Region Revue - říjen 2012

ŘÍJEN2012 Kamila Nývltová „Muzikály mě baví“ rozhovor na str. 6 - 7

www.regionrevue.cz2 inzerce

www.regionrevue.cz 3 Aktuálně z regionu inzerce KOSTEL MÍŘÍ NA SEZNAM UNESCO Kostel Nejsvětějšího srdce Páně je dominantou náměstí Jiřího z Poděbrad a zároveň jednou z nejvýznamnějších památkových staveb na území Prahy 3. Postaven byl podle projektu slavného slovinského architekta Josipa Plečnika. V současné době usiluje radnice Prahy 3 společně s Mi- nisterstvem kultury ČR a se Slovinskou republikou o nominaci této mimořádné stavby mezi památky zapsané na seznamu organizace UNESCO. Kostel je již na seznamu čekatelů UNESCO. Postaven byl až na přelomu 20. a 30. let minulého století, jde tedy mezi kulturními památkami o pa- mátku poměrně moderní. I tak jde o významnou kulturní památku a jednu z vůbec nejvýznamněj- ších moderních sakrálních staveb na území České republiky. Kostel byl postaven v letech 1928 - 1932 podle projektu slavného slovinského architekta Josipa Plečnika. Plečnik vypracovával projekt na- třikrát. První, velkolepou vizi, která předpokláda- la velkorysé zastavění prostoru dalšími budovami včetně školy, obytných domů či vítězného oblouku, musel notně zredukovat, protože by její realizace byla příliš nákladná. Ani druhý, lacinější návrh úplně nevyhovoval. Až třetí, ve kterém se uplatni- ly prvky starokřesťanských vzorů, splnil požadav- ky členů kostelního spolku. Všechny tři projekty, z  nichž poslední měl podle tehdejšího odhadu hodnotu 100  000Kč, zpracoval architekt Plečnik bezplatně a věnoval je jako dar budoucímu chrá- mu. Po mnoha peripetiích spojených se sháněním financí, organizačních dohadů a vyřizováním úřed- ních formalit byl 28. října 1928 posvěcen základ- ní kámen nového kostela. Kostel byl vysvěcen byl po dokončení stavby v roce 1932. Kostel Nejsvětějšího srdce Páně má 38 metrů na délku, 26 metrů na šířku a je 13 metrů vysoký. Nad kostelem ční 42 metrů vysoká věž rozkláda- jící se na  celou šířku stavby jihoevropské- ho typu, kterou zdo- bí veliké kulaté okno a na vrcholu je tři met- ry veliká měděná báně a  čtyři metry vysoký kříž. Nad oltářem visí zlacený Kristus a  po- stavy českých patronů z  lipového dřeva (sv. Jan Nepomucký, sv. Anežka, sv. Vojtěch, sv. Václav, sv. Ludmi- la a  sv. Prokop). Jde o  dílo sochaře D. Pe- šana. Obrazy křížové cesty jsou dílem Fran- tiška Doubka. Barev- ně zdobená okna na kterých je vidět motiv Srdce páně navrhl Karel Svolinský. Varhany vytvořila firma Mölzer z Kutné Hory a zvony pro kostel ulila brněnská dílna Rudolfa Manouška.

www.regionrevue.cz Střípky z regionu 4 inzerce V Bezručových sadech  psy musí na vodítko Radnice Prahy 2 změnila výjimku z vyhlášky hlav- ního města Prahy zakazující volné pobíhání psů v parcích.AždosudtatovýjimkaPrahy2umožňo- vala volný pohyb psů mimo jiných ploch i v Bezru- čových sadech.To už možné není. RadaměstskéčástivyslyšelažádostvýboruKluburo- dičů a přátel školy při ZŠ Kladská 1 a ZŠ Slovenská 27 o omezení plochy pro volné pobíhání psů v blízkosti obou základních škol kvůli kolizi dětí a psů. Zároveň radnice umožnila volný pohyb psů na nové ploše, která bude náhradou za tuto„ztracenou“. Od 1. listo- padu je nově možný volný pohyb psů ve východní části parku Svatopluka Čecha. Ostatní výjimky zůstá- vají beze změn, tedy část Riegrových sadů, část Foli- manky, Karlovské předmostí, část Lumírových sadů, částVyšehradu, Perucká stráň a Na Moráni. Praze 3 se nelíbí změny v MHD Praha 3 trvá na  řešení problémů, které přinesly této městské části změny v  organizaci městské hromadné dopravy. Radnice Prahy 3 má hlavní vý- hrady ke ztrátě přímého spojení obyvatel Jarova s metrem A. To zajišťovala do září tramvaj číslo 16, která zajišťovala spojení Jarova se stanicí metra A Želivského. Jejím od- kloněním z Biskupcovy na Palmovku však obyvatelé Jarova a Chmelnice toto přímé spojení ztratili. „Požádali jsme náměstka Noska o řešení tohoto pro- blému. Populaci Jarova tvoří z velké části senioři a nut- nost přestupovat cestou na metro jim způsobuje řadu komplikací. Navíc, zastávka Biskupcova je příliš malá na  hromadné přestupy ve  špičce a  zastávka Nákla- dové nádraží Žižkov, která je druhou variantou pro přestup na Želivského, nutně vyžaduje rekonstrukci,“ vysvětlil místostarosta Prahy 3 Ondřej Rut. Podle něj by řešení problému přineslo navrácení tramvajového spoje č. 16 do své původní trasy nebo protažení linky č. 11, která je ukončena na náměstí Jiřího z Lobkovic, až na Jarov. Druhý problém, který chce radnice Prahy 3 s městem řešit, je bezbariérovost některých tramvajových zastá- vek zvýšením jejich profilu. Jde především o zastávky Nákladové nádraží Žižkov, Mezi hřbitovy a zastávku na Želivského ve směru na Olšanské hřbitovy, kterou hojně využívají obyvatelé městské části mířící za zdra- votní péčí ve vinohradské nemocnici. „Věřím, že tyto námitky budou zástupci města a ROPIDu zohledněny v připravovanýchkorekcíchorganizacehromadnédo- pravy v Praze,“ uzavřel místostarosta Rut. Chyťte zloděje kol Policie pátrá po dvojici zlodějů kol. Díky ka- merovému systému se podařilo krádež za- znamenat a policisté tak znají podobu obou mužů. Ve čtvrtek 6. září jen pár minut po čtrnácté hodině přijel jednapadesátiletý muž na elektrickém jízdním kole před nákupní centrum v ulici Jičínská a uzam- knul ho lankovým zámkem u zábradlí. Když majitel od bicyklu odešel, v blízkosti se pohybovali dva mla- díci, kteří následně kolo odcizili a zmizeli v ulicích metropole. Policistům se podařilo zajistit kamerové záznamy zachycující dvojici mladíků a  žádají tak veřejnost o pomoc při pátrání. Jakékoliv informace, které by mohly vést k  dopadení dvojice mladých mužů, přijmou policisté na tísňové lince 158 nebo kterékoli služebně Policie České republiky. Dvojice se dopustila trestného činu krádeže a v případě do- padení jí hrozí až dvouleté vězení. První muž je ve  věku mezi 20 až 30 lety, vysoký asi 175 centimetrů, štíhlé postavy. Má světlou pleť a krátcestřiženéhnědévlasy.Oblečenoumělčernou mikinu s kapucí a černé tříčtvrteční kalhoty. Na no- hou měl tyrkysově modré sportovní boty. Druhý muž je rovněž ve věku mezi 20 až 30 lety, vy- soký asi 185 až 190 centimetrů, štíhlé sportovní po- stavy. Má světlou pleť a světle hnědé vlasy s výrazný- mi kouty. Oblečenou měl šedou mikinu bez kapuce a světlé kalhoty takzvaného maskáčového typu. Zkopaný strážník skončil v nemocnici Na tuhle směnu asi strážník - okrskář, o kte- rém teď bude řeč, asi do  konce života ne- zapomene. V sobotu 29. září v sedm hodin ráno vyšel z  budovy ředitelství v  Korunní ulici na  Vinohradech, právě mu začínala směna. Daleko nedošel. Na úrovni Sázavské ulice spatřil skupinku tří mužů. V okamžiku, kdy procházel kolem posledního muže, na něj muž bezdůvodně zaútočil. Dal mu ránu pěs- tí, pak začal do nebohého strážníka bušit a kopat. Strážníkovi vyrazil několik zubů, způsobil mu otřes mozku,tržnérányv obličejia pohmožděninyna těle. Strážník, přestože z něj tekla krev proudem a měl co dělat, aby se udržel na nohou, útočníka za použití donucovacích prostředků zadržel a přivolal pomoc. Na místo ihned doběhly další hlídky, které útočníka pomohly zpacifikovat. Strážník skončil v rukou zdra- votnickýchzáchranářůa nakonecv nemocnici,útoč- ník v rukou policistů z republikové Policie ČR. Rybář dorybařil Gambler a  vášnivý rybář v  jedné osobě skončil v  rukou kriminalistů. Kriminalisté z  pražské Palmovky několik měsíců velmi intenzivně pracovali na případu muže, kte- rý už v  sedmi případech loupil na  území metropole. Lupič byl nebezpečný, protože v jednom případě dokonce úmyslně vystře- lil za obsluhu čerpací stanice v Praze 9 a to jen proto, aby rychleji obdržel hotovost. Od loňského prosince přepadal především čerpací stanice, jednou ale loupil i v herně a zmocnil se vozi- dlataxislužby.Po několikaminutovéjízděna jednom opuštěném místě vytáhl na řidiče zbraň, ale tomu se naštěstí podařilo z vozidla utéct. Lupič pak s odcize- ným vozidlem odjel k vlakovému nádraží do Lysé nad Labem, kde vozidlo zanechal i s poškozeným taxametrem. Obličej si vždy maskoval šálou nebo ši- rokou lékařskou náplastí, v ruce držel revolver černé barvy a na hlavě měl vždy plátěný rybářský klobouk. Loupežemi si přišel na téměř sto padesát tisíc korun. V pondělí 1. října dopadli pražští policisté ve spolu- práci se středočeskými kriminalisty sedmašedesáti- letého muže v jeho bytě v městě Berouně. Během domovní prohlídky se pak policistům podařilo zajis- tit část použitého oblečení používaného při loupe- žích, zbylého maskování se však lupič zbavil, stejně tak jako střelné zbraně, kterou odhodil do  řeky. Zbraň se policejním potápěčům nepodařilo do sou- časné chvíle nalézt. Kriminalisté zadrženého muže obvinili z trestného činu loupeže, za což mu hrozí až desetileté vězení. Při výslechu vášnivý rybář policistům prozradil, že loupil kvůli závislosti na  výherních automatech. Policisté celý případ navíc velmi úzce konzultují se státním zástupcem a vzhledem ke špatnému zdra- votnímu stavu obviněného, jeho bezúhonnosti a pokročilému věku nebude muž stíhaný vazebně.

www.regionrevue.cz 5 Střípky z regionu Metadonový autobus  u „hlaváku“ zmizí Radnice Prahy 2 stáhla výpověď, kterou dostalo organizaceCentrummetadonovésubstituceIIor- ganizace Drop In z prostor v ulici Španělská na Vi- nohradech, kde sídlilo.Výpověď dostalo kvůli nu- cenému ukončení fungování obdobného centra v Praze 1 v uliciVe Smečkách. Praha 2 se obávala, že se do Španělské přesune i velká část klientů zrušeného centra z uliceVe Smečkách. Provizornímřešenímsituacesestalapojízdnávýdejna metadonu.Běhemzářísemetadonvydával–s posvě- cením Prahy 2, která jako jediná byla ochotná poskyt- nout autobusu„parkovací místo“ - ve Wilsonově ulici před vchodem do Fantovy kavárny v mobilní ambu- lanci pět dní v týdnu. Stanoviště před hlavním nádra- žím však bylo trnem v oku společnosti Grandi Stazio- ni, která provádí rekonstrukci nádraží, a také Českým dráhám.„Je s podivem, že Grandi Stazioni a Českým drahám vadil autobus Drop In, i když jim dlouhodobě nevadí nepořádek v  podchodech před nádražím – především pozůstatky po konzumaci drog, které tam byly již dávno před umístěním pojízdného stanoviš- tě,“ říká zástupce starostky Václav Vondrášek. Za úklid těchto prostor odpovídá hl. m. Praha, resp.TSK. Nicméně Praha 1 nakonec „zmoudřela“ a pro Cent- rum metadonové substituce I se našly nové prostory – v ulici Karolíny Světlé 18. Praze 3 se nelíbí  změny v MHD Praha 3 trvá na řešení problémů, které přinesly této městské části změny v organizaci městské hromadné dopravy. Radnice Prahy 3 má hlavní výhrady ke ztrátě přímého spojení obyvatel Ja- rova s metrem A. To zajišťovala do září tramvaj číslo 16, která zajišťo- vala spojení Jarova se stanicí metra A Želivského. Jejím odkloněním z Biskupcovy na Palmovku však obyvatelé Jarova a Chmelnice toto přímé spojení ztratili. „Požádali jsme náměstka Noska o  řešení toho- to problému. Populaci Jarova tvoří z  velké části senioři a  nutnost přestupovat cestou na  metro jim způsobuje řadu komplikací. Navíc, zastávka Biskupcova je příliš malá na hromadné přestupy ve  špičce a  zastávka Nákladové nádraží Žižkov, která je druhou variantou pro přestup na  Želiv- ského, nutně vyžaduje rekonstrukci,“ vysvětlil mís- tostarosta Prahy 3 Ondřej Rut. Podle něj by řešení problému přineslo navrácení tramvajového spoje č. 16 do své původní trasy nebo protažení linky č. 11, která je ukončena na náměstí Jiřího z Lobko- vic, až na Jarov. Druhý problém, který chce radnice Prahy 3 s měs- tem řešit, je bezbariérovost některých tramvajo- vých zastávek zvýšením jejich profilu. Jde přede- vším o  zastávky Nákladové nádraží Žižkov, Mezi hřbitovy a zastávku na Želivského ve směru na Ol- šanské hřbitovy, kterou hojně využívají obyvate- lé městské části mířící za zdravotní péčí ve vino- hradské nemocnici.„Věřím, že tyto námitky budou zástupci města a ROPIDu zohledněny v připravo- vaných korekcích organizace hromadné dopravy v Praze,“ uzavřel místostarosta Rut. Falešnou taxikářku zadrželi strážnici Ve středu 3. října krátce po druhé hodině odpoledne prováděla hlídka strážníků sku- piny Taxi Městské policie hl. m. Prahy kon- trolní činnost v ulici Táboritská v Praze 3. Zde si hlídka všimla osobního vozidla ozna- čeného jako vozidlo taxislužby, které stálo v místě, kde je to zakázáno. Pochvilcek autudorazilařidička.Hlídkapokontrole totožnosti zjistila, že žena nemá vystaven průkaz o způsobilosti řidiče taxislužby. Proto ji strážníci vy- zvali k předložení všech dokladů potřebných k pro- vozování této činnosti. Paní sice předložila osvěd- čení o úspěšně vykonané zkoušce řidiče taxislužby, hlídka ale kontrolou zjistila, že její jméno v evidenci řidičů taxislužby není.To následně potvrdil i pracov- ník Magistrátu hl. m. Prahy a označil osvědčení jako padělek. Falešná taxikářka proto byla předána Poli- cii ČR k dalšímu šetření. Žádost o spolupátrání Policisté hledají svědky způsobu zranění muže v linkovém autobusu. V neděli 30. září krátce před půl desátou hodinou dopoledne byl v linkovém autobusu číslo 140 na náměstí Bohumila Hrabala po zastavení v zastávce Palmovka nalezen v zadní části vozu zraněný cestu- jící, který krvácel z hlavy. Přivolaná rychlá záchranná službamuženásledněpřevezlakošetřenídonemoc- nice, kde zůstal v hospitalizaci. Jakékoliv svědectví k této události přijmou policisté na tísňové lince 158. inzerce více informací najdete na našem webu www.regionrevue.cz

www.regionrevue.cz6 Rozhovor Region Revue KAMILA NÝVLTOVÁ: „MUZIKÁLY MĚ BAVÍ“ Televizní talentové soutěže chrlí rok co rok nové„hvězdy“, po kterých za pár měsíců neštěkne ani pes. Kdo je ještě dnes schopen vyjmenovat finalisty některého z ročníků Superstar, kdo si dnes vzpomene na všechny, co se ukázali v televizi v rámci soutěže X Faktor? Většina z nich si užila svých„patnáct minut slávy“ a pak zase„zapadla“. Ne ale všichni. Jednou z těch, co šance využili, je i mladá zpěvačka Kamila Nývltová, která se od chvíle, co na sebe upozornila v soutěži X Faktor, stále více prosazuje na českém muzikálovém nebi. Aktuálně září jako Aida na jevišti Hudebního divadla Karlín ve stejnojmenné muzikálu z pera Eltona Johna a Tima Rice, který měl premiéru 4. října.„Jsem moc ráda, že jsem tuhle roli získala, protože to, že můžu stát na jevišti Hudebního divadla Karlín, které je nádherné a v českém muzikálovém světě je naprostou špičkou, je prostě úžasné,“ říká. Na druhé straně nechce skončit ve škatulce„muzikálová zpěvačka“, byť úspěšná. Sen o úspěšné sólové dráze snít nepřestala. A na jeho uskutečnění dál pracuje.„Určitě jsem nezakotvila v muzikálech – zpívat hlavní roli v muzikálu v Karlíně nebo třeba v divadle Hybernia je určitě skvělá věc, je to určitý mezník v kariéře, ale určitě se proto nevzdávám představ o své sólové dráze – a věřím, že jednou budu vyprodávat haly,“ říká s úsměvem.„Není to lehké, ale pořád na tom pracuju,“ dodává už vážněji. Máte vystudovanou střední průmyslovou školu, obor podnikání v  oděvnictví. Myslela jste si někdy, že se tímhle oborem budete skutečně jednou živit? Ne. Já jsem tenkrát v  patnácti, kdy se člověk rozhodoval, kam dál po  základní škole, hrozně chtěla do  Prahy – pocházím z  Krkonoš. Naši mě ale nechtěli pustit – a zpětně si myslím, že to tak bylo dobře. Protože v  tom věku jsem na  něco takového nebyla vůbec připravená, byla jsem ještě malá Kamilka, co vůbec netušila, která bije (smích). Nakonec jsem usoudila, že oděvní škola zaměřená i  na  podnikání, co byla vedle v  Trutnově – pro mě velkém městě – by mohla být docela dobrá možnost. Bavilo mě kreslit, vždycky jsem byla docela šikovná na ruční práce – tak jsem zkusila přijímačky a  vzali mě. Ani na  chvíli během těch čtyř let jsem si ale nemyslela, že bych se někdy chtěla živit tím, že budu šít oděvy. Možná by mě bavilo vést nějaký butik, ale šití, to určitě ne. Přitom jsem měla opravdu úžasné mistrové, ale nějak mi to nepřirostlo k  srdci. Mnohem víc mě zajímalo zpívání. A  pak přišel X Faktor, kde jste konečně mohla ukázat, co ve  vás je. Co vás do  téhle s o u t ě ž e přivedlo? Přišlo mi, že by nemuselo být špatné zkusit to. Že by mi to mohlo pomoct se dostat někam dál. Bylo mi osmnáct, ale uvědomovala jsem si, že čas utíká rychle a může se klidně stát, že se budu sice pořád snažit zpívat, ale nikam to nepovede…Tak jsem se přihlásila. Co na to rodiče? Naši mi řekli, ať si dělám, co chci, přestože se jim tento typ soutěží moc nelíbí. No, a já se přihlásila a postupovala, až jsem se octla ve finále. A najednouvásznalavelkáčástnároda.Jakmoc vám sláva zamotala hlavu? Tak samozřejmě, že jsem chvíli tu hlavu za- motanou měla. Protože vás vrhnou do světa show byznysu rovnýma nohama – dostávali jsme úplně všechno - měli jsme placený hotel, taxíky, platili nám honoráře, oblékali nás, malovali, cítili jsme se jako v pohádce a ne v reálném životě. Pak to najednou skončilo, já se vrátila domů a  čtrnáct dní jsem se srovnávala s tím, že to vážně skončilo a  je to pryč. Mamka mi tenkrát řekla: „Jestli se chceš chovat jako kráva, vrať se raději do Prahy, já tu chci tu Kamilu, co odtud odešla jako normální holka. Soutěž skončila, ale svět nekončí – může ti to pomoct, teď se toho chyť a začni makat.“ A mně došlo, že má pravdu – že teď je na mě, jestli chytnu příležitost za pačesy a dostanu se někam dál. V  době, kdy jste byla v  X Faktoru, jste ještě studovala. Někteří z těch, co uspěli v podobných soutěžích, pak školu nedokončili, protože měli pocit,žebyjetojenzdržovalood kariéry.Neměla jste taky tyhle tendence? Že bych školu nedodělala, nad tím jsem nepřemýšlela, vždycky jsem to brala tak, že aspoň maturitu bych mít určitě měla. Je ale pravda, že to bylo hodně těžké – měla jsem rozdělaný čtvrtý ročník, když přišel X Faktor. Občas byly chvíle, kdy jsem si říkala, že to nemůžu zvládnout, moje mamka mi ale říkala, že maturitu udělám, i kdyby mě k tomu měla dokopat (smích). Nakonec to dobře dopadlo a já odmaturovala, i když jsem se na to vůbec nepřipravovala – nebyl čas. Jak moc vám účast v X Faktoru pomohla v další umělecké dráze? Musím říct, že hodně. Protože najednou měznalaspoustalidí–bylijsmev hlavním vysílacím čase v  televizi, lidi nás znali, posílali nám hlasy, abychom se dostali dál, pak si nás všimli i novináři – začalo se o  nás zkrátka vědět. Samozřejmě, když pak soutěž skončila, někteří se vrátili k tomu, co dělali před tím, jiní chvíli zkoušeli prorazit, ale moc se nedařilo… Mě hrozně moc pomohlo, že jsem po  soutěži dostala nabídku od  Michala Davida na hlavní roli v muzikálu Kleopatra. To byla velká příležitost. Ale stejně – nebála jste se, že když na  ni kývnete, „zahrabete se“ v muzikálech a třeba už se pak neprosadíte jako sólová zpěvačka? Ne, vůbec jsem nepřemýšlela, že bych takovou příležitost odmítla. Muzikály jsem odmala milovala, s  rodiči jsem na  ně jako dítě jezdila do  Prahy – vyrostla jsem na  Drákulovi, Ježíšovi nebo na Hraběti Monte Christo. Líbilo se mi, že se tu spojují zpěv, tanec a  herectví a  vždycky jsem si přála v  nějakém muzikálu hrát. Samozřejmě jsme vždycky toužila po  té sólové dráze, ale u téhle nabídky jsem neváhala ani chvilku. Byla to obrovská příležitost. Jak přišla nabídka na Aidu v Hudebním divadle Karlín? Ona sama nepřišla – dozvěděla jsem se, že je konkurz a  šla jsem na  něj. Karlínské divadlo mi vždycky připadalo jako určitý vrchol zdejší muzikálové scény – je to nádherný prostor, navíc tam hraje živý orchestr, což se dnes už skoro nevidí. A navíc, když jsme slyšela muziku z Aidy, mi připadalo, že tohle je muzikál, na  který jsem dlouho čekala, protože miluju soul, velké písně, kde můžu ukázat barvu hlasu. Prošla jsem prvním konkurzem, původně jsem šla na  roli princezny Amneris, zároveň mi ale dali noty na Aidu s tím, ať se to naučím a přijdu ještě jednou – protože ještě nevědí, kdo co bude hrát. Takže jsem absolvovala celý konkurz ještě jednou, tentokrát na  Aidu a  když bylo hotovo, prozradili mi, že Amneris bude hrát Lucka Bílá a o Aidě se ještě rozhodnou. V tu chvíli mi bylo jasné, že je to ztracený – pokud Amneris hraje Lucka Bílá, těžko dají Aidu nějaké Nývltové. A pak nastalo dlouhé období, kdy se nic nedělo, pak už všichni, kdo byli na konkurzu, začali dostávat e-maily, jestli uspěli nebo ne… a já pořád nic. Byly to hrozné nervy – sice jsem nevěřila, že by to mohlo vyjít, v koutku duše jsem ale pořád doufala… Až mi nakonec volal umělecký ředitel karlínského divadla Pavel Polák, že by se se mnou chtěl sejít – a pak z něj vypadlo, že by chtěli, abych hrála Aidu. A  jsem moc ráda, že to tak dopadlo (smích). V  Aidě se o  roli dělíte se zpěvačkou Dashou. Snažily jste se nějak vzájemně „svoje“ Aidy přiblížit nebo jste každá jiná? Myslím, že jsme každá jiná. Už jen proto, že Dasha je oproti mě mnohem zkušenější zpěvačka, která má za  sebou roky s  orchestrem, umí úžasné vokály, druhé hlasy… a určitě mi ta její zkušenost ohromně pomohla, táhla mě dopředu, už jen tím, když jsem ji na zkouškách poslouchala a přiznám se, že často jsem se u  ní inspirovala v  tom, jak některé věci technicky zvládnout. Každá máme ale

www.regionrevue.cz 7 Rozhovor Region Revue inzerce jinou barvu hlasu, každá z nás přistupuje ke zpěvu trochu jinak, každá jinak hrajeme – takže pokud přijdete na Aidu víckrát za sebou, pokaždé si tam můžete najít něco nového. Jaké bylo první ostré představení? Samozřejmě jsem měla obrovskou trému, ale bylo to nádherné. Hrála jsem až druhou premiéru, ale měla jsem možnost být u úplně prvního veřejného předvádění – u první veřejné generálky, a to byla opravdu nádhera. Všichni jsme byli ohromně vyhecovaní, protože jsme cítili, že nás teď uvidí to úplně první publikum, zároveň jsme se klepali, jak to dopadne… a dopadlo to úžasně. Musím říct, že to bylo pocitově asi nejhezčí představení, jaké jsem tu zatím odehrála. Nebojíte se, že už vás všichni mají zařazenou jako muzikálovou zpěvačku? Možná mají, já se ale snu o své sólové dráze určitě nevzdala. A jsem ráda i za tu muzikálovou dráhu – hrát v divadel Hybernia nebo dokonce v Hudebním divadle Karlín, určitě je dobrý mezník v kariéře. Ale zároveň dál pracuji na svých vlastních věcech, mám kapelu, teď se chystám nahrávat ve  studiu věci, ke kterým budeme točit videoklipy – a věřím, že jednou taky budu vyprodávat haly (smích). Jak ta práce na  vlastních věcech funguje? Produkujete si to všechno sama nebo máte nějakého manažera, který se o  všechno po organizační stránce stará? Mám manažerku – mou maminku (smích). Dělá to pro mě už čtyři roky, ačkoli to dělat nechce – ale já jsem zatím nenašla nikoho, na koho bych se mohla spolehnout tak, jako na ni, Mám kolem sebe tým lidí, kteří se mi starají o PR, o stránky na internetu, o  data vystoupení, mám producenta, který mi produkuje cédéčko, protože sama bych to prostě nezvládla. Takový aparát ale stojí dost peněz. Musímsehodněotáčet(smích).Alevětšinatěchlidí to dělá spíš proto, že mě mají rádi a dostávají za to symbolický peníz. Zasloužili by si mnohem víc. A já doufám, že jednou jim to budu moct vynahradit. Až budete vyprodávat ty velké sportovní haly. Bylo by to krásný, ale mě bude stačit i  když vyprodám menší prostory (smích). Hlavně když budu moct zpívat a dělat, co mě baví. Další fotografie najdete na našem webu www.regionrevue.cz Kamila Nývltová Narodila se 28. června 1989 v Trutnově, vyrůstala ve Rtyni v podkrkonoší. Pochází z hudební rodiny, zpívá již od dětství. Ze 7000 účastníků se probojovala do finále televizní pěvecké soutěže X FACTOR, kde se stala vítězkou v kategorii do 25 let, celkově se umístila v TOP 5. Od roku 2008 působí jako sólistka Divadla Brodway a Divadla Hybernia. Její první hlavní rolí byla Kleopatra ve stejnojmenném muzikálu. Následovala dvojrole Adriany a Sandry, pak Lorraine v Draculovi. Další hlavní rolí byla Angelika. Zahrála si i Mandalénku v Katovi Mydlářovi a Lily v muzikálu Quasimodo. Od letošní divadelní sezóny Kamila působí v Hudebním divadle Karlín, kde získala hlavní roli v muzikálu Aida. Vydala své debutové album s názvem „Kamila Nývltová“ a natočila videoklip k písni„Son Of A Preacher Man“.V červenci 2012 představila druhý videoklip na vlastní skladbu od Daniela Hádla„Něco jsi slíbil“. V létě letošního roku si zahrála jednu z hlavních postav chystaného filmu„Jedlíci, aneb sto kilo lásky“ v režiiTomáše Magnuska.

www.regionrevue.cz8 Školství v regionu KAM ZA VZDĚLÁNÍM? Otázku v titulku řeší školáci v posledních ročnících základních či středních škol, ale i jejich rodiče.Výběr vzdělávací instituce, na které budou pokračovat ve svém vzdělávání, může do velké míry určit jejich další směřování. Vzdělání ovlivní jejich úspěšnost na pracovním trhu – a tím do velké míry určí i jejich další život. Nemít práci je velký problém. A mít práci, kterou člověk nenávidí, je sice lepší, než nemít žádnou – na druhé straně, vzhledem k tomu, že podle průzkumů stráví dospělí lidé v práci až třetinu svého života, ani tohle není žádná velká výhra. inzerce Jak ale při výběru školy, zejména té, která navazuje na základní vzdělání, postupovat? Odhadovat ve čtrnácti či patnácti letech, čím se bude jednou dítě skutečně živit, je složité – během následujících pár let se mohou zcela změnit jeho priority i zájmy. Určitě je ale dobré přihlédnout k  jeho možnostem a  schopnostem – snažit se za  každou cenu dostat dítě, které tak tak prošlo základní školou, na  gymnázium, asi není ten nejlepší nápad. Na  druhé straně snažit se studijně nadaného člověka za každou cenu donutit, ať jde někam, kde se naučí „poctivě makat rukama“, by bylo mrháním lidským potenciálem. Problém škol gymnaziálního typu je, že na  jedné straně jejich absolvování dává nejlepší předpoklady k  vysokoškolskému studiu, na druhé straně samy o sobě člověka žádnou kvalifikací nevybaví. Jsou tak spíš „přípravkou na  vejšku“, než přípravkou na  to, aby člověk po  maturitě na  nich šel shánět práci. Odborné střední školy oproti tomu nabízejí šanci být už po  maturitě „použitelný“ v praxi. Kdo má s učením velký problém, ale je zase šikovný manuálně, pro toho jsou učební obory ukončené výučním listem. PO ŘEMESLNÍCÍCH JE HLAD Poslední zmíněná možnost nemusí předurčovat absolventa vůbec k  žádnému živoření. Kvalifikovaných a  schopných řemeslníků je dnes nedostatek. Jejich služby jsou dnes stejně nedostatkovým zbožím, jako byly za socialismu. Věkový průměr řemeslníků je totiž v  současné době kolem padesáti let, „nová krev“,která by je nahradila, chybí. Do učňovských, ale ani do maturitních oborů vyučovaných na středních odborných školách, se moc zájemců nehrne. S  největšími problémy se potýkají technicky zaměřené obory – bez ohledu na  to, zda jsou zakončeny maturitou či výučním listem. Skutečně ne- dostatkovým zbožím jsou absolventi strojí- renských oborů, elektro- technických, informatiky a  výpočetní techniky, chybějí chemici, ná- bytkáři, mechanici, klempíři, pokrývači, te- saři, sklenáři, zedníci, malíři... Přitom firmy mají o  kvalifikované řemeslníky a absolventy technických oborů stá- le větší zájem a  jsou ochotny nabídnout za  vzácné „zboží“ i  odpo- vídající cenu v  podobě atraktivního příjmu i dalších pracovních pod- mínek. Ilustrační foto: Flickr.com

www.regionrevue.cz 9 Školství v regionu inzerce STAROŽITNICKÁ PORADNA Vážení přátelé, na tomto místě jste si zvykli nacházet Starožitnickou poradnu. Protentokrát ji vynecháme, protože bychom vás rádi seznámili s novinkou, kterou jsme dlouho připravovali a nyní začínáme: jedná se o AUKCE(DRAŽBY)OBRAZŮajinýchuměleckýchděl. Prostory naší prodejny v  Korunní ulici č. 75 jsme přizpůsobili pro provoz výstavní galerie, kde budou nabízené obrazy vystaveny. Důležitou částí tohoto systému jsou internetové stránky, které najdete na adrese www.obrazyvaukci.cz a na nichž probíhá samotná aukce. Systém je přístupný všem zájemcům a umožňuje každému průběžnou kontrolu vývoje aukce. V personálním složení našeho týmu nedošlo ke změnám,jenjsmejejrozšířilioexterníspolupracovníky – významné experty v oblasti dějin umění. Důvod,pročjsmeserozhodlizaměřitnašičinnosttímto směrem je jednoduchý: aukce, dobře organizovaná a propagovaná, je velmi výhodným způsobem prodeje hlavněpromajiteledraženýchpředmětů.Vítězínejvyšší nabídka a prodávající tak získá maximum peněz a to v relativně krátkém čase. Přitom nic neriskuje, vhodně nastavená vyvolávací cena zajistí, že se obraz neprodá podcenou.Odměnoupronásjsouprocentaz dosažené ceny, neúčtujeme si žádné jiné poplatky. PokudVásmožnostaukčníhoprodejezaujala,podívejte se na naše webové stránky (www.obrazyvaukci.cz) nebo nám zavolejte a nabídněte nám konkrétní obraz – a nebojte se, dražíme i poměrně levné položky… Ing. Jaroslav Jakubec (tel.: 608 86 64 13) (Ostatní naše aktivity zůstanou zachovány i do budoucna, tedy nákup a prodej starožitností a hlavně provoz našeho e-antikvariátu, který v  poslední době získává stále další spokojené zákazníky a pokud tedy budete mít zájem o odprodej knih nebo celé knihovny, volejte Mgr. Jakubcové na číslo 608 73 19 23.) Důvodů dlouhodobě malého zájmu o  učňovské obory je více. Jedním z  hlavních je přesvědčení mnohých rodičů, že pro budoucnost jejich dítěte je lepší, když zvládne třeba i  s  odřenýma ušima a  krvavým čelem „prolézt“ gymnáziem, než aby se „zahrabalo“ někde na „učňáku“. Problém je, že některé dítě na  gymnázium prostě nemá – a  neproleze, i kdyby se sebevíc snažilo. Neustálé neúspěchy ve  studiu jej ještě více demotivují v  jakékoli snaze se učit. Vyučit se navíc neznamená nutně nemít maturitu. A  i  s  výučním listem v kapse má absolvent učebního oboru dobré vyhlídky na uplatnění. ODBORNOST NENÍ NA ŠKODU S problémy se potýkají ale i střední odborné školy. Stále více zájemců o  středoškolské studium upřednostňuje všeobecné vzdělání před odborným. Přitom pro ty, kteří nemají dost motivace, píle, nadání a  také trochu pověstného štěstí, které jim umožní pokračovat po gymnáziu ve studiu na vysoké škole, budou s maturitním vysvědčením z gymnázia v kapse jen těžko hledat uplatnění. Pro potenciální zaměstnavatele nejsou hotoví, jsou čistým listem bez jakýchkoli odborných znalostí. Oproti tomu absolventi středních odborných škol mohou snadno najít práci ve svém oboru hned po maturitě. NAKROČENO NA VYSOKOU Ti, kdo aspirují na  to, že na  konci „školního“ vzdělávání budou mít víc, než „jen“ maturitu, by skutečně měli ale volit spíš školu, která jim poskytne dobré všeobecné vzdělání – tedy gymnázium. Pro rodiče studijně nadaných dětí pak nastává v dnešní době problém, kdy dítě ze základní školy na  gymnázium poslat – zda už v páté třídě na osmiletá gymnázium a  už v  deseti letech ho tak vystavit mnohem tvrdšímu studijnímu tlaku, nebo o  dva roky později na  šestileté nebo nechat přijímačky na gymnázium až do posledního roku základní školní docházky. Problém je, že studijně nadané děti zhusta odejdou už v páté třídě na osmiletá gymnázia a  ty, co zůstanou, v  kolektivu, kde převažují ti „studijně slabší“, jen zbytečně zakrňují. Některé školy nabízí žákům možnost absolvovat více stupňů vzdělávání v  rámci jedné instituce – např. víceleté gymnázium i  následné vysokoškolské studium. Příkladem je Bankovní akademie, která sídlí ve Vlkově ulici v  Praze 3. Škola nabízí osmileté gymnázium a také čtyřleté gymnázium, které lze studovat dálkově. Kromě toho patří do společenství škol sdružených pod hlavičkou Bankovní akademie i  střední odborná škola, která nabízí studijní obory Bankovnictví a  pojišťovnictví, Média a marketing či Cestovní ruch; a vyšší odborná školas nabídkouoboruBankovnictví.A zajišťuje i  vysokoškolské vzdělání prostřednictvím Vysoké školy finanční a správní.

www.regionrevue.cz10 inzerce Encyklopedie regionu inzerce D alší písmeno v naší encyklopedii regionu nás zavádí do Hrdlořez, do lokality přezdívané „údolí dutých hlav“. Jde o údolí kolem křižovatky ulic Českobrodská a Pod Táborem. A proč že má takové ne právě uctivé jméno? Ú jako ÚDOLÍ DUTÝCH HLAV Ne, nenaráží se na  inteligenci lidí, kteří tu bydlí. Za přezdívkuúdolívděčíjednéinstituci.Té,kterápři- pravuje pro výkon služby nové policisty. Je tu totiž areál Vyšší policejní školy a střední policejní školy ministerstva vnitra. Historie tohoto areálu sahá až do dob dávno minulých, kdy v tehdejším Českoslo- venskunebylipolicisté,alepříslušníciSborunárodní bezpečnosti(lidovězvaní„esenbáci“). V roce1970bylyzřízenynechvalněznámépohotovostní útvary VB, které měly plnit několik úkolů. Tím „nejpro- slulejším“, kvůli kterému patřily u velké části společnosti k nejnenáviděnějším policejním složkám, bylo potlačo- vání demonstrací proti režimu. Příslušníci pohotovost- ních útvarů měli za  úkol také posilovat výkon běžné bezpečnostníslužbyve velkýchměstech.A pohotovost- ní útvary měly plnit také funkci odborné nástupní školy VB pro příslušníky zařazené u  pohotovostních útva- rů. Původně byl český pohotovostní útvar umístěn v Jincích, odtud byl ale v roce 1974 přemístěn do tehdy nově vybudovaného areálu v ulici PodTáborem v Praze 9 – Hrdlořezích. Jako disponibilní záloha ministra vnitra byl tehdy Pohotovostní pluk VB ČSR několikrát nasazen při událostech roku 1989,„proslavil se“ zejména 17. lis- topadu 1989 při potlačování demonstrace na Národní třídě. Údolí Pod Táborem tak coby sídlu této instituce dala lidová tvořivost název údolí dutých hlav s odkazem na dutéhlavypříslušníkůpohotovostníhoplukuVB. V lednu 1990 byl pohotovostní útvar zrušen rozhodnu- tím vlády, poslední velitel zrušeného pluku byl propuš- těn ze služebního poměru, zrušena byla i škola, která s pohotovostním plukem souvisela a postupem času se vypracovala na Nástupní školu VB. Areál si však i v nové době uchoval své původní zaměření. V současné době je sídlem Vyšší policejní školy a Střední policejní školy Ministerstva vnitra. Škola zajišťuje studium v kvalifikač- ním kurzu základní odborné přípravy příslušníků Policie České republiky, poskytuje také vzdělávání zaměstnan- ců Ministerstva vnitra. A součástí školy je i Středisko pro lidská práva a profesní etiku, které realizuje vzdělávací aktivity směřující k  výcviku policistů k  respektu vůči lidským právům a profesní etice. Má celkovou kapacitu 1200 žáků a 140 učitelů. Adepti práce u policie tu mají k dispozici52kmenovýcha 39specializovanýchučeben, tři tělocvičny, bazén, saunu a kulturní dům. Celková roz- lohaareáluje13,5ha. Areálpolicejníškolyjesicetím,codaloúdolíkolemulice PodTáborem jméno, lokalita však má i zajímavější atrak- ce pro ty, kdo by sem zavítali. Je tu třeba taková malá, nenápadná, ale moc hezká botanická zahrada. Patří ke Střední odborné škole stavební a zahradnické, adepti zahradnickéhořemeslatumajípraktickouvýuku.Zahra- da je na pozemcích parku, který tu byl zbudován v roce 1920, tradice výuky zahradnických oborů na Jarově je ještě starší – před třemi lety oslavila SOŠ stavební a za- hradnická 100 let od zahájení této výuky. V současnosti navštěvujetutozahradnickouškolutéměř400studentů – jedná se o obory čtyřleté zakončené maturitní zkouš- kou,tříletézakončenévýučnímlistem,nebonástavbové studiumdvouletédennípřípadnětříletédálkovézakon- čenématuritnízkouškou. ZakladatelemškolybylLeopoldBatěk,ředitelměstských sadů na Královských Vinohradech. Od dob, kdy výuka zahradnických oborů v Praze začala, se mnohokrát stě- hovala po Praze, až zakotvila v odloučeném pracovišti SOU stavební a zahradnické v ulici Pod Táborem. K dis- pozici tu má nejen zmíněnou botanickou zahradu, ale i zámeček, rybník, zkrátka dokonalé zázemí. Z malé ško- ly, která v roce svého vzniku začínala výuku se 64 žáky, se staly zahradnické obory součástí jedné z největších středníchškolv Praze. Sama botanická zahrada SOŠ stavební a  zahradnické patří mezi ty nejmladší – založena byla až v roce 1991. Přesto si vybudovala mezi zahradami při středních za- hradnických a  zemědělských školách slušné renomé. Bylyzdevytvořenyvýznamnésbírkymnoha okrasných rostlin. Za zmínku jistě stojí např. bohatá ko- lekce rostlin čeledi áronovitých, broméliovitých, rodu Cykas, Zamia a Ficus, rovněž celé řady venkovních dře- vin,skalničeka kapradin. Součástí školy a botanické zahrady je i laboratoř kultur in vitro („ze zkumavky“), což není u botanických zahrad příliš běžné. Zahrada je také jedním ze zakládajících čle- nůUniebotanickýchzahradČR.Zahradasloužízejména pro potřeby výuky, jako místo kde se žáci školy sezna- mujís modernímitechnologiemimnoženírostlin.Školní botanická zahrada je přístupna zdarma veřejnosti v pra- covníchdnechv době7:00–18:00hod. Enc yklopedie reg ionu Na rohu ulic Jeseniova a Domažlická na Žižkově láká k návštěvě podnik, který nese jméno Café Victoria. Jako kavárna hodna tohoto označení nabízí výbornou kávu, skvělou horkou čokoládu či široký výběr kvalitních čajů, dá se tu ale také dobře posnídat či poobědvat – anebo zajít večer na skleničku vína. Anebo – světě div se – i na točené pivo. Vše za přijatelné ceny. Provozovatelé kavárny, manželé Tomáš a Marjana Nejedlí, vsadili především na dobrou kávu jako na základ svého kavárenského podnikání. „Vybrali jsme si kvalitního dodavatele kávy, což je italská Lavazza, dobře jsme vybírali i stroj na přípravu espressa, protože i ze sebelepších kávových zrn nekvalitní stroj dobrou kávu prostě neudělá,“ říká Tomáš Nejedlý. Proto ani nešli do žádného „výhodného“ podnájmu kávovaru, kdy je úspora na investici do „mašiny“ vykoupena tím, že se kavárna upíše k  povinným odběrům kávy a nemá pak už moc páky na svého dodavatele ani ohledně kvality kávy, ani ohledně kvality přístroje. Kromě kávy za pozornost stojí zdejší horká čokoláda – ta není jen jakýmsi silnějším kakaem, které se mnohde pod označením horká čo­ koláda nestydí hostům nabídnout. Tady dosta­ nete skutečně nápoj hodný tohoto jména – hustou horkou čokoládu (skutečnou čokoládu), ve které stojí lžíce a po jejímž vypití je člověk na pár následujících hodin zasycen. Potěší i freshe nebo domácí limonády ­ ci­ tronáda, bezinková li­ monáda, malinová nebo limetková. A co skutečně překvapí, je nabídka točeného piva. Bez toho to v takové čtvrti, jako je Žižkov, zkrátka nejde. A ne jen tak ledajakého piva. „Nechtěli jsme točit Plzeň, kterou tu mají okolo nás všude,“ říká Tomáš Nejedlý. Na čepu je proto Svijanský máz. Mimochodem – svijanský pivovar si získává i mezi pražskými konzumenty piva stále silnější renomé. Samozřejmostí je nabídka dobrého vína – a kdo to má raději míchané, ten ocení zdejší nabídku koktejlů. V kavárně se i vaří. V nabídce je několik snídaňových menu, od klasiky v  podobě míchaných vajíček či omelety se šunkou až po zdravou snídani v podobě jogurtu s  müsli, široký výběr salátů, ale třeba i masových specialit – jako je grilovaná krkovice nebo jakojsougrilovanákuřecíprsa.Avelkoupochoutkou je zdejší tatarský biftek. Nechybí ani toasty či různé dobroty, jako třeba palačinky s horkými malinami a šlehačkou nebo s nutelou, banánem a čokoládou. A v čase oběda je na každý den možné vybírat ze tří výhodných meníček ­ vše poctivá jídla z poctivých surovin a za více než přijatelné ceny. Za skvělou kávou i dobrým pivem

www.regionrevue.cz 11 inzerce Sedímnazubařskémkřeslevestomatologické or- dinaci Viadenta v Buchovcově ulici na Žižkově. Je mi trochu úzko – návštěvu u zubaře si v hlavě ne- spojuji s vidinou příjemných zážitků, spíš naopak. Naštěstí je zubařka, MUDr. Zuzana Bríšková, moc milá a působí na mě uklidňujícím dojmem. Zubařské řemeslo už má „v ruce“. Pochází ze Slovenska, kde nejprve vystudovala střední zdravotnickou školu v Bratislavě, obor zubní technik, pak pokračovala ve studiu stomatologie na Lékařské fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. „Pak jsem pracovala devět let jako zubařka, ale v roli zaměstnance. Po mateřské jsem si otevřela svou vlastní zubní ordinaci tady na Žižkově, v provozu jsme od června letošního roku,“ prozrazuje Zuzana Bríšková. Poté, co prohlédne moje zuby, předává mě do péče své kolegyni, dentální hygienistky. „Je tam dost zubního kamene,“ říká mi. Dentální hygienistka zbaví moje zuby povlaku zubního kamene a také mě poučí, jak – a čím vším – si čistit zuby, abych mi je za chvíli zase nepokryl zubní kámen. vysvětlí mi, k čemu je dobré používat mezizubní kartáčky a naučí mě s nimi pracovat. „Spolupráce s dentální hygienistkou je pro zubaře velmi výhodná – šetří čas, zubař se může soustředit na složitější zubařské zákroky,“ říká MUDr. Bríšková. A tak, zatímco já jsme v péči dentální hygienistky, se doktorka Bríšková zatím může věnovat dalšímu pacientovi, který přišel s akutním problémem – včera si urazil kus předního zubu a potřebuje ho rychle opravit. Naštěstí tady se po zavolání do ordinace nesetká s obvyklou odpovědí: „Nejbližší volný termín tu máme za měsíc.“ „U nás je objednací doba v akutních případech – když má pacient bolesti nebo se mu například zlomí zub, zejména některý z předních zubů, na které je hodně vidět, - třeba i týž den, nejdéle do 24 hodin,“ říká MUDr. Bríšková. Ve své ordinaci poskytuje celou škálu služeb souvisejících se zuby, od preventivních prohlídek přes řešení zubních kazů či bělení zubů až po řešení různých zubních defektů, dostavování zubů a zubních náhrad. Věnuje se dospělým, ale i dětem. „Může k nám chodit klidně celá rodina,“ říká s úsměvem. V případě dětí doporučuje začít chodit k zubaři už od nejútlejšího věku. Klidně už od prvního roku. „V této době samozřejmě nejde o žádnou zubní prohlídku, ale spíš o to, aby si dítě zvyklo na prostředí zubařské ordinace v době, kdy ještě neřešíme žádné problémy se zuby a nezafixovalo si zubaře jako místo nepříjemných zážitků,“ říká MUDr. Bríšková. I s dospělými, kteří mají ze zubaře hrůzu, má doktorka Bríšková velkou trpělivost a má pro ně velké pochopení. „Důležité je hlavně s pacientem od začátku komunikovat, zklidnit ho a rozptýlit jeho obavy. A pokud jde o nějaký nepříjemný zákrok, existují možnosti účinné anestézie, která eliminuje bolest,“ dodává. U zubaře beze strachu

www.regionrevue.cz12 inzerce SUDOKU REGION REVUEobtížnost STŘEDNÍ obtížnost STŘEDNÍ obtížnost TĚŽKÁ obtížnost TĚŽKÁ obtížnost VELMI TĚŽKÁ Cílem hry je doplnit chybějící čísla 1 až 9 v předem dané předvyplněné tabulce. Tato tabulka je rozdělená na  9x9 polí, která jsou seskupena do  9 čtverců (3x3). K  předem vyplněným číslům je potřeba doplnit další čísla tak, aby platilo, že v každé řadě, v každém sloupci a v každém z devíti čtverců byla použita vždy všechna čísla jedna až devět. Pořadí čísel není důležité. Čísla se nesmí opakovat v žádném sloupci, řadě nebo v malém čtverci. Možností, jak za  těchto podmínek vyplnit čtverec 9×9 polí, je 6  670  903  752  021  072  936  960, tj. přibližně 6,67 x 1021 . Obtížnost Sudoku není dána počtem nepředvyplněných políček, ale jejich vzájemnými vazbami, které na první pohled nejsou vidět. Těžká sudoku mohou průměrně zkušenému luštiteli zabrat kolem 15 – 60 minut. Jak jste na tom vy?

www.regionrevue.cz 13 Křížovka o ceny inzerce Region Revue. Vydavatel: Mediapress Praha s.r.o., IČ: 24697141, jednatel: Milan Janata , evidenční číslo MK ČR E 18. Kontakt redakce: tel./fax:286 855 560, mobil: 776 115 107, info@regionrevue.cz, Katusická 13/700, Praha 9,197 00. Šéfredaktor: Roman Peterka, roman@regionrevue.cz. Grafické zpracování a sazba: Bílý Tomáš (www.primadesign.cz). Číslo 10 - 2012 vyšlo v Praze v říjnu 2012 v nákladu 50.000 kusů. Distribuce - všechny dostupné schránky domácností i firem ve vybraných lokalitách, vlastní distribuční místa Region Revue, vybrané stojany distributorů. Názory autorů se nemusí shodovat s názory redakce. Vydavatel neodpovídá za informace, uvedené v komerčních přílohách. WWW.REGIONREVUE.CZ KŘÍŽOVKA O CENY: Nejoblíbenější trhák naší křížovky je opět tady! Region Revue zaplatí jednomu vylosovanému výherci/výherkyni libovolný nákup v Galerii Harfa do celkové hodnoty 5.000,- Kč! Správné znění tajenky, společně se svými kontaktními údaji, zasílejte na adresu: Milan Janata, Katusická 13/700, 197 00 Praha 9 nebo na krizovka@regionrevue.cz do 9. 11. 2012. Výherkyní celoročního kuponu na MHD v Praze se stala Lenka Krupičková – Praha 10. Blahopřejeme!

www.regionrevue.cz PRAHA 8 OTEVŘELA DISKUSI O URBANISTICKO- -DOPRAVNÍM ŘEŠENÍ DOLNÍ LIBNĚ 14 Aktuálně z regionu inzerce Průvodce světem STAROŽITNOSTÍ V minulých dvou dílech díle našeho putování světem staro- žitnéhonábytkujsmesevěnovalihistorizujícímstylům,jako jepseudorokokočipseudorenesance.S nostalgiípominulos- ti a napodobováním zámeckých stylů je ale konec. Ocitáme sev obdobísecese,kteráskoncovalas historismy.. „Secese byla velmi krátkým obdobím, zhruba od roku 1890 do roku 1905,“říkánášprůvodcesvětemstarožitností,MartinChramostaz reno- movaného starožitnictví Stodola, které sídlí v areálu žižkovského nákla- dovéhonádraží.Očkratšídobualetrval,otovýraznějizasáhldodalšího směřováníarchitekturyadesignu.„Byltovýraznýstyl,kterýseodpoutal odhistorismů,souviselotos tím,žeilidézačaližítúplnějinak,neždříve, přišlaprůmyslovárevoluce,změnilseživotnístyl–nastalzkrátkakonec starýchčasů,“říkás úsměvemMartinChramosta. K typickým znakům secese patří velké množství dekorací.„Jde o zdobný styl,ikdyždekoracejsoujiné,nežjakjeznámez historizujícíchstylů,“říká MartinChramosta.„Typickéjsouflorálnímotivynebogeometrickédeko- race,“dodává.Oblíbenýmprvkemjsouflorálnímotivyleptanédoskla. Z materiálů byl nejpoužívanější ořech, používalo se i dubové dřevo či mahagon, naopak třešeň téměř vymizela.„Technologická revoluce s se- bou přinesla i jiné technologie výroby, takže záda už nejsou loupaná a z prken, už se používaly překližky. Při výrobě nábytku se už využívaly některé postupy blížící se sériové výrobě, proto některé kusy nábytku z tohoto období už si jsou hodně podobné a liší se jen v drobných detai- lech,“ podotýká Martin Chramosta.„Samozřejmě ale i v této době byly kusy, které vznikaly podle autorských návrhů známých architektů, jejich hodnota je pak podstatně vyšší,“ dodává Martin Chramosta. Mezi ty vý- jimečnější kousky, které mají ve starožitnictví Stodola, patří například příborník, který představuje secesi„řízlou“ kubismem – z období pozd- ní, tzv. vídeňské secese. K vidění – a ke koupi – jsou tu i typické secesní kousky nábytku – skříně, židle, dokonce i postel. Běžné kusy secesního nábytkujsoucenověpoměrnědobředostupné–jsoutuk dostáníkous- ky v cenách kolem 15 tisíc korun. Je tu ale i velmi unikátní set stolku se židličkami,kterýužprovedenímspadádoobdobíkubismu,kterýjeopo- znánídražší–zhrubadesetinásobně.Víceinformacínawww.stodola.cz. Osmáměstskáčástotevřeladiskusiourbanisticko- dopravním řešení Dolní Libně. Prvním krokem je návrh architekta Josefa Pleskota, k němuž proběhl v úterý 2. října v Libeňském zámečku diskusní panel, jehož se zúčastnili mj. zástupci bytových družstev z přilehlých domů. K návrhu architekta Josefa Pleskota zároveň radnice zadala vypracování oponentního návrhu, který by měl pomoci hledat další alternativy řešení. „Chceme otevřít diskusi, hledat varianty a dobrat se k řešení, které bude pro Libeň přínosné. Ostatně návrh na podtunelování Palmovky je již svým způsobem přežitý, navíc s ohledem na financování je tato varianta více než nejistá,“ uvádí starosta Jiří Janků, který má v kompetenci rozvoj městské části, a dodává: „Dolní Libeň nutně potřebuje urbanistickou koncepci, jejíž nezbytnou součástí jsou dopravní vazby a zpřístupnění lokality. Bez vyřešení dopravy není možné očekávat další vývoj, takže hrozí, že tato lokalita zůstane zakonzervovaná v současném, nebál bych se říci polomrtvém stavu. A to včetně všech neduhů, které takovýto stav doprovází.“ Návrh architekta Pleskota vychází ze zrušení uvažovaného tunelového spojení mezi ulicí Na Žertvách a Libeňským mostem, s nímž dlouhodobě počítá územní plán. Podle architekta Pleskota by tranzitní svedení dopravy do tunelu této lokalitě z urbanistického hlediska nijak nepomohlo – i nadále by zůstala dopravně nedořešená a nepřístupná, čímž by nedocházelo k další výstavbě a rozvoji, která je s dopravním řešením bezprostředně svázaná. „Původně plánované zahloubení je vzhledem k obrovské nákladnosti a současné politické neochotě způsobené aférami provázejícími výstavbu tunelu Blanka nereálné,“ dodává k „tunelovému“ řešení místostarosta MČ Prahy 8 Michal Švarc, který má v kompetenci dopravu. „Chceme podpořit smysluplné a schůdné řešení, proveditelné v dohledné době. Měření prašnosti, hluku a zplodin v této oblasti se pohybují hluboko nad hranicí hygienické snesitelnosti. Libeň a Karlín nutně potřebují řešení.“ Návrh architekta Pleskota počítá se zavedením automobilové dopravy do ulice Na Žertvách, která by spolu se Sokolovskou a Libeňským mostem tvořila spojení mezi západní a východní částí Prahy. Právě toto řešení by mělo dopravně zpřístupnit Dolní Libeň a umožnit její urbanistický rozvoj. Hlavním předpokladem pro navržené řešení je fakt, že ulice Na Žertvách je po odstranění železniční dopravy dostatečně široká na to, aby zde mohly projíždět tramvaje, automobily, vznikla zde parkovací místa, přestupní uzly, zeleň a samozřejmě se sem bezpečně a komfortně vešli i chodci. Zvažovanou variantou by mělo být i řešení jižního obchvatu ze Švábek přes Krejcárek do Vysočan, které by podle architekta Pleskota mělo umožnit rozvoj Mezihoří, tzn. nejen zajistit průjezd tranzitní dopravy, jak v současné době řeší územní plán. Studii architekta Pleskota odmítl přijmout jako relevantní Útvar rozvoje hl. města Prahy. „Zadali jsme proto oponentní posudek a počkáme na jeho výsledek,“ dodává místostarosta Švarc. Mapu v diskové kvalitě najdete na webu www.regionrevue.cz

www.regionrevue.cz 15 CE NAMIES VAN DER ROHE20 13 nominovaný projekt Právě zkolaudovaný projekt obytného souboru Alfarezidence je první vlaštovkou nového úspěšného trendu, který si pomalu podmaňuje český realitní trh. Představuje zcela nové pojetí bydlenísvymezenímsoukromých,poloveřejných a veřejných prostorů, který už dlouhá léta úspěšně funguje v západoevropských zemích. Neotřelý koncept bydlení, který na našem trhu chyběl, byl nominován na prestižní evropskou cenu Miese van der Rohe 2013. NasaméhranicicentraPrahyvyrostlavAlfarezidenci nová městská zástavba, která integruje různorodé požadavky kladené dnes na moderní městské bydlení: komfort a dostupnost služeb odpovídající kompaktnímu městu; klid, soukromí a pohodu bydlení v zahradě; hygienický komfort a dopravní dostupnostsídlištnízástavby,aleispolečenskýstatus a charakter zahradního města. Jakmile vkročíte do útulného zahradního dvora, ani neuvěříte, že jste v pulzujícím hlavním městě, a jistě rychle pochopíte, pročjetentoživotnístylmezilidmivzápadníEvropě tolik oblíbený. Alfarezidence je součástí rezidenčního parku horního Žižkova. Vznikla pro klienty, kteří od svého bytu očekávají nejen vysokou architektonickou a řemeslnou kvalitu, ale také výrazné zhodnocení investice. Uzavřený a přesto vzdušný bytový areál s  obytnými zahradami, soukromými předzahrádkami, společnými klubovnami i dětským hřištěm má na první pohled zcela výjimečnou atmosféru. U Alfarezidence architekti použili koncept městské zástavby, který je v českých podmínkách ojedinělý. ,,V lokalitě na Vackově jsme se snažili využít smísení vlivů městského bloku a zahradního města,“ přibližuje jeden z  autorů projektu, architekt David Tichý. Soubor tvoří celkem jedenáct nízkopodlažních domů, kde vždy čtyři, respektive tři domy tvoří okolo obytné zahrady tzv. „hnízdo“. Každá ze tří zahrad má nejen společný zelený prostor, ale také vybavenou společenskou místnost - klubovnu. Kromě soukromých prostor v bytech a předzahrádkách je tady obyvatelům k dispozici uzamykatelné prostranství ve vnitrobloku s lavičkami, terasou a zelení, kam mohou rodiče bez obav „vypustit“ své ratolesti, nebo posezením pod pergolou i s dětským koutkem.Tento polosoukromý prostor plní podobnou funkci, jakou dříve plnily městské obytné dvory, venkovská náves nebo pavlače. Obyvatelé mohou také zajít na kus řeči na náměstíčko, projít se na promenádě mezi domy nebo vyrazit s dětmi na nové dětské hřiště. Bude-li si však někdo přát mít v rezidenci naprosté soukromí, stačí zavřít dveře a bude ho mít dostatek – zkrátka jako v klasickém městském bytě. Mezi jednotlivými domy nejezdí žádná auta. Parkování je řešeno důsledně v podzemních garážích, do nichž se lidé dostanou pouze z vnější veřejné okružní komunikace a ke svému bytu mají přístup přímo výtahem. Pocit zahradního města podpoří také dřevěná obložení fasády uvnitř zahrad a vzrostlé stromy vysázené po celé čtvrti a v neposlední řadě přímé propojení s parkem Židovské pece. Alfarezidence zahrnuje celkem 124 bytů ve třech velikostních typech 2+kk až 4+kk v různých variantách dispozičního uspořádání od 46 m2 do 120 m2, z nichž každý má nadstandardně k dispozici balkón nebo předzahrádku a šatnu nebo komoru. Velký důraz je kladen nejen na dispoziční řešení, ale i na vysoký standard základního vybavení a provedení bytů. Mimo nadstandardního materiálového provedení fasád domů mají vysoký standard vybavení i byty - sociální zařízeníVilleroy & Boch, obklady a dlažby MARAZZI, dřevěné třívrstvé podlahy, interiérové dřevěné dýhované bezfalcové dveře, bezpečnostní vstupní dveře NEXT, domácí videotelefon, zabudovaná příprava pro audio 5.1, domácí PC síť, to vše je jen malá ochutnávka toho, co společnost Metrostav Development považuje za svůj standard. Dnes je Alfarezidence dokončena a zkolaudována. Stačí se jen nastěhovat! www.alfarezidence.cz VÝJIMEČNOST SOUSEDSKÉHO BYDLENÍ - ŽIŽKOVSKÁ ALFAREZIDENCE inzerce

www.regionrevue.cz inzerce www.regionrevue.cz