P. Rothfuss: Strach moudrého muže

1

Patrick Rothfuss Strach moudrého muÏe Z anglického originálu The Wise Man’s Fear, vydaného nakladatelstvím DAW Books v New Yorku roku 2011, pfieloÏila Jana Reãková. Autorem mapy je Nathan Taylor. Sazba Petr Teichmann. Odpovûdn˘ redaktor Martin ·ust. Jazykov˘ redaktor Marie Semíková. Technick˘ redaktor Milan Dorazil. V roce 2012 vydala nakladatelství ARGO, Milíãova 13, 130 00 Praha 3, www.argo.cz, argo@argo.cz, jako svou 1862. publikaci, 33. svazek edice FANTASTIKA a nakladatelství Stanislav JuhaÀák – TRITON, VykáÀská 5, 100 00, Praha 10, www.tridistri.cz, jako svou 1633. publikaci, 470. svazek edice TRIFID. Vydání první. Vytiskla tiskárna PBtisk. ISBN 978-80-257-0757-9 (Argo) ISBN 978-80-7387-616-6 (Triton) Knihy nakladatelství Triton si mÛÏete objednat na www.tridistri.cz, kde také naleznete informace o zv˘hodnûn˘ch cenách SF klubu Trifid. Knihy nakladatelství Argo distribuuje kniÏní velkoobchod KOSMAS sklad: V Zahradû 877, 252 62 Horomûfiice tel. 226 519 383, fax 226 519 387 e-mail: odbyt@kosmas.cz www.firma.kosmas.cz Knihy je moÏno pohodlnû zakoupit v internetovém knihkupectví www.kosmas.cz

Poděkování M˘m trpûliv˘m fanou‰kÛm za to, Ïe ãetli mÛj blog a uji‰Èovali mû, Ïe chtûjí opravdu vynikající knihu, i kdyÏ to bude trvat trochu déle. M˘m bystr˘m beta-ãtenáfiÛm za jejich neocenitelnou pomoc a pochopení pro mé paranoidní tajnÛstkáfiství. Mému bájeãnému agentovi, kter˘ drÏel vlky dál od m˘ch dvefií – víc neÏ jen jedním zpÛsobem. Moudré redaktorce, Ïe mi poskytla ãas a prostor, abych mohl napsat knihu, která mû plní hrdostí. Mé milující rodinû za podporu a za pfiipomínání, Ïe je prospû‰né tu a tam vy- jít z domu. Mé chápající pfiítelkyni, Ïe mû neopustila, i kdyÏ jsem se vinou napûtí z ne- koneãn˘ch oprav choval naprosto pfií‰ernû. Mému drahému dítûti, za lásku k tátovi, i kdyÏ musel jít pryã a psát. I kdyÏ jsme se opravdu dobfie bavili. I kdyÏ jsme si povídali o kachnách.

Kapitola dvacátá Přelétavý vítr NÁSLEDUJÍCÍ VEâER Mù zastihl u Zlatého poníka, coÏ byl pravdûpo- dobnû nejlep‰í hostinec na univerzitní stranû fieky. Honosil se krásn˘mi ku- chynûmi, v˘born˘mi stájemi a zku‰en˘m, podlézav˘m personálem. Patfiil k tûm nóbl podnikÛm, jaké si mohli dovolit jen ti nejbohat‰í studenti. Pfiirozenû jsem nebyl uvnitfi. Krãil jsem se ve stínu stfiechy a snaÏil se pfiíli‰ nemyslet na to, Ïe se chystám spáchat ãin, daleko pfiesahující hranice nepfií- stojného chování. Kdyby mû pfiistihli pfii vloupání do Ambrosov˘ch pokojÛ, nepochybnû bych byl vylouãen. Byla jasná podzimní noc, vál siln˘ vítr. To mûlo své v˘hody i nev˘hody. ·e- lest listí zakryje drobn˘ hluk, kter˘ zpÛsobím, ale nûkdo by si mohl v‰imnout vlajících cípÛ mého plá‰tû. Nበplán byl jednoduch˘. Zastrãil jsem Ambrosovi pod dvefie zapeãetûn˘ lístek. Bylo to nepodepsané koketní pozvání na schÛzku v Imre. Napsal ho Wil, jelikoÏ jsme se Simem usoudili, Ïe se jeho písmo nejvíce blíÏí Ïenskému. Mohl to b˘t marn˘ pokus, ale já hádal, Ïe se Ambrose na návnadu chytí. Dal bych pfiednost tomu, kdyby jeho pozornost nûkdo odvedl osobnû, ale ãím ménû lidí bylo do vûci zasvûceno, tím lépe. Mohl jsem poÏádat o pomoc Dennu, ale chtûl jsem ji pfiekvapit, aÏ jí prsten vrátím. Wil se Simem mi dûlali pozorovatele, Wil ve v˘ãepu, Sim u zadních dvefií v uliãce. Mûli za úkol dát mi vûdût, aÏ Ambrose opustí budovu. A pfiedev‰ím mû upozornit, kdyby se vrátil dfiív, neÏ prohledám jeho pokoje. Ucítil jsem v pravé kapse ‰kubnutí, jak se mi tam dvakrát pohnul dubov˘ klacík. Po chvilce se signál opakoval. Wilem mi dával vûdût, Ïe Ambrose opustil hostinec. V levé kapse jsem mûl bfiezovou vûtviãku. Simmon u zadních dvefií drÏel podobnou. Jednoduch˘, úãinn˘ systém, kdyÏ se ãlovûk dostateãnû vyznal v sympatii a umûl s ní zacházet.

·plhal jsem dolÛ po svaÏující se stfie‰e a dával jsem velk˘ pozor na tûÏk˘ch ta‰kách z páleného jílu. Ze sv˘ch dnÛ v Tarbeanu jsem vûdûl, Ïe snadno prasknou a sklouznou a pfiipraví ãlovûka o rovnováhu. Dostal jsem se aÏ k okraji stfiechy, patnáct stop nad zemí. Îádná závrat- ná v˘‰ka, ale staãila by na zlomení nohy nebo vazu. Pod fiadou oken v pat- fie se táhla úzká stfií‰ka. Oken bylo deset a ãtvefiice uprostfied patfiila Amb- rosovi. Nûkolikrát jsem zah˘bal prsty, abych si je uvolnil, potom jsem se zaãal bo- kem sunout po úzkém pruhu stfiechy. Cel˘ trik je v tom, soustfiedit se na to, co dûláte. Nedívat se na zem. Ne- ohlíÏet se pfies rameno. Nev‰ímat si svûta a vûfiit, Ïe vám to oplatí. Proto jsem také mûl na sobû plá‰È. Kdyby mû nûkdo zahlédl, nevidûl by nic víc neÏ tma- v˘ obrys na pozadí noci, nedokázal by mû poznat. Doufejme. První okno bylo temné, na druhém byly zataÏené závûsy. Ale tfietím pro- svítalo matné svûtlo. Zaváhal jsem. KdyÏ máte svûtlou pleÈ jako já, nesmíte v noci nakukovat do oken, jinak se va‰e tváfi ukáÏe v temnotû jasná jako mû- síc v úplÀku. NeÏ bych riskoval nahlíÏení, prohrabal jsem kapsy plá‰tû a vy- táhl kus cínového plechu z ¤emesel, vyle‰tûn˘ tak, aby mohl poslouÏit jako zrcadlo. Opatrnû jsem ho vysunul a nahlédl za roh do okna. Uvnitfi tlumenû svítilo nûkolik lamp a stála tam postel s nebesy velká jako cel˘ mÛj pokojík u Ankera. Postel byla obsazená. Aktivnû obsazená. Co víc, zdálo se, Ïe obsahuje víc nah˘ch údÛ, neÏ by dali dohromady dva lidé. Nane- ‰tûstí byl mÛj cínov˘ plí‰ek pfiíli‰ mal˘ a nevidûl jsem v nûm tu scénu celou, jinak bych se moÏná pfiiuãil lecãemu zajímavému. Krátce jsem zváÏil návrat a pokus dostat se k Ambrosov˘m pokojÛm z opaãné strany, vtom v‰ak se do mû opfiel poryv vûtru, kter˘ dole prohnal po dláÏdûní uschlé listí a mû se pokusil shrábnout z úzké fiímsy. S bu‰ícím srd- cem jsem se rozhodl pfiejít kolem toho okna. Hádal jsem, Ïe ti uvnitfi jistû mají na práci lep‰í vûci neÏ se dívat na hvûzdy. Pfiitáhl jsem si okraje kápû a pfiidrÏel je v zubech, abych si zakryl tváfi a ruce mi zÛstaly volné. Poslepu jsem se sunul kolem okna a pozornû naslouchal jak˘mkoli známkám toho, Ïe mû zahlédli. Sice se ozvalo pár zvukÛ, ale ne- zdálo se, Ïe by mûly nûco spoleãného se mnou. První z Ambrosov˘ch oken bylo z barevného skla. Hezké, ale nebylo urãeno k otevírání. Druhé mi dokonale vyhovovalo: ‰iroké a dvojité okno. Vyndal jsem z jedné z kapes kus mûdûného drátu a jeho pomocí jsem uvolnil jedno- duchou západku, která ho drÏela zavfiené.

KdyÏ se okno neotevíralo, pochopil jsem, Ïe Ambrose pfiidal je‰tû závoru. To mi zabralo nûkolik dlouh˘ch minut nároãné práce jednou rukou v témûfi naprosté tmû. Díkybohu vítr ustal, alespoÀ pro tuto chvíli. Pak uÏ jsem zvládl i závoru, ale okno se stále nechtûlo otevfiít. Proklel jsem Ambrosovu podezíravost a skoro deset minut jsem pátral po tfietím zámku, naãeÏ jsem koneãnû poznal, Ïe okno se prostû zaseklo. Nûkolikrát jsem za nûj zatáhl, coÏ není tak jednoduché, jak to zní. Zvenãí totiÏ na okna nedávají Ïádné rukojeti. Nakonec jsem to pfiehnal a zatáhl pfií- li‰ silnû. Okno se prudce rozlétlo a vlastní váha mû strhla dozadu. Balancoval jsem na samém kraji stfií‰ky a snaÏil se potlaãit instinkty, jeÏ mû nutily posu- nout nohu dozadu, abych se o ni opfiel, jelikoÏ mi bylo jasné, Ïe za sebou ne- mám nic neÏ patnáct stop prázdného vzduchu. Znáte ten pocit, kdyÏ se na Ïidli zhoupnete moc dozadu a zaãnete padat? Takhle nûjak jsem si pfiipadal, a k tomu jsem si byl dobfie vûdom, Ïe si za to mÛÏu sám, a je‰tû navrch jsem cítil strach ze smrti. Mával jsem kolem sebe rukama, aãkoli to nemohlo pomoct, v hlavû jsem mûl v tu chvíli prázdno. Zachránil mû vítr. Prudce zavanul, právû kdyÏ jsem vrávoral na kraji fiím- sy, a opfiel se do mû tak silnû, Ïe jsem nabyl rovnováhu. Jednou mávající ru- kou jsem se zachytil otevfieného okna a zoufale jsem se ‰krábal dovnitfi. V nej- men‰ím jsem nedbal, kolik hluku pfiitom nadûlám. Jakmile jsem prolezl oknem, pfiikrãil jsem se na podlaze a ztûÏka jsem od- dechoval. Moje srdce právû zaãalo zpomalovat, kdyÏ se vítr chopil okna a pfii- bouchl mi ho nad hlavou, ãímÏ mû znovu hroznû vylekal. Vytáhl jsem svou sympatickou lampiãku, nastavil ji na nejniωí v˘kon a pfie- jel úzk˘m paprskem svûtla po místnosti. Kilvin mûl pravdu, kdyÏ mÛj v˘tvor nazval zlodûjskou lampou. Na takovéto noãní plíÏení se dokonale hodila. Do Imre a zpût to bylo pár mil a já poãítal s tím, Ïe Ambrose zvûdavost pfiimûje ãekat na tajnou ctitelku nejménû pÛl hodiny. Za normálních okol- ností by hledání nûãeho tak malého jako prsten vyÏadovalo celodenní otrav- nou práci. Ov‰em odhadoval jsem, Ïe Ambrose nejspí‰ ani nenapadlo nûkam ho ukr˘vat. NepovaÏoval ho za nûco kradeného, pro nûj ‰lo o obyãejnou tret- ku nebo moÏná trofej. Pustil jsem se do metodického prohledávání pokojÛ. Prsten neleÏel na noã- ním stolku ani prádelníku. Neobjevil jsem ho v zásuvkách ani v pfiihrádce na klenoty v oblékárnû. Ambrose ani nemûl zamãenou ‰perkovnici, jen otevfie- nou pfiihrádku, kde se válely v‰elijaké ozdobné jehlice, prsteny a fietízky, jen tak ledabyle poházené.

Nechal jsem v‰echno na místû, coÏ neznamená, Ïe by mû nenapadlo toho mizeru obrat dohola. Pár tûchhle kouskÛ by mi zaplatilo ‰kolné na rok. Ale neodpovídalo to mému plánu: vlézt dovnitfi, sebrat prsten a vypadnout. Po- kud nezanechám Ïádné stopy po své náv‰tûvû, Ambrose si nejspí‰ bude mys- let, Ïe prsten ztratil – pokud si vÛbec v‰imne, Ïe je pryã. Dokonal˘ zloãin: Ïádné podezfiení, Ïádné pronásledování, Ïádné následky. Krom toho prodat kradené ‰perky ve mûstû tak malém jako Imre je znaã- nû obtíÏné. Bylo by aÏ pfiíli‰ snadné vystopovat je zpátky ke mnû. Nikdy jsem netvrdil, Ïe jsem nûjak˘ mnich, a Ambrosovy pokoje nabízely spoustu pfiíleÏitostí provést mu nûjakou neplechu, tak jsem si to uÏil. KdyÏ jsem mu probíral kapsy, povolil jsem pár ‰vÛ, aby se mu rozpáraly kalhoty, aÏ se v nich pfií‰tû posadí nebo se vyhoupne do sedla. Uvolnil jsem rukojeÈ zá- klopky v komínû, aby mu brzy upadla a do místnosti se nahrnul koufi, neÏ se mu podafií znovu ji pfiipevnit. Pfiemítal jsem, co provést s tím jeho protivn˘m chocholem na klobouku, kdyÏ sebou dubová vûtviãka v mé kapse zufiivû za‰kubala a rozlomila se vpÛ- li. Trpce jsem zaklel. Ambrose nemohl b˘t pryã déle neÏ dvacet minut. Co ho pfiimûlo vrátit se tak brzy? Zhasl jsem lampiãku a strãil ji do plá‰tû. OdplíÏil jsem se do sousední místnosti, abych unikl oknem. Bylo to k vzteku, dát si takovou práci s vnik- nutím dovnitfi, jen abych zase utíkal, ale dokud Ambrose nezjistí, Ïe se mu nûkdo vloupal do pokojÛ, mohl jsem se kdykoli vrátit. JenomÏe okno se nechtûlo otevfiít. Zatlaãil jsem silnûji. Napadlo mû, Ïe se zaseklo, kdyÏ ho vítr pfiibouchl. Potom jsem zahlédl tenk˘ mosazn˘ prouÏek, kter˘ se táhl po vnitfiní stra- nû fiímsy. V matném osvûtlení jsem nedokázal pfieãíst sygaldrii, ale ochranná opatfiení poznám, kdyÏ je vidím. Tím se vysvûtlovalo, proã se Ambrose tak rychle vrátil. Vûdûl, Ïe se k nûmu nûkdo vloupal. A co víc, tenhle druh zábran nejen upozorní majitele na vetfielce, ale navíc udrÏí okno ãi dvefie zavfiené a uvûzní zlodûje uvnitfi. Vyrazil jsem ke dvefiím a horeãnû jsem pátral po kap- sách po nûãem dlouhém a tenkém, co bych mohl pouÏít k vypáãení zámku. Neobjevil jsem nic, tak jsem chytil z psacího stolu pero, vrazil ho do klíãové dírky a prudce jím ‰kubl. Kovová hlavice se v zámku zalomila. O chvilku po- zdûji jsem usly‰el skfiípavé kovové zvuky, jak se Ambrose zvenãí pokou‰el odemknout, namáhal se a klel, kdyÏ do zámku nemohl zastrãit klíã. To uÏ jsem byl zpátky u okna, svítil si lampou na prouÏek mosazi a s mumlá- ním ãetl runy. Bylo to jednoduché. Staãilo vy‰krábat pár spojovacích run, a tím

zábranu zne‰kodnit, naãeÏ bych otevfiel okno a utekl. Chvátal jsem do ob˘váku, sebral ze stolu nÛÏ na otevírání dopisÛ a ve spûchu jsem pfievrhl kalamáfi s víã- kem. UÏ jsem se chystal vy‰krábat runy, vtom jsem si v‰ak uvûdomil, jak by to bylo hloupé. Do Ambrosov˘ch pokojÛ se mohl vloupat kaÏd˘ zlodûjíãek, ale po- ãet lidí, ktefií se vyznali v sygaldrii dost na to, aby zne‰kodnili zábranu, byl mno- hem niωí. Stejnû dobfie jsem se mohl na jeho okenní rám podepsat. OkamÏik jsem si rovnal my‰lenky, pak jsem vrátil nÛÏ na místo, postavil kalamáfi. Obrátil jsem se a prohlédl si dlouh˘ mosazn˘ prouÏek pozornûji. Nûco rozbít je snadné, ale pochopit to je obtíÏnûj‰í. CoÏ je dvojnásob pravdivé, kdyÏ zpoza dvefií sly‰íte tlumené kletby, do- provázené klepáním a fiinkotem, jak se nûkdo pokou‰í uvolnit zámek. Potom na chodbû nastalo ticho, a to bylo je‰tû hor‰í. Koneãnû se mi poda- fiilo rozlu‰tit ochrannou sekvenci, vtom jsem usly‰el z chodby kroky více osob. Rozdûlil jsem svou mysl na tfii ãásti a zamûfiil Alar. Zatlaãil jsem na okno. Ruce i nohy mi zchladly, protoÏe jsem ãerpal z vlastního tûla teplo, abych pfiekonal sílu ochrany. SnaÏil jsem se nezmatkovat, ani kdyÏ jsem za- slechl úder, jak do dvefií narazilo cosi tûÏkého. Okno se otevfielo, já pozadu pfielezl rám na stfií‰ku. Vtom do dvefií znovu nûco tûÏce narazilo, ozvalo se ostré zapraskání tfií‰tûného dfieva. Je‰tû pofiád jsem se mohl dostat bezpeãnû odtud, jenÏe v okamÏiku, kdy jsem dostoupl pravou nohou na stfií‰ku, praskla pod mou vahou ta‰ka. Noha mi sklouzla, já se obûma rukama chytil okenní fiímsy. Pak zavanul vítr, chopil se otevfieného okna a mr‰til jím pfiímo na mou hla- vu. Zvedl jsem paÏi, abych si chránil obliãej, okno mû místo toho zasáhlo do lokte. Jedna z tabulek se rozbila. Náraz mû odstrãil stranou, doprava, takÏe mi noha sklouzla úplnû. Teì uÏ jsem nemûl jinou moÏnost neÏ spadnout ze stfiechy. âistû pudovû jsem divoce hrabal rukama. Uvolnil jsem dal‰í ta‰ky, pak jsem se zachytil okraje stfiechy. Ne pfiíli‰ pevnû, nicménû mû to zpomalilo a otoãilo, takÏe jsem nedopadl na hlavu ãi záda, ale letûl jsem tváfií dolÛ jako koãka. Ov‰em koãka má v‰echny nohy stejnû dlouhé. Já pfiistál na rukou a kole- nou. Ruce mû jen zabrnûly, ale dopad koleny na dlaÏbu zabolel hÛfi neÏ co- koli, co jsem za svÛj krátk˘ Ïivot poznal. Bolest byla nesnesitelná, sly‰el jsem sám sebe vyjeknout jako nakopnut˘ pes. Vtefiinu na to se na mû sneslo krupobití tûÏk˘ch ãerven˘ch ta‰ek. Vût‰ina z nich se roztfií‰tila o dláÏdûní, ale jedna mû udefiila zezadu do hlavy, dal‰í se mi trefila do lokte, aÏ mi pfiedloktí zmrtvûlo.

Nezam˘‰lel jsem se nad tím. Zlomená ruka se zahojí, ale vylouãení z Uni- verzity je na doÏivotí. Stáhl jsem si kápi a pfiimûl se vstát. Zdravou rukou jsem si ovûfiil, Ïe mám kápi na místû, odpotácel jsem se pár krokÛ pod okap Zlatého poníka, mimo dohled z horních oken. A pak jsem prchal a prchal... * * * Nakonec jsem opatrnû dokulhal domÛ, nemotornû vylezl na stfiechu a oknem do vlastního pokoje. ·lo to pomalu, ale nemûl jsem na vybranou. Nemohl jsem projít v˘ãepem takhle rozcuchan˘, zchroml˘ a v‰eobecnû budící dojem, jako bych spadl ze stfiechy. Jakmile jsem chytil dech a strávil nûjakou dobu tím, Ïe jsem si spílal za svou nekoneãnou hloupost, provedl jsem obhlídku sv˘ch zranûní. Dobrá zpráva byla, Ïe jsem si nezlomil nohu, zato pod koleny se mi rozlévaly úÏas- né modfiiny. Ta‰ka, která mû zasáhla do hlavy, mi udûlala bouli, ale nepro- fiízla kÛÏi. V lokti se mi usídlila tupá bolest, ale ruku uÏ jsem nemûl ochr- nutou. Ozvalo se zaklepání na dvefie. Na okamÏik jsem ztuhl, vytáhl bfiezovou vût- viãku z kapsy, zamumlal spojení a za‰kubal s ní. Usly‰el jsem z chodby pfie- kvapené heknutí, po nûm následoval WilemÛv tich˘ smích. „To není legrace,“ ozval se Sim. „PusÈ nás dál.“ Otevfiel jsem jim. Simmon se usadil na kraji postele, Wilem obsadil Ïidli u stolu. Zavfiel jsem dvefie a sedl si na druhou polovinu postele. I kdyÏ jsme v‰ichni sedûli, sotva jsme se do pokojíku ve‰li. Stfiízlivû jsme se navzájem mûfiili, pak promluvil Simmon: „Dnes v noci Ambrose zfiejmû pfiekvapil ve sv˘ch pokojích zlodûje. Ten chlap radûji vysko- ãil oknem, neÏ by se nechal chytit.“ Krátce, nevesele jsem se zasmál. „To tedy ne. UÏ jsem byl skoro venku, kdyÏ mû to okno srazilo.“ Rozpaãitû jsem to naznaãil gestem. „Shodilo mû z té stfií‰ky.“ Wilem vydechl úlevou. „UÏ jsem se bál, Ïe jsem zpackal spojení.“ Zavrtûl jsem hlavou. „Byl jsem dostateãnû varován. Jenom jsem se necho- val tak opatrnû, jak jsem mûl.“ „Proã se vrátil tak brzy?“ zajímal se Simmon a otoãil se k Wilemovi. „Sly- ‰els nûco, kdyÏ ‰el dovnitfi?“ „Nejspí‰ mu pfii‰lo, Ïe mÛj rukopis není zase tak dámsk˘,“ mínil Wilem.

„Mûl na oknû ochranu,“ vysvûtlil jsem jim. „Patrnû spojenou s prstenem nebo nûãím, co nosí u sebe. Dostal varování, jakmile jsem okno otevfiel.“ „A na‰els to?“ zeptal se Wilem. Znovu jsem zavrtûl hlavou. Simmon natáhl krk, aby lépe vidûl na moji paÏi. „Jsi v pofiádku?“ Sledoval jsem jeho pohled, ale nic jsem nevidûl. Pak jsem zatahal za rukáv ko‰ile a zjistil jsem, Ïe se mi pfiilepila na zadní stranu paÏe. KvÛli v‰em ostat- ním bolestem jsem si toho nev‰iml. Opatrnû jsem si stáhl ko‰ili pfies hlavu. Rukáv byl nad loktem roztrÏen˘ a od krve. Trpce jsem zaklel. Mûl jsem jen ãtyfii ko‰ile, a teì jsem si jednu zniãil. Pokusil jsem se prozkoumat své zranûní a rychle jsem objevil, Ïe na zadní stranu vlastního lokte si ãlovûk neuvidí, aÈ se snaÏí sebevíc. Nakonec jsem prohlídku svûfiil Simmonovi. „Není to tak hrozné.“ Nastavil prsty asi na dva palce od sebe. „Mበtam jen jednu fieznou ranku a ta uÏ skoro nekrvácí. Zbytek je jen odfienina. Jako bys do nûãeho pofiádnû vrazil.“ „Spadla na mû ta‰ka ze stfiechy,“ fiekl jsem. „Tos mûl kliku,“ zabruãel Wilem. „Komu jinému by se podafiilo spadnout ze stfiechy a vyjít z toho s pár ‰krábanci?“ „Na kolenou mám modfiiny jako jablka,“ opravil jsem ho. „Budu rád, kdyÏ se zítra nûjak rozchodím.“ Ale v nitru jsem vûdûl, Ïe má pravdu. Ta‰ka, která mi dopadla na loket, mi klidnû mohla pfierazit ruku. Rozbité ta‰ky mûly okra- je ostré jako noÏe, a kdyby mû zasáhla pod jin˘m úhlem, zafiízla by se mi aÏ ke kosti. Nesná‰ím tyhle pálené ta‰ky. „No, mohlo to dopadnout hÛfi,“ pravil Simmon úseãnû a zvedl se. „Pojì- me do Mediky, aÈ ti to obváÏou.“ „Kraem, to tedy ne,“ namítl Wilem. „NemÛÏe do Mediky. Vyptávali by se, jestli není zranûn je‰tû nûkdo.“ Simmon se znovu posadil. „No ov‰em.“ Sám nad sebou znechucenû po- tfiásl hlavou. „To mû mohlo napadnout.“ Znovu si mû zmûfiil. „AspoÀ nemበÏádnou ránu tam, kde je to vidût.“ Podíval jsem se na Wilema. „Tobû vadí krev, co?“ Zatváfiil se ponûkud uraÏenû. „To bych ani...“ Zalétl pohledem k mému lokti a navzdory své tmavé cealdské pleti lehce pobledl. Stiskl rty. „Ano.“ „Îe to pfiizná‰...“ Zaãal jsem trhat zniãenou ko‰ili na pruhy. „Blahopfieju, Sime. Právû jsi pov˘‰il na ranhojiãe.“ Otevfiel jsem zásuvku, vyndal z ní za- hnutou jehlu a ‰ití, jód a kelímek husího sádla.

Sim koukl na jehlu, potom zpátky na mû, oãi se mu roz‰ífiily. Obdafiil jsem ho sv˘m nejlep‰ím úsmûvem. „O nic nejde. Postupnû ti budu v‰echno fiíkat.“ * * * Sedûl jsem na podlaze s paÏí za hlavou, zatímco Simmon mi om˘val, za‰íval a obvazoval loket. Trochu mû pfiekvapilo, Ïe není ani z poloviny tak choulos- tiv˘, jak jsem oãekával. Ruce mûl obratnûj‰í a jistûj‰í neÏ mnozí ze studentÛ v Medice, ktefií takové zákroky provádûli bûÏnû. „TakÏe my tfii jsme byli tady a celou noc hráli karty?“ pfieptal se Wil a zá- mûrnû se mi vyhnul pohledem. „To zní rozumnû,“ pfiisvûdãil Sim. „MÛÏu fiíct, Ïe jsem vyhrál?“ „Ne,“ zamítl jsem to. „Wila mohli zahlédnout u Poníka. ZalÏi, a zaruãenû mû chytnou.“ „Ach,“ hlesl Sim. „Tak co tedy fiekneme?“ „Pravdu.“ Ukázal jsem na Wila. „Byls u Poníka pfii tom pozdviÏení, a pak jsi mi o tom pfii‰el fiíct.“ Pok˘vl jsem k malému stolku, kde se bez ladu a skla- du povalovaly rÛzné nástroje, pruÏiny a ‰rouby. „Já ti ukázal hrací hodiny, které jsem na‰el, a oba jste mi radili, jak je opravit.“ Sim se zatváfiil zklamanû. „To není zrovna vzru‰ující.“ „Nejjednodu‰‰í lÏi jsou nejlep‰í.“ Postavil jsem se. „Je‰tû jednou vám obû- ma dûkuju. Kdybyste mi nedûlali stráÏ, dopadlo by to pfií‰ernû.“ Simmon se také zvedl a otevfiel dvefie. Wil uÏ stál, ale nemûl se k odchodu. „Onehdy jsem zaslechl takovou divnou zvûst,“ fiekl. „Nûco zajímavého?“ zeptal jsem se. Pfiik˘vl. „Velmi. Zaslechl jsem, Ïe uÏ jsi skonãil s dráÏdûním jistého pfií- slu‰níka mocné ‰lechty. Pfiekvapilo mû, Ïe ses koneãnû rozhodl nechat v‰ech- no usnout.“ „No tak, Wile,“ ozval se Sim. „Ambrose pfiece nespí. Je to vztekl˘ pes, kte- r˘ by se mûl utratit.“ „Spí‰ pfiipomíná rozzlobeného medvûda,“ mínil Wil. „A zdá se, Ïe ho po- pichuje‰ hofiící vûtví.“ „Jak to mÛÏe‰ fiíct?“ vyhrkl Sim vá‰nivû. „Copak tû za ty dva roky v Archi- vu nûkdy nazval jinak neÏ ‰pinav˘m Ïebrákem? A co tehdy, jak mû málem oslepil, kdyÏ mi pomíchal soli? Kvothe se bude zbavovat jeho ‰vestkového ná- fiezu je‰tû kdovíjak dlouho–“

Wil zvedl ruku a pfiik˘vl, Ïe chápe jeho stanovisko. „Vím, Ïe tohle v‰ech- no je pravda, coÏ je dÛvod, proã jsem se nechal zatáhnout do toho po‰etilého podniku. Jen jsem na to chtûl upozornit.“ Pohlédl na mû. „Uvûdomuje‰ si, Ïe jsi kvÛli té své Dennû pfiekroãil v‰echny meze?“