 28. Pak platí, že sraže- ná záloha (sl. 06) + přeplatek (sl. 07) = vypočtená záloha (sl. 05) sl. 07 vypořádaný přeplatek dle § 28 sl. 07a rozlišení, zda se jedná o přeplatek dle § 28 odst. 1 písm. a) nebo b) sl. 07b DIČ – uvádí se vždy u přeplatku podle písm. a). Pozn.: Pokud není DIČ uvedeno, nelze odeslat hlášení. Údaje za plátce: 08 úhrn vyměřovacích základů pojistného: souhrn základů všech zaměstnanců, 09 záloha na pojistné celkem: jedná se o úhrn ze sloupce 05, tj. vypočtená záloha. Tato záloha (09) je plát- ci pojistného samovyměřena (poslední známá záloha). Ostatní důležité údaje jsou uvedeny v pokynech k hlášení. Mzdový list Údaje o sraženém pojistném jsou povinnou náležitostí mzdového listu. Doporučujeme však na mzdový list uvá- dět všechny údaje k pojistnému, tzn. vypočtené pojistné, sražené pojistné, výši použitého přeplatku dle § 28 ZPDS. Následné hlášení Zjistí-li plátce pojistného, že poslední známá záloha (tj. záloha v celkové výši / za všechny poplatníky, která byla plátcem pojistného tvrzena v hlášení, následném hlá- šení, příp. doměřena z moci úřední – § 21 ZPDS) není ve správné výši, je povinen podat elektronicky Následné hlášení k záloze na pojistné na důchodové spoření T É M A M ĚS Í C E 14 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ Pojistné na důchodové spoření z pohledu zaměstnavatele a zaměstnance

T É M A M ĚS Í C E PRÁCE A MZDA 2/2013 15 Pojistné na důchodové spoření z pohledu zaměstnavatele a zaměstnance k příslušnému zálohovému období (§ 20 ZPDS). Kdy plátce podává následné hlášení: vinou plátce pojistného bylo u některého poplatníka sraženo méně – plátce pojistného spolu s podáním následného hlášení odvede i dlužnou částku zálohy. Jak již bylo uvedeno, pokud bylo sraženo méně vinou poplatníka, plátce pojistné nic neopravuje, tzn. nepo- dává v této souvislosti ani následné hlášení a využije oznamovací povinnosti vůči správci pojistného, u některého poplatníka bylo sraženo více – opravením této chyby v následném hlášení vzniká poplatníkovi přeplatek na pojistném (uplatnění přeplatku viz § 28 ZPDS pouze v rámci řádného hlášení), bylo sraženo správně – plátce pojistného pouze mění údaje tvrzené v hlášení. Následné hlášení se podává samostatně a v jeho rámci lze opravit i více měsíců, lze ho podat až do termínu pro podání Pojistného vyúčtování za příslušné pojistné obdo- bí. Do následného hlášení se uvádějí pouze poplatníci, u kterých došlo ke změně, avšak údaje za plátce (posled- ní známá záloha a záloha tvrzená v následném hlášení) jsou za všechny poplatníky. Záloha tvrzená plátcem pojistného v následném hlášení se považuje za doměře- nou dnem podání následného hlášení, a to ve výši tvrze- ného rozdílu oproti poslední známé záloze (samodomě- ření, viz § 22 odst. 3 ZPDS). Princip samodoměření je shodný s principem samovyměření: tzn., že k doměření dojde ze zákona na základě poda- ného následného hlášení, a to bez vydání rozhodnutí, princip samodoměření je uplatňován pouze pro zálo- hy a pouze na plátce pojistného. Podle § 23 ZPDS však může dojít k doměření zálohy také z moci úřední, a to na základě postupu k odstranění pochybností nebo na základě pojistné kontroly, v přípa- dech, kdy správce pojistného zjistí, že poslední známá záloha za příslušné zálohové období není ve správné výši. V těchto případech správce pojistného doměří zálohu ve výši rozdílu poslední známé zálohy a částky nově zjiš- těné. Odvolání proti tomuto rozhodnutí má odkladný úči- nek, doměřený rozdíl je pak splatný v náhradní lhůtě do 15 dnů ode dne právní moci dodatečného platebního výměru. V těchto případech plátci pojistného vzniká povinnost uhradit penále ve výši 20 % z částky zálohy doměřené z moci úřední tak, jak byla doměřena oproti poslední známé záloze. Následné hlášení k záloze na pojistné na důchodové spoření 1. oddíl – identifikační údaje plátce pojistného 2. oddíl: Údaje za poplatníka: sl. 01–03 identifikační údaje poplatníků: uvádí se pouze poplatníci, u kterých nastala změna sl. 04 za zálohové období: tiskopis slouží jako nosič, tzn. v rámci 1 následného hlášení lze učinit opravy za více měsíců sl. 05 vyměřovací základ pojistného: jedná se o nový základ sl. 06 vypočtená záloha: 5 % nového základu pojist- ného sl. 07 záloha na pojistné: jedná se o poslední zálohu k vykazovanému měsíci (která byla tvrzena v hlášení, popř. již byla opravena v následném hlášení, ale chyb- ně, včetně případných doměrků) sl. 08 rozdíl 06–07 Údaje za plátce: sl. 09 za zálohové období: lze uvést více měsíců (v řazení např. 3–6) sl. 10 poslední známá záloha: jedná se o celkovou zálohu za všechny poplatníky k příslušnému zálohové- mu období sl. 11 záloha tvrzená v následném hlášení: jedná se o celkovou zálohu za všechny poplatníky k příslušné- mu zálohovému období a upravenou o rozdíl z následného hlášení (+/- úhrn částek ve vztahu k poplatníkům, u kterých je provedena oprava) sl. 12 tvrzený rozdíl 11–10 V některém případě může nastat situace, kdy se poslední známá záloha nemění, přesto upozorňujeme, že je plátce povinen odvést veškeré dlužné částky (původně u někte- rého poplatníka bylo sraženo méně, plátce nedoplatek vybere a odvede v termínu pro hlášení). Tzn., že plátce je povinen odvést veškeré nedoplatky (kladné částky) vybrané od poplatníků. Ostatní důležité informace jsou součástí pokynů tohoto následného hlášení. Vyúčtování Po ukončení pojistného období je plátce pojistného povi- nen elektronicky podat Vyúčtování pojistného na důcho- dové spoření podle jednotlivých poplatníků a za plátce

pojistného celkem (§ 26 ZPDS), a to v termínu podle § 137 odst. 2 DŘ – do tří měsíců po uplynutí kalendářní- ho roku, tj. do 1. dubna 2014. Vyúčtování se podává tak- též za části pojistného období podle DŘ (viz Pokyny k vyúčtování), avšak ustanovení DŘ upravující tvrzení v souvislosti s insolvenčním řízením se nepoužijí (§ 10 odst. 3 ZPDS). Na základě podaného vyúčtování je plátci pojistného vyměřeno pojistné v souladu s § 139 DŘ. Ještě v rámci vyúčtování může plátce provádět opravy na zálo- hách k pojistnému, pokud již nebyly součástí následných hlášení. Po termínu pro podání vyúčtování se opravy příslušného pojistného období provádí pouze formou dodatečných vyúčtování k tomuto pojistnému období. Princip pro vypl- nění dodatečných vyúčtování je shodný např. jako u Vy- účtování daně z příjmů ze závislé činnosti. Vzhledem k tomu, že vyúčtování za celé pojistné období bude podá- váno až v roce 2014, seznámíme Vás s ním podrobněji v následujícím roce. Vzorový příklad na vyplnění hlášení a následného hlášení k záloze na pojistné na důchodové spoření podle ZPDS Zaměstnavatel má v pracovním poměru 2 zaměstnance, kteří dle jejich oznámení jsou účastni důchodového spoření od měsíce března 2013. Za měsíc březen 2013 vycházela mzdová účetní při zpracování hlášení z násle- dujících údajů: Vyměřovací základ Vypočtená záloha pojistného v Kč v Kč (5 %) Pan Jedlička 10 000 500 Paní Blatná 15 000 750 Celkem sraženo 25 000 1 250 Plátce pojistného částku 1 250 Kč uvede do hlášení za měsíc březen 2013, které zašle elekronicky na www.dane- elektronicky.cz v termínu do 20. dubna 2013. Situace a): koncem měsíce dubna 2013 plátce zjistí, že pan Jedlička chybně vyhodnotil, od kdy je účastníkem důchodového spoření – oznámil zaměstnavateli, že od 1. března 2013, účastníkem se však stal již od měsíce února, protože nabytí právní moci rozhodnutí o registra- ci bylo ze dne 30. ledna 2013, tzn. stal se účastníkem již od února 2013. Řešení: Vzhledem k tomu, že se jedná o pochybení ze strany poplatníka, plátce postupuje podle § 30 ZPDS a tuto skutečnost oznámí správci pojistného dle bydliště tohoto poplatníka, který příslušný nedoplatek na důchodovém spoření od poplatníka vybere, včetně přirážky ve výši 5 % z neodvedeného pojistného. V této souvislosti plátce nepodává následné hlášení. Zároveň však poplatníkovi vzniká přeplatek na důchodovém pojiš- tění (tj. I. pilíř) za měsíc únor, kdy mělo být sraženo pouze 3,5 % a bylo sraženo 6,5 %. O tento přeplatek si po skon- čení roku může požádat poplatník ČSSZ. Situace b): Zároveň po odeslání odvodů a hlášení za bře- zen 2013, kromě výše uvedeného pochybení poplatníka, plátce zjistil, že u toho samého poplatníka pana Jedličky opomenul za použití auta podle § 6 odst. 6 ZDP zvýšit vyměřovací základ za březen o 2 000 Kč. Za měsíc březen 2013 mělo být správně: Vyměřovací základ Vypočtená záloha pojistného v Kč v Kč (5 %) Pan Jedlička 10 000 + 2 000 600 Paní Blatná 15 000 750 Celkem sraženo 27 000 1 350 Tuto chybu opravil formou následného hlášení k měsíci březnu a zároveň spolu s hlášením odvedl nedoplatek za pana Jedličku ve výši 100 Kč. Pozor: při vyplňování následného hlášení se ve sloupci 10 a 11 uvádí záloha nejen za opravovaného pana Jedličku, ale celková za všechny účastníky důchodového spoření (v uvedeném případě i za paní Blatnou). Závěr k následnému hlášení: Pokud bylo sraženo méně z viny poplatníka – následné hlášení se nepodává. Přílohy: 1. Řádné hlášení za březen 2013 2. Následné hlášení k březnu 2013 Právní předpisy citované v článku (předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak) ZPDS, zákon o pojistném na důchodové spoření – zákon č. 397/2012 Sb. o pojistném na důchodové spoření zákon o důchodovém spoření – zákon č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření doprovodný zákon – zákon č. 399/2012 Sb., o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o pojistném na důchodové spoření DŘ, daňový řád – zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád zákon o pojistném na sociální zabezpečení – zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti zákon o daních z příjmů – zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů T É M A M ĚS Í C E 16 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ Pojistné na důchodové spoření z pohledu zaměstnavatele a zaměstnance

T É M A M ĚS Í C E PRÁCE A MZDA 2/2013 17 Pojistné na důchodové spoření z pohledu zaměstnavatele a zaměstnance

T É M A M ĚS Í C E 18 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ Pojistné na důchodové spoření z pohledu zaměstnavatele a zaměstnance

D A Ň Z P Ř Í J M Ů PRÁCE A MZDA 2/2013 19 Změny ve zdanění mezd od počátku r. 2013 Úvodem je třeba poznamenat, že pro rok 2013 nedochází přijatými novelami k zásad- ním změnám v systému zdaňování mezd a nadále je základem daně u zaměstnanců tzv. superhrubá mzda. Za superhrubou mzdu se považuje hrubý příjem zvýšený o povinné pojistné na sociální a zdravotní pojištění, které je z těchto příjmů podle tuzemských zvláštních právních předpisů povinen platit zaměstnavatel (25 % + 9 %). To platí i pro zaměstnance, kteří nespadají do systému tuzemského veřejnoprávního pojiš- tění. Výjimkou jsou pouze příjmy, ze kterých se toto tuzemské povinné pojištění neplatí. Ve výpočtu tzv. superhrubé mzdy se samo- zřejmě počínaje rokem 2013 promítne zruše- ní maximálního vyměřovacího základu pro zdravotní pojištění; pro sociální pojištění zůstává ale i pro rok 2013 maximální vymě- řovací základ zachován. Změny ve vládním daňovém balíčku Na zdaňování mezd a platů v roce 2013 budou mít dopad opatření obsažená ve vlád- ním daňovém balíčku. Jde zejména o: solidární zvýšení daně, jež se u zaměst- nanců bude vybírat formou solidárního zvýšení daně u zálohy a takový zaměstna- nec pak po uplynutí zdaňovacího období bude povinen podat daňové přiznání, a dále zrušení základní slevy na dani u starob- ních důchodců. Kromě omezení týkajícího se poskytování slevy na poplatníka u starobních důchodců však k žádným dalším úpravám při uplatňo- vání slev na dani v § 35ba ZDP a ani v usta- novení § 35c ZDP u daňového zvýhodnění pro rok 2013 nedochází. Při výplatě odměn členům statutárních orgánů a dalších kolektivních orgánů práv- nických osob je třeba dát pozor na to, že počínaje rokem 2013 (již v lednu) dochází ke zvýšení zvláštní sazby daně z 15 na 35 %; toto opatření však netýká rezidentů ČR, rezidentů členských států EU a EHP, ani rezidentů smluvních států. Některé další změny ve vládním balíčku se mohou týkat zaměstnanců, kteří mají kromě pří- jmů ze zaměstnání souběžně ještě i příjmy ze samostatné výdělečné činnosti nebo z proná- jmu, kde uplatňují výdaje procentem z příjmů. U nich nebude za stanovených podmínek umožněno uplatnit slevu na dani na druhého z manželů ani daňové zvýhodnění na vyživova- né dítě (děti). V případě souběhu příjmů z více druhů činností bude nárok na daňové úlevy zachován, jen pokud součet základů daně s vyu- žitím paušálu bude nižší než 50 % celkového základu daně. Toto opatření se však ve mzdo- vých účtárnách v průběhu roku nepromítne. Změny související s důchodovou reformou Další dílčí změny v zákoně o daních z příjmů souvisejí s důchodovou reformou. Od roku Změny ve zdanění mezd od počátku r. 2013 V tomto příspěvku zaměřeném na změny ve zdaňování mezd a platů budeme věnovat pozornost novelám zákona o daních z příjmů, které nabyly účinnosti k 1. 1. 2013, a také některým procesním změnám v daňovém řádu, souvisejícím se spuštěním II. pilíře důchodové reformy zakotveného v zákoně o důchodovém spoření, které nabývají účinnosti bez současné existence jednoho inkas- ního místa. Katarína Dobešová Pracovnice MF ČR. Lektorka a autorka mnoha odborných publikací. Ing. Iva Rindová. Dlouholetá lektorka, zkušební komisařka Komory daňových poradců.

20 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ Změny ve zdanění mezd od počátku r. 2013 D A Ň Z P Ř Í J M Ů 2013 dochází např. ke zvýšení úhrnného ročního limitu pro daňové osvobození příspěvků (pojistného) place- ných zaměstnavatelem ve prospěch zaměstnance na pen- zijní připojištění se státním příspěvkem, na tzv. soukromé životní pojištění a nově též na doplňkové penzijní spoře- ní. Příspěvky placené poplatníkem na doplňkové penzijní spoření je umožněno uplatnit pro snížení základu daně za obdobných podmínek, jako je tomu u příspěvků na dosa- vadní penzijní připojištění se státním příspěvkem; v obou případech se ale bude odečítat od zaplacených příspěvků částka ve výši 12 000 Kč (nikoliv 6 000 Kč jako doposud). Nové náležitosti mzdového listu V souvislosti s výše uvedenými změnami je třeba upozor- nit také na nové náležitosti mzdového listu. Na mzdovém listě zaměstnance musí od roku 2013 zaměstnavatel nově uvádět i částku, z níž se počítá solidární zvýšení daně u zálohy a u zaměstnance účastníka důchodového spoře- ní (II. důchodového pilíře) též částku pojistného na důchodové spoření. Změny v daňovém řádu K určitým procesním změnám dochází také v daňovém řádu. Jde zejména o zkrácení lhůty pro registraci nových daňových subjektů, o úpravu lhůt pro podání hlášení a vyúčtování a také novou povinnost registrovaných plát- ců daně, kterým nevznikla povinnost podat vyúčtování, sdělit tuto skutečnost správci daně v termínu pro jeho podání. Zaměstnavatel jako plátce pojistného na důchodové spoření Od 1. 1. 2013 nabyl účinnosti zákon o pojistném na důchodové spoření (tzv. opt-out), který upravuje, jakým způsobem bude prováděn výběr pojistného u účastníků důchodového spoření (do II. důchodového pilíře). Toto pojistné bude spravováno jako daň – podle daňového řádu. Výběrem pojistného a následným převodem vybra- ných prostředků na účty penzijních společností jsou počí- naje rokem 2013 pověřeny finanční úřady (správci daně, kteří jsou nově i správci pojistného na důchodové spoře- ní). Specializovaný finanční úřad je pověřen registrací nově uzavřených smluv o důchodovém spoření. Správci daně budou vybrané pojistné na důchodové spoření pře- vádět penzijním společnostem a také je informovat o tom, jaká část připadá na jednotlivé účastníky. Bude-li účastníkem II. důchodového pilíře zaměstnanec, bude srážet a odvádět toto pojistné svému místně pří- slušnému správci daně zaměstnavatel jako plátce pojist- ného. Pojistné na důchodové spoření se přitom vypočte z vyměřovacího základu stanoveného podle zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na stát- ní politiku zaměstnanosti. Sazba pojistného na důchodo- vé spoření činí 5 % ze základu pojistného. Zaměstnavatel je také povinen podávat informace o sraženém pojistném na důchodové spoření svému místně příslušnému správ- ci pojistného formou měsíčních hlášení (podle jednotli- vých účastníků a za plátce pojistného celkem). Plátce pojistného na důchodové spoření je současně s podáním hlášení (do 20 dnů po uplynutí kalendářního měsíce) povinen odvádět správci daně sražené částky pojistného a dále po uplynutí pojistného období podávat vyúčtování pojistného na důchodové spoření, a to rovněž podle jed- notlivých poplatníků a za plátce pojistného celkem. Všechna podání musí být učiněna plátcem pojistného pouze v elektronické podobě, prostřednictvím aplikace Elektronická podání pro daňovou správu zveřejněné na webových stránkách České daňové správy. Ostatní účast- níci důchodového spoření, např. OSVČ, měsíční hlášení nepodávají a informaci o pojistném na důchodové spoře- ní podají až v pojistném přiznání po uplynutí zdaňovací- ho období. Výklad k této složité problematice je předmě- tem samostatného příspěvku1. Změny ve struktuře daňové správy Závěrem je třeba upozornit také na velké změny ve struk- tuře daňové správy od 1. 1. 2013, ke kterým dochází v souvislosti s nabytím účinnosti zákona o Finanční sprá- vě České republiky. Stávající soustava územních finanč- ních orgánů je nahrazena orgány Finanční správy, které tvoří Generální finanční ředitelství, Odvolací finanční ředitelství, 14 Finančních úřadů pro kraje a Specializova- ný finanční úřad. Územní finanční orgány v podobě sou- stavy dosavadních 199 finančních úřadů k 31. prosinci 2012 zanikly, včetně jejich bankovních účtů určených k placení daní. Tyto finanční úřady jsou nově označeny jako územní pracoviště jednoho finančního úřadu pro daný kraj. Pro bezproblémové placení daní v roce 2013 je nutné znát odpovídající číslo bankovního účtu nového finančního úřadu a správný postup při poukazování finančních prostředků. Již pro placení zálohy na daň z pří- jmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků za měsíc prosinec v lednu 2013 je vhodné zjistit správný účet na 1 Článek J. Šmídové „Pojistné na důchodové spoření z pohledu zaměstnavatele a zaměstnance“ na s. 10.

D A Ň Z P Ř Í J M Ů PRÁCE A MZDA 2/2013 21 Změny ve zdanění mezd od počátku r. 2013 stránkách http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xchg/cds/xsl/pla- ceni_ dani_17014.html. Pro přehlednost je třeba uvést, že důležité změny a opat- ření pro práci ve mzdových účtárnách (na něž se dále podrobněji podíváme) přinesly v daňové oblasti počínaje rokem 2013 tyto právní předpisy: 1. zákon o změně daňových, pojistných a dalších zákonů, 2. doprovodný zákon k zákonu o doplňkovém penzijním spoření, 3. novela zákona o doplňkovém penzijním spoření, 4. zákon o pojistném na důchodové spoření, a 5. doprovodný zákon k zákonu o pojistném na důchodo- vé spoření. 1. Zákon o změně daňových, pojistných a dalších zákonů Zákon nabyl účinnosti dne 1. 1. 2013 a změna zákona o daních z příjmů je obsažena v části první a devatenácté. Cílem opatření přijatých tímto zákonem je zvýšení příjmů státního rozpočtu a zefektivnění výdajů veřejných rozpo- čtů na léta 2013 až 2015. Potřebná daňová opatření jsou vzhledem k fiskální situaci České republiky přijata pouze na omezenou dobu tak, že je do novely zákona zapraco- váno též automatické vrácení daňových úlev od roku 2016. Tím má být zajištěno, že po uplynutí tří let, na která jsou příslušné změny přijaty, dojde k navrácení současné- ho stavu. K nejdůležitějším opatřením u daně z příjmů fyzických osob patří: zvýšení daně z příjmů fyzických osob prostřednictvím solidární přirážky, zrušení základní slevy na dani u poživatelů starobních důchodů, zvýšení zvláštní sazby daně vybírané srážkou vůči daňovým rájům, u podnikajících osob uplatňujících výdaje paušální částkou omezení maximální výše těchto paušálních výdajů a zpřísnění podmínek při uplatnění slevy na dani na druhého z manželů a daňového zvýhodnění na vyživované děti. Solidární zvýšení daně v § 16a ZDP V novém § 16a ZDP se pro roky 2013 až 2015 stanoví, že při výpočtu podle § 16 ZDP se daň zvyšuje o solidární zvýšení daně. Solidární zvýšení daně přitom činí 7 % z kladného rozdílu mezi a) součtem příjmů zahrnovaných do dílčího základu daně podle § 6 ZDP a dílčího základu daně podle § 7 ZDP v příslušném zdaňovacím období a b) 48násobkem průměrné mzdy stanovené podle záko- na upravujícího pojistné na sociální zabezpečení (48 x 25 884). Solidární zvýšení daně ve výši 7 % se po omezenou dobu zavádí pro poplatníky – fyzické osoby, u nichž bude úhrn zdanitelných tzv. hrubých příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků (tj. zahrnovaných do dílčího zákla- du daně podle § 6 ZDP) a dílčího základu daně podle § 7 ZDP (který tvoří příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti snížené o výdaje) v úhrnu vyšší, než činí maximální vyměřovací základ pro pojistné na sociální zabezpečení. Solidární zvýšení daně se přitom vypočte pouze z částky přesahující 48násobek průměrné mzdy, nejedná se tedy věcně o zavedení dalšího daňového pásma. Tato kon- strukce vychází z toho, že použití lineární sazby daně ve výši 15 % v kombinaci se stropy sociálního a zdravot- ního pojištění u poplatníků s vyššími příjmy způsobuje, že celkové působení daně a obou pojistných je degresivní, tedy že sazba daně u poplatníků s příjmy nad stropy pojistných klesá. V této souvislosti je vhodné pozname- nat, že pro roky 2013 až 2015 se také zrušuje maximální vyměřovací základ (strop pojistného) na veřejné zdravot- ní pojištění, což ovlivní nejen výběr tohoto pojistného, ale u poplatníků s příjmy ze závislé činnosti a funkčními požitky za existence tzv. superhrubé mzdy i výběr daně, resp. srážku záloh na daň vybíranou z těchto příjmů v průběhu zdaňovacího období zaměstnavateli. Při výpočtu solidárního zvýšení se u poplatníka sečte v příslušném zdaňovacím období úhrn zdanitelných příj- mů ze závislé činnosti a z funkčních požitků (které jsou předmětem daně a nejsou od daně osvobozené) v tzv. hrubé výši (nikoliv tedy základ daně ve výši tzv. super- hrubé mzdy) a dílčí základ daně podle § 7 ZDP, a tento součet se porovná se 48násobkem průměrné mzdy. Bude-li mít ale např. poplatník ve zdaňovacím období pouze příjmy ze závislé činnosti a tyto příjmy nepřesáh- nou 48násobek průměrné mzdy, solidární zvýšení daně se neuplatní, i kdyby jeho dílčí základ daně podle § 6 ZDP (tzv. superhrubá mzda) případně stanovený limit ve výši 48násobku průměrné mzdy přesahoval. Po omezenou dobu nebude tedy součástí „výpočtu daně“ podle § 16 ZDP pouze součin základu daně a procentní roční sazby daně, ale v případě, že poplatník bude dosa- hovat „nadlimitního příjmu“, rovněž solidární zvýšení

daně. Pro snížení takto vypočtené daně (novelou se v § 35c odst. 1 slovo „stanovenou“ nahrazuje slovem „vypočtenou“) bude možné uplatnit i slevy na dani podle § 35ba ZDP nebo daňové zvýhodnění podle § 35c ZDP, protože pod pojmem „daň vypočtená podle § 16 ZDP“ je nutno rozumět i solidární zvýšení daně. Při stanovení limitu pro solidární zvýšení daně se bude vycházet, obdobně jako při stanovení maximálního vymě- řovacího základu pro placení pojistného na sociální zabezpečení (§ 15a odst. 1 zákona o pojistném na sociál- ní zabezpečení), z průměrné mzdy. Za průměrnou mzdu se pro účely tohoto zákona považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu za kalendářní rok, který o 2 roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítací- ho koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřo- vacího základu, přičemž vypočtená částka se zaokrouhlu- je na celé koruny nahoru (§ 5c zákona). Tyto údaje jsou každoročně vyhlašované MPSV přísluš- nou vyhláškou. Pro rok 2013 vydalo MPSV pro tyto účely vyhlášku č. 324/2012 Sb. Podle ní výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2011 činí 25 093 Kč a pře- počítací koeficient je 1,0315, tj. průměrná mzda pro rok 2013 činí 25 093 x 1,0315 = 25 884 Kč. Její 48násobek činí 1 242 432 Kč a její 4násobek činí 103 536 Kč. Takto stanovený 48násobek průměrné mzdy bude sloužit pro výpočet solidárního zvýšení daně v daném zdaňovacím období (2013) a 4násobek průměrné mzdy použije zaměstnavatel při výpočtu solidárního zvýšení daně u měsíční zálohy na daň u zaměstnanců podle § 38ha zákona o daních z příjmů. V § 35c odst. 1 ZDP bylo nutné v souvislosti se zavedením solidárního zvýšení daně učinit i legislativně technickou úpravu, kterou se zajišťuje, aby daň byla nejprve zvyšována o solidární zvýšení daně a tepr- ve poté snižována o slevy na dani a daňová zvýhodnění. Solidární zvýšení daně u zálohy v § 38ha ZDP V novém § 38ha odst. 1 ZDP se stanoví, že při výpočtu podle § 38h odst. 2 se záloha zvýší o solidární zvýšení daně u zálohy. Zaměstnavatel poplatníků, jejichž příjmy ze závislé činnosti a funkčních požitků přesahují v někte- rém měsíci 4násobek průměrné mzdy, vypočte solidární zvýšení daně již v průběhu zdaňovacího období při výpo- čtu zálohy na daň. Toto měsíční solidární zvýšení bude součástí vypočtené a sražené zálohy na daň. Podle § 38ha odst. 2 ZDP solidární zvýšení daně u zálo- hy činí 7 % z kladného rozdílu mezi a) příjmy zahrnovanými do základu pro výpočet zálohy a b) 4násobkem průměrné mzdy stanovené podle zákona upravujícího pojistné na sociální zabezpečení (4 x 25 884). Zálohu na daň u zaměstnance vypočte tedy zaměstna- vatel standardním způsobem stanoveným v § 38h odst. 2 ZDP, tzn. v roce 2013 sazbou ve výši 15 % ze základu pro výpočet zálohy – z tzv. superhrubé mzdy, zaokrouhlené do 100 Kč na celé koruny nahoru a nad 100 Kč na celé stokoruny nahoru (základ pro výpočet zálohy musí být jako doposud uveden na mzdovém listě). Při tomto výpočtu musí ale zaměstnavatel zjistit, zda hrubý zdanitelný příjem (zúčtovaný nebo vyplacený v úhrnu za kalendářní měsíc) u zaměstnance nepřevyšuje 4násobek průměrné mzdy. Pokud převyšuje, pak se zálo- ha ještě zvyšuje o solidární zvýšení daně podle § 38ha ZDP. To se vypočte ve výši 7 % z kladného rozdílu mezi zdanitelným příjmem v tzv. hrubé výši a 4násobkem prů- měrné mzdy (tento kladný rozdíl musí být uveden nově též na mzdovém listě). Zaokrouhlování vypočtené částky solidárního zvýšení daně není v ZDP upraveno (tato část- ka se ale na mzdový list neuvádí) a proto se podle § 146 odst. 3 daňového řádu vypočtená částka solidárního zvý- šení zaokrouhlí s přesností na dvě desetinná místa. Na celé koruny nahoru podle § 38h odst. 3 ZDP se pak zao- krouhlí až celková vypočtená záloha zvýšená o solidární zvýšení (která se pak uvede na mzdovém listě). Tento postup výpočtu se přitom uplatní bez ohledu na skutečnost, zda se jedná o zaměstnance s podepsaným či nepodepsaným prohlášením k dani, nebo o daňového rezidenta ČR či nerezidenta. Výjimkou jsou pouze příjmy, které tvoří samostatný základ daně, z nichž se vybírá daň srážkou zvláštní sazbou podle § 36 ZDP. Dále bude zaměstnavatel postupovat při stanovení zálohy na daň podle § 38h odst. 4 nebo podle § 38h odst. 5 ZDP v závislosti na tom, zda se jedná o poplatníka, který má na dané zdaňovací období u něj podepsané prohlášení k dani, či nikoliv. Bude-li se jednat o poplatníka s prohlá- šením k dani, o nárokové částky měsíční slevy na dani podle § 35ba nebo o měsíční daňové zvýhodnění se bude snižovat až vypočtená záloha zvýšená o solidární zvýšení daně (které je její součástí). U daně vybírané srážkou zvláštní sazbou, která se vybírá odděleně ze samostatného základu daně, se solidární zvýšení daně neuplatní, ovšem jen za předpokladu, že takový příjem nezahrne poplatník ani po uplynutí zdaňo- vacího období do ročního základu daně. Půjde-li například o daňového nerezidenta ČR s odměnami za výkon funkce člena kolektivního orgánu právnické osoby zdaněnými D A Ň Z P Ř Í J M Ů 22 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ Změny ve zdanění mezd od počátku r. 2013

D A Ň Z P Ř Í J M Ů PRÁCE A MZDA 2/2013 23 Změny ve zdanění mezd od počátku r. 2013 v průběhu zdaňovacího období daní vybíranou srážkou zvláštní sazbou a poplatník tyto odměny po uplynutí roku v souladu s ust. § 36 odst. 7 ZDP zahrne do ročního základu daně v daňovém přiznání, solidární zvýšení daně se za podmínek stanovených v § 16 ZDP uplatní. Poznámka: Měsíční příjmy do výše 5 000 Kč hrubého zda- něné srážkovou daní zvláštní sazbou podle § 6 odst. 4 ZDP u poplatníka bez podepsaného prohlášení k dani být zahrnuty do daňového přiznání nemohou. Tyto příjmy lze po skončení roku sice za podmínek stanovených v § 38d odst. 4 písm. a) a § 38k odst. 7 ZDP zahrnout do ročního základu daně, ale jen podepíše-li tento poplatník se žádo- stí o roční zúčtování záloh u zaměstnavatele dodatečně prohlášení k dani i na tyto kalendářní měsíce. Žádost o roční zúčtování ale poplatník, který je povinen platit soli- dární zvýšení daně, podepsat nemůže, protože je povinen podat daňové přiznání (§ 38g odst.4 ZDP) a tam tyto pří- jmy (zdaněné srážkovou daní) zahrnout nelze. V § 38ha odst. 3 ZDP se dále stanoví, že zaměstnavatel má povinnost u zaměstnance se solidárním zvýšením daně při výpočtu zálohy uvést na mzdovém listě pouze nadlimitní část příjmů zaměstnance, ze které se počítá měsíční částka solidárního zvýšení daně (nikoliv tedy veš- keré dílčí údaje o výpočtu solidárního zvýšení daně při výpočtu zálohy). Za každý kalendářní měsíc musí být tedy na mzdovém listě zaměstnance pro daňové účely v pří- slušném zdaňovacím období uvedeny následující údaje: úhrn zúčtovaných mezd bez ohledu, zda jsou vypláce- ny v penězích nebo v naturáliích, částky osvobozené od daně z úhrnu zúčtovaných mezd uvedených v prvním bodě, povinné pojistné z úhrnu zúčtovaných mezd uvede- ných v prvním bodě, základ pro výpočet zálohy (tzv. superhrubá mzda pro výpočet zálohy sazbou 15 %), částka pro výpočet solidárního zvýšení [kladný rozdíl mezi tzv. hrubou mzdou (řádek 1 mínus řádek 2) a 4násobkem průměrné mzdy], vypočtená záloha (včetně solidárního zvýšení daně), měsíční slevy na dani dle § 35ba ZDP, měsíční daňové zvýhodnění (měsíční sleva a měsíční bonus) a skutečně sražená záloha. Výpočet zálohy na daň v roce 2013 u zaměst- nance s příjmem, ze kterého se bude platit solidární zvýše- ní daně Zaměstnanec s podepsaným prohlášením k dani uplatňující pouze základní slevu na poplatníka bude pobírat za kalen- dářní měsíc u tuzemského zaměstnavatele úhrnný příjem ve výši 200 000 Kč hrubého. Půjde například o příjem ve výši 165 000 Kč plynoucí na základě pracovního poměru + + 15 000 Kč (1 % vstupní ceny motorového vozidla, které má tento zaměstnanec k dispozici bezplatně pro služební i soukromé účely) + příjem ve výši 20 000 Kč plynoucí zaměstnanci od téhož zaměstnavatele na základě dohody o provedení práce. Při stanovení limitu pro výpočet solidárního zvýšení daně v roce 2013 se postupuje podle vyhlášky č. 324/2012 Sb., tj. průměrná mzda pro rok 2013 činí částku 25 884 Kč a měsíční limit pro výpočet solidárního zvýšení daně u zálo- hy v roce 2013 činí 4 x 25 884 Kč = 103 536 Kč. Pozor! Tento výpočet musí být aktualizován vždy na přísluš- né zdaňovací období. Upozorňujeme, že v příkladu jsou pro názornost uvedeny i částky před zaokrouhlením. Předpoklá- dáme, že vyměřovací základ pojistného na sociální zabezpe- čení u tohoto zaměstnance od počátku roku nedosáhl roč- ního maximálního vyměřovacího základu. Výpočet zálohy na daň se solidárním zvýšením daně u zaměstnance v roce 2013 Hrubý příjem (měsíční zdanitelný příjem) 200 000 Kč Plus povinné pojistné na sociální 50 000 Kč zabezpečení (25 %) Plus povinné pojistné na zdravotní pojištění 18 000 Kč (9 %) Základ pro výpočet zálohy (tzv. SHM) 268 000 Kč Základ zaokrouhlený (na stovky nahoru) 268 000 Kč Částka pro výpočet solidárního zvýšení 96 464 Kč (200 000 – 103 536 = + 96 464 Kč) Výpočet zálohy podle § 38h a 38ha ZDP: Záloha sazbou 15 % (15 % z 268 000) 40 200 Kč Plus solidární zvýšení (7 % z 96 464) 6 752,48 Kč s přesností na 2 desetinná místa podle § 146 DŘ = Záloha celkem (40 200 + 6 752,48) 46 952,48 Kč Záloha zaokrouhlená (na koruny nahoru) 46 953 Kč Mínus sleva na poplatníka (resp. další 2 070 Kč nárokové měsíční slevy či měsíční daňové zvýhodnění) = Skutečně sražená záloha 44 853 Kč Příklad č. 1

D A Ň Z P Ř Í J M Ů 24 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ Změny ve zdanění mezd od počátku r. 2013 Závěr: Poplatník, u něhož se záloha na daň zvýšila o soli- dární zvýšení (stačí jednou v průběhu zdaňovacího období), bude mít po skončení roku povinnost podat daňové při- znání (DAP) podle nového ustanovení § 38g odst. 4 ZDP. V DAP si spočítá, zda překročil i 48násobek průměrné mzdy, a pokud tomu tak nebude, případný přeplatek na dani mu správce daně na žádost vrátí. Solidární zvýšení daně v § 38g ZDP V novém odstavci 4 ustanovení § 38g ZDP se pro roky 2013 až 2015 stanoví, že daňové přiznání je povinen podat též poplatník, u něhož se o solidární zvýšení daně zvyšuje daň z příjmů fyzických osob nebo záloha na daň z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků. To platí např. i pro poplatníka výlučně s příjmy ze závislé činnosti od jednoho plátce daně (klasického zaměstnan- ce), u něhož se o solidární zvýšení daně zvýší v průběhu daného zdaňovacího období pouze jedna záloha na daň podle § 38ha ZDP. Takový poplatník nebude moci po skončení roku požádat plátce daně (zaměstnavatele) o roční zúčtování záloh, ačkoli by za jiných okolností povinnost podat daňové přiznání podle § 38g odst. 2 ZDP neměl. V rámci daňového přiznání si pak znovu spo- čítá, zda u něj součet příjmů zahrnovaných do dílčího základu daně podle § 6 ZDP a dílčího základu daně podle § 7 ZDP v příslušném zdaňovacím období překročily sta- novený limit ve výši 48násobku průměrné mzdy. Pokud ne, případný přeplatek na dani se mu vrátí. Zrušení základní slevy u starobních důchodců V § 35ba odst. 1 písm. a) ZDP se pro zdaňovací období 2013 až 2015 (na omezenou dobu) stanoví, že o základ- ní slevu na dani se daň nesnižuje u poplatníka, který k 1. lednu zdaňovacího období pobírá starobní důchod z důchodového pojištění nebo ze zahraničního povinného pojištění stejného druhu. Nová právní úprava se tedy vzta- huje na poživatele starobního důchodu z důchodového pojištění nejen podle tuzemského zákona o důchodovém pojištění, ale i ze zahraničního pojištění stejného druhu. Rozhodující pro daňové účely je tedy skutečnost, zda poplatník na počátku zdaňovacího období pobírá starob- ní důchod. Pokud ano, odpočet základní slevy na dani na poplatníka ve výši 24 840 Kč mu nenáleží. U starobního důchodce s příjmy ze závislé činnosti nebo funkčními požitky a podepsaným prohlášením k dani nemůže tedy zaměstnavatel odečíst z vypočtené zálohy po celý rok 2013 ani měsíční slevu ve výši 2 070 Kč (poprvé při zúčtování mzdy za leden). Ostatní nárokové částky slevy na dani podle § 35ba ZDP (např. na druhého z manželů, na základě potvrzení správce daně slevu na invaliditu při souběhu nároků na starobní a invalidní důchod a případ- ně i daňové zvýhodnění na vyživované děti) mohou však starobní důchodci nadále v roce 2013 uplatňovat. Ome- zení se netýká poplatníka, jemuž bude starobní důchod přiznán až v průběhu roku 2013 zpětně, i když k počátku zdaňovacího období (k prvnímu dni v roce); to bude pla- tit i za okolností, že poplatníkovi bude přiznán starobní důchod zpětně případně i za více let. V podstatě se jedná o návrat k podobnému stavu platné- mu do konce roku 2007, kdy starobní důchodci se zdani- telnými příjmy rovněž neměli nárok na uplatnění základní slevy na dani na poplatníka – tenkrát ale základní sleva na dani nenáležela ani za okolností, že poplatníkovi byl sta- robní důchod přiznán zpětně. V § 38k odst. 4 písm. e) ZDP se v souvislosti s omezením nároku na základní slevu na dani u poživatelů starobních důchodů doplňuje na zdaňovací období 2013 až 2015 (na omezenou dobu) čestné prohlášení zaměstnance, jestliže u zaměstnavatele na dané zdaňovací období podepisuje tiskopis Prohlášení k dani. Podle nové právní úpravy musí zaměstnanec při podpisu tohoto prohlášení k dani ve mzdové účtárně za účelem uplatnění základní slevy na dani (na poplatníka) prohlásit, že „k 1. lednu daného zdaňovacího období nepobírá starobní důchod z tuzemského důchodového pojištění a ani ze zahranič- ního pojištění stejného druhu“. Pro tyto účely je již nový vzor tiskopisu č. 22 – Prohláše- ní poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé čin- nosti a z funkčních požitků (tiskopis 25 5457 MFin 5457) doplněn, a to v části II. Výše zmíněné čestné prohlášení by měli učinit za nové právní úpravy všichni zaměstnanci uplatňující u zaměstnavatele základní slevu na dani. Nadále je možné používat předcházející podepsané vzory 20 a 21, doporučuje se je ale upravit dle platného znění ZDP. Z uvedeného tedy jednoznačně plyne, že výměna Prohlášení k dani u všech zaměstnanců není potřebná a u starších vzorů bohatě postačuje, aby výše zmíněné prohlášení (že k 1. lednu není pobírán starobního důcho- du z povinného tuzemského nebo zahraničního povinné- ho pojištění stejného druhu) učinil poplatník v příloze ke staršímu vzoru prohlášení k dani (na volném listu papíru). Zvýšení zvláštní sazby ve vztahu k daňovým rájům V nově vloženém § 36 odst. 1 písm. c) ZDP se zvyšuje zvláštní sazba daně z 15 na 35 % pro příjmy uvedené

D A Ň Z P Ř Í J M Ů PRÁCE A MZDA 2/2013 25 Změny ve zdanění mezd od počátku r. 2013 v písmenech a) a b), jedná-li se o poplatníky, kteří nejsou daňovými rezidenty 1. jiného členského státu Evropské unie nebo dalšího státu tvořícího Evropský hospodářský prostor, nebo 2. třetího státu nebo jurisdikce, se kterými má Česká republika uzavřenu platnou a účinnou mezinárodní smlouvu o zamezení dvojímu zdanění upravující zda- ňování a vyloučení mezinárodního dvojího zdanění všech možných druhů příjmů, platnou a účinnou mezinárodní smlouvu nebo dohodu o výměně infor- mací v daňových záležitostech pro oblast daní z příj- mů, nebo které jsou smluvními stranami mnohostran- né mezinárodní smlouvy obsahující ustanovení o výměně daňových informací v oblasti daní z příjmů, která je pro ně a pro Českou republiku platná a účinná. Nová zvýšená sazba daně se tedy vztahuje jen na rezi- denty (fyzické i právnické osoby) některých států. Tato nová právní úprava napomáhá řešit problematiku zdaňo- vání příjmů plynoucích do tzv. daňových rájů, ale dopadá v některých případech i na další státy nebo jurisdikce, které z hlediska systému zdaňování příjmů lze zařadit mezi standardní. U příjmů daňových rezidentů ČR, EU, EHP a států, s nimiž ČR provádí výše uvedené meziná- rodní smlouvy o zamezení dvojího zdanění nebo meziná- rodní smlouvy nebo dohody o výměně informací (včetně mnohostranných úmluv), bude nadále docházet k uplat- ňování 15 % sazby daně (s výjimkou dividend, kterou budou od roku 2014 od daně osvobozeny). Příjmy uvedené v § 36 odst. 1 a) a b) ZDP jsou veškeré příjmy v těchto ustanoveních uvedené; jedná se napří- klad o příjmy ze služeb, s výjimkou provádění stavebně montážních projektů, příjmy z poradenství, příjmy z nezá- vislé činnosti (právníka, vědce či architekta), mezi tyto příjmy patří i příjmy ze závislé činnosti definované jako „odměny členů statutárních orgánů a dalších orgánů právnických osob“ (jsou-li vyplácené daňovým nerezi- dentům ČR), dále podíly na zisku, úroky a jiné výnosy z poskytnutých úvěrů a půjček atd. Pokud tedy poplynou daňovým nerezidentům ze zemí neuvedených v § 36 odst. 1 písm. a) ZDP, bude se aplikovat zvýšení srážkové daně na 35 % (ale u poplatníků zde uvedených nikoliv). Omezení výdajových paušálů Nově u příjmů, u kterých se uplatní výdaje procentem z příjmů (tzv. výdaje paušálem) podle § 7 odst. 7 písme- ne d) ZDP ve výši 40 % z příjmů [jedná se o příjmy z pod- nikání podle zvláštních právních předpisů uvedených v § 7 odst. 1 písmeno c) ZDP a příjmy z jiné samostatné výdě- lečné činnosti uvedené v § 7 odst. 2) ZDP] lze uplatnit nejvýše výdaje do částky 800 000 Kč (což odpovídá příj- mům ve výši 2 000 000 Kč). Obdobně u příjmů z proná- jmu a to jak v § 7 odst 7 písmeno d) ZDP, tak v § 9 odst. 4 ZDP, kde se uplatňují výdaje ve výši 30 % z příjmů, lze nově uplatnit výdaj nejvýše do částky 600 000 Kč. Omezení uplatnění slevy na druhého z manželů a daňového zvýhodnění na děti Do zákona byl nově doplněn § 35ca ZDP, který omezuje v některých případech uplatnění slevy na druhého z man- želů a daňového zvýhodnění na děti. Uplatní-li poplatník u dílčího základu daně podle § 7 ZDP výdaje podle § 7 odst. 7 ZDP nebo u dílčího základu daně podle § 9 ZDP výdaje podle § 9 odst. 4 ZDP a součet dílčích základů, u kterých byly výdaje tímto způsobem uplatněny, je vyšší než 50 % celkového základu daně, nemůže snížit daň podle § 35ba odst. 1 písm. b) ZDP – tj. o slevu na druhé- ho z manželů, jehož vlastní příjem nepřesahuje 68 000 Kč a zároveň nemůže uplatnit daňové zvýhodnění na vyživo- vané dítě. 2. Doprovodný zákon k zákonu o doplňkovém penzijním spoření Počínaje rokem 2013 nabývá účinnosti zákon o doplňko- vém penzijním spoření. Tímto zákonem dochází k trans- formaci dosavadního penzijního připojištění se státním příspěvkem a v rámci III. důchodového pilíře vzniká nový produkt – doplňkové penzijní spoření. Ke stejnému datu nabyl účinnosti i zákon č. 428/2011 Sb. (doprovodný zákon k zákonu o doplňkovém penzijním spoření), jehož součástí je mj. i novela zákona o daních z příjmů. V této souvislosti je vhodné poznamenat, že počínaje rokem 2013 je sice možné vstupovat jen do nových účastnických fondů, dosavadním účastníkům penzijního připojištění se státním příspěvkem je ale umožněno buď setrvání v původním již transformovaném fondu (se zachováním dosavadních výhod) nebo dobrovolný přechod do nové- ho systému doplňkového penzijního spoření (kdykoliv). Nové doplňkové penzijní spoření jako další produkt tzv. „spoření na stáří“ požívá přitom stejných daňových výhod, jako stávající produkty tohoto typu. Jinými slovy pro příspěvky na nové doplňkové penzijní spoření je nastaven stejný daňový režim, který má penzijní připo- jištění se státním příspěvkem a penzijní pojištění. Obdobně to platí pro dávky z doplňkového penzijního spoření včetně těch, které budou od daně osvobozeny

D A Ň Z P Ř Í J M Ů 26 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ Změny ve zdanění mezd od počátku r. 2013 v § 4 ZDP. Počínaje rokem 2013 dochází ovšem ke změně podmínek pro poskytování státního příspěvku, který je od roku 2013 nastaven jednotně pro všechny. Doposud byl státní příspěvek poskytován až do výše 1 800 Kč při roční úložce 6 000 Kč; nově činí státní příspěvek sice až 2 760 Kč ročně, ale až při roční úložce 12 000 Kč. Účastník s přís- pěvkem nižším než 300 Kč měsíčně ale státní příspěvek pobírat nebude. Podíváme se na nové daňové výhody v oblasti doplňkového penzijního spoření. Příspěvky zaměstnavatele na doplňkové penzijní spoře- ní: V § 6 odst. 9 písm. p) ZDP se počínaje rokem 2013 zákonem č. 428/2011 Sb. stanoví, že na straně zaměst- nance jsou od daně z příjmů do stanoveného ročního limitu osvobozeny příspěvky zaměstnavatele na nové doplňkové penzijní spoření poukazované ve prospěch zaměstnance, a to v úhrnu s příspěvky poskytnutými na dosavadní produkty, tj. s příspěvky na penzijní připojiště- ní se státním příspěvkem, na penzijní pojištění uzavřené u instituce penzijního pojištění (definované v § 6 odst. 17 ZDP) a s příspěvky na tzv. soukromé životní pojištění zaměstnance. Úhrnný roční limit pro daňové osvobození příspěvků zaměstnavatele v tomto ustanovení platný do konce roku 2012 ve výši 24 000 Kč se počínaje rokem 2013 zvyšuje na úhrnnou roční částku ve výši 30 000 Kč, a to další novelou ZDP (přijatou zákonem č. 403/2012 Sb.), kterým se mění zákon o doplňkovém penzijním spoření Příspěvky poplatníka na doplňkové penzijní spoření: V § 15 odst. 5 ZDP je počínaje rokem 2013 stanoveno, že poplatník má možnost uplatnit jako nezdanitelnou část základu daně do úhrnného ročního limitu ve výši 12 000 Kč nejen příspěvky zaplacené z vlastních finančních pro- středků na dosavadní penzijní připojištění se státním příspěvkem nebo na penzijní pojištění definované v § 6 odst. 17 ZDP, ale nově též příspěvky, které si zaplatil na doplňkové penzijní spoření (na základě smlouvy uzavře- né mezi poplatníkem a penzijní společností). Dále je zde stanoveno, že částka, kterou lze takto odečíst, se rovná úhrnu příspěvků zaplacených poplatníkem na jeho doplňkové penzijní spoření na zdaňovací období, nově sníženému o 12 000 Kč (až do této výše totiž bude počí- naje rokem 2013 náležet státní příspěvek). Příspěvky na penzijní připojištění se státním příspěv- kem: V § 15 odst. 5 písm. a) ZDP je počínaje rokem 2013 stanoveno, že při uplatnění příspěvků poplatníka zapla- cených na dosavadní penzijní připojištění se státním přís- pěvkem jako nezdanitelné části základu daně je třeba rovněž z úhrnu příspěvků zaplacených na zdaňovací období odečíst částku ve výši 12 000 Kč, do jejíž výše bude náležet od roku 2013 státní příspěvek (doposud se odečítalo u tohoto produktu ze zaplacených příspěvků jen 6 000 Kč). Předčasné ukončení doplňkového penzijního spoření: V § 15 odst. 5 ZDP je dále nově stanoveno, že pokud dojde k předčasnému ukončení nového doplňkového penzijního spoření bez nároku na penzi nebo jednorázo- vé vyrovnání a současně bude vyplaceno odbytné, nárok na uplatnění odpočtu nezdanitelné části zaniká a poplat- ník bude muset v roce zániku částky uplatněné v minu- lých letech pro snížení základu daně zdanit v daňovém přiznání jako ostatní příjem podle § 10 ZDP. Doplňkové penzijní spoření má tedy i v případě předčasného ukon- čení stejný daňový režim jako penzijní připojištění se stát- ním příspěvkem. Na nové doplňkové penzijní spoření je umožněno převá- dět prostředky naspořené v rámci dosavadního systému penzijního připojištění se státním příspěvkem. Takový převod se nepovažuje za porušení podmínek a daňová výhoda v podobě nezdanitelné části základu daně zůstá- vá zachována. Sleva na dani na manželku: V § 35ba odst. 1 písm. b) ZDP se počínaje rokem 2013 rozšiřuje výčet příjmů, které se do vlastního příjmu vyživované manželky (manžela) při uplatnění slevy na dani nezahrnují. Nově se nepřihlíží ani ke státním příspěvkům náležejícím k novému doplň- kovému penzijnímu spoření. Postupuje se tedy stejně, jako je tomu u státních příspěvků náležejících k penzijní- mu připojištění se státním příspěvkem. Doplňkové penzijní spoření při ročním zúčtování záloh: V § 38k odst. 5 písm. f) ZDP je počínaje rokem 2013 sta- noveno, že příspěvky na nové doplňkové penzijní spoření může zaměstnanec uplatnit jako nezdanitelnou část základu daně rovněž v rámci ročního zúčtování záloh u zaměstnavatele, a to na základě čestného prohlášení (na tiskopisu prohlášení k dani). V § 38l odst. 1 písm. h) ZDP je v této souvislosti s účin- ností od roku 2013 stanoveno, že zaměstnanec prokáže nárok na odpočet nezdanitelné části základu daně ve výši zaplacených příspěvků na nové doplňkové penzijní spo- ření podle § 15 odst. 5 ZDP u zaměstnavatele v rámci ročního zúčtování záloh: smlouvou o doplňkovém penzijním spoření, a pak každoročně nejpozději do 15. února potvrzením o příspěvcích zaplacených poplatníkem na jeho doplňkové penzijní spoření, vystavené penzijním fon- dem nebo penzijní společností.

D A Ň Z P Ř Í J M Ů PRÁCE A MZDA 2/2013 27 Změny ve zdanění mezd od počátku r. 2013 3. Novela zákona o doplňkovém penzijním spoření Zákon nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2013 a novela záko- na o daních z příjmů je obsažena v části třetí. Novelou zákona o doplňkovém penzijním spoření se v rámci III. důchodového pilíře zavádí možnost vyplácet nové dávky – tzv. předdůchody, které byly dohodnuty vládou na tri- partitě se sociálními partnery, tj. se zaměstnavateli a odbory. Tyto předdůchody (které se budou vyplácet z vlastních úspor účastníka) umožní osobám ve věku blíz- kém důchodovému řešit finanční zabezpečení v případě nepříznivé situace. Do tzv. předdůchodu mohou účastní- ci odejít až o pět let dříve, než je zákonný věk pro vznik nároku na klasický starobní důchod. Budou k tomu ale muset mít dostatečně naspořeno u penzijní společnosti ve III. pilíři (v dopňkovém penzijním spoření). Měsíční dávka (z jejich naspořených prostředků) musí být totiž poskytována alespoň ve výši 30 % průměrné mzdy v národním hospodářství vyhlašované Ministerstvem práce a sociálních věcí podle zákona upravujícího zaměst- nanost za kalendářní rok předcházející kalendářnímu roku, v němž započalo vyplácení starobní penze na urče- nou dobu. Tímto zákonem se zároveň zajišťuje, aby pobí- rání těchto dávek nemělo tak velký negativní dopad na výši klasického starobního důchodu vypláceného z I. dů- chodového pilíře – tj. aby se z tohoto titulu nekrátil (jako je tomu u předčasného starobního důchodu). Tato doba bude při výpočtu starobního důchodu považována za vyloučenou dobu. Současně se zajišťuje, aby pobírání těch- to nových dávek nemělo dopad ani na veřejné zdravotní pojištění. Pokud po dobu čerpání předdůchodu nebude osoba zaměstnána, stane se státním pojištěncem, tzn. že stát za ní bude po celou dobu platit zdravotní pojištění. Za účelem naspoření dostatečného množství prostředků na účtech účastníků doplňkového penzijního spoření u nových penzijních fondů jsou k vyšším úložkám moti- vováni jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé, a to jednak formou státního příspěvku (ten bude náležet jako dopo- sud jen k příspěvkům účastníka) a jednak formou daňo- vého zvýhodnění v zákoně o daních z příjmů. Daňová motivace pro zaměstnavatele: V § 6 odst. 9 písm. p) ZDP se stanoví, že příspěvky zaměstnavatele na dosavadní penzijní připojištění se státním příspěvkem, na penzijní pojištění v EU, Norsku a Islandu (splňující tzv. podmínku 2 x 60), na tzv. životní pojištění v ČR nebo v EU, Norsku a Islandu (splňující tzv. podmínku 2 x 60) a od roku 2013 též na nové doplňkové penzijní spoření jsou od daně z příjmů fyzických osob u zaměstnance osvobozeny nově v úhrnu až do výše 30 000 Kč za rok (dochází ke zvýšení dosavadnímu limitu 24 000 Kč). Tzn. že v úhrnu na všechny produkty zde vyjmenované a do stanovené výše (do které jsou u zaměstnance osvo- bozeny) se z nich nebude platit ani povinné pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění, resp. ani nové pojistné na důchodové spoření. Zvýšení limitu pro osvo- bození příspěvku zaměstnavatele od daně z příjmů má otevřít širší prostor pro kolektivní vyjednávání či ochotu zaměstnavatele zavázat se k poskytování těchto plnění zaměstnancům. Na straně zaměstnavatele jsou přípěvky na doplňkové penzijní spoření daňově uznatelným výdajem (nákladem) jako doposud za podmínek stanovených v ust. § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP, tj. půjde-li o právo zaměstnance vyplývající z kolektivní nebo jiné smlouvy či z vnitřního předpisu. Samotné nové dávky charakteru tzv. předdů- chodů budou mít stejný daňový režim jako ostatní dávky z doplňkového penzijního spoření, tj. nebude pro ně zaveden žádný specifický daňový režim. 4. Doprovodný zákon k zákonu o pojistném na důchodové spoření Zákonem o pojistném na důchodové spoření (tzv. opt- out) je od roku 2013 umožněno fungování II. pilíře důchodové reformy zakotveného v zákoně o důchodo- vém spoření. Spuštění důchodové reformy vyvolalo potřebu novelizace celé řady souvisejících právních před- pisů, které byly zapracovány do zákona č. 399/2012 Sb. Tento zákon byl předložen jako doprovodný zákon k zákonu o pojistném na důchodové spoření a nabývá účinnosti ke stejnému datu, jako oba již výše zmíněné předpisy, tedy k 1. lednu 2013. Tímto zákonem se mění např. zákon o důchodovém spoření, zákon o doplňkovém penzijním spoření, zákon o pojistném na sociální zabezpe- čení a další zákony. V rámci legislativních úprav zde dochá- zí v části jedenácté i k dílčím změnám v zákoně o daních z příjmů a v části dvacáté sedmé se předsouvá účinnost některých ustanovení, které byly přijaty zákonem o JIM. Nové pojistné na důchodové spoření bude totiž spravová- no orgány Finanční správy ČR (nikoliv orgány důchodové- ho pojištění) a při jeho správě se použije daňový řád (bude se spravovat jako daň). Pojistné na důchodové spoření musí být navíc individualizováno na jednotlivé poplatníky tak, aby pojistné vybrané od jednotlivých poplatníků bylo převedeno k jimi zvolené penzijní společnosti.

D A Ň Z P Ř Í J M Ů 28 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ Změny ve zdanění mezd od počátku r. 2013 Změny v zákoně o daních z příjmů Změny v § 23 ZDP: V § 23 odst. 3 písm. a) bod 5 a písm. b) bod 2 ZDP se počínaje rokem 2013 doplňuje pojistné na důchodové spoření. Nové údaje na mzdovém listě: V § 38j odst. 10 ZDP se v souvislosti s výběrem nového pojistného u zaměstnanců účastníků důchodového spoření s účinností od 1. 1. 2013 stanoví, že zaměstnavatel jako plátce daně a nově též jako plátce pojistného na důchodové spoření musí uvádět na mzdovém listě zaměstnance, který je účastníkem důcho- dového spoření (kromě údajů uvedených v § 38j odst. 2 ZDP), za každý kalendářní měsíc a v úhrnu též za celé zdaňovací období i částky pojistného sražené nebo uhra- zené na důchodové spoření. Obdobně je tomu u pojist- ného na sociální zabezpečení a na všeobecné zdravotní pojištění, které je podle zvláštních právních předpisů ze svých příjmů povinen platit poplatník. Bude-li pojistné na důchodové spoření vypočtené ve výši 5 % skutečně sražené v této výši, není co řešit. Požádá-li ale zaměstnanec (poplatník pojistného) zaměstnavatele (plátce pojistného) o vypořádání přeplatku podle § 28 zákona o pojistném na důchodové spoření, tedy o sníže- ní své budoucí platební povinnosti (přeplatek nelze totiž jinak vrátit), musí plátce pojistného o příslušnou částku přeplatku snížit svou srážkovou i odvodovou povinnost. V tomto případě by na mzdovém listě měly být vyčísleny všechny tři údaje potřebné pro zhotovení měsíčního Hlá- šení k záloze na pojistném na důchodové spoření: vypo- čtené pojistné (ve výši 5 %), částka vypořádaného pře- platku a uhrazené (tj. sražené) pojistné, což bude důležité rovněž pro výpočet čisté mzdy určené k výplatě zaměstnanci. Předsunutí některých změn přijatých v zákoně o JIM V části dvacáté sedmé doprovodného zákona se před- souvá účinnost některých ustanovení novelizujících daňo- vý řád, zákon o daních z příjmů a zákon o Finanční sprá- vě České republiky. Tyto novely prošly řádným legislativním procesem, byly vyhlášeny ve Sbírce zákonů a jsou platné. Předsunutím účinnosti ze současného data 1. ledna 2015 na 1. ledna 2013 nedochází k jejich věcné změně. Registrace k dani z příjmů: V § 125 až 131 daňového řádu je s účinností od 1. 1. 2013 obsažená nová obecná úprava registrace k dani s tím, že konkrétní pravidla registrace u příslušného správce daně jsou od 1. 1. 2013 speciálně upravena v zákoně o daních z příjmů. Dochází k tomu v § 39 ZDP – registrace k dani z příjmů fyzických osob, a to do 15 dnů od rozhodného dne (tj. dne, kdy FO začala vykonávat činnost nebo přijala příjem); v § 39a ZDP – registrace k dani z příjmů právnických osob, a to rovněž do 15 dnů od rozhodného dne (tj. dne vzniku PO); a v § 39b ZDP – registrace plátce daně (PO či FO), a to nově do 8 dnů od rozhodného dne. V daňovém řádu dochází ke zpřesnění textu v tom smys- lu, že jak přihlášku k registraci, tak i oznámení o změně registračních údajů ve smyslu § 128 daňového řádu lze podat pouze na tiskopise vydaném MF nebo na tiskovém výstupu z počítačové tiskárny, který má údaje, obsah i uspořádání údajů shodné s tímto tiskopisem. Plátce daně je povinen podle nového ustanovení § 39b ZDP podat přihlášku k registraci k dani z příjmů fyzických nebo právnických osob u příslušného správce daně nej- později do 8 dnů ode dne, kdy vznikla povinnost vykoná- vat tímto zákonem stanovené úkony plátce daně, plátce daně je v této lhůtě povinen podat přihlášku i za plátcovu pokladnu. Při registraci plátcovy pokladny plátce daně také určí osobu, která je oprávněna jednat za tuto plátco- vu pokladnu jeho jménem. Podle zákona o pojistném na důchodové spoření bude daňový subjekt (zaměstnava- tel), který je registrován jako plátce daně z příjmů fyzic- kých osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků, v pří- padě potřeby registrován ze zákona (tzn. již bez podání přihlášky k registraci) i jako plátce pojistného na důcho- dové spoření. K registraci dojde podáním prvního hláše- ní k záloze na pojistné na důchodové spoření zaměstna- vatelem (nově jako plátcem pojistného na důchodové spoření). Pokud však zaměstnavateli, který se stal plát- cem pojistného na důchodové spoření, odejde poslední zaměstnanec, který je účastníkem důchodového spoření, a plátce přestane být plátcem pojistného na důchodové spoření, pak je povinen provést změnu v registraci neprodleně. Lhůta pro podání hlášení: V § 137 odst. 1 daňového řádu dochází s účinností k 1. 1. 2013 k posunu lhůty pro podání hlášení z 25. dne po uplynutí měsíce, v němž vznikla plátci povinnost, která je předmětem hlášení, na 20. den následujícího měsíce. Nová právní úprava se použije, není-li v daňovém zákoně stanoveno jinak (např. v § 38d odst. 3 ZDP) a počínaje rokem 2013 tak dopadá tato zkrácená lhůta i na nová měsíční hlášení k záloze na pojistné na důchodové spoření, která bude zpracovávat plátce pojistného v individualizované podobě – tj. nejen za plátce pojistného, ale i podle jednotlivých poplatníků a výhradně elektronicky. Toto hlášení se podává do 20. dne

D A Ň Z P Ř Í J M Ů PRÁCE A MZDA 2/2013 29 Změny ve zdanění mezd od počátku r. 2013 kalendářního měsíce následujícího po uplynutí zálohové- ho období (např. za duben 2013 do 20. května 2013) a ve stejné lhůtě je splatná i záloha na pojistné na důchodové spoření sražená z mezd zaměstnanců, kteří jsou účastní- ky důchodového spoření. Lhůta pro podání vyúčtování: V § 137 odst. 2 daňového řádu se s účinností k 1. 1. 2013 mění lhůta pro podání vyúčtování a dosavadní lhůta v délce čtyř měsíců po uply- nutí kalendářního roku se od 1. 1. 2013 mění na tři měsí- ce. V § 137 se dále doplňuje základní pravidlo, že lhůtu pro podání vyúčtování nelze prodloužit. Od tohoto pra- vidla je možné se odchýlit jen speciální úpravou v jednot- livých daňových zákonech, pro plátce daně ze závislé čin- nosti ale taková právní úprava neexistuje. To znamená, že za rok 2012 má plátce daně, resp. plátcova pokladna povinnost podat svému místně příslušnému správci daně: a) Vyúčtování daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně z příjmů fyzických nebo právnických osob (žlutý tiskopis 25 5466 Mfin 5466, vzor č. 15) nově již do 2. dubna 2013 (doposud do 2. května), b) Vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti (růžový tiskopis 25 5459 Mfin 5459, vzor č. 18) včetně jeho příloh ale ještě v dosavadních lhůtách, tzn. v papírové podobě do 1. března 2013 a pokud plátce daně podá toto vyúčtování elektronicky, do 20. března 2013. Je tomu tak proto, že lhůty pro podání tohoto vyúčtová- ní jsou stanoveny v § 38j ZDP (zde se nepoužije daňo- vý řád) a ke změně zde dojde až zavedením JIM. Je třeba připomenout, že plátci daně, kteří zaměstnávají daňové nerezidenty ČR, mají povinnost podat toto vyúčtování (včetně jeho příloh) vždy elektronicky. Tuto povinnost nemá jen plátce daně, který je fyzickou osobou a u něhož počet těchto zaměstnanců v průbě- hu roku nepřesáhl v úhrnu 10 osob. Poprvé za rok 2013 pak podá plátce daně v této nové lhůtě (v délce tří měsíců po uplynutí kalendářního roku) i Vyúčtování pojistného na důchodové spoření, a to jako plátce pojistného na důchodové spoření, tzn. do 2. dub- na 2014 a v elektronické podobě. Informace, proč nebylo podáno vyúčtování: V § 136 odst. 5 daňového řádu je uložena daňovým subjektům, které jsou registrovány k určité dani a ve zdaňovacím období jim daňová povinnost nevznikla, povinnost infor- movat o této skutečnosti správce daně, a to nejen jako doposud ve lhůtě pro podání daňového přiznání, ale nově i ve lhůtě pro podání vyúčtování. V původní právní úpravě se to týkalo pouze registrova- ných daňových subjektů, u nichž správce daně oprávně- ně očekával daňové přiznání a zbytečně by takový daňo- vý subjekt vyzýval k jeho podání. Nově má povinnost informovat svého místně příslušného správce daně o tom, že mu ve zdaňovacím období daňová povinnost nevznikla, i daňový subjekt označený jako plátce daně, který má zákonem o daních z příjmů uloženou povinnost podávat vyúčtování. Taková situace může nastat napří- klad u zaměstnavatele, který je registrován jako plátce daně z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků, avšak povinnost podat vyúčtování mu za rok 2012 nevznikla z toho důvodu, že v tomto daném roce žádné mzdy zaměstnancům nezúčtoval. Tento případ však nelze zaměnit se situací, kdy zaměsta- vatel po odečtu příslušných slev na dani dle § 35ba ZDP a daňového zvýhodnění u žádného ze zaměstnanců nemusel v daném roce žádnou zálohu na daň odvést. Tento zaměstnavatel mzdy zúčtoval, resp. vyplácel, tj. měl povinnost vypočítat zálohu na daň podle § 38h ZDP (měl daňovou povinnost), a měl též povinnost podat příslušné vyúčtování, i když v daném případě v něm vykáže samé nuly. Povinnost podat tzv. nulové Vyúčtování daně z pří- jmů ze závislé činnosti totiž výslovně ukládá ustanovení § 38j odst. 9 ZDP. Dodatečné tvrzení na daň nižší: § 141 odst. 2 daňového řádu umožňuje podat dodatečné daňové přiznání nebo dodatečné vyúčtování na daň nižší v případě, kdy byla daň stanovena v nesprávné výši (chybně). Dosud zákon stanovil, že tak lze učinit jen za okolností, že „vyjdou naje- vo nové skutečnosti nebo důkazy tomu nasvědčující“. Upřesnění § 141 odst. 2 odstraňuje dohady, zda lze podat např. dodatečné vyúčtování na daň nižší i za okol- ností, kdy byla daň, resp. záloha na daň u zaměstnance sražena v nesprávné výši pouze omylem zaměstnavatele (plátce daně) nebo na základě jeho nesprávné úvahy. Nadále však u daně z příjmů ze závislé činnosti a z funkč- ních požitků platí, že nejdříve plátce daně musí přeplatek poplatníkovi vrátit podle § 38i zákona o daních z příjmů a až pak může snížit i svoji daňovou povinnost prostřed- nictvím dodatečného vyúčtování. Pokuta za opožděné podání daňového tvrzení: V § 250 daňového řádu (odst. 3 a 4) dochází k úpravě minimální hranice pokuty za opožděné podání tvrzení daně tak, aby došlo k odlišení případů, kdy si daňový subjekt uvědomí (byť se zpožděním) svou chybu a snaží se ji napravit (podá opožděně daňové tvrzení), od případů, kdy jeho nesoučinnost trvá. Podle současné právní úpravy je bez rozdílu stanovena minimální výše pokuty ve výši 500 Kč. Nově se tento limit nebude vztahovat na případy opož- děných podání, kdy se daňový subjekt snaží svou chybu

D A Ň Z P Ř Í J M Ů 30 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ Změny ve zdanění mezd od počátku r. 2013 napravit. Pokuta za opožděné tvrzení daně se bude počí- tat vždy podle výše tvrzené částky a doby prodlení s tím, že minimální hranice pro předepsání pokuty bude 200 Kč. Pokuta se nepředepíše a daňovému subjektu nevzniká povinnost ji uhradit, dosáhne-li její výše vypo- čtená podle § 250 odst. 1 nebo 2 daňového řádu částky menší než 200 Kč. Minimální výše pokuty 500 Kč se ale předepíše za okolností, že daňové tvrzení, resp. dodateč- né daňové tvrzení nebude podáno ani dodatečně po dobu, kdy možnost podat takové tvrzení trvá a zejména v případech, kdy daňový subjekt nezareaguje ani na výzvu správce daně k podání daňového tvrzení podle § 145 daňového řádu. Na závěr přehled aktuálních daňových tiskopisů (nové vzory) Vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti (tiskopis 25 5459 MFin 5459 – vzor č. 18) včetně Pokynů k jeho vyplnění (tiskopis 25 5459/1 MFin 5459/1 – vzor č. 18). Termín předložení za rok 2012: v písemné podobě do 1. 3. 2013 (do dvou měsíců po uplynutí kal. roku), elektronicky do 20. 3. 2013 (povinnost, zaměstnává-li plátce daně daňové nerezidenty ČR s výjimkou zaměstnavatele fyzické osoby u něhož počet těchto poplatníků nepřesáhne v průběhu roku v úhrnu 10 osob). Příloha č. 1 k Vyúčtování s názvem Počet zaměstnan- ců ke dni 1. 12. 2012 (tiskopis 25 5490/1 MFin 5490/1 – vzor č. 12). Jedná se o povinnou přílohu o počtu zaměstnanců podle mzdových listů a uvádějí se zde zaměstnanci s příjmy zdaněnými daní vybíranou srážkou zvláštní sazbou. Kód obce (ZÚJ – základní územní jednotka), ve které je umístěno místo výkonu práce plátce pro účely vyplnění sloupce 06, lze nalézt ve vyhlášce č. 449/2012 Sb. Příloha č. 2 k Vyúčtování s názvem Přehled souhrn- ných údajů zaznamenaných na mzdových listech poplatníků uvedených v § 2 odst. 3 ZDP (tiskopis 25 5530 Mfin 5530 – vzor č. 9). Jedná se o povinnou přílohu pro plátce daně, kteří zaměstnávali v průběhu vykazovaného zdaňovacího období daňové nerezi- denty ČR. Do přehledu se uvedou i zaměstnanci s pří- jmy zdaněnými srážkovou daní zvláštní sazbou. Příloha č. 3 k Vyúčtování s názvem Příloha k Vyúčto- vání o dodatečných opravách záloh na daň po slevě a daně vypočtené z ročního zúčtování záloh a daňo- vého zvýhodnění (tiskopis 25 5490 MFin 5490 – vzor č. 13). Je to povinná příloha pro plátce daně, kteří pro- vedli do dne podání vyúčtování dodatečné opravy záloh v běžném zdaňovacím období nebo daně vypo- čtené při ročním zúčtování záloh za rok 2011 (prove- deném v roce 2012). Dále se zde uvádějí opravy roku 2009 včetně ročního zúčtování záloh za rok 2008. Upozornění: opravy týkající se roku 2010 a 2011 (včetně ročního zúčtování za rok 2009 a 2010) je nutné řešit prostřednictvím dodatečného vyúčtování k příslušnému zdaňovacímu období, a to v souladu s § 141 daňového řádu. Příloha č. 4 k Vyúčtování s názvem Příloha k Vyúčto- vání o dodatečných opravách měsíčního daňového bonusu a doplatku na daňovém bonusu z ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění podle § 38i odst. 4 a 5 ZDP (tiskopis 25 5531 MFin 5531 – vzor č. 8). Je to povinná příloha pro plátce daně, kteří pro- vedli do dne podání vyúčtování dodatečné opravy měsíčních daňových bonusů v běžném zdaňovacím období nebo doplatků na daňových bonusech vypo- čtených při ročním zúčtování záloh za rok 2011. Dále se zde uvádějí opravy roku 2009 včetně ročního zúčto- vání záloh za rok 2008. Upozornění: Opravy měsíč- ních daňových bonusů vyplacených v roce 2010 a 2011 a doplatků na daňových bonusech z ročního zúčtování záloh za rok 2009 a 2010 je nutné řešit již prostřednictvím dodatečného vyúčtování k příslušné- mu zdaňovacímu období. Vyúčtování daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně z příjmů fyzických nebo právnických osob (tiskopis 25 5466 MFin 5466 – vzor č. 15) včet- ně Pokynů k jeho vyplnění (tiskopis 25 5466/1 MFin 5466/1 – vzor č. 11). Termín předložení za rok 2012: do 2. 4. 2013 (tj. do 3 měsíců po uplynutí kalendářní- ho roku). Tiskopis se předkládá ve zkrácené lhůtě v délce 3 měsíců v souladu s doprovodným zákonem k zákonu o pojistném na důchodové spoření (dopo- sud to bylo do 4 měsíců, tj. do 2. května). Vyúčtování lze podat též elektronicky. Příloha k Vyúčtování daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně z příjmů fyzických/právnických osob (tiskopis č. 25 5466/A MFin 5466/A – vzor č. 11). Jedná se o povinnou přílohu pro plátce daně, kteří provedli do dne podání vyúčtování dodatečné opravy daně vybírané zvláštní sazbou sražené v roce 2012 a nebo ještě v roce 2009. Upozornění: Opravy daně sražené v roce 2010 a 2011 je nutné provést pro- střednictvím dodatečného vyúčtování k příslušnému zdaňovacímu období.

D A Ň Z P Ř Í J M Ů PRÁCE A MZDA 2/2013 31 Změny ve zdanění mezd od počátku r. 2013 Prohlášení poplatníka daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků (tiskopis 25 5457 MFin 5457 – vzor č. 22). Do nového vzoru je doplněno prohlášení poplatníka, že k 1. lednu daného zdaňovacího období pobírá/nepobírá starobní důchod; nadále je však možné používat v roce 2013 předcháze- jící podepsané vzory Prohlášení k dani č. 20 a 21 (dopo- ručujeme je upravit dle platného znění ZDP). Výpočet daně a daňového zvýhodnění (tiskopis 25 5460/1 Mfin 5460/1 – vzor č. 17). Tento nepovin- ný tiskopis je určen přímo pro rok 2012 (ke změně výpočtu při ročním zúčtování záloh a daňového zvý- hodnění nedošlo, pro rok 2012 se ale zvýšila základní sleva na dani, daňové zvýhodnění a limit pro výplatu daňového bonusu). Potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti a z funkčních požitků, sražených zálohách na daň a daňovém zvýhodnění (tiskopis 25 5460 MFin 5460 – vzor č. 20). Tento vzor (který byl vydán již počátkem roku 2012) použijí poplatníci pro účely ročního zúčto- vání záloh nebo při podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2012. Žádost podle § 35d odst. 5 zákona o daních z příjmů o poukázání chybějící částky vyplacené plátcem daně poplatníkům na měsíčních daňových bonusech (tiskopis 25 5241 MFin 5241 – vzor č. 7). Tento tisko- pis používá plátce daně v případě, že vyplatí měsíční daňový bonus nebo jeho část poplatníkovi z vlastních finančních prostředků a žádá o tuto částku správce daně. Žádost lze podat též elektronicky. Žádost podle § 35d odst. 9 zákona o daních z příjmů o poukázání chybějící částky vyplacené plátcem daně poplatníkům na doplatku na daňovém bonusu z roč- ního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění (tisko- pis 25 5246 Mfin 5246 – vzor č. 7). Tento tiskopis používá plátce daně v případě, že vyplatí doplatek na daňovém bonusu nebo jeho část při ročním zúčtování záloh a daňového zvýhodnění poplatníkovi z vlastních finančních prostředků a žádá o tuto částku správce daně. Žádost lze podat též elektronicky. Poznámka: Daňové tiskopisy týkající se závislé činnosti jsou dostupné na internetu České daňové správy na adre- se: http://cds.mfcr.cz v sekci Daňové tiskopisy – Databáze daňových tiskopisů, případně v Upozornění k tiskopisům. Tiskopisy Prohlášení k dani a Potvrzení o zdanitelných pří- jmech jsou dostupné též v anglické verzi, tyto tiskopisy však slouží pouze jako metodická pomůcka při vyplňování. Právní předpisy citované v článku (předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak) ZDP, zákon o daních z příjmů – zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů daňový řád – zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád zákon o důchodovém spoření – zákon č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření zákon o pojistném na důchodové spoření – zákon č. 397/2012 Sb., o pojistném na důchodové spoření zákon o pojistném na sociální zabezpečení – zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti zákon o Finanční správě České republiky – zákon č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky zákon o změně daňových, pojistných a dalších zákonů – zákon č. 500/2012 Sb., o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů, doprovodný zákon k zákonu o doplňkovém penzijním spoření – zákon č. 428/2011 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o důchodovém spoření a zákona o doplňkovém penzijním spoření, novela zákona o doplňkovém penzijním spoření – zákon č. 403/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření, a další související zákony, doprovodný zákon k zákonu o pojistném na důchodové spoření – zákon č. 399/2012 Sb., o změně zákonů v souvislosti s přijetím zákona o pojistném na důchodové spoření vyhláška č. 324/2012 Sb., o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2011, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2011, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2013 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2013 a o zvýšení důchodů v roce 2013 zákon o doplňkovém penzijním spoření – zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření zákon o JIM – zákon č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů vyhláška č. 449/2012 Sb., o podílu jednotlivých obcí na stanovených procentních částech celostátního hrubého výnosu daně z přidané hodnoty a daní z příjmů 1. VOX A. S. – JE NÁM DVACET MZDOVÁ PROBLEMATIKA KROK ZA KROKEM Volný cyklus, který lze absolvovat i samostatně s možností získat mezinárodní certifikát IES Termín: 18. – 22. 2. 2013 Přednáší: Mgr. Vladimír Černý, Ing. Marie Hajšmanová, Vlasta Nováčková Kód: 1300860 Cena: 9 668 Kč (vč. slevy 1 960 Kč při účasti na celém cyklu) Kód: 1300865 Cena: 2 420 Kč (mezinárodní certifikát IES) Podrobný program najdete na www.vox.cz.

Úvodem Bez nadsázky můžeme konstatovat, že kaž- dým rokem zaměstnavatelé doslova „bojují“ s tím, jak správně vypracovat rozvrh týdenní pracovní doby (tzv. harmonogram směn), jak provádět v průběhu vyrovnávacího období změny v rozvrhu či s jakým předstihem a jakým způsobem zaměstnance s rozvrhem a jeho změnami správně seznamovat; řeší se přirozeně i řada dalších praktických problé- mů. Zejména v odvětvích, ve kterých se často uplatňuje práce v nepřetržitých a nerovno- měrných režimech (typicky zdravotnictví a sociální služby, ale také např. doprava, pro- voz na dráze, civilní letectví, dále hotely atd.) se stále intenzivněji ukazuje, že zaměstnava- telé velmi často tápou v tom, jak správně uplatňovat zákonné principy rozvrhování pracovní doby při práci v turnusu, tj. při nerovnoměrném rozvržení pracovní doby. Jedná se o případy, kdy zaměstnanec pracuje tzv. „v krátkém a dlouhém týdnu,“ kdy až na konci určitého vyrovnávacího období (dané- ho násobkem týdnů) dojde k tomu, že se různé délky pracovní doby odpracované v jednotlivých týdnech ve svém souhrnu na konci vyrovnávacího období vyrovnají. Při správně nastaveném rozpisu směn vypraco- vaném podle zákoníku práce totiž musí dojít k tomu, že celkový počet všech odpracova- ných hodin v daném vyrovnávacím období, vydělený počtem týdnů tohoto vyrovnávací období, přesně odpovídá stanovené týdenní pracovní době daného zaměstnance. Zaměstnanec zařazený v nepře- tržitém pracovním režimu pracoval v turnusu „v krátkém a dlouhém týdnu“ po celé 26týden- ní vyrovnávací období dané jeho rozpisem směn. V „krátkém“ týdnu odpracoval vždy 2 až 3 dvanáctihodinové směny, zatímco v „dlouhém“ týdnu odpracoval zpravidla 4 dvanáctihodino- vé směny. Celkem během všech těchto krát- kých a dlouhých týdnů zaměstnanec odpraco- val za 26 týdnů (zhruba půlrok) celkem 81 dvanáctihodinových směn, tj. vyjádřeno v odpracovaných hodinách 12 x 81 = 972 pra- covních hodin. Pokud souhrn všech odpraco- vaných pracovních hodin vydělíme počtem týdnů (tj. v daném případě číslem 26), zjistíme, že zaměstnanec odpracoval – přepočteno v průměru na týden – prakticky přesně stano- venou týdenní pracovní dobu předpokládanou zákoníkem práce pro nepřetržitý pracovní režim, tj. 37,5 hod. Vyjádřeno čísly: 972 / 26 = = 37,38 (po zaokrouhlení 37,5 hod). Co upřesnila ve vztahu k rozvrhování pracovní doby koncepční novela Ustanovení § 84 zákoníku práce, které upra- vuje rozvrhy týdenní pracovní doby, se přímo dotkla také poslední koncepční novela zákoní- ku práce provedená zákonem č. 365/2011 Sb. a účinná od 1. 1. 2012. Zatímco dřívější práv- ní úprava ukládala zaměstnavateli povinnost vypracovat rozvrh směn a seznámit s ním zaměstnance výslovně jen ve vztahu k nerov- noměrnému rozvržení pracovní doby, novela tuto disproporci odstranila, když podle nynější právní úpravy již povinnost zaměstna- vatele vypracovat rozvrh směn a seznámit Příklad č. 1 P R A C O V N Í P R ÁV O 32 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ Pracovní doba a schizofrenie v jejím rozvrhování Pracovní doba a schizofrenie v jejím rozvrhování Ač na první pohled zdánlivě jasné a jednoduché ustanovení, přesto stále platí, že pro praxi je jed- ním z uživatelsky nejproblematičtějších evergreenů celého zákoníku práce jeho § 84, který upra- vuje povinnosti zaměstnavatele na úseku rozvrhování pracovní doby. JUDr. Dominik Brůha Advokát se specializací na pracovní právo a právo ve zdravotnictví. V těchto oblastech publikačně a lektorsky činný.

P R A C O V N Í P R ÁV O PRÁCE A MZDA 2/2013 33 Pracovní doba a schizofrenie v jejím rozvrhování s ním zaměstnance ukládá zákon obecně vůči všem zaměstnancům bez ohledu na způsob rozvržení jejich pracovní doby. Uvedenou změnu je třeba považovat za správnou; stejně jako další změnu, a sice zpřesnění § 84 zákoníku práce v tom smyslu, že povinnost zaměstnavatele seznamovat zaměstnance s rozvrhem pracovní doby je dána nejen v případě seznámení zaměstnance s novým rozvrhem, ale i v případě jakékoliv jeho změny. V praxi totiž původní for- mulace § 84 zákoníku práce vzbuzovala výkladové nejas- nosti, zda vůbec zaměstnavatel může v průběhu vyrovná- vacího období provádět změny v rozvrhu, resp. zda je povinen předem seznámit zaměstnance se změnou roz- vrhu pracovní doby. Do změny právní úpravy muselo být pouze výkladem dovozováno, že zaměstnavatel i v prů- běhu vyrovnávacího období změnu v rozvrhu stanovené týdenní pracovní doby samozřejmě provést může s tím, že na provedení takovéto změny se ovšem vztahují stejná pravidla jako na vydání nového rozvrhu směn (zejména povinnost seznámit zaměstnance se změněným rozvr- hem nejméně 2 týdny předem, v případě konta nejméně 1 týden předem). Vývoj právní úpravy (naštěstí) potvrdil správnost dřívější většinové výkladové praxe a stávající § 84 zákoníku práce zní takto: „Zaměstnavatel je povinen vypracovat písemný rozvrh týdenní pracovní doby a seznámit s ním nebo s jeho změ- nou zaměstnance nejpozději 2 týdny a v případě konta pracovní doby 1 týden před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena, pokud se nedohodne se zaměstnancem na jiné době seznámení.“ Žádné „dlouhodobé“ ca. „měsíční“ rozvrhy směn zákon nezná Bohužel, při praktické organizaci pracovní doby u řady zaměstnavatelů vychází najevo, že § 84 zákoníku práce není uplatňován správně. Běžně totiž dochází k paradox- ním situacím, kdy jsou vedle sebe u zaměstnavatelů vydá- vány hned dva, ale někdy dokonce i tři různé rozvrhy (harmonogramy) směn. Tato „rozvrhová schizofrenie“ spočívá obvykle v tom, že v pořadí prvý rozvrh směn (který bývá označován jako „dlouhodobý“) je u zaměst- navatele de facto pouze formálním dokumentem, o kte- rém se již na začátku vyrovnávacího období všeobecně ví, že nebude dodržován – tento rozvrh je primárně určen „jen“ k posuzování nároků zaměstnance na náhradu mzdy při dovolené a při překážkách v práci, zejména při posuzování nároku zaměstnance na náhradu mzdy při jeho dočasné pracovní neschopnosti po dobu prvních 3 týdnů nemoci (viz § 192 zákoníku práce). Pro „dlouho- dobý“ rozvrh směn je také typické, že je záměrně vypra- cován tak, aby jakoby ladil se zákonem, tzn. zaměstnanci v něm mají vyznačeno zpravidla jen tolik pracovních hodin, kolik odpovídá příslušnému pracovnímu režimu zaměstnance, a to i když realita bývá mnohdy výrazně odlišná; a vedoucí zaměstnanci odpovědní za rozvrhová- ní pracovní doby toto již předem dobře vědí. Vedle „dlouhodobého“ harmonogramu směn pak někteří zaměstnavatelé dále vydávají paralelní 2. rozpis směn, a sice „měsíční“ – tj. takový, podle kterého se směny v daném kalendářním měsíci skutečně mají vykonávat; tento další harmonogram bývá téměř vždy vydáván na kratší dobu, než je doba zbývající od jeho vydání do konce vyrovnávacího období. „Zlatým hřebem“ pak výjimečně může být i v pořadí 3. rozvrh směn, tj. není-li dodržen dlouhodobý a nakonec ani měsíční rozvrh, v praxi jej „přebíjejí“ další a další postupně měněné kvazi-rozvrhy, které odrážejí různé prohazování služeb mezi zaměstnan- ci, nahodilé rušení a napracovávání směn apod. Shora popsaná praxe je však nesprávná a ve svém důsledku v příkrém rozporu se zákonem. Přestože po posledních novelizacích zákoník práce již umožňuje poměrně slušnou flexibilitu v organizaci a rozvrhování pracovní doby; přesto toto rozvolnění pracovněprávních předpisů naštěstí nedosáhlo takové míry, že by se ze zákoníku práce stal „trhací kalendář“. Zákon zjevně s existencí několika různých rozvrhů (har- monogramů) směn v žádném ze svých ustanovení nepo- čítá; naopak zákoník práce vychází v § 84 z principu, že ve vztahu ke konkrétnímu zaměstnanci je v případě rov- noměrného i nerovnoměrného rozvrhování pracovní doby vždy uplatňován pouze jeden jediný rozvrh směn s tím, že může být změněn, ale pouze za dodržení ele- mentárních podmínek vyplývajících z § 84 zákoníku práce. Tato logika zákoníku práce přitom není nikterak překvapivá, neboť opačný přístup by vedl (a také v praxi vede) pouze ke zmatkům a chaosu, které se ve svých důsledcích obracejí proti mzdovým nárokům zaměstnan- ců i proti výdajům zaměstnavatelů. Není totiž v souladu se zákonem, aby paralelně existova- ly a pro téhož zaměstnance vedle sebe platily různé roz- vrhy směn a každý z nich byl navíc používán pro zcela jiné účely. Není dost dobře udržitelné, aby se tzv. „dlou- hodobý“ rozvrh ukázal kontrolním orgánům, jakmile při- jdou k zaměstnavateli provést kontrolu dodržování pra- covněprávních předpisů, ačkoli fakticky bude pracovní doba v daném kalendářním měsíci zaměstnanci konána

P R A C O V N Í P R ÁV O 34 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ Pracovní doba a schizofrenie v jejím rozvrhování podle zcela jiného, tj. později vydaného, tzv. měsíčního rozvrhu. Stejně tak není udržitelné, aby byl fiktivní „dlou- hodobý“ rozvrh použit pro posouzení nároku zaměstnan- ce na náhradu mzdy při dovolené nebo při jeho 2 týdny trvající chřipce, zatímco pokud půjde zaměstnanec jen na půldenní vyšetření nebo ošetření do zdravotnického zaří- zení, posuzoval by se jeho případný nárok na náhradu mzdy za tuto dobu již podle skutečného rozvrhu směn platného pro daný měsíc. V praxi přitom obvykle není nikomu ze zaměstnanců (a bohužel často ani vedoucím zaměstnancům zaměstnavatele odpovědným za rozvrho- vání pracovní doby) předem známo, jaké je přesně urče- no kritérium pro to, kdy se odpracovaná doba a mzdové nároky zaměstnance na náhradu mzdy při překážce v práci budou posuzovat ještě podle tzv. „dlouhodobého“ (tj. fiktivního) rozvrhu směn, a kdy již podle tzv. „měsíční- ho“ (tj. skutečného) rozvrhu směn. Naprostý chaos a neu- držitelnost takovéhoto přístupu musí být každému zřejmá. Již ze shora naznačených příkladů je zřejmé, že tato salá- mová metoda ve stylu tahat vždy z klobouku zrovna ten rozvrh směn, který se pro daný účel více hodí, je v přík- rém rozporu se základními principy rozvrhování pracovní doby i s principem ochrany zaměstnance prolínající se v podstatě celým zákoníkem práce; vyjádřené konkrét- ně v základních zásadách pracovněprávních vztahů [viz § 1a písm. a) zákoníku práce]. Chiméra zvaná plánovací kalendář Jedním z velmi častých důvodů, které vedou k závažným chybám v rozvrhování pracovní doby, je přílišná inklinace zaměstnavatelů k plánovacím kalendářům. Často je až s podivem, jak hluboce je v českých podmínkách zakoře- něna potřeba plánovat pracovní život podle plánovacích kalendářů. Plánovací kalendář přitom není a nikdy nebyl zákonem; ve skutečnosti není ničím jiným, než pouhou pomůckou, jakýmsi schematickým vodítkem pro snazší orientaci v počtu týdnů a limitů pracovních hodin v daném měsíci, kalendářním čtvrtletí, resp. kalendářním roce. Přesto se plánovací kalendář stal postupně velkým hráčem na poli organizace pracovní doby; někdy lze mít dokonce pocit, že není až tak podstatné, jaká je stanove- ná týdenní pracovní doba vyplývající ze zákoníku práce, ale (paradoxně) hlavní je, aby dotyčný zaměstnanec pra- cující v turnusu (tj. typicky v krátkých a dlouhých týd- nech) odpracoval např. v lednu 2013 přesně 165 hodin, tedy ani o hodinu více, a ani o hodinu méně. Nezřídka se od zaměstnanců objevují dotazy, jak je možné, že jim v rozvrhu pracovní doby nevychází „měsíční pracovní norma hodin“, že jejich norma hodin „neodpo- vídá žádnému plánovacímu kalendáři,“ že „leden má pro nepřetržité provozy plánovaných 165 hodin, ale zaměst- nanec má v rozvrhu normu hodin jen 150 hodin“ apod. Bohužel, pro některé zaměstnavatele a zaměstnance se plánovací kalendář stal univerzálním zaklínadlem, téměř chimérou. Z pohledu zákoníku práce rozhodně nelze automaticky vycházet z toho, že pokud např. v lednu 2013 odpracuje zaměstnanec podle rozpisu směn „jen“ 150 hodin, jedná se nutně o pochybení zaměstnavatele. Pokud naopak např. v únoru nebo v dalších měsících odpracuje zaměst- nanec podle rozpisu směn o něco více hodin oproti ori- entačnímu číslu uvedenému v plánovacím kalendáři, nemusí to zpravidla znamenat žádné porušení pracovně- právních předpisů, a nebude to ani důvod pro poskytnu- tí měsíční mzdy nebo platu v jiné výši, neboť měsíční mzda či plat odpovídají odpracování všech hodin rozvr- žených zaměstnavatelem v daném vyrovnávacím období bez ohledu na číslo uvedené orientačně v plánovacím kalendáři u daného kalendářního měsíce. Ač je to někdy pro podnikovou praxi těžko přijatelné, je třeba vycházet z toho, že podle zákoníku práce ve sku- tečnosti žádný měsíční fond pracovní doby neexistuje. Fakt, že se v praxi u některých zaměstnavatelů vychází výhradně právě z různých chimér neboli plánovacích kalendářů a z nich odvozených měsíčních fondů pracovní doby, je bohužel výchozí chybou při organizování pra- covní doby v nepřetržitých pracovních režimech a v nerovnoměrném rozvržení pracovní doby. Délka tzv. vyrovnávacího období, ve kterém musí dojít k vyrovnání různě dlouhé pracovní doby odpracované v jednotlivých – „krátkých a dlouhých“ – týdnech, je ze zákona nejvýše 26 týdnů nebo až maximálně 52 týdnů (takřka rok), ovšem toto 52týdenní vyrovnávací období je možné jen pokud bylo sjednáno v kolektivní smlouvě. Rozvrh směn neboli písemný rozvrh týdenní pracovní doby je pro každého zaměstnance zařazeného v nerov- noměrném rozvržení pracovní doby klíčovým dokumen- tem, neboť se jím nastavuje tzv. individuální fond pra- covní doby konkrétního zaměstnance. Ten jediný je přitom pro každého zaměstnance rozhodující, protože smyslem vyrovnávacího období je, aby se na jeho konci vyrovnala různě dlouhá pracovní doba odpracovaná zaměstnancem v krátkých a dlouhých týdnech. Například pokud jde o zaměstnance s týdenní pracovní dobou 37,5 hodiny týdně a u zaměstnavatele činí Příklad č. 2

P R A C O V N Í P R ÁV O PRÁCE A MZDA 2/2013 35 Pracovní doba a schizofrenie v jejím rozvrhování délka vyrovnávacího období podle kolektivní smlouvy 52 týdnů, pak 37,5 x 52 = 1 950 hodin, což je počet hodin použitelného fondu pracovní doby tohoto zaměstnance. Teprve až za situace, pokud by zaměstnanci do celého 52týdenního vyrovnávacího období byl rozvržen jiný počet hodin než 1 950, pak by rozpis směn nebyl vyhotoven správ- ně, a mohou nastat v zásadě následující dvě situace: a) Zaměstnanci bylo rozvrženo nikoli jen v jednom měsíci, ale do celého vyrovnávacího období méně hodin, než mu mohlo být rozvrženo, tj. v daném případě méně než 1 950. Pak zjevně zaměstnavatel nebyl schopen plně využít použitelný fond pracovní doby za vyrovnávací období – rozvrhl do 52 týdnů například jen 1 900 hodin. Rozdíl 50 hodin představuje v takovém případě jinou překážku v práci na straně zaměstnavatele ve smyslu § 208 zákoníku práce. Zaměstnanec však není žádným způsobem znevýhodněn, neboť za oněch 50 hodin nále- ží zaměstnanci náhrada mzdy/platu ve výši 100 % prů- měrného výdělku. b) Zaměstnanci bylo rozvrženo do vyrovnávacího období více hodin, než mu mohlo být rozvrženo, tj. v daném pří- padě více než 1 950. Zaměstnavatel zjevně rozpisem směn překročil použitelný fond pracovní doby za vyrovná- vací období – rozvrhl do 52 týdnů například 2 100 hodin. Rozdíl 150 hodin představuje v takovém případě práci přesčas ve smyslu § 78 odst. 1 písm. i) zákoníku práce. Zaměstnanec má práci přesčas ze zákona kompenzová- nu, a to buď poskytnutím příplatku za práci přesčas, nebo poskytnutím náhradního volna. Stručně řečeno, v aplikační praxi je třeba plánovat a lze k tomu používat i plánovací kalendáře, ale současně je nutno vycházet z toho, že žádný plánovací kalendář „nepřebije“ zákoník práce; a že zaměstnanec odměňova- ný měsíční mzdou či platem má právo na svou odměnu v plné měsíční výši, i když zrovna v příslušném kalendář- ním měsíci neodpracuje přesný počet pracovních hodin uvedený v plánovacím kalendáři v kolonce měsíc / počet pracovních hodin. Důležité je, aby na konci vyrovnávací- ho období ve vztahu ke stanovené týdenní pracovní době žádné hodiny nepřebývaly, ale ani nechyběly. Teprve to je dokladem toho, že pracovní doba byla zaměstnavatelem rozvržena správně. Rozvrh směn neměníme kvůli chřipce nebo návštěvě kadeřníka Ustanovení § 84 zákoníku práce sice nebrání tomu, aby se původně vydaný rozvrh směn změnil, a to dokonce i opakovaně, ovšem změny by neměly být příliš časté a provedení každé změny by mělo být rozumně odůvod- něno objektivními příčinami, které vedoucí zaměstnanec odpovědný za rozvrhování pracovní doby zpravidla nemohl předvídat a ovlivnit. Zásadně nepřijatelná je praxe, kdy se u zaměstnavatele vydá tzv. „dlouhodobý“ plán např. na 26 týdnů počínaje dnem 1. ledna s tím, že když si příslušný vedoucí vzpomene, tak se v lednu přepí- še měsíc únor a současně se oznámí, že původní rozvrh nadále platí na měsíce březen až červen; v únoru se pak zase změní měsíc březen a oznámí se, že nadále platí v nezměněné podobě měsíce duben až červen ... atd. Takovéto sociální inženýrství a nahodilé, časté manipula- ce s rozvrhem pracovní doby záměrem zákonodárce jistě nebyly. Rozvrh pracovní doby by i v nepřetržitých pracovních režimech a v nerovnoměrně rozvržené pracovní době měl být relativně stabilním dokumentem a přirozeně by neměl být vypracováván jako vědomá fikce od samého začátku vyrovnávacího období s tím, že každý měsíc se pak vypracuje odlišný plán na daný měsíc. Změny v roz- vrhu stanovené týdenní pracovní doby prováděné v prů- běhu vyrovnávacího období by také zásadně neměly být dělány kvůli privátním požadavkům jednotlivých zaměst- nanců a kvůli takovým bagatelním záležitostem, jako jsou např. jednodenní pracovní cesty, běžné pracovní neschopnosti jednoho nebo několika málo zaměstnanců bez ohrožení chodu daného pracoviště, návštěvy kadeř- níka, divadla, autoservisu apod. Případné změny rozvrhu prováděné v průběhu vyrovnávacího období by měly být připuštěny zásadně jen kvůli naléhavé provozní potřebě (např. původně nepředpokládané dlouhodobé změny v počtu zaměstnanců zajišťujících chod pracoviště jako jsou delší stáže, dlouhodobé pracovní neschopnosti a jiné objektivní těžko předvídatelné příčiny). Je tedy zřejmé, že kvalitní rozvrhování stanovené týden- ní pracovní doby vyžaduje – zejména v případech nepře- tržitých režimů a nerovnoměrného rozvržení – též určitou míru disciplíny, zkušenosti a především odpovědnosti každého jednotlivého vedoucího, který nemá rozvrh směn měnit podle nahodilých momentálních potřeb svých a svých podřízených, ale pouze z důvodů objektiv- ních příčin. Vedoucí zaměstnanec by měl být motivován vypracovat již originální rozpis na celé vyrovnávací obdo- bí tak, aby co možná nejvíce odpovídal realitě a aby byla snaha jej co nejvíce dodržovat. Není třeba zdůrazňovat, že to vyžaduje určitý stupeň disciplíny nejen vedoucího zaměstnance odpovědného za zpracování rozvrhu, ale i jistou disciplínu a součinnost jeho podřízených, kterým

P R A C O V N Í P R ÁV O 36 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ Pracovní doba a schizofrenie v jejím rozvrhování pracovní dobu takto rozvrhuje. Postupovat tzv. „salámo- vou metodou“ samozřejmě není v pořádku a jednotliví vedoucí by o těchto základních pravidlech měli být podrobně a průběžně informováni. Rozvrh směn se vypracovává bez ohledu na dovolené a na svátky Aniž to zákon potřebuje výslovně stanovit, z povahy věci je zřejmé, že rozvrh stanovené týdenní pracovní doby musí být vypracován vždy bez ohledu na to, kam připad- nou dovolené jednotlivých zaměstnanců. Důvod je pro- zaický; pokud by již při vypracování rozvrhu směn bylo předem zohledňováno, kdy bude zaměstnanec čerpat dovolenou a na tyto dny by mu záměrně nebyly rozvrho- vány žádné směny (neboť se předem ví, že je fakticky stej- ně neodpracuje), došlo by k paradoxní situaci, že takové- muto zaměstnanci by nebylo možno ani vyplatit žádnou náhradu mzdy za dovolenou. V situaci, kdy zaměstnanec neměl vypsány žádné směny, není mu ani možné mzdově kompenzovat jejich neodpracování v důsledku dovolené. Příslušný vedoucí zaměstnanec odpovědný za rozvrhová- ní pracovní doby by nicméně neměl rezignovat na to, aby i během období čerpání dovolených byl chod příslušného pracoviště dostatečně personálně zajištěn; tudíž na dny dovolené čerpané jedním či více zaměstnanci by měly být buď vypsány směny jiným spoluzaměstnancům, nebo nezbývá, než záležitost řešit prostřednictvím nařízené či dohodnuté práce přesčas ostatních spoluzaměstnanců. Autor tohoto příspěvku zastává právní názor, že ze záko- na lze dovodit i to, že rozvrh stanovené týdenní pracovní doby musí být vypracován vždy bez ohledu na to, kam připadnou svátky, mimo jiné i z toho důvodu, aby přede- šel nerovnému zacházení s části zaměstnanců nebo kon- krétním zaměstnancem. Jestliže u zaměstnanců, kteří jsou zařazeni v rovnoměrném rozvržení pracovní doby, rozvr- huje zaměstnavatel pracovní dobu rovnoměrně od pon- dělí do pátku; a např. na středu by připadl den svátku, pak pokud zaměstnancům v důsledku svátku směna odpadne, musí zaměstnavatel uplatňovat stejný princip i ve vztahu k zaměstnancům zařazeným v nerovnoměr- ném rozvržení pracovní doby. Bylo by v rozporu s princi- pem rovného zacházení, pokud by zaměstnavatel rozvr- hoval pracovní dobu již s ohledem na svátky pouze těm zaměstnancům, kteří pracují v nerovnoměrném rozvržení pracovní doby. Pokud např. ve směně standardně pracuje deset zaměstnanců a zaměstnavatel v důsledku svátku povo- lá do směny pouze dva z nich proto, že v den svátku zaměstnavatel „najíždí“ na víkendový (tj. omezený) režim práce, pak zbývajícím osmi zaměstnancům směna odpadla v důsledku svátku. Tito zaměstnanci nejsou povinni směnu, jež jim odpadla v důsledku svátku, napracovat v pozdějším období, a to bez ohledu na to, zda se jedná o zaměstnance pracující v rovnoměrném rozvržení pracovní doby v obvy- klých pracovních dnech od pondělí do pátku nebo zda se jedná o zaměstnance pracující tzv. v turnusu neboli v nerov- noměrném rozvržení pracovní doby. Zákon neladí s kalendářem aneb 52 týdnů nerovná se rok Již od roku 2007, od nabytí účinnosti stávajícího (nového) zákoníku práce platí, že pracovní doba nemůže být rozvr- žena na celý rok, neboť nejdelší možné zákonem připuš- těné vyrovnávací období činí maximálně 52 týdnů po sobě jdoucích, respektive – není-li úprava obsažena v kolektivní smlouvě – maximálně 26 týdnů po sobě jdou- cích. V rámci 52, resp. 26týdenního maximálního vyrov- návacího období zákon neukládá zaměstnavatelům žádná výraznější omezení, takže zaměstnavatelé si do pří- slušného limitu mohou nastavit vyrovnávací období, jak dlouhé danému provozu vyhovuje nejlépe. Praxe zatím spíše potvrzuje, že zaměstnavatelům více vyhovují co možná nejdelší vyrovnávací období, zatímco zaměstnanci a jejich zástupci mají tendence prosazovat spíše kratší vyrovnávací období (8, 12 týdnů apod.). Aplikační problém však spočívá jinde, a sice v tom, že ani nejdelší možné zákonem připuštěné vyrovnávací období – tj. 52týdenní za předpokladu, že takto bylo sjednáno v kolektivní smlouvě – nekopíruje kalendářní rok, neboť kalendářní rok ve skutečnosti nemá 52 týdnů, ale 52,143 týdne (a v případě přestupného roku dokonce 52,285 týdne). Stejně tak ani obecné nejdelší zákonem připuštěné vyrovnávací období 26 týdnů (týká se všech zaměstnavatelů, u kterých nebylo sjednáno v kolektivní smlouvě delší vyrovnávací období) – nekopíruje přesně půlrok, neboť kalendářní půlrok ve skutečnosti nemá 26 týdnů, ale první kalendářní pololetí má jen 25,85 týdne, zatímco druhé kalendářní pololetí má 26,285 týdne. Objevují se proto časté dotazy, co s tím a jak správ- ně stanovit začátek a konec vyrovnávacího období, když takříkajíc zákon neladí s kalendářem. Předně, zákon záměrně stanovuje vyrovnávací období v násobcích týdnů a nikoli měsíců, neboť pouze týden jako období jakýchkoli 7 po sobě jdoucích dnů představuje Příklad č. 3

P R A C O V N Í P R ÁV O PRÁCE A MZDA 2/2013 37 Pracovní doba a schizofrenie v jejím rozvrhování konstantní veličinu, zatímco jednotlivé kalendářní měsíce jsou různě dlouhé a – vzhledem k přestupným rokům – dokonce ani kalendářní rok není konstantou. Pokud tedy zaměstnavatel využije nejdelší možné vyrovnávací období a toto 52/26týdenní období bude končit dnem 30. 12. (namísto kýženého 31. 12.), nabízí se v zásadě tyto mož- nosti řešení: a) nic nebrání tomu, aby po ukončení jednoho vyrovná- vacího období, které neskončilo ideálně posledním kalendářním dnem příslušného roku (resp. pololetí), plynule navázalo další vyrovnávací období (např. hned ode dne 31. 12.). Uvedené řešení nemá ani žádný dopad do mzdových nároků zaměstnanců, neboť ti jsou zpravidla odměňováni měsíční (event. hodinovou) mzdou; a z hlediska odměňování není tedy vůbec podstatné, do kterého vyrovnávacího období ta která směna připadla. Určitou nevýhodou tohoto řešení tak není problém právní, ale spíše pro- blém psychologický. Konkrétně jde o skutečnost, že v praxi je natolik silně zažit princip, že s Novým rokem začíná všechno nově, že zaměstnanci i jejich vedoucí zkrátka vyžadují, aby start nového vyrovnávacího období psychologicky „lícoval“ s datem 1. 1., neboť tento den je zažit jako den 0, od kterého se vše počítá. Pro vyznavače tohoto přístupu se nabízí řešení dále uvedené. b) zákon nebrání ani tomu, aby po ukončení jednoho vyrovnávacího období nastal u zaměstnavatele stav, kdy např. na jeden jediný den (v uvažovaném případě na den 31. 12.) zaměstnavatel „překlopí“ režim pra- covní doby na standardní rovnoměrné rozvržení, tudíž na tento jeden jediný den se žádné vyrovnávací obdo- bí neuplatní. Zaměstnavatel v takovém případě na tento jeden jediný den určí prostřednictvím samostat- ně vypracovaného rozvrhu směn rozvržení pracovní doby a ti zaměstnanci, na které připadne na inkrimi- novaný „překlápěcí“ den směna, v takovém případě směnu odpracují. Tato práce však zpravidla nebude mít charakter práce přesčas, neboť zpravidla nebude pracováno nad stanovenou týdenní pracovní dobu vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a práce nebude konána mimo rámec rozvrhu pracovních směn. Následně zaměstnavatel dnem 1. ledna zaměstnance opět vrátí do nerovnoměrného rozvržení pracovní doby a zaměstnanci začnou opět pracovat v rámci vyrovnávacího období; to vše za předpokladu, že byli včas (nejpozději 2 týdny pře- dem) seznámeni s rozvrhem na nové vyrovnávací období počínaje dnem 1. ledna. Aplikační „desatero“ pro rozvrhování pracovní doby a správnou aplikaci § 84 zákoníku práce 1. Plánovací kalendáře nejsou dogma, představují pouze orientační pracovněprávní pomůcky/schéma- ta, která ilustrují, jaké jsou orientační počty pracov- ních hodin v daném měsíci, kalendářním čtvrtletí či kalendářním roce. 2. Rozvrh směn je pro konkrétního zaměstnance zásad- ně jeden; zákon nepočítá s existencí několika různých rozvrhů vedle sebe používaných pro různé účely. 3. Rozvrh směn musí být vypracován vždy na celé vyrov- návací období, ať už se jedná o vyrovnávací období relativně krátké (např. jen 8 týdnů), nebo se naopak jedná o nejdelší možné vyrovnávací období podle zákona (52 týdnů). 4. Rozvrh směn může být měněn, a to i v průběhu vyrovnávacího období a opakovaně (podle potřeby, např. vždy před koncem čtvrtletí, ale i kalendářního měsíce). 5. Rozvrh směn by měl být co možná nejvíce stabilní; nemění se kvůli privátním požadavkům jednotlivých zaměstnanců a kvůli bagatelním záležitostem, ale zpravidla pouze z provozních důvodů, které nebylo možno předpokládat při vypracovávání rozvrhu. 6. Pokud již ke změně rozvrhu v průběhu vyrovnávacího období dojde, musí být tato změna provedena stej- ným způsobem jako by se vydával úplně nový rozvrh – tzn. i změněný rozvrh musí rozepisovat směny od data účinnosti změněného rozvrhu až do konce vyrov- návacího období; nelze provádět změny rozvrhu vypsáním směn např. jen na příští měsíc, když vyrov- návací období ve skutečnosti končí až za 5 měsíců. 7. Zaměstnanec má právo na seznámení se s rozvrhem směn i s jakoukoli jeho (byť jen dílčí) změnou nejpo- zději 2 týdny a v případě konta pracovní doby 1 týden předem. 8. Zákon dává možnost, aby se zaměstnanec a zaměst- navatel mezi sebou dohodli na jiné (tj. zpravidla krat- ší) než dvoutýdenní (resp. v případě konta jednotý- denní) době povinného předchozího seznámení zaměstnance s rozvrhem či jeho změnou. Zákon v § 84 zákoníku práce neukládá, aby dohoda mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem o jiné době sezná- mení s rozvrhem stanovené týdenní pracovní doby musela být sjednávána písemně; naopak pro tyto účely zásadně postačí i dohoda ústní. Na druhé stra- ně; i v těchto případech platí co je psáno, to je dáno;

tudíž ve snaze předcházet pochybnostem o tom, co přesně bylo obsahem dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, může být v některých případech praktické uzavření takovéto dohody v písemné podobě (vzor příslušné dohody je uveden na konci článku). 9. Rozvrh směn se vypracovává bez ohledu na čerpání dovolených; tzn. zaměstnanci se rozvrhují směny do celého vyrovnávacího období, i když v části vyrovná- vacího období bude čerpána dovolená. 10.Rozvrh směn se vypracovává systémem „padni, komu padni“ bez ohledu na to, kam připadnou svát- ky; tzn. zaměstnancům se rozvrhují směny do celého vyrovnávacího období, i když na některé dny vyrovná- vacího období připadne den svátku. Právní předpisy citované v článku (předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak) zákoník práce – zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce P R A C O V N Í P R ÁV O 38 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ Pracovní doba a schizofrenie v jejím rozvrhování DOHODA O JINÉ DOBĚ SEZNÁMENÍ SE STANOVENÍM A ZMĚNOU PÍSEMNÉHO ROZVRHU TÝDENNÍ PRACOVNÍ DOBY Název zaměstnavatele se sídlem: ______________ (D)IČ: (CZ) __________ jednající ______________, ředitelem (dále jen „zaměstnavatel“) a pan / paní ______________ bytem: ______________ datum nar.: ______________ (dále jen „zaměstnanec“) uzavírají níže uvedeného dne, měsíce a roku dle § 84 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce) tuto dohodu o jiné době seznámení se stanovením a změnou písemného rozvrhu týdenní pracovní doby I. Ve smyslu § 84 zákoníku práce smluvní strany sjednaly, že zaměstnavatel je povinen seznámit zaměstnance s písemným rozvrhem týdenní pracovní doby i se změnou tohoto rozvrhu nejpozději 5 kalendářních dnů před začátkem období, na něž je pracovní doba rozvržena. Zaměstnanec se zavazuje podle pokynů zaměstnavatele vykonávat osobně práce v pracovní době podle rozvrhu týdenní pracovní doby či jeho změny, se kterými byl seznámen nejpozději ve lhůtě uvedené v předchozí větě. II. Tato dohoda je sjednávána na dobu neurčitou. Veškeré změny a doplňky této dohody je nutno učinit v písem- né formě řádně číslovanými dodatky. Platnost a účinnost této dohody nastává dnem podpisu oběma smluvními stranami. Dohoda je vyhotovena ve 2 stejnopisech, přičemž každá ze stran obdrží po jednom z nich. V _______________, dne _______________ 2013 ............................................... ............................................... podpis zaměstnance podpis zaměstnavatele

C ESTO V N Í N Á H R A DY PRÁCE A MZDA 2/2013 39 Změny náhrad cestovních výdajů Novými předpisy v oblasti cestovních náhrad jsou vyhláška Ministerstva práce a sociál- ních věcí č. 472/2012 Sb. ze dne 19. prosin- ce 2012 a vyhláška Ministerstva financí č. 392/2012 Sb. ze dne 14. listopadu 2012. Povinnost ke stanovení zmíněné úpravy jme- novanými ministerstvy vyplývá z ustanovení § 189 odst. 1 a 4 zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.). V odstavci 1 tohoto usta- novení se stanoví, že Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) v pravidelném ter- mínu od 1. ledna a) mění sazbu základní náhrady za používá- ní silničních motorových vozidel stanove- nou v § 157 odst. 4, b) mění stravné stanovené v § 163 odst. 1 a § 176 odst. 1, c) stanoví průměrnou cenu pohonných hmot, a to podle údajů Českého statistic- kého úřadu o cenách vozidel, o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejném stravování a o cenách pohonných hmot. Obdobně je pak v odstavci 4 stanoveno, že v pravidelném termínu od 1. ledna Ministerstvo financí (MF) vyhláškou stanoví výši základních sazeb zahraničního stravného v celých měno- vých jednotkách příslušné cizí měny, a to na základě návrhu Ministerstva zahraničních věcí vypracovaného podle podkladů zastupitel- ských úřadů o cenách jídel a nealkoholických nápojů ve veřejných stravovacích zařízeních střední kvalitativní třídy a v zařízeních první kvalitativní třídy v rozvojových zemích Asie, Afriky a Latinské Ameriky, a s využitím statistic- kých údajů mezinárodních institucí. V mimořádném termínu jmenovaná minister- stva upraví vyhláškou příslušné náhrady, jest- liže se shora zmíněné ceny ode dne účinnos- ti zákoníku práce nebo poslední úpravy, obsažené ve vyhlášce, zvýší nebo sníží ales- poň o 20 %. U změn základních sazeb zahra- ničního stravného platí stanovený procentu- ální pohyb ještě i pro kurz stanovené cizí měny od poslední úpravy. V důvodové zprávě k předmětné vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí se uvádí, že ministerstvo použilo pro znění vyhlášky údaje Českého statistického úřadu zveřejně- né za měsíc říjen 2012. A protože vývoj cen položek spojených s pořízením a provozem motorových vozidel ve srovnání s předcho- zím rokem zaznamenal mírný pokles, byla snížena výše sazby základní náhrady za pou- žívání osobních silničních motorových vozi- del ve srovnání s výší stanovenou ve vyhlášce pro minulý rok (tj. rok 2012) o 10 haléřů. Zmíněný mírný pokles cen však neměl údajně vliv na výši sazeb základní náhrady za použí- vání jednostopých vozidel a tříkolek a tato sazba se proto nemění. Jiná je situace pokud se týká cen ve stravování. Vývoj cen jídel a nealkoholických nápojů ve veřejném stra- vování oproti loňskému roku prokázal nárůst, a proto dochází ke zvýšení sazeb stravného v jednotlivých časových pásmech od 1. ledna 2013 o 2 až 7 Kč nad výši, která byla stano- vena pro rok 2012. Průměrné ceny pohon- ných hmot odpovídají statisticky zjištěným hodnotám a zákonem stanovenému způsobu jejich zaokrouhlování. Stravné Sazby stravného pro kalendářní rok 2013 pro tuzemské pracovní cesty mění shora citovaná vyhláška Ministerstva práce a sociál- ních věcí pro zaměstnance zaměstnavatele, který není uveden v § 109 odst. 3 zákoníku práce (tj. pro zaměstnance zaměstnavatele Změny náhrad cestovních výdajů Stejně jako každý rok, i s účinností od 1. ledna 2013 došlo ke změně sazeb náhrad cestovních výda- jů. Změnily se sazby stravného a sazby základní náhrady a průměrných cen pohonných hmot pro používání soukromých silničních motorových vozidel při pracovních cestách zaměstnanců, a to vyhláškami Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva financí. JUDr. Marie Salačová Bývalá pracovnice Ministerstva financí a Ministerstva práce a sociálních věcí. Odbornice na problematiku cestovních náhrad, pracovní doby a daní z příjmů.

C ESTO V N Í N Á H R A DY 40 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ Změny náhrad cestovních výdajů v podnikatelské sféře) v jeho § 163 odst. 1 ve svém usta- novení § 2, a pro zaměstnance zaměstnavatele, který je uveden v § 109 odst. 3 zákoníku práce (tj. pro zaměstnan- ce zaměstnavatele v rozpočtové nebo státní správě) v jeho § 176 odst. 1 ve svém § 3, a to v následujícím rozsahu. Ve zmíněném § 2 vyhlášky je nově stanoveno, že za každý kalendářní den pracovní cesty poskytne zaměstnavatel zaměstnanci stravné podle § 163 odst. 1 zákoníku práce nejméně ve výši a) 66 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin, b) 100 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nej- déle však 18 hodin, c) 157 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin. Ve zmíněném § 3 je pak také nově stanoveno, že za každý kalendářní den pracovní cesty poskytne zaměstnavatel zaměstnanci stravné podle § 176 odst. 1 zákoníku práce ve výši a) 66 Kč až 79 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin, b) 100 Kč až 121 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin, c) 157 Kč až 188 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin. Náhrada za používání silničního motorového vozidla Sazba základní náhrady za používání silničních motoro- vých vozidel je ve vyhlášce MPSV stanovena v jejím § 1. Konkrétně tak sazba základní náhrady za 1 km jízdy podle § 157 odst. 4 zákoníku práce činí nejméně u a) jednostopých vozidel a tříkolek 1,00 Kč, b) osobních silničních motorových vozidel 3,60 Kč. Právní úprava sazby základní náhrady pro kalendářní rok 2013 se tak v praxi částečně mění. Ze stanovených sazeb základní náhrady za 1 km jízdy podle § 157 odst. 4 záko- níku práce vyplývá, že u nákladních automobilů, autobu- sů a traktorů činí sazba nejméně 7,20 Kč (tj. nejméně dvojnásobnou výši základní sazby platné pro osobní sil- niční motorová vozidla, jak je stanoveno v § 157 odst. 5 zákoníku práce). Samozřejmě platí, že u zaměstnavatelů v rozpočtové nebo státní správě jsou tyto sazby základní náhrady podle § 175 zákoníku práce závazné. Výše průměrné ceny za 1 litr pohonné hmoty podle § 158 odst. 3 věty třetí zákoníku práce nově činí na zákla- dě § 4 vyhlášky a) 36,10 Kč u benzinu automobilového 95 oktanů, b) 38,60 Kč u benzinu automobilového 98 oktanů, c) 36,50 Kč u motorové nafty. Vyhláška č. 472/2012 Sb. současně ruší vyhlášku č. 429/2011 Sb. Zaměstnanec použil ke služební cestě vlastní vozidlo, ale nemá doklad o nákupu PHM. Vozidlo jezdí na LPG. Jakým způsobem určím cestovní náhrady? Je někde vyhlašována průměrná cena pro LPG? Řešení: Průměrná cena pro LPG není nikde vyhlašována. Podmínky pro používání soukromých silničních motorových vozidel při pracovních cestách zaměstnanců upravuje a sta- noví ustanovení § 157 a 158 zákoníku práce. Způsob výpo- čtu náhrady za spotřebovanou pohonnou hmotu upravuje ustanovení odstavce 3 a 4 zmíněného § 158, v nichž se sta- noví, že náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu určí zaměstnavatel násobkem ceny pohonné hmoty a množství spotřebované pohonné hmoty, což prakticky znamená výpočtem za pomoci ceny pohonné hmoty a údajů o spo- třebě pohonné hmoty vozidla uvedených ve velkém technic- kém průkazu vozidla (protože žádné vozidlo není schopno měřit spotřebu pohonné hmoty pro každou konkrétní pra- covní cestu zvlášť). Dále je stanoveno, že cenu pohonné hmoty prokazuje zaměstnanec dokladem o nákupu, ze kte- rého je patrná souvislost s pracovní cestou, a jestliže zaměst- nanec hodnověrným způsobem cenu pohonné hmoty zaměstnavateli neprokáže, použije zaměstnavatel pro určení výše náhrady průměrnou cenu příslušné pohonné hmoty stanovenou prováděcím právním předpisem vydaným podle § 189, tj. pro rok 2013 vyhláškou č. 472/2012 Sb. Jestliže shora uvedený technický průkaz použitého vozidla potřebné údaje neobsahuje, vznikne zaměstnanci právo na náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty pouze tehdy, pokud spotřebu pohonné hmoty prokáže technickým průkazem vozidla shodného typu se shodným objemem válců, nebo si nechá údaje stanovit Ústavem pro výzkum sil- ničních motorových vozidel (v Praze 9, Lihovarská 12). Není vyloučené ani to, že by zaměstnavatel požadoval, aby si zaměstnanec nechal pro účely náhrady výdajů za pohonné hmoty doplnit potřebné údaje autorizovanou zkušebnou motorizovaných vozidel. Shodný postup platí i pro změnu používané pohonné hmoty, to znamená z benzinu na plyn, pokud se takové soukromé vozidlo používá pro pracovní účely, tedy i pracovní cesty. Jsme společnost s ručením omezeným, zaměstnanec naší firmy bude v průběhu února 2013 vyslán na tuzemskou pracovní cestu a se souhlasem zaměstnavatele použije soukromé silniční motorové vozidlo ve smyslu usta- novení § 157 odst. 3 zákoníku práce. Nejsme si jisti, zda zaměstnanec musí použít své vlastní silniční motorové vozidlo a jak počítat náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu, pokud se týká ceny za benzin? Řešení: V ustanovení § 157 odst. 3 zákoníku práce je jasně Příklad č. 2 Příklad č. 1

C ESTO V N Í N Á H R A DY PRÁCE A MZDA 2/2013 41 Změny náhrad cestovních výdajů stanoveno, že použije-li zaměstnanec na žádost zaměstna- vatele silniční motorové vozidlo, s výjimkou vozidla poskyt- nutého zaměstnavatelem, přísluší mu (vzniká nárok) za každý 1 km jízdy sazba základní náhrady a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu. Zaměstnanec může použít soukromé silniční motorové vozidlo kohokoliv, neje- nom svoje, pouze nesmí použít vozidlo svého zaměstnava- tele, kterým by byl podnikatel – osoba samostatně výděleč- ně činná, tedy s vyúčtováním náhrad za jeho použití. Nové sazby základní náhrady a průměrné ceny pohonných hmot stanoví s účinností od 1. 1. 2013 vyhláška MPSV č. 472/2012 Sb. a sazba základní náhrady činí nejméně 3,60 Kč za 1 km jízdy. Průměrné ceny benzinu jsou rozdíl- né podle druhu benzinu, jak je shora uvedeno. Jestliže bude chtít zaměstnanec počítat po návratu z pracov- ní cesty náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu s cenou pohonné hmoty, za jakou ji skutečně nakoupil, musí k předmětnému vyúčtování připojit doklad o nákupu, ze kterého je patrná souvislost s pracovní cestou. Také platí, že bude-li zaměstnanec prokazovat cenu pohonné hmoty více doklady o jejím nákupu, vypočítá se cena pohonné hmoty pro určení výše náhrady aritmetickým průměrem zaměst- nancem prokázaných cen. Jestliže však zaměstnanec hodno- věrným způsobem cenu pohonné hmoty zaměstnavateli neprokáže, použije zaměstnavatel pro určení výše náhrady průměrnou cenu příslušné pohonné hmoty stanovenou prováděcím právním předpisem vydaným podle § 189 záko- níku práce, tj. vyhláškou MPSV č. 472/2012 Sb. Tento postup vyplývá z ustanovení § 158 odst. 3 zákoníku práce. Náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu určí zaměstna- vatel podle ustanovení § 158 odst. 2 zákoníku práce násob- kem ceny pohonné hmoty a množství spotřebované pohonné hmoty. Protože však žádné auto není schopno měřit konkrét- ní spotřebu pohonné hmoty pro každou pracovní cestu samo- statně, bude vypočítávat spotřebu pohonné hmoty silničního motorového vozidla zaměstnavatel i nadále z údajů o spotře- bě uvedených v technickém (tj. velkém) průkazu použitého vozidla, které je zaměstnanec povinen zaměstnavateli předlo- žit. Předložit zde znamená předložit k nahlédnutí, nikoliv k fotografování – zaměstnavatel si smí pořídit kopii technické- ho průkazu pouze se souhlasem zaměstnance v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů). Jestliže technický průkaz vozidla tyto údaje neobsahuje, pří- sluší zaměstnanci náhrada výdajů za pohonné hmoty, jen pokud spotřebu pohonné hmoty prokáže technickým prů- kazem vozidla shodného typu se shodným objemem válců. Současně je přímo v zákonném textu dále stanoveno, že při určení spotřeby pohonné hmoty použije zaměstnavatel údaj o spotřebě pro kombinovaný provoz podle norem Evropské unie. To znamená, že obsahuje-li technický průkaz použité- ho vozidla tento údaj, počítá se náhrada za spotřebovanou pohonnou hmotu pouze s tímto údajem a aritmetický průměr se už nepočítá. Není-li však údaj pro kombinovaný provoz v technickém průkazu uveden, vypočítá zaměstnavatel spotře- bu pohonné hmoty vozidla i nadále aritmetickým průměrem z údajů v technickém průkazu uvedených. Tato pravidla jsou stanovena v ustanovení § 158 odst. 3 a odst. 4 zákoníku práce. Údaje o spotřebě pro kombinovaný provoz jsou uváděny do technických průkazů vozidel zhruba od konce roku 2005. Zahraniční stravné Pokud se týká změn v základních sazbách zahraničního stravného, je třeba konstatovat, že základní sazby zahra- ničního stravného v cizí měně pro rok 2013 jsou stanoveny v příloze k vyhlášce Ministerstva financí č. 392/2012 Sb. Touto vyhláškou se zrušuje vyhláška č. 379/2011 Sb., která byla platná pro kalendářní rok 2012. Pokud se týká základních sazeb zahraničního stravného pro kalendářní rok 2013, je nutno konstatovat, že shora citovaná vyhláška nepřináší mnoho změn. Pro kalendářní rok 2013 nenavrhlo Ministerstvo zahraničních věcí, mimo jiného s ohledem na požadavek Ministerstva financí na nejvyšší možnou uměřenost a úspornost, žádnou změnu ve výši základních sazeb zahraničního stravného, pouze u některých států navrhlo změnu měny. Tomuto bylo ze strany Ministerstva financí převážně vyhověno a o dalších úpravách rozhodlo samo Ministerstvo financí. Jedná se konkrétně o následující úpravy: MF změnilo sazby zahraničního stravného pro Argen- tinu a Paraguay s tím, že pro tyto státy stanovilo sazbu 40 USD, tj. ve stejné výši a měně jako u Bolívie; v těch- to sousedících zemích jsou náklady na veřejné stravo- vání podle mezinárodních statistik srovnatelné a euro se v těchto zemích stává, v důsledku krize v eurozóně, nežádoucí měnou, MF dále sjednotilo snížením sazby u Estonska ze 45 na 40 EUR sazby zahraničního stravného v případě pobaltských republik a dále sjednotilo sazby v případě některých republik bývalé Jugoslávie, a to snížením sazby u Chorvatska, Srbska a Černé Hory, Bosny a Hercegoviny ze 40 na 35 EUR; změny byly učiněny po porovnání stávajících sazeb se statistikami meziná- rodních organizací, z nichž vyplynulo, že dotčené země mají srovnatelné cenové hladiny a náklady na stravo- vání se sousedními zeměmi výše uvedených regionů, z obdobného důvodu současně MF zvýšilo základní sazbu zahraničního stravného pro Slovensko na 35 EUR, to znamená na úroveň stávajících sazeb stanovených pro země střední Evropy (tj. Maďarska, Polska, Slovinska).

M Z DY A P LATY 42 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ Roční zúčtování za rok 2012 Slevy na dani dle § 35ba zákona o dani z příjmů – přehled Sleva na dani na dani 2012 roční měsíční na poplatníka 24 840 2 070 Poplatník – invalidita prvního a druhého stupně 2 520 210 Poplatník – invalidita třetího stupně 5 040 420 Průkaz ZTP/P 16 140 1 345 Poplatník student – lze uplatnit do 26 let; do 28 let v případě doktorského studia – prezenční forma 4 020 335 na manžela/manželku – roční zúčtování 24 840 - Na manžela/manželku – držitel ZTP/P – roční zúčtování 49 680 - Daňové zvýhodnění na děti dle § 35c a 35d ZDP – přehled Daňové zvýhodnění 2012 roční měsíční vyživované dítě 13 404 1 117 vyživované dítě ZTP/P 26 808 2 234 daňový bonus 60 300 5 025 Za rok 2012 nedošlo oproti roku 2011 k vel- kým změnám v podmínkách pro zpracování ročního zúčtování – vrátili jsme se k výši uplatňované základní slevy na poplatníka z 23 640 Kč na 24 840 Kč za rok. Nižší slevu na poplatníka jsme uplatňovali pouze v roce 2011. Nadále pracujeme se superhrubou mzdou, která má samozřejmě vliv na roční zúčtování. Pro stanovení výše například zaplaceného životního pojištění v EUR a převedení na Kč použijeme v souladu s Pokynem GFŘ – D-14 stanovení jednotných kurzů za zdaňovací období 2012. Vladislava Dvořáková, DiS. Mzdový auditor, HR specialista. Lektor pro komerční a veřejnou sféru v daných oblastech. Roční zúčtování za rok 2012 S blížícím se termínem provedení ročního zúčtování za rok 2012 si připomeneme některá základ- ní pravidla, která se k němu vztahují. Ačkoli v některých větších firmách je roční zúčtování zpraco- váváno a připravováno již od prosince, je stále ještě čas si zkontrolovat a opravit případné nejas- nosti tak, aby mohlo dojít k přímému zpracování nejpozději v zúčtování za měsíc březen bez větších problémů.

M Z DY A P LATY PRÁCE A MZDA 2/2013 43 Roční zúčtování za rok 2012 V posuzování slev v ročním zúčtování musíme brát zřetel na základní pravidla uplatňování slev – tj. že základní sleva na poplatníka je vždy uplatňována za celý rok, i když zaměstnanec například po celý rok nepracoval (například byl v evidenci úřadu práce), ale ostatní slevy budou plat- né vždy k 1. v měsíci, až na dvě výjimky: slevu na dítě při narození, která je uplatňována od měsíce, kdy se dítě narodilo a sleva na studující dítě, která je možná uplatnit též od měsíce kdy dítě začalo v průběhu měsíce studovat. Vždy musíme brát zřetel na podmínku, že daňové zvý- hodnění může uplatňovat pouze jeden z poplatníků. Ostatní slevy, které uplatňujeme vždy k 1. dni v měsíci, pokud je sleva platná, a vždy alikvotní část z dané slevy za rok k počtu měsíců, za které je sleva platná. Pan Novák pracoval ve firmě po celý rok 2012, požádal včas o roční zúčtování do 15. 2. 2013. Doložil včas veškeré potřebné doklady, které byly potřebné ke zpracová- ní ročního zúčtování a prohlásil v Prohlášení poplatníka, že není povinen podat daňové přiznání sám. Zaměstnanec měl za rok 2012 úhrn příjmů 509 433 Kč a pojistné za organizaci 45 849 Kč a 127 358 Kč, tedy hrubý příjem ve výši 682 640 Kč. Dne 6. 6. 2012 se mu narodila dcera – manželka doložila potvrzení od svého zaměstnava- tele, že daňové zvýhodnění na dceru neuplatňuje. Pan Novák má řádně doloženu kopii rodného listu dcery. V roce 2012 byla odvedena daňová záloha ve výši 70 953 Kč z pří- jmu zaměstnance. K ročnímu zúčtování pan Novák doložil: potvrzení o zaplacení úroků ve výši 7 352 Kč za rok 2012; k tomuto potvrzení zaměstnanec doložil prohlášení, že uplatňuje úroky pouze on, potvrzení o odběru krve – 2x za rok 2012, potvrzení o zaplacení vlastního penzijního připojištění (smlouvu na penzijní připojištění zaměstnanec doložil k ročnímu zúčtování za rok 2011) ve výši 12 000 Kč, po snížení o 6 000 Kč. Výpočet daně a daňového zvýhodnění za rok 2012: Úhrn příjmů 509 433 Kč pojistné 173 207 Kč Hrubý příjem – základ daně 682 640 Kč Nezdanitelné části základu daně: Úroky z úvěru 7 352 Kč Hodnota darů – odběr krve 4 000 Kč Penzijní připojištění 12 000 Kč Nezdanitelná část základu daně celkem 23 352 Kč Základ daně snížený o nezdanitelné části 659 288 Kč Zaokrouhleno na 100 Kč dolů 659 200 Kč Výpočet roční daně 98 880 Kč Sleva na poplatníka 24 840 Kč Daň po slevě 74 040 Kč Daňové zvýhodnění na dítě období 6–12 nárok 6 702 Kč Uplatnění zvýhodnění jako slevy 6 702 Kč Daňový bonus x Daň po slevách a zvýhodnění 67 338 Kč Odvedená daň ze mzdového listu za rok 2012 70 953 Kč Rozdíl + + 3 615 Kč Roční zúčtování vyplácíme pouze v případě, že kladný rozdíl činí více jak 50 Kč, mínusové rozdíly se nezúčtová- vají. Oproti roku 2011 nemáme výrazné rozdíly v ročním zúčtování, až na změnu slevy na poplatníka. Rok 2013 – změny – povinnost podávat daňové přiznání Oproti roku 2012 budou za rok 2013 povinni podávat daňové přiznání poplatníci, kterým bude zúčtovávána solidární přirážka v průběhu roku 2013 (byť pouze za jeden měsíc) a poplatníci, kteří se zařadí do II. pilíře důchodového systému – do důchodového spoření. Příklad 1. VOX A. S. – JE NÁM DVACET ZDRAVOTNÍ PÉČE, PRACOVNĚLÉKAŘSKÉ SLUŽBY Poskytování zdravotní péče zaměstancům ze strany zaměstnavatele z pohledu pracovního práva, daňových předpisů a souvisejících oblastí Termín: 20. 2. 2013 Přednáší: JUDr. Jaroslav Škubal, Ing. Dana Trezziová Kód: 1300290 Cena: 2 408 Kč (vč. 21% DPH) Podrobný program najdete na www.vox.cz.

Z D R AV OT N Í P O J I ŠT Ě N Í 44 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ Zaměstnavatelé a zdravotní pojištění po 1. lednu 2013 Maximum od 1. ledna 2013 Institut maximálního vyměřovacího základu doznal v oblasti zdravotního pojištění pod- statné změny v roce 2008. Do roku 2007 se tato problematika dotýkala pouze osob samostatně výdělečně činných, u kterých bylo toto maximum (neboli 50 % příjmů po odpočtu výdajů za rozhodné období kalen- dářního roku) stanoveno částkou 486 000 Kč, přičemž z této horní hranice se odvozovala i maximální výše zálohy OSVČ, která tehdy činila 5 468 Kč. Podstatná změna, účinná od 1. 1. 2008, vycházela ze skutečnosti, že: poprvé v historii českého systému veřej- ného zdravotního pojištění bylo maxi- mum řešeno i u zaměstnanců (zaměstna- vatelů), částka maximálního vyměřovacího zákla- du byla sjednocena pro zaměstnance i OSVČ a pro léta 2008 a 2009 byla stano- vena na úrovni 48násobku průměrné mzdy, v letech 2010–2012 bylo toto maximum zvýšeno na 72násobek průměrné mzdy. Tímto postupem byli z hlediska placení pojistného poměrně výrazným způsobem zvýhodněni zaměstnanci i OSVČ s nadstan- dardními příjmy. Za účelem zvýšení příjmů do systému veřejného zdravotního pojištění dochází zákonem č. 500/2012 Sb. ke zrušení maximálního vyměřovacího základu zaměst- nance i osoby samostatně výdělečně činné pro rozhodná období let 2013–2015. To zna- mená, že po toto období nebudou účinná ustanovení řešící maximální vyměřovací základ zaměstnance i osoby samostatně výdělečně činné. Ještě v roce 2012 si měli zaměstnavatelé pohlídat, aby u zaměstnance nebyl při odvodu pojistného překročen maxi- mální vyměřovací základ za tento rok ve výši 1 809 864 Kč. V letošním roce budou zdravotní pojišťovny s ohledem na promlčecí dobu řešit případně podané žádosti o vrácení přeplatku na pojist- ném, který vznikl v některém z let 2008–2012. Pro účely vrácení přeplatku na pojistném vzniklém v tomto období potvrzují zaměstna- vatelé na žádost zaměstnance úhrn vyměřo- vacích základů za kalendářní rok, z nichž bylo za zaměstnance odvedeno pojistné. Rozšíření kategorie osob, za které je plátcem pojistného stát Zákonem č. 403/2012 Sb. jsou s účinností od 1. 1. 2013 „státními“ pojištěnci i příjemci sta- robní penze na určenou dobu, doživotní penze nebo penze na přesně stanovenou dobu s přesně stanovenou výší důchodu podle zákona o doplňkovém penzijním spo- ření do dosažení věku potřebného pro vznik nároku na starobní důchod podle § 32 záko- na o důchodovém pojištění, pokud jsou spl- něny podmínky stanovené v § 22 odst. 4 nebo § 23 odst. 6 zákona o doplňkovém pen- zijním spoření. Zaměstnavatelé a zdravotní pojištění po 1. lednu 2013 Díky “legislativnímu pohybu„ v závěru minulého roku se pro zaměstnavatele změnily i podmínky ve zdravotním pojištění, kdy se především jedná o problematiku maximálního vyměřovacího zákla- du zaměstnance i OSVČ a rozšíření okruhu osob, za které je ve zdravotním pojištění plátcem pojist- ného stát. Ing. Antonín Daněk Specialista na oblast zdravotního pojištění.

Z D R AV OT N Í P O J I ŠT Ě N Í PRÁCE A MZDA 2/2013 45 Zaměstnavatelé a zdravotní pojištění po 1. lednu 2013 Osoby bez zdanitelných příjmů – specifická kategorie zdravotního pojištění Za osobu bez zdanitelných příjmů se ve zdravotním pojiš- tění považuje pojištěnec, který není v rámci příslušného kalendářního měsíce ani jeden den zaměstnancem nebo OSVČ nebo osobou, za kterou platí pojistné stát. Platba osob bez zdanitelných příjmů vychází z minimální mzdy, a protože od 1. ledna 2013 nedošlo k jejímu zvýšení, činí platba těchto osob i nadále částku 1 080 Kč. Osoby bez zda- nitelných příjmů (obdobně jako OSVČ při placení záloh) platí pojistné za příslušný kalendářní měsíc nejpozději do osmého dne následujícího kalendářního měsíce, a to již při- psáním úhrady na účet určený zdravotní pojišťovnou. Povinnosti zaměstnavatele ve zdravotním pojištění V následujícím textu bych chtěl upozornit na nedůležitěj- ší povinnosti a postupy zaměstnavatele ve zdravotním pojištění v právních podmínkách platných od 1. 1. 2013. Rozhoduje vznik zaměstnání Zaměstnavatel je povinen platit pojistné tehdy, vznikne-li z pohledu zdravotního pojištění zaměstnání, což platí v případě, kdy jsou zaměstnanci zúčtovány příjmy ze závislé činnosti nebo funkční požitky zdaňované podle § 6 zákona o daních z příjmů nebo za situace, kdy zúčto- vaný příjem svojí výší povinnost placení pojistného zaklá- dá. Zaměstnáním ve zdravotním pojištění je v roce 2013 především příjem: alespoň 2 500 Kč u dohody o pracovní činnosti, převyšující 10 000 Kč u dohody o provedení práce, v jakékoli výši u pracovní smlouvy, z titulu odměny člena statutárního orgánu nebo odměny za výkon funkce v orgánech obcí či za činnost v občanských a zájmových sdruženích apod. Osoby považované z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnance mají tu nezanedbatelnou výhodu, že pokud jsou zaměstnány v zaměstnání, zakládajícím účast na zdravotním pojištění, mají vyřešen svůj pojistný vztah a samy se nemusí o placení pojistného starat. Tuto důle- žitou povinnost za ně plní jejich zaměstnavatel, který tyto osoby přihlašuje u zdravotní pojišťovny, čímž jí sdě- luje, od kterého data se stává plátcem pojistného za tuto osobu jako zaměstnance. Pokud zaměstnavatel zaměst- nance řádně nepřihlásí, může jednak zaměstnanci vznik- nout komplikace, kdy nebude evidován v žádné z katego- rií zdravotního pojištění, jednak zaměstnavatel tímto porušuje zákon, za což mu může zdravotní pojišťovna uložit pokutu až do výše 200 000 Kč. Formulář „Přihláška a evidenční list zaměstnavatele“ V souvislosti se zahájením činnosti zaměstnavatele je zapotřebí stanovit, zda bude plátce pojistného vyvíjet činnost jako fyzická nebo právnická osoba. Bez ohledu na tuto skutečnost je však každý zaměstnavatel povinen sdělit v rámci plnění oznamovací povinnosti zdravotní pojišťovně, jejíž pojištěnce zaměstnává, obchodní název, právní formu právnické osoby, sídlo, identifikační číslo organizace a číslo bankovního účtu, pokud z něj bude provádět platby pojistného. Je-li zaměstnavatelem fyzická osoba, doplňuje též jméno, příjmení, rodné číslo a adre- su trvalého bydliště. Pro tento účel vyplňuje zaměstnava- tel formulář Přihláška a evidenční list zaměstnavatele a současně přikládá doklad o právní formě podnikání (výpis z obchodního rejstříku, živnostenský list aj). Zaměstnavatelem se z pohledu zdravotního pojištění stává například i Společenství vlastníků bytových jedno- tek (SVJ) za situace, kdy má placené členy výboru. Pokud by členové výboru za svoji práci žádnou odměnu nepobí- rali, pak SVJ problematiku zdravotního pojištění neřeší. Jestliže však bude SVJ alespoň jednomu členovi výboru odměnu (byť nepravidelně) vyplácet, musí se přihlásit do registru příslušné zdravotní pojišťovny jako zaměstnava- tel s povinností placení pojistného podle zákona a rovněž přihlásit tyto placené členy jako zaměstnance. Vyměřovací základ zaměstnance Vyměřovací základ pro placení pojistného na zdravotní pojištění zaměstnavatelem za zaměstnance se nemění a i v roce 2013 činí 13,5 % z úhrnu započitatelných příj- mů ve smyslu § 3 zákona o pojistném na všeobecné zdra- votní pojištění. Významnou roli představuje ve zdravot- ním pojištění minimální vyměřovací základ, kdy výše minimální mzdy přímo ovlivňuje placení pojistného zaměstnavatelem v těchto případech: 1) v povinnosti odvodu pojistného alespoň z minimální- ho vyměřovacího základu (s výjimkou zaměstnanců, na které se ustanovení o povinnosti odvodu pojistné- ho ze zákonného minima nevztahuje – např. osoby, za které platí pojistné stát, konkrétně pak viz ustanovení § 3 odst. 8 zákona o pojistném na všeobecné zdravotní

Z D R AV OT N Í P O J I ŠT Ě N Í 46 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ Zaměstnavatelé a zdravotní pojištění po 1. lednu 2013 pojištění), včetně případného doplatku do minimální- ho vyměřovacího základu resp. do poměrné části minimálního vyměřovacího základu, 2) při placení pojistného z poskytnutého pracovního volna bez náhrady příjmu (neplacené volno) a v pří- padě neomluvené absence nebo stávky. Do vyměřovacího základu zaměstnance se nezahrnují: příjmy dani nepodléhajících nebo od daně osvoboze- né podle § 3 odst. 4, § 4, § 6 odst. 7 a § 6 odst. 9 zákona o daních z příjmů, plnění taxativně vyjmenovaná jako výjimky v ustano- vení § 3 odst. 2 zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, kdy se například jedná o odstupné podle zákoníku práce nebo o plnění poskytnuté poži- vateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání, příjmy nezakládající vznik zaměstnání ve smyslu usta- novení § 5 písm. a) zákona o veřejném zdravotním pojištění (například již zmiňovaná dohoda o pracovní činnosti s příjmem nižším než 2 500 Kč). Splatnost pojistného Pojistné placené zaměstnavatelem za příslušný kalendář- ní měsíc je splatné od 1. do 20. dne následujícího kalen- dářního měsíce. Dnem úhrady pojistného je připsání plat- by na účet zdravotní pojišťovny nebo úhrada v hotovosti na pokladně zdravotní pojišťovny. Sdělování změn při ukončení činnosti Zaměstnavatelé oznamují každé zdravotní pojišťovně, jejichž pojištěnce zaměstnávají, změnu výše uvedených identifikačních a kontaktních údajů (na což se dost často zapomíná) a dále sdělují ukončení své činnosti, zrušení organizace nebo její vstup do likvidace. Zatržením políč- ka Odhlášení, resp. Změna v horní části formuláře Při- hláška a evidenční list zaměstnavatele se tak dává zdra- votní pojišťovně příslušná skutečnost na vědomí, v této souvislosti pak zdravotní pojišťovna zpravidla provede i závěrečnou kontrolu. Neoznámení těchto skutečností je pod sankcí ve formě možnosti uložit zaměstnavateli zdra- votní pojišťovnou pokutu až do výše 50 000 Kč. Měsíční podávání Přehledu Podle zákona jsou zaměstnavatelé povinni podávat Pře- hledy o platbě pojistného všem zdravotním pojišťovnám, u kterých jsou pojištěni jejich zaměstnanci. Tento Přehled obsahuje součet vyměřovacích základů zaměstnanců, pojištěných u příslušné zdravotní pojišťovny, úhrnnou výši pojistného, vypočtenou jako součet pojistného jed- notlivých zaměstnanců (13,5 % z vyměřovacího základu, zaokrouhleno na celou korunu směrem nahoru) a počet zaměstnanců, ke kterým se údaje vztahují. To znamená, že do celkového počtu zaměstnanců se zahrnují všichni zaměstnanci, tedy i ti, kterým nebyl v rozhodném období, za které se pojistné platí, zúčtován žádný příjem (napří- klad nemoc, žena na mateřské nebo osoba na rodičovské dovolené stále vedená jako zaměstnanec apod.). Pokud zaměstnavatel tuto svou zákonnou povinnost (i přes výzvu zdravotní pojišťovny) nesplní, může mu příslušná zdravotní pojišťovna stanovit rozhodnutím pravděpodob- nou výši pojistného, a to na základě údajů a pomůcek, které má k dispozici, nebo které si sama opatří. V této souvislosti si musí zaměstnavatel uvědomit, že stanove- ním pravděpodobné výše pojistného není dotčena jeho povinnost předložit Přehled ani možnost zdravotní pojiš- ťovny uložit zaměstnavateli-plátci pokutu. Na základě sta- novené pravděpodobné výše pojistného je zaměstnavatel taktéž povinen platit penále. Ohlašování pracovních úrazů Podle § 45 odst. 4 zákona o veřejném zdravotním pojiš- tění jsou zaměstnavatelé povinni zasílat příslušné zdra- votní pojišťovně kopie záznamů o pracovních úrazech. Zaměstnavatel tyto kopie zasílá za uplynulý kalendářní měsíc najednou, vždy však nejpozději do pátého dne následujícího měsíce. Při nesplnění této povinnosti může příslušná zdravotní pojišťovna uložit zaměstnavateli pokutu až do výše 100 000 Kč. Důsledky neplacení pojistného Neplacení pojistného, popřípadě jeho odvádění opoždě- ně nebo v nižší částce, než jak je stanoveno zákonem, zakládá nárok zdravotní pojišťovny na penále, přičemž dle zákona je zdravotní pojišťovna povinna penále vymá- hat. Má-li plátce pojistného vůči zdravotní pojišťovně více splatných závazků, je pořadí jejich splácení následující: a) pokuty, b) přirážka k pojistnému, c) nejstarší nedoplatky pojistného, d) běžné platby pojistného, e) penále.

Z D R AV OT N Í P O J I ŠT Ě N Í PRÁCE A MZDA 2/2013 47 Zaměstnavatelé a zdravotní pojištění po 1. lednu 2013 V případě vyměření penále nebo uložení pokuty může plátce požádat o pro- minutí uplatněného sankčního postihu cestou odstranění tvrdosti. Rozhodnutí o žádosti zaměstnavatele o prominutí vyměřeného penále do výše 20 000 Kč je v kompetenci základního článku zdravotní pojišťovny. Rozhodčí orgán pří- slušné zdravotní pojišťovny pak rozhoduje o všech žádostech o odstranění tvrdosti u částek penále převyšujících 20 000 Kč, u uložených pokut, jakož i u všech podání majících povahu odvolání (plátce namítá, že zdravotní pojiš- ťovna nepostupovala při ukládání sankce v souladu se zákonem). Pokud zaměstnavatel opakovaně a dlouhodobě neplatí pojistné, může se dostat do situace, kdy orgány činné v trestním řízení začnou přezkoumávat, zda toto jednání plátce naplňuje skutkovou podstatu trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti dle ustanovení § 147 trestního zákoníku. Rozdíl mezi pokutou a penále V případě ukládání pokut se jedná o nárok, který je z pohledu zdravotní pojiš- ťovny volitelný (fakultativní). Zdravotní pojišťovna podle povahy zavinění zaměstnavatele rozhoduje o tom, zda pokutu vůbec uloží a pokud se po úvaze k tomuto kroku odhodlá, stanovuje i přiměřenou výši sankčního postihu v rámci zákonem určeného rozmezí. Proti uložené pokutě se může zaměstna- vatel odvolat, podané odvolání řeší Rozhodčí orgán příslušné zdravotní pojiš- ťovny. Naopak v případě vzniku penále je zdravotní pojišťovna povinna toto penále (stejně jako dlužné pojistné) plošně uplatňovat vůči všem dlužníkům, to znamená, že zdravotní pojišťovna si nemůže selektivně vybrat, kterému plátci penále vyměří a kterému nikoliv. Řešení pojistného vztahu Není-li pojištěnec zaměstnán, musí si ve zdravotním pojištění sám řešit svůj pojistný vztah. Pokud je v roce 2013 osobou samostatně výdělečně činnou, platí měsíční zálohy nejméně v částce 1 748 Kč, jako osoba bez zdanitelných příjmů pak hradí měsíční pojistné 1 080 Kč. Jestliže má pojištěnec nárok na zařazení do některé z kategorií osob, za které je plátcem pojistného stát, pak pojistné neplatí – výjimkou je souběžný výkon zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti. Právní předpisy citované v rubrice ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ (předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak) zákoník práce – zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce zákon o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění – zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotního pojištění zákon č. 500/2012 Sb., o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů zákon č. 403/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření, a další související zákony zákon o doplňkovém penzijním spoření – zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření zákon o důchodovém pojištění – zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění zákon o daních z příjmů – zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů zákon o veřejném zdravotním pojištění – zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů trestní zákoník – zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník Únor, březen středa 20. února 2013 DAŇ Z PŘÍJMŮ měsíční odvod úhrnu sražených záloh na dani z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků SOCIÁLNÍ POJIŠTĚNÍ odvod zálohy OSVČ za leden 2013 odvod pojistného na dobrovolné nemocenské pojištění OSVČ za leden 2013 odvod pojistného zaměstnavatele za leden 2013 ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ odvod pojistného za zaměstnance za leden 2013 čtvrtek 28. února 2013 DAŇ Z PŘÍJMŮ odvod daně vybírané srážkou podle zvláštní sazby daně za leden 2013 pátek 1. března 2013 DAŇ Z PŘÍJMŮ podání vyúčtování daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků vybírané srážkou formou záloh za rok 2012 pátek 8. března 2013 ZDRAVOTNÍ POJIŠTĚNÍ odvod zálohy OSVČ za únor 2013 pátek 15. března 2013 DAŇ Z PŘÍJMŮ první čtvrtletní záloha na daň podání oznámení platebního zprostředkovatele podle § 38fa z.č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů T E R M Í N O V Ý KA L E N D Á Ř

Z D R AV OT N Í P O J I ŠT Ě N Í 48 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ Dohody a zdravotní pojištění na přelomu let 2012/2013 Úvodem podotýkám, že pro účely vzniku zaměstnání se ve zdravotním pojištění nesčítají příjmy na dohodu o pra- covní činnosti nižší než 2 500 Kč, ani příjmy na základě dohody o provedení práce nepřesahující 10 000 Kč, ať už se jedná o dohody uzavřené u jednoho nebo více zaměst- navatelů. V následujícím textu si blíže rozebereme situa- ce, se kterými se u těchto dohod mohou zaměstnavatelé setkat na přelomu let 2012/2013. Dohoda o provedení práce skončila k datu 31. 12. 2012, příjem v prosinci činil 12 000 Kč. Počínaje dnem 14. 1. 2013 byla uzavřena nová dohoda o provedení práce, přičemž není zaměstnavateli zřejmé, zda příjem za leden 2013 převýší 10 000 Kč. V tomto případě doporučuji zaměstnavateli zvážit postup s ohledem na realitu, tedy jako první možnost zaměstnance k datu 14. ledna přihlásit a pokud příjem nepřevýší stanove- nou částku, pak jej zpětně kódem „O“ ke stejnému datu odhlásit. Tuto variantu preferuji. Druhou možností je zaměstnanace nepřihlásit (pokud se předpokládá, že příjem nepřesáhne 10 000 Kč), a poté, jakmile bude známa výše příjmu, zaměstnance neprodleně se zpětnou platností při- hlásit, pokud taková potřeba vznikne. V takovém případě zdravotní pojišťovna určitě nebude plátci tento postup vytý- kat nebo jej dokonce sankcionovat, protože v době nástupu zaměstnance do zaměstnání nebylo jednoznačně známo, resp. nebylo možno předpokládat, že příjem rozhodnou částku 10 000 Kč převýší. Pokud však příjem v lednu převý- ší 10 000 Kč, musí být zaměstnanec přihlášen a pojistné odvedeno v souladu se zákonem. Dohoda o provedení práce byla sjednána na období od 1. 8. 2012 do 31. 12. 2012 s měsíčním příjmem 8 000 Kč. Do měsíce ledna byla na základě této dohody zúčtována odměna 4 000 Kč. Příjem 8 000 Kč nezakládal v roce 2012 účast na zdravotním pojištění, zaměstnavatel tohoto zaměstnance u zdravotní po- jišťovny nepřihlašoval a pojistné se (bez ohledu na minimální mzdu) z dosaženého příjmu neodvádělo. Dodatečně zúčtova- ná odměna však ukládá zaměstnavateli tyto povinnosti: v posledním měsíci trvání této dohody vzniklo zaměst- nání, proto musí být osoba jako zaměstnanec na tento měsíc přihlášena u zdravotní pojišťovny s použitím kódů „P“ k datu 1. 12. 2012 a „O“ k datu 31. 12. 2012, podat za měsíc prosinec opravný Přehled o platbě pojist- ného zaměstnavatele, na kterém bude navýšen počet zaměstnanců, za měsíc leden 2013 odvést pojistné z částky vyměřova- cího základu 12 000 Kč ve výši 1 620 Kč. Úhradu je zapo- třebí provést nejpozději do 20. 2. 2013, a to již připsá- ním platby na účet příslušné zdravotní pojišťovny. Vzhedem k tomu, že 1. leden 2013 je datem, ke kterému mohli pojištěnci standardní cestou změnit zdravotní pojišťovnu, upozorňuji zaměstnavatele, aby této okolnosti věnovali zvýšenou pozornost. Kdyby zaměstnanec skutečně změnil k uvedenému datu zdravotní pojišťovnu, provedl by zaměstnavatel odvod částky pojistného ve výši 1 620 Kč ve prospěch té zdravotní pojišťovny, ke které zaměstnanec k datu 1. 1. 2013 přestoupil. Zaměstnanec pracoval u zaměstnavatele po celý rok 2012 na základě pracovní smlouvy a zároveň na dohodu o provedení práce, kde jeho příjem nikdy nepřevý- šil 10 000 Kč. Za leden 2013 však byl na tuto dohodu zúčto- ván příjem 11 000 Kč, přičemž je reálný předpoklad, že Příklad č. 3 Příklad č. 2 Příklad č. 1 Dohody a zdravotní pojištění na přelomu let 2012/2013 Ing. Antonín Daněk Dohody o pracovní činnosti a dohody o provedení práce představují ve zdravotním pojištění urči- té specifikum, zejména při plnění oznamovací povinnosti a placení pojistného zaměstnavatelem. Od ledna 2012 se zvýšila částka rozhodná pro účast na zdravotním pojištění u dohod o pracovní činnosti, a to z dřívějších 2 000 Kč (od 1. 1. 2009 do 31. 12. 2011) na 2 500 Kč. Zaměstnanci se z pohledu zdravotního pojištění staly od 1. 1. 2012 i osoby pracující na základě dohody o prove- dení práce, ovšem za podmínky, že zúčtovaný příjem převyšuje 10 000 Kč.

Z D R AV OT N Í P O J I ŠT Ě N Í PRÁCE A MZDA 2/2013 49 Dohody a zdravotní pojištění na přelomu let 2012/2013 i v některém z dalších měsíců může tento příjem činit více než 10 000 Kč. Protože příjem na dohodu o provedení práce nepřevýšil v žádném z kalendářních měsíců roku 2012 částku 10 000 Kč, neodvádělo se z něj pojistné, resp. tento příjem se nepřičítal k příjmu dosaženému na základě pracovní smlouvy. V tomto směru se však situace počínaje odvodem pojistného za měsíc leden 2013 mění, kdy se k příjmu na základě pracov- ní smlouvy připočte i částka 11 000 Kč, dosažená na doho- du o provedení práce. V dalších měsících roku 2013 se bude takto připočítávat k příjmu z pracovního poměru (pracovní smlouvy) i příjem na dohodu o provedení práce tehdy, pokud přesáhne 10 000 Kč. Zaměstnavatel není povinen činit žádné kroky v souvislosti s plněním oznamovací povinosti, protože zaměstnanec je dlouhodobě přihlášen na základě pracovní smlouvy, neboli za těchto okolností nehraje roli výše příjmu z dohody o pro- vedení práce. Zaměstnanec by byl odhlášen v tom kalen- dářním měsíci, v jehož průběhu by ukončil zaměstnání na základě pracovní smlouvy, přičemž by současně příjem na dohodu o provedení práce nepřevýšil 10 000 Kč. S důchodcem byla uzavřena dohoda o pracov- ní činnosti na období od 1. 6. 2012 do 31. 12. 2012. V měsí- cích červen až listopad činil příjem v každém z těchto měsí- ců alespoň 2 500 Kč, v prosinci však poklesl na 2 380 Kč. Tato dohoda byla obnovena od data 2. 1., kdy zaměstnanec začal i pracovat, s příjmem 5 000 Kč. Při placení pojistného u osob, pro které neplatí ve zdravot- ním pojištění minimální vyměřovací základ, vycházejme ze zásady, že pojistné se odvádí ze skutečné výše příjmu, činí-li alespoň 2 500 Kč. Jelikož příjem nedosáhl za měsíc prosinec „rozhodné“ částky 2 500 Kč, provede zaměstnavatel odhlá- šení zaměstnance k datu 30. 11. 2012, tedy k poslednímu dni kalendářního měsíce, ve kterém účast na zdravotním pojištění ještě trvala. V měsíci prosinci pojištěnci problém nevznikne, neboť pojistný vztah je řešen registrací v katego- rii osob, za které je plátcem pojistného stát. Následné při- hlášení proběhne k datu 2. 1. 2013, tedy ke dni, ve kterém osoba začala na základě dohody o pracovní činnosti vyko- návat sjednanou práci. Zaměstnankyně pracovala v roce 2012 na zkrácený pracovní úvazek formou dohody o pracovní čin- nosti s pravidelným měsíčním hrubým příjmem 5 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se na ni vztahovala povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, prová- děl zaměstnavatel dopočet do minima 8 000 Kč. Dohoda skončila k 31. 12. 2012 a byla za stejných podmínek obno- vena v měsíci lednu, ve kterém však zaměstnankyně z důvo- du nemoci neměla žádný příjem. V únoru již příjem činil 5 000 Kč. Současně však došlo k situaci, že žena začala od ledna dávat dítě do školky na dobu nepřevyšující 4 hodiny denně, čímž splnila podmínku celodenní osobní a řádné péče. V průběhu roku 2012 prováděl zaměstnavatel dopočet do minimálního vyměřovacího základu podle ustanovení § 3 odst. 10 zákona o pojistném na všeobecné zdravotní pojiš- tění s tím, že doplatek pojistného ve výši 405 Kč (13,5 % z rozdílové částky 3 000 Kč) platila zaměstnankyně. Tento doplatek by hradil zaměstnavatel pouze v případech, kdy by byl vyměřovací základ nižší než zákonné minimum zapříči- něn z důvodů překážek na straně zaměstnavatele podle § 207 až 209 zákoníku práce. Odhlášení zaměstnankyně proběhlo k datu 31. 12. 2012. Protože vyměřovací základ za měsíc leden nedosáhnul částky 2 500 Kč (byl nulový), byť byla dohoda o pracovní činnosti od měsíce ledna 2013 obno- vena, provede zaměstnavatel přihlášení zaměstnankyně kódem „P“ k datu 1. 2. 2013, tedy k 1. dni kalendářního měsí- ce, ve kterém bylo příjmu alespoň 2 500 Kč dosaženo, neboť v únoru vzniklo z pohledu zdravotního pojištění zaměstnání. V měsíci lednu se může tato osoba zaregistrovat u zdravot- ní pojišťovny jako osoba celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku, čímž si pro tento měsíc vyřeší svůj pojist- ný vztah. Zaměstnavatel, kterému zaměstnankyně vystaví Čestné prohlášení v tom smyslu, že splňuje podmínky celo- denní osobní a řádné péče podle § 3 odst. 8 písm. c) záko- na o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění nebude s ohledem na tuto novou okolnost provádět v měsíci únoru a ani v dalších měsících dopočet do minima 8 000 Kč. Odvo- dem pojistného z vyměřovacího základu 5 000 Kč je zajištěn postup v souladu se zákonem. Vzhledem k tomu, že zaměst- nankyně bude mít od měsíce února příjem ze závislé čin- nosti, oznámí zaměstnavatel kódem „T“ (fakticky ke dni 31. 1. 2013) ukončení této „státní“ kategorie. Se studentem byla uzavřena dohoda o pracovní činnosti od 17. 12. 2012 do 31. 3. 2013 s příjmem 2 200 Kč v měsíci prosinci a od ledna 2013 se stabilní výší příjmu 4 000 Kč. Příjem na dohodu o pracovní činnosti nezaložil v měsíci pro- sinci účast na zdravotním pojištění, proto se student v tomto měsíci u zdravotní pojišťovny nepřihlašuje. Bude však při- hlášen k datu 1. 1. 2013, tedy k 1. dni kalendářního měsíce, ve kterém již vzniklo z pohledu zdravotního pojištění zaměstnání. Student bude odhlášen ke dni 31. 3. 2013 za podmínky, že příjem v každém z měsíců ledna až března bude činit alespoň 2 500 Kč. Vyměřovacím základem pro placení pojistného je u studenta dosažený příjem bez povin- nosti dopočtu do zákonného minima 8 000 Kč. Příklad č. 6 Příklad č. 5 Příklad č. 4

J U D I KAT U R A 50 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ Pracovní úraz zaměstnance na sportovních hrách Právní věta I když sportovní činnost, při níž zaměstna- nec utrpěl úraz, zřejmě nebyla výkonem jeho pracovních povinností vyplývajících z pracovní smlouvy (ani s nimi nijak nesou- visela), přesto není vyloučeno, aby tato čin- nost, která „nevybočila“ z rámce oficiálního programu sportovních dnů, jichž se účast- nil, byla posouzena jako plnění pracovních úkolů za předpokladu, že ji konal na příkaz (pokyn) zaměstnavatele, resp. vedoucího zaměstnance zaměstnavatele, který vůči němu (jinak) měl oprávnění stanovit a uklá- dat mu pracovní úkoly, organizovat, řídit a kontrolovat jeho práci a dávat mu k tomu- to účelu závazné pokyny, a z objektivního hlediska by se tak jednalo o činnost kona- nou ve prospěch zaměstnavatele. (z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2259/2011) Předmět sporu Posouzení toho, zdali je úraz zaměstnance při jeho aktivitě v rámci sportovních dnů pořádaných holdingem, jehož je zaměstna- vatel součástí, úrazem pracovním. Vymezení toho, co lze považovat za plně- ní pracovních úkolů zaměstnancem nebo za úkony s plněním jeho pracovních úkolů přímo související. Právní úprava § 273 a 274 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších před- pisů – definice toho, co je pro účely odpo- vědnosti za škodu plněním pracovních úkolů a co jsou úkony v přímé souvislosti s ním. § 380 odst. 1 až 3 zákoníku práce – vymezení pracovního úrazu. Skutkový stav (popis případu) Zaměstnanec se od pátku do neděle na základě „cestovního příkazu“ podepsané- ho příslušným vedoucím zaměstnancem oprávněným k povolování pracovních cest zúčastnil společně s dalšími dvěma spo- luzaměstnanci „celoholdingové“ spor- tovní akce pořádané pro (dceřiné) spo- lečnosti skupiny (holdingu), mezi něž patří i jeho zaměstnavatel. Uvedené sportovní akce se zaměstnanci zúčastnili na základě pozvánky, kterou zaměstnavatel obdržel od organizátora akce, s tím, že v ní byl stanoven počet osob, které se mohou za zaměstnavatele této akce účastnit; přílohou pozvánky byl „předběžný program sportovních dnů“, ve kterém byly pro jednotlivé dny předem naplánovány různé, zejména sportovní aktivity. V sobotu odpoledne, kdy podle předem stanoveného programu probíhalo „pokra- čování turnajů: tenis, volejbal, nohejbal, squash, bowling“, utrpěl zaměstnanec během finálového turnaje v nohejbalu následkem špatného došlápnutí při dobí- hání míče úraz – zlomeninu levé dolní končetiny. Zaměstnavatel s ohledem na negativní vyjádření pojišťovny, u níž je ze zákona pojištěn pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, odmítl zaměstnanci poskytnout požadované odškodnění s odůvodněním, že v daném případě nejde o pracovní úraz, za který by nesl odpovědnost; svých práv se proto domáhal zaměstna- nec žalobou u soudu. Pracovní úraz zaměstnance na sportovních hrách JUDr. Petr Bukovjan Specialista na pracovní právo a pracovněprávní judikaturu. Lektor a autor publikací.

J U D I KAT U R A PRÁCE A MZDA 2/2013 51 Pracovní úraz zaměstnance na sportovních hrách Argumenty zaměstnance Jde nepochybně o pracovní úraz, protože zranění si při- vodil při činnosti v rámci sportovní akce, které se zúčast- nil na pokyn svého zaměstnavatele a která byla zasazena do rámce, jenž souvisel s plněním jeho pracovních úkolů. Na uvedenou akci se spolu s kolegy přepravil služeb- ním automobilem zaměstnavatele, cesta byla vykázá- na jako pracovní a došlo k jejímu vyúčtování. Argumenty zaměstnavatele Zaměstnanci nebyla nařízena pracovní cesta, nýbrž se účastnil cesty jako spolujezdec na základě svého svo- bodného dobrovolného rozhodnutí k činnosti, která z hlediska věcného, místního a časového nemá a neměla nijakou objektivní souvislost s výkonem práce pro zaměstnavatele. Šlo o společenské setkání zaměstnanců a jejich rodin, v jejich volném čase, což bylo prokázáno listin- nými důkazy a výpovědí organizátora akce; o pracov- ní úraz jít nemohlo. Z odůvodnění rozhodnutí soudu Za plnění pracovních úkolů je vždy považována – vedle výkonu pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru – též (jakákoliv) jiná činnost konaná přímo na příkaz zaměstnavatele (resp. pří- slušného vedoucího zaměstnance, je-li zaměstnavatel právnickou osobou), tj. bez ohledu na to, zda tato činnost spadá do rámce druhu a místa výkonu sjed- nané práce, či nikoli. Zaměstnavatel je oprávněn (s určitými výjimkami) od zaměstnance vyžadovat jen takové pracovní úkony, které spadají do rámce druhu a místa výkonu sjed- nané práce; nemůže tedy platně vydávat příkazy (pokyny), které by byly v rozporu s obsahem pracov- ní smlouvy. Vydá-li však zaměstnavatel přesto příkaz (pokyn), který je v rozporu s obsahem pracovní smlouvy, není zaměstnanec povinen takový příkaz uposlechnout; podrobí-li se však takovému příkazu a při výkonu nařízené činnosti utrpí úraz, jeho postavení není (nemělo by být) méně příznivé, než vykonával-li by činnost spadající do rámce druhu a místa výkonu práce podle pracovní smlouvy; pro závěr, zda lze takto pojatou činnost zaměstnance považovat za plně- ní pracovních úkolů, přitom není významný motiv, či pohnutka zaměstnance, tj. vzdálenější předpoklady a představy, z nichž jednající vychází, nýbrž rozhodu- jící je, zda z hlediska místního, časového a především věcného (vnitřního účelového) jde objektivně o čin- nost konanou pro zaměstnavatele. Z odůvodnění (dovoláním zaměstnavatele napadené- ho) rozsudku krajského soudu a z obsahu spisu se podává, že skutkový závěr o tom, že zaměstnanci byla účast na sportovních hrách nařízena jeho zaměstnavatelem, resp. jeho přímým nadřízeným, který vůči němu vykonával práva a povinnosti vyplýva- jící z jeho pracovního poměru u zaměstnavatele, odvolací soud učinil z výsledků dokazování (přede- vším z výpovědí svědků) a listinného důkazu v podo- bě cestovního příkazu; protože ostatní důkazy v tomto směru nepřinesly pro rozhodnutí věci pod- statné poznatky, mají výše uvedená skutková zjištění odvolacího soudu oporu v provedeném dokazování. Jestliže zůstal přes námitky zaměstnavatele nezpo- chybněn skutkový závěr odvolacího soudu o tom, že zaměstnanci byla účast na sportovních hrách jeho zaměstnavatelem nařízena, je správný i jeho závěr o tom, že činnost, při které zaměstnanec utrpěl poškození zdraví (úraz), lze považovat za plnění jeho pracovních úkolů, a že proto utrpěl pracovní úraz, za jehož odškodnění odpovídá zaměstnavatel. AG VZDùLÁVACÍ AGENTURA – POZVÁNKA NA SEMINÁ¤E 15. 2. 2013, Brno, Hotel Slavia 19. 2. 2013, Ostrava, Hotel Harmony Vedení personální agendy a odměňování od 1. 1. 2013 se zaměřením na změny Ing. Alena Chládková, personální a mzdová poradkyně, členka KE AKV Praha 27. 2. 2013, Praha, Dům odborových svazů Zákoník práce v roce 2013 – problémy a změny JUDr. Petr Bukovjan, specialista na pracovní právo, člen KE AKV Praha Více informací a možnost přihlásit se elektronicky najdete na internetových stránkách www.ag-chladkova.cz nebo www.personalniagenda.cz. Kontakt: agseminare@infos.cz, 517 330 240, 606 072 977

P E R S O N A L I ST I KA 52 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ Motivace pracovníků Motivace posiluje pracovní nasazení, odpo- vědnost a iniciativu. Daří-li se proto vedoucí- mu své spolupracovníky správně motivovat, jejich produktivita většinou podstatně vzros- te. Nalézt cestu ke správné motivaci předpo- kládá odpovědět správně na základní otázky, a to čím zaměstnance motivovat (tj. jaké motivační nástroje použít) a jak s těmito motivačními nástroji zacházet. Existují pochopitelně i osoby, které motivovat nelze, a to žádnými motivačními nástroji. Není jich mnoho, pokud však na ně připadneme (a ověříme si, že tomu tak skutečně je), měli bychom se snažit se s nimi co nejrychleji rozejít. Motivační nástroje Na každodenní pracovní nasazení osob půso- bí řada faktorů. Nástrojů, které mají vedoucí k motivaci svých spolupracovníků k dispozici, je proto celá řada. Jejich základní rozlišení spočívá v tom, zda se opírají o vnější nebo vnitřní faktory motivace či, vyjádřeno jinak, o faktory hmotné nebo nehmotné. Motivace je vždy alespoň do určité míry indi- viduální: co motivuje jednoho zaměstnance, nemusí motivovat ostatní. Jednoduchý návod na motivaci všech proto neexistuje. A naopak, předpoklad, že faktory, které pra- covníky motivují, jsou u všech stejné (a pře- vážně hmotné), je zjednodušením, které může jejich plné motivaci bránit. Co jednotli- vé zaměstnance skutečně motivuje, je třeba zjistit, ať již v hovoru s nimi nebo jejich pozo- rováním při práci. Vnější motivace spočívá v zájmu o finanční a další materiální statky, tj. plat, odměny, zaměstnanecké výhody apod. K symptomům silné finanční motivace pracovníka patří nejen zvýšený zájem o to, jakou hmotnou odměnu mu určitá práce nebo úkol přinesou, ale i sklon očekávat odměnu za jakoukoli práci navíc. K posílení motivace pracovníků, u kterých tyto motivační faktory převažují, je vhodné stanovit jasná očekávání výsledků práce, určit a jasně sdělit jaké odměny za dosa- žené výsledky práce nebo vyšší pracovní úsilí zaměstnanci získají, zvýšit možnost pracovníka nebo jeho pra- covní skupiny ovlivnit výsledky své práce, podpořit vztah všech odměn a prémií k dosaženým výkonovým cílům, posílit podíl výkonového odměňování na celkové finanční odměně zaměstnanců, zavést nepeněžní odměny, o které zaměstnanci mohou usilovat (např. vyšší zaměstnanecké výhody). Finanční motivace působí často nejsilněji. Správně nastavené výkonové odměňování může proto produktivitu značně zvýšit. Finanční odměňování neslouží však jen k podpoře výkonu zaměstnanců, ale i jejich spokojenosti a stabilitě. Motivace (stimulová- ní k vyššímu výkonu) a finanční odměňování pracovníků se tak překrývají jen částečně. Někteří lidé pracují se značným nasazením, i když za ně žádnou zvláštní finanční odměnu nedostávají nebo dokonce dostat nemohou. Jejich motivace je výsledkem vnitřních fakto- rů. Souvisí s jejich profesním zájmem a potře- bou pozitivního sebehodnocení, které si na základě výsledků své práce či hodnocení ze strany druhých o sobě vytvářejí. Motivace pracovníků Úkolem vedoucích je posilovat či povzbuzovat motivaci svých spolupracovníků a zaměřovat ji správným směrem. Správné používání motivačních nástrojů, okamžitých i dlouhodobých, finanč- ních a nefinančních, pozitivních a negativních, je jedním z nejdůležitějších, často však i nejsložitěj- ších řídících úkolů. Článek se zabývá hlavními nástroji a pravidly motivace pracovníků, podmínka- mi jejich účinnosti i nejčastějšími nedostatky. doc. Dr. Jan Urban, CSc. Ředitel personálně poradenské společnosti Consilium Group, Management Consultants, s.r.o. Dlouhodobě vyučuje na Universitě Karlově, podílel se na založení České společnosti pro rozvoj lidských zdrojů a byl jejím viceprezidentem.

P E R S O N A L I ST I KA PRÁCE A MZDA 2/2013 53 Motivace pracovníků K faktorům vnitřní motivace patří potřeby uplatnit své vlastní schopnosti a překonávat překážky, získat uznání a být respektován, vykonávat zajímavou, smysluplnou nebo společensky významnou práci, být na své pracovní výsledky i svého zaměstnavatele hrdý, získávat nové zkušenosti, pracovat v inspirujícím pro- středí a osobně se rozvíjet, udržovat přátelské vztahy s dalšími osobami na pra- covišti apod. Motivační nástroje, které těchto faktorů využívají, zahrnu- jí především povahu a způsob zadání pracovních úkolů, rozsah osobních pravomocí a jednání nadřízených. Vedoucí je může využít tím, že svým pracovníkům dává možnost pracovat na rozmanitějších úkolech a s vyšší samostatností, že jim zadává úkoly tak, aby získávali nové zkušenosti, že zdůrazňuje odbornou či společenskou prestiž, kterou úspěšné vykonávání jejich práce přináší, upozorňuje na to, proč jsou jejich úkoly důležité, vyjadřu- je důvěru, že pracovník na základě svých schopností a zkušeností své úkoly dobře zvládne, za správné vykoná- ní obtížnějších nebo dlouhodobějších úkolů pracovníka pochválí nebo mu osobně poděkuje apod. Vnitřní či nehmotné motivační nástroje nemohou nahradit finanční odměňování, totéž však platí i naopak – ani vyšší finanční odměna je nemůže plně kompenzovat. Důvodem, proč nebývají plně využívány, je, že vedoucí jejich působení podceňují (přestože při své vlastní motivaci na ně mnohdy kladou značný důraz) a že ve srovnání s finančními nástroji bývají složitější – kladou větší nároky na sociální a komuni- kační schopnosti vedoucího. Při řízení lidí by však měly být samozřejmostí, a to i z toho důvodu, že jsou ve srovnání s finančními nástroji podstatně levnější. Manažeři, kteří jim nevěnují dostatečnou pozornost nebo je nedokážou plně využít, jsou proto pro své organizace drazí. Jak pracovníky pochválit Z praxe je dobře známo, že peněžní odměny, především ty, které jsou poskytovány všem zaměstnanců stejně (například roční prémie), nemají často velký motivační efekt. Důvodem je, že jsou chápány jako nárok, a nikoli jako osobní ocenění. Motivační působení finančních odměn může podstatně vzrůst, doplníme-li je písemným nebo ještě lépe ústním uznáním uvádějícím konkrétní úspěchy či výkon zaměstnance, který chceme pochválit. Pochvala či uznání vedoucího za dobře odvedenou práci jsou zpravidla nejúčinnější, jsou-li konkrétní, upozorňují na to, co chceme na práci ocenit a mají-li formu poděko- vání, například v podobě: „Chtěl bych vám poděkovat za námahu, které jste věnoval tomuto úkolu“, „Všiml jsem si, že jste své poslední odevzdané zprávě, věnoval i čas po pracovní době. Vašeho úsilí si skutečně vážím“. Může k němu dojít i v situaci, kdy úkol ještě není dokončen a zaměstnance je třeba povzbudit – „Vím, že vám projekt ještě nefunguje, ale chtěl bych ocenit, že se nevzdáváte“, „Chtěl bych ocenit vaši vytrvalost. Vím, že pokračujete ve snaze najít všechny nedostatky v našem programu a jsem přesvědčen, že budete-li ve svém úsilí pokračovat, budete nakonec úspěšný“ – nebo tehdy, chceme-li ocenit určité chování zaměstnance: „Díky, že jste na schůzi ome- zil své poznámky, takže jsme mohli dodržet stanovený čas“, „Chtěl bych ocenit vaši pozornost vůči detailům, které někdy nemusí být viditelně, ale které jsou náš úspěch důležité“. Pochválit můžeme zaměstnance i v situaci, je-li jeho práce správná jen částečně, například tehdy, odevzdal-li ji včas, její část však neprovedl zcela správně. Při jejím hodnoce- ní bychom však měli dobře a méně správně provedenou práci jasně oddělit. Můžeme se vyjádřit například slovy: „Díky za to, že jste svou zprávu odevzdal včas. Části jedna až čtyři jsou napsány přesně tak, jak jsem si před- stavoval. V páté části však bude třeba provést určité úpravy, tak aby tato část vaší zprávy dostala na stejně vysokou profesionální úroveň jako její zbytek“. Tři pravidla motivace Snahy o zvýšení pracovní motivace se zpravidla soustře- ďují na to, čím zaměstnance motivovat, tj. které z uvede- ných motivačních nástrojů využít. Neméně důležitou otázkou však je, jak s motivačními nástroji zacházet. Hlavní pravidla, jak motivovat, lze shrnout do tří bodů: lidé v organizaci jednají na základě toho, jak jsou motivováni, tj. odměňováni či sankcionováni, odměna je účinná především tehdy, přichází-li co nej- dříve, sankce, které zaměstnanci v případě neplnění úkolů hrozí, by měly být reálné. Lidé jednají podle toho, jak jsou motivováni Prvé pravidlo motivace říká, že lidé v organizaci (i mimo ni) provádějí činnosti, za které se jim nebo jejich okolí dostává odměny, a snaží se vyvarovat těch, za něž byli

P E R S O N A L I ST I KA 54 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ Motivace pracovníků sami nebo jejich spolupracovníci potrestáni, případně o kterých se domnívají (ať již oprávněně nebo nikoli), že by za ně potrestáni být mohli. Odměny i sankce, které jejich výsledky nebo pracovní chování provázejí, mohou být hmotné i nehmotné. Odměnou nebo trestem je proto cokoli, co je pro danou osobu příjemné nebo nepříjemné. Může to být získání či ztráta určité peněžní částky nebo šance na povýšení, ale i možnost řešit zajímavý úkol, posílit či naopak ztratit svou osobní prestiž apod. Pro některé zaměstnance může být od- měnou i to, že se jim podařilo vyhnout se náročnému úkolu či rozčílit nadřízeného (a to zvláště tehdy, pokud při své každodenní činnosti žádnou jinou odměnu nedostávají). Důvodem, proč se pracovníci někdy nechovají tak, jak by si jejich manažeři přáli, proto nemusí být, že na ně moti- vační nástroje nepůsobí. Může to být tím, že nejsou pou- žívány v souladu s tím, čeho se vedoucí snaží dosáhnout. K ilustraci uveďme jednoduchý příklad. V orga- nizaci působí dva zaměstnanci: A, který je velmi schopný, a B, jehož výkonnost je podprůměrná. Oběma je zadán podobný úkol: A jej dokončí před termínem a bez chyb, a protože je hotov, dostane dva další úkoly. Zaměstnanec B úkol splní pozdě a s řadou chyb. Vzhledem k časové tísni manažer jeho práci přijme a chyby opraví sám. Kdo z obou zaměstnanců je ve skutečnosti „odměněn“? Je zřejmé, že B, který brzy pochopí, že opožděné odevzdání pod- průměrné práce je zcela v pořádku. A je za svou výkonnost naopak potrestán. Vidí-li, že za svou vyšší výkonnost dostane jen více práce, učiní si z toho do budoucna jasný závěr. Bude-li manažer ve svém přístupu pokračovat, poleví ve svém nasazení i další. Zachovají se v souladu s tím, jak je jejich vedoucí „odměňuje“. Způsob, kterým zaměstnance odměňují nebo trestají, si vedoucí ani jejich organizace nemusejí uvědomovat. Zjis- tit, jak zaměstnance (skutečně) motivujeme, však větši- nou není složité. Jsou-li výkonní, jsou velmi pravděpo- dobně za svou výkonnost odměňováni, jsou-li nevýkonní (a v práci jim nic nebrání), je tomu ve většině případů proto, že za ni odměňováni nejsou. Využívání odměn a sankcí může pochopitelně občas při- nášet dilemata. Měli bychom zaměstnance, který dává najevo nespokojenost a podává nízký výkon, lépe odmě- ňovat (abychom jeho nespokojenost odstranili), nebo bychom měli jeho nedostatečný výkon sankcionovat? Odpověď bude záviset na dalších okolnostech, přede- vším na tom, v čem spočívá příčina nespokojenosti a zda je oprávněná. Příklad však ukazuje, že použití odměn či sankcí je vzhledem k jejich možným dopadům mnohdy třeba citlivě zvažovat. Základní mzda a odměny Z prvého pravidla motivace plyne důležitý důsledek i pro finanční odměňování. Týká se vztahu mezi základní mzdou a ostatními nástroji odměňování. Při řízení lidí vládne mnohdy představa, že k jejich moti- vaci slouží základní mzda a že „odměna“, ať již finanční nebo jiná, jim náleží jen tehdy, provedou-li něco mimo- řádného, například něco, co nemají v popisu práce. Před- stava o motivačním působení základní mzdy však větši- nou nefunguje anebo funguje jen tehdy, mají-li zaměstnanci důvod se obávat, že by o ni mohli přijít. Důvodem je, že peníze ve formě pevného či základního platu lidé většinou případů chápou jako nárok či kom- penzaci za svou práci, nikoli odměnu. Utvrzuje je v tom zpravidla i skutečnost, že v jejich organizaci podává řada lidí trvale slabší výkon, aniž by byl jejich nárok na základní mzdu nějak omezen. Základní mzda proto není nástrojem motivace zvyšujícím výkon či produktivitu (i když je důle- žitým faktorem spokojenosti a stability zaměstnanců). Chceme-li zaměstnance k jejich práci motivovat (udržo- vat či zvýšit jejich výkonnost), nezbývá než použít jiné nástroje, a to ty, které pracovníci jako odměnu či sankci chápou. Tato odměna, případně sankce by měla být pře- dem jasně stanovena, a to ve vazbě na dosažené výsled- ky či kvalitu práce. Vyjádřeno jinak, pobírají-li zaměstnanci za svou práci stálou mzdu, není důvod, aby se je jejich vedoucí nesna- žil motivovat ještě dalším způsobem. Jasně stanovená odměna či sankce totiž zvyšuje pravděpodobnost, že výkon, za který jsou svou základní mzdou placeni, sku- tečně podají. Pro praktickou motivaci z toho plyne, že každý (náročnější) úkol by měl být spjat s určitou formou „odměny“, případně hrozbou „sankce“. Je-li tento vztah porušen, motivace selhává. Odměna je účinná především tehdy, přichází-li rychle Pro hmotné i nehmotné odměny platí, že účinné jsou především tehdy, následují-li bezprostředně poté, co zaměstnanec určitý úkol vykonal správně. Totéž platí i o sankcích. Příklad č. 1

P E R S O N A L I ST I KA PRÁCE A MZDA 2/2013 55 Motivace pracovníků I menší odměna přicházející okamžitě poté, kdy pracov- ník svůj úkol úspěšně dokončil, má na jeho motivaci větší vliv než vyšší odměna po delší době. Důvody jsou dva. Zaprvé to, že okamžitá odměna působí na výkon hned, za druhé skutečnost, že spojení výkonu nebo chování s odměnou se stává pevnější. Termín výplaty odměny vedoucí často nemají pod kon- trolou. Odměnou, kterou pod kontrolou mají (a která je nic nestojí), je osobní uznání či pochvala. Okamžitá pochvala či ocenění ze strany vedoucího jsou důležité především tam, kde zaměstnanci nemohou vidět výsled- ky své práce, získat ocenění zákazníků nebo spolupra- covníků apod. Podobně je tomu u osob vykonávajících práci, která je opakovaná a monotónní, nudná nebo nepříjemná. Nedostává-li se jim jiné odměny, je organiza- ce při jejich motivaci nucena spoléhat jen na peníze. Manažeři tohoto nástroje mnohdy nevyužívají, nejčastěji proto, že se domnívají, že pro zaměstnance nemá žádnou hodnotu, nebo si nejsou jisti, kdy a jak jej použít. Podce- ňují přitom nejen roli pochvaly, ale i svůj vlastní význam v očích zaměstnanců. Hrozba sankcí musí být reálná Třetím pravidlem motivace je, že sankce, které vedoucí či organizace při neplnění úkolů jim či jiném problémovém jednání používá, musejí mít reálnou povahu. Důvod, proč „sankce“, které organizace nebo její vedoucí občas použí- vají, na (některé) pracovníky nemají žádný vliv, spočívá především v tom, že mají jen formální povahu. Příkladem mohou být opakované výtky nebo nepříznivá roční hodnocení, která nemají žádné podstatné negativ- ní důsledky a které proto na výkon zaměstnance nemají odpovídající dopad. Z pohledu vedoucího nebo organi- zace se zdá, že zaměstnanec byl potrestán, v očích zaměstnance však o žádný trest nejde. Výtky i další druhy sankcí fungují navíc většinou jen tehdy, pokud se postupně, se závažností či opakováním výkono- vých problémů, zvyšují, například od ústního napomenu- tí k ústním a písemným výtkám apod. Pokud k této gra- daci sankcí nedochází, je jejich dopad na chování většinou zanedbatelný. Motivace při zadání úkolu Důležitou součástí motivace je způsob, jakým je úkol zaměstnanci zadán. Základem motivujícího zadání úkolů je vysvětlení jejich významu. To by mělo vždy zahrnovat dvě skutečnosti, a to proč je úkol důležitý pro organiza- ci a proč je důležitý pro zaměstnance samotného. Ze strany vedoucího toto vysvětlení nevyžaduje velký čas. Mnohdy však rozhoduje o tom, jak zaměstnanci k plnění svého úkolu přistoupí. Vysvětlit význam úkolu znamená uvést, co jeho správné provedení přinese organizaci, jejím zákazníkům, ostat- ním spolupracovníkům apod., případně jakou škodu jí způsobí, bude-li úkol opominut nebo vykonán špatně. Součástí tohoto vysvětlení může být i to, proč je třeba úkol vykonat určitým způsobem. Vedoucímu může být význam daného postupu jasný, zaměstnanci však o něm mohou mít pochybnosti. Příkla- dem může být názor: „Můj vedoucí mě šikanuje. Vyčítá mi, když telefon nezvednu hned po jeho prvém zazvoně- ní“. Uvedený úkol však své důvody má: jde o snahu půso- bit dojmem výkonné organizace. Zaměstnanci to však nikdo dostatečně nevysvětlil. K podrobnému vysvětlení důvodů, proč je určitý úkol nebo způsob jeho provedení důležitý, by mělo dojít zejména tehdy, je-li nepříjemný, složitý nebo vyžaduje-li od zaměstnanců změnu jejich dosavadních postupů. Ani vysvětlení významu úkolu však nemusí dostatečně moti- vující. K ne zcela přesvědčivým vysvětlením důležitosti úkolu patří většinou zdůvodnění opírající se o růst zisku či vyšší finanční úspěšnosti firmy. Týká se to především situ- ací, kdy zaměstnancům tyto cíle nepřinášejí žádný osobní prospěch. Příkladem je organizace, která své prodejce požádala, aby si po každém setkání či telefonickém jednání s určitým zákazníkem o něm provedli záznam. Důvodem, který management uvedl, bylo, že potřebuje mít o kontak- tech se zákazníky evidenci, a to pro případ, že by prodejce organizaci opustil. Jak lze očekávat, prodejci tento požada- vek příliš nedodržovali. Jeho vysvětlení je osobně příliš nezajímalo. Vedle důležitosti úkolu pro organizaci je pro motivaci zaměstnance důležité i sdělení, proč by měl daný úkol vykonat právě on. Nedostatečný zájem zaměstnanců o provedení úkolu může totiž spočívat v tom, že jim k němu schází osobní zainteresovanost. Tedy co mu správné vykonání úkolu osobně přinese a jaké důsledky by pro něj mohlo mít, pokud by úkol nevykonal správně. Příklad č. 2

P E R S O N A L I ST I KA 56 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ Motivace pracovníků Odměna za správné vykonání úkolu může spočívat v příznivém hodnocení (které může vést ke zvýšení pravděpodobnosti, že zaměstnanec od příštího roku dostane přidáno nebo že bude povýšen), ale i v tom, že se při provádění úkolu něco naučí, že se mu dostane odborného uznání a prestiže, že na sebe upozorní apod. Totéž, jen s opačným znaménkem, platí o sankcích. Mohou se týkat nejen okamžitých finančních dopadů, ale i menší vyhlídky na budoucí zvýšení platu, povýšení nebo dokonce udržení pracovního místa, ztráty osobní nebo odborné prestiže apod. Sankcí může být i to, že práce zaměstnance bude kritizována, že mu ostatní zaměstnan- ci budou vyčítat, že jim komplikuje práci nebo brání ve splnění jejich úkolů, nebo že bude přeřazen na jiné místo. Selhání motivace Nerespektování motivačních pravidel uvedených v před- chozí části vede k selhání motivace, a tím i k tomu, že výkon zaměstnanců zaostává za jejich možnostmi. Dochází k tomu nejčastěji ve čtyřech situacích. Za plnění úkolů nepřichází žádná odměna Odměna za správné plnění úkolů zvyšuje pravděpodob- nost, že zaměstnanci svou práci provedou správně (s větším nasazením, kvalitně apod.) i v budoucnu. Pokud za správné plnění svých úkolů žádnou odměnu nedostávají, tato pravděpodobnost naopak klesá. Příkladem je zaměstnanec, který dostane náročný úkol, jeho vykonání věnuje značné úsilí, splní ho správně, odevzdá včas, a jeho vedoucí si toho nijak výrazně- ji nevšimne. V podobné situaci je pracovník, který svému nadřízenému oznámí, že projekt, který měl na starosti, bude podle očekávání a ve stanoveném termínu dokončen, a od svého nadřízeného se dozví jen to, že to očekával a že „za to je přece placen“. Motivace obou ke škodě jejich nadřízené- ho klesne. Odměna za správně odvedenou práci nemusí být finanč- ní, i přesto však může být „hmatatelná“. Například: „Vaše práce natolik přispěla ke zlepšení našich výsled- ků, že jsem se rozhodl, že budete první, kdo v našem oddělení dostane nový počítač“, „Dokážete velmi dobře plnit důležité termíny. Chtěl bych vás proto dnes za to pozvat na oběd“, „Jste jedním z mála, kteří mají nulovou pracovní absenci. Chtěl bych vám proto navrhnout, že může tento pátek odejít o hodinu dříve“, „V poslední době jste úspěšně vykonal několik obtíž- ných úkolů. Chtěl bych vám proto teď zadat úkol, který pro vás bude velmi zajímavý“. Zaměstnanci jsou odměňováni, i když své úkoly neplní zcela správně Na prvý pohled se zdá, že tato „motivace“ je nesmyslná. Přesto se jí manažeři, většinou nevědomě, dopouštějí, zpravidla ve snaze usnadnit si práci. Příkladem je, jestliže osoby, které si na svou práci či vytížení opakovaně stěžují (přestože vykonávají stejnou činnost jako ostatní), začnou od svého vedoucího dostávat jen úkoly, které jsou lehčí. Podobný je i případ, kdy osobám, kterým jejich úkoly trvají déle, je čas na jejich vykonání prodloužen, kdy zaměstnancům, kteří své úkoly vykonávají méně kvalitně, vedoucí část jejich úkolů odebere a předá jiným, kdy opraví chyby, kterých se ve své práci dopustili, sám a ponechá je bez komentáře apod. Spadá sem i situace, kdy na akci (konanou mimo pracoviště a na náklady firmy) vyšle vedoucí zaměst- nance, kterého může vzhledem k jeho nižšímu výkonu postrádat. Odměnou za nízký výkon může být i povýšení zaměstnance, bez kterého se jeho vedoucí rád obejde. Pokud vedoucí své méně výkonné či jinak problémové zaměstnance touto či jinou cestou „odměňuje“, jejich zvyky posiluje. Nezáleží přitom na tom, proč to dělá či jaké okolnosti ho k tomu vedou. „Odměnou“ může být i jen zvýšená pozornost, věnovaná zaměstnancům, kteří si stále na něco stěžují: vnímají-li zaměstnanci pozornost vedoucího jako odměnu, jejich stížnosti budou velmi pravděpodobně ještě častější. Zaměstnanci jsou za správnou činnost trestáni Důvodem je nejčastěji jednání nadřízeného, případně nejbližších spolupracovníků. Někdy však může jít i o „systémový“ problém, nejčastěji důsledek určitého způsobu odměňování. K typickým příkladům patří situa- ce, kdy zaměstnanec nadřízeného požádá o pomoc s řešením úkolu, s jehož postupem si není jistý. Dá-li mu nadřízený najevo, že není vítán nebo že na jeho otázky zrovna nemá čas (například slovy „Co jste pokazil tento- krát?“, „Nemůžete se chvilku obejít beze mě?“, „Mám za vás dělat všechno sám?“ apod.), pak jej za snahu o správ- né plnění úkolů (a někdy dokonce i iniciativu) trestá. Příklad č. 4 Příklad č. 3

P E R S O N A L I ST I KA PRÁCE A MZDA 2/2013 57 Motivace pracovníků K podobným důsledkům dochází v případech, kdy je práce osob, které upozornily na určitý nedostatek, podrobena náročnějšímu hodnocení, je zaměstnanec přicházející s námětem, požádán, aby si řešení problému vzal sám na starost (aniž by mu současně byly dočasně odebrány jiné úkoly), je pracovníkovi snažícímu se o zlepšení postupu vytče- no, že nepostupuje v souladu s instrukcemi, osoba, která úspěšně zvládla nepříjemný úkol, dosta- ne další úkol stejného typu, zaměstnanec, který přijde do práce dříve, aby zvládl určitý náročný úkol, je vedoucím před svými kolegy označen za příliš snaživého, se spolupracovník informující podle předpisů svého nadřízeného dozví, že na něj nemá čas apod. Jsou-li lidé za určité jednání trestáni, již je neopakují. Zaměstnanci, kterým vedoucí dá najevo, že ho jejich informace nebo náměty obtěžují, s nimi příště již nepři- jdou. Jednání jejich nadřízeného je vede k tomu, aby čin- nosti, které jsou v zájmu organizace (často i úkoly, které patří k jejich povinnostem) již dále nevykonávali. Příčinou, proč mohou mít zaměstnanci z určitého (správ- ného) jednání obavy, mohou být i jejich předchozí zku- šenosti nebo nedostatečná sebedůvěra. V dané organi- zaci jim za určité jednání sice nic nehrozí, oni se toho však přesto obávají. I tyto situace je třeba předvídat a řešit. Projevem jsou například situace, kdy se pra- covníci obávají položit na schůzi nebo školení určitou otáz- ku (aby nevypadali hloupě, někoho se nedotkli, neuvedli něco, co by jinou osobu mohlo poškodit apod.). Cestou, jak problém řešit, je zdůraznit, že s těmito či obdobnými projevy žádné negativní důsledky nebo dokonce sankce spojeny nejsou. Čím dříve zaměstnan- cům tuto věc sdělíme, tím lépe; nejvhodnější je uvést ji hned po jejich nástupu do zaměstnání. Za nesplnění úkolů zaměstnanci nejsou nijak potrestáni Manažeři, jejichž motivační repertoár se opírá jen nebo převážně o sankce, nejsou ve své práci příliš efektivní. Existují však situace, kdy jediným důvodem, proč zaměst- nanci svou práci vykonávají s horšími výsledky, než jejich vedoucí očekává, je, že jejich práci neprovázejí žádné sankce. Příčinou je nejčastěji nedostatečná kontrola či pozor- nost, kterou vedoucí výkonu svých zaměstnanců věnuje. Svou roli však může sehrát i neochota jejich výkonové nedostatky řešit, například z obavy z možných konfliktů na pracovišti. Zdrojem mohou být i zdánlivě dobré úmysly vedoucího, například snaha nepoškodit pracovníka v obtížné osobní situaci (kterou by možná vyřešilo, pokud by se více věno- val své práci) nebo naděje, že se jeho výkonnost po čase sama od sebe zlepší. Občas mohou být důvodem i obavy, že se návrh disciplinárních opatření setká s nesouhlasem vyššího podnikového vedení, personálního úseku nebo odborové organizace. Důsledkem je, že někteří zaměst- nanci svou práce dlouhodobě či dokonce trvale neprová- dějí, jak by měli: porušují předpisy, nespolupracují s ostatními, plní jen část ze svých úkolů apod. Jejich nižší výkon nemá žádný jiný důvod, než že jim dlouhodobě „prochází“. Vůči zaměstnancům, jejichž trvale nižší výkon nebo nežá- doucí chování jsou záměrné, vedoucí musí zasáhnout. V jednodušším případě, provádějí-li práci, která není nijak výrazně nepříjemná, se může pokusit problém vyřešit tím, že jim přidělí práci méně příjemnou. I když tato sankce není příliš významná, na některé z nich může zapůsobit. Obdobnou sankcí za neplnění povinností se může stát odnětí některých privilegií, například možnosti vzdalovat se během pracovní doby ze svého pracoviště, pohybovat se mimo prostor podniku apod. K závažnějším sankcím patří převedení na nižší nebo hůře placené místo a pozastavení nebo odložení růstu jeho platu, dokud se jeho výkonnost nezvýší. Je-li výkon zaměstnance nespokojivý po delší dobu a je-li jasné, že neuspěla ani snaha o jeho koučování, nezbývá než se s ním rozloučit. Dochází-li k úmyslně nedostatečnému výkonu u zaměst- nance, který současně dává najevo zájem o povýšení, je namístě ho písemně informovat, že jeho nižší výkonnost je považována za projev nespolehlivosti a že jeho pový- šení proto nepřipadá v úvahu, dokud se jeho výkon nezvýší. Požadované zvýšení výkonnosti by přitom mělo trvat nejméně půl roku. Dojde-li po zásahu vedoucího ke zlepšení výkonu zaměst- nance, mělo by se mu za něj dostat určité odměny. I zde platí, že odměna za zlepšení výkonu, ať již v jakékoli podobě, je důležitým nástrojem k udržení výkonu na vyšší úrovni. Příklad č. 4

N Á Z O RY A STA N O V I S KA 58 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ Výkladová stanoviska AKV (IX.) Přijatá na zasedání Kolegia expertů AKV ve dnech 23. a 24. 11. 2012 v Týnci nad Sázavou. PRÁCE PŘESČAS – KOMPENZACE N Á H R A D N Í M V O L N E M Kolegium se už na svých jednáních zabývalo několi- kráte prací přesčas, např. rozebíralo parametry doho- dy zaměstnavatele se zaměstnancem o rozsahu práce přesčas ve smyslu ustanovení § 93 odst. 3 ZP – viz jeho stanovisko č. 3 ze dne 22. 10. 2010. V souvislosti s prací přesčas se objevil názor, že pokud dojde mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem k dohodě o tom, že namísto příplatku ke mzdě (platu za práci přesčas) bude zaměstnanci poskytnuto náhradní volno (viz ustanovení § 114 odst. 1 a § 127 odst. 1 ZP), musí být tato dohoda uzavřena vždy na konkrétní případ a je vyloučeno, aby se tak stalo dlou- hodoběji nebo na dobu neurčitou. Podle tohoto názo- ru by se totiž takovým ujednáním vzdával zaměstna- nec svého práva, a šlo by proto o neplatný právní úkon ve smyslu ustanovení § 19 písm. f) ZP. Kolegium bylo požádáno, aby se k výše citovanému názoru vyjádřilo. Stanovisko Kolegium s takovým názorem nesouhlasí. Odkaz na důvod (absolutní) neplatnosti zmíněného právního úkonu spočívající v tom, že se zaměstnanec vzdává svého práva, je zcela nepřípadný, protože zákon sám předjímá možnost dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, na jejímž základě bude zaměstna- nec čerpat za práci přesčas náhradní volno. Nejenom terminologicky je třeba rozlišovat mezi pří- pady, kdy zákon počítá s dohodou mezi zaměstnava- telem a zaměstnancem, a kdy vyžaduje souhlas zaměstnance. Dohodu lze uzavřít i obecně ve vztahu k případům, které mohou, i když nemusí v budoucnu nastat (viz např. též dohoda o vyslání zaměstnance na pracovní cestu dle ustanovení § 42 odst. 1 ZP nebo dohoda s ním o pracovní pohotovosti dle ustanovení § 95 odst. 1 ZP), kdežto souhlas je nezbytný ve vzta- hu ke konkrétnímu případu (viz např. souhlas těhotné zaměstnankyně a dalších s vysláním na pracovní cestu dle ustanovení § 240 odst. 2 ZP). I na tuto dohodu je možné použít závěr již dříve přija- tý Kolegiem, že pokud je dohoda uzavřena na dobu neurčitou, lze ji vypovědět dle ustanovení § 582 občanského zákoníku, pokud by šlo o závazek na dobu určitou, přichází výpověď v úvahu tam, kde to bylo mezi smluvními stranami výslovně sjednáno. Dohoda mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem o poskytnutí pracovního volna může být též součástí pracovní smlouvy. V tomto případě ovšem nelze – na rozdíl od samostatné dohody (viz výše) – uvažovat o její vypověditelnosti. P Ř EC H O D P R ÁV A P O V I N N O ST Í Z KO L E KT I V N Í S M LO U V Y Kolegium se opakovaně zabývalo rozsahem, v němž přecházejí práva a povinnosti z kolektivní smlouvy na přejímajícího zaměstnavatele. Předmětem diskuse se stal zejména závěr vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2843/2006, dle kterého dochází-li k přechodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu, přebírá přejímající zaměstnavatel vůči přecházejícím zaměstnancům vždy také závazky dosavadního zaměstnavatele z kolektivní smlouvy upravující individuální nebo kolektivní vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci, jestliže z nich vznikají nároky blíže neurčenému okruhu jednotlivých zaměstnanců (tzv. normativní závazky). Spornou však byla otázka, zda na právního nástupce přecházejí též práva a povinnosti z obligačních (smluv- něprávních) závazků, z nichž práva (nároky) jednot- livých zaměstnanců nevznikají (úprava hromadných Výkladová stanoviska AKV (IX.) k problémům pracovního práva Zpracovali: JUDr. Petr Bukovjan a JUDr. Bořivoj Šubrt

N Á Z O RY A STA N O V I S KA PRÁCE A MZDA 2/2013 59 Výkladová stanoviska AKV (IX.) pracovních podmínek zaměstnanců, např. v oblasti BOZP, nebo vzájemných vztahů smluvních stran). Stanovisko Kolegium má za to, že přejímající zaměstnavatel je povinen dodržovat též nenormativní (obligační) závazky vyplývající z kolektivní smlouvy uzavřené u dosavadního zaměstnavatele, a to rovněž vůči odbo- rové organizaci, která u něho bude po přechodu práv a povinností nadále působit. Jde např. o závazky týka- jící se postupu při realizaci práva na informování či projednání nebo vyžádání si předchozího souhlasu odborové organizace, stejně jako např. dohodnutý rozsah, v němž je plněna povinnost zaměstnavatele vytvořit na svůj náklad podmínky pro řádný výkon čin- nosti odborové organizace ve smyslu ustanovení § 277 ZP, pokud je to v podmínkách přejímajícího zaměstnavatele reálné. Ustanovení § 338 odst. 2 ZP výslovně uvádí, že práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů přecházejí na přejímajícího zaměstnavatele v plném rozsahu. Plný rozsah tak nelze omezit na částečný rozsah. Navíc bylo od 1. 1. 2012 zmíněné ustanovení ZP výslovně doplněno tak, že práva a povinnosti z kolektivní smlouvy přecházejí na přejímajícího zaměstnavatele na dobu účinnosti kolektivní smlouvy, nejdéle však do konce následujícího kalendářního roku. Ani z tohoto dovětku žádné omezení okruhu přecházejících závaz- ků nevyplývá. Nelze ovšem vyloučit, že některé obligační (smluvně- právní) závazky nebude dále možné plnit (např. v důsledku skutečnosti, že odborová organizace nebude u právního nástupce působit). V takovém případě bude postupováno podle ustanovení § 575 občanského záko- níku o zániku závazků z důvodu nemožnosti plnění. H RO M A D N É Č E R PÁ N Í D O V O L E N É ZP upravuje ve svém ustanovení § 220 hromadné čer- pání dovolené. V praxi pořád existují dohady, čím vším se liší hromadné určení čerpání dovolené od nařizování dovolené zaměstnancům individuálně a nakolik lze (je nutné) uplatnit na tuto dovolenou např. společná ustanovení ZP o dovolené. Kolegium bylo požádáno, aby tyto rozdíly výkladově vymezilo. Stanovisko Mezi dovolenou určenou zaměstnancům zaměstnava- telem hromadně a individuálně je rozdíl ve způsobu oznámení jejího čerpání (u hromadného čerpání jde o oznámení blíže neurčenému počtu zaměstnanců, tedy provedeného hromadným způsobem, například vývěskou, kdežto varianta individuálního čerpání dovolené se vztahuje ke konkrétnímu zaměstnanci jejím písemným oznámením podle ustanovení § 217 odst. 1 věta poslední ZP), v povinnostech vůči zástupcům zaměstnanců (jen k hromadnému určení čerpání dovolené potřebuje zaměstnavatel dohodu s odborovou organizací nebo souhlas rady zaměst- nanců, pokud u něho působí), ve vazbě na důvody čerpání (hromadné čerpání dovolené je výslovně vázáno na nezbytné provozní důvody na straně zaměstnavatele) a konečně v maximální délce (délka hromadně určené dovolené je omezena maximálně 2 týdny a u uměleckých souborů 4 týdny). Také na hromadné určení čerpání dovolené se vztahu- jí společná ustanovení ZP o dovolené, tedy mj. pravi- dlo, že je tak třeba učinit písemně (i když hromadně), a alespoň 14 dnů předem. Z A H R A N I Č N Í ST R AV N É Kolegium bylo požádáno o výklad týkající se dvou pří- padů souvisejících se zahraničním stravným (strav- ným na zahraniční pracovní cestě), a to konkrétně: 1. Dle ustanovení § 170 odst. 3 ZP zaměstnanci pří- sluší zahraniční stravné ve výši základní sazby, jestliže doba strávená mimo území České republi- ky trvá v kalendářním dni déle než 18 hodin. Trvá-li tato doba déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin, poskytne zaměstnavatel zaměstnanci zahraniční stravné ve výši dvou třetin této sazby zahraničního stravného, a ve výši jedné třetiny této sazby zahraničního stravného, trvá-li doba stráve- ná mimo území České republiky 12 hodin a méně, avšak alespoň 1 hodinu, nebo déle než 5 hodin, pokud zaměstnanci vznikne za cestu na území České republiky právo na stravné podle ustanove- ní § 163 nebo § 176 ZP. Otázkou je, zdali se poslední část druhé věty vztahuje k části věty „a ve výši jedné třetiny této sazby zahraničního stravné- ho, trvá-li doba strávená mimo území České repub- liky 12 hodin a méně“, nebo zaměstnanci přísluší zahraniční stravné ve výši jedné třetiny zmíněné sazby, i kdyby mimo území České republiky strávil

N Á Z O RY A STA N O V I S KA 60 WWW.MZDOVAPRAXE.CZ Výkladová stanoviska AKV (IX.) měsíčník ročník 61 2/2013 Vydává Wolters Kluwer ČR, a. s. www.wkcr.cz Šéfredaktor Ing. Václav Chládek Odpovědná redaktorka Klára Sýkorová Redakční rada JUDr. Petr Bukovjan Ing. Alena Chládková JUDr. Jan Přib JUDr. Bořivoj Šubrt Adresa redakce Wolters Kluwer ČR, a. s. U Nákladového nádraží 6 130 00 Praha 3 tel. 246 040 444 fax: 246 040 401 e-mail: pam@wkcr.cz IČ: 63077639 Inzerce Iva Suchnová tel. 246 040 439 Předplatné a distribuce tel. 246 040 400 e-mail: predplatne@wkcr.cz Sazba, litografie, tisk SERIFA, s. r. o. Jinonická 80, Praha 5 Nevyžádané příspěvky nevracíme. Za správnost údajů uvedených v článcích odpovídají jejich autoři. Přetisk a jakékoli šíření dovoleno pouze se souhlasem vydavatele. ISSN 0032-6208. Podávání novinových zásilek povoleno Českou poštou, s. p., odštěpný závod Přeprava, čj.: 1138/98 dne 12. 3. 1998. Cena předplatného se liší podle objed- nané verze. Více informací naleznete na www.mzdovapraxe.cz. Všeobecné obchodní podmínky viz http://j.mp/obchodni-podminky. Časopis vychází za odborné spolupráce s AKV. Předáno do tisku dne 18. 1. 2013. © Wolters Kluwer ČR, a. s., 2013 Vyti‰tûno na 100% recyklovaném papíru se znaãkou Eco-label EU. v příslušném kalendářním dni déle než 12 (ale vždy déle než 5) hodin, protože mu vzniklo právo na tuzemské stravné. 2. Kolegium se vyjádřilo též k otázce, zda může zaměstnanci vzniknout současně právo na základní sazbu zahraničního stravného a právo na tuzemské stravné (zaměstnanec vyjede např. v 00:01 hodin, z letiště v České republice odlétá v 5:45 hodin a do půlnoci je v zahraničí). Stanovisko Ad 1: Ačkoliv formulace obsažená v ustanovení § 170 odst. 3 ZP není preciz- ní a může vyvolávat pochybnosti, Kolegium se přiklonilo k názoru, který byl prezentován rovněž ze strany MPSV, totiž že pokud zaměstnanci vznikne v kalendářním dni právo na tuzemské stravné, ale ve stejném dni stráví mimo území České republiky dobu delší než 12 hodin, pak mu přísluší zahraniční stravné nikoliv jen ve výši jedné třetiny základní sazby, ale ve výši dvou tře- tin (trvala-li tato doba déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin) nebo plné základní sazby (překročila-li doba trvání zahraniční pracovní cesty délku 18 hodin). Tento názor odpovídá účelu zahraničního stravného. Ad 2: Ačkoliv se ZP o tomto případu souběhu stravného výslovně nezmiňuje, s ohledem na podmínky pracovní cesty nelze vyloučit, že zaměstnanci sku- tečně vznikne zároveň právo na tuzemské stravné a na zahraniční stravné ve výši základní sazby. Právní předpisy citované v článku (předpisy jsou vždy citovány ve znění pozdějších předpisů, pokud není výslovně uvedeno jinak) ZP – zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce občanský zákoník – zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník KNIÎNÍ TIPY – PRÁVù VYCHÁZÍ! Personalistka – Dvanáctero správného vedení personální agendy podle zákoníku práce v roce 2013 Alena Chládková, Petr Bukovjan Čtvrté aktualizované a rozšířené vydání praktického průvodce vedením perso- nální agendy podle zákoníku práce a dalších právních předpisů ve znění posled- ních změn. Publikace obsahuje řadu příkladů, aktuálních soudních rozhodnutí a upozornění na nejčastější pochybení. Určena je nejen personalistům, ale každému, kdo se zabývá tématikou spojenou s pracovním právem. 520 stran, pevná vazba. Mzdy od A do Z kolektiv autorů Desáté vydání meritum Mzdy s novou grafickou podobou přináší komplexní, přehledný a srozumitelný výklad z oblasti mzdové a personální praxe aktualizovaný podle platné legislativy pro rok 2013. Jedinečný pomocník pro orientaci ve všech povinnostech práce mzdové účetní a personalisty. 572 stran, kroužková vazba, 730 Kč. Publikace lze objednat na www.wkcr.cz, email obchod@wkcr.cz, tel. 246 040 400, nebo na adrese Wolters Kluwer ČR, a. s., U Nákladového nádraží 6, 130 00 Praha 3. Při osobním nákupu přímo v nakladatelství získáte slevu 15 %.