Plameňák č. 4 - listopad 2012

Školní časopis © Eliška Kořínková, 3. C LISTOPAD 2012 Halloween Žentour Strašidlář Rozhovory Drakiáda Komiksy Soutěž …a mnoho dalšího, co vás rozpálí!

Úvodník 3 Drakiáda 4 Halloween párty 5 Povídka: Přítel 6 Jan Černý – ŽENTOUR 8 Sloh: Můj dům 10 Tip na četbu 11 Výtvarně poetický koutek 12 Rozhovor s Ondřejem Vojtíškem 14 Co to straší ve slohu? 15 Rozhovor s učiteli na naší škole 16 Soutěž: osmisměrky se slovesy 18 Ze života školy 19 Komiksy 20 Poetická zpráva z výletu školní družiny

Milí čtenáři, právě si prohlížíte čtvrté číslo našeho školního časopisu Plameňák. Od začátku školního roku naše staronová akční redakční rada pilně pracovala a sháněla možné i nemožné, co by vás zaujalo a potěšilo. Toto číslo je výjimečné dokumentací, jak vzniklo propojení literatury a výtvarné výchovy v reálném produktu, který vejde na pulty našich knihkupectví a možná vejde i do české literární historie – naši žáci totiž ilustrovali první sbírku básní mladého nadějného poety. Krom cyklo-povídky o přátelství toto číslo věnujeme návštěvě frontmana české rockové skupiny ŽENTOUR, protřeseme pár zpráv z dění v naší škole a opět přinášíme nejen to nejlepší ze slohových prací žáků za poslední dva měsíce, ale také rozhovory s učiteli – a to jedním zcela čerstvým! Výborné práce vzešly také z hodin, kdy jsme se věnovali komiksu a kdy jsme pro ostatní tvořili osmisměrky. Neváhejte tedy s luštěním – kdo dřív přijde, ten dřív bere (odměnu:-) Budeme rádi za každou vaši reakci i za každý příspěvek do časopisu. Doufáme, že se vám toto číslo bude líbit, a rozjasní sychravé podzimní dny. Za redakční radu p. uč. Martin Jeřábek Veselý podzim Baví se dva kluci a jeden říká: „To by byla paráda, kdybychom mohli tu zítřejší písemku z matiky psát na Měsíci!“ Druhý se ptá: „ Proč?“ „Protože včera v televizi říkali, že na Měsíci jsou všechny předměty šestkrát lehčí.“ Třída je na exkurzi v akváriu. Paní učitelka se ptá: „Víte, odkud pochází tyto ryby?“ Vyvolá Pepíčka. Pepíček mlčí. Paní učitelka říká: „Správně, Pepíčku, je to Tichý oceán!“ „Kdo to byl Mozart?“ ptá se paní učitelka. Zuzka se přihlásí a řekne: „To byl, prosím, hudební skladatel.“ Paní učitelka se opět zeptá: „Byl to Čech, děti?“ Přihlásí se Vítek a poví: „Néé, paní učitelko, Čech je fotbalista!“ Povídá jeden žák druhému: „Zkoušení fakt nesnáším. Nikdy nevím, o čem se s paní učitelkou mám bavit!“ Učitel básní: „Mnohé sny Julese Verna se uskutečnily: kosmonauti létají do vesmíru, plujeme mnoho mil po moři...“ Žák utrousí: „Ale na dva roky prázdnin dosud marně čekáme!“ Barbora Kafková, 5. B 3

Drakiáda 10.10.2012 proběhla ve školní družině Drakiáda. Draci všech tvarů, barev a velikostí létali nad Letenskou plání. Účast byla neuvěřitelná - sto dětí a sto draků! Přinášíme pár postřehů přímo od účastníků ze 2.C; může to pro vás být i takové milé pravopisné cvičení:-) zprávy ze školy 4

Halloween párty ve třetích třídách 31.10.2012 Děti se ráno sešly v kostýmech draků, čarodějnic, koster a dalších strašidel. Nejprve bylo malování "pumpkin face" - tvář dýně a pak různé soutěže - lovení mince z kečupu, kvíz, hádání chutí, kouzlení, lovení jablek zuby, lepení oka Frankensteinovi a další atrakce. Na návštěvu děti pozvaly i spolužáky z 1. třídy a organizovaly pro ně soutěže. Rodiče připravili Halloweenské pohoštění - zajímavé sladkosti ve tvaru pavouků, duchů, zubů ... Den se velmi vydařil. návrhy kostýmů na Halloween Lukáš Němec, 1. B Eliška Krimlaková, 1. B Petra Boušková, 6. A Milič Maryška, 6. A 5

Přítel Byl podzim, ten teplý podzim, který už moc neznáme. Podzim, kdy se nebojíte zůstat do sedmi hodin večer venku a kdy chodíte v tenčí mikině. Stanislav Brož se právě již jedenáctou hodinou skláněl nad čtečkou čárového kódu a účtoval zběsile jakési dámě v rudých šatech dvě role toaletního papíru. Pracoval v supermarketu „Oáza“ již pět let a pilně si vydělával na svou jedinou lásku, na horské kolo a potřebnou výbavu (helmu, cyklistické oblečení, výměnu duší atd.), a proto obětovával denně hodiny času pro spěchající a neohleduplné zákazníky obchodního centra. Jeho snem bylo zúčastnit se cyklistického závodu a vyhrát jej. Stanislav Brož nikdy neměl přátele, neměl, koho by mohl pozvat na pivo, nebo s kým si zajít na kávu a popovídat si – to pro něj byla ztráta peněz a času, který by mohl využít k vydělávání peněz. Nikdy nepřemýšlel nad tím, jaké to je mít komu se svěřit. A mnoho lidí v jeho okolí mu to vyčítalo. Jednoho dne se konečně dočkal povýšení a od tohoto data (konkrétně 1. září) se osud a směr Brožova života změnil natolik, že by to nevyčetla ani cikánka z jeho vrásčité a mozolnaté dlaně, věčně otlačené od kasového tlačítka „Součet-total“. Přišlo nejen zvýšení jeho postu, ale i platu. Jeho plat byl doslova vysněný a vymodlený, jelikož pan Brož se každé ráno i večer pokoušel o modlení (což mu tedy moc nešlo…). Nicméně jeho plat mu nyní dovoloval zakoupit si jednak dietní limonádu ne za jedenáct, ale za patnáct korun, s přídavkem vitamínu C (jak stálo na pocitronované etiketě nápoje). Za druhé, si již mohl zakoupit tolik chtěný rám nového kola a k tomu dokonce i duše! Cítil se v sedmém nebi, ale stále pracoval, dokud se z něj nekouřilo (řečeno obrazně). Když si konečně pořídil i dres a sadu pro výměnu plášťů a duší, pumpičku a flašku sladěnou do barvy rámu kola a našetřil na startovné a zápisné závodu „Vinická dvacítka“ (což činilo celkem asi šest set korun českých), byl odhodlán jít a učinit něco, co ještě v životě neudělal – vzít si dovolenou. Při cestě ke svému nadřízenému se sice párkrát zastavil, ale nakonec vzal za kliku a osud se o pokračování postaral… „Dobrý den, Stando, co potřebujete? Úklid na osmičce jsem již zajistil, tak se o něj starat nemusíte,“ uklidňoval ho nadřízený. „Ne, já jsem chtěl požádat… o volno,“ řekl Brož napůl tázavě a zároveň byl již rozhodnut. „Volno? To z vašich úst slyším poprvé, ale prosím, máte ho mít!“ zasmál se suše vedoucí a popotáhl si kravatu, profoukl mroží knír a orazítkoval papír s datem, kdy se závod cyklistů okolo vinic konal. Cesta na Pálavu, kde se konala ona ceremonie ochutnávek vína a cyklistická soutěž byla příjemná. Stanislav Brož se v těsném kupé tísnil s jakousi dámou, která neustále telefonovala: „Je ne sais pas qui il est…Qui il est? Il est la fille?! Non, je ne veux pas!“ poté zavěsila a vzápětí jí zabzučel druhý telefon, který ukrývala v jedné z kabel, co s sebou vláčela. „Sorry, but I don´t want to be like your first assistant, I won´t be your servant – I am your wife!“ naštvaně praštila telefonem o dveře kupé. Pan Brož si jí nevšímal, hleděl zamilovaně na své kolo, které zabíralo většinu vlakové místnosti, div ho nepřipoutal bezpečnostním pásem… Průvodčí ohlásil stanici a sotva vlak zastavil, vykodrcal se z něj Stanislav Brož se svým kolem. Zamířil k hotelu, který si vyhlédl v denním tisku, který si pravidelně předčítal za kasou. Ubytoval se ve velmi neprostorném pokojíku pro jednoho. Těšil se na zítřejší soupeření o lahev rulandského šedého, jež v „Oáze“ prodávali za nekřesťanskou cenu, tudíž je lepší toto víno vyhrát. Večer se ještě projel po krajině, která v ponuré záři slunce vypadala jako ohňostroj skrze černé brýle, jak už padala tma. Vracel se k hotelu a cestou potkal vinný sklípek. Nastalo rozhodování, zdali si nechá na ochutnávku ukápnout ze soudku vína, nebo zdali až po vítězném dni. Těšil se jak malý kluk, až bude stát na stupni vítězů. Přenechal zapíjení na druhý den a odjel směrem k ubikaci. povídka 6

Druhý den ráno zjistil, že sadu na výměnu duše nechal doma, nicméně nic s tím již neudělá, stejně nebylo ani z padesáti procent možné, že by píchnul – měl nové kolo. Den závodů byl velmi slunný, začalo se již při východu slunce. Nebe zářilo jasnou oranžovou, červenou i žlutou barvou. Připomínalo orgie šíleného malíře, ohňostroj a nebo snad pera barevných pestrých ptáků, kteří pokrývali celá nebesa. Pan Stanislav sečkal mezi davy lidí, které se přetlačovaly mezi sebou. Tu a tam z kola někdo slétnul a tu tam se někdo jal vystartovat dříve, než ostatní. Průběh závodu se dá hodnotit jako velmi poutavý, pan Brož se opravdu držel v čele závodu, ač celé dny „promakal“ za kasou, nyní zdolával půlkilometrový kopec kolem pálavských vinic, kde probíhala sklizeň hroznů s ušlechtilou plísní. Neustále se snažil překonat pár složitějších převodů na přehazovačce, když v tom najel na ostrý kámen a plášť s duší propíchl! „No, to snad není pravda…“ pomyslel si Brož, když hleděl na ostatní závodníky, jak zdatně pokračují a při pomyšlení, že on tu jen tak sedí, se mu pomalu ale jistě začaly z očí kutálet slzy. Nechtěl si přiznat, že celá léta šetřil na kolo, závod a vybavení, a najednou mu je všechno k ničemu. „Pane kolego, co se vám stalo?“ zdravil ho jeden z přihlížejících a podával mu ruku. Poměrně silnější chlap, s ryšavým hárem, sahajícím mu pouze od temene k temeni hlavy, jinde byl holohlavý. „Jak vidíte, píchnul jsem a už to nedojedu…“ zklamaně pokrčil rameny a posmutněle zakroutil hlavou na důkaz beznaděje. „Pojďte, já vás vezmu k sobě, posedíme, popovídáme, já jsem Gustav a patří mi tamten svah vína, teda teď už toho tam moc není, ale jinak, když zrovna není sklizeň, je to všechno plný,“ vysvětloval vinař a usmíval se. „Děkuji, Gustave, já jsem Stanislav, ale můžete mi říkat i…“ nedopověděl. „Stando, vezmi si to kolo, já mám tady za keřem auto. To se vejde.“ Odjeli k vinicím, pod kopec. Tam ve sklípku načali jednu lahvinku, druhou lahvinku, potom se k nim připojil jakýsi pan Jarda a nakonec si pan Brož uvědomil, že ke štěstí stačilo málo… měl přátele. Tereza Petrboková, 8. A ilustrace Lukáš Novotný, 1. B 7

Jan Černý – skladatel, baskytarista a tahoun Žentouru Jak jste si možná všimli, naší školou prošla řada známých osobností. Nepochybně je však také hodné pozoru, kolik známých osobností má v naší škole svoje ratolesti. Naše redakce objevila takovou ratolest v páté třídě a považujeme si za čest, že nás (i když ne osobně) seznámila se svým tatínkem, zajímavým významným českým hudebníkem. Žentour, pražská rocková skupina Soubor založil roku 1981 jazzově zaměřený klavírista Jan Šulc. V řadách studentů pražské konzervatoře vyhledal nové spoluhráče – kontrabasistu Jana Černého (ve skupině hrál na basovou kytaru), flétnistu Petra Ackermanna (klávesy) a fagotistu Václava Kabáta (bicí), a na doporučení přijal studenta práv Janka Ledeckého, který v novém působišti hrál na kytaru a zpíval. Mladá skupina tíhla k rocku (zejména Černý a Ledecký se silně orientovali na Rolling Stones) a k recesistické nové vlně. Na koncertní premiéře na podzim 1982 v pražském klubu výstředně oděná skupina použila množství jevištních gagů a uvedla písničky, které skládala na texty z učebnice pro zvláštní školy. Po prvních úspěších se vedení skupiny ujal Jan Černý a hledal image, která by mu otevřela cestu do médií a nahrávacích studií. Žentour zcivilnil svou prezentaci na koncertech, jeho texty zvážněly. Některé se staly generační výpovědí („soused říká, že jsem chuligán...pro mě mluví v cizím kódu,“ – citát z písně Sousedé), jiné se nevyhýbaly společenské kritice. V kapele do roku 1987, kdy se silná sestava roztrhla, zpíval David Koller, který pak založil vlastní kapelu Lucie. Po koncertu Žentouru, který se konal 6. 6. 1990 ve vyprodaném sále pražské Lucerny, se prodalo 150 000 nosičů alba Žentour 003 a skupina za ně převzala Zlatou desku. Od roku 1992 Janek Ledecký rozjel také svoji sólovou pěveckou dráhu. zdroj: http://www.ceskyhudebnislovnik.cz redakčně upraveno Jak se žije v muzikantské rodině Jmenuji se Mia Černá a mám tátu hudebníkem a maminku taky. Táta hraje v ŽENTOURU na basovou kytaru maminka hrála ve ŽLUTÉM PSOVI, ale teď zpívá jen vokály. A já, když táta po nocích skládá (upravuje) hudbu, tak nemůžu spát. Ale když táta jede na koncert, tak jedu s ním, někdy mě můžete vidět na pódiu. Jednoho dne jel táta na koncert a já chtěla jet taky, napadlo mě, jestli nechce jet s námi ještě kamarádka, zeptala jsem se táty a on řekl: „Jo.“ Tak jsme vyrazili. Byli jsme na koncertě do půlnoci. A s kamarádkou Mia Černá, Janek Ledecký a Jan Černý při natáčení klipu v pražském metru foto: www.idnes.cz na slovíčko se známou osobností 88

Ukázka z tvorby skupiny Žentour Všechno bude fajn (1990) Právě jsem se vrátil z Hollywoodu Byl jsem tam s Frankiem zabít nudu A řekli jsme si: Tak teď to rozjedem´! Auťák nám vypliv´ někde na předměstí Hned za rohem jsem dostal pěstí Píšu Sally, Sally co s tím provedem´? Jak si tak pouštím plyn, někdo zazvoní Otřesem otřesen, bereš mi hlavu do dlaní Do ucha šeptáš: Zavři oči, všechno bude fajn, svět se točí, všechno bude fajn, je to v plusu, všechno bude fajn, dej mi pusu a všechno bude fajn. V kartách mi vyšlo, že jsem zase třetí Ten, co se snaží, ale z višně sletí Na hlavu padá, to bolí, a jak! Do bot mi teče, v kapse jenom díra V tombole jsem vyhrál netopýra Do bot mi teče a šplouchá na maják! Vtom slyším trumpety a ty vcházíš po špičkách Znáš moje úlety, zahradníkův pes je vrah A tak mi říkáš: Zavři oči, všechno bude fajn, svět se točí, všechno bude fajn, je to v plusu, všechno bude fajn, dej mi pusu a všechno bude fajn. Kolem koukej, všechno bude fajn, všechno bude fajn. Říkej oukej, všechno bude fajn, všechno bude fajn. Keep your smiling, všechno bude fajn, všechno bude fajn. Jseš můj darling a všechno bude fajn, všechno bude fajn! www.zentour.net jsme lítaly po stáncích hraček a najednou BUCH – začínal ohňostroj a musely jsme se dostat zpátky na pódium. Nechtěli nás tam pustit, ale já jsem zapištěla: „Já jsem od ŽENTOURU!“ Vyhazovač si mě změřil pohledem, ale nakonec nás tam pustili. Když táta jel točit klip, mohla jsem jet s ním. Točilo se v metru. Den před tím jsem dostala takovou pěknou zlatou masku a vzala jsem si ji tam a dokonce mě s ní i natočili. Doufám, že jsem nějaký talent po rodičích zdědila. Je to skvělé žít v hudební rodině  Jak jsi přišel k hudbě? V patnácti jsme si s kamarádem vyrobili elektrické kytary a zesilovače a bylo to. Jak jste se s ostatními z kapely seznámili? Seznámili jsme se na konzervatoři, když jsme studovali hudbu. Co vlastně znamená ŽENTOUR? Žentour je princip převodu živé síly na otáčivý pohyb. (Název jsme si dali podle jedné z našich prvních písní od zakladatele skupiny, Jana Šulce. pozn. red.) Hrajete v zahraničí? Jan: Nedávno jsme hráli na Slovensku.  Chodíte s kapelou sportovat? Občas zajedeme na lyže. Co děláš ve volném čase? V poslední době skládám novou hudbu pro ŽENTOUR. Skládáš hudbu rád? Velmi rád. Kde skládaš hudbu? Napřed v hlavě a potom ve studiu. Zkoušíte s kapelou před koncertem? Ano, před každým. Máte maskota kapely? Naším maskotem je Janek (Ledecký). Kdy se můžeme těšit na vaše nové písně? Příští léto už budou znít všude. Děkuji za rozhovor. Mia Černá, 5.B PS: Redakce doporučuje zvlášť pro ty, kdo Miu znají, podívat se na zmíněný klip, kde sama hraje; klip je na YouTube, kde zadejte vyhledat název písně a skupiny: V příštím životě, Žentour. 9

Můj dům Každý den, když nám ve škole zvonek zazvoní konec vyučování, utíkám domů. Dům, ve kterém bydlím má ohromná světlehnědá vrata s velikánskou klikou. Vždy cestou přemýšlím, co mě odpoledne čeká. Občas, když vejdu, zahlédnu na stěně tmavé chodby pavouka, hned si vzpomenu na Šarlotinu pavučinku a pozorněji se podívám, jestli nezahlédnu pavučinkový vzkaz. Projdu chodbou, vyšlapu 110 schodů až do posledního patra, což mi připadá, jako když šlapu do nebe; otevřu dveře, jsem doma. Náš byt je velký a útulný, zeleně vymalovanou chodbou vcházím do velkého obýváku s červenou sedačkou a dřevěným jídelním stolem, u kterého stává moje mamka s připravenou svačinou. Sluneční paprsky nakukují střešními okny a hrají na stěnách a podlaze svou světelnou hru. Co náš byt už zažil věcí – hádek, vánočních stromečků, společných večeří i rychlých snídaní! Mám v něm svůj pokoj, sice je společný s mojí sestrou, ale alespoň se v něm nemusím bát. Mám náš dům ráda, ale ne proto, jak vypadá, ale proto, že v něm bydlím s lidmi, které mám nejraději ze všeho. Adéla Masničáková, 5. B perlička ze slohových prací Okolí naší školy očima třeťáčků 10

Tip na zajímavou četbu Jako vždy je tu typ na zajímavé čtení, tentokrát to bude něco dobrodružného. Představujeme vám knihu Tarzan z rodu opů. Originál napsal Edgar Rice Burroughs, ale kniha, o které mluvíme, je převyprávěná Svatoplukem Hrnčířem. Kniha vypráví o klukovi, kterému ještě když byl nemluvně, zemřeli oba rodiče. A protože byl v džungli, ujala se ho jedna opičí samička, které tato “bílá opice“ nahradila zemřelé mládě. Nazvala ho Tarzan, což v řeči opic znamená Bílá kůže. Tarzan tedy vyrůstal mezi opicemi, ale když byl větší, začínal rozeznávat rozdíly mezi ním a jeho chlupatými přáteli. Jsou i skutečné případy, kdy zvíře vychovává člověka – to jsou tzv. vlčí děti. Vypovídá o tom případ dvou indických děvčátek Amaly a Kamaly, které vyrůstaly s vlky. Vlčí děti se nikdy nenaučí (narozdíl od Tarzana) doopravdy mluvit a bez lidské pomoci zemřou velmi brzy. Ale víc už vám toho neprozradím. To si budete muset přečíst přímo v knize. Filip Jindra, 6. A Zdroj: www. marieke.pise.cz - upraveno pozvánka Tradiční školní vánoční trhy I letos 18.12. od 8:00 do 15:00 budou v prostorách naší školy probíhat vánoční trhy. Každá třída si připraví něco zajímavého k prodeji a vybrané peníze se pak použijí na dobročinné účely. Jsme zvědaví, jaké úžasné výrobky letos žáci vytvoří. Těšíme se na vás. CELKOVÉ HODNOCENÍ: 85 % Klady - Skvěle popsané prostředí džungle - Krásné ilustrace Zápory - Kniha je spíše pro kluky - ilustrace někdy předbíhá text 11

Ondřej Vojtíšek: Strašidlář Jak si představit nudu? Neurčitý strach? Škodolibost? Nejen o to se snaží sbírka krátkých básní Ondřeje Vojtíška, s nimiž se na hodinách Vv seznámili někteří žáci naší školy. Vytvořili tak soubor ilustrací, které mnohdy velmi trefně vystihují personifikované strachy a poetické metafory. Posuďte sami. Hlavoškůdci hlodaví - příčina, proč nikdo z nás neví, že ho nebaví ne tak život, jako čas. Aneta Lipová, 5. B Škodizlíbec nohomnohý, díky němuž hrdost zkysne, pod nohy mi hází stohy papírů s mým vlastním písmem. Martin Mrázek, 5. A Sovokotě hňoukající, s peřím řádně prořídlým, ač ho chováš, v klubku spící, přece má Tě pod křídly. Veronika Wenkeová, 7. A Strachaka toulavá ze svých hnízd v lesích do mých slov volává ty, jichž se děsím. Gabriela Alexandrová, 6. B výtvarně poetický koutek 12

Metronomník pomaličký pravidelně vtlouká strach jak hřebíky na hlavičky pacientů v čekárnách. Felix Hibala, 5. B Chvástápavý bezokoun prodírá se houštím stěží - chce s námahou vysokou najít, na co by se těšil. Jiří Bystřický, 7. A Prýskle lestní v nízkém keři pod skluzavkou, nesmělé, vábí hlavně - těžko věřit - smutné sny a dospělé. Adéla Preislerová, 5.B Nocař zhašlý metá do měst světla aut, co někudy pronášejí okolo mě nepoznané osudy. Matěj Čížek, 6. A 13

Rozhovor s Ondřejem Vojtíškem Ondru jsem poznal před 9 lety, kdy jako páťák začal chodit na schůzky Royal Rangers (což je něco jako skaut). Byl výraznou osobností mezi dětmi, stále vymýšlel různé hry (logické i akční), náměty na etapovky a brzy se stal přínosem i ve vedení mladších dětí. Bavit se s ním vyžadovalo notnou dávku inteligence a fantazie. Jsem moc rád, že to, co jsem do malého Ondry zaséval také já, vzklíčilo a roste v jeho vztahu k lidem, a zvlášť k dětem – z Ondry se po mně stal jeden z klíčových vedoucích v pražském Royal Rangers a tuto práci efektivně rozvíjí – a také v jeho vztahu k rodné řeči a literatuře – Ondra studuje první ročník Filozofické fakulty v Praze obor Český jazyk a literatura. Nedávno mne oslovil, jestli bych mu nevytvořil ilustrace k jeho první sbírce básní o personifikovaných stísněných pocitech a poetických strašidlech. Mé srdce básníka zaplesalo, mé srdce výtvarníka si to považovalo za čest, ale po nějaké době mě napadlo: „Proč bychom do toho nezapojili děti? Ty mají daleko větší fantazii a bezprostřednost – vždyť pro tento účel by dětská kresba byla tou nejlepší ilustrací!“ A navíc by Ondrovi nemuselo být trapné odmítnout mé výtvory, kdybych se netrefil do jeho stylu:-) A tak se zrodil tento projekt „Strašidlář“, což je ideální spojení předmětů ČJ a VV s reálným výstupem v podobě tištěné sbírky básní s ilustracemi, kterou si za výrobní náklady budete moct koupit na vánočních trzích. Poprosil jsem Ondru o několik slov k tomuto projektu: Jaký je tvůj vztah k naší škole ZŠ Fr. Plamínkové? Můj vztah k ní se teprve tvoří. Tvoří se ale na překvapivě pevném základě ilustrací "Strašidláře", které mne od mnoha dětí velmi potěšily. Do "Strašidláře" se jich však dostane jen zlomek. Jsem rád, že jsem se právě k takovým kresbám díky tobě dostal. Co tě na ilustracích od žáků nejvíc potěšilo, zaujalo? Samozřejmě každý moment, kdy mi bylo jasné, že jsem byl pochopen. Nepřestávám být ale nadšen z kreseb, které strašidlo vystihují a u nichž si zároveň říkám: „To by mne nenapadlo.“ Cítím, že se šťastnou náhodou setkávám s pochopením zajímavějším, než bylo to mé vlastní. Od kdy píšeš básně a co tě vedlo k sepsání právě této sbírky? Pár let se o psaní vlastní poezie pokouším. Od kdy ale píšu opravdu básně, případně od kdy je psát začnu, by měl soudit až citlivý čtenář. Mnohdy jsem si marně bájil podoby svých možných sbírek. Naštěstí "Strašidlář" žádnou takovou představu neměl. Vznikal báseň po básni. A zrod jednotlivých básní? Vlastně vždy takřka stejný - reakce na prožitou (ale někdy i prožívanou) skutečnost - jako třeba drhle zkrslé, vynořující se v mé unavené mysli po probděné noci v lese, v níž jsem od tábořiště dětí zaháněl divoké prase. Někdy byl onen prožitek ale jen záminkou - například hned první stvůrka - prýskle lestní - vychází sice z intensivního prožitku, klíčová byla ale chuť hrát si se slovy - totiž s prvním veršem, v němž se poslední slabika slova podobá první slabice slova následujícího. Měla by tím vznikat plynulost i zajíkavost zároveň. Ondřej Vojtíšek při Básnické soutěži pražských gymnazistů 2011 výtvarně poetický koutek 14

Pojmenovat správně problém je první krok k jeho vyřešení. Platí to tak i u pojmenovávání lidských strachů a strašáků? Takto ne. Naopak - vtělení skutečných strachů do libé formy je jen hra, první krok k útěku. Sloužit jako lék může takové nevážné pojmenování jen, pokud ho tak nebereme. A není právě „hra“ lékem proti různým strachům? Například snaha z neuchopitelné nudy udělat hlavoškůdce hlodavého, který se dá rozmáčknout jako veš? Pokud nám mezitím neuteče, nepřeroste v něco horšího, tak snad ano. Jen bych se zdráhal zobecňovat to. Mám stále pocit, že při jakémkoli zahrávání si s poesií (čtenářskou i tvořivou) si stejně poesie víc zahrává s námi. Tak v kresbách - a zcela oprávněně - vznikala i sovokoťata hrozivě vypadající - ač mi do Strašidláře přilétlo z čistě příjemných zážitků. Jaké jsou první ohlasy na tuto vznikající sbírku? Báseň první (ve sbírce poslední – oni zmiňovaní hlavoškůdci) mi přinesla čestné uznání na Básnické soutěži pražských gymnazistů. Díky tomuto a dalším střípkům v podobě reakcí mých blízkých jsem se rozhodl "Strašidlář" vydat a těším se na ohlasy vaše po uveřejnění sbírky. Moc ti, Ondro, děkuji za rozhovor. p. uč. Martin Jeřábek Co to straší ve slohu? Drhle zkrslé strachem drásá spáče, kterým kolem uší dusá jako stádo prasat, jeho vzhled lze však jen tušit. (ilustrace Stanislav Stránský, 6. A) . Drhle zkrslé si představuji jako takovou kaňku, která má drápy a je nehmotná. Ze zlých nočních můr dělá skutečnost. Tvoří rámus, zlobí lidi při spaní. Šimrá, drápe, štípe a kouzlí; je to něco jako skřítek Neposlucha. Jednou to drhle přehnalo a proměnilo Zuzčin sen ve skutečnost. Zuzce se zrovna zdálo, že ji zasáhl elektrický proud, zježily se jí vlasy a měla je jako lví hřívu. Chodila s tím do školy a všichni se jí posmívali. Nemohla pořádně sportovat a musela sedět v poslední lavici, protože přes ni nikdo neviděl. Ale nakonec to vyřešila – ostříhala si vlasy nakrátko a všechno bylo zase v pořádku. Aneta Lipová, 5.B Byl jeden šofér, nějaký Josef Krupička, a ten šofér byl velmi líný. Zatímco ostatní myli auta, on seděl v křesle a buď spal nebo se jim poškleboval, nikdy své auto nemyl. Jednou takhle pospává v křesle a najednou se začne tak nějak divně kroutit a v hlavě mu začne znít takový písklavý hlas: „Se mnou se už nikdy nevyspíššš.“ Krupička se probudí a říká si: „To bylo teda divný!“ Ale pak zase zalehl do křesla a zase usnul. A tentokrát slyší: „Já ti v hlavě udělám ZMATEK!“ Krupička se probudil, vyvalil oči a říká: „To jsem blázen. To snad není možný.“ Jednou se vrátil z práce domů, jde chodbou a na konci vidí průhledné dítě! „To je nepochopitelný, nejdřív spánek a pak tohle!“ Dítě se otočí a říká: „To já jsem ti mluvilo v hlavě.“ Krupička cítil, jak ho obešel mráz. A pak z ničeho nic to dítě zmizelo a jak tak pomalu mizelo říkalo: „Já jsem drrrrrhle zkrrrrrrslé.“ Krupička se sotva udržel na nohou. Pak si lehl do křesla a každý den na to vzpomínal. Vypadalo asi takto, když drhle popisoval u doktora: bylo skoro neviditelné, žluté oči, bledě modré rty, černé vlasy, 70 cm vysoké, 23 kilo. Vítek Šubert, 5. B 15

Pan učitel Štěpán Eliáš Proč jste se rozhodl být učitelem? Jste spokojený s touto pozicí? Učit jsem začal tento školní rok, a tak je na soudy o spokojenosti brzy. Pokud i přesto chcete nevyhýbavou odpověď, tak tato „pozice“ mi přijde smysluplná a právě v tomto směru s ní jsem spokojený. Proč učitelem? Odpověď je prostá. Navazuji na studia, která jsem absolvoval a pro která jsem se rozhodl po střední škole. Proč jsem se rozhodl pro tato studia a proč jsem se nerozhodl pro jiné povolání po jejich dokončení..? Uvidíte sami, až si budete hledat práci a budete získávat nezávislost a s tím spojenou odpovědnost, budete zvažovat mnoho různých faktorů, vážit pro a proti. U mě před několika málo měsíci zvítězilo povolání kantora. Čím jste chtěl být, když jste byl malý kluk? Děkuji za tuto otázku. Vracím se s ní do doby, kdy jsem byl o něco mladší než vy. Tehdy jsem navštívil (předpokládám, že s rodiči) operu a přesto, že jsem ještě dlouhá léta poté nedokázal své pocity pojmenovat, svět živé hudby mi učaroval. Právě hudba pak při mých studiích i výběru povolání sehrála důležitou roli. Souběžně s vysokou školou jsem vystudoval Pražskou konzervatoř. Myslím, že když jsem byl kluk, tak krom toho, že se mi líbilo, jak „ti pánové v oranžovém oblečení“ jezdí na malých plošinách za náklaďákem a seskakují a naskakují skoro za jízdy, tak jsem snil o hudbě. Neřekl bych, že jsem tou dobou chtěl být tím, či oním. Proč právě zeměpis a matematika? Jsem z generace, jejíž rodiče nemohli cestovat po světě. Proto jsme v devadesátých letech hodně cestovali (především po Evropě). Od střední školy jsem si začal uvědomovat, že znám všechny možné kouty ciziny, ale skoro neznám naši krajinu. Značně k tomu přispěla má středoškolská studia ve Francii. Již po vlastní ose jsem začal poznávat i naši zem. Cesta k zeměpisu se mi tak stala poměrně přirozenou. Matematika mě vždy fascinovala svou dokonalostí. Přesně tak dokonalá se rodí i příroda, ale vždy do jejího života vstoupí něco, co jí maličko zdeformuje. Ale právě to činí přírodu (které jsou lidé součástí) krásnou. Předměty, které nás učíte, bavily Vás ve škole? Matematika mě „bavila“, když tomu tak chcete říkat. Přesto jsem v ní nikdy nevynikal. Snad až na vysoké škole, kde jsme se částečně oprostili od mechanického počítání a začali se zabývat onou tajuplnou dokonalostí. Zeměpis mi přišel zajímavý, neboť s prstem na mapě člověk procestoval celý svět. Tato fráze, která zní skoro jako klišé, se mi po osobní zkušenosti z velké části potvrdila. Přesto beru jako velice důležitý krok vyrazit rozhovor s učiteli 16

s mapou v ruce do světa a to nejen na dovolenou. Když odjíždím na dovolenou, připadám si, jako kdybych si nasazoval růžové brýle. Teprve když jste někde delší dobu a máte tam i povinnosti, zjistíte něco navíc. Jak jste na tom byl se známkami na ZŠ a gymnáziu? Na ZŠ jsem byl sedm let. Známky jsem měl vcelku dobré (bez trojek). Na gymnáziu se nároky značně zvýšily, a tak jsem měl známky spíš průměrné. Když o tom tak přemýšlím, tak se mi známky vždy zlepšily, když jsem nečekal na zázrak a sám jsem pro to něco udělal. Byl jste spíše „průšvihář“, nebo „šprt“? Zde se mě poprvé neptáte na mě, ale na ty, kteří mě obklopovali. „Přestupků proti kázni“ jsem měl tolik, aby se to dalo unést, a byly spojeny více s tříletým pobytem na „intru“ než se školou jako takovou. Že bych se učil víc, než bylo třeba bych netvrdil. Mám dojem, že jde spíš o to, mít oči otevřené a naslouchat druhým. Slavíte Halloween? Jak? Možná si řeknete, že jsem zpátečník, ale Halloween mi nic neříká. Vím že je, ale svátků je ve světě mnoho. Snad bych se vás na oplátku zeptal, zda slavíte Letnice, Slunonovrat nebo Jom kippur a jak? Paní učitelka Blanka Čejková Proč jste se stala učitelkou? Bavila mě práce s dětmi, jezdila jsem na dětské tábory s výukou němčiny, bavilo mě ji učit. Čím jste chtěla být, když jste byla malá? Průvodkyní na zámku nebo zahradnicí. Proč Vás zrovna přitahovala němčina? Už rodiče mi radili v dětství, abych se jí učila, protože když jsem byla malá, tak angličtina nám k ničemu moc nebyla. Prakticky, nemohli jsme vyjet někam, kde by se angličtina používala, takže pokud se člověk chtěl naučit nějaký jiný cizí jazyk než ruštinu, tak jediná šance byla v podstatě němčina. Baví Vás opravovat testy? No, moc ne. Bavilo mě to, když jsem začínala učit, ale teď už je to taková rutina, ale zase jsem ráda, když vidím, že se někdo něco naučí nebo, že se zlepšil Jak jste na tom byla se známkami na základní a střední škole? Učila jsem se většinou dobře. Bavil mě dějepis. Bavilo Vás řádit o přestávkách? Moc ne. Ani v hodinách jsem nevyrušovala. A když tak v mezích normy. Děkuji za rozhovor, za celou redakční radu časopisu Plameňák Tereza Petrboková, 8. A 17

Osmisměrka č. 1 Osmisměrka č. 2 R O Z S T O N A T T A Ř N T Ý R A T O A D Í I A R Ý T I T V O K Č N K A S C I Í V A I O I R T T S P A T T V I L Á I A Z T A H A T T O J T N S Á CH T Í T V A E Í E A K T P L A T I T S N Í T R Á V I T I Osmisměrka č. 3 M Í T J Í T P Í T K L Í S A T O O Š Í T S Á T I D O J I T I A CH O D I T I D N Š T R K A T D T I Í I L A Š K O V A T I T A V O O L A I O A Í D Á T S I D U S I T I T V I A I R V Á T T I T T R T K A T I Správné znění všech tří tajenek včetně toho, co vyluštěná slovesa znamenají, posílejte na adresu plamenak@plaminkova.cz nebo doneste do kabinetu p. uč. Jeřábka (na konci chodby, 2. patro) Tři první úspěšní luštitelé získají sladkou odměnu!!! N D Ř Í T A K Á K S A E P M Ž Í T I O K S F K L É M T S Í J T I R U R A A T P Ó A N E V P L L Á L D V O S I L O O P A L O V L T A V V S T O V A I I V A O A I V A T T V A T A T T A T I I I T S Í Č I T volat, malovat, platiti, kresliti, plavat, čísti, mluviti, jíst, jódlovat, definovati, dřít, skákat, žíti, spát, nekupovat, nastavovat Tajenka č. 1: (slangový výraz) Co to znamená? Eliška Zitová, 5. B soutěž rozstonat, týrat, radovat se, tasit, nakrájet, říkat, stanovat, zníti, ztratit, krýt, platit, píti, trávit, tkát, zpívat, táti, zničit, rýti, tajit, chtít, tahat, snít Tajenka č. 2: (odborný výraz) Co to znamená? Lucie Vavřinová, 5. B mít, tišit, váti, jít, šíti, pít, chodit, dát si, pojit, šidit, dusit, mlsat, trkat, trsat, sáti, kosit, rvát, lísat, vadit, dojiti, trkati, laškovati, tít, ladit Tajenka č. 3: Co to znamená? Nikola Livoncová, 5. B 18

Školní parlament Z každé třídy se vybere zástupce a jeho náhradník, který se bude celý školní rok dostavovat na schůze školního parlamentu. Schůzka se koná jednou za měsíc. Zástupce a náhradníka vybere třídní učitelk(a) a zbytek třídy (ti co se nehlásili na místo zástupce). JAK PARLAMENT PROBÍHÁ Zástupci tříd (případně náhradníci) a zástupce ředitele (p. uč. Čeleda) se sejdou v 7:15 v učebně angličtiny v 1. patře. Tam nejprve proberou plán aktivit na příští měsíc, poté p. uč. Čeleda zodpoví naše dotazy z minulého setkání, nakonec se řeší připomínky zástupců (náhradníků). P. uč. Čeleda rozhodne, jestli se bude dotaz dále řešit s panem ředitelem. Na parlamentu se také probírá, kam se budou investovat peníze z vánočních trhů, zástupci hlasují pro jednotlivé návrhy a ty, které dostanou více než polovinu hlasů, se projednají s panem ředitelem. POSLEDNÍ SCHŮZE (ŘÍJEN) Nejprve jsme probrali plán aktivit na listopad, kde nejdůležitějším bodem bylo seznámení s termíny konzultačních hodin (pro 1. stupeň 19.11. a pro 2. stupeň 20.11.). Poté p. uč. Čeleda zodpověděl naše dotazy z minula, konkrétně třeba to, jestli smí chodit hrát ping pong žáci, kteří nejsou ve školním klubu. Tak nesmí. Poté jsme probírali naše připomínky, např. slánky a saláty ve školní jídelně či koberce ve třídě 5. A. Zápisy ze schůzek školního parlamentu jsou na stránkách www.plaminkova.cz Filip Jindra, 6. A Školní uniformy Kvůli školním uniformám vzbudila naše škola na začátku září pozornost některých médií – jak tisku, tak televize. Zeptali jsme se také my žáků prvních tříd na něco málo ohledně jednotného školního oblečení neboli uniforem. Zjistili jsme zajímavé informace. Tak tedy celkově se prvňáčkům uniformy líbí, jak polokošile, tak i mikiny, ale kluci by stejně chtěli nosit svá trička, která jsou podle nich zajímavější. Holkám nevadí a jsou rády, že mohou mít k tomu svoje vlastní sukničky či kalhoty. Jenže tyto uniformy děti nenosí každý den, jelikož ve školním řádu není přesně napsáno, že se musí školní uniformy nosit každý den. Ptala jsem se, zda jim nějak vadí, že kluci mají jiný design než holky, nebo zda jim vadí něco jiného. Jeden kluk odpověděl: „My ty trička neřešíme!“ Bylo to roztomilé:-) Také mi řekli, že mají doma čtyři polokošile a že se jim občas teda stane, že nosí pod školní mikinou své vlastní tričko. Potkala jsem jednu holčičku u skříněk a položila jí otázku, zda nosí tyto polokošile i běžně venku. Holčička sladce odpověděla: „ANO, jsou příjemné:-)“ Musím uznat hodí se skoro ke všemu. Jenom na můj vkus mají holčičí uniformy silnou malinovou barvu. Ale jak jsem si všimla, děti to ještě neřeší. Roberta Farkaš, 9.A ze života školy 19

© Johana Žujičová, 5. A mix komiksů 20

© Alžběta Stýblová, 5. A 21

Základní škola Fr. Plamínkové s rozšířenou výukou jazyků Praha 7, Františka Křížka 2 Na vaše podněty se těšíme na adrese: plamenak@plaminkova.cz Elektronická verze časopisu: www.plaminkova.cz/plamenak © Anna Hadererová, 3. A hlavní koordinátoři: Mgr. M. Jeřábek Mgr. M. Kafková redaktoři: E. Zitová A. Kovačová B. Kafková F. Jindra O. Šimer T. Petrboková R. Farkaš J. Nedorost D. Virva korekce: M. Baslová hmmm Kdo to vymyslel???