Slovo a život 1 2012

ČÍSLO 1 květen 2012 cena 45 Kč open slovo+ téma:sex

rubrika Otčenáš dělá dobře mě i tobě, „Sex je náš,“ bejby, odříkej až v hrobě. 2obsah 4—5:VesvémtěleuvidímBoha 6—7:Sexualita 8—9:Ocudnosti 10—11:Problémmasturbace 12:Jedinečnýprostorlásky 13:Nikdonenípřílišstarý 14—16:Intimitaneníjenchemie 17—19:Mocbudovatiničit 20—22:Tvéláskyhry 23:Kamvedounašekroky 24—25:Povolánídocelibátu 26:Flirtování,nevinnázábava? 27:SlibdanýPánu... 28—33:Youngpage 34—35:Pohlavnostvjazyce 36—39:Rozloučení 40:Pozvánky 41—43:SetkávánískřesťanyzUSA 44—45:F.Schaeffer,100 46—49:Diakonie 50—51:RozhovorsNeznámým

rubrikarubrika S„Sex je náš, dělá dobře mně i tobě, Otčenáš, bejby, odříkej až v hrobě,“ linulo se z paneláků na sklon- ku dvacátého století. Nevím, zda tuto píseň někdy někdo zpíval dámě pod balkónem, ale nelze si nevšimnout určitého úpadku kultury namlouvání. Nedávno jsem slyšel mladíka, který se pokoušel dvořit dámě pod oknem v centru Plzně. Piskla- vým hlasem deklamoval, že na ulici umrzne a že asi půjde do herny, kde všechno prohraje. Jestli skončil v herně nevím, ale u své vyvolené prohrál na celé čáře. Představuji si, jak umrzlého nápadní- ka ráno před domem očuchává malý psíček a jak ho napomíná slečna v šedých rukavičkách: „Fuj je to!“ Možná, že kdyby měl v ruce kytaru a spustil nějaký song z šedesátých let, měl by šanci na úspěch: „Terezo, přečti si, Terezo, otázku, kterou v očích mám, nápisem tiskacím k tobě se obracím a ty víš předem, nač se ptám…“ Nebo: „Pramínek vlasů jí ustřihnu potají, já blázen pod polštář chci si ho dát, ačkoliv sny se mi zásadně nezdají, věřím, že dnes v noci budou se zdát…“ Jestli by při námlu- vách uspěl s písní Černí andělé, nevím. Autor textu v ní klade vedle sebe dva zdánlivě protichůdné světy, sex a Otčenáš. Přitom sex je v pořádku, ten dělá každému dobře. A Otčenáš? Ten je dobrý tak akorát do hrobu. Problém je, že většině zesnulých dělá modlitba v hrobě značné potíže. Že není přes mramorovou desku nic slyšet, by snad ani nevadilo, Bůh má uši všude, ale ta artikulace… Kdo to má poslouchat! Co by se stalo, kdybychom verše pro účely úvod- níku Slova a život otočili: „Otčenáš dělá dobře mě i tobě, Sex je náš, bejby, odříkej až v hrobě.“ Něco tady pořád nehraje. Snad by bylo lepší myšlenku na pohřbívání sexu i Otčenáše jednou provždy po- hřbít. Nebo snad ten, kdo v šerosvitu kostela šeptá Otčenáš, nemůže večer při svíčkách se stejným za- nícením zašeptat: „Miluji tě“? Slovy Jana Wericha, by se mělo něco udělat se vzdělaností obyvatelstva. Stejná Kniha, která poskytuje jedinečnou modlitbu Otčenáš, totiž zároveň nabízí mnohem více sexu, než kdejaká natvrdlá písnička. V Šalamounově Pís- ni písní je tolik erotického napětí, že by se před ní většina současných popových hitů musela zahan- beně krčit v koutku: „Táhni mne za sebou! Dáme se v běh. Král uvedl mě do svých komnat. Budeme jásat, radovat se z tebe, připomínat tvé laskání opojnější než víno… Jak jsi krásná, přítelkyně moje, jak jsi krásná, oči tvé jsou holubice pod zá- vojem, vlasy tvé jsou jako stáda koz, které se hrnou z hory Gileádu. Zuby tvé jsou jako stádo ovcí před střiháním… Jako karmínová šňůrka jsou tvé rty, ústa tvá půvabu plná… Tvé hrdlo je jak Davidova věž z vrstev kamene zbudovaná… Dva prsy tvé jsou jak dva koloušci, dvojčátka gazelí, která se v liliích pasou.“ Jak je vidět, krutý starověk uměl být také něžný a plný obrazotvornosti. Dokonce i temný středověk měl světlé chvilky. Trubadúři, vyzbrojeni harfou, zasypávali srdce dam jemnými střelami tónů a ver- šů. V šedesátých letech minulého století se hrály poetické písně, až se od strun prášilo. Současný způsob prezentace sexu mívá sklon ke kýči a často postrádá hravost, nápaditost a prvek tajemství. Z písní i ze sexu samotného se jako vůně z vyčichlé kávy vytrácí něco podstatného. Přitom mezi sexem bez vztahu dvou milujících bytostí a sexem mecha- nickým je značný rozdíl. Představte si třeba šťav- natý steak připravený z plemene Angus… „Hmm, ta vůně!“ A teď si představte párek v rohlíku… Dobrou chuť a příjemné počtení. úvodník 3

4 studie Zatímco ještě donedávna se o sexualitě v křesťanských rodinách, natož v cír- kevních společenstvích příliš nemluvilo – a když ano, tak v cudných náznacích a leckdy se štítivou prudérií - zažíváme dnes hotovou „změnu klimatu“. Během jedné dvou posledních generací se na pultech křesťanských knihkupectví objevily sexuologické tituly, sbory a církve pořádají semináře pro manželské páry i zamilované, z kazatelen lze zaslechnout otevřená slova. Nově promýšlíme postoje zděděné etiky, jsme svědky nových objevů v Bibli samotné. Je pochopitelné, že v této „post-tradiční“ době zvědavě nakukujeme i přes ploty svých vlastních tradic. Jak na sexualitu na- hlíží např. náš blízký „soused“ judaismus, čtenář a dědic stejné biblické (starozákon- ní) tradice? Rabínský judaismus, podobně jako ostatní náboženství, nepředstavuje ideový mo- nolit či monolog, nýbrž je – a o judaismu to platí dvojnásob – spíše rozhovorem a mnohohlasem názorových „dialektů“. Ani na sexualitu a tělesnost neexistuje mezi klasickými rabíny (1. – 6. stol. n. l.) jediný či jednotný náhled. Lze však říci, že autoři midrašů, Mišny a Talmudu, vykladačské a právní literatury rabinismu, se od svého okolí vědomě a typicky odlišovali kladným důrazem na tělesnou podstatu lidství. Dobová atmosféra prosycená myšlením (pozdního) platonismu – na židovské straně v jeho duchu přemýšlel Filon Ale- xandrijský, na křesťanské straně církevní Otcové – tělu příliš nepřála. Na prvním místě byla v řádu stvoření i spásy duše; tělo figurovalo jen jako její přechodné bydliště, případně bědný žalář, bariéra oddělující zbožnou duši od Boha. Tato filosofie a teolo- gie i zbožná praxe chtěly překonat pouta hmoty a tedy zkrotit sexualitu, prvotní a vrcholný projev hříšného těla, potlačit ji (v „andělském stavu“ celibátníků), dosáh- nout duchovní spásy. Na rozdíl od svého okolí chápali židovští rabíni člověka ne jako duši v těle, nýbrž spíše jako oduševnělé tělo. Na pohlavnost „Ve svém těle uvidím Boha“ Sexualita očima rabínského judaismu David Beňa

5nicha a nevěstu, rozkoš, jásot, vzrušení i útěchu, lásku, bratrství, mír a přátelství,“ říká se v tradičním svatebním požehnání. „Brzy, ó Pane, kéž je slyšet na judských pahorcích hlas radosti a hlas štěstí, zpěv ženichů ze svatebních komnat, mladíků na svatebním veselí. Požehnán jsi, Hospodine, který dáváš ženichovi se radovat se svou nevěstou.“ „Radost z pohlavního styku“ je plnohodnotná i v případě, že pár je neplod- ný; rabíni doporučují manželům oddávat se sobě navzájem i během těhotenství, kojení a po menopauze. Judaismus neholduje nespoutanému hédo- nismu či požitkářství; naopak sebeovládání a respekt jsou esencí svatosti. Rabíni z Pís- ma vyčítají nejen povzbuzení ke svobodné radosti (jejímž důsledkem je kupř. zákaz milovat se v oblečení), nýbrž odvozují z něj také „řád rodinné čistoty“. Podle něj je ve dnech manželčina krvotoku jakákoliv tělesná intimita zapovězena. Sexuální styk je rovněž jednou ze tří povinností, které muž coby manžel vůči manželce má (oša- cení, strava a tělesná intimita): nezávislý, zajištěný Žid je povinen uspokojit touhu své manželky denně, těžce pracující alespoň jednou týdně. Nejlepší časem pro lásku je ovšem půlnoc sabatu. I v sexualitě má tedy panovat Boží řád; ba sama sexualita je Božím řádem: Talmud vypráví o mladíkovi, který se schoval pod postelí svého mistra, aby pozoroval, jak se miluje se svou man- želkou, neboť – jak později vysvětloval – „je to Tóra a já se musím učit“. Postoj talmudických učitelů k sexualitě, ukotvený v kladném hodnocení tělesnosti, tak balancuje mezi řádem na jedné straně a radostí na straně druhé. Ve středověku sice Maimonides, velký filosof a vykladač halachy (rabínského práva), jednostranně zdůraznil asketické motivy, větší a setr- valejší vliv v židovských komunitách však měly tendence opačné. Např. mystický spis Iggeret ha-kodeš (Svatá epištola), tradicí připisovaný Maimonidovu ideové- mu oponentovi Nachmanidovi, spatřuje v intimním styku ekvivalent či nástroj nejvyšší mystické zkušenosti – vidění Boha. Také obřízka ve středověké kabalistické, ale už i antické talmudické tradici uschop- ňuje židovského muže nejen k sexuálnímu životu, nýbrž také k setkání s Bohem. „Ze svého těla uvidím Boha,“ říká Jób podle židovských vykladačů o obřízce. Už ve starověkém midraši figuruje erotická poezie Písně písní – podle velkého rabiho Akivy nejsvětější knihy Bible – jako metaforické vyprávění o exodu z Egypta: Právě manžel- ský akt je nejadekvátnějším zobrazením Boží přítomnosti uprostřed Izraele; resp. vzájemná láska Hospodina a Izraele je vý- sostnou variantou erotického vztahu muže a ženy. Co tedy uvidíme, podíváme-li se přes plot své vlastní tradice k židovským „souse- dům“? Neuvidíme vlastně nic. Protože vše řečené se týká soukromé oblasti manžel- ského soužití a židovského domova. To podstatné se děje vskrytu mezi mužem a ženou, ženichem a nevěstou, manželem a manželkou; mezi nimi a Bohem, jehož svatý řád neomezuje a nedusí, nýbrž na- opak – jak říkají představitelé jedné z větví současného chasidismu - má v pravý čas a na pravém místě rozněcovat plamen lásky a žehnat životu. Životu konkrétnímu, živo- tu v těle tady a teď. David Beňa, lic. theol. učitel religionistiky a Starého zákona na Evangelikálním teologickém semináři v Praze, kazatel v Církvi bratrské nahlíželi jako na cosi původního, podstat- ně lidského: Hospodin na počátku stvořil člověka „jako muže a ženu“ (Gn 1,27). Tělesnost muže a ženy - a tedy i jejich sexuální vzájemnost a přitažlivost - není podle rabínů hříšná a špinavá, nýbrž Bo- hem zamýšlená a požehnaná. Právě ve své tělesnosti je člověk „obrazem Božím“; právě sexuální touha podle židovských vykladačů pohnula Stvořitele prohlásit své dílo za „velmi dobré“; právě manželský intimní styk – v němž se „z těch dvou stává jedno tělo“ - je jakýmsi návratem k rajské jednotě počátku (Gn 2,26). Jak se tento ve své době a po dlouhá staletí okrajový, nicméně pro rabínský judaismus typický důraz projevoval (a projevuje) v životní praxi? Uveďme alespoň několik příkladů. Jelikož Bůh stvořil člověka „jako muže a ženu“ a jelikož Jeho prvním požehnáním či přikázáním bylo ono známé „ploďte a množte se“ (Gn 1,28), nařizují rabíni mužům a ženám vstupovat do manželství, a to v co nejmladší dospělosti, a – je-li jim dáno – přivádět na svět děti. Bůh sám je přitom tvůrcem sňatku: na otázku zvídavé pohanské ženy, co Bůh dělá od té doby, co v šesti dnech stvořil svět, odpovídá jeden rabi: „Uzavírá sňatky.“ Kdo se tedy neožení a nepodílí na plození potomstva, podle Talmudu „umenšuje Boží obraz“. Celibátní život je v očích rabínů vůbec něčím deficit- ním: „Kdo nemá ženu, zůstává bez dobra, bez pomoci, bez požehnání i bez smíření,“ říká se v midraši k 1. knize Mojžíšově. Manželství naopak toto vše umožňuje; teprve v něm jsou židovský muž a židovská žena úplnými lidmi, teprve jako manželé a rodiče mohou žít cele podle naučení Tóry. Plození dětí však není jediným účelem manželského sexu. Rabi Eliezer a někteří ze starších palestinských rabínů se prý pohlavnímu životu sice poddávali jen s asketickým skřípěním zubů, nicméně převládající a vítězný názor vidí v tělesné intimitě tmel manželského soužití a zdroj radosti. „Požehnán buď, Hospodine, Králi světa, který jsi stvořil radost a štěstí, že-

6 rozhovor Jaká je funkce sexuality? Lidská sexualita má trojí funkci: osobní, kdy dochází ke snižování našeho vnitřního pudového napětí; meziosobní, což zname- ná, že jejím prostřednictvím vyjadřujeme něžnou náklonnost ke svému intimnímu partnerovi; a pak samozřejmě význam bio- logický či rodový, což znamená že zásluhou sexuality dochází k reprodukci člověka. Existují kritéria, pomocí nichž lze hodnotit její kvalitu? Jestliže za sexualitu považujeme celý ten velký oblouk, který je mezi prvním pohle- dem sbližující se dvojice a společnou péčí o potomstvo, pak její kvalitu rozhodně měřit nemůžeme, protože jsou zde ve hře subjektivní pocity osobního štěstí, prožit- ku bezpečí atd. V tomto oblouku, o němž hovořím, však rozlišujeme několik fází: je to výběr partnera, erotika ve společnosti, erotika v ústraní, která zdaleka nemusí být vlastním chováním nejintimnějším, je to intimní spojení a také společná péče o po- tomka. Komplexní hodnocení tedy možné není. Ptáte-li se však na kvalitu tělesného (genitálního) sblížení, to měřit lze. Pro tyto účely byly vytvořeny četné dotazníky a ze sexometrických nálezů pak vycházejí i lékařští sexuologové při případné léčbě poruch . Součástí oné široké škály projevů a chování, kterou souhrnně nazýváme sexualitou, je zamilovanost. Čím je toto silné citové okouzlení způsobeno? Žádný člověk nechce být sám a zamilova- nost je důsledkem hledání druhého „ty“ v našem životě. Mladý člověk hledá mezi všemi potenciálními partnery, kterých je ohromné množství, pro sebe toho pravé- ho a je pak okouzlen takovým člověkem, který je pro něj představitelem ženství (nebo mužství). V zamilovanosti je mnoho sobeckého, protože člověk zde vlastně touží po tom, aby určitým způsobem realizoval samého sebe. Ve zralé lásce, na které se po- dílí rozum a vůle, onoho sobeckého ubývá. Zamilovaný člověk je natolik fascinován jedním člověkem, že pro něj ostatní pří- slušníci opačného pohlaví ztrácejí význam. Platí také to, že většinou nevidí nedostatky svého vyvoleného. Ten závratný zážitek – teď je tu pro mne někdo pravý – zkrátka úplně mění naše vnímání druhých lidí. Mluví se o tom, že zamilovanost je způsobena chemií v mozku. Je to pravda? Nelze vyloučit, že v pozadí vznikající lásky tyto biologické vlivy jsou, ale mladý člověk to tak rozhodně neprožívá. Jeho prožitek může být zcela romantický, čili naprosto oddělený od tělesných prožitků sexuality. My samozřejmě víme, že v pozadí i tohoto romantického citu je pohlavní pud, který nás vede od našeho „já“ k druhému „ty.“ Jak dlouho zamilovanost trvá? To je hodně individuální, ale spíš měsíce než dlouhá léta. Vždy se musí počítat s tím, že prvotní okouzlení nakonec ochladne. Pokud spolu chce dvojice být i nadále, ote- vírá se prostor pro skutečnou zralou lásku, v níž už hraje velkou roli rozum a vůle. Tak se také liší zralá láska od zamilovanosti: její podstatou je totiž rozhodnutí, že právě tento člověk pro mě bude navždy a za všech okolností. V zamilovanosti jsme samozřej- mě také soustředěni na jednoho člověka, avšak to pravé rozhodnutí zde chybí, neboť stačí okouzlení citem a intenzitou svých zážitků. Ve zralé lásce už city nehrají tak velkou roli. Přestože vnímám chyby a nedo- statky svého partnera, jsem rozhodnut prá- vě pro jeho osobu. Nezáleží mi tolik na jeho vlastnostech, které naopak v době zamilo- vanosti přeceňuji, ale důležitým se stává ono setkání s druhým „ty“, které přerůstá ve společné „my“. Znamením pravé lásky je tedy rozhodnutí: s tebou chci být napořád. Dlouhá staletí formovala postoj společnosti k sexualitě křesťanská morálka. Jaký byl její pohled na sex v průběhu dějin? Křesťanští autoři, jako byl třeba svatý Augustin nebo Tomáš Akvinský, měli na křesťanskou sexuální morálku jiný názor, než je tomu dnes. Augustin byl na základě svých životních zkušeností přesvědčen o tom, že vášeň je pro člověka nedobrá, neboť mu brání v racionálně volním proží- váním života. Tomáš Akvinský považoval za správné jedině takové intimní chová- ní, které bylo spojeno s plozením. Tyto pohledy na sexualitu samozřejmě v Bibli nenacházíme. V Novém zákoně je (stejně jako ve Starém) odsouzeno cizoložství, nicméně žádná další jasná pravidla týkající se vlastního intimního života v něm nejsou. V Kázání na hoře je ovšem zdůrazněno, že už chtivý pohled na ženu může ve smyslově sentimentální oblasti přinášet komplikace jak jedinci samotnému, tak i společnosti. Sexualitou se zabývala i reformace, která odmítla celibát, s čímž takto paušálně také nelze souhlasit. Dnes křesťané zdůrazňují, že sexualita je Boží dar, a přestože sama Rozhovor Petra Vaďury se Slavojem Brichcínem

7 není cestou k Bohu, je v každém případě příležitostí k tomu, aby se pár žijící vyrov- naným a láskyplným životem k Bohu blížil. Co si myslíte o názoru, že sexualita patří až do manželství? Lidé nepotřebují procházet bohatými předmanželskými zkušenostmi a sebekázeň je v každém vztahu nezbytná. Sex je totiž polygamní, zatímco láska monogamní, čili ten, kdo chce skutečně žít v lásce, musí si hranice klást. Klade mu je však i jeho vztah k partnerovi – s ohledem na partnera přeci nemohu vyhovět každému svému smyslové- mu a sentimentálnímu hnutí. Jaký je váš pohled na masturbaci? Na masturbaci je možno se dívat jako na přechodné stádium ve vývoji lidské sexuality. Člověk jakoby prozkoumává svou reaktivitu a vzrušivost. Přetrvává-li však masturbace i v době, kdy člověk má možnost párového soužití, pak u takového člověka vznikla jakási mezera v jeho pro- žívání, neboť sexualita je záležitost určená pro druhého. Takový jedinec může prožívat pocity viny, a pokud jej masturbace obtě- žuje a stává se nutkavou, měl by navštívit sexuologa, který je schopen mu pomoci. Co podle vašich zkušeností v partnerských vztazích nejvíc skřípe? Neumíme vyjadřovat negativní emoce, abychom nezraňovali svého partnera. Ten člověk, který je mým nejbližším a který mě zná se všemi mými chybami i přednostmi, by měl vědět, které jeho chování je pro mě aktuálně těžko přijatelné. Psychologové a manželští poradci radí, abychom se ve vzájemných vztazích vyhýbali nášlapným minám tabuizovaných témat. A tohle je jedno z takových témat, když ve mně určité jednání partnera vyvolává negativní emoce a já mu to nejsem schopen kultivovaně sdě- lit. V takovém případě je nezbytné mluvit o svém prožívání, ne o jeho jednání. Jestli- že tvé chování bylo „A“, je moje odezva na to „B“. Je to tedy můj problém, protože já to prožívám negativně, ale řešit to musíme spolu, protože spouštěčem mých negativ- ních emocí je tvoje chování. Může být nespokojenost v intimní oblasti příčinou lidské agresivity? Zcela určitě. Lidé nespokojení v této důležité oblasti svého prožívání jsou často rozmrzelí a nežijí svůj život s pocitem bla- ha. Proto je velmi důležité, aby člověk dal partnerovi své tělesné potřeby najevo. Přes- tože mnohdy není snadné o těchto věcech mluvit, jelikož nemáme k dispozici patřičný slovník, je nutno najít způsob, jak potřebné informace partnerovi sdělit. Tak např. je možno vést partnerovu ruku po svém těle a jeho intimních částech a poskytnout mu tak informaci, co je vlastně pro mě důleži- té, který podnět je pro mě účinným a co mě stimuluje. Lidé si tyto skutečnosti mnohdy vůbec nesdělují. Jako sexuolog bych proto lidem radil, aby se podrobně seznámili s tělem svého partnera, protože lidské tělo je mluvidlem lásky. Měl by věřící člověk v případě nějakých problémů v sexuální oblasti navštívit sexuologa? Určitě. Mnozí křesťané s tím váhají, protože se obávají konfrontace s nějakým cynickým specialistou, který jim bude radit věci jdoucí proti jejich mysli i proti jejich svědomí. Tak tomu však není. Skutečný odborník vždycky respektuje rozhodnutí svého klienta nebo páru. S čím se na vás lidé jako na sexuologa nejčastěji obracejí? Pokud jde o vlastní sexuální funkci, přichá- zejí nejvíce s nesouladem v sexuální potře- bě, to znamená muž a žena mají odlišnou náročnost na frekvenci intimního soužití. Přicházejí také s poruchami v kvalitě vlast- ního genitálního spojení. Muži, kteří jsou zaměřeni výkonově a jsou pracovně přetí- ženi, často přicházejí s poruchami erekce, zatímco ženy se na mě obracejí s tím, že nedosahují pocitového vyvrcholení. Má spojení muže a ženy duchovní dimenzi? Odpovím poetickou metaforu, kterou jsem nedávno četl: každý muž a každá žena je andělem s jedním křídlem a létat můžeme jen tak, že se obejmeme. MUDr. Slavoj Brichcín (nar. 1935), psychiatr a sexuolog. Od roku 1986 pracuje v Psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích, dlouhodobě jako primář a posléze jako vedoucí lékař sexuologického oddělení. Pracoval i jako ředitel Psychoterapeutické sekce České křesťan- ské akademie. Z rozhlasovévých pořadů TWR Na křesťanské vlně Plzně odvysílaných 28.5.2005 a 28.4.2007 na vlnách Českého rozhlasu Plzeň přepsali Marta a Milan Kolovi, upravil Petr Vaďura. Neautorizováno.

O cudnosti aneb dva staré příběhyFilip Jandovský 8 úvaha 8 Obraz I. I začal Noe obdělávat půdu a vysadil vinici. Napil se pak vína, opil se a odkryl uprostřed svého stanu. Chám, otec Kenaanův, spatřil svého otce obnaženého a pověděl to venku obě- ma svým bratřím. Ale Šém a Jefet vzali plášť, vložili si jej na ramena a jdouce pozpátku při- kryli nahotu svého otce. Tvář měli odvrácenou, takže nahotu svého otce nespatřili. Genesis 9,20-23 Celý život nás provází téma odhalování a přikrývání. Také máte někdy ten pocit, že žijeme v době, která se žene za všemožným odkrýváním? Odkrývání soukromí svého i druhých, odkrývání nejrůznějších kauz, senzačních souvislostí, odkrývání těles- ných vnad, tajemství a záhad? Něco ukrýt a skrýt (snad kromě vrásek a lumpáren) je vnímáno za podivné, podezřelé a trap- né. Odkrývání je veliké téma dnešní doby.

9na ramena a šli pozpátku, aby nahotu své- ho otce nespatřili, ale naopak ji přikryli. Na rozdíl od bezbožně, necudně, bez jakéhoko- liv studu jednajícího Cháma. Syna kona- jícího v rozporu s Božím jednáním, který o nahotě opilého Noema halasně vytruboval do světa. Cudně zakryli nesvatou nahotu svatého Noema. Tím, že jeho přestoupení přikryli, nechtěli nic ututlat, zamést pod koberec. Chtěli to přestoupení vyřešit, pomoci mu se dostat z nedůstojné situa- ce a přitom nepřestali respektovat svého otce, jeho autoritu či mimořádné postavení u Hospodina, i když takhle v tuto chvíli nesvatě dopadl. Jdou pozpátku, jsou dospělí a nahých homo sapiens viděli jistě dost. Ti dva prostě nechtějí znát otcovu nahotu. Obraz II. Když Urijášova žena uslyšela, že její muž Urijáš je mrtev, naříkala nad svým manže- lem. Jakmile však smutek pominul, David pro ni poslal, přijal ji do svého domu a ona se stala jeho ženou. Porodila mu pak syna. Ale v očích Hospodinových bylo zlé, co David spáchal. 2S 11,26-27 Střih do cizí ložnice. Úlet v cizí ložnici přerostl Davidovi přes hlavu, teď už má na kontě i vraždu a bude muset hodně klič- kovat a lhát. Překážející soused už nežije, ale klid to Davidovi nepřineslo. Ví to na něj generál Joab, co když ho začne vydírat? A co když to ví ještě někdo? Když za ním přišel Boží prorok Nátan, Davidovi došlo, že to kromě Joaba ví taky Bůh. “Dopustil jsem se něčeho, co je v Božích očích zlé,” přiznal. “Bůh ti to odpouští,” řekl mu Nátan, “jenže to zlo, které jsi nastartoval a uvedl do chodu, to se ti bude strašně těžko brzdit.” “To už je let, co jsem odborně nechal Betsabé ovdovět,” vzpomíná David. “Však mi tenkrát Nátan nahnal strach, když z něj vylezlo, že se to na mě v nebi ví. Řekl mi tehdy, že zlo, které vypustím z láhve jak džina, už nedokážu chytit zpátky dovnitř a zašpuntovat… Kdyby Nátan nebyl Boží prorok, řekl bych mu, že kecá; ale asi chá- pete, že jsem si to v té choulostivé situaci nemohl dovolit.“ Když byl tenhle prorok Nátan poslán k Da- vidovi, aby jej přivedl k pokání, zachoval se prorok velmi cudně. Nejen, že Davidův milostný románek s Betsabé a skandálek s Urijášovou smrtí neprodal výhodně tehdejšímu bulváru, ale i před samotným králem mluvil nejprve v podobenství (viz 2S 12,1nn). Tak, aby ho hrubě či neomaleně nezranil. I k odkrytí vlastní viny samotné- mu pachateli Davidovi přistupuje jednak v souladu s posláním od Hospodina a jed- nak citlivě. Přichází, aby ho zastavil. Po- máhá Davidovi nahlédnout situaci z jiného úhlu. Všude kam se podíváme, bylo by dnes potřeba Nátanů a jejich moudře vybraných historek. A ovšem i těch adresných větiček: „Ty jsi ten muž. Ty jsi ta žena.“ Podobné příběhy přitom kolují kolem nás. Mnoho jich najdeme v bibli, jiné jsou ve světové literatuře, divadlech, filmech, písních a věř- me, že i v některých kázáních. Nátan je cudný, protože cudně jedná ten, kdo jej poslal, tedy Bůh sám. Ani on totiž nepitvá Davidovu vinu, „nerochní“ si v ní, ale snímá ji. Či přikrývá. Proto, aby nebyla na očích a nebila do očí. Tak jako na počátku skryl nahotu Adama a Evy, zahalil ji. Tak taky platí jeho požehnání synům Noeho, Šémovi a Jefetovi, kteří po vzoru Hospodinově cudně zakrývají nahotu otce. Naše cudnost dává poznat světu Cudného, který takto jedná s námi všemi. Vždyť sám Hospodin nepřipomíná viny, ani po nich nepase. Zná je a „nezavírá před nimi oči“. Hospodin přestoupení zakrývá, odpou- ští je v příběhu Ježíše Krista. Usmíření, jaké vyvěrá z Kristova vzkříšení, přikrývá lidskou nedokonalost a hanbu. Tento Boží čin zachovává člověku důstojnost. Jsme Jeho lidem. Cudnost je šetrnost. Cudnost je ohleduplnost, cudnost je tajemství. A stojí za to se jí učit. I my smíme cudně přikrývat nahotu těch, kdo šlápnou vedle. I my smíme zvládat pokušení mít moc nad svými bližními, protože na ně něco víme. Noeho či Davidův smutný a přesto nadějný příběh nám připomíná, že jsme Jeho part- nery stále. I když máme každý své vinice a Betsabé… Filip Jandovský, farář v ECM Plzeň 3 Maranatha Do odkrývání a otevřenosti jsme tlačeni společností, protože v té „odkrytosti“ vidí záruku upřímnosti a pravdivosti. Ale je to skutečně tak, jak se to prezentuje? Je v tom odhalování skutečná touha po upřímnosti, férovosti a pravdivosti, touha po oprav- dovém sdílení? To jsou otázky, které jsou obsaženy i ve výše uvedených starozákon- ních útržcích. Internetová sociální síť, která lépe než jiná média nabízí odhalování soukromí, je dnes a denně plná závažných výpovědí, jako: „jdu domů; dám si sprchu; v sobotu kon- cert jé...si to užijeme... a v neděli návštěva... áááá....bude to super... to nedám; dobré ráno všem; sry že jste něco chytli ode mě si to vyří- kám. snad se uzdravíte.:/ včera sme si to užily večer jsem malem umřela smíchy! Zlatíčko ráda jsem Tě zas viděla Musíme to zopakovat“ To je jen úzký výběr a malá ukázka ze sociální sítě. Snad nejlepší příběh k tématu odkrývání a přikrývání je ta stará historka o Noemovi a jeho třech synech. Moc často se tento příběh v našich kostelních kruzích nepřipomíná, nedělkáři se nad ním červe- nají a některé biblické dějepravy ho radši úplně vynechají. No, já ho cudně nepřejdu, i když v něm nevystupuje ten spravedlivý a poslušný Noe s rozradostněnými zvířátky z archy. Odkrývá se nám zde Noe jako opi- lec a hanbář. Bible nic nelakuje narůžovo, nikoho nevylepšuje, nestydí se za selhání hrdinů víry, hříšky cudně neretušuje. A to pro nás může být osvobozující a příkladné. Synátor Chám hanbu svého otce nepřikryl. Nepomohl mu, naopak vyšel ven a mluvil o tom, co viděl. To je přístup, který bohužel dobře známe. Je to běžné mezi lidmi (co si budeme povídat, církev nevyjímaje). Popást se na cizí hanbě, využít něčí slabosti jako odrazového můstku pro svou vlastní pozici, pohoršit se a s velkým gustem o tom barvi- tě vykládat. To je přístup necudný, krutý, buranský, zkrátka přístup Chámův. A na příkladu těchto bratrů nepřímo Bible rozlišuje dvě skupiny. Chámisty, ty kdo se pasou na poklescích druhých, kdo zneužívají kolísání bližních, kdo se pídí po senzacích, po hanbě a ostudě druhých. Ale dle Bible je Chámovo jednání odmítnuto reakcí jeho bratrů. Protože ti si vzali plášť

10 úvaha Otázka masturbace není přehnaně frekvento- vaným tématem v našich křesťanských kruzích. Spíše máme tendenci se jí vyhýbat. Je to mož- ná proto, že si s ní nevíme rady, případně proto, že je spojena s pocitem viny, zmatku, nejistoty a hledání toho, co je správné, ale také s obavou, že i kdybychom se pro to rozhodli, nedokážeme ji zvládnout. Zápasy v této oblasti nás mnohdy stojí mnoho energie a prohry jsou bolestné, sráží nás a berou nám sílu a chuť do života. Vznik závislosti Obvyklý průběh vypadá tak, že se od nenápad- ného experimentování s vlastním tělem postup- ně dostáváme do různých stupňů závislosti. Pokoušíme se přestat, rozhodneme se, ale zno- vu a znovu sklouzáváme. Zjišťujeme, že tento boj bude těžší, než jsme si mysleli. Nakonec buď rezignujeme a prohlásíme, že masturbace je normálním projevem zdravého těla, nebo žije- me s pocitem viny, který nás odděluje od Boha, od druhých, a od sebe samých. Často jsme zdeptaní a nevidíme možnost změny. Existuje cesta ven? Nebo je to jen iluze? Nadějné je, že jsou kolem nás lidé, kteří podob- ným zápasem prošli vítězně a nakonec prožili významná osvobození. Ne vždy to znamená, že už nikdy neklesnou, ale od téměř každodenní závislosti se dostali do stavu, kdy jen občas klopýtnou, a někteří z nich byli tohoto zápasu zbaveni zcela. Kde se bere masturbace? Masturbace není vynálezem dnešní doby. Dnešní doba přinesla jen množství sexuálně stimulujících podnětů, kterým jsme vystaveni a neskutečně snadnou dostupnost pornografic- kých materiálů. S masturbací se však potýkaly celé generace před námi. Diskutovaly o ní a snažily se ji zvládnout. Masturbace zaměst- návala mysli teologů, filozofů i obyčejných lidí po staletí. Kde se masturbace vlastně bere? Je umožněna tím, že náš organismus je nadán schopností manipulací s vlastními sexuálními orgány dosáh- nout sexuálního vzrušení až k bodu vyvrchole- ní. Jelikož tyto praktiky můžeme provádět sami, označuje se masturbace také jako sebeukájení. Obvykle je spojena se sexuálními představami nebo vzpomínkami. Zřejmá je také souvislost s pornografií, která je jakousi formou vizualizo- vaných představ. Existují výzkumy, podle nichž je sledování pornografie v převážném procentu případů doprovázeno masturbací. Je masturbace škodlivá? A je hříchem? Z odborného pohledu se nezdá, že by mastur- bace měla okamžité škodlivé následky. Je zde však nebezpečí závislosti podobné závislosti na pornografii. To je hodno pozornosti už proto, že podle některých výzkumů dochází při užívání pornografie k podobným změnám na mozku, jaké sledujeme při užívání drog. Fungují zde mechanismy typické pro závislosti, jako jsou tolerance a abstinenční příznaky. Z teologického hlediska existují oba pohedy, že masturbace je hříchem, i když snad nepatří mezi nejtěžší hříchy, ale také ten, podle něhož je masturbace morálně a duchovně neutrální. Zastánci druhého pohledu často argumen- tují tím, že masturbace není v Bible výslovně zakázána a není v ní vlastně ani zmíněna. Na to lze namítnout, že existuje mnoho dalších hříchů, které nejsou v Bibli zmíněny prostě jen proto, že Bible žádný seznam hříchů nevytváří. Problém masturbace Pavel Raus

11 úvaha Je to kniha, která nás prostřednictvím působení Ducha Svatého vede ve vztahu s Bohem, a to v poznávání jeho vůle a jeho cesty pro náš život. Argument proti masturbaci: bib- lické pojetí sexuality Domnívám se, že hlavním argumentem, proč bychom se neměli spokojit s užíváním mastur- bace, je samotné biblické pojetí sexuality. V odborných kruzích dnes převládá biologický pohled na sexualitu. Popisují se fyziologické projevy organismu a sexualita je chápána vý- hradně jako izolovaný fenomén. Pokud se berou v úvahu další psychologické souvislosti, přistu- puje se k nim obvykle pragmaticky: co škodí a je pro člověka nepříjemné, je špatné, a co se zdá prospívat, je dobré (snad jen s minimálním ohledem na to, co ubližuje druhým, pokud je to však vůbec možno prokázat). Oproti tomuto pohledu je biblický pohled na sexialitu vztahový a samotná sexualita je vyso- ce vztahová kategorie. Byla stvořena Bohem a ze své podstaty souvisí se vztahy. Zjednodu- šeně řečeno: co děláme se svou sexualitou buď vztahy buduje, nebo je ničí. Sexuální prožitek je prožitkem intimity, blízkosti, a tedy vztahu. Tato intimita je buď skutečná, nebo iluzivní. Vždy se však týká dalších osob. Biblická sexualita má budovat reálný vztah. Má být vyjádřením blízkosti, která patří do jedinečného vztahu v manželství. Masturbace naproti tomu je indi- viduálním prožitkem a jako taková nemůže být náhražkou toho, co Bůh sexualitou zamýšlel. Sexualita souvisí se vztahem Přestože bych si velmi přál poskytnout úlevu v těžkém zápase těm, kdo s masturbací bojují, může taková úleva dost těžko pocházet z tvr- zení, že není třeba bojovat. Nemůžeme přeci rezignovat na to, co je součástí Boží cesty, jen proto, že je tato cesta, řekneme, těžká. Na druhou stranu platí, že zápas v sexuální oblasti nikdy nemůžeme zredukovat pouze na oblast vůle, i když dokonce už svatý Augustin zdůvodňoval svůj pohled na škodlivost sexuality tím, že tato oblast nepodléhá zcela naší vůli. Vůle zde samozřejmě své místo má, protože se máme snažit dělat to, co je správné. Sexualita je však zrádná v tom, že souvisí i s dalšími ob- lastmi života. Sexuální prožitek při masturbaci imituje to, co zakoušíme při blízkosti reálného člověka – prožitek hlubokého spojení. Díky to- muto spojení se cítíme úplní, přijímaní, hodnotní. Je zde někdo, kdo nás miluje, kdo nás hluboce poznal a koho jsme hluboce poznali i my. Je to někdo, komu se líbí, kým jsme; přijímá to a obdi- vuje. Je to jeden z důvodů, proč se chce s námi spojit. V reálném vztahu můžeme zakoušet napojení na druhého, nejsme v něm sami, ale patříme jeden k druhému. Sexuální spojení je jedním z nejhlubších vyjádření lásky. Takové spojení však také vyžaduje práci, protože patří do skutečného vztahu. Druhého potřebuji poznávat, ve vztahu se musím vyrovnávat s různými nedorozuměními a zraněními. Jen potom však může být sexuální spojení skuteč- né, buduje vztah, blízkost a také každého z nás jako osobnost. Když však sexuální spojení není skutečné a je pouhou iluzí, kdy si jen představuji, že mě druhý má rád, ale kdesi v sobě vím, že to není pravda, případně je tím druhým pouze jakási vysněná osoba, kterou si jen představuji, pak takové vysněné spojení nebuduje, ale stává se naopak destruktivním. Jelikož skutečné vztahy nejsou takové, jak o nich při masturbaci sníme, hrozí nám nebezpečí, že v případě rozvíjení těchto představ budeme mít tendenci žít více ve vysněném než skutečném světě. Řešení? Budovat vztahy Abychom zvládli svou sexualitu, musíme zvlád- nout vztahy s druhými lidmi. Nestačí jen mít silnou vůli a nedělat to, co není dobré. Musí- me se zároveň učit žít v reálných a zdravých přátelstvích. Potřebujeme s někým sdílet svůj život. Potřebujeme vědět, že máme vztahy s druhými lidmi a také s bratry a sestrami v Kristu, a proto nejsme sami. Je velmi důležité vědět, že existují lidé, kterým na nás záleží a na kterých záleží nám. S nimi nesene společně svá břemena a navzdory otevřenosti víme, že nás neodmítnou a neodsoudí. Díky nim se učíme povzbuzovat a snášet druhé. Cítíme, že nejsme sami. Takovou blízkost v duchovní a emocionál- ní rovině mohou zakoušet i lidé svobodní. Platí však, že schopnost vytvářet takovou lidskou blízkost je podmínkou reálného vztahu v man- želství, a je proto nenahraditelná. Musím však poctivě poznamenat, že mnoho zápasů v oblasti sexu je těžších. Souvisí s hlu- bokými zraněními, se zneužíváním, pokořeními a odmítnutími. Zde už pomoc spočívá nejen v řešení problému se sexuálními deformacemi, ale také v uzdravení těchto hlubokých zranění. Jinak cesta ven není možná a změna není trva- lá. Tyto hlubší problémy vyžadují intenzívnější práci a systematičtější pomoc. Řešení však existuje a i takový člověk se může posunout ke zdravému životu s druhými lidmi i s Bohem. Boží přijetí V našem životě ze všeho nejvíc potřebujeme zakoušet blízkost ve vztahu s Bohem. Potře- bujeme Boží milost. Potřebujeme vědět, jak Bůh odpouští. Možná právě tehdy, když jsme selhali v sexuální oblasti. Je to sice pokořující, ale také osvobozující, když můžeme znovu a znovu zakoušet Boží odpuštění, které je nevyčerpatelné. Potřebujeme se učit žít Boží milostí. Potřebujeme vědět, že když se cítíme sami, nejsme sami. Bůh je nám blízko. A kdyby nikomu jinému, jemu na nás záleží. Miluje nás čistou nadpozemskou láskou. Jemu můžeme plně důvěřovat. A žádné naše poklesky nás od něho nemohou oddělit. Bůh je zdrojem našeho života a bez něho nemůžeme dobře žít. Je těžké o takový vztah usilovat? Ano, je. Je to ta těžší cesta a není snadné po ní kráčet. Obávám se však, že v životě zkratky neexistují. Všechny naše zápasy jsou součástí našeho života. I zápasy s masturbací a sexuálním pokušením. Právě v tomto zápase však můžeme autenticky poznat sebe a svou potřebu Boží lásky, síly a moci. A můžeme poznat Boha jako toho, kdo v našem životě chce být reálný. Ing. Pavel Raus, M.A. Clin. Psy, M.A. Theol, původním povoláním fyzik. Během 90. let budoval nakladatelství Návrat domů v roli ředitele. V roce 2002 dokončil magisterské programy teologie a klinické psychologie na Wheaton College v Chicagu v USA. Od roku 1999 působí ve sdružení Parakletos o.s.

12 svědectví Sex– jedinečný prostor lásky— kup — Byl jsem už několik let šťastně ženatý, otec tří nádherných dětí, a přesto jsem teprve měl poznat, jak nádherným a naplňujícím vyjádřením lásky může být sex, kdy muž při milování se svou ženou prožívá ničím nezkalenou radost ze svého mužství. Radost bez pocitů viny, kdy se celou jeho bytostí rozlévá vděčnost a opojné štěstí, že smí být právě s ní - se svou milova- nou ženou. Že smí vnímat všechnu její krásu a to, jak celá doslova roztává a on s ní. Je to radost z jedinečného intenzivního spojení, kdy srdce muže i ženy jsou si otevřená, jejich těla uvolněná a odevzdaná ve vzájemné důvěře. „Jak krásná, jak líbezná jsi, lásko, při hrách mi- lostných!“ (Píseň písní 7,7) Cokoliv menšího je pouhým sexem, který sám o sobě mužské srdce naplnit nedokáže. Může přinést jen chvil- kové uvolnění, a to je zoufale málo. Ale proč se spokojit s málem, když Bůh pro náš milostný život zamýšlel něco tak úžasného, jako jsou projevy lásky mezi mužem a ženou popsané poetickým jazykem biblické Písně písní? Trouf- nu si tvrdit, že skutečně porozumět určitým oddílům (slokám) této Písně může jenom muž a žena, pro které se tato Píseň stane osobní zkušeností jejich milostného života. Když se ohlížím zpět, vnímám několik důle- žitých skutečností, které mi umožnily, abych tento nádherný dar vzájemné oddanosti a dů- věry našel. A nechci vůbec zastírat, že k jeho hledání mě vedly i mnohé chvíle zklamání, kdy mi ze sebe bylo nanic. Potřeboval jsem najít především úctu sám k sobě. Potřeboval jsem se zbavit potřeby hledat v sexu potvrzení své vlastní hodnoty a tím víc být schopen vnímat svoji ženu. Naplňující milování je pro mě zále- žitostí vnitřního prožitku a schopnosti vnímat toho druhého a být tu pro něho. Dnes říkám: „Kéž bych mnohem dříve věděl víc o tom, jak správně rozumět odezvám své ženy. Kéž bych mnohem dříve našel odvahu ptát se své ženy, co má při milování ráda a stejně tak jí dal najevo svá přání.“ Vzájemná citová důvěra manželů prostě musí růst postupně. Mnohá tajemství milostného života nám dnes mimo jiné osvětlují i velmi kvalitní knihy. Otevřeně říkám, že některé důležité poznatky bych asi ani jinak nezískal. Mohu vřele dopo- ručit např. Rosenauovo Tajemství milování II (Návrat domů, 2011). Autor je ve své knize až překvapivě otevřený. Nepochybuji, že právě to na této knize mnohé manželské páry ocení. Ale těmi nejlepšími učiteli v milostném životě si můžeme být v našich manželstvích především my sami. Můžeme, pokud k sobě budeme mít vzájemnou důvěru, pokud si budeme projevo- vat úctu a ohleduplnou vnímavost. Právě tyto postoje byly a jsou těmi nejlepšími rádci v mém milostném životě. A věřím, že to platí pro všechny manžele a v každém věku. Chce to jen odvahu a začít odstraňovat překážky, ať už mají jakoukoli podobu - předsudků, obav, zranění, fa- lešných představ a očekávání. Chce to odvahu nevzdávat to. Kvůli své ženě i kvůli sobě. Pán pro nás v manželství – v milostném životě – připravil mnohem víc než pouhý sex. Odvažme se tedy skutečně a vášnivě milovat. Objevujme, učme se dávat i přijímat, přinášet uspokojení a nacházet to vlastní. Každému muži přeji, aby při milování se svou ženou mohl číst v jejích očích to, co vyznává nevěsta v Pís- ni písní: „Můj milý je můj a já jsem jeho, on pase v liliích“ (Píseň písní 2,16). Objevujme tento jedinečný prostor, který pro náš milostný život připravil náš Pán. — kup —

13 glosa Nikdo není příliš starý Sex a stárnutí jsou často spojeny s nega- tivním humorem, který je plný opovržení a nepochopení stáří. Všichni jsme slyšeli vtipy o „špinavých starých mužích“ nebo o „po sexu lačných starých ženách“. Určitě něco z toho odráží negativní pocity mladých i starších lidí a strach ze stárnutí. Nebo můžeme také hovořit o „ageismu“ (apriorní vyřazování starších lidí z různých aktivit) neboli věkové diskriminaci. . Důvodem jsou negativní pocity, které máme se stářím spojené. Mezi stereoty- py o stáří je i mýtus desexualizace: Když je člověk starý nebo stárne, přestává žít sexuálním životem. V naší kultuře je široce rozšířené přesvědčení, že sex je jen pro mladé. K sexualitě ve vyšším věku se váže mnoho mylných informací. Například vládne vše- obecné přesvědčení, že sexuální touha s vě- kem slábne. To nemusí být nutně pravda. Národní rada pro stáří nedávno provedla průzkum. Mezi respondenty ve věku 65 a více, kteří žijí v manželství, odpověděli více než dva ze tří (68 %), že sexuální vztah má důležitou roli, aby jejich stáří bylo smy- sluplné a vitální. Bible nám ukazuje, že v biblických dobách byly některé páry sexuálně aktivní i ve vyšším věku. Například: Abraham a Sára byli staří, sešlí věkem, a Sáře už ustal běh ženský. Zasmála se v duchu a řekla si: „Když už jsem tak sešlá, má se mi dostat takové rozkoše? I můj pán je stařec.“ (Genesis 18,11–12) Přestože byla Sára tak „sešlá“, narodil se jí syn Izák. Podobný je příběh Zachariáše a Alžběty. Oba již byli pokročilého věku. (Lukáš 1,7) Přesto Alžbě- ta porodila Jana Křtitele. Křehká rovnováha Je důležité si uvědomit, že v sexualitě je často křehká rovnováha mezi citovými a tělesnými záležitostmi. To, jak se cítíme, může určovat, co jsme schopni dělat. Na- příklad muži mohou mít obavy, že s vyšším věkem budou mít problémy s potencí. Když budou jejich obavy z této možnosti příliš velké, může to způsobit stres, který pak impotenci skutečně vyvolá. Podobně žena může obavy, že jak se stářím mění její vzhled, svému partnerovi už nebude připadat atraktivní. Toto zaměření na mladistvou fyzickou krásu může ovlivnit její prožívání sexu. Starší páry čelí stejným každodenním stre- sům jako lidé jakéhokoli věku. Kromě toho ale mohou mít další obavy, které se týkají věku, nemoci, odchodu do důchodu a dal- ších změn v životním stylu. Všechny tyto obavy mohou vyvolat problémy v sexuální oblasti. U někoho se ve vyšším věku může objevit snížení sexuální touhy a aktivity. Můžeme to vnímat jako součást normální- ho procesu stárnutí. Nicméně i staří v dob- rém zdravotním stavu mohou mít aktivní a uspokojující sexuální život. Následujících deset bodů je určeno pro starší páry, které chtějí mít i nadále aktivní a uspokojující sexuální život: 1. Dodržujte pravidla zdravé životosprávy. Cvičte, jezte jídlo bohaté na živiny, hodně pijte vodu nebo ovocné šťávy, nekuřte a vy- hněte se alkoholu. 2. Snažte se omezit stres ve svém životě. 3. Váš partner by pro vás měl být prioritou. 4. Věnujte pozornost touhám a potřebám svého partnera. 5. Dopřejte si čas, abyste mohli porozumět změnám, kterými oba procházíte. 6. Uvědomte si, že sex je více než jen po- hlavní styk a nemusí vždy k němu dojít. 7. Zkoušejte různé sexuální pozice a růz- nou denní dobu. Milujte se třeba ráno, kdy oba máte více energie. 8. Nespěchejte. Vy nebo váš partner se možná potřebujete déle dotýkat jeden dru- hého, abyste byli plně vzrušení. 9. Pravidelně choďte ke svému lékaři. 10. Udržujte si pozitivní pohled na život. exualita je Boží dar. Základní lidská potře- ba láskyplného fyzického kontaktu, kterou můžeme pozorovat už u novorozených dětí, zůstává po celý život. Richard Gentzler vede Centrum pro stáří a službu dospělým ve vyšším věku v rámci GBOD UMC (General Board of Discipleship). Svou službou poskytuje zdroje a podporu pro vedoucí služby dospělým ve středním a vyšším věku. Zdroj: Sex and the Church. General Board of Church and Society of the United Methodist Church http://www.umc-gbcs.or

14 studie Intimita není jen chemie Brigita Vimrová

15O lásce a lidské sexualitě už bylo napsáno mnoho. Člověk je v knize Genesis 1, 26 – 28 zformován ve vztahu. Pro zdravý vývoj osobnosti je nutná intimita, která vyja- dřuje pohodlí, bezpečí, uvolnění. Umění bytí – být tím, kým jsem, být si věrný, být opravdový je základem pro vztahování se k druhému. Hospodin utvořil člověka jedinečným a po- zoruhodným způsobem. Muž a žena spolu tvoří jednotu, ale také se odlišují každou buňkou svého těla, tělesným systémem, od kůže, přes srdce, až po střeva. Nejvíce roz- dílů je u mozku, kde sídlí vše, co nás činí lidmi: vášně, názory, emoce, inteligence. Mozek mužů a žen je odlišný anatomicky, chemickým složením, prouděním krve i lát- kovou výměnou. Už od početí přijímáme informace specificky podle pohlaví. Muži a ženy odlišně přemýšlejí, jinak přistupují k problémům, jinak vnímají důležitost věcí a zcela odlišně vyhodnocují zkušenosti. Bůh stvořil ženu z žebra, boku (hebrejsky sela) muže. V této nádherné myšlence nejde o sdělení, odkud žena je, ale CO JE. Je blízko mužova srdce, stojí po boku. Když se Adam probudil, uviděl ženu a propukl v radostné zvolání. Intimita je vyjádřena frází:„Ty jsi má kost a mé maso.“ Biblicky lidská láska vrcholí ve spojení opačných pohlaví „stanou se jedním tělem!“ Sex je oslavou Boží idey o jednotě mezi mužem a ženou. Šalamounova Píseň popi- suje lásku jako to nejkrásnější, nejsilnější a nejlepší v lidském životě. Píseň písní je oslavou milostného vztahu, popisuje božský původ radosti a posvátnosti lidské lásky a sexuality v manželství. To hřích ponížil sex jen na tělesnou záležitost. Bible utvrzuje, že sex v manželství může být po celý život čistý, krásný a vždy jedineč- ný. Například panenství je popsáno jako „zahrada uzavřená“ a zpečetění manželství pohlavním stykem jako „vstup do zahrady a vychutnávání jejího výborného ovoce.“ „Láska je silná jako smrt, vášeň neúprosná jako hrob.“(Pís 8, 6) Bůh není ze sexuality v rozpacích. Naopak dává jí jasnou strukturu, přičemž umož- ňuje širokou sféru prožívání. Biblické texty upozorňují, že veškerá erotika mimo man- želský svazek je nečistá, hříšná (např. Řím 1, 26-27, Žid 13, 4, Ef 5, 3, Mat 5, 28). Oxytocin Sexuální intimita je jak pro muže, tak pro ženy přirozeným zdrojem k uvolnění. Pravidelný a uspokojivý pohlavní styk je Božím darem pro důvěrné, spokojené man- želství. Ovšem neznalost výrazných rozdílů v prožívání působí u obou pohlaví rozpaky, které živí stud a pocity viny. Ráda bych se nyní věnovala oblastem, které tvoří významnou část nepochopení a ná- sledné neschopnosti vytvářet intimitu. Velmi důležité je například vědět, že se ženy potřebují sdílet (intenzita je indivi- duální, ale potřeba je skutečná), potřebují se dělit – o své názory, pohledy, postoje, zkušenosti, o věci, o lásku, o sebe; potřebují komunikovat. Slyšela jsem výsledky nějaké studie, kde se předpokládá, že muž dokáže naplnit potřebu ženy v oblasti komuni- kace cca z 10 % – nejde jen o množství slov a intenzitu, ale především o formu, o témata, o naslouchání. Ženy potřebují pocit bezpečí. Ovšem ani ten jim muž plně nezajistí – tato potřeba je i potřebou du- chovní, ale muž svým nadhledem, odvahou zabezpečovat svoji rodinu, svoji podporou a povzbuzením k ženině pozici v manželství a mateřství je schopen tuto potřebu z velké části uspokojit. Ženy potřebují důvěru – někomu věřit, že mě respektuje takovou, jaká jsem, že mě má někdo rád). Také po- třebují mít kolem sebe krásu (plno doplňků - drobností, o kterých muži vůbec netuší k čemu jsou). Ženě pomáhají komplimenty (drobné dárky, nečekané SMS, pochvalné vyjádření o jejím vzhledu a schopnos- tech). Ženy potřebují spolupracovat – rády mužům „pomáhají“, což ne vždy manželům plně vyhovuje (např. rady žen do řízení automobilu, do způsobu a kombinování oblečení apod.). Žena miluje pravidelnost (který den je přesně výplata, kdy a kam pojedeme na dovolenou, kdy a co koupíme do domácnosti). Ženy rády pečují o domác- nost; potřebují k tomu prostor a pomoc- níky – dnes nejčastěji ve formě kvalitních domácích spotřebičů, vhodného nábytku... Rády pomáhají druhým – nakupují dárky pro příbuzné a známé, navštíví kamarády v nemocnici, soucítí s cizím neštěstím, radují se z narození miminek...). Všechny tyto vlastnosti „vyživuje“ hormon oxytocin – hormon něhy a lásky, který se tvoří ve velkém množství u žen během porodu, kojení a u obou pohlaví se tvoří při orgasmu. Oxytocin klesá, cítí-li se žena nemilovaná, zanedbávaná, osamělá, nevyužitá a vzrůstá ve vztazích, v péči o sebe, o druhé, o děti, o potřebné. Oxytocin podněcuje u žen pohlavní vzrušení a mateřské chování (i v případě, že žena nemá vlastní děti), také tlumí pocity strachu. Pokud ženu trápí nějaký problém, potřebuje o něm mluvit – neusiluje o to, aby to někdo řešil za ní, ale potřebuje to někomu sdělit, někomu komu důvěřuje, kdo ji má rád, kdo ji projevuje svůj zájem – právě takový rozhovor u ženy opět stimuluje tvorbu neurotransmiterů potřebných k tlumení stresu z daného problému. Muži i ženy mají v krvi obdobné množství oxytocinu, ale jen u žen tento hormon snižuje stres. Testosteron Muži jsou duchovními vůdci ve svých ro- dinách a hlavou svých žen, a to ať už svou funkci zastávají či nikoli. Při jakémkoli pro- blému v manželství dopadá odpovědnost na manžela. Tato výsada a zároveň břemeno vyžaduje vytvořit prostředí, kde je intimita přirozená. Pokud se muž doma nemůže či nechce uvolnit, zvyšuje to tlak a přináší to zvýšené riziko selhání. Je nutné, aby muž činil rozhodnutí, ale k tomu je potřebné umět se vypořádat s každodenním stresem, který odebírá příliš mnoho životní energie. Mužům pomáhá zvládat stres správná hla- dina testosteronu. Pokud má muž hladinu tohoto hormonu nízkou, je podrážděný, odtažitý, negativní a má sklon k lehkým depresím. Příliš vysoká hladina zase činí muže nezdravě agresivním. Testosteron je mužský pohlavní hormon, který má cha- rakteristické znaky jako dominanci, stavbu těla, emocionalitu, agresivitu, hluboký hlas, soutěživost, výdrž, tvořivost, energii, sílu, intelekt. Muži produkují až 30x více testosteronu než ženy. Normální hladina testosteronu se pojí s pocitem úspěchu. Aby byl muž ve vztahu spokojený, potře- buje v něm být úspěšný! Muž se potřebuje cítit úspěšně v uspokojování potřeb své

16 studie ženy. Obdiv ženy, projevená úcta, pochvala, ocenění ho nejen hladí na duši, ale působí proti jeho stresu, protože u něj stimulují produkci testosteronu. Úspěch ve vztahu měří muž spokojeností, úsměvem a sexuál- ní aktivitou partnerky a právě tento pocit úspěšnosti udržuje v muži stálý a trvalý zá- jem o manželku. Uznání, upřímné odpuště- ní od ženy je jedna z nejpřínosnějších věcí, kterou může žena pro svého muže udělat. Testosteron během dne klesá – nejvíce ho má muž po ránu, po důkladném odpočin- ku a v průběhu denního řešení různých situací u něj klesá. Když muž během dne tzv. přepne a „řeší“ něco jednoduchého, pomáhá mu to srovnat hladinu testostero- nu do normálu a poté je opět schopen se vrátit a řešit to nepříjemné, složité, těžké. Když muž vyhodnotí, že jeho práce skončila přechází jeho mozek do režimu odpočinku a uvolnění (obvykle tím, že se vrátil domů a odemyká dveře od bytu). Muži mají domov spojený s odpočinkem. Je vskutku moudré vědět, že je to přirozená biologická potřeba mužů si po nějakém výkonu vždy odpočinout. V odpočinku se srovnává hla- dina testosteronu a po určité době je opět muž občerstven k novým aktivitám (zde pramení známý příchod mužů domů, kdy chtějí jídlo, gauč a noviny) – nejsou líní, jen regenerují síly svým způsobem. Pokud se muž neuvolní a jeho příchod domů je pro něj spojený s další okamži- tou aktivitou bývá brzy náladový, mrzu- tý, podrážděný a nebo nejde rovnou ze zaměstnání domů, ale hledá si náhradní „svatyni“ k odpočinutí. Jelikož je mužský mozek uzpůsoben k soustředění se na jed- nu věc – je pro muže dobré, když ho žena nechá během řešení těžkostí o samotě, aby si pomyslně na chvíli zalezl do své jeskyně a mohl své problémy řešit. Pokud má muž tento respekt po chvíli přepne a je schopen přesměrovat svoji pozornost na odpočin- kovou aktivitu (ta je u každého muže jiná, nejčastěji to bývají noviny, natažení se na kanape, kniha, sport, televize, sex), během které se srovná jeho hladina testosteronu. Poté je muž připraven k dalším výzvám, bojům a zápasům, neboť úspěšně čelí stresu a jeho následkům. Muž, který se vnímá jako neúspěšný ve své péči o rodinu, ve svém milování, má po čase určitě nízkou hladinu testosteronu a je unavený, bez energie, bez nápadů, bez chuti na přirozený sex s manželkou a narůstá jeho strach a úz- kost, v jejímž důsledku se začne bát dělat rozhodnutí, a tím se u něj zvyšuje i riziko vzniku duševní nemoci. Jeden pro druhého Jsme stvořeni Bohem a On to vše geniál- ně vymyslel. Muž touží učinit svou ženu šťastnou a žena je šťastná, když je milova- ná. To do sebe skvěle pasuje. Muž chce být ve vztahu úspěšným a žena je nejšťastnější, když chce muž naplnit její potřeby. Báječně se to doplňuje! Žena chce obdivovat muže – to ji silně přitahuje a muž potřebuje být obdivován – to ho motivuje. Úžasná shoda. Obě pohlaví přisuzují společnému sexuální- mu životu velkou váhu a opravdu pravidel- ný a uspokojující sex je jedním z největších darů spokojeného manželského života. A proč tato oblast tak často tzv. skřípe? Nebojujeme přirozenými prostředky proti stresu. Je totiž známo, že muži i zneužívají sex jako prostředek k uvolnění (porno- grafie, cizoložství, smilstvo, masturbace), ale většina žen, nemá zájem o sex, je-li ve stresu. Je-li žena schopna se uvolnit od stresu, pak je schopna si také plně vychut- nat a prožívat sex. Jeli muž úspěšný v boji se stresem, vzbuzuje v něm jeho žena svojí péčí a spokojeností něhu a on je vášnivým i věrným milencem, kterého nejvíce těší orgasmus své manželky. Jen nám všem připomínám Boží slovo na závěr: „Manželky, poddávejte se svým mužům jako Pánu. Muž je hlavou své ženy, jako je Kristus hlavou církve, která je jeho tělem a on jejím zachráncem. Jako se tedy církev poddává Kristu, tak ať se i manžel- ky vždy poddávají svým mužům. Muži, milujte své ženy, tak jako Kristus miloval církev. On vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil očistnou koupelí svého slova, aby ji před sebou postavil jako slavnou církev bez poskvrny a vrásky, aby byla svatá a bez úhony. Stejně tak musí muži milovat své ženy jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou ženu, miluje sám sebe. Nikdo nikdy neměl své vlastní tělo v nenávisti, ale každý je živí a opatruje, tak jako Kristus svou církev. Jsme přece údy jeho těla. „Proto muž opouští otce i matku – aby přilnul ke své manželce, aby se ti dva stali jedním tělem.“ Toto je veliké tajemství, já však mluvím o Kristu a o církvi. Ať ovšem každý jednot- livý z vás miluje svou manželku jako sám sebe. A žena ať má svého manžela v úctě.“ (Efezským 5, 22 – 33) Brigita Vimrová, členka Apoštolské církve, sbor Chomutov. Je podnikatelkou, příležitost- nou řečnicí na křesťanských konferencích, seminářích a v rádiu TWR. Je také zapojena do dobrovolné služby v mateřském centru, v nedělní školce a do jiných akcí pro děti a mládež; spolupořádá pravidelné programy pro veřejnost v rámci církevního prostředí (Zadáno pro dámy, jINá žena, aerobik, Bod obratu).

17 studie Moc budovat i ničit O sexu v manželstvíJan a Milada Frolíkovi Judith Wallerstein, celosvětově uznávaná odbornice v oblasti rozvodů a jejich důsled- ků, dělala rozsáhlý průzkum o tom, co tvoří „dobré manželství“ (ona sama byla v té době vdaná již více než 50 let), a napsala mj.: „V dobrém manželství od sebe nemů- žeme oddělit lásku a sex. Sex má důležitou funkci, udržuje jak kvalitu, tak stabilitu vztahu, doplňuje citovou nádrž, posiluje manželské pouto.“ Naše současná západní kultura ale toto pojetí podkopává tím, že jsme zaplaveni provokujícími obrázky a články o sexu, v televizi a ve filmech je stále častěji vidět nezakrytý sex. Sex je obvykle oddělen od dlouhodobého vztahu. Většina filmů nám vnucuje představu, že o dobrý sex se jedná v tom případě, když jde o okamžité uspokojení. Nádherná žena jde do postele s pohledným mužem, kterého zná sotva pár hodin, a sex je okamžitě úžasný. Získáme z toho mylný dojem, že požitek ze sexu se zmenšuje s dobou, po kterou se partne- ři znají, a s tím, jak se partneři hlouběji poznávají, a že tedy dobrý sex nalezneme pouze v novém vztahu nebo když máme mi- momanželský poměr. To je velmi nebezpeč- ný nesmysl. Neodpovídá to ani zkušenosti statisíců manželských párů, ani naší vlastní zkušenosti. Bůh stvořil sex pro dlouhodobý vztah, který se může rozvíjet a prohlubo- vat s tím, jak naše manželství zraje. Jedni manželé, oba již hodně po šedesátce, kteří jsou spolu již třicet šest let, napsali: „Po- hlavní styk je určen především k prohlu- bování láskyplného vztahu páru. Pokud by tomu tak nebylo, tak by Bůh nedovolil, aby tato část naší osobnosti pokračovala s vášní a elánem dál za léta plození dětí po padesát- ce, šedesátce a sedmdesátce (a my jsme tak rádi, že tomu tak je!)“ Bůh nám dal sex jako dar - a pokud o tom pochybujete, tak si přečtěte Píseň písní. Přímo uprostřed Bible najdeme velmi erotickou milostnou báseň, která oslavuje sexuální vztah mezi mužem a jeho nevěs- tou. A v Novém zákoně se podívejte na 1. Korintským, kde čteme: „Žena nemá své tělo pro sebe, ale pro svého muže. Podobně však ani muž nemá své tělo pro sebe, ale pro svou ženu. Neodpírejte se jeden druhé- mu, …“ Sexuální vztah nemůžeme oddělit od man- želství, protože ovlivňuje ostatní součásti manželství; sex není jen třešničkou na dor- tu, ale je nezbytnou složkou celého dortu. Bez sexu se manželé mohou stát pouze „spolubydlícími“, ale manželé jsou povo-

18 tady ji bude přinášet potěšení muž, který ji zná jako nikdo jiný. Důležitou součástí něžného chování jsou však také nesexuální doteky, např. držet se za ruce, položit ruku na rameno, obejmout se, dotknout se jeden druhého když se míjíme. Když se muž dotkne své ženy jenom když chce sex, tak se jeho žena bude cítit spíše využívaná než milovaná. Třetí věc důležitá pro sexuální vztah je vnímavost. Těžko bychom dokázali popsat krásu vzájemného vnímání muže a ženy výstižněji než to najdeme v Písni písní. Na jednom místě v ní ženich říká: „zahrada uzavřená jsi, má nevěsto... vydáváš vůni jako sad s výtečným ovocem... jsi pramen zahradní, studna vody živé...“. Na jiném místě říká: „Jak krásná, jak líbezná jsi, lásko, při hrách milostných!“ Nevěsta říká: „Probuď se vánku severní, probuď vánku jižní, ať voní moje zahrádka, ať její balzámy proudí jako bystřiny, ať přijde do zahrady můj milý a jí výtečné ovoce její.“ A jista si svým půvabem zve ženicha: „... časně z rána půjdeme do vinic...tam tě zahrnu laskáním... všechny výtečné plody jsou nad našimi dveřmi, schovala jsem je pro tebe, můj milý.“ Lékem proti tomu, aby se nám stal sex mechanickým a rutinním, je romantika. Romantika je mostem mezi naším každo- denním praktickým životem a soukromým místem pro náš sexuální vztah. Romantika má schopnost vtáhnout nás do světa, který patří jen nám dvěma: světa, kde je probu- zena naše představivost a povzbuzeny naše smysly. Romantika připravuje půdu pro dobrý sex. Vytvořit romantické prostředí nemusí být složité ani drahé. Vyžaduje to, abychom dělali něco jiného, než běžně děláme, může to být třeba procházka, posezení v parku, návštěva kina, společ- ná večeře nebo svíčky místo elektrických světel. Protože romantika obvykle hraje větší roli u žen než u mužů, je dobré, když manželé objeví, co považují jejich manželky za romantické, a když jsou iniciativní ve láni být milenci. Aby však touha po sexu nevyhasla, musíme o ni pečovat stejně, jako o kteroukoliv jinou oblast našeho man- želství. Judith Wallerstein píše: „Přestože budovat sexuální vztah je jedním z nejpří- jemnějších úkolů manželství, zajisté není tím nejsnadnějším. Vyžaduje to jemnost, citlivost a trpělivost. Zabere to čas, chce to ochotu a schopnost se přizpůsobit potře- bám druhého člověka.“ Mnoho párů má ve svém sexuálním vztahu problémy; převážnou většinu problémů je možné vyřešit tím, že jeden druhému lépe porozumíme a změníme v tomto směru své chování nebo životní styl. Odhaduje se, že pouze asi 20 procent těch, kteří mají pro- blémy, potřebuje zvláštní pomoc. Pro zbý- vajících 80% obvykle postačí, když o tom budou mluvit spolu a když se budou spolu modlit. Když budou společně hledat cestu jak jít dopředu, když to nebudou považovat za „tvůj“ problém nebo „můj“ problém, ale za „náš“ problém. Zlepšujte svůj sexuální vztah Podíváme se na šest věcí, které mohou přispět k posílení a zlepšování sexuálního vztahu. První z nich je komunikace. Hovořit o sexu může být obtížné, protože to je hluboce soukromá oblast našich životů a mluvit o ní vyžaduje, abychom byli velmi otevření je- den vůči druhému. Pokud spolu nebudeme mluvit o svých pocitech, tak se nevyhneme nedorozumění a odcizíme se. Ani autoři kurzu Manželské večery Sila a Nicky Lee se nevyhnuli komplikacím, ale překonali je, protože spolu o tom mluvili. Sila vzpomíná: „V době, než se nám narodilo čtvrté dítě, jsme odjeli s Nickym na tři dny pryč. Moc jsem se na to těšila, očekávala jsem, že zno- vu vzplaneme vzrušením, které se z našeho sexu pro mě vytratilo. Ale vzpomínám si, že druhý den jsem si myslela, že mé tělo už nikdy nebude schopno vášnivě reagovat a tak jsem proplakala polovinu noci. Jen díky tomu, že jsme o tom s Nickym znovu a znovu hovořili, jsem získala pocit, že mi rozumí. Moje tělo začalo znovu normálně reagovat až když bylo našemu nejmladšímu dítěti dva a půl roku.“ Někdy je absolutně nevyhnutelný smích. Ne vždy se nám daří milovat se tak, jak bychom si přáli, a společný smích je úžasný pomocník – zlomí napětí. Rob Parsons popisuje příběh, který mu vyprávěl jeden účastník jeho semináře: „Moc jsem se těšil na naši svatební noc. Povečeřeli jsme se ženou v hotelové restauraci; zatímco jsem platil, šla nahoru do našeho pokoje. Spěšně jsem vyrovnal účet, vyběhl nahoru po scho- dech a přiřítil se do našeho novomanželské- ho apartmá. Ležela na posteli, skočil jsem za ní. Jak jsem letěl vzduchem, praštil jsem se hlavou o lustr. Začal jsem krvácet. Celou noc jsme to krvácení nemohli zastavit. Sex se vůbec nekonal… Jenom jsme se váleli smíchy po podlaze.“ A Rob k tomu dodává: Myslím, že toto manželství má větší naději než některá jiná, jež začínají idealistickým náhledem na sex. Komentátorka The Sun- day Times, Jilly Cooper, napsala: „Manžel- ství drží při životě to, když postele vržou buď od neovladatelného smíchu nebo od úžasného sexu.“ Kdybychom se zeptali žen jakou nejdůleži- tější vlastnost musí mít muž, aby byl dob- rým milencem, patrně nejčastější odpovědí by byla něžnost. Protikladem něžnosti je násilí. Výzkum Sociologického ústavu České akademie věd zjistil, že každá třetí žena v České republice se během svého života stala obětí fyzického násilí ze strany part- nera – bezpochyby se něco z toho odehrává i v ložnici. A průzkum Ministerstva vnitra z roku 1999 zjistil, že značná část mužů fac- ky nebo nucení k sexu nepovažuje za násilí. To je velmi smutné, protože ložnice je mís- tem, kde se stáváme nejvíce zranitelnými, kde se otvíráme jeden druhému. Ložnice by měla být místem kde žena ví, že tady se s ní bude zacházet jemně, tady bude milována,

19 rubrikastudie vytváření takového prostředí. Nejdůležitějším zdrojem vzrušení a tou- hy po sexu jsou naše očekávání. Musíme si dát pozor, abychom nebyli vzrušováni nesprávným způsobem. Zejména pro muže je velkým nebezpečím pornografie. Porno- grafie je vysoce návyková, zdánlivě slibuje svobodu v objevování nového a vzrušu- jícího světa, ale končí to tím, že se lidé cítí v pasti a znechuceni a ničí to sexuální důvěrnost. Ženy jsou pak sníženy na objekt vyvolávání a uspokojování sexuální touhy, sex se stává neosobní. Sex bez vztahu je deformovaný sex. Mnoho mužů potvrdilo, že pornografie téměř zničila jejich manžel- ství tím, že začali toužit po jiné partnerce, místo aby budovali a rozvíjeli vztah se svou manželkou. Podobnou léčkou, jakou je pro muže pornografie, je pro ženy fantazíro- vání – snění. Ženám se stává, že se dívají na romantický film a když se pak milují se svým manželem, představují si, že se milují s filmovou hvězdou. Může to vést k oka- mžitému sexuálnímu potěšení a vzrušení, ale dlouhodobě to nevytvoří větší intimitu v jejich manželství, naopak to intimitu ničí. Bible klade důraz na to, abychom vládli nad svou myslí. Říká: „..přemýšlejte o všem co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochva- lu““ (Fp 4:8) Je hezké přemýšlet sexuálně o svém manželovi nebo manželce. Hranice jako tyto, které si vytyčíme sami, nejsou znakem slabosti, ale moudrosti. Manželství se díky tomu stane pevnějším. Šestou věcí, která přispívá k posílení sexu- álního vztahu, je rozmanitost. Když něco dobře známe, přináší to často sebeuspoko- jení a znuděnost. Stejně jako o věcech to platí o vztazích. Nudíme-li se v našem sexu- álním vztahu, jsme náchylnější k přemýšle- ní o nějakém milostném románku, protože mimomanželský vztah nabízí něco nového a vzrušujícího. My však věříme, že náš manželský sexuální vztah může pokračovat celý život s vitalitou, prohlubující se vášní a vzrůstající svobodou. Ale aby to bylo možné, musíme o něj pečovat. Rozmanitost může náš sexuální život obohatit a udržet jej svěží a vzrušující. Rozmanitost můžeme vytvořit různými způsoby, ale nesmíme za- pomenout, že k experimentování nezbytně potřebujeme vzájemný souhlas. Třeba jed- na nebo dvě noci někde jinde, v odlišném prostředí, jakési minilíbánky, mohou být skvělým lékem proti nudě a jednotvárnosti. Vyhněte se nevěře Sexuální život je důležitou, ale ne vždy snadnou oblastí manželství. Pokud jej zanedbáváme, tak je nevěra blízko. Nevěra ničí důvěru mezi manžely a způsobuje velká zranění. Statistiky svědčí o mnoha manželstvích a rodinách zničených nevěrou a mnozí pak litují toho, co udělali. Nikdo z nás není uchráněn před pokušením nevěry, ale svá manželství musíme před nevěrou chránit. Povzbuzujte se navzájem Nevěra je většinou důsledek nudy nebo ne- naplněných citových potřeb – povzbuzení, pozornosti, náklonnosti. Stanovte hranice Nevěra začíná v mysli a je potřeba stanovit hranice, aby tam také skončila. Nemůžeme zabránit tomu, abychom byli přitahováni druhými lidmi, můžeme se ale rozhodnout, zda budeme takové myšlenky ovládat. Ježíšova slova nabízejí nejlepší ochranu: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: Nezcizoložíš. Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.“ (Mt 5: 27-28). Mluvte s někým o svých pocitech Jedni manželé byli během prvního roku manželství velmi překvapeni, že byli oba dva velmi silně přitahováni někým jiným. Čím déle to tajili, tím více byli poblouzněni. Jakmile o tom řekli jeden druhému, tak bublina splaskla. Pokud to nemůžete říci svému manželovi nebo manželce, tak o tom řekněte někomu jinému, komu důvěřujete. Udržujte sex v manželství aktivní Abychom udrželi sex živý, musíme si připo- menout křesťanské chápání lásky: dávat se jeden druhému a obětovat se jeden pro dru- hého. Když manželé mají různou úroveň touhy po sexu, pak může pro jednoho láska znamenat nenaléhat, ukázat zdrženlivost, a pro druhého může zase láska znamenat, že se bude snažit odevzdat, i když je unaven nebo unavena. Sex má moc manželství budovat i ničit. Zvolte si to první. Jan a Milada Frolíkovi jsou průkopníky kurzu „Manželské večery“. Spolupracovali na jeho překladu a třináctkrát jej vedli. Přeložili a vedli i jeho pokračování „Manželství na dobré cestě“ a jsou poradci pro další vedoucí obou kurzů. Jsou členy ECM v Praze 2, mají dvě děti a tři vnoučata, vloni oslavili zlatou svatbu. Zpracováno podle lekce „Dobrý sex“ kurzu Manželské večery (v originále The Marriage Course), který vytvořili manželé Nicky a Sila Lee v londýnském anglikánském sboru Holy Trinity Brompton. Do ČR v roce 2004 kurz dovezla Křesťanská misijní společnost a od té doby se v ČR uskutečnil více než stokrát.

20 studie Tvé lásky hry mě vábí víc než víno Tradiční sexuální morálka versus pohled Milana Balabána na sexualitu ve Starém zákoně Lukáš Bujna 1. Hlas tradice: Jeroným, Augustin Po dlouhá staletí se tvůrci a strážci církevních dogmat - na katolické straně v drtivé většině celibátníci a na protestantské zase často puri- táni - dívali na lidskou sexualitu s podezřením a nedůvěrou jako na oblast temných a nezříze- ných žádostí, s nimiž se musí bojovat a odpírat jim. Odráží se v tom střízlivý realismus, opřený o zkušenost - pudovým vášním je potřeba stanovit jasné meze (v legitimním manželském svazku), jinak rozvrátí život jednotlivce, rodiny, společnosti, státu. Kladné ocenění sexuality - vyplývající z biblické zprávy o stvoření člověka jako muže a ženy - však v tradičním morálním učení křesťanských církví sotva najdeme. Zvlášť zjevně se odpor k sexu, přecházející v posedlost - k čemuž by měl jistě co říci Freud - projevuje u překlada- tele Bible do latiny, radikálního askety Jeroný- ma: „Nejednou se mi zdálo, že jsem se ocitl uprostřed reje dívek, uvnitř kypěl žár chtíče a má mysl planula žádostivostí.“ Nicméně náš propagátor cudnosti objevil způsob, jak vyzrát nad vlastní obrazotvorností i tělesnými reakce- mi: „Jakmile chtíč začne dráždit naše smysly a příjemný žár rozkoše nás zalije vlahým tep- lem, dejme se do křiku: Hospodin je při mně, co by mi mohlo udělat tělo?“ Od sexuální aktivity - i v rámci spořádaného manželství - odrazuje adeptky věčného panenství výčtem obtíží, jimž čelí vdané ženy a matky: „Břicho naběhlé těhotenstvím, dětský pláč, muka žárlivosti, starost o domácnost a všechny ty věci, které údajně dělají člověka šťastným a jež nakonec rázně utne smrt.“ Jeroným snad ani nevnímá, jak povýšeně a hloupě mluví o živobytí mnoha obyčejných křesťanů, kteří v každodenním životě řeší úplně jiné starosti, než erotické sny a noční poluce. Dopad Jeronýmových extrémních názorů se snažil utlumit církevní otec Augustin. Jeden ze svých četných spisů věnoval obhajobě manželství, které přináší trojí dobro - věrnost, nerozlučitelnost, péči o děti. O lásce mezi manžely (nemluvě o sexuálním či erotickém rozměru manželské lásky) se ale v Augustinově dílku O dobru manželství (De bono coniugali) nedočteme nic. Je příznačné, že když učený Afričan spřádá svou teologii manželství, vybírá si z dopisů apoštola Pavla úryvky typu: „Je-li jim zatěžko žít zdrženlivě, ať vstoupí v manželství, neboť je lepší žít v manželství, než se trápit.“ Naopak pomíjí apoštolovu výzvu: „Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval. A tak i každý z vás bez výjim- ky ať miluje svou ženu jako sebe sama a žena ať má před mužem úctu.“ Nejen mimomanželský, ale i manželský sexuální život považuje Augustin za hříšný (byť se

21nejedná o hřích smrtelný), pokud intimní styk mezi manžely není proveden kvůli početí dítěte. Dokonce i před stykem za účelem plození upřednostňuje úplnou sexuální abstinenci: „Manželské souložení pro plození potomstva v sobě totiž nemá hřích, ale soulož pro uspoko- jení žádostivosti, i když s manželem, v sobě má hřích odpustitelný kvůli věrnosti manželského lože. A proto je lepší zdrženlivost od každé soulože i než manželský styk, který se děje kvůli plození.“ Augustin se domnívá, že člověk se rodí „z tělesné touhy, v níž byl vyplacen příhodný trest za neposlušnost“ prvního lidské- ho páru v ráji. Čili největší teolog evropského Západu, který ovlivnil katolicismus i protestan- tismus jako nikdo jiný, chápe veškeré projevy erotiky (včetně manželských něžností) coby následek prvotního hříchu, děděného od Adama a Evy a přenášeného do dalších generací biolo- gicky - plozením. Augustinem zdůrazněné těsné sepětí pohlavní- ho aktu s dědičným hříchem zabarvilo církevní náhled na lidskou sexualitu výrazně pesimistic- ky. Hlavně v morální teologii to napáchalo nedo- zírné škody. Apoštol Pavel přikázal: „Muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo.“ Kdo z církevních moralistů se však odvážil učit lásce k tělu? Křesťanům všech konfesí bylo neustále vštěpováno, že musí bojovat proti tělu, světu a ďáblu (tělu na prvním místě): „Tělo mé z bláta jest, proto blatná, nečistá a rozkošná myšlení od něho mám. A ďábel nejvíce pomoci doufá od těla, neb tělo s ďáblem proti mně se spikli, protože tělo vždy se protiví mému duchu.“ 2. Láska a sex: nerozlučná, nebo rozvedená dvojice? Krunýř tradiční sexuální morálky začal praskat ve druhé polovině 20. století. Země, jejichž dějiny a kultura byly zformovány křesťan- stvím, zachvátila sexuální revoluce. Mladí lidé z hnutí hippies hlásali volnou lásku („make love, not war“) a revoltovali proti konzervativním postojům svých rodičů. Z hlediska křesťanské etiky však volná láska není než odmítnutím odpovědnosti za partnera, jemuž se ničím nezavazuji, nic mu neslibuji (věrnost, lásku, zao- patření). Dochází k osudovému rozpojení lásky od jejích tělesných projevů: láska a sex jsou nyní nezávislé, od sebe oddělené skutečnosti („love is love and sex is sex“). Je pochopitelné, že tzv. volnou lásku - sexuální kontakt bez hlubšího oboustranného vztahu a závazků vůči partnerovi - nemohou křesťané akceptovat, neboť pohřbívá to podstatné, co podle křesťanské víry činí lásku láskou - oběť pro druhého: „V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat.“ Pravá láska je vždy láskou obětavou (připomeňme výše citovaný verš z listu Efezským 5, 25). Zároveň si čím dál více křesťanů uvědomuje, jak laciné je kritizovat prudké sexuální uvolnění po- sledních dekád, aniž bychom si přiznali, že jde o vzpouru proti staletému potlačování sexuality strohou církevní morálkou od Augustina až po papeže Pavla VI., který se v encyklice Humanae vitae (1968) vyslovil proti užívání antikoncepč- ních prostředků. Má-li církev znovu získat hodnověrnost ve věci sexuální morálky, musí vysypat kostlivce ze skříně (vnímání erotické touhy jako příznaku dědičného hříchu), provést inventuru tradič- ních představ (zdali odpovídají biblické liteře a duchu?) a nabídnout alternativu k odlidšťují- címu kultu sexu, přiživovanému pornografickým průmyslem, jehož produkty zamořují internet. 3. Milan Balabán: biblická erotika jako životní moudrost Je pozoruhodné, že s pozitivním hodnocením lidské sexuality a erotiky přichází - na zákla- dě vědecky poučené a básnicky citlivé práce s biblickými starozákonními texty - právě Milan Balabán (*1929). Ve svém deníku z 80. let se charakterizuje jako „puritán na penzi, člověk evangelík z pietisticky orientovaných rodičů, který je zvyklý dusit přirozený obdiv k ženské kráse“. Ovšem ponor do hebrejských Písem, zejména pak do Písně písní, jej přesvědčuje, že „erotika přece patří k duši“. K tématům sexuality a erotiky se opakovaně vrací jak v biblických studiích, tak i ve tvorbě poezie (zmiňme báseň Popis krásného živočicha: „tvé lůno - zčeřený vír stahující prudce / do artéské studně podsvětí“ ). Balabán předně bere vážně biblickou zvěst o stvoření: člověk „existuje buď jako muž, nebo jako žena. V Genesis je ve zkratce uložen sexuální obrys lidství. Člověk je celek, společen- ství muže a ženy“. Rozlišenost pohlaví popisuje Bible jako „velmi dobré“, neboť tím je nabídnut prostor vzájemného sdílení, směřujícího k daru nového života. Nový člověk vzniká sexuálním spojením muže a ženy. Bůh intimnímu sblížení žehná („ploďte a množte se“). Jím se naplňuje jeho stvořitelský záměr: „pohlavní styk patří ke stvořenosti. Je to něco posvátného.“ Na rozdíl od řecké filosofie, která staví tělo a duši do příkrého kontrastu a tělesnost (sexualitu) považuje za nízkou a zlou, je v Bibli „sexuální sféra oblastí svatosti. Svaté, tedy pro pravdu a milosrdenství vydělené, je i pohlaví člověka“. Toto je důležitý moment: pohlavnost náleží k samotné podstatě lidství, byť není atri- butem jedinečně lidským. Vždyť také zvířatům slouží pohlavní pud k rozmnožování. U člověka má však sexualita i roli výsostně duchovní: umožňuje ukazovat partnerovi „milé srdce“ a vést ho skrze lásku k poznání a přijetí pravdy - v posledku k Bohu, první a nejvyšší Prav- dě. Bible hledí na tělesnost jinýma očima než Augustin a nezastírá, že láska si nese sexuální či erotický rozměr, přičemž platí, že „erotická láska nestojí v protikladu k lásce ryze duchovní (agapé). I tělesná láska má rysy čistoty, zá- chranného hledání a voní budoucností.“ Smysl sexu a erotiky přece „není v nich samých, nýbrž v tom, čemu slouží: žena, a ovšem i muž, slouží svou citovostí, emocionalitou, milostným vzplanutím, projevy blízkosti s gesty mířícími ke sjednocování (polibky, objímání, soulož) k upev- nění partnerovy víry.“ Jednotu muže a ženy vystihuje známý verš: „Opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.“ Muž opou- ští, co zná, co ho zrodilo, a otvírá se novému, spojuje se s neznámým. Každý muž je Adamem, který touží po své Evě (jež doplní, co mu chybí nejen v rovině pohlavní a erotické, ale hlavně v oblasti víry), a také Abrahámem, vandrujícím do cizí, zaslíbené země: „Žena je domov, za nímž se muž vydal. Nachází v ní ukotvení a vyráží spolu s ní dál. Manželská náruč, není-li to ovšem náruč institučně vychladlá, je podo- benstvím budoucího lidstva, ba celého kosmu, lidstva a kosmu sjednoceného vírou.“ Z toho vyplývá - což Balabán velice zdůrazňu- je - nepostradatelnost ženy a přirozeně také její rovnoprávnost a rovnocennost s mužem: „Toliko žena se může stát kvalitní souputnicí Adamovou. Eva je protějšek a zrcadlo. Není-li pro muže žena zrcadlem, neví, jak na tom je, jak vypadá, co mu schází, je nábožensky i psycho- logicky bezprizorní.“ Muž prostě ženu potřebu-

22 studie je jako pomoc přijatou od Hospodina, ona je mu „silou k životu a oporou v zápase se zlem“. Ideálním obrazem „ženského ženství“ je Bala- bánovi hrdinka Písně písní. Vztah Milé a Milého v této nejerotičtější biblické knize je „zahrnut úctou a láskou, mohli bychom říci respektem lásky.“ Jak se „respekt lásky“ dává poznat ve spojení věřícího muže a ženy? „Každá žena hodná biblického jména vidí svého muže jako toho, kdo putuje vstříc smrti a kdo právě touto smrtí získá život, který už nikdo a nic nemůže rozrušit a zničit - život věčný.“ Průvodkyní na cestě za smrtí a vzkříšením je muži jeho žena: „Raduj se z ženy svého mládí, z milované laně, z líbezné srny, její prsy ať tě vždycky opojují, kochej se v jejím milování ustavičně.“ Balabán uzavírá: „Ženina duše je ten vnitřní žár, který sálá do duše mužovy, ale jsou to i ženiny půvaby, které mají být muži oporou. Žena je víno a chléb, který máme jíst a pít.“ Pro opravdovou křesťanskou lásku mezi mužem a ženou a pravé křesťanské manželství je příhodný biblický obraz hostiny (např. Lukáš 13, 29). Jeden druhému jsou bohatě prostřenou tabulí, kde tiší hlad a žízeň po životě: „Tvé lásky hry mě vábí víc než víno“. Vzájemnou fyzickou blízkostí a důvěrností pečují o svou spiritualitu, poněvadž „mezi tělesným a duchovním není zeď. Erotické vnady (snahy, nástrahy) nepředstavují jiný svět než duchovní hodnoty jako radost a mír v srdci. Proto Milý svou Milou jí a pije, dokonce se z ní a s ní může zpít. Podobně jako mají křesťané jíst a pít Ježíše jako Krista (Jan 6, 54).“ Podle Balabána je čistá erotika ve Starém zákoně vždy chápána jako moudrost. Aby erotika zůstala čistou, potřebuje spojení s nábo- ženstvím. Proto cituje básníka a faráře Kurta Martiho: „Umírá-li náboženství, erotika vyhubne na kost, tj. na pouhý sex. Umírá-li erotika, náboženství vyschne v abstraktní metafyziku (jak tomu bylo dříve) nebo v suchou etiku (jak je tomu dnes).“ Ze svých svěžích (pro někoho snad i pře- kvapivých či pohoršivých) postřehů ohledně významu sexuality a erotiky ve Starém zákoně neskládá Balabán žádné systematické učení. Zopakujme a podtrhněme tedy klíčovou tezi „puritána na penzi“, obdivujícího se ženským půvabům! Sexus a erós mají povahu služebnou - podepírají partnerský vztah, upevňují partnery ve víře a lásce. „Milující člověk vyzařuje krásu a mohutnost svého lidského poslání. A je tu i ro- vina nábožensko-duchovní: společným poutem lásky přebývá Bůh v člověku a člověk v Bohu.“ Mgr. Lukáš Bujna (*1979), farář Církve československé husitské v Sokolově KA VE NA KR

23 inzerce AM EDOU AŠE ROKY? S časopisem KROKY se jeho čtenáři setká- vají už od roku 1998. Na jeho existenci se podílí asi 20 dobrovolných spolupracovní- ků z devíti církví. Je to tedy časopis ekume- nický, který vede své čtenáře k Bibli, Bohu, Pánu Ježíši a životě s Ním. To znamená, že je tak trochu „odborný“, ale pro cílovou skupinu čtenářů-školáků, to je věk 6 až 12 let. Ale s rodiči je čtou i děti mladší, na soutěže odpovídají a svými články přispíva- jí i čtenáři starší. Možná, že se vám zdá věkové rozpětí trochu velké, ale těžko je možno oslovovat skupinu jinou, když právě ve školním věku se liší svými zájmy a zaměřením chlapci a děvčata, děti ze sídliště a děti z menších městských částí nebo menších měst. Ně- které děti mají své vrstevníky ve sborovém obecenství, jiné musejí dojíždět a těší se na větší církevní či sborové akce. Název jsme doplnili o slovíčko nejen – Kroky, křesťanský časopis nejen pro děti. Na to nás upozornili sami čtenáři ve svých dopisech: „...u nás to čte celá rodina...“, „...manžel čerpá náměty pro kázání...“, apod. Je to i náš záměr a cíl. Učitelka neděl- ní školy pro předškoláky ústy chlapce Kuby popisuje průběh celé vyučovací hodiny pro předškoláky. Jsou tam články, které mohou inspirovat učitele dorostu, náměty pro dis- kuzi a konfrontaci vlastních postojů. Naši nejmladší dva spolupracovníci vyprávějí o tom, jak řeší své problémy s rodiči a jak hledají odpovědi na důležité životní otázky. Problémem časopisu je to, že vychází v poměrně malém nákladu a jeho čtenáři se mění, jak dorůstají a ze školáků se stávají studenti a mládežníci. Nové čtenáře by snad mohli motivovat rodiče či vedoucí růz- ných skupin. Konkurence počítače s jeho nabídkami je hodně silná, ale jaké nabízí hodnoty a jistoty? Kam své uživatele – cti- tele – směřuje? V současné době budeme asi všichni trochu pečlivěji sledovat svá vydání. I to bude pravděpodobně důvod snížení počtu čtenářů. Je tu ale možnost, aby jednotlivé nedělní školy – besídky nebo dorosty – odebíraly aspoň jedno číslo, které by bylo k dispozici celé skupině. Děti nebo jejich vedoucí by se mohli nechat inspirovat při společných akcích, na táborech, půjčovat si je – příležitost k vytvoření „Knihovničky“ pro volný čas. I sekulární svět si uvědomuje důležitost a přednosti čtení pro rozvoj fantazie a vlastního úsudku proti PC hrám a většině TV programů, důležitost společné činnosti celé rodiny, tedy i čtení. Nebylo by dobré využít také časopisu Kroky, aby vedl kroky našich dětí, našich školáků, na úzkou, ale bezpečnou cestu a stavěl je na Skálu, která je a zůstane jedinou jistotou? Zdravíme vás naším heslem: Jistým krokem správným směrem redakce časopisu KROKY kroky @ kroky.cz Táborská 72, Brno 615 00 www.kroky.cz

rubrika vekterýchjsemmístospokojenostiz toho, ževšechnoběžíúplněnormálně,hledal ještěněcovíc–jiný,hlubšísmysl,který miovšemneustáleunikal.PozváníBoží, kterépřišlov autobuse,jakokdybybylo odpovědínaméceloživotníhledání.Mé srdceskoropukloradostí,jakobysespojily všechnynitkytužeba prožitkůméhoživota dojedinévěty:„Chci,abysbylotcemvšech, v mémjménu!“ŘekljsemMu:„Pokudtoto znamenábýtknězem,taktoberuvšema deseti“.Abychsibyljistý,žetojeopravdu povoláníodBohaa nemávlastnípředsta- vivost,daljsemsirok,nežjsemzačalčinit konkrétnírozhodnutísouvisejícís přípra- vounakněžství.Rokuplynula ménové, duchovnípovoláníseještěvícezakořenilo v mémnitru.Vstoupiljsemdokněžského seminářea následně(poroce)jsemodjeldo Francie,dokomunityCheminNeuf. Zdesemépovolánídocelibátua dokněž- stvítříbilonovýmzpůsobem.Byljsem poslánnamisiidoAfrikya tamjsemse zamiloval.BylatoFrancouzska,křesťanka, členkanašehomisijníhotýmu.Uplynulyjiž třirokyodokamžiku,cojsemserozhodl prokněžství,a sevztahempřišlozpo- chybněnítohovšeho.Díkytomutovztahu jsemsizačaluvědomovatkrásua hloubku křesťanskéhomanželství,vekterémJežíš stojíuprostřed,jepoutemmezioběma. Mésrdcebylozmatené,najednéstraně jsemneslpovoláníkekněžstvía nadruhé jsemprožívalnádhernývztahkřesťanské partnerskélásky.Pravidelnějsemtuto rozpolcenostodevzdávalJežíšiv osobní modlitbě.Jednou,přimodlitbějsemvnímal jakobyscénu,vekteréJežíšpřicházelke mně,v rukoupodnosa naněmdvatalíře. Ptásemě:„Chcešměnásledovat?“„Ano, samozřejmě,protojsemv Africe,proto- žeTěchcinásledovat,protožeTěmiluji, Ježíši,“řekljsem.A onmiodpovídá:„V tom případěsiTysámvyber,jakoucestoumě chcešnásledovat.“V tommomentumito došlo.Pochopiljsem,žetímnejdůležitěj- šímv mémkřesťanskémživotějeneustálá touhaa vůlenásledovatJežíše.Pokudto myslímupřímněa vážně,mohusisám vybratformunásledování,kterájemi bližší.A jáodzačátkutoužilporadikálním následování.Zároveňjsemodkrýval,že životna ruby radikalitajepotřebnájakv celibátu,tak v manželství,jenzpůsobjediametrálně rozdílný.V manželstvíjeradikalitoulásky a následovánívěrnostjednéženě,totální disponibilitapotřebámrodiny24hodin denně7dnív týdnu.Prostěv manželství člověknemůžeřícimanželcea dětem:„Beru siodvástýdendovolenou.“Toměhodně oslovovaloa byljsemnakloněnýspíšekřes- ťanskémumanželství,zvláštěkdyžjsem mělvedlesebemilovanouosobu,kterou bychsimohlvzít.Ponějakémčase,když jsemsevrátilz Afriky,jsemseúčastniltzv. duchovníchcvičení,určenýchkeztišení a osobnímusetkánís Bohempředevším skrzemodlitbus BožímSlovem.Uprostřed cvičení,zrovnakdyžjsemsešelproběh- nout,semiznovuozvalvnitřníhlas:„Chceš býtstáleještěbláznempromě?“A v tu ránusemirozsvítilo.Bezpřemýšlení,jako kdybychpochopilnejvnitřnějšípodstatu svéhojá,svéidentity.Vnímaljsem,že býtbláznemproKristajemounejhlubší touhou.Uvědomiljsemsi,žetímprvním bláznovstvímjenásledovatJežíše.Onseto- tižnikdynezastaví,alepokračujeneustále v cestě.Jakříkáv evangeliu:Kdyžseubírali cestou,řeklmukdosi:„Budutěnásledovat, kamkolipůjdeš.“AleJežíšmuodpověděl: „Liškymajídoupataa ptácihnízda,aleSyn člověkanemá,kambyhlavusložil.“(Lukáš 9,57–58).Vnímaljsem,žeradikalitou následovánía láskyk Ježíšijeproměstav bezvlastníhozázemí,domova,manželky, dětí.Můjdomov,stejnějakoJežíšův,je všude,jejímcelýsvět,každýčlověk.Toto bláznovstvíjepodstatoucelibátu–ztratit svůjživot,nemítnic,býtneustálenacestě s Ježíšem,a tímv podstatězískatvšechno a všechny.A taksemispojilomépůvodní voláníkekněžstvís povolánímdocelibátu: „Býtotcemvšech.“Kdyžmitotovšechno proběhlohlavou,řekljsemJežíši:„Tymi dávášsvoboduvolbya jástejněnemohu zapřítsvouskutečnouidentitua nejhlubší touhu,a protoTiodpovídám:ano,chcibýt bláznemspolečněs Teboua proTebe.“ Dnesjetomu(přesněnaměsíc)dvacetlet, odméhoprvníhorozhodnutíprototopovo- lání.Celibáta kněžstvíjeproměhluboce naplňujícímstavema jsemrádtím,kým jsem.Zezkušenostimusímdodat,žeto vůbecneníjednoduché–žítsám,bezženy a dětí.Cítímtojakojistýdruhtrhliny,díry, otevřenérányuvnitřsvéhojá.Zároveňje všaktatokřehkost,zraněnostmístem,kde cítímasinejsilnějiJežíšovupřítomnostve svémnitru.Právěv tétorealitěprázdného místa,touhysvéhosrdcepoláscea blízkos- tidruhéosobysiuvědomujituvšenaplňují- cískutečnost:„Ježíši,vždyťnemámnikoho jiného,kroměTebe.“A tojetonejpodstat- nější,comohuv životěmít.„S Teboumám všechnoJežíši.“ŠimonPetrmuodpověděl: „Pane,kekomubychomšli?Tymášslova věčnéhoživota.“(Jan6,68). Celibátjeproměformouživotav Bohu způsobem,kterýjednouvšichnizakusíme v plnémspolečenstvís ním.Jetoprostě zkušenostnepomíjejícíhonebeuprostřed přirozeného,omezenéhosvěta,kterýstejně budejednoudefinitivněpřetvořen. Kdomůžerozumět,rozuměj! Onjimodpověděl:„Nevšichnipochopí toslovo;jenti,kterýmjedáno.Někteří nežijív manželství,protožejsouk tomuod narozenínezpůsobilí;jinínežijív manžel- ství,protožejenezpůsobilýmiučinililidé; a někteřínežijív manželství,protožeseho zřekliprokrálovstvínebeské.Kdotomůže pochopit,pochop.“(Matouš19,11) KamilNovák,nar.v roce1970,aždoroku 1989nevěřící,potomrokhledající.V roce1992 pokřtěnvesvémrodnémměstě,Šumperkuna Moravě.Dnesjeřeholnímknězemkomunity CheminNeufv Praze. KomunitaCheminNeuf (francouzsky„novácesta“) jeřímskokatolickoukomunitous povoláním k ekumenismu.Zrodilasez modlitebního společenstvív Lyonu(veFrancii)v roce1973. V současnostimápřes1300členů,kteřípochá- zejíz mnohazemí.Komunitasídlív 25zemích, vevícenež60zemíchmámisiea tímsestává mezinárodníkomunitou. www.chemin-neuf.cz 24

rubrika Svépovoláník zasvěcenémucelibátu a kněžstvíjsemzačalodkrývatvelmirychle posvémosobnímsetkánís Ježíšemv roce 1990.Bylotov době,kdyjsemteprve hledalsmysla důležitostduchovního životaa společenstvícírkve.V podstatě jsemještěnebylanirozhodnutý,k jaké církvichcivlastněpatřit.Právětehdyjsem začaluvnitřsebevnímatjakobyhlas,který mězvalkekněžství.Nějakýčasjsemna tovůbecnebralzřetel,alekdyžsehlas několikrátopakoval,znejistěljsema začal hledatdůvody,kterýmibychpřesvědčil tentovnitřníhlasa hlavněsámsebe,žeto opravdunenípovolánípromě.K důvodům patřilonapř.:„Vždyťaninevím,cotoje. Muselbychnositzvláštníoděvpřiliturgii. Nejdřívbychmuselstudovatteologiia také cizíjazyky,nakterénejsemmocnadaný– řečtinu,latinu,hebrejštinu.“Nejdůležitěj- šímdůvodemprotivšakbylamápřirozená touhaporodině,prostějakseříká:„Mít ženu,zploditsyna,postavitdůma zasadit strom.“Tojsemužchápal,žekněžství v katolickécírkvi,o kteroujsemsezačal zajímat,vyžadujetakéslibzasvěceného celibátu.Vždy,kdyžseozvaltentovnitřní hlas,argumentovaljsemtěmitodůvody. Cosevšaknestalo.Pokaždé,kdyžsetento hlasozvala jáargumentoval,jakobysemi rozsvítiloa jábezpřemýšlenípochopil,že jedenneboi vícedůvodůnejsouskutečný- midůvodypročodmítat.A takzhrubapo půlroceodmítánípřišeljedenvečer,kdy sevšechnozměnilo.Stalosetov autobuse přicestěnakolej.Znovusemiozvaltento vnitřníhlasa jáměljižposledníargument: manželkaa děti.A takjsemtoBohuřekl: „Jánemohupřijmouttotopovolání,proto- žerodinajepromětímnejhlubšíma nej- zásadnějším,cov životěhledám.“A v tom topřišlo.Hlasmiodpověděl:„Jánechci, abysbylotcemjednoho,dvou,nebotřídětí. Chci,abysbylotcemvšech,v mémjménu!“ Tatoodpověďmivyraziladech.Běhemoka- mžikumipředočimaproběhljakobyfilm vlastníhoživota.Viděljsemokamžiky,kdy jsemjednaljinaknežostatnív danéchvíli, zvláštěvevěcechtýkajícíchsespravedl- nosti,podporyslabšího,okamžitépomoci, kdyjsemúplnězapomínalnasebe.Také semivybavilyokamžikyběžnéhoživota, Povolání do celibátuKamilNovák životnaruby život na ruby životna ruby životnaruby životna ruby životnaruby životnaruby 25 svědectví

26 svědectví Flirtování, nevinná zábava anebo hrozba? I kdyžsenaflirtovánímůžemedívat rozdílnýmzpůsobem,jistéje,žeses ním v nějaképodoběsetkávámeúplněvšichni. Nejstručnějšídefiniceflirtování,kterou jsempřiletmémpátráníobjevil,znítakto: „Nezávaznákonverzacenebovzájemná komunikaces milostnýmneboerotickým podtextem.“Předpokládám,žeslovo, kteréu většinyz náspřičtenítétodefinice rozezvučíjakýsivarovnýsignál,jeslovo nezávazná.Přesto,aneboprávěproto,si kladuotázku,kteroujsempoužilv nad- pisu:Můžeexistovatněcojakonevinné, bezpečnéflirtování,aneboflirtováníjejen jedno,tedyto,kteréjehrozbou? ElenaJesenskávesvémčlánkuo flirtování (Mojepsychologie,15.1.2008)popisuje situaci,o nížpředpokládá,žebudemno- hýmčtenářůmdobřeznámá:Jdetepoulici a všimnetesi,ženaprotivámkráčímuž (nebožena),který/ávásněčímzaujme. Zpozorníte.Vášmozekvyšlesignáldotěla, žejetřebamítsenapozoru.Tělozarea- guje,protožeinstinktivněví,comádělat, a spolusezalétanasbíranýmizkušenostmi rozehrajemalouetudu.Jenutnénarovnat ramena,zvednouthlavu,ukázatšíji,vy- pnouthrudník,prohloubitpohleda poku- sitsedotyčného(čidotyčnou)zaujmout, abysenaváspodíval/a a všiml/a si,ževám tosluší.Ženavásněcoje,něco,costojími- nimálnězapohled.Kdyžsevámtopodaří a vašeočisesetkají,pousmějetesea…Ve většiněpřípadůjdetedál.Příjemnésetkání vásbudeještěchvilkuhřát,cožbyltaké hlavnídůvod,pročjstesepokusiliobjekt svéhozájmuběhemletméhosetkánízau- jmout.Touhabýtpozvánnakafepřichází ažv druhérovině.V prvníroviněsetělem rozlijí„hormonyštěstí“a vymátehned hezčíden–minimálněhezčíchvilku.Už tojeflirt.Jakjsemz článkuElenyJesen- skézjistil,psychologovémluvío flirtování primárníma sekundárním.Primárnívelmi výstižněpopisujecitovanýčláneka jeprý vlastnínámvšema používámehomno- hemčastěji,nežsivůbecmyslíme.Zcela přirozeněa automatickyzaujímámenějaký postojk jedincům,sekterýmisesetkáváme –naulici,v práci,restauraci,obchodě,na večírkua podobně;vysílámek nimurčité signálya komunikujemes nimi.Jetoneplá- nované.Naprotitomuflirtovánísekundár- níjeplánované,tedyzcelavědoméa jeho cílemnenínicjinéhonežnavázáníbližšího kontaktu. Nepochybujio tom,žeprimárníflirtování sev určitépodobě,tua tam,přihodívšem. A cotosekundární?Zcelajinakbudou flirtovánívnímata k flirtovánísestavět zadanía nezadaní.Většinaz těch,kdodnes žijív manželskémvztahunebojsouza- snoubeni,zřejmětakézažilichvíle,kdyse jimrozšířilyzorničky,kdysejimzměnilo zabarveníhlasu,celkovývýrazobličeje i jejichgestaa kdysejakobyproměnili v někohoúplnějiného.Můževšakdnes někdoz nichtímtozpůsobemflirtovat,aniž bytímohrozilvztahs člověkem,kterému slíbilsvouvěrnost? Slovoflirtjsmepřevzaliz anglického to flirt.Alejehopůvodmusímehledatužve starofrancouzkém Conterfleurette,cožje vlastněvýrazpronaše Máměrád,nemá měrád…?,kdysepostupnětrhajíokvětní lístky.Období,kdyčlověk,dosudnezada- ný,hledáodpověďnatutootázku,jevelmi vzrušující.Alepokudv určitýčasneodpoví pravdivěsámsoběnaotázku:„Mámho ráda?“(popř.„Mámjirád?“),můžeto,co budenásledovat,velmibolet.Jetootázka, nakterouvětšinoučlověknedokážedát jistouodpověďbezprostředněpoté,kdypo- prvépocítív druhémurčitézalíbení.Jakby takémohl,kdyžo tomdruhémv tuchvíli vítakmálo! Jejasné,žejinakbudenatutootázkuhle- datodpověďčlověkdospívajícía ten,kdouž určitéživotnízralosti(dospělosti)dosáhl. V oboupřípadechaleplatí,žepřipozná- vánítohodruhéhopovedenekontrolované vzbuzovánícitůbezjakékolizávaznostike zraňovánía bolesti.V určitéchvíliprostě musípřijítzodpovědnérozhodnutív tom, jakécitya kolikjichdruhémuprojevím. Respektive,kolikjichsmímprojevit.Zů- stanejenu projevovánísympatií,anebouž můžepromluvitzamilovanosta touhapo závaznémmilostnémvztahus delšímipo- hledydoočí,s lehkýmidůvěrnýmidotyky, úsměvy,posílánímvzkazůa básniček…? Světštípsychologovévidíveflirtování,které nevybočujez přijatelnýchmezí,vzrušující, občerstvujícía povznášejícízábavu,která dokážeokořenitpracovnídobua vztahyse spolupracovníkya proměnitjev mnohem vřelejší.Jestližejstedočetliažsem,jistě odeměnečekáte,žeses tímtopostojem k flirtováníztotožním.Nemámvůbecnic protiprojevůmsympatií,ohleduplnosti a džentlmenství.Flirtovánísivšakrádode- přu.Máv soběskutečněvelkýpotenciál… Potenciál,kterýmásílubolestnězraňovat a ničit.Nechtějzraňovatflirtováníma ne- dovoldruhým,abytěflirtovánímzraňovali. Dovol,abytvésrdce–vevztahuk těm,kdo v toběsvýmzevnějškem,svouosobností vzbudilizájemnebodokoncezalíbení– střežilDárceskutečnélásky…Pán,který násproláskustvořil.Někdejsemčetl,že tím,cočlověkačiníopravdupřitažlivým,je čistá,nesobeckáláska. PavelKuchynka, farářvesboru ECMZnojmo PavelKuchynka

27 svědectví Slib danýPánu... Konec s flirtováním Načechrávání svého ega při flirtování jsem měl v oblibě od tanečních. To se ještě umocnilo, když jsem se později vrhl do víru života na vysoko- školské koleji v Praze. Jít večer s kolegy posedět někam, kde to žije a kde se dá celkem levně pove- čeřet a za stejnou cenu se dá nakoupit i příjemně uvolněná nálada, to bylo moje. V té době už jsem sice měl docela vážnou známost s jednou dívkou, ale ona přece nebyla tou jedinou na světě… Do mého celkem bezstarostného života ale vstupo- valy i dramatické situace, které postupně otřásaly mými iluzemi, odhalovaly mé sobectví, prázdnotu a urychlily i náš rozchod. Nebyla to jen vzájemná nevěra, kterou jsme se vůči sobě provinili. Tou poslední „kapkou“ bylo nechtěné těhotenství a zmařený život nenarozeného dítěte. Ocitl jsem se na dně, připravený pro evangelium a pro náruč Spasitele. Na koleji jsem začal poznávat své první křesťanské přátele. Nic netuše o tom, kolik zlých návyků si s sebou vleču… Jedním z těch návyků, který jsem provozoval tak nějak nevědomě a který občas uváděl některé milé Ježíšovy následovnice do roz- paků, bylo mé flirtování. A i když jsem po nějakém čase našel osobní vztah s Pánem, nejednou jsem se ve svém kontaktu s nimi ocital za hranicemi pouhých projevů sympatií. Pohledy plné zalíbení, polibky na tvář, lichotky… Myslím, že jsem tehdy způsobil mnoho zmatku a zraňující bolesti. Občas jsme jako křesťané vyráželi na různé po- byty. Na jednom z nich jsem se seznámil s jednou mladou nezadanou křesťankou, která pracovala jako zdravotní sestra. Brzy jsem si uvědomil její zájem. Dodnes v sobě mám velmi živou vzpo- mínku na to, když se objevila na koleji, aby se zas viděla se svými novými křesťanskými přáteli. Ještě než odjela, měla čas jen pro mě. Pochopil jsem, že ji upřímně zajímal můj duchovní růst. Byla moc milá a velmi upřímná… Když pak nastala chvíle roz- loučení, naklonil jsem se k ní, abych ji, podle svého zvyku, políbil na tvář. Zděšeně uhnula a varovným hlasem řekla: „Co to mělo znamenat?!“ V tu chvíli jsem si připadal, jako bych dostal facku. A vlastně dostal; velice milosrdnou. Občas mi pak zavolala. Dostal jsem od ní i několik dopisů. Měla mě ráda. Já jsem ale zamilovaný nebyl. Měl jsem však důvod přemýšlet o tom, co špatného je na mém chování k ženám. Jednoho slunného dne, kdy do promoce zbývalo něco víc než rok studia, jsem dal Pánu v modlitbě slib: „Pane Ježíši, slibuji ti, že nebudu hledat vztah se ženou, dokud mé srdce nebude uzdravené. Chci teď žít především pro tebe samotného, stu- dovat Písmo a poznávat tě.“ Pocítil jsem v tu chvíli něco velice osvobozujícího. Pozval jsem Pána do svého nezdravého vztahu k ženám. Když jsem pak podával ruku nějaké ženě, když se setkaly naše oči, něco bylo jiné. Pán při mně stál a střežil mé city. Při jedné z mých posledních cest z Prahy domů, ve chvíli, kdy jsem vystoupil z vlaku a šel v davu lidí po peronu, jsem najednou v duchu mluvil sám k sobě: „Kdepak teď právě asi je ta, kterou budu milovat?“ Vzpomínám, jak mě to pomyšlení zapla- vilo zvláštní vděčností. Od té doby se mi občas stalo, že jsem se jakoby zasnil a v duchu jsem se při tom díval na mladou ženu s dítětem v náručí… Začal jsem si uvědomovat, že v mém srdci se rodí touha po setkání s ženou mého srdce. Netrvalo to dlouho a potkal jsem ji. Dodnes mi neunikne půvab žádné ženy. Ale je jen jedna jediná, která to může číst v mých očích a která o tom ode mě často slyší, když ji objímám a líbám. Je to moje nádherná žena a matka mých dětí. — kup —

Předmanželský sex?Petr Vaďura 28 youngpage Svou sexualitu prožívá před manželstvím každý člověk. Jakmile pohlavně dospějeme, nemůžeme se totiž jejím projevům vy- hnout. U mladých žen se jedná o pravidelný cyklus dozrávání vajíček spojený s mnoha psychickými projevy, u mladých mužů do- chází k samovolnému nebo chtěnému uvol- ňování nahromaděného spermatu. Sexuali- ta má svou stránku fyzickou (menstruace, výron semene) a psychickou (změny nálad, euforie, smutek, ale i zamilovanost či ero- tická senzibilita). Všechny tyto skutečnosti jsou ze strany křesťanských etiků většinou hodnoceny jako mravně neutrální. Kde jsou hranice? Jelikož mladí lidé jsou sexuálně mimo- řádně vznětliví , řeší – jsou-li křesťané – často otázku, kam až smějí v projevech své sexuality zajít. Uvažujme o sexuálních projevech ve vztahu dvou mladých lidí, kteří se mají rádi, chodí spolu a jsou k sobě přitahování erotickou touhou. Tato touha je legitimní, krásná a povznášející. K čemu však směřuje? Jejím přirozeným vyústěním je potřeba větší intimity a čím dál inten- zivnější tělesné sbližování, jehož vrcholem je pohlavní spojení. Naše otázka zní: je z hlediska křesťanské etiky toto spojení správné před uzavřením manželství? Co je zde ještě přípustné a co je už za hranicí Božího řádu? Jelikož tento řád poznáváme z Písma, hledáme zcela zákonitě odpově- di nejprve zde. Záhy však zjišťujeme, že biblická vyprávění a přikázání (zvláště starozákonní) jsou pro svou zakotvenost ve starověkých morálních zásadách a zvyk- lostech nepoužitelná a ve většině případů nepřejatelná (např. legitimita mnohožen- ství a prostituce, levirátní sňatky, tresty smrti za homosexuální projevy a nevěru). Novozákonní texty se pak s výjimkou obecných výzev k čistotě a zákazů smilstva o předmanželském sexu nevyjadřují. Přesto nám však může být biblické pojetí vztahu muže a ženy ku pomoci. Smysl sexuality Základní otázka, kterou si musíme položit, je otázka teleologická: Jaký je vlastně smysl sexuality? Odpověď je snadná: jejím pro- střednictvím dochází k předávání života. Slova: „Ploďte se a množte se a naplň- te zemi“ jsou slovy prvního požehnání určeného lidem. Cítíme však, že zúžit sexualitu pouze na funkci reprodukční by bylo degradující. Sexualita přeci přináší člověku také potěšení, radost, psychické i fyzické uvolnění a jejím prostřednictvím si projevujeme lásku. Celá Píseň písní mluví o sexualitě jako prostředku lásky. Co však je láska? Málokteré slovo bylo častým užíváním tak znehodnoceno a zbaveno významu. Romány a filmy vydávají za lásku vzplanutí emocí, zamilovanost či fyzickou přitažlivost. Křesťanská etika však toto slovo vyhrazuje pro mnohem hlubší vztah. Láska v sobě sice obsahuje i výše uvedené projevy, avšak navíc je k ní zapotřebí silné vůle. Součástí lásky je totiž rozhodnutí mi- lovat druhého navzdory překážkám. Ve sku- tečné lásce je obsaženo odhodlání vytrvat ve vztahu i ve chvílích, kdy se emoce vytratí a životní okolnosti zbaví vztah vzrušení. Opravdová láska je ochotna sdílet s druhým dobré i zlé, ba dokonce, je-li to nezbytné, se obětuje a v mezní situaci se vzdává i sebe samé. Láska je opakem žádosti. Ta chce vše jen pro sebe – žádostivý člověk touží po přijímání a uspokojování sebe samého. Láska naopak dává, chce, aby šťastný byl ten druhý. Jestliže je sexualita jedním z vrcholných projevů lásky, platí pro ni totéž: chce, aby šťastný byl ten druhý. Milující muž touží po tom, aby jeho žena prožívala svou sexu- alitu plně, aby byla ve vzájemném spojení šťastná. Milující žena touží po tom, aby byl její muž uspokojen ve všech svých tuž- bách. Milující se lidé si vzájemně předávají radost a potěšení plynoucí ze spojení jejich duší i jejich těl. Rozdíly mezi mužskou a ženskou sexualitou Aby muž mohl učinit svou ženu plně šťast- nou a aby žena mohla učinit plně šťastným svého muže, musí oba znát sexualitu toho druhého. Mužská a ženská sexualita se totiž od sebe značně liší. Zatímco mužská sexua- lita je více orientována na tělesnou stránku, je ženská sexualita mnohem niternější. Mužská sexualita je přímo spojena s po- hlavními orgány a s touhou po fyzickém uspokojení. Muži touží po tomto uspoko- jení od puberty a také ho různými způsoby dosahují. Vnímají velmi citlivě ženské tělo a jsou mnohdy vzrušeni už samot- nou představou fyzické blízkosti. Erotická fantazie mužů se rozvíjí od mládí a naplno se projevuje při masturbaci či nočních polucích. Žena by měla vědět o této mužské reaktivitě, měla by vědět o mužských snech a představách a také by měla v sexuálním vztahu muži umožnit, aby prožil vše, po čem touží a co jí samé není nepříjemné. Na rozdíl od této „zemské“ mužské sexua- lity je sexualita ženy plná tajemství. Přede- vším je mnohdy spojena s bolestí a stra- chem z bolesti, ať už z deflorace (protržení panenské blány), nebo z budoucího porodu. Mnohem víc je také spojena s mimosexu- álními prožitky a emocemi a týká se celé osobnosti ženy. Ženská sexualita je totiž neoddělitelná od partnerství. Muž může orgasmus prožít i při náhodném sexu, zatímco žena většinou je schopna prožít opravdové potěšení ze sexuálního spojení teprve v hlubokém láskyplném vztahu. Zatímco mužská sexualita je útočná, ženská sexualita je pasivní. Žena se musí nejprve otevřít, a to nejen fyzicky, aby muž mohl do jejího těla proniknout, ale především emocionálně a duševně. Žena neprožívá sex pouze svým pohlavím, ale celou bytostí. Snad proto je i ženský orgasmus poněkud tajemný a obtížně popsatelný. Ačkoli to zřejmě neplatí absolutně, lze v zásadě říci, že žena je schopna prožít plnohodnotný sex pouze s mužem, kterému se skutečně cele odevzdala, kterému věří, kterého miluje a na kterého se může plně spolehnout.

29 youngpage Tento vztahový základ je důležitější než veškerá sexuální technika. Platí také, že k plnohodnotnému prožívání své sexuality žena dozrává časem a zkušenostmi. Málo- která žena dosahuje plného uspokojení při prvním sexuálním styku a leckdy trvá léta, než dosáhne skutečného orgasmu. Bohužel, je také velké množství žen, které orgasmu nedosáhnou nikdy. Tyto ženy se mnohdy se svým trápením nikomu nesvěří (ani svému muži ne) a nehledají ani odbornou pomoc. Na vině může být nejen muž, ale přede- vším onen vnitřní nesoulad mezi partnery, případně neschopnost či neochota ženy plně se svému muži odevzdat. Svou roli hraje také únava, přetíženost a mnohé jiné okolnosti. V případě dlouhodobé absence orgasmu u ženy je na místě prostudovat některou z dobrých populárních sexuologic- kýxh příruček nebo se obrátit o pomoc na odborníka. Kdy je sex na místě? Vraťme se k našim úvahám o smyslu se- xuality. Řekli jsme, že sex lze chápat jako jeden z vrcholných projevů lásky. O co se však jedná, pokud zamilovaný nebo jenom silně vzrušený mladík naléhá na svou dívku slovy: „Pokud mě máš ráda, vyspíš se se mnou“? Spíš než o lásce lze v takové situaci mluvit o chtíči. Jenomže přestože to jistě není snadné, muže dělá mužem mimo jiné i to, že se naučí svůj chtíč ovládat. Ve hře je hodně: na prvním místě důstojnost a opravdovost vztahu. Součástí lásky je to- tiž i úcta a respekt k potřebám toho druhé- ho. Proto muž, který ví, co žena k plnému prožití sexuality potřebuje, nebude se svou milovanou vstupovat do chrámu sexuality, dokud nebudou splněny podmínky, jež jim oběma přinesou skutečné naplnění. V našem kulturním prostředí existuje symbolický akt, jímž muž ženě sděluje, že to s ní myslí skutečně vážně, že přebírá za ni i jejich případné děti plnou odpovědnost a že jí bude stát po boku v dobrém i zlém: je to manželství. Manželská smlouva a pře- chodový rituál spojený s jejím uzavřením mají hluboký symbolický význam, který nelze podceňovat. Muž se vzdává své ne- závislosti a činí se součástí svazku. Nabízí sebe samého ženě jako oporu a slibuje jí, že Sexualita jako metafora vztahu člověka a Hospodina Vztah muže a ženy je v Bibli metaforou vztahu Boha k člověku. Tato metafora je rozvíjena ve Starém zákoně, kdy Hospodin vytýká svému lidu nevěru, pokud se klaní cizím bohům. Hospodin se nazývá man- želem a lid je jeho manželkou, o kterou pečuje. Ježíš je v Novém zákoně představen jako ženich, jehož nevěstou je církev. Napl- něním tohoto vztahu je „svatba Beránkova“. Sexuální spojení muže a ženy se tak stává metaforickým vyjádřením spojení Boha a člověka. S určitou nadsázkou lze tedy říci, že sex je čímsi posvátným. Svatbě Beránko- vě ovšem předchází uzavření smlouvy. Bez ní se do nebe člověk nedostane. Smluvní strany jsou dvě – Ježíš a já. Ježíš smlouvu uzavřel tak, že dal sebe samého, prolil svou krev a před svědky zvolal: „Dokonáno jest!“ Ode mne očekává v odpověď totéž: absolut- ní sebevydání a vyznání před svědky, že se mu vydávám. Obřad uzavření manželství toto vzájemné vydání Krista člověku a člo- věka Kristu metaforicky kopíruje. I z toho důvodu patří podle mne pohlavní styk až do doby po podpisu manželské smlouvy. Jít vyšší cestou Sexuální spojení přináší člověku skutečné naplnění, pocit blaha, který se nedá srovnat s ničím jiným. Snad je to proto, aby nám Bůh ukázal, jaké štěstí nás čeká, až jednou budeme s ním. Proto bychom neměli sexu- alitu trivializovat, ať už jejím zneužíváním, nebo jejím tabuizováním. Bible nemora- lizuje, nezakazuje, ale ukazuje smysl věcí a nabízí vyšší cestu. Chce, abychom dospěli k plnosti, a to jak ve vztahu s Bohem, tak ve vztazích s lidmi. Je pouze na nás, zda se cestou dokonalosti vydáme, nebo se necháme strhnout davem a budeme sex konzumovat podobně, jako když si v bufetu dáváme smažák: hlad sice zaženeme, ale moc dobře nám z toho nebude. Petr Vaďura, ECM Tachov ji bude vždy milovat. Žena se oddává muži, stává se součástí jednoho těla a tvoří se svým mužem rodinu, do níž mohou přijít děti. Od chvíle, kdy muž a žena spojili své životy manželskou smlouvou, patří tito dva lidé k sobě. Žádná překážka, žádná nejisto- ta, žádná zadní vrátka nestojí pak v cestě tomu, aby se žena muži odevzdala. Jeho tělo jí patří, stejně jako jemu patří tělo její. Se- xualita vstupuje do své vrcholné fáze, která může trvat po zbytek života. Námitky Když mluvím s mladými lidmi o tom, že je přirozené ponechat sexuální spojení až do manželství, objevují se u nich námitky: A co když nám to v posteli nebude fungo- vat? Musíme to přeci nejprve vyzkoušet, ne? Každý, kdo přečetl alespoň jednu trochu seriózní sexuologickou příručku, ví, že to na začátku v posteli moc nefunguje ni- komu. Sexu je třeba se učit a někdy to trvá měsíce i léta, než se manželé naučí poskyto- vat si vzájemně potěšení. Co tedy zkoušet, když si nedopřejeme dostatečnou dobu k dozrávání sexuality a chybí nám absolutní vzájemná důvěra? Zda se k sobě hodí naše pohlavní orgány? Kdo prožívá v této oblasti nejistotu, měl by prozkoumat učebnici ana- tomie: pohlavní orgány se dokáží vzájemně přizpůsobit a i v případě určitých dispro- porcí naleznou milující se lidé vždy způsob, jak případné fyzické nedostatky překonat. Jiné důvody, proč by bylo potřebné sexuali- tu zkoušet, nenalézám. V současnosti mnoho mladých lidí považuje sex za jeden z druhů zábavy. Je to příjem- né, antikoncepce nás zbavila strachu z těho- tenství. Lidé spolu spí, aby nebyli sami a aby „vypustili páru“. Nelze jim to vytýkat a nakonec – každý je strůjcem svého štěstí. Avšak každému, kdo nad životem přemýšlí a touží jej naplnit něčím skutečně hod- notným, tvůrce lidské sexuality Hospodin nabízí vyšší cestu. Je sice spojena s odří- káním, leckdy na ní klopýtneme a musíme vyznávat svou slabost, ale nakonec nás na ní čeká odměna, která stojí za to.

30 DAVID CROWDER BAND Veronika Hradská youngpage

31 rubrika Kapela David Crowder Band (dále jen DCB) je pro dnešního mladého křesťana (a možná nejen pro něho) velmi známým pojmem. Pamatuji si mládežnickou Poušť před dvěma lety, kdy jsme si v Mechov- ce pouštěli přes Youtube tehdy jejich asi nejslavnější videoklip s názvem Oh, Praise Him. Ti z vás, kdo tuto píseň ještě neslyšeli, si ji rozhodně mohou na Youtube vyhledat a poslechnout si ji, vřele to doporučuji. Už samotná myšlenka videoklipu je originální – představte si sami sebe, jak si nasadíte na uši sluchátka, pustíte si do nich na plné pecky nějakou chválu, vyrazíte do ruchu velkoměsta (třeba na Václavské náměstí) a pomalu se začněte z plna hrdla přidávat ke chvále ze sluchátek, avšak nedomyslí- te si, že okolí slyší pouze váš vřelý zpěv. A přesně to udělal hlavní protagonista videoklipu. Nejprve si tedy povíme něco málo o historii kapely a o jejích slavných začátcích, ale i o tom, jak to s kapelou vypadá v sou- časnosti. Dále se podíváme do soukromí samotného Davida Crowdera (tedy jen toho, co na sebe on sám na oficiálních stránkách kapely prozradil). Na závěr se můžete těšit na slova již zmiňované písně OhPraise Him. NĚCO O KAPELE DAVID CROWDER BAND DCB byla (brzy se dozvíte, proč píšu v mi- nulém čase) šestičlenná moderní křesťan- ská kapela, která pocházela z města Waco v Texasu. K založení kapely došlo v době, kdy Crowder zjistil, že téměř polovina studentů z křesťanské univerzity Baylor nechodí pravidelně do kostela. To ho spolu s Chrisem Seayem velmi nemile překvapilo a proto v roce 1995 společně založili, ještě jako studenti, univerzitní baptistický sbor, kde se Crowder stal vedoucím chval. Rostl jak sbor, tak i složení Crowderovy skupiny. Crowder začal psát písně, které následně hrál i během bohoslužeb. Brzy jako sbor vydali CD s názvem Pour OverMe a zane- dlouho následovalo další album s názvem All I CanSay. Obě tyto desky způsobily, že se Crowder dostal do širšího povědomí. Byl žádaný na nejrůznějších festivalech a dal- ších hudebních událostech a brzy s kapelou sepsali smlouvu s nahrávacím studiem Sixstepsrecords. V té době již koncertovali všude po světě, ale i přesto se snažili být každou neděli ve svém domovském sboru ve městě Waco. Zásadní zlom však přišel až roku 2005, kdy bylo vydáno album s názvem A Colli- sion, na kterém se prolíná hned několik hudebních stylů – od bluegrass přes folk a alternativní rock až po worship. Tato deska je vynesla je na druhé místo v žebříč- ku iTunes Music Store. V roce 2007 kapela začala nahrávat další album s názvem Remedy a dokonce spustila internetové stránky, kde mohli fanoušci za pomoci ně- kolika webkamer sledovat pokračující práci kapely. Následovalo vydání další desky Church Music. Prvním singlem této desky je jedna z nejznámějších písní kapely - How He Loves . Následovala už jen dvě alba, a sice vánoční Oh for Joy a poslední s příhodným názvem Give Us Rest. V květnu loňského roku pak skupina na svých webových stránkách oznámila, že po dokončení podzimního turné s názvem The 7 Tour (Crowder sám poznamenal, že číslo 7 zde má symbolický význam) kapela ukončí svou existenci. Mezi oficiální důvody uvedené na webu patří i změny v rodinných záležitostech, kdy během 11 let existence kapely uzavřeli všichni její členové manželství a některým z nich se už narodily děti. Jako správní rodiče a manželé si tedy přejí mít více času na své rodiny. Svůj poslední koncert zahrála kapela 3. 1. 2012 na Passion Conference 2012 v Atlantě. Někteří z bývalých členů DCB dávají dohro- foto:www.davidcrowderband.com

32 youngpage mady novou kapelu a otevírají nahrávací studio ve Waco v Texasu. Většina bývalých členů se opět zapojila do chválícího týmu ve svém sboru. SLOŽENÍ KAPELY David Crowder – zpěv, akustická kytara, klavír, elektrická kytara Jack Parker – elektrická kytara, zpěv, mandolína, bendžo, Mike Dodson – baskytara, klávesy, cello Mike Hogan – housle, kytara, klávesy Jeremy Bush – bubny, perkuse, zvonky Mark Waldrop – elektrická kytara, mandolína, zpěv DAVID CROWDER – POHLED DO ZÁKULISÍ Jmenuje se David, kamarádi mu většinou říkají Dave nebo jen Crowder. Vyrůstal ve východní části Texasu a dodnes má silný texaský přízvuk, který se projevu- je zejména tehdy, když je nervózní, což je prý často. Má manželku Toni a psa Astu. Věci, které má David rád: cokoliv se týká Islandu (od hudby až po skřítky), nové boty (zejména jejich vůně – rozhodně příjem- nější, než vůně bot starých), pestrobarevné hodinky, nakupování přes internet, knihy (alespoň většinu z nich – momentálně čte Cizince od Alberta Camuse), staré domy, vytrvalostní běh, vegetariánskou stravu (za což vděčí své manželce), komentáře fanouš- ků na svém blogu. Davidovou vizí je zasáhnout mladé lidi v dnešní post-křesťanské kultuře, vnést víru v Krista do všech oblastí lidského živo- ta, přinášet lidem kreativitu, krásu, umění a rozmanitost, které pocházejí od Boha, povzbudit druhé, aby byli před Bohem i lidmi opravdoví. Veronika Hradská, ECM Praha 2 Nejdůležitější argumenty pro sexuální zdrženlivost jsou, dle mého názoru, tyto: 1. Naše schopnost vydat se plně – tělem i duší – milované osobě je jako pětitisícová bankovka. Můžeme ji buďto rozměnit a postupně utratit za drobnosti nebo si ji šetřit, a pak si za ni koupit něco pořádného. Kdo postupně chodí a spí s třemi holkami po sobě, nedokáže dát čtvrté to, co by si přál. Kus ze své duše a schopnosti milovat už od těch třech předchozích nedostane nikdy zpátky. 2. Když s někým spím, tak z hlediska přenosu sexuálně přenosných chorob spím rovněž se všemi jejími předchozími partnery a partnerkami partnerů a tak dále téměř do nekonečna… 3. Přes všechny současné možnosti antikoncepce je vždy ve hře ještě dítě, které námi může být počato. Ten malý bezmocný tvoreček si nezaslouží být jen neplánovaným produktem ukojení našich pudů. 4. Míra tělesného sbližování by měla být přímo úměrná míře sblížení v komunikaci, společných zájmech a míře sblížení v duchovních záležitostech. Jen ten, kdo před Bohem i před lidmi slíbil, že se mnou chce sdílet nejen postel, ale i všechno ostatní, v dobrém i zlém, a to až „dokud nás smrt nerozdělí“, si zaslouží sdílet mou sexuální intimitu. Nabídnutá cesta sexuální zdrženlivosti je ovšem schůdná pouze pro ty, kdo jsou otevřeni křesťanským inspiracím z Bible, z modliteb, z vlivu aktivního křesťanského společenství sboru. Jen pod vlivem takových inspirací totiž máme šanci zvládnout vnitřní sílu sexuálního pudu i vliv současné přesexualizované společnosti. Vydržet chodit s holkou přes 3 roky a vyspat se s ní až po svatbě – to byl jeden z mých nejtěžších životních úkolů. Ovšem plody, které spo- lečně sklízíme až dodnes díky tomu, že jsme ho splnili, jsou přesladké… Roman Mazur, Kazatel ČCE Praha 8 - Libeň Proč počkat do manželství

33 youngpage Spousta věcí, které jsou normální pro lidi dneška, nejsou normální pro Boha. Jednou z těchto věcí je předmanželský sex. Vyspat se s někým je běžné asi tak jako jít do kina nebo do bazénu. Sex je nádherná, Bohem stvořená „věc“, ale byl vymyšlen pro dvojici, která to spolu myslí vážně a slíbí si věrnost - to se projeví manželským slibem. Bůh zamýšlí pro všechny jen to nejlepší, a proto dal toto pravidlo, ne jako omezení, ale jako návod, jak je nejlepší s darem sexu zacházet. Jestliže jsi rozhodnutý(á) „jít proti proudu“ a počkat se sexem do manželství, nabízíme Ti malé povzbuzení. Můžeš dát Bohu slib a tento slib dát najevo nošením prstýnku, který Ti bude připomínkou, co jsi Bohu slíbil(a). Na prstýnku jsou 3 pruhy, které mají symbolický význam. Jeden znamená Tebe, druhý Tvého partnera (partnerku) a třetí - prostřední - znamená slib, který je mezi vámi. Jednou, když Bůh dá, budeš moci vyměnit tento prstýnek za snubní prstýnek a slib věrnosti svému manželovi a manželce. A budou ti dva jedno tělo… Někdo řekne, že to celé je blbost a vesele vyhlíží své sexuální zážitky bez ohledu na něco (pro něj) tak formálního, jako je svatba. V tomto jsme každý svého štěstí strůjce a sklidíme to, co zasejeme. Někdo řekne, že nepotřebuje ke svému slibu nějaký prstý- nek. Jasně, hlavní je vymezit se vůči davu, s prstýnkem nebo bez něj. Dav má ale silnou tendenci nás strhnout a vzít s sebou - a něko- mu viditelné znamení prstýnku může pomoci připomenout si svůj slib právě ve chvílích, kdy se proud davu zdá být příliš silný. Moti- vem pro prstýnek může být i jakési veřejné přihlášení se k tomu, že jsem se rozhodl(a) čekat a nestydím se za to. Může se připojit i ten nebo ta, kdo už má za sebou nějakou sexuální zkušenost a došel k závěru, že to byla chyba a chtěl by udělat rozhodnutí, že od teď chce počkat se sexem do manželství. Náš Bůh je Bohem nových za- čátků, odpouští, uzdravuje, obnovuje a dává novou šanci. Jestli se chceš připojit k těm, kdo prstýnek nosí na ruce nebo na řetízku, napiš na johanka007@centrum.cz Johanka Vojtíšková, ECM Praha 2 Prsten čistoty Johanka Vojtíšková Některé komentáře z facebookové diskuze: Anna Taháček Kuchynková: Myslím, že Prsten čistoty je krásný symbol vyjádření životního stylu, který se rozhodneme žít, když přijmeme Ježíše do svého života. Je to symbol naší tělesné čistoty. Se sestrou máme vlastní prstýnky, které ušila a spo- lečně jsme nad nimi Hospodinu řekli, že si „počkáme“. Koupila jsem sestře dárek k narozeninám: ČEKEJ NA MĚ - Rebecca St. James. Doporučuji všem (i klukům). Tato kniha mě v čekání na pravého posunula dál a znám sama sebe mnohem lépe. Kniha mě inspirovala a já jsem začala psát manželovi dopisy, kterému mu jednou i s prstýnkem čistoty předám. Páni! Ten bude vděčný. Věřím, že čistota je pro naši druhou po- lovičku ten největší dar. Prstýnek čistoty není k tomu, aby vás bičoval, ale aby ve vás probouzel touhu po čistotě, kterou budete sdílet s manželem/manželkou, touhu po tom, že partnerovi/partnerce dáte úplně všechno, a že vaše tělo, srdce i mysl patří je a jen jemu/jí. Nechcete sami, aby ten druhý prahl po tom samém? Libuše Weinerová: Myslím si, že prstýnek nám může pomoci dodržet slib, dodržet naše předsevzetí, protože budeme nosit určité znamení. Může být svědectvím i pro ostatní lidi, ve škole, práci, že chceme být čistí. Když něco slíbíme, zavážeme se před Bohem, ale třeba i před lidmi, je pro mně jednoduší dodržovat slib, protože už to není jen mé rozhodnutí, ale vím, že za mnou stojí lidi, kteří mně, ale třeba i na- vzájem se držíme v modlitbách a v našem předsevzetí. Čistota je nádherný dar, plné odevzdání se tomu druhému. Vladimír Přenosil: Aničce chci jen říci, že to napsala moc hezky. Těžko hledat lepší vyjádření. Když jsem já čekal, byl v trendu Tomáš Řehák a jeho Klub pravdivé lásky. Normálně ses musel poštou přihlásit a podepsat pravidla členství v klubu. Taky to bylo něco podobného, jen jsi ten slib nenosil na ruce, ale třeba jako já v peně- žence. Při dlouhých letech chození s mojí nastávající mi to první rozhodnutí a věřím, že i modlitby dalších členů Klubu hodně pomáhalo. Hlavně si myslím, že ten náš slib je jen první krok... Co se mě týče, tak za to že jsem první splynutí našich těl zažil až po svatbě, vděčím hlavně neuvěřitelné Boží dobrotě a síle.

34 umění V evropských jazycích existuje odedávna nadvláda muže nad ženou. Vždyť latinské „homo“ znamená muže i člověka, ne ale doslova ženu. Stejně francouzské zájmeno pro obecný podmět „on“ vzešlo z muže – „homme“, jako i německé „man“ má původ nepochybně v muži (der Mann). Takže když se něco dělá, když se hýbe dějinami a když se to vezme kolem a kolem, tak se vlasně o to všechno přičiňuje mužská část pokolení. Čeština je k ženám vlídnější než například latina; máme alespoň odlišné výrazy pro muže a člověka a morfologicky jsou muž a žena také dostatečně rozlišeni (na rozdíl od anglického man a od něj odvozené wo- man). Ovšem i v češtině se o něco takového pokoušelo, a to při překladu Bible. V heb- rejštině je totiž výraz pro muže „iš“ a výraz pro ženu „iššá“ neoddělitelně spjat a má vyjadřovat sounáležitost a hluboký vztah. Český ekumenický překlad se toto pokusil vyjádřit ve druhé kapitole knihy Genesis, 23. verši takto: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.“ V Kralické Bibli je místo neologismu „mužena“ použito výrazu „mužatka“, což však dnes má úplně jiný význam. (Zajímavý mně přijde pokus vystihnout tuto jazykovou nuanci v pře- kladu Bible 21, kde se používá v daném verši místo „muž – žena“ výraz „manžel – manželka“.) Zkrátka vztah muž/žena nevystihuje v češtině takovou sounáležitost jako v heb- rejštině. Ba naopak! Nedá se zde mluvit o jazykové rovnoprávnosti obou pohlaví. Když se řekne: „Stojí tam nějaký člověk,“ asi sotva budeme mít na mysli ženu. V tom případě řekneme raději: „Stojí tam nějaká osoba,“ nebo „nějaká ženská!“ a ten druhý výraz není navíc příliš lichotivý. Kompromisně jsou v češtině vyřešeny děti. Je to v jednotném čísle rod střední, ovšem v množném čísle nabývá podoby rodu ženského, což naznačuje, že i malé holky se považují za děti. To třeba neplatí v řečtině pro výraz „paides“ (chlapci, obecně děti), kde jsou tyto děti v množném čísle rodu mužského, jako by se děvčata mezi děti vůbec nepočítala. Češi mohou být hrdí, že máme, stejně jako ostatní slovanské jazyky, důsledně rozliše- Pohlavnost vjazyce RalfMošt

umění nou pohlavnost v jazyce. Taková angličtina je v tvarech přídavných jmen a sloves naprosto bezpohlavní a němčina má po- hlavnosti jenom malou dávku. Tento rys slovanských jazyků dává velkou možnost českým ženám demonstrovat při komuni- kaci svůj rod – tedy svou ženskost. Možná by se zdálo, že je to pro ně přílišným břemenem, aby si dávaly pozor na každé adjektivum, na každé sloveso v minulém čase či trpném rodě, ale opak je pravdou. Slovanské ženské plémě si již v raném věku osvojí tato pravidla a záhy je pou- žívá s naprostou samozřejmostí a někdy i průrazností. Zvláště při zpěvu některých křesťanských písních cítím téměř exibici- onismus svých sester. Například v písni, kde zní „Jsem tak vděčný, za Tvou spásu...“ nastává mezi hlasy preferujícími koncov- ku -ý a hlasy pro koncovku -á nelítostný souboj a často je průbojnější (k zahanbení mému a mých bratří) část „-á“. Zato v českém pravopise hrají prim zase muži... Pravopis je sice dohodou všech lidí bez ohledu na pohlaví, ale řekl bych, že je to spíš dohoda „člověků“ – tedy mužů. Kdo jiný by asi vymyslel pravidlo, že je-li mezi podstatnými jmény několikanásobného podmětu alespoň jedno rodu mužského životného a předchází-li podmět před přísudkem, píše se ve tvarech přísudku v minulém čase vždy -i. (PČP z roku 1999, s. 16, § 16.) Tudíž i když se srazu femi- nistek zúčastní 300 žen a třeba jen jeden zvukař, vždy se bude psát: „Samé ženy a jeden zvukař se setkali na srazu feminis- tek.“ (A to asi takto ražené ženské nijak ne- potěší.) Náš pravopis nebere ohled ani na společenskou hierarchii, a tak by se psalo: „Anglická královna, princezna a jejich řidič přijeli dnes do Irska.“ (Ovšem prozíravý reportér by to takto určitě neformuloval.) Jistou odplatu však můžeme nalézt u jmen vespolných. Blázen, smrad, neřád – těmi- to podstatnými jmény mužského rodu se titulují jak muži, tak ženy. Jazyk prostě neviděl nutnost tvořit taková jména jako „bláznice“ či „zločinka“, protože drtivá většina zločinců, parchantů a smradů byla mužského rodu. Tady máme výsledek, že když člověk něco spíská, padne odpověd- nost zcela po právu na muže (což souzní s biblickým pohledem na stvoření)… A na závěr jsem si nechal jazykově pohlav- ní lahůdku, a to koncovku -a jako koncov- ku hanlivou či nadávkovou. Dříve pod- statná jména končící na -a žádala rodovou shodu i u adjektiva, proto za nás bojoval „česká hrdina“ a pomáhal mu „přičinlivá sluha“ (zaznamenáno v Dalimilově kroni- ce). Avšak toto jsou začátky češtiny, brzy se od tohoto míchání pohlavnosti ustoupilo. Takových jmen domácího původu typu hr- dina je jen pár (přednosta, starosta) – tedy jmen s neutrálním významem. Spisovná slova cizího původu jsou hojnější, je to např. socialista, beletrista, poeta a ta také neobsahují nějaké citové zabarvení (možná poeta, zdá se mi, je trochu vznešenější než básník). Zato slov s koncovkou -a mužského rodu s notnou dávkou afektu či expresivity je v češtině nepřeberné množství. Tyto výrazy se vyvinuly z případů, kdy se o muži užilo označení jinak obvyklé pro ženu. Co si po- myslíte o chlapovi, kterému někdo řekne: „Ty jsi ale baba!“ Porušené mužství je paralelou k porušené- mu lidství obecně. Z dokonalého člověka se stal „člobrda“. Ale Bůh má i pro padlého nemravu (ale i pro padlou nemravu) svou Dobrou zprávu: Člobrda Představte si člobrdu: tatu, strejdu, páprdu, pobudu či nemotoru. Dáte se s ním do hovoru?! Vždyť je to ten nejhorší - otrapa, šereda, trumbera, nezbeda, prďola, hadraba, mrťafa, srababa, ťuňťa, škrdla, slinta, šmudla, trouba, šťoura... tlučhuba, ohyzda, nestyda, dareba, nelida, plesnivka, bambula, měkkota, famfula, šušňa, moula, nimra, šmoula, hatlapatla... nekňuba. Tak to je ten člobrda, kterým každý pohrdá. ...nebreč, Ty můj rozumbrado, Boží srdce Tě má rádo! nenechá, abys dál byl - ochmelka, ješita, mátoha, necita, dětina, poberta, obejda, popleta, brepta, žižla, louda, pižla, ňouma, fouňa... dotěra, nešika, protiva, všetečka, nádiva, šmodrcha, ohava, bačkora, nemrava, frfňa, lajda, kokta, šmajda, haťapaťa... posera. Lidi, ti ho nedocení, ti jsou stejně pokřivení. Z člobrdy však bude člověk, když se v Bohu zrodí nově. V textu bylo použito citací z knihy Pavla Eisnera Chrám i tvrz z roku 1946. K básni Člobrda je zpracována brožurka vhodná k ne- tradiční evangelizaci, více na www.ralfmost.cz/clobrda.html Ralf Mošt je experimentální básník, pedagog, redaktor S+Ž a člen ECM Praha 2. 35

36 rozloučení GustaGustav Černý Gustav se narodil 12. 2. 1963 v Plzni. Rodiče Gustav a Helena se v jeho osmi letech roz- vedli. Ze strany otce má tři mladší bratry a ze strany matky bratra a sestru. Od malič- ka byl talentovaný výtvarně. Málokdo tuší, že i intenzivně sportoval – lyžoval, k čemuž ho přivedly zdravotní obtíže. Silné astma vyžadovalo pobyt na horách. Po základní škole se dostal na umělecko-průmyslovou školu do Prahy. Zde se poprvé setkal s dro- gami a od té doby se potýkal se závislostí. Po návratu do Plzně pracoval ve Škodovce a založil rodinu. Se ženou Ivanou má dceru Petru. Snad se snažil s drogami skoncovat, ale závislost byla silnější a přivedla Gustu do vězení. Ve vězení se setkal s metodistickým farářem Pavlem Janouškem, který vězení navště- voval. Setkání s vírou změnilo směr jeho života. Cítil se povolán Kristem k pomoci lidem, kteří bojují se závislostí. V křesťan- ském společenství, ve sboru Maranatha potkal životní partnerku Soňu, se kterou následně strávil 16 let v manželství. Byli to dva výjimeční lidé, kterým na sobě záleželo, kteří si dokázali vzájemně vyjadřovat lásku, která přinesla dvě úžasné děti – Valentýn- ku a Julinku. Soňa byla Gustavovi po boku jako manželka ve chvíli, kdy založil práci Teen Challenge v Plzni. Práce se mu dařila, měl velký přehled, dodělal si maturitu a pokračoval vysokoškolským studiem na Jihočeské uni- verzitě, které ukončil titulem Bc. S nejstarší dcerou Petrou, která právě nyní dokončuje teologickou fakultu, se při častých schůz- kách vždy těšil z jejích studijních úspěchů. Zásadně se podílel na přestavbě a využití komunity Vršíček u Rokycan. Po svém obrácení se zapojil do služby círk- ve. Měl rád metodistickou církev a zvláště sbor Maranatha, který byl jeho druhým domovem. Po absolvování potřebných studií byl ordinován na diakona. Kromě několikaletého vedení celé Diakonie, byl na jeden rok pověřen i vedením farnosti v Praze Vršovicích. Jak už to u výjimečných lidí bývá, každá mince má i opačnou stranu. Po 10 letech úplné abstinence se do Gustova života vrátily návykové látky. Trpěl depresemi, do kterých upadal po dosažených úspěších, cítil existenciální bolest a těšil se k Bohu. Miloval nás tak, jak to uměl. Neuměl ale přes své velké schopnosti žít, neuměl se radovat z maličkostí, neuměl trávit volný čas. Znovu a znovu se pokoušel povstat. Volil vlastní způsoby, kterým dával před- nost před léčbou, a v jejich důsledku musel opustit svojí rodinu. Pokusme se vzpomenout na Gustu v jeho dobrých vlastnostech, vzpomenout na okamžiky, kdy nám pomáhal, a na práci, kterou pro nás vykonal, na čas a energii, kterou věnoval drogově závislým. Na jeho osobitý humor, zábavu a fantazii, ideu konstruovat vzducholodě, oblíbenou hudbu Michaela Kocába… Dnes zůstala láska a bolest. Chtěl zachraňo- vat svět, ale sám sobě pomoc nedokázal. Soňa Černá, Petra Černá

37 rozloučení „ Lisa a já jsme milovali Gustava a jsme hrdí na jeho odkaz – všechny životy, které zachránil svou neúnavnou službou a svým úsilím. Jeho práce bude pokračovat v Pointu 14. Naváží na ni někteří z těch, které přivedl z ulice, ze závis- losti do nového života s Bohem. Byl jsem s ním, když svědčil do pozdní noci. Cítili jsme Boží přítomnost, když Gustav kázal Jeho Slovo. Naše společenství z Grace Avenue vzpomíná na Gustava s obdivem a láskou, jak spolu s fa- rářem Petrem Procházkou navštívili náš sbor a naše domovy. Byli jsme na Petra i Gustava velmi hrdí pro jejich poselství, které se nás vel- mi dotýkalo. Zanechal nám svůj odkaz nezišt- né lásky k druhým a nikdy nekončícího boje za jejich záchranu. Gustav miloval Českou repub- liku a zvlášť Plzeň a společenství v Maranathe. Programy, které Gustav podporoval a pomáhal je rozvíjet – jako Páteční klub, Teen Challenge, Point 14 a Vršíček, poskytovaly útočiště mnoha lidem, mladým i starým. Gustav byl inspirací pro mě, pro Lisu a pro mnoho dalších v našem sboru Grace Avenue. I když mi bude Gustav velmi chybět, vím, že je s Pánem. Modlím se, aby mě Pán vedl v následování Gustavova křesťanského příkladu, kterým pro ostatní byl, když druhým pomáhal k lepšímu životu. ˝ Charles Hampshire s Lisou Hampshire av„ Gustav začal nový život tak dobře. Ale pak prošel mnohými zápasy a v mnoha ohledech padal. Nyní ukončil svou cestu na této zemi. Přese všechno bude obklopen Boží milostí. Modlím se za vás za všechny. Kéž je vám nablízku Bůh lásky a síly a posílí vás ve víře, lásce a naději a ve vaší oddanosti službě. ˝ Váš Heinrich Bolleter, biskup na odpočinku Báseň pro Gustava a jeho ženu! Jsem přesvědčený, že přes všechny své zápasy je v rukou Božích: Pane, stojím před tebou, pevně se chytám tvé ruky, Ty, oddaně milující, vstoupím tam, kde přebýváš, můj Pane, ty jsi základ mého života. Přátelé, kteří už s námi nejsou. V rukou smrti, ale láska je silnější. Svítá, den šíří novou naději. Díky Bohu v nekonečné chvále. „ Na Gustava rád vzpomínám a od chvíle, kdy s námi žil v klášteře, jsem se za něho pravidel- ně modlil a v modlitbě budu pokračovat. Neměl lehký život, ale při jeho pobytu v klášteře byla u něho vidět výrazná touha po modlitbě a osobním přátelství s Pánem. A to je nejdůležitější a věřím, že tato jeho nejhlubší touha má před Pánem svoji váhu. Jeho smrt je jistě těžká jak pro rodinu, tak pro vás a všech- ny, kteří se Gustavovi snažili pomoci k návratu do normálního života. Patří vám všem za to díky. Informoval jsem o tom Otce opata. I on sám vám vyjadřuje svoji soustrast a ujištění o modlitbě. Budeme za něho sloužit mše svaté a pamatovat na něj v modlitbách.. ˝ S přáním Božího požehnání br. M. Jiří, Opatství Nový Dvůr

rozloučení pozn. redakce: hluboké svědectví od Aničky Kuchynkové vyšlo ve S+Ž 3/2011 (téma Strach), elektronicky dostupné na www.umc.cz/casopis 38

39 rozloučení Anna Kuchynková Anička, prvorozená dcera, Štěpánky a Pavla Kuchynkových se narodila 20. února 1994 v Plzni. O dva roky později se Aničce narodila sestra Maruška a za další dva roky bratr Míša. Od podzimu roku 1996 se na dlouho jejich domovem stala fara Evangelické církve metodistické ve Slaném s krásnou zahradou, která byla ideálním místem pro dětské hry plné fantazie. Ve Slaném Anička začala se školní docházkou. Začala objevovat svět knih a také dělala první krůčky v hudbě - jejími novými přáteli se jí staly zobcová flétna a piano. Lidé ve Slaném často potká- vali dívenku, která se proháněla po ulicích na koloběžce, když spěchala do knihovny, aby si vypůjčila další knihy. Koloběžka totiž nahradila dětské odstrkávadlo, na kterém od mala urazila mnoho šťastných kilometrů. Byl to Aniččin osobitý způsob, kterým překonávala svůj handi- cap - vrozenou vadu pravé nohy. V roce 2004 se rozloučila se svými spolužáky a kamarády ze Slaného a začala poznávat úplně nové v Pra- ze. Také v pražských Strašnicích si Anička velmi brzy našla cestu do místní knihovny a do nové základní umělecké školy. Se svou, nyní už příčnou flétnou ochutnala první úspěchy v hudebních soutěžích. Zkomponovala zde také své první klavírní skladby a napsala první stránky svých knih. V Praze se prohloubil její vztah k Bohu a Anička byla pokřtěna. V roce 2010 byla Anička přijata na gymnázium ve Štěpánské ul. v Praze 1. V září ale její kroky nevedly do Štěpánské ulice, ale do ulice Studentské - do gymnázia Dr. Karla Polesného ve Znojmě. Do jejího života opět začali vstupovat noví spolužáci, přátelé a noví učitelé hudby. Jako dobrovolnice pomáhala ve znojemském nízkoprahovém klubu Coolna, který provozuje oblastní charita. Ve znojemském metodistickém společenství pravidelně hrála a zpívala spolu se svou sestrou Ma- ruškou v dorostenecké hudební skupince a pravidelně připravovala také program pro děti v nedělní besídce. Chtěla být učitelkou historie, literatury a hudby. Pro všechny, kdo ji znali, byla Anička sluníčkem, které jim rozdávalo lásku a naději. Lidé s vnímavým srdcem si v její blízkosti mohli snad- něji uvědomit, co je a co není v životě důležité. Milovala život a uměla jej pít plnými doušky. Anička nás opustila náhle 16. února ještě před rozedněním. MILOSRDNÝ ČAS Nenič už mé srdce více. Přestaň, ty marná touho! Bolest bolí mé srdce krutě, pomalu, dlouho. Kéž by se bolest proměnila za přečistou lásku, a pak mysl zapomněla na srdci vyrytou vrásku. Ne, ty nepřestaneš, dokud neutne tě čas. A když na mě vzpomeneš, zapomenu tě zas. Když snad budeš uvnitř pálit, Milosrdný čas bude mě hájit. Anička Kuchynková KABÁT (Andulce Kuchynkové) Stvořeno láskou stvořeno milosrdnýma rukama je tady na hvězdě Zemi Stvoření Abys přemohl pochyby dotkni se modrého knoflíku na kabátě vesmíru Pod velký teplý kabát se vejdeme všichni Svět kolem nás se kymácí a šlape v rozbitých nadějích okovanýma botama bolesti a v odcizené lhostejnosti nepoznáváme ani svoji vlastní tvář Pod kabátem je všechno jiné Bezpečí teplo sytost hladových a v jediném rytmu tlukoucí srdce naše a Jeho Delicie Nerková

40 pozvánky Na Evropský metodistický festival 2012 levněji! Rada oblasti na svém setkání 10. března rozhodla, že účastníci EMF 2012 z České oblasti dostanou příspěvek 100 € (2.500 Kč) na osobu. Tato nabídka se týká maximálně dvaceti zájemců. Evropský metodistický festival se letos koná od 8. do 12. srpna v polském Krakově. Na stránkách festivalu www.methodistfestival.eu již najdete bližší informace k programu. Program je připravován tak, aby byl zajímavý pro všechny věkové kategorie a aby si každý našel něco pro sebe. Zahrnuje setkání a sdílení v malých skupinách i velká shromáždění pro všechny účastníky, biblické hodiny, workshopy a semináře na nejrůznější témata i pohybové aktivity a výlety do okolí. Přihlašování probíhá přes internet na adrese www.methodistfestival.eu/register2012. S při- hlašováním neotálejte. Pro přípravný tým je důležité v předstihu vědět, jaký bude celkový počet účastníků a jaké bude jejich věkové složení. Doporučuji přihlásit se nejpozději do 1. května. Po tomto datu bude účastnický poplatek navýšen o 20 €. Alena Šebková 1. 20. – 30. 6.: Senioři, Z. Eberle 2. 30. 6. – 7. 7.: Rodiny s dětmi, J. Červeňáková 3. 7. – 14. 7. : Duchovní obnova, J. Zajíc 4. 14. – 21. 7.: Mikulov, M. Kostka 5. 21. – 28. 7.: Mládež, M. Mrázek 6. 28. 7. – 4. 8.: Třeboň, R. Novák 7. 4. – 11. 8.: Dětský tábor, J. Zajíc 8. 11. – 18. 8.: Volný k pronajmutí ... 9. 18. – 25. 8.: Volný k pronajmutí ... 9. 25. 8. – 1. 9.: Volný k pronajmutí ... Přihlášky a více informací na www.umc.cz/poust Letní kurzy na Poušti 2012

41 misievesvětě Setkávání s křesťany z USA Jana Křížová

42 misievesvětě třebovali měnit. Diví se, že nepoužíváme při placení šeky, nýbrž platební karty a hoj- ně využíváme bezhotovostních bankovních převodů – to u nich doposud většina lidí nezná. Naopak my – možná pod vlivem filmů a se- riálů – máme za to, že v USA jsou všichni bohatí a žijí nemravným životem. Jistě, vyskytují se tam lháři, podvodníci a násil- níci jako u nás, ale celkově jejich společ- nost stále ještě ví, že se to nemá. Alkohol se prodává spíše ve zvláštních obchodech. V samoobsluze dostanete možná tak pivo. V zaměstnání se alkohol nepije, v restau- racích občas sklenička vína k večeři, všude se bez říkání servíruje voda z vodovodu s ledem. Na reklamách neuvidíte poloodha- lené slečny, které by se vám snažily prodat motorovou pilu nebo něco takového. Nepři- padá v úvahu, aby normální žena ze sebe nechala udělat spotřební zboží. Sex patří do soukromí. Filmy s erotickými záběry nejsou volně dostupné. Ani malé děti se neobjeví venku nahaté, třeba v létě u bazénu. Man- želský slib se bere vážně a rodinné svazky se pěstují. Na Den díkůvzdání cestují do- spělé děti dlouhé vzdálenosti, aby navštívily rodiče nebo sourozence. Rodina ve střední vrstvě si musí pečli- vě rozmyslet, kde získá peníze a za co je utratí. Největší položka bývá bydlení. Na pořízení domu (byt není o nic levnější) si vezmou půjčku, kterou pak celý život splá- cejí. Většinou se předpokládá, že děti budou studovat, alespoň bakalářské studium. Škol- né je tak vysoké, že si na to studenti nebo jejich rodiče berou půjčku. Téměř všechny ženy pracují, protože z jednoho platu se ne- dají půjčky zvládnout. Mateřská dovolená trvá šest týdnů. Pak se některé ženy vracejí do práce, protože kdyby to neudělaly, přišly by o místo. Pokud zůstanou doma a pečují o dítě, nemají nárok na žádný příspěvek od státu. Žijí z manželova platu nebo z úspor. To bylo několik postřehů, které si brzy uvě- domí každý, kdo se o život v USA zajímá. Další poznatky se týkají rozdílů ve způsobu myšlení, mluvení a jednání. Kdo jste se ně- kdy setkali se skupinou z USA, museli jste si všimnout, že jsou hluční, smějí se a hala- sí. Když se jich zeptáte, jak se mají, odpoví bez výjimky: „Výborně!“ Říct něco jiného je nemyslitelné. Člověk přece musí být pořád šťastný. Anebo se tak aspoň tvářit. Čech se tváří tiše a nenápadně. Na výše zmíněnou otázku musí říct: „Stojí to za...“ Aby mu sousedi nezáviděli. Američan se chce s každým kamarádit a každého objímat, Evropan je poněkud opatrný, až upjatý. Když se Čech na někoho usmívá a srdečně mu potřese rukou a při loučení slíbí, že bude psát e-maily, zname- ná to, že počítá s trvalejším přátelstvím. Když někdo z USA zdůrazňuje, že to setkání bylo skvělé, dojatě děkuje za pohostinnost a slibuje, že nikdy nezapomene, neznamená to vůbec nic, protože ten člověk pravděpo- dobně během hodiny pustí z hlavy, co bylo, a naváže „přátelství“ s dalšími, které potká. To někdy bývá zdrojem nedorozumění a zklamaných očekávání. Ovšem ještě větší zádrhele se projeví, když potřebujete zjistit, co se takovému hostu ze zámoří líbí, jaké má přání. Slušně vychova- ný host zkrátka nesmí hostitele zarmoutit. Vůbec nezáleží na tom, co je pravda. Jediné hledisko je být příjemný. A tak může host jíst celý týden polévky, které mu vůbec nechutnají, protože pořád říká, že jsou skvělé. Podle mých zkušeností nepomůže vysvětlovat, že chci slyšet pravdu. Přizná- vám se, že až při této poslední cestě do USA se mi dostala do ruky knížka o kulturních rozdílech mezi národy a v ní jsem objevila užitečnou radu. Jediný způsob, jak se dově- dět pravdu, spočívá v použití třetí osoby. Já poprosím Alenu, aby se zeptala, jestli Eva chce jet na výlet. Kdybych se zeptala já Evy přímo, ona by musela odpovědět, že ano, protože moji nabídku nemůže odmítnout. Nezáleží na tom, jestli je unavená, jestli na tom hradě už byla a dnes se jí tam vůbec nechce. Eva mi musí říct, že je nadšená a na výlet se těší. Když se jí ovšem zeptá Alena, to je jiná. „Evo, Jana by potřebovala vědět, jestli chceš jet odpoledne na výlet.“ Eva může Aleně říct, že ne, protože ji tím nezarmoutí, vždyť Aleně je to lhostejné, jestli Eva pojede na výlet nebo ne. To je složité, že? Já sice nechápu, proč už nevadí, že mě Eva zarmoutí zprostředko- vaně, ale hlavně že to funguje. Já v roli misijní koordinátorky teď po deseti letech trochu více rozumím některým situacím. Vedoucí týmu z USA jednou slíbil, že při- jedou do českého sboru ECM, a pak vůbec Loni na přelomu října a listopadu jsem strávila dva týdny v USA. Hlavním důvo- dem mé cesty byla konzultace „Východní Evropa a Balkán“. Koná se obvykle jednou za dva roky. Sejdou se při ní zástupci ze sedmi zemí Centrální konference střední a jižní Evropy se stovkou přátel z metodis- tických sborů v USA. (Z těch dvou označení pro tytéž evropské země lze usoudit, jak se pohled na zeměpis a dějepis ze středu Evro- py liší od pohledu z USA.) Tato konzultace byla už sedmá. Já jsem se ve funkci misijní koordinátorky zúčastnila všech. Koordiná- toři mají za úkol navazovat a podporovat vztahy mezi metodistickými sbory v Evro- pě a v USA. K mým milým povinnostem patří také návštěvy v partnerských sborech United Methodist Church. Má to svoje výhody. Když člověk přijede na konferen- ci, pozná jen schůzování a hotely. Když člověk přijede jako turista, pozná jen krásy přírody a města zvenčí. Když já přijedu jako host do sboru, bydlím u někoho doma, jdu s nimi do kostela, mluvím s lidmi ve třídách nedělních škol (pro dospělé i pro děti) a při domácích skupinkách, setkám se s nimi při jídle – zkrátka poznám aspoň trochu jejich běžný život. Hned při prvních cestách před dvanácti roky jsem si uvědomila, kolik máme my z obou stran oceánu zkreslených představ o těch na druhé straně. Když řeknete „Ame- rika“, myslíte automaticky USA? (V tom světadílu jsou i jiné země, třeba Kanada a Brazílie.) Občanům USA je jasné, že jsou ta nejvyspělejší civilizace na světě. Překva- puje je, že také jinde, i ve východní Evropě, lidé žijí v pohodlných domech a využívají příjemné vymoženosti techniky. V USA mají samozřejmě nejlepší auta. My jsme zaostalí, protože těch aut máme méně a nepoužíváme automatické převodovky v takové míře jako oni. Benzín tam mají stále ještě třikrát levnější než my. Jezdí auty a létají letadly – vzdálenosti v Severní Americe jsou opravdu velké. Pěšky nechodí, jedině snad v těch svých obrovských super- marketech. Nevěřili mi, když jsem říkala, že v našich domácnostech se rozšířily počítače a mobil- ní telefony dříve než v USA. Oni totiž měli tak dobrou pozemní síť a veřejné telefony dostupné pro každého, že to dlouho nepo-

43nepřijeli, protože se ten tým prostě nesešel. Všichni jsme jim měli za zlé, že to neřekli rovnou a včas. Vnímali jsme to jako podraz. Teď teprve chápu, co se stalo. Představitelé obou stran tu akci domlouvali mezi sebou. Je nemyslitelné, aby vedoucí týmu napsal rovnou do českého sboru, že nepřijedou. To by přece zarmoutilo. Těsně před termínem kohosi napadlo, že napsal mně coby koordi- nátorce – třetí osobě, abych to vyřídila. Za těch dvanáct let setkávání českých a amerických metodistů se ovšem stalo i leccos krásného. Z některých vztahů se vyvinulo opravdové přátelství i podle evropských měřítek. Mluvíme o partnerství sborů, ale ve skutečnosti to vytvářejí lidé ve sborech. Přijíždějí opakovaně a už se těší, že uvidí, jak děti zase za ten rok vyrostly, jak studenti angličtiny dělají pokroky, jak se ty trávníky od loňska pěkně zelenají a stromkům se daří. My jsme se od nich na- učili, jak být křesťanem přirozeně a nená- silně a co všechno může sbor dělat pro lidi v okolí. Oni se od nás naučili, kolik se toho dá udělat s omezenými finančními pro- středky a s několika nadšenými jednotlivci. Mimochodem, za těch zhruba dvanáct roků dostaly sbory v české oblasti ECM oficiální cestou z USA přibližně dvanáct milionů korun. Kdysi jsme od nich čekali hlavně dolary a možná povzbuzení, dnes vedle toho prožíváme radost z přátelství a propojení. Vždyť metodistická církev působí v mnoha koutech světa a my si můžeme ověřit, kolik toho máme společného a v čem se krás- ně lišíme. Ty vztahy přes oceán opravdu rozšiřují obzory a otevírají oči pro nové věci, takže se nemusíme bát „těch jiných“. Ano, jsou jiní. A to je dobře, ne? Na tomto místě chci zdůraznit, že to otevírání obzorů je záležitost obou stran. Křesťané v USA, a metodisté obzvlášť, jsou velkorysí a štěd- ří, rádi darují peníze na dobré účely. Jenže teprve ti, kdo se s námi setkali, si uvědomi- li, že můžou také něco přijímat oni od nás. A my jsme si uvědomili, že můžeme dávat. Opatrná až úzkostlivá uzavřenost za hrad- bami předsudků z obou stran se rozplývá a přichází vděčnost z volného prostranství, nové podněty, zkrátka ochutnávka Božího království. Když přijedou hosté k nám, chceme jim obvykle ukázat také nějaké pamětihodnosti a přírodní krásy. Když jsem já přijela na návštěvu do USA, bylo to podobné. Tak jsem za těch dvanáct roků viděla Dallas, te- xaské vyprahlé pláně, dálniční křižovatku, kde se silnice kříží v pěti úrovních (říkají tam tomu špagety), roviny v Illinois zarost- lé kukuřicí – opravdové prérie tam měli jen kousíček na ukázku, muzeum Abraha- ma Lincolna, Apalačské hory ve Virginii, kaktusy v Arizoně, pobřeží Tichého oceánu v Kalifornii a další místa. Turisté by určitě zavítali do národních parků a navštívili mnohé jiné atrakce, ale já jsem vděčná i za to, co mi hostitelé nabídli ve volnu mezi pracovními záležitostmi. Všechno je odevšad daleko, člověk stráví dlouhé hodiny v autě, takže má možnost klidně si popovídat s řidičem a vyptat se na spoustu zajímavých věcí. Při té poslední cestě loni na podzim jsem se třeba dově- děla, že kaktusy saguaro jsou v Arizoně chráněné. Však jim trvá sto let, než vyros- tou a mají ramena. Když si někdo koupí pozemek a na něm kaktus, který překáží, nesmí ho pokácet. Smí ho pouze přesadit. Existují firmy, které to dokážou, i když takový kaktus váží tunu. Jeden farář začal v autě sám od sebe mluvit o tom, jak se změnila společnost v USA. Ještě stále se považují za křesťanskou zemi, ale ve skutečnosti přibývá lidí, kteří v Boha nevěří, do kostela přestali chodit nebo tam chodí jenom za kulturním programem. Ten kolega dokonce řekl: „Nastává čas, kdy my se budeme učit od vás, jak oslovit nezna- bohy.“ Překvapilo mě to. Myslela jsem si, že vychází jenom ze situace v jeho městě. Jenže takto mluvil nezávisle na něm ještě další farář úplně jinde. Ptal se mě, co nabí- zíme lidem, kteří se tváří, že Krista Ježíše nepotřebují. Řekla jsem, že evangelium. Zní to samozřejmě, ale on posmutněl a pra- vil, že má potíže se zvěstováním evangelia lidem v kostele, natož pak jinde. Oni totiž přicházejí do kostela, aby slyšeli příjemné kázání, zazpívali si, potěšili se setkáním se známými a poskytli zábavu svým dětem. Jistě, evangelium je dobrá zpráva o blížícím se Božím království. Jenže si dělá na člově- ka nárok, mluví mu do svědomí, očekává, že se člověk odvrátí od nesmyslných bůžků a bude následovat Krista. Což většinou není pohodlné. Lidé to slyšet nechtějí. Takové kázání se jim nelíbí, tak jdou jinam, kde farář krásně mluví o tom, že Bůh nás mi- luje, což znamená, že je tu k dispozici, aby zařídil, co mu člověk předloží. Co s tím? Vyhovět lidem a snažit se je přilákat na to, co se jim líbí, nebo zůstat věrný ve službě Bohu? Setkávání křesťanů z různých koutů světa přináší podněty k přemýšlení. Metodistic- ká církev říká, že jejím posláním je „jít ke všem národům, získávat Kristu učedníky a proměňovat tak svět“. S tím můžeme snadno souhlasit. Jenže jak to udělat? Jakým způsobem lidi oslovit, co jim nabíd- nout, k čemu je pozvat? Před deseti lety jsem měla dojem, že v USA je každý křesťanem automaticky a ve sborech se zabývali tím, jak zajistit pěkné bohoslužby, dobrou nedělní školu (pro dospělé), zábavný program pro dorost a kvalitní mateřskou školku. Teď jsem se setkala s několika lidmi, které zajímá, co se káže a co je vlastně obsahem evangelia. Věříme doopravdy, že Bůh má moc měnit lidi? Ta otázka platí na obou stranách At- lantiku: Kážeme Krista ukřižovaného? Jana Křížová, farářka ECM Brno

44 glosa Francis Schaeffer 100.výročí narození foto:www.nowpublic.com/world/francis-schaeffer

45 glosa 30. ledna 2012 uplynulo sto let od naroze- ní amerického teologa, filosofa a apologety Francise Schaeffera. Tento myslitel patřil k předním osobnostem evangelikálního křesťanství. V osmnácti letech se stal křes- ťanem, vystudoval teologii a nějakou dobu byl presbyteriánským pastorem. V padesá- tých letech odešel do Švýcarska a působil jako nezávislý křesťanský filosof. Psal knihy, přednášel po celém světě, připravo- val televizní pořady. „Měli bychom si všimnout zajímavého znamení své doby: Jedinou povolenou absolutní hodnotou je absolutní popírání toho, že existuje nějaká absolutní hodnota či pravda.“ To je jedna z myšlenek muže, který oslovuje svými knihami čtenáře dodnes. V 70. a 80. letech minulého století byl označován za proroka a my dnes s údi- vem sledujeme, jak se jeho předpovědi důsledků rozpadu hodnotového systému Západu naplňují. Jednou z příčin sekularizace západní kultury bylo podle Schaeffera nepochopení toho, co je skutečné křesťanství založené na Bibli. David Novák z Evangelikálního teologického semináře v Praze vysvětluje: „Schaeffer obhajuje rozum a víra podle něj není něco, co jde proti rozumu, ale naopak by měla být s lidským rozumem v sou- ladu. Stát se křesťanem neznamená bez rozmyslu přitakat jakési výzvě nebo slepě skočit bezdůvodně do tmy a prostě jenom tak uvěřit. Znamená to naopak mít pro uvěření i náležitá racionální data.“ Z řady knih, které Schaeffer napsal, byla česky vydána jen jedna: Ten, který je skutečností . V ní se zabýval otázkami rela- tivismu, rozumu, teorie poznání a pravdy. Další Schaefferovy spisy jsou v českém překladu dostupné jen na internetu. Mnohé své myšlenky vtělil do televizních vzdělávacích pořadů, které lze zhlédnout třeba na YouTube. Jedním z projektů, které dodnes pokračují, je komunita L´Abri neboli Útočiště, kterou manželé Schaefferovi založili už v roce 1955 ve Švýcarsku. Začala skromně tak, že Schaefferovi otevřeli svůj dům pro všechny, kdo s nimi chtěli pobýt a diskutovat. Záhy to byly stovky lidí ročně. Komunita L’Abri dodnes působí v řadě zemí světa. V čem byla její jedinečnost, vysvětluje opět David Novák: „Schaeffer, a později samozřejmě i jeho spolupracovníci, vytvořili prostředí, kde bylo možné velmi vážně diskutovat o křes- ťanských otázkách a zároveň se takových diskusí nebát. Schaeffer v jednom ze svých děl napsal: ,Kdybych měl hodinu na to, abych diskutoval s nevěřícím, tak bych tři čtvrti hodiny naslouchal, co si myslí o křes- ťanství, a ve zbývajících patnácti minutách bych mu na tomto základě dal náležitou odpověď. Myslím si, že tohle výborně charakterizuje L’Abri, kde Schaeffer se svými spolupracovníky dokázali vnímat tep tehdejší kultury, uměli naslouchat otázkám nevěřících lidí nebo agnostiků a na tomto základě poskytovali adekvátní odpovědi.“ Po smrti Francise Schaeffera prohlásil ame- rický prezident Ronald Reagan: „O málo- kom se dá říci, že se jeho život dotkl mnoha ostatních a poznamenal je k lepšímu; o Dr. Francisi Schaefferovi se bude říkat, že jeho život poznamenal milióny duší a přivedl je k pravdě jejich Stvořitele.“ Já mohu jen do- dat, že k těm miliónům dotčených patřím. Petr Vaďura Článek je upravený příspěvek pro Křesťanský týdeník Českého rozhlasu 1 Radiožurnál.

46

47 diakonie Vyhlášení veřejné sbírky Od 1. 3. 2012 jsme otevřeli veřejnou sbírku na shromažďování peněz pro „podporu diakonických projektů farností, sborů, misijních stanic, středisek křesťanské pomoci a misijních středisek Evangelic- ké církve metodistické“. Proč veřejná sbírka? Tím, že sbíráme peníze od „předem neurčené- ho okruhu přispěvatelů“ a zároveň je to mimo „kostely, modlitebny a jiná místa určená k prová- dění náboženských úkonů, bohoslužeb a obřadů“ a peníze přijímáme i od nečlenů církve, naplňujeme charakter veřejné sbírky podle zákona. Mimo jiné to znamená, že musíme mít jasně definovaný účel, povinnost každoročně vyúčtovat sbírku a na režijní náklady použít maximálně 5 % sebraných prostředků. Povinnosti, které pro nás ze zákona vyplývají, jsou dobré. Máme zájem posilovat naši čitelnost a důvěryhodnost. Posilujeme tím kredit celé církve. Bonusem je možnost rozšířit způsoby, kterými můžeme sbírku plnit. Kromě klasického převodu na účet to je momentálně převod pomocí internetového platebního nástroje PaySec. Jakmile splníme podmínky, přidáme i možnost převodu platební bankovní kartou a pomocí DMS. Proč chceme podporovat i sbory? Diakonie ECM je zastřešující organizací pro stře- diska křesťanské pomoci a misijní střediska naší denominace. Diakonii jako takovou – tedy pomoc potřebným – vnímáme jako jeden ze základních projevů života církve. Rozhodně ne, jako činnost, kterou provádějí pouze střediska křesťanské pomoci. Chceme toto vědomí posilovat, proto je podpora otevřená pro jakékoliv diakonické projekty v rámci ECM. Bonusem pro sbory může být to, že o peníze je potřeba žádat formou jednoduché žá- dosti na základě sestaveného projektu. Na webo- vých stránkách (diakonie.umc.cz/smart-projekty) se zájemci dozvědí více. Jsou uvedeny i naše hodnoty, které jsou zároveň kritérii pro výběr projektů. Věříme, že tato forma plánování je jedním z dobrých způsobů plánování sborové práce a nutí přemýšlet správným způsobem – např. defino- vat jasný cíl, určit zodpovědné osoby, sestavit si rozpočet, průhledně o akci účtovat, definovat si, jak poznáme, že byl projekt úspěšný a naplnil naše očekávání atp. Žádosti jsou velmi jednoduché. Zvládne je (včetně sestavení projektu) napsat kaž- dý, kdo projeví zájem a ochotu naučit se něčemu novému, pokud bude třeba. Vítězné projekty budou postupně plnit „studnici“ dobré praxe. Bude možné se inspirovat z úspěšných projektů. To bude dalším plusem pro celou církev. Nechceme si držet dobré myšlenky pod pokličkou. Jak se mohu připojit? Veřejná sbírka je primárně cílena na členy Evange- lické církve metodistické. Zároveň může být nabíd- kou pro naše příznivce, účastníky různých akcí pro veřejnost atp. Je kolem nás mnoho lidí, kteří chtějí podpořit dobrou věc a hledají k tomu vhodnou příležitost. Pokud jim nabídneme naši veřejnou sbírku, nabízíme jim dobrou věc. Nepřicházíme s „prosíkem“, ale s nabídkou. Nyní jsem na počátku. Celý projekt startujeme. Jak se bude plnit studnice v minulosti podpořených projektů, budeme postupně čitelnější a zřetelnější pro další dárce. Aby se projekt mohl rozjet, roz- hodli jsme s řediteli středisek, že letošní velikonoč- ní sbírku určenou pro Diakonii ECM převedeme na veřejnou sbírku. Díky tomu už letos vybereme a podpoříme první projekty. Připojte se. Akce 10 x 11 x 12 x 30 Pokud najdeme deset sborů, kde jedenáct lidí od- loží stranou a pošle každý měsíc třicet korun (což je zhruba jedna koruna denně), rozdělíme příští rok téměř čtyřicet tisíc korun na diakonické projekty církve. To je částka, která bude vidět. Klub přátel diakonie Ten, kdo v daném roce do veřejné sbírky na pod- poru diakonických projektů přispěje částkou 720 Kč (což je dvě koruny denně) a více, a jeho platbu bude možné identifikovat jménem a adresou, se automaticky pro daný rok stane členem Klubu přátel diakonie. Zařadí se tím do dobré společnosti a informace o vítězném projektu (projektech) a vyúčtování dostane v tištěné podobě. Kontaktní údaje Transparentní účet veřejné sbírky je veden u Fio banky pod číslem 2000202197/2010. Pohyby na účtu můžete sledovat na webových stránkách (vyhledejte si číslo účtu nebo majitele – tj. Diakonii ECM – v seznamu transparentních účtů Fio banky). Tlačítko k okamžité platbě pomocí platebního internetového nástroje PaySec najdete na webo- vých stránkách Diakonie ECM a postupně i na dalších místech. Děkuji za vaši vstřícnost a těším se na další spolupráci. Ctirad Hrubý, ředitel Diakonie ECM Diakonie 2012 Ctirad Hrubý

48 diakonie Motto: Roztanči v sobě oheň, ať můžeš svítit ostatním. Taneční skupina Paprsek existuje již více než 15 let. Dnes zde ve čtyřech věkových kategoriích tančí přes 70 členů. Z Plzně se Paprsek na čas rozšířil i do Prahy a již několik let funguje v Jihlavě. Na 26. května letošního roku připravujeme taneční před- stavení všech věkových kategorií v plzeň- ském divadle Alfa. To je, myslím, vhodná příležitost zavzpomínat, jak Paprsek jako křesťanská taneční skupina v Plzni vznikl. S nápadem založit taneční skupinu, která by prostřednictvím tance vyprávěla lidem o Bohu, přišly Petra Edelmanová a Jana Špalková. V listopadu 1996 se konal první trénink, na kterém si malé tanečnice vy- zkoušely své první taneční krůčky. Některé z nich zůstaly v Paprsku dodnes. Paprsku v začátcích pomohla také Jitka Wittnero- vá, tehdy Haiflerová, která v té době vedla dívčí klub na Doubravce, a většina členek klubu chodila alespoň nějakou dobu také do Paprsku. Petra a Jana předávaly svým svěřenkyním taneční dovednosti, které samy získaly pře- devším v taneční skupině Storm. V únoru 1999 měl Paprsek na dětském shromáždění v Maranatě své první vystoupení pod ná- zvem Proměna. V té době se však Paprsek ještě vůbec nejmenoval Paprsek. Své jméno dostal až během podzimu 1999. Po mnoha návrzích, diskuzích a nakonec hlasování Taneční skupin Paprsek Alena Šebková a Eva Barnášová Klub přátel Diakonie Daruj dvě koruny denně pro Diakonii ECM / 2012 Obnovujeme tradici a otevíráme pro jednot- livce z církve i mimo ni možnost pravidel- ně podporovat diakonickou práci církve. K tomu jsme zřídili veřejnou sbírku, jejíž výtěžek bude od roku 2013 sloužit k podpo- ře diakonických projektů (viz výše). Členem klubu se stane každý, kdo v prů- běhu roku daruje 720 Kč a více do veřejné sbírky na účet č. 2000202197/2010. Ctirad Hrubý

49 Paprsek vyhrál právě tento název, který dobře vystihuje, co je naším cílem. V roce 2000/2001 se Paprsek potýkal s nou- zí o vedoucí, protože Petra i Jana očekávaly přírůstek do rodiny. Vyslyšenou modlitbou byla Veronika Janochová, která přišla jako nová vedoucí a momentálně se věnuje tanečnicím v Jihlavě. V následujícím roce začal Paprsek spolupracovat s Ditou Abra- hamovou, která v té době aktivně působila v tanečním studiu Storm, postupně se pak ujala vedení celé skupiny Paprsek. Asi před 6 lety se Paprsek rozšířil o mladší věkové kategorie. V nejmladší skupině D máme tanečnice již od tří let. Během své patnáctileté existence vystupo- val Paprsek při různých příležitostech – v plzeňských sborech ECM Lochotín, ECM Maranatha, KS, na evangelizačních akcích, na plesech různých plzeňských firem, na maturitních plesech. Již potřetí jsme tancem doprovodily půlnoční bohoslužbu v ECM Maranatha. Dále se podílel na pro- gramu pro Noc kostelů, na letní biblické škole v Plzni i Jihlavě a na konferencích UNIT, které jsou v Plzni každoročně po- řádány. Navázal také spolupráci s taneč- ními skupinami Storm a Smog. Paprsek v Plzni pravidelně pořádá i své vlastní akce – maškarní, mikulášské a jiné akce pro děti a taneční workshopy. V roce 2008 se konalo naše první samostatné celovečer- ní představení pod názvem Doteky nebes ve velkém sále Domu dětí v Pallově ulici. Letos bychom na to rády navázaly předsta- vením v divadle Alfa. Na našich stránkách www.talentarium.cz/ paprsek si můžete prohlédnout fotografie a videa z akcí a vystoupení. Najdete zde také přehled akcí, které Paprsek na násle- dující období připravuje. Za paprskový tým Alena Šebková a Eva Barnášová na

Rozhovor sNeznám ým Petr Vaďura 50

rubrika Našeho dnešního hosta nacházíme uprostřed oslav vítězství nad nepřítelem, který hrozil, že zničí celou zemi. Jenže vy jste ve smutku. Proč? Nemohu se radovat. Ano, Hospodin nás vysvobodil před nepřítelem, ale za jakou cenu? Ale vždyť to bylo skvělé vítězství! Pobili jste sto tisíc pěšáků nepoměrně menším počtem vojáků! Navíc jste dobyli Afek a zajali krále, který vás chtěl zničit… …a kterého měl náš král zabít jako klatého a ne s ním uzavírat smlouvu! To není důvod k oslavě, ale k žalu. A ví to král, že udělal chybu? Chybu? To není chyba, to je rouhání! Však jsem mu to také řekl. Vy jste mluvil s králem? Ano, poslal mě za ním Hospodin, jenže kvů- li tomu musel zemřít můj blízký přítel. Jak to? Hospodin chtěl, abych králi předvedl, čeho se dopustil. A tak mi přikázal, abych řekl svému druhovi: „Zbij mě!“ Pak jsem měl jít zbědovaný za králem a vyřídit mu poselství. Jenže můj přítel mě odmítl zbít – prostě to nedokázal. A já jsem mu musel vyřídit slovo soudu, že ho kvůli tomu zadáví lev. Proč ho měl zadávit lev? Protože se vzepřel Hospodinovu příkazu. My jsme proroci a musíme poslouchat Hospodina. A zadávil ho? Ano, ještě toho dne. Netušil jsem, že to tak dopadne, byl bych řekl někomu jinému, aby mě zbil. Reportér: A přesto jste pak šel ke králi? Neznámý: Jistě, měl jsem úkol a musel jsem ho splnit, jinak by Hospodin poslal lva i na mě. Zbil mě jiný z prorockých žáků, takový nepříjemný člověk, který mě nemá rád. Udělal to tak důkladně, že jsem byl celý od krve. Pak jsem si dal na oči pásku a postavil jsem se na cestu, kudy měl král projíždět. Když jel okolo, vykřikl jsem na něho, aby se zastavil. Král se skutečně zastavil a já jsem mu vyprávěl, že jsem byl ve válce, kde jsem měl hlídat zajatce. Ručil jsem za něj ži- votem nebo talentem stříbra. Jenže se stalo, že mi zajatec utekl. Zeptal jsem se krále, co tedy mám dělat. A co vám odpověděl? Že jsem si nad sebou vynesl rozsudek sám – samozřejmě musím buď zaplatit tu astronomickou částku, kterou nemám, nebo zemřít. Ale to bylo asi správné rozhodnutí, ne? Jistě, jenže ten příběh byl samozřejmě smy- šlený. On se totiž netýkal mě, ale samotné- ho krále. Vždyť jemu Hospodin svěřil toho nejvýznamnějšího zajatce – nepřátelského krále – a on ho nechal uniknout! A pochopil král, že je to o něm? Ano, ale až když jsem se mu dal poznat. Sundal jsem si pásku z očí a řekl jsem mu, že musí zemřít, protože propustil muže propadlého klatbě. A takový člověk patří Hospodinu, to nesmí nikdo zpochybňovat. Ani král. Co vám král na to řekl? Nic, protože to je zbabělec. Jen se hrozně rozhněval, to bylo vidět. Zrudl a okamžitě tryskem odjel do Samaří. Součástí proroc- kého výroku však nebylo jen to, že musí dát svůj život za život propuštěného krále, ale také to, že musí dát svůj lid za Aramejce. A tak když tady vidím ty oslavy vítězství, říkám si, jak dlouho se takto budou ti lidé radovat? Vždyť to je tanec nad propastí, do které všichni dříve nebo později spadneme. A nedá se s tím něco dělat? Hospodin se smilovává, ale to by všich- ni museli činit pokání, museli by zničit všechny modly, které jsou rozesety po celé zemi. A museli by začít brát Hospodina vážně. Jenže na to tento lid není zvyklý. Oni si myslí, že je všechno v pořádku. Vražedné sucho, které nás čtyři roky hubilo, je pryč, země prosperuje. Všichni chodí řádně do svatyně v Bét-elu, a že k tomu ještě uctívají Baala, to nikomu nepřijde divné. Ne, mys- lím, že tohle se změnit nedá. Děkuji za rozhovor. Odpověď na otázku: Kdo je Neznámý? zasílejte prostřednictvím SMS zprávn na číslo 731 085 205. Ze čtenářů, kteří odpoví správně, vylosujeme opět jednoho, který od nás obdrží knihu. Petr Vaďura 51

52 rubrika Slovo a život, ročník XXIX Vydává Rada oblasti Evangelické církve metodistické v ČR Časopis vychází čtyřikrát do roka. Adresa redakce: Slovo a život, Ječná 19, 120 00 Praha 2 Telefon: +420 224 919 608 e-mail: office.umc.cz@gmail.com Redakční rada: Petr Procházka, Petr Vaďura, Gabriela Selingerová, Pavel Kuchynka, David Chlupáček Filip Jandovský, Miloslav Čech, Alena Šebková, Michael Kříž, Ralf Mošt Předplatné v České republice: na celý rok 180 Kč + poštovné 72 Kč, u hromadných objednávek se poštovné neplatí; cena jednotlivého čísla je 45 Kč + poštovné 18 Kč Předplatné do zahraničí: na celý rok 7,00 € + poštovné 2,40 €; cena jednotlivého čísla 1,75 € + poštovné 0,60 € Platby a dobrovolné příspěvky: 7373737373/2700, var. s. 252 (číslo účtu) Předplatné na další období končí jen písemným či telefonickým odhlášením v redakci. Téma příštího čísla: Být jak Bůh Články k tématu příštího čísla i další příspěvky zasílejte do 27. května 2012 na adresu redakce. Za obsah článků odpovídají jejich autoři. Uveřejněné články se nemusejí obsahově shodovat s názorem redakce. design:soflyartcrew/www.sofly.cz