Tokijský Ghúl: Dny
Tokijský Ghúl: Dny
http://www.floowie.com/cs/cti/tokijsky-ghul-dny/1
http://www.floowie.com/cs/cti/tokijsky-ghul-dny/2
http://www.floowie.com/cs/cti/tokijsky-ghul-dny/3
http://www.floowie.com/cs/cti/tokijsky-ghul-dny/4
http://www.floowie.com/cs/cti/tokijsky-ghul-dny/5
http://www.floowie.com/cs/cti/tokijsky-ghul-dny/6
http://www.floowie.com/cs/cti/tokijsky-ghul-dny/T o k i j s k ý G h ú l
t o k i j s k ý g h ú l
t o k i j s k ý g h ú l
T o k i j s k ý G h ú l
http://www.floowie.com/cs/cti/tokijsky-ghul-dny/vystupující postavy:
Ken
Kaneki
Obyčejný
kluk, který má
rád knížky.
Vinou
transplantace
se z něj stal
poloviční
ghúl. Nyní se
snaží vymyslet,
jak zařídit,
aby lidé
a ghúlové
dokázali žít
v míru.
Hide
Nagačika
Kanekiho
nejlepší
kamarád.
Je náram-
ně zvěda-
vý a velmi
intuitivní.
Kijama
Člen
Spolku
pro
okultní
záležitosti.
Hube-
ňour.
Sankó
Členka
Spolku
pro
okultní
záležitosti.
Nemluv-
ná holka.
Kain
Zajímá se
o okultní
záležitosti,
spolu-
pracuje
s Kijamou
a Sankó.
Joriko
Kosaka
Tóčina
nesmělá
spolužačka.
Ráda pro
Tóku vaří.
G h ú l
Tóka
Kirišima
Divoká
a zároveň
něžná ghúlí
dívka. Má
mladšího
bratra.
T o k i j s k ý
http://www.floowie.com/cs/cti/tokijsky-ghul-dny/Majuhara
Spolužačka
Tóky
a Joriko,
která šéfuje
partě holek.
Šú
Cukijama
Ghúl zvaný
Labužník,
pro kterého
se jídlo
stalo
podivnou
posedlostí.
Čie
Hori
Cukijamova
spolužačka
na střední
škole.
Fotografka
drobné
postavy,
kterou
Cukijama
přirovnává
ke křečkovi.
Momoči
Ikuma
Ghúl, který se
přistěhoval
do Tokia,
aby se stal
muzikantem.
Žije ve dvacá-
tém okrsku
a odmítá
se stýkat
s ostatními
ghúly.
Hinami
Fueguči.
Osiřelá
ghúlí dívka,
která bydlí
u Tóky.
Stejně jako
Kaneki zbož-
ňuje romány
spisovatelky
Sen Taka-
cuki.
Kazuo
Jošida
Ghúl
zaměstnaný
ve fitku.
Poměrně
dost
smůlovatý.
Kazuo
Jošida
G h ú l
T o k i j s k ý
http://www.floowie.com/cs/cti/tokijsky-ghul-dny/# 0 0 1
# 0 0 2
# 0 0 3
# 0 0 4
# 0 0 5
# ? ? ?
Fotografie
SVAČINA
BIBLE
V TOKIU
ZÁLOŽKA
JOŠIDA
9 59 113 161 201 243
T o k i j s k ý G h ú l
O B S A H
http://www.floowie.com/cs/cti/tokijsky-ghul-dny/# 0 0 1
BIBLE
T o k i j s k ý G h ú l
http://www.floowie.com/cs/cti/tokijsky-ghul-dny/12
http://www.floowie.com/cs/cti/tokijsky-ghul-dny/# 0 0 1 [ bible ]
1
S člověkem, kterýmu se při pohledu na tenhle hambáč
okamžitě nezačnou sbíhat sliny, nejspíš něco nebude
v pořádku.
Americká restaurace „Big Girl“ je proslulá svýma stej-
kama, ale mně tu nejvíc chutná jejich suprovej hambáč.
Je to pořádná porce, která rozhodně nedělá ostudu zemi
svýho původu, kde toho běžně spořádají víc, než se jim
vejde do žaludku. A rozhodně nechutná zle. Maso syčí
na rozpáleném talíři a závan pikantní vůně mě zasáhne
až do žaludku. Zakrojím a zevnitř se vyřine šťáva. Ta se
pak na horkým povrchu talíře ohřeje a její bohatá vůně
mi stoupá přímo do nosu.
V týhle restauraci mají jenom pěkný servírky. Hbitě
pobíhají kolem, s veselým úsměvem přijímají objednáv-
ky a nosí lidem jídlo. Krása je nejspíš požadavek u přijí-
macího pohovoru. Vždyť je tu to samá rozkošná holka!
A ty upnutý uniformy to jen podtrhujou. Svůdný, a při-
tom hygienický.
http://www.floowie.com/cs/cti/tokijsky-ghul-dny/„Jé…“
Vykloním se ze židle, abych měl lepší výhled na pozadí
servírky, která právě míjí náš stůl. Kraťoučká sukně se za-
vlní a mně se naskytne neodolatelnej pohled na pěkně
udělaný stehýnka, do kterých se lehce zařezávají černý
nadkolenky. Taková nádhera!
Složím bradu do dlaně, nacpu si do pusy kus hambáče
a v duchu si říkám, že přesně s takovou holkou bych si
přál chodit. Chuť se s každým soustem prohlubuje, a i když
jsem z tý holky u vytržení, začínám se pomalu vracet do
reality. To je dobrota! Samým blahem si povzdechnu.
Tohle místo je prostě jako sen, dočista jako… no, tam-
to… jak jen se to… jak se tomu říká?
„Ach jo, nemůžu si vzpomenout!“
Mimovolně se oběma rukama chytím za hlavu. Oka-
mžitě tak přitáhnu pohledy ostatních zákazníků a do-
konce i tý servírky, kterou jsem si předtím s takovým
nadšením prohlížel. Jenže to je mi teď šumák. Kdykoliv
jsem tady, tak to jméno padne a mně se vždycky líbí, jak
zní. Tak proč si teď nemůžu vzpomenout?
„C-co se děje, Hide?“ ozve se ustaraným tónem chla-
pec sedící naproti a zvuk jeho hlasu mě – to jako Hideho
Nagačiku – přivede zpátky do přítomnosti.
„Hele, Kaneki, jak se to jmenuje? Víš co, přece tamto.
Tamto! Tamto!“
014
http://www.floowie.com/cs/cti/tokijsky-ghul-dny/# 0 0 1 [ bible ]
Při pohledu na můj divoce šermující ukazováček se
Ken Kaneki zatvářil poněkud zahanbeně a položil jídel-
ní hůlky na stůl. „Cože?“
„Vždyť víš, tamto, jak o tom vždycky mluvíš. Že je to
tady naše země zaslíbená, ‚Anán‘ nebo ‚Konan‘ nebo jak,
prostě to místo, kde rostou všechny ty kytky, ta ‚Šmoula-
la‘ nebo tak něco.“
Kanekimu se na mě nevěřícně zadíval. Teatrálně si za-
ložil ruce na prsou a upřel na mě krutopřísnej pohled.
„Země zaslíbená je ‚Kanaán‘ a tím místem proslulým
rozličnou květenou jistě myslíš ‚Šambalu‘.“
„To je vono!“
Zabodl jsem mu ukazováček přímo doprostřed čela.
Kaneki se instinktivně odtáhl a spustil ruce, ale ohrome-
ný výraz si zachoval. „Fakticky by sis měl sem tam něco
přečíst, Hide,“ zabrblal. „Kanaán je země blahobytu, kte-
rou bůh přislíbil Abrahámovi a jeho potomkům. A Šam-
bala je zase ráj, kde žijí nesmrtelní mniši poustevníci. Ne-
chápu, jak do toho můžeš plést Šmouly…“
„Jo, fajn, to stačí. Hotovej uspávač hadů. Je to tak, mys-
lel jsem Kanaán a Šambalu. Teď už si to zapamatuju.“
Kaneki se mrzutě chopil odložených hůlek. „Zapome-
neš, a pěkně rychle.“
Kamarádíme spolu už od základní školy. Teď oba stu-
dujeme na univerzitě Kamii, i když teda ne stejný obo-
http://www.floowie.com/cs/cti/tokijsky-ghul-dny/ry. Kaneki je střední postavy a působí všedním dojmem.
Přesně ten typ, co hodně čte a ve třídě nemá moc ka-
marádů. Já to mám přesně opačně – chvíli neposedím
a přátele si dělám snadno.
„Ale no tak, vždyť je to jedno, ne?“ Přemítání nad tím,
jak jsme každý jiný, mě nezabavilo nadlouho – mou po-
zornost už zase upoutala kolemjdoucí servírka.
„Až si jednou najdu holku, tak ji sem rozhodně vezmu.“
„A nebude to trochu divné?“ podotkl Kaneki a zavdal
si pořádně rýže, zatímco já nespouštěl oči ze servírky.
Ta poznámka byla případná. Místní zákazníci totiž byli
skoro samí muži.
„Hele, o takový ty hipsterský kavárny nebo nóbl re-
staurace, kam bez holky nemůžeš, nemám zájem. Mně
se prostě líbí představa, že svoji holku vezmu na místo,
kde to mám rád, a dáme si tam společně do nosu.“
„To je fakt.“ S tím Kaneki v zásadě souhlasil. Vzápětí se
však zatvářil, jako by ho něco napadlo, chopil se jídelní-
ho lístku a natočil ho směrem ke mně.
„Hide… mají tu těstoviny.“
„No a?“
„Holky přece takový věci jedí. Salát a těstoviny.“
V tuh chvíli mě znovu napadlo, že jsme opravdu každý
jiný. Kanekiho to čtení dočista zblblo. A pokud můžu
soudit, zřejmě je i daleko větší snílek než já.
016
http://www.floowie.com/cs/cti/tokijsky-ghul-dny/# 0 0 1 [ bible ]
„Tak to je fajn, ne! Ona si dá špagety s ragú a já jí řek-
nu ‚Dej mi ochutnat!‘ A ona se jako bude trochu vztekat,
ale pak mi tak nějak pěkně řekne ‚Co mám s tebou dě-
lat!‘ a rozdělí se se mnou!“
Kaneki se na tu scénu upjal zřejmě ještě víc než já
a zamyšleně přitom poklepával prstem o obrázek špaget
na jídelním lístku. „Jo, to bude fajn,“ zamumlal.
„To bych řek!“
Naklonil jsem se a plácl Kanekiho do ramene. Ten bo-
lestně vyjekl, ale pak se zasmál a vrátil jídelní lístek na mís-
to. Klopil přitom oči potěšením nad dalšími představami,
které si v duchu čaroval. Ani já neodolal a zkusil jsem si
tu neznámou dívku představit. Sám sebe jsem se přitom
v duchu ptal, jakou krasavici se mi asi podaří ulovit.
„Hele, ghúlové už si zase vyskakujou.“
„Ty vole, zajímalo by mě, co s tím ti borci z ÚPG hodlaj
dělat.“
Ta slova nás oba vytrhla ze snění a přivedla zpět do
drsný reality. Otočili jsme se po hlasech. Patřily dvěma
zhruba stejně starým klukům, kteří si u nedalekého sto-
lu pochutnávali na hamburgerech.
„Tak ghúlové…“ zamumlal Kaneki jakoby ztracen
v myšlenkách. Přiložil jsem svůj stydnoucí hamburger
k horkýmu kameni na přihřívání masa a s vážnou tváří
pravil:
http://www.floowie.com/cs/cti/tokijsky-ghul-dny/„Klidně bych chodil i s ghúlí holkou, kdyby byla pěk-
ná.“
Kaneki se nahlas rozesmál. „Hide… to už je fakticky
zoufalství. Nemůžeš to vzdávat, na to ještě nemáš věk.“
„Jenže já už to dlouho nevydržím… fakticky chci hol-
ku!“
Nato jsme se oba opět zasnili. Potom jsme se dali do
zbytků jídla a probírali přitom svoje představy ideální
přítelkyně.
Ghúlové. Bytosti živící se lidmi.
Slýchal jsem o nich často, ale doopravdy jsem nikdy
žádnýho na vlastní oči nespatřil. Všichni se jich obávají,
ale protože ghúlové útočí nepředvídatelně, nikdo si ten
strach příliš nepřipouští – jen si jsme vědomi jakéhosi
nebezpečí, podobně jako když člověk ví, že se mu může
přihodit nějaká nehoda.
„Hele, Kaneki, na takový sousto špaget je potřeba po-
řádně otevřít pusu, aby se člověk nepokecal, co?“
„Myslím, že je to v pohodě. Někdy bych se tím od ně-
jaké holky rád nechal nakrmit.“
Budeme si s Rize navzájem doporučovat knížky!
Moc dobře si ten den pamatuju Kaneki byl radostí bez
sebe a všechno mi vykecal. Požádal totiž Rize Kamiširo –
holku, která se mu děsně líbila – aby s ním šla na rande
018
http://www.floowie.com/cs/cti/tokijsky-ghul-dny/# 0 0 1 [ bible ]
do knihkupectví. A předtím se plánovali sejít v kavárně
jménem Anteiku. Kaneki mě tam vzal, abych se mohl na
Rize podívat.
Měla lesklý černé vlasy po ramena a brýle a působila
fakt inteligentně. Na první pohled vypadala trochu oby-
čejně, ale já měl neodbytnej pocit, že s trochou výrazněj-
šího nalíčení by se proměnila v náramnou kost.
Kanekimu jsem ovšem rovnou řekl, ať to vzdá. Zdálo
se, že i on si uvědomuje, že na takovou dívku nemá. Ale
stejně se rozhodl, že na to rande půjde.
A tak jsem mu popřál, ať se dobře baví – a rozloučili
jsme se.
Čekal jsem, že mi pak Kaneki podá podrobný hlášení,
jak si rande užil, ale místo toho se mi doneslo, že měl
můj kamarád nehodu. Totiž že na něj na staveništi spadl
ocelový trám a Kaneki to schytal tak vážně, že musel pod-
stoupit transplantaci. Orgány, který dostal, prý pocháze-
ly od Rize. Ta na místě zahynula. Kaneki jako zázrakem
přežil. Jenže od toho dne se v mnoha ohledech změnil.
Například takhle.
Když ho konečně propustili z nemocnice, pozval jsem
ho do Big Girl, abychom to spolu oslavili. Jenže stačilo
sousto toho jeho kdysi milovanýho hamburgeru a Kane-
ki se samým odporem pozvracel.
http://www.floowie.com/cs/cti/tokijsky-ghul-dny/