Plameňák č.2 - prosinec 2011
Plameňák č.2 - prosinec 2011
http://www.floowie.com/cs/cti/plamenak-2/Školní časopis
Prosinec 2011
http://www.floowie.com/cs/cti/plamenak-2/2
Obsah
Úvodník
Vánoční vtipy 3
Reportáž z výletu do Anglie 4
Návštěva předškoláků
Hřiště v Kostelní 6
Nahrávač vědomostí 7
Co pro mne znamenají Vánoce? 8
Vánoční zvyky u nás a v zahraničí 9
Rozhovor s Janem Krausem 10
Redakce (ukázka z knihy Ivana Krause) 12
Tip na četbu
Fotosoutěž 14
Vlkodlačice z Kanady 15
Vánoční koutek poezie 16
Rozhovor s novými učiteli na škole
Vánoční kvíz 17
Moje vysněná tramvaj 18
Čínskou tuší evropskou duši 19
Letiště Praha 20
Vánoční komiks 21
http://www.floowie.com/cs/cti/plamenak-2/3
Úvodník
Milí čtenáři,
právě si prohlížíte druhé číslo našeho školního časopisu Plameňák, který od minula prošel zásadní
změnou. Jako redakce jsme se rozhodli posunout zaměření časopisu z čistě literárního na více
publicistický. Zajímá nás aktuální dění kolem nás a zajímají nás postřehy od všech, co s naší školou mají,
nebo i měli něco společného. Přinášíme nejen to nejlepší ze slohových prací žáků za poslední čtyři
měsíce, ale otevřeli jsme také rubriku rozhovorů s významnými osobnostmi, které chodily na naši školu;
máme tu i rozhovory s novými učiteli na naší škole; velkou akcí byl výlet druhého stupně do Anglie, což
jsme také nemohli nechat bez povšimnutí; a nesmí chybět ani tématické články vztahující se k tomuto
krásnému vánočnímu období. Náš Plameňák se rovněž snaží rozšiřovat kulturní obzory a vytvářet
prostor pro kreativitu žáků nejen literární. Časopis je tím pádem zajímavým nástrojem k budování
mezipředmětových vztahů.
Moc mne potěšila práce nové redakční rady složená z hrstky žáků téměř všech tříd druhého stupně –
nadšení a nápaditost z nich jen sršely (i když některé příspěvky vznikaly téměř v potu a krvi a bylo těžké
z nich články dostat:-). Považuji za velký úspěch, že můžete vidět toto vánoční číslo Plameňáka v takové
podobě, jakou má. Zároveň víme, že je co zlepšovat – budeme rádi za každou vaši reakci i za každý
příspěvek do časopisu.
Doufáme, že se vám toto číslo bude líbit, a doufáme
také, že přispěje k vaší vánoční náladě.
Za redakční radu
p. uč. Martin Jeřábek
VESELÉ VÁNOCE!
Anička se modlí před Vánocemi a na konci modlitby zakřičí:
„Ježíšku, dones mi kolo!“
„Ježíšek není hluchý,“ domlouvá jí sestra.
„Ale babička ano!“
„Pane šéf, můžete mi dát zítra volno?” ptá se v práci pan
Urbánek. „Manželka chce, abych jí pomohl s vánočním úklidem.”
„Z takového důvodu Vám přece nebudu dávat volno!” rezolutně to odmítne ředitel.
„Děkuji,” oddechne si zaměstnanec. „Věděl jsem, že je na Vás spolehnutí.”
O štědrém dnu volá Franta svému kámošovi: „Hele nemáš dneska na půl dne čas?“
Kamarád se diví: „Zrovna dnes, a proč?“
„No já jen, že mám doma postavenej betlém a chybí mi tam osel...“
Do myslivny zavítá v noci Santa Claus, veliký ranec dárků na zádech. Myslivec vyskočí z postele, popadne flintu a
namíří ji na nebohého Santu. Pak se dá do hlasitého lamentování: „Takového drzého pytláka jsem ještě neviděl!
Klidně si přijít i s úlovkem přímo do hájovny, a ještě uprostřed noci!“
IKEA, Umělý vánoční stromek – příbalový leták:
Tyčka – 1 ks Větve – 46 ks Jehličí – 13 543 kusů Montážní lepidlo – 3 litry
Vybral Ondřej Šimer, 6.A
http://www.floowie.com/cs/cti/plamenak-2/4
Výprava do Anglie
V termínu od 8. do 13. listopadu naše škola ve spolupráci s CK Krištof pořádala jazykový a zájmový zájezd za
krásami jižní Anglie. K vidění bylo vše, co nám tato část ostrovního státu mohla nabídnout. Během zájezdu jsme
navštívili tamní přístavní města Brighton, Hastings a Portsmouth a obdivovali tamní krásná mola. Jedno již bohužel
ve stádiu demolice. V Brightonu jsme navštívili Sea Life center – mořský svět, ve kterém byly vidět všechny možné
i nemožné druhy ryb, korýšů a ostatních mořských živočichů.
Ve Winchesteru, bývalém hlavním městu Anglie nás učitelé zavedli do Great Hall, jediné dochované části
starobylého hradu, kde je dnes vystaven slavný Artušův kulatý stůl.
Cestou autobusem jsme se taky zastavili u Breachy Head, křídových útesů. Mlha nám připravila opravdu pěkné
panorama anglického pobřeží, o čemž se přesvědčíte ve fotkách níže.
Poslední den jsme, jak již je tradicí absolvovali procházku hlavním městem celé Velké Británie, Londýnem.
Program je rok od roku nabitější a zajímavější. Kromě míst, která navštěvujeme ročně, jako Trafalgar Square
s pomníkem admirála Nelsona, moderní náměstí Piccadilly Circus, Liecester Square, Big Ben, atd. navštívili i
hudebnickou část Londýna Covent Gardens a po plavbě lodí po Temži i Greenwich s vyznačeným nultým
poledníkem.
Po náročném dni v Londýně všichni rádi nastoupili do autobusu směr Technické muzeum Praha.
Já sám jsem jel se školou již po třetí, a musím říct, že Anglie neomrzí .
Jakub Nedorost, 8.A
Suchý anglický humor na výletě
aneb rozhovor s Vítkem Šaríkem (V) a Danem Hákem (D) z 9.B
Jaká byla cesta?
D: Špatná. Přes Německo, Belgii, Nizozemsko, Francii a pak trajektem.
V: 8 hodin v autobuse!!!
Jaký byl váš první výlet?
V: Pěkný, do Brightonu.
Jaké bylo ubytování?
V: Dobré.
D: Rodina u které jsme byli měla dva psíky.
Jaké bylo stravování?
V: K snídani jsme si mazali chleba, k obědu jsme dostali balíčky a
večeře byla vařená.
D: Tu jsme dostali.
Kolik jste měli s sebou peněz a kolik jste utratili?
V: 100 £, což je zhruba 3000,-Kč a utratil jsem všechno.
Co jste navštívili v Londýně?
V:Plavili jsme se po Temži, pod Tower Bridge.
D: A mnoho dalšího, viz fotky.
Trapasy na cestě?
D: Ne.
V: Ano.
Počasí?
D: Celkem zima, ale poslední den jsem byl v krátkém tričku.
V: Co? Já byl teda v bundě.
Byly rozchody?
V: Taky.
D: Já jsem se tam třeba rozešel se svou přítelkyní...
Navštívili jste Stonehenge?
D: Ne.
Byli jste v metru?
V: Ne. Ale byli jsme ve vlaku.
Nazpátek jste jeli taky trajektem?
D: Ne asi, letadlem.
V: Samozřejmě, že ano.
Ptal se Ondřej Kolouch 9.B
Big Ben
http://www.floowie.com/cs/cti/plamenak-2/5
Spinnaker Tower v Portsmouthu
Pocta českým legionářům u
Westmister Abbey
Pomník generála Charlese Jamese Napiera
London Eye
Více fotografií na:
www.plaminkova.cz
/plamenak
Útesy Breachy Head
Fotografie © J. Nedorost & J. Hocká
http://www.floowie.com/cs/cti/plamenak-2/6
minireportáž
Naši školu navštívili předškoláci
V listopadu u nás byli na návštěvě předškoláci, byli navštívit družinu, kde vybarvovali obrázek
Woodyho a dostali pastelky. Pak se šli na chvilku podívat do tělocvičny a do jídelny. Následovně
je pozval pan ředitel do ředitelny, kde se jich optával, jestli mají na naší škole sourozence apod.
Na chvíli, tedy cca na 15 min., se zastavili v 1. třídách. (Každá skupina byla v jiné třídě a dělala
něco jiného, takže to nepopíšu.) Poté na ně na druhém konci chodby čekala paní učitelka, která
si spolu s dětmi připravila pro malé předškoláčky dvě písničky jako třešničku na závěr návštěvy.
Pak se děti už jen převlékly, vzaly si své výtvory a pastelky a šup zase zpět do školky.
Lucas Saidl, 5.B
Nově vybudované hřiště Kostelní
Dnes jsme se s Lucasem podívali na nově vybudované hřiště v Kostelní ulici, které jste nejspíš toužebně
očekávali. Celé je kompletně zrekonstruované. Jsou
tam nové prolézačky jako například Pavučina
(červená lana smotaná do různých tvarů, jak jste si
mohli povšimnout už na několika místech Prahy,
např. ve Stromovce jsou dokonce dvě). Další
dominantu hřiště jsme nemohli nechat bez
povšimnutí, protože to je nově udělaný plácek na
fotbal. Jsou tam kolem i nové sítě, aby hráčům
nepadaly míče na dvůr školky, která je hnedle vedle.
Toto hřiště není jen na fotbal, jsou tam i koše na
street ball (basketbal na jeden koš). Je tu také
lanovka, ze které když se rozjedete po laně, tak
dojedete nakonec a lano vás odmrští.
Jakub Karský, 5. B
http://www.floowie.com/cs/cti/plamenak-2/7
glosa
Nahrávač vědomostí
aneb
Co by se stalo, kdybychom nemuseli chodit do školy a všechny vědomosti by se do nás nahrály přes
počítač…
…už když si znovu přečtu nadpis, dostanu vztek – to je pořád samá technika! Leze mi to na nervy. Vždyť
je to jako s tou elektronickou žákovskou knížkou, na kterou je náš pan ředitel tolik hrdý. Technika přece
může a občas také musí selhat! Zrovna včera jsem se nemohla dostat do svojí úžasné elektronické
žákovské knížky, kdybyste mě zabili! Vím jistě, že heslo bylo správně, a pak jsem se dozvěděla, že to
nešlo ani mámě ani bratrovi… a tak jsme nevěděli, co vlastně máme za známku. Ještěže jsou alespoň
„papírové“ třídnice...
Když technika selže, tak je holt všechno v háji. Může se klidně stát, že selže elektřina, nepoteče voda…
nastane blackout… a nic nebude fungovat.
Je jasné, že nechození do školy a automatické nahrávání vědomostí má své výhody. Třeba bychom se
nemuseli nervovat s nemožnými učiteli, známkami, nemuseli bychom tak brzo vstávat… Ale: nejspíš by
tak odpadlo naše dětství a ve škole se navíc stýkáme s lidmi – získáváme tak i určitou část sociálního
vzdělání – a to je velice důležité – těžko nás přijmou do práce, i když se budeme ohánět čtyřmi
vysokoškolskými diplomy, když budeme rozmazlení hulváti, neschopní lidské komunikace… Zkrátka
škola a dětství jsou důležité a mají i své půvaby.
Je jasné, že bez techniky se dnes asi neobejdeme, ale co je moc, to je moc! Takže bychom klidně mohli
vynechat už to, o co jde v nadpisu... vynechat elektronické žákovské (není to hrozné, když večer
unavená a rozčílená máma vrazí do dveří a hned zahlaholí: „Tak tys dostala čtyřku?!?“ Vždyť ona ví, co
mám za známku, ještě dřív, než já! A kdo tu chodí do školy?), či si odpustit možné notebooky místo
sešitů a učebnic (hlavně, že máme málo vysedávat u počítače, chodit ven, na kroužky… a pak zase jak
to, že jsme měli kroužek, neměli čas, neseděli celý den v učení, a tím pádem nemáme hotový domácí
úkol?!?)...
A proto: Jestli to s technikou přeženeme, klidně můžeme dopadnout jako v R.U.R. (když nepočítám ten
konec s Primusem a Helenou), což pan Čapek na svou dobu velmi krásně vystihl…
Alžběta Horníková, 8.A
Z filmu Matrix.
Zdroj foto: www.cyberpunkreview.com
http://www.floowie.com/cs/cti/plamenak-2/8
anketa
Co pro mě znamenají Vánoce?
Vánoce pro mě znamenají hodně, protože můžeme být celá rodina pohromadě. Vánoce jsou pro
mě nejhezčí období roku. Nemám je ráda jen,proto že se dostávají dárky,ale i pro tu nádhernou
atmosféru. Na štědrý den vždy zdobíme stromeček to mám moc ráda.O Vánocích se slaví narození
Ježíše Krista v Betlémě.Vánoce jsou pro mě opravdu důležité.
Anežka Argaláčová, 6.A
Vánoce pro mě znamenají starosti s dárky, ale současně i zvědavost, jaké dostanu sám. Letos toho
sám tolik nechci, a když vidím, jak si můj bratranec zaškrtává v katalozích pět věcí na jedné stránce,
považuji to téměř za hřích. Vánoce pro mě ovšem neznamenají nic, když jsou na blátě. Prostě mi
nepřijde, že to jsou pořádné Vánoce. Vánoce pro mě taky znamenají různé vánoční zvyky. Bez
Vánoc by svět nemohl existovat!
Mikoláš Ježek, 5.B
Jak všichni víme, Vánoce slavíme 24. prosince každoročně. Ovšem já je neslavím z toho důvodu, že
jsem muslim a Vánoce jsou křesťanský svátek. Takže pro mě je 24. prosinec obyčejný den. A všichni
mi třeba říkají: „Tak co, jaké byly Vánoce a jaké dárky jsi dostal?“ A já jenom odpovím, že je
neslavím, a pak zase lidi na mě: „Jak to, že je neslavíš?“ A já odpovím, že jsem muslim, že je
neslavím. Ale dárky dostávám většinou tak 4 nebo 5 dní po Vánocích. A zas normálně slavím Nový
Rok:-)
Wasmi Basharmal, 8.A
Vánoce jsou pro mě čas, ve kterém je všude plno reklam, že si máte něco koupit. Rozhodli jsme se,
že takové Vánoce slavit nebudeme. Avšak máme nádherný vánoční stromek a minulé Vánoce jsme
jedli slovenská jídla. Na Vánocích mám rád pečení. Několikrát jsme byli na horách, kde se nám moc
líbilo. Narozeniny mám blízko Vánoc a skoro všichni si myslí, že mám málo dárků, když je slavíme
tak blízko sebe, ale je to mýtus. Dárků mám stejně, jako kdybych měl narozeniny v létě.
Matyáš Hurtík, 6.A
Vánoce, Vánoce, Vánoce. V obchodních domech s nimi straší už dva měsíce před jejich začátkem.
KDYSI to asi byl nádherný svátek – sešla se celá rodina, jedla se výborná večeře, každý dostal
nějakou drobnost. Dneska se rodina neschází, protože spousta rodin je rozvedených, nebo to letí
slavit na nějaké exotické místo. Lidé se z Vánoc radují jenom proto, že se nemusí do školy a do
práce a důchodci mají o zábavu postaráno – pletou šály a pečou cukroví. Lidé si jako dárky kupují
auta a zájezdy. Ale co, je to koneckonců jejich věc. Od té doby, co se mi rozvedli rodiče, Vánoce
nesnáším. Táta a jeho přítelkyně mi dávají jasně najevo, že mě u sebe na Vánoce nechtějí. A co se
mě týče, jsem hodně citlivá, ale člověk si na to, že ho někde nechtějí, časem zvykne…
Anonym
Vánoce mám moc ráda. Štědrý den je opravdu kouzelný, protože se říká, že když od rána nebudu
jíst, tak uvidím zlaté prasátko. Skoro vždycky se to snažím vydržet, ale ještě nikdy se mi to
nepodařilo. K večeři o Štědrý večer máme rybí polévku, bramborový salát a rybu. Ale já kapra
nejím, většinou mám pangasiuse. Maminka také dělá černého kubu z krup a sušených hub. Tyto
Vánoce budou jiné, než všechny předchozí. Narodí se mi malá sestra, takže budu mamince
pomáhat (a budeme jako živý betlém :-). Jinak chodíme s taťkou do zoo podívat se na zvířátka.
Tereza Veselá, 5.B
http://www.floowie.com/cs/cti/plamenak-2/9
České vánoční zvyky
Lití olova. Nad plamenem se v kovové nádobce rozžhaví kousek
olova až k bodu tání. Do misky s vodou vlijeme žhavé olovo
naráz. Následně olovo dosáhne určitého, abstraktního tvaru. Z
něho se ostatní přítomní snaží odvodit budoucnost.
Krájení jablka. Po štědrovečerní večeři, nebo i před ní si každý
člen rodiny rozkrojí jablko. Jaderník má dva druhy tvarů – buď
hvězdu, či kříž. Už si předpokládám sami odvodíte, co který
znamená.
Pouštění lodiček. V míse s vodou se
pouští „lodičky“ (polovina skořápky
vlašského ořechu, ve které je voskem
přilepená malá tenká svíčka). Čí lodička dopluje nejdál, ten se
vydá do dalekých krajin.
Půst. Stejně jako na Velikonoce, tak i o Vánocích (na Štědrý
den) se drží půst. Malým dětem se slibuje, že když vydrží až
do večera, uvidí zlaté prasátko.
Házení střevícem. Dívky hází střevícem přes hlavu, spadne-li
patou ke dveřím, zůstanou doma; když naopak, vdají se a
odejdou z domu. (Toto raději nezkoušejte!!!)
Štědrovečerní stůl. Pod talíř ke štědrovečerní večeři se dávají šupiny
z kapra, aby se v rodině držely peníze. Dále se dává na štědrovečerní
stůl med z důvodu hojnosti v domě. Také nechyběl česnek proti
zlým duchům. Občas se stůl svazoval řetězem, aby zůstala rodina
pohromadě.
Tereza Petrboková, 7.A
Vánoce po italsku
Na Štědrý večer se místo kapra jí úhoř. A jinak se zdobí stromeček, pod který dává dárky
Ježíšek (jako u nás). 25.12. se jedí tortellini, pak vařené maso, poté restovaná zelenina a jako
desert panettone.
S Ježíškem má dost co společného čarodějnice Befana, která místo tří králů nosí v noci 6.1.
dárky, které jak se říká v Itálii, ,,zapomněl Ježíšek doma“. (V Itálii je sice Befana, ale není tam
Mikuláš.) Dítě se ráno probudí a v kuchyni je hrozný nepořádek a na stole nezabalený dárek.
V Itálii sněží cca jednou za čtyři roky, takže přichází o největší zábavu se sněhem. Když jsme se s
kamarádem z Itálie dohodli, že k nám na Vánoce přiletí, tak se jako první zeptal: ,,A sněží u
vás?“
Lucas Saidl 5.B
http://www.floowie.com/cs/cti/plamenak-2/10
Rozhovor s významnou osobností
„Já byl horší pro školu, než škola pro mě!“
Zdroj foto: www.idnes.cz
Mnozí z vás možná nevědí, že na naší škole studovala slavná rodina Krausových: Jan, Michael,
Eliška, Kateřina a Ivan; tedy jestli jste se dívali na nástěnku ve vestibulu, tak to víte .
Nejmladšího bratra, herce Jana Krause, můžete znát z jeho vlastní ,,Show Jana Krause“, která se
stále vysílá každý pátek večer na Primě, a čerstvě vydává také vlastní časopis „Kraus“.
S Janem Krausem jsme si pro vás připravili exkluzivní rozhovor o naší škole.
Zůstal jste v kontaktu s některými vašimi spolužáky?
Jistou dobu ano, dokud jsem bydlel na Letné. Protože jsme se tam potkávali. Dnes se jen
výjimečně s někým setkám – náhodně.
Byl jste šprt nebo zlobidlo? Jestli zlobidlo, za co jste dostával nejčastěji poznámky?
Vyrušování – to byl základ. Ale také pár kalvárií – rvačka, atd. Ale maminka byla předsedkyní
Sdružení rodičů a přátel školy, tak to zažehlovala...
Dostával jste špatné známky?
Vždycky víc, než jsem čekal.
http://www.floowie.com/cs/cti/plamenak-2/11
Jaké to bylo studovat za komunismu? Pocítil jste nějaký tlak z této strany nebo jste to jako
žák ani nevnímal?
To nešlo nevnímat. Už to debilní oslovení „soudruhu“ učiteli. Žvásty o blahobytném
komunismu byly od první třídy. Devět let intenzivního lhaní – to byl základ školy.
Jaký byl váš nejoblíbenější předmět a proč?
Suplování. Když některý učitel onemocněl apod. a někdo za něj zaskakoval, tak to bývala
proflákaná hodina. Zejména jsem nesnášel matematiku, fyziku a chemii. Hvězdou jsem byl také
v rýsování. Tam jsem byl úplně vyřazený.
Připravila vás škola dostatečně na přechod na jinou školu? Kam jste přestoupil?
Nepřipravila. Ale nebyla to její vina. Já se prostě učit nechtěl a neučil. Ale neměl jsem nijak
děsivý prospěch – viz maminka v SRPŠ – takže jsem většinou neměl ani trojky. Šel jsem na
Nerudovo gymnasium, díky kterému jsem maminku seznámil s tím, jak vypadá známka
dostatečná. Příliš ji do té doby neznala.
Na naši školu jste, pane Krausi, chodil se svými sourozenci. Byli jste parťáci, pomáhali jste si
(třeba i v lumpárnách:), nebo jste si spíš dělali naschvály a vzájemné trapasy?
S Ivanem už ne, protože ten je o dost starší a už chodil na jinou školu. Na vaši/moji školu jsem
chodil s bratrem Michaelem, sestrou Eliškou a Kateřinou. Byli jsme jednotní v boji proti škole –
ale oni měli méně malérů než já. I když Kateřina měla také několik velkolepých průšvihů.
Všichni společně jsme „trpěli“ drzostí říkat občas věci na „plnou hubu“.
Jaká je vaše nejhezčí vzpomínka na naši školu?
Že jsem ze třídy viděl přímo na náš dům v Kostelní a často také maminku na balkóně, jak zalévá
kytky, věší prádlo... Vždycky jsem na to koukal jako na vysněnou svobodu. Celkově myslím, že
jsem byl horší já pro školu, než škola pro mě.
Děkujeme, že jste si na nás udělal čas, přejeme vám, pane Krausi krásné prožití vánočních
svátků.
V příštím čísle Plameňáku se můžete těšit na rozhovor se slavným hercem, muzikantem a
zpěvákem Vojtou Dykem.
Lucas Saidl 5.B a Jakub Karský 5.B
http://www.floowie.com/cs/cti/plamenak-2/12
Jako doplnění rozhovoru s Janem Krausem
přikládáme povídku z našeho oboru – tvorby
časopisu. Povídka je z pera nejstaršího bratra,
spisovatele Ivana Krause, který napsal knihu „Udělej
mi tichoučko!“. Je to kniha povídek, které – stejně
jako více knih Ivana Krause – pojednávají s vtipem a
nadhledem o příhodách rodiny Krausových.
Redakce
Když se Jan s Kateřinou rozhodli vydávat vlastní
časopis, usídlili se v koupelně. Ostatní sourozenci a
rodiče neměli nic proti vzniku nového časopisu,
avšak jejich pochopení mizelo, kdykoli si chtěli umýt
ruce. Jednou, když chtěl bratr Michael jít do
koupelny a přečetl si na dveřích nápis NEVSTUPOVAT – REDAKČNÍ PORADA, počkal si na oba
novináře v hale. Tam jim dal najevo, že zasedání je ilegální a že navíc narušuje hygienické
potřeby členů rodiny. Když i otec, který se vrátil ze skutečné redakce, narazil na oznámení
NERUŠIT – SCHVALOVÁNÍ PŘÍSPĚVKU a Eliška se rozčilovala půl hodiny v čekárně, protože
v koupelně právě probíhala UZÁVĚRKA nového čísla a Kateřina předčítala Janovi fejeton o
příchodu jara, uznali tvůrci časopisu, že místo pro jejich práci je poněkud nevhodné, a
přestěhovali se do pokoje pod stůl. Trvalo nějaký čas, než jsme si na nové sídlo redakce zvykli.
Občas se stávalo, že někdo nechtěně do některého z redaktorů kopl nebo neúmyslně šlápl na
čerstvý článek. V takových chvílích docházelo k hlasitým protestům obou redaktorů. Také
známí, kteří přicházeli na návštěvu, byli překvapeni, když se zpod stolu ozval výkřik, protože
netušili, že právě kopli některého redaktora do hlavy. Správce, který si přišel pohovořit s otcem
o úklidu sklepa, pak tvrdil, že slyšel u nás v pokoji trpaslíky, kteří šeptem recitovali verše. Otec
to chtěl správci vysvětlit, ale matka byla proti. Správce prý moc nečte, a tak mu trocha poezie
jen prospěje. Aby nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním, varovali jsme později návštěvy
předem. Porady redaktorů bývaly velmi bouřlivé. K prvým ostřejším rozporům došlo kvůli
názvu časopisu. Jeho prvé číslo se jmenovalo KATHON (zkratka Kateřina a Honza, pozn. red.).
Ale už před uzávěrkou druhého čísla došlo ke sporu. Jan se jmenoval šéfredaktorem, a když
mladší sestra přijala funkci sekretářky a pomocné redaktorky, oznámil jí, že časopis bude mít
nový název – HONKAT. Kateřina protestovala proti změně nejen kvůli sobě, ale i kvůli
čtenářům, jejichž počet ovšem nebyl závratný a nepřevyšoval pět, ale Jan na svém rozhodnutí
trval. Zdůvodnil je svou novou funkcí a tím, že nový název je i pro čtenáře přijatelnější. Když
sestra namítla, že KATHON zní zrovna tak dobře jako HONKAT, reagoval šéfredaktor impulzivně
a dal kolegyni pohlavek. Narušil tím běžné zvyklosti novinářské spolupráce. Křik mladé
sekretářky přivolal z kuchyně matku, která vznikla do redakce a přetáhla šéfredaktora vlhkou
utěrkou. Kateřina však byla velmi přizpůsobivá, a tak nakonec k přejmenování časopisu došlo.
V úvodníku dalšího čísla šéfredaktor upozornil čtenáře na změnu názvu. Psal, že nový titul je
Ivan Kraus
Zdroj foto: www.idnes.cz
http://www.floowie.com/cs/cti/plamenak-2/13
výsledkem plodné debaty redakčního kolektivu, který dospěl k jednomyslnému rozhodnutí.
Zároveň nenápadně zvýšil cenu výtisku z jedné koruny na dvě a odůvodnil to poznámkou,
psanou velmi drobným písmem: rostoucími náklady na papír a psací potřeby. Časopis byl
původně týdeník. Pak se změnil ve čtrnáctideník a nakonec se z něho stal občasník. Na titulní
straně se objevila tato informace: VYCHÁZÍ VŽDYCKY, KDYŽ JSOU PRACHY. Kateřina protestovala
proti formulaci, kterou považovala za nevhodnou. Teprve když ji bratr obvinil z nedostatečného
smyslu pro humor a vysvětlil jí, že je to míněno jako vtip, souhlasila. Ale jen pod podmínkou, že
na poslední straně listu bude i další poznámka: NÁZORY ŠÉFREDAKTORA NEODPOVÍDAJÍ
VŽDYCKY NÁZORŮM OSTATNÍCH ČLENŮ REDAKCE.
Po bouřlivé poradě, která měla za následek rozlití otcovy kávy, šéfredaktor sice souhlasil, ale
pod podmínkou, že časopis bude obsahovat i následující oznámení: ŠÉFREDAKTOR SI
VYHRAZUJE PRÁVO PSÁT, CO CHCE, I KDYŽ REDAKTOŘI S NÍM NESOUHLASÍ. V dalším čísle se
objevila postupně tato upozornění:
REDAKTORKA NERUČÍ ZA NÁZORY ŠÉFREDAKTORA, KTERÉ JSOU UVEŘEJNĚNY V TOMTO ČASOPISE.
ODPOVĚDNÝ ŠÉFREDAKTOR NEZODPOVÍDÁ ZA BLBOSTI, KTERÉ SI MYSLÍ SEKRETÁŘKA. ŠÉFREDAKTOR
RUČÍ JEN ZA TO, CO SÁM NAPÍŠE. NÁVŠTĚVA REDAKCE JEN PO DOHODĚ SE SEKRETÁŘKOU, KTERÁ JI
OHLÁSÍ ŠÉFREDAKTOROVI, KTERÝ SDĚLÍ SEKRETÁŘCE, NA KOHO MÁ ČAS. REDAKTORKA NENÍ
ODPOVĚDNÁ ZA GRAMATICKÉ CHYBY ŠÉFREDAKTORA, KDYŽ SI TENTO NENECHÁ ŘÍCT. Čím déle
poněkud ilegální časopis v podzemí vycházel, tím více v něm bylo poznámek, v nichž si oba
spolupracovníci vymiňovali, kdo z nich za co je nebo není zodpovědný. Zároveň se zmenšoval počet
článků a informací. Došlo také k protestům čtenářů. Michael upozornil redaktory na to, že se ve
fejetonu o psech dopustili faktické chyby. Šéfredaktor časopisu se mu za to pomstil tím, že o něm
v příštím čísle napsal, že je Zrzoun. Michael odhrnul ubrus a vnikl do redakce, kde fyzicky napadl
šéfredaktora. Zároveň mu zabavil nový článek s titulem „Hlava zrzavá“. Ve zvláštním večerním čísle,
které vyšlo hned po večeři, popsali pracovníci časopisu celou aféru. Oznámili všem pěti čtenářům, že se
nemíní podřídit ani násilí, ani rodinné cenzuře. Přes svou aktuálnost však časopis vycházel nepravidelně
a čím dál méně, až jednoho dne zanikl docela. V závěrečném
fejetonu s názvem OTEVŘENÝ DOPIS napsala redaktorka, že
důvody zániku periodika jsou hlavně ekonomické. Sdělila
čtenářům, že bratr počítal s abonenty, kteří by mu svým
předplatným posléze umožnili koupi tranzistorového
rádia. Šéfredaktor si přečetl OTEVŘENÝ DOPIS, s jehož
obsahem naprosto nesouhlasil. A protože se nechtěl zdržovat
psaním dalšího dopisu, dal svůj nesouhlas najevo fyzicky.
Naštěstí se zrovna v tu chvíli vracel ze školy jeden ze silnějších
čtenářů – Michael. Když uviděl, jak šéfredaktor vleče svou
kolegyni za vlasy po zemi, ihned zakročil. Ačkoli časopis neměl
dlouhého trvání a vycházel jen v omezeném nákladu, jsem
přesvědčen, že byl v dějinách světového žurnalismu naprosto
ojedinělý. Nevím totiž o žádném jiném, který by vycházel pod
stolem.
Zpracovala Simona Matúšová, 5.B
http://www.floowie.com/cs/cti/plamenak-2/14
Tip na zajímavou četbu
Když se řekne „četba“, každému se vybaví něco jiného. Někdo pod četbou vidí horu starých a nudných knih, někomu to však
přijde jako dobrá zábava na několik hodin i dní.
Abychom Vám ukázali, že i čtení je zábava, dáme Vám tipy na knihy, které stojí za to:
Tento měsíc: Fantasy
Roderick Gordon a Brian Williams: Ztracený svět v PODZEMÍ
je první z plánovaných šesti dílů fantasy ságy PODZEMÍ. Celá sága vypráví o čtrnáctiletém Willovi, který má rád archeologii.
Jednoho dne záhadně ztratí otce, a tak se ho vydává hledat. Tato cesta zavede Willa a jeho kamaráda Chestera do tajemného
světa v podzemí, o kterém nikdo neměl ani tušení. V podzemí se Will dozví spoustu věcí a zjistí, že ten, koho hledá, ve
skutečnosti není jeho otec…
Martin Novotný, 9.A
Fotosoutěž
Baví Tě fotit?
Všichni o tvých fotkách říkají, že jsou skvělé?
Zkus se zúčastnit naší fotosoutěže, tentokrát na téma:
Ať je podzim nebo zima, vždy je tady prima
Tvým úkolem bude zaslat nám jednu z tvých fotek, která se týká podzimu či
zimy, na naši emailovou adresu:
plamenak@plaminkova.cz
Nezapomeň do předmětu emailu napsat fotosoutěž a do textu připojit jméno
a třídu.
Hodnotit se bude hlavně tvoje kreativita (nápad), technické provedení a
kompozice.
Svoje fotografie můžeš posílat až do 14. 2. 2012
Z došlých fotek vybereme tu nejlepší a její vítěz získá hodnotnou věcnou cenu!
Těšíme se na tvoji účast.
Zápory
- Občas se děj táhne přes
mnoho kapitol
- někdy je obtížné zjistit
rodinné vztahy
Klady
+ zajímavě psaná knížka
+ celý děj je velice
poutavý
+ jakmile se do knížky
začtete, nebudete jí
chtít dát z ruky
Celkový verdikt:
80%
http://www.floowie.com/cs/cti/plamenak-2/15
povídka
VLKODLAČICE Z KANADY
V jednom vzdáleném kanadském lese žila smečka vlků.
Vůdce smečky se jmenoval Dlouhý Tesák, měl samici Bílou Tlapku. Pak tam byli dva postarší
samci, jeden se jmenoval Černý Kožich a druhý Sametový Čumák, oba svým jménům stále
dělali čest. Také tam byla sestra Bílé Tlapky Černá Tlapka. Bylo tam několik mladých samců a
samic. Mezi ně patřily také hlavní postavy tohoto příběhu. Byli to Šedka a Silný Dráp.
Teď vám o nich něco povím. Šedka byla samotářka, nerada lovila se smečkou, raději se sama
toulala po lesích. Silný Dráp byl skoro přesný opak, vyžíval se v lovu se smečkou atd.…
A přesto se tito dva měli rádi. Dráp Šedce jednoho dne vyznal lásku, ale ona ho odmítla.
Drápa to velice ranilo. Pro svoji hrdost to na sobě nedal znát a radši pomýšlel na odplatu.
Tato smečka žila docela spokojeně, dokud jedné zimy nenastal krutý mráz. Většina zvěře buď
zahynula nebo se schovala. Smečka byla hladová, nevrlá a řada vlků onemocněla. Vlci byli také
velmi pověrčiví, a proto věřili, že za to můžou pekelné síly.
A tu si jeden z vlků všiml, že chybí Šedka. Nejspíš se zase toulala někde po lesích. Jenže vlci si
domysleli, že to musí být ona ta čarodějnice, co svým uměním nemoci roznáší a zvěř zahání.
Hádejte, kdo vlky proti Šedce vedl: no přeci Silný Dráp. Možnost odplaty to byla pro něj jako
stvořená. Tak Šedku hned před Poradní Skálu předvést nechali, a když ji vedli smečkou, všichni
kolem volali:
„Už konec je s Tvým řáděním, už nám neuškodíš,
teď na své cestě poslední do pekla poletíš!“
Silný Dráp prohlásil, že zná její kouzla. Pekelnou mocí se v člověka promění, zvířata zahání a
nemoci roznáší. Našli se i jiní, kteří pronesli podobná obvinění. Všichni vlci alespoň přitakávali,
jen Šedčina matka, Černá Tlapka nesouhlasila.
Dlouhý Tesák volání smečky vyslyšel. Vztyčil se na Poradní Skále a pronesl:
„Ve stopách našich předků je psáno: nenecháš čarodějnici žít
a před ďáblem budeš se na pozoru mít!“
Šedka stála samotná však s hlavou hrdě vztyčenou a její slova zněla lesem tichou ozvěnou:
„Pohrdám vámi, neznáte nic nežli samou lež a klam,
pro tvrdost vašich srdcí jen, jen pro ni umírám!“
Pak hnali Šedku na kopec pod borovicí a všude kolem ní se sběhli vlci běsnící, a ona stála
bezbranná, však s hlavou vztyčenou, zemřela tiše, pod zimní oblohou.
(volně na motivy písně Čarodějnice z Amesbury od skupiny Asonance)
Text i ilustrace:
Anna Schierová, 5.B
http://www.floowie.com/cs/cti/plamenak-2/16
Vánoční koutek poezie
Zima už je skoro tady,
Vánoce jsou za dveřmi,
každý rok se vrací zpátky,
dělám věnec adventní.
Jednu svíčku zapálíme,
potom druhou, třetí, čtvrtou,
Dárky pěkně zabalíme.
Ach, ty kytky jen nekvetou!
Už tu dávno není živo,
v zemi sněhem pokryté,
zvířata už schovala se
ve svých teplých úkrytech.
Děti mají radovánky,
sníh a led je úžasný,
bobují a sáňkují si
na sněhových kopečcích.
Selma Faustusová, 5.B
Vánoce a cukroví přišly zas,
na zubu se mi udělal zubní kaz.
Pod stromek zubní kartáček dostala jsem,
měla jsem sto chutí vyhodit ho ven.
Ema Kylbergerová, 6.A
Je Štědrý večer, radosti čas,
rodina se sešla u večeře zas.
Celá krajina pod závoj se skryje.
Sušené ovoce po půlroce shnije
Jakub Nedorost, 8.A
Už Vánoce, už k nám jdou.
„Ježíšku, přines hračku mou!“
Když rolnička zacinká,
Povídá mi maminka:
„Už Ježíšek přišel k nám…“
Tak mamince pusu dám.
Utíkám k zelenému stromečku.
„Ach dědo, dědo, dědečku…“
Venku stále padá sníh,
všude slyším dětský smích.
Eva Panenková, 7.A
Mrazivý vzduch mi chladí hrdlo;
dnes je noc, kdy se mnohé mění,
kdy se rozdává nekonečné jmění,
kdy je čas snění
a kdy v nás měkne, co dřív ztvrdlo.
Jdu přes náměstí plné světel,
ztichlé po všem tom divém shonu,
unaven nemám, co bych dodal k tomu,
že už chci domů.
...a že mi duši cosi hněte.
V teple verandy odpočinu,
chlad ale ještě ve mně běsní.
Je noc všech přání (splněných i vězni),
jenom já nesním,
zase jsem dostal jen dar splínů.
Naslouchám... v dálce prýští píseň,
jemná - jako by zpíval anděl,
v hloubi zahoří, až sám jsem se zarděl.
...sním na verandě
o zvěsti, co mi tiší trýzeň.
Děkovný vzdech mi hladí hrdlo;
dnes je noc, kdy se mnohé mění,
kdy se rozdává nekonečné jmění,
kdy je čas snění
a ve mně měkne, co dřív ztvrdlo.
p. uč. Martin Jeřábek
Děkujeme všem, kdo se zúčastnili této
malé básnické soutěže (kromě pana
Učitele, ten ji vahlásil:-) Těšíme se na vaše
další poetické pokusy.
Připojené ilustrace jsou práce žáků 1. stupně.
http://www.floowie.com/cs/cti/plamenak-2/17
Rozhovor s novými učiteli na naší škole
Jednoho dne jsme se Lukášem rozhodli, že si ,,proťukneme“ nějaké nové učitele. Pro toto číslo jsme si
vybrali paní učitelky Naděždu Voglaovou a Šárku Novotnou. Obě dvě nám milerády odpověděly na naše
otázky:
1. Proč jste se rozhodla být učitelkou?
2. Proč Vás přitahovaly zrovna předměty, které vyučujete?
3. Když jste chodila do školy, měla jste spíše dobré, či horší známky?
4. Bavily Vás předměty, které nyní vyučujete už i na základce?
5. Jak slavíte Vánoce?
Takto nám odpověděla pí uč. Vogalová:
1. Neboť matematika a fyzika je mým koníčkem.
2. Protože jsem už od základní školy měla dobrou učitelku na matematiku.
3. Na základce byly moje známky dosti dobré, ale na střední škole se
postupně zhoršovaly.
4. Ano, velice mě bavily.
5. Každý rok trávím svoje Vánoce na horách, společně se svými rodiči a
bratrem
A takhle odpovídala pí uč. Novotná:
1. Protože mě bavil přírodopis a chemie a navíc velice ráda pracuji s dětmi,
takže to byla skoro jasná volba.
2. Přírodopis mě bavil už od základky, protože jsme na něj měli dobrou
učitelku. Zato chemie mě strašně nudila.
3. Na základce jsem měla docela dobré známky.
4. Přírodopis, ten mě strašně bavil, bylo tam plno zvířátek apod., chemie
ta mě chytla až později. Ale nyní mám asi raději chemii.
5. Každé Vánoce trávím buďto doma, nebo také podnikám návštěvy za
rodinnými příslušníky, kteří bydlí dál od Prahy.
Martin Novotný, Lukáš Mareda 9.A
Vánoční kvíz
1. Z jakého slova pochází advent a co to slovo
znamená?
a) adventure - dobrodružství
b) adventus - příchod
c) advente – čas předvánoční
2. Proč jsou na adventním svícnu 4 svíčky?
a) protože symbolizují čekání na spasitele
b) aby nám zkracovaly čas do Vánoc
c) protože více svíček by se na věnec nevešlo
3. Co oslavují křesťané o Vánocích?
a) ukřižování Ježíše Krista
b) narození Ježíše Krista
c) příchod Tří králů
4. Jak se jmenují rodiče Ježíše Krista
a) Marie a Jan
b) Anna a Jidáš
c) Marie a Josef
5. Co uvidí ten, kdo se na Štědrý večer postí?
a) bronzovou ovečku
b) zlaté prasátko
c) stříbrného vlka
připravil Martin Novotný, 9.A
Své odpovědi zasílejte na:
plamenak@plaminkova.cz do 10.1.2012.
Redakční rada z došlých odpovědí vylosuje
vítěze, který získá zajímavou odměnu.
Nezapomeňte v odpovědi uvést i své jméno a
třídu.
http://www.floowie.com/cs/cti/plamenak-2/Výtvarný koutek
Moje vysněná tramvaj
Já s Honzou jsme jednou jeli tramvají. Cesta trvala sedm zastávek, trochu to byla nuda. Honza pod
sedadlem objevil páčku. (Honza je rošťák, a tak za ni zatáhl.) Na chvíli jsem nic neviděl, a pak se
obyčejná tramvaj proměnila v kouzelnou. Zvenku vypadala normálně velká, ale uvnitř dělala dojem o
hodně větší. Měla žlutou barvu s modrým bleskem a kulatá okna. Nebyly tam žádné tyče, ale jen
sedátka. Lístky jsme nepotřebovali, jezdilo se zadarmo. Revizor rozdával bonbony a lízátka. Najednou
jsem zase nic neviděl, ale cítil jsem, jak do mě někdo strká. Otevřel jsem oči a Honza mi říkal, že
musíme vystupovat. V tu chvíli mi došlo, že se mi vše jen zdálo. Strašně moc bych chtěl, aby ta
tramvaj existovala. Nikdy na ni nezapomenu.
Jakub Strnadel, 5.B
Dopravní podnik hlavního města Prahy připravil pro třídy druhých stupňů pražských základních škol
a primy až kvarty víceletých gymnázií soutěž – Namalujte svou tramvaj.
Naše škola se sice v této soutěži o nejzajímavější design tramvaje mezi 10 nejlepších neumístila, ale i
tak žáci, kteří na tom pracovali, projevili opravdu nevšední tvořivost a nápaditost (nejen výtvarnou,
ale i při slohovém popisu své fantastické tramvaje).
Přestože byla anketa ošetřena proti možnosti opakovaného hlasování z jednoho počítače, došlo
ke zneužití URL adres voleb pro jednotlivé návrhy a zmanipulování hlasování nečestným způsobem,
kdy byl zřejmě použit tzv. hlasovací robot. Takže na www.dpp.cz/soutez-namalujte-svou-tramvaj
můžete znovu hlasovat o to, která fantastická tramvaj bude dalšího půl roku brázdit ulice Prahy.
http://www.floowie.com/cs/cti/plamenak-2/Čínskou tuší, evropskou duši
– výstava čínských maleb pí. uč. Nataši Sutté k příležitosti
oslavy 90. narozenin její matky
2.-22.12.2012
galerie Nora, Truhlářská 24, Praha 1
Jako součást naší literatury (kdy se teď proplétáme
Labyrintem kultur) jsme se 6.12. vypravili s 5.B na výstavu
čínského umění do galerie v takovém malém (sklepním)
prostoru. Paní učitelka Suttá byla 12 let na Taiwanu a
studovala tam čínskou malbu; používá čínský štětec
(kterým se dá malovat tenká i široká linka), čínský papír a
čínskou tuš. Po cestě nám řekla, že její rodina nechtěla,
aby malovala, a tak utekla. Když přijela do Číny, tak moc
čínsky neuměla, takže se to musela naučit. Její učitelka jí
dala přezdívku „Jako voda“ (pozn. red. tj. jemná jako voda
i silná jako voda – voda dokáže postupně rozbít i skálu –
zde je obrázek její červené pečetě). Tato přezdívka byla
vzácná . V Číně se také uctívají staří lidé. Vrásky na obličeji
tam znamenají vyspělost. Paní učitelka dostala při
vernisáži orchidej s čínsky napsaným lístkem od
samotného taiwanského velvyslance.
Mikuláš Procházka, 5.B
Zvláštní na těchto obrazech je, že to bylo spíš pár
přesných tahů než hraní s drobnostmi (jako třeba u
olejomalby), a přesto řekly víc. Hodně toho řekly také o
pocitech malíře. Dalo by se z nich poznat, které místo na
nich je zobrazeno, ale zároveň nebyly úplně podle pravdy.
Překvapilo mě, že tam nebyl žádný obraz draka.
Anna Schierová, 5.B
Na výstavě to bylo skvělé! Já totiž nemám rád výstavy,
které zabírají pět (nebo i víc) velkých sálů... Na výtvarce
jsme pak dělali obrazy čínským stylem. Udělal jsem
Velkou čínskou zeď,
kde jsme já s Mikym
měli sochy. Škoda, že
se mi pak obrázek
rozpil.
Mikoláš Ježek, 5.B
Čínská tuš je vlastně ze slisovaných sazí. Ty se třou s trochou vody o
plochý kámen tak dlouho, až je tuš dostatečně hustá k psaní nebo
kaligrafii. (pozn. red.) Bylo zajímavé, jak paní učitelka Suttá
vyprávěla o nějakém malíři, který při tom, když si dělal tuš,
meditoval. Poté namalovala obraz za neuvěřitelných 8 minut 37
vteřin a 59 setin!
Filip Jindra, 5.B
práce z VV David Kortánek, 5.B
http://www.floowie.com/cs/cti/plamenak-2/Tip na výlet po Praze
Ruzyňské letiště
Letiště Praha-Ruzyně vzniklo ve 30. letech
minulého století z důvodu nedostatečné
kapacity kbelského letiště, kde do té doby
probíhal veškerý letecký provoz.
Původní stavba zahrnovala terminál, tři
hangáry a tři travnaté přistávací plochy – to
vše na celkové ploše 108 hektarů.
V průběhu 2. světové války obsadila ruzyňské
letiště německá Luftwaffe. V provozu tehdy
zůstala pouze jedna linka, a to Berlín – Praha –
Vídeň, kterou provozovala společnost
Deutsche Lufthansa.
Po válce bylo letiště vráceno do českých
rukou. Díky poměrně dobrému stavu mohl být
okamžitě obnoven letecký provoz.
V roce 1948 mělo letiště zažít svůj další rozvoj,
přednost ovšem dostalo jiné evropské letiště –
Vídeň. To samé se stalo i v roce 1968, tehdy
ale dostal přednost německý Frankfurt. Díky
těmto dvěma událostem je dnes pražské
ruzyňské letiště až třetí největší ve střední
Evropě.
V druhé polovině 20. století začala výstavba
tzv. nového letiště – terminálu sever. Spolu
s výstavbou nového letiště byly postaveny
také dvě nové vzletové dráhy – 24/06 a 13/31,
které se přidaly k již hotové 22/04.
V 90. letech byly uvedeny do provozu cargo
terminály, které jsou umístěny u dráhy 24/06.
V roce 2006 byl dostaven nový terminál –
sever 2. Tím na letišti přibyl i třetí tzv. prst
(budova, ke které rolují a jsou odbavována
letadla). Tento komplex se stal stavbou roku
2006.
Za zmínku ještě stojí, že letiště nemělo stát na
ruzyňských pláních, ale na obří betonové
desce stojící na pilířích, která měla být
umístěna do prostoru nad dnešním
Masarykovým a Hlavním nádražím. Avšak
z důvodu dalšího rozvoje letiště (který by toto
umístění znemožnilo) byl plán zamítnut.
Více na ww.prg.aero
Doprava:
Bus č. 100 spojuje Ruzyňské letiště s konečnou stanicí metra B Zličín, cesta: 15 minut.
Bus č. 119 spojuje Ruzyňské letiště s konečnou stanicí metra A Dejvická, cesta: 20 minut.
Ruský vládní letoun na pražském letišti,
7.12.2011
Text i foto: Jaroslav Beneš, 9.A
http://www.floowie.com/cs/cti/plamenak-2/Vánoční komiks
http://www.floowie.com/cs/cti/plamenak-2/PF 2012
NENECHTE SE ZAVALIT
PŘÍLIVEM VÁNOČNÍCH BANALIT!
To vám přeje akční redakční rada Plameňáku...
hlavní koordinátoři: Mgr. M. Jeřábek, Mgr. M. Kafková
redaktoři: J. Karský, F. Jindra, L. Saidl, S. Matúšová, D. Kortánek, M. Procházka O. Šimer,
T. Petrboková, R. Farkaš, J. Nedorost, L. Mareda, M. Novotný, O. Kolouch, O. Mašek
sazba a technická podpora: T. Grundza
Na vaše podněty se těšíme na adrese:
plamenak@plaminkova.cz
Elektronická verze časopisu:
www.plaminkova.cz/plamenak
© Základní škola Fr. Plamínkové s rozšířenou výukou jazyků Praha 7, Františka Křížka 2
http://www.floowie.com/cs/cti/plamenak-2/