TravelFocus-03-2012

získejte v soutěži průvodce Jordánskem ZDARMA III[2012] 59Kč/2,62€ Filipíny život v zelených odstínech Indie svět v malém Turecko božské terasy Mexiko pochoutka bohů Grónsko ostrov věčného ledu Kyrgyzstán divočina jak má být na hranicích islámuSýrie, Jordánsko, Írán

Vídeňské letiště vám díky více než 160 non-stop destinacím nabízí to nejlepší spojení nejen do střední a východní Evropy, ale i do celého světa. Jsme perfektně vybaveni pro vaši služební cestu: Wi-fi zdarma, 2000 zásuvek pro nabíjení, kavárny přímo u odbavení a pohodlné boxy, ve kterých si v klidu můžete připravit poslední detaily svých schůzek. www.viennaairport.com Moje nová oblíbená kancelář. Ideální místo, kde dosáhnu svých cílů.

III[2012] obsah 2630 3416 68 56 stopy: [04 travelmix: užitečné informace] [12 rozhovor: Lucie Radová – pocestovní úvahy] [16 Sýrie: taková bývala Sýrie] [20 Írán: stopem přes poušť] [22 Mexiko: pochoutka bohů] [26 Sýrie: Palmýra - život na křižovatce] [28 Turecko: božské terasy] [30 Grónsko: ostrov věčného ledu] míle: [34 focus S. Zely: Indie: svět v malém] [46 deník: Jordánsko – Jerash Pompeje východu] [50 Jordánsko: ze života starověké decapole] [56 Kyrgyzstán: divočina jak má být] [62 Izrael: bouřlivé výšiny] [68 Filipíny: život v odstínech zelené] [76 Írán: města v poušti Kaluts] pozvánka: [62 Izrael: bouřlivé výšiny] Kdo se trochu vyzná v anglické literatuře, zná dílo EmilyBrontëové, které bylo do češtiny přeložené jako „Na Větrné hůrce“. Na Slovensku vyšlo toto dílo s názvem Búrlivé výšiny a jako přívlastek se tento knižní název velmi dobře hodí i pro ty výšiny, které se rozpínají mezi Galilejským jezerem a horou Hermou. Ty bouřlivé Golanské výšiny.. téma čísla: [na hranicích islámu: Sýrie, Írán, Jordánsko]

„Krachla nám jedna akce v cizině a tak uvažujeme o puťáku po Česku. Nemáš s tím nějakou zkušenost?“ zeptali se mě manželé Páleníčkovi, které znáte z mnoha zahraničních reportáží nejen z Travelfocusu. Patří mezi těch několik málo skuteč- ných cestovatelů hodných toho jména. Naprostá většina českých „cestovatelů“ totiž jen jezdí na sice atypické, ale přece jen pouhopouhé dovolené. A to včetně autora tohoto textu. V odpověď na jejich dotaz zazněl z mé strany chvalozpěv na prostupnost české krajiny, která je na rozdíl od britské či australské zatím pořád ještě velmi neoplocená, s hospodou na každém rohu, člověk se domluví a pivo se na rozdíl odAmeriky nemusí pokrytecky pít schované v hnědém pytlíku. „Zamlada“ jsem se toulal po Československu, neb jinde se z geopolitických důvodů moc nesmělo a s československou krajinou mám obrovské zkušenosti. Po otevření hranic jsem často říkal, že Česko si nechám na důchod. Do něj mi sice ještě chybí slušná řádka let (a s rychlostí a zmatečností důchodové reformy se stává záležitostí poněkud nevyzpytatelnou), ale přesto se začínám k české krajině vracet. Po island- ských sopkách, mexických pyramidách či bangladéšských čajových plantážích je dobré navštívit lužní lesy na soutoku Dyje a Moravy, horské louky Krkonoš či skalní města Labských pískovců. Zdalipak není čas vyrazit místo hledání lezců v thajských mangrovech či solifug v íránských polopouštích za olšovými háji v okolí Sušice, které tam zůstaly jako nevytěžená vzpomínka na kdysi slavný sirkařský průmysl? Čím dál více si všímám starých rozcestníků, smírčích křížů, opuštěných les- ních cest a zarůstajících hald indikující dávná důlní díla. A s údivem zjišťuji, že o „své“krajině toho vlastně vím strašně málo. Přeji vám zvědavější pohled na krajinu vám blízkou. V úctěTopi Pigula, šéfredaktor [čtyři jordánsko za správnou odpověď] [travelfocus] Leonardo, spol. s r. o. Jeseniova 56d, 130 00 Praha 3 tel.: 271 771 416 www.travelfocus.cz [ředitel] Ing. Martin Korejtko korejtko@leonardo.cz [šéfredaktor] Topi Pigula pigula.travelfocus@seznam.cz [manažer obchodu] Pavel Šimáček pa.simacek@gmail.com [redakce] Mgr. Jaroslava Miřátská [foto na obálce] Javarman, Dreamstime.com [spolupracovníci] Adamů Tomáš Hupka Peter Kott Ondřej Kubuš Tomáš Miklín Jan Roudniská Katka Svitáková Vladimíra Zela Stanislav [výroba] Grafický ateliér Leonardo Michal Holík [travelfocus vydává] Leonardo, spol. s r. o., www.leonardo.cz [vychází 4x ročně] Cena výtisku 59 Kč (2,62 €) [předplatné] ČR: Send Předplatné, spol. s r. o., www.send.cz SR: Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a. s. 00421 2 444 588 21 predplatne@abompkapa.sk Registrační číslo MK ČR: E 14810 ISSN: 1801-1993 [distribuce] PNS a. s., Mediaprint Kapa, soukromí distributoři v ČR a na Slovensku soutěž [(ne)daleký editorial Jordánsko - lákavá exotická lokalita, která byla ještě před nemnoha lety pro českého turistu jenom smutným neuskutečnitelným snem. Průvodce Jordánskem určitě pomůže individuálním cestovatelům, kteří se pouštějí do dobrodružství na vlastní pěst. To v praxi znamená znát alespoň zhruba arabskou mentalitu a pravidla chování v muslimské komunitě.Obyvatelstvo Jordánska totiž tvoří z 98%Arabové a přes 80% jsou sunnitští muslimové. V přehledných kapitolách, rozdělených podle oblastí, najdou cestovatelé neocenitelné praktické informace o ubytování, stravování či dopravě, ale také kontakty na informační turistické kanceláře, eventuálně na ambasá- dy. Nechybí slovníček arabských výrazů a řada podrobných map. K návštěvě Jordánska určitě přispěje i fakt, že 7. 7. 2007 byla mezi nových Sedm divů světa přijata i Petra, starověké jordánské město vytesané ve skále. Petra je snad nejznámější jordánskou památkou. Co její název znamená? (odpověď vyplňte do formuláře na www.travelfocus.cz) Výherci z minulého čísla: Zdeněk Janeček z Plzně, Olga Záveská z Červeného Kostelce,Václav Škarpich zeVsetína

5

[šest [200 let od borodina neandrtálci a léčivky] [opice s pršákem Jako vědecký důkaz lze použít občas naprosto neuvěři- telné věci. Třeba zubní plak půl milionu let starý. K čemu je to dobré? U neandrtálců, stejně jako u nás plak prozradí, co jsme měli v ústech. Studie v časopise Naturwissenschaften tvrdí, že neandrtálci znali léčivé rostliny a dokázali je použít.V jejich 50 000 let starém zubním plaku byly krom ořechů a trávy nalezeny i stopy hořkých bylin, jakým je například řebříček. U něj se dá reálně předpokládat, že pro svou nepříjemnou chuť nesloužil jako oblíbená potravina, ale že si ho naši dávní předchůdci ordinovali coby léčivo. Jinou z naleze- ných bylin byl o něco lépe chutnající heřmánek. Ovšem znalost několika bylin se nedá srovnat s pravidelnými prohlídkami u zubaře. I na tom je vidět, jak se vývoj člověka i jeho vědění posunul kupředu. Když se řekne, že někdo má nosánek nahoru, nebo dokonce, že mu do něj prší, neznamená to nic lichotivého. Kdo ví, kde evoluce udělala chybu, když dovolila, aby se vyvinuly opice přesně s takovým „pršákem”? Opice s nozdra- mi obrácenými směrem vzhůru byly objeveny v roce 2010 v Barmě a pojme- novány Rhinopithecus strykeri. Kromě Barmy se v současnosti předpoklá- dá i výskyt malé populace v čínské provincii Yunnan. Opicím skutečně prší do nosu, což má za následek kýchání a frkání, podle něhož je mohou lokalizovat barmští a čínští lovci. Primátům je „mokro v nose” samozřejmě nepříjemné a tak se snaží mít při dešti hlavu skloněnou či dokonce schovanou mezi koleny. Při dešti na ně musí být vskutku zábavný pohled. Mimochodem, dru- hový název „strykeri” jest poctou Johnu Strykerovi, filantropovi, prezidentu a zakladateli Arcus Foundation. Že by tím vědci chtěli něco naznačit? Asi nikdo by nechtěl dopadnout jako Napoleon u Moskvy. Francouzský císař tam před dvěma stoletími (7. 9. 1812) utrpěl drtivou porážku, která poznamenala situaci v Evropě zhrubapodobně,jakoporážkanacis- tů u Stalingradu. Jednalo se o o nej- krvavějšíjednodenníbitvunapoleon- ských válek, po které Napoleonovi nezbylo, než se vrátit zpět do země galského kohouta. Tehdy převážně dřevěnáMoskvabylapředemzáměr- ně vyklizena a poté podpálena rus- kými dobrovolníky. Napoleonovo vojsko nechal Kutuzov vyhladovět a Napoleon putoval zpět hladov a poražen. Z jeho původní tzv. Velké armády (Grande armée), která měla zpočátku sílu kolem 500 000 mužů, se podle některých odhadů (ne)uspořádaně vrátilo do Francie nebo jiných zemí jen 10 000 vojáků. Udává se, že v oblasti Borodina stojí až 200 pomníků. Jestlipak si Francouzi dovolí oslavy 200 let od chvíle, kdy dostali napráskáno? O tom,že červená barva je sexuálním signálem vysíla- ným ženami směrem k mužům, se spekuluje už dlouho. Rudé zvýraznění rtů či vyzývavé červené ero- tické spodní prádlo má jasný sexuální podtext, signál, jež na sebe strhává pozornost mužské části populace. Když si chlap představí vykrojené kalhotky v barvě hnědé či olivově zelené a nebo sytě rudé, tak vnímá citelný rozdíl.Vědci si ale položili otázku,zdali se jedná o kulturní mem nebo evolučně daný fakt. Rtěnkou se zároveň zvýrazňuje jeden z projevů ovulace - vyšší prokrvení a tím zčervenání rtů. Výzkum Andrewa J. Elliota a Adama D. Pazdy z Rochesterské Univerzity v New Yorku tvrdí, že ženy, které v rámci výzkumu přiznaly svůj zájem o příležitostný sex, stejně jako ty, jež ho jen nepřímo signalizovaly, významně častěji oproti kontrolní skupině preferovaly červenou barvu oblečení. Paviáni samci jdou po červených zadnicích samic, ženy, jak se zdá, mají v šatníku výrazně roz- sáhlejší arzenál „signalizačních praporků”. [červená je signální fotovtravelmixu:TopiPigula,Wikipedie,SalzburgMuseum

sedm] [chlast slast KolínskéWallraf - Richartzovo muzeum zahajuje 31. 8. 2012 výstavu 1912 - Mise moderny.V roce 1912 zorganizo- valo sdružení Sonderbund expozici děl nejvýznamnějších soudobých směrů.U příležitos- ti stého výročí této významné události budou mít návštěvníci muzea až do 30.12.2012 možnostopětobdivovatněkteráztěchtoděl.MeziexponátyvýstavybudoudílaVincenta van Gogha,Paula Cézanna,Edvarda Muncha,Paula Gauguina,Augusta Mackeho,Emila Noldeho nebo Pabla Picassa. Kolínské muzeum vystaví více jak 120 exponátů z celého světa.Sejdou se zde díla ze Státního muzea v Berlíně,MuzeaVan Gogha vAmsterdamu, Institutu umění v Chicagu, Národní galerie v Londýně, Muzea moderního umění v New Yorku, Muzea Edvarda Muncha v Oslu, Muzea d\' Orsay v Paříži a Národní galerie ve Washingtonu. K vidění budou rovněž i vzácná díla zapůjčená ze soukromých sbírek. [raflésie s cizími geny mise moderny] V minulosti se v narážce na ruskou (tehdy sovětskou) rozpínavost říkalo, že v zemi Sovětů musí být všechno nej. I hodinky tam prý byly nejrychlejší. Rusko ze své ambiciózní politiky nikterak neslevuje a plánuje postavit největší ledobo- rec na světě s délkou 173 metrů a šířkou 34 metry.V současnosti jím je s délkou necelých 160 metrů loď 50 let vítězství. Jak už samotný název naznačuje, taky jde o ruskou provenienci. Ledoborec slouží k dopravě turistů na severní pól, což není sice záležitost nikterak důležitá, ale rozhodně je výnosnější, než prorážení ledu vědeckým expedicím. Loď, která zatím nemá jméno, bude na jaderný pohon a spuštěna na vodu má být roku 2015. Plány s výstavbou ledoborců jsou ovšem mnohem větší. Vzhledem k možnému objevení ropy či důležitých nerostných surovin na arktickém šelfu budou mít zřejmě podporu z nejvyšších míst. V nej- bližší době je plánována stavba tří nových ledoborců za přibližně 37 miliard rublů (1,14 miliardy USD) za jeden kus. To už vypadá na slušnou zakázku. ledoborec gigant] Sexuálně frustrovaní a neuspokojení jedinci mají větší tendenci věnovat se alkoho- lu,než ti,jimž bylo dopřáno skotačení sexuálního charakteru.Ačkoli Petr Zouhar ve svém příspěvku Chlast, ta největší slast i pro mouchy, důrazně varuje, abychom se vyvarovali antropocentrickému zevšeobecňování, jde to jen velmi ztuha. Přitom výzkum, který popisuje, se nedělal na lidských samcích, ale muškách octomilkách. Vědci zkoušeli rozdělit muší „chlapíky” do dvou skupin, přičemž jedné poskytli dostatek sexuálního uspokojení, zatímco pro druhou skupinu byly k dispozici již oplodněné,tedy se sexem nesouhlasící samice.Následně jim byla nabídnuta běžná potrava a potrava vylepšená o kapku etanolu.Ti z muších samečků, kteří se mohli do sytosti „vydovádět”, posléze nepreferovali alkoholové jídlo, zatímco ti sexuálně neuspokojení jasně dávali přednost alkoholu.Přestože šlo o výzkum na mouchách, podobnosti s lidským druhem se nelze ubránit. Více: Vesmír 7-8/2012 Raflésie je známá díky svému květu, který ji zajišťuje mezi rost- linami světové prvenství. Větší květ už totiž žádná jiná z rostlin nemá. Jedná se o parazita, jež je úzce navázán na tropickou liánu Tetrastigma rafflesiae příbuz- nou révám. Raflésie už není schopná bez svého hostitele exis- tovat. Mezinárodní vědecký tým v čele s Charlesem Davisem z Harvardského univerzitního her- báře a Joshuou Restem z Univer- zity ve Stony Brook nedávno zjis- til,že raflésie si bezostyšně nabírá a do svého genomu zabudovává geny z výbavy tetrastigmy. Podle vědců si tímto způsobem vylepšuje parazit genom už hezkou řádku let.Co z toho má? Výsledky zatím nejsou jednoznačné, ale může jít o lepší přizpůsobení se obraně révy, která bezesporu reaguje na přítomnost parazitů. Proces probíhá mimo lidskou kont- rolu a evidentně to nikomu nevadí. Zato když se řízeně změní (transferuje) cizí gen do kukuřice nebo bavlny, hned je ze strany „ochránců genetické čistoty” jakými jsou například Greenpeace, oheň na střeše. Možná by se mohli jít poučit do malajského pralesa. Více: http://osel.cz/index.php?clanek=6364

[osm etiopie na papíře] Etiopie je z hlediska cestování krajinou Čechům poměrně neznámou. Tedy alespoň mezi běžnou populací není nijak velké povědomí o této východo- africké zemi s rozlohou 1104 300 kilometrů čtvereč- ních. Mezeru ve vědomostech se knihou Na střeše Afriky pokusil vyplnit Vladimír Plešinger. Má pro to velmi pádný důvod. Adolf Parlesák, jeden z velmi významných cestovatelů 20.století,jež prošel Etiopií, byl jeho příbuzným. „Tato africká země je nejen podstatně větší,než kterákoliv evropská země vyjma Ruska, ale nezaostává za žádnou z nich ani počtem obyvatel,” píše autor v první kapitole. Nejde o kla- sický cestopis popisující deníkovou formou výlet rychloobrátkového turisty. Kniha nezapře autorovo geologické vzdělání, ale fascinující jsou i historické souvislosti. Obrovským množstvím faktů trochu při- pomíná výkladový slovník. Jde o základní literatu- ru pro každého, kdo laškuje s myšlenkou Etiopii navštívit, psát či o ní jenom „zasvěceně” mluvit. V. Plešinger, Na střeše Afriky, nakl. Jota Maroko plné medín s klikatými uličkami, súky a rijády, s velbloudy mizejícími v poušti a s berberskými vesnicemi rozesetými po svazích Vysokého Atlasu je dokonalým ztě- lesněním maghrebské mystiky. Našim infor- macím pro cestovatele můžete důvěřovat, protože autoři Lonely Planet navštěvují místa, o nichž píší, při každém novém vydá- ní. Nepřijímají protislužby ani dárky za pozitivní hodnocení. Průvodce Lonely Planet zahrnuje 4 nadšené autory, kteří strávili 137 dní na cestách při sběru informací a na cestě vypili 411 šálků čaje. Zpracovali 103 map a kromě zasvěcených informací o ději- nách, kultuře a přírodě připravili všestranné podklady pro plánování cesty. Rok vydání: 2012, speciální vazba pro extrémní namáhání. Více: www.svojtka.cz komerčníprezentace Nikdo nezná Indonésii lépe než Lonely Planet. Tento podrobný průvodce vás zavede na nejlepší pláže a do barů na Bali přes svěží rýžová pole Sumatry k potápění se želvami u Gilis na Lomboku i k tradiční- mu tanci v Ubudu. Průvodce Lonely Planet píší odborníci, kteří každou navštívenou destinaci prozkoumají do všech detailů. Toto vydání obsahuje přesné a praktické rady, jež vám pomohou užít si svůj pobyt v Indonésii co nejvíce. Připravte se na zajímavé tipy, podrobné rady zahrnující vše potřebné: od jídla a pití po dopravu a ochranu zdraví. Čeká vás i samostatná část věnovaná přírodě se speciální barevnou kapitolou. Rok vydání: 2011, speci- ální vazba pro extrémní namáhání. Více: www.svojtka.cz [kyslík a ptáci Skutečnost, že za neexistenci obřího hmyzu včetně vážek s rozpětím křídel až sedmdesát centimetrů stojí pokles koncetrace kyslíku, je dnes už obecně uznávána. Vzhledem k tomu, že hmyz nedýchá plícemi, ale dlouhými trubicemi (tracheami), to ani jinak dopadnout nemohlo. Před nedávnem vědci publikovali další z teorií, jež měla pomoci vysvětlit skutečnost, že obří vážky začaly mizet v době, kdy pro ně ještě byla koncentrace kyslíku dostačující. Podle jejich předpokladů za ústupem stojí rychle se diverzifikující ptačí druhy a jejich letové schopnosti. Kdo někdy pozoroval ladné a hbité manévry rorýsů či vlaštovek v honbě za potravou, musí uznat, že se podmínky pro život mohutného a tedy nepříliš obratného hmyzu před 600 miliony lety radikálně změnily.

9

CK Livingstone a Karel Wolf vás zvou na CESTOVATELSKÝ FESTIVAL KOLEM SV TA www.kolemsveta.cz Foto:KarelWolf PROMÍTÁNÍ FILM A FOTOGRAFIÍ REPORTÁŽE Z DALEKÝCH ZEMÍ SV TA EXOTICKÉ TANE NICE ZNÁMÍ CESTOVATELÉ 17. - 18. 11. 2012 Praha [KD Ládví] SPOLUPO ÁDÁGENERÁLNÍ PARTNER Křesťanské sakrální památky mají různou podobu, od prostých křížků stojících podél cest, až po úchvatné monolitické kostely v etipské Lalibele.Ačkoli za pupek křesťanského světa se běžně považuje Vatikán, největší kostely vytesané z jedno- ho kusu kamene stojí na východě Afriky. Afričané je vyhloubili do pórovité horni- ny jménem scoria na přelomu 12. - 13. století. Podzemních, správněji řečeno zahloubených, kostelů je v Lalibele hned jedenáct. Každý, kdo je navštíví, pocho- pí, že označení za osmý div světa je zcela na místě. Největší z nich, Medhane Alem (Spasitel světa) sice nese poněkud domýšlivé jméno, nicméně jeho rozměry 33,5 x 23,5 metrů z něj činí největší monolitickou stavbu světa. Výška staveb je od devíti do třinácti metrů a „stavěly”, respektive kutaly se shora dolů. To zna- mená, že dělníci měli jen jeden pokus. Stavitel musel mít jasnou představu nejen o půdorysu, ale i rozmístění oken či přístupových cestách. monolitické kostely] Že pijavice pijí krev - to je fakt obsažený už v jejich jménu. Ovšem neodebírají tuto životadárnou tekutinu pouze člověku, ale mnohoná- sobně širší plejádě zvířat. Skutečnosti, že tráví krev po dobu až několika měsíců, využili vědci k monitorování ohrožených druhů savců. Pijavice se staly užitečnými pomocníky pomáhající v tropických a subtropických regionech monitorovat vzácné druhy zvířat. Situace je na první pohled jednoduchá: stačí analyzovat krev, respektive DNA v ní obsaženou a je jasné, na kom se pijavice naposledy napásla. Patří-li kupříkladu některé vzácné kočkovité šelmě či nově popsanému primátu, tak je jasné, že se v dané oblasti musí vyskytovat. A právě v oblasti tropických pralesů se vyskytuje množství savčích druhů u nichž vědci postrádají data o rozší- ření. Pokud se tato logická, byť na první pohled poněkud bizarně vypa- dající metoda získávání dat ze střev pijavic rozšíří, je jistá naděje, že povede k popsání nových druhů.To, že některé savce nezná věda ještě neznamená, že je neznají pijavice. Více: http://novataxa.blog- spot.cz/2012/05/2012-haemadipsa-leech-mammal.html [cizí krev

had s hlavou na ocase] „Umění zaujmout patří i v tak pragmatickém světě, jako je publikování v impaktových časopisech a vědeckých publikacích, mezi vysoce uznávané dovednosti. Českým vědcům se podařilo dostat článek s názvem Explosive Backpacks in Old Termite Workers (Výbušné batůžky starých termitích dělníků) do jedno- ho z nejprestižnějších časopisů, britského Nature. Mnohá svě- tová média převzala informace ze článku a ráda využila nahrávku evokující sebevrahy. Slovy jako „sebevražedný aten- tátník” či „výbuch” se to v příspěvcích jen hemží. Přitom spíše než o exploze jde pouze o vyhřeznutí jedovaté kapaliny obsa- hující měď ze zad starých termitích vojáků. Jedná se o poměrně neznámý způsob obrany jihoamerických termitů, byť způsob chemického boje je široce rozšířen například u brouků. Termiti (na ilustračním obrázku druh z jižního Thajska), byli ještě nedávno považováni za samostatný řád, ale dnes jsou řazeni ke švábům, byť na první pohled připomínají mravence. [termití novinky Vlnožil užovkový (Laticauda colubrina) je nápadně pruhovaný jedovatý had vyskytující se od Nové Kaledonie na jihu po jižní ostrovy Japonska. Biologa Arne Rasmussena z Kodaňské univerzity při potápění zaujalo, že jím spat- řený vlnožil má tak stejně zbarvenou špičku ocasu a hlavy, že si nebyl jistý, na který konec se vlastně dívá. Po prozkoumání téměř stovky hadů z muzejních sbírek došel k názoru, že se jedná o evolučně vyvinuté ochran- né opatření. Pokud predátor spatří ocas „rozhlížející” se ze škvíry v útesu, mohou jej považovat za nebezpečnou, jedovými zuby vybavenou hlavu a nepokusí se o útok.Pokud přece jen zaútočí,had přijde o méně důležitou část těla.Podobnou strategii mají například motýli,jejich „oka”na křídlech simulují tvář mnohem většího zvířete. Princip je stejný: pokud predátor zaútočí na křídlo a ne na měkké tělo, má oběť šanci na útěk a přežití.

[dvanáct Lucie Radová se narodila v Praze v roce 1985. Vystudovala Českou zemědělskou univerzitu, obor Hospodářská a kulturní studia. Roční pobyt na: École supérieure pour le développe- ment économique et social, Univerzita Hradec Králové – obor Politologie Latinské Ameriky. V prvním ročníku na VŠ pracovala jako redaktorka zpráv na TV Prima. Po roce odjela na dva semestry do francouzského Lyonu. Od té doby studuje a cestuje. V čase českého předsed- nictví v Radě EU pracovala jako liaison officer pro řecké delegace. V současné době se vě- nuje produkci audio-vizuálních projektů. Její postřehy z cest najdete na www.luckycesta.cz. rozhovor Na festivalu Kolem světa jsi vyhrála leten- ku „kolem světa“. Znáš svět? > Neznám, ale ochutnala jsem. V rámci mé cesty ko- lem světa bylo v plánu celkem devět zemí: Chile, Argentina, Rapa Nui, Japonsko, Vietnam, Kambodža, Madagaskar, Sin- gapur a Uzbekistán. Ten mě ještě čeká, protože byly problémy se získáním víza. V minulých letech jsem také cestovala po Střední Americe (Mexiku, Guatemale, Nikaragui, Kostarice a Panamě), rok stu- dovala ve Francii, Španělsku, pracovala v Anglii, Německu a USA. „Rapa Nui?“ > Je to území v současné době patřící k Chile, ale já ho ráda vní- mám jako samostatný stát. Ostatně už dlouho se o samostatnost snaží a já bych to místním moc přála. pocestovní úvahy

třináct] Jak po své zahraniční zkušenosti vidíš toleranci Čechů k jinakosti? Jsou to neto- lerantní konzervativci nebo vnímaví lidé otevření novým myšlenkám? Už nedaleký Kolín nad Rýnem či Berlín působí výrazně otevřenějším dojmem než Praha či Ostra- va? > Nemám ráda zevšeobecňování. Nikde se nedá shrnout charakteristika národa do jedné věty. Třeba na Bali žije spousta úžas- ných, kreativních Čechů, kteří věci dělají jinak. Neříkám, že lépe či hůře, ale jinak. Po svém. Hezkou ukázku škatulkování mám s Madagaskarem. Vždycky se musím smát, když se mě lidé ptají, jak to tam vypa- dá. Tak jim popíšu chaotické hlavní město, ukážu fotky řek a pláží plné odpadků. Oni na mě zírají a pak se zeptají: „Takže to není jako v tom ANIMOVANÉM filmu Madagas- kar?“ Nesměji se však jim, ale sobě, protože s představou animovaného filmu jsem tam jela vlastně i já. A byl to šok. Takže říci, že nějaký národ je netolerantní, konzervativní, líný ... je hodně odvážné a nespravedlivé. Jenžezevšeobecňovánívsoběskrývájasnou zprávunebozkušenost,byťnepravdivouna 100 %. Když se řekne pražský taxikář, tak asi nikomu nenaskočí slova jako poctivě pracující osoba samostatně výdělečně čin- ná. Spíš šejdíř, zloděj? > Kritika je vždycky nejvíce slyšet. Třeba máme více poctivých taxikářů než zlodějů, jen se o nich tolik ne- mluví. Rozšiřování takových zkušeností je zavádějící a zbytečné. Zkušenosti jsou ne- přenosné, tak ať si každý udělá svůj vlastní obrázek. Například jedna má česká kama- rádka trpěla obrovským mindrákem z toho, že je z východní Evropy. Když odjela na stu- dia do Anglie, obarvila si vlasy na tmavo, prý aby nevypadala jako Ruska. Jsem blondýna, [text: Topi Pigula; foto: archiv Lucie Radové]

[čtrnáct žila jsem v Británii sedm měsíců a nikdy mě nenapadlo, že mě může někdo kvůli tomu, že jsem z Česka blbě vnímat. Nebo, že pocházet z Ruska je nějak nevyhovující. A ta česká (ne)tolerantnost? > U sebe ani kolem sebe to nepozoruji, známí cestují, jsou na pestrost zvyklí a tak jsem vlastně obklopená lidmi, kteří smýšlejí podobně.... pestrobarevně, takže mi to nepřijde. Ale základka a střední škola byly v tomto ohle- du vlastně docela peklo. Možná to patří k lidské přirozenosti, reagovat na změny nebo odlišnosti podrážděně. Ale neznám, žádnou statistiku, že by Češi byli méně to- lerantní než například Poláci. V Česku se teď hodně mluví o korupci. Umíš a musela jsi na cestách uplácet? > Uplácela. Ale autoritu se snažím neuplácet, nerada dávám peníze státním úředníkům. Přijde mi to tak nějak více nemravné. Ale když je to nutné, tak jo. Běžně se podplácejí poli- cisté na Bali. Je to jejich způsob přivýdělku a v praxi to funguje tak, že si vymyslí něja- ký přestupek a pokuta jde samozřejmě do jejich kapsy. Jednou jsem policistu ukecala a podruhé na výzvu prostě nezastavila. Vě- děla jsem, že jsem svým způsobem v právu a nechtěla jsem se s ním dohadovat. Za tu dobu, co cestuju, jsem se ale pořádně vycvi- čila ve smlouvání. Stanovím si částku, která mijepříjemná,asnažímseknídostat.Jsem ráda,žečlověkněconabízí,nežebráajenmi zboží či službu mírně předraží. Ale dokáže mě pořádně naštvat, když ze mě dělají blba acenajeněkolikanásobněvyšší,nežjevkraji běžná. Příklad z Vietnamu. Když za polívku, jejíž cena se běžně pohybuje okolo 10 000 až 20 000 dongů (10 000 dongů je cca 8 Kč) [A, B Uprostřed prašné cesty dva biliardové stoly a holčička, co vám je za pár korun pronajme. [C, D Tváře kambodžského venkova - upracované, ale usměvavé.

chce prodavač 60 000, tak nesmlouvám ajdurovnoupryč.Kdyžnadhodícenu30000, tak se nakonec na těch 20 000 domluvíme. Že přeplácím o sto procent mi nevadí. Nejde mi o těch osm korun, ale o princip. Jenže v cestování, v turistickém průmyslu je obrovský tlak peněz. Je potřeba lidi protočit, rychle tam, rychle pryč a ať přijedou další. > Otempucestovánírozhodujemesami.Přidě- lené dovolené většinou nejsou nijak dlouhé, takže máme pocit, že v krátké době musíme vidět spoustu míst. Naše cestování pak při- pomíná závod, skáčeme z jednoho místa na druhé jako o život. Plníme paměťové karty našich foťáků a zapomínáme na současnost. Na tu prostě není čas. Jak v daném místě bylo krásně se podívám, až se vrátím domů. Pak se nemůžeme divit ani místním lidem, že nás vnímají jako chodící peněženky, když se kolem nich jenom mihneme a nenava- zujeme žádné vztahy. Mrzí mě to i z toho důvodu, že tihle „sprinteři“ často přispívají ke vzniku různých klišé. Utkví jim v paměti nějaká výrazná situace, třeba děti prodávají- cí náramky a hned si z toho vyvodí, že děti v Kambodži nechodí do školy a všechny jsou tak negramotné. Kdyby ale zůstali déle, udě- lali si sami výlet mimo turistické epicent- rum, zjistili by, že to dítě do školy chodí, ale odpoledne, protože škola má jen jednu třídu a všichni se tam najednou nevejdou. Nechci říkat, že to tak dělají všichni turisti, ale s pár takovými jsem se už setkala. Návrat do české reality, respektive zdejšího politického bahna, je, alespoň pro mě, kte- rý během putování moc zprávy nesleduje, vždycky svým způsobem šok. > Po návratu si užívám té skutečnosti, že jsme bohatá a pohodová země. Ale co si týče politiky, tak jsem se dostala do stavu, že pokud si chci dopřát luxus nadávání, tak se musím nejdřív nějakým způsobem angažovat. Chy- ba je v tom, že se na parlament potažmo vládu nedíváme jako na naši firmu, která má produkovat zisk. My de facto zaměst- náváme lidi, kteří svou práci odvádí špatně a ještě nám ji rozkrádají. V normální pří- padě by takoví zaměstnanci ihned ztratili práci. Ale my je zvolíme i v dalším období. Shodou okolností jsem tento vztah zkouma- la ve své diplomové práci, kde jsem si kladla jednoduchou otázku: „Co všechno jako ob- čan musím udělat, abych změnila zákon?“. Na základě rozhovorů s politiky, občanský- mi společnostmi a lobbisty mi vyšlo jediné: znepříjemňovat politikům práci. Tedy ptát se na nepříjemné otázky, štourat do pochyb- ných rozhodnutí apod. Že na tuto „spolu- práci“ nejsou zvědaví mi nepřímo potvrdil poslanec Boris Šťastný. Z našeho rozhovo- ru, který vznikl právě pro mojí diplomku, jasně vyplývá: tvé názory mne zajímají, ale pokud si je chceš prosadit, musíš se stát jed- ním z nás. Je to zjednodušené, ale krásně to vystihuje vztah politik x občan. Jenžespolečnostjeznechucená.> A to je přes- ně to, co politik chce. Hloupou masu, která se mu neplete pod nohy. A docela se mu to daří. Myslím si, že tím, že jsme součástí spo- lečnosti, tak za její stav neseme svůj díl odpo- vědnosti. To znamená, že se máme zajímat o veřejné věci a angažovat se v nich. K tomu samozřejmě patří také spoustu otravné prá- ce. Pokud však politici dostanou pocit, že je nikdo nekontroluje, dělají si, co chtějí. Jeden čas jsem se hodně věnovala pražské politice. Máme tu spoustu aktivních skupin, kterým se zároveň daří hodně věcí měnit k lepšímu nebo odvracet nevýhodná politická rozhod- nutí. Když se ale na naše hlavní město po- díváš jako na celek, je to opravdu smutné. Pokud ho srovnám s Berlínem, francouz- ským Lyonem nebo i Barcelonou, nemůžu se zbavit dojmu, že ho řídí banda arogant- ních pseudopolitiků s nulovou zahraniční zkušeností a naprostým odporem inspirovat se v něčem, co je prokazatelně lepší. Jak to tu vypadá, je však jen a jen naše chyba. A jen my s tím můžeme něco udělat. Myslíšsi,žejakospolečnosthloupneme?> To vžádnémpřípadě!Jensemámetakdobře,že si můžeme dovolit trápit se blbostma. A také je tu ta bezmezná víra v neomylnost médií. „Říkali to v televizi“, takže je to pravda. Ne- říkám, že lžou, ale rozhodně zprávu zatrak- tivňují. Vznikají tak zkreslené obrazy o situa- cích a místech. Nemohla jsem tak například říci rodině, že jedu sama do Kambodže. Pod- le nich to je nebezpečný stát plný minových polí a krvelačných bojů na hranicích. Teď si ale popsala fakt, že hloupneme. > Spíše jsme v období, kdy se jako „národ“ hledáme, zatím nám chybí zdravé sebevě- domí a lidé, kteří by k nám promlouvali a byli morálním i lidským příkladem. Ale to se změní, máme to v krvi. Co umíš nejlépe? > Cestovat a být spokojená. Já vím, že to zní jako klišé, ale opravdu to tak vnímám. Cestování je pro mě katalyzátor, pěkně oddělí důležité od nedůležitého, dává mi hodně síly, odvahy i směr mého dalšího putování. Jsem spokojená a vnímám to jako své velké pozitivum. Takže co umím? Užívat si života, což je někdy pořádná fuška. patnáct]

„Do you speak English?“. „Yes, yes!“ „Centrum?“ ukazuji doprava. „Yes, yes“ zní odpověď. „Centrum?“ a uka- zuji doleva. „Yes, yes!“. Vypadá to, že orientace s dopomocí místních bude poněkud složitá. [nejdéle souvisle obydlené město] Z jordánsko – syrských hranic do Damašku to autobusem trvalo necelé dvě hodiny. Tu- šícproblematickéGolanskévýšinyjsmepřes čistá okna pokukovali doleva směrem k ob- lasti, jež je nám, obyčejným smrtelníkům, prozatím zapovězena. A teď tu stojíme na výpadovce z města někde na jihu Damašku. „ O d b ř e z n a 2 0 1 1 j e S ý r i e z a s a ž e n a v l n a m i d e m o n s t r a c í , k t e r é p ř e r o s t l y v o b č a n s k o u v á l k u , k t e r o u s e v l á d a a o z - b r o j e n é s í l y s n a ž í p o t l a č i t n á s i l n ý m i m e t o d a m i . “ W i k i - p e d i a . M i l á , p o b o ž n á a b o h a b o j n á S ý r i e ( a ť u ž z a B o h a p o v a ž u j e S p a s i t e l e n e b o A l l á h a ) j e n a j e d n o u z c e l a j i n á . sýrie taková bývala sýrie [šestnáct

Jsme evidentně mimo mapu v průvodci na jakési výpadovce, do hlavy nám pere blízko- východní slunce a ne a ne jít kolem někdo, kdo by ukázal alespoň přibližně směrem, kterým my tušíme centrum a tím i hotýl- ky. Potřebujeme shodit batohy a natáhnout těla. Taxikáři rozehrávají svou oblíbenou hru o denní rito a vidíc zmatence s bágly nasazují přemrštěnou cenu. Inu, cestova- telská realita všedních dní … je jaro 2008, místní rozdávají široké úsměvy, obchody jsou plné jídla, doprava funguje na místní poměry skvěle a my začínáme svou cestu po Sýrii, která se nese na vlně míru a klidu. Ve vypůjčeném černém hábitu a naboso sedím na vyleštěné dlažbě nádvoří Ummajovské mešity – chlouby Damašku (arabsky - Al- Shamu) postavené v 8. století na antických základech, a pozdějším místě křesťanského svatostánku. Děti si tu hrají, dospělí disku- tují, občas vše přehluší muezzinův hlas. Sví- tí odpolední slunce, je klid a objektů k foce- ní je tolik! Úplným opakem klidu mešity je pověstný damašský souq Al-Hamidiya. Je pátek, a tak by měly být obchody uza- vřené. Ale to je stejné jako byste chtěli, aby měli v Praze na pěší zóně zavřeno v neděli odpoledne. Přeplněným tržištěm se prodí- ráme až k vyhlášenému zmrzlinářství z po- čátku minulého století, kde dělají výbornou smetanovou zmrzlinu, ručně tlučenou, oválenou v pistáciích. Těm, co je zima, přijde jistě vhod zdejší pistáciový sahleb. Ve stejném, poklidném duchu se nese pro- cházka starým městem směrem do židov- ské a pak křesťanské čtvrti. Damašek je údajně nejdéle souvisle obydlené město na světě. Právě zde byl apoštol Pavel spouštěn v koši z okna domu, když se chystal z měs- ta uprchnout. Na tomto místě v blízkosti východního okraje hradeb teď stojí kostel apoštola Pavla. Blíží se Velikonoce, a tak vše je i zde připraveno k připomenutí smrti Ježíše Krista. Doslova jsme uneseni davem k šíítské mešitě Sayyida Ruqqaya. Prodírá- me se dovnitř, kde je narváno k prasknutí. Opět oděna do erárního černého hávu se halím do vlastního šátku a jsem vykázána do ženské části. S ostatními se navzájem ztrácíme. Chodím mezi různě posedanými věřícími, kteří se vždy shlukují kolem jed- noho recitujícího, buší se v prsa a usedavě naříkají. Na chvíli usedám mezi věřící ... atmosféra je tak naplněna jejich nářkem, že raději odcházím - mám na krajíčku! Odpolednesedímevestínupomerančovníků v Azemovském paláci, jednom z výstavních damašských domů z 18. století. V současnos- ti komplex slouží jako muzeum. Je krásně udržovaný. Převládá černožlutá kombinace barev. Procházíme pak nazdařbůh městem, tu vstoupíme na nádvoří domu, tu do ob- chůdku. Je už skoro tma a mešity začínají svítit svou každonoční zelenou barvou - bar- vou islámu, barvou ráje. Velkou část obyva- telstva představují muslimové - sunnité. Žijí zde ale i tzv. alavité, což je významná ší\'itská menšina, která má však ve státě poměrně dominantní postavení. V Sýrii ale žije i dost křesťanů a Židů. Přesto se zdá, že zde žijí všichni vedle sebe ve vzájemném porozumě- ní a míru … jenže to bylo na jaře 2008! „19.- 20. prosince 2011 - V obcích v oblasti Džabal az-Závíja, ležící severně od Da- mašku, bylo zabito na 70 armádních de- zertérů, podle některých údajů bylo mrt- vých přes 110.“ Lidovky.cz [na dohled tureckým hranicím] Cestou z autobusu občas zahlédneme Eu- frat a jeho široké úrodné břehy, které ostře kontrastují s neúrodnou okolní pouští. Venku zuří bouře. Scenérie je nádherná. Kovové nebe, okrová poušť a mezitím žlu- té slunce mířící na západ. V jednu chvíli vjedeme do průtrže deště, že není vidět na metr, ale řidič jede celkem rychle dál. Auto proti nám vidí na poslední chvíli, v panice uhýbá do pouště, kde to zastaví až o nej- bližší hroudu písku. Náhle se rozjasní, zpátečka a my jedeme dál za zvuků dnes už druhého egyptského filmu – arabský fil- mový ráj! V Aleppu je chladno, přítomnost nedalekých hor a polovina března je tady znát. Počasí svádí vzít si mikinu, šátek i bundu, vše už je opět značně zaprášené a tady to nevypadá, že by vyprané prádlo přes noc uschlo. Jsme na nejsevernějším bodě našeho putování. Místní Citadela je středem města. Sedíme v jejím stínu, popí- jíme kávu, čaj, někteří z nás pokuřují vod- ní dýmku. Citadela je vlastně pevnost z 12. století vybudovaná na přírodním kopci uprostřed města. Ukrývá kromě nezbytné mešity i zbytky středověkých budov. Z vr- cholu pevnosti je nádherný výhled na celé město, na obzoru se na tureckém území rýsují zasněžené vrcholky hor. Je slunečno a pofukuje svěží jarní vítr. Pobřežní město Lattakie se nijak neliší od svých středomořských příbuzných, jakými je třeba Neapol, Herceg Novi nebo Kusada- si. Z Aleppa jedeme vlakem projíždějícím skrz pohoří táhnoucí podél Středozemní- ho moře. Borovice, vápencové skály a ob- čas suché, skoro polopouštní ekosystémy. Teď v březnu je na koupání ještě brzy, ale sedmnáct] [text: Vladimíra Svitáková; foto: autorka]

[osmnáct když přijde do Středozemí léto, neliší se zdejší pláže od těch ostatních v Řecku, Itá- lii nebo Tunisku. Na nádraží si ověřujeme další z arabských pravidel. Totiž, že místní neumí stát frontu. Stojí v chumlu u okén- ka, přetahují se a nikdo jim nevysvětlí, že když se počká v řadě, vše proběhne stej- ně, ale tak nějak kulturněji a bez zranění a pravděpodobně i rychleji. Stojím proto v chumlu a minuty k odjezdu posledního vlaku utíkají. Nade mnou les bankovek v rukou místních. Jeden z kámošů mě tla- čí zezadu a druhý strká ruku přede mě, aby mi vytvořil prostor. Další pak stojí opodál a kontruje slovy: „... se nedivím, že se jich v Mekce každý rok tolik ušlape!". Najednou [A Z hradeb Krak des Chevaliers přehlédnete širokou krajinu až k libanonskému pohoří Antilibanon. [B, C, D Ruiny jednoho z nejvýznamnějších antických měst Palmýry. Aramejsky nazývaného Tadmor. Ze severozápadu na jihovýchod „města palem“ vedla kolonáda. Byla dlouhá 1 190 m a 22 m široká. [E Krak des Chevaliers je jeden z nejzachovalejších křižáckých hradů v Sýrii. Dle agenturních zpráv probíhali v roce 2012 v okolí pevnosti boje v průběhu Syrské revoluce mezi vládními vojáky a povstalci.

však prodavač lístků uchopil mou bankov- ku a začíná tisknou našich 5 lístků. „25. května 2012 - Masakr ve městě Húlá na západě země: zahynulo nejméně 108 lidí, včetně 34 žen a 49 dětí. Podle opozice jej provedly vládní jednotky, syrský režim odmítl za masakr zodpovědnost a za pa- chatele zprvu označil teroristickou síť Al- Káida.“ Lidovky.cz [v údolí řeky Orontes] Řeka Orontes, která pramení v Libanonu nedaleko Baalbeku je téměř vyschlá a skrz místní světoznámá vodní kola neteče té- měř žádná voda. Hama je bohužel známá nejen díky svým unikátním vodním kolům, ale hlavně událostí z roku 1982, kdy byla stará část města vybombardována syrskou armádou, kvůli rebélii tzv. Muslimské- ho bratrstva. Zahynulo zde tehdy kolem 20 tisíc místních obyvatel. Toto téma je zde tabu a nehovoří se o něm. Přece jen, oním agresorem byla armáda současného prezidenta Bašára Asada. Vodních kol tzv. norias, je ve městě téměř dvacet a v antické době plnily úlohu za- vlažování zdejších políček. Dvě největší norias, kam patří dvacetimetrová Al-Mo- hammediyyeh, jsou v noci krásně nasvíce- ná a odrážejí se tak v téměř stojící vodě. Město je vyhlášené i zdejší specialitou, pa- lačinkami ze sýrového těsta. S čajem tvoří výbornou kombinaci! Všimli jsme si, že zde v Hamě není místní ženy, která by nenosila na hlavě šátek. Ptáme se na to mladé ženy, kterou potkáváme v jedné z restaurací. Říká nám, že studovala v Bejrútu hotelo- vou školu, kde se seznámila se svým man- želem. Hama je prý nejortodoxnější město v zemi, proto tedy potkáváme ženy pouze v šátcích. Ona osobně ho nesnáší a nechá- pe, že po ní chceme ukázat, jak se váže. „6.června2012-Podleopozicespáchalivládě loajálníčlenovémilicíšabíhamasakrveves- nici Kubajr nedaleko města Hamá ve středu země:údajněbylozabitoaž78lidívčetněžen adětí.Vládamasakrpopřela.“Lidovky.cz [Homs a Krak des Chevaliers] Za nejznámějším křižáckým hradem Sýrie vyrážíme z poklidného města Homs, které většina cestovatelů bere jen jako přestupní bod mezi Damaškem a Hamou nebo Alep- pem. I my zde pouze přestupujeme. Na ob- zoru se začínají rýsovat zasněžené vrcholky pohoří Antilibanon. Jet dál, byli bychom za chvíli na dosah Libanonu. My ale uhýbáme na sever a vjíždíme do krajiny právem nazý- vané syrským Švýcarskem. Zvlněná krásně svěžízelenákrajinaostřekontrastujesmod- rou oblohou ... a tam, na vrcholu kopce už je občas vidět onen majestátní Krak des Chevaliers (Hrad rytířů). Pevnost zapsaná na seznam UNESCO je jednou z nejzacho- valejších středověkých vojenských staveb na světě. K jejímu založení došlo už v 11. sto- letí a krátce po příchodu křižáků na Blíz- ký východ ve 12. století byla přestavěna do dnešní podoby. Hrad je nesmírně rozlehlý, má dvoje hradby oddělené příkopem, a tak není divu, že prohlídka zabere minimálně dvě hodiny. Z nejvyššího bodu hradu je nád- herný výhled do okolní krajiny. „3. února 2012 - Armádní jednotky bom- bardovaly několik čtvrtí ve městě Homs, kde bylo zabito až 200 lidí (podle pozděj- ších údajů bylo asi 55 mrtvých). Vláda popřela, že by masakr byl jejím dílem, a obvinila z něj ozbrojené skupiny podpo- rující opozici.“ Lidovky.cz [jaká je Sýrie dnes?] Často myslím na ty, kteří se sami nabízeli a pózovali mi před objektivem. Na ty, jejichž úsměv vídávám při každém prohlížení fo- tografií z této cesty. Žijí, nežijí? Téměř rok a půl všichni sledujeme jen statistická čísla, kolik lidí a v jakém městě zahynulo. Skupi- ny stoupenců různých směrů se přou na čí straně a jak velká je vina. Fakta se mění v konspirace a naopak. Jediným a tím nej- horším faktem je, že místní lidé dál umírají a země chudne. Památky osiřely a tržiště se vylidnila.Zezeměz bezpečnostníchdůvodů zmizeli i zahraniční zaměstnanci. Studenti ze zahraničí zajímající se o arabštinu se vy- stěhovali zpět do svých domovů. Turistické autobusy zmizely ze syrských silnic a batůž- káři hledají svůj ráj v jiné zemi, byť možná ještě nedávno měli pocit, že by oním rájem mohla být právě Sýrie. Prognózy bohužel ne- jsou nejoptimističtější! Současný prezident se zažádnou cenu nechce vzdát své moci a bez ohledu na tisíce obětí dál pokračuje v občanské válce. Alláh ochraňuj Sýrii. „18. července 2012 - Damašek - Syrský prezi- dent Bašár Asad se dnes po měsíční odmlce znovu objevil na veřejnosti. Státní televize přinesla záběry, jak se Asad spolu s dalšími vrcholnými představiteli režimu účastní modlitby u příležitosti konce ramadánu. V Sýrii mezitím pokračovaly násilnosti, podle agentury AFP dnes zahynulo v bojích mezi provládními a opozičními ozbrojenci nejméně 56 lidí.“ Ceskenoviny.cz devatenáct]

Vítá nás Iráš, známý z minulé návštěvy Isfahánu. „To je to místo!“, zabodává Iráš prudce prst do prázdné plochy na mapě a přihazuje na vrch několik fo- tografií. „Poušť Dasht-e Kavir! Velká solná poušť!“, zadívá se postarší muž nostalgicky do vybledlých ošoupaných obrázků a vzpomíná, jak ji jako stu- dent s přáteli kdysi procestoval. [jízda se spícím řidičem] „Tehdy tam ještě procházely karavany no- mádů, ale po Islámské revoluci byli donu- ceni se usadit,“ vzpomíná Iráš. Po několi- kátém šálku čaje a marném přesvědčování, „ať si koupíme alespoň jeden z originálních luxusních koberečků se slevou za krásné tři [dvacet N a d p o h o ř í m Z a g r o s s v í t á a n a h o r i z o n t u s e k o n e č n ě o b j e v u j e s i - l u e t a m a j e s t á t n í h o m ě s t a p e r s k ý c h š á h ů . N e l i d s k é d u s n é a v l h k é k l i m a , k t e r é p a n u j e v l e t n í c h m ě s í c í c h v o k o l í P e r s k é h o z á l i v u a m é n e k o n e č n é s t ř e v n í p o t í ž e m ě d o n u t i l y k o d j e z d u d o v ý š e p o l o ž e n é h o I s f a h á n u , k d e s e d á m d o h r o m a d y p ř e d n a š í p l á n o v a - n o u c e s t o u p ř e s j e d n o z n e j o d l e h l e j š í c h m í s t B l í z k é h o v ý c h o d u . írán poušť s t o p e m p ř e s

dvacetjedna] tisíce dolarů,“ se s úsměvem přátelsky lou- číme. Brzy ráno se vydáváme minibusem směrem k poušti. „Dál nejedu“, hlásí nám rozespale řidič, kterého jsme několikrát během jízdy s hrůzou přistihli usnout. Za- čínáme stopovat a děláme si nevelký stín z opřených krosen, ve kterém se střídáme. Provoz tu zrovna není ideální. Jedinou do- pravní tepnu vedoucí severojižním směrem využívají především pomalé kamióny ve- zoucí nadměrné náklady přes poušť, aby se vyhnuly pravidelným dopravním kolapsům v Teheránu. Po několika hodinách nám konečně zastavuje jeden z obrovských tra- ků, vezoucích ropovodní roury. Pomalu se s krosnami soukáme do prostorné kabiny a dáváme se s šoférem do řeči. S angličtinou tu člověk většinou neuspěje a tak se přes česko-perskou bariéru posunky dozvídáme, že má s nákladem namířeno na stavbu až k afghánským hranicím. Rozsáhlá poušť, dlouhá zhruba osm set kilometrů a tři sta kilometrů široká, je tvořená převážně vy- prahlým kamenitým terénem. Po několika hodinách pomalé jízdy se necháváme vysa- dit u malé osady. Proplétáme se mozaikou zúrodněných políček, když si nás povšim- nou dva místní chlapci a s nelidským kři- kem se hrnou skrz vzrostlé obilí směrem k nám. Dva cizinci s krosnami na zádech, těžkopádně se sunoucí směrem k vesnici, v nich vzbuzují nekonečný údiv. Stále se nás dokola posunky ptají, kde jsme se tam vzali a jestli jsme přišli pěšky, přičemž několikrát letmo přejedou pohledem po nebi. [se zmijí za hlavou] Po malém rozruchu rozděláváme tábor raději opodál a návštěvu osady necháváme až na ráno. Díky prakticky nulovému světel- nému znečištění jsou tu ideální podmínky pro pozorování noční oblohy. Je srpen a ob- lohu protínají desítky ohnivých šípů pada- jících meteorů. Za dunami se ozývá vytí pouštních lišek. Génius loci nás prostupuje do morku kostí a hlavou se nám mihotají tisíce myšlenek. Nemůžeme usnout a tak se vydáváme s baterkou obhlédnout okolí. Z trnitých křovisek vylézají velké počty těž- kopádných pouštních brouků a do cesty se nám připlétá noční gekon. Ráno pak vstává- me s rozpaky a drbeme se v tichosti za uši- ma, když stojíme nad v písku zanechaným ladným otiskem pouštní zmije, která nám v noci projela několik málo centimetrů od hlav. Vesnice se pomalu probouzí k novému dni. Dáváme se do řeči s místními pekaři a procházíme uličkami s hliněnými domy. Obdivujeme jednoduchou, avšak velmi funkční architekturu pouště. Stavby už z daleka poutají pozornost věžemi s žebro- vím, které zachytávají vítr. Horký vzduch se průchodem žebrovím postupně ochla- zuje a do interiéru obydlí proudí příjemný vánek. Důmyslná přírodní klimatizace. Před silným větrem a písečnými bouře- mi musí být vesnice naopak chráněna mohutnou zdí z kamenů a hlíny. Teploty vzduchu zde během letních měsíců běž- ně dosahují k padesáti stupňům Celsia. Extrémní povětrnostní a teplotní podmín- ky navíc způsobují extenzivní erozi, která takřka zcela znemožňuje širší kultivaci okolní krajiny. Veškeré zemědělství je tak soustředěno do přilehlých úrodných polí- ček, o která se obyvatelé oáz dělí a která jsou kontinuálně zavlažována qanaty, sta- robylými systémy hlubokých studní a ka- nálů. Z velkých domácích zvířat tu mimo oázy bezpečně přežívají jen velbloudi. Dasht-e Kavir je zkrátka velmi náročným místem pro život na planetě. [krásné nic] V jedné z uliček nás anglicky oslovuje sym- patický čtyřicátník. Rádi přijímáme tra- diční pohostinné pozvání na čaj a společ- nou procházku po okolí. Jalil se tu narodil a jako mladý odešel z pouště na studia do Isfahánu. Dnes tu má vlastní rodinu a je učitelem ve zdejší základní škole. Na otáz- ku, zda-li se mu nestýská po velkoměst- ském moderním životě s úsměvem kroutí hlavou. „Podívejte se,“ přejíždí pomalu ru- kou po kamenném a písečném horizontu. „Co vidíte?“. Sledujeme krajinu otupělým středoevropským okem a spíše nechápavě jednohlasně odpovídáme: „Nic!“. „Přesně tak. V tom je tajemství života v poušti,“ od- povídá tiše Jalil a jeho slova jakoby zůsta- la viset v horkém vzduchu nad pustinou. „Tady čas neznamená nic a život se tu řídí svými vlastními zákony. Poušť se vám otisk- ne hluboko do duše, nejde odsud odejít,“ dodává. Pomalu vesnici opouštíme a vydá- váme se opět na stop. Před námi je ještě dlouhá cesta pustinou, na jejímž konci jsou zelené vrcholy pohoří Alborz při po- břeží Kaspického moře. Přemítáme oba o životě v minimalistické drsné krajině a našem uspěchaném každodenním živo- tě doma, ze kterého je někdy velmi těžké, alespoň na čas, uniknout. Po několika ho- dinách čtení a pospávání ve stínu hroma- dy kamení se vracíme zpět k palmovému háji utábořit se. Dnes zkrátka nic nejelo. Nikam však nechvátáme, a také snad i proto jsme tady. Uvidíme, co nám zítřej- ší úsvit nad dunami přinese. [text: Ondřej Kott; foto: autor]

Pradávná civilizace i její zvyky již dávno zanikly. Přesto je možné ochutnat lahod- ný mok, připravený podle původního re- ceptu, bez úprav, které této pochoutce vtisklo až její rozšíření v Evropě. Potomci mayských šlechticů a kněží ji na Yuca- tánu připravují nejen pro sebe, ale i pro potěšení chuťových pohárků turistů. [čtyři tisíce let historie] Kakaovník pravý (Theobroma cacao) je stálezelený strom pocházející z tropických nížin Jižní Ameriky. Jak se však tato rostli- na ocitla v středoamerické oblasti jižního Mexika se dohadují vědci dodnes. Přenese- ní rostlin na tak velkou vzdálenost by bez „ P o t r a v a b o h ů ” j e n á z e v, k t e r ý k a k a o v n í k u p ř i s o u d i l s l a v n ý š v é d - s k ý b o t a n i k C a r l L i n n é . A n e m ý l i l s e . J i ž p ř e d t i s í c i l e t y n a b í z e l i M a y o v é k a k a o v ý n á p o j , p ř e d c h ů d c e d n e š n í h o r k é č o k o l á d y, j a k o o b ě t i n u n a o l t á ř í c h s v ý c h p y r a m i d . V e d l e l i d s k é k r v e t o b y l a n e j - v z á c n ě j š í t e k u t i n a , k t e r o u b y l o m o ž n é u c t í t c h u t ě m l s n ý c h b o ž s t e v. mexiko pochoutka bohů [dvacetdva

leteckého spojení muselo skončit neúspě- chem. Postupný přesun pěstebních ploch společně s migrací dávných kmenů by byl sice možný, ale velmi zdlouhavý. Nejnovější teorie tvrdí, že k domestikaci kakaovníku došlo současně v jižní Americe a v oblasti Yucatánu. Jak to bylo, ví snad jen okřídle- ný had, kterému objevení kakaa přisuzují mayské i aztécké legendy. Jisté ovšem je, že kakao znali již předolmécké civiliza- ce a lahodný nápoj má za sebou téměř čtyřtisíciletou historii. V oblasti Chiapasu byly objeveny úlomky nádoby se stopami kakaa, které archeologové datují do doby 1900 před naším letopočtem. A jen o 150 let mladší jsou keramické nádoby se zbytky kakaového nápoje, objevené v oblasti Ve- racruz. Kakao tak provází mesoamerické kultury od jejich nejranější historie. Bylo součástí běžného života i náboženských ri- tuálů. Pro mayskou kulturu bylo přinášení obětin běžnou praxí. Mayové věřili, že bo- hové dali lidem vodu i jídlo a je nutné jim za to náležitě poděkovat vhodnými dary. K těm patřila životadárná lidská krev, po- svátná zvířata, obsidián i kakao. [jak propít výplatu] Semena kakaovníku byla v období mayské kultury vzácným zbožím a byla ceněna na- tolik, že ve směnném obchodu zastupovala peníze a měla pevný kurz. Například za 10 kakaových bobů se dal běžně koupit králík a již za 100 bobů bylo možné získat zdravé- ho otroka. Tato neobvyklá měna neztratila hodnotu ani během španělské kolonizace. Španělský vícekrál stanovil 17. června 1555 oficiální směnný kurz 140 kakaových se- men ku 1 realu. A v následujících desetile- tích stoupla hodnota tak, že za jeden real bylo možné získat pouze 80 kakaových se- men. V kakaovém nápoji tak bylo možné doslova propít měsíční výplatu. Mít kakao- vou plantáž na Yucatánu v době vrcholné mayské civilizace by byl úplný „zlatý důl“. To, co pro nás znamená truhla zlata, pro Maye představovala zásobárna vzácných rostlin. Yucatán je doslova poset množ- stvím vápencových závrtů, kterým se říká cenoty. Často slouží jako zásobárna vody. Některé z nich jsou jen mírně vlhké nebo zcela suché a udržují ve svém prostoru mikroklima ideální pro pěstování rostlin kakaovníku. Taková místa nazývaná „re- jolladas“ představovala v předkolumbov- ské době vlastně malé banky plné chutné, ale zároveň vysoce ceněné měny. Proto je před nenechavci chránily ozbrojené stráže ve dne i v noci. Lahodný nápoj obsahující theobromin si mohli v dobách mayských vládců dovolit pouze zámožní šlechtici a kněží. Kakao bylo ve formě napěněného moku často obětováno různým mayským bohům. Příprava této pochoutky se však přeci jen trochu odlišuje od nápoje, který dnes známe pod pojmem horká čokolá- da. Okusit prastarou lahůdku je možné na vlastní jazyk v muzeu kakaa, které leží mezi mayskými ruinami Labná a Xlapak na mexickém poloostrově Yucatán. [muzeum na plantáži] Před vstupem do muzea kakaa a čokolády váhám. Bude to stát za vydané vstupné? Nebo je to pouze past na turisty a jejich pe- něženky? Mayové a jejich zajímavá civiliza- ce jsou na Yucatánu velmi dobrou obchod- ní značkou a potomci této staré kultury se snaží získat od turistů alespoň část bohat- ství mayské říše. Ne vše, co nese značku „Maya“ je však původní a stojí za vysoké vstupné. Zvědavost je u mě ale opět silněj- ší než spořivost, a tak platím požadovaný obnos a při vstupu zaháním předsudky. Muzea čokolády je možné najít v různých evropských městech a vždy se jedná o zají- mavé expozice. Většina z nich představuje proces výroby kakaové sladkosti tak, jak ji známe doma. Hnědé tabulky jsou však vý- křikem posledních pár století. Po většinu své existence provázela čokoláda člověka ve formě kakaového nápoje. A právě ta nej- ranější historie mě zajímá. Naštěstí jsou mé pochyby ohledně muzea liché. Zdejší expozice se velmi podrobně věnuje nejstarší historii pěstování kakaa a spojení této pochutiny s předkolumbovskými kul- turami. Vše zabalené do přírodního eko- obalu skutečné a funkční kakaovníkové plantáže. Ekomuzeum kakaa se nachází při okraji kakaovníkové plantáže Tikul. Ta byla založena v roce 2008 a na 300 hek- tarech se zde pěstuje kakaovník v odrů- dě Criollo, která je ceněná pro výraznou, avšak jemnou chuť plodů. Bohužel je prá- vě tato odrůda kakaovníku velmi náchylná k různým chorobám, a proto většinu světo- vé produkce kakaa sklízí pěstitelé v Africe a Jižní Americe z odrůdy Forastero. Z plan- táže Tikul suroviny pro výrobu čokolády neexportují. Celá roční produkce se spo- třebuje v Mexiku. Nedivím se tomu. Kaž- dé ráno na tržištích připravují prodejci ve svých stáncích s občerstvením veliké šálky voňavého čokoládového nápoje. Místní jej pijí mnohem raději než kávu a turisté, kte- ří do tržnic zabloudí, si obří šálek čokolády také nenechají ujít. Vztah k lahodnému moku má v Mexiku prastaré kořeny. dvacettři] [text: Katka Roudnická; foto: Tomáš Adamů]

[dvacetčtyři Část plantáže je upravena do podoby nauč- né stezky s popisky u různých tropických druhů rostlin. Návštěvníci tu mohou tedy vidět nejen rostliny kakaovníku, ale také například juku, banánovníky, orchideje i tradiční mayskou zeleninovou zahrádku s původními druhy papriček. Naučná tra- sa plantáží se neomezuje pouze na rost- liny. Pod jedním z přístřešků to podivně bzučí. Tabule s popisem prozrazuje, že v kmenech se zde ukrývají medonosky (Melipona), včely bez žihadel. Mayové chovali tato včelstva v dutých kmenech pod střechou svých domů. Jejich med byl ceněný nejen jako pochutina, ale byl vyu- žíván i v léčitelství a samozřejmě jako obě- tina bohům. Do prohlídkové trasy plantá- ží jsou zahrnuty čtyři velké tradiční domy, které ukrývají množství výkladových pane- lů s mnoha zajímavostmi, obrázky a fotka- mi. Domky s rákosovou střechou jsou plné také vystavených exponátů, od dlabaných nádob až po kompletní zrekonstruovaný hrob z vrcholného období mayské civiliza- ce. Každý dům má své téma. Jeden se vě- nuje zajímavostem z mayské společnosti a popisuje život Mayů, další je zaměřený na propojení kakaovníku a mayské my- tologie a věnuje se i použití čokolády při náboženských obřadech. Nejzajímavější je však poslední dům, který ukrývá vše po- třebné pro přípravu tradiční čokolády. [čokoláda podle mayů] Po vstupu do čtvrtého z tradičních domů mě obklopuje vůně drcených kakaových bobů. Je tak intenzivní, že se mi z toho sbíhají sliny. Mám pocit, že na patře skoro cítím chuť lahodné dobroty. Mlsný jazyk si však ještě chvíli musí počkat. Zaměst- nanci muzea mají pro nás připravenou ukázku tradiční přípravy čokoládového nápoje podle starých mayských postupů. Sympatická slečna v tradičním barevném kroji a s květem ve svých tmavých vlasech naši dvojici vítá stejně zářivým úsměvem, jako bychom byli celý autobusový zájezd amerických turistů a ne jen dvojka cestou již trošku sešlých baťůžkářů. Počet dva turisté na dva zaměstnance muzea nám plně vyhovuje. Vše si můžeme prohléd- nout zblízka, osahat, ochutnat a ptát se dle libosti. Před námi se odkrývají všech- ny taje výroby lahodné čokolády podle pra- starého mayského receptu. Plody kakaov- níku skrývají své bohatství velmi dobře. Málokdo by si hnědou pochutinu spojoval s žlutavými bobulemi se silnou slupkou, či s bílými semeny obalenými míškem nakyslé chuti. Při ochutnání zralých ale neupravených semen kakaovníku se mi zklamáním protáhne obličej. Slizké obaly semen jsou dost nechutné a marně pát- rám po charakteristické čokoládové chuti či vůni. Jakmile se však semena opraží a zbaví slupky, rázem se z ošklivého káčát- ka vylíhne nádherná labuť. Místností se line nezaměnitelná vůně a na talířku po vytřídění odpadu zbude temně hnědé vnitřní jádro. Vyloupaná jádra už nesou hořkou chuť kvalitní, avšak ne- slazené čokolády. Manolo, zaměstnanec muzea a náš průvodce expozicí, předvádí tradiční způsob drcení kakaových semen na kamenném podstavci. V jeho podání to vypadá jako snadný úkol, ale ve skutečnos- ti to vyžaduje cvik. Při správné technice se „maso“ kakaových bobů třením zahřívá a uvolňuje se kakaové máslo, které odtéká. Zbylá hmota je základem pro nápoj bohů. Mayové pro přípravu čokoládového nápoje používali pouze vodu. Mléko je zlepšovák mlsných Evropanů. Co však ocení zástup- ci obou kontinentů, je hustá čokoládová pěna. Základ pěny vytváří Manolo přelévá- ním nápoje mezi dvěma nádobami. Hně- dý proud je třeba přelévat hodně zvysoka tak, aby cestou pojmul co nejvíce vzduchu a vytvořil pěnu. Dobře napěněnou čoko- ládu bylo možné nabídnou bohům jako vhodnou obětinu. Nejlépe s přídavkem vlastní krve z propíchnutého ušního la- lůčku či jazyka. Obě tekutiny byly ceněné skoro stejně a společně byly nabízené na oltářích boha deště či boha slunce. Manolo nám do připravovaného nápoje nabízí naštěstí místo krve pouze vanilku nebo chilli. Obojí patří k tradiční recep- tuře. Mayská šlechta si pro vlastní použití nápoj vylepšovala nejen vanilkou a chilli, ale také medem, pepřem nebo kukuřič- ným škrobem. Všechny varianty se mi zda- jí lepší než krev, ale raději se držím úplné klasiky s vanilkou a třtinovým cukrem. I bez přídavku krve či pepře chutná čoko- láda připravená dle tradičního mayského receptu exoticky. Jazyk zmlsaný mléčnou pochoutkou evropského stylu je v první chvíli zaskočený intenzivní a téměř hru- bou chutí. Hořké tóny převládají, ale záro- veň umožní vychutnat pravé a výrazné pří- rodní aroma, které v evropských nápojích potlačuje mléko. Holt nemáme ty správně žhavé kořeny. Možná proto nám chili v čo- koládě přijde mírně divné. Chuť božského nápoje je tady v kolébce jeho vzniku plná, exotická a trochu divoká. Skvěle tak vysti- huje kulturu, ze které čokoláda vzešla. Kouzelníkova pyramida v Uxmalu.

Tajemná země se žhavým sluncem a křišťálově čistým mořem MEXIKO přímé lety z Prahy www.eximtours.cz call centrum 841 115 115

Dnes probíhá boj o nadvládu nad celou Sýrií. Dědičný prezident Assad se sna- ží vládnout pevnou rukou stejně jako jeho otec. Proti němu stojí opozice, studenti a inteligence. A také islámští radikálové. Ti všichni touží vtisknout Sýrii svou představu o budoucnosti. Jaká bude? Kterou z cest se tato pes- trá země vydá? A bude na jejím konci sláva jako za dob královny Zenobie, nebo ji čeká zavátí pouštním pískem? Kdo ví. Boj stále probíhá a všechny cesty jsou zatím otevřené. [všechny cesty] Tak jako v Itálii vedou všechny cesty do Říma, v Sýrii vedou do Palmýry. Tedy ale- spoň cesty všech turistů k této největší K ř i ž o v a t k a c e s t i č a s ů . S p o j n i c e m e z i v ý c h o d e m a z á p a d e m , m e z i s l a v n o u a n t i c k o u m i n u l o s t í i m o d e r n í b u d o u c n o s t í . S v é s t o p y z d e z a n e c h a l i k o č o v n é a r a b s k é k m e n y, Ř í m a n é , k ř e s ť a n é , k ř i ž á c i , v o - j e v ů d c e T i m u r i U m a j j o v c i . T i v š i c h n i s e r v a l i o n a d v l á d u n a d m ě s - t e m v z k v é t a j í c í m u p r o s t ř e d p o u š t ě . S ý r i e b y l a p r o t u r i s t y e x t r é m n ě b e z p e č n o u d e s t i n a c í . Č í s t t y t o ř á d k y a p o r o v n a t j e s e s o u č a s n ý m s t a v e m v y n e s e j e n s m u t n ý p o v z d e c h n a d r y c h l e s e m ě n í c í m s v ě t e m . sýrie palmýra život na křižovatce [dvacetšest

antické památce mimo území Evropy. Dokud Sýrie nezavřela hranice a neo- hrožovala všechny občanskou válkou, bylo možné se do Palmýry vydat přímo z Damašku, z Hamy, Homsu nebo i přes poušť z města Deir ez Zor. Naše putování nás před válkou do „Perly pouště“ zaved- lo trasou od Eufratu. Současné městečko Palmýra vzniklo jako zázemí pro turisty. Očekáváme, že tu bude „hlava na hlavě“, vždyť je to památka UNESCO. Vítají nás však jen prázdné ulice, ve kterých se pro- hání pouštní prach. Usmlouvat cenu uby- tování chce jen trochu cviku a trpělivosti. A když se k tomu přidá ještě pověstná kap- ka štěstí, je možné v Palmýře potkat přá- telské a vstřícné lidi a nahlédnout kousek dál za oponu běžné turistické návštěvy. [od šalamouna k zenobii] Hebrejská bible připisuje založení města králi Šalamounovi v desátém století naše- ho letopočtu. Historie Palmýry však sahá mnohem hlouběji. Asyrské texty datují první osídlení 1800 let před náš letopo- čet, kdy zde arabští kočovníci založili prv- ní město. Díky výhodné poloze se Palmýra stala důležitou zastávkou pro karavany, které zajistily její postupné bohatnutí a rozrůstání. To samozřejmě nezůstalo skryto před chtivými zraky Římanů. Mar- cus Aurelius se v prvním století před na- ším letopočtem pokusil město vyloupit. To se mu sice nepodařilo, ale o sto let později již byla Palmýra obsazena a následně i za- členěna do římského impéria. Pro poušt- ní křižovatku to však neznamenalo zkázu. Pod římskou nadvládou město dále vzkvé- talo a stalo se důležitým opěrným bodem impéria na blízkém východě. Nic však netrvá věčně, což ví jak starověký Řím, tak i mnohem starší Palmýra. V roce 266 převzala po svém zavražděném man- želovi vládu nad městem královna Zeno- bie. Poté, co se otevřeně vzbouřila proti římské nadvládě, sebrala odvahu, drzost a vojsko a dokonce napadla Egypt. Odpo- věď na tuto rebelii na sebe však nenechala dlouhočekat.ŘímskývojevůdceAurelianus rychle dobyl zpět území obsazené Zenobií a pyšnou královnu dovedl přímo do Říma ve zlatých řetězech. Palmýra byla po dobytí a po několika povstáních zničena a město již nikdy nebylo obnoveno v předešlé slávě. [atmosféra antického velkoměsta] Procházím pomalu kolonádou a mhou- řím oči proti ostrému slunci. Zpod přivře- ných víček si prohlížím portály dávných domů a přemýšlím nad tím, kdo je asi obý- val. Snad měšťané, kteří zbohatli na kara- vanách se vzácným zbožím, či snad vlivní politici rozvíjejícího se města? Byly zde, na lukrativním místě, přímo na hlavní ulici obchody, úřady nebo dokonce lázně? Při troše fantazie si mezi štíhlými sloupy kolo- nády mohu představit spěchající obchod- níky ve splývavých tógách. A když zavřu oči úplně, cítím tep jednoho z nejdůležitěj- ších center antického světa. Obchod, boj, intriky, milostné pletky i náboženské obřa- dy. To vše jistě patřilo ke zdejšímu životu. Dnes jsou zbytky monumentálních staveb jen tichou vzpomínkou na dávnou slávu. Mohutné kamenné bloky kontrastují s re- liéfy vyvedenými do nejmenšího detailu. Hlavice sloupů se rozšiřují v rostlinných motivech a portály původních domů se klenou v geometrických vzorech. Všude kolem leží tisíce dalších opracovaných kamenů, které pomalu podléhají zubu času. V poledním slunci září celé město zlatou barvou, zatímco večer jej zapadají- cí kotouč barví do růžova. Palmýra je však mnohem více než jen kolonáda lemovaná antickými sloupy. Amfiteátr se skvělou akustikou, majestátní Baalův chrám, ele- gantní vstupní oblouk, monumentální vítězný tetrapylon a údolí plné starodáv- ných hrobek. Skutečná velikost města vynikne nejlépe z ptačí perspektivy. Není třeba hned shánět letadlo či vzducholoď. Pohled shora na ruiny je dostupný pro všechny, kteří jsou ochotní při výstupu na nedaleký arabský hrad propotit tričko. [artefakt či suvenýr] Přímo na kolonádě však stínu moc není a žhnoucí slunce se nás snaží vysušit úpl- ně na prach, který by vítr roznesl po poušti. Zkrácení našeho pobytu v pekelné srpnové výhni nám však vůbec není přáno. Celá vyprahlá pláň kolem ruin původního měs- ta je posetá střepy. Jemně chroupají pod podrážkami našich sandálů a zatahují nás do nového detektivního pátrání. Bez ohle- du na pálící kotouč nad našimi hlavami ohýbáme hřbet v naději, že objevíme kus dávné historie. Keramické střepy nenesou stopy po glazuře a vypadají opravdu staře. Ale máme pod nohami skutečně pohřebiš- tě antických nádob? Nebo je to jen skládka místního výrobce zaručeně pravých suve- nýrů? Možná jsou to jen bezcenné střepy, ale kdo ví? Do batohu si jeden ze střepů při- kládáme jako vzácnou vzpomínku na místo s magickou atmosférou. Snad se lidé brzy umoudří a vydají se z rozcestí tou správnou cestou k takové budoucnosti Palmýry i Sý- rie, která nám dovolí se sem vrátit. dvacetsedm] [text: Katka Roudnická; foto: Tomáš Adamů]

Nenápadné městečko Kahta ležící na vý- chodě Turecka by si spokojeně žilo svým pomalým, provinčním životem, kdyby se ve starověku král Antiochos I. nerozhodl postavit nedaleko odtud pro sebe a ne- smrtelné bohy věčný pomník. [černý pták a piknik u řeky] Kdo někdy v životě viděl v knize či tele- vizním dokumentu obrázek obrovských kamenných hlav stojících vysoko nad kra- jinou, bezpochyby je zatoužil spatřit na vlastní oči. Cesta na vrchol kopce Nemrut Dag je v Kahtě už na dosah. Mohyla leží od města pouhých 40km, ale bylo by neodpus- titelným hříchem vynechat okolní krásy. Ty jsou rozmístěné tak, aby se u každé z nich turecko božské t e r a s y [dvacetosm Ř í k á s e , ž e t u r e c k é o b l a s t i v ý c h o d n ě o d A n k a r y n a v š t ě v u j e o p o z n á n í m é n ě t u r i s t ů n e ž z á p a d n í č i j i ž n í p o b ř e ž í , a j e t o u r č i t ě p r a v d a . P ř i t o m p r á v ě n a v ý c h o d ě č l o v ě k z a ž i j e s e t k á n í s l i d m i č i k r a j i n o u , o j a k é s e m u n a z á p a d ě a n i n e s n i l o . N á - v š t ě v a b o ž s k ý c h t e r a s p a t ř í k n e z a p o m e n u t e l n ý m z á ž i t k ů m .

mohl poutník zastavit, pokochat se a poslé- ze dál ukrajovat kilometry ke svému vysně- nému cíli. Stačí vyjít za město a ve zvlněné krajině, kde se míchá šedá, žlutá a zelená barva, se k nebi zvedá obrovská mohyla Karakus. Místní ji nenazývají jinak než Mo- hyla černého ptáka, protože těsně před ní rozpíná na sloupu křídla kamenný dravec. Podle nápisů byly do jejich útrob pochovány ženské příbuzné krále Mitridata II. Na ho- rizontu se zvedají vysoké kopce a dokonce je odtud vidět i malý pyramidový vrcholek Nemrut Dagu. Nad potichu plynoucí řekou Cendere vystavěli v době svého působení Ří- mané most. Ulehčili si tak přechod během zimních a jarních měsíců, kdy se z okol- ních hor valí do doliny voda. Postavili ho ne- smírně citlivě, člověk má téměř pocit, jako by tady stál odjakživa. Dva sloupy opěvují slávu císaře Septimia Severa a pod mostem se nerušeně koupe několik chlapců. [příchuť starověkého města] Nad vesničkou Kochisar se na vysokém skalním útesu vypíná starý hrad Eski Kah- ta. Neúprosný čas, který od počátku věků běží bez zastavení, ho přeměnil na půso- bivou kamennou ruinu. Zátarasy brání, aby se člověk procházel mezi jeho zdmi, ale už kvůli samotnému pohledu se vyplatí vážit sem cestu. Vesničku tvoří je několik malých domečků a jen jediný minaret pro hrstku místních obyvatel. Pod stromy se ukrývá malá čajovna. Objednáme si černý čaj, který si každý během tureckých potulek zamiluje. „Do čaje přidávám ručně natrha- né bylinky z okolních luk,“ říká sympatický majitel čajovny ještě předtím, než vyslovíme komentář týkající se jeho chuti. „Právě díky jim má čaj jemnější příchuť,“ dodává. Má pravdu, protože bylinky smíchané s černým čajem vytvoří nápoj tak lahodný, že nezůsta- ne jen u jednoho šálku. Za starým Kahtou udává směr řeka a cestička, která se kolem nějvinesměremkvysokémukopci.Snadni- kdo by na jeho vrcholu nehledal dávné hlav- ní město krále Mithridata. Dnes je bránou do starověké Arsameie vysoký reliéf s králov- skou podobiznou, na níž si panovník podá- vá ruku s božským Héraklem. Hned vedle je do skály vyhloubený několik metrů hluboký tunel, nad nímž vyniká nápis v řečtině. Dá se sejít několik schodů, ale ty se posléze pře- mění ve strmou, neotesanou skálu, na kte- rou už sluneční paprsky nedosáhnou. Na nejvyšším bodě kopce jsou rozhozené roz- valiny hlavního města. Nic z toho, co vidím před sebou, už nepřipomíná místo, kde by někdy mohl sídlit samotný král. [hledět bohům do očí] Špička Nemrut Dagu stojí na svém místě a nám připadá, jako by nás neustále láka- la blíž a blíž. Stoupáme do výšky nad 2000 metrů a krajina okolo už není tak rozpále- ná, jako tomu bylo v údolích mezi skalisky. Antiochos I. si vybral vrch Nemrut Dag za místo svého posledního odpočinku. Vládl silné Kommagenské říši necelých 30 let. A do historie se zapsal jako silný vládce snažící se podporovat náboženství. V jeho říši se mísil řecký kult se starým perským, a dokonce na božský pantheon přidal sebe a svoji rodinu. Na vrchol „božského“ trů- nu, jak král své dílo nazval, je třeba vyšlapat ostrou cestičkou posledních 600 metrů. Aby nebyl vrchol tak obyčejný, rozhodl se Antiochos postavit dvě terasy, kam umístil piedestal a na něj posadil své bohy. Jeden směřuje na východ, kde zachytává první sluneční paprsky a druhý na západ, kde se slunce s krajinou loučí. První pohled na so- chy a jejich popadané hlavy je skutečně ne- popsatelný. Tak dlouho se člověk těší, až se podívá sochám do očí, a najednou stojí před nimi. Už jen samotné hlavy měří takřka dva metry a to nemluvím o jejich sedících tělech. Přímo naproti leží kamenná plotna strážená lvem. Kolem je jen hrstka turistů, a tak je dokonce slyšet vítr a trylkující ptáky, kteří se tu občas zastaví. Jednotlivá božstva představují slunečního boha Apollóna, For- tunu, anebo pokud chceme, řeckou Tyché. Nesmí chybět ani nejvyšší bůh Zeus, který se v perském vnímání mění na Ahura Maz- du, a samozřejmostí je i zbožštělý Hérakles, známý především svými hrdinskými činy. Antiochos tyto bohy považoval za své před- ky, a proto se posadil mezi ně. Jeho jméno se tímto stavebním dílem mělo navždy za- psat do dějin Kommagenské říše. Od roku 1987 je ale zapsané v seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO. Západní terasa se už připravuje na své kaž- dodenní divadlo. Právě sem dopadají posled- ní sluneční paprsky, což přitahuje skupinky turistů i Turků, kteří své památky milují. Slunce zmizelo za obzorem a na tváři je cítit chlad letní noci. Někteří si nalijí čaj z termo- sky a zůstávají myšlenkami na Nemrutu, za- tímco ostatní scházejí kamennou cestičkou pod horu. Škoda, že už sochy nestojí v celé své kráse jako před dvěma tisícovkami let. Nikdo neví, jak přišli bohové o hlavy, ale předpokládá se, že lidem připomínali idoly, jež bylo zakázané uctívat. Ale i ruiny mají něco do sebe a rozhodně je třeba je vidět na- živo. Člověk se při sestupu instinktivně otá- čí, aby se s nimi ještě naposledy rozloučil. dvacetdevět] [text: Tomáš Kubuš; foto: autor]

Popsat všechny krásy Grónska není snad- né, je to země nádherná a velkolepá zá- roveň. Největší koncentrací přírodních krás je pravděpodobně obdařeno méně známé a po staletí izolované pobřeží vý- chodního Grónska. Díky relativně snad- né dostupnosti se dnes stává oblast ob- klopující hluboký fjord Ammassalik stále častěji vyhledávaným turistickým cílem. [zmrzlá historie] Jako jeden z prvních Evropanů spatřil r. 982 pobřeží východního Grónska viking Erik Rudý. Tehdejší vyhnanec z Islandu pokračo- val podél pobřeží směrem na jih, kde zbu- doval první osady. Nově objevenou zemi na- zval velmi optimisticky Greenland (Zelená K d e s i j s e m č e t l , ž e n á v š t ě v a G ró n s k a p a t ř í k n e j v ě t š í m s n ů m c e s t o - v a t e l ů z c e l é h o s v ě t a . Te n t o ro z l e h l ý z a l e d n ě n ý o s t ro v, t á h n o u c í s e n a s e v e r u t é m ě ř o d p ó l u a ž p o š e d e s á t o u r o v n o b ě ž k u n a j i h u , o p l ý - v á n e s m í r n ě p e s t r o u a r ů z n o r o d o u k r a j i n o u . D r s n o u a f a n t a s t i c k o u z e m i t v o ř í p r a s t a ré s k a l n í m a s i v y o b ro u š e n é m a s a m i l e d u , m l a d š í v y - s o k á p o h o ř í s e z á v r a t n ý m i s k a l n í m i s t ě n a m i , f j o rd y a č l e n i t é p o b ře ž í s b e z p o č t e m d ro b n ý c h s k a l i s e k a o s t r ů v k ů i b a re v n á a r k t i c k á t u n d r a . grónsko ostrov věčného ledu [třicet

země). V relativně teplém období zde jeho následovníci dokázali vzdorovat drsnému podnebí následujících čtyři sta let, dokud beze stopy a jediného písemného záznamu nezmizeli. Východní Grónsko zůstávalo po staletí takřka neobydlené. Tvrdým životním podmínkám a dlouhým obdobím hladu do- kázala vzdorovat jen hrstka obyvatel. Dánští mořeplavci a etnografové vedení Gustavem Holmem objevili v r. 1884 jedinou větší ko- munitu právě v oblasti Ammassalik. Celá tehdejší populace čítala něco málo přes čty- ři sta obyvatel. Na rozdíl od všeobecně rozší- řeného povědomí, nestavěli na zimu místní obyvatelé tradiční inuitské iglú, ale jakési kamenné zemljanky. V letních měsících ro- zebírali střechu zbudovanou z naplaveného dřeva a zvířecích kožešin a obydlí pak ne- chali důkladně provětrat. Pozůstatky těchto obydlí, respektive jejich ruiny jsou dones k vidění na mnoha místech pobřeží a jsou chráněné jako historické památky. V let- ních měsících žili místní obyvatelé podob- ně jako celá řada kmenů obývajících ark- tické oblasti v nomádských stanech. Jejich původní obydlí postupně nahradili dnes již typické barevné dřevostavby. [masojedi] Zdejší obyvatelé byli odjakživa závislí na lovu. Nejdůležitější součástí jejich jídelníčku byl po staletí grónský tuleň. Jeho maso tvořilo potravu nejen pro samotné lovce a jejich rodiny, ale i pro smečky grónských psů. Tra- diční inuitské psí spřežení zůstává dodnes v zimních měsících nejdůležitějším doprav- ním prostředkem. Kožešiny tuleňů sloužily nejen pro výrobu oblečení, ale i k potažení tradičníchplavidel-kajakůaumiaků.Tulení tuk se pak využíval k topení a svícení. I když původní harpuny dávno nahradili střelné zbraně, způsob jejich lovu zůstává nadále velmi náročný. Kromě tuleňů místní lovci lovili a stále loví i další mořské savce. Mezi ně patří především narval, některé druhy plejtváků, keporkak, ale i kosatky. Mohutní kytovci připlouvají v letních měsících, kdy jsou zdejší vody bohaté na krill a drobné ryby. Existují však přísné normy a počty ulovených kytovců jsou pečlivě sledovány. Mezi tradiční kořist patří samozřejmě i ryby, ať už mořské či sladkovodní. Drobná rybka huňáček sever- ní v místním dialektu nazývaný ammassat pak propůjčila jméno celé oblasti i hluboké- mu fjordu Ammassalik. Vrcholem loveckého umění je pak lov nejnebezpečnějšího zdejší- ho živočicha, který je sám přezdíván v jazyce Inuitů velkým lovcem neboli nanukem. Led- ní medvěd se do celé oblasti zatoulá většinou v zimním období, kdy na zamrzlé hladině oceánu hledá svoji oblíbenou kořist tuleně. Přítomnosti lidí a jejich psů se však důsledně vyhýbá a tak je jeho lov nesmírně náročný. Řada z místních lovců se s ním v jeho přiro- zeném prostředí nepotká dlouhá léta. [ammassalik a tassilag] Dnešní návštěvníky láká oblast fjordu Am- massalik především svojí malebností, pro kterou se přezdívá „Švýcarskem grónského pobřeží“, i když oproti Švýcarsku je podstat- ně liduprázdnější a méně „učesané“. Díky specifickým podmínkám je zdejší klima pří- znivější a stabilnější než na civilizovaném a lidnatějším západním pobřeží. Současní obyvatelé žijí roztroušeni v několika men- ších osadách, z nichž největší je Tassilaq, čítající něco málo přes tři tisíce obyvatel. V ostatních osadách žije obvykle jen několik desítek či stovek obyvatel. Spojení s okolním třicetjedna] [text: Petr Novotný; foto: autor]

[třicetdva světem umožňuje malé, ale významné letiš- tě zbudované v padesátých letech armádou USA, jež zde kdysi provozovala speciální ra- darovou stanici. Ještě dnes je možné neda- leko letiště spatřit tehdejší armádní stroje a jednou z místních atrakcí je i opuštěná vo- jenská základna ležící v nedalekém fjordu. Díky pravidelnému každodennímu letnímu leteckému spojení s nedalekým Islandem patří osada Kulusuk, ležící asi jeden kilome- tr vzdušnou čarou od přistávací dráhy, mezi nejnavštěvovanější grónskou osadu východ- ního pobřeží. Většina návštěvníků však při- létá do kouzelného světa grónského pobřeží jen nakouknout a po krátké procházce do přístavu po několika hodinách odlétá zpět na Island. Jediný fungující hotel nabízí mo- vitějším návštěvníkům možnost přenocovat a celkovou délku návštěvy tak rozšířit o jed- nu noc a necelý den. Celá oblast ale nabízí zájemců o ucelenější poznání a netradiční dobrodružství podstatně víc. [když do grónska, tak v létě] Nejvhodnějším obdobím pro návštěvu vý- chodního Grónska jsou letní měsíce, tedy období od poloviny července do začátku října. V tomto období rozmrzne takřka veš- kerá ledová vrstva, která po zbytek roku po- krývá téměř celou oblast vrstvou kompakt- ního ledu. Tehdy je možné putovat celou oblastí na palubě malých rybářských člu- nů a objevovat veškerá překrásná zákoutí i vzdálenější osady. Mezi nejatraktivnější výlety patří návštěva fjordu Sermilaq s pře- krásnými a monumentálními ledovcovými splazy Kerala a Knud Rassmussen. Mohut- ná ramena kontinentálního ledovce se pro- dírají k pobřeží skrze ostré štíty dvoutisíco- vých hor a vytváří tak nezapomenutelné panorama. Dalším překrásným místem je zrcadlový fjord Tassilaq, na jehož obvykle zcela klidné hladině se odráží okolní ostré štíty připomínající známé obrazy vzdálené Patagonie. Mezi vrcholné zážitky pak patří plavba ledovým fjordem Sermilik. Stěží uvěřitelnou koncentraci obrovských ledových bloků a ker má na svědomí jeden z nejproduktivnějších grónských ledovco- vých splazů, který do Sermiliq fjordu přiná- ší každoročně téměř deset kilometrů ledu. Z programu nelze vynechat ani návštěvu zdejší největší osady Tasiilaq se známým etnografickým muzeem a expozicí tradič- ních plavidel. Zmíněná plavidla i celá ob- last byla proslavena působivým snímkem Paulova svatba natočeným v roce 1936 na motiv slavného etnografa Knuda Rasmus- sena, který zde vedl na začátku minulého století několikaletý etnografický výzkum. Celou oblast propojuje síť pěších stezek a několikadenní putování zdejší krajinou tak představuje jedny z nejrozmanitějších trekingových příležitostí na celé planetě. Z dočasných arktických kempů je možné podniknout i méně náročné jednoden- ní výlety a s podporou rybářských člunů pak navštívit i ty nejzajímavější lokality celé oblasti. Vynikající podmínky nabí- zí i případný rybolov v divokých řekách i v hlubokých fjordech. Po jejich hladině je možné putovat po vzoru zdejších lov- ců i na palubě moderních mořských ka- jaků. Samostatnou kapitolou je návštěva východního Grónska v zimním období. Na začátku jara je možné cestovat zdejší krajinou s tradičním psím spřežením, případně podniknout lyžařskou výpravu za panenskými svahy zdejších hor. Návště- va východního Grónska nabízí nesmírně pestrou paletu různorodých aktivit od nej- náročnějších outdoorových sportů až po velmi pestré poznání tradičního způsobu života zdejších obyvatel, který jim umož- nil přežít ve zdejších náročných podmín- kách po staletí až do dnešních dnů. [A Na kajaku v ledovém fjordu Sermilik. [B Pohled z kajaku na čelo ledovcového splazu Knud Rassmussen.

Špicberky - pozvánka do Arktidy Špicberky - severský treking Grónsko - turistika Grónsko - severský treking Silvestr na Islandu originální programy kvalitní čeští průvodci 20 let na trhu malé skupiny Spolupracujeme s Špicberky - pozvánka do Arktidy Nejpestřejší nabídka zájezdů na Island, do Grónska a Arktidy 2013 poznávací zájezdy turistické a trekingové programy www.adventura.cz I I I I

Stanislav Zela se narodil v Hodo- níně v roce 1970. Na maturitním vysvědčení z pražských studií má coby vystudovaný obor napsán ke- ramik se zaměřením na umělecké práce. Tímto báječným řemeslem se živil asi 20 let a v současnosti se se věnuje obchodní činnosti, při- čemž myšlenky na keramiku se ne- vzdává. Nikdy nedělal rádobyvtipné porcelánové penisy, ani hrníčky s motivem zadnice. Množství fotografií z cest narůstá neuvěři- telně rychle. Spolu s tím nekriticky roste sebevědomí jejich autorů. Tebe znám jako člověka skromného a pevně v realitě ukotveného. Pochval své fotky. Co na nich vidíš za kvalitu? > Pro mě je fotka pro- duktem doslova bohulibé činnosti – totiž práce se světlem. Pomůže zachytit oka- mžik a někdy i zprostředkovat jeho sílu. S tou chválou je to těžké, protože je mi bližší spíše sebekritický pohled. Proto dosud nemám nikde na webu své fotky, a ani nejsem nikde na žádné ze sociálních sítí. Fotografie uveřejněné v TravelFocusu jsou mojí mediální fotopremiérou. V Indii je běžně k vidění svastika. Co bys řekl na argument, že vystavení fotky s hákovým křížem je propagace nacismu? > Svastika v Indii a hákový kříž v Evropě jsou pro mě dva rozdílné symboly, byť pocházející ze stejného základu. Sluneční symbol je na Východě znám již tisíce let a nacisti o 45° pootočenou verzi používa- li v tomto porovnání velmi krátkou dobu. Pak může být směšné odsuzovat svastiku v buddhistickém chrámu v Japonsku či u americké Coca-Coly, která ji před dru- hou světovou válkou používala k reklam- ním účelům jako přívěsek. Pokud by někdo vyrukoval s takovýmto argumen- tem, tak by jen sám sebe usvědčil z naprosté ignorance a neznalosti souvis- lostí. A ne že by takoví lidé nebyli. V případě Íránu, lokální velmoci blízkého východu, byla cítit hrdost lidí k perské his- torii a příslušnosti k zemi. Narazil jsi na to i v Indii, která je majitelem jaderných zbraní, má vynikající kosmický i lékařský výzkum, Bollywood šlape na paty Hollywoodu a bydlí v ní nejbohatší lidé světa? > Hrdost lidí v Indii ke své historii a zemi jsem samozřejmě vnímal.Ale neby- lo to ve spojitosti s rozmachem Bollywoodu či jaderným programem. Můžou za to mimo jiné jistě mnohá superlativa, který- mi se jejich země honosí. V Indii žije hned po Číně nejvíce obyvatel, protékají tu nej- mohutnější řeky a vypínají se tu nejvyšší hory, navíc se tato země pyšní dlouhým a bohatým kulturním vývojem. V hinduis- mu je doba existence lidstva vypočítána na roky jako devítimístné číslo. K tomu už není mnoho co dodávat. indiesvětvmalém >Coneodválčas.

Občas má člověk na cestách pocit, že čím jsou lidé ve větší bídě, tím jsou šťastnější. Zažil jsi to taky? Čím si to vysvětluješ? > Je to stavem mysli. Duchovní učitelé říkají, že máme realizovat stav BÝT ŠŤASTNÝ. Setrváváním v přítomnosti neřešíme věci, které už nejsou, anebo ještě nejsou. Tedy minulost a budoucnost. V zemích, kde lidé žijí v souladu se zákonem příčin a násled- ků neboli karmy, jsou s vlastním životem nesrovnatelně více smířeni než my v našem západním přetechnizovaném světě. Pro někoho je kulturním šokem pojídání hmyzu, extrémní přístup k neubližování, kdy je nutné nosit roušky a zametat cestičku, aby se nevdechl a nezašlápl hmyz nebo to, že zanechávají své mrtvé naporcované napospas mrchožroutům. Co překvapilo tebe? > Nevím, jestli jsem zažil doslova kul- turní šok, ale jistě pro mě leccos bylo pře- kvapením.Viděl jsem ženu s leprou na ruce, ze které lezli červi, a hned opodál byl stánek s nápoji. Před léty jsem někde četl, že nej- horší místo, kde může člověk bydlet ve Váránásí, je poblíž spalovacího ghátu. Když jsem pak vylezl na střechu svého hotelu, tak pod ním hořely zrovna tři hranice se zemře- lými. Kamarád pak říkal, že se vůbec nevy- spal, jak vozili celou noc dřevo… Umíš smlouvat? > Ano smlouvat umím. Naučil jsem se to v arabských zemích, kde je to folklórem. Smlouvání považuju za způsob, jak se dostat během krátké komunikace k reálné ceně. To však neznamená, že někoho, kdo je na tom hůře než já, připravím o výdělek. Svaté muže, jak jsem je v Indii poznal já, považuji za daně neodvádějící osoby samo- statně výdělečně činné. Sedí, berou nezda- něné dary a občas udělí svátost myšlenky a odpuštění. Vím, že je to hluboce „euroa- teistický“ přístup. Jak je vnímáš ty? > Ti opravdový „svatí“ samozřejmě nesedí na veřejnosti s kasičkou na peníze.Vnímám to jako realizaci nabídky a poptávky. Záběr chlapíka s dredy, trojzubcem a jointem hašiše v ruce něco prostě stojí. Jeden mladý brahmán v Puškaru se mně vnutil s požehnáním a pak chtěl zaplatit. Řekl jsem mu, že jsem jogín z České republiky a odmítám mu zaplatit. Akceptoval to, omluvil se a chtěl se pak společně vyfotit. Asi by bylo vpravdě pošetilé jezdit hledat „duchovno“ do Indie. Tu pravou spirituali- tu či Pána Boha, jak kdo chce, si přece nosíme každý ve svém srdci. Kvůli tomu opravdu nemusíme nikam jezdit a stačí být doma v tichu. Máme se však ještě mnoho co učit od východních národů, byť po materiální stránce jsme na tom lépe. FocusStanislavaZely

>Hrdáitajemná. >Hašišneboopium,nenítojedno. >Patna

>Dívkapouště

>Umaharádžovapaláce.

>Comyslíš...>Ještěvydrhnoutbřicho... >Prvnítyapakjá.

>Modlitba>Ranníjóga.

>Ohlednutí

>Doteky

>Modrájedobrá.>Jodhpur

>Dvauprostředdějin.>Parádnice >Svatínastromě.

poznávací zájezdy Čína a Tibet Japonsko a Dálný východ Indie a Šrí Lanka Jihovýchodní Asie Střední Asie a Přední východ incentivní programy služební cesty zájezdy na míru NOVÝ KATALOG 2013/14 CHINA TOURS Vítězné náměstí 2, 160 00 Praha 6 tel.: 222 958 203-4, 271 741 364 mobil: 731 440 070 e-mail: info@chinatours.cz www.chinatours.cz

[napad nás nápad] Včera večer sedíce na balkoně našeho malého oprýskaného hotelu v centru Ammánu se uprostřed diskuze zrodila myš- lenka. „Co kdybychom se ráno vydali ve stopách historie a prozkoumali starověké ruiny města Jerash.“ Pyšní se pře- zdívkou Jordánské Pompeje. Jestli je to přezdívka zasloužená, uvidíme za malou chvilku. Probouzející se Ammán je nyní rušnější než v kteroukoliv jinou hodinu. Kráčíme uličkami města, abychom našli dopravu na stanici Tarabodour, odkud by nám podle Saada, chlápka z recepce, měl jet mikrobus. Obchodníci sváží do centra své vozíky, lidé se předhánějí na ulici v mávání na žluté taxíky a kavárny a čajovny už mají plno. Je po první ranní modlitbě, tak si lidé musí někam odskočit. Tarabodour není velká stanice a ochotní lidé nás hned nasměrují do toho správného vozidla. Po pouhých pěti minutách se ozve rachot motoru a vyrazíme. Cesta do Jera- Jerash - Pompeje východu 29. 9. 2009, Jordánsko [čtyřicetšest

she by měla trvat z Ammánu okolo hodiny, tak si ji krátíme sledováním zajímavé jordánské země. Pokud tu člověk nebyl, myšlenky by ho mohly přesvědčit, že je Jordánsko pouštní krajinou, ale tady na severu to neplatí. Mikrobus protíná zelenou, zvlněnou krajinu se stromy, do které někdo kdysi dávno nechal položit několik městeček. Najednou uvidíme oblouk se jménem císaře Hadriána. Jsme na místě! [kroky zapomenutým městem] Před vstupem zřídili podnikaví Jordánci jakési turistické cen- trum, kterým musí projít každý, kdo se chce pokochat rui- nami zblízka. Vejdeme dovnitř mezi obchůdky a hned se na nás nalepí prodavači šátků, knížek, vody, suvenýrů, ale jediné co chceme je lístek do areálu. „Žádné slevy“ rázně nás okřikl chlap za okénkem a tak musíme oba zaplatit plnou částku, přestože mu před nosem máváme studentskými průkazy. Už jen stačí projít několik schodů a ocitneme se ve stínu Hadriá- nova oblouku, který občané města nechali postavit u příleži- tosti císařovy návštěvy. Chvíli si dopřáváme luxus odpočinku v jeho stínu, ale kouzlo neobjeveného nás láká více a více. Je třeba se pohnout dál. Za kamenným přechodem se najednou dostaneme k obrovské ploše vykládané pískem. Kdysi se tu proháněli vozatajové s koňmi a za burácení tisíců diváků se snažili porazit jeden druhého. Římané si uměli své hry vždy vychutnat plnými doušky. Kolik krve a potu musela asi snést tato zem za tolik let? Slunce už o sobě dává pořádně vědět a snaží se nás vyhnat do nějakého stínu. Z Hippodromu, kde se i dnes sem tam konají rekonstrukce starověkých her mu- síme projít asi 300 metrů ke kontrole lístků. Zvláštní je to, že jejich kontrolu provádí až poté, co člověk uvidí kus z města. Pod stromy sedí znuděně několik místních průvodců a když nás uvidí, div že se nepřetrhli, kdo bude u nás rychleji s „vý- hodnou“ nabídkou na doprovod. Zde konečně začíná Jerash! Vyšlapeme pár velkých kamenných schodů a pod námi se rozprostře srdce města v podobě Oválného náměstí a ko- lonády plné štíhlých sloupů. „Tak kvůli tomuto pohledu se sem vyplatilo přijít“ říkáme si a ještě dlouho si ten báječný pohled připomínáme. Celé náměstí je vydlážděné kameny, [text: Tomáš Kubuš; foto: autor] čtyřicetsedm]

přes které si dnes hledají cestu malé svazky vyrůstající trávy. Vyběhneme nahoru na vršek, kde leží malé archeologické muzeum, ale kromě nádherné mozaiky znázorňující egypt- skou Alexandrii, je tu jen spousta „obyčejných“ věcí... [kovové překvapení] Od velkého Oválného náměstí se touláme dlouhou, široce dlážděnou ulicí Cardo, která kdysi protínala město. Zajíma- vostí je, že kdysi nesly bílé štíhlé sloupy zdobící bulvár jónské hlavice, ale při výstavbě Artemidina chrámu se tehdejší sta- vitelé rozhodli, že pokud je nahradí korintskými, získá město honosnější výraz. Na místě, kde se křižovaly dvě hlavní cesty stál tetrapylon. Dnes jsou z něj už jen čtyři kamenné čtverce jako stvořené, aby si na nich návštěvník poseděl. Nemůžu se vynadívat na tu krásu kolem. Obloha je sytě modrá a před očima stojí nekonečné řady kamenných majáků minulosti. Miluji místa, jakým je Jerash. V okolí je i několik pozůstatků křesťanské éry, tak si říkáme, že se jdeme ještě chvíli flákat. „Počkejte, já vám něco ukážu“ říká starší Jordánec a rych- lostí blesku je u nás. Nedokouřenou cigaretu hodí na zem a vede nás k obrovskému kameni. Do druhé ruky chytí menší kámen povalující se na zemi a silně jím udeří. „Slyšíte?“ A aby měl jistotu, udeří znovu. Vidíme, jak se o sebe mlátí kameny, ale znějí jakoby to byly dvě kovové tyče. Nikdy by mě nenapadlo, že takový zvuk může vydávat kus chladné skály. Za jeho minipředstavení nastrčí dlaň s vidinou několika di- nárů, ale ty na rozdávání nemáme. Pár metrů od katedrály je Nympheum a já se nemohu ubránit podobě s Celsovou knihovnou v Efezu. Vypadá sice úplně jinak, ale stále mi ji nějakým způsobem připomíná. Ovšem zdejší pozoruhodná stavba však nebyla ničím jiným, než jen obrovskou fontánou zasvěcenou vodním nymfám. Využíváme nepřítomnost lidí a lehneme si do velké, prázdné byzantské nádrže zhotovené z načervenalého granitu. Kdyby nás tu někdo načapal, hned by nás hnal pryč. Objevili jsme schodiště. Nevidíme kde končí, ani co je na jeho konci a proto vypadá jako schody do nebe. Každým krokem se odkrývá malý kousíček této záhadné mo- zaiky. Objevují se hlavice sloupů, jejich bronzové těla zbar- vené staletími a nakonec i samotná stavba. Najednou máme před očima krásný chrám bohyně Artemis. Schodiště mělo dodat vznešenější nástup k posvátnému chrámu. [živý sloup] Chrám bohyně Artemis zde spokojeně stojí už stovky let a každý kdo projde okolo mu věnuje nejeden obdivný pohled. Mezi jeho sloupy prodává několik domácích pohlednice, knížky a vychlazené nápoje. Ty v tomto vedru rozhodně při- jdou k duhu. Slyšeli jsme, že jeden ze sloupů se hýbe, tak by- chom ho rádi viděli na vlastní oči. Nemáme ani tušení, který by to mohl být, ale jakmile nás spatří chlapec, jenž sebou nosí ledničku plnou skleněných lahví s coca-colou, přijde k nám a automaticky nás nasměruje. Přímo pod sloup zapíchne lžičku, ukáže, ať se opřeme do sloupu a pár sekund pozoru- jeme, jak se lžička hýbe. Zázrak? Ne, jen jsme v Jerash. „Wel- come to Jordan“ řekne chlapec a loučí se s námi. Už si ani nedokážu vzpomenout, kolik příjemných setkání člověk za poslední dny na Blízkém Východě zažil. Kráčíme prašnou ces- tou, která vede svahem nad starověkým městem. Byl to právě [čtyřicetosm

tento svah, který během zemětřesení roku 749 město pohřbil. Odtud pochází ona pompejská přezdívka – když město lidé znovu vysvobodili, začalo se mu říkat jordánské Pompeje. Po- doba je na místě, ale třeba říci, že zatímco Pompeje pod Vesu- vem jsou plné římských maleb, které sopka zakonzervovala v čase, tady v Jerash nic podobného nenajdeme. Vždy, když zafouká, zvedne se prach a jako nepříjemně udeří do tváře. Sem tam se skrýváme, ale jak vidíme, tak místnímu pastevci koz to nepřekáží. Vede své stádo jen pár metrů od někdejších kostelů ze 6. a 7. století. Trávy tam je dost, tak ji asi musí někdo spást. A proč ne zrovna jeho kozy? [koncert v divadle] Láká nás nakouknout ještě do starého divadla. Je plné rekvi- zit, protože v Ammánu právě probíhá hudební festival a ně- kolik představení se odehrává i zde. Neodolal jsem velkému bubnu a tak chvilku hraji před prázdným divadlem, ale žádné návštěvníky jsem svou hrou nepřitáhl. Sedneme si na kamenné sedadla a čteme si o místech, která jsme před chvil- kou viděli. Takto se nám vše snáze dostane do paměti, pro- tože moudrá pravda říká, že je lepší jednou vidět než stokrát slyšet. Pokud člověk památku vidí a ještě o ní i slyší, pak jsou informace už stoprocentně pojištěny. Průvodce sem dotáhl skupinku turistů, posedali si kolem nás. Najednou přijdou dva Jordánci v dlouhých uniformách a spustí hru na buben a dudy. Vychutnáváme si akustiku i příjemné melodie, dokud se divadlem nerozlije potlesk. Pomaličku ale jistě se nám čas v Jerashi krátí a jako poslední památku si necháváme chrám nejvyššího boha Dia. I z něho zůstaly jen ruiny, ale třeba říci, že docela působivé. Přímo pod nim leží na terase ně- kolik náhrobků a oltářů. Sjedeme dolů do města a kráčíme rozpálenou ulicí až na konec areálu. Ze zapomenutého řím- ského světa projdeme ven bránou a najednou se ocitneme ve světě moderním. Už jen najít něco malé a chutné na zub, minibus do Ammánu a tím je návštěva Jerashe vyčerpána. Je tak okouzlující, že kdyby neležela Petra v Jordánsku, právě Jerash by měl na hlavě pomyslnou korunu vítězství a titul nejnavštěvovanější jordánské památky. čtyřicetdevět] [A Pro nádherné pohledy na starověkou krásu se Jerash nazýval Pompejemi východu. [B Hlavní ulice protínala celé starověké město. [C Obyvatelé města vystavěli pro císaře Hadriána vítězný oblouk. [D Do divadla přicházejí pro turisty hrát i beduíni.

text:VladimíraSvitáková;foto:autorka „ S t a r o v ě k á D e c a p o l e b y l a s e s k u p e n í m d e s e t i m ě s t p ř i v ý c h o d - n í h r a n i c i Ř í m s k é h o i m p é r i a n a ú z e m í J u d e e a S ý r i e . B y l a c e n t r e m ř e c k é a ř í m s k é k u l t u r y n a a r a m e j s k é m , n a b a t e j s k é m a ž i d o v s k é m ú z e m í . V š e c h n a s v o b o d n á m ě s t a m ě l a v ž d y u r č i t ý s t u p e ň a u t o n o m i e , a l e b y l a p o d n a d v l á d o u ř í m s k é h o i m p é r i a . ordánskoúzemí starověké Decapole j

Jednoho březnového večera přistáváme na letišti staro- věké Philadelphie, dnešního hlavního města Jordánského hášimovského království Ammánu. Je sobota a většina místních tradičně piknikuje i kolem hlavní silnice. Záře ohníčků doplňuje všudypřítomnou zelenou, barvou islámu, kterou je snad nasvícena sebemenší mešita či minaret. Začínáme zde svou měsíční pouť po Blízkém východě. Hodláme projet celé Jordánsko a Sýrii. V prvních dnech, kdy zvolíme za svou základnu bělostný hornatý Ammán, budeme moci poznat právě oblast starověké Dekapole, místa, kudy kráčely dějiny po- mocí nohou takových osobností, jakými byl Ježíš Kristus a před ním několik století i Alexandr Veliký. Jsme na území, o kterém se dočítáme v Bibli. Touto krajinou se izraelský národ vracel z otroctví v Egyptě, v této oblasti Kristus a jeho apoštolové uzdra- vovali a kázali. Jsme na území, které si za svou východní hranici zvolilo Římské impérium v dobách svého největšího rozmachu. Období jeho rozkvětu a blahobytu připomíná mnoho antických staveb v různých stádiích odkrytí a zakonzervovanosti. Kráčely tudy i dějiny islámské, které připomínají stavby převážně z ob- dobí vlády Umájjovců. Právě tudy cestoval sjednotitel arabských kmenů Thomas Edward Lawrence, známý jako Lawrence z Ará- bie. V posledním období byla místní vyprahlá krajina svědkem odchodů palestinských obyvatel z jejich domovů, jež se stala izraelským územím. Věříme, že právě zde najdeme atmosféru, která v sobě mísí dlouhé dějiny na pozadí tepu moderního arab- ského království. Hned ráno vyrážíme na autobusové nádraží Tereq pulman. Naše první ráno na Blízkém východě je poměrně chladné. Je začátek března, a zatímco dole na jihu u Rudého moře budeme nosit sandály a tričko, nahoře v syrském Aleppu uvidíme na vzdále- ných vrcholcích hor pravděpodobně sníh. Popíjíme ranní čaj při čekání na mikrobus, do ranního sluníčka se nám kouří od pusy. Žhavá koule plazmy dávající naší planetě životodárné teplo tady ještě nemá svou všespalující sílu. Kolem je zatím poklidno, je neděle a domácí ještě spí. Za chvíli přijíždí mikrobus, aby nás za necelou hodinu jízdy vysadil kousek od antických ruin starověké Gerasy. Projíždíme městem rozesetým na skalnatých pahorcích. Poměrně hornatá krajina se pak začne jen mírně vlnit a my pro- jíždíme prvními olivovými háji. Začíná být příjemné teplo a z nedalekého města Jerash se ozývá muezzin. Z čajoven poblíž nádraží muži dnes poprvé potahují z vodních dýmek. Na chvíli opouštíme arabskou realitu a vra- címe se o dvě tisíciletí nazpět do antické doby. Do areálu sta- rověkých ruin, které z kdysi mocného města zbyly, vstupujeme Hadriánovým obloukem, postaveným na počest 14. římského císaře ve 2. století. Město bylo založeno již v době bronzové. Díky zařazení do městského seskupení Dekapole a poloze na obchod- ních stezkách, město vzkvétalo. Zejména za vlády císaře Trajá- na zde byla vybudována široká infrastruktura, což napomohlo rychlému obchodování a zbohatnutí celé oblasti. K úpadku pak dochází po perské invazi v 7. století. V roce 749 je město velice poničeno masivním zemětřesením. Ačkoli město nebylo zniče- no výbuchem sopky, vysloužilo si přezdívku „Pompeje východu“. Dílo zkázy dokonávají křižáci, kteří některé objekty přestavují na pevnosti. Odhaduje se, že v současnosti je odkryto archeology pouhých 10% z celkové rozlohy antických ruin. Po levé straně mí- jíme poměrně dobře zachovalý Hippodrom, který i v dnešní době slouží jako místo setkávání a městských slavností. Odpočíváme v ruinách Jižního divadla a kolem Diova a Artemidina chrámu se dostáváme až k Severnímu divadlu a Severní bráně. Odtud se vracíme dlážděnou hlavní třídou, která kdysi protínala celé město. Dnes je lemována zachovalým sloupořadím až k ovál- nému Fóru Cardo. V areálu je možné najít zachovalé mozaiky. S o u č á s t í D e c a p o l i s u b y l a G e r a s a ( J e r a s h ) , S c y t h o p o l i s ( B e t h - S h e a n ) , H i p - p o s , G a d a r a , P e l l a , P h i l a d e l p h i e ( A m m á n ) , C a p i t o l i a s , C a n a t h a , R a p h a n a a D a m a š e k , j a k o n e j s t a r š í a n e j s e v e r n ě j š í b o d t o h o t o m ě s t s k é h o s e s k u p e n í “ . [gerasa / jerash padesátjedna]

[padesátdva Nakonec v areálu trávíme tři hodiny. Na autobusovém nádraží se posunkovou řečí domlouváme s místními a ti nám neustále navrhují výlet do 25 kilometrů vzdáleného Ajlunu. Chytáme sto- pem pick-up a na jeho korbě projíždíme biblickým, olivovníky posázeným Gileádem směrem k izraelským hranicím. Naložený pick-up s námi začíná šplhat k na kopci vystavěnému hradu. Stavba vznikla ve 12. století, přičemž jejím úkolem bylo kontrolovat obchodní trasu mezi Damaškem a Egyptem. V době křižáckých výprav byl pak hrad přestavěn na pevnost a v obdo- bí příchodu Mongolů dobit, aby nastoupil svou cestu k úpadku. Exteriér i interiér hradu – pevnosti je jen prvním, který v této oblasti poznáváme. Na území Jordánska i Sýrie potkáme ještě mnoho míst s podobnou historií a budeme si tak moct udělat obrázek o působení křižáků na území Blízkého východu. Pev- nost je v současnosti velmi dobře zrekonstruována a zcela pří- stupná turistům. Z jejího nejvyššího vrcholu na obranné věži je krásný výhled do okolí na celou oblast biblického Gileadu, na zá- padě tušíme údolí řeky Jordán a hranice s Izraelem.Na opačné straně, na východě se rýsuje dva kilometry vzdálené novodobé město Ajlun, správní středisko celé oblasti. Současná jordánská města si jsou podobná jako vejce vejci. Města, která tvoří bílé ro- dinné domky se nekontrolovatelně rozrůstají směrem do okol- ních kopců posetých staletými olivovníky, mezi kterými se pasou stáda ovcí a koz, stejně jako tomu bylo dávno před příchodem prvních křesťanů. Centrem měst je vždy okolí autobusového ná- draží sloužící současně jako stanoviště taxi a tržiště. Je zde také největší koncentrace čajoven a ubytoven pro místní obyvatele. Nad městem se vypíná hlavní mešita – možná proto, aby k mot- litbě svolávající muezzin mohl zasáhnout velkou koncentraci obyvatel okolo nádraží a tržiště. Obzvláště v pátek je tu proto velice rušno, protože právě tento den je pro muslimy pro mod- litby dnem nejdůležitějším. Sestupujeme od hradu uličkami současného Ajlunu k autobusovému nádraží. V oknech domů se suší prádlo, míjíme spoustu opraven aut, pekáren, čajoven a minimarketů, doslova naplněných až po strop západním zbo- žím – inu všudypřítomná globalizace. V Ammánu tráví- me další noc, aby- chom se mohli vydat na výlet do další oblasti starověké Decapole – tentokrát západ- ním směrem. Jedním z největších cestovatelských lákadel nejen této oblasti, ale celého Jordánska je proláklina Mrtvého moře. Než však spatříme přírodní div patřící jak Jordánsku, tak Izraeli, nechá- me řidiče našeho najatého auta zastavit v Madabě, asi hodinu vzdá- lené směrem na jihozápad od hlavního města. Celkem nezajímavé a fádní jordánské město je navštěvováno díky byzantskému kostelu Svatého Jiří, který ve svém interiéru ukrývá Madabskou podlaho- vou mozaikovou mapu Palestiny ze 6. století. Tato mapa je nejstar- ší dochované originální kartografické zachycení Svaté země, a to včetně věrného vyobrazení svatého města, Jeruzaléma. Schyluje se k nedělní dopolední mši a kostel se zaplňuje věřícími. Krátce si v ti- chosti mozaiku prohlížíme a pospícháme dále směrem na západ k Mrtvému moři, nad nímž se tyčí bájná biblická hora Nebo. Blížíme se k místu, jež má zvláštní nádech zejména pro znalce biblických dějin, které se právě v těch- to místech psaly. Právě zde totiž Mojžíš uviděl po čtyřiceti letech pu- tování izraelského národa pustinou Zaslíbenou zemi, právě odsud uviděl Jericho, Jordán a Mrtvé moře. Tady zemřel a nedošel tam, kam celý život směřoval. Fatálně zaplatil za svou jedinou životní chybu, když se chvástal tím, co vytvořil Bůh. Co se nabízí k vidění? Do kamene vytesaný nápis, kostelík, muzeum a kříž obtočený mě- děným hadem. Výhled, který se nám naskýtá západním směrem do nejhlubší prolákliny světa je ohromující – je to pohled, který musel uchvátit i Mojžíše. Za dobré viditelnosti jsou prý vidět dokonce zlatavé kopule Jeruzaléma! Vidíme Mrtvé moře, Jordán, Jericho a Betlém. Dole v údolí na jordánském břehu Mrtvého moře tuší- me biblické město Sodomu a Gomoru, zničeného hněvem Boha za jeho hříšnost. Ve zdejších horách se skrýval i budoucí král David, když prchal před hněvem v té době vládnoucího krále Saula. Serpentinami jediné silnice v širokém okolí klesáme do prolákliny Mrtvého moře. V pusté hornaté krajině leží rozesety pouze stany místních pastevců, stáda ovcí a koz, občas přeběhne pastevecký byzantská madaba] [křižácký hrad a pevnost ajlun mojžíšova hora nebo]

pes. Nedaleko tušíme řečiště řeky Jordán, která ze severu Mrtvé moře napájí. Jakoby se od 15. století př. n. l., od dob Mojžíše, nic nezměnilo, ani náznak moderního 21. století, ani náznak faktu, že nedaleko odsud je ostře střežená jordánsko – izraelská hrani- ce. Řidič nám vypráví, že se tu občas objeví lišky, šakali, kozorožci a dokonce prý je možné spatřit i leoparda. Za veškeré informace padesáttři] [A Citadela El Quasr v jordánském hlavním městě, je z dob vlády Umajjovského chalífátu v 7. a 8. století. Pěší výstup na jeden z vrcholků, na kterém se Ammán rozkládá, je dobrým sportovním výkonem. [B Severojordánský Jerash Vás zaujme svou rozlohou a zachovalými ruinami kdysi velmi významné metropole. [C Pevnost Ajlun v severozápadním cípu Jordánska. [D Vnitřní prostory zrekonstruované pevnosti Ajlun, která Vám dá nahlédnout do architektury 12. století.

místních jsme vděční, ale bereme je s rezervou, vždyť kdo z nás by nechtěl vychválit svou zemi! Vzduch je prosycen solí, je mlžný opar, nikde žádná rostlina. Tedy pokud nepočítáme vyschlou trá- vu. Vládne téměř absolutní mrtvolné ticho. Toto bezodtoké slané jezero, což je správný název pro Mrtvé moře, se nachází 420 metrů pod hladinou světového oceánu a je nejníže položeným odkrytým místem na zemském povrchu. Je nejníže po- loženým slaným jezerem na světě. Jezero se nazývá „Mrtvé moře“ kvůli své vysoké salinitě, jež dosahuje až 33,7%. Byť počasí není nej- teplejší, noříme svá těla na jedné ze soukromých pláží do přesolené vody. Stokrát opakované se stává pravdou, opravdu potopit se zde je totiž téměř nad lidské síly, a tak relaxujeme v pololehu, tak dobře známém z letáků cestovních kanceláří. Díky horkému klimatu do- chází k velmi vysoké mineralizaci vody. Důsledkem vysokého pro- centa salinity má Mrtvé moře vyšší hustotu vody, a tím na plovoucí předměty působí vyšší vztlaková síla. Pro udržení se nad hladinou proto není potřeba plavat – stačí do vody usednout a nechat se jen tak nadnášet. Oblast Mrtvého moře byla jedním z prvních lázeň- ských míst na naší planetě, protože zde už v hluboké minulosti místní využívali léčivé účinnky mořského bahna. Dodnes jsou zde místa poskytující léčivé bahno. Není problém si ho za tučný peníz koupit, co peněženka či vy unesete. Na severním okraji solného je- zera míjíme deltu řeky Jordán, kdysi nazvanou nejúrodnějším úze- mím starověké Judy. Pěstovalo se zde nejen ovoce, ale i myrhovník (Commiphora), používaný k výrobě parfémů. Ostatně myrha patři- la ve středověku společně s kadidlem mezi nejvzácnější látky. O zdejších oby- vatelích se zmi- ňuje již Bible jako o městě dětí Ammónových pod jménem Rabbath Ammon. Ve 13. století př. n. l. se území totiž stává centrem aramejských Ammónců, po kterých město dodnes nese jméno. Městu se pak díky existenci společenství měst Dekapole daří velmi dobře po obchodní stránce. Přichází však úpadek Římského impéria a Ammán se dostává pod nadvládu arabského challífátu, tím je jeho cesta k islámu doslova nalinkována. Střídavě je pod nadvlá- dou Egypta, Sýrie a Osmanské říše. Po vyhlášení samostatnosti Jordánska v roce 1946 je starověká Philadelphie vyhlášena hlav- ním městem nově vzniklého království. Jsme zde už několikáté ráno a vždy z nějakého místa tohoto města na „sedmi pahorcích“ vidíme obří vlajku Jordánského hášimovského království. Vlajka vlaje nad královským palácem Basman. Budova je vystavěna stej- ně jako okolní domy z místního bělobéžového pískovce. Tento stavební materiál dal městu přezdívku „bílé město“. Říká se, že město se dříve rozpínalo na sedmi skalnatých pahorcích, ale s přílivem palestinských uprchlíků z dnes již izraelských území se město rozrostlo na téměř dvacet okolních kopců. Centrem města však stále zůstává náměstí krále Fajsala, v blízkosti mešity al-Hu- sain a místního tržiště. Právě zde se odehrává všechen hlavní ruch města. Křižují se zde cesty městských autobusů i taxíků. Jsou zde všechny důležité obchody, ubytovny, restaurace a směnárny. Sem totiž směřují všichni cestovatelé, protože zde je k vidění historie města. Dobu nadvlády Říma připomíná do skály vytesaný amfiteátr pro 6000 diváků. Dodnes se v něm konají městské slavnosti a festi- valy. Jako všechna starověká města se i starověká Philadelphie pyš- nila Odeonem či Nymphariem, jejichž zbytky se tyčí v centru města. Nedaleko nacházíme i zachované sloupořadí lemující tehdejší hlav- ní třídu metropole. Dobu prvních muslimských obyvatel připomíná na jednom z pahorků Citadela či palác El Quasr, který je z dob vlády Umajjovského chalífátu v 7. a 8. století. Cesta sem je dobrým spor- tovním výkonem v odpoledním slunci. O Ammánu se tvrdí, že je to město s nejvíce prozápadní atmosférou mezi arabskými metropole- mi. A skutečně, postrádáme zde atmosféru tržiště (souqu) maroc- kého Fésu či spletitých uliček nedalekého starověkého Damašku. Lidé jsou zde více oblečení dle západní módy a to nejen muži, ale i mladé ženy. Dnes žije ve městě plném bílých rodinných domů přes dva miliony obyvatel. Na okrajích města jsou rozmístěny palestinské uprchlické tábory, které poskytly útočiště lidem vyhnaným z jejich domovů na současných izraelských územích. Čas strávený v oblasti starověké Dekapole se nám nachýlil ke konci. Míříme na jih do pouště za dalšími historickými místy a postavami. Čeká nás nabatejské skalní město Petra, středověký hrad Šobak, zele- né údolí Dana, Wádí Rum s postavou Lawrence z Arábie a jediný jor- dánský přístav u Rudého moře Aqaba, kde jsou na saudskoarabských hranicích krásné lokality ke šnorchlování. To už je ale jiný příběh, vyprávějící o cestě jižní částí Jordánského hášimovského království. [padesátčtyři [královská metropole

padesátpět] [A Jordánské hlavní město Ammán je městem v kopcích. Při procházkách po městě si řádně protáhnete lýtka. [B Usměvaví arabové jsou často majiteli a jedinými pracovníky v pouličních dílnách. [C Centrum moderního města Ajlun krčícího se pod stejnojmennou pevností z 12. století. [D Ovocné šťávy jsou kdekoli v Jordánsku snadno k dostání za mírný peníz a vždy dokonale osvěží.

text:JanMiklín;foto:autor/www.janmiklin.cz K y r g y z s t á n j e t a k é z e m í j u r t , v o d k y , š a š l i k ů , k u m y s u , a r c h i t e k t u r y v e s t y l u s o c i a l i s t i c k é h o r e a l i s m u , p e s t r é p ř í r o d y , t r a d i č n í c h p l s t ě n ý c h k l o b o u k ů , v y p r a h l ý c h p o l o p o u š t í i k v ě t n a t ý c h l u k . T o v š e s k r ý v á n a n e c e - l ý c h 2 0 0 t i s . k m 2 s t ř e d o a s i j s k á K y r g y z s k á r e p u b l i k a . kyrgyzstán divočinajakmábýt

Vstupní branou do Kyrgyzs- tánu je jeho hlavní město, Biškek. Metropole byla zalo- žena roku 1878 Rusy, které přivábila úrodná půda údolí řeky Ču. Již o zhruba 50 let dříve zde ale existovala malá pevnost k ochra- ně obchodní stezky. O původu jména existuje několik teorií, podle jedné z nich je odvozeno od máselnice, ve které se vyrábí kumys. Velkou část své nedlouhé historie se však Biškek jmeno- val jinak, mezi lety 1925 až 1991 nesl jméno Mikhaila Frunzeho, vojevůdce Rudé armády za občanské války. Připomínkou těchto dob je dodnes mezinárodní kód biškeckého vzdušného přístavu, dnes nesoucího název podle kyrgyzského historického hrdiny Manase, ale zkratku stále stejnou – FRU. Poněkud ospalé letiště s několika desítkami letů především do Ruska a okolních zemí je zajímavé především přítomností americké armády, která zde má svou základnu sloužící k podpoře vojenských operací v neda- lekém Afghánistánu. Nejen letečtí fandové se tak při pojíždění na dráze nebo z oken odletové haly mohou kochat pohledem na šedě zbarvené tankovací a dopravní letouny US Air Force. Peníze za pronájem části letiště umožnili jeho rozsáhlou moderniza- ci a rekonstrukci, avšak přítomnost amerických vojsk je trnem v oku Rusku (které má v Kyrgyzstánu také svou základnu). Stra- tegické polohy a významu tak místní politici umně využívají k plnění jinak chudého státního rozpočtu a vyhrůžka uzavřením základen slouží jako nenápadná pobídka ke zvýšení nájmu. Přestože Biškek leží při prvním pohledu na mapu země poněkud nevýhodně jen pár desítek kilometrů od severní hranice země s Kazachstánem, při bližším zkoumání se ukáže, že je k tomu pádný důvod. Kyrgyzstán je jednou z nejhornatějších zemí světa, což snadno dokáže několik čísel: průměrná nadmořská výška 2750 m n. m., nad hranicí 1000 m n. m. leží 94 % státu a nad 3000 m n. m. 40 %. A nejedná se o žádnou náhorní plošinu, ale poctivé hory se stovkami hřbetů, údolí a vrcholů. Většinu míst L e i t m o t i v e m c e s t o v á n í p o t é t o h o r n a t é z e m i j e p o h o ř í Ť a n - Š a n , p o d l e r ů z n ý c h j a z y k ů p ř e k l á d a n é j a k o N e b e s k é h o r y č i H o r y d u c h ů , k t e r é v n e j v y š š í m b o d u – D ž e n g i š Č o k u s u , m o ž n á z n á m ě j - š í m p o d r u s k ý m n á z v e m P i k P o b e d y – d o s a h u j e v ý š k y 7 4 3 9 m n . m . [biškek nad ču

[padesátosm spojují jen špatné silničky, vhodné pro koně či maximálně dobrý terénní vůz, průjezdné jen v teplejší části roku a většinu času uvězněné v závějích sněhu, a hlavní dopravní osy země tak tvoří několik silnic, potkávajících se právě v Biškeku. Většina cestova- telů tak hlavním městem projede za pár týdnů několikrát. Po nezbytném smlou- vání o cenu se koneč- ně nacpáváme do auta a vyrážíme. Za městem Kara-Balta končí rovná silnice a začíná serpentinové stoupání do třítisícového sedla Otmök. Míjíme po- slední stánky s klasickým občerstvením, které jsou vystřídány bílými stany a jurtami pastevců, hlídajících koňská stáda. I oni se snaží lec- cos prodat, a tak nám to nedá a u jedné z jurt zastavujeme. Po krátké návštěvě si kromě láhve kumysu a sušených jogurtových kuliček kurut odnášíme i informace o výrobě toho nejtypičtějšího kyrgyzské- ho nápoje. „Po nadojení se kobylí mléko nechá asi 12 hodin kvasit a je to“, vysvětluje jeden z pastevců. Přestože podél silnice mají vyrov- nané celé řady plastových lahví s bílým obsahem, podává nám jednu vychlazenou z hloubi jurty. „Ty venku jsou jen lákadlo, na slunci by se kumys zkazil a místo mírně nakyslé chuti by zkvasil úplně“. I tak má ale kumys dost nepřirozenou chuť a mimo pár loků na ochutná- ní už si jej raději příště nedáváme, což oceňují i naše žaludky, pre- ferující spíše dezinfekci vodkou. V obchodech převládá vodka ruská, ale s trochou péče se v nekonečných regálech dají objevit i lahve Made in Kyrgyzstan s kukuřičnými klasy nebo obrázky kyrgyzských pamětihodností na plechovém obalu, vše za ceny vskutku lidové. Další exkurzi do tajů místní kuchyně si necháváme na jindy a zby- tek cesty už se jen kocháme výhledy z okna. Skrze samotné sedlo vede několik stovek metrů dlouhý prašný tunel, a když za ním ko- nečně klesneme 2000 výškových metrů k hladině přehradní nádr- že u města Toktogul, nestačíme se divit proměně okolní krajiny. Namísto zelených plání s pasoucími se koni je okolo vyschlá polo- poušť, v zaoblených písčitých sedimentech rozbrázděna hluboký- mi kaňony a soutěskami. Silnice pokračuje podél soustavy přehrad na řece Naryn, nejdelším toku Kyrgyzstánu. Do jejího povodí patří 70 % země a voda odtéká do řeky Syrdarji. Díky masivně zavlažova- ným polím, především s bavlnou, se ale většina vody ztratí po cestě a do Aralského jezera, konečného cíle, nikdy nedoteče. S padající tmou se konečně blížíme ke vstupní bráně do rezervace Sary Čelek. Nekompromisní hlídači nás dovnitř nechtějí na noc pustit, a tak noc trávíme ve stanech ještě před rezervací, a až ráno můžeme vyrazit dovnitř. Po nezbytném zaplacení vstupného ještě pár posledních kilometrů rozbitou cestou, než se konečně otevře pohled na nádhernou modrou hladinu horského jezera ve výšce 1783 m n. m., kterou okolní horské štíty převyšují o více jak 2 km. Hned se vydáváme jednou ze stezek podél jezera skrze louky, po- seté neuvěřitelnou spoustou kvetoucích a omamně vonící rostlin – údajně jich zde roste více jak tisícovka druhů! I proto bylo území s rozlohou 238 km čtverečních zapsáno na seznam UNESCO jako biosférická rezervace. Jejím jádrem je již zmíněné stejnojmenné jezero s délkou 7,5 km a maximální hloubkou 245 m, okolo které- [jezero sary čelek

ho se rozkládají horské lesy s jedlí sibiřskou, smrkem Schrenkovým a révou lesní, keřovité porosty jalovce a abélií i ovocné sady plné jabloní, broskvoní a ořešáku královského. Horská údolí skrývají i několik menších jezer – Kyla Kol, Iyri Kol, Aram Kol, Cherek Kol či Bakaly Kol; pohledem na některá z nich se kocháme z kopce, na který jsme pod prudkým sluncem vylezli. Zatímco cizince sem kromě botanických zajímavostí a průzračné vody žene i touha za- hlédnout medvědy, dikobrazy nebo sněžné leopardy (a nutno říct, že 99,9% z nich se tato plachá zvířata spatřit nepodaří), pro míst- ní je jezero jedním velkým piknikovištěm. Ve stínu stromů sedí na dekách či jakýchsi vyvýšených pódiích celé rodiny, od rána do noci hodující okolo neuvěřitelných hromad jídla. Pro vcelku špatnou dostupnost jezera je naše turistická skupinka velkou atrakcí, a tak pozvání k jednotlivým tabulím nestíháme nejprve přijímat, a pak ani odmítat. Všichni se s námi chtějí fotit, připít i dát nám ochutnat všechny dobroty, a tak na vlastní kůži poprvé zažíváme pověstnou kyrgyzskou pohostinnost. Obzvláště si naši skupinku oblíbil pán se zlatými zuby: „Musíte ke mně domů, zabiju berana a opečeme ho,“ nedá si vymluvit plán na dalších několik dní. Raději rozdáme něko- lik pohlednic, uděláme posledních pár fotek a rychle mizíme k je- zeru, kde se konečně zchladíme v průzračně čisté a osvěžující vodě. Koupání je sice oficiálně zakázáno „pro nebezpečí smrtelných úrazů,“ avšak pohled na domorodce, z alkoholových dýchánků mí- řící rovnou do ledové vody napovídá, že problém nebude v jezeru. Od Sary Čelek míří- me ještě dále na jih, do měst Oš a Džala- labád. Většina cesty vede vyprahlou, pouštní a opuštěnou krajinou, zpestřenou jen budovami opuštěných továren a poletujícími man- delíky, krásně pestrými ptáky, kteří jsou ve zdejších sprašových stě- nách hojní. Zatímco Biškek byl založen teprve nedávno, Oš – druhé největší město Kyrgyzstánu, ležící v úrodné Ferganské dolině – má historii sahající až před přelom letopočtu. Do dnešní doby je pro- slaven zdejší trh, mající původ v poloze města na Hedvábné stez- ce. I nyní je Oš důležitým dopravním uzlem, protože zde začíná Pamir Highway. Procházku trhem, kde se dá koupit opravdu vše, si nemůžeme nechat ujít stejně jako výstup na Šalamounovu horu, významné muslimské poutní místo, kde se údajně modlil i prorok Mohamed, a na jejímž vrcholku stojí malá mešita, založená na padesátdevět] [A Erozí vymodelované skály nedaleko vesnice Džety-Ogüz. [B Typický obrázek z Kyrgyzstánu: horská krajina, pasoucí se koně a jurty. [C I vysoko v horách se sutí prodírá žlutě kvetoucí pryskyřník. [D Nádherné tábořiště u říčky pod sedlem Teleti. městské pohledy]

[šedesát [A Sokolnictví - nebo spíše orlovnictví - je tradiční kyrgyzskou kratochvílí. [B Petroglyfy v Čolpon-Ata. [C Chovatelé dravců jsou na své svěřence náležitě hrdí. [D Pohled na neuvěřitelně modrou hladinu jezera Sary Čelek.

přelomu 15. a 16. století Báburem – zakladatelem mughalského impéria a předka stavitele indického Tádž Mahalu či pevností v Agře a Dillí. V útrobách hory je malé muzeum s všehochutí peli- chajících vycpaných zvířat i figurín místních šamanů, ze kterého je asi nejzajímavější prosklené okno s vyhlídkou na město včetně mešity. Většina Kyrgyzů (75 %) jsou muslimové, ale islám byl přijat poměrně pozdě a vlažně, stejně tak léta strávená pod nadvládou Sovětského svazu víře příliš nepomohla. Právě kyrgyzský jih je více konzervativní, ale ani tady není pro místní ženy šátek ve vlasech nutností. Oš vstoupil i do našich zpráv v roce 2010, kdy zde došlo ke srážkám mezi silnou uzbeckou menšinou (jejich populace zde dosahuje až 40% podílu) a Kyrgyzy, které měly za následek čtyři stovky mrtvých i vypálení budovy uzbecké univerzity či trhu, do- dnes neopravených. Jak nám prozradil sympatický řidič, se kterým jsme přes Biškek jeli k jezeru Issyk-kul, údajně byly nepokoje vyvo- lány uměle jako součást politických hrátek a on nebyl jediný, kdo u sebe doma schoval svého uzbeckého souseda i s rodinou. Jeho hladina leží ve výšce naší Sněžky (1600 m n. m.) a jezero může být při svých 170 km délky, 70 km šířky a rozloze 6300 km čtverečních právem nazýváno kyrgyzským mořem – zvlášť když uvážíme, že Kyrgyzové to mají k moři ze všech národůnejdál.Přestožejenaoboudlouhýchstranáchlemovánopás- mem vysokých, věčně zasněžených hor (na severu Kungejský a na jihu Terský Alatau), hladina mírně slaného jezera nikdy nezamrzá – to prozrazuje již jeho jméno Issyk-kul, které znamená teplé jeze- ro. Na jeho břehu míjíme spoustu opuštěných rekreačních budov, kam dříve ve velkém mířily odborářské zájezdy z celého Sovětského svazu. Pocit nostalgie dodává i opuštěná dráha letiště v Čolpon-Ata, kterou využívají již jen místní pro zkrácení cesty autem. Právě toto městečko je známo pro rozsáhlé naleziště balvanů s vyrytými mal- bami – petroglyfy. Nejstarší rytiny lovců, jelenů, kozorožců či vlků pocházejí údajně až z doby bronzové (1500 let př. n. l.), většina je pak z období okolo přelomu letopočtu, nejmladší z 5. až 10. století. Od jezera se vydáváme do hor, a i tam je naším cílem jezero, byť výrazně menší. Přes turistické centrum, městečko Karakol, jedeme maršrutkou do osady Džety-Ogüz, ležící ve stejnojmenném údolí. Na obou březích horské říčky se zvedají nádherná červená skaliska s názvy jako Puklé srdce, Dračí brloh či Sedm volů. Podle pověstí je rudá barva způsobena vraždou krásné ženy, unesené chánem cizí- ho rodu, podle geologů minerálním složením slepence a pískovce, který skály tvoří. Ať již tomu bylo jakkoli, ranní pohled na skaliska ozářená vycházejícím sluncem stojí za to. Za vesnicí už nás čekají první kilometry několikadenního treku do srdce Terského Alatau. Podél jurt a maringotek jdeme do údolí říčky Teleti, kterým stou- páme až pod stejnojmenné sedlo, kde budujeme první kemp, pro mě jeden z vůbec nejhezčích. Co více si lze přát, než před usnutím v majestátním tichu hor pozorovat červeně nasvícené hřbety hor nad rozkvetlou loukou protkanou stuhou ledovcové říčky? Nemilo- srdný budík před východem slunce nás druhý den vyhání k více než 1000 m stoupání do sedla. V ranním chladu se jde dobře, výhledy do údolí střídají nové hřbety objevující se v dálce i modrá hladina Issyk-kul částečně skrytá v oparu, a tak po několika hodinách již mí- jíme poslední zbytky sněhu na sutích v okolí sedla (3800 m n. m.). Při sestupu na druhé straně brodíme spoustou horských potůčků a kocháme se desítkami kvetoucích rostlin, mezi kterými se pasou stáda polodivokých koní. Večerní bouřka čistí vzduch, a tak další den nás čekají další a další brody ledovcových řek v údolí Karakolu pod jasnou oblohou. Z doliny odbočujeme a stoupáme nejprve hustým lesem, později sutí až k jezeru Ala-kol, podle kterého je trek pojme- nován. Jeho barva, modrá jako výsledek experimentů se skalicí, nás vítá ve výšce 3530 m n. m., kde na několika skalních pláccích staví- me stany a ještě před přicházejícím deštěm zkoušíme, jak moc je jeho voda ledová. Další ráno nás počasí zrazuje a sestup od jezer do údolí Altyn-Arašan je ve znamení celodenního deště. I když do osady vúdolípřicházímepromočeníažnakost,jdemesehnednaložitopět do vody. Na povrch zde totiž vyvěrají teplé prameny a každý z domeč- ků má vlastní baňu s neuvěřitelně horkou a léčivou vodou, které si užíváme se stejně neuvěřitelně drahým pivem v ruce. Poslední den na nás čeká už jen sestup do Ak-Suu, při kterém míjíme první a po- slední turistické ukazatele – aspoň víme, jakým směrem leží Moskva nebo New York. Mezi jezerem Issyk-kul a Biškekem, nedaleko města Tokmok, stojí jedna z mála historických památek Kyrgyzstánu: ne- dávno zrekonstruované pozůstatky strážní věže Burana. Z jejího 25 m vysokého vrcholu se naskýtá pohled na políčka v údolí, obklo- pená horami. Kromě pozůstatků základů několika dalších budov nás na první pohled zaujmou vystavené náhrobní kameny: postavy na nich jakoby z oka vypadly klasickým Bornovým ilustracím. šedesátjedna] [jezero ve výši sněžky

text:KatarinaMaruškinová;foto:autorka V p r v n í ř a d ě j e p o t ř e b a s i u j a s n i t , ž e n e j d e o v ý š i n y v p r a v é m s l o v a s m y s l u , p r o t o ž e j e j i c h v ý š k a s e p o h y b u - j e p r ů m ě r n ě k o l e m 3 0 0 m e t r ů n a d m o ř e m . V y š š í m i s e m o h o u z d á t d í k y p o l o z e G a l i l e j s k é h o j e z e r a p o j e j i c h z á p a d n í s t r a n ě , k t e r é j e 2 0 0 m e t r ů p o d ú r o v n í m o ř e , n e b o d í k y s v é m u s t r a t e g i c k é m u v ý z n a m u v h i s t o r i i . izraelbouřlivé výšiny

šedesáttři] Kdo se trochu vyzná v an- glické literatuře, zná dílo Emily Brontëové, které bylo do češtiny přeložené jako „Na Větrné hůrce“. Pro příběh lásky a vášně, nenávisti a touze po pomstě je ale tento český název až příliš eufemický. Na Slovensku vyšlo toto dílo jako Búrlivé výšiny a jako pří- vlastek se tento knižní název velmi dobře hodí i pro ty výšiny, které se rozpínají mezi Galilejským jezerem a horou Hermou. Ty bouřli- vé Golanské výšiny. Když Izraelský národ po mnoha letech putování konečně obsadil zemi Zaslíbenou, mohl se všechno jen ne radovat. Okolité národy tyto přivandrovalce z Egypta vůbec nepřijaly s otevře- nou náručí. Pod vedením prvních statečných soudců si národ vyzná- vající Hospodina vedl, co se týče obrany i útoku proti nepřátelům, docela dobře. Ne všechny se jim podařilo porazit, a proto ještě i v ba- bylonském exilu spílali Židé kletby na Amorejce, Amaléky nebo Filiš- tínce. Jedním z nich byl i král Bášánu jménem Og, který se svého území jen těžko vzdával ve prospěch izraelských kmenů Dan a Ma- naše. Podle biblické knihy Deuteronomium si ale Izraelci s Ogem poradili, podle jejich vlastních slov, velmi jednoduše: „Potom jsme se obrátili a táhli vzhůru cestou k Bášanu. Tu vytrhl proti nám k boji do Edreí bášanský král Óg s veškerým svým lidem. Pobili jsme je a nikdo z nich nevyvázl. V oné době jsme dobyli všechna jeho města. Nebylo žádné tvrze, kterou bychom jim nevzali, celkem šedesát měst, celý kraj Argób, Ógovo království v Bášanu.“ Izraelci tak popr- vé navodili atmosféru boje, která výšinám už zůstala. O bouřlivé Golanské výšiny se tak Amorejci a Izraelité přetahova- li po dlouhá léta. Aramejci, Asyřané i Peršané je jen pár národů, které měly Golany ve svém područí a správě. Židovská přítom- nost se ale táhla napříč Golanami i historií, a zatímco každý zná Masadu a opěvuje hrdinství Židů, kteří se nevzdali obléhajícím Římanům a raději zvolili smrt než otroctví, už jen málokdo ví, že i na Golanských výšinách se odehrál podobný příběh. Tři roky před tragickou událostí na Masadě si masovou sebevraždu namís- to římských represálií vybrali obyvatelé golanské Gamly. Josephus Flavius ve svém spisu Války židovské popsal obyvatelé Gamly násle- dovně: „Zoufalí ze svých životů a obklíčení ze všech stran, davy se vrhly po hlavě se svými manželkami a dětmi do rokle, která byla vy- hloubená do obrovské hloubky pod citadelou. Opravdu byl vztek Římanů nakonec mírnější než zběsilé řádění poražených: Zatím- co Římané zavraždili asi čtyři tisíce osob, těch, kteří se vrhli přes útes, bylo zjištěno víc než pět tisíc.“ Je možné předpokládat, že je o Golanské výšiny menší zájem než v minulosti? To těžko. Izra- el se se Sýrii a potažmo Libanonem o tento 65 kilometrů dlouhý pás nadmořské plošiny pře už léta. Nedořešené hranice britského a francouzského mandátu se staly válečným polem nově vzniklých států. V roce 1944 připadly Golanské výšiny Sýrii, v roce 1967 po Šestidenní válce je anektoval Izrael. Pokusy o jejich znovudobytí Sýrií v roce 1973 ztroskotaly. Na napjaté situaci se podepsal i kon- flikt s Libanonem v 80. letech a dosud nevyřešený problém tzv. Šebských farem, které si Libanon po Izraeli nárokuje. Jde o 22 čtverečných kilometrů, což se někomu může zdát zanedbatelné, ale pozor! Mírové rozhovory Izraele se Sýrií v roce 2000 ztroskotaly na neschopnosti domluvit se s ohledem na přesné vymezení hra- nice. Tehdy se jednalo o přibližně 100 metrový rozdíl. Kdyby okupované Golanské výšiny, jak oblast nazý- vá Organizace spojených národů, měly erb, byla by v něm určitě zob- razená voda. Či už šlo o 22 čtverečných kilometrů nebo o 100 metrů, pokaždé šlo především o přístup k vodním zdrojům. A těch není v oblasti Levanty nazbyt. Izraeli se z Golanských výšin, kterému nyní jednostranným přijetím zákona od roku 1981 Golany patří, dostává 15% veškeré vody, kterou potřebuje, a to zejména díky pramenům Jordánu, které odsud pochází. Či už jsou to přítoky Dan, Banyas, H i s t o r i e s e v y t i s k l a G o l a n á m d o k a m e n e v í c e n e ž b o u ř - l i v ě . A n e m l u v í m e n y n í v ů b e c o t é n o v o d o b é , p r o t o ž e k o n f l i k t j e s G o l a n s k ý m i v ý š i n a m i s p j a t ý o d d á v n o v ě k u . [země zaslíbená za vším hledej vodu]

Wazzani nebo Iyyon, všechny tečou z hory Hermon po Golanských výšinách do Galilejské roviny, kde vytváří Jordán. Jejich voda je proto pro Izrael zásadní. Jarní a podzimní soboty patří na Golanech míst- ním výletníkům, kteří přijíždí za účelem příjemně stráveného dne spojeného s piknikem u vodopádů jednoho z pramenů. Oslava vody koneckonců není na místní poměry nijak nezvyklá – pramen Banyas se přece jmenuje podle starověkého boha Pana, který ochraňoval vodu a vodní toky. Oslava jde ruku v ruce právě s ochranou, které stát Izrael věnuje velkou pozornost – u každého pramene je přísný zákaz odhazování odpadků. A pokud by si někdo troufnul, riskuje, že ho usvědčí všudepřítomné oči milého hnědého zvířátka damana skalního. Co unikne damanům, neunikne uklízejícím četám, které mají každý večer plné ruce práce. Za čistotu platí návštěvníci, každý z pramenů je spolu se svým okolím prohlášen národním parkem. Za vodou lze také vyrazit na jižní cíp Golan, k řece Jarmúk. Tam jsou léčivé prameny, které po smrti otce Heroda připadly jeho synu tetrarchu Filipovi. Koupání v moderních lázních je příjem- ným zážitkem, ale opomenout vykopávky antických lázní by byl hřích. Dosud je bazének naplněn vodou, je vidět, kudy se na pro- cedury vcházelo, a s trochou fantazie je možné si domyslet atmo- sféru požitku z úlevy od bolesti kloubů nebo komplikací spojených s vysokým krevním tlakem. Historie zanechala i stopy v podobě ka- menů, které vypráví svůj příběh skrz svatá Písma. Dovolme si malý příklad: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ ptá se Ježíš svých učedníků. Oni řekli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekne jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, proto- že ti nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou.“ Tento známý a pro církev tak důležitý příběh, který se často vypráví v Kafarnaumu na břehu Genezaretského jezera, se ve skutečnosti odehrál v Cesarey Filipové, městu v ruinách, které nelze přehlédnout ze silnice stoupající pod horu Hermon. Z města, kde tetrarcha Filip pobýval, toho moc nezůstalo. Přesto má ale neopakovatelnou atmosféru duchovní. Jeskyně u pramenů Jordánu byly kdysi zasvěceny pohanským bohům, dnes zase jezírka využívají k omývání a obnovování křestních slibů křesťané. I méně známá křesťanská odnož, Drúzové, pokládají město za svaté. Je-li libo židovských památek,jepotřeba zamířit do města Katzrin, k jeho synagogám a olivovým lisům, kde byly sepsány texty Mišnyobsahujícístaroužidovskoumoudrost.Beznísednesneobejde žádná ortodoxní židovská komunita, protože napomáhá pochopení Starého zákona. Není těžké si představit, jaké muselo být meditování nad slovem Božím ve stínu majestátních, křivolakých a hluboce roz- praskaných olivovníků. I dnes je město Katzrin oázou klidu, protože moderní člověk zamíří raději do jejího dobře zásobeného nákupního centra. Rozjímání pod olivovníky může nerušeně pokračovat alespoň do té doby, co dostanete hlad, nebo spíš chuť na jeho plody. I k tomu je nicméně potřeba moudrost, nebo alespoň informaci, že přímo ze stromu se olivy jíst nedají. Musí být správně sčesané, vyčištěné a vy- peckované, poté naložené do nálevu. Jejich barva a chuť přitom zá- visí od doby sběru, a nejjemnější chuť mají ty, které zůstávají na stro- mě nejdéle. Mají černou barvu a vylisované dávají nejkvalitnější olej. Nejenom že jsou tak zdravé pro zažívání, ale i lidská pokožka může z olivového oleje vstřebat látky, které na ní působí blahodárně. Proto se vylisované zbytky oliv používají k přípravě kosmetiky. [šedesátčtyři [koupaliště tetrarcha filipa krajina olivovníků]

šedesátpět] [A Lázně Hamat Gader. [B Zaminovaná pole Golanských výšin. [C Daman je zvířecím symbolem Golandských výšin. [D I Izraelci mají rádi víno a to jak v jeho ovocné, tak tekuté podobě.

[šedesátšest [A, B Z antických památek stojí za návštěvu například Cesarea Filipova či antické lázně Hamat Gader. [C Jeden z pramenů řeky Jordán ve své „vodopádivé” podobě. [D Pohled do nitra národního parku Banyas.

Je pravdou, že v 19. sto- letí se ve víru masivního židovského přistěhovalectví dostali evropští Židé i na Golanské výšiny, kde jim baron Rotschild zakoupil na 80 tisíc dunamů půdy a 16 vesnic k osídlení. Nebyli to ale jediní přistěho- valci do oblasti. Jen krátce před nimi sem přišli jiní, kterým jejich nekompromisní jednání v otázkách víry vysloužilo už v 11. století vyhnání z Káhiry a nutnost přemístit se do tolerantnějších oblas- tí. Opět je řeč o Drúzech, jejichž původ lze hledat na dvoře krále Al Hakima. Na něm bylo v 11. století založeno tajné hnutí pod ná- zvem Zasedání moudrosti. Jejich víra v inkarnaci a odklonění se od šíitského islámu způsobila pronásledování. Čemu skutečně Drúzo- vé věří, ví jen málokdo, respektive jenom oni sami. Až po čtyřicátém roku života může být člověk zasvěcen do tajů svého náboženství, do té doby má pouze dvě povinnosti – modlit se a vést ctnostný život. Možná by životní situaci Drúzů pomohla asimilace, kterou ale tato menšina vždy razantně odmítala. Pomalu se možná vytrácejí bílé čepičky a tradiční kalhoty se sníženým rozparkem, nicméně Drúzo- vé dosud odmítají sňatky se stoupenci jiných náboženství a snaží se udržet si vlastní identitu. Na Golanské výšiny se přesídlili v 18. století v důsledku etnických bojů a nedostatku půdy k obživě, s komunitou v Libanonu a Sýrie ale udržují čilé styky. Jen asi 10 procent z nich přijalo izraelské občanství, jinak zůstali Syřany. Damašek je srdci blíž než Tel Aviv, a mnozí mladí si zvolí právě metropoli Sýrie a její univerzitu k dosažení vysokoškolského vzdělání. Jsou tam protěžová- ní, každý obor má garantovaná místa právě pro Golaňany. Ne vždy ale v Sýrii zůstanou, a často se po škole vrací zpět na Golany nebo odjedou pracovat do Izraele. „A ty bys snad udělala něco jiného?“ zeptala se mě jednou Zakaria, drúzská dívka z jihu Sýrie, která má kamarádů z Golan hodně. Nediví se jim, že zůstávají v Izraeli, kde jsou vyhlídky na budoucnost daleko jasnější než v „matičce“ Sýrii. Majdal Shams je typickou Golanskou vesničkou. U vstupu stojí nápis Vítáme vás, v arabštině i hebrejštině. Za první křižovatkou zastavujeme u malého obchůdku, kde obsluhuje starší pán. V arab- štině nám jde komunikace dobře. Kupuji si pár drobností, vesměs izraelské produkty. Ale zaujmou mě jablíčka, krásná, velká, určitě jsou místní. Majitel vypráví, že jsou ze sadu 8 kilometrů za vesnicí a vyváží se všude po Izraeli. Ale také do Sýrie. Chlubí se tím, že Go- lanská jablka nemají v Sýrii obdobu. Zuby mu už chybí, ale úsměv lemovaný typickým dlouhým knírem nikoliv. Podle tradice má tento knír, který je na konci upevněn voskem, nosit každý dospělý drúz. O několik kroků dál je cítit neodolatelnou vůni placek, jimž se říká manaqíš. Paní nabízí plnění ostrou tomatovou omáčkou nebo sýrem. Hbitě připravuje najednou tři placky, kromě mě je tady totiž více zájemců. Vesměs všichni v tradičním černo-bílém oblečení, přičemž bílá zdobí hlavu v podobě šátku nebo malé če- pičky. Jen zasvěcení ví, co přesně učí tajemná víra drúzů, a jen starší z nich mají k vedení a známosti přístup. S lahodnou plackou plněnou sýrem a zaatarem na jazyku se o tom příjemně přemýšlí. Kde hledat pravdu o Golanských vý- šinách? U Syřanů nebouIzraelců?Třebabudelepšínásledovatdoporučenímoudrého filozofa a nalít si sklenku dobrého golanského vína. Nepěstuje se na Golanech dlouho, zato velmi úspěšně. Nejznámější vinařštví Golan Heights Winery funguje od 70-tých let a pozůstává z osmi mošavů a kibuců, kde se vinná réva pěstuje. Stačí si vybrat jednu ze tří zna- ček – Gamla, Yarden nebo Golan a ochutnávat. Yarden Cabernet Sauvignon chutná výborně. Aby ne, vždyť se jedná o jedno z nejlépe oceněných vín v rámci golanské produkce. Jeho příchuť švestek a os- tružin roztaví horkost, kterou Galilejské výšiny tak důvěrně znají. šedesátsedm] kde hledat pravdu] [nebezpečné proudění

text:PeterHupka;foto:autor „Yes, sir!“ – je for mulk a, která vám začne být na Filipínách protivná už několik hodin po př íletu. Domácí, zatížení lét y americké a španělské kolonizace, mají utkvělou předst avu, že úslužnost cizincům je devízou a možná i jejich povinností. Sebe jaksi automaticky st avějí do pozadí, což dělá komunik aci z pohledu Středoevropana poněkud nepř íjemnou. filipínyživotv zelených odstínech

Po krátké aklimatizaci v nepříliš pů- sobivé metropoli Manile, jež může učarovat maximálně milovníkům znečištěného ovzduší, s ulicemi přeplněnými auty a zvláštních forem turistiky, odlétám na jih – do Davaa v provincii Mindanao. Tomuto rozhodnutí se diví jak skandinávští, tak korejští sexturisti, s nimiž prohodím několik slov v kavárně na ulici Adriatico. V Ma- nile tráví několik měsíců a nemají nejmenší potřebu velkoměsto opustit. Zvlášť ne, pokud je cílem cesty ostrov plný obávaných mus- limských separatistů ze skupiny Abú Sajjáfa nebo hnutí Moro Isla- mic Liberation Front. Skupiny jsou militantní a oběti jejich únosů nevyváznou vždy se zdravou kůží, ale zdaleka však nepůsobí na celém území Mindanaa. Aktivní jsou převážně v regionu Bangsa- moro nebo na ostrově Basilan a souostroví Sulu. S 94 miliony oby- vatel není problém na domácí lince zaplnit ani ty největší letadla a z Manily do Davaa letíme Boeingem 747. Jeho paluba je obsazena do posledního místa. Cizinců je však mezi cestujícími jen zlomek. „Na Mindanao jich létá málo, přestože se často bojí zbytečně,“ říká čtyřicátník Joseph, spolucestující ze sousední sedačky. Za oknem se během letu vystřídají moře i zelené plochy ostrovů. Nakonec se terén zvedne a po přeletu nad hornatým vnitrozemím Mindanaa přistaneme v podvečerním šeru města Davao. Davao s jed- ním a půl milionem obyvatel je centrem „Regionu XI“, který má rozlohu jako čtvrtina České republiky a zahrnuje jihovýchodní část ostrova Mindanao. Je moderním městem, do něhož život přilákal i množství vesniča- nů z okolí. Přesvědčit se o tom můžu už během cesty do centra na palubě jednoho z vozidel „jeepney“ – tahounů filipínské regionální a městské dopravy. Jde o doma vyrobené prodloužené verze americ- kých džípů, na což poukazuje i jejich název. První kusy těchto vozi- del začaly brázdit filipínské cesty krátce po skončení 2. světové války. Tehdy zanechala auta tohoto typu na ostrovech americká armáda a domácí je téměř okamžitě přetvořili na nástroj místní dopravy, s čímž souvisela jejich bohatá výzdoba. Dnešní jeepney už vznikají v lokálních dílnách a při pohledu na výrobní proces je úplně jasné, že neoplývají velkou bezpečností. Použitý materiál je velmi pevný, spoje jsou svařené a auta nemají absolutně žádné deformační zóny. Na Filipínách to však nikomu nevadí. Vozidla raději pestře poma- lují přírodními, náboženskými nebo filmovými motivy a užívají si levnou jízdu městem. Například v Davau stojí jedna cesta v přepoč- tu pouhé 3Kč. Procházky rušnými ulicemi města sice nenabízejí nic přehnaně výjimečného, jsou však pravým obrazem současnosti země. Nic tady není podřízené turismu, protože v regionu prakticky neexistuje. O to příjemnější jsou místní, jež nevynechají možnost si pokecat. Ať už při podvečerní chvilce oddychu v malém místním přístavu, nebo v ústí stejnojmenné řeky Davao, jejíž břehy jsou po- seté slumy s dominancí muslimského obyvatelstva. Strach z jejich návštěvy určitě není na místě a ve stínu jednoduchých mešit si vy- chutnávám čerstvé kokosové ořechy z místního trhu. „Slyšel jsem, že v Evropě jíte staré sušené kokosy!“ směje se prodavač a při porov- nání chutí, těch právě utržených s těmi českými, mi nezbývá, než mu dát za pravdu. Rozdíl je i v čase jejich sběru. Ty určené na pití mléka a vyjezení mladé rosolovité dužiny jsou výrazně mladší. I když je Mindanao mís- tem se signifikantní muslimskou populací, netvoří příslušníci tohoto náboženství na ostrově většinu. Podle pu- blikace Word and Its People: Eastern and Southern Asia činí dnes už jen 17% populace ostrova, zejména následkem migrace Filipín- ců z jiných regionů na ostrov. Někteří z místních muslimů to berou jako záměrné oslabování jejich pozice ze strany státu, nicméně de- batovat na toto téma se jim příliš nechce. „Není se co divit, v naší S o u o s t r o v í F i l i p í n v s o b ě z a h r n u j e 71 0 7 o s t r o v ů p o k r y t ý c h p ř e v á ž n ě t r o p i c k o u z e l e n í , k t e r á l á k á č í m d á l v ě t š í m n o ž s t v í z a h r a n i č n í c h n á v š t ě v n í k ů . N e n í d i v u , k o l e m s e t o t i ž r o z p r o s t í r á z e l e n á k r á s a . [cesta na jih soužití a rozdíly] šedesátdevět] [neobjevené mindanao

zemi jsou menšinou a menšiny se vždycky cítí ohrožené,“ říká jedna z obyvatelek poté, co mi místní muslimský duchovní nedovolí fotografovat a ani nemá náladu na kus řeči. Člověk, který přinesl islám na Filipíny, byl arabský obchodník Makhdum Karim. Stalo se tak během 14. století. V roce 1380 postavil v Sulu první mešitu na souostroví. Pořád tady o něm po souostroví kolují neskutečné legendy, podle nichž dokázal létat, kráčet po vodě a zachraňovat tonoucí. Soupeření náboženství na Filipínách dopadlo ve prospěch římskokatolického křesťanství přineseného Portugalci a Španěly, na Mindanau však spolu musí obě skupiny každodenně vycházet. Ve velké míře nejde o příkladné sousedské soužití, ale o vzájemnou toleranci. K ní nepřispívá ani činnost výše vzpomenutých militant- ních skupin, ani přístup některých křesťanů k muslimské menši- ně. Při pohledu cizince je toto soupeření ještě bizarnější, zvlášť ve světle faktu, že ani jedno z náboženství není v regionu původní. Utkvělálidskápřed- stava, že za hrani- cemi domova musí být lépe, je u Filipínců zvlášť populární. Živí příběhy místních, kteří v cizině pracují, a po návratu domů svůj život raději přikrášlí. „Já bych už nikam nešla, ale nechci ani filipínského muže,“ vyznává se jedna z obyvatelek severního pobřeží Mindaa. Vzápětí přidává dlou- hý příběh o dětství v rodině alkoholika, o mladíkovi, který ji opustil vzápětí poté, co zjistil, že spolu čekají dítě a o každodenní rutině za pultemobchoduvpřepočtuzapřibližně2000korunměsíčně.Peníze pro ní zřejmě nebudou nejsilnější motivací. „Chodí za mnou jeden starší bohatý muž a já nevím, jak se ho zbavit! Můžu být i sama, ale- spoň budu hrdá, že mi nikdo nepomáhá a dokážu si sama poradit. Vlastně mitroškupomáhámatka,ostatně,kdobysestaralodítě,když jsem v práci.“ I v mladém věku, něco málo přes dvacet let, stojí Mari- lou nohama pevně na zemi a chápe víc než mnohé z jejich vrstevnic. Souhlasí s myšlenkou, že lepší, než utéct ze země, je změnit něco k lepšímu přímo doma. „Půjde to však těžko, jsme přece jenom jedna z nejzkorumpovanějších zemí na světě!“ Útlá dívčina v brýlích má poněkud relativní pravdu. Mohla se narodit třeba v rovníkové Africe. Večer nastupuji na palubu starého trajektu směřujícího na sever. S krátkou zastávkou v Cebu mě dopraví na příjemný ostrov Bohol, který si není možné neoblíbit. Už při vylodění v městě Tagbilaran je celkem jasné, že sem se cizinci přicházet nebojí, přímo v přístavu sídlí kanceláře místních agentur nabízejících výlety do vnitrozemí ostrova za bizarně vypadajícími nártouny filipínskými, řidiči trojko- lových rikš se zase předhánějí při získávání zákazníků na cestu do nedalekého centra městečka. Jeho srdcem je pěkná kamenná ka- tedrála a malé náměstí s fontánou, tepny tvoří dvě přeplněné ulice. Nad hlavami Tagbilarančanů v malé výšce přelétávají dopravní leta- dla přistávající na místním letišti postaveném nedaleko centra. Úzká cesta vinoucí se pobřežím z Tag- bilaranu zatáčí na sever podél řeky Loboc. Ve stejnojmenném městečku se dneska připravuje zajímavá slavnost a tak není divu, že se stává středobo- dem turistického zájmu. Altánek v parčíku nedaleko kostela svaté- ho Petra se plní muzikanty. Chystají si nástroje a aparaturu a use- dají na lavičky podél okrouhlého půdorysu stánku. „Dnes večer bude svátek nás všech, co máme rádi hudbu: zahrajeme si jen tak pro sebe, pro malé publikum a naši patronku svatou Cecílii,“ do- zvídám se od jednoho z domácích, který okamžitě připojuje pozvá- ní na dnešní večer. Jakmile zapadne slunce, rychle a znenadání, jak už to v oblastech u rovníku bývá, zpod kruhové střechy se za- [útěk před osudem fiesta svaté cecílie] [sedmdesát

čnou ozývat zvuky dechových nástrojů a bubnů. Bylo by mystifikací tvrdit, že znějí lahodně a bez falešných tónů, nicméně na tvářích protagonistů se objevuje úsměv. Jejich hudba vychází ze srdce a to je někdy důležitější než dokonalost. „Hudba je naší vášní,“ říká trumpetista Roberto a v přestávce vypráví o předešlých ročnících fiesty a dokonce i o výchově mladých muzikantských generací. Jeho kamarádi mi později servírují maso s rýží a salátem, místní rum Tanduay začíná téct ve velkém a z hudební produkce se po několika hodinách stává tragická kakofonie. Neočekávaným vyvrcholením večera je ubytování v rodině jedno- ho z vesničanů, který sice nepopírá své problémy s alkoholem, ale rozhodně nejde o zlého člověka. Jeho matka se ráno rozplývá nad svým nejvydařenějším potomkem, který je farářem v Austrálii a hned vytahuje několik fotografií z jeho loňské návštěvy. Příjem- ným pokračováním dne je procházka po břehu řeky Loboc. Na rýžových polích od časného rána pracují zemědělci, děti v unifor- mách pospíchají na školní vyučování a v nedaleké osadě v hloubce lesa pere mladá matka šaty celé rodině, zatímco manžel češe ty nejmenší z dětí. Muži ze sousedství zatím připravují ořechy pro získání oleje. Prostě běžná každodenní ranní scenérie. Na dru- hém břehu řeky přitom panuje naprosto jiná atmosféra. V chýších „Nuts huts“ tam přespávají turisti. Když se později potkám s dvo- jicí sympatických Poláků, přicházející právě odtamtud, představí chýšky z vlastního pohledu „Je tam pěkně, ale dost draho. A když si odříznutý od okolí a všechno je daleko, tak to není ono.“ Jen asi dvě desítky kilometrů severně leží na náhorní plošině v blízkosti městečka Carmen jeden z divů Boholu: Čokoládové vrchy – Chocolate hills. Ty vytvářejí zvláštní formaci asi tisícovky navlas podobných kopců rozmístěných na ploše asi padesáti kilo- metrů čtverečních. Čokoládové vrchy jsou typickým příkladem ko- nické krasové topografie a lokalita je jednou z položek světového přírodního dědictví UNESCO. Vyjít na jeden z trávou porostlých vrcholků je zážitkem nabízející pohled na širé moře vrcholků, jež se v geologické terminologii označují slovem „mogot“. Je nutné přiznat, že se jedná o opravdu jedinečný zážitek. „Během období [A Tak začíná i končí každý den rybářů z východního pobřeží Palawanu. [B [B I skromný úlovek je potřeba přesně zvážit. [ [C Rybář z Puerto Princessy. [D Havýš rohatý (Lactoria cornuta) - jeden z obyvatelů zdejších moří. sedmdesátjedna] na druhém břehu nuts huts]

[A [A Pokud se hraje srdcem, tóny přicházejí samy. [B [B Karaoke patří mezi oblíbené filipínské radovánky. [C [C Důchodci z Puerto Princessy tráví volné chvíle za šachovým stolkem. [D [D Auta nazývaná Jeepney jsou nejoblíbenějším způsobem místní dopravy. [sedmdesátdva

sucha se jejich travnatý porost zbarví dohněda, a proto je nazý- váme čokoládovými,“ dovídám se od místních během sestupu do příjemného stínu tropického pralesa. V jeho tichu působí terénní čtyřkolky pronajímané turistům jako pěst na oko. Za jejich řídítky je možno vidět nejčastěji majetné Filipínce, kteří jízdu popisují slovem „cool“. Je vidět, že jsou masírovaní filmy produkce býva- lých kolonizátorů ostrova. Plavba zpět na Cebu je návratem do re- ality modernity. Cebu city – metropole dvacet kilometrů dlouhého ostrova je dalším z hlučných filipínských velkoměst. Za pozornost v druhém největším města země stojí pouze několik budov, z nichž nejkrásnější je bazilika nazvaná podle malé sošky Ježíška umís- těné uvnitř interiéru: „Basilica Minore del Santo Niño“. Stavba v barokním stylu je nejstarším filipínských svatostánkem na Filipí- nách a popisovaná soška byla podle místních zdrojů objevená Špa- něly v dřevěné krabici zanechané na místě v roce 1521 expedicí Ferdinanda Magellana. Téhož roku zabili jeho vojáci vládce ostro- va Mactlan jménem Lapu Lapu. Mactlan je vzdálený jen několik kilometrů z Cebu city a kromě památníku jmenovaného hrdiny tady dnes leží mezinárodní letiště Cebu. Okolí baziliky Santo Niño je dnes víc centrem obchodu, než místem duchovního rozjímání: nakoupíte tu balonky, hračky i svíčky, které je ale zakázáno pálit, takže po jejich koupi prodavačky mohou zboží úspěšně zrecyklo- vat. Toulat se uličkami Cebu déle, než několik hodin je zřejmě zbytečné. Kromě obchodů a restaurací s rychlým občerstvením je tu možné vidět už jen bizarní dvojice složené z vyžilých bizarních bělochů a mladých Filipínek, kterým se v oku leskne slza zištnosti. Cena za každou z nich je obecně známá. Puerto princes- sa je centrem odlehlého, ale o to více fascinujícího ostrova Palawan. Z Cebu city je toto město vzdálené vzdušnou čarou přibližně 600 kilometrů a nebo hodinu letu. Doplout na Palawan lodí je cenově takřka stejné, nicméně let se dvoudenní plavbou nedá srovnávat. Život v Puerto Princesse pulzuje podél pětikilometrové Rizal avenue, cesty pojmenované po národním hrdinovi José Rizalovi, místním patriotu, jehož ve věku 35 let zastřelili španělští kolonizátoři. Na západním okraji končí v blízkosti parčíku u katedrály Neposkvrněného početí a vede na pobřeží k jižnímu okraji zálivu Honda. Zelená plocha před kated- rálou je oblíbeným místem zejména mezi místní mládeží. Chlapci se tu věnují basketbalovým zápasům a dělají radost těm dříve na- rozeným, kteří je s úsměvem pozorují z dřevěných laviček. Puerto Princessa je zároveň městem, jehož primátora pozná každý i kdyby nechtěl. Portréty Edwarda S. Hagedorna svítí z billboardů pověše- ných na každém rohu. Mezi místními je ale velmi oblíbený a o své město i region se, alespoň podle slov místních, skutečně stará. Večer se tep sympatického přístavního městečka nezastavuje, spíše naopak. Muži z jižních předměstí posedávají v barech za zpěvu karaoke songů z anglické a filipínské provenience, v centru parku Mendoza hrají členové šachového klubu své partie a sportovci na nedaleké kryté ploše ve skupinách nacvičují odvážné gymnastické figury. „Místo podobné tomuto máme v každé dědině,“ říká po prav- dě jeden z nich. Na sportovní aktivity mladých myslí i místní samo- správa, podobné stavby mladým sportovcům slouží v období dešťů. „V noci půjdeme lovit na světlo!“ plá- nují rybáři Simon a Pedro starou metodu rybolovu, při níž se kořist do sítí láká pomocí světla jednoduchých petrolejek umístěných na bambusových plová- cích. Přichází příliv a rybáři čistí od mořských ježků a chaluh síť, kterou ukládají do jednoho ze člunů. „Přijď ve dvě v noci a můžeme spolu vyrazit na moře,“ říká starší Simon. Být součástí tradičního ry- bolovu by bylo zajímavé a tak se rychle dohodneme a já si nastavím budík. Cesta noční Rizal Avenue má nakonec zcela jiné vyvrcholení, než jsem očekával. Žádný z mužů nepřichází ani po hodině a půl čekání, ze tmy je slyšet pouze příboj a zvuky hmyzu. Na místo se vracím ráno, kdy se dá alespoň rozhlédnout po nedaleké rybářské osadě. Až těsně před polednem přichází povedená dvojice nesoucí známky vážné společenské únavy. „Promiň, nepovedlo se nám vyra- zit, strašně jsme se opili.“ Jejich stav je jasným důkazem, že nelžou. Uklidnit mě musí pohled na pohyby šlachovitého čtyřicátníka, jenž si právě rozložil sítě nedaleko břehu na místě, kde z vody trčí signa- lizační světla navádějící letadla na dráhu zdejšího letiště. Způsob jeho lovu je poměrně primitivní. Plácáním do hladiny žene malé rybky do sítí, odkud je následně vynáší na souš. Úlovek je bídný, ale přesto se na mužově tváří mihne sotva postřehnutelný úsměv. Moře nemůže být štědré každý den!“ říká odcházejíc za rodinnými pří- slušníky posedávající v blízké osadě ve stínu kokosových palem. princeznin přístav] [pod pozlátkem cebu sedmdesáttři]

Cesta z metropole Palawanu na sever prochází příjemnými zákoutími lesů a hor. „Teď je tu nová betonová cesta, ale když jsem tady před lety zavítal, byly tu jen polňačky a takřka žádní cizinci,“ popisuje nedávnou minulost starší Švýcar Carl, který na Palawanu strávil už víc, než dvě desetiletí. Rozvoj se ale nedá zastavit ani tady a nová spojnice venkova a měst přináší viditelný zisk. S větrem ve vlasech opouštím na půjčené motorce ostrovní tepnu „National highway“ a směřuji do vnitrozemí. Po přibliž- ně padesáti kilometrech jízdy z Puerto Princessy přechází úzká cesta vlnící se vápencovým pohořím do polí v malé rovince. Z ní nápadně trčí nad úroveň okolního terénu jen několik desítek metrů vysoká skála„ Ugong rock“. Její jméno v překladu zní „Zvonivá skála“. To pro zvuk, jakým při úderu zní krápníky visící z jejich převislých částí. Na vrchol skály směřují malé skupinky vedené prů- vodkyněmi, které cestou vysvětlují proces vzniku tohoto útvaru a popisující detaily, které skála nabízí k obdivu. Ugong rock má zároveň jednu výhodu – není potřeba z ní sestupovat po vlastní ose. Nakonec se každý dostane za několik sekund dolů díky ocelovým lanům a horole- zeckému úvazku. Ti těžší z turistů dostanou brzdící padáček, jehož úkolem je zmírnit náraz na konci sjezdu. Jen o pár kilometrů dál se nachází skvost, který ostrované pova- žují za skutečný dar. Přes osm kilometrů dlouhý podzemní tok řeky „Puerto Princessa Subterranean River“ je nejen zapsaný na populárním seznamu UNESCO, ale byl i z iniciativy Bernarda Webera, muže kanadsko-švýcarského původu, zapsán jako polož- ka nových sedmi divů světa. Systém výběru byl podroben tvrdé kritice a hlasování pomocí SMS lze jen těžko považovat za objek- tivní a spravedlivé. To ale nic nemění na skutečnosti, že podzem- ní řeka je jedinečným místem. Povolení k její návštěvě je sice nutné si dopředu vyřídit v ostrovní metropoli městě, ale kdo pak sledoval její tok z paluby malého člunu, byl bezesporu okouzlen a nelitoval drobných byrokratických lapálií. Poznání jiných kultur vyvolává respekt, nutí nás k přemýšlení. Příroda vytvořila místa hodná obdivu a spoustu krásných věcí pro které se vyplatí žít. Vytváření zcela nesmyslných soutěží o to, které z nich je nejkrásnější nemá absolutně žádný význam. Může pouze vytvářet hysterii a přispět k jejich zničení. A navíc – na krásu má každý z nás lidí poněkud rozdílný názor. [A [A Průvodce na plavbě podzemní řekou. [C [B Plavba do útrob vápencového masívu láká na Palawan množství turistů. [zvonivá skála [sedmdesátčtyři [pozvánka opilých rybářů

Klientská centra Revoluční 13 110 00 Praha 1 tel.: 222 316 994 revolucni@esotravel.cz Josefská 9 602 00 Brno tel.: 533 400 045 brno@esotravel.cz Masarykovo nám. 14 702 00 Ostrava tel.: 596 121 662 ostrava@esotravel.cz Korunovační 22, 170 00 Praha 7 tel.: 233 377 711 fax: 233 377 716 info@esotravel.cz ESO travel a. s. ESO travel

text:VladimíraSvitáková;foto:autorka írán města vpoušti kaluts P o n ě k o l i k a t ý d n e c h n a B l í z k é m v ý c h o d ě m í ř í m e n a j i h o v ý c h o d Í r á n u d o o b l a s t i p o u š t ě D a s h - e - L u t , n e j v ě t š í s o l n é p o u š t ě t é t o z e m ě . L i t e r a t u r a u d á v á , ž e s e j e d n á o j e d n o z n e j t e p l e j š í c h a n e j s u š š í c h m í s t n a s v ě t ě . T e p l o t a z d e b y l a n a m ě ř e n a p ř e s 7 0 ° C , c o ž j e p r o č l o v ě k a z č e s k é k o t l i n y h o r k o t a k ř k a v r a ž e d n é .

sedmdesátsedm] Na rozdíl od ostatních měst v Íránu zde nacházíme ubytování jen stěží. Moc turistů sem nedorazí, a tak město nemá pro ně ani ubytovací kapacity. My jsme až sem, na jihovýchod Íránu, dorazi- li za pouštními městy a neuvěřitelně pitoreskní pouští Kaluts, o které jsme jen četli, a jež se stala jedním z našich hlavních íránských cílů. Chceme poznat zahrady vybudované uprostřed spalující prostor, toužíme na vlastní oči uvidět svatyni íránského súfísmu, rádi bychom se přesvědčili o pověstné perské pohostin- nosti. Ještě před pár lety bychom mířili dál k pákistánským hra- nicím za poznáním hliněného města Bam. Jeho založení spadá před náš letopočet, ale největší rozmach zažilo mezi 7. a 11. sto- letím, kdy bylo centrem obchodu s textiliemi. V novodobé historii do jeho centra mířili cestovatelé, aby tak obdivovali neobvyklou zachovalost a rozlehlost hliněných staveb, vznikajících z jed- notlivých vrstev bláta. Avšak na konci roku 2003 (téměř na den přesně rok před ničivou vlnou tsunami v jihovýchodní Asii) město úplně zničilo silné zemětřesení. V jeho troskách tehdy našlo smrt 26 000 z celkových téměř 90 000 místních obyvatel. Díky nesta- bilitě hliněných staveb byla zavalena hroutícími se domy většina z obyvatel. Průzkumy hovoří o průměrné době zavalení téměř 2 hodiny. Říká se, že část pozůstalých našla svou útěchu ve zde tak snadno dostupném opiu. To, co Bam zůstalo, bylo později zařaze- no na seznam světového dědictví UNESCO. Bizarní je, že z města ovšem nezbylo téměř nic, hliněnou architekturu zdejších opev- něných středověkých měst proto turisté jezdí obdivovat kousek od Kermanu, do asi hodinu vzdáleného pouštního městě Rayen. Rayen nese přezdívku „malý Bam“ či „nový Bam“. Jako většina ces- tovatelů, i my míříme do Rayenu z Kermanu pronajatým taxi při- bližně hodinu nudnou, ale pro nás samozřejmě nevšední pouštní krajinou. Město samotné leží na úpatí kopce, na jehož vrcholu se rozprostírá uprostřed téměř pětimetrových hradeb citadela Arg-é Rayen, založena hluboko v minulosti, ale obývána ještě před 150 lety. Dnes je však v různých stádiích rozkladu. Některé části cita- dely jsou opraveny do původní podoby, což ostře kontrastuje s po- ločasem rozpadu původně dochovaných staveb z hliněných cihel. V uličkách původní citadely se dá krásně zapomenout na čas, lézt do polorozpadlých domů nebo bloumat ulicemi, kudy ještě relativ- ně nedávno proudily davy místních obyvatel. Teď je tady jen ticho, horko a klid, ve zpřístupněných domech naopak krásný chládek. V oblasti téměř nikdy neprší, a tak pokud opět nezasáhne chvějící se země, budeme moct hliněnou architekturu obdivovat ještě dlou- hé roky. Nás čekají zahrady prince Abdula Husseina Farmanfarma u města Mahan, známé jako Bagh-é Shahzadeha, vytvořené upro- střed vyprahlé pouště na konci 19. století. Vstupujeme skrz krásný vstupní zámeček, za nímž nás čekají dlouhé kaskády plné rychle stékající vody, na jejímž konci dřímá z hlediska architektury ne- smírně zajímavá budova. Vše je lemováno svěžími růžemi a velkým množstvím zelených stromů. Kdybychom to nevěděli, netipovali bychom, že se nacházíme uprostřed vyprahlé pouště. Vše je svěží a dává tak zapomenout horku okolní krajiny. Atmosféru zpříjemňu- je množství laviček zvoucích k odpočinku. Nikomu z nás se odsud nechce. Jíme, podřimujeme a necháváme se unášet pouštní letar- gií. Prostě pohoda až flákárna. Už jen panošové odhánějící mouchy [bam město hlíny a opia Po noční jízdě autobusem z pouštního Yazdu, vystupujeme ve správním středisku oblasti, ve městě Kerman. Pověstným íránským provozem spěchají místní oby - vatelé bez problémů za svými každodenními povinnostmi. Slunce praží již od samého rána, batoh i únava jsou velké a já v tomto provozu mám kličkovat. Někdy si říkám proč nesedím doma … ale na to naštěstí vždy najdu r ychle odpověď! rayen a mahan]

[sedmdesátosm [A Nedaleko města Mahan leží zahrady prince Abdula Husseina Farmanfarma známé jako Bagh-e Shahzadeha. [B Detail interiéru kermanského bazaru. [C Místem pro načerpání sil uprostřed asijského shonu je například zastrčená čajovna. [D Chaykhaneh-ye Vakil v Kermanu, která byla přestavěna ze zaniklého hammamu. chybí. Nabrali jsme síly, osvěžili se a vyrazili na návštěvu do samot- ného centra města Mahon, kde je hojně navštěvované poutní místo. Je jím mauzoleum derviše a mystika Shah Nur od-Din Nematollah Vali, který zde působil na přelomu 14. a 15. století. Mešita nápadná svými dvěma minarety se díky hrobce světce postupem času stala centrem dervišů a súfismu známým v celém Íránu. Má tyrkysovou barvu, topí se v zeleni vysokých stromů a díky své pokojné atmosfé- ře je opravdovou oázou klidu. Po celém Íránu má súfismus kolem 2 milionů stoupenců (a další jsou v okolních zemích), což zname- ná každoroční vysokou návštěvnost. Kromě oblasti kolem města Mahon je těchto věřících nejvíce v Teheránu a Esfahánu. Nemají však na růžích ustláno. Íránský režim jim nepřeje a někteří nábo- ženští představitelé súfismus označují za nebezpečný pro íránskou odnož islámu. Některá súfístická místa byla vládou zničena a jeho obyvatelé obviněni z držení omamných látek. Počet přívrženců této islámské sekty však v zemi neustále roste. V ulicích města Mahon však dnes vládne klid, lidé posedávají ve stínu stromů a pokuřují. Zdá se, že ani místní doprava není tak zběsilá jako v ostatních, vět- ších městech země. Všezpomalující horkost okolní pouště je zde znát na každém kroku. Bloumali bychom ulicemi města dál, ale den se chýlil ke svému konci, a my chtěli dnešní západ slunce vidět a hlavně prožít v asi sto kilometrů vzdálené poušti Kaluts. Území zvané poušť Kaluts je sou- částí jedné ze dvou největších íránskýchpouští.Nedozírnépísko- vé prostory zvané Dasht-e Lút, kde se nacházejí jedny z nejsušších míst na planetě, mají klima, které může mít našinec „načtené“, teoreticky na něj může být připraven (nebo si to o sobě alespoň myslí), ale stejně ho vždycky překvapí. Z hlavní silnice spojující Kerman s Bamem jsme uhnuli do skalnaté krajiny. Na úpatí skal se pásla stáda ovcí a koz, vesničkami se projíždí jen občas, živého člověka aby projíždějící pohledal. Snad jen, když taxi zastaví u ben- zínové pumpy, kde se vzal, tu se vzal, objeví se horkem zpomalený prodavač benzínu, brambůrek a džusů v jedné osobě. Přibližně po hodině se skály konečně rozestoupily a krajina rozevřela. Nastalo klesání do rozlehlé, z počátku písečné pouště. Po chvíli se na obzo- ru objevují osamělé skály podivných tvarů a každé 3 minuty teplo- ta povážlivě stoupla o jeden stupeň. Ocitli jsme se na nejteplejším místě v celé zemi, teplota zde v létě dosahuje až k 65°C. Poušť [poušťkaluts

sedmdesátdevět] měří na délku 145 kilometrů a tvary zdejších skal jsou formovány po staletí erozí. Vítr žene zrnka písku a soli, která jsou ostrá jako brusný papír. Kromě zmiňovaných pitoreskních skal jsou hlubo- ko v poušti i rozlehlá solná jezera. Konečně jsme byli v podivném tichu pouště Kaluts! Začíná ubývat denní světlo, slunce se kloní k obzoru a začíná skalní útvary nasvětlovat tím nejlepším světlem na focení. Stupnice teploměru při západu slunce dosáhla 37ºC. Zastavili jsme a užívali si horka, ticha a focení. Pod nohama mi křupají vysušené krystaly soli. Pohodu jen občas přeruší dodávka vezoucí turisty na přespání na tábořiště uprostřed pouště. Z bez- pečnostních důvodů zde nelze přespat mimo tomu vyhrazená místa. Slunce zašlo. Příliš se neochladilo. Sedíme a rozjímáme. Pro nás Středoevropany bude asi vždycky poušť něčím fascinují- cím. Něčím, za čím budeme neustále jezdit do vzdálených zemí a většina místních lidí nikdy nepochopí proč vlastně. Řidič taxi s námi trpělivě čeká, už takových „poděsů“ jako jsme my, vezl stov- ky, přesto není otrávený a znovu a znovu opakuje: „bjútyfl!“ Krásná, ale absolutně opuš- těná krajina je využívána i k obchodování s opiem mezi Íránem a Afganistanem. Byť je toto pohraniční pásmo hlí- dáno armádou, tvrdí se, že 85 % opiových produktů v západních zemích projde právě těmito místy. Nejčastějšími přepravci opia jsou pak velbloudi, naučení jít sami z bodu A do bodu B. Sedá- me opět do taxi, dumáme a mlčky ujíždíme setmělou pouštní krajinou, skalní útvary pomalu mizí v nekonečné tmě pouště. Jen svit měsíce dává tušit bizarnost krajiny míhající se kolem. V autě bychom určitě usínali pod tíhou dnešních zážitků, ale styl řidičovy jízdy nám nedá zamhouřit ani oka. „Jede, jako by nás ukradl,“ komentuji řidičovo jezdecké umění. Při vjezdu do osvětlených ulic na jedné z mnoha křižovatek vidím ze zadního sedadla z boku přijíždějící auto. Než si stačím promyslet, které z aut to druhé a kudy mine, je vyřešeno. Neubrzdil a nevyhnul se ani jeden. Rána z boku, naše těla jdou do strany, vše se zastaví… je ticho. Najednou z ulic a obchůdků vybíhají místní a s pokři- kem: „turist, turist“ nás vytahují z auta a okamžitě cpou do jiné- ho auta. Nic mi není, vystupuji jen s namoženými svaly, jak jsem je všechny měla přes dvě hodiny zatnuté. Naštěstí jsme konečně zpět u hotelu v Kermanu. Zítra nás čeká odpočinkový den. Samotný Kerman si vybíráme pro načer- pání sil na další etapu našeho putování. Město leží v hornaté krajině v největší írán- ské poušti Dašt-e Kavír, která se táhne od pohoří Elborz u Kaspic- kého moře na severozápadě země až k poušti Dašt-e Lút na jihový- chodě země. Město, které bylo založeno ve 3. století a postupně bylo pod nadvládou různých vládnoucích dynastií, navštívil ve 13. století dokonce i Marco Polo. V té době sídlili v Kermanu největší expor- téři proslulých perských koberců zásobujících Evropu. V 19. století pak bylo město totálně zrekonstruováno do betonové šedi a stalo se centrem největší íránské provincie. Ukázkou, že přeměna do novo- dobého architektonického slohu může dopadnout dobře, je prý Masjid-e Imam, mešita přestavěná ze seldžuckého období. Prochá- zíme jedním z nevelkých íránských bazarů, který má napříč jeden kilometr. Jeho centrem je i poměrně veliká mešita Masjid-e Jameh, kterou místní hojně navštěvují. Říká se o ní, že je nejkrásnější ve městě. Ráda si jen tak v koutě sednu, pozoruji, občas fotím a nasá- vám atmosféru. Lidé se u svých stánků navzájem překřikují, aby vy- chválili své zboží, jiní tudy spěchají za svými denními povinnostmi. Mezi pomalými chodci projíždí někdo na kole. Občas se dere někdo i na motorce, lehce balancuje s nohama na zemi. No prostě typic- ká atmosféra na bazaru, jeden z důvodů, proč to v těchto zemích tak milujeme – pro temperament místních a pro jejich schopnost vše prodat, naneštěstí hlavně to, co člověk ve skutečnosti vlastně vůbec nepotřebuje. Žije to tu a hlava Středoevropana za chvíli pod tíhou hluku a vjemů mění svůj rozměr na rozměr pátracího baló- nu. A tak pro sebe raději nacházíme zastrčenou čajovnu Chaykha- neh-ye Vakil přestavěnou ze zaniklého hammamu (lázní) na oázu klidu uprostřed městského mumraje. Zdi hrají islámsky modrou barvou a květinovými vzory, v bazénku uprostřed místnosti zurčí voda z fontánky a u stolů kolem bublají vodní dýmky, z nichž voní jablečný tabák. Ať žije království ticha, chládku a pohody. A taky dob- rého jídla a tak je potřeba si tuto chvíli patřičně užít. Zde ochutná- váme tzv. bademdjan, což je oblíbená zelenina podávaná na mnoho způsobů jako je třeba lilek s jogurtem nebo ovčím sýrem. Výběr jídel je ale po celé zemi dost fádní, bohužel vše má společné jedno – nic není pořádně okořeněné. Nejčastěji je k dostání kebab, pizza, send- viče s kuřecím či skopovým masem nebo mleté maso na spoustu způsobů, podávané s rýží. Co Íránci však bezkonkurenčně nejvíc umí, jsou sladkosti, které také patřičně milují. Díky absenci restau- kerman] [opiová krajina

rací s alkoholem jsou zdejší debatující ženy, ale hlavně i muži často viděni v cukrárnách, jak ucucávají přeslazený džus, čaj či silnou kávu a lžičkou jemně krájí zakoupený dortík. Průvodci ve svých kni- hách varují, že zde, na jihu země pro turistu vládne větší nebezpečí. Pravda, po- tkáváme zde více chudých lidí, více žebráků, občas i nějakého van- drujícího cikána a málem dáváme průvodcům za pravdu. Nám zde ale Írán dal poznat onu svou pověstnou pohostinnost pro pocestné plnými doušky. V autobuse do Kermánu nám dělal společnost míst- ní mladík vracející se z výletu do pouštního města vody, Yazdu. Půj- čila jsem mu stativ na focení a kontakt byl navázán. Vzal nás do své rodiny a my si tak splnili jedno z našich íránských přání. Totiž po- znat, jak žijí Peršané ve svých domovech. Vzhledem k tomu, že otec rodiny je již dlouhou řadu let mrtvý a matka se znovu nevdala, je hlavou této rodiny právě ona, všichni členové rodiny ji mají hluboko v úctě. Aby ne, vychovala totiž sama pět dětí. Dvě z nich už teď bydlí i s rodinami v okolní čtvrti. Tři, svobodní nejmladší synové a lehce zaostalá nejmladší dcera, jsou ještě stále v rodinném domě. Všichni se teď svolali a scházejí se, aby pohovořili s pocestnými z Evropy. Zároveň se objevuje spousta jídla. Docela nás překvapují, kolik toho o naší zemi vědí. Mají nekonečné množství otázek. Jeden ze synů se přiznává, že oficiálně provázel fotoreportéra Jana Šibíka při jeho práci na fotografiích jaderné elektrárny Búšehr v Perském zálivu. Jídlo ze země pak uklízíme a na to samé místo rozkládáme matra- ce. Té noci spíme společně s celou rodinou v jedné místnosti. Byl to skvěle strávený čas! Vyzkoušeli jsme si, jak se v Íránu opravdu spo- lečně jí, debatuje, spí na zemi, prostě žije pohromadě. Ucítili jsme tradice, zakořeněné hluboko v lidech pomocí náboženství a silných rodinných tradic. Poznali jsme, že místní i přes zoufalý nedostatek svobody řeší podobné rodinné záležitosti jako my. Další den se lou- číme, nakoupili jsme pro rodinu alespoň krabici sladkostí coby po- děkování v nedaleké cukrárně. Peníze by totiž nepřijali, naopak by je brali jako urážku. Jeden ze synů mi podává upřímně ruku a dává mi pusu na tvář. Druhý, ten co se zdál více uvolněný, mi s omluvou ruku odmítl podat – jsem přece žena. O několik dnů později jsme si mysleli, že jsme se nechali napálit při koupi autobusových jízdenek z Esfahánu do Shirázu. Večer jsme lístky koupili u agentury a ráno lístky do hostelu na recepci nedorazili. S patřičným komentářem, ale smířeni naučeni způsoby z Čech, jsme na autobusovém nádraží koupili lístky nové. Při nástupu do autobusu přiběhl zpocený agent s penězi a omluvnými bonbóny v ruce, že se ráno k nám přes slo- žitou dopravní situaci nemohl dostat a že nás dohnal na vypůjčené motorce až teď a že ví, že už jistě lístky máme, a tak že nám vrací peníze. Umíte si něco podobného představit u nás? Zdejší oblast jihovýchodního Íránu v okolí města Kerman a pouš- tě Kaluts leží poněkud stranou hlavních turistických cest, kam většina cestovatelů míří. Vzdálenosti v Íránu jsou veliké, takže dostat se až sem, vyžaduje čas. Ani ubytování v Kermanu není dostatek a to, co je k mání, není zrovna nejlepší. Přesto má oblast co nabídnout, stačí jen hledat a pak se dívat. Za trochu nepohodlí pro nás tak nezvyklá pouštní oblast stojí. Vždyť hliněných středo- věkých měst či vyprahlých solných pouští snoubících se s pohos- tinností místních obyvatel, na světě zase až tak už bohužel moc není … no, a proto nesedím doma, ale kličkuji s velkým batohem íránským provozem! Země údajných teroristů je zemí báječných, pohostinných lidí. Peršanů hrdých na svou minulost. [osmdesát [íránská pohostinnost

osmdesátjedna] [A Bazar na Blízkém východě je místem obchodních schůzek, zběsilých prodejců a umírněných kupujících. Lze tam však nalézt i klidná místa, když hledáte… [B Detail jedné z tisíce íránských mešit. Co mešita, to originál. [C Mauzoleum derviše a mystika Shah Nur od-Din Nematollah Vali ve městě Mahan je místem s mnoha fotogenickými detaily. [D Muslimsky zelená atmosféra u hrobky derviše Shah Nur od-Din Nematollah Vali ve městě Mahan. [E Interiér mešity a současně mauzolea Shah Nur od-Din Nematollah Vali (centrum súfísmu v Íránu).

Přes internet: www.travelfocus.cz E–mailem: iveta@send.cz Telefonicky: 225 985 225, 267 211 301 – 3 po-pá od 8.00 do 18.00 h Faxem: 267 211 305 SMS: 605 202 115 Poštou: SEND Předplatné, s. r. o., P. O. Box 141, 140 21 Praha 4 Slovensko: +421 2 44 458 821, predplatne@abompkapa.sk > 4 čísla za cenu 3 jen za 177 Kč > 8 čísel za cenu 6 jen za 354 Kč > 12 čísel za cenu 8 jen za 472 Kč Objednávkový kupon Objednávám předplatné časopisu TravelFocus na: Předplatné mi zasílejte od čísla: Titul . . . . . . . . . . . . Jméno . . . . . . . . . . . . . . . . . . Příjmení . . . . . . . . . . . . . . . . . Organizace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ulice. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . PSČ. . . . . . . . . . . . . Město . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tel.:. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . E–mail Adresa pro zasílání (jen pokud se liší od předchozí adresy např. v případě dárkového předplatného) Titul . . . . . . . . . . . . . . . . Jméno . . . . . . . . . . . . Příjmení . . . . . . . . . . . . . . . . . Organizace. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ulice. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . PSČ . . . . . . . . . . . . . . . . Město . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tel.: . . . . . . . . . . . . . . . . E–mail. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Platbu provedu: [ ] převodem na základě dispozic, které si přeji zaslat e–mailem (v takovém případě nezapomeňte vyplnit Vaši e–mailovou adresu) [ ] složenkou A (na základě údajů ze složenky A, kterou od nás obdržíte, lze platit rovněž převodem) [ ] fakturou – v tom případě uveďte vaše IČO . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . DIČ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . E–mail vám bude zaslán obratem, složenka nebo faktura s prvním předplaceným číslem. Objednávkový kupon (zašlete faxem nebo poštou) SEND Předplatné, s. r. o., P. O. Box 141, 140 21 Praha 4 fax: 267 211 305 4 čísel 8 čísel III. [2012] 12 čísel + mapa ZDARMA IV. [2012] [ jak si předplatit? Objednejte si předplatné na 12 čísel ZDARMA obdržíte mapu světa MAPA ZDARMAObjednejte si předplatné na 12 čísel a ZDARMA obdržíte mapu světa

83

84