Parresia II (20082009)

PARRÉSIARevue pro východní křesťanství 2–3 (2008 / 2009) Šéfredaktoři: Pavel Milko a Michal Řoutil Čestný předseda redakční rady: Jan Blahoslav Lášek Redakční rada: Walerian Bugel, Marek Dospěl, Vojtěch Kubec, Marina Luptáková, Jana Nováková, Monika Šlajerová, Václav Ventura, Gorazd J. Vopatrný Výkonná redaktorka: Jana Nováková Jazyková úprava: Dagmar Magincová, Radim Zlesák (anglické resumé) V rámci edice Pro Oriente. Dědictví křesťanského Východu vydává nakladatelství Pavel Mervart ve spolupráci s Orthodoxií – vzdělávacím centrem při pravoslavném katedrálním chrámu v Praze 2 (Resslova 9a) a Ústavem východního křesťanství Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze Příspěvky se přijímají v elektronické podobě ve formátu Word a procházejí recenzním řízením. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Uveřejněné materiály nemusí nutně vyjadřovat postoje vydavatele. Periodicita: ročenka Adresa redakce: Ústav východního křesťanství, HTF UK Praha, Pacovská 350/4 P. O. Box 56, 140 21 Praha 4, e-mail: revueparresia@seznam.cz Adresa nakladatelství: Pavel Mervart, P. O. Box 5, 549 41 Červený Kostelec Grafická úprava: Jan Blažíček Na obálce: „Masakry křesťanů v Turecku“, ilustrace z titulní strany přílohy časopisu La Petit Journal, Paříž, 2. května 1909. Tisk: PBtisk, s. r. o., Příbram Distribuce: Kosmas, s. r. o. (www.kosmas.cz) a nakl. Pavel Mervart (www.pavelmervart.cz) ISBN 978-80-86818-59-7 ISSN 1802-8209

Editorial Vážení čtenáři, dostává se vám do rukou druhý svazek ročenky Parrésia, tentokrát jako dvoj- číslo pro roky 2008–2009. Naše revue je jediným periodikem v Čechách a na Slovensku, jež se zaměřuje na východní křesťanství, a to jak v jeho ortodox- ní (pravoslavné), tak heterodoxní (jinoslavné) podobě. Za uplynulé dva roky jsme obdrželi mnoho ohlasů na naši revui. Za všechny děkujeme a některé inspirativní myšlenky se v budoucnu pokusíme vtělit do jejího obsahu. Obzvláště nás těší, že se řady našich přispěvatelů, kteří pracují či studují mj. v Addis Abebě, Athénách, Baku, Bejrútu, Bělehradu, Jerevanu, Jeruzalémě, Káhiře, Moskvě, Sarajevu a Tbilisi, utěšeně rozrůstají. Stále samozřejmější se stává rovněž účast na mezinárodních konferencích – v minulých letech na- příklad v Káhiře, Paříži či Olomouci. Kromě již zavedených rubrik a podstatně rozšířené recenzní a anotační části přináší toto dvojčíslo tematický blok, tentokrát věnovaný genocidě křes- ťanů v Osmanské říši v letech 1912–1922. Jedná se o vůbec první zpracování dané problematiky v našem prostředí. Doufáme, že vás i tentokrát obsah naší revue zaujme. Michal Řoutil, Pavel Milko

obsah Editorial 2 ORTHODOXIA Eliška Mlynáriková Pravoslavná církev v Makedonii v letech 1950–1967 9 Radmila Radić Vzdělávání kněžstva srbské pravoslavné církve v 19. století a v první polovině 20. století 55 ORIENTALIA Anna Sochová Arménský historik Ełišē a jeho dílo O Vardanovi a arménské válce v historicko-literárních souvislostech 81 MEZI VÝCHODEM A ZÁPADEM Jan Záhořík Etiopská ortodoxní církev a evropští misionáři 16.–17. století: střet mezi křesťanským Východem a Západem? 105 Karel Sládek Hesychastická „modlitba srdce“ ruského Poutníka v české reflexi 117 TÉMATICKÝ BLOK Aghet. Sajfó. Xerismos. Arméni, Syřané a Řekové v Osmanské říši a jejich genocida v letech 1912–1922 (na pozadí vývoje v 19.–20. století) (Michal Řoutil) 137 Petra Kohoutková Arméni v Osmanské říši do konce 19. století 141 Petra Kohoutková Aghet. První genocida 20. století 175

Petra Kohoutková Dědictví genocidy a problematika současných arménsko- -turecko-kurdsko-ázerbájdžánských vztahů 197 Michal Řoutil Syrští křesťané v Osmanské říši (od 19. století do roku 1914) 219 Michal Řoutil Sajfó. Genocida Syřanů v Osmanské říši(1914–1918) 235 Michal Řoutil Od genocidy k onomatocidě. Osudy syrských křesťanů ve 20. století 261 Petr Novák Řekové v Osmanské říši a v Turecku v letech 1912–1922 277 Petra Kohoutková, Michal Řoutil Aghet. Sajfó. Xerismos v současném vědeckém diskurzu aneb zamyšlení nad milníky z oblasti genocide studies posledních let 323 Anna Sochová Český cestovatel Karel Hansa, očitý svědek následků arménské genocidy 333 Karel Hansa „Největší útěk křesťanů, známý v dějinách lidstva“ Úryvky z knihy K. Hansy Hrůzy Východu 341 „Babička mi vyprávěla ještě hroznější věci než ty, které jsou obecně známy“ Rozhovor s výtvarným umělcem Tigranem Abramjanem 363 FONTES Hana Zahradníčková Agathangełos a dějiny Arménů 371 Agathangelos – Dějiny Arménů 375 Vojtěch Kubec Umučení svatého Aba 397 [Umučení svatého Haba] 413 Ján Zozuľak O tom, aké je povolanie kresťana 435

ESEJ Václav Huňáček K otázce unionismu a protireformace za tureckého ohrožení Střední Evropy 447 BIBLIOTHÉKA Marek Dospěl Christianity and Monasticism in Egypt aneb nový a vitální fenomén na poli koptských studií 471 MÉMORIAL Arthur A. Vööbus (1909–1988) (Michal Řoutil) 481 Vladimír Nikolajevič Losskij (1903–1958) (Marina Luptáková) 489 PERSONALIA Sebastian Paul Brock aneb malfónó syrologických studií slaví sedmdesátiny (Michal Řoutil) 495 UDÁLOST Marija Šupicová Pět let od požáru v klášteře Chilandar 501 VÝROČÍ Arménský Matenadaran slaví 50 let (Hana Zahradníčková) 515 ZPRÁVY Devátý mezinárodní kongres koptských studií (9th International Congress of Coptic Studies) 523 Patristická konference 2008 525 Jedenáctá konference Mezinárodní Asociace Arménských Studií (AIEA – Association Internationale des Etudes Arméniennes) 10.–12. září 2008, Sorbonne a Collège de France, Paris 527

X. Symposium Syriacum a VIII. konference arabsko-křesťanských studií 530 RECENZE Východokřesťanské relikvie (tři recenze) (Marina Luptáková, Michal Řoutil) 533 Dualismus a hereze ve středověké Evropě (tři recenze) (Michal Téra) 541 SCRINIUM. Revue de patrologie, d’hagiographie critique et d’histoire ecclésiastique (Zdeněk Poláček) 553 Dvorník F. Fotiovo schizma. Historie a legenda (Vlastimil Drbal, Julie Jančárková) 557 Ivan R. Obnova pravoslávia na území Slovenska v 20. storočí (Jana Nováková) 562 Viera, krása a umenie (Evžen Kindler) 569 Dostálová R., Hošek R., Messeri G., Oerter W. B., Pintaudi R. Papyrologie (řecká, latinská, koptská) (Vlastimil Drbal) 576 Druhý život „největšího Rusa“ Alexandra Něvského (Dana Picková) 580 Radić R. Život u vremenima: Gavrilo Dožić (1881–1950) (Eliška Mlynáriková) 587 Kévorkian R. Le génocide des Arméniens (Petra Kohoutková) 598 První česká poválečná monografie věnovaná V. Solovjovovi (Denisa Červenková) 601 ANOTACE Arabica 609 Balcanica 612 Byzantinica 616 Caucasica 620 Coptica 624 Rossica 627 Syriaca 629 Varia 634 OBRAZOVÁ PŘÍLOHA Chrámy kavkazské Albánie v západním Ázerbájdžánu, současný stav (Připravil: M. Vaněček, foto: P. Hanžl, G. Vaněčková)

9 Pravoslavná církEv v MakEdonii v lEtEch 1950–1967 Eliška Mlynáriková Organizace pravoslavné církve v Makedonii prošla během 20. století mnoha změnami. Nejprve bylo samotné území Makedonie rozděleno během balkán- ských válek mezi Řecko, Srbsko a Bulharsko. Stejně tak pravoslavná církev nadále podléhala jurisdikci církví nových správců. Vzhledem k tomu, že se Makedonská pravoslavná církev později formovala v části Makedonie, která připadla Srbsku, je potřeba zmínit, že se následující kapitoly budou soustředit na život církve převážně v této oblasti. Srbsko získalo na základě Bukurešťského míru (1913) severní díl Makedo- nie tradičně označovaný jako Vardarská Makedonie. Ta se také v roce 1918 stala součástí království Srbů, Chorvatů a Slovinců a byla oficiálně prohlášena Dnešní hranice na balkánském poloostrově – tmavě je vyznačeno celé území Makedo- nie. Dnešní Republika Makedonie (na mapce Makedonie) je pozůstatkem srbského dílu tzv. Vardarské Makedonie. Převzato z knihy J. Rychlík, Dějiny Makedonie, Praha 2003 Rozdělení Makedonie po balkánských válkách (1912–1913) Parrésia 2–3/2008–2009, s. 9–53

Eliška Mlynáriková 10 za jižní Srbsko.1 Srbské úřady v podstatě navázaly na asimilační politiku zná- mou již z počátku 20. století, kdy o Makedonii, stále ještě setrvávající pod vládou Osmanů, usilovalo jak Srbsko a Bulharsko, tak i Řecko. K tomu měla, kromě srbského vzdělávacího systému, napomáhat i Srbská pravoslavná cír- kev, která posílala do této jižní oblasti své biskupy a kněží.2 Jurisdikce Srbské pravoslavné církve ve Vardarské Makedonii byla během první poloviny 20. sto- letí narušena dvakrát. Jelikož se Bulharsko nikdy zcela nevzdalo svých aspira- cí na celé území Makedonie (jejíž obyvatele považovalo za etnické Bulhary), během první světové války okupovalo území Vardarské Makedonie, a tak i pra- voslavná církev přešla na krátké období pod správu bulharského exarchátu. To se opakovalo i za druhé světové války, kdy si navíc jurisdikci nad částí ma- kedonského území nárokovala i albánská církev.3 Druhá polovina 40. let znamenala pro pravoslavnou církev v Jugoslávii období mobilizace sil po válce a navazování kontaktů s novým (ateistickým) režimem. Již na sklonku druhé světové války začala pravoslavná církev nava- zovat styky s jugoslávským partyzánským odbojem, řešení statutu církve a vů- bec otázka postavení náboženství v budoucím státě byly však odsunuty až do poválečného období. Část pravoslavných kněží v Makedonii, kde po válce chybělo řádné církevní vedení,4 vystoupila v polovině 40. let s požadavkem vytvoření samostatné makedonské pravoslavné církve. Přestože není zcela jas- né, nakolik se jednalo o samostatnou aktivitu makedonského kléru a nakolik měla celá záležitost hned od začátku podporu státní moci, je nepochybné, že tato otázka měla vedle církevního i značný politický význam – byla totiž úzce spjata s novou národností politikou v Makedonii. Cílem tohoto národnostního programu bylo především „odbulharštění“ Makedonie, a tím její ideologické udržení v rámci jugoslávské federace.5 Makedonská církev měla v budoucnu 1 V roce 1929 byl název země změněn na Království Jugoslávie. 2 V roce 1920 se v rámci Srbské pravoslavné církve spojilo několik původně samo- statných církevních jednotek, které se dříve nacházely pod správou osmanské ne- bo habsburské říše. Díky tomu tvořila srbská církev velmi různorodý komplex církví, které prošly zcela odlišným vývojem. Diecéze fungující v rámci habsburské říše byly většinou na lepší materiální i duchovní úrovni a disponovaly vzdělaněj- ším klérem než diecéze, které připadly srbské církvi po rozpadu Osmanské říše (což se týkalo Makedonie). 3 Bulharský exarchát pozměnil dosavadní územní rozdělení diecézí. Původním zá- měrem bulharské církve bylo taktéž připojení diecézí na území egejské (řecké) Makedonie. Tento plán však nikdy plně realizován nebyl. 4 Během bulharské správy v Makedonii za druhé světové války musela zemi opustit většina srbského duchovenstva. 5 Problematika makedonského národního hnutí je otázkou nesmírně složitou a ne zcela probádanou. Někteří badatelé označují makedonskou identitu za výmysl ko- munistického režimu, jiní tvrdí, že makedonské národní hnutí lze vystopovat již v 19. století. Jako v řadě podobných otázek se bude muset pravda hledat někde

81 arMénský historik Ełišē a jEho dílo O VardanOVi a arménské Válce v historicko-litErárních soUvislostEch * Anna Sochová Události pátého století jsou na scéně světových dějin hodnoceny různě. Mnoh- dy se například u jednotlivých národů liší pohled na jejich dosah při formování vlastního historického povědomí. Existence některých byla teprve v počátcích a u jiných se chýlila ke svému zenitu. O určitých bychom mohli říci, že se ne- zadržitelně nořily do předsmrtné agonie, a jiné prožívaly zásadní okamžiky svého vývoje, které nezvratně ovlivnily tok následujících událostí a jejichž dozvu- ky lze vysledovat v chování etnika dodnes. S. Hairapetian napsala: „Páté století můžeme mimo jiné chápat jako střet dvou civilizací, helénské a perské, který se projevoval nábožensko­kulturním antagonismem.“1 Autorčina poznámka je jistě pravdivá, my jen můžeme dodat, že živnou půdou tohoto civilizačního střetu se stala bez- pochyby Arménie, jež po dlouhou dobu hrála roli jablka sváru mezi římskou a perskou velmocí. Páté století v arménských dějinách je v podání místních historiků expresivním představením plným nečekaných zvratů, politických in- trik, hrdinských činů, boje dobra a zla v hlavní roli s pravověrným křesťanem na jedné straně a zarputilým pohanem na straně druhé. Do řady bravurních arménských historiografů této epochy bezesporu patří Ełišē, přední autor „zlatého věku“ arménské literatury. Tohoto označení bývá užíváno v souvislosti s 5. stoletím pro literární a jazykovou vyspělost rodících se děl, třebaže se takové hodnocení může zdát překvapující, neboť arménské písemnictví stálo tehdy na počátku své existence. Jako historik, teolog, filozof a překladatel stál Ełišē u vzniku hned několika písemných památek. Než se však této osobnosti a jejímu historickému dílu budeme věnovat podrobněji, je * Tato stať vznikla v rámci grantového úkolu „Křesťanská tradice Jižního Kavka- zu v literatuře středověku (Christian Tradition of the Southern Caucasus in the Medieval Literary Monuments)“ GA UK č. 103207. 1 Hairapetian S., A History of Armenian Literature, Delmar, New York 1995, s. 104. Parrésia 2–3/2008–2009, s. 91–111

82 Anna Sochová třeba se seznámit s adekvátními dějinnými souvislostmi, které práci O Varda­ novi a arménské válce2 uvozují a vytvářejí pro ni patřičnou kulisu. raný střEdověk v arMénských dějinách Není úplně snadné určit, která událost v arménských dějinách by měla být tou rozhodující pro vytvoření odrazového můstku v našem vyprávění. Nabízí se jich hned několik. Mohlo by se jednat o sesazení Aršakovců z arménského trů- nu, rozdělení Arménského království mezi sousední státy, či přijetí křesťan- ství za státní náboženství. Snad nejvěrnější představu však získáme tím, že se posuneme ještě o několik desítek let zpět, do roku 224, jenž byl do jisté míry pro další vývoj arménské historie determinující. Jedná se sice o událost, jež se odehrála mimo hranice tehdejší Arménie, což se může na první pohled zdát zvláštní, ale už na ten druhý obecně příznačné pro pozici menších států v me- zinárodní politice, kdy o jejich osudech rozhodují velmocenské zájmy. V ro- ce 224 se v Persii mění královská dynastie, parthský král z aršakovské dynastie Artabanos IV. (213–224) byl definitivně poražen Sásánovcem Ardašírem, jenž se o dva roky později definitivně ujal perského královského trůnu. V Arménii vládla tou dobou rovněž jedna z větví dynastie Aršakovců,3 což poukazuje na příbuznost arménského a parthského panovnického rodu. Krvavé sesazení Ar- tabana vyžadovalo podle zvykového práva krevní mstu, jež připadla na tehdej- šího arménského krále Trdata (Tiridata) II. (216/217–252).4 Tímto závazkem započalo nepřátelství, nebo přinejmenším ambivalentní vztah mezi perskými Sásánovci a arménskými Aršakovci. Aršakovci se v budoucnu často snažili o spojení s Římskou říší proti společnému perskému nepříteli, ačkoliv tato spo- jenectví nebyla vždy politicky racionální5 a postupně vedla k oslabení vnitřní moci arménské dynastie. Zmíněné události přispěly k vytvoření antagonismu vůči sásánovské říši, jenž se projevil o 250 let později v dílech všech armén- ských historiků, Ełišēho nevyjímaje. 2 Dále v textu bude rovněž užíváno zkrácených názvů díla – O Vardanovi, Historie o Vardanovi nebo jen Historie. 3 V Arménii se Aršakovci dostávají k moci roku 64 na základě římsko-parthské smlouvy z Rhandie roku 63, podle které panovníka vybírá parthská strana, ale ko- runován bude římským císařem. Prvním králem se stal bratr parthského krále Vałaršaka (Vologase) I. (51/52–79/80) Trdat (Tiridatés) I. (64–80), korunovaný roku 66 císařem Neronem. 4 Arménská tradice jej zaměňuje s jeho synem Chosrovem, viz Redgateová E., Arméni, Praha 2003, s. 104. 5 Garsoïan N. G., „Reality and myth in Armenian history“, in: Church and Culture in Early Medieval Armenia, Aldershot, Brookfield 1999, s. 132.

83 Arménský historik Ełišē a jeho dílo O Vardanovi a arménské válce… Arménie je tradičně považována za první stát na světě, který přijal křesťan- ství jako státní náboženství. K této osudové události došlo roku 301. Země se tak definitivně zřekla perského dědictví a připojila se k široké křesťanské eku- méně. Hlavními aktéry konverze byli král Trdat (Tiridatés) IV. (298/299–330), jenž usedl na arménský trůn s pomocí římského císaře Diokleciána (284–305), a syn knížete Anaka Parthewa Grigor (Řehoř), jenž byl vychován, podobně jako Trdat, na území Římské říše. Za své misionářské dílo získal později pří- zvisko „Lusaworič“ (Osvětitel). Grigor vyrůstal ve východořímské maloasijské Kappadokii v křesťanské rodině. Po spletitých životních osudech byl v Kai- sarei vysvěcen na biskupa a stal se hlavou arménské církve – katholikem. Prů- běh christianizace je podrobně vykreslen v díle Patmuthiwn Hajoc (Dějiny Ar- ménů) arménského historika 5. století Agathangeła. Samotné křesťanství si však do země našlo cestu již dříve, a to především z jihozápadu, odkud se dostávalo do Arménie prostřednictvím syrských kupců, kteří spolu se svými ekonomickými zájmy zprostředkovávali i nové náboženství. Jeho šířením si získávali spojence, a tím i ekonomické výhody.6 Syrská misie slavila úspěchy a vliv jejích představitelů časem vzrostl natolik, že se výrazně odrážel v poz- dějším politickém manévrování arménských králů. Dalším významným mezníkem v arménské historii je rok 387, kdy byla Arménie rozdělena dvěma sousedními mocnostmi – Římskou říší a Persií. K do- hodě došlo po úmorných a nic neřešících bojích o tuto strategicky důležitou jihokavkazskou oblast. Obě strany odmítaly vzdát se politického vlivu, směřu- jícího ke konečnému ovládnutí z mnoha hledisek významného regionu, a proto nakonec spor vyřešily diplomaticky. Menší, západní část arménského území se stala součástí Římské říše a o poznání rozsáhlejší východní Arménie při- padla jižnímu sousedu. Nerovnoměrné rozčlenění bylo nejspíš způsobeno ak- tuálním rozložením sil na mezinárodní politické scéně.7 Dynastie Aršakovců vládnoucí v Arménském království nedisponovala dostatečnou autoritou, vo- jenskou ani politickou, aby se rozhodnutí velmocí mohla vzepřít. I po rozdě- lení země však jejich vláda přetrvávala v obou částech. V západní pouze do smrti krále Aršaka III. roku 390, pak byla začleněna do říše jako jedna z pro- vincií. Ve východní se situace vyvíjela podobně, jen z určitým časovým posu- nem. Aršakovci zde vládli až do roku 428, kdy byl na žádost arménských elit perským panovníkem Vahránem V. (420–438) sesazen král Artašēs IV. (422– 428). Aršakovská dynastie tak definitivně přišla o královskou moc. Z armén- 6 Մելքոնյան Հ. Գ., «Հայ-ասորական մշակութային հարաբերությունները IV–V դարերում», Պատմա-բանասիրական հանդես, 1963, 2, էջ 129. (Melkhonjan H. G., „Arménsko-syrské kulturní vztahy ve IV.–V. století“, in: Patma­banasirakan handes, 1963, 2, s. 129.) 7 Řím vedl na Západě válku s Góty, proto neměl dostatek sil, aby se více věnoval svým východním politickým zájmům. V podstatě tudíž uvítal mírové řešení ar- ménské otázky a přistoupil na perský návrh.

105 EtioPská ortodoxní církEv a EvroPští Misionáři 16.–17. stolEtí: střEt MEzi křEsťanskýM východEM a záPadEM? Jan Záhořík Úvod Následující studie si klade za cíl zmapovat působení evropských jezuitských misionářů na území Etiopie v 16. a 17. století, které nepřineslo pouze histo- rické kontakty Etiopie s tehdejším křesťanským světem, ale zároveň se stalo významnou výzvou pro etiopskou církev. Etiopská ortodoxní církev byla, zej- ména od 14. století, úzce spjata s existencí etiopského státu a tzv. šalamounskou dynastií. Konverze císaře Susneyose ke katolictví, jíž vyvrcholil intenzivní vliv katolické církve, představovala historickou událost, narušující dosavadní tra- dice východního křesťanství, a tudíž i samotnou legitimitu dynastie. Tato studie není zamýšlena jako analýza teologických diskusí 16.–17. sto- letí, je spíše pokusem zasadit snahu evropských jezuitů o zvrat tehdejších ná- božensko-společenských poměrů do širšího historického kontextu. Jedná se tak více o studii historickou než religionistickou. K pochopení složitých dějů této doby je vhodné vyjít ze základních děl historické literatury, týkajících se především portugalské expanze do Afriky. Ke klasickým dílům v tomto smys- lu patří například Viagens de Exploraçăo Terrestre dos Portugueses em África,1 The Portuguese Seaborne Empire, 1415–1825,2 případně A History of Portuguese Overseas Expansion, 1400–1668.3 K samotnému působení portugalských jezuitů v Etiopii a jejich vlivu na etiopskou ortodoxní církev existuje několik málo základních publikací, z nichž je třeba uvést přinejmenším dvě, The Lost Empire, jejímž 1 SANTOS, Maria Emília Madeira. 1978. Viagens de Exploraçăo Terrestre dos Portugueses em África. Lisboa, 1978. Portugalského angažmá v Etiopii se týkají především stra- ny 57–66 a 109–117. 2 BOXER, C. R. The Portuguese Seaborne Empire, 1415–1825. New York, 1969. O hle- dání Země kněze Jana vyprávějí zejména první kapitoly, s. 15–38. 3 NEWITT, Malyn. A History of Portuguese Overseas Expansion, 1400–1668. Abingdon, 2005. Expanze jezuitů a jejich působení v Etiopii je zaznamenáno především na stranách 86–88, 119–120, 130–133, 198–200, 229–231. Parrésia 2–3/2008–2009, s. 115–126

Jan Záhořík 106 autorem je Philip Carman,4 a The Question of the Union of the Churches in Luso­ Ethiopian Relations (1500–1632) autorské dvojice Girma Beshah a Merid Wolde Aregay.5 Ve francouzštině je základní monografií Des jésuits au royaume du prêtre Jean (Éthiopie).6 Pro studium a analýzu předložené problematiky je samozřej- mě nezbytně nutné vyjít také z rozboru primárních pramenů, z nichž se ovšem mnohé buď vůbec nedochovaly, nebo jsou k dispozici jen ve fragmentech jako součást širších monografických celků. Jedním z primárních zdrojů je Itinerář Jeronima Loboa,7 celý soubor původních spisů nabízí sborník Some Records of Ethiopia, 1593–1646,8 obsahující fragmenty děl Manoela de Almeidy, Antonia Fernandese, Francisca Machada, Bernarda Pereiry a dalších. EtioPská ortodoxní církEv a stát Paul André Jacob se ve své recentní studii zabývá vývojem představ o Etiopii a křesťanském Východu v evropské křesťanské literatuře prvních staletí. Na základě mnoha komparací dochází k závěru, že Etiopie vždy měla image če- hosi neznámého, byť křesťanského, ale zároveň přitažlivého. Pro jiné naopak díky své vzdálenosti a náboženským rozdílům, nepochopení a rozporům před- stavovala doslova ztělesněné Zlo.9 Se značnou mírou jistoty lze tvrdit, že po- dobná klišé přetrvávala v myslích evropských křesťanů až do doby raného novověku. Základní informace o vývoji etiopského křesťanství a současné po- době etiopské církve přinesl článek Zdeňka Poláčka v prvním čísle Parrésie,10 a proto se zde těmito obecnými otázkami nebudeme zabývat. Vzhledem ke své vzdálenosti a izolovanosti od zbytku křesťanského světa byla Etiopie ve středověké Evropě známa jako „Země kněze Jana“, což jí dodá- valo na určité přitažlivosti. Svědčí o tom mj. první výpravy italských misionářů v 15. století.11 Adrian Hastings o etiopské ortodoxní církvi v 16. století, tedy 4 CARMAN, Philip. 1985. The Lost Empire. The Story of the Jesuits in Ethiopia. London, 1985. 5 GIRMA BESHAH a MERID WOLDE AREGAY. 1964. The Question of the Union of the Churches in Luso­Ethiopian Relations (1500–1632). Lisbon, 1964. 6 PENNEC, Hervé. Des jésuits au royaume du prêtre Jean (Éthiopie). Paris, 2003. 7 The Itinerário of Jerónimo Lobo. Translated by Donald M. Lockhart. London: The Hakluyt Society. 1984. 8 Some Records of Ethiopia, 1593–1646. Ed. by C. F. Beckingham a G. W. B. Huntigford. London, 1954. 9 JACOB, Paul André. Le Noir, L’Ethiopien, L’Egyptien dans la littérature chrétienne des premiers siécles. Studia Monastica 49 (1), 2007, s. 7–28. 10 POLÁČEK, Zdeněk. Etiopská církev. Parrésia. Revue pro východní křesťan­ ství 1, 2007, s. 131–140. 11 Ethiopian Itineraries, circa 1400–1524. Ed. by O. G. S. Crawford. Cambridge, 1958.

Etiopská ortodoxní církev a evropští misionáři 16.–17. století 107 v době prvních misionářských aktivit, soudí, že nebyla příliš hierarchizována, byla však závislá na egyptské koptské církvi. Z alexandrijského patriarchátu byl do Etiopie vysílán abuna (hlava etiopské církve).12 Bylo to zejména v době vlády Zära Yaqoba (1434–1468), kdy se v důsledku dlouhotrvajícího napětí s muslimskými sultanáty na východě etiopská ortodox- ní církev stále více prosazovala jako hlavní prvek obrany. Amharsko-tigrajská dynastie potřebovala poté, co svrhla kúšitskou dynastii Zagwe,13 legitimizovat svoji vládu a za tímto účelem byla sepsána kniha Kibre negest (Velikost králů), obsahující pseudohistorickou legendu, v níž je původ této dynastie odvozo- ván od krále Šalamouna, etiopské královny Makedy (známé též jako královna ze Sáby) a jejich syna Menelika.14 Jak uvádí Harold Marcus, klérus a panovník utvářeli společně ideologii jednotného státu, a dokonce i ti nejradikálněji smý- šlející náboženští činitelé byli integrováni do politického systému, zatímco byla posilována moc a bohatství křesťanských center i v těch nejodlehlejších oblas- tech.15 Když Zära Yaqob cestoval roku 1436 do Aksumu, aby se zde nechal korunovat etiopským císařem, přesvědčil dva nové biskupy vyslané z Egypta, Mikaela a Gabriela, aby mu pomohli v úsilí renovovat moc a slávu Etiopie ve jménu Starého zákona. Byl to právě Zära Yaqob, který rozvinul kampaň proti existenci pohanských zvyků a nezvyklým praktikám v církvi.16 Zära Yaqob zároveň proslul jako panovník, který hájil zájmy svých souvěr- ců i mimo území státu. Spřízněnost s egyptskými křesťany se projevila roku 1441, když se císař dozvěděl o zničení kláštera Debre Mitmaq v Egyptě. Tehdy zaslal osmanskému sultánovi dopis vyzývající k ochraně křesťanů na území muslimů s poukazem na fakt, že i on sám ve své křesťanské zemi respektuje práva menšinových muslimů.17 jEzUité v EtioPii Přítomnost Portugalců, a tedy i jezuitů, v Etiopii bezprostředně souvisí s křes- ťansko-muslimskými válkami, které zemi uvrhly mezi lety 1527–1543 do dlou- hotrvajícího období válek a hladomorů. Portugalci tak Etiopii nacházeli ve 12 HASTINGS, Adrian. The Church in Africa 1450–1950. Oxford, 1994, s. 132. 13 Agauská dynastie Zagwe vládla v Etiopii jedno století a byla svržena panovníkem jménem Yekuno Amlak, který zahájil proces znovuobnovení velikosti a slávy šala- mounské dynastie. Blíže k historii národů agauského původu viz AYYALEW Sisay. Yäagaw hïzboččïnna yäzagwe sïrïw mïngïst tarik. Addis Ababa, 1996. 14 BROOKS, Miguel F. A Modern Translation of the Kebra nagast (The Glory of Kings). Asmara, 1996. 15 MARCUS, Harold G. A History of Ethiopia. Updated Edition. Berkeley, 2002, s. 25. 16 HENZE, Paul B. Layers of Time. A History of Ethiopia. Addis Ababa, 2004, s. 69. 17 Ibid.

117 hEsychastická „Modlitba srdcE“ rUského PoUtníka v čEské rEflExi Karel Sládek Předložený článek představí české či do češtiny přeložené reflexe o křesťan- ské modlitbě hesychastických mnichů, která je nazývána „modlitba srdce“, „hesychastická modlitba“ nebo také „Ježíšova modlitba“.1 Modlitba zlidověla zejména díky ruské knize Upřímná vyprávění poutníka svému duchovnímu otci, jež zpopularizovala nauku knihy Filokalie a jež rozšířila tuto modlitební metodu athoských mnichů do širokých lidových vrstev na Rusi 19. století. Názorným způsobem bude ukázáno, že zájem o křesťanský Východ a jeho spiritualitu neochabl, naopak je stále reflektován jako pozitivní cesta k duchovnímu růs- tu osobnosti. V evropském kontextu byl zaznamenán zvýšený zájem o „Ježíšovu mod- litbu“ po první světové válce. Po těžkých zákopových bojích se rozplynuly ideje osvícenství o všeřešícím rozumu a o pozitivistickém pokroku vědy, který směřuje k pozemskému blahobytu. Náhle se lidstvo muselo vyrovnávat s „dé- monickým“ působením uvnitř lidského podvědomí, které člověka ovládlo v do- bě bojů a nadále skličovalo po konci války. Někteří kněží i psychoterapeuti začali využívat spirituality hesychastické tradice, aby napomohli svým svěřen- cům a klientům k vnitřnímu uzdravení – a spáse duše. V úvodní části článku bude stručně představeno dílo Upřímná vyprávění pout­ níka svému duchovnímu otci, aby se text již v následujících dvou kapitolách věno- val reflexi nad „hesychastickou modlitbou“ z pera některých (nejen) českých katolických a pravoslavných autorů. Jednotlivé kapitoly jsou nazvány: 1 V textu budou jednotlivá pojmenování modlitby brána jako synonyma a volně za- měňována, přičemž vždy budou reflektovat tutéž metodu hesychastických mni- chů. Nejčastěji užívaný název je „Ježíšova modlitba“, což je sice zavedený církevní slavismus, ale správně by měl překlad z řečtiny znít „Modlitba k Ježíši“. Jelikož se tento chybný překlad běžně používá, ponechám v textu zavedený úzus „Ježíšova modlitba“. Parrésia 2–3/2008–2009, s. 127–143

118 Karel Sládek 1. Dílo Upřímná vyprávění poutníka svému duchovnímu otci; 2. Reflexe o „Ježíšově modlitbě“ z pera (nejen) českých katolických autorů; 3. Reflexe o „modlitbě srdce“ z pera (nejen) českých pravoslavných autorů. 1. dílo Upřímná vyprávění poUtníka svémU dUchovnímU otci Původně anonymní dílo Upřímná vyprávění poutníka svému duchovnímu otci pochá- zí zřejmě od autorů archimandrity Michala Kozlova a hieromonacha Arsenije Trojepolského2 z první poloviny 19. století. První část vyšla knižně v Kazani roku 1870 a na Západě se rozšířila po bolševickém puči na Rusi, a to zejména díky ruské emigraci. V Paříži vyšla rusky první část – což jsou původní čtyři vyprávění s dodatky – v roce 1930. Druhá část zahrnující tři pozdější manuskrip- ty objevené roku 1911 byla vytištěna v Československu (!) roku 1933.3 Překla- du do německého a anglického jazyka se publikaci dostalo již dříve, přičemž v Československu se stala kniha velmi důležitým pramenem pro studium spiri- tuality východního křesťanství v aktivitách velehradských unionistických sjez- dů. Na pokračování vycházel studovaný text s názvem Z vypravování ruského poutníka v časopise Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje pod ochranou bl. Panny Marie.4 Následovaly další překlady, od italského až po indický jazyk marathí. Po pádu komunistického režimu docházelo ke stále novým překladům kni- hy, z nichž jmenujme alespoň ruské vydání v Paříži v roce 1989.5 V roce 1993 byla kniha přeložena českým „hinduistou“ Jiřím Vackem pod názvem Poutník vypráví o své cestě k Bohu.6 S již originálním názvem Upřímná vyprávění poutníka svému duchovnímu otci7 vyšla s předmluvou jezuity Richarda Čemuse v roce 2001. Stručný obsah knihy je následující: První část obsahuje čtyři příběhy s Tře­ mi klíči k pokladnici vnitřní modlitby a Naučení svatých Otců o vnitřní modlitbě srdce. Poutník – člověk, křesťan, hříšník – si klade osobně výzvu: „Bez přestání se modlete.“ (1 Sol 5,17) Odpověď nalezne u duchovního rádce – starce, který ho 2 Srov. VaSin, i., Avtorstvo «Otkrovennych rasskazov strannika», in Symvol 27/6 (1992), s. 167–190. 3 Srov. aRcHimandRiTa KiPRian, Predislovije k izdaniju 1948 goda, in Otkrovennyje rasskazy strannika svojemu duchovnomu otcu, Paris 1989, s. 5–12; PenTKoVSKij, a., Ot «Iskatelja neprestannoj molitvy» do «Otkrovennych rasskazov strannika», in Symvol 27/6 (1992), s. 137–166. 4 Srov. Z vypravování ruského poutníka, in Apoštolát sv. Cyrila a Metoděje pod ochranou bl. Panny Marie, 1–12 (1931–32), passim. 5 Viz Otkrovennyje rasskazy strannika svojemu duchovnomu otcu, Paris 1989. 6 Viz Poutník vypráví o své cestě k Bohu, Praha 1993. 7 Viz Upřímná vyprávění poutníka svému duchovnímu otci, Velehrad 2001.

TÉMATICKÝ BLOK

137 aghEt. sajfó. xErisMos arMéni, syřané a řEkové v osManské říši a jEjich gEnocida v lEtEch 1912–1922 (na Pozadí vývojE v 19.–20. stolEtí) ÚvodEM „… genocidou… se nazývá… koordinovaný plán různých kroků, vedoucích ke zničení nejnezbytnějších základů života národnostních skupin s cílem zlikvidovat je. K tomuto účelu slouží dezintegrace politických a sociálních institucí, kultury, jazyka, národnostního cítění, náboženství a ekonomického života národnostních skupin, rovněž pak likvidace osobní bezpečnosti, svobody, zdraví, důstojnosti a života jednotlivců náležejících k těmto skupinám. Genocida je namířena proti národnostní skupině jako entitě, tyto kroky jsou namířeny proti jednotlivcům nikoliv kvůli jejich osobním vlastnostem, nýbrž pro jejich souná­ ležitost s národnostní skupinou.“1 Před první světovou válkou žilo na území mnohonárodnostní Osmanské říše na 5 000 000 obyvatel křesťanského vyznání – pravoslavní Řekové (2–2,2 mil.) byli sdruženi do tzv. Rum milletu, v jinoslavném Ermeni milletu sice převládali monofyzitští Arméni (1,5–2,2 mil.), ale tvořili jej také Syřané (cca 500–750 tis.), rozdělení do čtyř autonomních komunit – syrsko-jakobitské, syrsko-katolické, asyrsko-nestoriánské a chaldejsko-katolické.2 Křesťané, trvale usazení v Osmanské říši a v jejím sousedství, byli původ- ními obyvateli těchto území – Řekové v Konstantinopoli a Malé Asii (zejména Anatolii a Pontu), Arméni ve východní Anatolii (především okolí jezera Van) a Kilíkii, Syřané v severovýchodní Sýrii, severní Mezopotámii a perském Ázerbájdžánu. 1 lemKin R. Axis Rule in Occupied Europe: Laws of Occupation – Analysis of Government – Proposals for Redress, Washington 1944, s. 79. 2 Vlivem západních misií vznikaly mezi Armény a Syřany také katolické, protestant- ské a pravoslavné komunity, viz níže.

138 Michal Řoutil K dnešnímu dni žije v Turecku žalostný zbytek původní křesťanské populace – přibližně 60 000 Arménů, 20 000 Syřanů a 1200 Řeků, tedy 0,1 % populace.3 Tematický blok „Aghet. Sajfó. Xerismos“ představuje jeden z vůbec prvních pokusů představit tuto problematiku na akademické úrovni v celé její šíři, tedy nikoliv pouze jako národní tragédii Arménů, ale jako pokus o likvidaci všech křesťanských komunit Osmanské říše.4 Potřebu jisté „dearmenizace“ problému, jež vznikla v posledních letech, si ostatně začínají uvědomovat jak badatelé, tak zástupci jednotlivých nábožen- ských komunit. Zdá se, že pouze tímto způsobem se lze dobrat podstaty problé- mu a zajistit jeho objektivní historické zhodnocení.5 A to tím spíše, že očitým svědkům genocidy byly tyto souvislosti zřejmé již od počátku, což dokládají mj. slova amerického velvyslance u Vysoké Porty Henryho Morgenthaua, jenž ve svých pamětech v roce 1919 napsal: „Arméni nejsou jediní turečtí poddaní, již strádali politikou přetvoření Turecka v zemi určenou výhradně Turkům. Události, o nichž jsem hovořil v případě Arménů, mohu popsat s jistými obměnami také v souvislosti s Řeky a Syřany.“6 3 Také v ostatních historických územích blízkovýchodních křesťanů, v Sýrii, Libanonu, Jordánsku Palestině/Izraeli, Iráku a Íránu jejich počet prudce klesá. Faktorů ovlivňu- jících „ústup“ křesťanů z tradičních míst jejich přebývání je mnoho: nestabilní vnitřní politická situace, intervence západních vlád, vzestup radikálního islamismu aj. V posled- ních desetiletích vzniklo několik zásadních prací, jež se tomuto tématu věnují ze širo- ké historické perspektivy, a to jednak velmi zevrubně, jednak na žurnalistické úrovni, viz mj. ValogneS j.-P. (pseudonym) Vie et Mort des Chrétiens d’Orient : Dès Origines à nos Jours, Paris 1994; jenKinS P. The Lost History of Christianity. The Thousand­Year Golden Age of the Church in the Middle East, Africa, and Asia – and How It Died, New York 2008. Do této kategorie patří rovněž knihy egyptské autorky židovského původu Gisèle Littmanové, jež svá díla vydává pod pseudonymem Bat Ye’or („dcera Nilu“), viz např. The Dhimmi: Jews and Christians under Islam, Cranbury 1985; Les Chrétientés d’Orient entre Jihâd et Dhimmitude, Paris 1991 aj. K situaci v Palestině/Izraeli viz nejnověji: ŠlajeRoVá m. Palestinská církev dnes. Politická a teologická problematika (na pozadí situace církví v Sýrii, Libanonu a Jordánsku), Červený Kostelec 2009. 4 Viz průlomovou publikaci: Hofmann T. (Hg.), Verfolgung, Vertreibung und Vernichtung der Christen im Osmanischen Reich 1912–1922, Münster 2004 či výstup z kolokvia po- řádaného 24. května 2008 v řeckém Komotini Three Genocides, One Strategy, více viz na http://www.pontosworld.com/publications/PONTOS%20Colloquium_ THREE_GENOCIDES%2c_ONE_STRATEGY.pdf (8. 12. 2009). 5 Hofmann T. „Co-Victims in Genocide: The Christians during the last decade of Ottoman Rule“, citováno z: http://www.genocidescholars.org/blog/wp-content/ uploads/2007/08/co-victims_1.pdf, s. 1–2 (4. 12. 2009). 6 moRgenTHau H. Ambassador Morgenthaus’ Story, ed. P. BalaKian, Detroit 2003, s. 192.

Aghet. Sajfó. Xerismos. Arméni, Syřané a Řekové v Osmanské říši… 139 Nejtragičtějším událostem svých moderních dějin říkají jednotlivé komunity různě, pro Armény jde o Aghet (pohromu, katastrofu) či Mec’ Jegher’n (velký pogrom); Syřané je nazývají Sajfó (rok meče), Gunhé (rány osudu) nebo Firmano (ferman, tj. listina povolující vraždění křesťanů); pro Řeky se jedná o Xerismos (vykořenění, vyhnání) či Sfagi (masakr). Zapamatujme si tato neznámá, tajemná slova, předchází totiž nejen hebrejskému šoa, ale také mnoha dalším výrazům, jež označují masové ukrutnosti, které lidé různé víry i národnosti museli v minulosti prožít. Předkládaný tematický blok obsahuje celkem deset příspěvků – sedm fun- damentálních statí, přehled milníků dosavadního bádání o křesťanských geno- cidách, úryvky z díla českého cestovatele Karla Hansy Hrůzy Východu s úvodním slovem o autorovi a rozhovor s výtvarníkem Tigranem Abramjanem, potom- kem obětí arménské genocidy. Texty doprovází rozsáhlý obrazový materiál, většinou dosud v českém prostředí neznámý. Autoři bloku „Aghet. Sajfó. Xerismos“ si nekladli za cíl podat vyčerpáva- jící informaci o tragických událostech let 1912–1922. Jedná se pouze o prvotní sondu, a především výzvu k dalšímu studiu problematiky. Téma pronásle- dování a likvidace křesťanů v Osmanské říši se v posledních desetiletích stalo součástí diskuse nejen na akademické půdě; v souvislosti se vstupními roz- hovory o přijetí Turecka do Evropské unie získalo i velmi aktuální rovinu politickou. Nezbývá než doufat, že se adekvátní diskuse na toto téma stane rovněž součástí českého společenského diskurzu. Michal Řoutil Poděkování Autoři by touto cestou rádi poděkovali všem, kdo jim pomáhali, ať již radou či poskytnutými materiály. Zvláštní dík patří knihovnicím Boženě Zdeňkové (Státní vědecká knihovna, Olomouc) a Kamile Šeligové (Městská knihovna, Šumperk) za jejich obětavou a nezištnou snahu zajistit publikace k tématu ze světových knihoven v rámci mezinárodní meziknihovní výpůjční služby. S neustále se prohlubujícím úpadkem knihovního fondu v České republice, jehož současný stav ani společenské milieu navíc neskýtá žádný optimismus do budoucna, se tato služba stává vskutku nezastupitelnou.

140 Michal Řoutil ilUstracE k tEMatickéMU blokU byly PřEvzaty z těchto PUblikací: Aghet BloxHam d. The Great Game of Genocide. Imperialism, Nationalism, and the Destruction of the Ottoman Empire, Oxford 2005. BalaKian P. Le Tigre en flammes. Le génocide arménien et la résponse de l’Amérique et de l’Occident, Paris 2005. muTafian c., Van lauWe é. Atlas historique de l’Armenie. Proche­Orient et Sud­Caucase du VIII ͤ siècle av. J.­C. au XXI ͤ siècle, Paris 2001. Sajfó aPrim f. a. Assyrians: From the Bedr Khan to Saddam Hussein. Driving to Extinction the Last Aramaic Speakers, 2ed, Verdugo 2007. de courtois s. Le génocide oublié. Chrétiens d’Orient, les derniers araméens, Paris 2002. cHeValier m. Les Montagnards Chrétiens du Hakkâri et du Kurdistan septentrional, Paris 1983. sHaHBaz Y. The Rage of Islam: An Account of the Massacres of Christians by the Turks in Persia, Philadelphia 1918. maR SHimun S., Assyrian Church Customs and the Murder of Mar Shimun, London 1920. tamcKe m. Die Christen vom Tur Abdin. Hinführung zur Syrisch­Orthodoxe Kirche, Frankfurt am Main 2009. Yonan g. Ein vergessener Holocaust. Die Vernichtung der christlichen Assyrer in der Türkei, Göttingen, Wien 1989. Стефан (Садо), иером., Материалы к биографическому словарю ассирийцев в России (XIX – середина XX века), Sankt-Peterburg 2006. Xerismos . , 2004. / Smyrna. Metropolis of the Asia Minor Greeks, Ephesus Publishing 2001.

141 arMéni v osManské říši do koncE 19. stolEtí Petra Kohoutková Arméni se usadili na území dnešního Turecka už v 6. století př. n. l. a jejich tradičním etnickým jádrem zůstala až do období první světové války východ- ní Anatolie, tj. oblast kolem jezera Van nebo také severní část neoficiálního Kurdistánu. Kromě této oblasti, arménsky zvané Jerkir (tj. Země), měli Armé- ni coby národ tzv. archetypální a náboženské diaspory silné početní zastoupení takřka v každém větším osmanském městě a de facto nahrazovali roli ob- chodníků židovských v kontextu evropském. Poslední nezávislý arménský stát na Předním východě zanikl roku 1375, kdy došlo k rozpadu království Kilíkijské Arménie pod tlakem egyptských mamlúků, a od konce středověku tak žila arménská populace rozdělena teh- dejšími politickými hranicemi na území Osmanské říše a jejího velkého poli- tického rivala Persie. Jednotná arménská identita přežila neexistenci státního celku i rozdělení na více kulturních zón; jejím základním atributem zůstalo ná- boženské vyznání (gregoriánská apoštolská církev) a liturgický jazyk (klasic- ká arménština – grabar). Počátkem 19. století vstoupil na mocenskou scénu další konkurent, carské Rusko, jemuž se díky postupné expanzi směrem na Kavkaz podařilo postupně vytlačit perský vliv. Arménské obyvatelstvo se proto v 19. století označovalo buď jako a) osmanští (turečtí) Arméni,1 nebo b) jako tzv. Arméni ruští, kavkazští či perští.2 1 Tyto termíny se odvozují na základě arménských dialektů – západní větev (arevm­ tahajeren) neboli větev turecká zahrnovala dnešní Anatolii (dnes se jedná o jazyk celosvětové diaspory s výjimkou Íránu a Ruské federace). Východní větví (arevela­ hajeren) se hovoří na Kavkaze a v dnešním Íránu, odtud větev perská nebo ruská (AČARJAN, Hakob, Classification des dialectes arméniens, Paris 1909, s. 13). Linie zlo- mu mezi oběma nářečími arménského jazyka probíhala zhruba regiony Jerevan – Van – Bitlis – Diarbakir (tur. Diyarbakır) (DÉDÉYAN, Gérard, Histoire du peuple arménien, Toulouse 2007, s. 36). 2 AČARJAN, Hakobi, Classification des dialects arméniens…, op. cit., s. 13–14.

142 Petra Kohoutková Nejvíce etnicky homogenní oblastí stále zůstávalo širší okolí Vanského jezera, respektive sedm osmanských provincií – vilájetů: Erzurum, Bitlis, Diarbakir, Charput, Sivas, Van a Trapezunt, přičemž jak směrem do centrální Anatolie, tak směrem na Kavkaz procentuální podíl arménské populace slábl (dnešní území jihokavkazské Arménské republiky patřilo k původně okrajovějším čás- tem arménského etnického jádra, v němž se arménská majorita objevila teprve díky přílivu uprchlíků v průběhu první světové války). Arméni z okolí Vanu rovněž často emigrovali do větších měst, aby se vyhnuli tradičnímu tlaku ze strany kurdských klanových milicí, a postupem času tak z demografického hlediska ustupovali kurdskému obyvatelstvu, které se do oblasti Vanu přistě- hovávalo z jihovýchodu.3 Podrobné zkoumání osmanských archivů prokázalo, že v 19. století tvořilo arménské obyvatelstvo křehkou majoritu 51 % pouze v okresu (sandžaku) Muš,4 zatímco v ostatních krajích už procentuálně převa- žovalo obyvatelstvo kurdské5 (tyto výsledky jsou ovšem zčásti dány adminis- trativním dělením, které bylo pro tyto účely zmanipulováno). Naprostá většina vesnic i menších měst byla multikonfesionální a multietnická; jak Arméni, tak Kurdové bývali bilingvní. Arméni se většinou hlásili k Ermeni millet­i, tj. nábo- ženské komunitě sdružující příslušníky arménské gregoriánské církve, církve asyrsko-nestoriánské a syrsko-jakobitské. Mnozí patřili rovněž k nově vznik- lému milletu katolickému a protestantskému (které se nacházely pod symbolic- kou ochranou velmocí);6 někteří zase konvertovali k islámu nebo k pravoslaví (o nich však arménské prameny povětšinou mlčí).7 Arméni žijící na území Osmanské říše patřili k Ahl al­Kitab, tj. Lidu knihy, jemuž dominantní muslimové ponechali víceméně respektované postavení „druhořadých občanů“ výměnou za uznání superiority islámu. K Ahl al­Kitab náleželi všichni křesťané, Židé a rovněž zoroastrovci; tj. všechny náboženské komunity, které měly své vlastní svaté knihy (obdobně jako muslimové Korán). Krátce po arabské expanzi na území, jejichž obyvatelstvo bylo tehdy ještě vět- šinově křesťanského vyznání, přistoupili muslimové k určité dohodě – uza- vřeli se svými nemuslimskými subjekty smlouvu (dhimma), v níž jim garantovali 3 V průběhu 19. století docházelo k postupné dearmenizaci arménských historic- kých území (DÉDÉYAN, Gérard, Histoire du peuple arménien…, op. cit., s. 476; TERNON, Yves, Empire ottoman: le déclin, la chute, l’effacement, Paris 2005, s. 413). 4 KÉVORKIAN, Raymond, PABOUDJIAN, Paul B., Les Arméniens dans l’Empire ottoman à la veille du génocide, Paris 1992, s. 477. 5 PANZAC, Daniel, La peste dans l’Empire ottomane 1700–1850, Leuven 1985, s. 265. 6 Misionáři se nacházeli pod ochranou konzulů jednotlivých velmocí, viz např. REID James J., „Total War, the Annihilation Ethic and the Armenian Genocide“, in: HOVANNISIAN, Richard, The Armenian Genocide: History, Politics, Ethics, London 1992, s. 21–52 . 7 KOHOUTKOVÁ, Petra, Obraz Jiného v arménských pramenech 16.–18. století, diser- tační práce, Ústav etnologie FF UK, Praha 2008.

175 aghEt. První gEnocida 20. stolEtí Petra Kohoutková „V současné době… vidíme stejné hrůzy, jaké se v tomto regionu odehrávaly už v osmém či šestém století před naším letopočtem. Když čteme, že ten a ten babylónský nebo asyrský král odvedl do zajetí ten a ten poražený lid, nechápeme hned smysl oné věty. Díváme­li se na tesané reliéfy zajatců kráčejících v řadách, zachycených s hrozivým realismem, nebýváme dojati do hloubi duše. Ale teď už víme, co ta slova znamenají. Děje se to v našich dobách… systematický a nelítostný masakr, takový význam má tato deportace, a toto slovo nikdy nemělo jiný smysl.“1 Arnold Joseph Toynbee První ProtiarMénské PogroMy 1894–1896 K prvním organizovaným pogromům arménského obyvatelstva začalo dochá- zet kolem poloviny devadesátých let 19. století. Lze předpokládat, že se jed- nalo o přímou odpověď Porty na aktivity arménských nacionalistických stran – roku 1895 uspořádali hnčakové v Istanbulu demonstraci na podporu Květno- vých reforem,2 která skončila rabováním muslimského obyvatelstva v armén- ských čtvrtích a vypalováním arménských obchodů. K analogické situaci s ještě katastrofálnějšími následky došlo o rok později, kdy skupina příslušníků strany dašnak přepadla sídlo Osmanské banky v Istanbu- lu, zajala rukojmí a požadovala aplikaci reforem ve východní Anatolii. Incident v Osmanské bance se podobně jako události v Sasunu roku 1894 zapsal do 1 Arnold J. Toynbee (1889–1975), britský historik, který byl roku 1915 vládou po- věřen k vypracování zprávy o arménských deportacích a masakrech v Osmanské říši. TOYNBEE, Arnold J., Les massacres des Arméniens – Le meurtre d’une nation 1915–1916, Paris 1987, s. 86. 2 TERNON, Yves, Empire ottoman: le déclin, la chute, l’effacement, Paris 2005, s. 218.

176 Petra Kohoutková paměti evropské veřejnosti, která začala na sultána prostřednictvím médií a svých diplomatů stále více naléhat, aby vyřešil „arménskou otázku“. Armén- ská komunita – chápaná tentokrát už nikoli ve smyslu náboženské jednotky, ale ve významu etnickém až rasovém – se stala tou „nejpodezřelejší“ ze všech bývalých osmanských dhimmi. Její přerod v aktivní politický národ totiž probě- hl poměrně rychle, akce jejích nacionalistů byly viditelné a radikální, a, last but not least, formovala početnou minoritu právě v osmanském pohraničí, ohrožova- ném carským Ruskem. Na rozdíl od Řeků, kteří už měli svůj vlastní stát v té době více než padesát let (a ti, co zůstali v Osmanské říši, byli tedy pokládáni za relativně loajální poddané Porty), a méně početných syrských jakobitů a asyr- ských nestoriánů tak Arméni představovali pro Portu skutečně nezanedbatelný problém. Léta 1895 a 1896 jsou obdobím rozsáhlých organizovaných masakrů ar- ménského obyvatelstva, které se rozšířily původně z Istanbulu a zasáhly celou východní Anatolii. Během nich zahynulo až na 300 000 lidí (odhady počtu obětí se v závislosti na použitých pramenech různí), byla vypálena celá řada arménských klášterů a vesnic; mnoho přeživších venkovanů se uchýlilo do měst a idea venkovského Jerkiru ve formě rurální matky-země vzala částeč- ně zasvé. Země se podle svědectví některých dobových cestovatelů proměnila „v poušť“.3 Masakry na venkově nejčastěji prováděli příslušníci hamidijí (tur. 3 Podrobněji viz např. LYNCH, Harry F. B., Armenia, Travels and Studies II., London: Longmans, Green and co. 1901. Turečtí civilisté nad zavražděnými Armény, Adana, duben 1909

Aghet. První genocida 20. století 183 Deportovaní Arméni v syrské poušti. Dětské oběti

Aghet. První genocida 20. století 191 Veřejné popravy a vyhánění Arménů, fotografie pořídili samotní osmanští vojáci

197 dědictví gEnocidy a ProblEMatika soUčasných arMénsko-tUrEcko-kUrdsko- -ázErbájdžánských vztahů Petra Kohoutková „My všichni patříme mezi oběti (genocidy) – samotné oběti jsou oběťmi a viníci jsou oběťmi také, neboť jak plyne čas, není vlastně žádného vítěze…“ Richard Hovannisian Arménsko-turecké vztahy zůstávají hluboce poznamenány traumatem armén- ské genocidy a jejího odmítání ze strany současných tureckých autorit, což jsou skutečnosti přispívající k upevňování etnického stereotypu „zlého Tur- ka“ v arménské kolektivní paměti. Význam konfliktu nabývá v dnešní době zcela nových dimenzí – diskuse se zintenzivňuje v souvislosti s předpokládaným rozšiřováním EU jižním směrem; politické tlaky rovněž narůstají díky půso- bení vlivných arménských a tureckých diaspor. Arménská minorita se opírá o už tradiční podporu Francie a nověji i Spojených států, kde se jí ohledně otázky uznání genocidy podařilo nedávno získat i stoupence vlivné proizraelské lobby; hlasy turecké a kurdské menšiny se začínají postupně prosazovat např. v Ně- mecku. Původní konflikt z počátku 20. století tak již dalece přesáhl hranice své mateřské země. Díky nejrůznějším guerillovým až teroristickým uskupením a aktivitě diaspor zasahuje do mezinárodních vztahů na úrovni samotné EU i NATO, zabraňuje řešení problematiky okolo statutu Náhorního Karabachu a následně přispívá k destabilizaci celého strategicky významného kavkazsko- -anatolského regionu. Tradiční turecko-kurdsko-arménský trojúhelník oscilující mezi obdobími kohabitace a výbuchy etnického násilí se tak opět ocitá na jevišti světového dění a může významně ovlivnit současnost i budoucnost celé oblasti. Válečné příměří uzavřené roku 1918 a závěry mírové konference ve Ver- sailles nahrávaly územním nárokům Řeků i Arménů; snům o velkém Řecku a Arménii však učinila definitivní konec řecko-turecká válka (1918–1922) a ná- sledná vítězná ofenziva Mustafy Kemala. Roku 1919 sice bylo několik hlavních viníků masakrů na Arménech odsouzeno během vyšetřování komise Mazhar, pro opoziční Národní shromáždění vedené Mustafou Kemalem však byly tyto rozsudky důkazem loutkového charakteru mladoturecké vlády Damada Ferída

198 Petra Kohoutková paši, která rozhodovala pod nátlakem evropských velmocí, a nikdy nebyly no- vou Tureckou republikou oficiálně uznány. Permanentní nejistota pramenící ze všeobecné anarchie, mentalita obklí- čení vyvolaná ofenzivami vojsk Dohody a smlouva ze Sèvres (1919), která svými závěry de facto předpokládala naprostý rozpad Osmanské říše a vznik samostatné velké Arménie s přístupem k Černému moři, maloasijského Řecka a autonomního Kurdistánu, vedly ke katastrofickému postavení všech křes- ťanských minorit bez výjimky.1 Nejhůře postiženi byli bezpochyby Arméni, masakry a násilné deportace se však nevyhnuly ani Řekům a Asyřanům. Něko- lik desítek tisíc Arménů, kterým existence francouzského mandátu nad Kilíkií umožnila v letech 1918–1919 částečnou repatriaci, bylo znovu nuceno ode- jít ze země v souvislosti s postupem tureckých jednotek vedených Mustafou Kemalem.2 1 TERNON, Y., Empire ottoman: le déclin, la chute, l’éffacement, Le Félin et Michel de Maule, Paris 2005, s. 347. 2 Poslední arménské obyvatelstvo odtud odešlo roku 1939, kdy byl bývalý alexan- drettský sandžak (dnes Iskenderun) předán Turecku. Osud kilíkijských Arménů – obránců Mojžíšovy hory z roku 1915 – ztvárnil ve svém románu Čtyřicet dnů spisovatel Franz Werfel. Arménští sirotci, 1917–1919

Dědictví genocidy… 199 Arménské organizace v diaspoře začaly masově financovat sirotčince a uprch- lické tábory v zemích Předního východu, v nichž se nacházeli všichni deporto- vaní přeživší masakry [k tomu viz blíže oddíl věnovaný českému cestovateli K. Hansovi]; sponzorovaly rovněž rozsáhlou kampaň vyhledávání sirotků arménského pů- vodu, vychovávaných v kurdských a arabských rodinách. Výsledky řecko-turec- ké války a následná výměna obyvatelstva však definitivně poznamenaly vývoj do budoucna – Anatolie částečně přišla o svůj multikulturní charakter a osud jejích bývalých křesťanských minorit, tj. převážně pontských Řeků, Arménů a Asyřanů, se od roku 1923 odvíjel už za hranicemi tureckého státu. Smlouva z Lausanne anulovala výsledky smlouvy ze Sèvres a v témže roce (1923) vyhlásil Mustafa Kemal vznik nového sekulárního tureckého státu – moderního Turecka, zcela oproštěného od osmanského dědictví (poslední symbolické pouto zmizelo roku 1924, kdy byl zrušen chalífát; arabské písmo pak bylo o čtyři roky později nahrazeno latinkou). Turecká kolektivní paměť začala být budována od zcela nového základu, do něhož nespadala vzpomínka na arménské masakry či prohry za první světové války (původně dokonce ani vzpomínka na přítomnost Arménů v Anatolii), a vláda začala s přepisováním historie, jejíž hlavní úkol spočíval v dodání legitimity tureckému nároku na Anatolii. Arménská diaspora paralelně hájila své vlastní stanovisko – postavení traumatizovaného národa v poslední fázi ohrožení, který přišel o dvě třetiny svých členů, o svá lieux de mémoire, posvátnou horu Ararat a vůbec o celý svůj Jerkir, historickou pravlast s „hroby předků“. Alexandropolis, „město arménských sirotků“, 1930

219 syrští křEsťané v osManské říši (od 19. stolEtí do rokU 1914) Michal Řoutil „…nestoriáni jsou smělí, šlechetní, přívětiví… bezelstní a pohostinní. Útlak… je nikdy ne­ dohnal k bezduché servilitě Arménů… jsou odvážní, někdy neklidní… a názorově pozo­ ruhodně nezávislí…“1 Dějiny křesťanské komunity, jež je dnes ponejvíce známa pod souhrnným ná- zvem „asyrská“,2 jsou po celých téměř dva tisíce let nabity událostmi a v této stati zcela rezignujeme na jejich byť jen stručný popis – vydal by na samostat- né pojednání, pro něž zde však není místa.3 1 PeRKinS j. A Residence of Eight Years in Persia among the Nestorian Christians, New York 1843, s. 3. 2 V evropském prostředí se nejčastěji setkáme s označením „asyrsko-chaldejská“ (angl. Assyro-Chaldeans, fr. Assyro-chaldéen, něm. Assyro-Chaldäer, rus. Сиро- халдейцы), a to přesto, že je poněkud zavádějící – v užším smyslu totiž označuje pouze nestoriány a chaldejce, tedy nikoliv celé společenství syrských křesťanů. V této a následujících statích užíváme přesný název konkrétní komunity (viz níže), občas se však uchylujeme k jednodušším označením („nestoriáni“, „chaldejci“, „jakobité“), i když jsme si vědomi jejich problematičnosti. Uvádíme rovněž dva obecné termíny pro označení semitského obyvatelstva aramejského jazyka a pís- ma, a to „Asyřané“, resp. „Syřané“ pro označení ve smyslu etnickém a „syrští křesťané“pro označení ve smyslu náboženském. 3 Pomyslná „syrologická historická knihovna“ dneška je i na poměry panující v jiných oblastech křesťanské orientalistiky poměrně nepřehledná – nepřispívá k tomu pouze značná rozdrobenost a geografická vzdálenost jednotlivých obcí (od irác- kého Bagdádu po indický Kottajam, od amerického Chicaga po ruský Rostov na Donu) a politická nestabilita v původních oblastech asyrského osídlení (masakry a vyhánění stále probíhají, viz následující stať), ale i nedostatečné zpracování sy- rologických fondů (jako ilustrativní příklad viz vzpomínku na jednoho z nejaktiv- nějších zachránců syrských manuskriptů 20. století A. Vööbuse v tomto svazku) či stále neadekvátní hodnocení syrské tradice jako takové (viz např. Brock S. P.

220 Michal Řoutil Asyřané se považují za jeden národ, potomky druhého z pěti synů pra- otce Noema, Ašúra, a zákonné dědice velkých mezopotámských civilizací. Podle J. Josepha označení „Asyřané“ užil poprvé G. L. Assemani.4 Od polo- viny 19. století se začalo v asyrském obrozeneckém hnutí prosazovat národní označení mellat súrjetá (syrský národ) a jeho příslušníci se označovali jako Surjájé, resp. Surjójó (podle východního, resp. západního dialektu), tedy Syřané. Etno- nymum Áturájé (Asyřané) se vžilo až ke konci 1. světové války.5 Zaměříme se pouze na relativně krátké období: 19. a počátek 20. století a poměrně semknutý geografický prostor: sedm východních provincií-vilájetů Osmanské říše (dnes se tato území nachází v jihovýchodním Turecku a na severovýchodě Iráku) a provincii Ázerbájdžán v severním Íránu. V tomto vět- šinou hornatém a ekonomicky nepříliš rozvinutém kraji vedle sebe po staletí žila pestrá směsice národů a vyznání – kromě křesťanských Arménů, Asyřanů a Řeků také sunitští Kurdové, Turci, Židé, drúzové, jezídi a řada dalších etnik.6 Pro syrské křesťany představovala tato oblast již od starověku domovinu, zde se nacházela království Adiabéna a Oshroéna, zde bilo duchovní srdce komunity (kupříkladu pouze v Tur Abdinu vzniklo od 4. stol. neméně než 80 klášterů!), zde ležela posvátná země Bet Nahrain („Dům/země dvou řek“, tj. Eufratu a Tigridu). Z církve, jejíž struktura se ještě ve 12. století rozkládala na několika kontinentech a sahala od Perského zálivu po Čínu (v obdobích největšího vzmachu měla na 120 metropolií!), zbyl však v 19. století pouze stín. „Syrský Orient: třetí ,plíce‘ církve?“, in Parrésia I/2007, Praha 2008, s. 101–113). Zvídavé čtenáře proto odkazuji ke „standardním“ pracím z oblasti dějin Asyřanů jako celku i jednotlivých komunit za posledních několik desetiletí: fieY J. m. Assyrie Chrétienne, Beirut 1965–1968; le coz R. L’Église d’Orient. Chrétiens d’Irak, d’Iran et de Turquie, Paris 1995; moffett S. H. A History of Christianity in Asia. Volume I: Beginnings to 1500, New York 1998; Baum W., WinKleR d. Die Apostolische Kirche des Ostens: Geschichte der sogenannten Nestorianer, Klagenfurt 2000; BrocK P., Petit m., BalicKa-WiTaKoWSKa e., WiTaKoWSKi W. The Hidden Pearl: The Ancient Aramaic Heritage, Roma 2001; Селезнев н. н. Ассирийская Церковь Востока. Истори­ ческий очерк, Moskva 2001; aPrim f. a. Assyrians: The Continuous Saga, Bloomington 2004; Baumer cH. Frühes Christentum zwischen Euphrat und Jangtse. Eine Zeitreise entlang der Seidenstraße zur Kirche des Ostens, Stuttgart 2005; emHaRdT W. cH., lamSa g. m. The Oldest Christian People, New York 2006 (reprint knihy z roku 1926); malecH g. d. History of the Syrian Nation and the Old Evangelical­Apostolic Church of the East, New York 2009 aj. 4 Viz JosePH J. The Nestorians and their Muslim Neighbors: A Study of Western Influence on their Relations, Princeton 1961, s. 14. 5 Blíže viz macúcH r. Geschichte der spät­und neusyrischen Literatur, Berlin – New York 1976, s. 206. 6 Situaci nemuslimských menšin v Osmanské říši se věnuje v poslední době zvýšená pozornost, viz např. masters B. Christians and Jews in Ottoman World. The Roots of Sectarianism, Cambridge 2001.

235 sajfó. gEnocida syřanů v osManské říši (1914–1918) Michal Řoutil Pro křesťany byla tři léta od začátku 1. světové války na území nespravedlivé a nelítostné Osmanské říše životem plným pronásledování, hladu, žízně, bezbrannosti, smrti, strádání, zmrzačení, muk, žalu, utlačování, znevolnění, obětí, ponížení, výsměchu, vyhánění z vlasti a dalších strastiplných a krutých událostí. To vše museli vytrpět. syrsko-jakobitský metropolita Julius Çiçek Termín Sajfó (dialektem rovněž Sejfó, Sejfé), jenž je překládán jako „rok meče“, používají syrští křesťané ve třech různých konotacích: 1) pouze pro rok 1915, kdy došlo k největšímu vyvražďování jejich komunit; 2) pro léta 1915–1918; 3) šířeji pak pro období od konce 18. století do dnešních dnů – v tomto pří- padě do něj zahrnují veškeré křivdy, kterých se jim dostalo a dostává. V této stati se soustředíme výhradně na události let 1914–1918. Materiály ke genocidě syrských křesťanů v Osmanské říši představují neu- stále se doplňující knihovnu, některé byly vydány až v dnešní době (viz násle- dující stať), jiné pak bezprostředně po tragických událostech.1 Mezi nejdůle- žitější edice pramenů patří soubor dokumentů A. Toynbeeho2 a 4. kapitola („Azerbaijan and Hakkari“) britské Modré knihy, sestavené V. Brycem v roce 1 Kromě prací níže citovaných viz např. HaY W. R. The Tragedy of the Assyrians, London 1921; HeaZell f. n. The Woes of a Distressed Nation: Being an Account of the Assyrian People from 1914–1934, London 1934; RocKWell W. W. The Pitiful Plight of the Assyrian Christians in Persia and Kurdistan, New York 1916; STRoTHmann R. „Heutiges Orientchristentum und Schicksal der Assyrer“, in: Zeitschrift für Kirchen­ geschichte 55/1936, s. 17–82 aj. 2 ToYnBee a. Papers and Documents on the Treatment of Armenians and Assyrian Christians by the Turks, 1915–1916, in the Ottoman Empire and North­West Persia, London 1916.

236 Michal Řoutil 1916.3 Nové materiály zejména z francouzských archivů využil v nejnovější monografii S. de Courtois,4 z anglických, amerických, německých a ruských pak D. Gaunt.5 Pro větší přehlednost se budeme věnovat jednotlivým oblastem s větši- novým či významným osídlením syrskými křesťany v Osmanské říši a Íránu zvlášť. hakkari Situace ve vesnicích a osadách pohoří Hakkari, „srdci“ asyrsko-nestoriánské komunity, bezprostředně souvisela, a to i z církevně-administrativního hledis- ka (v převážně kurdské osadě Kučanis sídlil patriarcha-katholikos, ve vesnici Šamdinan na hranicích s Íránem pak matran, metropolita), s oblastí Urmie. Ačkoliv se formálně jednalo o komunitu rozdělenou mezi dva státní celky – Osmanskou říši a Írán –, byla hranice veskrze prostupná, a to jak pro nestoriány a Kurdy, tak s vypuknutím 1. světové války i pro oddíly hamidíjí a osmanskou a ruskou armádu. Byli to právě uprchlíci z hakkarských vesnic, kteří zaplavili po prvních násilnostech pláně Salmasu a Dilmanu a také samotnou Urmii. Pro centrální vládu byli nestoriáni ze všech syrských komunit nejpodezřelej- ším elementem, v tomto smyslu bylo jejich postavení zcela srovnatelné s posta- vením Arménů. Vyhlazení autonomních asyrských kmenů považoval ministr vnitra Talaat paša vzhledem ke strategické poloze na hranicích s Íránem za prioritu.6 Po propuknutí údajného „arménského povstání“, kdy došlo 20. dub- na 1915 v rámci „odvetných opatření“ k bombardování arménské čtvrti města Van, se podle osmanských úřadů v oblasti Hakkari o tři dny později rozhoře- lo rovněž „asyrské povstání“.7 „Etnické čištění“ těžko dostupných usedlostí v pohoří Hakkari začalo již v letních měsících roku 1914, kdy bylo ze svých obydlí vyhnáno několik tisíc Asyřanů.8 Nejtěžší boje propukly v červenci 1915. Patriarcha-katholikos Mar Šimun Benjamin popisuje situaci takto: „… během měsíce, kdy naši lidé boju- jí proti Kurdům a Hajdar Bejovi, místodržícímu Mosulu, přišli také turecké 3 The Treatment of Armenians in the Ottoman Empire 1915–16; Documents presented to Secretary of State for Foreign Affairs, with a preface by Viscount Bryce, London 1916, reed. Beirut 1979. 4 de courtois s. Le génocide oublié. Chrétiens d’Orient, les derniers araméens, Paris 2002. 5 gaunT d. Massacres, Resistance, Protectors. Muslim­Christian Relations in Eastern Anatolia during World War I, Piscataway/New Jersey 2006. 6 gaunT d. Massacres, Resistance, Protectors. Muslim­Christian Relations…, op. cit., s. 121. 7 Tamtéž, s. 123. 8 sHaHBaz Y. The Rage of Islam: An Account of the Massacres of Christians by the Turks in Persia, Philadelphia 1918, s. 58.

261 od gEnocidy k onoMatocidě. osUdy syrských křEsťanů vE 20. stolEtí Michal Řoutil Když jsme utekli z Urmie, usadili jsme se v Ázerbájdžánu. Ale ani tam jsme nemohli dlouho zůstat, zase nás vyháněli. Museli jsme se sebrat a jít dál.1 Trvalou součástí kolektivní paměti Asyřanů je již více než sto padesát let pře- svědčení, že ať žijí jejich rodiny na území kteréhokoliv ze států, jenž vznikl v jejich historické vlasti, vždy zde budou v ohrožení a nakonec ji budou muset opustit. Průběh 20. století a počátek století našeho tyto jejich obavy potvrzu- je v plné míře. PoválEčná sitUacE a tzv. asyrská otázka Tzv. „asyrská otázka“ byla již od Berlínského kongresu roku 1878 součástí nejen „arménské“, ale i širší „blízkovýchodní“ otázky: postavení obyvatel křes- ťanského vyznání v Osmanské říši nabývalo v politické agendě evropských velmocí vážnosti úměrné jejich snahám o prosazení vlivu v této strategické ob- lasti. Blízkovýchodní „karty“ nebylo sice užíváno vždy důsledně, nicméně vytrvale.2 Politická situace po 1. světové válce nabízela přeživším z řad minorit v Osmanské říši zdánlivě mnohá řešení. Ambiciózní plány jednotlivých etnik 1 Z rozhovoru autora s moskevskými nestoriány, chrám Mart Mariam, Moskva, listopad 2008. 2 Viz přelomovou čtyřsvazkovou disertaci: YacouB J. La Question Assyro­Chaldéenne, les Puissances Européennes et la Société des Nations (1908–1938), Lyon 1984; viz též YacouB J. The Assyrian Question, Chicago 1986.

262 Michal Řoutil však byly zjevně v rozporu nejen s míněním většiny obyvatelstva3 a často ne- konvenovaly ani zájmům západoevropských mocností, ale jejich konkrétní reali- zace se především vzájemně prakticky vylučovala – sporné oblasti byly natolik etnicky a nábožensky promíchány, že vznik jednoho státního celku musel nutně omezovat jinou část obyvatel. Západem prosazovaná rovnost všech občanů a právo na „sebeurčení“ národů, tolik populární téma v diskusích blízkový- chodních intelektuálů té doby, ať již šlo o jihoirácké beduíny, dagestánské ho- raly nebo kurdské nomády, narážela v daném prostředí na mnoho problémů.4 Jednalo se především o dědictví milletového systému – typickým příkladem byla Sèvreská mírová smlouva ze srpna 1919, v níž se nároky na autonomii či vlastní stát v této oblasti přiznávaly přímo či nepřímo podle milletového klíče nejen Arménům, ale i Kurdům a Asyřanům.5 Asyřané se (obdobně jako jiná etnika Osmanské říše, zejména Řekové a Ar- méni) snažili získat z poválečné situace maximum.6 Již od Pařížské mírové konference (1919–1920) vznášely při rozhovorech své teritoriální požadavky různé skupiny syrských křesťanů.7 Někdy, jako v případě diasporní organizace „Assyrian National Associations of America“ v Paříži, hovořili jménem všech komunit, jindy pak, jako v případě asyrsko-nestoriánského patriarchy-katholika Mar Pauluse Šimuna XXII. (1885–1920), prosazovali spíše partikulární zájmy.8 Zcela ojedinělý postoj zaujal budoucí syrsko-jakobitský patriarcha Ignatios Afram I. Barsoum (1887–1957) – rozladěn vývojem jednání začal na jednom ze zasedání hájit širší práva arabského obyvatelstva daného území. Za tento postoj si vysloužil od arabské delegace pojmenování „Biskup Arabů“ (Mutran al­‘Uruba).9 V letech 1921–1922 podnikl asyrský předák Agha Petros řadu kroků k ustavení samostatného státu, přes veškerou snahu však nebyl na Lausannskou 3 Po ukončení bojů bylo všem křesťanům osmanskou vládou dáno „svolení“ opustit zemi, viz JosePH J. Muslim­Christian Relations and Inter­Christian Rivalries in the Middle East: The Case of the Jakobites in an Age of Transition, New York 1983, s. 99–100. 4 JosePH J. The Modern Assyrians of the Middle East: Encounters with Western Christians Missions, Archaeologists, and Colonial Powers, Leiden – Boston – Köln 2000, s. 151–152. 5 tamtéž, s. 154. 6 O budoucím statutu svého národa Asyřané vyjednávali již během války, vlastní stát jim byl neoficiálně přislíben rovněž Ruskem, a to pod podmínkou, že na úze- mí ovládnutém Petrohradem a daném do užívání Asyřanům (tedy především perském Ázerbájdžánu a v severní Mezopotámii) nebude tolerována žádná jiná západní velmoc a Asyřané budou své záležitosti řešit výhradně v rámci své komunity, blíže viz aPrim f. a. Assyrians: From the Bedr Khan to Saddam Hussein. Driving to Extinction the Last Aramaic Speakers, 2ed, Verdugo 2007, s. 122. 7 Blíže viz Baum W. Die christlichen Minderheiten der Türkei in den Pariser Friedensverhandlungen (1919–1923): Kemal Atatürk und der Genozid, Klagenfurt 2007. 8 JosePH J. The Modern Assyrians of the Middle East..., op. cit., s. 156–159. 9 Tamtéž, s. 157.

277 řEkové v osManské říši a v tUrEckU v lEtEch 1912–1922 Petr Novák Vývoj řecko-tureckých vztahů v letech 1912–1922 a od nich odvislé osudy řeckého obyvatelstva Osmanské říše byly předznamenány postupným rozkla- dem a nakonec i rozpadem mnohonárodní Osmanské říše v prvních desetiletích 20. století. Rozklad Osmanské říše byl zvláště od druhé poloviny 19. století doprovázen rozmachem národního hnutí jednotlivých osmanských národů, které časem mnohdy přerůstalo v krajní nacionalismus a spolu s intervenční politikou evropských velmocí dále prohlubovalo slabost Osmanské říše. Tím se akceleroval její vnitřní rozklad. Cílovou metou převážné většiny národních hnutí1 národů žijících na úze- mí Osmanské říše bylo vytvoření národních států na etnickém základě. Sou- časně se však v rámci některých národních hnutí objevovaly i umírněnější myš- lenkové směry těžící z tradice osmanismu,2 jejichž cílem byla spolupráce jed- notlivých národních společenství uvnitř stávající, avšak podstatně reformované (federalizované apod.) Osmanské říše. Určitou naději v tomto smyslu poskyt- la mladoturecká revoluce, která vypukla v létě 1908 a jejímž důsledkem byla obnova ústavy. Naděje v ni vkládané byly však záhy zklamány a v národních hnutích většiny národů Osmanské říše převládla orientace na vznik samostat- ného národního státu. Poslední fázi rozkladu Osmanské říše odstartovalo vypuknutí první balkán- ské války v roce 1912. Balkánské státy – Bulharsko, Černá Hora, Řecko a Srbsko – tehdy využily oslabení Osmanské říše, která právě utrpěla porážku ve válce 1 Vývoj tureckého národní hnutí měl ve srovnání s evolucí národního hnutí ostat- ních osmanských národů řadu specifik daných jeho rozhodujícím postavením v Osmanské říši. 2 Osmanismus – představa, že Osmanská říše (podstatným způsobem modernizo- vaná a přebudovaná po vzoru tehdejších evropských států) bude společnou vlastí všech svých občanů, kteří si bez ohledu na vyznání budou navzájem rovni a kteří podřídí potřebám říše své partikulární národní i náboženské zájmy.

278 Petr Novák s Itálií o Tripolsko a Kyrenaiku,3 k definitivnímu rozdělení jejích evropských držav. Převážná část tohoto území byla ovšem z národnostního hlediska dosti rozmanitá. Jejich případné rozdělení mezi balkánské státy tedy muselo nevy- hnutelně zrodit problém národnostních menšin. Bulhaři, Srbové a Řekové však při budování svých národních států prosazovali pouze zájmy vlastního etnika. Národnostní menšiny pro ně představovaly nežádoucí prvek, kterého se sna- žili od počátku zbavit všemi možnými způsoby. Následkem toho, jakož i v dů- sledku převládnutí extrémních forem nacionalismu, byly balkánské války spo- jeny s etnickými čistkami, rozsáhlým vražděním a jinými zvěrstvy. Počínaje balkánskými válkami se také součástí evropských konfliktů staly masové pře- suny obyvatelstva a segregace etnik. Úsilí balkánských národů vytvořit etnicky homogenní státní celky tak ve svém důsledku v letech 1912–1914 podstatně narušovalo evropskou stabilitu a posléze se stalo i jednou z příčin první svě- tové války. První světová válka, která vyvrcholila rozpadem dvou velkých mnohoná- rodnostních říší – Rakouska-Uherska a Osmanské říše –, však problém exis- tence národnostních menšin nijak nevyřešila. Zahrnutím myšlenky práva na sebeurčení malých národů mezi oficiální válečné cíle jej naopak mnohdy ještě zhoršila. Nezáviděníhodné postavení menšin mnoho nezměnily ani poválečné dohody o jejich ochraně, které byly součástí versailleského mírového uspořá- dání. Tyto dohody totiž neřešily základní slabinu doktríny o právu na sebeur- čení – o čí právo v národnostně smíšeném území vlastně půjde.4 Při neexis- tenci vůle k dohodě bylo možno řešit tento spor o právo na sebeurčení jedině silou. Typickým příkladem tohoto řešení se stal konflikt mezi Řeky a Turky, který vyvrcholil válkou v letech 1920–1922. Řecko-turecká válka však přines- la i jiný koncept řešení problému menšin – jejich výměnu. Ale ani toto řešení se neukázalo jako zcela ideální. Cílem tohoto textu je poskytnout základní přehled o osudech řeckého oby- vatelstva Osmanské říše v letech 1912–1922 s přihlédnutím k celkovému vývo- ji řecko-tureckých vztahů v témže období. řEcko-tUrEcké vztahy v lEtEch 1912–1922 Řecké obyvatelstvo obývalo v Osmanské říši převážně oblasti přiléhající k po- břeží Egejského moře a ostrovy při jeho východním pobřeží. Kromě území, které dnes tvoří součást Řecka, šlo především o Cařihrad, západní oblasti Malé Asie a Thrákii, zčásti také o černomořské pobřeží Malé Asie. Zatímco původně bylo řecké osídlení uvedených oblastí poměrně rovnoměrné, v prů- běhu 19. století došlo k určitým změnám. Prosperující města na pobřeží Malé 3 Probíhala v letech 1911–1912. 4 N. M. NAIMARK: Plameny nenávisti, Praha 2006, s. 21.

323 aghEt. sajfó. xErisMos v soUčasnéM vědEckéM diskUrzU anEb zaMyšlEní nad Milníky z oblasti genOcide studies  PoslEdních lEt Petra Kohoutková, Michal Řoutil Genocidě křesťanů v Osmanské říši je zvláště v posledních dvou desetiletích věnována v akademickém prostředí značná pozornost. Vznikají výzkumné ústa- vy, formují se tematické knihovny, jsou pořádány konference. Vyvíjí se rovněž metodologické přístupy – stále detailnější faktografické monografie doplňují výzkumy politologické, etnografické, kulturologické. Zvláště ve Francii a Spojených státech amerických se čím dál více uplatňuje přístup, který řadí osmanské genocidy k jiným, mediálně známějším genoci- dám 20. století, vzájemně je komparuje a snaží se nalézt styčné body v celkové struktuře genocidárního procesu; podobně se dnes badatelé věnují nejen des- kripci genocidy samotné, ale spíše tomu, co tento fakt znamená pro přeživší a jejich potomky. Rozvíjí se studia osmanské kategorie Jiného (pro pochope- ní, proč se právě Arméni, Řekové a Asyřané stali terčem násilného vysidlování a masakrů) a historického kolektivního traumatu, jež dnes ovlivňuje již čtvr- tou generaci. V těchto psychologicky zaměřených studiích jde hlavně o vyrov- nání se s faktem genocidy na individuální i kolektivní úrovni, neboť, řečeno s židovským spisovatelem Primo Levim, „zemřít na Osvětim lze i po Osvětimi“. Mezi přední odborníky na problematiku masakrů arménského obyvatel- stva a arménské genocidy v Osmanské říši, respektive na průzkum archivů jednotlivých zúčastněných zemí a následnou komparaci arménské genocidy s židovským holocaustem, patří např. Léo Kuper, Robert Melson, Helen Fein, Israel Charny, Vahakn Dadrian, Yves Ternon, Richard Hovannisian, Frank Chalk; na turecké straně pak např. akademik Taner Akcam.1 Na pozadí pozoruhodných výsledků světové armenistiky na poli genocide studies za posledních několik desetiletí vypadají syrologické úspěchy poněkud skromně. I zde však bylo mnohé vykonáno, a to zejména při práci v archivech 1 Viz také recenzi na knihu R. Kévorkiana Le génocide des Arméniens v tomto svazku.

324 Petra Kohoutková, Michal Řoutil a třídění a schraňování pramenného materiálu. K nejvýznamnějším autoritám oboru patří mj. Gabriele Yonan, David Gaunt a Sébastien de Courtois. Práce řeckých badatelů jsou u nás i v západní Evropě prakticky neznámé. A to přesto, že bylo v posledních desetiletích vydáno několik zásadních pub- likací, jejichž autoři se problematice zevrubně věnovali. Zcela zásadní přínos představuje čtrnáctisvazková (!) publikace Konstantina Fotiadise o genocidě pontských Řeků, dále pak např. publikace Michalise Charalambidise, Harise Tsirkinidise a Konstantina Al. Vakalopouluse. VaHaKn n. dadRian, The History of the Armenian Genocide: Ethnic Conflict from the Balkans to Anatolia to the Caucasus Berghahn Books; 6 Revised edition, 2004, 480 s. ISBN 978-1571810168 Vahakn Dadrian patří vedle R. Hovannisiana k předním americkým odborníkům na problematiku arménské genoci- dy. Působí na University of New York a je zapojen do kom- paračního programu o genocidách financovaného Guggen- heimovou nadací. Jako jeden z prvních se pokusil pojmout arménskou genocidu v širším rámci jiných genocid a genocidárního procesu jako takového (tj. vedle tradičně zmiňovaného židovského holocaustu a geno- cidy ve Rwandě). Velkým přínosem Dadrianovy více než šestisetstránkové monografie je au- torův průzkum jak osmanských archivů (které jsou většině badatelů neznámé a částečně i nedostupné), tak archivů německých a rakousko-uherských. Vzácným způsobem tak doplňuje práci R. Kévorkiana, který detailně čerpal z archiv- ních materiálů francouzských, amerických ad. Dadrian se rovněž zabýval tolik diskutovanou kooperací mladoturecké špičky a německých důstojníků, z nichž patrně celá řada o organizovaných masakrech arménského obyvatelstva vědě- la, a ve svém textu odhaluje jejich záměrné mlčení a zakrývání faktů (např. zkreslení zprávy pastora J. Lepsia z roku 1916). Autor přistupuje ke kritické analýze arménské genocidy z historické per- spektivy – inspiruje se událostmi z 2. poloviny 19. století a na příkladě potla- čených povstání a vyprovokovaných masakrů arménských civilistů poukazuje na postupnou degradaci postavení arménského milletu, dříve pokládaného za millet loajální osmanské Portě, i na postupnou radikalizaci přístupu osmanských autorit ke křesťanské minoritě, osidlující extrémně citlivé pohraniční zóny sou- sedící s Ruskem. Za zlomový bod pokládá Dadrian rok 1878, tj. rok ukončení osmansko-ruské války a zároveň uspořádání Berlínského kongresu, na němž byla poprvé veřejně nastolena tzv. arménská otázka coby součást otázky vý- chodní. Tehdy se také dostaly do otevřeného konfliktu zájmy arménské a kurd-

k dalšíMU stUdiU 325 ské. Autor podrobně rozebírá i protiosmanská povstání na Balkáně a řecký boj za samostatnost; v jejich kontextu pak pojímá rovněž pozdější arménské snahy o správní reformy a případnou autonomii tzv. Západní Arménie. Spon- tánní výbuchy násilí proti arménskému obyvatelstvu, k nimž periodicky do- cházelo za vlády sultána Abdulhamida II., pokládá V. Dadrian ve skutečnosti za zorganizovaný a dopředu naplánovaný postup osmanské centrální vlády, který byl předstupněm samotné genocidy. jacK lang (ed.), L’ actualité du génocide des Arméniens: actes du colloque CDCA Edipol, Paris 1999, 499 s. iSBn 978-2913444072 Tato publikace je rozsáhlým sborníkem sdružujícím příspěv- ky, které byly zveřejněny v rámci konference konané roku 1998 na půdě Sorbonny. Uspořádala ji organizace CDCA, tj. Comité de Défense de la Cause Arménienne (Výbor na obranu arménské otázky). Rok 1998 byl obzvláště významný z hle- diska debaty okolo tzv. devoir de mémoire; tj. nutnosti uznat určité tragické his- torické momenty (případně se za ně veřejně omluvit). Na pořadu jednání se tak ocitla vedle tíživého koloniálního dědictví i otázka arménské genocidy. Autoři příspěvků se zaměřují jak na události, které genocidě jako takové předcházely (tj. analýza předválečné situace, postavení Arménů jako křesťan- ské minority v rámci kodifikovaného statutu dhimmi a později jako oficiálně plnoprávných osmanských občanů), tak na genocidu samotnou a její vnímání v historické perspektivě. Celá řada publikovaných textů se dotýká rovněž pro- blematiky negacionismu – tj. popírání, relativizace, zlehčování a zkreslování faktů týkajících se arménské genocidy. Kritika a odsouzení tohoto negacionis- tického přístupu vede autory i k zaměření se na současnou zahraniční politiku Arménské republiky, lobby arménské světové diaspory a na konflikt v Náhor- ním Karabachu, destabilizující celý jihokavkazský region. annicK aSSo, Le cantique des larmes: Arménie 1915, paroles de rescapés du génocide Table Ronde, Paris 2005, 291 s. ISBN 978-2710327769 Publikace Píseň slz: Arménie 1915, slova přeživších, která se na pultech knihkupectví objevila v souvislosti s pořádáním Roku Arménie ve frankofonních zemích, je na rozdíl od přede- šlých monografií založena především na výpovědích očitých

326 Petra Kohoutková, Michal Řoutil svědků. Autorka, která se v rámci své akademické kariéry zaměřuje na ztvár- nění genocidy jako takové v dramatické tvorbě, zveřejnila několik originálních svědectví dosud širšímu publiku neznámých; seřadila je podle jednotlivých regionů a doplnila komentářem. Jak naznačuje samotný titul knihy, „výpovědi přeživších“ chápe autorka jako „slova života, vytržená ze zapomnění a zániku“, která je „třeba číst, aby se mrtví bez hrobů nakonec dočkali pokoje“. Kniha je chronologicky rozdělena na několik větších tematických celků – a) osud intelektuální arménské elity na jaře roku 1915, b) deportace a jejich průběh v jednotlivých regionech, c) ozbrojený odpor arménského obyvatel- stva, d) sběrné tábory, e) exil Arménů z Turecka do Evropy. Záměrem této práce je zachytit mizející svědectví očitých svědků a přímých účastníků teh- dejších tragických událostí jako poslední stopy unikající paměti, která se bez existence svých literárních památníků zcela vytratí; autorka chápe vyprávění svědků i jako svého druhu určitou psychoanalýzu, s jejíž pomocí se oběti zba- vují svých hluboce zakořeněných traumat, dlouholetého pocitu studu a mlčení. Arménská genocida. Mezinárodní konference/Armenian Genocide. An international Conference under the Auspices of Václav Havel Sestavil T. aBRamjan, Praha 2006, 71 s. Za „milník“ ve studiu arménské genocidy v českém kon- textu jistě můžeme (i přes jeho skrovný rozsah) považovat sborník Arménská genocida, jenž vyšel jako výstup ze stejno- jmenné mezinárodní konference, pořádané 4. dubna 2006 ve Velkém sále Senátu Parlamentu České republiky pod zá- štitou Václava Havla. Na konferenci, uspořádané senátorem Jaromírem Štětinou a výtvarníkem Tigranem Abramjanem vystoupilo několik předních světových odborníků na problematiku arménské genocidy, mj. Vahakn N. Dadrian (Zoryan Institute, Arlington) a Tessa Hofmannová (Freie Universität, Berlin). Konference byla zahájena vystoupením zástupce ministra zahraničí Armén- ské republiky Armana Kirakosjana, který nazval uzavřené hranice mezi Arménií a Tureckem poslední „železnou oponou“.2 Příspěvek Vahakna Dadriana se 2 Připomeňme však, že na tomto poli došlo v nedávné době k významným změnám. Hraniční přechody mezi Tureckem a Arménií by mohly být v dohledné době znovu otevřeny, ratifikují-li parlamenty obou zemí dohodu, která byla podepsána v říjnu 2009 ve Švýcarsku. Tato dohoda je ostře kritizována ze strany arménské diaspory a někte- rých dalších zahraničních badatelů (petice Voč, tj. arménsky „ne“, kterou podepsa- li mimo jiné Yves Ternon nebo Krikor Beledian, podrobněji viz www.votch.org).

k dalšíMU stUdiU 327 týkal analytického rozboru genocidárního procesu arménské genocidy, zejména otázky viny na straně speciálních komand určených k likvidaci deportovaného arménského obyvatelstva. Tessa Hofmannová, aktivní zastánkyně veřejné- ho uznání osmanských genocid, označila tabu, které turecká strana dodnes pociťuje v souvislosti s arménskou problematikou, za „rakovinu“, jež prorůs- tá celou tureckou společností; Turecko by se podle ní mělo nejprve vyrovnat se svou vlastní minulostí a nechat zaznít i kritické hlasy, teprve pak by se mělo jednat o jeho vstupu do EU. V podobném duchu se nesl i příspěvek turecké spisovatelky hájící práva menšin a apelující na solidaritu utlačovaných Yeldag Ozcanové, která uvítala tlak EU na Turecko a prohlásila, že dialog s Arménií je nemožný bez předchozí omluvy. Ozcanová, žijící kvůli svým názorům trvale v Německu, představila postoj některých tureckých intelektuálů zabývajících se osmanskou minulostí; její stanovisko je ovšem pro většinovou tureckou společnost zatím nepřijatelné. Práva a důstojnost obětí genocidy, jejich paměť, a tím i postavení jejich potomků hájila předsedkyně Evropské arménské komise se sídlem v Bruselu Hilda Tchoboianová. Projev slovenského politika Jána Čarnogurského byl za- mýšlen jako přímá inspirace pro Parlament ČR k přijetí zákona o arménské genocidě. České příspěvky na konferenci se týkaly primárních pramenů k ar- ménské genocidě, jmenovitě materiálů shromážděných J. Lepsiem – na tento referát tematicky navazovaly rovněž projevy německých badatelů, jako jsou Wolfgang Gust (dokumentace arménské genocidy z politických archivů ně- meckého ministerstva zahraničí) a Manfred Aschke-Lepsius. Jediným dobovým pramenem, který byl ve 20. letech 20. století k dispozici v češtině, je kniha Hrůzy Východu od Karla Hansy; tento spisovatel se v mnohém opíral o zprávu pastora Lepsia. Závěrem lze říci, že tato konference představila české veřejnosti u nás me- diálně dosud nepříliš diskutovanou otázku arménské genocidy a – byť zatím nedošlo k přijetí zákona o genocidě Parlamentem ČR – napomohla zahájení živé diskuse. gaBRiele Yonan, Ein vergessener Holocaust. Die Vernich- tung der christlichen Assyrer in der Türkei Pogrom. Gesellschaft für bedrohte Völker, Göttingen, Wien 1989, 422 s. ISBN 3-922197-25-6 Kniha Zapomenutý holokaust. Likvidace křesťanských Asyřanů v Turecku badatelky Gabriely Yonanové (1944) zůstává i po H. Tchoboianová označila probíhající arménsko-turecké jednání za „donebevolající útok na arménskou genocidu a na důstojnost jejích obětí“.

328 Petra Kohoutková, Michal Řoutil dvaceti letech od vydání základním pramenem pro studium problematiky Sajfó. Jistě není bez zajímavosti, že úvod k ní připojil přední německý orientalista slovenského původu prof. Rudolf Macúch (1919–1993), autor řady význam- ných prací z oblasti syrologie a semitistiky obecně.3 Publikace je rozdělena do dvou částí. První z nich má charakter uvedení do historických a církevních souvislostí syrského křesťanství a obsahuje čtyři kapitoly: „Syrische Christen/Assyrer“, „19. Jahrhundert“, „Die deutsche Orient- politik“ a „Der erste Weltkrieg“. Druhá, s podtitulem „Dokumentation“ se již bezprostředně váže ke genocidě Asyřanů v Osmanské říši a je rozdělena do pěti kapitol: „Aserbaidschan (Persien)“, „Hakkari (Kurdistan/Türkei)“, „1915 – ,Das Jahr des Schwertes‘“, „Assyrische Flüchtlinge in Persien“, „Die Assyrer als ,kleinste Alliierte‘ im Weltkrieg“. Zatímco v první části je nutné ocenit kromě vyváženého přehledu a zohled- nění role Německa v podpoře politiky osmanské vlády ke konci 19. století, druhá část přináší detailní zprávu o průběhu války a genocidy v konkrétních oblastech se syrským obyvatelstvem (perský Ázerbájdžán, pohoří Hakkari, se- verní Mezopotámie), a to na základě širokého okruhu pramenů (zpráv diplo- matů, depeší, zahraničního tisku, zápisků misionářů aj.). Jistým mementem badatelsky poctivé knihy je autorčina teze o spoluvině západoevropských států, zejména Německa, jež Osmanské říši v daném ob- dobí poskytlo rozsáhlou ekonomickou a vojenskou výpomoc (vybudováním armády, poradenstvím a stavbou dopravní infrastruktury), na rozsahu masak- rů křesťanského obyvatelstva. gaunT daVid, Massacres, Resistance, Protectors. Muslim- -Christian Relations in Eastern Anatolia during World War I With the assistance of Jan Bet-Şawoce and an apendix of docu- ments prepared by Racho Donef. Gorgias Press, Piscataway/ New Jersey 2006, 535 s. ISBN 1-59333-301-3 Historik David Gaunt ze stockholmské Södertörn University se ve svých bádáních zaměřuje na dějiny minorit.4 Kniha Masakry, odpor, ochránci. Muslimsko­křesťanské vztahy ve východní Anatolii během 1. světové války vznikla na základě rozsáhlého výzkumu celé oblasti a je pro svou šíři – zahrnuje veškeré křesťanské obyvatelstvo – do jisté míry průkopnická. 3 Více viz v hesle „Rudolf Macúch“ in: Kdo byl kdo. Čeští a slovenští orientalisté, afrikanis­ té a iberoamerikanisté, ed. J. Kolmaš, V. Krupa, J. Opatrný, Praha 1999, s. 307–309. 4 Viz mj. Collaboration and Resistance during the Holocaust: Belarus, Estonia, Latvia, Lithuania, Bern 2004.

k dalšíMU stUdiU 329 Kromě předmluvy a doslovu kniha sestává z deseti kapitol – „Introducti- on and Background“, „Setting the Stage: Kurds and Turks, Armenians and Syriacs“, „The Road to the Fatal Solution“, „Playing with Fire: Occupied Urmia“, „The Ethnic Cleansing of Hakkari Mountains“, „Anatolia’s Heart of Darkness“, „The Destruction of Midyat“, „Sayfo: The General Massacre of Northern Mesopotamia“, „The Battle for Azakh“, „Implications and Conclusions“ – a 4 objemných, pečlivě sestavených příloh – „Oral Testimony on Tur Abdin 1914–15“, „Documents on the Syriac Population“, „Documents on the Number of Victims“, „Turkish Archival Documents on Deportations and Sieges“. Kniha se sice primárně soustředí na rok 1915, tedy období největších ma- sakrů křesťanského obyvatelstva v Osmanské říši, činí tak však na širokém dobovém pozadí, a to jak politickém, tak sociálním. Zvláštní pozornost je věnována situaci v Urmijské provincii, severní Mezopotámii a pohoří Hakkari. Na rozdíl od některých badatelů D. Gaunt využívá kromě západoevropských a osmanských archivů také archivy ruské – komparativní přístup je jednou z velkých předností publikace. SéBaSTien de courtois, Le génocide oublié. Chrétiens d’Orient, les derniers araméens Ellipses Édition, Paris 2002, 297 s. ISBN 2-7298-1230-X Monografie (původně disertace) Sébastiena de Courtois Zapo­ menutá genocida. Východní křesťané, poslední Aramejci se jako vů- bec první věnuje genocidě věřících syrsko-jakobitské církve v Osmanské říši.5 Její přínos spočívá především v použitých pramenech – kromě dosud neznámých zpráv z archivů fran- couzského ministerstva zahraničí (Quai d’Orsay) autor prostudoval rovněž archiv francouzské dominikánské misie v iráckém Mosulu a Paříži. Za zvlášt- ní zmínku stojí také řada písemných i ústních svědectví, která autor zaznamenal a pro svou práci použil. Ve čtrnácti kapitolách knihy – „Le pays des syriaques“, „L’Église, le patriar- che et la famille, la quête d’une identité“, „Une terre de mission“, „Mélanges et voisinages“, „Une population difficile à chiffrer“, „La Justice contre les chrétiens“, „L’éradication par le massacre (1894–1896)“, „L’éradication par 5 V roce 2004 vyšel její překlad do angličtiny, viz The Forgotten Genocide. Eastern Christians, The Last Arameans, transl. by V. Aurora, Piscataway/New Jersey 2004. De Curtois je rovněž autorem několika dalších knih o východním křesťanství: Les derniers Araméens: Le peuple oublié de Jésus, Paris 2004; Chrétiens d’Orient sur la route de la Soie: Dans les pas des Nestoriens, Paris 2007; Le nouveau défi des chrétiens d’Orient: D’Istanbul à Bagdad, Paris 2009 aj.

330 Petra Kohoutková, Michal Řoutil les conversions“, „La déliquescence du pouvoir otoman face aux nouveaux pouvoirs kurdes“, „Les annéens de sang“, „Planification et déportation: autopsie d’une destruction“, „Un sanctuaire pour les syriaques?“, „Le temps de la reconnaissance“, „Vers une nation syriaque: la tentation astro-chaldéenne“ – a dvou přílohách „Documents d’archives diplomatiques“ a „Introduction historique“ je zevrubně zpracováno jak postavení syrských jakobitů v Osman- ské říši před genocidou, tak její průběh (zejména v Tur Abdinu, centru komu- nity) a následky. Publikace je dále obohacena o faksimile dosud neznámých dokumentů a rejstříky. Autorské fotografie oblastí, o nichž se v knize hovoří, vypovídají beze slov o zkáze kdysi nesmírně zajímavé, tisícileté křesťanské kultury. To, že v sou- časném Turecku žije alespoň skrovná syrsko-jakobitská komunita (na rozdíl od asyrsko-nestoriánské, jež byla zcela zlikvidována), tragédii nijak neumen- šuje – opuštěné vesnice, rozbořené chrámy a prázdné kláštery zůstávají živým mementem. Hofmann TeSSa (Hg.), Verfolgung, Vertreibung und Vernichtung der Christen im Osmanischen Reich 1912–1922 Studien zur Orientalischen Kirchengeschichte. Band 32. Münster 2004, 272 s. ISBN 3-8258-7823-6 Ve dnech 26.–28. dubna 2002 se v Berlíně pod heslem Mit einer Stimme sprechen! uskutečnilo mezinárodní vědecké kolo- kvium, jehož cílem bylo upozornit na problematiku arménské, asyrské i řecké genocidy v Osmanské říši jako na součást jednoho fenoménu. Sborník Pronásledování, vyhánění a likvidace křesťanů v Osmanské říši v letech 1912–1922, sestavený přední německou odbornicí na téma genocidy křesťanů Tessou Hofmann, obsahuje přepracované příspěvky autorů, přednesené během tohoto setkání. Kniha je rozdělena podle jednotlivých komunit do tří částí: „Mets Jerern – Armenier“, „Sayfo – Syrer (Aramäer und Assyrer)“ a „Sphagi und Xerismos – Die Griechen Klein-Asiens (Ionien, Kappadokien, Pontos u. a.) und Ost- -Thrakiens“ a nalezneme zde tyto statě: KouTcHaRian g. „Der Völkermord an den Armeniern (1915–1917)“, SaRuKHanYan T. „Die Frage der materiellen Verantwortlichkeit für den Genozid an den Armeniern und Grossbritannien (1915–1924)“, tamcKe m. „Der Genozid an den Assyrern/Nestorianern (Ost- syrische Christen)“, goRgiS a. „Der Völkermord an den Syro-Aramäern“, Hofmann T. „Thrakien“, VaKaloPoulos K. a. „Vertreibung und Genozid an den Griechen Ost-Thrakiens (1908–1922)“, TSiRKinidiS H. „Der Völkermord an den Griechen Kleinasiens (1914–1923)“, Hofmann T. „Pontos und Kap-

333 čEský cEstovatEl karEl hansa, očitý svědEk náslEdků arMénské gEnocidy Anna Sochová Jméno autora cestopisu Hrůzy Východu, Karla Hansy, je dnes pro většinu z nás jménem neznámým. Jen málokdo ví, že tento muž patřil k českým prvo- republikovým cestovatelům, kteří se vydávali za poznáním a dobrodružstvím do cizích krajů. Své dojmy pak prostřednictvím cestopisů zprostředkovávali obyčejnému čtenáři, jenž neměl možnosti ani odvahu se na podobnou cestu vydat. Hansa je výjimečný tím, že se odhodlal navštívit oblasti na Blízkém východě, vyrovnávající se s následky první světové války a s ní spojeným vy- hlazováním křesťanského obyvatelstva na území bývalé Osmanské říše. Jako první a vlastně i jediný z Čechů ve své knize Hrůzy Východu podrobně vy- kreslil osudy arménského etnika v Turecku, jež se co do počtu mrtvých sta- lo nejtragičtější obětí mladotureckého teroru, který můžeme právem nazvat genocidou.1 Karel Hansa se narodil 25. listopadu 1890 ve Vídni manželům Karlovi a Jo- sefině Hansovým. O jeho rakouském období života však žádné další zprávy nemáme. S rodiči se přestěhoval do Čech až po vzniku Československé re- publiky někdy kolem roku 1919. Nejprve s nimi žil v Českých Budějovicích a poté v Praze. Ovšem i jeho další osobní a profesní osudy pro nás zůstáva- jí velkou neznámou a my se musíme spokojit jen se skoupými informacemi z archivních záznamů. Z nich se dá usuzovat, že se niky neoženil. Pravděpo- dobně bojoval v první světové válce, poněvadž v úvodu k jednomu ze svých cestopisů se označil za válečného invalidu. Nevíme, jakého vzdělání dosáhl 1 Osobnost Karla Hansy byla autorkou této předmluvy představena na konferenci Ar- ménská genocida dne 4. dubna 2006 v Praze, viz sborník Mezinárodní konfer- ence Arménská genocida, Praha 2006, s. 41–46 (konferenci uspořádal senátor Ja- romír Štětina ve spolupráci s Armenia Clubem, záštitu nad konferencí převzal Václav Havel, více viz http://www.jaromirstetina.cz/senat/konference/konfer- ence-armenska-genocida.html).

334 Anna Sochová ani zda někde pracoval. Jedinou výjimkou je zmínka o jeho redaktorském působení. Psal věstník Ústředního svazu lesních a hospodářských zřízenců a úředníků v Československé republice nazvaný Lesní a lovčí zřízenec (1920–22) a Les a luh (1922). Z jeho osobních poznámek vyplývá, že později podnikal jako drobný živnostník. Pro nás je však důležité, že se sám považoval za ces- tovatele a spisovatele. Hansovy cestovatelské aktivity se pojí ke dvacátým a třicátým letům 20. sto- letí. První cestu podnikl v roce 1922 na již zmiňovaný Blízký východ. Ohla- sem této návštěvy bylo v následujícím roce vydání cestopisu Hrůzy Východu, doprovázeného z velké části jeho vlastními, autentickými fotografiemi. Kniha byla přeložena i do cizích jazyků a způsobila určitý společenský rozruch. Podle listu Nový Zlín ji Německo za druhé světové války zařadilo na seznam zakáza- né literatury. V roce 1926 vydal Karel Hansa v Českých Budějovicích druhou knihu popi- sující život na východě s názvem Z potulek Orientem a harémy ve světle pravdy. Jak již název částečně napovídá, přibližuje v ní život křesťanských žen, často une- sených během deportací v roce 1915, nucených pracovat v těžkých morálních a ekonomických podmínkách ve veřejných domech zejména v Turecku. Dále čtenáře seznamuje s Armény, které potkal během své cesty, popisuje jejich každodenní život a tradice. Ani v tomto cestopise se neopomenul zmínit o ka- ravanách arménských sirotků, které putovaly z tureckých měst do Sýrie. Karel Hansa (1890 – 1951)

335 Český cestovatel Karel Hansa, očitý svědek následků arménské genocidy Ve třicátých letech Hansa svůj zájem zaměřil na tuzemsko a další evropské oblasti. Postupně vznikají cestopisy opět doprovázené jeho vlastními fotogra- fiemi: Obrázky z Bretonska a pobřeží Atlantského oceánu, Léto pod jihoslovanským nebem (Praha 1930) o cestě po Jugoslávii, Stero črt a obrázků z Podkarpatské Rusi (Praha 1935) a Podkrapatská vánoční idyla (Praha 1937) obsahující i mapy. Po ukončení cestovatelské kariéry se věnoval převážně přednáškové čin- nosti. Poznatky z geografie, historie a etnografie, které na cestách získal, pre- zentoval při mnoha besedách, jež organizoval pro školy a zájmové instituce. Navštěvoval nejen česká města, ale i místa ve Francii a Švýcarsku. Zúčastnil se například konference o Arménii v Ženevě. Poslední léta Hansova života jsou opět zcela zahalena tmou, nepodařilo se zjistit datum jeho úmrtí, ani místo, kde byl pochován. Lze se jen domnívat, že zemřel během roku 1951, protože tímto rokem se uzavírají stránky jeho životních osudů v dokumentech Státního archivu ČR. hrůzy východU Cestopis Hrůzy Východu, který vyšel v Berouně roku 1923, napsal Karel Hansa pod vlivem událostí, jež viděl na vlastní oči a které na něj silně zapůsobily při jeho cestě na území bývalé Osmanské říše. Toto území se v době Hansovy

336 Anna Sochová návštěvy, v druhé polovině roku 1922, nacházelo pod francouzskou správou. Během svého putování se setkal s žalostným stavem arménského obyvatelstva, které po nuceném opuštění svých domovů v roce 1915 muselo žít v uprch- lických táborech nebo sirotčincích umístěných na území tehdejší Sýrie. Po návratu do Čech roku 1923 se Hansa pod tíhou děsivých skutečností rozhodl napsat knihu, jejímž prostřednictvím chtěl seznámit československé čtenáře s reáliemi a aktuální situací vládnoucí v Turecku a pokusit se materiálně pomoci obětem deportace. Proto zřídil při Československém červeném kříži v Pra- ze „Hansův fond pro arménské sirotky“. Tento fond měl sloužit k nákupu oděvů a obuvi pro maloasijské uprchlíky. Celá Hansova kniha je rozdělena do tří tematických částí. V první se autor zmiňuje o geografických podmínkách historické Arménie, dále popisuje prů- běh nejdůležitějších historických událostí, včetně přijetí křesťanství a vytvo- ření arménského písemnictví. V posledních kapitolách úvodní části se Hansa věnuje volebnímu programu arménské strany Dašnakcuthjun (arménská so- ciální revoluční federace) po roce 1908 a vyzdvihuje hospodářský význam Ar- ménie a jejího nerostného bohatství. Také oceňuje samotné etnikum pro jeho obchodní schopnosti, řemeslnou zručnost a vysokou intelektuální úroveň. Druhý díl práce je věnován historii devatenáctého a počátku dvacátého století, která se odvíjela ve znamení násilí vůči křesťanským obyvatelům vý- chodního Turecka podporovaného osmanskou vládní elitou. Úvodní kapitola pojednává o vládě sultána Abdulhamida II., jenž v roce 1876 nastoupil na turecký trůn. Tento panovník výrazně aktivizoval svou protiarménskou poli- tiku. Arméni tak byli zatýkáni na základě nepodložených obvinění z protistát- ní činnosti a často umírali ve vězení bez řádného soudu. Sultán nechal roku 1891 vytvořit oddíly nepravidelného jízdního vojska, které tvořili převážně Kurdové a jejichž pracovní náplní bylo plenění arménských vesnic ve vnitro- zemí, násilí a zabíjení, a to vše s tichým souhlasem vlády a úřadů. V průběhu dalších let se situace ještě více zdramatizovala. Autor uvádí, že v roce 1895 bylo podle svědectví anglických konzulů a misionářů v turecké říši zabito na 100 000 Arménů. Ani přes intervence evropských států však nedošlo v řešení arménské otázky k zásadním změnám. Roku 1908 byl Abdulhamid svržen a do čela státu se postavila Strana jednoty a pokroku, tzv. mladoturci. Ani ti však nejevili snahu na zavedené politice vůči arménskému etniku něco měnit. Krátce po jejich nástupu bylo zmasakrováno 25 000 Arménů ve vilájetu Adana. Navíc v době balkánských válek (1912–13) přicházeli z Balkánu muslimští uprchlíci, kteří si nárokovali území v Anatolii, kde bylo z velké části usazeno arménské obyvatelstvo. Neustále také docházelo k nájezdům kurdských skupin na arménské vesnice, aniž by existovala snaha o jejich ochranu ze strany místních elit. Další kapitoly jsou již přímo věnovány deportaci a vyhlazování Arménů v roce 1915. Autor vychází z informací od uprchlíků, s nimiž se osobně setkal,

337 Český cestovatel Karel Hansa, očitý svědek následků arménské genocidy nebo které získal z tisku a literatury. Hojně a věrně čerpá ze zpráv jednoho z nejvýznačnějších evropských kritiků a informátorů o tureckých represích Johanna Lepsia. Snaží se v nich zobrazit průběh deportace, objasnit příčiny a záměry turecké vlády spojené s násilným vystěhováním a hovoří o násilné is- lamizaci arménského etnika. V třetí, závěrečné a co se týče autentičnosti, pro nás nejzásadnější části se autor věnuje situaci, která vládla mezi oběťmi deportace v době jeho návštěvy Blízkého východu. Popisuje pochody sirotků, již byli dobročinnými organiza- cemi přesouváni z území poválečného Turecka do krajů spravovaných fran- couzskou vládou. Představuje život deportovaných v uprchlických táborech, charakterizuje záchranné práce a také vzpomíná na návštěvu sirotčince v Liba- nonu. V době, kdy se zde Hansa pohyboval, se počet arménských uprchlíků, přeživších deportace a pobývajících v uprchlických táborech, odhadoval na 250 000, převážně žen a dětí. Byli roztroušeni na území Sýrie a Palestiny. Napří- klad jen v Alepu žilo tehdy na 46 tisíc arménských běženců. Autor o nich píše: „Byli to psanci, ožebračení, polonazí, hladovějící a houfně umírající vlivem nedostatku a ne­ mocí, stěhují se z místa na místo. Jsou to oběti vlády Mladoturků, intrik a slabosti diplo­ macie evropské.“ Hansa za svého pobytu v Sýrii v létě a na podzim roku 1922 téměř denně navštěvoval uprchlické tábory, aby se osobně přesvědčil o stavu jejich obyva- tel. Proto může, jak sám píše, „nestranně a pravdivě“ informovat o stavu armén- ských uprchlíků a o událostech, které při deportacích zažili. Všichni oslovení Arméni podle autorových slov toužili po domově a práci, ale naděje na návrat neexistovala. Kilíkie, jedna z jejich historických vlastí, byla Francouzy roku 1920 navrácena Turkům, což mělo za následek obrovskou vlnu emigrace ar- ménského a řeckého etnika, kterou později znásobila porážka Řecka Turky v září 1922. Na zakavkazskou Arménii se spoléhat nemohli pro kritický stav jejího hospodářství a nepříznivou politickou situaci. Zbytky arménského etnika neměly kam jít a neexistovala žádná konstruktivní snaha evropských mocnos- tí situaci řešit. Uprchlíci neměli ani finanční prostředky, aby se mohli usadit na místě. Většina z nich žila ve stanech z pytlů, hadrů a pokrývek a na sobě měli jen cáry oděvů. Velkým problémem byly tisíce sirotků, jejich umístění a zaopatření. V po- válečných tureckých městech (Adana, Trabzon, Samsun aj.) byly zřízeny sirot- čince, do kterých byly přijímány děti, jež se samy přihlásily nebo byly nalezeny v muslimských rodinách. Ty pak byly přepraveny karavanami za hranice Tu- recka, nejdříve do tranzitní stanice v Alepu, odkud cestovaly do sirotčinců v bezpečnějších oblastech. Hansa ve své knize popisuje setkání z 15. října 1922 s karavanou pěti set arménských a řeckých sirotků, putujících z Malatye a Urfy, kde byly jejich sirotčince zrušeny. Malí cestovatelé byly umístěni do zařízení na území pod správou Francie. Jednalo se o pomocnou akci americké huma- nitární organizace „American Near East Relief “, která v té době zachránila už

338 Anna Sochová více než 150 000 dětí. K ní se přidružily evropské dobročinné organizace i ar- ménský podpůrný spolek. Jeden z amerických humanitárních pracovníků ve svém příspěvku do amerických novin z 22. července 1921 popisuje, jak se po příchodu každé dětské karavany kolem seskupily zástupy lidí, kteří již od dob deportace hledali své příbuzné. Pobyt dětí v Alepu byl krátký, denně odjížděly vlakem do Bejrútu a odtud do libanonských sirotčinců. Během jedné z takových cest viděl Hansa skupiny Turkyň, které odhalené pozorovaly děti ve vagonech a přitom plakaly. Jednalo se o Arménky, jež byly přinuceny k islámu v době deportace. Autor na své cestě zažil také situaci, kdy do Alepa přišla skupina dětí z arab- ské vesnice, které žádaly o přijetí do sirotčince a křížením rukou naznačovaly, že jsou křesťané. Avšak pro nedostatek místa nemohly být přijaty. Takových dětí, jež byly během deportací odňaty matkám a vychovávány v arabských a kurdských rodinách, kde postupně zapomněly svůj jazyk a víru, byly tisíce. Organizace se snažily uspokojit alespoň základní životní potřeby sirotků a dětí uprchlíků, zajistit zdravotní péči a vzdělání, což se však dělo za velkých finančních obtíží. Občas se našla pomoc přímo na místě, například díky správě amerického učiliště v Bejrútu bylo možné, aby mnozí arménští žáci studovali zdarma. Autor osobně poznal jednoho z nich, který pocházel z dvaatřicetičlenné rodiny ze Zeitunu, jejíž část byla při deportaci povražděna a částečně pomře- la následkem nemocí. On sám zůstal naživu díky tomu, že se po masakru ukryl v hromadě mrtvol a v noci utekl. Humanitární pracovníci bojovali s nedostatkem léčiv a zdravotního perso- nálu. Stav nemocnic a jejich zařízení byl naprosto nevyhovující. Mnozí z řad uprchlíků umírali bez pomoci. Velice častá byla oční onemocnění (trachom), která vedla ke ztrátě zraku a na jejichž léčbu chyběly prostředky. Problémem byla také nezaměstnanost. Uprchlíci neměli práci, a proto ani možnost získat peníze na nejzákladnější potřeby. Stejné obrázky bídy, nemocí a nezaměstna- nosti byly vidět ve všech uprchlických táborech, také v Damašku a Bejrútu, kde žilo na 35 tisíc arménských uprchlíků a 10 tisíc sirotků. Autor na konci své cesty navštívil jeden z libanonských sirotčinců, který byl sponzorován dánským dobročinným spolkem a staral se o 136 arménských dívek. Byly to většinou děti odložené matkami během deportace roku 1915, když procházely Charpútem. Aby jim zachránily život, položily své potomky na schody tamního amerického sirotčince. Díky pomoci muslimského obyva- telstva a péči paní Jacobsenové sirotci přežili a roku 1920 byli přemístěni do Sýrie. Osudy mnoha dívek byly tragické. Otec jedné z nich byl mučen a nako- nec usmrcen a matka deportována. Otec jiné byl rovněž vystaven tělesnému násilí a pak veřejně ukřižován, matka deportována. Paní Jacobsenová mimo jiné potvrdila autorovi smrt 10 tisíc arménských dětí ve věku do deseti let z Malatye. V létě 1915 byly vyvedeny do pustých hor za městem a tam pone- chány o hladu a žízni. Při osobní návštěvě těchto míst sama viděla hromady lidských kostí.

339 Český cestovatel Karel Hansa, očitý svědek následků arménské genocidy Své putování Hansa uzavírá podrobným popisem bouřlivé plavby na par- níku Marete, který měl za úkol dopravit řecké sirotky do jejich nové vlasti, do Řecka. A na úplný závěr uvádí zprávy z československého tisku, jenž podle jeho kritických slov opožděně a nedostatečně reaguje na situaci v poválečném Turecku. Také vypočítává seznam mezinárodních humanitárních organizací zapojených do pomoci křesťanským emigrantům a do všeobecné obnovy ce- lého Blízkého východu. V neposlední řadě otiskl pamětní spis o arménské otázce, který odevzdala na mírové konferenci v Lausanne na podzim roku 1922 arménská delegace. Knihu doplnil šedesáti fotografiemi ze Západní Arménie a Sýrie, portréty arménských významných duchovních, spisovatelů a chrámů a také snímky z deportací a sirotčinců. Karel Hansa a jeho Hrůzy Východu jsou unikátním svědectvím masakrů na arménském etniku, jejichž existenci turecká strana dodnes popírá. Autor nebyl jejich očitým svědkem, avšak setkal se s těmi, kterých se tato tragédie bytostně dotýkala. Kdyby dnes žil, jistě by byl velice překvapen, do jaké míry je v sou- časné době možné rozvíjet skepsi nad skutečností, jež byla ve dvacátých letech minulého století považována za nezpochybnitelnou pravdu. Proto můžeme jen uvítat, že v roce 2006 vyšel v Praze přetisk Hansovy knihy a připomněl již deva- desáté výročí oněch tragických událostí.

341 „nEjvětší Útěk křEsťanů, znáMý v dějinách lidstva“ Úryvky z knihy k. hansy Hrůzy VýcHOdu gEnocida Duchovní správci lidu, kněží ani biskupů nevyjímaje, pozatýkáni a uvězněni ve strašlivých žalářích, ve kterých nelidsky mučeni a týráni. Oni to byli, kteří za hrozného mučení přiznati se měli a prozraditi, kde uschovány jsou zbraně, střelivo a materiál revolucionářský. Tak mučeni strašlivým bitím pomocí prutů na bosá chodidla, až týraná oběť bolestí omdlela, ale často i zemřela. Způsob tohoto mučení, zvaného baš- tonáda (oběť svázána a tlučena na bosá chodidla pruty), nejoblíbenější to prostředek k trápení, bylo prodělati i biskupům, kterým i vousy vytrhávány aneb třísky dřeva za nehty zatlučeny. – V městě Sivas tímto způsobem mučen tamější biskup, kterému baštonádou chodidla tak roztříštěna, že z nich visely jen cáry zkrváceného masa a na rozkaz valiho přibity nešťastníku po prove- deném mučení, za jehož průběhu třikráte omdlel, ale vždy politím studenou vodou opětně byl vzkříšen, na paty žhavé koňské podkovy. A vali, jsa tázán, proč tak dal učiniti, cynicky se směje odpověděl, že není přec možno biskupa, osobu tak vlivnou a váženou, deportovati bosého. Sta a sta kněží, profesorů a učitelů pověšeno na ulicích měst a mrtvoly ponechány na odiv luzy ulice po celé týdny dlouho viseti. Hořce pláče, ukazoval mi ta místa hrůzy v Bejrutu profesor-kněz, správce sirotčí školy. (s. 51) * * * Tak tisíce nezletilých dívek zprzněno, jsouce hříčkou důstojníků a vojáků, jakož i úředníků v městech a osadách, kterými karavany deportovaných procházely. Z mnohých těch případů, denně se opakujících, líčen mi případ následující: Z krajiny Baj-burské, ze které karavany deportovaných čítaly přes třicet tisíc duší, bylo tisíce žen a dívek odvlečeno do místních vojenských táborů a po- stupně znásilněno vojáky a důstojníky, kteří se o ně rozdělovali. Jako krysy

342 „Největší útěk křesťanů, známý v dějinách lidstva“ umíraly aneb zešílely ty ubohé oběti zvířecích choutek násilníků. Ty, které pře- stály prožité hrůzy – utopeny v Eufratu… O tom, jak vražděni byli muži armenští, z mnohých případů uvádím zde zaznamenané případy českého inženýra, zaměstnaného za doby deporta- ce na anatol. dráze. Týž píše: V Cařihradě žil turecký kavárník Atif bey, který, jsa členem mladotureckého komité, stal se jeho sekretářem. Později povolán na místo valiho do Angory, kde provedeno z jeho rozkazu vraždění Armenů a které dne 20. ledna r. 1916 provedeno během 6 hodin a povražděno bylo více jak 1500 mužů, kteří svázáni a odvedeni za město, kdež na odlehlém místě mohamedánskými řezníky byli poráženi jako dobytek. (s. 55) stav arMénských UPrchlíků, obětí gEnocidy, v rocE 1922 Kapitolou smutku a proseb nešťastných zbytků armenského lidu maloasijské- ho, které roztroušeny jsou ve všech zemích, kde poskytnuto jim dočasného nuceného pobytu a útulku k zachránění holých životů, je dnešní život více jak 250 000 uprchlíků z krajin Anatolie, Killikie a Arménie. Uprchlíků, ponejvíce žen a dětí, živořících ve stavu člověka nepodobném, v Syrii, Palestině, v horách libanonských, na pobřeží moře Středozemního, ostrovech řeckých, v Řecku samotném. Více jak o 1 milion žen, dětí a starců rozmnožil se tento zbytek armenských uprchlíků z dob deportace o uprchlíky maloasijské po katastrofě smyrenské v září minulého roku.1 Následovala pouť uprchlíků, kterou jistě na- zvou historikové největším útěkem křesťanů, známým v dějinách lidstva. Po celé měsíce byly cesty maloasijské přeplněny sta tisíci starých mužů, žen a dětí, hledajících útočiště v Řecku, v Syrii a kdekoliv jinde, kde doufají zachrániti ho- lých životů. Tisíce a tisíce uchýlilo se jich do Bulharska a Makedonie. Jako dravá zvěř z místa na místo štván je tento zbytek bývalého jádra křes- ťanského obyvatelstva maloasijského. Psanci ožebračení, polonazí, hladovějí- cí a houfně umírající vlivem nedostatku a různých nemocí, stěhují se z místa na místo. Všechna města a osady v Syrii, Palestině a v krajinách pobřežních přeplněna jsou uprchlíky, kteří jsou oběti vlády Mladoturků, intrik a slabostí diplomacie evropské. Kdo neviděl, s nimi neprožil – neuvěří, neboť zdá se býti nemožné, aby tak žili lidé, potomci nejstaršího křesťanského národa na zemi. Tak jen v Halebu žije již více jak sedm roků přes 46 000 armenských uprchlíků a od září minulého roku rozmnožen jejich počet uprchlíky řeckými a vypovězenými v poslední době křesťany z různých krajin Malé Asie vládou v Angoře. Možno říci, že asi 60 000 uprchlíků jest dnes v Halebu a okolí. 1 Tj. 1922 [pozn. red.].

371 agathangElos a dějiny arMénů* Hana Zahradníčková Úvod Agathangelovo dílo Dějiny Arménů (arm. Patmuthiwn Hayoc) patří mezi nejstarší a nejvýznamnější arménské historické a literární památky. Pojednává o udá- lostech týkajících se christianizace Arménie na přelomu 3. a 4. století za vlády krále Trdata IV. z rodu Aršakovců.1 Původce tohoto textu není znám, v před- mluvě je jako autor zmíněn jakýsi Agathangelos,2 vzdělaný muž pocházející z města Říma, který byl údajně povolán ke dvoru krále Trdata a stal se královým tajemníkem. Na Trdatův příkaz napsal o arménském přijetí křesťanské víry, jehož očitým svědkem údajně byl. S největší pravděpodobností bylo ale toto dílo sepsáno až v průběhu 5. století.3 Vytvoření vlastního písma Mesropem Maštocem na začátku 5. století způ- sobilo velký rozvoj arménské literatury. V tomto období, které je nazýváno zlatým věkem arménského písemnictví, vzniklo množství historických, teologických, hagiografických i literárních textů a překladů starověkých autorů. Došlo také k velkému rozkvětu arménského dějepisectví, jehož tématem se stalo spojení mezi křesťanstvím a národní identitou. Jedním z významných děl arménské historiografie jsou Agathangelovy Dě­ jiny Arménů. Přijetí křesťanství bylo v době, kterou autor popisuje, stěžejní * Tento text i překlad vznikl v rámci grantového úkolu „Křesťanská tradice Jižního Kavkazu v literatuře středověku (Christian Tradition of the Southern Caucasus in the Medieval Literary Monuments)“, GA UK č. 103207. 1 Podrobněji o christianizaci Arménie pojednává A. Sochová v článku „Druhá vlna chris- tianizace Arménie a kavkazské Albánie“, in: Parrésia 1/2007, s. 121–130. 2 Z řeč. Αγαθάγγελος – blahozvěst. 3 Hairapetian, S.: A History of Armenian Literature (From Ancient Times to the Nineteenth Century), Delmar, New York 1995, s. 109.

375 agathangElos – dějiny arMénů* řEhoř osvětitEl (grigor lUsaworič) zjEvUjE kristovo UčEní arMénskéMU králi trdatovi 18. Kralování Parthů1 se chýlilo ke svému konci, jelikož mocný Vałarš,2 syn Artavana,3 byl zabit rukou jakéhosi Artašira,4 syna Sásánova,5 knížete z pro- vincie Stahr.6 Jakmile se Artašir ujal vlády, sjednotil perská vojska, která pohrd- livě odmítla vládu Parthů a s potěšením dala přednost panování Sásánova syna. Tou dobou se zvěst o Vałaršově smrti donesla k arménskému králi Chosro- vovi,7 jenž byl v perských zemích na druhém místě, neboť ten, kdo se nazýval arménským vládcem, byl v království Peršanů druhý. Ačkoliv uběhlo mno- ho času od chvíle, kdy se o tom neštěstí dozvěděl, nestihl včas zakončit pří- pravy na válku. A protože nemohl již nic učinit, upadl do velikého smutku. Zarmoucen nad tím, co se přihodilo, vydal se na cestu, až dorazil na své pan- ství a zůstal tam. * Tento text i překlad vznikl v rámci grantového úkolu „Křesťanská tradice Jižního Kavkazu v literatuře středověku (Christian Tradition of the Southern Caucasus in the Medieval Literary Monuments)“, GA UK č. 103207. 1 Parthové vládli na Předním východě asi v letech 140 př. Kr.–224 po Kr. 2 Vologaisés V. (per. Valgaš), z parthského rodu Arsakovců (arm. Aršakovců), pa- noval v letech 191/192–207/208. 3 Artabanos IV. (per. Ardaván), z parthského rodu Arsakovců (arm. Aršakovců), panoval v letech 213–224. 4 Ardašír I., z perské dynastie Sásánovců, panoval v letech 224–240/241. 5 Sásán (zemřel kolem r. 200), velekněz chrámu bohyně Anáhity ve městě Stachru, pravděpodobně děd Ardašíra. 6 Stachr, starověké perské město ležící v dnešní íránské provincii Fárs. 7 Chosrov I., z parthského rodu Aršakovců, ve skutečnosti panoval nejspíš v letech 191–216/217. U Agathangela došlo patrně k záměně Chosrova I. a jeho syna Trdata II. (216/217–252) s Chosrovem II. (279–287) a Trdatem IV. (298–330).

Agathangelos – Dějiny Arménů 376 19. Na počátku příštího roku začal Chosrov shromažďovat vojsko a formovat šiky. Připojil albánské a gruzínské voje a otevřel brány alanské8 a č‘orské9 strážní pevnosti hunským10 vojskům. Vyplenil perské země a odtáhl do končin asyr- ských11 až k branám Tizbonu.12 Plenil celou říši, pustošil honosná města a spo- řádané vesnice. Všechnu výstavnost země zanechal v ruinách, aby zmařil a do základu vyvrátil perské panství a řád. Zároveň se zapřisáhl, že s velikým hně- vem vykoná mstu za ztrátu moci svého rodu. Zžírala jej veliká zášť, hořel nenávistí a dychtil po úplné odplatě. Pyšnil se a vychloubal, nacházeje oporu v četnosti svého vojska a v důvěře v jeho statečnost. Na pomoc mu při- spěchali Albánci,13 Lphinové, Č‘iłbové a Kaspové14 s rychlou a neohroženou jízdou silného složení, i mnoho dalších z oněch končin, aby pomstili Artava- novu krev. 20. Ačkoliv byl Chosrov velice zarmoucen ostatními ze svého rodu,15 kteří se podrobili a vstoupivše do služeb mocného Stahrovce, věrně mu sloužili, po- slal k nim posla s žádostí, aby mu přispěchali na pomoc a spolu s přislíbenými posilami od smělých národů a jejich bojechtivých armád ze zemí khušánských16 se postavili proti Artaširovi a jeho království. Avšak parthští dynastové, rodo- ví stařešinové, nachararové17 a knížata neuposlechli, neboť s důvěrou a libostí se místo panování svého rodu podvolili vládě Artaširově. 21. Chosrov sebral své početné vojsko a válečné spojence, kteří mu z různých končin přišli na pomoc, a vydal se na cestu. Když perský vládce spatřil zástup nesčetných vojů, jež se na něho v ohromné síle vypravily, i on započal s přípra- vami na válku. Avšak nedokázal se ubránit a dal se před nimi na útěk. Pustili se za ním a celé perské vojsko rozprášili. Pole a cesty pokryli mrtvolami a uště- 8 Pevnost, která střežila průchod dnešním Darialským průsmykem na Velkém Kav- kazu. 9 Pevnost, která střežila průchod úžinou u Derbentu v Dagestánu. 10 Etnikum původem z Dálného východu, vytvořené z turkických, mongolských a ugrofinských kmenů mluvící altajskými jazyky, jehož část se usadila na Severním Kavkazu. 11 Oblast v dnešním severním Íránu. 12 Ktésifón, hlavní město perské říše. 13 Kavkazští Albánci, etnikum, které žilo ve starověku a raném středověku na území dnešního Ázerbájdžánu. 14 Etnika, která žila na Východním Kavkaze a na západním pobřeží Kaspického mo- ře (Kaspové). 15 Autor má na mysli členy té linie aršakovské dynastie, která žila v Perské říši. 16 Kušáni, etnikum pocházející ze severozápadní Číny, které založilo svou starově- kou říši ve střední Asii. 17 Arménský výraz pro knížete, který stojí v čele svého rodu, v jehož državách vlád- ne.

Agathangelos – Dějiny Arménů 389 o PříchodU svatých žEn do arMéniE 137. V těch dobách se přihodilo, že se císař Dioklecián38 rozhodl najít si ženu. Do všech stran své říše nechal vyslat zručné malíře, aby věrnými a pravdivými barvami a ve skutečné velikosti namalovali na obrazy krásu tváří a čerň obočí krasavic, aby pak mohli tyto obrazy postavit přímo před císaře, který se jimi chtěl kochat. 138. Když vyslanci přijeli do města Říma, našli v horách osamělý ženský kláš- ter. Ctnostné a svaté ženy posvěcené křesťanskou vírou v něm žily zdrženlivě, živíce se rostlinami. Neustále dnem i nocí velebily a blahoslavily Boha na výsos- tech a modlily se k němu. Jejich představená se jmenovala Gajanē, a ta měla za učednici dceru jednoho bohabojného muže z královské rodiny, jejíž jméno bylo Hŕiphsimē. 139. Když císařovi vyslanci násilím vnikli do svatého útočiště poctivých žen, uviděli ctnostnou a překrásnou Hŕiphsimē. Byli jejím podivuhodným zjevem velice udiveni a v úžasu namalovali na desku její podobiznu. Tento obraz pak poslali císaři. 140. Když císař spatřil na obraze nepopsatelnou krásu Hŕiphsimē, naplnil ho prudký chtíč. Poháněn divokou a pošetilou vášní stanovil dobu svatebního veselí a se spěchem započal s přípravami na svatbu. Okamžitě rozeslal posly a vyslance do všech stran, aby všichni, jak bylo v království zvykem, přijeli a při- vezli dary a výbavu na velikou svatbu, a splnili tak příkaz císařského ženicha. 38 Císař Dioklecián, vládl v letech 284–305.

Agathangelos – Dějiny Arménů 390 141. Když ctnostné panny poznaly skryté střely nepřítele, kterými podle své- ho zvyku tajně napadal svaté křesťany, pochopily, že se císař stal nástrojem zla. Stalo se tak v ráji skrze hada, kdy kvůli neuposlechnutí přikázání ďábel vstoupil do ucha nestoudné první ženy. Nyní vzal ďábel na sebe podobu císa- ře, aby jeho prostřednictvím bojoval s církví, požehnanou Bohem. 142. A ďábel, chystaje léčku, činil císaře pyšným a zpupným, pobízel ho k pro- následování Boží církve a zbavoval ho rozumu. Nutil ho uctívat duchy zemře- lých a zlaté, stříbrné, dřevěné, kamenné i měděné sochy smyšlených bohů a pro- vádět ohavné modloslužebnictví. Zpupně chtěl udeřit na víru církve, na tento pevný kámen. Kameni však nemohl uškodit a nakonec se sám o kámen roz- bil, ale svou velikou pýchou způsobil Boží církvi nesmírné škody. 143. Požehnaná, počestná Gajanē se svojí učednicí Hŕiphsimē a s ostatními družkami, pamatujíce na svatý slib čistoty a jedinou víru, kterou si vybraly, bě- dovaly nad císařovým příkazem vytvořit obraz a nad tím, že se ohavný a zákonů nedbající císař bude kochat jejich podobiznami. Usilovně se modlily, prosíce o pomoc Všemohoucího Pána, aby je spasil před zkouškou, která je čekala. A s naléhavou prosbou se takto k němu obracely: 144. „Pane pánů, Bože bohů, věčný Bože, Bože nebes, Bože nepopsatelného světla, který jsi vše potvrdil svým slovem, stvořil nebesa, zemi a všechny jejich krásy, z hlíny země stvořil člověka a obdařil ho rozumem, rozmnožil ho na zemi a po všechny věky pomáhal těm, kteří v tebe doufali. 145. Nyní, Pane, pomoz i nám v tomto boji, kterým nás sužuješ, abychom překonaly lstivou ďáblovu past. Ať je slavné tvé jméno a síla tvé církve roste. Ať zůstaneme hodny tvých přikázání, abychom dosáhly královského útočiště. Ať je v našich lampách39 dostatek oleje a neuhasne plamen víry v náš svatý slib. Ať nás na osvícené cestě nedostihnou chmurné noční myšlenky zmaru, ať nesejdeme z tvojí zářivé stezky a zřítelnice našich očí neoslepnou tvými bla- hodárnými paprsky. Ať se smrtonosný pták nezmocní semene rostliny života, které v nás zasel tvůj jediný Syn, náš Pán Ježíš Kristus. Ať divoká zvěř neu- chvátí neposkvrněnost tvého svatého stáda, ať loupící vlk nepřemůže tvé stá- do jehňat a nepřítel nerozežene ovečky tvé apoštolské svaté církve.40 146. Pane, Bože náš, který jsi poslal svého jediného Syna, jenž přišel a celý svět naplnil tvou moudrostí, aby všichni v Izraeli uzřeli Boha. Slyšely jsme, že 39 Srov. Mt 25, 8. 40 Srov. J 10, 12.

397 UMUčEní svatého aba Vojtěch Kubec Úvod V centru Tbilisi, pod Metešskou skálou, u paty mostu přes řeku Mtkvari, začal před pár lety vyrůstat nový kostelík. Řeklo by se, jedna z mnoha staveb dopro- vázejících současné gruzínské náboženské oživení. Má však v sakrální topogra- fii gruzínské metropole své zvláštní místo – připomíná totiž svatého patrona celého města. A věřící jsou si toho dobře vědomi – skromný prostor kaple je v době velkých svátků tak přeplněný, že je do něj možné stěží nahlédnout. Příběh mučednictví bagdádského výrobce parfémů Aba, který se ve služ- bách východogruzínského vladaře Nerseho obrátil ke křesťanství a roku 786 byl za odpadlictví Araby ve Tbilisi sťat, se odehrál na jevišti jedné z nejpo- hnutějších epoch dějin Gruzie. Autor literárního zpracování Umučení svatého Aba Ioane Sabanisdze byl očitým svědkem popisovaných událostí a i svým názorovým ustrojením plně patřil své době. Bude tedy užitečné, když si na začátku stručně načrtneme tehdejší stav věcí na Jižním Kavkaze, především pak ve východní Gruzii – zemi, kterou její obyvatelé nazývali Kharthli, zatím- co staří Řekové i Římané jí říkali Ibérie. I. Scéna Starodávnému iberskému království, které svými počátky sahá na rozhraní achajmenovské a makedonské epochy a asi v roce 337 přijalo jako jedna z prv- ních zemí oficiálně křesťanství, se stala osudným následující staletí, naplněná soupeřením Říma (později Byzance) a sásánovské Persie o sféry vlivu na Blíz- kém východě. Poslední mocný panovník, Vachtang Gorgasal (tedy Vlčí hlava), kterému se podařilo získat pro gruzínskou církev autokefálii1 a který rozhodl 1 Samostatnost získala od mateřské antiošské církve, mohlo k tomu dojít nejpíše někdy ve 2. pol. 80. (či v 90.) let 5. stol., po Vachtangově narovnání s Římem

398 Vojtěch Kubec o přemístění hlavního města ze Mcchethy do Tbilisi, umírá okolo roku 5222 či už 502,3 vyčerpán posledním z řady povstání, tentokrát proti Peršanům, kteří se právě v jeho době pokusili o energičtější mazdaizaci země.4 Z druhé strany autokratický a arogantní postoj Byzance k menším sousedům5 vedl k opozič- ním náladám světské i církevní kruhy jihokavkazských zemí – v antichalkedón- ském táboře se natrvalo ocitla Arménie (555) a na krátký čas patrně i Gruzie.6 Po Vachtangově smrti došlo k výraznému okleštění gruzínské monarchie – králové zachovávající loajalitu Persii se uchýlili do své domény v Kachetii7 na východě země, ve Tbilisi vládl perský místodržící spolu s místní aristokracií8 a na nejzazším jihozápadě9 panovali bratranci králů – příslušníci mladší větve dynastie Chosrovců10 (Guaramovci). Nejspíše roku 580 se zkombinoval vněj- ší nátlak ze strany Persie s imanentním přáním aristokracie nabýt ve vnitřních záležitostech plné suverenity11 a šáh monarchii po dohodě se šlechtici defini- tivně zrušil. Roku 588 sice (tentokrát císař) jmenuje nového vladaře (mthavari) z řad domácí aristokracie, ten už má však postavení pouhého prvního mezi (narovnání převědčivě datoval Cyril Toumanoff: Studies in Christian Caucasian History, Georgetown 1963, s. 365–366) spíše než v 60. letech (jak tvrdí např. Zaza Alekhsidze in Roin Metreveli, ed.: Sakharthvelos katholikos-patriarkhebi, Thbilisi 2000, s. 18–19). 2 Toto vročení prosazuje Toumanoff (c. d., s. 368–370), když navrhuje ztotožnění Vachtanga Gorgasala s Prokopiovým Gurgénem, právě v tomto bodě ale k Tou- manoffovi, ve většině jiných pasáží spolehlivému, musíme přistupovat s vysokou dávkou skepse. 3 O roce 502 (či 503) uvažuje většina historiků, především Ivane Džavachišvili (Kharthveli eris istoria I, Tbilisi 1951, s. 244–246). 4 Její obětí se tehdy stala princezna Šušanik, jejíž osudy už znají čtenáři i v českém překladu Václava A. Černého (kněz Jakob /tj. Iakob Curtaveli/: Utrpení a umu- čení královny Šušaniky, Orthodox revue 1/1997, s. 107–122). 5 Jako charakteristické můžeme připomenout např. chování císaře Heraklia, který na zpáteční cestě z protiperského tažení podle Džuanšerovy kroniky uloupil v Gru- zii uctívané relikvie, kdysi darované císařem Konstantinem Velikým – Kristovy hřeby z Erušethi a podnožní destičky Kristova kříže z Manglisi (Kharthlis ccho- vreba I, ed. Simon Qauchčišvili, Tbilisi 1955, s. 227–228). 6 V ortodoxním táboře natrvalo od církevní rozluky s Arménií r. 610. 7 Energicky nějakou dobu vystupoval pouze Vachtangův syn Dači. 8 Takový byl stav v době mučednictví sv. Eustathiho – nedávno vyšel český překlad legendy od Petra Maršíka (Mučednictví a utrpení svatého Eustathia Mcchethského, Parrésia 1/2007, s. 241–253). 9 V oblastech Klardžetie (dnes na území Turecka) a Džavachetie. 10 Chosrovci byli následníky (v ženské linii) a přímými pokračovateli původní dy- nastie kharthlijských králů Pharnavazovců. 11 Většina velmožů byla ostatně starého (předkrálovského) dynastického původu a králům se dařilo jen v dobách největší moci naroubovat na starý systém suve- rénních dynastických domén vazalské (feudální) prvky.

413 [UMUčEní svatého haba 47 ] [doPis katholika saMUEla 48 janovi, synU sabanovU 49 ] Já, Samuel, z vůle Kristovy katholikos kharthlijský, pozdravuji a skrze Pána se modlím za tebe, pana Jana, syna Sabanova, duchovního syna svaté všeobec- né církve a milého našeho! Mír buď s tebou a se všemi z tvého domu, shromáž- děnými skrze Krista! Dobře známe ochotu, s kterou přispíváš služebníkům Božím, tvé znalosti duchovních knih, které ti Bůh nadělil, a tvou horlivost, s níž spěcháš vykonávat dobré skutky. A právě ty mnohé víš o želaném novém mučedníku Habovi, který za našich dnů trpěl, aby se stal u Krista orodovní- kem za nás a celou tuto naši kharthlijskou zemi. Ohlašuji svou vůli, aby bylo sepsáno Utrpení toho toužebně očekávaného muže, tak jak se to stalo u prvních mučedníků Kristových, aby i ono bylo dáno k připomínání ve svaté všeobecné církvi všem těm, kdo po nás přijdou. A pro- to ti posílám tento dopis po svém knězi Chsarthanovi. Nuže, přijmi můj dopis a modlitbu a přežehnání křížem z mých rukou a s pomocí Boha Otce, Syna i Ducha svatého a s přímluvou svaté Bohorodičky, svatých apoštolů a mučed- níků přistup k vyprávění zcela pravdivému, jak tomu bylo a jak o tom sám dobře víš – popiš utrpení svatého mučedníka Haba. A až ho popíšeš, přines dílo k nám, abychom se za tebe tím více modlili. Milost Páně buď s tebou, amen! janova odPověď na doPis Vytoužené a ctihodné nařízení svého bohabojného vladyky a pána jsem ob- držel z rukou svatost milujícího kněze Chsarthana. A tu jsem za ně já nehodný 47 V současné gruzínštině se používá podoba světcova jména bez počátečního h­, tedy Abo. 48 V originále Samoel kathalikoz­i. 49 V originále Iovane Sabanis dze.

414 s pozdviženýma rukama vzdal díky nade vše silnému a dobrotivému Kristu Bohu našemu, který nedal zapomenout na mě nízkého vašim bohulibým a sva- tým modlitbám, jichž jsem byl i já uznán za hodna. A tím více velebím a slavím slitovnost Boží – to on vštípil v srdce mého vladyky takové nařízení, z něhož bude užitek a ovoce mé duši a hrdost i radost mému tělu na věčnosti i na tom- to světě. Co mám nyní odpovědět vaší vladycké pravomoci? Tak či onak je to pro mě těžké. Když neuposlechnu vašeho nařízení, je psáno, že neposlušný syn bude vydán záhubě,50 zatímco pokud se s horlivostí podřídím, o tom on praví: Co je hlubšího než ty, nevyhledávej, a co je silnější než ty, nezkoumej.51 A proto mě přepadl strach a nepokoj, má mysl se rozbouřila, padl jsem na zem a vědění se mi ne- dostávalo. Ale za lepší jsem považoval pokořit se před nařízením svého pána – a tím jsem opět nabyl sil; i povstal jsem díky vaší bohumilé a svaté modlitbě a díky znamení kříže, kterým mně nehodnému požehnala vaše pravice, stále obětující Bohu; a rovněž jsem se poučil z výroku nejpřednějšího mezi mudrci Šalomouna, totiž: Ber si příklad z mravence, lenochu, a staň se dělníkem jemu podob­ ným.52 Neboť jako on na sebe pilně nakládá zrnko pšenice, které je větší než on sám, dokud je nezvedne a neodnese jako svou potravu, tak i já jsem se s hor- livostí pustil do díla, abych zvedl to, co je silnější než já. A přání mého srdce kéž vyplní Pán! I vypsal jsem podle svého nehodného rozumu pravdivě a beze lži stručné Utrpení svatého mučedníka s jeho milostí a přímluvou a předložil jsem ho to- bě, svému pánu. A opět za ně prosím a modlím se: Kéž je schválí Pán ve vašem srdci a v srdcích všech zbožných a Krista milujících lidí, kteří si je přečtou, aby má nehodná osoba znovu a opět brala podíl z vašich modliteb. Sedmého dne měsíce ledna 50 Dt 21,20–21; srov. např. i napomínání syna v Př 13,1. 51 Sír 3,21; tak čte Č’elidze podle rukopisů Ath. 57 a Sin. 11, dříve (např. Kekelidze) podle ostatních rukopisů zjevně porušeně: Co je nižšího než ty, nevyhledávej, a co je silnější než ty, nesuď. 52 Př 6,6–9. [Umučení svatého Haba]

415 UMUčEní svatého a blažEného MUčEdníka kristova haba, který byl umučen v Kharthli, ve městě Tbilisi,53 rukama Saracénů;54 vylíčené Janem, synem Sabanovým podle nařízení Samuela, z vůle Kristovy katholika kharthlijského55 Kapitola první: Vypravování, zpráva, poučení a připomínka o novém mučedníku Habovi pro shromážděné služebníky Boží a milovníky mučedníků Kapitola druhá: Příchod do Kharthli a křest svatého a blaženého Haba Kapitola třetí: Utrpení svatého Haba Kapitola čtvrtá: Chvála vytouženého mučedníka Haba kaPitola První Zpráva pro shromážděné služebníky Boží, poučení těm, kteří milují mučední­ ky, a připomínka nového mučedníka svatého Haba Milí [nebeského] Otce, přátelé a služebníci Krista, syna Božího a následníci Ducha svatého! Vidím, že vás Bůh zná a vy znáte Boha, pročež jsem vás na- zval Kristovými služebníky a přáteli; služebníky proto, že jeho ctihodnou krví jste vykoupeni,56 a přáteli proto, že jsme jím stvořeni a z jeho vůle narozeni a je- ho láskou pokřtěni. Nyní vás prosím ve jménu Krista, abyste mi s ochotným srdcem popřáli sluchu: jako mě budete slyšet svými viditelnými smysly, tak ke mně tím spíše 53 V originále Thpilis­i. 54 Saracéni v originále Sarkinoz­ni. 55 Původní titul, v gruzínském znění C’amebaj c’midisa da netarisa moc’amisa Khristçsisa Habojsi, romeli ic’ama Kharthls šina, khalakhsa Tphiliss. 56 1K 6,20. [Umučení svatého Haba]

416 obraťte bádavý sluch svého srdce a rozumu a pohostěte u sebe tato má slova, neboť jsou [vyřčena] pro Krista a jeho milé mučedníky. Přijměte je ve stanech svých těl a přichystejte jim tam příbytek, neboť Pán si přeje usídlit se ve vašich tělesných schránách, jak pravil svatý apoštol Pavel, učitel církví, totiž: Jste chrá­ my Boží a Duch svatý bydlí mezi vámi;57 podobně Pán mluví ústy prorokovými: Přišel jsem, abych se usídlil mezi vámi,58 a ve svatém Evangeliu přece říká, že Kris­ tovo království je ve vašich srdcích.59 A proto, moji milí, kéž vás neobtěžuje naslouchání těmto slovům, abychom se pustě nenamáhali, já slovem, vy posloucháním, a kéž nám pak Pán oplatí mzdou za naše lopoty! A nejen mně jedinému náleží poslouchat o vytouženém utrpení svatého mučedníka, nýbrž i vám všem se patří podivovat spolu se mnou [jeho ctnosti], neboť žijeme ve zkrácených časech60 sedmého tisíciletí, a o těch časech Pán praví, že mnozí zbloudí a mnohé svedou;61 a apoštol Pavel píše Timoteovi, že přijde čas, kdy [lidé] nesnesou životodárné učení, nýbrž podle své libovůle si sami seženou učení vlastní, aby jim laskalo uši, a odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím;62 a to se za nynějšího času mezi námi naplňuje. Neboť naši vládcové, pánové nynějších dob, léčka- mi svého svévolného učení od Krista sami odpadlí, mnohé z nás, kteří stojíme na samotném kraji této země, ukrutně a věrolomně, svůdnými nástrahami zlá- kali a odvedli z cesty spravedlnosti; i zhřešili proti pravdě evangelia Kristova ti, kteří už pět set let či ještě déle věřili ze svaté milosti křtu. Od té doby až podnes se synové křesťanští pokřivovali, někdo násilím, někdo lží, někdo z mla- dické nevědomosti a někdo z licoměrnosti. A my ostatní, kteří jsme zůstali věrní, otročíme násilí a spoutaní nedostatkem a chudobou jako okovy, strádají- cí, mučení a zle trápení jejich daněmi, ze samého strachu ztrácíme síly a potá- címe se jako rákosí, vlnící se v silném větru. Ale v lásce a bázni Boží, trpíce hořem na známých cestách svých otců, přece se nevzdalujeme od jednoroze- ného Syna Božího. A v takové době se objevila mohutná postava svatého mučedníka; ten ale od počátku nebyl jedním z nás, nýbrž neznaje naše vyznání, přišel jako cizinec s cizí vírou – a poznal Krista, našeho Boha; pročež dnes tento nový svátek a shromáždění k poctě svatého a nového mučedníka opět ověnčily církev jako korunou a celá obec křesťanů byla společně osvícena; [vždyť] všichni lidé jsou v tento den hodni přebohatě obětovat na znamení vděčnosti Kristu, našemu 57 1K 3,16. 58 Za 2,14. 59 L 17,21. 60 Podle Č’elidzovy konjektury, opravující přívlastek časů šemokrebulsa („shromáždě- ných“) na šemoklebulsa („zkrácených“). 61 Mt 24,5,11. 62 2Tm 4,3–4. [Umučení svatého Haba]

447 k otázcE UnionisMU a ProtirEforMacE za tUrEckého ohrožEní střEdní EvroPy Václav Huňáček Uherskému království připadla od jeho vzniku role jihovýchodní brány stře- doevropského prostoru. Na rozdíl od českých zemí se Uhry nestaly součástí Svaté říše římské a nastaly v nich od počátku značně odlišné poměry, pokud jde o vztah západního a východního křesťanství. Pokud však jde o antické Imperium Romanum, je zde naopak jedno historic- ké paradoxon: naše Bohemia byla jen jeho barbarským předpolím, zatímco uherská Pannonia byla jeho významnou provincií. Dodnes o tom svědčí četné památky nejranějšího latinského křesťanství v této vlasti tak výrazného světce, jakým byl sv. Martin. Pozoruhodným jevem nejnovějších dějin Uherska je, že zachovalo latinu jako státní jednací jazyk (včetně novin a projevů na sněmu) nejdéle ze všech zemí Evropy – až do poloviny 19. století. Křesťanská východořímská Byzanc projevila zájem o toto území již na sa- mém počátku svých tisíciletých dějin, mezi Efezským (431) a Chalkedonským (451) ekumenickým koncilem, kdy sem přitáhli první asijští předchůdci Maďarů – Hunové, hlavní hybatelé Velkého stěhování národů. Císař Theodosius II. vyslal k jejich vládci Attilovi svého vyslance Priska roku 448, kdy ke břehům původně římské, Kelty obývané, Británie přirazili germánští Anglosasové a na Pannonii se začali valit Slované. Je podivuhodné, že gótské jméno „Biče Božího“ dodnes vzrušuje nejen Turky, kteří operací „Attila“ nazvali svůj vpád na Kypr roku 1974. Attila je stále jedním z oblíbených křestních jmen maďarských nekatolíků a vrcholem všeho je oficiální odhalení Attilovy sochy v nadživotní velikosti slovenskými Maďary v jihoslovenském Číčově v roce 2005. Pomník Cyrila a Metoděje v balatonském Zalaváru oproti tomu zdůrazňuje, že Pannonie v době své sounáležitosti s Velkou Moravou byla jednou z ko- lébek staroslověnského křesťanství, které spolu se západními, jižními a vý- chodními Slovany sdíleli také východní Románi. Všechna tato etnika se pod maďarskou nadvládou sešla v Uherském království a pozdějšími migracemi (valašská kolonizace po Karpatech a exodus Srbů a Chorvatů na sever a Rusínů

448 Václav Huňáček na jih) se k sobě ještě více přiblížila. Rusíni (Oroszok) byli zpravidla tělesnými strážci uherských králů jakožto „gens fidelissima“ a nechyběli ani mezi nema- ďarskými strážci západních hranic (Rusovce u Bratislavy). Pokud jde o christianizaci přímo maďarského etnika Uher, předběhla zde Byzanc nejen svého rivala Bulharsko s jeho autokefálním patriarchátem, zá- polícím s bogomilským kacířstvím, ale také všechna západokřesťanská centra od Pasova až po Prahu (sv. Vojtěch). Dávno před vznikem Štěpánova apoštol- ského království a ostřihomské i kaločské latinské metropolitní provincie po- křtil ekumenický patriarcha konstantinopolský Theofylaktos (933–956), údajný křtitel sv. Olgy Ruské, první příslušníky maďarské vládnoucí vrstvy a poslal do Uher misijního biskupa Hierothea. Zde je třeba spatřovat prvopočátky cařihradských nároků na církevní pravomoc nad křesťany byzantského ob- řadu v Uhrách. Tato jurisdikce přetrvala, na rozdíl od Moskevské Rusi, pád Byzance a podobně jako v polsko-litevském soustátí se udržela až do uzavírání dodnes existujících unií s římským papežstvím v Zakarpatí, Haliči a Sedmi- hradsku, které probíhalo souběžně s protireformačním úsilím za znovudobý- vání území, ovládnutých Turky. Na rozdíl od předchozích unií, od Bulharské (roku 1204) až po Lyonskou (roku 1274), byla unie uzavřená na koncilu ve Florencii roku 1439 již pod pří- mým vlivem turecké expanze. Podepsal ji byzantský císař Jan VIII. Paleolog a jeho konstantinopolský ekumenický patriarcha Josef II., stejně jako před- stavitelé dalších tří ortodoxních patriarchátů: alexandrijského, antiochijského a jeruzalémského. Posléze se připojily též patriarcháty heterodoxní: arménsko- -gregoriánský, syrsko-jakobitský, egyptsko-koptický a asyrsko-nestoriánský. Moskevský metropolita Řek Isidor byl za přijetí a prosazování Florentské unie na Rusi sesazen a Moskva se roku 1448 navždy rozešla se svým cařihrad- ským patriarchátem a nastoupila cestu k úplné autokefalitě a postavení Třetí- ho Říma. Isidor, vyznamenaný kardinálským kloboukem zůstal v Itálii, stejně jako největší byzantský protagonista Florentské unie Jan kardinál Béssarion (Vissarion), arcibiskup níkajský, neboť i cařihradský patriarchát se po pádu Byzance roku 1453 pod vládou tureckého sultána musel zříci Florentské unie, kterou již předtím odsuzovala také většina byzantských laiků i hierarchů, kteří proti římskému papeži neváhali jednat i s pražskými utrakvisty. Z římské strany je možno označit za dva největší iniciátory a exponenty této unie dominikána Jana Stojkoviće z Dubrovníku a Juliána kardinála Cesarini. Oba spojoval vztah k českému husitství. První byl jeho největším ideovým oponentem, druhý proti němu vytáhl v čele křižáckých vojů (bitva u Domažlic roku 1431). Oba byli přesvědčeni, že české husitství je neméně nebezpečné než expanze tureckého islámu. V úporné snaze poskytnout východním křesťanům slíbenou pomoc proti nezadržitelně postupujícím Turkům přesvědčil kardinál Cesarini polsko-uher- ského krále Vladislava III. Jagellonského, aby se postavil do čela vůbec po- sledního křížového tažení křesťanů proti muslimům. V katastrofální porážce

471 Christianity and MonastiCisM in Egypt anEb nový a vitální fEnoMén na Poli koPtských stUdií Marek Dospěl V této souborné recenzi chci představit jednu poměrně novou tradici kopto- logického bádání, a sice mezinárodní sympozia, která v Egyptě od roku 2002 organizují Saint Mark Foundation for Coptic History Studies (Ohio, USA) a Saint Shenouda the Archimandrite Coptic Society (California, USA). Koptská společnost sv. archimandrity Šenúteho byla založena roku 1979 v Los Angeles ve Spojených státech amerických jakožto nezisková organizace, která si položila za cíl sloužit diasporním koptům v upevňování jejich kulturních a náboženských kořenů systematickým oživováním koptského křesťanského dědictví v nejširším smyslu toho slova. Se všemi právními náležitostmi byla Společnost ustavena o pár let později, roku 1983. Její současné sídlo se nachází nedaleko kostela sv. Marka v Los Angeles – prvního koptského kostela na americkém západním pobřeží. Společnost je členem ústřední koptologické in- stituce – Mezinárodního sdružení koptských studií (International Association of Coptic Studies).1 Také Nadace sv. Marka pro studium koptských dějin má své ústředí ve Spoje- ných státech amerických, ve městě Shaker Heights, a je neziskovou organizací. Káhirskou pobočku najdeme na Zamáleku. Její především odborné cíle se promítají do vydávání vědecké literatury a projevily se např. i v tom, že Nada- ce spolupořádala zatím poslední mezinárodní koptologický kongres (zprávu o něm viz na s. 521–522 této revue). Obě jmenované instituce v Los Angeles spojenými silami vydávají ročen- ku Coptica (ISSN 1541-163X), jejíž první svazek vyšel roku 2002. Přímým předchůdcem této ročenky je Bulletin of the St Shenouda the Archimandrite Coptic Society, kterého mezi roky 1984 a 2001 vyšlo šest čísel. V ročence jsou publi- kovány vědecké články (především anglické) z širokého spektra koptologického bádání se zvláštním zřením k egyptskému křesťanství. 1 S využitím zdrojů na webu Společnosti (http://www.stshenouda.com/index.htm).

472 Marek Dospěl Obě instituce se ale společně pustily i do dalšího velkého podniku, o kterém tu chci referovat především. Gawdat Gabra, dlouholetý ředitel Koptského muzea v Káhiře je spiritus agens sympozií, na nichž už od roku 2002 dochází k setkávání pestrého spektra koptologických témat, vztahujících se vždy ke konkrétní lokalitě či oblasti křesťanského Egypta. Myšlenku koptologických sympozií organizovaných podle regionálního klíče pod zastřešujícím názvem Christianity and Monasticism in Egypt Gabra prezentoval roku 1999 a setkal se s pochopením u alexandrejského patriarchy Šenudy III., s jehož podporou se z prvotního nápadu stala tradice nesoucí bohaté plody. Proceedings of the Wadi al-Natrun Symposium (Wadi al-Natrun, Egypt, February 1–4, 2002), part I. In: Coptica 2 (2003), ISSN 1541-163X, brožované. Proceedings of the Wadi al-Natrun Symposium (Wadi al-Natrun, Egypt, February 1–4, 2002), part II. In: Coptica 3 (2004), ISSN 1541-163X, brožované. První sympozium bylo věnováno oblasti z nejproslulejších – Wádí en-Natrún, čili starověké Skétis. Pod názvem Christianity and Monasticism in Wadi al-Natrun se sympozium 1.–4. ledna 2002 uskutečnilo přímo v jednom z klášterů v údolí, v rezidenci patriarchy Šenudy III. v klášteře sv. Pšóje (či Bišaje). Kromě úvod- ního slova patriarchy na téma současného mnišství praktikovaného v oblas- ti Wádí en-Natrún zaznělo 23 referátů k nejrůznějším aspektům křesťanství a dějin oblasti. Šestnáct z referátů bylo poté vybráno k otištění v již zmíněném časopise Coptica: po osmi příspěvcích v číslech 2 (2003) a 3 (2004). Témata sahala od geologie přes archeologii, architekturu, restaurátorství a umění až k dějinám, literatuře a teologii. První svazek sborníku otevírá přehledová studie od „otce“ moderní koptologie, Martina Krauseho, nazvaná „The Importance of Wadi al-Natrun for Coptology“. Autor – tou dobou již několik let na penzi – v ní načrtává dějiny vzniku koptologie jakožto samostatného vědního obo- ru a následně definuje předmět zájmu tohoto mladého oboru a snaží se pou- kázat na jeho komplexnost a propojenost s řadou jiných, příbuzných disciplín, aby závěrem – s vírou, že přítomný podnik stojí na počátku nové etapy výzku- mu tak vzácné lokality – nastínil pestrost témat a dílčích disciplín, pro něž je právě Wádí en-Natrún bohatým zdrojem. Svým úvodem Krause výtečně ilu- stroval opodstatněnost regionálně koncipovaných vědeckých sympozií a publi- kací za účasti odborníků z dílčích oborů (nejen) koptologického bádání. Zbýva- jící příspěvky prvního svazku uveďme aspoň jejich výmluvnými názvy: „The Multiethnic Character of the Wadi al-Natrun“ (Karl-Heinz Brune), „Wadi

Christianity and MonastiCisM in Egypt… 473 al-Natrun and the History of the Patriarchs of Alexandria“ (Johannes den Heijer), „Wadi al-Natrun and Coptic Literature“ (Siegfried G. Richter), „Wadi Natrun in Geologic History“ (Rushdi Said), „Figures in the Carpet. Macarius the Great, Isaiah of Scetis, Daniel of Scetis, and Monastic Spirituality in the Wadi al-Natrun (Scetis) from the Fourth to the Sixth Century“ (Tim Vivian), „Consecration of the Myron at Saint Macarius Monastery (MS 106 Lit.)“ (Youhanna Nessim Youssef), „Liturgy at Wadi al-Natrun“ (Ugo Zanetti). Druhý svazek proceedings je celý zaměřen na koptské umění a restaurátorské práce. Obsahuje následující příspěvky: „Scetis at the Red Sea. Depictions of Monastic Genealogy in the Monastery of St. Antony“ (Elizabeth S. Bolman), „On the Architecture at Wadi al-Natrun“ (Peter Grossmann), „The Ornamental Repertoire in the Wall-paintings of Wadi al-Natrun – Remarks on a Methodical Approach“ (Suzana Hodak), „Art in the Wadi Naturn. An Assessment of the Earliest Wall Paintings in the Church of Abu Makar, Dayr Abu Makar“ (Lucy- -Ann Hunt), „A Play of Light and Shadow. The Stuccoes of Deir al-Surian and their Historical Context“ (Matt Immerzeel), „Results of the Recent Restoration Campaigns (1995–2000) at Dayr el-Sourian“ (Ewa Parandowska), „Indigo and Madder Finger Prints and Brush Strokes. Notes on Six Byzantine Great Deesis Icons of Wadi Natrun Monasteries and their Egyptian Origin“ (Zuzana Skálová), „History through Inscriptions. Coptic Epigraphy in the Wadi al-Natrun“ (Jacques van der Vliet). Hlavním redaktorem obou dílů sborníku – nemýlím-li se na základě nejas- ných údajů – byl Hany N. Takla, prezident Koptské společnosti sv. archimandrity Šenúteho. Oba svazky jsou pečlivě vypraveny, jen s nemnoha chybami a nesrov- nalostmi, příspěvky jsou seřazeny podle abecedního pořádku jmen autorů, odkazy a citace literatury jsou odkázány do poznámkového aparátu pod čarou – průběžně na konci každé stránky. Pouze za některými příspěvky je připojen soupis citované literatury, avšak i v tom případě jsou bibliografické citace pod čarou v textu nekráceny (příspěvek Tim Vivian). K Zanettiho článku je připo- jen seznam zkratek nejčastěji citovaných pramenů, zatímco ostatní literatura je i zde citována pod čarou vždy v plném znění. Toto řešení formální stránky místy neúnosně přetěžuje podčarový aparát a plýtvá místem; jak však uvidíme u svazků z dalších sympozií, později bylo přijato racionálnější řešení. Gawdat Gabra (ed.), Christianity and Monasticism in the Fayoum Oasis. Essays from the 2004 International Symposium of the Saint Mark Foundation and the Saint Shenouda the Archimandrite Coptic Society in Honor of Martin Krause, Cairo – New York: American University in Cairo Press, 2005, xxxiv + 322 s., ISBN 977 424 892 9, pevná vazba s přebalem.

474 Marek Dospěl Druhé sympozium se konalo dva roky nato, v únoru 2004, a za předmět zájmu si vybralo další z nejproslulejších egyptských lokalit – oázu Fajjúm. Účastníky mezinárodního setkání badatelů hostil biskup Abram, opat místní- ho kláštera Dér el-c Azab. I tentokrát bylo spektrum příspěvků více než pestré. Následujícího roku spatřil světlo světa sborník, vydaný pod redakcí G. Gabry (předmluva na s. xv–xvii) v American University in Cairo Press. Svazek vlast- ně představuje první ucelené pojednání o křesťanství ve Fajjúmu a je věnován Martinovi Krausemu za jeho půlsetleté zásluhy o obor a dědictví koptské kul- tury – jeho bibliografie na stranách xix–xxxiv celý svazek otevírá (Lucia Lan- gener, „Bibliography of Martin Krause“). Přehledovou kapitolu o významu, dějinách a perspektivách vědeckého výzkumu fajjúmské oblasti napsal Sieg- fried G. Richter („The Importance of the Fayoum for Coptic Studies“, s. 1–9). Zbývajících čtyřiadvacet příspěvků je rozděleno do tří velkých sekcí: Jazyk a literatura; Umění, archeologie a hmotná kultura; Záchrana. Roger Bagnall se v příspěvku „Linguistic Change and Religious Change“ (s. 11–19) snaží analyzovat výpověď pramenů právě z Fajjúmu k otázce vzniku a prosazení se koptštiny jako jazyka a písma raného egyptského křesťanství a všímá si především úlohy egyptských (tj. pohanských) chrámů a koptských klášterů.2 Bagnall se vypořádává s ústředním termínem koptské jazykovědy pro rané fáze koptštiny, kterým je „Old Coptic“ (stará koptština), aby po analýze několika různorodých příkladů považovaných za „starou koptštinu“ nakonec konstatoval, že 1) koptské písmo zjevně nebylo primárně uvedeno na scénu v úloze písma pro rituální texty, nýbrž jako pokus o objasnění textů psaných v již obtížně srozumitelné hieratice, a že 2) zřejmě existovalo více souběžných pokusů o plnohodnotný systém písma založeného na řecké alfabétě a démot- štině. Anne Boud’hors v příspěvku „Manuscripts and Literature in Fayoumic Coptic“ (s. 21–31) vysvětluje historické důvody pro chabou dochovanost lite- rárních textů ve fajjúmské koptštině, poté nabízí členění textů dochovaných v literárních formách fajjúmského dialektu do několika skupin a nakonec po- jednává o nedávno editovaném Proroctví o Egyptě ze 4. či 5. století; závěrem je připojen soupis literárních textů dochovaných ve fajjúmštině. Karl-Heinz Brune v příspěvku „Schooldays in the Fayoum in the First Millenium“ (s. 33–43) představuje fajjúmské rukopisné doklady „školních“ cvičení, v řečtině i kopt- štině. Stephen J. Davis se ve svém příspěvku („Biblical Interpretation and 2 Souvislostmi mezi jazykovými a náboženskými změnami v egyptské společnosti v době římské nadvlády se zabýval již ve svých dřívějších studiích: „Religious Conversion and Onomastic Change in Early Byzantine Egypt“, in: Bulletin of the American Society of Papyrologists 19 (1982), s. 105–124, a „Conversion and Onomastics – a replay“, in: Zeitschrift für Papyrologie und Epigraphik 69 (1987), s. 243–250 (v od- povědi na: Ewa Wipszycka, „La valeur de l’onomastique pour l’histoire de la christianisation de l’Égypte. À propos d’une étude de R. S. Bagnall“, in: Zeitschrift für Papyrologie und Epigraphik 62 (1986), s. 173–181).

Christianity and MonastiCisM in Egypt… 475 Alexandrian Episcopal Authority in the Early Christian Fayoum“, s. 45–61) zabývá motivací alegorického výkladu Písma prosazovaného ve 3. a 5. století ve Fajjúmu alexandrejskými patriarchy Dionýsiem a Kyrillem I. s ohledem na autoritu jejich úřadu a na utváření alexandrejské orthodoxie. Stephen Emmel pojednává o významném a již publikovaném souboru koptských tzv. rukopi- sů z el-Hamuli („The Library of the Monastery of the Archangel Michael at Phantoou (al-Hamuli)“, s. 63–70). Následuje příspěvek o dalším, tentokrát manichejském rukopisném souboru z pera Siegfrieda G. Richtera („The Coptic Manichaean Library from Madinat Madi in the Fayoum“, s. 71–78). Jacques van der Vliet („Reconstructing the Landscape: Epigraphic Sources for the Christian Fayoum“, s. 79–89) mapuje epigrafickou pramennou základnu pro Fajjúm a argumentuje pro soubornou interpretaci nápisového materiálu z ob- lasti, která se nemůže obejít bez zasazování této „roztroušené evidence“ do původního kontextu času a místa a bez využití dalších archeologických a pí- semných pramenů ze stejné oblasti. Poslední kapitolou v první sekci je literár- něhistorické pojednání „The Monastery of Qalamun during the Fourteenth and Fifteenth Centuries“ (s. 91–102) od Youhanny Nessima Youssefa. Společným jmenovatelem několika příspěvků z druhé sekce sborníku je archeologický výzkum vedený polskou misí od roku 1986 v Dér el-Malak Ghubraíl (klášter archanděla Gabriela) na lokalitě Naqlún. Základní informa- ce o zaměření a průběhu dosavadního výzkumu a o topografii lokality přináší příspěvek Włodzimierza Godlewskeho, vedoucího projektu („Excavating the Ancient Monastery at Naqlun“, s. 155–171). V jiném příspěvku Godlewski informuje o výzkumu pohřebiště A z 11.–14. stol. v sektoru původního kláštera („The Medieval Coptic Cemetery at Naqlun“, s. 173–183). Tunikám z téhož pohřebiště se věnuje Barbara Czaja-Szewczak v příspěvku „Tunics from Naqlun“ (s. 133–142), popis a typologii košíků a rohoží z téhož místa, používaných zřejmě v rituálním pohřebním kontextu, nabízí Anetta Łyżwa-Piber v pří- spěvku „The Basketry from Excavations at Naqlun“ (s. 231–245). Obleče- ním z někdejšího centra oázy se v příspěvku „A Textile Puzzle from Arsinoë“ (s. 143–153) zabývá Cäcilia Fluck, která se pokouší o identifikaci a analýzu zlomků dvou tunik ze sbírky G. Schweinfurtha (1836–1925), roztroušených dnes v několika evropských sbírkách. Dominique Bénazeth, která dlouhodo- bě pracuje na katalogizaci souboru kovových předmětů z Koptského muzea v Káhiře,3 v příspěvku „Metal Objects from the Fayoum in the Collection of the Coptic Museum in Cairo“ (s. 103–117) představuje ty předměty, u nichž lze za místo původu považovat Fajjúm. Snad nejznámějšími předměty spojenými s Fajjúmem jsou mumiové tzv. fajjúmské portréty; Marie-Hélène Rutschowscaya v příspěvku „Fayoum Portraits and Their Influence on the First Coptic Icons“ 3 Prozatím vyšel jeden svazek: Dominique BénaZeTH, Cataloque général du Musée copte du Caire, Objets en métal, tome I, Le Caire: Institut français d’archéologie orientale, 2001 (Mémoires de l’IFAO, 119).

476 Marek Dospěl (s. 247–255) osvětluje kontinuitu mezi touto předkřesťanskou kultickou des- kovou malbou (vytrácí se koncem 4. stol. v souvislosti s končící praxí mumi- fikace) a nejstaršími koptskými ikonami z pátého a šestého století. Dva další příspěvky se týkají antické vesnice Tebtunis: o výsledcích vykopávek na místě osídlení z byzantské a arabské doby přehledně informuje Ramez W. Boutros v článku „The Christian Monuments of Tebtunis“ (s. 119–131), kde z hmotné kultury vyvozuje i závěry o hospodářské a náboženské funkci zkoumané lo- kality; o kostelech na lokalitě podle starší archeologické dokumentace pojed- nává Peter Grossmann v příspěvku „The Early Christian Churches of Tebtunis Discovered by the Italian Mission in 1930–1933“ (s. 197–208). O nejnověj- ších ruských výzkumech na jižní hranici oázy pojednává Alexei Krol v pří- spěvku „The RIEC Archaeological and Anthropological Surveys at the Site of Dayr al-Banat“ (s. 209–216). Koptskému světci moderní doby – anbovi Abraamovi I., který v letech 1881–1914 zastával úřad biskupa Fajjúmu, Bení Suefu a Gízy, a jeho portrétům se věnuje Zuzana Skálová v příspěvku „Tradition Veiled in a Postmodern Form: Commemorative Art in the Shrine of Anba Abraam“ (s. 265–278). Z příspěvků druhé sekce zbývá uvést ještě tyto: „Early Christian Burials in the Fayoum“ (C. Wilfred Griggs, s. 185–195), „Archaeo- logical Remains of Everyday Life in the Fayoum“ (Suzana Hodak, s. 217–229) a „Christian Funerary Stelae from the Fayoum“ (Sofia Schaten, s. 257–263). Poslední sekci sborníku tvoří dvě studie věnované restaurátorství. Ewa Pa- radowska informuje o nálezu a restaurování nástěnných maleb v kostele staré- ho kláštera sv. archanděla Gabriela v Naqlúnu, provedeném v letech 1991–1997 polskou archeologickou misí („Preservation of the Wall Paintings in the Church of the Archangel Gabriel at Naqlun“, s. 279–287). Konferenční sbor- ník uzavírá příspěvek „The Relation between the Fayoum and the Monastery of al-Suryan in the Late Medieval Period“ (s. 289–295) od otce Bigoula el- -Sourianyho, který se v něm především na základě studia kolofonů v rukopi- sech knihovny Syrského kláštera ve Wádí en-Natrún snaží načrtnout spojitost tohoto kláštera s Fajjúmem, avšak většina textu se zabývá životem a působe- ním opata Yuhanny al-Fayyumiho († 1830), který v tomtéž klášteře vykonával funkci konzervátora knih. Gawdat Gabra – Hany N. takla (eds.), Christianity and Monasticism in Upper Egypt, vol. I: Akhmim and Sohag, Cairo – New York: American University in Cairo Press, 2008, xxii + 350 s., ISBN 978 977 416 122 3, pevná vazba s přebalem. Zatím poslední sborník představuje první z řady svazků věnovaných Horní- mu Egyptu – obsahem jsou studie zaměřené na dějiny křesťanství v regionu

Christianity and MonastiCisM in Egypt… 477 dnešních měst Achmímu (antická métropolis Panopolis) a Sohágu. Sympozium se konalo 1.–5. února 2006 v Sohágu v klášteře sv. Šenúteho (asi 347–465) a sborník je dedikován současnému alexandrejskému patriarchovi Šenúdovi III., který má zásluhy nejen o tato sympozia, ale i o obrodu koptské církve v posledních desetiletích vůbec. Svazek otevírá předmluva prezidenta Nadace sv. Marka, Fawzyho Estafanouse (s. xvii–xviii), následovaná společným úvodem od obou editorů (s. xix–xii). Pětadvacet příspěvků sborníku je jako u předešlého svazku rozděleno do tří sekcí: Language and Literature; Art, Archaeology, and Material Culture; Preservation. Většina autorů se věnuje otázkám souvisejícím se sv. Šenútem nebo Šenúteho čili Bílým klášterem (Dér anbá Šenúte čili Dér el-Abjad), v němž světec v letech 385–465 žil jako opat a přivedl ho k velkému rozkvětu. Sv. Šenúte je považován za „tvůrce“ literární koptštiny a nejklasičtějšího autora koptské literatury. Jeho devítisvazkovým spisem Kánony se v příspěv- cích zabývají: Heike Behlmer („,Do Not Believe Every Word Like the Fool…!‘. Rhetorical Strategies in Shenoute, Canon 6“, s. 1–12), Anne Boud’hors („Some Aspects of Volume 8 of Shenoute’s Canons“, s. 13–20) a Bentley Layton („The Ancient Rules of Shenoute’s Monastic Federation“, s. 73–81).4 Stephen Emmel, jenž dal šenútovskému bádání zásadní impulz doktorskou prací obhájenou r. 1993 na Yale University, v níž rekonstruoval a uspořádal korpus Šenúteho li- terárního díla,5 se v příspěvku „Shenoute’s Place in the History of Monasticism“ (s. 31–46) zabývá světcovou biografií a možnostmi, které nám pro toto studium skýtají jednotlivé spisy z jeho pozůstalosti. Vztahem mezi Šenúteho životopi- sem připisovaným jeho žákovi Besovi a hymnem na Šenúteho v difnáru kopt- ské liturgie se zabývá Nashaat Mekhaiel („Shenoute as reflected in the Vita and the Difnar“, s. 99–106). Vzájemný poměr jednotlivých redakcí Šenúteho životopisu zkoumá Nina Lubomierski, aby konstatovala, že nejstarší verze se dochovala v arabském překladu, přičemž ale žádná z dochovaných redakcí není původním textem, který by se dal připsat Besovi („The Coptic Life of Shenoute“, s. 91–98). Mark N. Swanson se ve svém článku ptá, zda koptské texty v arabštině mohou nějak pomoci při studiu Šenúteho písemností v kopt- štině, a referuje o dvou rukopisech homilií, které jsou připisovány Šenútemu sice neprávem, ale přesto mají pro (nejen) šenútovské bádání svou hodnotu („Searching for Shenoute. A Copto-Arabic Homilary in Paris, BN arabe 4796“, s. 143–153). Poslední z této skupiny příspěvků napsal Samuel Moawad a zabývá se v něm vztahy sv. Šenúteho s alexandrejskými patriarchy a vůbec oficiálními 4 Tzv. mnišskou federací se rozumějí tři kláštery (Bílý klášter, Rudý klášter, ženský klášter ve vsi Trifiú), které sv. Šenúte za svého života spravoval a které dohroma- dy s poustevnami ve skalním valu lemujícím nilské údolí skutečně tvořily cosi jako federaci. 5 Později publikováno: Stephen emmel, Shenoute’s Literary Corpus, 2 sv., Louvain: Peeters, 2004 (Corpus Scriptorum Christianorum Orientalium, sv. 599 a 600).

478 Marek Dospěl dobovými vztahy alexandrejské církve k mnišství („The Relationship of St. Shenoute of Atripe with His Contemporary Patriarchs of Alexandria“, s. 107–119). Jiná skupina příspěvků sborníku se věnuje různým aspektům dějin a hmot- né kultury se vztahem k Bílému klášteru. James E. Goehring – po dílčím závěru, že rozmach Šenútovy federace nebyl podmíněn domnělým úpadkem pachomiovských komunit ve stejné oblasti – analyzuje doklady o interakci obou mnišských uskupení („Pachomius and the White Monastery“, s. 47–57). Otázkami postavení ženských představených ženské komunity Bílého klášte- ra a otázkami genderové (ne)rovnosti se na základě studia Šenúteho Kánonů zabývá Rebecca Krawiec („The Role of the Female Elder in Shenoute’s White Monastery“, s. 59–71). Bílému klášteru jsou věnovány ještě tyto příspěvky: Ugo Zanetti, „Liturgy in the White Monastery“ (s. 201–210); Suzana Hodak, „Snapshots on the Sculptural Heritage of the White Monastery at Sohag: The Wall Niches“ (s. 225–238). Přehled křesťanského nápisového materiálu ze starověké Panopole (dneš- ní Achmím) a Bílého kláštera ve společném příspěvku podávají Sofia Schaten a Jacques van der Vliet („Monks and Scholars in the Panopolite Nome. The Epigraphic Evidence“, s. 131–142). Z archeologické sekce je třeba jmenovat ještě následující badatele a příspěvky: Cäcilia Fluck, „Akhmim as a Source of Textiles“ (s. 211–223); Dale Kinney, „The Triconch Sanctuaries of Sohag“ (s. 239–252); Ashraf Alexandre Sadek, „Two Witnesses of Christian Life in the Area of Balyana. The Church of the Virgin and the Monastery of Anba Moses“ (s. 253–267); Zuzana Skálová, „Toward an Understanding of the „Akhmim Style“ Icons and Ciboria“ (s. 269–280); otec Bigoul al-Suriany, „Coptic Art during the Ottoman Period. Documentation of the Akhmimic Style“ (s. 281–303). Do sekce restaurátorské patří jen příspěvek Elizabeth S. Bolman o probí- hajícím projektu na konzervaci nástěnných maleb v kostele Rudého klášte- ra („The Red Monastery Conservation Project, 2006 and 2007 Campaigns. Contributing to the Corpus of Late Antique Art“, s. 305–317). Problematice přítomnosti a možnosti identifikace manichejců a gnostiků v dostupných pramenech z oblasti Panopole se věnuje Siegfried G. Richter („Manichaeism and Gnosticism in the Panopolitan Region between Lykopolis and Nag Hammadi“, s. 121–229). Do zbývající skupiny můžeme zahrnout příspěvky týkající se literatury, jež nepochází od Šenúteho. Catherine Louis referuje o novodobých osudech kdysi jistě skvělé knihovny Bílého kláštera („The Fate of the White Monastery Library“, s. 83–90). Konkrétně o dějinách a povaze již publikovaných biblic- kých rukopisů ze stejnojmenného kláštera referuje Hany N. Takla („Biblical Manuscripts of the Monastery of St. Shenoute the Archimandrite“, s. 155–167). Janet Timbie se snaží nově interpretovat rituály k poctě sv. Šenúteho zazna- menané v pařížském rukopise BN Copte 68 z 15. až 16. stol., a to s ohledem

Christianity and MonastiCisM in Egypt… 479 na topografii Bílého kláštera („Once More into the Desert of Apa Shenoute. Further Thoughts on BN 68“, s. 169–178). Jako poslední zbývá uvést příspě- vek, v němž Youhanna Nessim Youssef představil žalmy a doxologie složené v bohajrské koptštině k poctě sv. Šenúteho („Bohairic Liturgical Texts Related to St. Shenoute“, s. 179–199). Tímto jsem aspoň ve stručnosti představil růz- norodé příspěvky i z posledního vydaného sborníku k tématu Christianity and Monasticism in Egypt. Poslední dva recenzované sborníky se svou koncepcí a úpravou od první- ho liší číslováním příspěvků, jako by to byly kapitoly jedné knihy, ale přede- vším racionálnějším pojetím poznámkového aparátu a bibliografie. Soupis li- teratury, společný pro všechny příspěvky, je zařazen na závěr knihy, odkazy na literaturu a vysvětlivky jsou v jednotlivých příspěvcích odkázány do pozná- mek umístěných za každým příspěvkem zvlášť, přičemž literatura je zde cito- vána zkráceně podle vzoru „příjmení rok vydání“. I oběma těmto sborníkům by naopak prospěl index pojmů a jmen. Každý z obou obsahuje menší počet černobílých ilustrací a jejich celková úprava je zdařilá. Věřím, že již samotné referování o proběhnuvších sympoziích a vydaných sbornících sdostatek ukazuje na přínos zvolené koncepce. Pestrá škála pří- spěvků předních světových odborníků k nejrůznějším aspektům egyptského křesťanství v konkrétních regionech Egypta dává pocítit bohatství koptského dědictví a zároveň dává badatelům i čtenářům možnost „na jednom místě“ načerpat tak různorodé poučení – ať už jde o faktické informace nebo badatel- ské přístupy a promýšlení dalších směrů koptologického bádání. Nelze pomi- nout ani to, že tato sympozia v samotném Egyptě, a především na lokální úrovni zvyšují zájem o zachovávání a studium koptského dědictví. Těším se tedy, že příště budu moci referovat o sborníku ze sympozia, které bylo naplá- nováno na únor 2008 a jehož pozornost se upírala na oblast jihoegyptských měst Naqáda a Qús.

483 arthUr a. vööbUs (1909–1988)* Syrologie patří mezi humanitní disciplíny, které ve 20. století prodělaly nej- bouřlivější vývoj, a její přínos pro dějiny východního křesťanství jako celku je neopomenutelný. V roce 2008 uplynulo dvacet let od skonu historika kultury, filologa, biblisty a patrologa estonského původu Arthura A. Vööbuse, bez jehož dlouholetého úsilí a četných publikací si nelze moderní syrologická bádání představit. život Arthur A. Vööbus se narodil 28. dubna 1909 protestantským rodičům v eston- ském městečku Vara. Vysokoškolské vzdělání získal na univerzitě v Tartu (Tar- tu Ülikool). Ve třiadvaceti letech byl vysvěcen na kněze a v letech 1933–1940 působil jako pastor v tartuském luteránském kostele sv. Pavla. Během okupa- ce Estonska německou a sovětskou armádou uprchl dvakrát do Německa (1940, 1944). Při prvním útěku v roce 1941 byl i se svou ženou Ilsou za anti- fašistické názory nacisty vězněn. V roce 1943 získal na domovské univerzitě doktorát a začal působit jako asistent na fakultě raněkřesťanských dějin, v le- tech 1946–1948 vyučoval jako hostující profesor na Baltské univerzitě v Ham- burku. V roce 1948 mu Luterský seminář v Chicagu (dnes Lutheran School of Theology at Chicago) nabídl profesuru na katedře Nového zákona a raných církevních dějin, kde působil do roku 1977. Poté odešel do penze. V Chicagu také Arthur A. Vööbus 25. září 1988 zemřel. * Tento vzpomínkový text byl sestaven na základě několika publikací, mj. např. fiscHer r. H., ed. A Tribute to Arthur Vööbus, The Lutheran School of Theology at Chicago, Chicago 1977; BrocK s. P. “Arthur Vööbus’ contribution to Syriac Studies”, in: Aram II/1989, s. 294–299, a biografii v int. aplikaci WikiSyriaca.org.

484 aRTHuR a. VööBuS (1909–1988) dílo Dílo Arthura A. Vööbuse čítá na 80 monografií a více než 300 statí, jež pub- likoval v předních odborných časopisech.1 Pouze v různých řadách edice Corpus Scriptorum Christianorum Orientalium (CSCO) autor vydal 26 monografií. Svá díla psal v němčině, angličtině, francouzštině i estonštině. Během života uspořádal na 40 expedic do oblasti Blízkého východu – Turecka, Sýrie, Iráku, Íránu, Egypta a jiných zemí. Prozkoumal desítky klášterních a soukromých kniho- ven, objevil na 2000 na Západě neznámých manuskriptů. Nejvýznamnější nále- zy A. A. Vööbus archivoval na mikrofilmech, jenž obsahují 150 000 stran.2 Tento unikátní materiál se stal výchozím bodem řady prací a ve svém důsled- ku inicioval studium v mnoha směrech. Těžiště badatelského zájmu syrologie shledával A. A. Vööbus v biblistice, dějinách syrského asketismu, církevním právu a syrskojazyčné literární tradici raného středověku. Mnišství. Světovou proslulost si A. A. Vööbus vydobyl pracemi o dějinách syrského asketismu. Z jeho fundamentální History of Asceticism in the Syrian Orient, původně plánované jako pětisvazkové dílo, vyšly pouze tři svazky, z to- ho poslední posmrtně (CSCO 184, 1958; CSCO 197, 1960; CSCO 500, 1988). Zvláštní práce pak věnoval syrské paidei – statutám světských i klášterních škol (The Statutes of the School of Nisibis, PETSE3 12, 1961) a dějinám nejvý- znamnější z nich, Nisibiské akademie (History of the School of Nisibis, CSCO 266, 1966). Biblistika. Biblické texty psané v syrštině (syrské aramejštině) provázely A. A. Vööbuse během celé vědecké kariéry – od prvních publikací v roce 1947 až po jednu z posledních (Studies in the History of the Gospel Text in Syriac, CSCO 496, 1987). Výrazně se zasadil o prosazení názoru, že standardní verze Pešitty je zjevně starší, než se obvykle přepokládalo, a přímo navazuje na text Vetus Syra (nejstarší verze Bible v syrštině). Jeho textologické analýzy přispěly k objas- nění data vzniku palestinského Targumu (Peschitta und Targumim des Pentateuchs, PETSE 9, 1958) a rozbor spisu Knihy Izajášovy nalezeného v roce 1966 (The Book of Isaiah in the Version of the Syro­Hexapla. A Facsimile Edition of Ms. St. 1 V tomto krátkém zamyšlení zcela opomíjíme pro náš účel irelevantní autorovy prá- ce zabývající se dějinami a kulturou Estonska, zejména 14 svazků v řadě Studies in the History of the Estonian People (SHEP) aj. 2 Tato sbírka mikrofilmů je dnes pod názvem „The Professor Arthur Vööbus Col- lection of Syriac Manuscripts on Film“ částečně přístupná na chicagské Luterské teologické škole. Biblista a novozákoník Bruce Metzger (1914–2007) z univerzity v Princetonu označil tento fond za „nejkomplexnější sbírku fotografií syrských manuskriptů, která kdy byla shromážděna na jednom místě“. 3 PETSE – Papers of the Estonian Theological Society in Exile.

489 vladiMír nikolajEvič losskij (1903–1958) V roce 2008 uplynulo padesát let od smrti vynikající pravoslavného teologa Vladimíra Nikolajeviče Losského. Jeho originální a tvůrčí interpretace východ- ních Otců mu navždy zajistila přední místo mezi teology 20. století: „… téměř veškerá pravoslavná ekleziologie posledních desetiletí využívá jeho přístupu jako bodu, z něhož vychází.“1 život Vladimír Nikolajevič Losskij se narodil 8. června 1903 v rodině slavného rus- kého filosofa-intuitivisty Nikolaje Onufrijeviče Losského. V letech 1920–1922 studoval medievistiku na historicko-filosofické fakultě Petrohradské univerzi- ty. V roce 1922 byla rodina N. O. Losského společně s dalšími významnými vědci, filosofy a společenskými činiteli vyhoštěna sovětskou vládou na tzv. parnících filosofů do zahraničí, konkrétně do Německa; v prosinci téhož roku se rodina Losských přestěhovala do Prahy. Na pražské Karlově univerzitě V. N. Losskij pokračoval v l. 1922–1924 ve studiu středověké filosofie a navštěvoval přednášky archeologa a byzantologa N. P. Kondakova. Po příjezdu do Paříže (1924) studuje na Sorbonně dějiny středověku a navštěvuje semináře prof. Ét. Gilsona, zaměřené na středověkou filosofii. V této době také začíná pracovat nad teologií Mistra Eckharta, jíž se věnoval déle než 20 let. V roce 1928 založil společně s Jevgrafem Kovaljovským Pravoslavné bratrstvo sv. Fotia, jehož cílem bylo posílení pravoslaví ve Francii 1 ROWAN WILLIAMS, „Eastern Orthodox Theology“, in: The Modern Theologians. An introduction to Christian Theology in the Twentieth Century. Vol. II. Ed. by David F. Ford, Basil Blackwell, Oxford 1989, s. 163.

490 (později byly na základě projektu tohoto bratrstva založeny jako analogie ke katolickému východnímu obřadu pravoslavné farnosti obřadu latinského). V roce 1940 píše pod dojmem rychle ustupující francouzské armády deník, který bude později publikován pod názvem Sept jours sur les routes de France (Sedm dní na francouzských cestách), v němž přemýšlí o galském duchu a osudech francouzské kultury z historické perspektivy. V tomtéž roce vstupuje, ostatně jako mnoho dalších ruských emigrantů, do řad francouzského hnutí odporu (Résistance). V letech 1941–1942 připravoval pro skupinu katolických teologů a filosofů, již se scházeli v domě Marcela Moreaua, přednášky z pravoslavné teologie. Ten- to materiál se následně stal základem pro dnes již klasické pojednání Essai sur le théologie mystique de l’Eglise d’Orient (Mystická teologie pravoslavné církve), jež vyšlo v roce 1944. V tomtéž roce přednáší dogmatickou teologii a církevní dějiny na francouzském Pravoslavném institutu sv. Dionýsia Areopagity, v l. 1945–1946 pak na Sorbonně přednáší kurz „Vidění Boha“, který byl především „… jakým- si patristickým úvodem do toho, co označujeme ,palamismem‘“.2 Od roku 1947 byl jedním z předních členů anglikánsko-pravoslavného Společenství sv. Albania a sv. Sergije. V l. 1954–1955 se zúčastnil významných patrologických konferencí (v Paříži a Oxfordu) – jeho vystoupení potvrdila, že patří mezi nejvýznamnějších patrology své doby. Vladimir Nikolajevič Losskij zemřel na selhání srdce 7. února 1958 v Paříži, v den, kdy si pravoslavná církev připomíná život a dílo Řehoře z Nazianzu (Teologa). dílo „Nečekaným úmrtím Vladimíra Losského přišla pravoslavná církev o jednoho ze svých nejlepších teologů. Tato ztráta je nenahraditelná tím více, že počet jeho vydaných děl je velmi malý – jedna kniha, několik statí… Můžeme to přičítat nebývale vyvinutému smyslu pro intelektuální a vědeckou poctivost, která ho přinutila pracovat více než dvacet let nad dok­ torskou disertací; rukopis dokončil doslova několik dní před smrtí.“3 Basile Krivochéine, další z velkých teologů 20. století, označil teologii Vla- dimíra Losského za nejen přísně vědeckou, ale i duchovní a mystickou;4 byl opravdovým svědkem víry, jež se pro něj stala pramenem onoho celostného, duchovně a intelektuálně bohatého teologického zření, které se vtělilo do jeho 2 иоАНН МЕЙЕНДоРф, Боговидение. Владимир Лосский, Москва 2003, s. 312. 3 http://www.schmemann.org/byhim/lossky.html 18. 5. 2009. 4 „Évêque Basile Krivochèine. A la mémoire de Vladimir Lossky“, in: Messager l’Exarchat du Patriarche russe en Europe occidentale, No 30–31, 1959: Mémorial Vladi- mir Lossky, 1903–1958, s. 95–98. VladimíR niKolajeVič loSSKij (1903–1958)

495 sEbastian PaUl brock aneb malfónó syrologických studií slaví sedmdesátiny1 Tak jako v moderní lingvistice způsobil převrat Noam Chomsky a v moderní vědě Stephen Hawking, tak bylo studium syrologie prosazeno a proměněno Sebastianem P. Brockem. George A. Kiraz Sebastian Paul Brock se narodil 24. února 1938 v Londýně. Svá studia započal v Etonu a pokračoval v nich v Cambridgi – zaměřil se především na klasické (řečtinu, latinu) a orientální (aramejštinu, hebrejštinu) jazyky. Doktorát získal v Oxfordu v roce 1966. Ve stejném roce se oženil s archeoložkou se zaměřením na Blízký východ Helen MacGill Charrington Hughesovou. V letech 1964–1967 Brock paralelně přednášel na univerzitách v Birminghamu (Department of Theology) a Cambridgi (Faculty of Oriental Studies). Roku 1974 se vrátil zpět do Oxfordu, kde vyučoval aramejštinu a syrštinu jednak na orientalistice (Ori- ental Institute), jednak na Wolfson College. Na těchto pracovištích působil až do roku 2003, kdy odešel do penze. Jako mnoho věcí v lidském životě, ani akademické směřování badatelů není prosto zajímavých, často osudových zvratů. Tím byla pro S. P. Brocka zřejmě svatební cesta do východotureckého pohoří Tur Abdin, kde se mla- dý badatel setkal se syrsko-jakobitským biskupem Mardinu Mor Philoxenem Juhanonem Dolabáním (1885–1969). Právě toto setkání a následná léta přátel- ství zásadně ovlivnily Brockovo směřování k syrskojazyčné křesťanské tradici.2 Sebastian P. Brock je autorem více než třiceti monografií a na 300 statí.3 Přestože na otázku po své specializaci skromně odpovídá, že jí je „sedm století 1 Tento text vznikl na základě několika publikací, mj. KiRaZ g. a. „Sebastian Paul Brock. Haddaya of Syriac Studies“, in: Journal of Assyrian Academic Studies, Vol. 18, No 1., 2004, s. 5–8; KiRaZ g. a. (ed.) „Preface“, in: Malphono w­Rabo d­Malphone. Studies in Honor of Sebastian P. Brock, Piscataway, New Jersey 2008, s. ix–xi. 2 Nedávno S. P. Brock také založil „Dolabani Fund“ se sídlem v Oxfordu, jenž každoročně umožňuje studium na této univerzitě žákům syrské tradice z Blízkého či Středního východu, Indie nebo diaspory. 3 Úplnou bibliografii viz in: KiRaZ g. a. (ed.) Malphono w­Rabo d­Malphone…, op. cit., s. xiii–xiv. Česky vyšlo: „Syrský Orient: třetí ,plíce‘ církve?“, in: Parrésia I/2007,

496 Sebastian Paul Brock překladů z řečtiny do syrštiny“,4 je jeho vklad do moderní křesťanské orientalistiky mnohem komplexnější, a to ať už se jedná o biblistiku, textologickou analýzu či filologii. Z jeho dnes již takřka klasických prací zmiňme např. Holy Women of the Syrian Orient (společně se Susan A. Harveyovou, Berkeley 1987), Syriac Fathers on Prayer and the Spiritual Life (Cistercian Studies Series, No 101, Kalamazoo 1987), The Luminous Eye: The Spiritual World Vision of Saint Ephrem (Cistercian Studies, No 124, Kalamazoo 1992) či Fire from Heaven: Studies in Syriac Theology and Liturgy (Aldershot 2006). Jedním z nejslavnějších momentů Brockovy kariéry byl nález tzv. druhého dílu spisů Izáka Syrského (7. stol.), resp. jeho opisu z 10. nebo 11. stole- tí, k němuž došlo v oxfordské Bodleyanově knihovně roku 1983. S tro- chou nadsázky snad můžeme říci, že kdyby nic jiného nevykonal, vešel by do dějin nejen syrologie jako šťastný nálezce a patřil by mu dík a uznání obdivovatelů díla tohoto syrského mystika po celém světě. Takto na tuto událost vzpomíná sám Brock: „… Chtěl jsem si udělat přestávku v práci nad čím­ si zcela jiným a objednal si v seznamu nekatalogizovaných manuskriptů rukopis č. 7 ze syrské sbírky (Bodleian syr. e. 7), u kterého bylo uvedeno, že pochází z 10. nebo 11. stol. Praha 2008, s. 101–113; „Orientální otcové“, in: Rané křesťanství. Počátky a vývoj církve do roku 600, Hazlett i. (ed.), Brno 2009, s. 152–160. 4 kiraz g. a. „Sebastian Paul Brock. Haddaya…“, op. cit., s. 7. S. P. Brock ve své pracovně v Orientálním ústavu, Oxford, září 1992 (zdroj: Kiraz g. a. (ed.) Malphono w­Rabo d­Malphone. Studies in Honor of Sebastian P. Brock, Piscataway, New Jersey 2008)

533 Téma křesťanských relikvií se do po- předí vědeckého zájmu dostalo teprve ve 2. polovině 20. století, tedy poměr- ně nedávno. Z pochopitelných dů- vodů se výzkum v tomto směru roz- víjel spíše v západní Evropě a USA a zaměřil se především na relikvie z římskokatolického prostředí.1 Před- 1 Z nejvýznamnějších publikací viz např. geaRY P. Furta sacra. Thefts of Relics in the Central Middle Ages, Princeton 1978; gauTHieR m.-m. Les routes de la Foi. Reliques et reliquaires de Jérusalem à Compostelle, Fribourg 1983; ange- nendT a. Heilige und Reliquien. Die Ge­ schichte ihres Kultes von frühen Christentum východokřEsťanské rElikviE (tři recenze) Восточнохристианские реликвии/ Eastern Christian Relics Pедактор-составитель А. М. Лидов Прогресс-традиция, Moskva 2003, 238 il., 656 s. ISBN 5-89826-190-7 Реликвии в Византии и Древней Руси: Письменные источники Pедактор-составитель А. М. Лидов Прогресс-традиция, Москва 2006, 440 s. ISBN 5-89826-275-X Реликвии в восточнохристианской иконографии и. а. шалина индрик, Moskva 2005, 239 il., 536 s. ISBN 5-85759-321-2 kládané publikace patří k fundamen- tálním počinům, jež se zabývají re- likviemi v Byzanci, jejím „common- wealthu“ a šířeji pak v celém východ- ním křesťanství, ať již ortodoxním či heterodoxním. Sborník „Восточнохристианские реликвии/Eastern Christian Relics“ vznikl na základě mezinárodního sympozia „Relikvie v umění a kultu- ře východokřesťanského světa“, jež proběhlo v Moskvě v květnu roku bis zur Gegenwart, München 1994; legneR a. Reliquien in Kunst und Kult zwischen Antike und Aufklärung, Darm- stadt 1995 aj.

534 2000.2 Unikátnost sborníku podtrhu- je nejen vysoký počet příspěvků (cel- kem 32 – kromě domácích, tedy rus- kých odborníků přispěli vědci z USA, Velké Británie, Německa, Itálie, Izrae- le, Řecka, Srbska a Bulharska), ale i časové rozpětí (od prvních staletí křesťanství do 20. století) a tematic- ká šíře – od analýzy pramenů ke konkrétním relikviím přes teologické a historické aspekty problému až po ikonografii. Každá stať je doprová- zena rozsáhlým shrnutím v angličti- ně, francouzštině či ruštině, většinu z nich pak doprovází množství rarit- ních ilustrací. Příspěvky v knize jsou rozděleny podle geografického klíče do dvou částí: „Византия и христианский Восток/Byzantium and the Christian East“ a „Древняя Русь/Medieval Russia“. Prvnímu oddílu přirozeně domi- nuje problematika byzantologická, ať již s ohledem na ikonografii relikvií, viz např. stať Liz James Dry bones and painted pictures: relics and icons in Byzanti­ um (s. 45–55) a Athanasia Semoglou 2 Sympozium uspořádalo moskevské „Centrum východokřesťanské kultu- ry“ ve spolupráci s Treťjakovskou ga- lerií. Tato akce byla součástí vědecké- ho programu „Křesťanské relikvie“, v jehož rámci proběhly rovněž dvě vý- stavy – „Křesťanské relikvie moskev- ského Kremlu“ a „Rukou nestvořený obraz v ruské ikoně“ (viz katalogy: Христианские реликвии в Московс­ ком Кремле. Ред.-сост. А. М. Лидов, Москва 2000 а Спас Нерукотворный в русской иконе. Авторы-составители Л. М. Евсеева, А. М. Лидов, Н. Н. Чугреева, Москва 2003. Les reliques de la Vraie Croix et du Chef de saint Jean Baptiste: Inventions et Véné­ rations dans l’art byzantin et post­byzan­ tin (s. 217–233), či jejich umístění v chrámu – Natalia B. Teteriatnikova Relics in the walls, pillars, and columns of Byzantine churches (s. 77–92) aj. S. A. Ivanov se ve své stati Благочестивое расчленение: парадокс почитания мощей в византийской агиографии (s. 121–131) zabývá z jistého pohledu jistě poněkud bizarní praxí, totiž dě- lením ostatků světců davem zbožných věřících, a to na materiálu několika byzantských hagiografií. Přestože je výzkum role relikvií ve východokřes- ťanském heterodoxním prostoru teprve v počátcích, stať kunsthisto- rika A. Kazariana Реликвии в архи­ тектуре средневековой Армении (s. 93–120) přesvědčivě dokládá jeho perspektivnost. Druhý oddíl svazku se věnuje re- likviím ve středověké Rusi v 11.–17. století. Poznamenejme, že zejména pro pozdější období má ruská histo- riografie v tomto směru na co navá- zat, totiž na vynikající práce předre- volučního historika N. F. Kaptěreva (1847–1917), jenž podrobně analy- zoval přesun svatých předmětů včet- ně relikvií a ostatků na Rus z území tradičních blízkovýchodních patriar- chátů.3 Také v této části se příspěvky věnují pestré škále témat – od místa relikvií v liturgii: diákon A. Musin Святые мощи в Древней Руси ли­ тургические аспекты истории почи­ 3 Viz např. каптеРев н. ф. Характер отношений России к православному Востоку в XVI и XVII столетиях, Сергиев Посад 1914.

535 тания (s. 363–386), přes poutnictví ke svatým místům: G. P. Majeska Russian pilgrims and the relics of Constantinople (s. 387–397), či roli jeruzalémského Chrámu sv. Hrobu v architektuře ruských chrámů: A. L. Batalov Гроб Господень в сакральном пространс­ тве русского храма XVI–XVII веков (s. 513–532), až po ikonografii relikvií: A. V. Ryndinová Образ­реликвиарий Спас Нерукотворный в малых фор­ мах русского искусства XIV–XVI ве­ ков (s. 569–585) a G. V. Sidorenko Документируя святыню. Изобра­ жения реликвий в позднесредневе­ ковой иконописи (s. 608–637). Jisté úskalí podle našeho názoru předsta- vuje tematické rozšíření směrem k „lidovému křesťanství“ a jeho úctě ke „kostem velikánů“, viz O. V. Bělo- vová «Кости великанов» как релик­ вии «народного христианства» (s. 638–648). Nepochybný přínos publikace spočívá v novém promýšlení širšího kontextu role relikvií v rámci jednot- ného sakrálního prostoru, jejich fun- kce v hierotopickém a hierofanickém uspořádání chrámu. Právě hierotopie jako nová vědní disciplína nabízí, jak se zdá, nejvíce prostoru pro další zkou- mání.4 Přestože jsou statě obsažené 4 K teoretickým východiskům hierotopie viz лидов а. М. „иеротопия. Со- здание сакральных пространств как вид творчества и предмет истори- ческого исследования“, in: Hierotopy. The Creation of Sacred Places in Byzantium and Medieval Russia/Иеротипия. Со­ здание сакральных пространств в Ви­ зантии и Древней Руси. Pедактор-со- ставитель А. М. Лидов, Москва 2006, s. 9–31. v knize různého zaměření i kvality, jako celek sborník „Восточнохрис- тианские реликвии/Eastern Chris- tian Relics“ výraznou měrou přispívá k hlubšímu studiu symbolického jazyka východokřesťanské kultury a nezastupitelné role, již v něm hrají právě relikvie. Obě další recenzované knihy pro- pracovávají problémy nastolené v rám- ci konference „Relikvie v umění a kultuře východokřesťanského světa“ i sborníku „Восточнохристианские реликвии/Eastern Christian Relics“. Kniha Реликвии в Византии и Древней Руси: Письменные источ­ ники, kterou rovněž sestavil ředitel moskevského Centra východokřes- ťanské kultury A. M. Lidov, vůdčí osobnost tohoto dlouhodobého projektu, představuje jeho přímé pokračování. Publikace je vůbec první světovou antologií písemných pramenů k vý- chodokřesťanským relikviím, jež jsou přeloženy z řečtiny, latiny, stře- dověké španělštiny, syrštiny a staro- slověnštiny (převod některých z nich do současné ruštiny byl proveden z dosud nepublikovaných rukopisů). Podle slov A. M. Lidova nemá kniha ambice obsáhnout prameny k tématu v plné šíři, „sbírka všech dochova- ných informací by vydala na mnoho- svazkovou edici a zdá se být úkolem vzdálené budoucnosti“, nýbrž jen demonstrovat udivující šíři a pestrost pramenů: „nejedná se pouze o zbož- ný výčet svatých předmětů, ale o po- kladnici zpráv z oblasti politické his- torie a náboženských myšlenek, vý- chodokřesťanské liturgické praxe a středověké ikonografie“ (s. 9).

536 Antologie sestává z osmi oddílů, každý z nich je uveden předmluvou sestavitelů a text pak opatřen poznám- kovým aparátem. První oddíl „Реликвии в визан- тийской агиографии“ uspořádal a z řečtiny přeložil A. Ju. Vinogradov. Všímá si především těch pasáží by- zantských hagiografií (sv. Barbory, Demétria, Jiřího, Mikuláše, Spiridona aj.), jež se označují jako „zázraky“ (řec. , lat. miracula) a byly zpravidla připisovány za konkrétní dílo jako potvrzení věrohodnosti života, až se postupem času staly jeho součástí. Druhý oddíl knihy „Пере- несение мощей в период иконобор- чества“ uvádí zajímavé pasáže z díla Theofana Presbytera o navrácení ostatků patriarchy Nikéfora (758–829) do Konstantinopole a anonymního díla o přenesení ostatků Theodóra Studijského (759–826) zpět do kláš- tera, jehož igumenem byl – sestavitel a překladatel těchto děl D. Je. Afino- genov ve stručné předmluvě doklá- dá, že odpor ikonoklastů ke svatým obrazům byl spojen také s odporem k ostatkům světců, a to zvláště za císa- ře Konstantina V. Kopronyma (741– 775), a jejich navrácení bylo rovněž pociťováno jako „Vítězství pravosla- ví“. Ve dvou částech třetího oddílu, jenž nese název „Реликвии в визан- тийских чинопоследованиях“, se diákon M. Želtov zaměřil na roli reli- kvií v liturgickém životě byzantské a ruské církve, a to jednak na mate- riálu byzantského Euchologia, jednak na četných popisech klanění se relik- viím Kristova Umučení v bohosluž- bách Velkého Pátku v Jeruzalémě, Konstantinopoli a středověké Moskvě. Liturgické téma vévodí také čtvrtému oddílu, „Реликвии в Византийской гимнографии“ – rozboru byzant- ské hymnografie se zřetelem k boho- službám relikviím (zejména zázračným svatým ostatkům, řec. , , a bohoslužbám s připomínáním relikvií se detailně věnuje A. Ju. Nikiforová. Další tři oddíly – „Реликвии Константино- поля“, „Гроб Господень в иеруса- лиме“, „Нерукотворные образы в Византии“ – sestavil A. M. Lidov. Konstantinopol, hlavní město křes- ťanského světa od 4. do 13. století, byla nejen Novým Římem, ale přede- vším Druhým Jeruzalémem – množ- ství relikvií v tomto městě předčilo všechna ostatní města té doby a při- tahovalo k sobě tisíce křesťanských poutníků z byzantské ekumény i mi- mo ni (viz zřejmě nejúplnější popis cařihradských chrámů a relikvií před vypleněním města benátsko-křižáckou aliancí v roce 1204 ve spisku Kniha Poutník Antonije Novgorodského či překlad nedávno nalezeného spisku tzv. Tarragonského Anonyma z 11. století). I když byl palestinský, „prv- ní“ Jeruzalém od roku 638 v rukou muslimských Arabů, neztratila zdej- ší svatá místa prvořadý význam pro hmatatelné ukotvení křesťanských dějin spásy. Centrální místo v nich zaujímá od 4. století hlavní křesťan- ská relikvie – Chrám sv. Hrobu, jejž nechal vystavět v letech 325–336 císař Konstantinos I. Veliký poté, co na tomto místě nalezla císařovna Helena jeskyni, ve které byl pohřben Ježíš Nazaretský. Přestože se do dnešních dnůdochovaloznačnémnožstvípísem-

537 ných pramenů k tématu,5 znamená každý nově nalezený spis nejen kamí- nek do mozaiky, ale i důležitý zdroj nových poznatků – v tomto oddíle je mj. představen traktát připisovaný konstantinopolskému patriarchu Fó- tiovi z období po ikonoklastických bouřích a spis ruského igumena Da- niila, jenž navštívil Jeruzalém na po- čátku 13. století.6 V oddíle věnovaném pramenům k nejvzácnějším ikonám vůbec, tj. „rukou nestvořeným obra- zům“ (řec., rus. не- рукотворный образ), čtenář najde několik fragmentů z děl byzantských (mj. rovněž apokryfní text nalezený v 19. století Epistula Avgari – fiktivní korespondenci Ježíše s králem Edessy Abgarem) a syrských (anonymní kom- pilace kroniky Zachariáše z Mitylény). Poslední, nejrozsáhlejší oddíl „Ре- ликвии по известиям русских ле- тописей XI–XVII веков“ sestavili M. A. Machaňková a Je. M. Sajenko- vá. Jak již název napovídá, jedná se o „první pokus o sestavení antologie staroruských letopisných zpráv o křes- ťanských relikviích a svatých předmě- 5 Viz dvě edice základních pramenů k dě- jinám místa do roku 1185 (dobytí měs- ta Salladinem): WilKinSon j. Jerusalem Pilgrims before the Crusaders, Warminster 1977 a Jerusalem Pilgrimage, 1099–1185, ed. J. Wilkinson, W. F. Ryan, London 1988. 6 V češtině viz: „Kniha zvaná Poutník od Daniela, igumena ruského“, in: Písemnictví ruského středověku. Od křtu Vladimíra Velikého po Dmitrije Donského. Výbor textů 11.–14. století, Praha 1989, s. 172–239 (tuto staroruskou lit. pa- mátku přeložil, úvodem a poznámkami opatřil V. Konzal). tech“ (s. 318) – zatímco „předmon- golské období“, tj. do roku 1242, je zpracováno kompletně (mj. letopisy Lavrenťjevský, Ipaťjevský, Novgo- rodský První) a epocha údělných knížectví, tj. 14.–15. století rovněž (mj. letopisy Simeonovský, Pskovský), 16.–17. století je pro šíři materiálu představeno pouze zčásti (letopisy Voskresenský, Nikonovský, Lvovský). Pramenný materiál je rozčleněn do jedenácti tematicky uspořádaných částí – mj. relikvie Umučení, byzant- ské a západní relikvie a ikony na Rusi, kříže-relikviáře, relikvie sv. knížat, bis- kupů a metropolitů, relikvie svatých z mnichů, relikvie jurodivých, zázrač- né ikony aj. Není pochyb, že se antologie Ре­ ликвии в Византии и Древней Руси: Письменные источники stane pro ruskojazyčné prostředí (a nejen pro ně) základní příručkou při studiu pra- menů k problematice východokřes- ťanských relikvií a jejich funkce v šir- ším kulturním kontextu. Nezbývá než si přát, aby byly co nejdříve, a to nejlépe v širokém mezinárodním tý- mu, zahájeny práce na mnohosvazko- vé edici textů, jež by představila tento neocenitelný materiál v plné šíři. Objemná práce ruské kunsthisto- ričky I. A. Šalinové Реликвии в вос­ точнохристианской иконографии je věnována fenoménu zobrazení křesťanských relikvií na ikonách. Podle autorky sehrály relikvie rozho- dující roli v rozvoji východokřesťan- ského umění a „v mnohém definova- ly podobu byzantského umění jako celku“ – cílem práce tedy bylo „pro- myslet, klasifikovat a popsat historii formování a osudů“ (s. 8) ikonopis-

538 ných vyobrazení relikvií. Toto prvot- ní zaměření a celkové autorské poje- tí předznamenalo nejen strukturu knihy, nýbrž i povahu argumentace v samotném textu, tj. do jisté míry neúprosné hromadění „ilustrovaných faktů“, jež mají základní ideu knihy potvrdit. Základní část textu se věnuje ději- nám formování nejdůležitějších ikono- grafických typů zobrazení ctěných re- likvií, jejich obsahu a symbolickému plánu, vztahu k liturgickým a literár- ním textům, propojení s chrámovými rituály a obřady. V této části textu, nazvané „тема почитаемых реликвий в восточнохристианской иконог- рафии“, nikoliv náhodou téměř totož- ně s názvem knihy, autorka analyzuje postupně v sedmi podkapitolách nej- důležitější písemné památky, počínaje nejranějšími byzantskými a konče post- byzantskými a staroruskými. První ikonou, na níž je zobrazena relikvie, je slavný Mandylion neboli Rukou nestvořený obraz. Právě na ní au- torka dokazuje svou koncepci „totož- nosti relikvie a ikony“(s. 13) a využívá k potvrzení této teze veškerý (vskut- ku ohromný) ikonografický materiál použitý v knize. Velmi podrobné po- pisy ikon-relikvií, poctivá analýza a srovnání rozdílů a odchylek v zob- razení různých ikonografických typů (zvláštní význam například připisuje tomu, na jakém materiálu – tj. se záhy- by nebo na rovném – je Rukou nestvoře­ ný obraz namalován; ještě důležitějším se zdá být „úmyslné zdůraznění mo- tivu visícího plátna – hřebíků a uzlů, na nichž je „rouška“ zavěšena v hor- ních rozích“ /s. 21/), to vše tíhne a míří k jednomu cíli: prokázat úplnou shodu, ne-li splynutí ikony a relikvie. Toto předem dané ztotožnění relik- vií (mezi něž patří rukou nestvořené obrazy Krista a Bohorodičky, ikona Pravého kříže Páně a ostatní relikvie posledních chvil Kristova pozem- ského života, tj. kopí, houba, hřeby, a také ostatky svatých) a ikon však ve svém důsledku zjednodušuje chá- pání smyslu a obsahu ikony. Odvo- zování úcty k ikoně jako svatému obrazu z „pochopení teologického smyslu role svatých ostatků“ (s. 13) lze považovat za zjevnou nepravdu, protože spojení obou fenoménů od- poruje principům křesťanského teo- logického myšlení, jež má přinášet zprávu o „ikoničnosti“ stvořeného světa, o podobách, logosech a jmé- nech existujících „nesmíšeně a neod- dělitelně“… Vědomé nerozlišování mezi těmito dvěma samostatnými je- vy autorku někdy přivádí k čistě psy- chologickým domněnkám – zvýše- ný zájem o zobrazení kříže a hlavy Jana Křtitele, jež podle ní „dosaho- valy na postbyzantských ikonách vskutku obřích rozměrů“, si napří- klad vysvětluje touhou nahradit reli- kvie ztracené po tragédii roku 1453 „alespoň jejich uměleckými nápodo- bami“ (s. 35). Osudům samotných relikvií a také výzkumu jednotlivých ikonografických kompozic a syžetů s nimi spojených se I. A. Šalinová věnuje v devíti sa- mostatných exkurzech. Podle jejích slov „… je téměř každý z nich vůbec prvním pokusem o analýzu konkrétní kompozice v dějinách umění“ (s. 10). Tato část knihy udivuje nejen množ- stvím zkoumaného materiálu, ale rovněž řadou zcela unikátních pod-

539 robností. Zvláště se například věnuje byzantským liturgickým procesím, i když jejich roli, účel a místo v křes- ťanském kultu interpretuje i tento- kráte poněkud zjednodušeně – tento fenomén se dá údajně pochopit „pou- ze jejich začleněním do celkové pro- blematiky dějin relikvií a posvátných prostranství, jež tvoří“ (s. 10). Nejpodrobnější, do nejmenších detailů propracované ikonografické syžety jsou uvedeny ve dvou exkur- zech: „иконография положения ризы и пояса Богородицы в визан- тийском и древнерусском искусст- ве“ (Экскурс 5) a „Символический замысел и византийские источни- ки древнерусской иконографии Покрова Богородицы“ (Экскурс 6), z nichž se každý člení ještě na něko- lik menších syžetů, podřízených hlav- nímu (například v exkurzu věnované- mu ikonografii relikvií Bohorodičky se podrobně rozebírají zobrazení svát- ků v menologiích, jejich staroruská ikonografie, scény Uložení relikvií oděvu Bohorodičky v novgorodském umění 16. století aj.). Osvojení velké- ho množství faktografického materiá- lu usnadňují odkazy k relevantním exkurzům, čímž jsou obnovovány „nesoulady a sepětí“ (G. Florovskij) místy příliš hutného textu. Komplexní analýza všech dostup- ných pramenů a svědectví, od hagio- grafické literatury po zápisky poutní- ků, a také nejnovějších poznatků ruských a světových kunsthistoriků autorku mj. přivádí k nezpochybnitel- nému závěru, že „se ve Vlachernách, konkrétně kruhové kapli , odehrávala v průběhu několika staletí každý pátek zvláštní liturgická udá- lost, rituál, který byl propracován do nejmenších podrobností“ (s. 367) – v průběhu večerního čtení modliteb se vznesla těžká hedvábná rouška, za- krývající ikonu Přečisté Panny, a bez vnějšího zásahu se vznášela nad hla- vami přítomných. Je-li tento popis „obyčejného zázraku“ a jeho ikono- grafického ztvárnění vskutku přesvěd- čivý, nelze totéž říci o výrocích typu „neposkvrněné mateřství Mariino“ a „tělesné spojení“ (s. 365) lidských přirozeností Bohorodičky a Krista – ukazuje se, že autorka není dosta- tečně obeznámena s křesťanskou dogmatikou. V takto fundované prá- ci bychom rovněž neočekávali zcela chybné a poněkud (pro toto téma) „lascivní“ hodnocení vidění sv. Ond- řeje Jurodivého: „Zdá se, že nebylo zapotřebí mít natolik chorobně exal- tovanou a mystickou mysl, jakou měl podle všeho tento jurodivý, aby v paměti uchovala zázračný příchod Bohorodičky do vlachernského chrámu…“ (s. 367) Každá z kapitol je doplněna minu- ciózně zpracovaným seznamem lite- ratury, a to především historického a uměnovědného zaměření, jenž ne- jen pro jeho komplexnost lze chápat rovněž jako „dílo“, které nabízí jistý průřez problematikou. Množství a vol- ba ilustrací napomáhají přehlednosti textu. Výpravná podoba knihy tvoří skvělý pandán k námaze, již musela autorka při psaní vynaložit (materiál byl sestavován často z těžko dostup- ných pramenů). Rozdělíme-li si pracovně (a velmi zjednodušeně) badatele v oblasti ikon ve 20. století z hlediska metodolo- gického na dva hlavní proudy, totiž

540 uměnovědný a teologicko-estetický,7 snaží se I. A. Šalinová o syntézu těch- to teoretických přístupů – na základě rozsáhlého uměnovědného materiálu se pokouší proniknout do podstaty relikvií a jejich zobrazení na ikonách. Máme za to, že tento pokus, i když sám o sobě grandiózní a po všech stránkách zasluhující úcty, zůstal na půli cesty. Kniha Реликвии в восточ­ нохристианской иконографии se jistě může stát svého druhu průvodcem po ikonografii východokřesťanských relikvií, k pochopení jejich vlastního smyslu je však zapotřebí vstoupit 7 Do této tradice patří mj. ikonologické práce P. Florenského, z novějších au- torů pak zejména L. Uspenskij a V. Los- skij (Der Sinn der Ikonen, Bern-Olten 1952; БогословиеиконыПравославной Церкви, Paris 1989), P. Evdokimov (L’art de l’icône. Theologie de la beauté, Paris 1970), E. Sendler (L’icone: Image de l’invisible, Paris 1981) a S. Bigham (Heroes of the Icons. People. Places. Events, Torrance 1998). na cestu, jež vede stezkami sice zná- mými, nicméně nezřídka nedosažitel- nými – jejich cílem není nic menšího než jeden z prubířských kamenů pravoslavné tradice, totiž teologie obrazu. Závěrem konstatujme, že všechny tři publikace představují (přes někte- ré dílčí výhrady) fundamentální po- sun v chápání a studiu problematiky východokřesťanských relikvií. Marina Luptáková, Michal Řoutil

ANOTACE

609 Kniha je prvním knižním počinem americké Middle Eastern Text Initiative v řadě Library of the Christian East, jejímž cílem je zpřístupnit světové veřejnosti nové anglické překlady základních děl autorů křesťanského vyznání, již se zapsali do kulturních dějin Blízkého východu. A nutno do- dat, že počinem navýsost vhodným – výbor z díla chalkedonity Theodóra Abu Kurry (750–825), „prvního křes- ťanského teologa arabského jazyka“ a břitkého polemika s islámem, židov- stvím i různými křesťanskými deno- minacemi, nastoluje otázky, jež v této neklidné oblasti pulzují s neztenčenou intenzitou i dnes. Překlad téměř celého dochované- ho Kurrova díla pořídil profesor John C. Lamoreaux (Southern Methodist University, Dallas) z arabských a řec- kých originálů. Jedná se především o dva rozsáhlejší spisy Rozeznání pra­ vého náboženství a Rozeznání pravé Církve a několik menších textů polemického a homiletického rázu (např. O způso­ bu poznání Boha, O Trojici, O svobodné vůli aj.). Arabica thEodorE abű qUrrah translated by John c. lamoreaux Library of the Christian East. Brigham Young University Press, Provo, Utah 2005, 450 s. ISBN 0-934893-00-4 Nesmíme rovněž opomenout in- formačně hutný úvod (Introduction, xi–xxxvii), jenž čtenáře seznamuje s nejnovějšími poznatky o Kurrově životě,* edicích jeho spisů a proble- matikou předkládaného překladu. V závěru knihy pak čtenář nalezne bibliografii a rejstřík biblických citátů. Překlad spisů Theodóra Abu Kur- ry představuje významný příspěvek k dějinám byzantského a raně islám- ského teologického myšlení. M. Řoutil * Narodil se zřejmě v Edesse, kde se mu rovněž dostalo prvního vzdělání. V do- spělosti vstoupil do laury sv. Sávy Osvíceného poblíž Jeruzaléma. Kolem r. 813 se stal biskupem syrského Har- ránu, zakrátko však z úřadu odstoupil a vrátil se do kláštera. Pravděpodob- ně v Bagdádu studoval Korán.

610 Patriarcha antiochijský Makarios (1648–1672), původem syrský Arab z Aleppa, se vydal během své patriar- ší služby hned dvakrát na pravoslav- ný Východ (lépe řečeno Sever), aby utvrdil již tak pevné styky východních patriarchátů s místními vládci a záro- veň – ne-li především – sbíral almuž- nu, jež by mu pomohla zaplatit dluhy úřadu. Při první cestě patriarchu do- provázel jeho syn Pavel Aleppský († kolem r. 1670), jehož v arabštině psaný popis společné cesty je dnes jed- ním z nejdůležitějších pramenů pro studium Moldávie, Ukrajiny a Moskev- ské Rusi 2. poloviny 17. století. Prame- nem o to cennějším, že jeho autorem nebyl jako v případě jiných cestopisů (zejména západních – S. Herbersteina, G. Fletchera aj.) člověk jiné víry a kul- tury, nýbrž souvěrec, jehož pozoro- vací talent a vhled do pozdně stře- dověké společnosti tohoto koutu východní Evropy byl díky kulturní sounáležitosti podstatně hlubší. Ruský překlad tohoto rozsáhlého díla pořídil Georgij Abramovič Mur- kos (1846–1911), profesor arabské li- teratury na moskevském Lazarevském institutu východních jazyků, jenž rovněž pocházel z řad arabské křes- ťanské aristokracie, spojené se Sýrií (zejména Damaškem a Antiochií) a jejím pravoslavným patriarchátem.* * Jako žurnalista bojoval G. A. Murkos celý život proti řeckému vlivu v Sýrii a Palestině a zasadil se o zvolení antio- chijského patriarchy z řad místních Arabů (stal se jím v roce 1899 Mele- Путешествие антиохийского патриарха Макария в Россию в половине XVII века, описанное его сыном, архидиаконом Павлом Алеппским Пер. с арабского Г. Муркоса. общество сохранения лит. наследия, Moskva 2005, 728 s. ISBN 5-902216-22-2 Исторические традиции русско-сирийских культурных и духовных связей: миссия антиохийского патриарха Макария и дневники архидиакона Павла Алеппского К 350-летию посещения патриархом Макарием Антиохийским и архидиаконом Павлом Алеппском Москвы. Четвертые чтения памяти проф. Н. ф. Каптерева, Moskva 2006, 170 s. ISBN 5-94067-182-9

611 Současné vydání obsáhlo v jed- nom svazku původní pětisvazkové dílo z let 1896–1900. Ke knize je dále připojen nově nalezený úryvek z úvodu Pavla Aleppského, popis arabského rukopisu pocházejícího z moskevského hlavního archivu Mi- nisterstva zahraničních věcí a jmen- ný a geografický rejstřík. Sborník Historické tradice rusko­syrských kulturních a duchovních vztahů: mise antio­ chijského patriarchy Makaria a deníky archidiákona Pavla Aleppského obsahu- je příspěvky přednesené na meziná- rodní vědecké konferenci konané v Moskvě 9.–10. listopadu 2006 pod záštitou Ruské akademie věd („Cent- rum dějin východokřesťanské kultu- ry“) a společnosti „Aleppo–Moskva“ při příležitosti 350 let od první návště- vy antiochijského hierarchy a jeho doprovodu na Moskevské Rusi. Kon- ference zároveň proběhla v rámci pra- videlných akademických setkání (toto bylo již čtvrté v pořadí) nesoucích na počest vynikajícího předrevolučního církevního historika N. F. Kaptěreva (1847–1918), průkopníka moderní- ho ruského bádání v dané oblasti, název „Чтения памяти профессора Николая федоровича Каптерева“* . tios II. Dumani), více k jeho osobě viz коРовин д. в. „Московский антио- хиец“, in: Православный Палестин­ скiй сборникъ, sv. 100, Moskva 2003, s. 82–85.  Viz např. jeho knihy Сношения иеру­ салимского патриарха Досифея с рус­ ским правительством (1669–1707), Moskva 1891, Сношения иерусалимс­ ких патриархов с русским правитель­ ством с половины XVI до конца XVIII Osmnáct statí ruských a jednoho syrského učence je rozděleno do dvou oddílů. V prvním z nich jsou umístě- ny příspěvky, které se bezprostředně vážou k cestě antiochijského patriar- chy Makaria a k literárnímu dílu jeho syna Pavla, z nejzajímavějších zmiň- me např. дЖаБеР аБи дЖаБеР „Контекстуальное наблюдения над сочинением Павла Алеппского“, панченко к. а. „Свита патриарха Макария в его первом путешествии в Россию“, МуРавьев а. в. „Русские богослужебные обычаи. Патриарх Макарий“. Tematické spektrum dru- hého oddílu je nepoměrně širší, od soupisu knihovny patriarchy Nikona (СеваСтьянова С. к. „о келейных библиотеках патриарха Никона“) přes katalog východokřesťanských relikvií v Moskevské Rusi 17. stol. (чеСнокова н. п. „Свод восточ- нохристианских реликвий в Рос- сии в середине XVII в. Постановка проблемы) až po přehled kulturních vztahů Kyjeva a kláštera sv. Kateřiny na Sinaji v 18.–19. stol. (коМашко н. и. „о художественных связях Киева и Синайского монастыря в XVIII–XIX веках“). M. Řoutil столетия, Sankt-Peterburg 1895, Сно­ шения Иерусалимских патриархов с русским правительством в теку­ щем столетии, Sankt-Peterburg 1898, Характер отношения России к пра­ вославному Востоку в XVI и XVII столетиях, Moskva 1914, Патриах Никон и царь Алексей Михайлович, Sergijev Posad 1909–1913, Патриарх Никон и его противники в деле ис­ правления церковных обрядов, Sergijev Posad 1913.

612 Etnografický ústav Srbské akademie věd a umění vydal v roce 2005 práci mladé badatelky Gordany Blagoje- vićové s názvem Srbové v Kalifornii. Obřadně­náboženská praxe a etnicita věřících srbských pravoslavných eparchií v Kalifornii. Publikace je adaptovanou a částečně upravenou verzí autorčiny magisterské práce. Jako předmět své- ho zájmu si autorka zvolila oblast Ka- lifornie především proto, že srbské emigrantské skupiny žijící v této části Spojených států nebyly předtím po- drobeny žádnému rozsáhlejšímu výzkumu. Jak samotný název práce napovídá, autorka se soustřeďuje na obřadně-náboženskou praxi jakožto prvek etnicity srbské pravoslavné komunity v Kalifornii. Několik prvních kapitol tvoří ne- zbytný úvod, v němž nás Blagojevićo- vá seznamuje s periodizací a jednot- livými vlnami osídlování amerického území Srby a pojednává o jejich de- mografických a sociálně-ekonomic- kých charakteristikách. Postupně se tak dostává i k příchodů Srbů do Ka- lifornie. Jako etnické symboly kaliforn- ských Srbů autorka vymezuje zejména jazyk a náboženství, jež se staly zna- kem národní jinakosti a také nástrojem obrany před asimilací, která hrozila zejména do doby, než se v šedesátých letech minulého století kulturní plu- ralismus stal charakteristickým rysem moderní americké společnosti. V další části monografie autorka podává stručný dějinný přehled o existenci srbské církve v Americe. Počátky působení církve se v porov- nání s příchodem srbského obyvatel- stva na americký kontinent značně opozdily. V důsledku dlouholeté ab- sence vlastní církevní organizace a srb- ského kléru se Srbové pro uspokojo- vání svých náboženských potřeb obraceli převážně na ruské kněžstvo. Není tedy divu, že počátky organizo- vání církevního života pravoslavných Srbů byly ve Spojených státech spjaty s církví ruskou – v roce 1905 byla na popud ruského biskupa Tichona za- ložena Srbská duchovní mise. S ruskou církevní jurisdikcí se však srbští kněží i věřící smiřovali jen těžce. Dlouholeté úsilí o založení biskupství, jež by ná- leželo pod pravomoc Srbské pravoslav- né církve (SPC), doznalo úspěchu po Balcanica Благојевић г. Срби у Калифонији. Обредно- религијска пракса и етницитет верника српских православних епархија у Калифорнији Етнографски институт САНУ, Београд 2005, 268 s. ISBN 86-7587-033-7

613 první světové válce, kdy v roce 1921 vzniklo americko-kanadské biskupství srbské církve. Na závěr svého dějin- ného exkurzu autorka rozebírá jednu z důležitých kapitol historie SPC ve Spojených státech, a sice nacionál- ně-politicky laděný církevní rozkol, k němuž došlo v roce 1963 a který byl definitivně překonán teprve v roce 1992. Další kapitoly již Blagojevićová staví na výsledcích vlastního terénní- ho výzkumu, který provedla mezi srbskými emigranty v Kalifornii v ro- ce 2000. Autorka nejdříve podává podrobný soupis církevně-školských obcí a farností, srbských pravoslav- ných chrámů, klášterů či skitů, jež v Kalifornii existují, a seznamuje nás i s některými místními organizačními specifiky. Jedním z nich je například neexistence pomyslných územních hranic jednotlivých farností či působe- ní zvláštních humanitárně-církevních organizací, takzvaných Kol srbských sester, které při farnostech organizují výchovu dětí a mládeže v duchu pravo- slaví a seznamují je se srbským jazy- kem, historií a kulturou. Při poměr- ně zevrubném popisu života srbské církve a věřících autorka sleduje kate- gorie, jakými jsou liturgie, křty, cír- kevní sňatky, církevní svátky a další. Upozorňuje zejména na zvláštnosti, které jsou nutně ovlivněné americkým prostředím a tamějším způsobem ži- vota, s nimiž se v Srbsku nesetkáme. Svůj výklad autorka doplňuje rovněž statistickými údaji, jež přispívají k zí- skání ucelenější představy o nábožen- ské praxi kalifornských Srbů. Význam náboženských institucí v cizím prostředí, kde převzaly úlohu ochránců národní identity, kultury a tradic, je nemalý. S tím korespondu- je i povaha srbské církevní mise ve Spojených státech, jež byla vždy spí- še nacionální nežli církevní. Pravo- slavná víra, k níž se Srbové hlásí, byla v prvé řadě důležitým diferenčním rysem ve většinovém protestantském či římskokatolickém prostředí. Jedno- tlivé církevní obce byly dlouho také jedinými místy, kde se mohli krajané organizovaně setkávat, kde mohli intenzivně pociťovat vazby se svojí vlastí a být součástí celku tvořeného osobami spřízněnými původem. V zá- věru ovšem Blagojevićová odhaluje svůj poněkud pesimistický pohled na budoucnost srbských pravoslavných obcí v zámoří: poukazuje na neustálé snižování počtu členů jednotlivých farností, ke kterému dochází v důsled- ku ekonomické zajištěnosti, jíž jed- notlivci dosáhli a pozbyli tak potřeby hledat oporu v komunitách seskupe- ných kolem pravoslavné církve. Lepší dostupnost telekomunikace a neome- zené možnosti internetu pak dle au- torky způsobily, že farnosti již dávno nejsou jedinými místy přinášejícími novinky o dalekém „starém kraji“. M. Šupicová

614 Někdejší přední jugoslávští sociolo- gové náboženství Srđan Vrcan a Željko Mardešić (alias Jakov Jukić) vychovali, ať již přímo či nepřímo, početnou generaci badatelů, předsta- vující dnes hlavní reprezentaci tohoto odvětví sociologie ve všech zemích bývalé jugoslávské federace. Jedním z nich je i Mirko Blagojević, jenž bez- pochyby patří mezi sociologické špičky v Srbsku. Jeho vědeckou erudovanost nejlépe dokládá kniha Náboženství a církev v transformacích společnosti, s pod- titulem Sociologicko­historická analýza v srbsko­černohorské a ruské (post)komu­ nistické společnosti, kterou v roce 2005 vydal bělehradský Ústav filozofie a společenských věd. Základem monografie je přede- vším autorova doktorská disertace, již Blagojević obhájil v roce 2003 před uznávanými autoritami srbské sociolo- gie náboženství Dragoljubem B. Ðor- đevićem a Ðurem Šušnjićem. Ve své knize se autor pokouší o určení charakteru a současného stavu ná- boženských proměn na území bývalé Jugoslávie a Ruska, kde dominuje příslušnost k pravoslavné konfesi, a zároveň nastiňuje predikaci jejich dalšího možného vývoje. Hlavním předmětem Blagojevićova zájmu tak jsou zásadní náboženské proměny, které byly nutným doprovodným je- vem převratných společenských udá- lostí ve zmíněných zemích v průbě- hu 20. století. Těmito událostmi byla např. ruská Říjnová revoluce v roce 1917, analogická změna společen- sko-politického řádu na území Jugo- slávie po druhé světové válce či pád socialismu a rozpad obou federací koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let minulého století. Vyjma úvodní kapitoly a části, v níž se autor zabývá definováním relevan- tních pojmů, je kniha rozčleněna chronologicky a zároveň tematicky do tří samostatných kapitol. V první z nich Blagojević sleduje období re- presivní ateizace jugoslávského a so- větského prostředí od samotného na- stolení socialismu v obou zemích do poloviny sedmdesátých let 20. století, které bylo zcela ve znamení projevů výrazně negativního postoje státních režimů vůči náboženským institucím. V druhé části, zkoumající údobí od poloviny sedmdesátých do konce osmdesátých let, se setkáváme s prv- ními náznaky nastupující deateizace, respektive desekularizace sledovaných společností. Nejobsáhlejší a nejdůle- žitější kapitola (od konce osmdesá- tých do konce devadesátých let minu- lého století) je pak věnována období, blagojEvić M. Religija i crkva u transformacijama društva. Sociološko-istorijska analiza religijske situacije u srpsko-crnogorksom i ruskom (post)komunističkom društvu Institut za filozofiju i društvenu teoriju, Beograd 2005, 413 s. ISBN 86–82417-09-X

615 v němž došlo k přechodu od jednoho typu společenského řádu k typu jiné- mu. Vstup do tranzitní vývojové fáze, která následovala po pádu socialistic- kých režimů, byl v Jugoslávii a Rusku provázen revitalizací náboženství, prudkým vzestupem religiozity a po- sílením vlivu náboženských organi- zací, které náhle získávaly zpět spo- lečenský význam. Mirko Blagojeviće ve své knize podává ze sociologického hlediska zevrubný obraz náboženských pro- měn v postsocialistickém období na vybraném území Jugoslávie a Ruska. Díky koncepci, která značně přesahu- je úzce sociologický rámec, nalezne tato kniha čtenáře nejen mezi bada- teli z oblasti sociologie, nýbrž i mezi historiky náboženství či laickým čte- nářstvem, které se o aktuální otázky náboženství a jeho význam v pravo- slavných zemích zajímá podrobněji. M. Šupicová

616 Sergej Arkaďjevič Ivanov (1956), profesor Moskevské státní univerzity a Petrohradské státní univerzity, ve- doucí vědecký pracovník Institutu sla- vistických studií Ruské akademie věd, patří k nejvýznamnějším osobnostem střední generace ruské byzantologie. Výrazně na sebe upozornil již roku 1994 monografií Byzantská juro­ divost,* jejíž rozšířená verze, pořízená na přání Oxford University Press, je zde anotována.** Kromě téměř 200 sta- tí*** je rovněž autorem dalšího pře- lomového díla s názvem Byzantské misie aneb je možné udělat z „barbara“ křesťana?**** * иванов С. а. Византийское юрод­ ство, Moskva 1994. ** Rozšířená ruská verze: иванов С. а. Блаженные похабы. Культурная ис­ тория юродства, Moskva 2005. ***K jurodivosti viz např. „Византийское юродство между Западом и Восто- ком“, in: Византия между Западом и Востоком. Опыт исторической ха­ рактеристики, oтв. ред. Г. Г. Литав- рин, издание второе, Sankt-Peterburg 2001, s. 333–353. **** иванов С. А. Византийское мис­ сионерство. Можно ли сделать из Ve čtrnácti kapitolách řazených chronologicky autor podrobně (množství citátů z ne vždy příliš zná- mých pramenů je velkou předností knihy) popisuje nejen „klasické“ ju- rodivé, tedy byzantské (6.–12. stol.) a ruské (14.–17. stol.) provenience, ale i typologicky příbuzné předchůdce tohoto fenoménu (např. starozákon- ní proroky) či paralely „nestandard- ního“ chování v jiných kulturách, a to jak na Východě (muslimská mystika), tak na Západě (František z Assisi aj.). Metoda „kulturních dějin“, kterou při zpracování knihy S. A. Ivanov zvo- lil, bývá sice často kritizována pro svou „indiferentnost k posvátnu“, nicméně pro analýzu tak složitého jevu, jakým jurodivost bezpochyby je, se zdá být více než vhodná. Po svém vydání se kniha The Holy Fools in Byzantium and Beyond stala okamžitě nezbytnou, ba téměř povinnou položkou nejen by- zantologických studií. M. Řoutil „варвара“ христианина?, Moskva 2003. Na rok 2010 připravujeme vy- dání této vynikající knihy v češtině. Byzantinica s. a. ivanov The Holy Fools in Byzantium and Beyond Oxford Studies in Byzantium, Oxford University Press, New York 2006, 496 s. ISBN 0-19-927251-4

617 Mezinárodní byzantologický časopis Byzantinoslavica vychází ve Slovanském ústavu již od r. 1929. Od r. 2003 vy- chází s novou redakcí – jeho šéfre- daktorem je Pavel Milko. Vedle české redakce se na jeho vydávání podílejí jako posuzovatelé i přední evropští byzantologové. Ročník LXVI se stejně jako ten předcházející (LXV) poněkud vymyká běžným ročníkům. Úvodní část obou ročníků totiž tvoří rozšířené příspěv- ky, jež byly předneseny na 21. byzan- tologickém kongresu, konaném v Lon- dýně ve dnech 21.–26. srpna 2006. Zatímco v LXV. ročníku se články tohoto oddílu věnovaly problematice překladu textů v byzantsko-slovan- ském a byzantsko-arabském prostředí, úvod LXLI. ročníku byl zaměřen pře- vážně na dějiny byzantologie (s. 9–70). V českém kontextu je zajímavý člá- nek V. Drbala, jenž se zabývá účastí N. P. Tolla, ředitele pražského Kon- dakovova ústavu, na vykopávkách v syrské archeologické lokalitě Dura- -Europos ve 30. letech 20. století. Ročník obsahuje následující články: David Woods: The Good Soldier’s End: From Suicide to Martyrdom, s. 71–86 Anita Strezova: Relations of Image to its Prototype in Byzantine Iconophile Theology, s. 87–106 Dmytro Gordyienko: The Mission of Kyivan Princess Olga to the King Otto I in the Context of Rus’ and Germany Foreign Policies, s. 107–118 Alexandru Madgearu: The mission of Hierotheos: location and significance, s. 119–138 Dorotei Getov – Maria Yovcheva: The Unedited Oktoechos Canons for Prophets and Martyrs in the Byzantine and Slavonic Tradition, s. 139–166 Stavros G. Georgiou: Eumathios Philolakes as Stratopedarchos of Cyprus (ca. 1092), s. 167–172 Sverrir Jakobsson: The Schism that never was: Old norse views on Byzantium and Russia, s. 173–188 Ken R. Dark – Anthea L. Harris: The Orphanage of Byzantine Constantinople: an archaeological identification, s. 189–202 Teresa Shawcross: In the Name of the True Emperor: Politics of Resistance after the Palaiologan Usurpation, s. 203–228 Malgorzata Dąbrowska: Is there any room on the Bosporus for a Latin lady?, s. 229–240 Savvas Kyriakidis: The role of the megas domestikos in the late Byzantine army (1204–1453), s. 241–258 Z těchto příspěvků bychom chtěli poukázat na článek irského badatele Davida Woodse z univerzity v Corku, specialistu na pozdně antické období, Byzantinoslavica. Revue internationale des études byzantines LXVI, 1–2, Prague 2008, 392 s. ISSN 0007-7712

618 který ostatně do časopisu Byzantinosla­ vica přispívá častěji. Ve svém článku se zabývá velmi zajímavým fenomé- nem, totiž rozdílem v přístupu „po- hanských“ a křesťanských vojáků k vo- jenské službě, především s ohledem na nutnost zabíjet jiné a na sebevraž- du, ve 4. století, kdy se křesťanství v římské říši stále více prosazovalo. Dalším velmi zajímavým článkem je studie o výsledcích nedávných archeologických výzkumů v oblasti dnešního paláce Topkapı, jejímiž au- tory jsou britští badatelé Ken R. Dark a Anthea L. Harris. Archeologický průzkum Konstantinopole, třebaže probíhá již od konce 19. století, je stále v počátcích a je jistou ironií, že archeologicky víme o hlavním městě byzantské říše tak málo. Proto je tře- ba velmi přivítat výzkum britských archeologů, kteří v samém srdci měs- ta objevili sirotčinec, známý ostatně i z byzantských literárních pramenů (Anna Komnena, Patria), datovaný do středně byzantské doby, konkrétně me- zi 2. polovinu 5. a konec 12. století. Dále je třeba vyzdvihnout édition critique rakouského, nyní v ruském Jekatěrinburku působícího badatele Hanse-Veita Beyera Georgios Sinaпtes Werke: Synoptische Ausgabe mit beigegebener deutscher Übersetzung, s. 259–332, a étude critique pražského paleoslovenisty Václava Čermáka Zu den neueren Über­ setzungen des slavischen Parömienbuchs (Zur Edition des Belgrader Parömienbuchs), s. 333–348. Závěr časopisu tvoří jako obvykle recenzní část, která však tentokrát není příliš rozsáhlá. Proto bychom i touto cestou chtěli vyzvat české badatele – čtenáře Parrésie, aby se na ní význam- něji podíleli. V. Drbal Zvyšující se zájem o problematiku spojenou s Východořímskou říší, stej- ně jako o východní církevní otce dal impulz k tomu, aby hlavní obsah na- růstajícího počtu odborných mono- grafických i časopiseckých titulů mohl být zpřístupněn širší polské čtenářské Encyklopedia kultury bizantyńskiej Red. O. Jurewicz, Wydawnictwo Uniwersytetu Warszaw- skiego, Warszawa 2002, XLII + 503 s. ISBN 83-235-0011-8 veřejnosti. Mělo se tak stát v rámci encyklopedie byzantské kultury, při- pravené do tisku v r. 1993 na půdě Varšavské univerzity. Jelikož se však tehdy nenašel ochotný vydavatel, dílo bylo odsouzeno k sedmiletému če- kání na svůj kairos, tedy čas vskutku

619 příhodný. Mezitím byli přizváni i spo- lupracovníci z jiných polských vědec- kých center, a tak světlo světa v r. 2002 spatřila první polská encyklopedie byzantské kultury. Na 503 stranách textu je prezento- váno 1355 hesel, přičemž bibliografie literatury použité k jejich sestavení čítá dalších 34 stran. Obsahují poznat- ky z oblasti dějin, literatury, filologie, teologie, názvosloví, dějin umění, iko- nografie i sakrální architektury a při- nášejí rovněž informace o význam- ných novověkých byzantolozích. Au- tory je 25 osobností polské byzanto- logie z šesti polských univerzit. Prezentovaná publikace, přestože se opírá o literaturu vydanou do kon- ce 80. let minulého století, jistě pomů- že nejen při získávání selektivních (a povětšinou přesných) údajů k jed- notlivým tématům, ale poslouží také širšímu okruhu čtenářů nejen za naší severní hranicí. V neposlední řadě její přínos spočívá v tom, že u jed- notlivých hesel uvádí kromě polské také jejich řeckou a latinskou verzi, což uživatelům umožňuje orientovat se, kromě tvarů vyskytujících se v nej- důležitějších pramenech, rovněž ve vývoji současné polské odborné ter- minologie. W. Bugel