Veletržní listy 2/2017

Zažijete dnes na veletrhu Filozor, antropolog, psychoanalytik a spisovatel Patrick Declerck představil v pátek odpoledne svůj ro- mán Běsi, co mě sužují. Na úvod setkání s návštěvníky veletrhu byl přečten úryvek z knihy a následovala zajímavá analýza nejen tohoto díla, ale i samotného života Patricka Declercka. Děj románu totiž odhaluje až na dřeň autorovy rodinné vztahy a základní zá- pletkou je psychoanalýza. Otevřeně se tu hovoří o babičce, která byla hyster- ka, o  psychopatických rysech strýce i o otci, který neustále před něčím utí- kal. „Já se tam obnažuju,“ smál se autor. „Nevím, jak to celé charakterizovat, řekl bych, že je to pochybný žánr, dokonce možná špatný žánr,“ řekl. Jeho slova je ale třeba brát s nadsázkou, protože kniha získala prestižní ocenění Prix Vic- tor-Rossel a rozhodně se tedy o žádný pokleslý žánr nejedná. „Proč jsem si vzal na mušku svou rodinu? Protože je celá poznamenána četnými psychopatologi- emi. Babička, které vděčím za svou fan- tazii, díky níž mohu psát knihy, omdlé- vala na objednání, strýc byl žoldnéřem v Kongu, což také o lecčems vypovídá, a náš rodinný lékař byl psychiatr, který se jako Mojžíš snažil do všeho toho zmatku vnést jakýsi řád. Když tohle všechno máte kolem sebe, vyrůstáte v tom, tak vás to nutně musí ovlivnit a ano, určitě to mělo vliv na to, že jsem se později věnoval psychoanalýze,“ vysvětlil a do- dal, že vyobrazením některých nepříliš kladných vlastností a povah svých blíz- kých se jim rozhodně nechtěl pomstít. „Vůbec si tím nevyřizuji účty, myslím, že jsem měl na rodinu štěstí. Když vezmu svou rodinu a podívám se, co je v okol- ním světě považováno za normální, tak vlastně vůbec nejsme nijak výjimeční a  blázniví. Jsem rád, že jsem takový, jaký jsem, a že moje rodina je taková, jaká je.“ JM Prestižní Cena Jiřího Theinera, která je každoročně předávána v rámci ve- letrhu, byla v pátek odpoledne udělena literárnímu agentovi Edgaru de Bruinovi za jeho práci při propagaci české literatury v zahraničí. Za přítomnosti Pavla Theinera, syna Jiřího Theinera a donátora fi- nanční prémie, byla cena předána manželce Edgara de Bruin Magdale- ně, protože laureát sám se slavnostní- ho aktu nemohl z důvodu nemoci zú- častnit. „Edgar působí jako kliďas, ale umí se i naštvat,“ odpovídala s úsmě- vem Magdalena na prosbu, aby řekla, jaký Edgar je, když právě nepracuje. Připomněla pak, jak se její muž k pře- kládání a propagaci české literatury dostal, jak studoval bohemistiku a jak společně založili agenturu Pluh, která dnes s úspěchem zastupuje více jak desítku českých autorů na zahranič- ních trzích. David Vaughan, který slav- nostní předání ceny uváděl, dodal, že porota se prý letos na laureátovi bez problémů shodla. Jedním z  autorů, které Edgar de Bruin zastupuje, je Jáchym Topol, který byl slavnostnímu aktu také přítomen. „Edgar je nejen skvělý překladatel, editor a kamarád, ale také čtenář. Když přes něj můj text přejde, vím, že je dobrý. Bývá mým prvním čtenářem a jsem rád, že se nebojí říct, když něco za moc nestojí, je upřímný a já jeho úsudku věřím. Je až neuvěřitelné, co všechno zvládne a kolik autorů dokázal dostat k  za- hraničním čtenářům. Když vezmete, že to nedělá tým lidí v  nablýskaném mrakodrapu, ale jeden člověk u  po- čítače v  malém cihlovém baráčku v  Amsterdamu, je to neuvěřitelné,“ dodal Jáchym Topol, který na závěr slavnostního setkání přednesl lauda- tio, v němž Edgara de Bruin přirovnal k  hrdinům své i  jeho oblíbené knihy Plavčíci kapitána Bontekoa. „Edgar de Bruin vzal na svou galeonu celou bandu suchozemců, českých literátů a nechává jim do tváří fičet slaný vítr,“ zaznělo v odlehčeně laděném lauda- tiu, ve kterém v závěru vyzval české autory, aby psali lépe. „Tenhle muž otevírá cestu knihám. Ví, kudy vedou cesty do světa, i jak se po nich vydat. A už potřebuje jen jedno – dobré kni- hy. České autorky a čeští autoři, pišme lépe, nenechme Edgara kazit si oči na- ším špatným psaním. Edgare, jsi nejen dobrým duchem české literatury, ale i jejím černým svědomím. Myslím, že i proto ti patří tahle cena.“ JM Do posledního místa beznadějně za- plněný Velký sál očekával v pátek do- poledne irského spisovatele Johna Boynea. S  autorem bestselleru Chlapec v  pruhovaném pyžamu přišli pohovořit především mladí návštěvníci veletrhu a studenti. A právě tomuto sugestivní- mu románu o tragickém přátelství dvou chlapců na opačných stranách plotu koncentračního tábora byla věnována část besedy vedené Radkem Malým. John Boyne se svěřil, že prvotní verze knihy vznikla v podstatě během tří dnů, samozřejmě s  dalšími takřka ročními úpravami. Naopak další do češtiny pře- ložená kniha Chlapec na vrcholu kopce, která se rovněž odehrává za 2. světové války, se rodila mnohem déle a Boyne nosil prvotní nápad dlouhou dobu v hla- vě. Hrdinou je v tomto případě chlapec, sirotek, který se dostane ke své tetě, hospodyni na Hitlerově Berghoffu a po- stupně se stane obětí ideologie a vymý- vání mozku. John Boyne nechal nahléd- nout i do své každodenní spisovatelské práce a  přiznal, že poctivě usedá ke psaní kaž­ dé dopoledne, neboť „román se musí vysedět.“ S velkým zájmem se setkala rovněž následná autogramiáda, kde se Chlapec v pruhovaném pyžamu objevoval jak v  českém překladu, tak i anglickém originálu. IK V pátek odpoledne se na společné be- sedě sešli portugalský básník, spiso- vatel a dramatik José Luis Peixoto a proslulý katalánský autor krimi s prvky science fiction Marc Pastor. Bese- du, týkající se především problematiky překladů a adaptací děl do filmové, tele- vizní nebo dramatické podoby, vedla ve španělštině překladatelka Anežka Char- vátová. Ke španělštině Marc Pastor uvedl, že od dětství mluví katalánsky a nejhorší překlad jeho knihy Zlá žena byl právě do španělštiny. José Luis Peixoto s úsměvem poznamenal, že španělsky mluví díky tomu, že bydlel těsně u špa- nělských hranic a jako dítě se díval na dětské seriály ve španělštině, protože v Portugalsku tak dobré nebyly. Zároveň se oba shodli na důležitosti překladate- le a jeho přístupu a také na tom, jak je důležité zvolit adekvátní překlad názvu románu, pro tu kterou jazykovou oblast. Oba hovořili o  tom, jakým způsobem revidují či nikoliv adaptace svých děl. Marc Pastor se podělil o zkušenost s fil- movou adaptaci svého románu Povod- ňový rok. „Scénárista udělal čtyři verze scénáře, v tom čtvrtém bylo už osmde- sát procent toho původního pryč, pak vznikly další verze scénáře a už to vůbec nevypadá, že je to na základě mého ro- mánu.“ José Luis Peixoto přidal svou zásadu: „Naučil jsem se nehodnotit ro- mány mých známých. Tím o ně přijdeš. Myslím si, co chci, a rozhodně se nevy- jadřuji k adaptacím svých děl.“ IK Na setkání především s mladými čtenáři zavítal v pátek na veletrh polsko-izra- elský spisovatel a nositel Ceny Hanse Christiana Andersena Uri Orlev. Beseda, kterou s  ním vedl Martin Vo- pěnka, směřovala především k osobním vzpomínkám autora na dětská léta ve válečné Varšavě a osudy židovského dítěte v  časech holokaustu. Přítomné publikum mělo jedinečnou možnost vyslechnout osobní svědectví o autoro- vých zážitcích z jeho dětství. Naskytl se plastický a niterný pohled, který dokres- loval, že dítě se snaží žít bezstarostným a šťastným životem i v okamžicích, kdy v jeho bezprostředním okolí zuří bezo- hledná genocida a jeho život je určen zániku stejně jako život jeho blízkých a  příslušníků jeho národa. Martin Vo- pěnka průběžně citoval z Orlevovy au- tobiografie, kterou spisovatel prokreslo- val bezprostředními zážitky a příhodami. Nakonec právě ony se často promítají i do jeho knih zejména proslulého Os- trova v Ptačí ulici nebo úspěšného ro- mánu Běž, chlapče, běž, inspirované- ho příběhy jiného varšavského chlapce. Zbývá jen věřit, že toto setkání s tragic- kou a současně po životě prahnoucí realitou, zanechá v dětských návštěvní- cích hluboký a trvalý dojem. IK Belgická psychoanalýza rodiny Kormidelník na rozbouřeném literárním moři Setkání s irským bestselleristou Johnem Boynem Mark Pastor a José Luis Peixoto o překládání a adaptacích Ve stanu malých nakladatelů Přiblížit dětem hrůzy války Sobotu odstartujeme s čaroději a kouz­ ly. Literární sál ovládne v deset hodin orkský šaman Gul’dan a noční elf Illi- dan z  druhého svazku knižního hitu World of Warcraft: Kronika a v Pravém křídle se bude slavit dvacáté výročí prvního vydání Harryho Pottera. Más- lový ležák tu poteče proudem! O ho- dinu později se ve Velkém sále bude diskutovat o pravdě a jejích podobách s polským reportérem a známým če- chofilem Mariuszem Szcygielem. V Pen klubovně bude ve stejnou dobu číst z chystané knihy povídek Tomáš Zmeškal. Poledne můžete strávit ve společnosti Williama Shakespeara a spisovatelky a ilustrátorky Renáty Fučíkové, která netradičně zpracova- la dvanáct her slavného dramatika. Ve stejnou dobu jste srdečně zváni také na besedu redaktora Týdeníku Echo Jiřího Peňáse s  předními českými spisovateli. Půl hodiny po poledni dojde v Lapidáriu k zajímavému bás- nickému dialogu čínského exilového spisovatele Liao I-wu a plzeňského básníka Iva Hucla v  pořadu nazva- ném Broken Words. Pokud uvažujete o studiu španělštiny, pak byste si ne- měli nechat ujít ve Střední hale pořad !Hola, amigos! organizovaný Institu- tem Cervantes. O půl hodiny později si přijdou na své fanoušci humoru Haliny Pawlowské, která předsta- ví svou novou knihu Tři metry vášně. Mladá spisovatelka Marcela Reme- ňová pokřtí e-knihy své úspěšné série Osm světů ve čtrnáct hodin v Pravém křídle. Od patnácti hodin si budou v  Literárním sále povídat se čtenáři autoři kriminálních povídek Kateřina Tučková, Petra Soukupová, Micha­ ela Klevisová a další. Ve stejnou dobu se můžete v  Literární kavárně setkat s Ivanem Havlem a o půl ho- diny později byste si v Pravém křídle neměli nechat ujít besedu na téma se- verských detektivek. V šestnáct hodin dojde v Literárním sále k představení zajímavého románu maďarského spi- sovatele Gergelye Péterfyho Vycpa- ný barbar a v  Malém sále vystoupí Oldřich Kaiser s  Dášou Vokatou, aby zahájili haškovské léto v Českém rozhlase, jehož součástí bude i kom- pletní nahrávka Haškova Švejka v po- dání právě Oldřicha Kaisera. Vrcho- lem sobotního programu pak bude setkání s českým laureátem Ceny EU za literaturu. Věříme, že si z dnešního bohatého programu vyberete. JM Nejen dobré knihkupectví, ale také místo inspirace a setkání nabízí společná ex- pozice nakladatelství: AKROPOLIS, BAOBAB, DAUPHIN, DHARMAGAIA, GPLUSG, LABYRINT, MAŤA, MEANDER, NOVELA BOHEMICA, P3K, TORST, TRIÁDA, VERZO- NE. Ve spolupráci s Institutem Terezínské iniciativy a Společností pro jazyky. Z programu vybíráme: SOBOTA • 10:30 Jezevec Chrujda ve vesmíru. Dětem čte a rozpráví Petr Stančík • 11:30 Nejšťastnější generace. Nová próza Jana Cempírka • 13:00 Eskejp. Slampoetry atd. v podání Jiřího Charváta (Rimmer) • 14:00 Riad Sattouf. Nad komiksy s Pavlem Kořínkem • 15:00 Dobře mrtvý dědeček. Vzpomíná a komentuje Karel Hvížďala • 16:00 Řecká tragédie. Debata s Ilonou Švihlíkovou a Konstantisem Tsivosem • 18:30 Bouře české poezie. Zhudebnění klasikové v podání Sboru břežanských kastrátů NEDĚLE • od 10:00 Program pro děti v režii autorů z Baobabu, Labyrintu, Rakety a Verzone (Změna programu vyhrazena.)

„Genius loci v literatuře je důležité téma letošního veletrhu. A  mojí osobní sna- hou bylo, aby se v rámci tohoto téma- tu sešli v Praze zástupci měst, která se mohou honosit titulem Kreativní město literatury UNESCO,“ těmito slovy uvedl Radovan Auer, ředitel knižního ve- letrhu, setkání zástupců měst, kteří si do Prahy přijeli vyměnit své zkušenos- ti s naplňováním prestižního titulu. Ten vznikl před 13 roky z iniciativy skotské- ho města Edinburgh. Základními motivacemi k  vyhlášení titulu bylo jednak zkvalitnění literárního života ve městě a dále pokus o vytvoře- ní obchodního modelu, který by dokázal přinést peníze na pořádání literárních akcí a zároveň měl i faktické ekonomic- ké dopady například ve formě zvýšené- ho cestovního ruchu. Přítomní zástupci měst (například z  Nottighamu, Barcelony či Krakova) se shodli, že tyto výchozí představy se skutečně v  jednotlivých městech naplňují. Ale zazněly i další zkušenosti. Titul do dnešní doby už dosáhl takové prestiže, že se daří získávat prostřed- ky ze státních a veřejných zdrojů, které by jinak šly mimo literaturu. Připojení UNESCO pak znamenalo propůjčení značky, která je atraktivní i pro soukro- mý sektor. Pro samotnou kulturu měst má zís- kání titulu Kreativní města literatury UNESCO význam zejména pro obo- hacení literárního života města – od pořádání jednotlivých kulturních akcí přes systémové kroky, jako posílení role knihoven, až po práci s různými měst- skými subkulturami. V tomto ohledu je nejdůležitější, že řada akcí se zaměřuje na podporu četby u nejmladší genera- ce. A  to je velmi důležitá investice do literární budoucnosti. Kdyby pro nic jiného, pro toto má smysl titul Kreativ- ní město literatury UNESCO udělovat a naplňovat. RaŠ Věděli jste, že hlavní město Brazílie vyrostlo doslova na zelené louce a že za jeho zrodem stál muž s  českými kořeny? Nejen tyto zajímavosti na- jdete ve výpravné publikaci Brasília – město – sen. Důvodů, proč se Yvonne Fričová společně se svým manželem Pavlem rozhodli vydat tuto knihu, bylo hned ně- kolik. Jedním z nich byl dědeček Pav- la Friče, slavný botanik a cestovatel Alberto Vojtěch Frič, který na začátku minulého století pobýval v Jižní Ameri- ce a zamiloval si to tu. Dalším důvodem pak byl fakt, že o Brasílii u nás příliš pu- blikací nevyšlo. A do třetice určitou roli sehrálo i to, že zakladatelem města byl Juscelino Kubitschek, muž, v jehož ži- lách kolovala po otci česká krev. „Bra- sília je podivuhodné město. Bylo totiž zbudováno z  ničeho. Poté, co Brazilci získali v 19. století nezávislost, chtěli mít nové hlavní město, které by bylo upro- střed země a nebylo zatíženo minulostí. Svůj sen si splnili v  padesátých letech 20. století, kdy město za velmi krátkou dobu vystavěli,“ vysvětlovala Yvonne návštěvníkům veletrhu při včerejším se- tkání v Literárním sále. „Brasília je met- ropole s velmi zajímavou architekturou. Jsou tu stavby, které vyvolávají diskuse a jsou dokonce opředeny mnoha mýty, mají skrytou i zjevnou symboliku,“ do- dala autorka. Publikace však nepřed- stavuje Brasílii jen po architektonické stránce, ale především jako místo plné života, které stojí za to navštívit. JM Nejen o svých básních přišli v pátek odpoledne debatovat Hryhorij Semen- čuk a Marie Iljašenko. Kam lze zařadit tvorbu ze zemí mezi Ně- meckem a Ruskem? Patříme spíše k zá- padu nebo k východu? A existuje vůbec něco jako střední Evropa? „Myslím si, že ano, ale je těžké ji přesně definovat,“ odpovídá Semenčuk, ukrajinský básník a organizátor Lvovského literárního fes- tivalu. Co ale spojuje Českou republiku s Ukrajinou? Dle hostů částečně i spo- lečná historie v  rakousko-uherské mo- narchii. „Určitě je důležitý i náš podobný jazyk,“ říká Semenčuk, „s autory z ostat- ních zemí často mluvím bez tlumoční- ků, takovým slovanským esperantem.“ Lehce odlišně vnímá náš region Marie Iljašenko. „Pro mě je střední Evropa spí- še hranicí mezi slunečným, teplým jihem a depresivním severem,“ říká tato autor- ka s  českými, polskými i  ukrajinskými předky. Oba autoři také zarecitovali několik básní ze svých vydaných sbírek. Se- menčuk ze sborníku Vnitřní džihád a Iljašenko ze svého debutu Osip míří na jih. Pořad v  Lapidáriu moderovala Lenka Kuhar Daňhelová. Své názory měl původně do Prahy přijet prezen- tovat i polský básník Ryszard Krynicki. Ten ale ze zdravotních důvodů nakonec na letošní veletrh Svět knihy Praha ne- zavítal. OnŠ Finále již osmého ročníku soutěže třídních kolektivů ve znalosti obsahu knih Sou- boj čtenářů proběhlo přímo na veletrhu. Z přihlášených 90 tříd se do něj po vy- řazovacím online kole probojovalo pět nejlepších. Záludné otázky prověřovaly, jak soutěžící třídy porozuměly textu a jak dobře mají načtené určené knihy. Na nej- vyšší počet bodů dosáhl a vítězem se stal kolektiv šesťáků ZŠ Cihelní z Karviné. Stejně jako v předešlých letech popu- lární anticenu pořádala Obec překla- datelů. I letos se sešlo několik velmi žhavých nominací, které posoudila a vyhodnotila porota sestavená z fun- dovaných překladatelů. Jakýmsi semifinalistou se stal překlad knihy Papež František: Jméno Boží je Milosrdenství z nakladatelství Omega. Pikantní je, že na nespornou nekvalitu překladu poukázal přímo kardinál Mi- roslav Vlk, než nedávno zemřel. I  pro- to stojí za to zacitovat alespoň několik „perel“, které český překlad obsahuje. Starozákonní smlouva je zde přeložena jako stará aliance, papež František se podle knihy setkává s milostným aktem, čímž je v  originále ovšem myšlen akt milosrdenství, a svatý otec dle českého překladu porušil i celibát. To díky překla- datelské záměně praneteře za vnučku. Tu při dodržování celibátu opravdu mít nemůžete. Pomyslným vítězem se nakonec sta- la jiná publikace nakladatelství Omega – překlad románu Až vyprší čas za- čínající finské autorky Eliny Hirvonen. Překladu se v tomto případě „dopustila“ Jana Mašková. Dva expertní posudky odhalily na 180 stranách knihy stovky překladatelských, věcných, stylistických i pravopisných chyb. Z dlouhé řady pře- kladatelských zhůvěřilostí uveďme opět jen několik. Arašídové máslo bylo přelo- ženo jako ořechová pasta, porouchané topení jako rozbitá baterie a češtinář- skou neobratnost překladatelka proká- zala, když napsala: Děti se narovnaly do klikatící se řady. Smutné a zároveň burcující je ovšem skutečnost, že Jana Mašková dostala od nakladatelství Omega další zakázku na román Velká iluze od Mika Waltariho. Je tedy otázka, zda se má česká čtenářská veřejnost na co těšit. RaŠ Socioložka a publicistka Jiřina Šik­ lová v  pátek odpoledne diskutovala s  polským spisovatelem Mariuszem Suroszovem o  jeho knize Ach, ty Češky!. Na příbězích čtyř známých a čtyř neznámých českých žen se v ní snaží popsat a zachytit rozdíly a podob- nosti českého a polského naturelu. • Nejlepší interpret: Lukáš Hlavica, Spalovač mrtvol (AudioStory) • Nejlepší interpretka: Dana Černá, Dánská dívka (Tympanum) • Nejlepší audiokniha pro děti a mládež: Doktor Proktor a konec světa. Možná… (OneHotBook) • Nejlepší audiokniha – jednohlasá četba: Spalovač mrtvol (AudioStory) • Nejlepší audiokniha – vícehlasá četba: Frankenstein (Needles Audiobooks) • Nejlepší audiokniha – dramatizace: 5× Tom Ripley (Radioservis) • Nejlepší audiokniha – mluvené slovo mimo kategorie: Případ Lída Baarová (Supraphon) • Audiokniha roku – absolutní vítěz: Spalovač mrtvol (AudioStory) • Nejlepší obal: Kdo je na světě nejmocnější (Radioservis) • Cena posluchačů: Bylo nás pět (OneHotBook) • Zvláštní cena AVA za mimořádný přínos v oblasti mluveného slova: Hana Maciuchová Kreativní města literatury UNESCO, pouhý slogan nebo účinný nástroj podpory literatury? Brasília – město – sen Hledání středu Evropy Jak vyrůstám s knihou Anticena Skřipec 2016 slavnostně udělena Ach, ty Češky! Audiokniha roku 2016 Páteční program v  Lapidáriu zahájil další ze zahraničních hostů veletrhu Karine Tuilová, která představila svůj nejnovější román Bezstarost- nost. Proč vlastně zvolila francouzská spisovatelka tento název? „Víte, tento román jsem začala psát v  roce 2015,“ říká autorka, „a po krvavých událostech v  Paříži většina společnosti právě bez- starostnost ztratila.“ O  bezstarostnost a  radost z  života přišel i  hlavní prota- gonista tohoto díla. Je jím francouzský poručík, jenž se vrací do Francie z vy- čerpávající mise v  Afganistánu. Proná- sledován vzpomínkami na své padlé muže a nepochopen vlastní rodinou na- chází útěchu už jen v  nejtvrdší rapové hudbě. A přesto, že podstupuje ozdrav- né pobyty a naváže i milostný vztah, je už navždy poznamenán svou minulostí. „Toto je téma, o kterém se například v Americe často mluví, ve Francii ale jen velmi málo,“ prozrazuje Tuilová, proč se právě návratem válečného veterána zabývá. Nebylo to přitom pro spisova- telku nijak jednoduché. Francouzská veřejnost vnímá vojáky jako hrdiny, ale o  jejich další osudy se příliš nezajímá. Tuilová proto mnoho času strávila stu- diem popisů post-traumatické stresové poruchy a setkáváním s  vojáky, kteří podstoupili zahraniční bojové nasazení. Děj knihy se ovšem netočí jen okolo válečných veteránů. Objevuje se v něm několik postav politiků a vysokých ma- nažerů nadnárodních korporací. „Chtěla jsem také poodhalit interakce, které pro- bíhají mezi mocnými a armádou,“ říká spisovatelka. Zda se to autorce podaři- lo, mohou nově posoudit i čeští čtenáři. Román Bezstarostnost vyšel letos v na- kladatelství Garamond. OnŠ Těžký návrat z Afganistánu Román Corinne Hofmannové Bílá Masajka je světovým bestselle- rem, který si oblíbili i  čeští čtenáři. Nejen o něm byla v pátek řeč na be- sedě s touto švýcarskou autorkou. Sympatická blondýnka představila publiku v zaplněném Velkém sále svou novou knihu Dívka se žirafím krkem, která popisuje její dětství. „Děj začíná, když mi byly tři čtyři roky a pokračuje až do doby Bílé Masajky. Někteří moji čtenáři, kteří nechápali, jak jsem mohla všeho nechat a odstěhovat se do buše, právě tady zjistí, proč jsem to udělala a jak jsem tam mohla žít a přežít,“ vy- světlovala Corinne v návaznosti na děj svého slavného románu. V  nové knize hraje důležitou roli autorčin otec, který se narodil na území bývalého Českoslo- venska. „Pokud má člověk sedm životů, pak jsem určitě jeden z nich žila v Afri- ce, protože i moje tamní tchyně říkala, že jsem jedna z nich jen trochu světlej- ší, další život mám německý, švýcarský a díky otci i český. Ještě mi několik ži- votů zbývá, ale myslím, že už se nikam stěhovat nebudu,“ dodala s tím, že nyní žije ve švýcarském Luganu a chce si odpočinout od věčného cestování. „Po vydání Bílé Masajky jsem byla pořád na cestách a to je už dvacet let. Ta kniha mi změnila život. Když jsem se odhodlala svůj africký příběh napsat a vydat, nikdy by mě nenapadlo, jak moc mě to ovlivní. Jsem ráda, že kniha vyšla v tolika jazyko- vých mutacích, ráda mluvím se čtenáři z celého světa, baví mě autorská čtení i  besedy, ale zároveň mám pocit, že všechno, co jsem chtěla říct, jsem řekla. Je na čase odpočívat,“ uvedla s tím, že kniha Dívka se žirafím krkem je prav- děpodobně její poslední. „Při vydání každé z  mých pěti knih jsem říkala, že je poslední, takže mě možná nebudete brát vážně, ale asi by musela přijít nějaká velká láska, aby zase bylo o čem psát. V Africe jsem se naučila žít přítomnos- tí, takže nic neplánuju a žiju tady a teď, třeba právě v tuhle chvíli Prahou a tím- to krásným veletrhem. Jsem ráda, že tu mohu být.“ JM Od dětství k Bílé Masajce Vyhlášení výsledků literární soutěže Jak vyrůstám s kni- hou, uspořádané v  rámci kampaně na podporu četby knihy Rosteme s knihou, pro- běhlo na veletrhu v pátek do- poledne. Odborná porota vy- bírala ze 1 108 prací rozděle- ných do tří kategorií. Někteří z  výherců jsou na společné fotografii s moderátorem po- řadu Lukášem Hejlíkem. Finále Souboje čtenářů 2017

Today at the Book Fair Saturday will kick off with sorcer- ers and magic. At 10 am the Literary Theatre will be conquered by the orc shaman Gul’dan and Illidan the night elf from the second volume of the hit book World of Warcraft: Chroni- cle, while celebrations will be under way of the 20th anniversary of Harry Potter’s first publication in the right wing. Butterbeer, anyone? One hour later the Large Theatre will bear wit- ness to a discussion about the truth and its various forms with the Polish reporter and well-known Czechophile Mariusz Szcygiel. At the same time Tomáš Zmeškal will be reading from his planned short-story collection in the PEN club room. Noontime can be spent in the company of William Shakespeare and writer and illus- trator Renáta Fučíková, author of original illustrations of twelve plays by the famous playwright. At the same time you can accept the invitation from Jiří Peňás, journalist from the Echo weekly, to a debate with lead- ing Czech writers. Half an hour after noon the Lapidarium will witness an interesting poetic dialogue be- tween the exiled Chinese writer Liao Yiwu and the Plzeň-based poet Ivo Hucl in a programme entitled Bro- ken Words. If you consider learning Spanish, do not miss the event held by Institut Cervantes in the Central Hall, entitled !Hola, amigos!. Halina Pawlowská’s humour will come to the fore half an hour later, when the author introduces her new book Three Metres of Passion. The young writer Marcela Remeňová will be launch- ing e-book versions of her success- ful Eight Worlds series at 2 pm in the right wing. From 3 pm authors of crime stories Kateřina Tučková, Pe- tra Soukupová, Michaela Klevisová and others will meet their readers in the Literary Theatre. At the same time you can meet Ivan Havel in the Liter- ary Café, and half an hour later make sure you do not miss a debate about Nordic crime novels in the right wing. At 4 pm the Literary Theatre will play host to the launch of a Czech trans- lation of a compelling novel by the Hungarian writer Gergely Péterfy The Stuffed Barbarian, and Oldřich Kaiser and Dáša Vokatá will perform in the Small Room, launching Czech Radio’s ‘summer with Hašek’ sea- son, which will feature, among other, Oldřich Kaiser’s rendering of Hašek’s Good Soldier Schweik. Meeting with the Czech laureate of the EU prize for literature will represent the highlight of Saturday’s programme. We hope today’s varied programme will satisfy everybody’s expectations. JM Uri Orlev, the Polish-Israeli writer and laureate of the Hans Christian Anders- en award, attended a meeting with a predominantly young audience on Friday. The debate was moderated by Martin Vopěnka and it focused mostly on the author’s personal memories of a child- hood spent in wartime Warsaw and the destinies of a Jewish child in the course of the holocaust. The audience had a unique opportunity to listen to a first-hand account of the author’s child- hood. They were offered an insightful and three-dimensional perspective, portraying a child that attempts to lead a worriless and happy existence even at a time when his immediate surround- ings are ravaged by callous genocide and his own life is destined for demise just like the lives of his loved ones and other members of his nation. Several times Martin Vopěnka would quote from Orlev’s autobiography, which excerpts were supplemented by the author with real-life stories and experiences. It is these aspects that are also reflected in Orlev’s books, most notably in the fa- mous The Island on Bird Street, or the successful novel Run, Boy, Run, which draws its inspiration from the story of another boy from Warsaw. We can only hope that this close encounter with a tragic but at the same time life-affirming reality will leave a deep and lasting im- pression in the children’s minds. IK On Friday afternoon Patrick De- clerck, philosopher, anthropolo- gist, psychoanalyst and writer, intro- duced the Czech translation of his novel Démons me turlupinant. At the start of his meeting with readers an excerpt from the book was read, fol- lowed by a thought-provoking analy- sis not just of this particular work, but also of Patrick Declerck’s life itself. The novel’s story discloses the very founda- tions of his family’s relationships and its basic plot is psychoanalysis. The author speaks very openly about his hysterical grandmother, about his uncle’s psycho- pathic traits and also about his father, who was always on the run from some- thing. “In the book I strip myself bare,” laughs the author. “I don’t know how to describe it – I’d probably call it a dubi- ous genre, maybe even a bad genre,” he said. And yet he exaggerates, as the book has won the prestigious Prix Victor-Rossel, setting it apart from any pulp production. “Why did I  choose to focus on my family? Because it is marked by numerous psychopatholo- gies. My granny, to whom I  own my literary talent, thanks to which I  can write books, would faint at the snap of a finger. My uncle was a mercenary in the Congo, which also speaks volumes, and our family doctor was a psychiatrist, attempting to introduce some order into all that chaos like some kind of Moses. When you’re surrounded by things like these and grow up in this type of envi- ronment, you cannot but be influenced by it. And yes, it was certainly reflected in my later interest in psychoanalysis,” Declerck explains, adding that shed- ding light on some of the least flattering characteristics of his family has noth- ing to do with seeking vengeance. “In no way do I attempt to settle scores by this. If anything, I think myself lucky to have had such a family. If I take my fam- ily and look at what is considered nor- mal around me, I realise we are not that exceptional or crazy. I am glad to be the way I am and I am glad that my family is the way it is.” JM A debate on Friday afternoon brought together the Portuguese poet, writer and playwright José Luis Peixoto with the renowned Catalonian writer of crime novels with elements of science fiction Marc Pastor. The debate, which mostly focused on the topic of translation, and also film, TV and theatre adaptations of literary works, was mod- erated by translator Anežka Charvátová in Spanish. Speaking of Spanish, Marc Pastor remarked that since childhood he speaks Catalan and that the worst translation of his Barcelona Shadows has been into Spanish. José Luis Pei- xoto explained that he speaks Spanish because he had lived very close to the Spanish border and watched Spanish children’s programmes on the television because they were better than the Por- tuguese ones. Both authors also agreed on the importance of the translator and his or her approach to the work, as well as on the significance of choosing an adequate translation of a novel’s title for each linguistic area. Both also disclosed how (and if at all) they oversee the ad- aptations of their works. Marc Pastor shared his experience with the film ad- aptation of his novel The Year of the Flood. “The scriptwriter authored four versions of the screenplay and in the fourth one eighty percent of the original work had been omitted. Even more ver- sions were made afterwards and they no longer bear much resemblance to my novel.” José Luis Peixoto offered a sim- ple rule: “I learned not to judge friends’ novels. If you do it, you lose them. I do form my own opinion but I never pass any judgement on the adaptation of my works.” IK On Friday the prestigious Jiří Theiner Prize, awarded annually at the book fair, was presented to the literary agent Edgar de Bruin for his advocacy of Czech literature abroad. With Pavel Theiner – the son of Jiří Theiner and donor of the finan- cial reward – in attendance, the prize was presented to Edgar de Bruin’s wife Magdalena, as the laureate him- self was disqualified from partaking in the ceremony by illness. “Edgar looks like a very calm man but he does get mad occasionally,” Magdalena smiled when answering the question what Edgar is like when he is not busy. She recapitulated her husband’s journey to translating and promoting Czech literature – he graduated in Czech studies and together with her they founded the Pluh agency, which today successfully represents more than a dozen Czech authors on foreign mar- kets. David Vaughan, the moderator of the awards ceremony, added that the jury was unanimous in its decision this year. One of the authors represented by Edgar de Bruin is Jáchym Topol, who also attended the event. “Edgar is not just a great translator, editor and friend, he’s also a great reader. When my text passes his scrutiny, I know that it’s good. Often he is my first reader and I’m glad that he’s not afraid of tell- ing me that something is rather poor. He is honest and I trust his opinions. It’s hard to appreciate the amount of work he does and the number of au- thors he has introduced to foreign au- diences. Just ponder for a while that this is not done by a team of people in a shiny skyscraper but by a single person sitting at a computer in a small brick house in Amsterdam – it’s incred- ible,” Jáchym Topol concluded. At the end of the ceremony he read out a laudatio, in which he compared Edgar de Bruin to the heroes of his favourite book Java Ho!. “Edgar de Bruin has accepted an entire pack of landsmen aboard his galleon, the Czech writers, and he lets the salty winds whip and caress their faces,” Topol said in his light-hearted address, but concluded by challenging Czech authors to be- come better writers. “This man sends books on a journey. He knows the paths that lead into the world and how to walk them. He only needs one thing – good books. Czech authors, let’s be better writers, lest Edgar’s eyesight will be spoiled by our bad writing. Edgar, you’re not only Czech literature’s good spirit, but also its black conscience. I  think for that also you deserve this prize.” JM The Large Theatre was filled to the last place on Friday afternoon in ea- ger expectation of the Irish author John Boyne. A  significant part of the audience hoping to see the author of the best- selling Boy in the Striped Pyjamas in person consisted of students and young people. The compelling novel about the tragic friendship between two boys on opposite sides of a fence dominated the debate that was moderated by Radek Malý. John Boyne confessed that the original version of the book was written in approximately three days, followed, of course, by a full year of various ad- justments. Another of John’s books that is also available in Czech – The Boy at the Top of the Mountain – is also set dur- ing second world war, but had a more laboured delivery and the original idea had hatched in the author’s head for a long time. This book’s hero is an or- phan who ends up living with his aunt, a housekeeper at Hitler’s Berghoff, gradu- ally turning into a victim of ideology and brainwashing. John Boyne offered visitors a glimpse of his everyday writ- ing habits, admitting that he sits down to write every day at noon, as “novels require patience”. The ensuing book signing was also met with enthusiastic response from the audience, and the book The Boy in the Striped Pyjamas was produced many times in both the original and the translated version. IK Making Children Understand the Terrors of War Belgian Family’s Psychoanalysis Mark Pastor and José Luis Peixoto on Translations and Adaptations Helmsman on the Troubled Sea of Literature Meeting with the Irish Writer John Boyne The popular anti-award was once again organised by the Translators Guild. The jury consisting of renowned translators assessed the numerous nominated hopefuls and eventually reached a verdict. Translation entitled Pope Fran- cis: Mercy Is the Name of God from Omega press served as something of a forerunner. The problematic nature of this particular translation was remarked upon even by Cardinal Miroslav Vlk shortly before his recent demise. It is therefore worthwhile to quote some of the most outstanding blunders in the Czech translation. The Old Testament is translated in the book as The Old Alli- ance, according to the book Pope Fran- cis partakes in acts of gratuity (the origi- nal speaks of acts of grace) and what is more, the Czech translation seems to claim that the Holy Father has com- promised his celibacy – the translator has mistaken a grandniece for a great- granddaughter. Omega press has also secured the main prize for its translation of the de- buting Finnish author Elina Hirvonen’s book When I Forgot. Two expert opin- ions have revealed hundreds of trans- lating, factual, stylistic and grammatical mistakes and errors on the 180 pages of the book. It remains a sad and alarming fact that the translator has already been commissioned with another translation by the publisher – Mika Waltari’s The Grand Illusion. Czech readers have little to look forward to in this respect. RaŠ The 2016 Rack Anti-Award Ceremony José Luis Peixoto Marc Pastor

Vydal: Svět knihy, s.r.o. v Nakladatelství Jalna | redakce: Jana Chalupová, Ilja Kučera, Jana Marxtová, Radek Šofr, Ondřej Šofr | technická redakce: Jiří Sládeček | překlad: Lukáš Houdek | grafický návrh a sazba: Jiří Sládeček ml. | Foto: Jiří Sládeček, Martin Šust, Jáchym Sládeček | tisk: MHTisk, s.r.o. | uzávěrka 12. 5. 2017. • Published by Svět knihy, s.r.o. in Jalna Publishers | Editorial staff: Jana Chalupová, Ilja Kučera, Jana ­ Marxtová, Radek Šofr, Ondřej Šofr | Technical editing: Jiří Sládeček | Translation: Lukáš Houdek | Graphic design a typesetting: Jiří Slá­ deček ml. | Photo: Jiří Sládeček, Martin Šust, Jáchym Sládeček | Print: MHTisk, Ltd. | Deadline 12. 5. 2017 | Neprodejné – Not for sale Srdečně Vás zveme ke stánku P409 na setkání s osobnostmi, které znáte z televizní obrazovky Čtvrtek 11. května 12:00 Slavnostní otevření stánku České televize 12:15 Objektiv objevuje svět již 30 let | autogramiáda s účastí bývalých a současných tváří pořadu Objektiv 14:00 Doteky přírody. Rok s Václavem Chaloupkem autogramiáda s účastí ministryně školství Kateřiny Valachové Pátek 12. května 10:00 foyer Vaříme s knihouVaříme podle Herbáře 4 | ochutnávka z kuchařského bestselleru Kateřiny Winterové a Lindy Rybové 11:30 Tajemství tvorby Šárky Váchové | autorské čtení a beseda na téma Jak se dělá animovaný film 13:30 Češi 1938: Jak Beneš ustoupil Hitlerovi autogramiáda Pavla Kosatíka, Roberta Sedláčka a Štěpánky Jislové 14:30 Češi 1948: Jak se KSČ chopila moci | autogramiáda Pavla Kosatíka, Roberta Sedláčka a Karla Osohy 15:30 Bohéma křest DVD za účasti režiséra dramatické série a představitelů hlavních rolí Sobota 13. května 11:00 Vynálezce Alva 2 | výtvarná dílna Kláry Smolíkové, Jiřího W. Procházky a Luďka Bárty 12:00 Labyrint záhad | beseda s Arnoštem Vašíčkem o největších záhadách Čech, Moravy a Slezska 14:00 Teleskop aneb Letový deník vesmírné mise křest knihy Sandry Vebrové s účastí moderátorů pořadu Teleskop 15:00 StarDance …když hvězdy tančí | autogramiáda ke knize Bohuslavy Holubové a Jana Ondera s účastí Kateřiny Baďurové a Pavla Kříže 16:00 Habsburkové – Nelehká samota trůnu | křest knihy Vladimíra Mertlíka s účastí Pavla Kříže, průvodce pořadem Habsburkové Neděle 14. května 11:00 Wifina 3 | autogramiáda Petry Braunové a Tomáše Hořavy a wifiňáků Kuby, Verči, Matěje, Kariny a Terky 12:00 Lvíčata – Abeceda sportů s Alešem Valentou | autogramiáda Elen Černé, Aleše Valenty a dalších vrcholových sportovců, soutěž o knihy P408 Corinne Hofmann’s novel The White Masai has become a bestseller around the world and was also fa- vourably received by Czech readers. But Friday’s debate with the Swiss author was not just about the novel. The amicable writer acquainted the packed auditorium of the Large Theatre with her new book The Girl with the Giraffe Neck, in which she describes her childhood. “The plot begins to un- fold with me being three or four years old and it goes all the way to the White Masai. Some of my readers, who previ- ously couldn’t grasp how I could drop everything and leave for the bush, will finally understand why I did it and how I could live and survive there,” Corinne explained in connection with the story of her famed novel. In the new book an important role is assigned to the au- thor’s father, who was born in former Czechoslovakia. “If human beings really have seven lives, then I have lived one of them in Africa for sure. Even my Af- rican mother-in-law told me I  was one of them, only with somewhat fairer skin. My other lives are German, Swiss and, thanks to my father, also Czech. I’ve still got several lives left but I think I’m done moving,” she said, adding that she now lives in the Swiss town of Lugano and wants to take a rest from the nomadic lifestyle. “After The White Masai was published I’ve hardly stopped travelling – and that’s twenty years ago. That book had changed my life. When I found the courage to write and publish my Afri- can story I hadn’t the slightest idea how much it would impact upon my life. I’m glad that so many translations of the book have been published – I enjoy talk- ing to readers from around the world, I  like attending author’s readings and debates, but I also feel like I already said everything I wanted to say. It’s time to rest,” she said and added that The Girl with the Giraffe Neck is probably her last book. “I know I have described each and every one of my five books as the last upon its publication, so maybe you won’t believe me anymore, but unless I  experience some great love, I  won’t have much to write about. In Africa I  learned to live in the present, which means I make no plans and I live here and now – right now, for example, my life is Prague and this beautiful book fair. I’m happy to be here.“ JM “Genius loci in literature is an important theme of this year’s book fair. My per- sonal objective was that representatives of cities boasting the UNESCO Crea- tive City of Literature title could meet in Prague on this premise,” Radovan Auer, Book World director, said at the outset of the meeting which brought to- gether representatives of these cities, who came to Prague to exchange ex- periences with bringing this prestigious title to fruition. It was created 13 years ago at the instigation of the Scottish city of Edinburgh. The underlying motivation in estab- lishing the title was the effort to en- hance the city’s literary life, as well as an attempt at creating a business model that would attract financing for literary events, and at the same time result in a palpable economic effect, such as in- creased tourism. Representatives of the various cities (e.g. Nottingham, Barcelona or Krakow) agreed that these original ideas have been transformed into reality. Other ex- periences were also voiced. So far the title has attracted such prestige that it manages to draw state and public funds that would otherwise have ended up outside the field of literature. Adding the UNESCO brand has helped make the title interesting even for the private sector. As far as the cultural life of the cities themselves is concerned, the UNESCO Creative City of Literature title is sig- nificant namely for enriching the city’s cultural life, ranging from individual cul- tural events to systematic steps (such as strengthening the role of libraries), all the way to addressing the various urban subcultures. In this respect the project’s most  valuable contribution rests in its focus on the support of reading in the youngest generation. This represents a very important investment into literary future. Even if this was its only result, it would still be worthwhile to grant and uphold the title of UNESCO’s City of Lit- erature. RaŠ On Friday afternoon Grygori Semenchuk and Maria Ilyashenko dis- cussed their poems and many other topics. How can we classify literature from countries between Germany and Rus- sia? Do we belong to the west, or to the east? Does Central Europe actually ex- ist? “I think it does, but it is rather hard to pin down,” answers Semenchuk, Ukrainian poet and organiser of the Lvov literary festival. But what exactly do Czech Republic and Ukraine have in common? According to the guests they are partially connected by their shared history as part of the Austro-Hungarian Empire. “Our languages are similar and that also has to play an important role,“ says Semenchuk. “I often talk with au- thors from other countries without inter- preters, using what we call ‘the Slavonic Esperanto’.” Maria Ilyashenko has a slightly different take on our region. “For me Central Europe is more like a border between the sunny, warm south and the depressive north,” says the author with Czech, Polish and Ukrainian ancestors. Both authors also recited poems from their published books. Semenchuk chose texts from the collection Inner Ji- had and Ilyashenko read from her debut Osip Heads South. The programme in the Lapidarium was moderated by Len- ka Kuhar Daňhelová. The Polish writer Ryszard Krynicki, who was also invited to Prague to share his perspectives, had to cancel his participation due to ill health. OnŠ Did you know that Brazil’s capital was built from scratch and that its foundation was instigated by a man with Czech roots? These and many other interesting information can be found in the book Brasília – A City – A Dream. Yvonne Fričová and her husband Pavel had more than one reason for publishing the book. One of them was Pavel Frič’s grandfather, the renowned botanist and traveller Alberto Vojtěch Frič, who had sojourned in South America in the early 20th centu- ry and grew to love it. Another impulse was the fact that little has been published so far about Brasília in the Czech Republic. The third reason can be at- tributed to the fact that the city’s founder Juscelino Kubitschek inherited Czech origins from his fa- ther’s side. “Brasília is a wondrous city. It was built from nothing. After the Brazilian’s had won their independence in the 19th century they wanted to have a new capital city that would be located in the centre of the country and would be free of all his- torical burdens. This dream came true in the 1950s when they managed to build an entire city in a short space of time,” Yvonne explained to Book World visitors during yesterday’s meeting in the Literary Theatre. “Brasília is a metropolis with some highly intriguing architecture. It has buildings that are still at the centre of much discussion and sometimes even myths – they possess both hidden and open symbolism,” the author added. The book does not stop at architecture, however, and portrays Brasília as a city bustling with life and definitely worth a visit. JM From Childhood to the White Masai UNESCO Creative Cities of Literature, Mere Slogan or an Effective Measure to Support Literature? Looking for the Centre of Europe Brasília – A City – A Dream On Friday afternoon, sociologist and columnist Jiřina Šiklová talked about the book Ach, ty Češky! (Oh, Czech Women!) with its Polish au- thor Mariusz Suroszov. Telling the stories of four well-known and four unknown Czech women, the author attempts to describe and pin down the differences and similarities of the Czech and Polish tempera- ment. Oh, Czech Women! Friday programme at the Lapidarium was com- menced by one of the many foreign guests of the book fair – Karine Tuil has introduced her latest novel L’insouciance, or Carelessness. Why has the French author chosen this particular title? “I started writing the novel in 2015,” the writer says, “and after the bloody events that took place in Paris majority of our society had lost this feeling of carelessness.” Carelessness and the joy of life have also departed from the life of the book’s main protagonist, a French colonel who is returning to France from an exhausting mission in Afghanistan. Being haunted by memories of his fallen soldiers and unable to find comfort in his family, he turns to the most aggressive rap music. Despite various re- cuperation programmes and establishing a romantic relationship, he will always be scarred by his past. “This topic is widely discussed in the States, for example, but not so much in France,” Tuile explains why she focused on the return of a war veteran. This was no easy task for the writer. The French public sees its soldiers as heroes, but expresses little in- terest in their life beyond the army. Tuile has spent long hours study- ing descriptions of the post-traumat- ic stress disorder and meeting sol- diers with fighting experience from abroad. And yet the sto- ry’s plot does not revolve around war veterans only. It also features various politicians and top managers of multina- tional corporations. “At the same time I wanted to uncover some of the interactions taking place be- tween the people in power and the army,” says the writer. Now Czech readers can see for themselves how successful the author has been in her effort. The novel was published this year by Garamond. OnŠ Troubled Return from Afghanistan