World of Warcraft: Kronika (svazek druhý)

1

2

kronik a

4

Napsali CHRIS METZEN, MATT BURNS a ROBERT BROOKS Barevné ilustrace EMILY CHEN STANTON FENG ALEX HORLEY PETER C. LEE SEAN SEVESTRE ABE TARAKY WEI WANG Další kresby JOSEPH LACROIX kronik a: svazek ii k k k k k k k k k k k k k kr r r r r r r r r r ro o o o o o o o o o o o o o o o o on n n n n n n n n n n n n n n n n n n n n n n ni i i i i i i i i i i ik k k k k k k k k k k k k k k k k k k a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a a: : : : : : : : : : : : : : : : : : : : : s s sv v v v v v v v v v v v v va a a a a a a a a a a a a a a a a az z z z z z z z z z z z z z z z z z z ze e e e e e e e e e e e e e e e e ek k k k k k k k k k k k k k k k i i i i i i i i i i i i i i i i i i i i ii i i i i i i i i i i i i i i i i i i i s s s s s s

BLIZZARD.COM BLIZZARD ENTERTAINMENT Napsali CHRIS METZEN, MATT BURNS a ROBERT BROOKS Doplňující příběhy vytvořili ALEX AFRASIABI, CHRISTIE GOLDEN, JEFF GRUBB, RICHARD A. KNAAK, DAVE KOSAK, MICKY NEILSON, BILL ROPER,AARON S. ROSENBERG, JAMES WAUGH Kreativní řízení a design DOUG ALEXANDER, LOGAN LUBERA Editoři CATE GARY, ROBERT SIMPSON • Znalci příběhu SEAN COPELAND, EVELYN FREDERICKSEN, JUSTIN PARKER • Produkce RACHEL DE JONG, PHILLIP HILLENBRAND, BRIANNE LOFTIS, JEFFREY WONG Licence MATT BEECHER, BYRON PARNELL Zvláštní dík patří: týmu hry World of Warcraft, do nějž patří Michael Bybee, Steve Danuser, Frank Mummert, Tommy Newcomer, Ian Saterdalen, Max Ximenez Mapy, schéma kosmologie, okraje a spot art vytvořil JOSEPH LACROIX Kresby EMILY CHEN 74 • STANTON FENG 29, 50, 112, 139, 198 ALEX HORLEY 25, 54, 67, 92, 196 PETER C. LEE 10–11, 36–37, 62–63, 88, 104–105, 146–147, 182–183 SEAN SEVESTRE 172, 201 • ABE TARAKY 17, 45, 124, 155 WEI WANG 82, 161 DARK HORSE BOOKS Vydavatel MIKE RICHARDSON • Redaktor DAVE MARSHALL • Pomocný redaktor RACHEL ROBERTS • Designér DAVID NESTELLE • Grafik CHRIS HORN World of Warcraft® Kronika: Svazek II ©2017 Blizzard Entertainment, Inc. Všechna práva vyhrazena. World of Warcraft je registrovanou obchodní značkou společnosti Blizzard Entertainment, Inc. Dark Horse Books® a Dark Horse logo jsou registrovanými obchodními značkami společnosti Dark Horse Comics, Inc. Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována ani distribuována žádným způsobem ani prostředkem bez výslovného písemného souhlasu Dark Horse Comics, Inc. Překlad TOMÁŠ KRATOCHVÍL a ZUZANA „BELLATRIX“ KOMPRDOVÁ Korektury ELIŠKA „ESPERANTA“ DAMBORSKÁ Sazba a lettering JOSEF LÁDEK Tisk TĚŠÍNSKÁ TISKÁRNA A.S., ČESKÝ TĚŠÍN Vydalo Nakladatelství Crew s.r.o. ve spolupráci s nakladatelstvím Fantom Print v roce 2017 První vydání v českém jazyce ISBN 978-80-7449-447-5 (Crew) ISBN 978-80-7398-381-9 (Fantom Print)

Slovo překladatelů 7 ČÁST I. ČÁST I. ZKÁZA DRAENORU ZKÁZA DRAENORU Kapitola I:Pradávný Draenor 11 Kapitola II:Děti kamene 37 Kapitola III:Zrod Hordy 63 ČÁST II. ČÁST II. HORDA A ALIANCE HORDA A ALIANCE Kapitola IV:První válka 105 Kapitola V:Druhá válka 147 Kapitola VI:Za Temným portálem 183 Další četba 202 Rejstřík 204 Vysvětlivky 207 Obsah

8

Slovo překladatelů Slovo překladatelů je tu opět především pro ty z vás, kdo chcete věnovat chvilku pozornosti překladatelskému procesu nebo se zkrátka toužíte dozvědět, proč jsme přeložili ten či onen název takovým či jiným způsobem. Ale ze všeho nejvíc je tu pro ty, kteří nemají překládání termínů z Warcraftu v lásce. Knihy podle her mají tu nevýhodu, že překládáte věci, s nimiž se už hráči nějak setkali. Můžete se pak rozhodnout něco jednoduše nepřekládat nebo přidat k překladům poznámky, aby se hráči neztráceli (a abyste u některých alespoň zmírnili palčivý pocit). Svět Warcraftu je v tomto vlastně ještě jakási „vyšší úroveň“, protože k části hry existuje překlad. A navíc už byly některé knihy přeloženy dříve někým jiným. To si vyžaduje zvláštní zacházení. Navíc některé věci zní v češtině zkrátka divně („sporemoundy“ nám doteď nahánějí hrůzu) a valná většina názvů se nedá skloňovat. A takový text by se zkrátka nedal číst. Vězte však, že ve většině případů jsme se stejně jako minule snažili zachovat překlady z Warcraftu III i překlady našich předchůdců. Nastaly však situace, kdy jsme se – podobně jako pan Netolička – nedokázali smířit s některými volbami (vzpomeňte na temné a noční elfy). Jsou to ovšem výjimečné případy. A stejně výjimečně jsme se odklonili od překladů našich předchůdců. Nicméně snad ještě nikdy se v knize z prostředí Warcraftu nesešlo tolik názvů jako v této. Názvů, které dosud přeloženy nebyly. Či dokonce názvů, jež vznikly speciálně pro Kroniku. Snad se s našimi překlady alespoň trochu sžijete. A kdyby to přece jen nešlo, vzpomeňte si na trollí čarodějnice a mrtvé rytíře. Vězte však, snažili jsme se ze všech sil zachovat jejich poetiku, dynamiku i význam. Ač jsme u vymýšlení překladů názvů někdy trpěli celé hodiny, bavilo nás. A přejeme vám, aby to pobavilo i vás. — Tomáš Kratochvíl a Zuzana „Bellatrix“ Komprdová

SVĚTLO SVĚTLO POSVÁTNO POSVÁTNO NA ARU NA ARU STÍN (PR ÁZDNOTA) STÍN (PR ÁZDNOTA) PÁNI PR ÁZDNOT Y PÁNI PR ÁZDNOT Y ARK Á NA ARK Á NA NEK ROM A NTSK É NEK ROM A NTSK É STAŘ Í BOHOVÉ STAŘ Í BOHOVÉ FEL FEL PŘ ÍRODA PŘ ÍRODA BOHOVÉ BOHOVÉ DIVOČINY DIVOČINY TITÁNI TITÁNI OHEŇ OHEŇ DUCH DUCH VODA VODA REALITA REALITA ZEMĚ ZEMĚ ROZK L A D ROZK L A D VZDUCH VZDUCH STÍNOV É STÍNOV É ZEMĚ ZEMĚ SM A R AGDOV Ý SM A R AGDOV Ý SEN SEN PL A MENNÁ PL A MENNÁ LEGIE LEGIE NEMRT VÍ NEMRT VÍ STÍN STÍN Ř ÁD Ř ÁD SMRT SMRT CHAOS CHAOS ŽIVOT ŽIVOT

11

12

13

PŘEDCHOZÍ LIST: CIVILIZACE APEXŮ Vesmír nebyl stvořen s láskou. Zrodil se ze střetu Světla a Prázdnoty. Neutuchající boj mezi těmito dvěma pradávnými silami způsobil kataklysmatický výbuch energie. A z jeho plamenů se zrodily hmotný svět a čas. Ozvěny střetu mezi Světlem a Prázdnotou se přes tuto novou říši přelily jako přílivová vlna. Protichůdné síly se o sebe rozbíjely jako vlnobití a rozlévaly se po celém fyzickém vesmíru zvaném Všeobjímající temnota . Každá hvězda, každý svět i každý střípek magie v sobě odrážely tento bouř- livý prvopočátek. A nikde to nebylo více patrné než ve Spletitém podsvětí . V astrální dimenzi, která je pevně svázá- na s Všeobjímající temnotou, a přesto jde o naprosto odlišnou říši. Na jejích hranicích se střetávají síly Světla a Stínu, a uvrhávají ji tak do věčného sváru. Když se v hmotném světě počal rozvíjet smrtelný život, konflikt Světla a Stínu se v něm nesma- zatelně otiskl. Střety protichůdných sil, vůlí a ideologií se staly jedním z nejzákladnějších principů celého kosmu. A tak se stalo, že na sebe skupina bytostí ze Všeobjímající temnoty vzala úlohu představitelů řádu, naděje a života. Bohům podobní Titánové – jak se jim dnes říká – se stali přímo ztělesněním těchto vlastností. Jejich duše – známé jako duše světů – se zformovaly ve žhoucích srdcích několika planet. Po mnoha a mnoha dlouhých letech spánku se gigantičtí Titáni probudili v podobě živoucích, dýchajících světů. Poté putovali Všeobjímající temnotou s cílem nalézt co nejvíce dřímajících duší světů. Po cestě častokrát použili svou moc, aby vdechli tvar a řád světům, na něž narazili. Jenže vesmír byl založený na protikladech. A tak se v něm objevily síly, které se začaly stavět proti vůli Titánů. Mezi tyto mocnosti patřily i strašlivé bytosti známé jako Páni Prázdnoty. A ti viděli v Titánech velký potenciál pro své temné účely. Kdyby se jim podařilo nakazit svou zlovůlí byť jen jediného Titána, mohl by se stát zkázou veškerého bytí. Koncem všeho. Rafinované pokusy Pánů Prázdnoty někoho z nich zkazit však znovu a znovu selhávaly. Ovliv- nit plně dorostlého Titána bylo nemožné. Ale co kdyby se zaměřili na ty, kteří se ještě neprobudili? A tak se Páni Prázdnoty vydali za novým ohavným cílem. Veškerou svou zlobu a zlovůli zaměřili na nakažení spící duše světa. A byli si jisti, že je jen otázkou času, než se jim podaří uspět. Ozvěny střetu e e N N

13 KAPITOLA I: PRADÁVNÝ DRAENOR Ctnostní Titáni neměli o nové taktice Pánů Prázdnoty nejmenší tušení. Při své pouti za probu- zením dřímajících druhů totiž narazili na novou odrůdu temnoty. Tito noví nepřátelé se shromáž- dili pod praporci zhouby, chaosu a smrti. Měli mnoho různých podob a mluvili mnoha různými jazyky. Titáni jim však všem říkali jedním jménem – démoni. Démoni pocházejí z pustých planin Spletitého podsvětí. Mnozí z nich se vyžívají v temné magii felu, kterou pohání ničení čehokoliv živého. Kdysi si našli cestu do hmotného světa a rozpoutali v něm i na Titány spravovaných planetách hotové démonické dopuštění. Do války s dotěrnými démony vytáhli dva z Titánů. Jejich jména byla Sargeras a Aggramar a šlo o největší válečníky, jaké kdy vesmír poznal. Lovili démony mezi hvězdami, sledovali, jak pod jejich útoky končí v plamenech celé světy i celé civilizace. Toto bezpráví ovšem jenom posilovalo Sargerasovu a Aggramarovu víru, že dělají správnou věc. Sargerasovo odhodlání však mělo své meze. Nakonec to ani nebyli démoni, co zlomilo jeho vůli. Bylo to něco mnohem horšího. Když se jednou o samotě vydal po stopě démonů, odhalil Sargeras výsledek strašlivých plánů Pánů Prázdnoty. Narazil na duši světa posetou výtvory Prázdnoty. Sargerase naplnily pochyby. Uspěli již Páni Prázdnoty se svým zkázonosným dílem? I kdyby ne, Sargeras si byl dobře vědom, že jejich snahám nebylo možné zabránit. Titáni nikdy nemohli dohlížet na celý rozlehlý kosmos. Rozmýšlel dlouho, jak Prázdnotu zastavit. A nakonec dospěl ke znepokojivému závěru. Bytí jako takové bylo zkrátka nedokonalé. Jediný způsob, jak zachránit vesmír před Pány Prázdnoty, bylo sežehnout veškeré stvořenstvo. Bylo to drastické řešení, to ano. Ale nebylo zbytí. Ač Sarge- rase ta představa přímo ničila, raději by viděl celý kosmos mrtvý, nežli ovládaný Prázdnotou. Jeho jedinou útěchou bylo, že když ve vesmíru život povstal jednou, jistě by se mohl zrodit i podruhé. S těmito zjištěními přišel Sargeras za Aggramarem a ostatními členy titánského Pantheonu. Po- tom jim přednesl svůj strašlivý návrh. A Titáni ho nepřijali zrovna nejvřeleji. Naopak za něj Sar- gerase zavrhli. Dokonce i Aggramar, jeho nejbližší přítel, se postavil proti němu, protože věřil, že úkolem Pantheonu je chránit život a udržovat ve vesmíru pořádek. Právě tehdy Sargeras ztratil svou víru v Pantheon. Ostatním Titánům očividně chyběla vůle udělat, co bylo nutné. Proto nehodlal ztrácet ani okamžik tím, že by dále trpěl jejich kritiku. Šam- pion Titánů opustil své druhy a zmizel v hlubinách Všeobjímající temnoty. Členy Pantheonu Sargerasův odchod rozesmutnil, ale jejich pátrání po duších světů nijak ne- ovlivnil. Nadále prozkoumávali i ty nejvzdálenější kouty stvořeného světa ve snaze najít další ze svých souputníků. Aggramar na sebe mezitím vzal břemeno osamělého boje s démony. Byla to těžká práce. O to víc, že mu chyběl druh, který stál doposud vždy při něm. Přesto Aggramar neztrácel víru, že jeho starý přítel jednou najde ztracený rozum a vrátí se k nim. K takovému přátelskému shledání však nikdy nedošlo. Sargeras si za svým rozhodnutím stál pevně. Byl ochotný očistit vesmír i ohněm, jen aby se Pánů Prázdnoty zbavil. A jeho výpravu – jeho Plamennou křížovou výpravu – nemohlo nic zastavit. Ne dokud v temnotě svítila byť jen jediná hvězda. Ne dokud by kolem něj nebylo nic než kosmos plný dohořívajících uhlíků. Sargerasův pád dy d d d d dy Pá Pá P P P P P P P P Sa Sa S rg r

14 WORLD OF WARCRAFT KRONIKA: SVAZEK II Jenže ani při své nezměrné moci tak velký počin nemohl Sargeras zvládnout sám. Potřebo- val ke své Plamenné křížové výpravě přibrat věrné nohsledy. Takové, kteří by se neštítili přivést na svět zkázu. Takže potřeboval právě to, co se zapřísáhl zničit. Potřeboval démony. Sargeras proto shromáždil tyto zlotřilé tvory po svém boku a přijal jejich strašlivou magii felu za svou. Destruktivní síla pohltila jeho duši a přeměnila jeho kdysi vznešené tělo v cosi odporného. Zároveň však Titánovi darovala moc, jakou dosud nepoznal. Poté dal felem nakažený Titán některým ze svých pohůnků okusit své nově nabyté síly. Těmito smaragdovými jazyky plamenů tak sjednotil hordu démonů v jednotnou armádu. Pojmenoval ji Plamenná legie a vypustil ji na nic netušící vesmír. Časem se řady Legie rozšířily o nové druhy démonů. S každým dalším světem, který padl Sarge- rasovou rukou, do ní totiž přibyli noví členové. Některé civilizace se k Legii přidaly, jen aby se vyhnuly záhubě. Další se dokonce dobrovolně poddaly jeho zlovolné moci. Přesto tu však byli tací, které nečekalo nic než vyhlazení. Nedlouho předtím, než se Plamenná legie vydala na svou křížovou výpravu, se ve vzdále- ném koutě Všeobjímající temnoty zformoval malý svět. Svět v budoucnu známý pod mnoha jmény. Statní ogři ho nazvou Dawgar, což v jejich barbarském jazyce znamená „Známá země“. Inteligentní okřídlená rasa, jež sluje jménem arakkoa, mu bude říkat Rakshar, to jest „Sluneční kámen“. Ale za mnoho a mnoho let jeho nejznámějším označením bude Draenor. Uvnitř Draenoru se sice neskrývala spící duše světa, to však neznamená, že nebyl jedinečný. Většinu již existujících světů obývali elementálové ohně, vzduchu, země a vody. A někdy byly tyto pradávné bytosti hotovými ničiteli. Kdykoliv na sebe vzaly fyzickou podobu, došlo mezi nimi k válce, a tak jejich světy setrvávaly v rozvratu. To ale nikdy nebyl případ Draenoru. Celou planetu prostupovala hojnost pátého elementu – Ducha života. A to mělo nezvykle uklidňující účinek na všechna živelná stvoření. Duch života je zbavoval jejich násilné povahy, a dokonce jim zabraňoval nabýt fyzické podoby. Kromě toho měl Duch života na tento svět ještě jeden – mnohem neobyčejnější – účinek. Urychlil vývoj a růst fauny a flóry, takže proměnil Draenor v kolébku kypící nezkrotným životem. Mladou planetu obýval nespočet bytostí různých tvarů a velikostí. Tito tvorové spolu záhy začali bojovat o nadvládu. Silní lovili slabé. Chytří lovili silné. Divošství a divokost se staly pod- mínkou přežití. Největší z draenorských predátorů však nelovili ani s pomocí zubů, ani za pomoci drápů. Jejich zbraněmi byly kořeny a trny. Po Draenoru se totiž rozšířil masožravý, invazivní druh rostlin. Tato forma života vešla ve zná- most jako šlahounatky . Jejich šlahounovité úponky se rozlézaly po zemi a zardousily každou šelmu, která jim přišla do cesty. A čím víc se rozrůstaly, tím víc a víc a víc toho požíraly. Jejich hlad a potřeba šířit se neznaly mezí. Nakonec vyrašily do živoucích hor z propletených šlahounů a výtrusných masožravých tobolek. Draenor a Všerost3 d ed e n n n jm jm jm j j j j én én ény. y. Pl á l d l k í ý dá d l 3 3 3

15 KAPITOLA I: PRADÁVNÝ DRAENOR Kde se objevily úponky šlahounatek, tam zanedlouho zakořenily bujné lesy a přibyly bláti- vé bažiny. Netrvalo dlouho a celý svět pokryl hustý labyrint divočiny. Dokonce ani živelné síly Draenoru nebyly před šlahounatkami v bezpečí. Žíznivé kořeny rostlin pronikly tak hluboko skrz nánosy kamení a hlíny, že se dostaly až k pátému elementu. Masožravky vysály jeho prapůvod- ní sílu. A tak se stalo, že šlahounatky i divočina kolem nich nabyly vědomí. Tato nově získaná inteligence umožnila draenorským rostlinám jednat jako jeden olbřímí organismus. Tehdy se ze šlahounatek a ostatní vegetace stal jeden kolektivně myslící Všerost. Všerost dokázal reagovat na jakoukoliv hrozbu jako jediná bytost. Neexistovalo nic, co by ho ohrožovalo. Podmanil si totiž vše v dosahu. Nezbyl nikdo, kdo by ho mohl zastavit. Zatímco šlahounatky prosperovaly, Aggramar neustával v lovu démonů. Jeho vznešené poslání jej posléze zavedlo až k Draenoru, ke světu, na který Titáni dosud nepřipadli. Aggramar se potuloval nezměrnou prázdnotou nad Draenorem a snažil se zaslechnout ozvěny snů duše světa v jádru planety. To však bylo němé. Přesto tento svět probudil jeho zvědavost. Titán- ský válečník dosud nespatřil místo, které by překypovalo tak nezdolným a rozmanitým rostlinným životem. Místo, jemuž by vládla tak nezkrotná divočina. Čím déle Aggramar pozoroval Všerost, tím jistější si byl, že Draenor čeká zkáza. Pokud tomu někdo nezabrání, místní rostlinstvo časem pozře všechno kolem, a to včetně duchů živlů. Jakmile by k tomu došlo, Všerost by pohltil sám sebe. Draenor by se proměnil v prašnou pustinu, zbavenou i těch nejprimitivnějších forem života. Ač Aggramar dychtil pokračovat ve své honbě za démony, nemohl zanechat Draenor takovému osudu. Jeho přirozenost ho nutila nastolit zde řád. A tak šampion Pantheonu konal. Titánský válečník nijak netoužil draenorské rostlinstvo vyhubit. Chtěl ho pouze usměrnit. Vě- děl, že k tomu bude třeba, aby se nejprve vypořádal se šlahounatkami. To ony byly zřídlem energie Všerostu a prvotní příčinou jeho nezkrotného bujení. Aggramar nejprve zvažoval, že šlahounatky zničí sám. Jeho moc však byla tak velká, že se obával, aby nenapáchal nenapravitelné škody po celém Draenoru, nebo jej dokonce zcela nezničil. Také si byl dobře vědom toho, že na svět nemůže dohlížet donekonečna. Namísto toho se rozhodl stvořit k obrazu svému služebníka, který za něj vykoření šlahounatky a nastolí na Draenoru rovnováhu. Titán máchl nad světem svou gigantickou paží a z místních energií ohně, vzduchu, země a vody utkal mohutnou živelnou bouři. Burácející elementy poté navedl do nitra nejrozlehlejší hory na Draenoru. Energie prorazily jejím povrchem a vyslaly proudy síly přes celou planetu. Samotná hora se probudila se zasténáním k životu a povstala na dvou mohutných nohou. Na drsné rozeklané kůži, kterou křižovaly žíly roztaveného kamene, zapraskala čirá síla živlů. Aggramar pojmenoval svůj výtvor Grond. A ten měl nyní na Draenoru sloužit jako pravá ruka titánského válečníka. Na Aggramarův rozkaz Grond vyrazil, aby si podmanil Všerost. Kráčející skála se hřmotně va- lila světem a její stopy se plnily jezírky živelného ohně. Grond hloubil moře, tesal údolí a nechával povstat hory, aby Všerost rozdělily. Poté odpochodoval směrem k nejbližší šlahounatce, která se tyčila tak vysoko, že si s obrem v ničem nezadala. Zkrocení Draenoru at at at at at at a a a at at at t t atím ím ím í í í je je je je je je j j je je e j j j j j j j j j po po p Ag Ag A gr gra a

16 WORLD OF WARCRAFT KRONIKA: SVAZEK II Ze země vyrazily sukovité kořeny šlahounatky, aby Grondovi zahradily cestu. Obr jimi snadno prorazil. Vzápětí zabořil své rozeklané prsty přímo do šlahounatky a jediným mocným trhnutím ji vyrval ze zemského povrchu. Smrt jedné z nich způsobila ostatním šlahounatkám strašlivou bolest. Bylo jasné, že pouhé koře- ny a úponky Gronda nezastaví. Šlahounatky potřebovaly novou zbraň. Potřebovaly se přizpůsobit. Každá ze šlahounatek proto vysála z okolních lesů a džunglí veškerou životní esenci. Kolem zůstaly jen pásy zchřadlé země. Šlahounatky, posílené ukradenou energií, se proměnily v chodící monstra. Do světa vyšly celkem tři šlahounatky a do každé z nich se vtělila jiná část Všerostu. První nesla jméno Zang. Na jejích zádech se leskly bahnité močály a houštiny hub. Druhou šlahounatku, Bo- taan, pokrývaly lesy. A poslední z nich, Naanu, halily husté džungle. Společně se vydaly vstříc Grondovi a Draenor se tříštil pod tíhou válčících gigantů. Zoblohy nad Draenorem sledoval Aggramar, kterak se šlahounatky blíží ke Grondovi. Zang, Bo- taan i Naanu byly odhodlány zachovat Všerost za každou cenu. Šlahouny, posílené prapůvodní silou světa, sekaly do Gronda tak tvrdě, že by to rozdrtilo i diamant. Z kůže živelného obra se drolily obří balvany a dopadaly na zem s takovou razancí, že by mohly hloubit údolí a tříštit vrcholky skal. Díky svému společnému vnímání se šlahounatky pohybovaly v dokonalém souladu. Skoro se jim podařilo Gronda přemoci. Gigantický služebník Aggramarův se ocitl na samé hranici rozpadu. Ne však nadlouho. Tak jako Aggramarova, i Grondova vůle byla ukutá z ocele. Nehodlal se vzdát, dokud na Draenoru neobnoví rovnováhu. Grond posbíral veškerou svou sílu a vrhl se na šlahounatky. Na jeho těle se s vytím rozpoutaly bouře elementů. Grond tloukl do šlahounatek pěstmi rozložitými jako hory. S každým úderem odsekával z rostlinných obrů další a další kusy. Z těl šlahounatek odpadávaly rozervané kořeny a semena a mizely směrem k zemskému povrchu. Grond byl neúprosný, ale šlahounatky mu nezůstávaly nic dlužny. Neucouvly před jeho hněvem a dál se bily o nadvládu nad světem. Vítězství se klonilo tu na jednu, tu na druhou stranu a zemská kůra se chvěla a pukala pod jejich kročejemi. Ač byly šlahounatky houževnaté, nedokázaly Grondovým útokům odolávat věčně. Největší škody utrpěla Zang. Byla nejmenší ze šlahounatek a jako první Grondovi podlehla. Grondovi se jí podařilo v jednu nestřeženou chvíli zmocnit a bez váhání ji rozerval vedví. Mrt- vola zmasakrovaného tvora dopadla na zemský povrch s ohlušujícím zahřměním. Během následu- jících věků se rozkládající ostatky promění v krajinu plnou hub zvanou moře Zangar. Jako další přišla na řadu Naanu. I tu nakonec Grond rozdrtil svýma nezlomnýma rukama. Stej- ně jako Zang se nakonec bez života zhroutila k zemi. Její zničená skořápka časem splyne se zemí a promění se v kraj nesoucí jméno Tanaanská džungle. Již dvě šlahounatky padly Grondovýma rukama. Jeho mohutné tělo však utrpělo dlouhými boji. Stal se pouhým stínem své dřívější podoby a brázdily jej štěpy a trhliny. Botaan vycítila, že její protivník zakolísal. Aby však mohla Gronda porazit, potřebovala sílu. Šlahounatka se přisála k pohasínající životní síle Naanu a Zang, přijala jejich energii za svou a za- čala narůstat do obludných rozměrů. Grondův pád l l l h h h d d d d D D D l l l d d d l l l A A A k k k k k k šl šl l h h h k k k k bl bl blíž íž íží í í k k k G G d d i i i Z Z B B B ob ob ob ob ob ob o o o o o ta ta ta t t ta a t t t a a a si i s s lo lo lo o ou u u sv sv sv vě ě ě b b b b b

GROND VÁLČÍ S POSLEDNÍ ŠLAHOUNATKOU

18 WORLD OF WARCRAFT KRONIKA: SVAZEK II Navzdory této nově nabyté síle si Botaan počínala obezřetně. Grondovým přímým útokům se vyhýbala. A zároveň využívala každé příležitosti obtočit ho dalším z tisíce drobných úponků. Trni- té šlahouny se ovíjely kolem Gronda a zavrtávaly se hluboko do jeho ran. Grond úponkům nevěnoval víc pozornosti, než by člověk věnoval obtížnému hmyzu. Jenže šla- houny se zakusovaly hlouběji a hlouběji, a tu si obr konečně uvědomil, jaké představují nebezpečí. Leč to už bylo příliš pozdě. Úponky rozevřely Grondovy rány a způsobily na jeho těle další, nové trhliny. Živelný obr se zhroutil pod svou vlastní vahou a rozpadl se na kusy. Jeho gigantické tělo se během příštích let promění v pohoří, jež se bude tyčit kolem kraje zvaného Nagrand. Během bojů mezi Grondem a šlahounatkami z leviatanů odpadávaly kusy těl a vytvářely na zemi kolem nich nový život. Semena a kořeny, které spadly ze Zang, Naanu a Botaan, totiž obsahovaly špetky jejich živo- todárné síly. A proto z nich povstalo mnoho nových stvoření. Nejsilnější z nich byli hřmotní obři zvaní genesauři. Tyto čtyřnohé tvory pokrývala hříva vějířovitého listí. A přestože genesauři dosa- hovali úctyhodných rozměrů, byli neuvěřitelně rychlí a mrštní. Podobně jako oživla rostlinná pletiva, která spadla ze šlahounatek, i kamení ulomené z Gronda ožívalo. Nejrozměrnější kameny se proměnily v bytosti, kterým se říká kolosálové. Ač nebyli ani zdaleka tak obrovští jako Grond, jejich stíny stále zakrývaly celé lány země. Mnohé z odštěpků, které z Gronda upadly, také obsahovaly živelnou sílu ohně, vzduchu, vody a země. A tyto energie se shromažďovaly do jezírek tak dlouho, až z nich konečně poprvé za celou historii Draenoru povstali tělem obdaření elementálové. Kdyby nebylo šlahounatek, k tomuto zá- zraku by nikdy nedošlo. To, že pozřely tolik pátého elementu, umožnilo, aby ostatní duchové živlů nabrali na síle. Zpočátku těchto elementálů nebylo mnoho. Ale po Grondově porážce se jejich počty rozrostly přímo bleskovou rychlostí. Z těla padlé gigantické bytosti totiž vytékalo obrovské množství živelné síly. Z této krve povstal nespočet elementálů. Mezi ně patřily i fúrie. Byli to mocní elementálové, kteří se usadili nedaleko pozůstatků Grondovy hlavy. Jejich jména zněla Incineratus, fúrie ohně, dále Aborius, fúrie vody, potom Gordawg, fúrie země, a konečně Kalandrios, fúrie vzduchu. Všechny čtyři fúrie hluboce želely Grondovy smrti, a proto přísahaly žít ve stínu jeho mrtvoly do konce věků. Místo, kde se tyto bytosti usadily, bude budoucími smrtelnými rasami Draenoru nazýváno Trůn živlů . Krev gigantů ěh ěh ěh ě ěh ě ě ěh ě ě ě ěh ě ě ě ě ě e e e ko ko ko ko k ko ko k k k k l l l Se Se S Seme m m