Xantypa - 06-2012 ukázka



sitio gratis de citas

kulturně-společenský měsíčník červen 2012 | 69 kč Lucie Žáčkova září v Národním i v Činoheráku Nymburk, Kersko a pábitel Hrabal Boris Jirků: Kresleme člověka! Krásná žena, pěknej chlap Maty Dio Romantický kraj Kaji Marika Příběh gamblera > « • • Slavní literáti ve fotografii Kdo bude dalším prezidentem? Zuzana Roithová na Ukrajině za Julií Tymošenkovou t SOMMEk*„Hrdiny svých f ill milovat, jinak byt u musím h netočila." Oldřich Nový a Raul Schránil gentlemani českého filmu

sitio gratis de citas

%í !. O OFTEX o č n í k l i n i k a Jsme moderní soukromá oční klinika se sídlem v Pardubicích. Pomáháme našim pacientům ke zdravému zraku a spokojenosti. Náš tým se skládá z předních odborníků na dioptrické vady, šedý a zelený zákal, onemocnění sítnice a sklivce a další oční problémy. Nabízíme také plastické operace víček a obličeje. Potřebujete oční vyšetření nebo hledáte vhodné místo pro operaci očí? Využijte našich služeb! Čeká na vás kvalitní a komplexní ambulantní oftalmologícká péče. Zaměřujeme se na široké spektrum očních operací v našem refrakčním a vitreoretinálním centru. Oční vyšetření Pro oční vyšetření se objednejte on-line, telefonicky, osobně či na e-mailové adrese. Provedeme vám vyšetření očí nejmodernějšími pří­ stroji. Díky tomu máte jistotu přesné diagnózy, kterou vám náležitě vysvětlíme, a pomůžeme vám od případných potíží. Nemusíte se ničeho bát, náš tým zkušených odborníků vám zaručí bezbolestné oční vyšetře­ ní v příjemném prostředí. Operace šedého zákalu Šedý zákal je způsoben více příčinami, které mají negativní vliv na zrak, a tím pádem i na celkovou kvalitu života člověka. Naštěstí je ve většině případů operovatelný. V rámci operace šedého zákalu vkládáme umělé nitrooční čočky, které bezpečně nahrazují sílu odstraněné lidské čočky. Díky našim zkušenostem a technologiím budete opět vidět jasně. Léčba sítnice a sklivce Léčíme a zejména operujeme také onemocnění a vady sítnice a sklivce. Zaměřujeme se především na krvácení do sklivce, zákalky sklivce, one­ mocnění sítnice, odchlípení sítnice a operace makulární díry. Nebojte se svého onemocnění, pomůžeme vám. Plastické operace obličeje Oslovte nás i v případě zájmu o drobné plastické operace obličeje. Odstraňujeme různé kožní změny, znaménka, pigmentaci v obličeji atd. Vyberte si ze škály našich služeb a staňte se přitažlivějšími. Operace dioptrických vad Navrácení ostrého vidění lidem s dioptriemi bylo dříve nemyslitelné. Dnes díky laserové operaci dioptrických vad a implantaci multifokálních nebo fakických nitroočních čoček může bez využití optiky vidět každý. Na poli operací dioptrických vad máme skvělé výsledky. Dokážeme odstranit i více než dvacet dioptrií a můžeme operovat obě oči najednou. Svěřte se do rukou našich specialistů a pro žijte život bez brýlí! Tyto zákroky jsou založeny na implantaci umělé nitrooční čoč­ ky přímo do oka. Rozlišujeme metodu refrakční lensektomie, kde se Vaše přirozená čočka nahradí čočkou umělou o vypo­ čítaných dioptriích. Umělé čočky mohou odstranit dioptrie na dálku i na blízko implantaci tzv. mul- tifokální nitrooční čočky PRELEX. ABSOLUT­ NÍ NOVINKOU na TRHU jeTRIFOKÁLNÍ nitrooční čočka, která zaostřuje na všechny vzdálenosti, tzn. na dálku, na čtení, ale i na vzdálenost 70 cm (práce na počítači). Popsaná meto­ da je vhodná pro věk vyšší než 40 let. Pro mladší jedince s vyšším počtem dioptrií je vhodnější implanta- ce fakické nitrooční čočky, kdy je do oka implantována ještě jedna čočka navíc. Tak se odstraní dioptrie na dálku a pacient vidí na blízko ostře díky schopnosti akomodace vlastní čočky. Naše klinika používá nitrooční čočky od renomovaných firem Zeiss a Alcon Další diagnostické a léčebné oční postupy prováděné na Oční klinice OFTEX • Zhotovení brýlí v oční optice (na Oční klinice do jedné hodiny) • Tomografické vyšetření (HD-OCT, HRT) oka s rozlišovací schopností až 3 lim pro diagnostiku onemocnění sítnice a zrakového nervu • Bezdotykové měření nitroočního tlaku • Vyšetření zorného pole počítačovým perimetrem • Ultrazvukové měření tloušťky rohovky (bezkontaktní pachymetrie) • Digitální fundus kamera - dokumentace vyšetření přední části oka a očního pozadí, onemocnění sítnice a zrakového nervu, možnost srovnávání vývoje onemocnění • MPD (hustota makulárního pigmentu) - včasná diagnóza onemocnění degenerací sítnice www.oftex.cz Rychlý kontakt Telefon: 464 007 800 Mobil: +420 608 800 886 E-mail: info@oftex.cz

sitio gratis de citas

foto Lucia Eggenhoffer Vážení a milí čtenáři, vážené a milé čtenářky, vhled do naší politické scény, jak ho pro nás pravidelně připra­ vuje Martin Fendrych, nikdy není zrovna optimistický. Avšak vyvrcholením skandálů v naší nejvyšší politice je sedm milionů v krabici plus dalších třicet „odkloněných". Naštěstí tato kauza „pod koberec zametena" nebude. Dopadení hejtmana a poslan­ ce Ratha působí na společnost jako očistný proces. Kéž by po­ licie dokázala pochytat další prominentní zloděje, kteří okrádají stát. Tedy nás všechny. Pro režisérku Olgu Sommerovou to ale jistě téma nebude, jelikož říká, že hrdiny svých filmů musí milovat. Olga kromě zatím posledního celovečerního filmu o Věře Čáslavské na­ točila víc než stovku dokumentů. A nejen o nich si s ní poví­ dal Jan Foli. Liboval si, že byla velice milá a velice otevřená. Uvidíte sami. Ve svém ateliéru ji pro nás pak vyfotografoval Dušan Šimánek. Další zajímavou ženou v této Xantypě je europoslankyně Zu­ zana Roithová, která se vypravila na Ukrajinu za Julií Tymošen- kovou, o níž tvrdí, že je ve vězení týrána, a všemi prostředky, které jsou jí dostupné, bojuje za záchranu jejího zdraví. (Mimo­ chodem Olga Sommerová i Zuzana Roithová se objevily jako navrhované kandidátky na prezidentky minulý měsíc v naší an­ ketě). Herečka Lucie Žáčkova je v Činoherním klubu úchvatná v Kunderově PTAKOVINĚ i jako Blanche v TRAMVAJI DO STANICE TOU­ HA (za tuto roli byla nominována na Radokovu cenu i Thálii). A spisovatelka Alena Kastnerová napsala půvabnou knihu o ba­ bičce, jež si plní své sny, místo aby hlídala vnoučata. Unikátní je příběh krásné ženy, matky tří dětí, a její odvážná a složitá cesta proměny v muže. Můžete si přečíst, jak šéf baletu Petr Zuska rekapituluje své poslední desetiletí. Malíř, ilustrátor a sochař Boris Jirků zas vy­ světluje, proč je nutné, aby se studenti učili kreslit lidské tělo, a bývalý reprezentant skifař a nyní místopředseda olympijského výboru Jiří Kejval vypráví o přípravách na olympiádu v Lon­ dýně. Možná vás zaujme tragický příběh Thomase Andrewse, konstruktéra Titaniku, a nebo velmi smutné přiznáni gamblera, který ztratil všechno, ale jako jeden z mála nakonec nad svou závislostí zvítězil. Patnáct let po odchodu Bohumila Hrabala se projdeme po jeho Nymburku a Kersku, zapátráme také v kraji Kaji Marika, podíváme se do Muzea na demarkační čáře v Ro­ kycanech i do dalekého Lazistánu. Věřim, že i tentokrát s námi strávíte hezké chvíle, a ještě si dovolím upozornit, že takjako každý rok vyjde příští měsíc letní dvojčíslo Xantypy, navíc s přílohou OLYMPIJSKÉ HRY LONDÝN 2012. 20. května 2012 Vaše Michaela Cůbelová a celá redakce ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

ČERVEN XANTYPA ROZHOVOR S OLGOU SOMMEROVOU NAJDETE NA STRANĚ 22 • SLOUPEK IVANA KLÍMY: Maturity (foto Filip Habart) 3 O ČEM SE MLUVÍ V Čechách a na Moravě (připravily Michaela Gůbelová a Zuzana Ledererová) 5 CO SE DĚJE na Slovensku, ve Vídni, v Londýně a New Yorku 8 NÁZOR MARTINA FENDRYCHA: Nečaso-kalousko-peakovláda (foto Nešo Matic) 14 ZE SVĚTA: Geir Haarde (text Martin Daneš, foto archiv) 16 ANKETA: Přímá VOlba prezidenta II (připravila Michaela Gůbelová, foto archiv) 18 DOKUMENTARISTKA: OLGA SOMMEROVÁ (text Jan Foli, foto Dušan Šimánek) 22 HISTORIE: Titanic (text Jana Dobášová, foto archiv NCC) 28 POZVÁNKA: Tváře České literatury (připravila Michaela Cůbelová, foto Pavel Vácha) 34 MALÍŘ: BORIS JIRKŮ (text Ivan Větvička, foto autor a archiv Galerie La Famme) 36 HEREČKA: LUCIE ŽÁČKOVA (text Helena Herbrychová, foto Vojtěch Vlk) 44 GAMBLERSTVÍ: Svůj Život jsem UŽ Ztratil (text Vlaďka Jelínková, foto profimedia.cz) 48 CHOREOGRAF A TANEČNÍK: PETR ZUSKA (text Marie Kulijevyčová, foto Diana Zehetner) 52 INTERVIEW: ZUZANA ROITHOVÁ (text Jakub Veselá, foto archiv) 56 GENIUS LOCI: HrabalOVO městečko (text Pavel Fojtík a Jan Řehounek, foto J. Řehounek, Martin Faltus a archiv) 60 VÝSTAVA: MONIKA BURIAN JOURDAN (text Andreas Pierelli, foto archiv) 64 REPORTÁŽ: Vítání jara v odlehlém Lazístánu (text a foto Zdeněk Micka) 66 OLYMPIÁDA: JIŘÍ KEJVAL (text Pavel Cmíral, foto Jiří Koliš) 72 HISTORIE: Sto pět (text Eduard Stehlík, foto archiv autora) 75 KRAJANKA: HENRIETTA ANTONY (text a foto Věra Hloušková) 76 MALÍŘ: MATY DIO (text a foto Tereza z Davle) 78 GENIUS LOCI: Po Stopách Kaji Marika (text Veronika Budinská, foto autorka, Národní archiv a repro z knihy) 82 SPISOVATELKA: ALENA KASTNEROVÁ (text Anna Huliciusová, foto Emil Callík) 86 MIMO HITPARÁDY: Sputnici (text Jaroslav Císař, foto Nataša Císařová a archiv) 88 OBJEKTIV ZUZANY MINÁČOVE: OLDŘICH NOVÝ a RAUL SCHRÁNIL (text a foto Zuzana Mináčova) 92 PŘEHLÍDKA: Bahna (text Jaroslava Gregorová, foto Jiří Svoboda a Ivana Drábková) 96 KNIHA: Heydrich (text Petr Koura, foto repro z knihy Heydrich) 101 ZPĚVAČKA: LENKA NOVÁ (připravila redakce, foto archiv) 102 SETKÁVÁNÍ (připravila Michaela Cůbelová) 103 SVĚTLA RAMP: DOKTOR FAUSTUS (text a foto Jiří P. Kříž) 104 TIPY XANTYPY: hudba, film, divadlo, výtvarné umění, knihy 105 HVĚZDY O NÁS: Červen a JAROSLAV SKÁLA (text Vítězslav Čížek, foto archiv) 111 ABECEDA: IVANA JIREŠOVÁ (připravila Marie Kulijevyčová, foto archiv) 112 2 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

XANTYPAROČNÍK OSMNÁCTÝ ŠÉFREDAKTORKA | MICHAELA GŮBELOVÁ VEDOUCÍ VYDÁNI LUDVÍK PROCHÁZKA EDITORKA | PAVLÍNA KOUŘOVÁ ART DIRECTOR | DANIEL ZEWDIE GRAFIK | ALEŠ JANDERA INZERCE | PATRICIE SVOBODOVÁ +420 733 599 993 (E-MAIL: SVOBODOVA@XANTYPA.CZ) DISTRIBUCE | MARTA BEČKOVÁ (E-MAIL: BECKOVA@XANTYPA.CZ) TEL.: +420 724 213 762, +420 257 312 206 SEKRETARIÁT | REGINA ČEJKOVÁ (E-MAIL: SEKRETARIAT@XANTYPA.CZ) TEL.: +420 257 312 206 FAX: 257 312 729 WEBOVÉ STRÁNKY R E G I N A ČEJKOVÁ (E-MAIL: INTERNET@XANTYPA.CZ) JAZYKOVÁ REDAKCE | PATRICIE PETRUSOVÁ STÁL) SPOLUPRACOVNÍCI TOMÁŠ BARTOŠEK, PAVEL CMÍRAL, VÍTĚZSLAV ČÍŽEK, MARTIN DANEŠ, MARTIN FENDRYCH, JAN FOLL, FILIP HABART, ZDENĚK HAZDRA, VLADIMÍR KARFÍK, IVAN KLÍMA, MARTIN KRAFL (VÍDEŇ), JIŘÍ P. KŘÍŽ, ZUZANA LEDEREROVÁ (BRNO), LENKA LINDAUROVÁ, VOJTĚCH LINDAUR, JAN LUKEŠ, MARTA KUCHAŘOVÁ MENTZLOVÁ (SLOVENSKO), Z U Z A N A M I N Á Č O V A , T E R E Z A M O R A V C O V Á ( P A Ř Í Ž ) , JANA PERTÁKOVÁ, MARCEL SAUER, EDUARD STEHLÍK, A N N A Š E R Ý C H , P A V E L T A U S S I G , V O J T Ě C H V L K ADRESA REDAKCE JANÁČKOVO NÁBŘEŽÍ 51,150 00 PRAHA 5-SMÍCHOV E-MAIL: SEKRETARIAT@XANTYPA.CZ WWW.XANTYPA.CZ WWW.FACEB00K.COM/CAS0PISXANTYPA ZAKLADATEL j PhDr. MILAN SLÁDEK, Ph.D., M A ZAKLÁDAJÍCÍ A ČESTNÁ ŠÉFREDAKTORKA MAGDALENA DIETLOVÁ NAKLADATEL A VYDAVATEL | KOVOHUTĚ PŘÍBRAM NÁSTUPNICKÁ, A. S. GENERÁLNÍ ŘEDITEL | Ing. JIŘÍ DOSTÁL PŘÍBRAM VI, Č.p. 530, PSČ: 261 81, IČ: 27118100. REGISTRACE: MK ČR E 7063. ISSN 1211-7587 REPRODUKCE: TYPOS, TISKAŘSKÉ ZÁVODY, S. R. O. TISK: SVOBODA PRESS, S. R. O., PRAHA, ČESKÁ REPUBLIKA TOTO ČÍSLO VYCHÁZÍ 29. 5. 2012. PŘÍŠTÍ ČÍSLO VYJDE 26. 6. 2012. VEŠKERÉ INFORMACE O PŘEDPLATNÉM PRO ČR A ZAHRANIČÍ VYŘIZUJE A ZAJIŠŤUJE A.L.L. PRODUCTION, S.R.O., P.O. BOX 732, 111 21 PRAHA 1, TEL: 840 306 090, FAX: 234 092 813 ZÁKAZNICKÉ CALL-CENTRUM E-MAIL: XANTYPA@PREDPLATNE.CZ HTTP://WWW.PREDPLATNE.CZ PŘEDPLATNÉ PRO SR VYŘIZUJE A OBJEDNÁVKY PRIJÍMA L. K. PERMANENT, SPOL. S R.O., HATTALOVA 12 A, 831 03 BRATISLAVA, Pi. HERŠLOVA TEL.: 004212/44 45 37 11, FAX: 004212/44 37 33 11 E-MAIL: HERSLOVA@LKPERMANENT.SK ROZŠIŘUJÍ SPOLEČNOSTI HOLDINGU PNS, A.S., PRESS MÉDIA (BRATISLAVA). PODÁVANÍ NOVINOVÝCH ZÁSILEK POVOLENO ČESKOU POŠTOU, S.P., ODŠTĚPNÝ ZÁVOD PŘEPRAVA, Č.J. 3277/95 ZE DNE 10. 10. 1995, A OZSEČ ÚSTÍ NAD LABEM ZE DNE 6. 2. 1998, J. ZN. P-641/98. Přetiskování jakýchkoli materiálů, článků, jakož i zveřejňování fotografií a kreseb pouze se souhlasem redakce. IVANA KLÍMY Maturity Zpívával jsem taky. Matura se blíží, / čtrnáct dní do ní, / má hlava však prázdná, / až to v ní duní... Byla to trochu póza, udělal jsem maturi­ tu včetně její matematické části. Ta patřila mezi volitelné, tedyjednička z ní byla téměř povinná. Volit si matematiku dobrovolně (třeba namísto chemie anebo fyziky) odpo­ vídalo asi dnešní dobrovolné volbě vyššího stupně obtížnosti maturitní zkoušky. Jenže letos došlo k čemusi ohromují­ címu - ti, kdo si zvolili u státní maturity vyšši, tedy obtížnější stupeň (většinou proto, že se na matematiku sou­ středili a vynikali v ní), s obavou očekávali výsledky písemné zkoušky, kterou, jak si spočítali, buď neudělali vůbec, anebo jen taktak prošli. Studenti se dali dohromady a protestovali. Ve svém písemném podaní zmínili, že test byl nesrovnatelně těžší než všechny testy, které předtím absolvovali, příklady byly mnohem obtížnější než ve cvičných testech, které nabízela na internetu organizace CERMAT - tedy tatáž, která ma­ turitní testy připravovala. Doba vyměřená na spočítání jednoho příkladu byla nekorektně krátká. Celým postupem se studenti cítili podvedeni. Systém dvojích maturit předpokládající, že státní maturita zaručí spravedlivější hodnocení nezávisle na škole a regionu, mi připadá mír­ ně pochybený - ostatně i jako samo pojetí maturity. Státní maturity zaručeně přinesly aspoň dvojí - podstatné zvýšení nákladů pro resort školství a větší zbyrokratizování zkoušky. Nelze ovšem popřít, že při pokládání otázek, které se dají posuzovat jako as­ poň poněkud zlovolné, bylo postiženo daleko více studentů než v mi­ nulosti, tedy přece jen rovnost narostla. Pokud si dovolím aspoň maličko věřit tomu, co se lavinovitě šířilo mezi studenty, na různých školách byly podmínky při zkouškách pojí­ mány různě, čímž nemám na mysli zupácký předpis, že během zkouš­ ky student nesmí odejít na záchod, respektive smí odejít, ale už se nesmí do třídy, kde má rozdělanou práci, vrátit. Organizátoři maturitních zkoušek vycházeli z předpokladu, že ke zkouš­ kám se dostaví dobře organizovaný gang podvodníků, jejichž jediným cí­ lem je nějak přelstít zkoušející komisaře. Proto se nesmí na lavici objevit neorazítkovaný papír (orazítkovanými se přitom šetří, papírje drahý), kal­ kulačka a tabulky musejí být vyndány z obálky předtím zkontrolované vyšetřujícím-promiňte přeřeknutí: vyučujícím, mobil se v učebně objevit nesmí vůbec. Poctivé studenty takový přístup může urážet, méně poctivé povzbudit k tomu, aby už předem pátrali, jak své dohlížitele přelstít. Ostatně zadavatelé testů se pokusili přelstít studenty. Aby zaručeně ne­ došlo k podvodům, zadali příklady, které v daném časovém limitu, jak se později ukázalo, nezvládli ani profesoři matematiky. Takže ochránci po­ ctivé práce neuspěli a sami se nakonec uchýlili k podvodu. Aby nedošlo ke skandálu (velká část nejlepších studentů matematiky by propadla), v roz­ poru s vyhlášenými podmínkami, změnili bodovací systém (vjejich úřed­ nické novořečijej zharmonizovali), takže ti, kteříještě týden po odevzdání práce propadali, za stejně vyřešené i nevyřešené příklady nyní prošli. Ve skutečnostijediní, kdo propadli, byli tvůrci maturitních zadání. Vždyjsem chápal maturityjenjako slavnostní rituál k ukončení ško­ ly a k završení jedné životní etapy, ne jako hororový zážitek. Chceme ušetřit ve školství stovky milionů? Zrušme (třeba jen na zkoušku) maturitní komedii. Kdo potřebuje posoudit znalosti absol­ ventů, může si vyžádat jejich vysvědčení. Ostatně o tom, kdo a kde dostane výhodné místo, nějaká vysvědčení, ať maturitní anebo jiná, rozhodují čím dál, tím méně. • ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 3

sitio gratis de citas

https://mitchelltrichon.com/ti-foran-kjresten-prima-kryssord/

sitio gratis de citas

text Michaela cúbelová | foto archiv ..v Čechách ^í / • • • EKECHEIRIA ANEB VZPO­ MÍNKY NA OLYMPII - výstavu na počest olympijské tradice připravi­ lo pod záštitou ministra zahraničí Karla Schwarzenberga Muzeum hlav­ ního města Prahy v Symposionu Na Poříčí. Zastoupena jsou díla umělců Jiřího a Olgy Sozanských, Davida Vávry, Vratislava Ševčíka, Ivana Ko­ márka, Charbela Ackermanna a dal­ ších. (8. 6. - 9. 9.) Jiří Sozanský, VRHAČ OŠTĚPU • • • SPITFIRE COMPANY, soubor, který se vy­ profiloval ze setkání umělců nad projektem HLAS ANNY FRANKOVÉ, patří mezi nejprogresivnější sou­ bory fyzického a experimentálního divadla. Na mezinárodním festivalu Zdarzenia v Polsku získal hlavní cenu Grand Prix a cenu TeatroRomaFest. In­ scenaci NEDOTKNUTELNÍ v režii Petra Boháče uvádí pražské Teatro NoD (premiéra 11. 6.). • • • GENERACE VE SKLE - tak na­ zvali René Roubíček a jeho adoptivní syn Bořek Šípek svoji první společnou výsta­ vu ku příležitosti devadesátých naroze­ nin sklářského génia René Roubíčka. Uni­ kátní setkání dvou sklářských generací, koncipované jako oslava života, můžete obdivovat na Novoměstské radnicí v Pra­ ze (6. června - 9. září). Výstavu zahájí tři koncerty (5., 6. a 8. 6.) našeho nejlepšího hráče na didgeridoo Ondřeje Smeykala společně se slavným japonským l ubeníkem Yas Kazem. Muzikantům Bořek Šípek vyrobil speciální skleněné hudební nástrc je. (Rozhovory s oběma umělci v příští Xantypě.) Loď TAJEMSTVÍ DIV kDLA BRATŘÍ FORMANU právě vyplou palubu můžete nastoupit na ná[ u Rašínova nábřeží v Praze a b ;hem plavby po Vltavě sledovat Divadle ří Formanů, divadlo Aqualung, fí stival NULTÝ BOD, taneční projekt ONE SI EP BE­ FORE THE FALL, poslouchat Lenku dLsilo- vou nebo kapelu Aquajazz a další - po celé léto i září. á!Na lávce CW* Divadelní loď brat- to Ml to ftkériaA^AiUrfcMJ.JW á Kupte epilátor Philips a vyhrajte trendy boty v hodnotě 100 000 Kč podle vašeho výběru! 44 to\'tUtílt£:\'iMMti4ii4r toiitil4$lltll4^l#li)44 %%% Mt jm m 4$4 Aft ij i $44 éi J 4Í4 w tun M^iii9iaáí|$íiíi|$jiii$44 to)^il^$llil4^ii$i.t44 tAfttiiMd£Alttô$Íi>4^44 suumummMé t^Wtliti]It£llÍlii4$4 W ÄÉ!^Mii4$44 %t*yŕ%44 toiftttfMl kKtumíM Bližší informace a pravidla soutěže naleznete nawww.philips.cz Soutěž probíhá od I. 5. do 15. 7. 2012 fU*tci PHILIPS sense and simplicity

sitio gratis de citas

text Marta Kuchařová Mentzlová | foto archiv na Slovensku• • • Výběr z nejzajímavějších filmů natočených v uplynulém roce a oceněných na prestižních festivalech i nejnovější díla slovenské a české kinematografie mohou diváci zhlédnout během 20. ROČNÍKU FILMOVÉ PŘEHLÍDKY ART FILM FEST. Festival, který proběhne ve dnech 16.-23. června v Trenčianskych Teplicích a Trenčíně, se letos bude mimo jiné věnovat britské kinematografii. Sekce Nový britský film představí nastupují­ cí talentované tvůrce, kteří ve svých dílech reflektují život v současné Británii. V rámci této sekce uvidíme třeba thriller MUSÍME SI PROMLUVIT O KEVINOVI skotské režisérky Lynne Ramsay, který se stal nejlepším filmem londýnského festivalu a byl uveden i v Cannes. Dále například netradiční horor SEZNAM SMRTI režiséra Bena Wheatleyho či režijní debut známého britského herce Paddyho Considinea TYRANOSAURUS s Peterem Mullanem v hlavni roli. Tento snímek získal ocenění BAFTA za nejlepší britský film i cenu za režii na festivalu nezávislého filmu v Sundance. • • • Hudba, tanec, divadlo i výtvarné umění čeká na návštěvníky i obyvatele Bratisla­ vy od 16. června v ulicích Starého Města v rámci multižánrového festivalu KULTURNÍ | LÉTO A HRADNÍ SLAVNOSTI • • • Historickou atmosféru a vý­ znamné dějinné události si budou Bratislavané moci připomenout na KORUNOVAČNÍCH SLAVNOSTECH (22.-24. června), inscenujících koru­ novaci uherských králů a královen podle dobových dokumentů. Udá­ losti se zúčastní na sto dvacet herců v historických kostýmech. Součástí třídenního programu bude také lidová veselice, v jejímž rámci čeká na návštěvníky Starého Měs­ ta vystoupení žoldnéřů, hudebníků, rytířské souboje i prezentace řemeslných výrob­ ků a další atrakce. • • • Slavná irská rocková kapela THE CRANBERRIES vyrazila na turné se svým novým albem, které vydala po deseti letech. Vystoupí také na Slovensku, kde se představí vůbec poprvé, a to 24. června na Zimním stadionu Ondřeje Nepely v Bra­ tislavě. Budou hrát v původní sestavě ve složení Dolores O\'Riordan, Noel Hogan, Mike Hogan a Fergal Lawler. • • • To nejlepší z klasické hud­ by, jazzu i world music čeká na návštěvníky FESTIVALU VIVA MU- SICA! (23- 30. června), který se uskuteční v centru Bratislavy pod letní oblohou. Na celkem devíti koncertech vystoupí několik význam­ ných osobností světové klasické i jazzové scény. Mezi ^ ^ ^ ^ ^ ^ ^ ™ ^ ^ ^ ^ ^ ^ ^ ^ ^ ^ ^ ™ nejočekávanější představení bude patrně patřit oper­ ní gala večer, který proběhne na Bratislavském hradě 30. června. Vystoupí zde vítězka soutěže Operalia - bulharská sopranistka Sonya Yoncheva a vynikající rumunský tenorista Stefan Pop. • • • Měsíc červen se ve Zvolenu ponese ve znamení mezinárodního letního divadelního a operního festivalu ZVOLENSKÉ HRY ZÁMECKÉ, rozděleného na dvě části: činoherní (8.-20. června) a operní (24.-30. června). Z divadelních představení se návštěvníci mohou těšit například na inscenaci NOVEMBER bratislavského divadla Aréna, dále na Radošinské naivní divadlo, které uvede komedii Stanislava Štepky ŠŤASTNÉ KONCE, nebo na divadlo Astorka Korzo 90 se SNEM NOCI SVATOJANSKÉ Williama Shakespeara. 6 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

připravila Zuzana Ledererová | foto archiv na Moravě• • • Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě připravuje nové nastudování le­ gendárního muzikálu BALADA PRO BAN­ DITU, který na motivy románu Ivana 01- brachta NIKOLA ŠUHAJ LOUPEŽNÍK napsali Milan Uhde a Miloš Štědroň. V hlavní roli Igor Ozorovič, režie Peter Cábor (14.6.). • • • HISTORII BRNĚNSKÝCH CUKRÁREN mapuje půvabná výstava v brněnském Leto­ hrádku Mitrovských. Můžeme obdivovat staré formičky, šlehače i secesní podnosy na parád­ ní sladké kousky (20. 6.). Kouzlo brnenských cukráren • • • Městské divadlo Zlín uvádí in­ scenaci slavné antické tragédie ORES- TEIA v osobitém režijním pojetí J. A. Pi- tínského. V nastudování hraje nezvykle velkou roli hudba hned tří autorů: Ri­ charda Dvořáka, Petra Hromádky a Ví­ ta Zouhara. • • • PŘÍBĚHY DOMU A VIL nabízí výstava v Muzeu luhačovického zálesí v Luhačovicích, kte­ rá se ohlíží za minulostí krásných obydlí, jejich ar­ chitekty, obyvateli a lázeňskými hosty (do října). • • • Herec a režisér Jan Kačer napsal knihu K PŘÁTELŮM. Beseda o knize a au­ togramiáda autora se uskuteční v Domě knihy Librex v Ostravě 16. června. &CKÉCK,. MM hrna •»mt: imw SatínSoft NOVINKA Vaše krásná Ppkozka, náš pečující dotek. Chrám pokožku před • poškozením a zabraňuje / vzniku alergické reakce. PHILIPS sense and simplicity

sitio gratis de citas

ž. text Martin Krafl | foto archiv ve Vídni Květena v zahradě u kopce, 1916 WIENERWERKSTAfTE WIEN I.DRABEN15 POSTHARJE NO 69 Klimt osobně U našich rakouských sousedů je letošní rok ve znamení umění Gustava Klimta. Narodil se před 150 lety a právě při této příležitosti probíhá ve Vídni KLIMTŮV ROK, který pokračuje unikátní výstavou v Leopoldově muzeu. V expozici s titulem KLIMT OSOBNĚ - OBRAZY, DOPISY, NÁHLEDY jsou k vidění výjimečná autorova díla, stovka jeho kreseb a de­ sítky pohlednic a dopisů z různých koutů Evropy, které ma­ líř posílal své milence Emilii Flôge. Ta byla jeho velkou múzou. Výstava je rozdělena do několika celků - první část je věnována jeho tvorbě ve Vídni, další práci v ateliéru a v exteriérech, poslední pak době před umělcovou smrtí, kdy se nemocný Klimt stáhl do ústraní. Obdivovatelé jeho děl se mohou těšit na desítky obrazů zapůjčených z řady mezinárodních galerií i soukromých sbírek. Jsou mezi nimi i plátna z alegorie SMRT A ŽIVOT, která vytvořil ke konci ži­ vota, a také překrásné malby krajiny, jež vznikly při pobytu u jezera Atter v rakouských Alpách a během Klimtových cest. Umělcovo dílo je světoznámé, ale jeho soukromý život téměř ne­ známý. Přátelé o malíři říkali, že je obrněn silnou zdí, za kterou pustí málokoho. Proto se Leopoldovo muzeum pokouší ukázat velkého malíře ve velmi privátním světle - pomocí čtyř stovek pohlednic a dopisů, které posílal své družce Emiii přezdívané „Midi", a v nichž se sebeironicky vyjadřuje o své práci a svém životě. Měly by přispět k upřesnění řady klišé a mýtů, které se o Klímtovi tradují. Asi polovi­ na z pohlednic byla na výstavu zapůjčena z ojedinělé sbírky Rakous­ ké národní knihovny, druhá polovina je ve vlastnictví muzea. i H &WČ<Í>PL4.ty Pohlednice s Klimtovým rukopisem Klimtův životní styl také přibližují fotografie, ukazující umělce ve velmi uvolněné atmosféře mezi jeho blízkými. Na mnohých je vidět ve svém malířském plášti v ateliéru nebo při hledání vhodných míst v přírodě, jako předloh pro své obrazy. Velkou pozornost na výstavě vyvolává rekonstrukce malířova ateliéru. Jde o kopii jeho pracovny z vídeňské Josefstädter StraBe. V ateliéru pracoval od roku 1892 až do své smrti. Postupně ho za­ bydloval pomocí suvenýrů a objektů ze svých cest - byly v něm japonské paravany a kimona, dřevěné obrazy, různorodé orientální masky a koberce. V roce 1903 pak ateliér vybavil drahým secesním nábytkem designéra a svého přítele Josefa Hoffmanna. Ateliér byl pro Klimta domovem v pravém slova smyslu a to, co se z něj do­ chovalo, je ve vlastnictví Leopoldova muzea. Výstavu včetně věrné kopie ateliéru je možné navštívit do konce letošního srpna. Leopoldovo muzeum, MuseumsQuartier wien Výstava KLIMT OSOBNĚ - OBRAZY, DOPISY, NÁHLEDY otevřeno do 27.8.2012 denně kromě úterý 10-18 hod., ve čtvrtek do 21 hod. www.leopoldmuseum.org 8 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

fotoSkodí www.fotoskoda.cz 20LETJSMETUPR0VÁS Nikon At the heart of the Image KONEČNEv r PORADNE FOTKY!NA ŠPATNÉ SNÍMKY BUDETE S NOVÝM FOTOAPARÁTEM UŽ JEN VZPOMÍNAT. COOLPIX S6300 Snímač CMOS Rozlišení 16 Mpx 10x optický zoom (25-250 mm) Optická stabilizace obrazu Režimy: Panorama, HDR a 3D Full HD Video 4.590,- KOUPIT • Změna ceny vyhrazena. Central! Fotoškoda Vodičkova 37, Praha 1

sitio gratis de citas

L text Ivan Kytka | foto archiv v Londýne S otva vyhlásila britská vláda počátkem dubna kvůli přetrvá­ vajícímu suchu zákaz kropení zahrad, napouštění bazénů a plýtvání vodou vůbec, zatáhlo se nad Britskými ostrovy nebe a království zažilo nejdeštivější duben za poslední sto dvě léta. Pršelo tolik, že vodárny v povodí Temže zásobující Londýn zahájily téměř omluvnou vysvětlovači kampaň. Nabádaly Londýňany, aby vodou i nadále šetřili, protože vyschlá půda na jihu a východě Ang­ lie nestačí dubnové přívaly deště vstřebávat. Nakolik prospěly déšť a vlhko dvaceti tisícům pestrobarevných macešek a fialek na záhonech londýnské botanické zahrady, není zatím známo. Přesně sto dnů před otevřením olympiády z nich za­ hradníci v Kew Gardens vysázeli obří olympijské kruhy - na šířku padesát metrů, tak aby je nepřehlédli cestující přistávající na letišti Heathrow. Pokud na ně mezi mraky a mlhou mohli dohlédnout. „Než jsem se dostal v roce 2000 na radnici, navštívil jsem jen jednu je­ dinou sportovní akci v životě," přiznal se během volební kampaně bývalý londýnský starosta Ken Livingstone, který se počátkem května uchá­ zel o úřad znovu a prohrál v těsném souboji s konzervativcem Borisem Johnsonem. „Byl to kriket, který se hrál na londýnském Ovalu, a během zápasu se mi podařilo usnout," svěřil se novinářům veterán britské po­ litiky, který byl jednou z klíčových postav londýnské kandidatury v roce 2005. A pak ještě dodal: „Sport mě vlastně vůbec nikdy nezajímal, a když jsme kandidovali na pořadatelství olympiády, vůbec nám nešlo o sport." Těžko říci, kolik mu právě tenhle výrok v květnových volbách na londýnskou radnici ubral nebo získal hlasů. Ve „finálovém rozstře- lu" prohrál s Borisem Johnsonem o 1,5 procenta. „Sportovní nudy" tedy zůstane ušetřen, a jak sám prohlásil, odejde do penze a od léta se bude věnovat výlučně zahradničení. Už jsem zmínil, že londýnská olympiáda bude zřejmě nejstře- ženější v historii a při vstupu do Olympijského parku budou platit stejná bezpečnostní opatření jako na letišti. Tedy tekutiny a ostré předměty zůstanou za branou a příruční zavazadla projdou rentge­ nem. Květnové testy při britské univerziáde ukázaly, že i přes tuhle proceduru se bude na „odbavení" ke vstupu do olympijském parku čekat snesitelných patnáct minut. Organizační výbor přijal s úlevou zprávu, že fronty u vstupu byly kratší než ty, které se pak tvořily uvnitř areálu u kiosků s nápoji. Pokud současné deštivé počasí vy­ trvá, zbývá jen doufat, že mezi nebezpečné předměty nezařadí ochranka areálu také deštníky a slunečníky. Zatímco přímo v olympijské čtvrti Stratfordu a v jejím okolí na­ cvičovali počátkem května britští vojáci, námořníci a letci obranu proti leteckému útoku teroristů, rozhořela se naplno válka slov o délce odbavování na londýnských letištích. Šéf British Airways Willie Walsh upozornil, že lidé musejí čekat na Heathrow na pasové odbavení i dvě a půl hodiny. Opozice obvinila vládní kabinet z toho, že to padá na vrub propouštění a snižování počtu imigračních úředníků. Vláda chystá na léto mobilní imigrační týmy, které budou nasazovány podle potřeby k jednotlivým letům. Ministryně vnitra Theresa Mayová ovšem připouští, že to nebude stačit, a nejspíše bude muset kontroly zmírnit a upustit od prohlídek osob podezře­ lých, že do Británie přivážejí drogy nebo zbraně. Poněkud jinou perspektivu na problém nabídl karikaturista lis­ tu Daily Telegraph. Dvě pohledné Britky v minisukních probírají na kresleném vtipu na první straně zážitky z dovolené: „Jedno milost­ né dobrodružství jsem stihla přímo v Itálií a další dvě ve frontě na odbavení na letišti Heathrow." 10 I XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

OLYMPIJSKY DEN 099OLYMPIC DAY 20.6.2012 czech team 999 ŽIJEME OLYMPIÁDOU Brno - České Budějovice - Hodonín - Pardubice - Jilemnice - Lomnice n. Popelkou Liberec - Mladá Boleslav - Most - Ostrava - Praha - Stříbro - Turnov - Vrchlabí - Zlín Oficiální partneři GE Money Bank IQt Česká pošta LESVCR WS ^ILPIMEÍ^ S P O R T S W E A R & E Q U I P M E N T ZeiMTIVA Člen skupiny sanofi-aventis PČESKA POJIŠŤOVNA www.olympic.cz

sitio gratis de citas

\'"VT text Martin Bauersfeld | foto Karol Keckes a archiv v New Yorku• • • NA DOLNÍM MANHATTANU zazářil FILMOVÝ FESTIVAL TRIBECA, který zde před deseti lety založil Ro­ bert de Niro. V kinosálech, ale i na nábřeží řeky Hudson bylo možné zhlédnout během jedenácti dní stovky zne­ klidňujících filmů a padesát světových premiér. Desetile­ té výročí oslavil festival volně přístupnou zahajovací pro­ jekcí na náměstí před Světovým finančním centrem, kde představil film SPOJENÍ (The Union) režiséra Camerona Crowe o spolupráci hudebníků Eltona Johna a Leona Rus- sela. Zároveň filmový institut při festivalu vyhlásil pro­ gram, v jehož rámci přivede do stovky newyorských škol renomované filmaře, kteří budou školáky vzdělávat ve filmové magii. • • • MĚSTO NEW YORK SE ROZHODLO POKUTOVAT STOJATÉ VODY. Ma jitelé pozemků, na nichž se vyskytuje nehybná vodní hladina, umožňující mos- kytům kladení vajíček, musejí zaplatit penále v přepočtu kolem sedmi tisíc ko­ run. Městská vyhláška, která má zamezit šíření viru západonilské horečky, existuje již jednu dekádu, ale nově se začala uplatňovat například i na pítka pro ptáky. Na zvláštní telefonní linku lze výskyt stojatých vod hlásit, ale radnice předesílá, že by číslo nemělo sloužit k tomu, aby se navzájem udávali sousedé. V loňském roce byl hlášen výskyt viru v jedenácti případech. nomii, kdy si hosté pod kaštany užívají studené nápoje a pečená masa, a New York dnes považuje tento fenomén za německý im­ port. Ty nejpopulárnější podniky tudíž nesou jména jako Lederho- sen nebo Loreley. Česko se sice připomíná alespoň jménem Rade­ gast Hall, ale nenajdeme zde mezi patnácti točenými pivy ani jedno z našich pivovarů. • • • V brooklynské galerii Real Fine Arts VYSTAVOVAL YUJI ACEMATSU výtvarné zajímavé OBJEKTY, KTERÉ NALEZL za po­ sledních dvacet pět let MEZI ODPADKY. Na zlatě vymalované zdi bylo možno obdivovat podivnou krásu starého zubního kartáčku, zašlých zmačkaných papírů, dráty rozličných tvarů či kapesník čás­ tečně namočený v asfaltu. 12 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

Botoceutical bezbolestná náhrada botulotoxinových injekcí proti mimickým vráskám Collagenceutical náhrada kolagenových a hyaluronových injekcí na vyplnění vrásek zevnitř, iniciuje tvorbu kolagenu v pokožce Laserceutical náhrada laserové chirurgie obnova, regenerace, omlazení a peeling pleti 1 Náhrada zákroků I v — \' e s t e t i c k é C h i r u r g i e fytofontana cosmeceuticals KLINICKÉ TESTY PŘESVĚDČILY Švýcarský výrobce Herb-Pharma AG se na základělysoké dejnosti v Česku rozhodl testovat výrobky i ve Sfátním z votním ústavu v Praze. Po 28 dnech používání bylo prokázáno významné vyhlazení vrásek. Maximální zlepšení bylo o 85,6 % a průměrné zlepšení zlepšení o 74,6 %. Jemné vrásky byly zcela vyhlazené. Stanovení účinku vyhodnotilo Národní referenční centrum pro kosmetiku podle Cosmetic Product Test Guidelines for Assessment of Human Skin Compatibility v roce 2008. + Swiss Quality www.f-cos.com Exkluzivně v lékárnách

sitio gratis de citas

MARTINA FENDRYCHA IN foto isifa.com Nečaso-kalousko-peakovláda Komunisti po 22 letech nabírají na síle, rostou jim preference, šilhají po vládě •^JT eští politici dokážou zázraky, když C se chtějí udržet u vesla. Sotva skončila jedna krizička, kterou vyvolaly Věci veřejné, přišla dal­ ší. Byl dokonán rozkol VV, který začala „Blonďatá bestie" (exvéčkařka Kris­ týna Kočí). Zrodila se nová platforma, v je­ jímž čele se vyjímá místopředsedkyně vlády Karolína Peake. Věci se bleskem mění, čes­ ká politika je pružná jak ochranná pryž, ne­ uvěřitelně přizpůsobivá, Darwin by z tohoto zvířete měl radost. A vláda po pár dnech vy­ jednávání či nakupování či vyhrožování či čeho získala zase důvěru poslanců. Výsledek těchto bravurních kousků, kte­ ré lid zhusta vnímá jako sviňárny, se dal čekat: komunistům rostou preference. Dva­ krát už v průzkumech předstihli ODS, no­ sitelku pravých idejí. Spolu se socialisty by u nás dnes mohli pohodlně vládnout. Stále sice platí staré Bohumínské usnesení, kte­ ré ČSSD spolupráci s „komanči" zapovídá, ale při české pružnosti se to nějak udělá... Máme krásné vyhlídky. Dokončený plán Kočí - 1 0 5 : 9 3 Předchozí krizi nejspíš spustil Vít Bárta, pravý lídr W Chtěl se zbavit ministrů, kteří ho pře­ stávali poslouchat. Proto Radek John nařídil, že véčkařští ministři mají odejít z vlády. Jen­ že oni neodešli. Takže nakonec véčkaři stáhli ocas a chtělijet dál. V tu chvíli zřejmě Petr Ne­ čas zavětřil, že má šanci dotáhnout starý plán - rozložitje. Před rokem na tom začal pracovat Petr Tluchoř, tehdy šéf poslanců ODS. Spojil se s Kristýnou Kočí a zkusili z W odvést část poslanců. Jenže to prasklo, Tluchoř si uřízl ostudu a z Kočí plus dvou dalších se stali ne- véčkaři. Pokus ale ovoce přinesl - stíhání Víta Bárty, které před měsícem vyústilo vjeho pod­ mínečné odsouzení za korupci. To superguru oslabilo. Stejně tak neustál pokus o výměnu neposlušných ministrů (Karolína Peake, Ka­ mil Jankovský, Pavel Dobeš). Jeho spojenec Josef Dobeš těsně předtím odešel ze školství, jakoby na protest proti škrtům, ve skutečnosti na něj zjevně dolehla jeho totální neschopnost a neumětelství, kvůli němuž můžeme přijít o 53 miliard korun z eurofondů. V tuto slabou Bártovu hodinku Karolína Peake oznámila, že odchází z VV a zakládá svoji platformu. Pár dní po skončení jedné krize začala nová. Peake vykládá, jak bude dělat opravdovou véčkařskou politiku. Kdo by jí to zbaštil? Byla s Bártou od začátku, u všech podrazů, které jeho ABL-W projekt chystal. Věřit jí nemůže ani kandelábr. Peake byla nejlep­ ší kamarádka Kateřiny Klasnové, Bártovy ženy. Najednou těmto ABL manželům pod­ razí nohy a přimkne se k Nečasoví, k mas­ todontovi. Jsou dvě možnosti, jak to chápat; možná se ty možnosti spojily. První: Peake je ambiciózní jak deset Klausů slepených dohromady. Prostě si spočítala, že největší šanci má, když dokončí, co začala Kočí, vé- véčka rozbije a pověsí se na Nečase. Druhá varianta: Bárta ví, že se jeho pro­ jekt ocitl v troskách. Podle výpovědi jeho bývalého přítele Jaroslava Skárky před sou- mrcha, která chce zachránit sama sebe coby místopředsedkyni vládyještě na dva roky, ale „odvážná žena". Hm, už aby šel na Hrad. Peake to teď chce dělat slušně, ale ve vlá­ dě má několik kolegů, kteří jsou hodně sporní. O třech se říká, žejsounapojeni nakmotry (Petr Bendi, Martin Kuba a Tomáš Chalupa). Další ministr byl těsně u tunelu jménem ProMoPro - Saša Vondra. Sám zřejmě nekradl, ale sta­ miliony byly uloupeny za jeho působení. Nic z toho Peake nevadí. Teprve teď je v dobré společnosti. Nevadí jí ani to, že pro důvěru její dem si superguru půjčil u kmotrů 200 mi­ lionů korun a má vracet 400 milionů. Kde vzít? Kde nakrást? Jediná šance je udržet si přístup k vládním zakázkám. Proto kývl na rozbití VV, nechal se jakoby odblokovat, ale dál si drží vliv. (Víme, jak se to ve VV dělá: kompromituj ící materiály atd.) Nebo jde o oba scénáře najednou. Bárta je s Peake dohodnut. Naznačuje to hlasová­ ní o důvěře, které si vynutil Petr Nečas. Jeho staronová vláda vyhrála 105 : 93. Je to méně než původních 118, ale stačí to. Vládu podpo­ řili i tři poslanci Věcí veřejných. Aby bylajis­ tota, že nepřijdou předčasné volby... Hnus. LIDEM s klidem nas... Karolína Peake už oznámila jméno její sho­ ra vyrobené strany: LIDEM. Humor tu dámu neopouští. Jak mi napsal jeden čtenář, chybí tam ještě jedno slovo LIDEM NAS.. ,T Pak by to prý bylo správně. Na druhou stranu je jasné, že Peake stranu nenazve třeba PSŮM nebo HMYZU. Nejpoctivější název by byl PEAKE SOBĚ. Petr Nečas ji ale chválí. Ka­ rel Schwarzenberg taky. Podle knížete to není vládě hlasoval i poslanec Pavel Bém, který si údajně pozastavil členství v ODS. Bém, který spolu s kmotrem Romanem Janouškem mani­ puloval zakázky pražského magistrátu, jak vy­ plývá ze zveřejněných odposlechů. Podle MF Dnes ve více než dvou stech případech změnil územní plán proti vůli úředníků (zřejmě tedy po vůli pražských kmotrů). Mimochodem, „kmotroministři" nevadí ani Nečasoví. Tázali se ho v Respektu, jak může být ministrem průmyslu Kuba, který je silně podezřelý z napojení na kmotry, do­ konce kvůli němu z modré party odcháze­ jí její členové. Premiér odvětil: „Pan Kuba velmi správně vyhodnotil, že dělal politické chyby, že jeho postup na radnici v Českých Budějovicích a podobně byl politickou chy­ bou. Na druhou stranu - pan Kuba je auten­ tický politik s vlastními názory. Přes všech­ ny pověsti není veden nikým ze zákulisí. Myslí sám za sebe, koná sám za sebe a je to pracovitý a schopný člověk." - Neuvěřitelná odpověď. Kuba se tedy stal ministrem, pro­ tože dělal chyby? A co ti, kteří chyby nedě­ lali? Co poslanec Martin Doktor, který kvůli 14 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

Autor je komentátor Týdne. Psáno 14. května 2012. Kubovi a jeho kmotrovi, knížeti z Hluboké, vystoupil z ODS? Je to jasné. Kuba je schopen Nečasoví v jihočeské ODS vyjednat podporu, tak se stal ministrem. Kmotříci nevadí, kmotříci pomáhají... 138 rudooranžových křesel Výsledek Nečasová vládnutí (nebo přes­ něji reforem Mirka Kalouska při vládnu­ tí premiéra Petra Nečase): posilují komu­ nisti. Už tři průzkumy za sebou v poslední době z nich udělali druhou nejsilnější stra­ nu. V dubnu jim agentura CVVM naměřila víc než má ODS. O dva týdny později totéž potvrdilo zkoumání agentury Factum Inve- nio. A naposledy začátkem května agentura STEM: první sociální demokraté měli 92 křesel, druzí komunisti 46 křesel, ODS 42 a TOP 09 křesel 20. Takže ČSSD a KSČM by dohromady měly 138 mandátů! Tedy silnou ústavní většinu. Děs. To je výsledek dvaadvaceti let života ve svobodě. Komunisti mají, jak se ukazuje, jednu ob­ rovskou výhodu - nejsou ve vládě, lidé je nespojují s vládními tunely, s rozkrádáním státních zakázek. I oni samozřejmě mají svoje kšefty, občas něco vyplave na světlo boží, ale kam se hrabou na ODS a ČSSD. Od totality utekla dvě desetiletí, nikoho už ani nenapadne, že by se „socík" mohl vrátit. A popravdě, on se dnes asi v té staré, totalitní výstroji nevrátí. Proto se pro poměrně velké množství voličů stávají komunisti alternati­ vou, dokonce i pro mladé ženy a muže. Strašné je, že se „rudoši" v podstatě vů­ bec nezměnili. Nic a nikdo jek tomu nenutí. Preference jim rostou, nevyhynuli, jak se po a v nejrůznějších státních institucích). Letos na l. máje se odehrál akt, který nemá ob­ doby nejen od roku 1989, ale podle znalců sociální demokracie i od roku 1946. Předse­ da bolševiků Vojtěch Falmer Filip vystoupil na mítinku ČSSD v Chomutově. Pozdravil shromážděné socialisty „Čest práci!" a oni nadšeně plácali. Prý šel jen náhodou kolem. Od totality utekla dvě desetiletí, nikoho už ani nenapadne, že by se „socík" mohl vrátit. A popravdě, on se dnes asi v té staré, totalitní výstroji nevrátí. Proto se pro poměrně velké množství voličů stávají komunisti alternativou. roce 1989 naivně očekávalo. Naučili se per­ fektně využívat demokracii, plavou v ní jak cejni ve vodě. Ajak už řečeno, nejsou namo­ čeni ve velkých, státních malérech. Vyhnula se jim zpackaná privatizace, vyhnuly se jim padáky, gripeny, pandury a další a další roz­ kradené vládní zakázky. Jeden bývalý disi­ dent mi nedávno řekl: „Mně by komouši ve vládě nevadili. Oni se tam odkecaj." A „komančové" už jsou celí natěšení, až se s ČSSD nějak spojí (nejspíš by „oranžá- du" podporovali ze sněmovny a nechali si za to draze zaplatit účastí v dozorčích radách Uvidíme, jak půjde „náhodou kolem" po příštích volbách do poslanecké sněmovny. Čekají nás smutné časy. Dobrá zpráva Máme nového ministra školství, profesora po­ litologie Petra Fialu. Je velmi blízký Václavu Klausovi. To byl Josef Dobeš taky. Ale jinak prezident prohrává. Senát mu odmítl už dru­ hého špatného kandidáta do Ústavního soudu - Zdenka Koudelku. To je změna, tento všemi mastmi mazaný právníkje totiž typický před­ stavitel českého „klaussystému". • Bloncheportefrancouzská módo pro Vás Zkombinujte si ideální plavky! Vyberte si z 5 horních a 4 spodních dílů a vytvořte si plavky přímo na míru své postavě! Výhodou je, že si můžete objednat i jinou velikost podprsenky a kalhotek. Francouzská značka Blancheporte nabízí všechny tyto modely, včetně jednodílných plavek, ve 4 krásných barvách. Pokud si objednáte do 31. 8.2012 a uvedete Váš kód výhody 760.103, budete mít POŠTOVNÉ ZDARMA a s malým dárkem jako překvapení. fiavLy a uujtefí Lrá^é uw www.blancheporte.cz Zesílené sedlo Zesílené sedlo Zesílené sedlo

sitio gratis de citas

Zločin a trest islandského expremiéra Geira Haardeatext Martin Danes (www.martindanes.com) | foto archiv Závěr soudního procesu s islandským expremiérem Ceirem Haardem netrpělivě očekával celý svět. Někteří politici jej vyhlíželi s obavami, protože jejich konzervativní kolega z Reykjaviku byl prvním státníkem čelícím obvinění za podíl na finančním kolapsu vlastní země. Islandská ekonomika se zhroutila v roce 2008, bezprostředně po pádu tří největších tamních bank. Kolaps, jenž všechny zaskočil Po rozhodnutí parlamentu o expremiérově vydání k trestnímu stíhání se Landsdómur, speciální tribunál určený k vedení trestních řízení vůči členům islandské vlády, sešel vů­ bec poprvé od svého vzniku v roce 1905. Při posuzování kauzy se členové patnáctičlenné­ ho tribunálu pohybovali na tenkém ledu. Ne­ jen proto, že v soudní praxi chyběl precedens, nýbrž i kvůli tvrdě nesouměřitelným posto­ jům levice, prahnoucí po krvi viníků finanč­ ního kolapsu a expremiéra, a jeho stoupenců, hovořících o „politickém procesu". Ve svém verdiktu se tribunál nakonec za­ choval na způsob chytré horákyně: na jednu stranu uznal expremiéra vinným v jednom ze čtyř bodů obžaloby, tedy za to, že v souvis­ losti s předluženými místními bankami své vládní kolegy průběžně neinformoval o váž­ nosti situace, na stranu druhou mu však ne­ udělil žádný trest. Navzdory faktu, že proku­ rátor pro něho žádal dva roky nepodmíněně. Geir Haarde v průběhu procesu na svou ob­ hajobu opakoval přibližně stále jedno a totéž: že si nebyl vědom existence časované nálo­ že tikající v islandském bankovním sektoru. On ani finanční regulátoři prý neměli přes­ nou představu o zdraví místních soukromých bank... až do chvíle, kdy se na podzim 2008 jedna po druhé rázem ocitly „nasuchu" a na samý okraj propasti uvrhly celou zemi čítající pouhých 320 tisíc obyvatel. Prokazování expremiérova podílu na is­ landském kolapsu bylo o to obtížnější, že rizi­ ko dlouho nevycítily ani prestižní mezinárodní finanční instituce, velebící takřka do poslední chvíle výtečné zdraví místní ekonomiky. Islan- dané se donedávna těšili druhé nejvyšší život­ ní úrovni na světě. V rozhovoru poskytnutém v roce 2007francouzskémudeníku Le Figaro se premiér Haarde bil v prsa: „Naší největší chloubou je zvýšení životní úrovně obyvatel - od roku 1994 příjmy domácností po odečtení daní stouply o 75 procent!" islanďané: dluhy svých bank platit nebudeme! V září 2008 se Islanďané probudili z krásné­ ho snu. Jejich úžasná prosperita splaskla jako barevná bublina, do níž kdosi píchne prstem. Banky, tahouni místního zázraku, se ocitly v platební neschopnosti, a s nimi celý Island. Hromadný krach soukromých bank by na­ ráz ožebračil všechny, proto přikročila vláda kjejich znárodnění. Na úhradujejich závazků sejí ovšem nedostávalo prostředků vzhledem k tomu, že obrovsky nakynulé banky mnoho­ násobně přerostly kapacitu islandského stát­ ního rozpočtu... Po roce 2000 se místní bankovní sektor rozvíjel pomocí prudké zahraniční expanze i rizikových finančních operací. Už v roce 2003 objem jeho aktiv desetinásobně převý­ šil islandský hrubý národní důchod. Sázka na globalizaci a důvěru zahraničních klien­ tů v banky prosperující, dlouhodobě stabil­ ní země i v tamní nadhodnocenou měnu se však po vypuknutí světové finanční krize proměnila v handicap. Maličký Island se stal jednou z prvních „kolaterálních" obětí. Na rozdíl od předlužených bank ame­ rických, které začal v tichosti sanovat Wa­ shington, nemohla islandská vláda masivní­ mi finančními injekcemi zachránit ani vnější fasádu honosné stavby. Znárodněním bank, jímž předešla jejich krachu, každého Islan­ ďana ze dne na den zadlužila sumou pohy­ bující se kolem 300 tisíc dolarů. A právě otázka splátek závazků místních bank vůči zahraničním věřitelům se vzápětí stala jablkem sváru. Island podepsal a míst­ ní parlament schválil dva splátkové kalendá­ ře: druhý byl měkčí než ten první. Občané si ovšem dvakrát vynutili uspořádání doda­ tečného referenda a dvakrát v něm řekli své „ne". Platit dluhy se (zatím) nebudou. Věřitelé nacházející se zejména ve Velké Británii a Nizozemsku se už v duchu rozlou­ čili se svými penězi. Nepomohlo ani zoufalé gesto britského premiéra Gordona Browna, který ve snaze získat prostředky místních investorů zpět zařadil Island, do včerejška vydávaný za vzor solidnosti, na seznam te­ roristických států. Islandskému premiérovi, ocitnuvšímu se na černé listině Západu, ne­ zbylo než se obrátit se žádostí o půjčku na podporu místní měny na Rusy... Island se dnes z finanční krize - i díky tomu, že se nehlásí ke starým závazkům svých bank - vcelku rychle vzpamatovává. Aúčtuje s jejími viníky, třebaže spíše v sym­ bolické rovině. • 16 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

Revoluce v oční chirurgiiv předním pouzdře čočky s přesností, které ne­ může žádný chirurg dosáhnout, vytvoří jemné a přesné operační řezy, a pokud pacient trpí astigmatismem, provede také astigmatické ná­ řezy. Dokonalá přesnost je důležitá především pro ideální polohu umělé nitrooční čočky, což je nezbytné pro dlouhodobě ostré vidění, pře­ devším u tzv. prémiových čoček, jako jsou čočky akomodační, multifokální a torické." Že sejedná o správnou cestu, dokazuje i velký zá­ jem o zákrok klientů v USA. Od začátku roku se tempo nárůstu nových zákroků celosvětově neustále zvyšuje a v současnosti je meziměsíč­ ní nárůst více než trojnásobný. Ke konci dubna operaci katarakty laserem LenSx podstoupilo v USAjiž více než 27 tisíc osob. Technologie je důležitá, operatéra však ne­ nahradí Přestože přístroj LenSx umí, jako jediný laser v ČR, zcela nahradit skalpel, jsou výsledky operace vždy závislé na zkušenostech chirur­ gů. Proto byl pro tyto operace na Oění klinice Duovize sestaven tým nejzkušenějších opera­ térů z oblasti oftalmologie: MUDr. Lubomír Továrek, hlavní chirurg Oční kliniky DuoVize, prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc, přednosta oční kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Krá­ lové, doc. MUDr. Jiří Pasta, CSc, přednosta oční kliniky 1. LF a ÚVN Praha, MUDr. Věra Kalandrová, primárka Oční kliniky NeoVize, MUDr. Radovan Piovarči, primář Očnej klini­ ky NeoVízia Bratislava. www.operacesedehozakalulaserem.cz, www.duovize.cz PR 117 Laserová operace očí je dnes zcela běžným zákrokem, avšak nejmodernější lasery pro­ nikly i do nitrooční chirurgie a dovedly tak přesnost operací na hranici možného. Laserové technologie jsou dnes v očním lé­ kařství samozřejmostí. Novinkou, kterou od dubna letošního roku nabízí Oční klinika Duovize, jsou nitrooční operace - operace šedého zákalu, implantace fakických čo­ ček, refrakční a presbyopická výměna čoč­ ky - provedené speciálním femtosekundo- vým laserem LenSx. Díky úrovni přesnosti a bezpečnosti, jež přístroj zaručuje, se jedná o skutečnou revoluci v oční chirurgii. Bez skalpelu, nůžek a jehel Výhody zákroku jsou nesporné: bezpečnost, přesnost a šetrnost. Operace probíhá bez os­ trých nástrojů, a tak se minimalizuje riziko jakéhokoli pochybení. Unikátnost zákroku spočívá v tom, že jsou jednotlivé kroky pří­ stroje řízeny počítačem, přičemž celou pří­ pravu chirurg kontroluje na integrovaném očním tomografu. „Výsledky provedených operací prokázaly, že laserje desetkrát přesnější než člověk," říká MUDr. Lubomír Továrek, hlavní chirurg Oční kliniky DuoVize, a upřesňuje: „Femtosekun- dový laser LenSx rozmělní čočku, vytvoří řez if

sitio gratis de citas

ANKETA JHJTi 1 llti i n 1 \'\'• 1 tí \' / " • 1 \'\ Í 1 v m • t ^ - \' i\'ji iíiit Jt %.- u* Přímá volba preziden bře, ale koho volit?připravila Michaela Gůbelová | foto archiv ^ ^ ^ ^ W V prvním díle ankety, kterou jsme v Xantypě uveřejnili minulý měsíc, častěji zazněla jména dam (a kupodivu většinou z úst mužů), coby prezidentských kandidátek: Eliška Wagnerová, Zuzana Roithová, Hana Marvanova, Miroslava Němcová, Jiřina Šiklová, Helena lllnerová, Vladimíra Dvořáková, Olga Sommerová. Za opačné pohlaví byli navrhováni Karel Schwarzenberg, Jan Švejnar, Ivan Havel, Petr Pithart. Anketa pokračuje, přibyly nové tipy a také rozličné úvahy nad přímou volbou prezidenta. Tázané osobnosti nám odpověděly na tyto otázky: Jaké vlastnosti by měl(a) mít prezidentfka)? Koho byste si přál(a)jako hlavu našeho státu? 18 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

V" Petruška Sustrová, novinářka a překladatelka Nejsem moc náročná - nesním o tom, že v čele českého státu stane nějaký rytíř sva­ tého Grálu; stačilo by mi, aby to byl poctivý a vzdělaný člověk, kterého bych si mohla vážit. Kdyby byl výběr na mně, jistě by se prezidentem stal Karel Schwarzenberg. Hana Marvanová, advokátka V užším výběru kandidátů na úřad prezidenta Čes­ ké republiky by podle mého názoru měli být lidé, kteří představují určité lidské a společenské hodnoty, ne jen politické ideologie - to zna­ mená především hodnoty humanistické, ale zároveň takové, které nás propojují s širším společenstvím v rámci Evropské unie, tedy hodnoty lidských práv, ochrany práv občan­ ských, úcty k odlišnostem a tolerance. Pro mě tyto hodnoty představuje mezi kandidá­ ty Zuzana Roithová, kterou znám dlouhou dobu a o níž vím, že je hájila a prosazovala i jako politička. Proto se domnívám, že bude dobře, pokud právě ona do debaty o příštím prezidentovi promluví. Petr zelenka, sce­ nárista a režisér Kdysi jsem měl takový příběh o tom, jak chudé africké země prodávají své prezidentské posty. Bohatí lidé z USA nebo arabského světa si tak mohou na rok či více let „zaprezidentovat". S tím mělo být spojeno minimum povinností, ale spousta legrace. Dala se tak dělat ostuda na té „nejvyšší úrovni". A v Trump Tower se pak Brad Pitt může chlubit: „Ty blaho, Donalde, než jsem se stal prezidentem Toga, tak nikdo vůbec nevěděl, kde ta pitomá země leží. Ale leze to do peněz. Ten jejich parlament mě ždí­ má, to bys nevěřil." Tak nějak to tehdy bylo v tom mém příběhu. Dnes mi něco takového přijde vhodné i pro Cechy. Jestli jsme na tom opravdu tak špatně, jak tvrdí ekonomové, jestli kapita­ listická kolečka drhnou a na vše je potřeba se dívat z perspektivy trhu, je pozice prezi­ denta jen jednou z komodit, kterou je třeba zpeněžit. Teď, když díky profesoru Klau­ sovi víme, že tuto funkci může zastávat skutečně kdokoliv, nám nic nebrání chovat se tržně, a to v samém srdci státu - na Praž­ ském hradě. V podstatě jde jen o to vybrat si nejvyšší nabídku a omezit korupci, která bude s prodejem tohoto postu spojena. Takový akt také svojí nebývalou cyničnos- tí jistě udělá dojem i na naše sousedy, což povede k posílení naší mezinárodní pověsti vychytralých a o svůj osud se nezajímají­ cích obyvatel. Takhle nějak bych přímý prodej postu prezidenta viděl já. Jaroslav šusta, architekt 1. Jako Karel IV., TGM, Václav Havel. 2. Počkejme na zprávy z porodnic. Pavel Taussig, filmový historik Rozhodují o dobrém prezidentování pouze vlastnosti dotyčného? A hlavně, zda byli panovníci - a mezi ně řadím i prezidenty - dobří nebo špatní, dokázala rozhodnout historie až po jejich výkonu. Na preziden­ tovi Masarykovi jsme se shodli, že byl dobrým prezidentem; tož asi by měl mít něco z jeho vlastností i ten, kdo se stane naším nejnovějším prezidentem. Ale co když to bude žena? Já si zatím nikoho jako hlavu našeho státu nepřeji. Jsem šťasten, že konečně bude přímá volba i u nás, takže si počkám, jak se kdo z kandidátů vybarví. Magdalena Dietlova, novinářka, spoluzakladateľa Xantypy Každý budoucí prezident je hříšník jako my, jde o to, aby své prohřešky na sebe raději prozradil předem a nemusel se bát, že na něj něco praskne. Velice mě zajímá, jakou má kolem sebe rodinu, jak vychází se svými dětmi, jaké má přátele. Je úplně jedno, jaké má povolání, důležitější je kva­ lita charakteru, vzdělání, charisma, a dobrá mysl. Znám jednoho takového hříšníka, co by se na tu funkci hodil. Ve vysoké politice už se chvíli pohyboval, pak se však vrátil ke svému novinářskému řemeslu. Jeho názory čtu mnoho let v Týdnu a v Xantypě a zdá se mi, že není z těch, co kážou vodu a pijí víno... Bohužel není mediálně příliš známý. Jmenuje se Martin Fendrych. Toho bych na Pražském hradě viděla moc ráda H M B K oiga Sommerová, dokumenta- ristka Musí to být prezidentka. Čestná, inteli­ gentní demo­ kratka s čistou minulostí, která upřednostňuje blaho občanů české země před osobní­ mi zájmy, tedy vlastenka, která není ničím zavázána žádné politické či podnikatelské skupině. Neovlivnitelná, nevydíratelná. Přála bych si právničky Elišku Wagnero- vou nebo Hanu Marvanovou. Obě prokáza­ ly svým dosavadním působením ve veřejné správě i osobním životem, že odpovídají výše popsané charakteristice. Č E R V E N 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 19

sitio gratis de citas

i Martin Stránský, lékař Pro (každého) budoucího prezidenta je jistě dobré, aby měl uni­ verzálně uznané vlastnosti, napríklad morálni kredit a meziná­ rodní zkušenost. Nicméně se domnívám, že v případě příštího prezidenta je důležitější soustředit se na pověst a vývoj úřadu Václava Klause, protože další prezident zdědí úřad i myšlen­ ky, které z něj vyplynuly. Působení pana Klause v tomto úřadu považuji za nejhorší polistopadový fenomén, který mohl nastat. Rozdělování spoluobčanů do skupin formou nálepkování, odmí­ tání názorůjiných než vlastních, nezmínění slova „korupce" ani v jednom z proslovů k národu a vytvoření „hrozby" z Evropské unie, kterou prohlásil doslova za horší než komunistickou. Vším tím podpořil a posílil Václav Klaus pouze negativní vlastnosti českého charakteru, které dnes stojí za tím, že naše společnost je nervózní, že si Češi nedůvě­ řují a že nemáme představu či vizi o tom, jak a s kým vlastně chceme či nechceme v Evro­ pě žít. Právě proto by měl příští prezident na sebe vzít jako první úkol odbourání těchto vlast­ ností a představ, které škrtí pozitivní vývoj každé společnosti. Měl by především upozorňovat na to, co nás spojuje, a nikoliv rozděluje, a měl by vzít hlavní roli při hledání odpovědi na otázku, co to znamená být Čechem. V malém státě, který má méně občanů než hlavní města jiných evropských zemí, není důležité, jaké pravomoci prezident má, ale jakou psychologic­ kou roli hraje ve vývoji občanských hodnot a názorů. Osobně bych si představil jako našeho příštího prezidenta Jana Švejnara, protože je to člověk, který splňuje tyto požadavky. Karel Hvízdala, publicista Myslím, že ideálním prezidentem by byl člověk typu Karla Schwarzenberga, který je pevně ukot­ ven v evropských dějinách, má úctu k tradici, ve světě je vysoce respektován, umí se chovat a celým svým životem stvrzuje, že má pevný charakter, ale zároveň neopovrhuje kompromisy, bez nichž nelze tvořit žádnou reálnou politiku. Má zkušenost jak s disidentským sněním o de­ mokracii, tak s tím, jak si Západ demokracii po druhé světové válce užíval, a může se podílet na redefinicí demokracie v globálním světě. Taky by už nikdy neměl sedět na Hradě člověk, kterého během dvou období nepozve na oficiální návštěvu americký prezident, jako se to stalo, na rozdíl od jeho předchůdce, Václavu Klausovi. Ludvík Procházka, novinář Přímá volba prezidenta nemá v našich podmínkách smysl. Bude to jen zbytečně drahá politická reality show, na níž se s gustem vyřádí všechna média, a ani příliš nezáleží na tom, kdo se tím reprezentujícím panákem (či snad „panen- r l kou"), s pravomocemi jen o málo většími, než je udílení řádů I a milostí, nakonec stane. Kdyby u nás byl tzv. prezidentský I systém jako v USA, kde je prezident skutečným „šéfem", I pak bych na jeho místě rád viděl „filosofa", ne nepodobného • tomu, kterého měl na mysli Platon, když popisoval správné­ ho vladaře. Především by měl být osobností, která nese jasné a čitelné ideje, nepreferuje partikulární zájmy před zájmy obecnými, dokáže myslet samostatně a v souvislostech, čili pojímat posuzované v co možná nejobsáhlejším celku. Jen tak lze vidět v jednotlivých událostech spojující smysl, jen tak mohou být jeho státnická rozhodnutí moudrá a prozí­ ravá. Měl by být schopen spravedlivého, tedy co nejobjektivnějšího posouzení záležitostí, aniž by podléhal vlivu kolektivní mysli té které skupiny a vlastním pocitům sympatií či antipatií. Určitě by mu neměla chybět odvaha otevřeně pojmenovávat věci pravými jmény a vyjadřovat své názory, byť by byly nekonformní či dokonce politicky nekorektní. Neměl by být salonním mudrlantem, ale mužem činu (dámy snad prominou, ale „žena činu" nezní tak dobře), který svá rozhodnutí provádí uměřeně s vizí smyslu celku a zároveň s ohledem na konkrétní situaci, v níž se země nachází. No jo, ale existuje vůbec někdo takový, nebo jsem si vysnil pohádkovou bytost? (Vyjmenoval jsem v textu čtyři základní křesťanské ctnosti. Jestlipak je najdete? ©) Tomáš Volt, marketingový ředitel Vyzkoušel bych ženu. Když to vezmu od Sámo­ vy říše dodnes, najdeme tam jen Marii Terezii a ta koneckonců ne­ byla úplně jenom naše. Je čas vyzkoušet ženu čistou, bez afér a skandálů, osobnost. To vše pro mě splňuje Miroslava Němcová. Jak se ale bude říkat jejímu manželovi, to nevím. Snad „první muž". Škoda pak, že se nejmenuje Adam, dostalo by to vtipnější podtext. © Jan Soukup, režisér Především to musí být silná, nadstraníc­ ka a neušklíbající se osobnost. V různých internetových hlasováních vede bývalý premiér Jan Fišer, můj vrstevník, který kvůli kariéře vstoupil do KSČ. Kdyby byl soudný, tak se sám diskvalifikuje. Karel Schwarzenberg, jako člen vlády, poma­ lu ale jistě ztrácí popularitu a mnozí mu dodnes vyčítají jeho spojení s Miroslavem Kalouskem (jen připomínám jeho hezké po­ dobenství o pytlákovi, z kterého je nejlepší hajný). Za nimi už v dálce pokulhává Miloš Zeman, kterého vypekla při předminu­ lé volbě vlastní strana. Možná proto, že věděla, co od něj lze očekávat. ODS se zatím nevyslovila, zda podpoří Přemysla Sobotku nebo Evžena Tošenovského. Oba typičtí straničtí kandidáti. Bez urážky - to nenajdou nikoho lepšího? Hodně se mluví o Janu Švejnarovi, který přes dvacet let žil v USA a více než deset let dělal ekonomic­ kého poradce Václavu Havlovi. Tak snad Havlem načuchl. Navíc ho lidé z minulé prezidentské volby už znají. Pro mne zatím jednoznačně vede. Jsem zvědavý, do jaké míry budou tyhle první volby cirkusem. Že je všechno možné, ilustruje raketový vze­ stup a stejně rychlý pád Věcí veřejných. 20 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

Dlouhá 28, Praha 1 Panská 1/892, Praha 1 Pánská pasáž, Na příkopě 23 - Ovocný trh 12, Praha 1 Náměstí Českého ráje 4, Turnov , Pražská ulice 502/3, Liberec Dr. Stejskala 184, České Budějovice Latrán 53, Český Krumlov www.granat.cz www.granat-shop.com

sitio gratis de citas

Olga Sommerová Témata filmů ke mně sama přilétávají text Jan Foli | foto Dušan Šimánek a archiv O. Sommerové Dokumentaristka Olga Sommerová v mnohém připomíná jinou známou českou filmařku Věru Chytilovou. Ráda uzemňuje okolí svými sarkasmy, hovor s ní však nikdy není plytký ani nudný. Pod maskou umanuté autorky, která je věčně s něčím nespokojená, se však skrývá bytost pozoruhodně otevřená. Vůči světu, který hltá plnými doušky, i vůči sobě samotné... Nedávno bylo Olgu hodně vidět v souvislosti s jejím novým filmem, o němž Xantypa informovala už v minulém čísle. V našem rozhovoru jsme se proto soustředili na režisérčinu minulost, soukromí a na obecnější aspekty její pozoruhodné tvorby. 22 | WWW.XANTYPA.CZ

sitio gratis de citas

"ííí: *•*% Ä y ČERVEN 2012 * .XANTYPA.CZ | 23

sitio gratis de citas

Váš nejnovější film je věnován Věře Čáslav­ ské. Jak jste se k ní dostala? V polovině devadesátých let jsem o ní natoči­ la dokumentární pořad CEN. Předtím jsme se osobně neznaly, a pak jsme se neviděly třináct let. Na sklonku roku 2009 mi najednou zavola­ la, jestli bych o ní nenatočila rekviem. Aby až jednou umře, bylo co vysílat v televizi. Měla už vybranou hudbu - Morriconeho TENKRÁT NA ZÁ­ PADĚ. A chtěla, aby rekviem končilo její letkou z bradel, při níž už nikdy nepristane na zemi. Co vás na legendární sportovkyni, která ne­ dávno oslavila sedmdesátiny, zaujalo nejvíc? Její neporazitelná vůle. Bez ní by nevystoupa- la až na olymp. Sportji zřejmě vykoval k čest­ nému boji, který nesmí za žádných okolností vzdát. Svou pozici olympijské vítězky navíc využila občansky a politicky. V Mexiku v roce 1968 dalajasně najevo, že naše malá země zví­ tězila nad okupanty aspoň ve sportu. A to s vě­ domím, že za to možná krutě zaplatí, což se taky stalo. Mohla přece stát na stupních vítězů a nemusela přitom na protest odvracet hlavu od sovětské vlajky. Nemusela podepsat mani­ fest DVA TISÍCE SLOV, nebo pak mohla svůj pod­ pis odvolat. A měla by pohodlný život a nemu­ sela by chodit mýt baráky. Její statečné postoje mě fascinují, podobně jako aktivity chartistů. Ti v zájmu nás konformnej ších také riskovali vlastní existence i osudy svých rodin. Natočila jste víc než sto dokumentů na nej­ různější témata. Jak si je vybíráte? V jednom rozhovoru jsem řekla, že moje fil­ mografie kopíruje můj život. Když jdu točit, připadám si, jako bych šla na návštěvu nebo na výlet. Témata mých filmů ke mně přilétá- vají sama. Někdy mě něco napadne, když ote­ vřu noviny. Jindy někoho potkám, povídáme si, a už mám téma. Nebo se trápím nějakou sociální nebo lidskou situací a musím se k ní vyslovit. Nebo mi někdo zavolá, jestli nechci natočit to a to, a já se chytnu. Uvedu vám pár příkladů. V roce 1989, když už byla společ­ nost těhotná revolucí, jsem si kladla otázku, do jaké míry odpor ke skomírajícímu reži­ mu vyvolává v občanech strunu vlastenectví. A tak jsem natočila film MÁTE RÁDI SMETANU?, anketu na téma vlastenectví, v níž hrál důleži­ tou roli můj milovaný Bedřich Smetana. Portrét Václava Malého, který moderoval demonstrace na Václaváku a na Letné, vznikl tak, žejsemještě v revolučních dnech dostala za úkol vyzvednoutmupas a dopravit ho na letiště, protože v Curychu s ním chtěli udělat televizní rozhovor. Revoluce přinesla i do mého osob­ ního života touhu po svobodě a demokracii. A já se - inspirována svou přítelkyní, spisova­ telkou Alexandrou Berkovou - začala zabývat ženskými právy, tudíž feminismem. S několika odvážnými ženami, které už byly dál v přesvěd­ čení, že zdejší patriarchální systém je neudrži­ telný, jsem natočila FEMINISMUS PO ČESKU. Ale to nestačilo, šla jsem dál. Film o ČEM SNI\' ŽENY a následně i stejnojmenné knihy vyrostly z mé touhy promluvit o tom, že jsou u nás ženy ne­ doceněné a ponižované, tudíž nesebevědomé. Tehdy jsem netušila, že jsem šlápla na bolavé místo společnosti. Reakce českých žen byla tak mohutná a souhlasná, že vyvolala nebývalou vlnu solidarity. A myslím, že mnoho žen si de­ finitivně uvědomilo, že už nechtějí dál žít jen jako poslušné a opomíjené služebnice. Vaše další filmy vznikly také z osobních dů­ vodů? Po filmech a knihách z mého vyhraněně femi­ nistického období, které vzbudily až nečekaně vstřícnou odezvu, jsem dál chytala z éteru na­ bídky, které ke mně dolétly. Jednou dopoledne jsem se cestou na FÁMU stavila v Divadle Na zábradlí na kafe. Ajak tam tak sedím, napadlo mě, že o tomto geniu loci musím natočit film. Kromě celé historie tohoto kultovního divadla jsem ještě zachytila poslední tvůrčí období re­ žiséra Petra Lébla rok před jeho dobrovolným odchodem. Byla jsem vděčná, že mě oslovil dramaturg Jan Stern, abych natočila cyklus ZTRACENÁ DUŠE NÁRODA O politických vězních z padesátých let. Na setkání s muži a ženami, kteří statečně nesli ponížení od komunistické zvůle, do smrti nezapomenu, KONEC SVĚTA V SRD­ CI EVROPY vznikl proto, žejsem si na tomto kon­ ci světa koupila chalupu. Zajímalo mě, jak moji venkovští sousedé vnímají nový politický režim po deseti letech od revoluce. Vždyckyjsem tou­ žila vyslovit se ke dvěma zrůdným totalitním režimům dvacátého století osobními příběhy lidí, kteří jimi byli poznamenáni. Když jsem se seznámila s pěvkyní Soňou Červenou, oslovila jsem ještě výtvarnici Adrienu Simotovou, kte­ rou jsem celoživotně obdivovala, a mou dáv­ nou známou, spisovatelku Lenku Reinerovou. A vznikl film MOJE 20. STOLETÍ\', soukromé dvacá­ té století těchto tří osmdesátiletých umělkyň. Jak se bráníte tomu, abyste se lidí ve svých filmech nějak nepříjemně nedotkla? Hrdiny svých filmů musím milovat, jinak bych do filmu nešla. Příčí se mi zesměšňo­ vat toho, kdo se mi vydal všanc. V osobním životě si tu a tam neodpustím ironii, protože chci být vtipná. Vždyckyjsem říkala, že bych za vtip zabila vlastní babičku, ale časemjsem pochopila, že nemístný vtip může zabíjet me­ zilidskou úctu. Na druhé straně dokumenta­ rista vždycky bojuje s pokušením dát do fil­ mu pikantní nebo groteskní situace, které se mu podařilo zachytit. Nejdál jsem si troufla zajít v dokumentu MÁŇA O nejslavnější české zlodějce. Jeho hrdinkou byla exhibicionistka, o níž jsem věděla, že jí dělá radost provoko­ vat. Navíc v době dokončení filmu byla zno­ vu ve vězení, takže jsem ji nemohla přizvat k autorizaci, která je pro mě zákonem. Vděčně přijímám momenty, když moji hrdinové z vlastního popudu udělají něco nečekaného, o co bych je sama nepožádala. Třeba když Věra Čáslavská vytančila z cha­ lupy bosá do sněhu a tam udělala provaz. Ta situace se stala posledním záběrem mého filmu VĚRA 68. Já si tedy taky dovolím pár osobních otá­ zek. V mládí jste prý měla problém se svým otcem... Hrdiny svých filmu musím milovat, jinak bych do filmu nešla. Příčí se mi zesměšňovat toho, kdo se mi vydal všanc. V osobním životě si tu a tam neodpustím ironii, protože chci být vtipná. 24 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

Otcovu lhostejnost k rodině jsem nesla úkorně až do své čtyřicítky, kdy jsem mu konečně, až po jeho smrti, odpustila. To je věk definitivní dospělosti, kdy už se nesmí­ me vymlouvat na dětství. Vaše dospívání poznamenala také smrt star­ šího bratra. Chcete ji nějak komentovat? Zemřel v třiadvaceti letech na chronický zá­ nět ledvin. Mně bylo tenkrát patnáct a smrt mého milovaného, krásného bratra mě straš­ ně zasáhla. K té bolestijsem se vrátila filmem PŘEŽILI JSME SVOJE DĚTI. Vznikl vlastně kvů­ li mé mámě, která přišla o dva syny. Mínila jsem ho jako memento, jako bilanci našich hodnot i jako upozornění, že tato nejbolest­ nější tragédie může potkat kohokoliv z nás. Pojďme k příjemnějším záležitostem. Jak vzpomínáte na atmosféru šedesátých let, kdy jste vyrůstala? Ta doba byla úžasná, vždyť ji přece sám pa­ matujete. Střední školujsemproflákala, místo studia jsem běhala po divadlech, biografech a výstavách. Z Činoheráku na Zábradlí, do filmového klubu v Klimentské. A co tenkrát vycházelo inspirativních knih! Tahle knihov­ na, u které spolu sedíme, je mým soukromým skanzenem té doby. Když to posoudíme stříz­ livě, kulturních zážitků bylo tenkrát ve srov­ nání s dneškem nepoměrně málo, ale byly tím pádem intenzivní. A když se něco povedlo na divadle nebo ve filmu, byla to událost, o níž mluvila celá Praha! Nedávno zemřela moje vzácná přítelkyně, fotografka Dagmar Ho­ chova. Předjejím pohřbem, kde jsem jí složi­ la poklonu, jsem si prohlížela její fotografie, včetně portrétů osobností z šedesátých let. To defilé uměleckých veličin mě znovu ohromi­ lo, kam se na ně dneska všichni hrabou! A co se tenkrát dělo s vámi? Odmaturovala jsem v roce 1968, těsně před ruskou okupací, a chtěla jsem jít studovat psychologii. Jenže jsem byla rozlítaná hipí- sačka a dostatečně jsem se nesoustředila na to, abych se připravila k přijímačkám. Na­ štěstí mě nepřijali a já šla na FÁMU. Tenkrát vyhodili ze školy všechny pedagogické osob­ nosti, takže tam bylo pusto a prázdno, a my na přednášce na FÁMU objevil Jan Špáta. Podívali jsme se na sebe - měl neuvěřitelně modré oči - a já byla v tu ránu ztracená. S dokumentaristou Janem Špátou vás pojil dlouholetý vztah i vaše druhé manželství. Co pro vás znamenal a proč jste se rozvedli? Honza byl osudový muž mého života, naučil mě spoustu věcí včetně filmařiny, protože na FÁMU jsem toho v sedmdesátých letech moc nepochytila. Náš život byl interesantní, točil se pořád kolem filmu. Dlouho to byl můj guru, kterého jsem nábožně poslouchala. Ale časem jsem si uvědomila, že jsem zapomněla být tou svobodnou holkou z šedesátých let. Přišla re­ voluce, bylo mi čtyřicet, a já chtěla být zase sama sebou. Když jsem vyrukovala s femi­ nismem jako ideou demokratického soužití mužů a žen, působilo to na Honzu jako červe­ ný hadr. Nastaly názorové konflikty a klasický boj o moc - on byl Štír, já jsem Lvice. On se koncem devadesátých let odstěhoval, protože nemohl snést mou proměnu z poslušné ženuš­ ky ve svéhlavou rebelku. Když umíral, smířili jsme se a všechno si odpustili. Na smrtelné po­ steli mi nabídl, abychom se znovu vzali. Ale to užjsme nestihli. Náš vztah byl divoký, inspira­ tivní, ale náročný. Asi doplatil na mou hrdost, která přerostla v pýchu. Jak hodnotíte své děti? Jsem ráda, že Jakub i Olinka točí filmy a po­ kračují tak v rodové profesní dynastii. Oba taky využívám jako kameramany svých fil­ mů. Děti ale znamenají doživotní, věčný strach někde vzadu v hlavě, tím spíš, žejsem poznamenaná rodinnou historií. Život je Václav Havel byl velkorysý, uměl předvídat a měl smysl pro humor. S jeho velkorysostí ale souvisí jeden problém - nechvalně známá tlustá čára za minulostí, respektive za komunistickými zločiny. studovali ve Slavii, u Zpěváčků, v Mělnické vinárně. Připadali jsme si jako „kingové", co vědí všechno nejlíp, včetně toho, jak točit bá­ ječnéfilmy.A všechny profesory jsme a prio­ ri považovali za nevědomce. Když jsem po dvaceti letech přišla na FÁMU jako pedagož- ka, zažila jsem totéž z opačné strany. A říkala jsem si: „Aha, tak tohle už znám!" Už během studií jste se poprvé vdala. Kdo byl váš první manžel, po němž máte jméno? Hudební skladatel Vladimír Sommer, byl o osmadvacet let starší než já. Skvělý muzi­ kant, inteligentní vzdělanec a duchaplný spo­ lečník. A já mu jednou ve slabé chvíli slíbi­ la, že si ho vezmu. Pamětliva přikázání své mámy, že sliby se musí plnit za všech okol­ ností, jsem vstoupila do manželství. Jenže jsem byla moc mladá a Vladimír na mě žárlil. Já mu to neulehčovala, protože jsem se ne­ chovala zrovna jako putka. A pak se jednou krásný, ale nebezpečný. A smrt číhá za kaž­ dým rohem. Musela jsem se naučit, abych na své děti pořád nemyslela. Jsem optimist­ ka, život mě těší, ale tu podvědomou úzkost z hlavy nikdy nevyženu. A co partneři vašich dětí? Dáváte jim naje­ vo, co si o nich myslíte? Všechny jsem si oblíbila a fandila jim. A při konfliktech jsem vždycky stála na jejich stra­ ně, ne na straně svých dětí. Pokaždé mi bylo líto, když se rozešli. Myslím, že jsem dobrá potenciální tchyně. Ta má totiž jediné právo - chválit, do ničeho se neplést a mlčet! Ty strašné vtipy o tchyních -jako třeba „tchyně a uzený jsou nejlepší studený"- vznikly proto, že před­ chozí generace žen byly zklamány svými otci a manžely. Avrhly se na synajako najediného muže, kterého měly od dětství pod kontrolou. Nejstrašidelnější odrůdou zvráceného vztahu matky a syna je takzvaný „muttersohn", ma- ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 25

sitio gratis de citas

minčin mazánek, kterého tato pošetilá matka zhaftne na doživotí. Nedovolí mu vlastní do­ spělý život, a ta nešťastná holka, která se za něj provdá, musí péct buchty jako maminka, ale nemá šanci se mamince vyrovnat. Holka se nakonec rozvede a osvobodí, a zločinná matka má svého synka znovu jen pro sebe. Sledujete tvorbu našich mladých dokumen­ taristu? Kterých z nich si vážíte? Sledujú hlavně tvorbu těch, které jsem v de­ vadesátých letech učila - Martina Marečka, Lindy Jablonské, Filipa Remundy a Víta Klusáka nebo Roberta Sedláčka. A vážím si především těch, kteří svou tvorbu spojují s občanskými postoji. Martin Mareček před časem natočil skvělý a nedoceněný doku­ ment AUTO*MAT, v němž se angažoval ve pro­ spěch nekonzumního způsobu života. A když nedávno za svůj další film POD SLUNCEM TMA dostal Českého lva, v přímém televizním pře­ nosu upozornil na otřesný stav karlovarských Lázní Kyselka. Svým veřejným apelem, kte­ rý jsem inspirovala, mě potěšil. Byl jediný z oceněných na Lvech, který se zachoval jako frajer, jako občan. Ajá jsem na něj hrdá, pro­ tože takhle se má angažovat dokumentarista. Bavili jsme se o angažovanosti Věry Čáslav­ ské. V čem vidíte východisko z nelichotivé­ ho stavu naší současné politiky? V občanských aktivitách a v trpělivých změ­ nách zdola. Ať nikdo nenadává na naše poli­ tiky, pokud sám nepřiloží ruku k dílu! Příleži­ tostí existuje spousta a nehrozí za to kriminál jako za „totáče". Já zasedám v Zastupitelstvu Prahy 7 a z těch jednání vyplývá přibližný obraz toho, jak se dělá politika ve velkém. A není to nic povzbudivého. Člověk jen zírá na manipulace kolem veřejných zakázek a na to, jak většině radních nejde o občany, ale jen o vlastní posty a výhody. A zůstává bezmoc­ ný, protože nás pár, co s takovými čachry ne­ souhlasíme, zástupci velkých partají vždycky přehlasují. Nedávno jsem na protest ze zastu­ pitelstva odešla a párkrát už jsem s tou funkcí chtěla definitivně praštit. Na občanskou společnost věřil i Václav Ha­ vel. Co si o něm myslíte? Byl to chlap v pravém slova smyslu - vzdě­ laný, statečný a mimořádně inspirativní. Měl schopnost precizních formulací, a to odjakži­ va, což jsem si nedávno ověřila z archivních záběrů, kdejako mladý dramatik mluvil o sta­ tečném apelu Jana Palacha. Už tehdy pojmeno­ val naprosto přesně stav naší společnosti, která se řítila do normalizační lži. Navíc byl slušný a velkorysý, uměl předvídat a měl smysl pro humor. Je nenahraditelný. S jeho velkorysostí ale souvisí jeden problém - nechvalně známá tlustá čára za minulostí, respektive za komu­ nistickými zločiny. Neříkám, že tu čáru nama­ loval on, ale svou tolerancí přispěl k tomu, že jsme ji akceptovali. Jenže právě ona zásadně přispěla k současné demoralizaci našeho náro­ da. Zůstanou-li bez trestu zločinci, kteří týrali bezbranné a posílali na smrt nevinné, pak Bůh neexistuje a vseje dovoleno. Když vás tak poslouchám, nechcete někdy vstoupit do velké politiky? Na to odpovímjednoznačně: nechci! Neumím lhát, nechci dělat kompromisy a nehodlám do­ padnout jako moje kolegyně Helena Třeštíko- vá. Myslela si, že na postu ministryně bude stejně nezávislá jako při natáčení dokumentů. A za čtrnáct dnů přišla na to, jak krutě se mýli­ la. Moje místo je v občanské společnosti, kde můžu být svobodná a říkat, co si myslím. • OLGA SOMMEROVÁ | * 2. srpna 1949 v Praze Patří k nejznámějším, nejpilnějším a nejoceňovanějším českým dokumentaristkám. V roce 1977 absolvovala pražskou FÁMU, ve svých filmech se zabývá společenský­ mi, historickými i privátními tématy. V letech 1991-2002 působila jako pedagožka na FÁMU, od roku 1994 vedla osm let katedru dokumentární tvorby. V roce 1995, na základě habilitační přednášky DOKUMENTÁRNÍ FILM - MÁ LÁSKA, byla jmenována docent­ kou. V letech 2005-2009 vyučovala jako mimořádná profesorka na Akademii umění v Banské Bystrici, přednáší na seminářích písecké filmové školy FÁMO. Na základě dokumentu o ČEM SNÍŽENY vydala tři stejnojmenné knihy rozhovorů a kni­ hu o ČEM SNÍ MUŽI. Je čestnou předsedkyní Společnosti Boženy Němcové, předsedkyní FITES a zastupitelkou na radnici Prahy 7. Podporuje Stranu zelených. Její děti - Jakub Sommer (nar. 1976) a Olga Špátová (nar. 1984) - se rovněž věnují filmovým profesím. Na filmech své matky spolupracují jako kameramani. Autorčin nejnovější dokument VĚRA68 měl v našich kinech premiéru začátkem května, u příležitosti sedmdesátin jeho protagonistky. 26 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

Lupénce Neurodermitis Atopickém ekzému Chronickém ekzému Keratoderma v^ Alergických ekzémech L SIBIŘSKÝ UNIKÁT Alternativní přístup vpomoci při chronických dermatologických problémech Kartalin má výrazný protizánětlivý, protisvědivý a keratolytický efekt s účinností až 94%. Pozitivní úči­ nek je viditelný již po 2-3 týdnech aplikace. Násled­ ně je pozorována stálá a dlouhodobá remise. Prostředek neobsahuje žádné syntetické ani hormo­ nální složky, je naprosto netoxický a jeho užívání ne­ způsobuje podráždění nebo atrofii kůže. Kartalin může být dlouhodobě užíván s vynikající efektivitou, bez rizika návyku nebo komplikací. Sk WzW Výrobce: ASTROFARMA s.r.o., Rusko, Tomsk Dovozce: BIO TRADE CZ SPOL s.r.o., Roháčova 77,130 00 Praha 3 Tel.: +420 222 513 596, mob.: +420 775 894 138, e-mail: info@kartalin.cz Registrační číslo přípravku CLČ 551-472/11 -63, datum vydání: 25 února 2011 www.kartalin.cz

sitio gratis de citas

HISTO text Jana Dobášová | foto archiv NGC Píše se 14. duben 1912, 6.45 ráno. Největší královská zaoceánská loď Titanic už čtyři dny pluje vodami Atlantiku. Její hlavní konstruktér Thomas Andrews stejně jako každý den ve své kajutě snídá ovoce a čaj a pak se vydává na každodenní rutinní prohlídku technických i obytných částí lodi. Společně s dalším prominentním pasažérem Brucem Ismayem, prezidentem společnosti White Star Line, která je vlastníkem Titaniku, se nemohou dočkat, až dorazí do New Yorku. Jen jednomu z nich se tento sen splní. 28 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

• V belfastských loděnicích právě vzniká největší loď světa. topitclnou lo D ne 10. dubna 1912 vypluli z ang­ lického Southamptonu a po krát­ ké zastávce ve Francii a irském Queenstownu (dnes Cobh) o den později míří na západ. Na palubě je zhru­ ba patnáct set pasažérů a několik set členů posádky. Na své dílo, vyznamenané titulem Royal Mail Ship (RMS), jsou oba pánové náležitě pyšní. Tak jako zbytek světa ji po­ važují za nepotopitelnou, jistotu jim dodává i nejzkušenější kapitán své doby John Smith na její palubě. Proto je neznepokojí, když se během dne objeví sedm upozornění na plo­ voucí ledovce. Žádný z nich by neměl zasa­ hovat do dráhy lodi, a navíc Titanic i jeho sesterské lodi Olympic a Britannic jako první v historii zaměstnávají dva důstojní­ ky pověřené jen hlídkováním a hlášením případných překážek ve vodě. Co se však předvídat nedá, je náhlá změna atmosféric­ kých podmínek a z toho důvodu se tvořící arktická fata morgana. Nikdo, ani geniální stavitel plovoucího kolosu, nedokáže zabrá­ nit blížící se tragédii. ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 29

sitio gratis de citas

• Královská loď Titanic opouští britské břehy. Její majestát- nost je podtržena unikátními osmi ocelovými palubami, dvoji­ tým dnem a důmyslným systémem vodotěsných komor. Nad osmi ocelovými palubami čnějí čtyři komíny. Tři z nich odvádějí páru z motorů a čtvrtý se používá pro větrání. •"•••nu _ 30 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

Konstruktér lodi Thomas Andrews, nebo též Tommy, jak mu říkají jeho přátelé, vyrostl v Belfastu. Již od dětství každý den ráno cestou do školy zasně­ ně pozoroval loděnice a poslouchal údery kla­ div z nedalekých doků. Není divu, jeho strýc lord Pinie byl vlastníkem společnosti Harland & Wolff, patřící nejznámějším stavitelům lodí své doby, která sídlila v Belfastu. Když bylo Tommymu šestnáct let, nastoupil zde jako učeň, postupně si vyzkoušel všechna odvětví loďařského průmyslu a po večerech studoval návrhářství a stavitelství lodí. V pouhých třice­ ti letech se stal hlavním designérem zaoceán­ ských lodí u této věhlasné společnosti. Dělníci v loděnicích i členové posádky ho měli velmi rádi. Jako první totiž myslel i najejich pohodli a nechal na Titanic i na své předchozí projekty instalovat řadu moderních vymožeností, které jim měly usnadnit práci. Ačkoliv se nejdříve měl konstrukčním ná­ vrhem Titaniku zabývat Thomasův starší před­ chůdce Alexander Carlisle (mj. švagr lorda Pi- rrieho), rozhodlo představenstvo společnosti White Star Line po prudké hádce s Carlislem ohledně počtu záchranných člunů jinak. Po úspěšném dokončení Olympiku se Titanic stal první lodí, kterou Andrews navrhl zcela sám, přičemž využil své bohaté znalosti z učňov­ ských dob. Stvořil gigantické plavidlo o hrubé T inzerce váze 46 328,54 tun a délce téměř 270 metrů, s šestnácti vodotěsnými komorami, které byly odděleny ocelovými stěnami. Dokonce i po zatopení čtyř z těchto komor by byl Titanic schopen doplout do přístavu. Větší poškození během poklidné plavby známou zaoceánskou trasou nikdo nepředpokládal. Ačkoliv byla loď vybavena jen dvaceti dřevěnými čluny, do nichž by se vešla pouze třetina cestujících na palubě, bylo to o čtyři více, než vyžadova­ la tehdejší norma. Přesto Andrews navrhoval zvýšení počtu na čtyřiašedesát, s čímž nesou­ hlasil ani jeho strýc lord Pirrie, ani investoři z White Star Line. Šestnáct člunů musí stačit. Teprve budoucnost ukáže, že nestačí. Osudná noc Vraťme se ale zpět na loď. Cestující první tří­ dy, mezi nimi i nejznámější milionáři světa J. J. Astor, Strauss nebo Guggenheim, si pochutná­ vají na vybraných pokrmech a věnují se hrám nebo třeba sportu ve vlastní tělocvičně, zatímco ve třetí třídě panuje očekávání, co přinese nová země těm, kteří se rozhodli opustit své domovy na starém kontinentě a vydat se za štěstím. Dva­ cet minut před půlnocí nahlásí Frederick Fleet z hlídkového koše blížící se ledovec. Je třeba jednat rychle. Vzhledem k optickému klamu je možné, že špička ledovce zůstala „neviditel­ ná" dlouhých dvacet minut. Kapitán Smith velí stočit loď a ledovec obeplout. Je paradoxem, že kdyby tak neučinil, Titanic by do překážky narazil čelně a důmyslný systém ocelových komor jej mohl zachránit. Ovšem ostrá hrana číhající pod hladinou se do lodi zaryla ze strany a naráz rozpárala stěnu pěti vodotěsných pro­ stor. Ozval se ohlušující a děsivý zvuk zkázy. Během pár vteřin je osud lodi zpečetěn. Jako jeden z prvních si to uvědomí právě Andrews. Dvě minuty před půlnocí žádá, aby všichni 21.-23.6.2012 GENERÁLNI PARTNER SPOŘITELNA UNITED ISLANDS ESKE SPOŘITELNY PRRGUE INTERNATIONAL MUSIC FESTIVAL T E D I S L A N D S . C Z NA PRAŽSKÝCH OSTROVECH »> VSTUP ZDARMA! <« •

sitio gratis de citas

opustili své kajuty. Ví, že zbývá nejvíce hodina a půl na jejich záchranu. Kromě posádky se to ale prozatím nikdo nesmí dozvědět. Minutu po půlnoci si kapitán Smith nechá Andrewse zavolat, aby společně prodiskuto­ vali situaci. Jen o pár minut později se vra­ cejí z inspekce lodi zpět na můstek. Všude kolem sebe již vidí jen vodu. Kapitán nařizu­ je okamžitou evakuaci žen a dětí a Thomas Andrews postupně prohledává jednotlivé části lodi, aby pomohl uvězněným pasažé­ rům. Nastává zoufalý boj o navázání a udr­ žení rádiového spojení s dalšími loděmi. Nej­ blíže pluje Karpathia, ale i ta je daleko, aby se k Titaniku dostala včas. První záchranný člun se na hladinu snáší pětačtyřicet minut po půlnoci, je na něm ovšem obsazeno jen osmadvacet z pětašedesáti míst. Cestující se nadále zdráhají uvěřit, že by povážlivě se na­ klánějící parník mohl klesnout ke dnu. Když pět minut po druhé hodině odplouvá posled­ ní záchranný člun, zůstává na palubě stále na patnáct set osob. Ani jeden ze 123 pasažérů první třídy, 159 cestujících druhé třídy a 527 třetí třídy, stejně jako žádný ze zbývajících více než šesti set členů posádky již nemá šanci v ledových vodách přežít. Dvě hodiny po půlnoci je po všem... Z posledních sil hází Andrews do vody kusy nábytku, aby se to­ noucí měli čeho chytit. Ve 2 hodiny 17 minut je vyslána poslední rádiová zpráva. Kapitán Smith vyhlašuje, že od této chvíle jedná kaž­ dý muž sám za sebe. Až do samého konce se Tommy snažil zachránit životy ostatních. Naposledy byl spatřen v kuřáckém salonku s pohledem upřeným do prázdna. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Kde hledat viníka Udělal snad stavitel ve svém mistrovském díle chybu? To je otázka, která znepokojuje generace pozůstalých, dějepisce i laiky. Jak v nejnovějším dokumentu televizního pro­ gramu National Geographic Channel uvádí historik Tim Maltin, jeden z největších od­ borníků na problematiku Titaniku, je třeba uvést na pravou míru některé fámy kolující o celé tragédii: „Rád bych zdůraznil, že trup lodi byl velmi dobře postaven a byl silný. Ani kormidlo lodi nebylo příliš malé vzhledem k její velikosti, dokonce bych řekl, že Titanic reagoval velmi dobře na své řízení. Kapitán Zprávy o potopeni\' Titaniku plnily první stránky novin. • DISASTER H • SOF LIFE J I P P l . * EVENING NEWS ; Smith rozhodně nebyl opilý, na moři nikdy nepil. A rozhodně není pravda, že Titanic plul příliš rychle. Loď se pohybovala běžným způsobem jako jiné transatlantické parníky té doby, což znamenalo udržovat rychlost a dobré hlídkování za jasného počasí a v ob­ lastech ledu." V čem tedy tkví podstata tra­ gédie? Podle Maltina byly klíčovou otázkou klimatické podmínky panující v onen den: „Zásadním obratem v porozumění tehdejších událostí byl pro mne nález palubního dení­ ku lodi Marengo, která plula jen jeden stu­ peň jižně od Titaniku. V něm je pro tento den zaznamenán abnormální lom světla." Hlídka popisovala, že na horizontu se objevil jemný opar, a podle výpovědí těch, kteří přežili, se z vraku vznesl těžký kouř, jenž visel ve vzdu­ chu celou noc jako hřib. Tyto okolnosti potvr­ zují domněnku, že se Titanic nacházel v srdci arktické fata morgany, kterou způsobily ná­ hlé změny teploty moře a vzduchu vyvolané částečně střetem chladného Labradorského a teplého Golfského proudu. Během plavby Až do samého konce se Tommy snažil zachránit životy ostatních. Naposledy byl spatřen v kuřáckém salonku s pohledem upřeným do prázdna. Jeho tělo nebylo nikdy nalezeno. Titaniku nesvítil měsíc, proto jediný způsob, jak mohla hlídka spatřit ledovec, bylo od­ razem od hvězdné oblohy. Ovšem studený a teplý vzduch mohl vytvořit optický klam, který způsobil zhoršený obraz moře a zvýšil horizont za ledovcem, takže ledovec zřejmě nebyl vidět po dlouhých osudných dvacet minut. Zda je toto vysvětlení dostačující, se dnes po sto letech již těžko dozvíme. Osmnáctého dubna v devět hodin ráno při­ plouvá loď Karpathia k přístavišti č. 54 v newyorském přístavu. Na její palubě je sedm set padesát přeživších, mezi nimi též Bruce Ismay. O den později se na americké i britské půdě rozjíždí vyšetřování neštěstí. Konečná zprávaje vydána 30. července. Svě­ toznámý spisovatel Joseph Conrad na konto tragédie poznamenává: „Kdyby byl Titanic o několik desítek metrů kratší, mohl z neštěs­ tí snadno vyváznout. Ale to by zase nemohl mít bazén a kavárnu ve francouzském stylu. K tomu je nutné přihlédnout." Jakkoliv černě jeho prohlášení zní, vystihuje poměrně trefně podstatu existence i potopení největší, nejdo­ konalejší, nejhonosnější a nejnepotopitelnější lodi, jaká kdy byla postavena. Kdyby... • 32 I XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

im, vžPYŤmm 50 MEGA, NAVÍCJEN ZA 299KC Kde jiní konci, my zacmame! UPC Internet 30 Mb/s jen za 299 Kč měsíčně. ÝcíTiíiT © 844 084 084, www.upc.cz Akční cena platí na 1 rok se závazkem na 1 rok. Cena služby nezahrnuje modem, který si můžete zakoupit nebo pronajmout. Akční cena platí pro nové zákazníky UPC Internetu při objednání do 15. 6.2012. Cena je včetně DPH. upc

sitio gratis de citas

POZVÁNKA připravila Michaela Gúbelová I foto Pavel Vácha Fotograf PAVEL VÁCHA mnohá desetiletí zvečňuje (kromě jiného) osobnosti české literatury. Pro „své" oblíbené spisovatele, které známe už jen z učebnic, i pro ty, kteří jsou ještě mezi námi, si našel velice příznačné místo - Památník Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše. Výstavu Váchových fotografií tam můžete navštívit mezi 1. červnem a 14. červencem. Některé z těch, které má nejradsi, poskytl také nám. 34 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.Cľ | S5

sitio gratis de citas

Nepřestávejme kreslit člověka text Ivan větvička | foto autor a archiv Galerie La Femme Boris Jirků přednáší s velkým nasazením. Před pěti lety prošel klinickou smrtí a ví, že má-li jeho zkušenost přežít, musí ji předat. V USA, Německu a v dalších zemích prochází, dalo by se říci, klinickou smrtí i figurální kresba: na mnoha uměleckých školách se jí přestali věnovat, což má devastující dopad na výtvarné umění. Boris Jirků má tedy dva důvody, proč učit jako o život. Proč mají současní absolventi vysokých uměleckých škol potřebu především šoko­ vat, strhnout na sebe pozornost? Když na mě svítí lampy a někdo mě vidí, potvrzuji svoji existenci, tedy jsem. Kdo není v dnešní době v médiích, jako by ne­ byl. A do médií se málokdy dostanete tím, že děláte jenom dobrou práci. Kdybyste nebyl vynikající ilustrátor, tento rozhovor by nevznikl... Dokazovat, že umíte řemeslo a posunujete hranice obecného vědomí, může být zají­ mavé pro sběratele a pro pár kunsthistoriků. Všeobecná pozornost se však přesouvá na někdy hloupou, jindy zajímavou show, kde záleží na tom, jestli umíte něco jinak, je to hra se štěstím a s módními trendy. Myslím, zeje dobré se zviditelnit, a pak předvést, že chci něco říct a něco umím. Před lety v Xantypě vyšel rozhovor s Jánem Řečem, skvělým fotografem, který opustil místo asistenta na FÁMU a postupně se stáhl z uměleckých kruhů. Fotografovat však ne­ přestal, svoji práci vydává vlastním nákladem v podobě útlých svazků, jejichž nepatrný po­ čet vždy rozdá přátelům. Na živobytí a vydá­ vání knih si vydělává manuální prací. O kvali­ tě jeho fotografií přitom není pochyb... Z umění vidíme malinkou část, která je schopná se zviditelnit - a to nemusejí být ti nejlepší. Třeba právě teď někde vzniká pra­ vé umění, které pro budoucí generace cha­ rakterizuje naši dobu, ale tvůrce není dobrý manažer (což spolu často souvisí) a je ta­ kový umanutý, má stodolu plnou krásných soch, ale nikdo mu je nevystavil. O jednom takovém sochaři vím, a ta stodola existuje. V Praze je řádově deset tisíc umělců, v Pa­ říži jich působí sto tisíc, jsou tam ateliéry 36 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

vyskladane obrazy, a ti lidé věří, že přijde jejich doba. Sto tisíc doufajících! Své studenty učíte kreslit postavu člověka. Co nabízí figurální kresba publiku, studen­ tům a umělcům v éře nových technologií? Každý fotograf, který používá nejmodernější technologie a chce o sobě říkat, zeje profík, by si měl vyzkoušet práci v klasické temné komo­ ře, aby pochopil, jak fotografie vzniká. Pro vý­ tvarníkyje takový základ kresba člověka. Odrá­ ží se ve všech oborech, nejenom v malířství, ale tenis, on je všude o trošku dřív než soupeř. Za elegancí se skrývá dokonalá znalost záko­ nitostí tenisu i poznání funkcí vlastního těla. Vrcholnému mistrovství se dříve říkalo ctnost a znamená to, že řemeslo zvládáme rychle, do­ konale, bez námahy a s radostí. Mrzí mě a uráží, že nyní to vypadá, jako by bylo řemeslo ve výtvarném umění na pře­ kážku. Je to tím, že kunsthistorici a publicisté pořád překládají výtvarný svět do slov. Zrak nám poskytuje většinu informací o okolním Pro výtvarníky je základ kresba člověka. Odráží se ve všech oborech, nejenom v malířství, ale i v módním návrhářství, designu a architektuře. Všude musíme zohlednit měřítka lidské figury. i v módním návrhářství, designu a architektuře. Všude musíme zohlednit měntka lidské figury. Je důležité člověka znát a jedna z cest je pochopit funkci těla, jeho tvar, kosti, prostor a perspektivu. Teprve potom mohu do kresby přidat emoce a začít se svobodně pohybovat. Bez základů řemesla to ale nejde. Řemeslo ne­ smí být na překážku. Přirovnám to ke sportov­ cům: mistrům jde všechno nějak lehce a zdán­ livě bez námahy - podívejte se na Federerův světě, tomu řeč nemůže konkurovat. Jenom zkuste někomu popsat obraz a nechte ho, aby potom namaloval totéž - to vůbec nejde. A to je největší problém současného výtvarného umění: popisujeme ho tak úporně, až dílo ne­ může stát samo o sobě bez stránky vysvětlu­ jícího textu. Mnohdy jsou ty vysvětlivky za­ jímavější než samotný artefakt. Pojednal jste figurální kresbu jako učební pomůcku a metodu, čím je figura pro vás? • OTAVALO, kombinovaná technika na desce, 2010. Obraz byl namalován během sympozia pořádaného Galerií La Femme v Ekvádoru. • KONTEMPLACE, kombinovaná technika na desce, 2010

sitio gratis de citas

• Dívka nakreslená s použitím dynamické perspektivy, 2011, grafický list, serigrafie Já člověka a jeho figuru miluji. Je to celý vesmír a zároveň jeden znak. Kdybych byl medvěd, budu malovat medvědy, ale proto­ že jsem člověk, zobrazuji lidi. Kdo se chce dívat do hlubin vědomí a nevědomí, musí znát i obal. Nikde jinde není zhuštěno na tak malém objemu tolik informací, které dokážeme přečíst krátkým pohledem. Ten pohled může vyvolat škálu silných emocí a my jsme iracionální tvorové, až pětadeva­ desát procent rozhodnutí děláme na základě pocitů a ne podle sesbíraných faktů. Umění dokáže rozvíjet emoce, je to spoj k ostatním lidem, které neznáme. Zobrazováním člově­ ka zkoušíme svoji lidskost, prohlubujeme emoční záhyby duše i představivost. Nechci říct, že umění nemůže obsahovat také racio­ nální poselství, ale takový vzkaz by z díla neměl trčet jako vidle ze sena. Navíc tam je ještě další nezanedbatelný obsah: erotika, přitažlivost dvou pohlaví. Ženy malují žen­ ský svět a ten mužský je přitahuje, a obráce­ ně. Pořád tam je tolik poloh, které nemůže pojmenovat sociologický průzkum ani ab­ straktní umění. Baví mě a vzrušuje pracovat s prostorem a s otevřenou i skrytou eroti­ kou, s kontrastem a soubojem dvou pohlaví, s naší animální stránkou. V obrazech nabízím lidské příběhy a vzta­ hy. Je v nás dobro, kam až nedohlédnu, a je v nás zlo, kam ani nemám odvahu se dívat. Není to příběh mezi čtvercem a kruhem nebo mezi odvěsnami trojúhelníka, matematika pro mě tak vzrušivá není. Přesto mám sla­ bost pro zlatý řez, takzvanou krásnou míru, a pro kánony. Nechci říct, že umění nemůže obsahovat také racionální poselství, ale takový vzkaz by z díla neměl trčet jako vidle ze sena. Navíc tam je ještě další nezanedbatelný obsah: erotika, přitažlivost dvou pohlaví. Vaše kresby působí na diváka, který je vidí poprvé, nezvykle. Postavy na nich neustu­ puj! jenom za rovinu papíru, jak to bývá ob­ vyklé, ale probodávají ji a vypadá to, jako by bližší část figury vystupovala divákovi vstříc, do jeho trojrozměrného prosto­ ru, zatímco vzdálenější části těla se velmi rychle ztrácejí za nákresnou. Proč jste si zvolil takovou perspektivu a čím se liší od běžného pojetí? Bylo by lepší se zeptat, proč si tato perspek­ tiva zvolila mě, prostě mě přitáhla, vtáhla do sebe. Ten prostorjsem nevymyslel já, ale Michelangelo, génius mezi génii. To on jako první vstoupil do prostoru tím, že začal ně­ které části těla zvětšovat. Jeho předchůdci i mnoho umělců, kteří přišli po něm, včetně současných, používají klasickou perspekti­ vu, kde je divákovi nejbližší část těla zobra­ zená v životní velikosti a zbytek se zmenšu­ je. Michelangelo maloval v životní velikosti třetí plán. Co bylo k divákovi blíž, zvětšil - a zmenšovat začal až od čtvrtého plánu. Ještě rychlejší perspektivní změny roz­ měrů používali mexičtí malíři David Alfaro Siqueiros, José Clemente Orozco a Diego Rivera. Rychlou perspektivou vtrhli do pro- OBČANSKÉ SDRUŽENI FICURAMA podporuje zobrazování člověka v kresbě, malbě i sochařství, pořádá výstavy a vydává katalogy. V tomto úsilí se snaží spojit autory různého náboženského vyznání a politického přesvědčení. Vystavují studenti a peda­ gogové vysokých uměleckých škol. Letošní sezónu zahájila pravidelná výstava Figu- rama spojená s módní přehlídkou na Fakultě architektury ČVUT v Praze, akci zaštítil ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. V létě budou nejlepší práce k vidění na letišti v Ruzyni, v říjnu se výstava přesune do nově otevřené budovy Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni. Příští rok se Figurama představí v Lublani. Více informací a katalogy najdete na www.figurama.cz. 38 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

storu pozorovatele a výrazně posílili emoce a dojem z výtvarného díla. Siqueiros svým dílem rozbil prostor zdí velkých budov a já si usmyslel, že rozbiji prostor knihy a dokážu vytvořit stejnou iluzi i na malém formátu A4 nebo A5. Knihu totiž čtenář drží blízko u očí, takže ač malá, zakrývá mu skoro celý svět - proto se v knize skrývá obrovský prostor. A mně nestačí výseč 90 nebo 180 stupňů, na­ kreslil jsem také ilustrace, kde si jejich aktér vidí na vlastní záda. Teprve potom začne být práce dostatečně složitá a vzrušující. Kdybyste takto kreslil v 19. století, určitě by někdo navrhl, aby vás zavřeli do blázin­ ce, za Michelangelových časů by se po vás sápala inkvizice... Tehdy by nemělo smysl, abych kreslil jako dnes, protože diváci by to nebyli schopni pochopit. Dynamická perspektiva je výsled­ kem dlouhého postupného vývoje, který trval mnoho generací. A ve zkoumání prostoru se dá pokračovat, vidím plno věcí, které bych mohl ještě otevřít, ale dlouho mi trvá, než celý prostor ohmatám a poznání dokážu vý­ tvarně zpracovat. Nevadí, nikam nespěchám - přísně biologicky vzato, můj vyměřený čas už skončil. Nebýt vědy, nedostal jsem aortu z plastu a zemřel ve dvaapadesáti podobně jako můj otec, který umřel v padesáti. Do­ stal jsem veliký dar a čas. Říkají o mně, že mám talent, a tak se svoje zkušenosti snažím předat dalším generacím. Každý šéf lupičů vychovával svého následovníka! Tak to vám ubývá loupežnických brlohů, protože na mnoha vysokých uměleckých školách se figurální kresba přestala vyučo­ vat, například skoro v celém Německu... Nejenom, že se figurální kresba leckde ne­ učí, na některých školách na Západě ji pří­ mo zakazují! Ale každý zákaz vyvolá vlnu zájmu. Naštěstí nejsem sám, kdo si myslí, že figura je důležitá. V roce 2000 jsme se zača­ li scházet při společných výstavách a o rok později z toho vzniklo ojedinělé sdružení učitelů z výtvarných univerzit nazvané Fi- gurama. V současnosti je v něm zapojeno asi dvacet škol od Španělska po Japonsko. Každý rok se hlásí další, jiné zase odpadají. Škoda je už zmíněných univerzit v Němec­ ku nebo vídeňské Univerzity užitého umění, kde přestali kreslit a z projektu odstoupili. Podobně skončily i tři školy v USA. Nejvý­ znamnější je účast Poláků, kteří neopustili kresbu ani plakát a patří v těchto oborech k nejlepším na světě. Tradice kresby tam je obrovská, učí ji na všech školách. Dali jsme se dohromady, protože ve státech, kde se figura nekreslí, začíná být umění ase- xuální, jsou to geometrické tvary a chemické pokusy, už nedokážou pracovat s lidskou po­ stavou, prostorem a perspektivou. Nemůžeme dopustit, aby figurální kresba zmizela z portfo­ lia evropského umění, protože tím by se zploš­ tilo naše vnímání světa i lidí. • • ROMEO A JULIE - Domácí úkol Galerie La Femme na téma Z jeviště, 2012, kombinovaná technika na desce • Boris Jirků učí figurální kresbu ve svém ateliéru v Ústavu umění a designu v Plzni. Prof. ak. mal. BORIS JIRKŮ je kreslíř, maliř, ilustrátor a sochař. Narodil se roku 1955 ve Zlíně. V roce 1980 vystudoval malbu na AVU v Praze. Až do revoluce působil jako uklízeč a volný ilustrátor. V roce 1989 se stal předsedou Občanského fóra ve spolku Mánes. Roku 2002 byl jmenován profesorem na VSUP v Praze a v roce 2006 zde krátce půso­ bil jako rektor. Od roku 2007 vede figurální kresbu a malbu v Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni, zároveň působí na Fakultě výtvarného uměni na Aka­ demii umění na Slovensku. Kromě domácích výstav svá díla představil v Brazílii, Kanadě a mnoha evropských zemích, ilustroval přibližně 50 knih. Byl dvakrát oceněn v soutěži o Nejkrásnější knihu roku Československa (1984: KRONIKA OHLÁŠENÉ SMRTI, 1990: MISTR A MARKÉTKA). V roce 2004 mu byla udělena cena Najkrajšia kniha Slovenska za bibliografický tisk CESTA JE PRACH ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ |

sitio gratis de citas

text Karolina Bayerová | foto archiv V roce 2007 připravili studenti oboru Dějiny a teorie designu a nových médií Vysoké školy umě­ leckoprůmyslové s kurátorkou Ladou Hubatovou výstavu HUSÁKOVO 3+1 ANEB PODÍVEJTE SE, JAK JSME ŽILI ZA SOCIALISMU. V Galerii VSUP vytvořili téměř dokonalou atmosféru normalizační doby, především každodennosti, tehdejší běžný a všudypřítomný lidový styl Husákovy éry. Na sídlištích totiž dosud žije více než třetina obyvatel ČR, a proto podle pořadatelů výstavy nelze tento způsob života a jeho estetický kontext ignorovat. P rvní panelové domy u nás byly postaveny už v roce 1953. Domy z prefabrikovaných panelů rostly jako houby po dešti, všechny tvaro­ vě a dispozičně stejné. V období panelové vý­ stavby v letech 1958-1990 bylo na území Čes­ koslovenska použito, zabudováno 1 180 000 kusů bytových jader z umakartu. Později v devadesátých letech - ve snaze o zlidštění prostoru - se koupelny a kuchyně přestavova­ lyjako první, a tak se dnes ona charakteristic­ ká jádra v panelácích stávají pomalu raritou. Výstavba typizovaných sídlištních bytů 3+1 v sedmdesátých letech výrazně zvý­ šila tzv. prostorový standard na obyvate­ le. V masovém měřítku se mohl vyvinout a utvářet specifický prostor, který dříve typologický náležel měšťanskému salonu. Obývací pokoj nejen na sídlištích, ale i v rodin­ ných domcích byl tehdy reprezentativním spo­ lečenským prostorem, byla mu věnována nej­ vyšší „estetická" péče. Středem obýváku byla televize, kterou v roce 1976 vlastnilo 98 pro­ cent domácností v ČSSR. Uspořádání nábytku se odvíjelo od obrazovky, skladba předmětů v obývácích vycházela ze stejného modelu: televize v sektorové nebo nábytkové stěně, se­ dací čalouněná souprava a konferenční stolek. Tradičním vybavením sedmdesátých let byly nábytkové stěny, které sloužily jako oltář pro televizi a současnějako vitrína opečovávaných suvenýrů a trofejí. Mohlijsme zde nalézt různé typy sklenic, od dražších, ve skříňkách čekají­ cích na „zvláštní příležitost", až po sklenice z obalového skla - od marmelády a hořčice - určené „na všechno". Hlavně se používalo liso­ vané sklo, vyráběné československými sklár­ nami, vhodné pro levnou, masovou produkci. Sektorový nábytek, jehož tradice sahá až do předválečných let, byl pro svou skladeb- nost a univerzálnost logickým řešením pro minimalizované prostory moderních bytů. Asi nejznámější sektorovou řadu U 101 Uni­ versal navrhl v letech 1969-1970 prof. Jin­ dřich Halabala pro UP závody Rousínov, kde ji vyráběli rekordních sedmadvacet let. Ve zmiňovaných letech byly hezké třeba i elektrické spotřebiče. Takřka monopol na ně měla domácí značka ETA. Její výrobky měly sice pomalu obměňovaný, často však nápaditý design, dominovaly plasty v pas­ telových barvách. Móda vysokých koberců přála vysavačům. Domácí elektronice vládla značka TESLA (prý čteno: „technicky slabé"). Pro dětský pokoj byla v dispozici panelákové­ ho bytu většinou určena nejmenší obytná míst­ nost, kam se musela vejít palanda pro dvě děti ajednoduchý pult na školní přípravu. My, narození začátkem šedesátých let minu­ lého století, jsme v této uniformitě vyrůstali, ve škole bylo vše kolektivní, individualita se ne­ pěstovala. Naši rodiče se s gustem zbavovali starého nábytku po prarodičích, televizní kře­ sílka na tenkých nožkách moc pohodlí nepo­ skytovala, ale byla „v módě". Na školních vý­ letech jsme navštěvovali hrady a zámky, a pak se vraceli na svá sídliště, hráli vybíjenou na za­ prášeném plácku a doufali, že za saméjedničky na vysvědčení třeba dostaneme rifle z Tuzexu. Snad v životě každého z nás je vzpomín­ ka na učitele nebo jiného dospělého, který v nás zažehl jiskřičku zájmu a chuť něco se dozvědět. Pro mne to kupodivu byla učitelka fyziky na základní škole. Při vysvětlování aerodynamiky nám vyprávěla o Leonardu da Vinci, jak byl fascinován fenoménem létání a vytvořil podrobné studie letu ptáků i plány na sestrojení několika létajících strojů. Byla jsem navždy ztracena. Za tajemným úsměvem Leonardovy MONY LISY se skrývala všechna tajemství světa. Z knihovny jsem 4 0 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

vláčela těžké náklady knih a objevila kouzlo věčného „proč?" Co je to umění a kde se vza­ lo? Proč je vlastně tvoříme a co nám napoví­ dá jeho vývoj? Od 30. do 10. tisíciletí před naším letopočtem vznikalo pravěké umění. Nástěnné malby lovců mamutů v jeskyni v Rouffignaku (Francie) či stropní malba stá­ da bizonů v jeskyni v Altamiře (Španělsko). Pravěký umělec zachytil zvířata, jak skáčou, válejí se v prachu, stojí nebo leží. Černá ob­ rysová kresba je vyplněna rozetřenou žlutí a okrem, které dávají tělu zvířete plastický tvar. Zobrazování trvá od dávných dob až po dnešní nejmodernější instalace v galeri­ ích. Umělecké styly a epochy jdou dějinami, a přesto stále objevujeme skryté vazby a te­ nounkou nit vztahů mezi zdánlivě nesouvi­ sejícími tradicemi. Co je v umění krásného a v uměleckých dílech tak důležitého? Může­ me zkoumat, jak mění náš život a jak se stá­ váme svobodnějšími bytostmi. Dokážeme být osobití? Diktátem sedmdesátých let byla uniformi­ ta a nemožnost výběru. Dnes v evropském schengenském prostoru přejedeme už ne­ existující hranice a ve městech vidíme stej­ né svítící výlohy, ať jsme v Praze, Berlíně, Bratislavě nebo Paříži. Velké módní maga­ zíny mají jen různé jazykové mutace, známé - T inzerce módní řetězce zaplnily naše města a IKEA vnikla do našich domovů. Mládež narozená v devadesátých letech se nevěřícně směje, že my jsme znali jen jeden jogurt - buď bílý, anebo s marmeládou na dně. Koneckonců nás taky nechávaly v klidu historky, že děda chodil do školy osm kilometrů pěšky a boty nosil jen v neděli. Naše zrychlená doba na nás klade čím dál větší nároky, je mnohem těžší ubránit si svou vlastní svobodu. Jak často jsme si sami sebou nejistí a bojíme se, že náš vlastní názor bude směšný? Ná­ vštěvníci mizejí z výstavních síní, protože co mohou říci na zmuchlanou kouli starých no­ vin nabodnutou na torzo stavebního lešení? Můžete zmást každého, kdo má radost z ně­ jakého obrazu, když mu řeknete, že to, co se mu na něm líbí, není umění. Každý z nás má úchvatné vzpomínky z výletu do příro­ dy, i po mnoha letech přesně vidíme obrys hor nad údolím, cítíme tu vůni brzkého rána a čerstvě pokosené trávy. Nebojíme se o tom mluvit a popisovat detaily, které se nám do­ dnes vybavují. Proč tedy nevěříme vlastním pocitům a tomu, že náš důvod, proč se nám líbí onen obraz nebo socha, je správný? Kra­ jina nám může připomenout něco dobře zná­ mého, hluboko zasutého v naší mysli, portrét v nás vzbudí třeba jen pocit radosti a jakési lidské sounáležitosti. Ale neradi se vystavu­ jeme riziku, že bychom, stejně tak jako popi­ sujeme zážitek z výletu, popsali své potěšení z obrazu a pak se od někoho „poučeného" dozvěděli, že jsme nepochopili „vizuální kontrapunkt famózního kolorismu". Před třemi letyjsem v pařížském Grand Pa­ lais viděla výstavu nazvanou PICASSO A MISTŘI. Picasso byl starými mistrovskými díly ovliv- Víc než kus nábytku PETROF .INCI 1854 Máte vztah k hudbě a hledáte originální kousek vybavení do vašeho domu či bytu? Přemýšlejte o pianinu či klavíru, získáte kromě hudebních zážitků a radosti ze hry také výjimečný prvek interiéru. Podívejte se třeba na designovou novinku P 127 NEXT od českého vý­ robce PETROF. Toto pianino jednoduchých až strohých tvarů se výborně hodí do moderních interiérů. Nástroj si navíc můžete „obléknout" dle své­ ho vkusu, vyrobí vám ho v téměř jakékoliv barvě či dekoru. Můžete jej tak snadno sladit s nábytkem či naopak vytvořit kontrastní prvek volbou výraz­ né barvy, záleží jen na vašich představách. Na čelní plochu pianina lze též pohlížet jako na prostor pro grafickou či uměleckou tvorbu, fantazii se zde opravdu meze nekladou. Více informací a další modely na www.petrof.cz.

sitio gratis de citas

Nová De\'Longhi PrimaDonna Exclusive - dokonalý požitek z kávy i horké čokolády S novým jedinečným plnoautomatickým kávovarem PrimaDonna Exclusive ESAM6900.M připravíte jediným stiskem tlačítka pravé italské espresso, našlehané cappuccino, latte ma- cchiatto, café latte a nyní také lahodnou krémovou horkou čokoládu. To vše v pohodlí vašeho domova. PrimaDonna Exclusive je navíc vybavena intuitivním barevným displejem. Díky mnoho­ násobnému nastavení profilu si až šest členů rodiny vybere a připraví svůj oblíbený nápoj. Doporučená prodejní cena: 49 990 Kč. www.delonghi.cz ňován po celý svůj umělecký život a často pracoval na interpretacích děl starých mistrů. Tato výstava se snažila objasnit vliv velkých malířů minulosti na tvorbu španělského gé­ nia. Vystaveny byly Picassovy obrazy vedle obrazů Velázquezových, Goyových, El Gre- cových, Rembrandtových, Tizianových, Van Goghových, Gauguinových, Renoirových či Cézannových, jimiž se Picasso inspiroval. Když jsem si ve frontě na výstavu četla le- kMlx stripes rozzáří vaši kuchyni! Tento kovový kuchyňský robot je stejně spolehlivý a všestranný jako všechny roboty značky Kenwood a navíc vás zaujme svým neotřelým designem. V základní výbavě má tři míchací metly a nerezovou mísu s drža­ dlem. Disponuje plynule nastavitelnou rych­ lostí a unikátní funkcí promíchání, pro jemné zapracování ingrediencí. K dokoupení je široká řada příslušenství kompatibilních s roboty Kenwood kMIX. Doporučená prodejní cena 9990 Kč. www.kenwoodworld.cz tácek, kde byla vyobrazena slavná OLYMPIE Edouarda Maneta z roku 1863, sama jsem pochybovala, zda si nejslavnější španělský malíř všech dob vedle těchto velikánů udrží krok. Na výstavě bylo přes dvě stě obrazů, zapůjčených z veřejných i soukromých sbí­ rek z celého světa. A sportovní terminologií bych řekla, že Picasso vyhrál. Obrazy starých mistrů svítily jako drahokamy, ale Picassova díla také. Svou vlastní i jinou energií. Jeho ruka a mysl mu umožnila namalovat CHLAP­ CE VEDOUCÍHO KONĚ z roku 1905 tak, že i když vedle visel , řekněme, předobraz SVATÝ MAR­ TIN A ŽEBRÁK od El Greca z roku 1597, byla tam jen dvě díla geniálních malířů v odstupu tří století. A nevadí, že mladší použil obraz toho staršího jako předlohu a namaloval ho po svém. Mám na psacím stole zmatek tak akorát. Pár kamínků z cest, nějaké fotky, art deco dózu na máslo, kterou používám na sklado­ vání aktuálních vizitek, hrneček po babičce na tužky, tři nebo čtyři notýsky. Lampu, počí­ tač a malý notebook. Někdy je tu docela těs­ no. Zato nábytku mám málo a koberce žádné. Někomu vyhovuje, když mu pomůže bytový architekt, jiný listuje časopisy, další volí me­ todu pokusu a omylu - a každý si vytváříme zabydlené místečko po svém. V noci soupe­ řné nábytkem a vlastnoručně vymalujeme ku­ chyň sytě oranžovou barvou. Něco musíme mít hned, i když naše peněženka hlásí, že to není zrovna rozumný nápad. Ale ta radost! Klidně pak jíme bramboračku s čočkou, do­ kud se díra v rozpočtu nezacelí. Sami víme, kdy se cítíme dobře a co nás dělá radostnějšími a někdy i šťastnými. Sta­ vy, v nichž se člověk nachází, určitá poznání a emocionální nápor. Každý hledáme pro­ středky, jak se vyrovnat s tím, co nás obklo­ puje, s čím se setkáváme, co pociťujeme a co pro nás může mít velkou důležitost. Malířka Marie Blabolilová mi jednou vy­ právěla, jak ji napadlo malovat na linoleum. Malovala židle a stoličky a kanystry z umělé hmoty, věci, které měla kolem sebe v atelié­ ru. Stály na podlaze z linolea. Napadlo ji, že by tu podlahu nemusela ani malovat, že by mohla lino vzít a malovat přímo na ně. Při­ tom si všimla, že se na novém obraze obje­ vilo i něco jiného, co předtím nemohla tušit. Vznikalo tam zvláštní napětí mezi struktu­ rou linolea a tím, co malovala. A od začátku tam bylo něco navíc, byla tam pravidla, s ni­ miž člověk musel počítat. Ornament, roz­ místění a rytmus barevných skvrn si začaly vynucovat to další, co na obraze ještě neby­ lo. Bylo to něco jiného než klasické malová­ ní. „Ohromně mě to bavilo a osvěžilo, pro­ měnila se i barevnost obrazů. Kdybych začala malovat na čisté plátno, nikdy bych nepoužila tak výrazné barvy. Tady jsem je použít musela, aby se motiv v tvrdé konku­ renci strakatého linolea vůbec dokázal pro­ sadit. Zdálo se mi, že dělám něco hrozného, ale současně v tom bylo něco osvobozující­ ho, dělalo mi to dobře." • lil!1 kMix Boutique Barvy, které rozzáří Váš domov Cílem nové řady produktů kMix Boutique je vnést do našeho každodenního života odvážné a energické barvy, které roz­ září naše domovy a povzbudí naše smysly. Každý z výrobků této řady byl navržen a vy­ roben s myšlenkou na Vás - komfort a styl v sobě spojují příjemné ovlá­ dání a ergonomický design, zatímco skrytá technologie a precizní prove­ dení zajistí perfektní přípravu Vaší oblíbené snídaně. Konvice i toaster jsou dostupné v pěti záři­ vých barvách. Doporučená cena konvice: 1 790,- Kč Doporučená cena toasteru: 1 790,- Kč www.kenwoodworld.cz 42 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

Stfjiiiaiii «——•—»»»• »»»ii - •<>miwiw»-.«j.Mi»i:iuj.••. •IÍLÍH i n —•»•»•\' m.m>u.- • .

sitio gratis de citas

text Helena Herbrychová | foto Vojtěch Vlk | make-up Aneta šarounová Lucie Žáčkova už má vlastně letos vyhráno. Jako Blanche v TRAMVAJI DO STANICE TOUHA byla za tuto roli nominována rovnou na dvě ceny: Cenu Alfréda Radoka a Thálie. S ešlyjsme se v pražském Činoherním klubu, kde Lucie zrovna zkoušela s režisérem Martinem Čičvákem hru TA POSTEL JE PŘÍLIŠ KRÁTKÁ. Kromě nás tam byl už jen Vladimír Kratina. A bez­ prostřední Lucie hned dala k dobru historku, jak tam při svém prvním hostování stála na baru a režisér Cičvák před hercem Krati­ nou vykřikoval věty typu: tohle je herečka Národního divadla a hraje tam samé hlav­ ní role. Kratina tehdy odvětil: „No, protože tam jsou všechny ostatní těhotné." Lucii to docela urazilo. Později jí prý došlo, jakou měl pravdu. Doma jste tenkrát už měla Thálii pro herce a herečky do třiatřiceti let... Když jsem ji dostala, myslela jsem si, že ze mě bude velká hvězda, tak ať se podle toho ostatní ke mně chovají. Díky Bohu, že se tak nestalo a já pochopila, že je všechno trošku jinak. Ceny má spousta lidí. Letos jste byla nominována za roli Blanche v inscenaci TRAMVAJ DO STANICE TOUHA režisé­ ra Ladislava Smočka, kterou uvádí Činoher­ ní klub. Blanche trpí osamělostí, což asi není váš případ. Prý máte hodně sourozenců... No zase tolik nás není. Jsme čtyři vlastní sou­ rozenci a tři nevlastní. Jsem ráda, když je nás doma hodně, a zrovna tak, když jsem sama. Musí být peklo kupovat tolika lidem dárky... S těmi se u nás dějí zajímavé věci. Bratrovy děti - Sandře je deset, Danielovi osm - vy­ myslely úžasnou věc. Měsíc před Vánocemi se rodičům v bytě začaly ztrácet věci. De­ korativní předměty, nádobí, hračky - a děti nám je pak daly pod stromeček. Brácha se tvářil strašně, ale mně to přišlo náramně vtipné, že si navzájem dají něco, na co léta koukají. Řehtala jsem se jako blázen, ony to braly vážně, vůbec nic jim nedošlo. Jen mámě daly kámen, co našly venku, na kte­ rém bylo napsáno „Naší milované babičce". Říkala jste, že role Blanche je výborná, tak jako celá hra. Měla jste ji ráda už předtím, než jste začali zkoušet? Až když jsme začali zkoušet, popadly mě obavy, že roli nezvládnu. Několikrát bě­ hem zkoušek jsem byla na pokraji svých sil i možností. To se mi předtím stalo, jen když jsem byla v Ostravě „u Bezručů". Třeba in­ scenace IDIOTA byla pro mě takhle náročná. Jsou takové nároky nutné? Jistě. Herec potřebuje, aby na něj byl kladen nárok, chce výzvu. Co se filmu týče, moc jsem toho nenatočila, ale zatím o žádnou vý­ zvu nešlo. Šla jste z Ostravy hned do Prahy? Ano. Byla jsem čtyři roky v Divadle Petra Bezruce, potom rok v Aréně, a pak jsem šla do Národního. Asi je to hrozný skok, nemá člověk pocit, že ho tam sežerou? A zároveň, že on sežere je (směje se). Prostě rozum v tu chvíli nehraje žádnou roli. Učila jsem se i z osobních neúspěchů, které si každý v Národním divadle zákonitě prožije. Mám ta­ kový pocit, že z toho, co jsem tam dělala, nic moc nedopadlo, i když mě Porcie v KUPCI BE­ NÁTSKÉM nebo Máša v RACKOVI bavily. Jsou to divácky úspěšné inscenace a o di­ váky jde přece víc než o kritiky, ne? Jasně, ale taky potrebujú, aby za mnou di­ vadlo stálo. V jakém smyslu? Na Cinoheráku se mi teďlíbí, že řeknou: u nás teď hraje Lucie Žáčkova Blanche v TRAMVAJI. 44 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

ŕ, -A* J m ^ C ^ N I ^ M M - ^ ^ ^^^f Divadlo by se mělo pochlubit: tohle je náš he- Když se zk rec ajsme rádi, že hraje tuhle roli. Neříkám, že pořád... Zí to nedělají, ale líbila by se mi ještě větší míra. z té Ostrav1 Čím větší, tím budou herci ve svém projevu tady být, cc odvážnější, vášnivější. Pak jinak funguje i při- dělala nic. jetí a nepřijetí. Spousta herců hrozně prožívá Vy jste by právě nepřijetí v divadlech, kde jsou v angaž- v Národnín má. Je to důležité jak v rodině, tak i v práci. Ano, ale v Jak je pro vás důležitý kolektiv? Myslím, úžasný pár, když se zkouší, hraje, při představení... jeme. Hodí I I • &m ^ | • • IMZ^ ouší, ano. Měl by být podstatný Vadilo to někdy vám? začátku jsem měla pocit, jak já Ne. Jasně, že byla období, kdy si 1 / musím dokázat, že si zasloužím vy, třeba u inscenace SPASENI, ale b ž bylo asi horší, než kdybych ne- hnus, jak ty postavy spolu jednají se nechali tím hnusem infikovat. i s Honzou Hájkem úžasný pár děsně jsme se k sobě všichni choA i, teď jste v Činoherním klubu... Přenášíte si emoce domů? národním už jsme pak nebyli tak Už ne. Mojí konverzí se všech byly řeči, hlavně ať spolu nehra- Skončí představem a já si řekni lě lidem to tam vadilo. kou Božích a jdu dál. •t^- 1 ezete na ner- imbyl vůbec Prostě jsme vlrzí mě, jak \'ali. no změnilo. i: Je to v ru- ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 45

sitio gratis de citas

Pětadvacátého července 2010 na svatého Jakuba jste se nechala pokřtít... Ano, na východním Slovensku, kde jsem byla také biřmována a šla k prvnímu svaté­ mu přijímání. Opravdu zlom. Co tomu říkali rodiče? Bylo to úžasné. Předtímjsme neměli moc dob­ ré vztahy. Zavolala jsem jim každému zvlášť, že se chci nechat pokřtít. Oba mi požehnali, poplakali jsme si a došli k jakémusi smíření. Ty telefony, s tatínkem a s maminkou, vyřešily mnoho věcí a dalyje do pořádku. Je úžasné, co skutečnost, že jsem vnitřně šťastná, dělá s naší rodinou, i s mými sourozenci. Proč to nešlo dřív, neuměli jste si promluvit? Každý jsme byl nespokojený, já jako dítě, oni jako rodiče. Ale nestalo se, že byste po sobě házeli talíře... I ty jsme házeli... špagety na zdi, protože jsme to neuměli jinak, teďjsme se zlepšili. Jaká byla studia na ostravské konzervatoři? Propadla jsem, protože jsem tam nechodila. Mělajsem úzkostné stavy, destrukce mě pro­ vázela dlouho. Když jsem se do školy vrátila, zmocnil se mě klid a začala mě bavit. Do ma­ turityjsem tam vydržela, a začalajsem už při škole hrát v divadle. Ovládlo mě období vel­ ké tvořivosti, radosti a moje fantazie se pro­ brala k životu. Myslela jsem si, že vždycky budu hrát výbornou roli ve výborné hře, pak mi začalo docházet, že ne. Je pro vás důležitý herecký partner? Vždycky. Někdy se mi stane, že zkouším s někým, s kým se mi nechce, ale pak mám třeba sen, kdy se ta osoba objeví v příjem­ nějším světle a chová se ke mně hezky - a celé zkoušení se mi pak změní. Nebo se mi stane, že se do toho člověka na chvilku „zamilujú", což změní tvrdost faktu: proč zrovna s tímhle kolegou? A je vše v pořád­ ku. S Hájkem už něco takového není potře­ ba. Je to vynikající herec, a když jsem na něho naštvaná, vzpomenu si, jak jsem ho chodila v Ostravě obdivovat do divadla a ří­ kala si: Kéž bych já jednou byla tak skvělá. Teď, když s ním můžu hrát, tak si to přece musím užívat. Na to nesmím nikdy zapome­ nout. Člověk rád zapomíná, a potom se cho­ vá jako prase k lidem kolem sebe. Někdy se mi stane, že zkouším s někým, s kým se mi nechce, ale pak mám třeba sen, kdy se ta osoba objeví v příjemnějším světle a chová se ke mně hezky - a celé zkoušení se mi pak změní. Ale taky nemůže pořád odpouštět... Může. Musí! Vzpomínáte, jak všechno začalo? V osmičce jsme o přestávkách začaly hrát se spolužačkou Renatou etudy a místo na psychiatrii mě poslali do dramaťáku. Tam jsem ve vánočních hrách dostala větu o ži­ vém chlebu. Do kulturáku v Ostravě-Vyš- kovicích se na mě přišla podívat maminka a sourozenci. Nikdy nezapomenu na radost, že můžu jít na jeviště říct tu větu. V devítce jsem se přihlásila na konzervatoř a nějakým zázrakem mě vzali. Probouzí se ve vás ještě ta radost, že mů­ žete na jeviště? Začínám si na ni vzpomínat a vrací se mi. Chodit na jeviště s touhle radostí, láskou a pokorou bez ohledu na to, jak velkou roli hrajete, zda jsou kolegové nadšeni nebo ne, to mně připadá jako vítězství. Být si jistý, proč stojím najevišti. Pořádný cíl? Ano, nebýt zpruzený z toho, co se kolem děje, je velký cíl, protože lidí nešťastných v tomhle povolání je dost. Domnívala jsem se, že bez divadla neumím a nechci žít. Po DOGVILLU ale vyšly tak strašné recenze, ažjsem si myslela, že je to můj konec. A to bylo ob­ dobí mé konverze. Pak přišlo světlo a velká úleva. Prostě jsem připustila, že už třeba ni­ kdy nic nenatočím, nenazkouším, slavná ne­ budu, a přesto bude mít můj život smysl. • 46 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

Lucie Žáčkova a Ondřej Vetchý ve hře Milana Kunderv PTÁKOVINA (režie Ladislav Smoček) Atentát na Heydricha tématem výstavy Putovní výstava Někomu život, někomu smrt představuje příčiny, průběh a důsledky atentátu na Reinharda Heydricha, který provedli českosloven­ ští parašutisté - příslušníci čs. zahraniční armády, ve spolupráci s českými vlastenci 27. května 1942. Po České republice putuje od prosince 2011 a zhlédly ji desetitisíce občanů. V těchto dnech je k vidění v Jihlavě, Ústí nad Labem, od 4. června bude v Praze 8 v Libeňském zámečku, ale také v Senici, v Novém Bydžově a v Praze 2. Výstavu při­ pravilo neziskové občanské sdružení Asoci­ ace nositelů legionářských tradic (ANLET). Autorka projektu výstavy Jindra Svitáková o realizaci říká: „Naším cílem je napravit stokrát omí­ lanou lež, že český národ nikdy nebojoval. Není to pravda - český národ bojoval za svou svobodu v první i druhé světové válce, a měl mnohem těžšípodmínky, než mnoho jiných národů. Lidé, kteří o to usilovali, se mohli někde schovat a přečkat v klidu vál­ ku, nechatji za sebe ,někoho\' vybojovat. Ale Češi ani Slováci to neudělali." Atentát,jehož diplomatickým důsledkem bylo oduznání podpisu pod Mnichovskou dohodou vládami Velké Británie, Francie a Itálie, byl nejvýznamnějším odbojovým činem, který byl v Evropě v období 2. svě­ tové války proveden. Žádný ze států, ani podstatně větších, si netroufl zaútočit na tak vysoce postaveného činitele Třetí říše. Osou celé realizace byla spolupráce s historikem, badatelem Jaroslavem Čvančarou. Poskytl Anletu nejen své neocenitelné vědomos­ ti, ale také možnost využít námětově jeho knihy - ojedinělou trilogii Někomu život, někomu smrt - československý odboj a na­ cistická okupační moc, a knihu Heydrich. Autorka k tomu dodává: „Atentát na Heydricha nám zanechal dva důležité od­ kazy: jedním z nich je hrdinství lidí, kteří se mohli rozhodnout - bojovat, nebo čekat, ,jak to dopadne\' s rizikem téhož - vyhlaze­ ní, vystěhování z českého prostoru. Anebo tu byla třetí možnost - kolaborace. Druhým důležitým odkazem je naprosto nezměřitel- né hrdinství sedmi parašutistu, kteří v kos­ tele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze bojovali proti sedmi stům nasaze­ ným útočníkům více než pět hodin. Kdo by to dnes dokázal? Máme v sobě takovou sílu? To je nejdůležitější poselství tohoto činu - nutnostpostavit se zlu. Ten, kdo výstavu na­ vštíví, pochopí, že se nemusí stydět za to, že je Čech. A mladí lidé si mohou z výstavy od­ nést důležitéposelství, že válka neníjen po­ čítačová hra, ale skutečnost, kteráještě dnes děsí a zabíjí spoustujejich vrstevníků." Další informace o projektu naleznete na www.nekomuzivot-nekomusmrt.cz ANLET

sitio gratis de citas

AMBLERSTVI 1 [j — * « > H Ln-rWMři "\'f\' aim /] jsem už ztratiltext Vlaďka Jelínková I foto profimedia.cz Martin S. byl tři roky závislý na hazardu. Prohrál osm milionů a jeho závislost ho přivedla až na Nuselský most. Býval úspěšným ambiciózním mladíkem - studentem práv, majitelem tenisové školy, makléřem s realitami... Ale byl také tři roky naprostou troskou, jak o sobě píše v autobiografické knize JÁ, HRÁČ. Jak jste se k hazardu dostal? Dlužil jsem obchodním partnerům dva milio­ ny, takjsem to prostě zkusil a ty dva miliony mě nakonec stály osm milionů. Na hazardu jsem se stal závislým koncem roku 2006 a ještě do poloviny roku 2010 jsem to ne­ měl úplně zvládnuté. Vyhráli jsme tehdy mi­ strovství světa v hokeji, já se opil a pak jsem najednou ráno zjistil, že jsem prohrál čtyři­ cet tisíc korun. S hazardem je to stejné jako s jakoukoli jinou drogou - těžko odhadnete, jak dopadnete. A čím je člověk ve složitější situaci, tím lehčeji do toho spadne. Věděli o vaší závislosti vaši blízcí? Většina lidí to nevěděla. Člověk se nutně stane schizofrenikem a vede dvojí, někdy i trojí život: jeden doma, jeden v práci a tře­ tí je ta temná tvář. Jenom mamka to pozna­ la - a stala se největší obětí mého hráčství. Vrátila se jí rakovina a o Vánocích v roce 2009, kdy jsem z toho ještě nebyl úplně ven­ ku, odešla. Já byl vždycky taková její vlaj­ ková loď, na kterou byla pyšná. Studoval jsem práva, pracoval v několika realitních kancelářích, měl jsem vlastní tenisovou ško­ lu. A pak jsem do toho spadl a v hazardu se moje cílevědomost a touha uspět proměnily v to nejhorší ve mně. Jak se to dál vyvíjelo? Chodil jsem hrát denně, často mezi pracov­ ními schůzkami. Říkal jsem si: „Mám dva­ cet minut do schůzky, zkusím ,votočiť dva litry." Pak jsem prohrál, a tak jsem nechtěl odejít a poslal jsem esemesku obchodnímu partnerovi, že jsem nemocný nebo že mi do toho něco vlezlo... A nakonec jsem v herně zůstal i čtyři dny. Máma na mě čekala třeba pět hodin na lavičce v parku před hernou a brečela. Ta­ kových lidí můžou být v Cechách statisíce, protože každý hráč má kolem sebe lidi, které svým chováním ovlivňuje. Pak už jsem to všechno nemohl vydržet a chtěl jsem skočit z „Nuseláku". Říkal jsem si, že všem bude beze mě lip, protože to, co ze mě zbylo, je jen zoufalý a ubohý torzo. Co vás přesvědčilo, že jste to neudělal, pře­ lezl zábradlí mostu zpět a začal se svou zá­ vislostí bojovat? Uvědomil jsem si, že více odvahy vyžaduje to neudělat, než to vzdát a skočit, že by to bylo to nejhorší, co bych svým blízkým mohl udělat. Přítelkyně o mých problémech vůbec nevědě­ la a dělala vše pro to, aby mi s ní bylo fajn, stejně tak maminka. Tyto dvě by můj čin těžko pochopily a stal by se pro ně doživotním trau­ matem. To je asi hlavní důvod, proč jsem se rozhodl zůstat. Jak jste na tom teď? Ještě splácím poslední dluhy,jakž takžjsem udr­ žel tenisovou školu. O mnoho lidíjsem kvůli své nespolehlivosti přišel. Rozešel jsem se s dlou­ holetou přítelkyní. Sestra, kterou jsem se sna­ žil motivovat, aby pracovala, mě nerespektuje a říká:,Já jsem aspoň neudělala takovej průser." Moje hráčství rozložilo rodinu. Ale podařilo se mi o své závislosti napsat knihu a založit občan­ ské sdružení Občané proti hazardu, které se sna­ ží proti hazardu bojovat a hráčům pomáhat. 48 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

g? Sa* .1 r \' / / á Je hráčství v Čechách velký problém? Je to bomba a ta bomba pořád ještě nevy­ buchla, respektive vybuchuje postupně. Ně­ kdo si myslí, že když to tu takhle několik let funguje, tak to bude fungovat pořád. Ale nebude. Zatím má mnoho lidí ještě nějaké úspory - někdo na pět, někdo na osm let, někdo má byt. Ale podívejte se, jak přibývá exekucí, a mnoho jich souvisí se závislostí na hazardu. Kolik je u nás závislých hráčů? Odhady se pohybují mezi sto tisíci a půl mi­ lionem. U nás je sedmkrát víc heren než ve zbytku Evropské unie. Sedmkrát víc! A to přitom u nás žije deset milionů lidí, a ve zbytku EU půl miliardy. Kolik lidí se ze své závislosti léčí? Z těch statisíců se léčí asi dva tisíce lidí. Ostatní mlčí, stydí se za to. Ti lidé působí často na vysokých pozicích ve firmě a ne­ chtějí mít ostudu. Navíc, když se půjdou léčit, jejich problémy nezmizí, protože ne­ zmizí dluhy. K tomuje málo léčebných míst, člověk čeká v pořadníku třeba pět let. A když se vyléčí, často do toho spadne znovu, pro­ tože herny jsou u nás na každém rohu. Existují v Čechách nějaké sociologické stu­ die o dopadech hazardu? Právě že neexistuje žádná velká sociologická studie - přitom se to téma vyloženě nabízí. Jednu studii si nechal zpracovat senátor Josef Novotný, který dlouhodobě vystu­ puje proti hazardu. Ale například minister­ stvo financí, které mnohé automaty povolu­ je, si studii dát vypracovat nechce. Ajá se mu ani nedivím - výsledky by totiž byly možná ještě katastrofálnější než odhady. Jaké má tedy hazard dopady na společnost? Vedle toho, že je v souvislosti s hazardem spácháno asi šest set sebevražd ročně, je to také obrovská hospodářská kriminalita. Četl jsem, že stoupl počet pojistných podvodů - to z velkého strojírenského podniku, který by ty suroviny jinak prodal třeba za čtyři sta ti­ síc. Než se takové krádeže zjistí, trvá to i ně­ kolik let. A tu firmu to pak stojí miliony. Jedna úřednice zlínského městského pláno­ vání okrádala lidi o desetitisíce a ty pak pro­ hrála v městském kasinu. Finančně je hazard horší než jiné drogy. Feťák profetuje denně třeba tisícovku, ale víc nemůže, protože by se vysokou dávkou zabil. Měsíčně to vyjde asi na třicet tisíc korun, a to jsemjá otočil v jedné ru­ letě. Takyjsem poznaljednu úřednici z financ- I U nás je sedmkrát víc heren než ve zbytku Evropské unie. Sedmkrát víc! A to přitom u nás žije deset milionů lidí, a ve zbytku EU půl miliardy. ovšem nikdo neví, kolik z nich souvisí s ha­ zardem. Kolikrát já boural, když jsem byl zá­ vislej! A jsou další věci, které ve společnosti bobtnají. Když člověk závislý na hazardu do­ stane šanci ve firmě krást, tak prostě krade. Jednomu kamarádovi, který pracuje ve sběr­ ných surovinách v Chebu, vozil jeden chlá­ pek každý den věci za osmdesát tisíc. Kradl ního úřadu, která si pak na dluhy musela vydě­ lávatjako. .. no... společnice. Ajiná známá se musela začít nabízet na Národní třídě v Praze. Přijde mi zvláštní, že at jde člověk kolem ja­ kékoli herny, skoro vždycky je prázdná... Oni nepotřebují mít pořád narváno, stačí jim pár lidí měsíčně. Kolik heren se zavře proto, že neprosperují? Žádná. Kamarádka se přesně POČET AUTOMATU V Česku se nachází téměř 100 000 hracích automatů, v roce 2010 byl poměr počtu obyvatel na jeden hrací přístroj/technické zařízení 95:1, což byl nejvyšší poměr na světě (ve Francii připadá jeden automat asi na 18 000 lidí, v Německu na 500 lidí). Po novele loterijního zákona schválené na konci roku 2011 začal počet hracích zařízení klesat. ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ |

sitio gratis de citas

POČET ZÁVISLÝCH V České republice trpí závislostí na hazardu (včetně karetních her) 50 - 100 000 lidí (údaje předního českého odborníka na závislosti doktora Nešpora, doktor Šerý však hovoří až o tři sta tisících obyvatel). V ambulantní péči bylo v roce 2010 léčeno 1456 pacientů s diagnózou patologického hráčství, 565 pacientů bylo hospitalizováno. Od roku 2007 vykazuje počet léčených s touto diagnózou vzrůstající tendenci přibližně o osm procent ročně. Znepokojující je i počet hráčů mezi nezletilými a mladistvými: alespoň jednou měsíčně hraje na automatech o peníze více než šest procent chlapců ve věku šestnáct let, mezi osmnáctiletými je to pak každý desátý. na tohle ptala majitele jedné malé herny. A on jí řekl: „Včera tady byl cikán, co tam naházel dvě stě tisíc korun. Minulej měsíc byl můj čistej zisk 1,1 milionu, a to je standard. Mám z každého automatu padesát procent zisku." Ty ztracený duše - a nemusí jich být moc - si tam vždycky cestu najdou. Třeba ve tři ráno. Jak vypadá typický hráč? Musíme si položit základní otázku: „Kdo dnes hraje a za jakým účelem?" Dřív byl ha­ zard zábavou bohatých, dnes je to záležitost chudých. I reklama hazardních společností se tomu přizpůsobila - zneužívají k ní prodejné osobnosti typu Vašut, Mareš, Jágr... Cikáni často nosí dávky rovnou do herny, a když vy- hrajou, koupí si televizi, kterou jim ale příští týden seberou exekútori. Mění se také moti­ vace k hráčství. Už to není zábava. Je pryč doba, kdy šel člověk do hospody, po zaplacení mu zbyly tři pětky, a tak si zahrál forbesy. Buď vydělal tři stovky a měl na další piva, nebo prohrál a šel domů. V současné době v tom lidi vidí možnost vylepšit svou životní situaci. Hazardní firmy žijí ze závislých lidí, kteří jdou do herny s pěti tisíci a celou cestu se modlí k Bohu, aby je nepro­ hráli. Chodí tam jako do druhé práce. Doma říkají: „Mám ještě nějakou pracovní schůz­ ku," a nepovažují to za lhaní. Opravdu věří, že tam chodí vydělávat peníze. Uvědomují si majitelé heren, co způsobují? Hazardní firmy do školení pracovníků heren dávají velké peníze. A školí je proti lidskosti. Vtloukají jim do hlavy alibismus: „Vždyť niko­ ho nenutíme, je to každého svobodná volba." A není to pravda? Nemá každý svobodnou volbu? Jakmile se někdo stane závislým, už není svobodný. Navíc ve všech hernách je zadar­ mo pití, a jsou tam nainstalované kamerové systémy. Je to jako StB. Když nějaký hráč začne méně chodit, protože se mu daří zba­ vovat se své závislosti, hned dostane od bar­ mana šťastnou kartičku s kreditem třeba deset tisíc. Lidé z hazardu znají své hráče ajsou asi stejně „nevinní" jako drogoví dealeři. Když někdo začne argumentovat svobo­ dou, tak mu říkám: „Tak legalizujme heroin a ostatní tvrdé drogy, udělejme z toho státní politiku, lidi v braní drog masivně podporuj­ me, říkejme jim, že je to zábava, a uvidíme, kde budeme za dvacet let." Svoboda jednot­ livceje limitována svobodou druhého,jinak je z ní libovůle, která omezuje ostatní. Lidi obtě­ žuje, že mají v domě špinavé hemy, a bojí se vyjít ven, protože se tam neustále motají různá nebezpečná individua. Vždyť ty herny nikdy nezavírají! Co by se tedy mělo v Če­ chách s hazardem dělat? Zaprvé začít s regula­ cí, protože zatím žád­ ná není. Je problém nonstop heren. Mělo by se nařídit, že musí v deset, jedenáct zavřít. Když byly automatyjen v hospodách, i když v nich člověk v jedenáct večer prohrál pár tisíc, hospodský za půl hodiny řekl, že zavírá. Člověk se vyspal a dru­ hý den si uvědomil, jakou udělal blbost. Teď se nezavírá nikdy. Na tu úřednici z „finančáku" čekaly celou noc před hernou děti. Dále se musí radikálně omezit počet auto­ matů. Ve Francii je jeden automat na osmnáct tisíc lidí. U nás je jeden automat asi na sto padesát lidí, a pořád přibývají. Ve Francii je také omezení, že rezident nesmí hrát ve svém městě. Musí jet třeba sto kilometrů jinam - to hazardu dává punc exkluzivity a člověk prohraje jen ome­ zený obnos, stejně jako třeba v Las Ve­ gas, kam se lidé vydají na týden, prohrají tam tisíce, ale pak se vrátí domů a fungují nor­ málně. Lidé jsou od přírody hraví, aleje třeba jim klást překážky. Takže se u nás situace stále zhoršuje? Teď se snad konečně začíná zlepšovat, ale do­ pady hazardu budou patrné ještě mnoho let. Donedávna ministr Kalousek povoloval tisí­ ce „véeltéček" (VLT - videoloterní terminály, jejichž provoz povoluje ministerstvo financí, pozn. aut.) a myslel si, že mu to projde, stejně jako mu prošlo mnoho jiných věcí. Jenže teď začíná být jediným vojákem v poli, už od něj dali ruce pryč skoro všichni. Hazard je totiž specifický -je proti němu skoro celá společ­ nost, a to si Kalousek neuvědomil, když se do té vysoké hry pustil. Tenhle rok snad přinese ještě další změny k lepšímu. Proti Kalousko­ vi a ministerstvu financí v tomto směru vy­ stupují Ustavní soud, veřejný ochránce práv i ministerstvo vnitra. Nerozšiřuje se tu ale jiný typ hazardu? Tře­ ba poker? To je další průšvih. Hazard­ ní firmy si vylobbovaly, aby byly zrušeny pokerové kluby a aby se poker musel hrát v kasinu. Takže dnes potkáte v kasinu celou ro­ dinu, i se synkem a osm­ náctiletou dcerou - mezi rundama si vezmou žetony na ruletu, a hodí pětku do automatu. Podle studie doktora Nešpora hraje 10-15 procent dětí pravidelně na automatech. Když jsme natáčeli dokument o hazardu v brněnské čtvrti Cejl, tak se před hernu vybatolilo asi roční dítě. Natočili jsme si ho a hned na nás vyběhl cikán se sekerou. Myslíte si, že do těchto čtvrtí chodí kontrolovat policie, kdo v hernách hraje? A i kdyby tam šla, majite­ lé heren si určitě dají dopředu echo. V tako­ vých ghettech na děti nikdo nehledí. Další průšvih spojený s pokerem je me­ diální hvězda Martin Staszko, který vyhrál desítky milionů v pokeru v Las Vegas a pro­ dává v médiích svou image „obyčejného kluka z Moravy". Hazardní firmy Kajot a Synot ho za tuhle nenápadnou propagaci podporují, stejně jako pla­ tí firmy Head nebo Nike Berdychovi za to, že nosí jejich trenky. Ten kluk dostává do spo­ lečnosti povědomí, že je vše v pořádku: „Podí­ vejte, jsem úplně normální člo­ věkjako vy, pojďte si zahrát a třeba taky vyhrajete." Nebojíte se, když vystupujete proti hazardu? Ne. Mě to už jednou zabilo. Tři roky jsem nežil a další tři se peru s napravováním ná­ sledků. Některé z nich však už bohužel na­ pravit nelze. O všechno důležité v životě jsem přišel. • OBJEM PROHRANÝCH PENĚZ V roce 2009 bylo ve všech hazardních hrách prosázeno 127 miliard korun (to představu­ je více než desetinu ročního rozpočtu ČR). Každý občan ČR (včetně dětí a mladistvých) tak hypoteticky prosázel více než 12 000 korun. Množství peněz, které nebyly vyplaceny zpět, dosahuje více než 32 miliard. V roce 2009 tak každý občan hypoteticky prohrál tři tisíce korun. Alarmující je především nárůst prosázených peněz: v roce 2000 bylo prosá­ zeno 60 miliard korun, za deset let to tedy znamená nárůst o 111 procent. 50 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

LÍBAS1DABEL MARIE POLEDŇÁKOVA WĚWÍ F A L C O N V KINECH OD 17. KVĚTNA IflWHI RWE WWW. cz mwármt direktpoj ištovna PART OF THE RSA GROUP f l ^ i y a ^TOSSIMO Pharmaton /VSTRÍCI SE2

sitio gratis de citas

CHOREOGR/ Pe Zu t s r kaDesetiletí tanečního rozletu text Marie Kulljevyčová | foto Diana Zehetner Vývoj baletu pražského Národního divadla pod vedením Petra Zusky je podnětem k úvaze. Těch deset let mu přineslo zkušenost ve vedení tělesa, ale i pokračování jeho tanečního života a početné autorské dramaturgie. To vše se vyznačuje jeho obrovskou energií. Jako choreograf a tanečník bude baletní soubor prezentovat na pódiích Národního divadla a Nové scénv až do 30. června v retrospektivě večerů s názvem PETR ZUSKA GALA X. 52 | WWW.XANTVPA.cz

sitio gratis de citas

vstupní kroky Praxi získaval během angažmá doma i ve svě­ tě, na scénách Evropy a Kanady, i když tehdy ještě jako tanečník. Teď sčítá výsledky svého působení v roli šéfa baletu Národního divadla. Naučil se znát lidi, a tím i sám sebe. Není kon­ fliktní typ, i když role šéfa si o problémy přímo říká. Snaží seje řešit citlivě, ale pevnou rukou a okamžitě. Proto je dnes soubor kompaktní jednotkou, s prokazatelnými výsledky umě­ lecké práce a se světovou pověstí. Proč vlastně věnoval svůj život pantomimě, tanci, baletu, a posléze choreografii? „Vznik­ lo to spíš náhodou," zamýšlí se. „V jednu v Divadle Na zábradlí. Odtud byl jen krok do Pražského komorního baletu Pavla Smoka a pak do Národního divadla. Během této cesty se vytvářel Zuskův osobi­ tý taneční profil i jeho nezaměnitelný rukopis choreografa. „Nejsou dva stejní tanečníci na světě, ani choreografové," vysvětluje. „Kaž­ dý z nich má svůj rukopis daný technikou, ale především muzikálností, osobnostním charis­ matem, dynamikou pohybu, divadelním citem a rozpoznatelným stereotypem." Dnes jsou jeho choreografie výrazné zaujatým přístupem k hudbě, vnitřním pulsem, výraznou dynami­ kou a nezaměnitelným osobním projevem. „Nemám v tanci pocit novátora. Mou doménou je spíš sdělení určitého poselství, muzikalita, nálada a divadelnost, pro kterou, myslím si, mám cit, a taky smysl pro humor. A určitě došlo ke značnému vývoji." chvili mě tanec lapil, dělal jsem ho stále víc, a najednou jsem zjistil, že jsem tanečník pro­ fesionálního souboru." Prvně si zatančil v se­ dmnácti, v době studia na gymnáziu, v malém amatérském souboru v bohnickém kulturním domě Krakov, profesionálně pak až ve dvace­ ti. V té době taky vášnivě stepoval. Po dvou letech vstoupil do Vysokoškolského umě­ leckého souboru a paralelně přitom působil v pantomimickém souboru Ladislava Fialky ,,Nemám v tanci pocit novátora," říká. „Mou doménou je spíš sdělení určitého poselství, muzikalita, nálada a divadelnost, pro kterou, myslím si, mám cit, a taky smysl pro humor. A určitě došlo ke značnému vývoji," přiznává. „Technika i estetika se proměnily a výkonyjsou celkově lepší, než když jsem začínal. Ale osob­ nosti se rodily tehdy i nyní. Vyznačují se hlavně charismatem, které se nedá naučit a nemá nic společného s dobou. I vizuálních a obecných in­ formacíje daleko víc, dobaje rychlejší a dravěj­ ší. Navíc mají dnes tanečníci neomezené mož­ nostijít bez problému do světa." Repertoár baletního souboru Národního divadla obsáhl v průběhu desetiletí, kdy jej vede Petr Zuska, celou šíři tanečních stylů. Cistě klasická baletní díla, neoklasické pří­ běhové balety, moderní a současný tanec; celovečerní i krátkometrážni tvorbu, expe­ riment. To rozpětí je dobré i pro tanečníky. Jsou univerzálnější a kvalitnější. Spojení s hudbou Zhruba čtyřicítka autorských choreografií hovoří i o širokém záběru hudební orientace. „Vybírám si různorodou muziku, která mě osloví, anebo mám téma a k němu hledám hudbu. Co mě ale dlouhodobě inspiruje, je li­ dová píseň a etnická hudba. Tam nacházím bo­ hatství hudby a poezie. Jinak ale čerpám z kla­ sické i moderní hudby, šansonů, symfonické hudby; nevyjimaje hip hop, a kdo ví co ještě." Inspiruje se muzikou Čechomoru, Spirituál kvintetu, Hradišťanu, ukrajinskou a východo­ slovenskou baladou v interpretaci košické hu­ dební skupiny Vyšivanka Lada. Vznikla také díla podnícená Jacquesem Brelem, první sym­ fonií Gustava Mahlera, Stravinského SVĚCENÍM JARA a hudbou Leoše Janáčka, včetně výrazné současné tvorby Arvo Parta. Třebaže rytmus a dynamikajsou dnes domi­ nantními rysy tanečníků, dokážou stejně citlivě vnímat i klasiku, hudbu lidovou či etnickou. ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.C2 | 53

sitio gratis de citas

Umí je inspirovat a oni ji přijímají, jakkoliv na ulici poslouchají ze sluchátek na uších docela jiné žánry.,Jakmile člověk působí v tomto obo­ ru, má nastavenou určitou estetiku. Stejně rádi tančí LABUTI JEZEROjako třeba mou ,ujetou\' cho­ reografii postavenou na hip hopu - tančenou na špičkách. Mám rád tyhle kontrasty." Soubor Petra Zusky citlivě sledujejeho imaginaci a na­ slouchá přitom hudbě stejně pozornějako on. závažná etapa vývoje Deset let je v lidském životě doba krátká, za­ tímco v tvorběje obsáhlou etapou. Docílil Petr Zuska záměru, s nímž tuto roli před lety přijí­ mal? „Měljsem plány, ale zároveňjsem věděl, že nesmím ustrnout, že musím zůstat otevřený všemu, co přichází." Vedení souboru není ale práce konečná. Stále narůstají úkoly, problé­ my, řešení. Být přitom i tanečníkem a choreo­ grafem, to je číše vrchovatě naplněná. Na té cestě jsou i zjevné vrcholy. V odstupu času se tak jeví třeba představení BREL - VYSOCKIJ - KRYL /SÓLO PRO TŘI, kteréje na scéně už od roku 2007, třebaže s personálně se obměňujícím souborem. Petr Zuska jako choreograf získal uznání i v mnoha věhlasných zahraničních souborech, pro které tvořil nová díla, anebo kde jeho díla starší byla přijata do repertoáru. Jmenujme například Les Ballets de Monte- Carlo, West Australian Ballet, Royal Danish Ballet, Finnish National Ballet, Hamburg Bal­ let, Mariinsky Teatr nebo Ballet Důsseldorf. Charakteristické pro balet je hostování ta­ nečníků významných světových jmen, stej­ ně jako přejímání výjimečných choreografií, anebo spolupráce s cizími choreografy. ,Za zmínku stojí jistě to, že jsme za deset let mého působení měli na repertoáru dva balety legen­ dárního choreografa Johna Cranka, ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY a ONĚCIN, pak LA SYLPHIDE a třetíjednání baletu NAPOU od Augusta Bournonvilla, které tu nastudoval světoznámý FrankAndersen, šéf Dánského národního baletu. Dále taky LABUTÍ JEZERO uměleckého šéfa Finského národního baletu Kenetha Greveho, GISELLE Christophera Hampsona, LOUSKÁCKA a OTHELLA Youriho Va­ mose nebo ŠÍPKOVOU RŮŽENKU Javiera Torrese." Samozřejmě se sluší připomenout bohaté kon­ takty s choreografy Jiřím Kyliánem, Matsem Ekem, Christopherem Brucem. K hostujícím známým tanečníkům patří známá jména, např. první sólista Stuttgartské- ho baletu Filip Barankiewicz nebo první sólis­ ta mnichovského Bavorského státního baletu Lukáš Slavický. „Považuji za lepší vytvořit soubor, který je schopen zvládnout jakýko­ liv repertoár sám, bez hostů, což se nám daří. Hostéjsou občas vítáni jako ozvláštnení." Nejednou odcházejí ze souboru do světa vynikající tanečníci, aby se s novými zkuše­ nostmi po čase vrátili. Fluktuace tanečníků je ve světě běžná, a mnohý z nich vystřídá za kariéru několik angažmá. V souboru Národ­ ního divadla je poměrně dost zahraničních 54 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

členů. Praha je pro ně výjimečná a líbí se jim i různorodý baletní repertoár. V posledních letech podnikl soubor řadu zá­ jezdů na světové divadelní scény. Athény, Bu­ dapešť, Petrohrad, Moskva, Bonn, Washing­ ton, Houston, Madrid, Peking, Šanghaj či Tel Aviv. Dnes má srovnání s mezinárodní špič­ kou tanečních scén. Jeho kvalita během deseti let neobyčejně vzrostla a skladba repertoáru se ukázala jako široce univerzální a použitelná. Doba nové proměny V této sezóně došlo ke spojení tanečních sou­ borů scén Národního divadla a Státní opery. Co může divák očekávat? Vznik jednoho sou­ boru (místo pětapadesáti členů dvaaosmdesát), nikoliv pouze sloučení, ale také nové členění repertoáru. Například: Ve Státní opeře zůstane LABUTÍ JEZERO, GISELLE, DON QUIJOTE, a Z budovy Národního divadla tam přejde ONĚCIN a ŠÍPKO­ VÁ RŮŽENKA. Také první premiéra příští sezó­ ny AMERICANA m. by tam už měla mít premiéru. V Národním divadle pak zůstane LABUTÍJEZERO v odlišné verzi, LOUSKÁČEK, POPELKA a SÓLO PRO TŘI. Dělení mezi jednotlivými čtyřmi scénami (také Stavovské divadlo a Nová scéna) bude ČERVEN 2012 v dalším plánování premiér dáno charakte­ rem titulu a vyvážením repertoáru. Teprve až v přespříští sezóně bude možné vykázat defi­ nitivní podobu repertoáru i souboru. Petr Zuska jako tvůrce a organizátor je plný sil, jako tanečník je na vrcholu. Co při­ jde zítra? Své taneční aktivity trochu omezu­ je. „Špetka tanečníka je ve mně i po čtyřicít­ ce," přiznává. „Adrenalin a potlesk najevišti si pořád užívám. Tanečník s věkem sice ztrá­ cí do určité míry sílu a ohebnost, ale má víc zkušeností. Po letech tančí určitou roli s vět­ ší lehkostí, tolik se nenadře a efekt je stejný, i lepší. Jsou ale pochopitelně věci, které bych si dnes už netroufl tančit. Tanec je pro mě energie, při níž si odpočinu od šéfování a od stresu, ale choreografie je pro mě už dlouho to nejpodstatnější - a vždycky asi bude." Květnové a červnové GALA X, jako repre­ zentace působení Petra Zusky v Národním divadle, poukazuje na objem práce baletního souboru první scény. Osmnáct děl v šesti tři­ krát opakovaných večerechje festivalem vět­ šiny jeho choreografií uplynulé dekády, re­ trospektivou toho, co jako tvůrce během té doby souboru vtiskl. • u"\'-* - " • - • - \' i * » » ^ ^ \ ZBRDZEK, LIŠKA, POLÁŠEK: MILOSTNÝ TROJÚHELNÍK 04.0B.2012/20DD PALÁC AKROPDLIS KUBELÍKOVA 27 / P- 3 PALACAKROPOLIS.CZ

sitio gratis de citas

* **s Zuzan RoithováJymošenkové ntiRé kandidatuře • text Jakub Veselá | foto archiv Nestává se často, aby se na českého politika obrátil někdo ze , zahraničí a požádal ho o pomoc. r , Nestává se ani to, že by se český politik pro cizince nezištně angažoval. A nestává se, že by si takového počinu českého politika všimla evropská média. V prvních měsících tohoto roku se to ale i stalo! Europoslankyni Zuzanu I Roithovou požádala o pomoc 1 Eugenie Tymošenková, která se f bojí o zdravotní stav své matky - někdejší ukrajinské premiérky - a snaží se zajistit jí důstojnou lékařskou péči ve vězení. J ulie Tymošenková je totiž odsouzena na sedm let kvůli údajně nevýhodné smlouvě, kterou uzavřela za Kyjev s Moskvou v době, kdy Rusko zasta­ vilo transport plynu přes Ukrajinu, a část Ev­ ropy mrzla. Zuzana Roithová se na Ukrajinu vypravila osobně - s mandátem Evropské li­ dové strany a s vědomím předsedy Evropské komise. Ale sama. Její závěr byl kategorický: Tymošenková je ve vězení týrána. Pro mnohé byla mise české lékařky a političky překvapi­ vá, během našeho rozhovoru se ale ukázalo, že do její povahy ajejí práce dokonale zapadá... Není vaše tvrzení, že je Julie Tymošenková ve vězení týrána, na političku na meziná­ rodním poli příliš kategorické prohlášení? Ne. Když jde o zdraví a další podstatné věci, na tzv. politickou korektnost nevěřím. Útisk mí­ chy a další nálezy jí musí působit velké bolesti a hrozí nebezpečí, že bez léčby povedou k po­ stupnému ochrnutí dolních končetin. Místo léků jí úřady ordinují několikahodinové výslechy a připravují další soud. Navíc v cele bývalé pre­ miérky trvale svítí světlo, je jí odpírán spánek a každýjejí pohyb snímá kamera, dokonce i to, co čte a píše. Myslím ale, že Julie Tymošenko­ vá se nenechá ani pod takovým tlakem zlomit, a že o milost své politické soupeře nepožádá. Její rodina se proto domáhá řádných práv, která země usilující o vstup do Evropské unie musí ctít, a neje před zraky světa pošlapávat. Proč Eugenie Tymošenková a její otec požá­ dali o pomoc právě vás? To je otázka spíš pro ně, ale domnívám se, že sehrálo roli několik okolností: v České re­ publice získal azyl manžel Julie Tymošenko- vé Alexandr a Eugenie za ním do Prahy často létá, stejně tak se snaží získat podporu u Ev­ ropských institucí v Bruselu a ví, že se anga­ žuji v otázce dodržování lidských práv a pro­ následování politických vězňů, a konečně to rodina ve svém dopise zdůvodňuje mými zkušenostmi, protože jako lékařka, ředitelka jedné z největších fakultních nemocnic i mi­ nistryně zdravotnictví jsem práva pacientů na řádnou léčbu důsledně prosazovala. S čím jste na Ukrajinu jela a s čím se vracela? S odhodláním ověřit informace o zdravotním stavu Julie Tymošenkové a další okolnosti, které mají vliv na postoje politiků v demo­ kratické Evropě. Navštívit ve vězení jsem ji nemohla, ale z lékařských zpráv, rozhovorů s lékaři a lidmi z jejího nejbližšího okolí, ale i s provládními a opozičními politiky vyplý­ vá, že jde hodně o vyřizování osobních účtů mezi současným prezidentem a bývalou pre­ miérkou, a že jí je upíráno nejen právo na léčení, ale také na spravedlivý proces. Nakolik jsou důvěryhodné zprávy, že Julie Tymošenková může být v cele vystavována toxickým látkám? Myslí si tojejí rodina i právník, kterýji jediný kromě její dcery může navštěvovat. A myslí si to i ona sama. Odmítá proto důsledně vě­ zeňskou stravu a čeká na jídlo, které jí nosí dcera, ale té vězeňská správa začala zabavo­ vať některé druhy potravin, například maso. Navíc: když Julii Tymošenkovou vyšetřovali kanadští lékaři a chtěli provést krevní rozbo­ ry na přivezených přístrojích, Ukrajinci jim to nedovolili. Já jsem se pak v Kyjevě dozvě­ děla i další okolnosti, které musím brát jako lékařka vážně, a požaduji proto pravidelné analyzování vzorků tkání Julie Tymošenkové na toxikologických pracovištích v zahraničí. Zatím jsem bez pozitivní odezvy, ale bitva ještě neskončila a doufám, že medializace případu bude působit alespoň částečně jako ochrana před pokusy vystavovat vězněnou expremiérku toxickým látkám. Vy věříte, že je proces zpolitizovaný a Julie Tymošenková může být nevinná? Tojsou dvě věci. Procesje zpolitizovaný v kaž­ dém případě, a to se týká nejen Julie Tymošen­ kové, ale i dalších členů její někdejší vlády, které současný režim pronásleduje a exem­ plárními tresty zastrašuje opozici před blížící­ mi se parlamentními volbami. Pokudjde o pří­ padné překračování premiérských pravomocí či zneužívání státních peněz, nemám dost po­ třebných informací, ale já neusiluji o zproštění viny. Jen o to, aby o ní v zemi, která tvrdí, že je demokratická, rozhodovala v řádném proce­ su nezávislájustice, což se nestalo, a aby i lidé ve výkonu trestu měli právo na lékařskou péči, což se také rozhodně neděje. V tomto ohledu je to stejnéjako v případě disidentů, kteréjsem 56 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

! navštívila na Kubě či v Bělorusku, nebo jako je tomu v Číně a řadě rozvojových zemí. Vy jste podnikla podobné cesty i do těch­ to zemí? Ano, například na Kubu jsem se vydala s ně­ kolika adresami uloženými v hlavě a kufrem plným léků, protože disidenti ve vězení je zá­ sadně nedostávají. Jiné cesty souvisejí s mou prací ve smíšeném shromáždění států Afriky, Karibiku a Pacifiku s Evropskou unií, kde jsem jako místopředsedkyně odpovědná prá­ vě za oblast lidských práv. Na nejkřiklavější případy jejich pošlapávání reagujeme se sku­ pinou kolegů z Evropského parlamentu bez ohledu na země, kde k nim dochází, a snažíme se vůči nim prosadit politické sankce. Dlouho­ době usiluji o to, aby veškeré obchodní smlou­ vy Unie se třetími státy obsahovaly i podmín­ ky dodržování lidských práv. Získávám pro to stále více příznivců a doufám, že se to jednou stane samozřejmostí. Vaše politické portfolio v Evropském par­ lamentu je ale přece už téměř deset let ochrana spotřebitele... Troufám si po dvaceti letech ve zdravotnic­ tví a patnácti letech v politice říct, že se péči o člověka věnuji v podstatě celý život a že jed­ notlivé oblasti, jako je ochrana zdraví, spotře­ bitele či lidských, občanských a dalších práv, jsou téměř v sesterském vztahu a mnohdy je nejde ani oddělit. Například při prosazování pravidel pro zajištění a označování bezpečných hraček na evropském trhu musíte řešit složitý řetěz nejrůznějších souvislostí - od porušování autorských práv, využívání dětské práce a so­ ciálního dumpingu u čínských výrobců, přes necertifikovaný dovoz nebezpečných a zdra­ votně závadných výrobků do Evropy, až po systém kontroly prodeje takového zboží a in- ternetových obchodů. Takže v legislativě nejde jen o zákaz prodeje padělku konkrétní hračky z toxického materiálu, ale o všechny příčiny a následky, kteréjsou s ní spojeny. Proč jste se tedy jakojedna z prvních ozvala například proti dohodě ACTA (Obchodní do­ hoda proti padělatelství - pozn. aut.), která má zlepšit právě boj proti padělkům? Protože to není běžná obchodní smlouva. Je­ jím hlavním cílemje zajistit ochranu držitelům autorských práv, ale současně zasahuje příliš do pro mě nedotknutelných práv evropských občanů. Dohoda se začala připravovat za za­ vřenými dveřmi v režii právníků zábavního průmyslu Spojených států. Proto jsem se už před dvěma lety zasadila o to, aby bylo jed­ nání odtajněno a aby byly vyjmuty návrhy ně­ kterých represí, které by bylo možné snadno obrátit proti běžným uživatelům internetu. Ale dokument nadále obsahuje příliš mnoho ne­ jasností, které by mohly vést ke kriminalizaci dnes legálních a legitimních postupů, a kritizu­ jí ho i respektovaní odborníci na právo ochra­ ny duševního vlastnictví. Například? Představte si, že by došlo k tomu, že u nás povolené zálohování digitálního obsahu pro osobní potřebu, kopírování a užíváníjeho částí pro vědecké či studijní účely nebo archivace v knihovnách a výjimky z autorských práv pro zdravotně postižené by najednou mohly vést k zabavování a likvidaci těchto záznamů jen proto, že se objeví pouhé podezření na nele­ gální stahování elektronických dat. A v přípa­ dě, že se ukáže, že domnělý porušovatel autor­ ských práv byl uveden v omyl padělateli a sám jednal v dobré víře a zákon neporušil, získá pak za zničený majetek náhradu odpovídající jeho tržní ceně, nikoli skutečným pořizovacím nákladům. A výhrady mají i samotní výrobci digitálních produktů: ACTA sice mají být no­ vou zbraní proti organizovanému zločinu, ale nerozlišují dostatečně hranici mezi obchodním a neobchodnim užíváním, takže by bylo napří­ klad možné zabavit zboží na hranicích či vyža­ dovat informace o konkurenci opět s pouhým podezřením, že porušuje něčí autorská práva, ale její vlastní obchodní informace získané pod touto záminkou už ACTA nechrání. Neoslabí ale odmítnutí celé smlouvy mezi­ národní boj proti padělkům a nebudou ško­ dy ještě větší? Pokud jde o vnější hranice Evropské unie, tak jsem se sama přesvědčila, že celníci velmi so­ fistikovaně spolupracují s kolegy ze Spojených států, Kanady a dalších zemí - fakt, že stačí prověřit jen zlomek dováženého zboží, vychá­ zí zjejich omezených kapacit a smlouva ACTA v tomto směru nic neřeší, protože signatářské státy kjejich posilování nijak nezavazuje. Stej­ ně jako se netýká vůbec největších globálních padělatelů, tedy zemí jakoje Čína, Indie či Bra­ zílie, jejichž úřady pirátský byznys tolerují či přímo podporují a k nové dohodě se tedy sotva připojí. Naopak negativní dopad by mohla mít například na vývoz generických léků do rozvo­ jových zemí. Podle organizace Lékaři bez hra­ nic by tyto levné variace originálních a drahých léčiv mohly být při převozu přes státy uznávají­ cí ACTA zadržovány a likvidovány místo toho, aby pomáhaly v nejchudších oblastech světa. Hovoříme o globálních či minimálně celoevrop­ ských tématech, zajímají vás i ta ryze česká? Samozřejmě. Za prvéjsem poslankyní českých občanů a žiji tady se svou rodinou - v zahraničí jen pracuji, a za druhé je naše země zcela inte­ grální součástí Unie a naše zájmy a politika od evropských nejdou oddělit. Uvedu opět příklad, ať to nezní jako fráze: když jsem prosazovala udržení kvót na dovoz čínského textilu do Ev­ ropy, pomohlo to všem evropským a tím i čes­ kým textilákům - řada z nich se stačila vyba­ vit modernějšími technologiemi a udržet se tak na trhu díky výrobkům s vyšší přidanou hod­ notou. Někdy se pochopitelně stane, že zájmy států Unie nejsou jednotné, např. když se sever Evropy nemohl dohodnout s jihem na reformě vinařských zákonů a nám se nakonec podaři­ lo získat v této bitvě rozhodující hlasy Polska a ochránit zájmy moravských vinařů, nebo se stane i to, žejsou české zájmy osamoceny-což je zase případ boje za zrušení kanadských víz, kde jsem na svou stranu získala nadpoloviční počet poslanců Evropského parlamentu. U vlád ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.cz | 57

sitio gratis de citas

nám ale žádost o solidární přístup vůči Kana­ dě znesnadňuje naše vlastní nesolidárnost, zpo­ chybňování našich závazků vůči Evropské unii. Takže rozdělování na české a evropské zájmy vnímám jako samoúčelnou hru na ,,my a oni", která mi přijde právě tak protivná, jako trapná. Počkejte - v čem je samoúčelná, protivná a trapná? Samoúčelná proto, že nic neřeší - dobrovolně jsme se rozhodli pro evropskou integraci, doká­ zali jsme v rekordním čase obnovit komunisty zdevastovanou republiku a splnit podmínky pro vstup do Unie, máme ze členství zcela bez­ precedentní ekonomické a občanské výhody a jsme také zavázáni k určitým povinnostem. S tím souvisí to protivné -jednostranným zpo­ chybňováním našich dobrovolných závazků totiž ztrácíme větší politický kredit, než by to mohla udělat jakákoli všestranná smlouva. A trapné je, že když se například vymezujeme vůči eurozóně jako země s vlastní měnou vůči státům s toujednotnou. Já osobně jsem hrdá na to, že nás po dvaceti letech od pádu komunismu žádají o pomoc země, které se nám zdály jako hospodářsky nedostižné. Bez ohledu na tyto po­ city je ale přece samozřejmé, že udržení stabi­ lity eura a jednotného trhu je v našem zájmu. Vždyť z toho dlouhodobě těžíme a budeme těžit víc, než kolik případné půjčky - nikoli dary, po­ zor! -představují. Ale co když eurozónu čeká hluboký propad a příliš finančně angažovanou Českou re­ publiku strhne? Takový propad bychom pocítili stejně. Největ­ ším odběratelem naší proexportní ekonomiky je Německo, tedy motorjednotné měny, a bezjeho stability se otřese i Česká republika, přestože máme korunu a nikoli euro. Co můžeme ovliv­ nit sami, je vymýcení korupce, ozdravění veřej­ ných financí, zvýšení vzdělanosti, maximální čerpání unijních prostředků, opatrnost při před- lužování rodin i státu. Kompce snižuje zájem soukromých investorů i naše šance na získávání evropských dotací. Ale je snazší strašit nevidi­ telnými bubáky a hledat cizí viníky než si přiznat vlastní odpovědnost za aktuální stav věcí. No právě - není například za stav řecké ekonomiky odpovědné především Řecko? Určitě. A právě proto je nutné zavést takové nástroje, aby jednotlivé evropské státy samy dbaly na dodržování pravidel fiskální disciplí­ ny a aby Unie nemusela do budoucna čelit ta­ kovým problémům jako dnes. Takže zdráhá-li se Česká republika podepsat tolik diskutova­ nou Smlouvu o fiskální unii, je tojen tuplova­ ná blamáž: za prvé - což se u nás skoro neví -její pravidla už platí, protože Evropský par­ lament loni přijal přísná pravidla pro kontrolu finančních trhů a také balíček šesti směrnic, které zpřísňují dozor nad fiskální odpovědnos­ tí států a zavádějí případné sankce vůči všem zemím Unie, nejen těm s jednotnou měnou. A za druhé: vadí mi, že si necháváme posílat stovky miliard korun, ale nejsme ochotni být solidární a táhnout za jeden provaz. Vadí mi, že se pod rouškou ochrany blíže nepopsaných národních zájmů vyčleňujeme z centra rozho­ dování o společné budoucnosti jednotné Evro­ py. Tedyjednotné bez nás a Britů. Jenže o české občany se stará především český stát... Proto by pro ně měl vytvářet prostředí, které ne­ bude zatěžovat státní rozpočet rostoucí řadou so­ ciálně potřebných, ale umožní lidem, kteří přišli o práci bez vlastního zavinění, návrat do zaměst­ nání. Evropská unie takové projekty podporuje a i v době krize umožňuje vytvářet nové pracov­ ní příležitosti, zvyšovat konkurenceschopnost a zlepšovat kvalitu života. Ale s nápady musíme přijít sami. Josef Lux používal místo termínu sociální síť pojem sociální trampolína, což je mi blízké. Je v tom důraz na osobní odpovědnost, která je atributem občanské svobody, a jíž by­ chom se neměli zbavovat. Historie zná bohužel mnoho případů, kdy se lidé uvláčení hospodář­ skými problémy přiklonili na stranu extremistů či nedemokratických sil a vzápětí - ale bohužel už pozdě - toho litovali. Začněme tím, co mů­ žeme sami, a požadujme po politicích odpověd­ nost, slušnost a také rozhodnost. Souvisí s tím i vaše prezidentská kandidatura? K ní mě vedly tři pohnutky: za prvéjsem se roz­ hlédla po jménech již známých kandidátů a až na dvě výjimky jsem za nimi neviděla téměř nic. Žádný trvalý názor, žádné výrazné hodnoty, žádnou významnější práci. Za druhé vnímám to, co se děje doma, pohledem člověka, který chtě nechtě srovnává vše s tím, coje obvyklé v Evro­ pě. Moje zkušenosti z české a evropské politiky mi dávají určitý nadhled, cožje přidaná hodnota, kterou by měl prezident země uprostřed Evropy mít. A za třetí, což je vlastně to nejdůležitější, mi vadí, že se z naší politiky vytrácí zájem o to, jak se lidem u nás žije, a to je téma, které bych chtěla na politickou scénu vrátit. Zjevně směřujete ke svému programu ČLOVĚK, kde je „Č" Česká republika, „Ľ lidská důstoj­ nost, „O" odpovědnost, „V" všichni, „E" Evropa a „K" křesťanská demokracie - to je sice docela vtipné, ale také poněkud obecné, nemyslíte? Možná. Jako řada dalších a přitom důležitých pojmů - včetně pravdy a lásky. Je jen na nás, čím je naplníme, nakolik sami žijeme podle toho, co říkáme. Já jsem brala vždy starost o ostatní jako přirozenou součást života - vy­ chovávala mne babička, ve dvanácti letech jsem se starala o svou mladší sestru. Po emi­ graci rodičů jsem tady zůstala sama a starala se o babičku a dochovala ji do požehnaného věku. Jako lékařka jsem se starala o pacienty, jako ředitelka o celou nemocnici, kterou jsem předávala v záviděníhodném stavu a navíc jako jedinou v Praze bez dluhů. Jako minis­ tryně zdravotnictví jsem se starala o zavede­ ní kvalitnějšího systému péče, jako senátor­ ka o práva a potřeby všech občanů naší země a jako europoslankyně se to snažím dělat pro všechny Evropany. Takže když sebevědomě říkám, že péče o člověka je mou celoživotní náplní, není to fráze. Dovolte mi odbočit poněkud osobní otázkou - v kolika letech jste zůstala jen s babičkou? Starala se o mne od mých dvou let a samy jsme zůstaly v osmašedesátém roce, když mi bylo patnáct. Nebyla jsem ale nijak ušlápnutá. Zpívala jsem v Kulmově dětském sboru, spor­ tovala a hrála televizních inscenacích a dět­ ských filmech. V čem? Tím největším byl myslím vůbec první film Vác­ lava Vorlíčka PŘÍPAD LUPÍNEK. Byla to v podstatě detektivka pro děti. Když se vrátíme k uvažování o prezident­ ském úřadě - co byste chtěla v péči o člo­ věka dělat? Pravomoci české hlavy státu nejsou přece příliš výrazné... To si nemyslím. Váha prezidentského úřadu, která v České republice tradičně bývala velká, stojí a padá s osobní autoritou toho, kdo ho vy­ konává, nikoli s jeho pravomocemi a ústavní „neodpovědností". Znamená to, že nemůže jiné hodnoty proklamovat a jiné žít. V občan­ ském slova smyslu, v osobně lidském, v poli­ tickém... Z pozice důvěryhodné autority pak může promlouvat ke všem a ke všemu, co uzná za vhodné a prospěšné. Za druhé má jít prezident jako politik příkladem - ctít ducha Ústavy a nenadřazovat osobní zájmy a názory nad povinnosti, které z ní vycházejí, což platí jak na národní úrovni, třeba při jmenování soudců, tak na mezinárodní, například při sjed­ návání a ratifikaci smluv. Za třetí musí být sku­ tečně nadstranícky a národ sjednocovat, nikoli štěpit či podněcovat mezi lidmi zášť, závist nebo dokonce nenávist. Ajejedno, zda mluví­ me o tupém národovectví, o rozdělování na chudé a bohaté či o vytváření kast nedotknu­ telných. A konečně prezident disponuje řadou pravomocí a možností, které se - alespoň po­ kud vím - zatím příliš nevyužívají a v někte­ rých případechje to škoda. • 58 I XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

Vinum Moravicumtext a foto Branko černý V inařství Vinum Moravicum vznik­ lo v roce 2005 a staví na rodin­ ných vinařských tradicích jeho zakladatelů. Zaměřuje se pouze na lahvová vína ve vyšší kvalitě z různých terroirů. Proces výroby vína je od prvopo­ čátku řízen ideou: kvalitní hrozen = kvalitní víno = spokojený zákazník. ěená k rychlému vypití. Zejména červená vína si rok či dva poleží ve sklepě a poté, na začátku svého vrcholu, se rozletí do svě­ ta za milovníky vín. Hospodářství vinařství se nachází v historických sklepech v samém centru Bzence, v uličce nad kostelem. Sklep bude v sezóně otevřen pro turisty i pro sku­ piny, které si objednají řízenou degustaci. Vinařství nevlastní žádné vinice. Hrozny nakupuje od stálých dodavatelů z několi­ ka moravských vinných pod­ oblastí. Tato praxe umožňu­ je vyrábět ve vysoké kvalitě i odrůdy, kterým se na Bze­ neckú nedaří. Degustace ve sklepě se tak mění nejen na enologický zážitek, ale také ve vlastivědnou exkurzi. Začít musíme samozřejmě na Bzeneckú - Ryzlink rýnský nemůže být odjinud, ale z privátní vinice sklepmistra Jana Bezchleba pochází i Bzenecký patriot, vlajko­ vá loď vinařství. Ze slováckých Polešovic tu najdeme Chardonnay, Rulandské bílé a Ru­ landské šedé. Vinohradnícka společnost Pole- šovice, v čele s panem Menšíkem, je největším dodavatelem hroznů. Na Mikulovsko, dokon­ ce přímo na Pálavu, nás přenese Ryzlink vlaš­ ský, Veltlínské zelené a Pálavá. Z Velkopavlo- vicka, z největší vinařské obce Velké Bílovice pochází Dornfelder a Frankovka. Na víno Jan Bezchleb, sklepmistr vinař­ ství, nespěchá. Přestože používá při výrobě moderní technologie, nejedná se o vína ur- ; ^ k I Jan Bezchleb má rád m£ I I cuvée, a přestože u nás I nejsou zatím moc prefe­ rována, vyrábí jich ně­ kolik. Zastává názor, že krása jedné odrůdy mů­ že být obohacena o širo­ ké spektrum chutí a vůní jiné odrůdy. Historie nej­ oblíbenějšího známkové vína, které se honosí ná­ zvem Bzenecký patriot, je starší než historie vinařství Vinum Moravi­ cum. Jan Bezchleb vysadil v Bzenci hektaro­ vou vinici v trati Kněží hora, s třetinovým po­ měrem odrůd Rulandské bílé, Rulandské šedé a Rulandské modré. Asambláží těchto tří pino- tů, které se zpracovávají společně přímým liso­ vání bez nakvašení, vzniká Bzenecký patriot. Výborně se vydařilo hned první slámové víno, které Jan vyrobil - Chardonnay z ročníku 2005, jehož hrozny ležely pět měsíců na slámě. Po­ vedlo se tak, že v roce 2007 získalo titul Cham­ pion největší soutěže Král vín České republiky, stříbrnou medaili na Concours Mondial v Bru­ selu a nakonec proniklo i do Salonu vín ČR. Více na www.vinummoravicum.cz • J M Bzenecký patriot 2010 pozdní sběr ČR, Morava, podoblast slovácká, [ Bzenec, Kněží hora, alkohol 12 % J»>-"

sitio gratis de citas

Hrabalovo městečko,text Pavel Fojtík a Jan Řehounek | foto Jan Řehounek, Martin Faltus a archiv Když se 3. února 1997 ukončila pozemská pouť Bohumila Hrabala, zdálo se, že připomínání odkazu světoznámého spisovatele zůstane vyhrazeno tak jako u jiných osobností pouze školním čítankám a literárním vědcům, v Hrabalově případě se tak nestalo. V Nymburce, městě nejbližším spisovatelově srdci, se mezi obdivovateli jeho díla zrodila myšlenka založit celorepublikový spolek, který by spojoval všechny nadšené čtenáře Hrabalova díla bez rozdílu vzdělání, povolání a věku. V roce 1998 se v Hálkově divadle v Nymburce konalo ustavující shromáždění Klubu čtenářů Bo­ humila Hrabala. A o rok později byl v nymburské městské knihovně otevřen Literární kabinet Bohumila Hrabala. Sou­ časně se vznikem Klubuje čtyřikrát do roka vydáván časopis Nymburský pábitel. Vrcho­ lem nymburské iniciativy bylo však bez­ pochyby otevření stálé expozice Bohumila Hrabala v nymburském muzeu. Tři místnosti a chodbu zcela zaplnily dokumenty, knížky, fotografie a cenné relikvie ze spisovatelo­ va osobního života, i ze zařízení staré hos­ pody. Do muzea si velmi rychle našli cestu všichni příznivci Bohumila Hrabala. Mu­ zeum se přednáškami pro školy snaží přiblí­ žit Bohumila Hrabala i mladé generaci. Ve výčtu míst, která vstoupila do Hrabalo­ va života a přímo jej ovlivnila, nenalezneme jen Nymburk. Světlo světa spatřil 28. břez­ na 1914 v Brně-Židenicích. Hlásí se k němu ovšem i moravské městečko Konice, odkud pochází Hrabalův rod a kde se narodili a vy­ rostli jak jeho otec František Hrabal, tak strýc Josef Hrabal. Silnou vazbu cítil ještě k městu Polná, kde František Hrabal a Marie Kiliánova slavili svatbu a on zde začal vní­ mat svět kolem sebe. Krátkou životní epizodou bylo zaškolová­ ní mladého Hrabala, násilně vytrženého na­ cistickým režimem ze studií na vysoké ško­ le, v železniční stanici Dobrovice a posléze i působení v profesi výpravčího v železniční stanici Kostomlaty. Ve zralém věku se Hrabal ztotožnil s Lib­ ní, pražským předměstím, jež se mu od po­ čátku padesátých let stalo domovem a mís­ tem velké tvůrčí inspirace: „Ale hlavně mě fascinovala Libeň, podnikal jsem výpravy tam, kde jsem ještě nikdy nebyl, ulička Na Hrázi, hlavní třída, postranní uličky vedoucí do Židů, ulice Bratrská, ulice Na Žertvách, kudy projížděly vlaky ještě hnané na páru, Kotlaska a hlavně potok Rokytka, to všech­ no mne uvádělo v úžas..." (MOJE LIBEŇ) Do jeho života se nesmazatelně zapsalo také Kladno s Poldinou hutí, kam se dostal úplnou náhodou, o níž sám nikdy nehovořil. V roce 1949 pracoval v n. p. Obchodní domy v Praze. Když komunisté vymysleli, že sedm­ desát sedm tisíc intelektuálů musí posílit vý­ robu v průmyslových podnicích, měl z tohoto pracoviště odejít na dvouletou „brigádu" otec dvou malých dětí. Hrabal se dobrovolně při­ hlásil místo něho a 4. prosince 1949 odešel do „Poldovky", kde zůstal až do října roku 1954. „A tak jsem jezdil na Kladno, ajako ten pivo­ var i ta Poldina huť byla krásná a ohromovala mě, já dovedl býti nadšený... jezdil jsem auto- 60 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

*C-\';#\'« • • • • • , ; v - *»• • ^"-c: 11 ÉI\' Pivnice Hájenka v Kersku kde se nezastavil časbusem, vstával jsem v půl čtvrté, pustil jsem si rádio, z Milána mi zacvrlikali ptáčci, z Mosk­ vy mi zahráli Poslední bitva vzplála, a užjsem letěl na autobus a frčeli jsme do Kladna..." (z besedy na Stanfordské univerzitě; Tomáš Mazal: SPISOVATEL BOHUMIL HRABAL) Kersko a Nymburk V dospělém věku Hrabalovi přirostla k srd­ ci chatová osada Kersko v Polabí, kde od sedmdesátých let trávil hodně času. „Vyšli jsme na loučku, která se svažovala k potůč­ ku, který nebylo vidět, ale bublal, jako by si právě umyl zuby a kloktal v různých tó­ ninách... pochopil jsem, že opravdu, když máte krásnou slečnu, nebo krásný les a ještě krásnější potůček se živou vodou, že člověk, každý člověk by nerad umíral, právě jen a jen pro tu krásu..." (SLAVNOSTI SNĚŽENEK) Přesto si dovolujeme říci, že Nymburk zaujímal v Hrabalově životě specifické po­ staveni, vždyť zde prožil jednatřicet let své­ ho života. I v letech následujících, když se z Nymburka odstěhoval, neztrácel ze zřetele osudy svého „městeěka" a byl mu na blízku až do posledních dnů. Hrabala Nymburk sil­ ně poznamenal, a naopak Hrabal velmi ovliv­ nil Nymburk. „Tisíce kilometrů, které jsem prochodil starým Nymburkem, to všechno, co jsem žil a prožil, je obsah nebo šifra mého psaní..." (DOMÁCÍ ÚKOLY Z PILNOSTI) Uprostřed léta roku 1919, krátce po skon­ čení první světové války, se Hrabalovi spo­ lečně se svými dvěma syny Bohumilém a Břetislavem odstěhovali z Polné do Nym­ burka, kde otec „Francin" přijal nabídku na práci účetního v místním pivovaru. V době, kdy školu dokončil, zemřel v Židenicích dědeček Tomáš. Aby nebylo brněnské babičce smutno, rozhodli rodiče, že bude Bohumil docházet do primy br­ něnského Českého státního gymnázia. Bez otcovského dohledu však byly chlapcovy studijní výsledky žalostné, na konci roku „zdobily" vysvědčení tři čtyřky a šest pě­ tek. Celkové hodnocení znělo: „Žák není způsobilý, aby postoupil do vyšší třídy." Po Hrabala Nymburk silně poznamenal, a naopak Hrabal velmi ovlivnil Nymburk. „Tisíce kilometrů, které jsem prochodil starým Nymburkem, to všechno, co jsem žil a prožil, je obsah nebo šifra mého psaní..." Bohumil Hrabal přišel do Nymburka jako pětiletý, brzy jej čekal začátek povinné škol­ ní docházky. Místem, kam každé ráno smě­ řovaly v následujících pěti letechjeho kroky, byla Masarykova národní škola chlapecká. Jednalo se o krásnou a honosnou budovu, postavenou v roce 1882 na místě bývalého dominikánského kláštera. této jednoroční epizodě se proto opět vrací do Nymburka. Tentokrát nastupuje na nym­ burskou státní reálku, první středoškolský ústav v regionu, založený roku 1903.1 když se Bohumil nadále potýkal s uěením, dohled otce měl zřejmě pozitivní vliv, alespoň bě­ hem prvních tří let studia. Až v kvartě opět propadl (školní rok 1929/30) s bilancí sedmi ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 61

sitio gratis de citas

dostatečných a tří nedostatečných. Následně opakoval kvartu a k maturitě se dostal v roce 1934, tedy o dva roky později než jeho vrs­ tevníci. „Když jsem stál ve smokingu jako mladý gentleman před komisí, lil ze mne pot a kouřilo se ze mne, tak jsem se styděl, tak jsem se hanbil, že já, ten nejmizernější žák na vědomosti, já tady stojím ve smokingu, kdežto mí spolužáci jsou klidní snad proto, že mají ty obyčejné nedělní šaty... trvale jsem měl během těch maturitních zkoušek jasný pocit, že jsem propadl... jsem nezve­ dl oči ani ve chvíli, kdy předseda maturitní komise oznámil, že jsem udělal maturitní zkoušku s dostatečným prospěchem." (ŽIVOT BEZ SMOKINGU) Při četbě těch pasáží v Hrabalově díle, v nichž se vrací ke svému dětství, nabýváme dojmu, že vyrůstal v idylickém maloměstě, kde život pozvolna plynul, nenarušován zá­ sahy zvenčí, všichni lidé měli k sobě jaksi blíže a měli porozumění pro nedostatky dru­ hých. „Nedělní odpoledne! Samý slunečník, umyté tváře a vyžehlené šaty. Hltaje potůč­ ky ulic a uliček, teče město na procházku. Je něco hezounkého v jednoduchém způsobu žití, samozřejmosti a důvěře, radosti z řetězu na kulatém bříšku. Jak pošilhávám po klidu malého města, zahrádce a mariáši, po pivě a klábosivých hovorech. Těšit se z procház­ ky, slavit a vypít, co se dá, a pak, až přijde hodina, rozloučit se a odejít tam, kam chodí ostatní..." (POUPATA) Hrabal svým dílem vytvořil velký nym­ burský mýtus, který dodnes přežívá i v od­ borné literatuře a je navíc soustavně podpo­ rován legendou o „městečku, kde se zastavil čas". Opak je pravdou. Nymburk na přelo­ mu 19. a 20. století i v časech první repub­ liky patřil mezi nejdynamičtěji se rozvíjející průmyslová centra středního Polabí. Bohumil chtěl na přání rodičů studovat práva, scházela mu však maturita z latiny. Po celoročním soukromém studiu složil z toho­ to klasického jazyka maturitu a dne 7. října 1935 se zapsal na Právnickou fakultu Uni­ verzity Karlovy v Praze. V čerstvém vyso­ koškolákovi se s příchodem do Prahy najed­ nou probudila touha po vzdělání. Propadl čtenářské vášni a zájmu o umění a filosofii. Brzy poté, co se začal intenzivně seznamo­ vat s poezií, zejména surrealistickou, ovliv­ něn Ungarettim, Rimbaudem, Apollinairem a Nezvalem a okouzlen impresionistickými obrazy, se sám též pokoušel psát první ly­ rické básničky. Nymburské Občanské listy otiskly 16. října 1937 první Hrabalovu báseň nazvanou PRŠÍ. „Prší / slzy kanou po víčkách oken / a kouř / zalévá město modravým stu­ dem / chce se mi spát. / Hle / vůz teče / roz­ poltenou ulicí tiše / jak / bárka průplavem / a koně / dvě hnědé kaňky veslují / v rytmu kývajících se šíjí / zatím co kontrapunkt / pr­ šícího vzlykotu bubnuje / nudou." 62 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

Po uzavření vysokých škol nacisty pra­ coval jako koncipient u notáře, skladník v nymburském Spotřebním a výrobním družstvu železničních zaměstnanců, pomoc­ ný dělník v železniční stanici Kostomlaty nad Labem; navštěvoval kurs výpravčích v Hradci Králové a 5. října 1944 nastoupil jako „záškolák" na nádražíčko v Dobrovi- ci. Poté, co složil i praktickou část zkoušek, byl přidělen už jako skutečný výpravčí zpět do Kostomlat nad Labem. Zde setrval až do konce války. A právě sem situoval později svoji novelu OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY. Po druhé světové válce dokončil studium a 22. února 1946 byl promován doktorem obojího práva. První zaměstnání si našel jako pojišťovací agent Živnostenského fon­ du starobního a invalidního a po roce pře­ šel k pražské obchodní firmě Karel Harry Klofanda na místo obchodního cestujícího. Chystal se literárně vystoupit, vlastním ná­ kladem chtěl vydat výběr básní ZTRACENA ULIČKA, ale bylo mu to znemožněno, tiskárna chystající sazbu knihy byla po únoru 1948 znárodněna. „Sítinou osik a břízek / a podle skvrn šatů jsem poznával, / kdo se vrací po mostě / do domků za Labem. / Listonoš, čet­ ník na bicyklu, / a slečna z pošty bydlící o tři domy dál..." (ZTRACENA ULIČKA/VZPOMÍNKA) Když byl Bohumil Hrabal v době normalizace zařazen mezi spisovatele „v likvidaci", našel útočiště uprostřed lesů v Kersku, kde si v roce 1965 koupil na doporučení spisovatele Adolfa Branalda chatu. Nezastupitelné místo v Hrabalově životě stále náleželo Nymburku. Přestože pracoval už za války mimo město a po válce v Praze a na Kladně, zůstává mu domovem se vším všudy. Jeho rodiče si v roce 1945 postavili nový dům blízko pivovaru. Zde měl Hrabal k dispozici vlastní pokoj s knihovnou a psa­ cím strojem... Absolvent právnické fakulty pracoval po­ stupně v několika dělnických povoláních a ve volných chvílích psal do šuplíku. Spi­ sovatelem „na volné noze" se stal 1. ledna 1962, na svou první oficiálně vydanou knihu PERLIČKA NA DNĚ si však musel počkat ještě celý rok. Do milovaného Polabí se ve své tvorbě uchyluje poprvé v OSTŘE SLEDOVANÝCH VLA­ CÍCH (1965), Nymburka se okrajově dotýká V DOMÁCÍCH ÚKOLECH Z PILNOSTI a v POUPATECH (celý náklad obou knih byl ovšem v roce 1970 skartován). Když byl Bohumil Hrabal v době norma­ lizace zařazen mezi spisovatele „v likvida­ ci", našel útočiště uprostřed lesů v Kersku, kde si v roce 1965 koupil na doporučení spisovatele Adolfa Branalda chatu. Chatové městečko mu poskytlo dostatek času a kli­ du na nové literární nadechnutí. A právě zde Hrabal píše, hodnoceno očima dnešní lite­ rární kritiky, svá vrcholná díla. Díky nim je považován za jednoho z největších spiso­ vatelů druhé poloviny 20. století. Vedle RU­ KOVĚTI PÁBITELSKÉHO UČNĚ, NĚŽNÉHO BARBARA, PŘÍLIŠ HLUČNÉ SAMOTY Či r o m á n u OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE zde píše svoje nejpoe­ tičtější příběhy, v nichž se vrací do dětství, do Nymburka. A také SLAVNOSTI SNĚŽENEK (1975), které se odehrávají přímo v Kersku. Vznikají zde POSTŘIŽINY (1970), KRASO- SMUTNĚNÍ (1979) a HARLEKÝNOVY MILIÓNY (1981), které v roce 1982 vycházejí jako nymburská trilogie pod společným názvem MĚSTEČKO u VODY. V roce 1986 vydal ŽIVOT BEZ SMOKINGU, Nymburk je zmiňován i v PROLU­ KÁCH a v povídkové knize CHCETE VIDĚT ZLA­ TOU PRAHU? (1989). • ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 63

sitio gratis de citas

VÝSTAVA Zleva Monika Burian Jourdan a Serena Baccaglini n Iř Bohumil Hrabal - Francis Bačo Monika Burian Jourdan text Andreas Pierelli I foto archiv Galerie Vernon a s ní spojená nezisková organizace Art For Public o. s. pracuje v posledních letech na několika významných projektech. Její ředitelce Monice Burian Jourdan a italské kurátorce, profesorce Sereně Baccaglini, které spolu úzce spolupracují, se podařilo dostat do Prahy díla věhlasných jmen, jako jsou Amedeo Modigliani, Michel Comte, Pablo Picasso, Francisco Goya nebo Salvador Dali. Nyní České republice představují dílo irského velikána 20. století Francise Bacona, a to vůbec poprvé, navíc ve spojitosti s českým spisovatelem Bohumilém Hrabalem a jeho texty. Moniko, můžete nám přiblížit Galerii Ver­ non, kterou vedete již jedenáct let? V rámci Galerie Vernon i festivalu současného umění TÍNÁ B., který se letos koná již posedmé, se snažíme propagovat českou kulturu a čes­ ké umělce v kontextu mezinárodního umění. Zahajovali jsme společnou výstavou Františ­ ka Kupky a Amedea Modiglianiho. Pojítkem byla společná výstava v Paříži v roce 1912, na níž oba umělci představili svá revoluční díla: Kupka svou AMORPHU. Modigliani své sochy. V tomto smyslu jsme pokračovali. Právě pro­ bíhající výstava v Obecním domě - TAUROMA- CHIA: TVÁŘÍ V TVÁŘ BÝKU - odkrývá souvislosti mezi Picassem, Goyou a Dalim a českými umělci Emilem Fillou a Karlem Čapkem. Je zde dobře vidět, jak se umělecká energie do­ káže přesouvat v čase a místě; ačkoli se umělci nikdy nesetkali, mnohé je spojovalo. Současná výstava je neméně ambiciózní. Mů­ žete nám přiblížit koncept tohoto projektu? Na Bohumila Hrabala a Francise Bacona se dí­ váme prizmatem úvahy: „Kdyby byl Bohumil Flrabal malíř, maloval by jako Francis Bacon. Kdyby byl Francis Bacon spisovatel, psal by jako Bohumil Hrabal." Oba se nacházeli vjaké­ si kleci, v určité uzavřenosti. Hrabal v komunis­ tickém režimu, Francis Bacon trpěl kvůli svému 1977 až do Baconovy smrti, kdy umělec trávil většinu času v Itálii a ve Španělsku. Těmito cestami unikal tlaku, který byl na něho vytvá­ řenjeho galerií v Anglii. Tato italská díla byla vystavena ještě v době, kdy žil Bacon v Bo- Francis Bacon doposud v české republice výstavu neměl, a přestože jeho jméno tady není příliš známé, právě on patří dnes k nejuznávanějším, a tudíž i nejdražším autorům minulého století. homosexuálnímu zaměření, které musel tajit před svou rodinou a společností,jelikož v době, kdy žil, bylo toto téma tabu. Kde se vzala myšlenka propojení Bacona a Hrabala? Vznikla během mé dlouhodobé spolupráce s kurátorkou Šeřenou Baccaglini, která se za­ bývá fenoménem tzv. „italských kreseb Fran­ cise Bacona". Původ mají v období od roku loni, kterou navštěvoval velmi často, protože ho zajímala tvorba Guerciniho. Studoval jeho díla a byl jím do značné míry ovlivněn. Tento vztah „na dálku" můžeme spatřit v jeho díle PAPEŽ, v němž interpretuje známý portrét pa­ peže od Velázqueze. Připomínám, že Bacon společně s Picassem byli jediní dva umělci, kterým se již za jejich života podařilo vysta­ vovat v Grand Palais v Paříži za účasti fran- 64 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

výstava potrvá do 22. července 2012 v GATE, Galerii a informačním centru v Praze. couzského prezidenta. Většina Baconových prací jsou mužské portréty, s výjimkou dvou ženských. Je zajímavý fakt, že tato díla byla nedávno prodána na aukci za neuvěřitelných 60 milionů eur. Jaké jsou přednosti Baconovy tvorby? Jednak je to barva, která u něj hraje velkou roli; to znamená velké monotónní plochy. Dal­ ším prvkem je kresba jako taková, tah ruky, který je naprosto mistrovský, jak je patrné ze­ jména zjeho kreseb. Práce nesou známkujeho životního utrpení. Do portrétů lidí, kteří mu byli blízcí, přenášel onu osamělost, kterou sám cítil, a která pak ještě zesílila vlivem alkoholu a drog. Událostí, která Bacona velmi ovlivnila, byla sebevraždajeho přítele. Spáchalji v době, kdy byl Bacon na vrcholu kariéry, před zaháje­ ním jeho výstavy v Paříži. V čem si byli Hrabal s Baconem tak blízcí, a co je naopak odlišovalo? Začneme jejich koncem. Hrabal spáchal sebe­ vraždu tak, že skočil z okna nemocnice. Bacon zemřel na malé klinice ve Španělsku, absolutně osamocen. I Bacon nebyl daleko od myšlenky sebevraždy, procházel silnými depresemi. Usi­ loval o přátelství a blízkost, ale měl kolem sebe pouze osoby, které se s ním stýkaly kvůli jeho úspěchu. Zde se nabízí další paralela: oba byli uznávaníještě za svého života, oba ale trpěli sa­ motou, takže úspěch, který slavili jako umělci, nehrál vjejich životních osudech velkou roli. Nebojíte se, že veřejnost nemusí přijmout toto srovnání? Samozřejmě někteří budou oponovat, že se tito umělci nikdy nesetkali. Lidé, kteří Hra­ bala osobně znali, mi však řekli, že je velmi pravděpodobné, že Baconovo dílo znal. Kaž­ dopádně já to vnímám jako otázku kreativní svobody: přiblížit k sobě dva lidi, kteří žili v odlišných politických systémech, přesto oba v kleci, a kteří se vyjadřovali různými prostředky, formou výtvarnou a literární. Ale • Francis Bacon, bez názvu, tužka na papíře, 1980-1992 pokud bychom se přece jen odvážili tyto dvě formy porovnávat, pak ona literární podoba Hrabalaje velice blízka té optické podobě děl, která vytvářel Francis Bacon. Kde se tedy setkává jejich umění? Když si přečteme například PRAŽSKÉ JEZULÁT- KO od Hrabala, vidíme, že se ve svých textech často opakoval. Zavřu-li oči, zobrazuje se mi ono opakování jako jednobarevná litá plocha, kterou můžeme najít u Bacona. Je to určitá forma jistoty. Jednotlivé věci, které pak jsou jakoby vytržené z kontextu u Hrabala, Bacon znázorňuje deformací figur. Právě tato defor­ mace se mijevíjako velmi podobná deformaci jazyka, typického pro Hrabalovo dílo. Odkud máte zapůjčena Baconova díla? Italské kresby byly zatím vystaveny na dvanácti místech po celém světě. Nikdy ale nebyly před­ staveny ve spojeni s Baronovými obrazy. Mým největším přáním a touhou bylo získat zápůjč­ ku olejů, aby měli návštěvníci možnost vidět souvislost mezi jeho velkoformátovými kres­ bami a obrazy. Baconova zastupující galerie vždy tvrdila, že Bacon za sebou žádné kresby nezanechal, je ale nutné odlišit, zda se bavíme o přípravných kresbách a skicách, anebo o dí­ lech, která jsou již hotová. Tento soubor kreseb pochází od Cristiana Lovatelliho Ravarina, kte­ rý je získal od samotného Bacona. Vzhledem k dobové morálce se jejich blízký vztah musel držet v tajnosti. Obrazy pocházejí ze zápůjček ze soukromých a korporátních sbírek. Co si od této výstavy slibujete? Francis Bacon doposud v České republice vý­ stavu neměl, a přestože jeho jméno tady není příliš známé, právě on patří dnes k nejuznáva­ nějším, a tudíž i nejdražším autorům minulého století. Naše galerie Vernon se snaží dostat na nejvyšší úroveň ve smyslu mezinárodních pro­ jektů, snaží se získávat prestiž a uznání, aby nám i nadále světové instituce půjčovaly vý­ znamná díla pro další výstavy. • ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 65

sitio gratis de citas

POgJÁŽ já. MA ^ *ft > L \ • i Do půl těla svlečení vesničtí siláci si protahují svaly vedle arény. Z povzdálí je pokradmu pozorují hloučky dívek nastrojených do tradičních krojů. Rytmickou hudbu lidových umělců občas přeruší rozzlobené frkání všude okolo uvázaných býků. Je krásný jarní den a ve vzduchu je cítit zvláštní napětí. Právě začíná slavný Kavkazský festival, Kafkasor festival, možná největší folklorní akce v Turecku. 66 | WWW.XANTYPA.cz

sitio gratis de citas

%* Mní * % w ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 67

sitio gratis de citas

•>i 5mňf ^S^w^fr \'Hi^ J a K ,..0t< • v íL **HtÍP\'*"rni||iniim Tradiční lidové tance patří k největším atrakcím festivalu. L idové slavnosti dodnes patří k turec­ kému venkovu. Některé souvisejí s islámem, jiné mají původ v dáv­ ných dobách. Dnes už jen těžko zjistíme, které zvyky Turci převzali od za­ niklých anatolských civilizací a které si tito někdejší kočovníci přivezli ze své původní vlasti ve Střední Asii. Vždyť například pří­ chod jara oslavovaly nějakým způsobem všechny kultury. Není divu, že právě k této roční době se i v Turecku vztahuje většina tradičních veselíc, turnajů a procesí. Svátek jara V posledních letech některé staré obyčeje dostaly novou podobu. Staly se z nich oká­ zalé folklorní festivaly, jež jsou důležitou společenskou akcí pro celý kraj i místem, LAZISTÁN PLNÝ PŘEKVAPENÍ Lazistán stojí rozhodně za návštěvu i mimo dobu konáni festivalu. Tato odlehlá oblast nabízí turistům mnoho lákadel. V Artvinu je možné obdivovat ruiny starého gruzín­ skeho hradu. Divoká řeka Coruh, jež se prodírá hlubokým kaňonem hned za městem, nepochybně nadchne každého vyznavače raftingu. Její přítoky zas poskytnou neza­ pomenutelné zážitky rybářům, zejména pokud mají spadeno na pstruhy. Jako někde ve Švýcarsku si budete připadat ve vesničce Meseli, kterou tvoří obrovské dřevěné chalupy s vyřezávanými štíty a arkýřovými okýnky. Panenská příroda a hluboké lesy v okolí nedalekého horského jezera Karagôl přímo vybízejí k procházkám a relaxaci. Patrně vás velmi míle překvapí, jaké množství hub roste v této části Turecka. O hřiby, nazývané turecky medvědí houba (ayi mantari), tu přitom nikdo nestojí. Mimořádnou popularitu si však po celé zemi získal především Kavkazský festival, konající se každý poslední týden v červnu na pastvinách nad městem Artvin. Tato odlehlá horská oblast u hranic s Gruzií je obydle­ na převážně národem Lazů, jenž je jednou Několikadenní akce se odehrává uprostřed krásné přírody, kde si účastníci vybudují provizorní stanové městečko. Její součástí jsou souboje mladých vesnických siláků a tradiční tance. kde mohou domorodci předvádět své zvy­ ky a dovednosti návštěvníkům z okolí. Pro­ tože v Turecku žije řada menšin, mají tyto slavnosti často také silně nacionalistický ná­ dech. Platí to zejména pro akce v regionech obývaných Kurdy. Ale i Cerkesové, cikáni či Arabové mají svá pravidelná setkání. z málo známých tureckých menšin. Jedná se o kavkazský kmen blízce příbuzný s Gruzín- ci, který přijal islám i část turecké kultury. Několikadenní akce se odehrává uprostřed krásné přírody, kde si účastníci vybudují pro­ vizorní stanové městečko. Její součástí jsou souboje mladých vesnických siláků a tradiční tance. Slavnost začíná obvykle už ve čtvrtek a v neděli vždy vrcholí býčími zápasy, při nichž není nouze o dramatické okamžiky. Loňský festival byl oficiálně pětadvacátý v historii, ale tato lidová slavnost má mno­ hem starší kořeny. Jedná se vlastně o svátek jara, které do kavkazských hor přichází prá­ vě až na konci června. Modroocí argonaute První dny festivalu připomínají velký pik­ nik. Horská pastvina (jajla) nad Artvinem se během nich pomalu zaplňuje stany. Výlet­ níci, většinou celé velké rodiny, se shluku­ jí kolem ohňů a pečou jehněčí kebab. Večer se zpívá a tančí dlouho do noci. Svátečně naladěné obecenstvo baví také různí lidoví umělci. Oblíbení jsou zejména hráči na zur- nu, tradiční pastýřskou flétnu, a tulum, což jsou dudy z kozí kůže. Velké pozornosti se těší i vypravěči starých bájí a příběhů, je­ jichž obsah jasně ukazuje na kavkazský pů- 68 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

vod obyvatel ti Turecka a upevňuje jejich národní uvědomění. Lazové považují sami sebe za potomky obyvatelů antické Kolchidy, legendárních strážců Zlatého rouna, které podle řeckých mýtů navštívili Jasonovi argonaute. Turecké úřady dlouho odmítaly uznat národní svébyt­ nost Lazů a tvrdily, že jsou jen jedním z turec­ kých kmenů, což není pravda. Podobně jako Kurdové nesměli ještě před časem používat na veřejnosti a v písemné podobě svůj jazyk, jímžje lazuri. Podle oficiálních údajů žije dnes v Turecku čtvrt milionu Lazů. Mají světlou pleť, hnědé, často i zrzavé vlasy. Běžné jsou u nich zelené nebo modré oči. Výrazný orlí nos jim dodává ušlechtilé vzezření. Původně byli křesťany, ale dnes se hlásí k islámu. Na rozdíl od Turků či Arabůjsou však ve víře vel­ mi vlažní. V severovýchodním cípu Turecka proto nenajdete žádné zjevné známky zbož­ nosti a je velmi málo pravděpodobné, že vás tu ráno probudí pro muslimský svět typické volání k modlitbě. Lazové si také rádi přihnou místní pálenky rakije. Korán totiž podle jejich výkladu výslovně zakazuje jen víno. Domov Lazů se značně odlišuje od zbytku Turecka. Krajinu často skrápěnou dešti pokrývá bujná vegetace. Na loukách pod hustými lesy pokrytými horami se nepasou ovce, ale početná stáda hovězího dobytka. Ještě níže, na pobřeží Černého moře, panuje horké subtropické pod­ nebí. Právě zde se pěstuje pravý turecký čaj. Kavkazští rytíři Mnoho návštěvníků přijíždí až v sobotu, na třetí den festivalu. To jsou totiž na programu zápasy vyhlášených vesnických siláků. Pro mnohé je to událost roku. Vítěz se stane pro místní lidi hrdinou a jeho jméno bude navždy součástí historie kraje. Turecký zápas karakucakje obdobou zápasu ve volném stylu. Má pevná pravidla, na jejichž POZOR NA NATAŠI! Během festivalu mají v nedalekém Artvinu žně nejen obchodníci a hoteliéři. Kšeft se hýbe i Natašám, jak Turci nazývají dámy vykonávající nejstarší řemeslo a pocháze­ jící ze zemí bývalého Sovětského svazu. Tyto ženy zaplavily Turecko počátkem de­ vadesátých let minulého století, poté co na Ukrajině, v Gruzii a dalších postkomu­ nistických republikách zkolabovala ekono­ mika. Nejvíce se jich usadilo v moderních městech na pobřeží Černého moře, kde je praktikována uvolněná forma islámu. Obvykle nejde o žádné krasavice, ale mírně obézní seniorky dosti odpudivého zevnějš­ ku. Jejich jedinou předností jsou blond vlasy (často uměle odbarvené) a nízká cena nabízených služeb. Nejprve byly vnímány jako kuriozita a staly se námětem mnoha vtipů. Když se ukázalo, že jsou šiřitelkami viru HIV, začaly úřady proti této neřesti bo­ jovat. Zatím se ji však vymýtit nepodařilo. Lazové patří ke kavkazským náro­ dům a považují se za potomky obyva- ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 69

sitio gratis de citas

dodržovaní dohlížejí kromě diváků také přísní rozhodčí. Kdo se dopustí nesportovníhojednání, je diskvalifikován a sklidí všeobecný posměch. Zápasníci na sobě nemají žádné zvláštní dre­ sy potištěné reklamami, ale jen obyčejné staré kalhoty bez opasku. Ty nahrazují krátké kožené kalhoty zvané kispet, které se kdysi používali při zápasech na dvoře osmanských sultánů. Někdy je zápas velmi vyrovnaný a záleží na rozhodčích, komu přiřknou vítězství. To se pak často najdou diváci, kteří proti takovému rozhodnutí ostře protestují, napadají fanoušky z „nepřátelského tábora" a v bitevní pole se mění i hlediště. Snad proto na festival nedohlí­ ží běžná policie, ale těžce vyzbrojené polovo­ jenské jednotky, kterým se říká jandarma. Při zápasech se soutěží v několika váhových kategoriích. Kavkazané jsou rození zápasníci. Říká se, že právě Lazy si za osobní strážce kdysi vybral i prezident Ataturk, zakladatel Turecké republiky. Většina borců má však rytířské způsoby. Pro­ tože protivníka často i osobně znají, vědí vše o jeho slabinách i mentalitě, používají při boji nejen sílu, ale i předem promyšlenou taktiku. Bývá zvykem, že si na konci utkání oba zápas­ níci podají navzájem ruce a políbí se na tvář. Při těchto zápasech se soutěží v několika váhových kategoriích. Jejich vítězové se ob­ vykle později dobře prosadí i v celostátním měřítku. Kavkazané jsou rození zápasníci. Říká se, že právě Lazy si za osobní strážce kdysi vybral i prezident Ataturk, zakladatel Turecké republiky. Lazistánská korida Dříve sledovali diváci průběh festivalu pou­ ze z prudké stráně. Dnes tu stojí jednoduchá aréna s ochozy. Ta poskytuje návštěvníkům bezpečné útočiště během býčích zápasů, které jsou zlatým hřebem programu. Přesto vzácně dochází i k úrazům. Výběh z arény není nijak uzavřený a zápasící býci tudy někdy vyběhnou na louku mezi stany. Prchající lidé se pak v pa­ nice pošlapou. To, že by býk napadl přímo člo­ věka, se prý kupodivuještě nikdy nestalo. Býčí zápasy neboli boga gúrešleri se ko­ nají vždy v neděli. V přestávkách mezi zápa­ sy vystupují taneční soubory v krojích jed­ notlivých vesnic a údolí. Pořadatelé zatím přivedou, často za dramatických okolností, do arény nová zvířata. Býci z této části světa jsou menší, ale mno­ hem vytrvalejší a mrštnější než ti chovaní v Evropě. Tato ušlechtilá zvířata mají pro do­ morodce velkou cenu, ti se proto snaží, aby zbytečně netrpěla nebo se vzájemně nezranila. Kavkazské býčí zápasy nejsou krvavou podí­ vanou, tak jako španělská korida. Když jedno ze zvířat ukáže slabost a dá se na ústup, je to akceptováno jako prohra. Nikdo ho nenutí k dalšímu boji, ale je pořadateli vyvedeno z arény. Na Kavkazském festivalu také nikdy s býky nebojují žádní toreadoři. Ublížit zvířeti pro vlastní pobavení, to se naprosto neslučuje s islámem ani povahou kavkazských národů. Ty býka v minulosti uctívali jako božstvo. Dnešní zápasy jsou nepochybně pozůstatkem pradávných rituálů. Některé trvají jen velmi krátce a je rozhodnuto. Stává se však, že oba sokové jsou naprosto neústupní a jejich klání nemá konce. Taková vyrovnaná utkání nabíze­ jí divákům nesmírně atraktivní podívanou. Na­ konec však vždy jeden z býků ustoupí. Večer pak z finálového zápasu vzejde absolutní vítěz. Pro svého majitele znamená často hotový po­ klad. Nejeden prostý vesničan prodejem roha­ tého šampióna ze dne na den zbohatl. • NÁVŠTĚVA FESTIVALU Informace na cestu: Kafkasor festival se koná obvykle každý poslední víkend v červ­ nu. Přesné datum si můžete ověřit prostřednictvím turistických informačních kan­ celáří, které jsou v Turecku v každém větším městě. V Artvinu sídlí na adrese: Cami Meydani No: 10, Tel: (466) 212 30 71, Fax: (466) 212 27 38 Příjezd: Do Artvinu nevede železnice a nejbližší letiště se nachází v 300 km vzdáleném Trabzonu. Z Istanbulu (25 EUR) i Ankary (20 EUR) jezdí do města každý den několik autobusů. Spojení mezi Artvinem a arénou v horách zajišťují během festivalu zvláštní mikrobusy. Ubytování: V Artvinu je několik hotelů nižší a střední kategorie. Dobrou volbou je například přátelský Kackar, kde se ubytujete asi za 20 eur. Většina místních návštěvníků však táboří na lesních loukách nad městem. Nutností je kvalitní stan, neboť počasí je zde velmi proměnlivé a téměř žádný den se neobejde bez krátké dešťové přeháňky. 70 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

69 KČ Mimořádné vydáni z archivu Xantypy (1995 - 2012) •

sitio gratis de citas

Jiří Kejval Londýn bude žasnout! text Pavel Cmíral | foto Jiří Koliš Vzdušná loděnice Veslařského klubu Slávia se třpytí v jarním slunci na louce u paty Jiráskova mostu. Jiří Kejval, bývalý úspěšný reprezentační skifař, se dívá oknem své kanceláře na Vltavu a ukazuje na travnaté náplavce místo, kam postaví telekomuni­ kační ikonu, pravou londýnskou telefonní budku. V příští hodině budou Londýn a Anglie skloňo­ vány ve všech pádech. Ať už bude řeč o londýnských olym­ pijských hrách a Českém olympij­ ském domě, který má Jiří Kejval, místopředseda ČOV pro ekono­ miku a marketing na starost, nebo o aktivitách firmy Techo, kterou po revoluci přivedl na svět, a svět, v čele s Buckingham- ským palácem, dnes nakupuje její vybavení pro kanceláře. L ondýn se nám připomene i při povídá­ ní o architektce Evě Jiřičné, na kterou nedá Jiří Kejval dopustit. Aještě jedno, pro Čecha trochu krkolomné, slovo se bude do naší debaty několikrát vracet. Pro mul- tifunkčního vizionáře Jiřího Kejvala je slovem zásadním. Gesamtkunstwerk. Volně interpreto­ váno - zhmotnění souvislostí, všestranné dílo, komplexnost Michelangela, Josefa Hoffmanna, Bauhausu... Ríká-li Gertruda Steinová „růže je růže je růže", obdivovatel gesamtkunstwerkuji může parafrázovat třeba řetězením „architekt je sochařje designérje tvůrce krajiny". Gesamtkunstwerk, všestranně naplněný život. Touha - vize - vlastní cesta - úspěch. První úspěchy jste sklízel ve sportu... Veslování je skvělý sport, dokonale vás při­ praví pro život. Na jedné straně je sportem individuálním, kdy je nejbližším člověkem skifaře jeho soupeř, startující třináct metrů od něj, a je na vás, jak si se svou „samotou", při které se bičujete a rvete o nejlepší čas, pora­ díte. A na druhé straně, závodíte-li na osmi- veslici, od kolegy vás dělí deset centimetrů, a všichni se v tom kolektivu snažíte jet úplně stejně, protože když jeden souhru naruší, při­ jde všechna dřina vniveč. Dokonce se říká, že v dobré osmě nemusí všichni stejně tahat, ale musí stejně myslet. Kdyžjsem pak začal s ko­ legy veslaři v závěru svých studií na stavební fakultě i podnikat a naše výroba lampiček pro Ikeu byla z počátku kontinuální řadou průšvi­ hů, zkušenosti z vrcholového sportu nám při­ šly vhod. Každý malér nás vždycky nakonec posílil. Já se vždy snažil, abychom šli svou cestou a vymýšleli svoje, nekonvenční postu­ py. Tak jsem se dostal až k umění. Vycháze­ li jsme z tradic Bauhausu a právě z principu gesamtkunstwerku, při němž se všechno pro­ pojuje se vším. Cokoli dnes dělám, všemu se snažím dát silnýfilosofickýzáklad, abych vě­ děl, proč to dělám, kam tím směřujeme, jaké to má konsekvence. To jsem se naučil, ajsem za to rád. Líbí se mi to. Vaše Skupina Techo, v níž jste předsedou představenstva, je dnes součástí přední nizozemské nábytkářské skupiny Royal Ahrend NV. V ní jste ředitelem pro němec­ ky mluvící země, střední a východní Evropu a pro Afriku. Část svého času ale dál věnuje­ te sportu na podobně důležitých pozicích... S veslovánímjsem začal ve veslařském klubu Slávia a člověk cítí - dneska se tomu vzneše­ ně říká společenská odpovědnost - vůči své­ mu klubu, který ho vychoval, závazek. 72 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

Chce mu zpětně vrátit něco, co mu pomůže vychovávat další generace. Začaljsem pro klub aktivně pracovat, podporovali jsme ho, posta­ vilijsme tuhle novou loděnici - a pakjsem zjis­ til, že pro to, aby klub fungoval opravdu dobře, je třeba jít výš a angažovat se v rámci celého veslařského svazu. Snažit se zlepšit jeho prá­ ci a efektivitu. Se Zdeňkem Peckou a Vaškem Vochozkou jsme udělali ve svazu takovou ja­ koby revoluci a začali jsme řídit celé veslová­ ní. Předsedou svazu jsem letos šestnáctý rok. A když si to „sedlo", a dařilo se, začal jsem zjišťovat, že k tomu, abychom s naším veslo­ váním mohli ještě výš, musíme i my vystoupat do dalšího patra. A takjsem se začal angažovat v olympijském výboru a dnes dělám čtvrtým rokem místopředsedu pro ekonomiku a marke­ ting. Mně se na olympismu líbí, že vychází ze spojení duše a těla. A na tétofilosofiistaví i náš marketing. Bohužel, občas mám pocit, že v ně­ kterých případech se už sport odrodil od ono­ ho prapůvodu, ne snad svou usilovnou snahou dosahovat stále lepších výsledků, to je obecně vzato v pořádku, ale tím, že hlavní myšlenku olympismu leckdy přehluší komerce. Olympij­ ský výbor ale ještě stále drží sportovní klání, navzdory dnešní moderní zkomercionalizova­ né době, na dobré úrovni. Ledová plocha zatím ještě není pokreslena reklamami natolik, že by nebyl vidět puk a přitom to nikomu nevadilo. Žijete olympijským rokem, jako předehru vlastníolympiádyjste vyhlásili Českou olym­ pijskou sezónu 2011-2012, která nás, Čechy, láká na olympiádu, a Londýňanům už teď představuje naši republiku sérií kulturních akcí, které pořádáte ve spolupráci s tamním Českým centrem. Prezentaci naší republiky v Londýně věnujete neobyčejné úsilí... Vnímáme londýnskou letní olympiádu jako obrovskou příležitost. Oproti hrám, pořáda­ ným v neevropských městech, má pro nás ta londýnská samá plus. Londýn je za rohem, jste tam za deset hodin autobusem, za hodin­ ku a půl letadlem. Žije tam padesátitisícová komunita Cechů, mnoho mladých od nás tam studuje. Důležitým faktem je i to, že Anglieje kolébkou všech sportů a Angličané sport mi­ lují. Atmosféra her v zemi s takovou sportov­ ní tradicí bude určitě nádherná. Původně jsme zamýšleli udělat stánek pro fanoušky, kde by měli své zázemí. Když jsme se pak bavili s různými organizacemi a porozhlédli se, jak se to dělá v zahraničí, došli jsme ke konceptu „Expo pavilonu". Expo samo o sobě už poně­ kud ztrácí v době internetu a všeobecné infor­ movanosti svůj význam. Ovšem olympiáda je přece jen něco jiného, je výjimečnou událostí v historii pořádajícího města, desítky zemí se budou v Londýně sedmnáct dní v čestném boji prát nejen o místo na stupních vítězů, ale i na slunci. Budou se snažitještě více se zviditelnit. Součástí olympiády je navíc také tzv. kultur­ ní olympiáda, a ta bude v Londýně výraznou součástí her. Představí se největší kulturní pro­ jekty, a my si myslíme, že Česká republika by měla přispět tím nejlepším, co má. Český dům najdou návštěvníci her na vel­ mi dobré adrese. Impozantní výstavní hala Business Design Centre ve čtvrti Islington se pyšní stopadesátiletou historií a moder- bude věnováno jednomu olympijskému spor­ tu. Jednotící grafickou podobu pro nás vytváří nesmírně invenční grafik Milan Jaroš, a když jsem zmínil jehojméno, jsme ujednoho z nej­ poutavějších příběhů letošní olympiády. Začal ve chvíli, kdy jsme hledali originální myš­ lenkový základ pro kolekci oblečení našich olympioniků. Zjistili jsme, že jedním z nej­ slavnějších českých obrazuje AMORFA-DVOUBA- REVNÁ FUGA Františka Kupky z roku 1912. Jde ojednu z prvních abstraktních maleb, střídající se modré a červené plochy na bílém pozadí. Díky tomuto obrazu dosáhl František Kupka ve svém oboru určitého světového prvenství, což se zatím mnoha Cechům nepodařilo. Hned nás napadlo, že tento fakt může být velice mo- vedle našich sportovců, které představujeme především, chceme ukázat světu i naše umění, v českém domě bude parádní designový kus - bar z krystalů, a prostorem bude plout zvláštní druh osvětlení, kterému říkáme stuha. ní, přistavěné průčelí připomíná stylovým vitrážovým oknem její původní účel. The Royal Agricultural Hall byla postavena pro dobytčí trhy. Forma: stará dobrá Anglie. Český obsah pro čas olympiády: prezenta­ ce moderní středoevropské země se stejně úctyhodnou historií a kulturou... Pronajali jsme si opravdu krásný prostor, a na výhodném místě, jen dvacet minut od Olym­ pijského parku. Českou republiku ovšem ne­ budeme prezentovat přežitými statickými artefakty typu „plastikový Karlův most". Před­ stavíme ji jako moderní zemi, ve které žijí lidé pevně spojení se světem. Pomůže nám k tomu futuristicky laděný, dynamický interiér s vel­ koplošnou projekcí v HD formátu, zabírající 280 m2 . Vedle našich sportovců, které předsta­ vujeme především, chceme ukázat světu i naše umění. Pracujeme s těmi nejlepšími, jakými jsou světově uznávaný režisér Ivan Zachariáš, ceněné architektonické studio ADR, designér­ ské studio Olgoj Chorchoj nebo velmi úspěš­ ná firma Lasvit, která dělá svítidla z českého křišťálu a má prvotřídní reference po celém světě. V Českém domě bude jejich parádní de­ signový kus - bar z krystalů, a prostorem bude plout zvláštní druh osvětlení, kterému říkáme stuha. Význačný český malíř Michael Ritt- stein pro nás maluje třicet pláten, každé z nich tivační právě pro sportovce. Naše rozhodnu­ tí vyjít v designu oblečení z toho obrazu pak samozřejmě podpořily jak jeho barvy, tak rok datování díla, které Kupka po čtyřleté práci dokončil před sto lety. Obraz dnes možná do­ káže oslovit daleko víc lidí, než se mu to dařilo v době vzniku, kdy podobná avantgardní díla byla diváky nepochopena. Pro náš příběh je jistě stejně důležitý i sám tvůrce díla. Kupka byl dobrým vlastencem, sportoval, a už v prv­ ních dnech první světové války se v Paříži dobrovolně přihlásil jako legionář k české rotě Nazdar. Milana Jaroše jsme požádali o pře­ vod Kupkovy malby v grafické dílo. K této proměně bylo třeba zakoupit práva; i když DVOUBAREVNÁ FUGA visí v naší Národní galerii, vlastníkemjejistá francouzská nadace. Křivky jsme pak rozehráli na kolekci oblečení našich olympioniků a věříme, že i tímto neobvyklým příběhem můžeme v Londýně úspěšně komu­ nikovat se světem. Kupkův obraz představíme v digitální podobě a byli bychom rádi, kdyby si s ním mohli návštěvníci Českého domu i in­ teraktivně pohrát, převářet ho a na památku si ho vytisknout. Potěšilo nás, že Vladimír Rosel, nový ředitel Národní galerie, kteráje naší part­ nerskou organizací v projektu Sport a umění, je k takovým přesahům a průnikům otevřený, je s ním skvělá spolupráce. Generální partneři OSLI S3K.LJI Tri The energy to lead SKUPINA CEZ www.olympic.cz

sitio gratis de citas

Jiří Kejval, bý, rezentační skifař Olympijský Londýn bude plný lákadel, kolik lidí by, podle vašich představ, mohlo zamí­ řit do Českého domu? Předpokládáme, že přijde asi třetina Čechů, tře­ tina Londýňanů a třetina dalších návštěvníků her. Doufáme, že nás navštíví minimálně sto tisíc lidí. Podařilo se nám získat pro Českou re­ publiku třicet tisíc lístků, takže počítáme s tím, že do Londýna přijede nějakých dvacet tisíc Če­ chů, kteří budou hry sledovat. Toje síla, a bude to fajn i pro sportovce. Například pro finálový závod Barbory Špotákové máme vstupenky pro osm set lidí, snažili jsme se, aby to byly lístky do sektoru za ní, takže by měla mít velkou pod­ poru. Na Ondru Synka jsme měli patnáct set lístků, většina už je vyprodaná. Chceme udělat pro fanoušky maximum. A kdo se nedostane na sportoviště, může českým mistrům fandit u vel­ koplošné projekce, obklopen kumštem českých umělců. Katce Emmons, tenistům na turnaji ve Wimbledonu, Mirce Rnapkové a Ondrovi Syn­ kovi, Davidu Kosteleckému nebo právě Báře Špotákové... Věřím, že atmosféra v Českém domě bude úžasná, i díky čtyřem koncertům fúnkové kapely Monkey Business. Obdivujeme se gesamtkunstwerku. Je jím i váš život, ve kterém všechno propojujete se vším. Kdybych vás chtěl charakterizovat pár slovy, hned mě napadne „obdivuhodná kom­ plexnost". Řada Ročenek české architektury v knihovně za našimi zády je jedním z mnoha důkazů, které mi dávají za pravdu... Ročenky, představující už řadu let nejlepší práce českých architektů v tom kterém obdo­ bí, vydáváme v Prostoru, což je naše nadace, kterou jsme si vymysleli s Evou Jiřičnou. Jed­ nou jsme spolu vedli diskusi na téma Jak po­ moci Čechám. Eva, která učila na „umprum" říkala: Tady jsou strašně talentovaní lidé, učit v Čechách je radost. Učila i v Anglii a měla srovnání. Oba jsme věděli, že úroveň našich architektů a designérů je v mnoha směrech lepší, ale co se týče možností využít jejich ta­ lentu a šikovnosti jsme na tom mnohem hůř. Náš Prostor, podporující českou architekturu, design a interiér, by měl popularizací této ob­ lasti pomoci otevřít těm nejlepším architektům a designérům další „prostory" k jejich realiza­ ci, aby talent a poctivá práce nepřišly nazmar. Mám rád lidi, kterým o něco jde, a nezasta­ ví se. Mám takové životní heslo - s hodný­ ma to nevyhrajem. Eva, byť je pro mě esen­ cí skromnosti, čistoty a pracovitosti, je velmi urputná, a když se pro něco rozhodne, jde až do extrému. Což názorně vidíme i na jejích odvážných konstrukcích, na materiálech, kte­ ré používá. Měl jsem možnost dělat s ní mno­ ho projektů, kupříkladu interiéry v Tančícím domě, a vždycky je to boj. Ona ovšem bojuje s ohromnou grácií, a za takové situace jí zkrát­ ka nemůžete říct: To je nesmysl. Vloni jsme s Karlem Hvížďalou vydali knížkujeho rozho­ vorů s Evou. Jsme s Karlem sousedé a domlu- Sport je pro mě důležitý, je pro mě kompen­ zací všeho, co mě potká v nabitých dnech. Aby byl člověk schopen žít naplno, musí být fyzicky fit. Já už od svých šestnácti let den co den běhám. A to hned po ránu, kdybych trénoval večer, byl bych už úplně vybitý. Když mi třeba v pět ráno letí letadlo, aspoň rychle sednu na kolo, ještě napůl spící, ajez­ dím deset, patnáct minut, abych se alespoň zpotil. Pak vběhnu do sprchy a frčím. Můj lékař říká, že už jsem na tom závislý a že se tou fyzickou únavou vyplavují endorfi- ny. Někdo je po probuzení vyplaví cigare­ tou, jiný kafem, já zvolil tenhle ranní rituál. Navíc když chodím ráno běhat, fůru věcí si u toho promyslím. Nedávno jsem uváděl večer o úžasném podnikateli Emilu Kolbenovi. Došel jsem k názoru, že lidé jeho formátu musejí mít obdivuhodnou sebekázeň, vůli. V roce, kdy se poprvé veslovalo na olympiádě, posta­ vil ve Vysočanech dřevěnou boudu, která byla jeho první „elektrotechnickou továr­ nou", a čtyři roky poté, na světové výsta­ vě v Paříži 1900 získal za své výrobky zla­ tou medaili a dvě stříbrné. Ani vaše Techo dlouho zbůhdarma nepřešlapovalo na mís­ tě a rychle ukázalo, co dovedete. Nelze se ubránit srovnání... Těší mě, že mě srovnáváte právě s takovým jménem. Když čtu příběhy všech těch Baťů a Kolbenů, přijde mi to úplně neuvěřitelné,jak byli schopni za nějakých dvacet let vybudovat takové kolosy ajak se celosvětově prosadili. Bez mobilů, leteckých mostů a internetu... Dnes tu vládne obecný skepticimus, doha­ dujeme se, co jsme zač. Já jsem pyšný na to, že jsem Čech. Prese všechno si myslím, že se začínáme vnímat pozitivněji, poznáte to třeba na tom, že dřív se tolik nekupova­ ly české výrobky, protože prý jsou špatné, a dnes se jejich prodej dramaticky zlepšil, lidé jim víc věří. Byl jsem vrcholový sportovec, a nemyslím si, že jsem bůhvíjaký talent, ale vím, že jsem cílevědomý. To jsem určitě zdědil po rodičích, a to vás úžasně táhne dopředu. vilijsme se na té knize v garáži. Nedávnojsme ji představili v galerii DOX u příležitosti jejího dotisku. Sál byl nabitý a to vypovídá o tom, že v Čechách si už dnes takových lidí jako Eva vážíme čím dál víc a uvědomujeme si, co pro nás znamenají. A to je dobře. Do vod akčního života jste vplul s veslem v ruce - mimochodem novodobá historie veslování začíná v 18. století právě v Anglii, a na olympijských hrách se objevilo poprvé už v roce 1896... Máte čas na aktivní spor­ tování i dnes? Což by se dalo říct i tak, že víc věří sami sobě, protože ty české výrobky přece vy­ rábíme my. Když jsme se sešli, ptal jsem se vás, jestli máte rád úspěch. Trochu vás ta otázka překvapila, ošíval jste se... Byl jsem vrcholový sportovec, a nemyslím si, že jsem bůhvíjaký talent, ale vím, že jsem cílevědomý. To jsem určitě zdědil po rodi­ čích, a to vás úžasně táhne dopředu. Základ je chtít. I to mám ze sportu, tomu musíte podřídit všechno. Řekl bych, že strašně ne­ snáším neúspěch. • 74 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

W- ^ Pět ze sedmnácti přeživších děti na vzácné f otogr \' z roku 1947* Sto pět text Eduard Stehlík | foto archiv autora S to pět. Obyčejná číslovka. Ani příliš velká, ani příliš malá. To ovšem jen do okamžiku, než si za ní představíme sto pět osudů dětí. Lidických dětí. Pak toto číslo dostane zcela jiný obsah. V noci z 9. na 10. června 1942 začali nacisté v Lidicích realizo­ vat beštiálni plán konce této krásné středočes­ ké vsi. Skupiny gestapáků šly dům od domu, budily lidické obyvatele a nutily je, aby se rychle oblékli, vzali si s sebou všechny cen­ né věci a připravili se k odchodu. Muži starší patnácti let byli odváděni do Horákova stat­ ku, ženy s dětmi do budovy školy. Toto místo, které měla většina z nich spojeno s chvílemi bezstarostného dětství, se pojednou stalo věz­ nicí. Nikdo nic nechápal. Matky konejšily ro­ zespalé, plačící děti, ačkoliv samy nevěděly, co je v následujících chvílích čeká. Nad rá­ nem přijela před školní budovu nákladní auta, do nichž musely ženy i s dětmi nastoupit. Při projíždění kolem Horákova statku zahlédly některé z nich ve dvoře desítky shromáždě­ ných lidických mužů. Netušily, že naposled. Krátce poté zahájila svou „práci" popravčí četa... Ženy spolu s dětmi mezitím dorazily do tělocvičny kladenské reálky. Zde prožily na holé zemi posypané trochou slámy tři dny a dvě noci plné děsivého očekávání věcí příš­ tích. Právě zde nacisté vybrali jako schopné poněmčení tři lidické děti - šestiletou Dášu Veselou, tříletého Vašíka Zelenku a dvoule­ tou Haničku Špotovou - a v pátek 12. června 1942 večer se tu odehrála jed­ na z neotřesnějších scén lidické tragédie: odebírání dětí matkám. Ženám bylo oznámeno, že pů­ jdou do pracovního tábora, kam pojedou vlakem, a děti kvůli vět­ šímu pohodlí autobusem. Mamin­ ky s dětmi se však od sebe nechtě­ ly odloučit. Ozývaly se výkřiky: „Maminko, prosím, nedej mě!" „Mami, neplač, já se ti vrátím!" Nato začali přítomní gestapáci střílet z pistolí do stropu a za řevu a asistence příslušníků Schutzpoli- zei od sebe odtrhávali matky a děti ČERVEN 2012 • Poslední fotografie dětí 1. třídy lidické školy, pořízená 2. června 1942. Na snímku je i patnáct dětí z Lidic. Přežily pouze tři... rá se starala starší děvčata, neustále plakalo hlady. Spaly na holé zemi, trpěly nedostatkem hygieny a nemocemi. Koncem června 1942 dorazil do Lodže rozkaz k beštiálni vraždě. Ve středu 1. čer­ vence 1942 dostaly lidické děti možnost na­ psat korespondenční lístky svým příbuzným v protektorátu. Těch několik, které skuteč­ ně adresátům došly, nelze číst bez pohnutí. Dětským písmem napsané prosby o zprávy o mamince a tatínkovi a o kousek chlebajsou jednou z nejotřesnějších obžalob nacismu. Tím děsivější, že v době, kdy děti své dopi­ sy psaly, již bylo dávno rozhodnuto o jejich hrozném osudu. Ony korespondenční lístky měly pouze za cíl uklidnit ty starší před ces­ tou na smrt a u příbuzných v Cechách vzbudit dojem, že děti byly skutečně kamsi odeslány na převýchovu. Eventuální pátrání po jejich osudu mělo svést ze stopy i v případě dalších sedmi dětí, které byly zcela náhodně vybrány k poněmčení po napsání lístků... O den poz­ ději, ve čtvrtek 2. července 1942 bylo zbýva­ jících jednaosmdesát lidických dětí předáno v Lodži místní úřadovně gestapa. Ta je vzá­ pětí nechala převézt do sedmdesát kilometrů vzdáleného vyhlazovacího tábora v Chehnnu nad Nerem, kde byly okamžitě zavražděny plynem v autech. Čtyři dny poté - 6. července 1942 - byly do Lodže odeslány i děti z vyvraždených Ležáků a šestiletá Dáša Veselá z Lidic, kterou původně vybrali k poněmčení. Později ji z nejas­ ných důvodů tuto „schopnost" upřeli. I tato skupina dětí navždy zmizela v Chelmnu. Po válce se podařilo nalézt pouhých sedm­ náct lidických dětí: devět vybra­ ných k poněmčení, šest mlad­ ších jednoho roku, které válku přežily v jednom z pražských sirotčinců, a dvě ze sedmi, které se lidickým ženám narodily po vyvraždení obce. Zbytek nacis­ té zavraždili. Přežilo jen sedm- \' náct ze sto pěti... • Tělocvična v kladenské reálce násilím. Osmaosmdesát dětí bylo následně odvezeno do Lovosic a odtud vlakem do tá­ bora sídlícího v komplexu bývalé textilní to­ várny v Gneisenaustrafie 41 v Lodži. Jejich příjezd předznamenával telegram končící slo­ vy: „...děti s sebou vezou jen to, co mají na sobě. Nějaká zvláštní péče není žádoucí." Oné péče bylo skutečně minimum. Děti dostávaly málo jídla a několik malých miminek, o kte- Postkarte Poslední lístek Marušky Pitinové WWW.XANTYPA.C2 | 75

sitio gratis de citas

Henrietta Antonytext a foto Věra Hloušková „Nic nepřichází samo od sebe. Za každým výsledkem stojí tvrdá práce. A za všech okolností musí být ke všemu pozitivní přístup." Tímto heslem se řídila celý život naše slavná rodačka žijící v Montrealu - paní Henrietta Antony (80). Ki J dyž jsem přijela v roce 1949 do Kanady," vzpomíná, „za­ čala jsem opravovat a pak i na zakázku vyrábět stínidla lamp. V té době to tam nikdo neuměl na úrovni, kterou , bych považovala za odpovídající. Ani já jsem nevěděla, jak to dělat kvalitně, takže jsem se musela učit z vlastních chyb. Asi tak za šest měsíců jsem neměla konkurenci, laťku pro zhotovování stínítek jsem posunula hodně nahoru. Začala jsem přitom s 50 centy za hodinu, příští rok jsem dostávala 60 a třetí rok 70 centů." Vychovala sama tři děti. Ve dne pracovala, v půl šesté večer šla domů uvařit pořádné jídlo, uložila děti do postele a vrátila se na další směnu. Její zájem se postupně přesouval ke starožitnostem; nejdřív opravova­ la porcelán, studovala dějiny umění, architektonické slohy, a to vše ji přivedlo k obchodování s lampami, lustry i nábytkem. Začala jezdit do New Yorku nakupovat starožitnosti od velkoobchodníků a řídila se pra­ vidlem: koupitjednu starožitnost, prodatji a koupit dvě... Když nashro­ máždila dost peněz na investování, cestovala za nákupy třikrát ročně do Francie a Anglie. Od roku 1958 firma Henrietta Antony Inc. nabízí starožitnosti v tří­ patrové Galerii (Antique Gallery) v bývalé budově Royal Bank, po­ stavené roku 1901 na St. Catherine Street na rohu Greene Avenue. „Když jsem budovu koupila, Greene nevypadala jako dnes. Byly tam obytné domy a před nimi trávníky. Vzpomínám si ještě, jakjsem sáze­ la begónie před naším novým obchodem." Tuto budovu, která odráží ducha někdejší elegance a formy, projektoval Eduard Maxwell (1867 až 1923) a tvoří součást kulturního dědictví. Maxwell je znám archi­ tektonickými návrhy mnoha budov v oblasti Zlatého čtverce (Golden Square Mile) v Montrealu. Ve své galerii je „paní Henrietta", jak jí zaměstnanci říkají, ve svém živlu. Klade velký důraz na to, aby veškerá práce, včetně na zakázku zhotovovaných stínidel, byla vykonávána s dovedností evokující staro­ svetske tradice. „Spolupracujeme s předními designéry interiérů, po­ skytujeme jim veškeré služby a dodáváme starožitnosti zákazníkům po celé severní Americe. Příležitostně také půjčujeme historický nábytek jfe, filmařům." A dodává: „Mám před sebou dalekosáhlé plány, proto ne­ mohu zpomalit tempo," říká bezvadnou češtinou. Paní Henrietta se totiž rozhodla vybudovat úžasné místo: doslova přenesla kus Čech a Moravy do místa poblíž kanadského Suttonu na vermontské hranici. Založila vinici v malebné krajině najihu kanadské provincie Québec, cožje něco přes hodinu jízdy autem od kulturně bohatého a kosmopolitního Mon­ trealu a hodinu jízdy od amerického státu Vermont. Na vinici Chapelle Ste. Agnes pěstuje přes 7000 kusů vinné révy a soustředuje se na pro­ dukci mezinárodně uznávaného ledového vína i jiných desertních vín. Pečlivě udržovaná vinice se rozkládá na osmnácti kamenných terasách na třicetistupňovém jižním svahu, který tvoří přírodní amfiteátr, vjehož středu leží srdcovité jezírko. Vinice je obklopena fascinující přírodou a architekturou, například několika patrovými vinnými sklepy středově­ kého stylu, stále se rozšiřujícím zámečkem se slavnostní síní v rene­ sančním stylu a dalšími budovami. Po celý rok nabízí návštěvníkům dvouhodinové prohlídky s degustací vín, stylové podnikové nebo sou­ kromé oslavy v romantickém prostředí. Svatební obřady se mohou ko­ nat v soukromé románské kapli nebo na kterémkoli z mnoha výjimeč­ ných míst na této vinici. Ta je pojmenována podle kamenné kaple, kterou nechala paní Henrietta v roce 1993 postavit v románském slohu, a je zasvěcena svaté Anežce. Jsou v ní uloženy církevní artefakty, které nashromáždila během pětačtyřiceti let. „Jsem velice vděčná této zemi, že mi dala šanci rozvíjet talent a svobodně podnikat. Jsem pyšná na to, že naše ledová vína, při jejichž výrobě používáme organické vinařské metody, obdržela vysoká ocenění na mezinárodních soutěžích. Podni­ kání s vínem, to byl vždycky můj sen. Přišla jsem z jižní Moravy, kde římští legionáři založili ve třetím století nejkrásnější vinice." A paní Henrietta pokračuje: „Během té doby se víno stalo součástí naší DNA, a proto k němu máme kladný vztah," směje se, „a právě toje to, cojsem chtěla přinést z mé původní vlasti do Kanady. Mám stále mnoho plánů, tak asi budu muset žít alespoň do sto dvaceti let, abych všechny sny uskutečnila," říká. Amy nevěřícně kroutíme hlavami,jaké z té elegantní dámy srší nadšení. • 76 I XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

# Green zastoupení: Brno, Chrudim, Liberec, Pardubice, Plzeň, Praha, Přibyslav, Šumperk, Ústí nad Orlicí, Ústí nad Labem, Zlín © Lenovo Copyright 2011. Uvedené informace nemají smluvní závaznost. Active Protection System, Lenovo, ThinkPad, ThinkPad Edge, ThinkVantage jsou ochranné známky nebo registrované ochranné známky společnosti Lenovo. Intel logo, Intel Atom, Intel Atom Inside, Intel Core, Core Inside, Intel Inside, Intel Inside logo, Intel vPro, vPro Inside, Pentium, Pentium Inside jsou registrované ochranné známky společnosti Intel Corporation nebo jejích dceřiných společnosti v USA a dalších zemích. Microsoft, Windows a Windows logo jsou registrované ochranné známky společnosti Microsoft Corporation.

sitio gratis de citas

Maty Dio Pohledný muž a krásná ženatext a foto Tereza z Davle Ze všech mých facebookových přátel, z nichž osobně znám asi tak jednu osminu (a z nichž se občas vyloupne i nepřítel), je Maty Dio mým přítelem nejzajímavějším. N arodil se v Nitře, kde vystudoval Vysokou školu pedagogickou, a už při studiu psal pro Mladé Rozlety, později M-Report. Od revoluce publikoval politické články a eseje v různých novinách (Zmena, Pravda atd). Ve dvaceti odcestoval do Toronta a po šesti měsících se přestěhoval do Londýna, kde po dalším půl roce potkal, vlastně tehdy ještě potkala, své­ ho prvního manžela - anglického herce, re­ žiséra a scenáristu. Byla to svatba kvůli tzv. zelené kartě. V Anglii později poznala i své­ ho druhého muže, Itala, se kterým přivedla na svět čtyři děti. Rodina se přestěhovala do hor Andalusie poblíž Malagy, ale Španělsko brzy opustila kvůli zdravotním komplikacím syna. Jako další domov si děti vybraly Český Krumlov. Zde po dvanácti letech manželství skončilo. Po fyzickém napadení manželem se totiž Maty odhodlala k doposud největší změ­ ně ve svém životě - ke změně pohlaví. Maty opatruje své čtyři děti, na které po roz­ vodu zůstal sám. Kreslí, maluje, hraje na ky­ taru, komponuje hudbu, studoval operní zpěv, hraje v kabaretním představení, píše básně i prózu. Je to neobyčejně inteligentní člověk s všeobecným přehledem, tak trochu renesanč­ ní. Nadchnul mě svou otevřeností i lehkostí, s níž mluvil o svém životě. Na člověku, který nežije v anonymním velkoměstě, oceňuji pře­ devším jeho odvahu. Žil v několika zemích, mluví několika jazyky, pětatřicet let prožil jako žena, další život prožije jako muž. Jeho příběh by už teďvydal na tlustou knihu. Kdy jsi začal cítit, že s tvým tělem není něco v pořádku? Vyrůstal jsem v socialistickém Českosloven­ sku. Homosexualita byla tabu, a že existu­ je něco jako transsexualita, jsem nevěděl. V patnácti letech jsem zjistil, že mě přitahují ženy. Ale snažil jsem se přizpůsobit většině a heteronormalizovat se, jenže člověk sám před sebou neuteče. Jakési uvědomění, pro­ zření přišlo před pěti lety, kdy jsem v odra­ zech výkladních skříní viděl sám sebe jako hezkou ženu, se kterou bych klidně randil. Ale já jsem to nebyl, vnitřně mi to nesedělo. Přecházel jsem ulici s kočárkem a můj pocit byl - jsem muž. Ve výstřihu jsem ale měl prsa, na sobě krátké šatičky a boty na de­ seticentimetrovém podpatku. Říkal jsem si - ne, jsem žena! A moje nitro odpovídalo - ne! Jsem muž! Byl to pseudoschizofrenický dialog se sebou. Když mě můj manžel fyzicky napadl u krumlovského náměstí před našimi dětmi, zlomil mi nos a oznámil mi, žejsem jeho věc jako auto, televize nebo gauč, bylo mi jas­ né, že můj život ženy skončil. Po rozchodu s manželem jsem svou úžasnou kolekci žen­ ských oděvů a bot zabalil do několika balíků; dostal je jeden pražský boutique. Můj dosa­ vadní život se prodal v secondhandu. Ten po­ cit v sobě jsem zpracoval s pomocí skvělého plastického chirurga Tomáše Kydlíčka, a přes něj se dostal k fantastickému psychiatrovi, docentu Jiřímu Beranovi, do Fakultní nemoc­ nice v Plzni. Ten mi dal požehnání a doktor Kydlíček mě pak v březnu 2010 operoval. 78 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

Jak to berou tvoje děti? Děti pochopily, že jako člověk se neměním. Jsem stále jejich matka. Fyzicky se měníme všichni, stárneme. Moje přeměna je radikál­ nější z fyzického hlediska, o nic víc nejde. Morální hodnoty zůstávají. Tři starší děti jsou úplně v pohodě. Moje nejmladší osmi­ letá dcera mi kdysi připomínala, abych si holil nohy, pak hlavu, a dnes mi připomíná, abych si nezapomněl oholit knírek nebo bra­ du. Dá mi pusu a směje se, že píchám. Je legrační pozorovat lidi, když na mě děti na ulici křičí „mami". z právního hlediska jsi v Čechách žena. Co máš ve svém italském pase? Pohlaví ženské. Změnu pohlaví by mi tady, na Slovensku nebo v Itálii legálně upravili až po eventuální sterilizaci - hysterektomii a od­ stranění vaječníku, což beru jako totální ne­ smysl. Pokud bych totiž operaci podstoupil, biologického muže to ze mne stejně neudělá, chromozomálně mě to nezmění z XX na XY, a dokonce to v budoucnu může vyvolat vážné zdravotní komplikace. Legislativa nemá zá­ jem řešit situaci těhotných transmužů, proto­ že v zákonech je zakotveno, že jenom žena je matka. Na to, aby mě legálně uznali mu­ žem, bych musel žít například ve Španělsku, tam se sterilizace nevyžaduje, stačí diagnóza. V této chvíli se díky rozsáhlé petici proti nu- Kolik je v české republice transsexuálů? U sexuologů je jich registrovaných přibližně tisíc. Reálné číslo může být vyšší. Zahrnuje i ty, kteří z různých příčin nejsou v evidenci. To jste skutečná menšina... Transsexualita se v poslední době začíná chápat jako variace ženského a mužského pohlaví, i když v Čechách stále spadá pod léčbu na psychiatrii a kdysi se léčila elek­ trickými šoky. Dnes lékaři vědí, že se léčit nedá. Jen tělo se může přizpůsobit mozku, ne naopak. Proto se nasazuje léčba hormo­ ny. Ve Francii transsexualitu vyňali ze se­ znamu duševních chorob, protože uznali, že nemáme psychické problémy a nepatříme na psychiatrii. Mezi transsexuály jsou právníci, lékaři, architekti, umělci, lidé všech profesí. Žijeme normální život naší vlastní normali­ ty, tak jako ho žije každý člověk. Jenom ta naše normalita je odlišná od normality větši­ nové společnosti. Máme vrozený handicap. Existují studie, které to vysvětlují tak, že mezi šestým a osmým týdnem těhotenství se v děloze matky odlišně propojí receptory. Do šestého týdne těhotenství mají lidské zá­ rodky jen ženské znaky. Přibližně od té doby se nástupem hormonů začneme maskulini- zovat nebo feminizovat. Stačí malá specific­ ká hormonální odchylka matky a narodí se úplně obyčejně vypadající mimino, ale jak ten človíček roste, jednoho dne si uvědomí, že nespadá do binárního světa. Takže pokud to chci zlehčit a zasmát se, řekl bych, že Freud měl pravdu - a za vše může matka. ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.cz | 79

sitio gratis de citas

• SEDÍCÍ, tuš na papíře, 2012 • OPŘENA, tuš na papíře, 2012 ceným sterilizacím transsexuálů mění legis­ lativa ve Švédsku. Pas a doklady mi někdy život komplikují. Při návratu z Milána mě na letišti v Ruzyni nařkli z únosu vlastních dětí, nevěřili, že jsem jejich matka. Doklady jim nestačily, chtěli důkaz, nakonec jsem byl ochotný ukázat jim jizvu po císařském řezu. Přistáli jsme o půlnoci, děti byly unavené, ospalé, venku na nás čekal řidič. Drželi nás tam několik hodin. Děti seděly na zemi, ne­ nabídli jim ani židle, stále se jich vyptávali, kdo jsem a kdo jsou ony. Měly strach, plakaly a celníci mi řekli, že pláčou, protože se mě bojí. I když děti tvrdily, že jsem jejich mat­ ka, obvinili mě z „brainwashingu" - prýjsem je zmanipuloval. Po hodinách čekání na mně nic nenašli, Interpol také ne, takže nás pro­ pustili. Bez omluvy. To jsem byl ještě před léčbou hormony a před operací. Měl jsem jen vyholenou hlavu, džíny, boty a černý svetr. Piercing nemám, tetování nemám, nekou­ řím, nepijú, nevím, proč si mě vytipovali jako únosce. Ideální by byla možnost vybrat si ze tří pohlaví. Mužské, ženské a jiné, třetí, kam by mohli patřit všichni ti nezařaditelní (gen­ der queer, queer gender, transgender, interse- xuálové, third spirit, agender, non gender...) a kdokoliv, kdo se nepovažuje ani za jedno ze dvou daných pohlaví. V Austrálii člověku, kterému povolí úředně změnit pohlaví, upra­ ví rodný list na „Sex Not Specified" (Nespe­ cifikované pohlaví).• DVĚ, tuš na papíře, 2012 80 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

Až ti bude padesát, tak se tě zeptám, jestli je lepší být ženou nebo mužem... Každý muž by si měl rok života odžítjako žena. Teprve pak by ženy pochopil. Mužský svět je jednodušší. Ženyjsou komplikovanější. Jsme v Českém Krumlově, což není anonym­ ní velkoměsto, v místě, kde žil můj oblíbený malíř Egon Schiele. Je známé, že nezapadl mezi místní a nakonec ho vyhnali. Necítíš se být vyvržencem? Když jsem měl galerii u náměstí, vešla tam jedna starší paní, prošla si galerii, dlouho si prohlížela obrazy. Maluji většinou ženy v různých stadiích svlékání. Při odchodu mi řekla, že něco podobného město nevidělo od časů Egona Schieleho. Krumlovje provinční město, kde se polopravdy vaří z drbů. Moje děti to město milují a já také. Má kouzlo a je dostatečně kosmopolitní. Čerpám tu energii i inspiraci. Jsme tu doma. Jaká média používáš ve své práci? Převážně osciluji mezi olejem na plátně a tuší na ručním papíře. Olej je nádherné médium,ja­ kýkoliv subjekt se dá měnit, dokud obraz není suchý, což může trvat týdny, podle typu barvy. Nebo ho přemaluju úplně, když se mi přesta­ ne líbit, i když už je suchý několik let. Mám plátna, na kterých je několik vrstev obrazů. Oleje dělám náladově, nejsou ani anatomicky přesné, ani realistické, ani studiové. Kdežto ruš neodpouští. Při práci nesmím udělat chy­ bu, protože by se dílo muselo vyhodit. Nedá se opravit, nesmí tam být ani kapička vody navíc. Tuše dělám anatomicky přesnější, i když ně­ kdy také stylizuji. Jinak mě baví pracovat s hlí­ nou, kamenem, dřevem. Navštěvovaljsem pár měsíců Střední uměleckoprůmyslovou školu Svaté Anežky České. Chtěl jsem hlínu poznat víc. Bohužel mám několik zakázek a z časo­ vých důvodů jsem nemohl studium dokončit. Ale každému školu doporučuji. Vyučují tam skvělí profesionálové. Studují tam i mí kluci sochařinu a kámen, a dcera tam v září začne studovat scénický design. Takže máte talent v rodině. Kdy jsi začal s tvůrčí prací? Kdy jsem začal, to si už nepamatuju, ale ni­ kdy jsem nepřestal. Od šesti jsem chodil do lidové školy umění, vyhrál pár soutěží, na střední škole jsem začal vystavovat rych- Máš nějaké vzory? Někdo tě inspiruje? Nemám vzory a inspirují mě nálady. Jsem lovec černobílých nálad, sběratel krásných chvil, oceňuji černobílé fotografie, moment­ ky, které nesou příběh. Pokládám se za foto- piráta, mnohdy mě inspiruje fotografie, jejíž příběh je blízký mému pocitu. I když maluju převážně ženy, někdy mám potřebu dokázat si, že umím i jiné věci, a na- maluju třeba koně. Nebo sérii portrétů sta­ rých mužů nebo perokresby dědečků na la­ vičkách v parku. Baví mě i ilustrace. l když maluju převážně ženy, někdy mám potřebu dokázat si, že umím i jiné věci, a namaluju třeba koně. Nebo sérii portrétů starých mužů nebo perokresby dědečků na lavičkách v parku. loskici a na vysoké jsem prodal svůj první obraz svému profesorovi výtvarného umění. Byl to akt mladé ženy s jablkem, lakovaný olej na dřevě. Píšu taky odmala, dnes užívám hlavně obrazových forem, propojuji tím oba své světy. Maluji slovy a básním barvami. Kde vystavuješ? Kde se dají vidět tvé práce? Hlavně u mě doma. Jsem spíš introvert, vel­ kým společnostem se vyhýbám, výstavy mě děsí. Považuji je za prostor pro ty, co netvoří. Většina mých děl je v soukromých sbírkách, mnohé byly vytvořeny přímo pro určité zá­ jemce. Třeba ve Španělsku kolekce velko- formátových aktů manželky jednoho klienta, které visí u něho v ložnici. V Čechách jsem se prvních šest let věno­ val jen dětem, spíš jsem psal. Potom dostala prostor přeměna pohlaví, takže až v poslední době se vracím sám k sobě a k tvorbě. Větši­ nu obrazů z posledních let si koupili klienti z USA, Austrálie, Číny. Vystavuji opravdu málo (Kávovarna v Lucerně, galerie v Kam­ zíkové v Praze). Chystám se vystavovat v Čes­ kém Krumlově, Bratislavě a Rakousku. V Če­ chách bych rád vydal sbírku básní. Máš oblíbeného malíře nebo autora? Blízká je mi tvorba slovenského básníka a textaře Jozefa Urbana, asi i proto, že to byl můj velice blízký přítel a velikán intelektu­ ální kapacitou. Plány do budoucna... Mám jenom krátkodobé. Kdekoli jsem, je pro mě důležité mít klid v duši, neztratit vnitřní rovnováhu. Snažím se být věrný sám sobě a respektovat se. Nehrajú si na někoho, kým nejsem. Žiju svůj život jen jednou a chci ho prožít tak, abych neubližoval sobě ani jiným. • ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 81

sitio gratis de citas

SkalkaPo stopách Kaji Marika LEGENDA? Kniha shrnující bádání o F. Hájoví a Kájovi Maříkovi text Veronika Budinská | foto autorka, Národní archiv a repro z knihy KÁJA MAŘÍK - SKUTEČNOST, NEBO LEGENDA? Na skalnaté vyvýšenine nad městečkem Mníšek pod Brdy vykukuje mezi stromy růžovobílý barokní kostelíček. Postavil jej Kryštof Dienzenhofer a zasvěcen je sv. Máří Magdaleně. V červenci, na svátek této kajícnice, se zde konaly slavné poutě. Chodíval na ně i Kája Mařík, který je se Skalkou a nedalekým Mníškem či vlastně Lážovem neodmyslitelně spjat. Felix Háj Postavu Kájí Marika stvořil Felix Háj, což je však pseudonym mníšecké rodačky Ma­ rie Wagnerové. Narodila se před sto dvaceti pěti lety, 27. května 1887. Vyrůstala v tomto městečku v rodině řídícího učitele Augusti­ na Černého. Zážitky ze svého šťastného dět­ ství vtiskla do své druhé nejznámější knížky - pětidílné ŘÍDÍCÍCH MÁRINKY. Budoucí spisovatelka po ukončení měš- ťanky na Dobříši strávila dva roky na učitel­ ském ústavu v Českých Budějovicích, odtud přešla na Vyšší dívčí školu do Prahy, kde zá­ roveň studovala hru na klavír a zpěv u skla­ datele Zdeňka Fibicha. V devatenácti letech, v roce 1906, se provdala za učitele Vilé­ ma Wagnera a o rok později se jim narodil chlapeček Vilda. Žili pak na pražském Zlí- chově. Jejich manželství však nebylo šťast­ né. Manžel Marii podváděl, a tak se v roce 1912 i se synem vrátila ke svým rodičům do Mníšku, a v roce 1920 bylo manželství roz­ vedeno. Marie Wagnerová se brzy zapojila do života rodného městečka: vedla kostelní pěvecký sbor, milovala hudbu, krásně hrá­ la na klavír i na varhany (její vánoční mše byly vyhlášené široko daleko), byla člen­ kou Sokola, nacvičovala s ochotníky diva­ dlo. Byla velmi zbožná, vyrostla v katolic­ ké rodině, která vírou skutečně žila. V roce 1923 nastoupil do Mníšku nový ředitel ško­ ly Karel Kuchař. S Augustinem Černým si nerozuměli. Kuchař byl ateista a Černého náboženské přesvědčení mu velmi vadilo. Bývalý řídící učitel byl v následujícím roce penzionován a donucen, aby se i s manžel­ kou, dcerou a vnukem vystěhovali ze škol­ ního bytu. Nové bydlení našli na faře, kde Manka, jak Marii Wagnerové místní říkali, začala dělat hospodyni. Drobnými články přispívala do několika periodik a brněn­ ský kněz, redaktor, spisovatel a překladatel Emanuel Masákji vybídl, aby zkusila napsat knížku pro děti. Marie Wagnerová ji začala psát ve volných chvílích na útržky papíru, 82 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

na sáčky z koloniálu od nejrůznějšího zboží, na okraje novin, a také na zadní stranu úmrt­ ních oznámení, která lidé přinášeli na faru, když přišli domlouvat pohřeb. Mníšecký farář František Raus její zápisky přepisoval a odesílal do nakladatelství. Její nejznámější kniha ŠKOLÁK KÁJA MAŘÍK vyšla poprvé v roce 1926. Okouzlila především moravské čte­ náře, a ti hned volali po jejím pokračování. Marie Wagnerová postupně napsala sedm základních dílů této knížky. Podařilo se jí v nich zachytit idylický obrázek života ma­ lého městečka na počátku dvacátého století, dobu, kdy pro děti byli ještě jeho obyvatelé strejčky a tetami a život se odvíjel v souladu s přírodou a křesťanskou morálkou. Nená­ silně v něm klade důraz na mravní hodnoty - hezké vztahy mezi rodiči a dětmi, „pány" a „kmány", schopnost soucitu, ochotu roz­ dělit se, pomoci druhým, lásku ke zvířatům. Její sympatie jsou na straně všeho dobrého, co v člověku je. Knížky jsou ale také plné humoru, Wagnerová s empatií zachytila dět­ ský jazyk včetně různých zkomolenin. Prý vyhlížela z oken fary, když šly děti ze školy a pak zase z ní, a zaposlouchávala se do je­ jich hovorů, aby jejich promluvy byly pak v knížkách co nejautentičtější. Ve ŠKOLÁKU KÁJOVI MAŘÍKOVI i v ŘÍDÍCÍCH MÁ- RINCE najdeme řadu skutečných reálií. Mní­ šek je sice přejmenován na Lážov, ale Skal­ ka, Rymaně, Kytín, Všenory, „Karlův Týn" (Karlštejn), Chouzavá, Baba, Řevnice, to vše jsou místa, která opravdu pod těmito ná­ zvy najdeme v okolí Mníšku. Marie Wagnerová neměla lehký život. Už se nikdy nevdala. Lidé trousili narážky na skutečnost, že jako rozvedená žena žije na faře, a co že se tam asi děje. V roce 1926 jí zemřela maminka Filipina, bývalá učitelka ručních prací, o šest let později byl Franti­ šek Raus raněn mrtvicí a nebyl již schopen vykonávat povinnosti faráře. Všichni se mu­ seli z fary vystěhovat do domku na periferii Mníšku. Marie Wagnerová se starala o stár­ noucího tatínka, syna Vildu a o nemohoucího kněze. Na jaře roku 1933 farář Raus zemřel a vyčerpaná a nemocná Marie odjela v létě na Slovensko, kam ji pozvali lidé, kteří šijí vá­ žili a měli rádi její knížky. Zůstala zde až do zimy, podnikala výlety, dokonce i lyžovala. Její nemoc však byla vážná. Na počátku roku 1934 se vrátila do Mníšku, kde 25. července 1934 v pouhých sedmačtyřiceti letech zemře- ky přijíždět do Mníšku a pátrali po místech v ní zmiňovaných a po osudech jejího auto­ ra, resp. autorky, a také po skutečném před­ obrazu Kájí Marika. Na jejich popud se za­ čal vyptávat pamětníků a hledat dokumenty v archivech mníšecký učitel a knihovník Antonín Krása. Později se k němu připojili další badatelé. O Marii Wagnerové a jejím díle publikovali řadu článků. Další skupina milovníků Kaji Marika se vytvořila kolem herečky Ivanky Deváté, která se v roce 1990 Po komunistickém převratu byly knížky Marie Wagnerové alias Felixe Háje zakázány. Obhajovaly totiž křesťanský způsob života. Přestaly se tisknout a byly vyřazeny z veřejných knihoven. la na rakovinu. Pochována je na mníšeckém hřbitůvku. Syn Vilém po její smrti řekl: „Ce­ lou její duši najdete v Kájovi. Byla právě tak jasná, čistá a prostájako její knihy." Maříkologové Po komunistickém převratu byly knížky Ma­ rie Wagnerové alias Felixe Háje zakázány. Obhajovaly totiž křesťanský způsob života. Přestaly se tisknout a byly vyřazeny z veřej­ ných knihoven, ŠKOLÁK KÁJA MAŘÍK byl znovu vydán až na přelomu let 1969 a 1970, ale ná­ klad už šel z politických důvodů do stoupy; část se však podařilo zachránit a rozdat. Za­ čal také vycházet na pokračování v týdeníku Naše rodina, ale i tam bylo jeho publikování zastaveno. Na knížku však lidé nezapomně­ li, zůstala po léta v mnoha domácnostech a předávala se z generace na generaci. Pro řadu čtenářů to byla oblíbená četba jejich dětství, ke které se vraceli i v dospělosti ve chvílích, kdy jim bylo těžko u srdce. Od sedmdesátých let začali milovníci této kníž- v jednom televizním pořadu a pak i v časo­ piseckém článku vyznala z lásky k této kníž­ ce. Do bádání se pustily především Marie Šlapetová a Jitka Radkovičová. Postupně se tyto dvě skupiny nadšenců spojily. Později vznikl Klub maříkologů, který existuje do­ posud, a jehož členy jsou lidé z celé republi­ ky. V roce 1997 vydali Antonín Krása, Ma­ rie Šlapetová a Jitka Radkovičová publikaci KÁJA MAŘÍK: SKUTEČNOST, NEBO LEGENDA?, V n í ž shrnuli výsledky svého bádání. Maříkologo­ vé jsou stále aktivní. Vytvořili text na tabu­ li mníšecké naučné stezky, starají se o hrob Marie Wagnerové a provozují také webové stránky www.skolakkajamarik.cz; Kája Ma­ řík je dokonce i na Facebooku. Asi nejvíce čtenáře sedmidílné knihy za­ jímalo, zda Kája Mařík měl nějaký skutečný předobraz. Kladli si otázku, zda to nemohl být autorčin syn Vilém. Ten měl ale ke Ká­ jovi dosti daleko, podle pamětníků připravil matce svým ne zrovna vzorným chováním mnoho starostí. Informace o něm jsou jen ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | S3

sitio gratis de citas

kusé. Jisté je, že se narodil 1. srpna 1907 v Mníšku. Stal se úředníkem, pravděpo­ dobně v roce 1945 se oženil s o rok mladší Eliškou Lipkovou. V Národním archivu se dochovala jeho žádost o pas z roku 1947 k cestě do Sýrie, Libanonu, Iráku a Íránu za účelem jednání o československý ex­ port. Z ní se mimo jiné dozvídáme, že ne­ měl oči „sazové" jako Kája, ale šedozelené. Po komunistickém převratu prý pracoval na ministerstvu vnitra, pak jako kádrovák, dost pil a jednu dobu byl snad i liftboyem v hotelu Ambassador. S manželkou bydleli na pražské Letné, v dnešní ulici Milady Ho­ rákové, zůstali bezdětní. Marie Wagnerová napsala, že měla ka­ maráda podobného Kájovi. Byl jím Antonín Holý, který se narodil v roce 1886 v Kytíně. Později studoval v Praze a Paříži, za války vstoupil do legií, pak působil jako konzul ve Francii a ve Švýcarsku. V roce 1938 od­ jel jako generální konzul do Chicaga, kde o čtyři roky později zemřel. Inspirací pro li­ terární postavu se stal i farář František Raus, který byl synem hajného z Počepic u Sedl­ čan a Marii Wagnerové vyprávěl příhody ze svého dětství. Skalka Syn hajných, Kája Mařík, stejně jako jeho kamarádka Zdena, dcera lesních Rádiových, žili na samotách poblíž Skalky, kde přesně, není však jasné. Každoročně se vydávali na skaleckou pouť. Takto tamní kostelík popisu­ je ve své knížce Marie Wagnerová alias F. Háj: „Kostelík sv. Máří Magdalenyje zcelajiný než ostatní kostely. Celý z napodobených krápníků jakojeskyně u moře, kde sv. Magdalena až do své smrti žila. Nad hlavním oltářem socha klečící sv. Magdaleny, na čtyřech stranách lodi sochy sv. Poustevníků. Kazatelna s ru­ kou držící kříž a na ní deska s vyrytými řím­ skými číslicemi od I.-VII., které připomínají sedmero hlavních hříchů. Tajemné pološero svádí ke zpytování svědomí. Oblázková dlažba vábí: ,Klekni a pomodli se a tělem čiň pokání!\'" Po zpívané mši svaté lidé vy­ cházeli na prostranství před kostelíkem, kde rozestavěli své stánky prodavači kyselých okurek, perníkových srdcí, tureckého medu, pražených mandlí, biřklí (uzenek) nebo pac­ li (cukroví). Pravidelně sem přicházel také flašinetář a „papoušková bába", jejíž papou­ šek vytahoval za mírný poplatek lidem obál­ ky s papírkem, na kterém bylo napsáno, jaký osud je čeká. Když Kája se Zdenou dospěli, zamilovali se do sebe. Oddáni pak byli - kde jinde - než v kostelíčku uprostřed jejich mi­ lovaných brdských lesů - na Skalce. Ten byl postaven po morové epidemii podle návrhu slavného architekta Kryštofa Dienzenhofera v letech 1692 až 1693. Uvnitř dostal podobu krápníkové jeskyně, jeho podlaha byla vy­ tvořena z oblázků nasbíraných v nedaleké 84 | XANTVPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

řece Berounce. Měl totiž co nejvíce připo­ mínat údajné poslední útočiště Máří Mag­ daleny v jeskyni u Aix en Provence. Stavbu financoval Servác Ignác Engel z Engelsflus- su, syn zakladatele mníšeckého zámku a vel­ ký ctitel Máři Magdaleny. Poblíž kostela byl postaven malý klášter, v němž nástropní elipsovou malbu Máří Magdaleny v jeskyni vytvořil Petr Brandl. A na kopečku nad nimi vznikla také poustevna. Na Skalce pak půso­ bili františkáni. Hraběnka Benedikta Cejková z Olbra- movic, zbožná tchyně majitele mníšeckého panství Ignacia z Unwerthu, nechala v roce 1764 vybudovat mezi kostelíkem a pous­ tevnou křížovou cestu - čtrnáctero zastave­ ní v podobě čtrnácti kapliček - a právě ona založila tradici slavných skaleckých poutí, která trvala téměř dvě stě let. Na procházky k tomuto baroknímu skvos­ tu, o kterém literární kritik F. X. Salda na­ psal, že je „kusem Španělska v Čechách", chodívala řada spisovatelů: mníšecký rodák František Xaver Svoboda, jeho manželka Růžena, rovněž spisovatelka, která sem si­ tuovala děj své prózy POKOJNÝ DŮM, ale také krytina stržena a odvezena, odkrytý klášter začal stejně jako kostelík pustnout. Část je­ jich zařízení byla rozkradena, část zachránil mníšecký farář František Janků, když někte­ ré předměty odvezl do kostela v městečku. Cenný nástropní obraz sv. Máří Magdale­ ny od Petra Brandla byl restaurátory sňat a přenesen taktéž do mníšeckého kostela sv. Václava. V něm našly azyl i vzácné sochy svatých poustevníků - Pavla, Antonína, Iva­ na a Prokopa z pražské dílny řezbáře Jiřího Bendla, které původně stály ve výklencích skaleckého kostelíčku. V roce 1953 zde byly poutě zrušeny. Bylo rozhodnuto, že v okolí Skalky, i přímo pod památkami, se bude těžit železná ruda, přes­ tože se vědělo, že její kvalita zde není vy­ soká. Barokní památky byly poddolovány, v jejich zdech se objevily trhliny, kostelík sv. Máří Magdaleny se propadl o půldruhého metru. Těžba byla ukončena až v roce 1967. V osmdesátých letech se začalo se zpevňo­ váním poddolovaného podloží a s obnovou skaleckých památek. Od té doby se již udě- Kostelík na Skalce byl postaven po morové epidemii podle návrhu slavného architekta Kryštofa Dienzenhofera. uvnitř dostal podobu krápníkové jeskyně. Měl totiž co nejvíce připomínat údajné poslední útočiště Máří Magdaleny v jeskyni u Aix en Provence. Svatopluk Čech, Jaroslav Vrchlický, Ignát Herrmann, Antonín Klášterský, Antonín Sova nebo Josef Hora. Osud slavného poutního místa byl zpeče­ těn po komunistickém převratu v roce 1948. Rok před ním dostal tamní klášter novou střechu a kapličky majolikové obrázky zná­ zorňující Kristovu cestu na kříž. Po nástupu nového režimu však byla z moci úřední nová lálo hodně, památky byly zachráněny, stále však není opraveno všechno. Město Mníšek pod Brdy a mníšecká řím­ skokatolická farnost sv. Václava vyhlásily veřejnou sbírku Skalecké kapličky, která si klade za cíl obnovit kapličky křížové cesty na Skalce včetně jejich vnitřní výzdoby. Bu­ dou vděčni všem, kdo přispějí jakoukoliv částkou na účet 30031-388055349/0800. • Genetika - nový nástroj prevence? Prevence je nejlepší cesta ke zdraví, ale nej­ kratší cesta vede přes prevenci cílenou. K po­ znání, jak se bránit některým chorobám, stále více přispívají preventivní genetická vyšetření. Současný trend medicíny je jasný - vyšší dů­ raz na jedinečnost každého z nás a předcházení vzniku chorob namísto léčení jejich důsledků. V genech máme zapsanou nejen barvu očí, tě­ lesnou výšku, či zda budeme pravák nebo levák, ale také sklony k nemocem. Poznání vyššího rizika nám umožňuje včas upravit životní styl a díky tomu oddálit čí zamezit propuknutí těch­ to chorob. A právě proto Zdravotní pojišťovna METAL-ALIANCE ve spolupráci se společností GHC GENETICS připravila programy zaměřené na stav srdce, cév a kostí klientů ZP METAL-ALIANCE. Společně proti osteoporóze Včasnou prevencí ke zdravějším kostem žen je motem i názvem programu zaměřeného na pre­ venci osteoporózy. Tato metabolická kostní choro­ ba se projevuje bolestmi zad, snadnou lomivostí kostí, zmenšováním tělesné výšky, nižší pohyb­ livostí a vytvořením hrbu. I když některé faktory, které se na rozvoji osteoporózy podílejí, ovlivnit nedokážeme (pohlaví, geografické vlivy,...), na jiné reagovat můžeme. A čím dříve, tím lépe. Proto na­ bízí ZP METAL-ALIANCE svým klientkám ve věku od 40 do 60 let možnost zapojit se do projektu, ve kterém na ženy se zvýšeným rizikem nebo dokon­ ce s již počínající osteoporózou čeká podrobné in­ terní vyšetření a genetické vyšetření zaměřené na zjištění vrozených dispozic k rozvoji osteoporózy. Srdce je základ Další program se zaměřuje na kardiovaskulární choroby, které patří k nejčastějším příčinám úmr­ tí nejen v ČR. Vždyť na správné činnosti našeho srdce i cév závisí funkce všech ostatních orgánů a ruku na srdce, náš životní styl ani prostředí srdce moc nešetří. Nejčastějším projevem kardiovasku­ lárních poruch jsou trombóza, ateroskleróza a vy­ soký krevní tlak. K těmto stavům se pak přidávají komplikace typu plieni embólie, cévní mozkové příhody či srdečního infarktu. Vyšetření vrozených dispozic umožňuje včas nastavit nejvhodnější pre­ venci a jejím dodržováním dokonce zabránit pro­ puknutí nemoci či jejím komplikacím. Pokud si svého zdraví vážíte a prevence pro vás není prázdným pojmem, zapojte se do programů Zdravotní pojišťovny METAL-ALIANCE. Bližší in­ formace získáte na infolince 844 125 124 a na www.zpma.cz. y ^ 3 Zdravotní pojišťovna METAL-ALIANCE 1NFOLINKA 844 125 124 www.zpma.cz info@zpma.cz

sitio gratis de citas

Alena KastnerováCo lepšího by si mohl člověk přát, než se smířený s životem rozplynout v moři? text Anna Huliciusová | foto Emil Callík Když jsem cestou na rozhovor uháněla s kočárkem předat své batole na hlídání jedné babičce, zatímco starší dcera již mířila s druhou babičkou a dvěma sestřenicemi do cirkusu, jednou věcí jsem si byla jistá. Kniha Aleny Kastnerové o LÍNÉ BABIČCE se jim nikdy nesmí dostat do rukou. Je možné se dnes v Česku uživit jako spisova­ tel, nota bene jako autor literatury pro děti? Ani nevím, kolik se LÍNÉ BABIČKY vytisklo. V malém českém rybníce se psaním pár lidí asi může uživit, ale můj případ to zatím není. V jedné recenzi na vaši knihu jsem se dočet­ la, že vám její vydání mělo pomoci z tísnivé finanční situace, recenzentka vás dokonce přirovnávala k autorce HARRYHO POTTERA Joanne K. Rowlingové... To musíme vzít po pořádku. Původně jsem studovala herectví na JAMU, pak jsem byla nějakou dobu v divadle, a protože jsem si potřebovala přivydělat, začala jsem praco­ vat v rádiu a docela mi to šlo. Ze začátku to nebyly špatné časy, moderátoři byli za­ městnanci na celý úvazek, i když pracovali třeba jen pár hodin denně. To byly opravdu luxusní podmínky. Já měla v té době malé dítě, a i když jsem tu práci vlastně moc dělat nechtěla, podmínky byly natolik dobré, že jsem tam zůstávala. O to víc mě přirovnání k Rowlingové pobavilo - úplně jsem to před sebou viděla: matka samoživitelka otročí ráno v rádiu a pak si přivydělává psaním po kavárnách. Já pracovala pár hodin den­ ně, měla nadprůměrný plat a plno volného času, takže žádný „hluboký lidský příběh". Nepsala jsem knihu po kavárnách na útrž­ ky slzami rozmáčených kapesníčků, protože doma nebylo na topení. Navíc jsem ji měla hotovou už asi za tři týdny. Z rádia jsem na­ konec odešla a psala dialogy do seriálu ULI­ CE. Zpočátku mě to moc bavilo, ale kdybych měla celou tu zkušenost shrnout, tak jsou to zatraceně těžce vydělané peníze. Po třičtvr- těroce jsem musela začít chodit na psycho­ terapii. Protože buď toho máte moc, protože vám to jde, a jste ve stresu - nebo vám to ne­ jde, a jste opět ve stresu. Já oscilovala mezi obojím a bylo to těžké. V současné době se živím jako moderátorka jistého brněnského soukromého rádia. A jak jste u toho zvládala péči o dceru? Už dobře, Klárce bylo v té době sedm let, tak­ že byla dopoledne ve škole a já mohla psát. Pak jsem pracovala večer, když usnula. Nemohu se v souvislosti a s odkazem na ná­ zev vaší prvotiny nezeptat, jak se stavíte ke konceptu líného rodičovství, v současnosti poměrně populární výchovné metodě... Já moc nevěřím na to, jak některé celebrity tvrdí, že s dětmi tráví sice málo, ale kvalitní­ ho času. Já s dcerou prostě jsem. Sice asi ne­ jsem příliš důsledná, ale to nejsem důsledná ani sama k sobě. Děti velmi rychle prohléd­ nou, když kážete vodu a pijete víno. Takže jsme nedůsledné obě. Jsem velký fanoušek chválení dětí, mě rodiče moc nechválili, o to víc na to u dcery dbám. Důležité jsou i chví­ le, kdy s dítětem zdánlivě nic neděláte, jste doma, vaříte, povídáte si. Pro vztah rodič - dítě je to mnohdy důležitější, než nejrůzněj­ šími aktivitami nabitý program. Já mám moc ráda chvíle, kdy se nic nedělá. Kdyby se dá­ valy peníze za válení se v posteli s knížkou, tak jsem „za vodou". Tak teď je mi rázem jasnější celý váš kon­ cept líné babičky. Má tato literární hrdinka nějaké předobrazy? Já knihu věnovala všem babičkám v mé ro­ dině. Každá je jiná. Moje vlastní babička, které je pětaosmdesát, je úžasná. Vždycky na sebe byla přísná, v tom dobrém slova smyslu. Nebyla líná se měnit, prodat věci, které už nepotřebovala. Když si uvědomila, že už nemůže bydlet sama, tak prodala byt, 86 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

—^~ nábytek a odstěhovala se ne k dcerám, ale do seniorského domu, protože si chtěla udržet samostatnost a soukromí. Hrozně se mi na ní líbí, že se nelituje. Takže něco jako líná babička Miládka... Ano, v tom sejí asi trochu podobá, v tom, že je na sebe svým způsobem přísná. Komu je vlastně vaše knížka určena? Na to jsem při psaní vůbec nemyslela. Nakla­ datelství označilo LINOU BABIČKU jako vhodnou pro čtenáře mezi sedmi a deseti lety. Co mě ale překvapilo, je fakt, že si knížku dávají da- Další velký sen je život v Irsku. O tom sním od té doby, kdy jsem ho poprvé navští­ vila. Tento sen si teď šperkuju: chtěla bych mít dům nad jezerem Shannon nebo někde na jihozápadě, kde je Irsko ještě hodně dřev­ ní. Žila bych tam sama, navštěvovala by mě dcera, která by cestovala po celém světě a studovala, měla bych tam nějaká zvířata, přijímala bych přátele z celého světa, pár milenců z Evropy, kteří by ale vždycky jen přijeli a odjeli... Ale na detailech nelpím, ty bych nechala osudu. Moje vlastní babička, které je pětaosmdesát je úžasná. Vždycky na sebe byla přísná, v tom dobrém slova smyslu. Nebyla líná se měnit. Babičky jsou v životě moc potřeba. Nejen jako hlídačky, ale i jako parťačky pro vnoučata. rem starší dámy. Je to prý oblíbený dárek při příležitosti odchodu do důchodu. Změnila byste něco v textu, když se na něj díváte s odstupem? Ano. Mrzí mě, že mi z poslední kapitoly vy­ padlo, jak vnoučata přijedou za línou babič­ kou k moři na prázdniny. Ona si to s nimi sice domlouvá, ale pak to vypadá, že nepřijely, a to je určitě špatně. Takže bych ráda popro­ sila případné čtenáře, aby si do poslední kapi­ toly tuto informaci doplnili. Mělo by být zře­ telné, že vnoučata mají babičku moc ráda. Zato se vztahem k vlastním dětem to má líná babička trochu složitější, ne? Někdy se mi zdá, že děti svoje rodiče začnou zneužívat, když sejim narodí vlastní potomci. Berou babiččinu pomoc jako automatickou. Vaše líná babička si plní i sny, které má v sobě od dětství - třeba hrát si celý den na honěnou. Jaké jsou vaše sny? Chtěla bych se živit psaním. Ne reklam­ ních textů nebo dialogů do seriálů, ale knih. A myslím si, že se to stane. Do důchodu ur­ čitě, na to mám ještě přes dvacet let. Takže přání, která si plní vaše líná babič­ ka, nejsou vaše? Netoužíte letět v balonu, sníst vagón čokolády, potápět se, běhat v loužích? To vůbec ne. Například létání se strašně bo­ jím a o potápění taky nechci nic slyšet. Když jsem jednou plavala v moři ve Walesu, zrov­ na připlavali delfíni. Zatímco všichni byli nadšení, já jsem málem zešílela hrůzou. Já mám radši kavárny. Myslíte si, že líná babička byla v životě štastná? Určitě byla. Nakonec si splnila všechny sny, odškrtla všechny úkoly a prožila šťastný ži­ vot. Proto ji nechávám na konci v klidu ode­ jít. Co lepšího by si mohl člověk přát, než se smířený s životem rozplynout v moři? A nebojíte se, že si vaše vlastní babičky vez­ mou z té literární příklad? Mě to totiž tro­ chu znervózňuje, zlenivělé babičky by mi velmi zkomplikovaly život... Ani ne, snažím se je ale příliš nepřetěžovat. Babičkyjsou v životě moc potřeba. Nejenjako hlídačky, ale i jako parťačky pro vnoučata. • JAZZ I KLASIKA TRADICE I EXPERIMENT TrUNY P O D Z I M U 17. ročník mezinárodního hudebního festivalu PHILIPPE JAROUSSKY ALISAWEILERSTEIN SONNY ROLLINS AYARKHAAN GREGORY PORTER HIROMI GAVIN BRYARS JOYCE MORENO BRODSKY QUARTET &TUNDEJEGEDE PRAHA 23.9.- 012 wvAV.strunypodzimu.cz hlavní partner PRIVÁT BANK AG mecenáši festivalu KAREL A MICHAELA JANEČKOVI finanční podpora HLAVNÍ MĚSTO PRAHA MINISTERSTVO KULTURY ČR partner HOTEL INTERCONTINENTAL PRAHA

sitio gratis de citas

a rohlíku" v ČeskuRozhovor se Zdeňkem Leishem, zakladatelem rockn rollové skupiny Sputnici text Jaroslav Císař | foto Nataša Císařová a archivy z. Leishe a J. F. Obermayera Rock\'n\'roll se zrodil v dubnu 1954 v Americe. V době, kdy byl svět rozdělený železnou oponou, u nás vše, co pocházelo z Ameriky, však jako by od ďábla bylo. První rock\'n\'rollová kapela, vedle Samuels Pete Kaplana, tedy vznikla v tehdejším Československu až v roce 1959. Oficiální papíry na to ovšem dostala až v prosinci 1961! Říkala si Sputnici. Jedním z jejích zakladatelů a členů, který vymyslel i název Sputnici, je Zdeněk Leiš. V roce 1968 emigroval do Austrálie, kde žije dodnes a stal se z něho Zdenek Leish. Letos oslaví sedmdesátiny. P o listopadu 1989 svou bývalou vlast navštívil pouze dvakrát: v roce 1990 a 2011. Měl jsem to štěstí, že jsem se s ním při druhé návštěvě mohl potkat a domluvit si rozho­ vor, který teď předkládám i čtenářům Xan- typy. Vtipný a oblíbený termín „big beat", který se u nás používal jako zástěrka pro rock\'n\'roll a rockovou hudbu jako takovou, se také poprvé objevil zásluhou Sputniků. Došlo k tomu v jejich pořadu „Písničky a Big Beat", který měl premiéru 14. 4. 1961. Dalším úhybným manévrem před tehdejší­ mi úřady byl např. otrocký překlad termínu „rock\'n\'roll" jako „skála a rohlík". Sputnici tak pojmenovali jeden svůj koncertní pořad. Sputniky prošel i Petr Janda, Jiří Stivín nebo Jan Farmer Obermayer. Kdy a při jaké příležitosti jste se poprvé se­ tkal s rock\'n\'rollem? Jako všichni příslušníci válečné generace. Když nastal náš čas začít holdovat hud­ bě, byli jsme v zajetí swingu. Tenkrát nám připadal absolutně úžasný, se sladkými a medově znějícími trumpetami, trombóny a saxofony. Náš milovaný Západ dokonce i zněl správně. Byla to éra bigbandů: Ben- nyho Goodmana, Glena Millera, bratrů To- myho a Jimmyho Dorseyových, Artieho Shawa a dalších. A samozřejmě také Louise Armstronga. Největšími odvazy pro nás byly IN THE MOOD A WHEN THE SAINTS. T o z n ě l o Úplně jinak, než hrdinské a budovatelské písně So­ větského svazu, většinou za doprovodu ta­ hacích harmonik, kterých se československé rozhlasové stanice zřejmě nemohly nabažit. Jediný způsob, jak poslouchat moderní hud­ bu, bylo zahraniční rádio. Soudruzi rušili hlavně Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky. Stanice jako Radio Munich a Radio Tangier, jež se věnovaly výlučně swingové muzice a vysílaly pro americkou armádu v Evropě, byly jakžtakž poslouchatelné. Swing nás ale natolik ukolébal, že kdyžjsme poprvé někdy v letech 1955-56 uslyšeli ROCK AROUND THE CLOCK v podání Billa Haleyho, propadli jsme tomu všichni najednou jako ďáblu. Přes noc z nás byli rock\'n\'rolleri. Co to tenkrát dělalo s generací vašich rodi­ čů a učitelů? Starší generaci to nechalo vyloženě chlad­ nou. Vzpomínám si, že můj pantatínek, hudebník z povolání, jehož doménou byla třicátá léta, když musel donekonečna trpět moje brnkání slow rocku na piano, prohlá­ sil, že nechápe, proč by on, který celý život studoval klavír, měl strávit zbytek života hraním triol. 88 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

A mělo Radio Luxembourg opravdu tak vel­ ký vliv na šíření rock nrollu u nás i ve světě, jak se píše? Radio Luxemburg, neboli náš milovaný „Lux", bylo první rozhlasovou stanicí, kte­ rá správně odhadla, kudy vítr vane. Mě na tu stanici navedly dvě dívky: Táňa a Naďa Němcovy (pozdější zpěvačky Sputniků - pozn. aut.) na chatě v Třebáni. Obě krásně zpívaly a uměly harmonizovat. Naučily mě něco na kytaru, nic moc, ale stačilo to, abych s nimi začal trochu skřehotat. na Jonáše čirou náhodou potkal v Třebáni na chatě. Zmínil jsem se o sestrách Němco­ vých, že spolu večer zpíváme a tancujeme. Zmínka o dívkách tenkrát v našem věku dě­ lala divy... Vlastně dělá dodnes! Oba večer přišli, ale místo tancování se diskutovalo vý­ lučně o Luxu. Tom také psal texty. Třeba do­ dnes mého nejoblíbenějšího BERNARDÝNA na BERNARDINE Pata Boona, KRVEŽÍZNIVÉHO RAKA na JAILHOUSE ROCK a STAGGER LEE, hit Lloyda Price. Slovo dalo slovo a Tom navrhl, aby­ chom vytvořili doo-wopovou skupinu, což Po premiéře měl pan J. R. Piek nejapný nápad napsat v Literárkách o Edovi a mně, že mu připadáme jako budoucí dvojice pánů Suchého a Šlitra. Nám to vlezlo do hlavy... Byl jste členem Sputniků od záři 1959, tedy prakticky od jejich založení. Jak k tomu došlo? V září 1956 jsem začal docela pravidelně navštěvovat gympl na Míráku a okamžitě se skamarádil s pozdějším známým textařem Edou Krečmarem. O vyučovaných předmě­ tech jsme samozřejmě vůbec nediskutova­ li, zato Lux byl na denním pořádku. Každý čtvrtek ráno jsme si porovnávali poznámky o Top 10, pravidelném pořadu na Luxu ve­ čer před tím. Vzpomínám si také, že Eda už tenkrát začal psát pod lavicí texty. Já seděl vedle něho a musel dávat bacha na vyučují­ cího. První text, který vůbec dal dohromady, byl na píseň Harryho Belafontea ISLAND IN THE SUN. Do vedlejší třídy chodil jistý Tom Vaší­ ček, rozený všeuměl s ambicí vytvořit první rockovou kapelu v ČSSR. Začal se skupinou ve své třídě, posléze z toho sešlo, ale jemu to stále nedalo. O letních prázdninách v roce 1958 jsem Torna a kámoše z naší třídy Iva- by byla tenkrát v Čechách rarita. Mysleli jsme si, že si dělá legraci, ale Tom to mys­ lel vážně! Ihned jsme začali zkoušet. Docela nám to šlo. S repertoárem nám pomohl milo­ vaný Lux; jediné, co jsme potřebovali, byla kapela. Na klavír jsme měli kámoše z gym­ plu Karla „Kolváka" Hlavatého, na bicí tak­ též našeho spolužáka Bolka Halperna, ale my zoufale potřebovali saxofon. Bez toho se tenkrát rock\'n\'roll neobešel. Někdo znal Jirku Jandu. Pozvali jsme ho na zkoušku - prima, uměl! Jen navíc poznamenal, že má mladšího bratra Petra, který umí hrát docela dobře na kytaru. Petr přišel, zahrál, a já, co do té doby hrál na doprovodnou kytaru, už kytaru nadosmrti odložil. A úroveň orchest­ ru tím mnohonásobně vzrostla! Název pro kapelu jste navrhl vy. Co vás k tomu vedlo? S odstupem času to může vypadat blbě a po­ platně režimu, ale já si myslel, že tím sou­ druha oblafneme. Moc dlouho nám ale ta finta nevydržela. Problém byly Edovy texty. Vzpomínám si, že v PSOPTÁKOVI měli „háes- tédáci" problém (HSTD je zkratka tehdejší­ ho cenzurního úřadu Hlavní správa tiskové­ ho dozoru - pozn. aut.) s veršem „Bůh do toho dobře vidí, on chce jenom štěstí lidí". Chtěli asi vyměnit Boha za Marxe, nemám ponětí. Někdy v roce 1960 o nás projevili zájem lidi z televizního pořadu ZVÍDAVÁ KA­ MERA. Přišli na zkoušku, něco si vyposlechli -já zrovna zpíval THE PERSONALITY - a vůdce té tlupy najednou zbystřil pozornost. Zřejmě se mu to zajídalo. Text byl totiž o lenocho­ vi, co se nikdy nedostaví do práce včas. Na konci ho z práce vyhodí a píseň končí slo­ vy: „...a půjdu kydat hnůj!" Soudruh velitel se nesmírně rozčílil, že je to urážka našeho zemědělství a v žádném případě tohle hrát nesmíme. Nakonec jsme tam šli s Tomovým LETS TALK ABOUT LIVING. Eda tam svým textem naštěstí nikoho neurazil. Pamětníci hovoří, že konec existence Sput­ niků v roce 1963, když vystupovali v Redu­ tě, pro ně stále představuje noční můru. O co šlo? Protože jsme byli s Edou nejlepší kamarádi, táhli jsme to spolu až do konce, i v té Redu­ tě. Pro mě osobně je to vážně jako zlý sen a nerad na to vzpomínám. Po premiéře měl pan J. R. Piek nejapný nápad napsat v Lite­ rárkách o Edovi a mně, že mu připadámejako budoucí dvojice pánů Suchého a Šlitra. Nám to vlezlo do hlavy, a tak jsme v té slátanině důsledně pokračovali. Problém byl ovšem v tom, že jsem nebyl schopný utáhnout celý večer sám. Chyběl tomu Tom Vašíček a holky Němcovy, aby to k něčemu vypadalo... Eda to nakonec v životě někam dotáhl, zatímco já se i kvůli té ostudě posléze uchýlil na doživo­ tí na pátý kontinent, což mělo tu výhodu, že mě tam absolutně nikdo nepoznal. ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 89

sitio gratis de citas

Podobné pocity jste prý už prožíval, když jste se hlásil na DÁMU... Při školním představení na gymplujsem roz­ chechtal své kamarády v publiku tak, až se za břicho popadali, a tak jsem poprvé pod­ lehl mylnému dojmu, že bych se snad mohl stát komikem. Při přijímačkách jsem ale neuspěl. Byl to první neúspěch v celé řadě, co mě posléze v životě čekaly. V komisi se­ děli - když ne národní, tak určitě zasloužilí - umělci a nebyli si vědomi, jakou smrtel­ nou ránu tím zasadili českému divadelnictví. Jedinou polehčující okolností bylo, že vedle mě při přijímačkách seděl v lavici Vladimír Pucholt a ejhle, oni ho vyhodili taky! Nevzali vás na DÁMU, a tak jste studoval strojařinu? No jo, měl jsem na krku maturitu a na dva roky na vojnu se mi zrovna nějak nechtě­ lo. Existovaly pouze tři fakulty, kde se po studiu stále ještě šlo jen na šest měsíců na vojnu. Hodil jsem si korunou a vyšla mi z toho strojařina. Nikdy mě ani zbla neza­ jímala, nicméně se mi později v emigraci náramně hodila, protože jsem se měl aspoň čím živit. S muzikou jsem však po Redutě skončil navždy. Poslední šanci, co mně osud 90 | XANTYPA * SPUTNÍCI je nově vytvořený soubor pod patronátem ZK ROH pří­ rodovědecké fakulty v Praze. Svými písněmi ,,U velikém rytmu" nechtějí jen pobavit, ale pomocí nekonvenč­ ních, vtipných textů nutí i k hlub­ šímu zamyšlení. Jejich texty jsou často hravé - zpívají o broučkovi v trávě a o trávě kolem toho broučka - ale nejednou dostávají i proti- válečné ostří. Během svého působení si získali značnou popularitu i oficiál­ ního uznání, o čemž svědčí několik relací v Čs. televizi a rozhlase. Jejich interpretace je u nás zcela neobvyk­ lá. Od října letošního roku hrají v novém obsazení a s novými u nás dosud nepoužívanými nástroji. Sou­ bor se představuje v pravidelných pořadech písní ve školním sále v Ječ­ né ulici. Druhý pořad písní ,,U veli­ kém rytmu" se víak už přestěhoval do smíchovského Domu kultury. w Text a foto O. KARÁSEK | MLADÝ SVĚT 47/1961 f • Zpráva ze soudobého tisku (Mladý svět, listopad 1961) ještě nabídl, byl konkurs do Semaforu. Zpí­ val jsem tam MARGIE S povedeným Edovým textem „Máří, tvá očka roztomile září..." Na klavír mě doprovázel pan Šlitr, přihlíže­ lo několik členů Semaforu a vzpomínám si, že paní Hegerová se tehdy válela smíchy, až slzela. Nevím, jestli měla hysterický záchvat z mého kokrhání nebo z mých šaškáren. Jen doufám, že spíš z toho druhého. Nějak pak z toho všeho sešlo. Já narukoval na vojnu a po návratu si už na mě nikdo nevzpomněl. Jak to v životě obvykle bývá... Jak došlo k tomu, že jste nakonec - podob­ ně jako Pavel Chrastina z Olympiku - skon­ čil v emigraci v Austrálii, kde na rozdíl od něho žijete doposud? Po vojně jsem se živil jako redaktor ve Stát­ ním nakladatelství technické literatury ve Spálené ulici. Nechal jsem se také zapsat na Když si vzpomenu na gympl a Sputniky, tak to byla rozhodně nejkrásnější léta mého života. Nejen že nás bavilo iritovat soudruhy, ale naše kamarádství nám vydržela až dodnes. dálkové studium novinařiny a rovněž se za­ miloval do své budoucí ženy. Když přišlo Pražskéjaro, měla se dvěma svými spolužáky z přírodovědecké fakulty nejapný nápad zalo­ žit KAN čili Klub angažovaných nestraníků. Já jsem obvolal všechny Sputniky, abychom na zakládající schůzi měli slušnou návštěv­ nost. Tehdy přišlo asi 150 lidí, nicméně za pár měsíců jsme měli už přes 10 tisíc členů! Všechno pokračovalo doslova růžově - anti- komunistický odboj i moje známost, ale úpl­ ně jsme zapomněli na ten zatracený Sovětský svaz. Týden po invazi jsme s mou nastávající neváhali ani okamžik, sebrali se a zdrhli do Vídně. Měli jsme namířeno do Kanady. Pro­ tože se ale na vstupní víza do té země musely čekat až čtyři měsíce a my jsme byli bez pe­ něz a měli pořádný hlad, někdo nám poradil, abychom vzali Austrálii, tam že nás vezmou okamžitě. Byla to pravda. Za dva dny po po­ hovoru jsme už jeli a říkali si, že to na dva roky zkusíme tam a do Kanady se přestěhuje­ me později. Nakonec jsme v Austrálii zůstali celý život... Lidi si s odstupem času mnohé idealizují. Prolíná se to i svědectvími řady lidí, kteří se tehdy pohybovali kolem kapely Sputni- ci. Opravdu to bylo tak ideální i v tehdej­ ší době totality, cenzury, kvalifikačních ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

zkoušek a všemožného dalšího schvalování a buzerace? Když si vzpomenu na gympl a Sputniky, tak to byla rozhodně nejkrásnější léta mého života. Nejen že nás bavilo iritovat soudru­ hy, ale naše kamarádství nám vydržela až dodnes. Snad jsme svým dílem i trošičku přispěli, stejně jako ostatní rockové kapely naší generace, k ústupu komunistů od vesla! Chtěl jsem to vyjádřit mírně, protože když si na ty zlosyny, kteří nám neustále ztrpčovali život, vzpomenu, zase se hned rozčílím, a to já už ve svých letech nemám zapotřebí. * * * Skupina Sputnici se může pochlubit i ně­ kolika dalšími prvenstvími. Díky ní se totiž rock\'n\'roll objevil poprvé i v přímém pře­ nosu tehdejší Československé televize. V rámci pořadu ZVĚDAVÁ KAMERA byli Sput­ nici v květnu 1960 součástí estrády, jak se tehdy nazývala show, mládežníků Tesly Strašnice, což byl tehdejší nutný zřizovatel souboru. Kapela rovněž zazněla v listopa­ du 1961 v zahraničním vysílání Českoslo­ venského rozhlasu do západního Německa, aby se tak dokumentovalo, že ani socialis­ tickému Československu není nic moderní­ ho cizí. Redakce pak dostala spoustu dopi­ sů od posluchačů z tehdejší Německé demokratické republiky, kteří se ptali, zda jde skutečně o československou skupinu a zda se v Československu může hrát roc­ k\'n\'roll... Nad Sputniky se zatáhla opona v polovině roku 1963. Její průkopnickou roli v historii naší rockové hudby jí však už nikdo neupře. • - T inzerce - ČESKÝ ROZHLAS DVOJKA | SuM/toty Dobré ráno, Česko Nejčerstvější zprávy, pohodové české písničky, perličky z rozhlasového archivu, sootěže, humor a hlavně vaše příběhy! Po-Pá 5:00-7:00 Dobré a ještě lepší ráno Vše, co potřebujete vědět o dnešku. Zprávy, ranní noviny, o počasí s meteorologem, téma dne, kalendárium a pohodové písničky. Po-Pá 7:00-8:30 Karel Gott - Zpátky si dám tenhle film Legenda populární hudby v roli diskžokeje vzpomíná na setkání se světovými hvězdami a hraje svoje oblíbené písničky. So 9:05-10:00 | Ne 15:05-16:00

sitio gratis de citas

Oldřich Nový a Raul Schránil text a foto Zuzana Mináčova Když se někdy ve vzpomínkách vracím do filmové minulosti a myslím přitom na současnost, napadá mě, zda se za takových pětasedmdesát let budou chtít naši potomci dívat na filmy, které se dnes natáčejí. Jestli se stanou výpovědí o naší době, nebo se diváci budou nad veselohrami, které dnes lámou rekordy návštěvnosti, shovívavě usmívat. M ůj syn, který žije v Kanadě, velmi oceňuje, když mu po­ šlu filmy s Vlastou Burianem nebo Voskovcem a Weri­ chem. Překládaje své americké manželce, aby se mohli smát spolu. Tomu říkám úspěch. Sledovanost filmů pro pamětníky je velká i v naší televizi. Přestože sama už hodně pamatuji, z generace herců ze starých před­ válečných českých filmů jsem osobně poznala jen Oldřicha Nového a Raula Schránila. Oldřich Nový (1899-1983) V roce 1950 se žádné slovenské filmové osobnosti nechtělo cestovat do Prahy na týdenní politické školení konané v Radlicích v někdej­ ších filmových ateliérech Foja. Aby však Slovensko splnilo kvótu, byla jsem vyslána já, osmnáctiletá začátečnice, která ve filmu pra­ covala teprve půl roku. Na školení jsem se uvelebila v první lavici a hned vedle mě se posadil Oldřich Nový. Na obludná probíraná témata jsme měli shodný názor, a to nás sblížilo. Když jsme šli na oběd do jídelny, kterou Oldřich Nový nazval U mastného tácku, při­ znal se, že kdyby jedl tolik, kolik toho sním já, byl by tlustý jako sud. Z obezity měl větší strach než z komunistů. Z onoho školení jsem si nezapamatovala ani slovo, ale dodnes si pamatuji všechno, o čem jsme si vyprávěli s Oldřichem Novým. Za těch několik dní mě uvedl do pro mě tehdy neznámého světa módy. Dozvěděla jsem se například, že existují ručně šité boty, že hedvábné košile se velmi obtížně žehlí a neutrální barvou pánského obleku ele­ gantního mužeje šedá - „Pfefer und Salz" - a musí vypadat, jako kdy­ by někdo smíchal obsah solničky a pepřenky. Též si mně postěžoval, jak je v dnešní době těžké sehnat klobouk značky Borsalino, který se dá tvarovat. A hned mě objednal do nejluxusnějšího pražského módní­ ho salonu k paní Hanně Podolské a pověřil ji, aby se o mě postarala. Od té doby, vždycky když vidím film s Oldřichem Novým, promít­ ne se mi příběh našeho setkání. Raul Schránil (1910-1998) V roce 1997 mě požádal Ondřej Suchý, abych projeho rozhovor vyfo­ tografovala Raula Schránila, a tak jsem poznala ještě stále šarmantní­ ho sedmaosmdesátiletého Raula a jeho milou manželku Věru. Raul mi věnoval svou oblíbenou fotografii v klobouku (z roku 1937) - a v podobné póze jsem ho nafotila přesně o šedesát let pozdě­ ji. Přitom si zavzpomínal na svá mladá léta, kdy ho nazývali „frakma- nem", protože nikomu neslušel frak a smoking lépe než jemu. Byl to velmi vzdělaný muž, který studoval ve Francii a Německu a vý­ borně hovořil oběmajazyky. Dlouho pracoval jako recepční v hotelu Es­ planade. Po vzniku hotelu Alcron hledal majitel reprezentativní recepční, a tak angažoval dva šlechtice - a třetí do počtu byl Raul Schránil. Jemu sice v žilách modrá krev nekótovala, ale byl z nich nejelegantnější. Vzhledem k tomu, že hovořil francouzsky, dostal v roce 1935 svoji první příležitost ve filmu MILAN RASTISLAV ŠTEFANIK. Film sice propadl, ale pro debutanta to byl vstup do nové etapy. Raul byl celý život velmi svědomitý, učil se pečlivě jevištní řeč, nikdy nepřišel na natáčení pozdě, nevyvolával konflikty, a přestože hrál role milovníků, byl jedním z nejskromnějších herců. Raul byl celý život velmi svědomitý, učil se pečlivě jevištní řeč, nikdy nepřišel na natáčení pozdě, nevyvolával konflikty, a přestože hrál role milovníků, byl jedním z nejskromnějších herců. Svoje po­ volání miloval. Jeho začátky byly impozantní. Hrál s nejlepšími herci své doby - s Vlastou Burianem, Oldřichem Novým, Svatoplukem Be­ nešem, Jaroslavem Marvanem, Ladislavem Peškem, Hanou Vítovou, 92 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

Adinou Mandlovou, Věrou Ferbasovou a Zitou Kabátovou. Úhrnem si zahrál v 78 filmech. Po válce mu bylo 35 let, bez poskvrny prošel protektorátem a maloval si budoucnost růžovými barvami. Ale všechno bylojinak. Novéfilmyvy­ žadovaly montérky, a tak svůj frak musel nechat viset ve skříni a obložit ho naftalínem. Místo natáčení cestoval s estrádami, kde dělal konferen­ ciera. Vzpomínal, že když s nimi po dlouhé době mohl poprvé vystoupit Vlasta Burian, třásl se ten někdejší suverénjako osika. Až nadšené přiví­ tání publikem afrenetickýpotlesk způsobily, že vůbec dokázal hrát. Raul Schránil v těch letech vystřídal mnohá povolání. Pracovaljako dělník na stavbě Stalinova pomníku, protože tam platili víc, než když vystupoval v Alhambře, dělal zásobovače pro ředitelství cirkusů a es­ trád a ve filmech hrál už jen malé role. Mnoho z jeho přátel na něj zapomnělo, ale byli tací, jejichž přátel­ ství přetrvalo: Karel Hôger, Ladislav Pešek, Stella Zázvorková, Ru­ dolf Hrušínský... Po letech mu zavolal Tomáš Topfer, aby mu nabídl angažmá v no­ vém Divadle Na Fidlovačce, ale pro něj už bylo příliš pozdě. A tak místo sebe divadlu daroval svůj pověstný frak a smoking a prosil, aby je zařadili do divadelní garderóby. Když je pak pomáhal nést do auta, neubránil se slzám, protože to bylo definitivní loučení s herectvím. • ČERVEN 2012 T inzerce - DIVADLOk i a m • www.divadlonajezerce.cz % * 4 Mountfield Generální partner XANTYPA D N E S SANQUIS" AB6LSONO*9e"«y

sitio gratis de citas

XANTYPY TIP NA KNIHU připravila Patricie Svobodová Sousedka ze Skalistých hor Blanka Solařová-Calibaba Mladá Češka provdaná za kanadského naftaře se musí vyrovnávat s drsným klimatem kanadské Alberty i s velmi svéráznými obyvateli tohoto nádherného koutu země. Výstřední kousky excentric­ ké sousedky, která jí ustavičně „leze do soukromí", se snaží brát s nadhledem a typicky českým humorem. Originální humoristická novela napsaná jadrným jazykem a svébytným stylem pobaví vtip­ nými konfrontačními postřehy a dovede rozesmát hned po několika stránkách. Sluneční řada od GOLDWELL Úžasné vlasy je něco, na co máte nárok a co nyní můžete mít velmi rychle a efektivně s dualsenses Sun Reflects od firmy Coldwell. Sluneční řada od GOLDWELL dualsenses vzdává hold vlasům péčí, kterou můžete okamžitě vidět a cítit. Výživný olej z maracuji, UV filtr a Sun System od Dualsenses Sun Reflects dodávají namáhaným vla­ sům vše, co potřebují, regenerují je a působí proti vysušenosti vlasů kompenzátorem vlhkosti. Zárukou je nová receptura s integrovaným UV filtrem efektivně chránícím vlasy proti poškození a proti ztrátě jejich lesku. Zkrácené doby působení dělají Dualsenses „leave-in" pro­ dukty ideální pro okamžitou prázdninovou vlasovou péči. www.goldwell.cz Saloos pro svěžes^^gj krásu i pohodná Během horkého dne uvítá každá žena osvěžení i pro svou pleť. Přírodní květinové vody Saloos zvyšuji vlhkost pleti, ionizují ji a zanechávají dokonale uvolně­ nou. Jejich použití je víceúčelové: jako pleťová voda k dočištění po c odlíčení, jako obličejová sprcha k osvěžení v horkých dnech na cestách nebo při cvičení, k ob­ ličejovým i tělovým obkladům. Zklidňují citlivou pokožku po depilaci i holení. Jsou výborné jako kondicionér na vlasy a také usnadňují rozčesávST www.saloos.cz a l o o Rosalina I ii vlasů. Relaxujte od hlavy až k patě Nechte hýčkat své smysly a zapomeňte na starosti všedních dní. Navštivte malebné Lázně Mšené, oázu klidu a pohody nedaleko Prahy, a relaxujte při masá­ žích, zábalech a dalších wellness procedurách. V nabídce lázní naleznete mořské, čokoládové i seniorské týdenní a víkendové pobyty, ale i balíčky procedur, které můžete využít i během jediného dne. Více o lázních naleznete na www.msene.cz, tel.: 416 866 007. Ctěte rádi? Potěšte knihou sebe i své blízké a navštivte internetové knihku­ pectví www.KNIHCENTRUM.cz. • knihy, mapy, audioknihy • více než 46 000 titulů skladem • rychle a levně • při nákupu nad 500 Kč doprava zdarma (platí při platbě on-line) • pro čtenáře Xantypy celý čer­ ven sleva 10% (slevový kód XAN-02, platnost do 30. 6. 2012) WWW.KNIHCENTRUM.cz & wwwKNIHCENTRUMcz ia >£VSHOPRO Kolekce FITNESS je vytvořena z osvědčených materiálů, zvlášť vyvinutých právě pro aerobní sporty. Optimálně nastavená elasticita pletenin poskytuje oporu svalům i kloubům, snižuje svalový třes, pomáhá koordinaci pohybů a stimuluje krevní oběh, který lépe zásobuje svaly potřebnou výživou. Doplňkové krajkové a síťované materiály zvyšují celkovou estetiku jednotlivých modelů, stejně jako zdobení komponenty CRYSTALIZED TM - Swarovski Elements. Více na www.moira.cz 3 94 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

ill1 ENA Micro 9 One Touch malý a jednoduchý JURA s hrdostí představuje nejmenší automatický One Touch cappuccino kávovar na světě: nová ENA micro 9 One Touch! I když patřído prémiové části, je ENA micro 9 One Touch schopná poskytnout milovníkům kávových specialit ten nejvyšší požitek z kávových nápojů na stisk jedinoho tlačítka: Latte macchiato, Cappuccino, Café créme, Espresso, porce horké vody. Nejmodernější technologie pro přípravu jemné pěny „Feinschaum" poskytne Vašemu nápoji vždy nejlepší-rrrožnjý výsledek ve Vašem šálku, který může být právem považován\' za luxusní zážitek. Tady můžete shlédnout novou JURA reklamu s ambasadorem značky Rogerem Federerem \'1 JURA - If you love coffee www.cz.jura.com

sitio gratis de citas

PŘEHLÍDKA • ••y&:;j\' ^ssSB*^^. 96 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

text Jaroslava Gregorová | foto Jih Svoboda a Ivana Drábková Touha několika nadšenců zajezdit si s vojenskou technikou a simu­ lovat přežití v terénu ve stylu profesionálních bojových jedno­ tek postupně přerostla v monu­ mentální přehlídku soudobé i hi­ storickévojenskétechniky z druhé světové války. Do povědomí ve­ řejnosti vstoupila pod názvem Bahna. P řehlídka totiž probíhá v lokalitě Bahna u Strasie (okres Rokyca­ ny). Návštěvníci se pohybují po tankodromu a obdivují vymože­ nosti moderní vojenské techniky i vzácné historické exponáty. Však také pořadatelé, Velitel společných sil a Nadace pozemního vojska Armády České republiky ve spolu­ práci s Československou obcí legionářskou, věnují přípravě spoustu času a úsilí. Letošní dvacátý třetí ročník se bude ko­ nat 23. června. Předvedou se armády USA, Polska a Rakouska (ostatní armády zatím ne­ potvrdily účast, pozn. aut.). K vidění budou osvědčené standardy uplynulých let: tanky T-72M4 CZ, obrněná vozidla Pandur, Iveco nebo Dingo a novinka, jížje obrněné vozidlo Pandur se zdravotnickou nadstavbou, které umožňuje nejen poskytovat předlékařskou pomoc, ale provádět i akutní zákroky v nou­ zových situacích přímo na bojišti. Ukázky bojů u Zborová a boje na Podkarpatské Rusi v roce 1938 přenesou diváky do historie. Po­ zornost upoutá izraelský tank Merkava a zce­ la nová replika německého tanku Panther. Zrození přehlídky je dílem největšího sběratele vojenské pásové i kolové techniky v České republice - Františka Kocha. Mo­ hutný sympatický obr je hlavním pilířem „tažného triumvirátu" akce Bahna. „Myšlenka zorganizovat akci tohoto typu ve mně dlouhá léta pasivně dřímala a čekala na vhodnou chvíli zhmotnění. Ta přišla počát­ kem devadesátých let," říká František Koch. V roce 1990 zorganizoval první setkání majitelů vojenských historických vozidel na tankodromu Bahna. Přišlo asi padesát diváků, převážně přátelé a známí. Předvedlo se dva­ náct vojenských vozidel, mezi nimi i legen­ dární terénní automobil z druhé světové vál­ ky, džíp Willys. V té době nevídané vozidlo se stalo bezkonkurenční hvězdou přehlídky. O tři roky později přijel na Bahna náčelník Generálního štábuAČR, armádní generál Ka­ rel Pezl a zasloužil se o adoptování přehlíd­ ky armádou jako součásti Dne pozemního vojska Armády České republiky. Armáda na přehlídce zajišťuje ukázky soudobé vojenské techniky a materiální zabezpečení. WWW.XANTYPA.CZ I

sitio gratis de citas

FRANTIŠEK KOCH (nar. 30.12.1948) Jeho generaci ovlivňovaly silné ideologické tlaky. Hrdinové jeho dětství byli Ferda Mra­ venec, Robinson Crusoe a nejlepší střelec ze spojeneckých letců, trojnásobný hrdina So­ větského svazu, ukrajinský stíhací pilot Ivan Nikitovič Kožedub. V mládí jezdil František trempovat s turistickým oddílem k Vranov­ ské přehradě, obklopené lehkými vojen­ skými opevněními. „Kdo měl na Moravě U. S. tornu a alespoň něco málo z vojenské výstroje, byl správný tramp. Mou první vel­ kou vášní byla letadla. Vyhlídkovým letem v pěti letech jsem byl tak nadšen, že po ná­ vratujsem sebral tatínkovi brýle na motorku, pobíhal sem a tam a vrčel. Pak mě zaujaly bunkry, později pásová a kolová technika," vzpomíná František Koch. Vyučil se mědikovcem. V srpnu 1967 narukoval do Rokycan. Po vojně se oženil, zůstal v západních Čechách a pracoval v pl­ zeňské Škodovce, po maturitě na oddělení dopravy. V roce 1984 zakoupil první vojen­ ský stroj, Tatru 805. Skromný začátek vyvá­ žený obrovskou radostí. „Do mého sběratelství se zapojil syn i přá­ telé. Zajímala nás především československá fortifikace (stálé opevnění), těžké objekty na severu Čech a Moravy a lehké objekty, kte­ rých je po celém území České republiky více než deset tisíc. Zaměřili jsme se i na česko­ slovenskou předválečnou vojenskou historii, na naše zahraniční jednotky na západní a vý­ chodní frontě, ale především na první republi­ ku. To byla vlastně předehra Bahen." STANISLAV DRÁBEK (nar. 15. 5.1959) Druhým pilířem „tažného triumvirátu" Ba­ hen je pražský advokát Stanislav Drábek. Pod jeho křídla spadá styk s médii, divácké zázemí a vystavovatelé. „Všichni muži jsou kluci a touží si vyzkoušet vojenskou tech­ niku v reálu. Hraje roli vzhled i preciznost stroje a počet koní pod kapotou. Jeden člo­ věk například koupil renovovaný tank T34 za více než půl milionu korun. Bahna zbož­ ňuje, protože může se svou technikou prová­ dět operace," vysvětluje Stanislav Drábek. Pro většinu dam doprovázejících manže­ ly je vojenská technika španělskou vesnicí. Pro zpestření pro ně Stanislav Drábek pro­ sadil přehlídku klobouků. Pro děti je v are­ álu vyhrazen prostor na hraní a nechybí ani koutek ztracených dětí. Bahna se doposud obešla bez závažných kolapsů. Tu a tam do­ jde k drobnému úrazu, občas některý divák zkolabuje z horka. Nejzávažnější úraz se stal před deseti lety, kdy se vlastnoručně vyrobe­ nou výbušninou zranil účinkující. V roce 1995 Stanislav Drábek poskytl právní pomoc při zakládání Nadace pozem­ ního vojska AČR. Ideou bylo zvýšit prestiž a popularitu pozemního vojska AČR. Připra­ vil veškeré podklady a nadšeně přijal funkci člena správní rady nadace. Později začal spo­ lupracovat na organizování přehlídky Bahna, což považuje za završení svého zájmu. MILAN MOJŽIŠ (nar. 19. 3.1964) Historická část Bahen je záležitostí tajemníka Československé obce legionářské a velitele l. tankové roty Aktivních záloh „Českoslo­ venských legii", inženýra Milana Mojžíše. Je rovněž amatérským historikem a sběratelem československé vojenské výstroje, výzbroje a dokumentů. Jeho vzácné „poklady" dopl­ ňují kolekci techniky v rokycanském Muzeu na demarkační linii. První inzerát na koupi bodáku si podal ve čtrnácti letech. Zpočátku sbíral vojenskou „všehochuť". Později se za­ měřil na československou armádu, od legií až po současnost. K nejstarším předmětům obsáhlé sbírky Milana Mojžíše patří unifor­ my našich legionářů z počátku první světo­ vé války - z Francie, Srbska a Ruska. Jeho děda byl sedlák a velký vlastenec. Zajímal se o historii a národopis. Zpracoval napří­ klad dějiny Doudlebská. „Zdědil jsem po něm vztah k půdě a dnes již vzácnou selskou hrdost. Trávil jsem u svých prarodičů víkendy a prázdniny. Na dlouhých procházkách děda poutavě vyprávěl o sedláctví, o Selské jízdě, zážit­ cích z vojny, o příchodu americké armády a sovětských vojsk do Čech. V době, kdy se učilo o dělnickém hnutí a výdobytcích soci­ alismu, jsem měl štěstí poznat pravou tvář dějin," vzpomíná Milan Mojžíš. Vojenskou službu vykonával u „elitní" jed­ notky. Pravidelně přispíval do útvarového ča­ sopisu články o dějinách a osobnostech ka­ sáren l. dělostřeleckého pluku v Ruzyni, kde sídlil jeho útvar. S Františkem Kochem a čle­ ny Klubu vojenské historie z Rokycan se po­ prvé setkal na Slavnostech svobody v Plzni 98 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

v roce 1994 při prezentaci vojenské historic­ ké techniky. Příjemný a organizačně schopný Milan padl panu Kochovi hned do oka. Po­ zval ho do Orlických hor na připomínkovou akci u příležitosti výročí podepsání mnichov­ ské dohody na dělostřeleckou tvrz Bouda, vybudovanou koncem třicátých let. „Byl jsem nadšen a začal na akce do Ro­ kycan jezdit pravidelně. Nejprve jsem si na Bahna jezdil oddechnout od běžných staros­ tí. Přehlídka nabývala na rozměru, tým se rozšiřoval. Stal jsem se členem organizač­ ního týmu; v roce 1998 pak členem správní rady Nadace pozemního vojska ACR." Dal­ šími členy správní rady jsou režisér, scená­ rista a producent Václav Marhoul a bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý. Muzeum na demarkační linii František Koch byl nejen hlavní hybnou silou vzniku Bahen, ale i zrodu a otevření Muzea na demarkační linii v Rokycanech. Společně se synem vlastní značné množství exponátů vojenské pojízdné techniky muzea včetně obr­ něných transportérů a tanků. Exponáty jsou pravidelně používány na akci Bahna. Obrov­ ské sbírky od roku 1918 až do roku 1945 jsou jenské historie Volduchy. Pořádali jsme závo­ dy formule, motocyklů a vodácké tábory pro děti. Zjistili jsme, že na cílové ploše ,Jordán\' v Brdech se nachází jediný těžký pěchotní srub (bunkr) v republice. Prostřednictvím mi­ nisterstva obrany se nám podařilo získat ob­ jekt do bezplatného pronájmu a zrekonstruo­ vat. Počátkem 90. let přijel do bunkru natáčet film OBECNÁ ŠKOLA Jan Svěrák. Od něj jsem se dozvěděl o chátrající sbírce vojenských vozi­ del na Barrandově. Dohodl jsem se s Václa­ vem Marhoulem ojejím převzetí do péče. Od­ měnou za zprovoznění a údržbu techniky byla dohoda o užívání pásové a kolové techniky za účelem zapůjčení k natáčení filmů; naposledy pro film LIDICE," říká František Koch. Velmi brzy se dostal do povědomí česko­ slovenských filmařů, postupně i do produkcí evropských studií a Hollywoodu. Základních sedmdesát kusů barrandovské sbírky bylo odvezeno do Rokycan. Nastal problém „kam s tím". Řešení se naskyt­ lo vytvořením Muzea na demarkační linii v Rokycanech, pod hlavičkou Nadace po­ zemního vojska AČR, která jej provozuje ve vlastní režii. Páska byla slavnostně přestři- žena generálem Jiřím Šedivým 11. listopadu Obrovské sbírky od roku 1918 až do roku 1945 jsou opatřeny popisky a doprovodnými texty, velkou zajímavostí je bunkr, který František Koch a jeho spolupracovníci našli v lesích. Vlastnoručně jej vykopali a přivezli do muzea. opatřeny popisky a doprovodnými texty. Vel­ kou zajímavostí je bunkr, který František Koch a jeho spolupracovníci našli v lesích. Vlastno­ ručnějej vykopali a přivezli do muzea. „V roce 1969 jsme s kamarády ve Voldu- chách vytvořili Svazarm, pozdější Klub vo- 1997, v 11 hodin a 11 minut. Vnitřní expo­ zice muzea, pojmenovaná NIKDO NEMÁ PRÁVO ZAPOMENOUT, je retrospektivou událostí dob minulých. Je věnována rozhodujícímu vlivu poválečné reparace a krize třicátých let na vznik nacismu v Německu. T inzerce Národní^ divadlo PETR ZUSKA GALA X RETROSPEKTIVA CHOREOGRAFICKÉ TVORBY UMĚLECKÉHO ŠÉFA V DESETILETÍ 2 0 0 2 - 2 0 1 2 POJĎTE SE S NAMI OHLEDNOUT ZPÁTKY, ZAVZPOMÍNAT A OSLAVIT JEDNU DEKÁDU VÝVOJE SOUBORU BALETU ND A PETRA ZUSKY V JEHO ČELE. 10. května - 30. června 2012 6 VEČERŮ - 18 TITULŮ - 10 LET TVORBY NÁRODNÍ DIVADLO - STAVOVSKÉ DIVADLO - NOVÁ SCÉNA ND www.narodni-divadlo.cz www.petrzuskagalax.cz ^

sitio gratis de citas

„Výstava začíná koncem první světové války, připomenutím podílu našich ruských, italských a francouzských legionářů na vzniku Československa a vybudováním čes­ koslovenské armády v meziválečném obdo­ bí. Pokračuje ukázkami československého opevnění, pojednává o úloze jednotek Stráže obrany státu - tojsou celníci, četníci a vojáci v záloze, kteří bojovali v první linii. V letech 1936-1939 jich při obraně vlasti padlo 312. Postupně se dostaneme k příchodu americké a sovětské armády, 7. a 10. května 1945, do Rokycan," vysvětluje František Koch. Na expozice muzea navazuje čtyřicetiminu- tové výukové DVD s doprovodným komentá­ řem v režii Františka Kocha. Vytvořilajej Nada­ ce pozemního vojska ACR pod patronací Československé obce legionářské a užívá se k výuce moderních dějin. Takto se završila čin­ nost započatá jednou terénní jízdou několika nadšenců a zájemců o vojenskou historii. • 100 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

Ak \ I R. Heydrich a K. H. Frank « .. k f 1 m 11-1** É £3 ně pro válečné fotografie byla čtenářská obec v minulých letech seznámena prostřed­ nictvím monumentální trilogie NĚKOMU ŽIVOT, NĚKOMU SMRT, jež obrazovou formou mapo­ vala nejen dějiny nacistické okupace, ale i životní příběhy lidí, kteří se proti jejím vy­ konavatelům aktivně postavili. Taktéž kniha HEYDRICH je výsledkem dlouholeté práce a představuje ucelený fotograficko-doku- mentární portrét člověka, který se stal již za svého života synonymem strachu a jenž stál u zrodu jednoho z nejšílenějších projektů moderní doby, známého dnes pod pojmem holocaust. Kniha je jakýmsi průvodcem, který prostřednictvím fotografií, dobových plakátů, ale i reprodukcí dokumentů prove­ de čtenáře životem a kariérou Reinharda Heydricha. Poslední stránky publikace jsou pak věnovány těm, kteří za Heydrichovu smrt zaplatili vlastním životem - lidem, již poskytli úkryt parašuťistům a bez nichž by se atentát nejspíše nepodařil. Nelze než plně souhlasit s autorem, že na odkaz těchto sta­ tečných a mravných lidí - mužů, žen i dětí, kteří se obětovali pro tuto zemi, se často ne­ vděčně a lehkomyslně zapomíná... • text Petr Koura | foto repro z knihy Heydrich P rávě v těchto dnech si připomí­ náme sedmdesáté výročí aten­ tátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha a následných nacistických od­ vetných opatření, jež byla největšími hro­ madnými represáliemi v našich moderních dějinách. Smutné výročí je již po několik měsíců připomínáno různými formami, za­ hrnujícími televizní seriál, zvláštní vydání časopisů či nejrůznější vzpomínkové akce. Můžeme se těšit též na řadu knih s tématem atentátu na jednoho z nejmocnějších mužů Hitlerovy říše, jež zanedlouho doslova za­ plaví náš knižní trh. U těchto produktů se dá očekávat různá kvalita, neboť zlo ztělesněné Heydrichem magicky přitahuje nejen čtená­ ře, ale pod vidinou nevšedního zisku i nakla­ datele. Z knih s heydrichovskou tematikou značně vyčnívá, a to nejen svým objemem, kniha Jaroslava Čvančary s jednoduchým názvem HEYDRICH, která byla vydána již na sklonku loňského roku nakladatelstvím Gal­ lery. Publikace vyšla poprvé v roce 2004, nyní se na knihkupeckých pultech nachází její doplněné vydání. Autor knihy Jaroslav Čvančara je v našem prostředí ojedinělým úkazem. Se skromnos­ tí sobě vlastní se odmítá označovat za histo­ rika. Ačkoliv se psaním historie opravdu ni­ kdy neživil, pro popularizaci dějin českého protinacistického odboje vykonal více nežli některé státem štědře dotované instituce. S výsledky jeho dlouholeté sběratelské váš- < * » • ! ^E^ ***, Tváře některých odbojářů. Všichni za svoji statečnost zaplatili životem. ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ I 101

sitio gratis de citas

Lenka Novápřipravila redakce | foto archiv Zpěvačka Lenka Nová, známá z působení v kapele Laura a její tygři nebo z projektů Michala Ho­ ráčka OHROŽENÝ DRUH Z KUDY- KAM, právě vydala sólové album nazvané PSÍ HODINA. Z a jeho vznik tak trochu „vděčí" ri­ zikovému těhotenství. „V podstatě celé jsem ho proležela doma na gau­ či, cítila jsem se zapomenutá celým světem," vzpomíná Lenka. Její manžel, vý­ borný kytarista Michal Pelant, tehdy přišel s nápadem natočit její sólovou desku. Až na jednu, která je dílem Davida Kollera, na ni složil většinu písniček. Ty pak nahráli špič­ koví hudebníci - Jakub Vejnar (basa), Roman Vícha (bicí), Beata Hlavenková (klavír), Mi­ chal Nejtek (klavír, klávesy), Martin Lehký (kontrabas), Lukáš Pavlík (bicí), Víťa Halška (percussion), Luboš Novotný (dobro), Radek Němec (trubka), Honza Šatra (trombón), Ra­ dek Kašpar (saxofon) a Petr Vošta (banjo). Autorem většiny textů je Lukáš Pavlásek, známý z pořadu NA STOJÁKA. „Asi málokdo by čekal, že kromě třeskuté srandy dokáže napsat citlivý text," říká Lenka. Po jednom textu na­ psali také Ivan Hlas a Tomáš Roreček, a sama zpěvačka otextovala ukolébavku PADAJÍ HVĚZDY. Jejich společným tématemjsou příběhy o růz­ ných fázích ženského života - zamilovanosti, manželství, milencích, mateřské lásce, věr­ nosti, oddanosti, sebelítosti, zaslepenosti, sa­ motě či přátelství. „První čtyři písničky vznik­ lyještě před porodem, kterýjsem, aby to mělo dobrý zvuk a nemuselajsem opouštět byt, na­ zpívala u nás ve skříni," říká Lenka. Lenka Nová momentálně účinkuje v nej­ novějším počinu Michala Horáčka, jímž je ČESKÝ KALENDAŘ. Jde o celoroční projekt, kte­ rý uvádí Švandovo divadlo. Lenka Nová zhudebnila dvě z villonských balad, které Michal Horáček zveřejnil na svých strán­ kách volně ke zhudebnění. Jde o SVATOJÁN­ SKOU NOC a co LEDEM LEDNA PROHOŘÍVÁ. Ve Svandově divadle pak můžete vidět divadel­ ní ztvárnění v režii Dodo Gombára. • SOUTĚŽ O ALBUM LENKY NOVÉ PSÍ HODINA Dříve než se pustíme do červnové soutěže, vraťme se k těm dubno­ vým. V první se soutěžilo o knihu ČESKÝ KOMIKS 1. POLOVINY 20. STOLETÍ. Správné odpovědi zněly: 1) Dlouhé bidlo, Štětináč, Bohouš, 2) Kurato­ rium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě, 3) František Voborský. Správně odpověděli a vylosováni byli: Bohumír Kyrš z Třebíče a Pa­ trik Nejtek z Prahy. V druhé jste mohli vyhrát DVD s filmy PERFECT DAYS a KONSPiRÁTOR. Správné odpovědi zněly: 1) 14. dubna 1865, 2) Sundan­ ce, 3) Zuzana Bydžovská. Správně odpověděli a vylosováni byli: Lenka Ská­ lová z Miličína, Jakub Outrata z Tábora a Iva Papírníková z Prahy. V třetí soutěži jste mohli získat knihu Karla Kryla ZEMĚ LHOSTEJNOST. Správné odpově­ di zněly: 1) Mnichov, 2) Josef Koudelka, 3) Braniboři v Čechách. Správně od­ pověděli a vylosováni byli: Petr Vaněček z Prahy, Jitka Andrlová z Prahy a Roman Skoumal z Ostravy. A teď již k soutěži nové. Můžete v ní získat zbrusu nové album Lenky Nové psí HODINA. Stačí správně odpovědět na naše soutěžní otázky a mít trochu štěstí při losování. Na vaše odpovědi čekáme do 25. června 2012. Soutěžní otázky 1. Který známý český muzikant a kytarista je manželem Lenky Nové, s níž také připravoval album PSÍ HODINA? a) Michal Malátný b) Míchal Pelant c) Michal Horáček 2. Kdo otextoval ukolébavku PADAJÍ HVĚZDY na albu PSÍ HODINA? a) Lukáš Pavlásek b) Ivan Hlas c) Lenka Nová 3. Lenka Nová nyní spolupracuje s Michalem Horáčkem na novém hudebně-divadelním projektu. Jak se jmenuje? a) ČESKÝ ROK b) ČESKÝ KALENDAŘ C) ČESKÝ OSUD Odpovědi zasílejte na adresu: Xantypa, Janáčkovo nábřeží 51,150 00, Praha 5-Smíchov, e-mail: soutez@xantypa.cz 102 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

připravila Michaela Gúbelová | foto archiv Začátek golfové sezóny patřil Centru Paraple Golf pro Paraple si za podpory Golf Resortu Kunětická hora s Markem Ebenem, patronem turnaje, zahráli Jiří Bartoška, Kryštof Mucha, mistr světa ve skikrosu Tomáš Kraus, sportovní moderátorka Kateřina Nekolná, režisér David Ondříček, designér Aleš Najbrt i golfový profesionál Filip Juhaniak. Turnaj vynesl 527 340 korun, které zajistí některé služby pro vozíčkáře. „Náklady na jeden rok činnosti Centra Paraple přesahují 28 milionů Kč, z toho je víc než polovina hrazena z darů občanů a firem. Bez jejich vytrvalé podpory by činnost Centra nebyla vůbec možná," uvedl Marek Eben, člen správní rady Centra Paraple. Neil Simon bývá přezdí­ ván „americkým Moliě- rem". Je skvělým pozo­ rovatelem lidských sla­ bostí, čehož je důkazem fraška ŘECI, ŘECI. Uvádí Divadlo Na Fidlovačce v režii Pavla Šimáka, hrají Ondřej Brousek, Iva Paz- derková, Milan Kačmar- čík, Martina Randová, Daniel Rous a další. Divadlo Bolka Po­ lívky v Uhříněvsi zakončí svoji první sezónu tragikomédií PEKLO hostujícího souboru MALÉhRY Po představení zábava s vínem a hudbou. (14. 6 Tomáš s rodiči na vernisáži v Lounech pozvánka (S)NOVÉ AKVARELY Galerie městatext a foto Vladimír Drápal Tomáš Císařovský patří k výrazným figurálním koloristickým malířům střední generace. Od devadesátých let je řazen k umělcům, jejichž dílo je respektováno a kurátorsky sledováno i v zahraničí. Jeho velkoformátové figurální a portrétní obrazové cykly zůstaly tentokráte stranou, v Lounech vystavuje pouze akvarely vytvořené v tom­ to roce. Ve dvou cyklech POUSTEVNÍCI a ČÍNSKÝ PODZIM se z velké části odráží jeho empatické zobrazení dobra a zla a jejich věčného sváru. „Louny jsou rodištěm mé matky. Slýchával jsem o životě za první republiky i za TOMÁŠE CÍSAŘOVSKÉHO Loun do 28. června války v tomto půvabném městě. Tato paměť se i pro mě stala jedním z podstatných měřítek hodnot naší společnosti. Ačkoliv sám jsem v Lounech příliš času nestrávil, vždy užasnu nad krásou vztahu města a nedalekého panoramatu Českého středohoří," řekl při vernisáži umělec. Nepochybně ovlivněn rodinnými geny - dědeček legionář, otec jeden z prvních signatářů Charty 77 - snaží se poje­ tím a přístupem k malbě a jejím vyzněním, potažmo celou svou tvorbou přispět k tomu, aby svět byl lepším a důstoj­ nějším místem k životu. ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 103

sitio gratis de citas

ktor FaustusDIVADLO HUSA NA PROVÁZKU BRNO u* text a foto JIŘÍ P. KŘIŽ „K aždý, kdo někdy postavil nějaké nové nebe, našel potřebnou sílu pouze ve vlastním pekle." Nietzschovým citátem předznamenali Gregorová a Mikulášek brněnskou inscenaci DOKTOR FAUSTUS Tho­ mase Manna, románu z pomezí eseje či hudební symfonie. Příběh skladatele Leverkiihna o jeho paktu s ďáblem. - Pozoruhodné a smutné: Do­ zrálá umělecká generace cítí ohrožení společnosti a lidstva skoro stejně in­ tenzivně jako kdysi v jiných společenských souvislostech Mann. Středově­ ká legenda o upsání duše ďáblovi za chvíli lesku a slávy v pozemském světě se autorovi prolnula s osudy Německa nakaženého a zničeného nacismem, a umělce, který se rozhodl žít bez Boha v dobrovolném zajetí galantní cho­ roby vedoucí v mrákotných stavech k posedlosti tvorbou, k pokoření výšin hudby v předpeklí šíleného pádu do zatracení. Do postavy skladatele Lever­ kiihna promítl autor stavy své duše a obrysy myšlení vzbouřence Friedricha Nietzscheho s jeho: „Zabili jsme Boha. Bůh je mrtev." Lidstvo v tomto úsilí zdárně pokračuje. A jaký je konečný cíl? Sebezničení. Jsou dva způsoby, jimiž se divadlo může pokoušet odhalovat mechanismy, vedoucí planetu, její faunu a flóru k nevyhnutelné záhubě. Ten první přímo pojmenovává ne­ pravosti a farizejství současné politiky, ať už globální nebo té domácí (na vyhřátém, ale jedovatém českém paloučku). Druhý pracuje s obrazností děl, která se stávají ještě naléhavější, krutější, beznadějnější. Jejich autoři vše už kdysi vyslovili za nás, nápravy ovšem nedosáhli, pokud o ni usilovali. To je i případ Mannova DOKTORA FAUSTUSE V čase globální krize hodnot, morálky, vzdělanosti. Od hrůznosti k beznaději vede našeho Fausta náš ďábel. • DOKTOR FAUSTUS Autor: Thomas Mann Překlad: Hanuš Karlách Dramatizace: Jan Mikulášek, Barbara Gregorová Režie: Jan Mikulášek Dramaturgie: Barbara Gregorová Výprava: Marek Cpín Hudba: Petr Hromádka Hrají: Robert Mikuš (Adrian Leverkůhn, skladatel), Jan Kolařík (Serenus Zeitblom, jeho přítel, učitel), Ondřej Jiráček (Rudolf Schwerdtfeger, jeho přítel, houslista), Pavel Zatloukal (Wendell Schwerdtfe­ ger, jeho učitel hudby), Ivana Hloužková (Euge­ nie Roddová, vdova po senátorovi z Brém), Eva Vrbková nebo Petra Bůčková (lneš Roddová, její starší dcera), Milan Holenda (Helmut Institoris, Inesin manžel, historik umění), Anežka Kubátová (Clarissa, její mladší dcera), Martin Donutil (Henri Leroy, Clarissin snoubenec), Gabriela Štefanova (Esmeralda, prostitutka), Vladimír Hauser (Chaim Breisacher, doktor), Tomáš Sýkora (Saul Fitelberg, hudební agent; ďábel). 1 0 4 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

text Tomáš Bartošek | foto archiv FILM BÁJEČNÝ HOTEL MARIGOLD USA, SPOJENÉ ARABSKÉ EMIRÁTY, VELKÁ BRITÁNIE - 2011 REŽIE: JOHN MADDEN Producenti, kteří dlouhá léta podlézali teenagerům jako nejpočetnější divácké skupině, konečně objevili potenciální publikum ve stále stoupajícím počtu seniorů a začínají mu přizpůsobovat své projekty. Mezi pokusy, jak dostat star­ ší lidi zpět do kina, patři například česká smutná komedie VRÁSKY z LÁSKY nebo stejně žánrově laděný film BÁJEČNÝ HOTEL MARIGOLD, v němž skupina sedmi britských penzistů zamíří do zmíněného podniku v indickém Džajpuru, nabíze­ jícího velmi výhodné podmínky pro „podzim života". Rea­ lita se ovšem dost odlišuje od internetové prezentace. Ho­ tel je sice starobylý a velký, avšak také značně zchátralý. Stále optimisticky naladěný mladý majitel Sonny Kapoor však slibuje rychlé změny k lepšímu. Britové tedy zůstanou. Ovdovělá Evelyn (Judi Dench) si zde najde svou první práci, emeritní soudce Graham (Tom Wilkinson) tu pátrá po svém dávném milenci, xenofobni stará panna Muriel (Maggie Smithová) začne pod vlivem okolnosti měnit názory, několikrát rozvedená Madge (Celia Imrie) a staromládenecký Norman (Ronald Pickup) zahájí lov na bohaté protějšky a jediný pár Douglas (Bill Nighy) a Jean (Penelope Wilton) zde prožije nečekanou manželskou krizi. Režisér John Madden se kromě popisu charakterů věnuje zejména atmosféře exotického místa. Jeho snímek přináší spolehlivou zábavu s jistou dávkou melancholie a nostalgie. VRTĚTI ZENOU USA, VELKÁ BRITÁNIE, LUCEMBURSKO, FRANCIE - 2010 REŽIE: TANYA WEXLER Lákavý slogan „Pravdivý příběh o vzniku vi­ brátoru" je pravdivý jen zčásti. Faktem je, že v roce 1883 si doktor Mortimer Granville dal patentovat elektrický strojek k úlevě od bolesti svalů, známý jako Granvillovo kladivo. Zbytek je vyfabulovaný. Pokrokářský lékař Mortimer (Hugh Dancy) sežene práci u gyne­ kologa Dalrymleyho, který má velký úspěch s léčbou ženské hysterie pomocí masáže po­ hlavních orgánů. Horlivý nováček v oboru si brzy užene zánět ruky, což k nelibosti zatím velmi spokojených pacientek sníží jeho vý­ konnost. Když tu náhle si mladý muž všimne nicotné hříčky svého přítele, vynálezce lorda Edmunda (Rupert Everett), totiž elektrické­ ho oprašovátka. Napadne ho zcela jiné vyu­ žití... V romantické komedii nejde ovšem jen o samotný vibrátor, nýbrž i o Mortimerův vztah ke dvěma zaměstnavatelovým dce­ rám, půvabné Emily (Felicity Jones) a sufra- žetce s vyhrocenými altruistickými sklony Charlotte (Maggie Cyllenhaal). Nutno dodat, že o hysterii jako civilizační chorobě konce devatenáctého a začátku dvacátého století pojednává v jiné poloze souběžně uváděný snímek NEBEZPEČNÁ METODA. KNOFLÍKOVÁ VÁLKA FRANCIE - 2011 REŽIE: CHRISTOPHE BARRATIER Stejnojmenný legendární snímek Yvesa Ro­ berta z roku 1961 znamenal kdysi určitý zlom v pojetí dětského filmu a v naší distribuci byl ve své době opravdu zjevením. Vloni vznikly ve Francii souběžně dvě nové verze klasické klukovské četby z pera Louise Pergauda, jež poprvé vyšla v roce 1912. Christophe Bar- ratier, proslavený jiným snímkem z chlapec­ kého prostředí SLAVÍCI V KLECI, nazval v ori­ ginále svou volnou adaptaci zcela správně NOVÁ KNOFLÍKOVÁ VÁLKA, protože do ní vnesl řadu změn. Osou příběhu, přesunutého do období druhé světové války, konkrétně do jara roku 1944, jsou samozřejmě bitky dvou klukovských part ze sousedních vesnic Vel- raňáků a Loverňáků, ale značný prostor tu zabírají i poněkud cizorodé milostné motivy a také skrytý odboj proti nacistům a kolabo­ rantům. Vznikl tak akademický přepis, jemuž schází nenapodobitelná atmosféra starého černobílého vzoru. KRÁLOVSKÁ AFÉRA DÁNSKO, ŠVÉDSKO, ČR - 2012 REŽIE: NIKOLAJ ARCEL Tradičně pojatý historický snímek líčí ve světě málo známou, ale důležitou epizo­ du z dánských dějin, kdy se v rozmezí let 1770-1772 dostal k moci osvícenský osobní lékař podivínského krále Kristiána VIL, Ně­ mec Johann Struensee (Mads Mikkelsen), který prosadil mnoho liberálních nařízení a zákonů, čímž předběhl svou dobu. Vypra- věčkou dramatického příběhu je rozvedená královna Karolina Matylda (Alicia Vikander), jež byla lékařovou milenkou a matkou jeho dcery. Děj filmu, natočeného z podstatné části u nás a oceněného na letošním fes­ tivalu v Berlíně, se odehrává v širším časo­ vém úseku let 1766-1783 a začíná příjez­ dem patnáctileté královny do Dánska... ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 105

sitio gratis de citas

KLASICKÁ HUDBA text Anna Šerých | foto archiv naděje budeme poslouchat kvartet POUR LA FIN DU TEMPS Oliviera Messiaena a nich poznáme, že Jiří Bárta je i dirigent. MEZINÁRODNÍ HUDEBNÍ FESTIVAL KUTNÁ HORA, 2. 6. - 9. 6. 2 0 1 2 Mezinárodní hudební festival v Kutné Hoře má své přitaž­ livé kouzlo: violoncellista Jiří Bárta se obklopil výbornými hudebníky a naplno a objevně muzicírují. Na KONCERTU PŘI SVÍČKÁCH v kapli Božího těla zahrají Jiří Bárta a soubor Ba- rocco sempře giovane violoncellové koncerty Antonia Vi- valdiho a Josepha Haydna, v triu hraje Bárta Dvořákovy DUMKY, v kvartetu KLAVÍRNÍ KVARTET Josefa Suka a KVARTET č. io Dmitrije Šostakoviče, v kvintetu SMYČCOVÝ KVINTET Ser­ geje Tanějeva. Vivaldiho evergreen ČTYŘI ROČNÍ OBDOBÍ po­ každé nadchne, ROČNÍ OBDOBÍ soudobého skladatele Peteri- se Vaskse vedou až k meditaci, POTOPENÍTITANIKU reflektuje obdivuhodná kompozice Brita Gavina Bryarse. Ten se už v roce 1969 inspiroval faktem, že lodní kapela hrála až do úplného potopení, a letos skladba obíhá svět. Jako hudbu sluníčko" Mozart zasvítí v instrumentálních koncertech. Na MEZINÁRODNI HUDEBNÍ FESTIVAL 13 MĚST 2. 6. - 30. 6. 2012 Concentus Moraviae objevuje KOUZLO ČÍSEL a znějící řád. MŠE K POCTĚ NEJSVĚTĚJŠÍ TROJI­ CE Jana Dismase Zelenky zazní v Boskovi­ cích, gotická klenba kostela sv. Jana Křtitele v Kurdějově dá akustiku mužskému kvar­ tetu STIMMWERCK, na varhany v kostele sv. Václava v Tišnově zahraje Martin Gester, v Hustopečích Pavel Kohout. Jásavá trubka, soprán a varhany v díle Bachově a Handlově zaznějí v Moravském Krumlově, gambový soubor Marais Consort zaplní hudbou zá­ mek BUČOVice, CANTICAS DE SANCTA MARIA Zpí- vá a na gotickou harfu se doprovází Hana Blažíková v Řeznovicích a Třebíči. Kdo nezná nástroj nejvíce podobný lidskému hlasu, cink, ať zavítá do Rájce-Jestřebí na koncert D. D. Sherwina. A do Břeclavi přijede mužský sbor sv. Efraima, a Schola Cregoriana Pra- gensis má dva koncerty... Zkrátka třináct pozoruhodných lokalit a třicet koncertů! SMETANOVA LITOMYŠL 14. 6. - 8. 7. 2012 V Litomyšli ctili svého rodáka odjakživa, no­ vodobý hudební festival SMETANOVÁ LITOMYŠL nastartoval slavný dirigent Rafael Kubelík hned po válce. Dnes nabízí mezinárodní oper­ ní festival bohaté hudební hodování. Letošní atraktivní nabídka má i dvě světové premi­ éry: kantátu LINGUA ANGELORUM napsala Silvie Bodorová pro Thomase Hampsona a slavný barytonista ji přijede zazpívat, dětem zazní světová premiéra zpěvohry ČERT A KÁČI Ji­ řího Temla. Na druhém zámeckém nádvo­ ří OŽIJÍ PRODANÁ NEVĚSTA, BOHÉMA, CARMEN, JAKOBÍN a LA TRAViATA; na Purcellovu operu KRÁLOVNA VÍL poprvé zavítáme do amfiteát­ ru rokokového zámku Nové Hrady. Simona Houda-Šaturová představí svůj perlivý sop­ rán v barokním repertoáru GLORIA, do oslav Pernštejnů, pánů v Litomyšli, patří koncert Radka Baboráka. Fazil Say a Česká filharmo­ nie zahájí dny plné hudby KONCERTEM PRO KLA­ VÍR B MOLL P. I. Čajkovského - a tento hudební skladatel svým dílem festival také velkolepě uzavře: SLAVNOSTNÍ PŘEDEHROU 1812 s pravou dělostřeleckou kanonádou! FESTIVAL KOMORNÍ HUDBY ČESKÝ KRUMLOV, 29. 6. - 7. 7. 2012 Pokud neznáte kouzlo Festivalu komorní hudby Český Krumlov, je čas nápravy, BA­ ROKNÍ NOC NA ZÁMKU ČESKÝ KRUMLOV - hudbu v zámeckých interiérech, divadle a zahradě musíte zažít! Do světa múz zavede opera TERPSICHORE C. F. Handla: Musica Flora a ta­ neční soubor Hartig ji v české premiéře na­ studovaly před dvěma lety, zhlédneme ji v barokním zámeckém divadle. Varhanice Drahomíra Matznerova přizvala pro koncert v chrámu sv. Víta Jana Hasenôhrla, jásavá trubka a varhany jsou neodolatelné zvláště v melodiích Benátčanů Thomasa Albinoniho a Antonia Vivaldiho. Známé Guarneri Trio Prague hraje i Bohuslava Martinů, Isang Yun Trio (hoboj, housle, harfa) propaguje dílo nedávno zesnulého korejského skladatele, Pavel Eret dává svůj houslový recitál, jazz zazní v hotelu Růže. A Jihočeská komorní fil­ harmonie vzdá poctu Mistru Josefu Sukovi v Maškarním sále zámku. Vždyť jeho tamní koncerty byly nezapomenutelné. 106 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

text Lenka Lindaurová | foto archiv VÝTVARNE UMĚNI Membra disjecta pro Johna Cage: Wanting to Say Something About John CENTRUM SOUČASNÉHO UMĚNÍ, DOX, PRAHA 25. 5. - 20. 8. 2012 Výstavní projekt, který přijíždí do Prahy z vídeňského Muzea moderního umění (Mumok), a jehož další zastávkou je Ostrava, vypovídá o vlivu osobnosti multimediálního umělce, spisovatele a hu­ debníka Johna Cage (1912-1992) na umělce několika generací. Cagův koncept otevřeného díla, bourání tabu a mezioborovosti klade otázky, které jsou platné i v dnešním aktuálním umění. Slo­ venský a rakouský kurátor vybrali pro expozici díla autorů z různých zemí i různého věku. Přesto­ že je Cage již dvacet let po smrti, jeho odkaz je stále živý. Tvůrce měl smysl pro experimenty, ale i úctu k tradici a stále objevoval nové možnosti umění i jeho interpretace. Mezí třemi desítkami vystavujících najdeme jména jako například Stephen Addiss, Cary Hill, Conny Blom, Nicolas Collins, Alison Knowles, Morgan O\'Hara, z českých autorů jsou zastoupeni Marian Palla a Milan Grygar. Jaromír Novotný, Viditelné formáty GALERIE HL. M. PRAHY, STAROMĚSTSKÁ RADNICE 16. 5. - 19. 8. 2012 Malíř Jaromír Novotný (nar. 1974) vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze. Na Staroměstské radnici se prezentuje svými malbami z posledních dvou let. Jeho vyzrálá téměř abstraktní díla jsou vertikálně členěna světlými a tmavými plochami a vytvářejí podél stěn galerie jakýsi záhadný film. Novotný klade důraz na velký formát obrazů a uvolněnou malbu vedenou náhodami. Roli hraje v jeho díle i proces tvorby, často nechává barvu volně stékat po plátně. Výtvarné prostředky autor záměrně redukuje a zkouší, co ještě může vznik­ nout. Vedle klasických maleb představuje Jaromír Novotný také práce na fotopapíře, které vytváří paralelně s malovanými obrazy. Přerušená píseň SLOVENSKÁ NÁRODNÍ GALERIE, ESTERHÁZYHO PALÁC, BRATISLAVA 28. 6. - 28.10. 2012 Výstavní projekt PŘERUŠENÁ PÍSEŇ se vrací k oblíbené tematice socialis­ tického realismu ve výtvarném umění, tzv. sorele. V tomto období bylo umění vytvářeno a financováno vedoucí politickou stranou, čemuž od­ povídala i zobrazovaná témata. Dnes, s odstupem času vypadají díla tak trochu pohádkově a naivně, ale tehdy byla brána velmi vážně. Atmosfé­ ra se uvolnila až po Stalinově smrti v roce 1953, resp. po roce 1956, kdy byl odhalen kult jeho osobnosti a v umění byla vzata na milost i moder­ na. Výstava představuje typické budovatelské náměty, rodinné výjevy i partyzány. Je potřeba si uvědomit, že toto období u nás nadlouho vytvořilo řadu bariér a předsudků vůči jinému než zobrazivému umění, a proto i současná generace má k umění téměř negativní přístup. Koře­ ny špatné komunikace diváka a umění najdeme právě v tzv. sorele. Rudo Prekop GALERIE VÁCLAVA SPÁLY, PRAHA 4. 5. - 24. 6. 2012 Fotograf Rudo Prekop patří k tzv. slovenské nové vlně, která vzešla z postmoderních přístupů k tvorbě. Prekopovy fotografické práce se týkají základních témat lidského bytí, jako jsou vznik a zánik, světlo a tma a především čas. Rudo Prekop je věrný kla­ sické černobílé fotografií; v tomto médiu zkoumá zcela prostě věci, odložené před­ měty, které jako by byly vyloučeny z lidského konáni. Tento cyklus nazývá REÁLOVKY. Dalším akcentovaným tématem výstavy jsou časosběrné snímky, ukazující proměnu jednoho místa v průběhu dlouhého času, který odkrývá nemilosrdné změny atmo­ sféry. Prekop si vybírá opuštěné objekty, místa s nostalgií, a především bez lidí. Třetí rovinu expozice tvoří zátiší - reálná a naaranžovaná, nebo pak sofistikovaná a spjatá s technologií fotografie a jejího procesu. Prekopovy práce bývají často srovnávány s dílem Emily Medkové či dokonce Josefa Sudka. ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 107

sitio gratis de citas

DIVADLO text a foto Jiří. P. Kříž Anna Pospíchalová a Petr Cagánek KDYBY TISÍC KLARINETU JIŘÍ SUCHÝ, JIŘÍ ŠLITR, JÁN ROHÁČ, VLADIMÍR SVITÁČEK REŽIE: IGOR STRÁNSKÝ SLOVÁCKÉ DIVADLO UHERSKÉ HRADIŠTĚ . < Pokorný návrat k textu hry a k filmové­ mu scénáři vyzvedl hradišťské KLARINETY i nad zatím nejlepší verzi Jany Kališové v brněnském Městském divadle. A propos: Už spolehlivý LEXIKON ČESKÉHO FILMU Václa­ va Březiny (1996) přisoudil KLARINETŮM při hodnoceni 80 procent. Víc nadělil v žánru hudebního filmu jenom STARCŮM NA CHME­ LU. Aktualizace v inscenaci? Velitelský i televizní štáb mají mobily. A když je řeč o veverkách, má je publikum za skomírající partaj. Jenže veverky jsou už v původním scénáři. V režijně do mrtě promyšleném kousku dokázali vyřešit i problém, jak na jevišti proměnit zbraně v rukou vojáků v hudební nástroje. Krátké oslněni divá­ ků, zatmívačka a rota techniků bez jediného křísnutí kovu o kov ten zázrak uskuteční. Dokonalost. Nejpříhodnější slovo pro Stránského KDYBY TISÍC KLARINETU. Moravští Slováci umějí zpívat, to se ví. Vlohy pro dominantní step v nich dokázali objevit Aneta Michalčíková a Jan Bursa! A ty songy! PÍSEŇ O ROSE, JESTLI SE, SLEČNO, NEPLETU, CLORI ALELUJA, MOTÝL, JA NEMÁM RÁDA MUŽE, TEREZA, BABETA, BLÁZEN A DÍTĚ, výpůjčky z DR. MATRACE (co JSEM MĚL DNES K OBĚDU) i odjinud. Pamětníci slzí, mladí, pokud mají duši, žasnou, jak ta léta šedesátá byla plná poezie, co nikoho nezabije. A naděje, kterou dneska už skoro všichni poztráceli. DIVÁ BÁRA MILAN UHDE, LEOŠ KUBA, MILOŠ ŠTĚDROŇ REŽIE: JURAJ NVOTA MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO Povídku Boženy Němcové o krásném, nebo­ jácném, přemýšlivém děvčeti vystupujícím z konvencí falešně sousedského, inkvizičné pánbíčkářského venkova proměnili Uhde, Kuba, Štědroň a Nvota do hudebně-drama- tického díla. V libretu a v textech písní doká­ zal Uhde zužitkovat obraznost lidové poezie, smysl pro zkratku až tezi, která v dějových souvislostech do příběhu dosazuje napětí, ale i baladičnost, pohádkovost, mytičnost. Jako kdysi ve zlidovělé BALADĚ PRO BANDITU. Štědroň s Kubou mírně akcentovali mollovou melodičnost karpatského oblouku, ale tento­ krát i skrze Leoše Janáčka, jehož je zejména Štědroň dokonalým znalcem. Kdyby autoři pokleslých povltavských muzikálů dokázali vnímat, co to je hudební divadlo, padli by při poslechu třeba duetu Báry a Elišky LÍPA, LES A DÍVKA na zadnici - a definitivně by přesta­ li špinit papír marnými a upocenými pokusy o tvorbu. Nejenom tato balada v DIVÉ BÁŘE je hit, tutovka, ale zároveň poezie, nádherná ly­ rická epika. A kde by se v Praze vzal vedle po­ řád stejných odkvětajících hvězd šoubyznysu talent, jakým je třeba Andrea Březinová v ti­ tulní roli? Zdobí ji uvěřitelná čistota, touha a spravedlivě idylické, i když ze společnosti vykázané štěstí. Jenom ten striptýz si mohl Nvota odpustit. Filmové Báře Vlasty Fialové (z r. 1949) se stejně vyrovnat nemůže. ORESTEIA AISCHYLOS REŽIE: JAN ANTONÍN PITÍNSKÝ MĚSTSKÉ DIVADLO ZLÍN Pitínského projekt je vystavěn z jediné za­ chovalé trilogie nejstaršího ze svaté trojice dramatiků antického Řecka (Aischylos, Sofo- kles, Euripides) - ACAMEMNÓN, OBĚŤ MRTVÝM a LASKAVÉ BOHYNĚ - známé pod souborným názvem ORESTEIA. Navazuje ve Zlíně na SMRT HIPPODAMIE (Cena A. Radoka - Nejlepší insce­ nace roku 2006). Diváky musí v ORESTEII fasci­ novat už vstup do sálu. Sedí se v hledišti i na jevišti, na kterém je kruhový prostor - aréna, fórum, věštírna. Skrze něj se prochází z vá­ lečných bojišť do královského paláce kletbou bohů stíhaného rodu Atreovců. Vysoko do hlediště vybíhá šikmá a skluzná rampa k trů­ nu a k bohům. Pitinský je mistr obřadnosti. Všechny tři části jsou dokonalým rituálem. Z extatických křeči a zdánlivého pohybového chaosu je v dokonalém režijním vidění po­ skládána mozaika chórů potvrzujících hym- ničnost a podivuhodnou aktuálnost celku. O čem jiném dnes ORESTEIU hrát než o rozpa­ du rodinných vztahů, o činech zlých a křivých ve jménu ideologií, vyvolávajících stejně bez­ právné reakce s posvěcením příznivců bož­ ské rodiny proti jiným členům božského spo­ lečenství. S naději na polepšení člověka. Kdo ovšem zná další pokračování prokletí Atreov­ ců, dobře ví, že jásat nad vítězstvím rozumu v případě lidského rodu je bláhové. 108 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

text Vojtěch Lindaur | foto archiv ROCK & POP MARSYAS V MÝDLOVÝCH BUBLINÁCH Výjimečný vydavatelský počin, o který se v posledních letech pokoušel kdekdo, dotáhli do konce u „Galénů". Velmi exkluzivně vypravené dvojité CD totiž konečně sumarizuje tvorbu tria Marsyas z druhé poloviny sedmdesátých let, kdy Zuzana Michnová, Oskar Petr a Petr Kalandra byli v nejlepší formě. Dosud jsme tuhle éru znali jen ze snad příliš přeprodukovaného supra- phonského alba MARSYAS (1978) a se slzou v oku vzpomínali na všecky ty úžasné klubové kon­ certy, kam v té nejšedivější normalizační šedi Marsyas (alespoň na dvě hodiny) přinášeli poryvy svobody, „Ameriku", kterou jsme si vysnívali. K čemuž jim stačili dvě kytary, různá chřestidla, někdy baskytara a klavír a pochopitelně jejich zpěv, sólový a dokonale souznějící trojhlasy. Vedle laskomin ze světového „lahůdkářství" (Bob Dylan, Crosby, Stills & Nash, Neil Young, The Band, Fairport Convention) se skvělými českými texty, jak je zachytili různí zvukaři v různých klubech, zde můžeme slyšet i původní verze (tedy s nezcenzurovanými texty) vlastních písní z vydaného alba a řadu těch, které nebyly nikdy vryty do drážek jakéhokoli nosiče. Největší obtíž (v některých případech nepřekonatelná) při sestavování alb byla zakleta v au­ torských právech. Ani přes všechny kontakty oficiální či s „trochou pomoci přátel" se nepo­ dařilo získat práva třeba na písničky Neila Younga či Jamese Taylora: na kompletu proto chybí třeba DĚTSKÉ ŠATY V Kalandrově půvabné interpretaci... Leč přesto jsou dvě desky v MÝDLOVÝCH BUBLINÁCH opravdový a výjimečný vydava­ telský čin a nabízejí víc než dvě hodiny ryzí hudby. K5 Marsyas Vmýdlových bnbli»ácb _ _ V I RED HOT CHILI PEPPERS HALL OF FAME (WE SALUTE YOU) V dubnu letošního roku uvedli newyorští pío- nýři křížení hip hopu a rocku do clevelandské rock\'n\'rollové Síně slávy své o mnoho slav­ nější pokračovatele - skupinu Red Hot Chili Peppers. Někdejším kalifornským „plážovým" výtržníkům role „zasloužilých umělců" docela přísluší - ostatně jejich dosud poslední řád­ né album ľM WITH YOU zní opravdu jako kdy­ by smečka „zlaté mládeže" z losangeleských nočních klubů konečně dospěla do středních let. V Americe se tahle pocta velmi cení a Red Hot Chili Peppers, tak trochu nesví z toho uznání, se rozhodli, že alespoň v podobě EP složí poklonu některým kolegům v Rock\'n\'Roll Hall Of Fame již dávno usídlených. Vždyť pů­ vodní název šestipísňového alba zněl WE SA­ LUTE YOU, V tomto případě jako velmi zdvořilý a uctivý pozdrav. Red Hot Chili Peppers se rozhodli natočit písničky kapel či interpretů, kteří je v prů­ běhu jejich vlastní kariéry ovlivňovali. V prv­ ní řadě je zde divoká a hněvivá prepunková hymna SEARCH AND DESTROY, kterou Iggy Pop hrával se svými Stooges už v roce 1969, na opačném pólu je pak ještě o tři roky starší hit „prvních plážových chlapců" Beach Boys se surf-rockovou rozvernou klasikou i CET AROUND. Obojího se Anthony Kiedis a spol. zhostili pěkně po svém; ačkoli v případě Beach Boys jde o „živou" nahrávku, intonují docela slušně. Také koncertní verze skladby EVERYBODY KNOWS THIS IS NOWHERE jejich další­ ho „mentora" i kamaráda Neila Younga (dost často společně vystupují) nedělá originá­ lu z roku 1969 ostudu. A téměř kongeniál- ně se vyrovnali s punkem Ramones HAVANA AFFAIR: syrovost i divokost byly poznávacími znaky obou kapel. Trochu komplikovanější to bylo s prakticky neznámou skladbou Davi­ da Bowieho SUFFRACATTE CITY (vyšla kdysi na albu ZIGCY STARDUS, pak jako B strana singlu STAY) - obě verze sice pojí společný pohled na ženy, ale toť vše. Poslední skladba A TEE­ NAGER IN LOVE od prakticky zapomenuté ame­ rické popové kapely z přelomu padesátých a šedesátých let Dion and the Belmonts je jistě míněna jako úplně první písnička, kterou Anthonyho ouška zaslechla z rádia. MARILYN MANSON BORN VILLAIN Narozený coby Brian Warner proslul v show- byznysu jako Marilyn Manson. Už podle pseu­ donymu: Marilyn (Monroe), Manson (Charles, doživotně odsouzený inspirator série vražd) či podle androgynní vizáže se na první pohled jedná o vyšinutou osobu. A zaposloucháme- -li se do textů (plných satanistických a sexis- tických a drogových nechutností) a hudby, ^ MARILYN MANSON DORN VILLAIN což je kombinace dávného hororového roc­ ku Alice Coopera a industriálne znějícího me­ talu, na duševní chorobu bychom přísahali... Jenže ouha! „Rockový Antikrist" (narozený v roce 1969) pracoval coby hudební publicis­ ta, aby pochopil, co v showbyznysu posled­ ních dvou tří desetiletí zabírá. Bereme-li jeho šokantni desky trochu s pobaveným odstu­ pem, poslední opus BORN VILLAIN nás poněkud zaskočí (snad) opravdovou osobní zpovědí. Manson vyhlašuje, že album BORN VILLAIN (Na­ rodil se lotr) má být pokusem odpoutat se od předchozího života, a taky stylizací a ja­ kýmsi zúčtováním před přerodem v jiného, „lepšího" Marilyn Mansona. Což může být trochu k smíchu, ale některé skladby na už osmé řadové Masonově desce nejsou špatné (singl NO REFLECTION V „gotickém" oparu ä la Sisters Of Mercy či CHILDREN OF CAIN, proka­ zatelně inspirovaná Davidem Bowiem). Velmi překvapivé je zařazení skladby YOU\'RE SO VAIN, coververze dávného hitu pop-folkové zpě­ vačky Carly Simon. Míni-li však Manson vážně odmytizovat umělce v sobě, měl by další album vydat coby Brian Hugh Warner. ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 109

sitio gratis de citas

KNIHY text Vladimír Karlík | foto archiv RIP NEVYBUCHL LUDVÍK VACULÍK (JAROSLAVA JISKROVÁ - MÁJ A DOKOŘÁN, PRAHA) Je to šalba: Vaculíkovy fejetony v úterních Lidovkách čítám, ale vydány knižně, zdají se mi lepší než v novinách. Listuji knihou s vědomím, že ji znám, ale omyl, noviny jsou noviny, po jednom úterý přijde další, předchozí je vytlačeno. Fejetony z let 2008-2012 vytvářejí celek, autorovy názory nás provázejí jak dobou, tak jeho myšlením. Někdy se mi zdávalo, že mají jen náhradní téma, ale knihu jsem zhltl naráz. Staré věci se mi objevily v novém světle, originalita pohledu, myšlení jsou soudržné - a ten styl! Vaculík mě utvrzuje, že literatura, ať příležitostná, stojí a padá s jazykem, ostatně jazyk je myšlení samo. Vaculíkovou oblíbenou parolou bývalo přiznání, že na každou věc má dva názory, vyslovuje však vždycky ten lepší. Tentokrát přiznává, že ho napadají témata, jimž odborně nerozu­ mí, ale má na ně pevný názor, a je na odbornících, aby pochopili, co má na mysli a co mají sami už dávno vědět. Důraz čtěme na konci věty: co mají sami už dávno vědět. Větší despekt k odbornictví těžko hledat. Názory to bývají převahou ostře kritické, vyřčené ve chvíli, kdy cítí, že „takto to dál nejde", rozumně uvažující člověk ví proč. Nebudu vypočítávat, co Vaculík vidí ostřeji než jiní, a na­ cházím mnohá znepokojení, o nichž jsem si myslel, že se zmocnila mne, a většinou jsem usvědčen, že Vaculík je už vyjádřil, brilantně a v obdivuhodně osobité zkratce. Vaculík není kritický kverulant, i on hledá perličky na dně - metafora je to však drtivá: za týden hledání dobrých zpráv „mohl jsem uvést jen jednu: že Říp nevybuchl". P NEVYBUCHL PROVEĎ VOLA SVĚTEM, VOLEM ZŮSTANE MILAN KOHOUT (NAKLADATELSTVÍ PETR ŠTENCL, PRAHA) Přiznávám, knihu jsem otevíral s nedůvěrou. Neznámý autor, téma se mi zdálo už zpraco­ vané, ale: začal jsem číst a nepřestal, do­ kud nedočetl. Syrový obraz touhy plzeň­ ských „androšů" žít po svém, což nutně vedlo ke konfliktům s režimem. Odtud přesun do Prahy, kde je komunita větší, pak už logic­ ká cesta k politickému angažmá v Chartě. Líčení drsné, pravdivé, další střípek do ob­ razu života mladých v normalizaci. Co mě však zaujalo: po nucené emigraci pobyt ve vídeňském lágru a nakonec cesta do Států, kde svoboda žít po svém má zvláštní pova­ hu. Zprvu nejednoduché začlenění do nové společnosti, studium na umělecké ško­ le, posléze učitelský úvazek. Lásky a ženy, zklamání za zklamáním. Kohout zůstal věr­ ný specifickému společenskému působení, jímž je performance. Nikoli tedy produkce samoúčelné provokativní, ale politická se zřetelem k obhajobě lidských práv. A zde se vyjeví paradox: tato činnost u nás vedla do vězení, ve Státech je taktika svobodné společnosti rafinovanější: nekonformní hoši a dívky mohou performanci studovat, pak ji i veřejně provozovat, ale pokud na obecně deklarovaná lidská práva upozorňují účinně, podruhé příležitost nedostanou. Ve vší sluš­ nosti jsou nasměrováni zpět do školy, kde se z živelné akce stává akademická záležitost. Pozoruhodné poznání: autor připomíná, jak Solženicyn Američany zklamal, když jim řekl, že z jedné klece se ocitl v kleci jenom poně­ kud jiné, pohodlnější. Milan Kohout je v líčení své existence ve dvou světech nemilosrdný a v tom, jak přesvědčivě ji zobrazil, i pravdi­ vý. Ostatně, chtěl-li dál žít svobodným pře­ svědčením, nepoddat se společenské kon­ venci a konzumu, nemohl jinak. VĚDOMÍ KONCE JULIAN BARNES PŘELOŽIL PETR FANTYS, ODEON, PRAHA Příběh britského his­ torika se přirozeně do­ týká předmětu jeho práce, a zároveň sna­ hy po pravdivé reka­ pitulaci jeho historie osobní. Už zpočátku ústy svého student­ ského přítele relativizu­ je pravdivost historie, soudí, že musíme znát historikovu historii, abychom mohli pochopit verzi, kterou nám předkládá. Vlastní příběh, nepřesná paměť to dosvědčuji. Na počátku je dvojí setkání se smrtí: spolužák si sáhl na život z oba­ vy, že neunese následek toho, co se mu přihodilo, a pak je tu sebevražda jednoho z trojice nejbližších přátel, ještě na studiích. Ta Tonyho Webstra k stáru donutí, aby ze svého života slupku po slupce odkrýval to zapomenuté, nepřiznané, vytesnené: jed­ nak aby chápal tajemství Adriánovy smrti, jednak aby poznal, jaký sám skutečně byl. A jaký vlastně žil život. První část románu autor věnuje objektivnímu vylíčení událostí z mládí, kdy se spřátelí s mimořádným stu­ dentem Adriánem, kterého ztratil jeho se­ bevraždou. Druhá část se otevírá, když se Tonymu dostane do ruky část Adriánova deníku, který mu odkázal - jeho žena mu ho však odmítá vydat. Tady začíná muči­ vá, napínavá retrospektiva vlastního života s jedním chvilkovým selháním, jež patrně bylo tím, které stálo za přítelovou smrtí. Úžasný, myšlenkově náročný, ale poutavý příběh průměrného historika, který zpětně sám sobě postupně odhaluje, kým vlastně byl Adrian, a sobě pak, kým byl sám. NA DNĚ HELLE HELLE PŘELOŽILA HELENA BŘEZINOVÁ (PASEKA, PRAHA-LITOMYŠL) na dne 1 Název příběhu sice při­ pomene Gorkého, ale jaký rozdíl tehdy a dnes! Bente je spisovatelka, ještě mladá, úspěšná, leč ve chvílích životního neuspokojení. Opouští město, manžela a hle­ dá místo pro usebrání ze smutku. Dojede k moři na konečnou, ale zjistí, že není to konečná, jak by řekl Ivan Vyskočil. Žije tam několik lidí, kteří o ní nic nevědí, ale nezištně se jí ujmou, ona proni­ ká do jejich života, který se zdá být banál­ ní jako řeči, jež vedou. Za touto všedností však se skrývají živé bytosti s dramaty, jež problesknou jenom zmínkou, ale jsou sil­ nější než důvody, které Bente zahnaly na kraj světa. Když jí náhle zazvoní telefon, na otázku, zda chce, aby ji našli, odpovídá: ne­ vím, asi. Příběh zdánlivě prostý, neuzavřený, ale co všechno skrývá a naznačuje! helle 110 I XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

připravil Vítězslav Čížek | foto archiv •Ir I ČERVEN 2012 Slunce vstupuje do znamení Blíženců 20. května v 17.17 SELČ a setrvá v něm do 21. 6. 01.09 hod. Zkraje měsíce se zastaví Neptun a na konci Saturn, čeká nás dosti drama­ tický začátek léta, a jelikož u nás nemáme sopky, čekejme erupce spiš v parlamentu. A taky si dávejte pozor při rozjezdu na prázdniny, lze čekat nadprůměrnou nehodo­ vost. Zvýšené opatrnosti je třeba první týden a dále 11.-12. a od 20.6. do konce mě­ síce. Pro jednotlivá znamení přinášíme jako obvykle pár konkrétních rad: BERAN Jupiter vám přejde z druhého domu do třetího, přeorientujte se z ban­ kéře třeba na táborového řečníka. Překonáte i saturnskou blokaci v práci s veřejností, která se projeví koncem měsíce. BYK Zejména dubnoví by neměli spoléhat na přátele, zastavený Neptun může některého ponouknout k nepravosti. Přestaňte trousit jupiter- ská moudra a zkuste je prodat. Vaše akcie stoupají. BLÍŽENCI Jupiter se na rok přestěhoval k vám a ještě máte doma Venuši. Jste roztomilost sama a jinak zlověstný Saturn vám pomůže vnutit oporu ve stáří i zarytému drogistovi jako v ANDĚLSKÝCH OČÍCH. RAK Merkur prochází vaším znamením a stacionární Neptun do vás vlije in­ spiraci. Nenecháte-li se svazovat rodinou (stacionární Saturn), můžete dokončit opus a možná se i náležitě proslavit. LEV Pokud jste si v květnu pojistili kariéru, měli byste teď ujistit své přátele, že i navzdory kariéře zůstávají vašimi přáteli. Úřady a soudy odložte, než se Saturn zase rozjede. PANNA Srpnoví zrozenci jsou zkraje června vystaveni depresím, nepřehánějte to s útě­ chou v alkoholu. Na konci měsíce, kdy Saturn stojí ve vašem majetkovém domě, nepodnikejte s majetkem. VÁHY Jupiter vstoupí do trigonu s vaším znamením a bude vás rok příznivě ovliv­ ňovat. Ale jeho záchranný kruh taky není všemocný, koncem měsíce vám asi zavaří stacionární Saturn. STIR Stacionární Neptun vlije inspiraci do říjnových zrozenců a úspěchu přeje i příznivé postavení Merkura. Ovšem musíte každý sám za sebe, Saturn číhá v zákeřném postavení. Nikomu nevěřte. STRELEC Listopadoví by si neměli najímat soukromého detektiva na sledování partnera, zabalte to rovnou a ušetříte. Prosincoví si musejí ujasnit, zda je důležitější práce, nebo nový vztah. KOZOROH Asi vás někdo bude chtít vytlačit z těžce vydobyté pozice. Ale máte Merkura v partnerském domě a můžete i na veřejnosti úspěšně vystupo­ vat s přesvědčivými argumenty a vyhrát spor. VODNAR Lednoví - hůl do ruky a hnát pojišťováky a prodejce finančních produktů! Únoroví mají neobyčejnou schopnost soustředění. Udělejte inventuru a vy­ řiďte před prázdninami všechny resty. RYBY Zastavený Neptun pošramotí psychiku hlavně únorovým zrozencům. Březnoví naopak mají příležitost vybruslit ze šlamastyky a dokonce se pokusit o menší hazard nebo nezávaznou avantýru. ČERVEN 2012 OSOBNOSTI Z DĚJIN MEDICÍNY BLÍŽENCI: JAROSLAV SKÁLA C 4M I Zakladatel české alkohologie I doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc. I (25. 5.1916-26.11. 2007) má horoskop výrazný a svérázný, jak se na průkopníka sluší a patří. Blíženci, znamení Merkurovo, jsou podle astro­ logických pravidel nejzdat­ nější komunikátoři. A Skálův Merkur se nachází v domovském znamení, kde je nejsilnější, a na­ víc dlí v zastávce. Nositel originality Uran se nachází rovněž stacionární ve svém domov­ ském Vodnáři a obě planety tvoří přesný tri- gon. A ještě jsou v dobrém vztahu s dobrodě- jem Jupiterem. Hybatel Mars silný ve Lvu stojí v trigonu s Jupiterem. To je nějaký elán, inspi­ race a výdrž! Luna se nachází v Rybách, zna­ mení nejvnímavějším, a ještě v konjunkci s charismatickou a léčitelskou planetkou Chi­ ron. Empatické Ryby jsou ovšem taky žíznivé a doktor Skála se nikdy netajil tím, že není ro­ zený abstinent. Tím se stal až později, aby svým pacientům nedával špatný příklad. Schopnost askeze v jeho horoskopu naznačuje konjunkce Venuše-Satum. - Ale popořádku: na medicínu nastoupil v r. 1935 za příznivých sa- turnských aspektů, které podporují potřeb­ nou výdrž nad knihami. Současně jako koníček studoval i novou fakultu tělesné výchovy. Inu, správný Blíženec musí mít všechno dvojmo. - Po zavření vysokých škol nacisty v r. 1939 Skála trochu ujel, zmámen Neptunem. Krátkou dobu totiž pokračoval ve studiu v Německu, ale stejně medicínu dokončil až r. 1946 v Praze. Pro tenhle škraloup nenašel uplatnění v někte­ rém klasickém oboru a skončil u psychiatrie, jež se tehdy netěšila velké prestiži. Specializoval se na léčbu alkoholiků a musel napřed prosa­ dit, že alkoholismus je choroba, nikoli pouhá neřest. - Skálův první program, opírající se o kontakty s americkými Anonymními alkoho­ liky, vyhlášený 5. 2. 1948 zhatil Vítězný únor, ale půl roku nato (10. 9. 1948) Martův trigon s Plutonem (spojení zjevných i skrytých sil) přebil ostatní nepříznivé aspekty a Skála mohl otevřít novou, posléze proslulou protialkoholni léčebnu zvanou Apolinář, kde šéfoval až do důchodu. Soudruzi mu zprvu nepřáli, ale záhy zjistili, že sami pro některé své kádry toto oddělení potřebují. - První záchytka na světě zahájila činnost 15. 5.1951 za konstelace pat­ řičně drsné, leč trvanlivé. Tranzitující Merkur nebyl zrovna zadobře se Skálovým Neptunem, planetou mj. ideologií, a prvním zachyceným opilcem se stal sovětský námořní inženýr. - Neúnavný a šarmantní osvětář si byl dobře vědom, že alkoholik se neléčí ani tolik kvůli so­ bě jako kvůli lidem, kteří s ním musejí vydržet. Nespoléhal proto jenom na antabus a tělocvik, ale zapojil do programu i rodinnou psychote­ rapii. Jaroslav Skála se tak velice zasloužil o rozvoj psychoterapie, a to zdaleka nejen v souvislosti s alkoholiky. Na konci života se jednou svěřil mému příteli psychiatrovi: „Víte, pane kolego, závislost na alkoholu, práškách nebo drogách není nic proti závislosti na moci. Ta se opravdu vyléčit nedá." • WWW.XANTYPA.CZ | 111

sitio gratis de citas

Ivana Jirešováherečka připravila Marie Kulijevyčová | foto archiv Dvacet devět písmen, dvacet devět slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku" i jako výpověď. Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry - jaká vlastně je abeceda života zpovídaných osobností - si totiž děláte sami. ANGLIČTINA Od čtrnácti jsem věčný začátečník. Teď jsem se rozhodla pro jazykovou školu. BESTIE Ještě před rokem jsem se snažila lid­ skou bestii pochopit, teď už rozlišujú lidi na hodné a na ty, co škodí. CENZURA Někdy dokáže nebezpečně změnit význam slov. Nic dobrého. ČEST Když člověk žije naplno, má za sebou prohry a pády, je hodně těžké udržet si čistý štít a čest s ním spojenou. DOGA Zbožňujú velké psy, měla jsem před narozením dcery postupně dvě ně­ mecké dogy, Shade a Sofii. EXCALIBUR Úžasné představení s mou rolí Morga- ny. Poznala jsem se v něm se svým manželem Viktorem Dykem. FÁMA V podobě pomluvy špatná věc, proti níž se člověk nemůže bránit. Někdy dopadne i na blízkého člověka a ne­ vratně ublíží. GENIALITA Vážím si výjimečných lidí, kteří jdou za svým talentem. Má ale i opačnou stranu, ochuzuje o jiné vlastnosti a dary. HOROSKOPY Jsem přesvědčena, že aspoň z padesáti procent fungují. Poznám na člověku i jeho znamení. CHOLERIK Dost špatná vlastnost. Může působit svému okolí hodně bolesti. IMPROVIZACE Úžasná i těžká věc, jen vám ji mnohdy režisé ři zakazují praktikovat. Mám ji přesto ráda. JABLKO Krásný plod. Když z podzimu do zimy při opadaném listí visí ještě na stromě a začne padat sníh, je to vrchol krásy. KOMEDIE Milujú těžké dramatické role a hraju přitom samé komediální. Už nerada slyším, že budu hrát další komedii. LÍZÁ ...Doolitlová z MY FAIR LADY. Jedna z nejkrásněj­ ších rolí, jaké jsem kdy hrála. Cesta od prosto­ řeké květinářky k jejímu společenskému vrcho­ lu byla pro mě v každém představení zážitek. MANŽELSTVÍ Hrozně těžká disciplína. Stojí za to přes krize vytrvat, třebaže výsledky jsou vidět až za řadu let. Podstatné je, když je na čem stavět. NAHOTA Je krásná nejen u mladých lidí. Obnažený člo­ věk nic neskrývá, je symbolem otevřenosti, schopnosti přijímat lásku i kritiku. OBĚTAVOST Považujú v životě za vrchol, když člověk myslí na druhého a je schopen svou oběta­ vostí pomoci. PRAVDOMLUVNOST Maminka mi jednou řekla: „Nesmíš nikdy lhát." A tak říkám všechno, jak si to myslím, a mám s tím problémy. Hodně jsem na prav­ domluvnost v životě doplatila. REDAKCE Pracovala jsem se třemi báječný­ mi kamarádkami v redakci Harper\'s Bazaar. Byla jsem v tom období velmi šťastná a moc jsem se tam naučila. ŘIDIČKA Bydlím na vesnici a bez auta se ani nehnu. Mám v autě svůj „domeček", poslouchám cestou muziku, Stinga, funky, jazz, a piju horký čaj. SOFIE Moje sedmiletá dcera, moje láska, moje štěstí, moje spřízněná duše, moje moti­ vace. Posiluje mou víru v život. ŠIKANA Sofinka na ni ve škole narazila a já budu muset zasáhnout. Děti by měly říct, že je někdo trápí, a je třeba to řešit. TOLERANCE Důležitá ve všem, v profesi, v přátel­ ství, v manželství. TYTÝ Rok 2005 a moje ocenění jako Objev roku za roli v seriálu ORDINACE V RŮŽO­ VÉ ZAHRADĚ. Dostala jsem „zrcadlo" a byl to pro mě ohromný šok. UTOPIE To slovo znamená něco, co neexistuje. Jsem realistka a nemám utopii ráda, ani pro lepší zítřky. VAŘENÍ Lituju ženy, které nevaří rády, protože musí. Já vařím čím dál raději. Jídlo pripravujú pro někoho, komu tím dělám radost. Nesmí to být oběť, je v tom láska. WHISKY Lahodný nápoj, který piju o Vánocích s tá­ tou, a moc mi chutná. Není to jednoduché pití, má v sobě něco víc. ZRÁNÍ Úžasná věc, i když zrání někdy bolí. Čím jsem starší, tím se cítím lip, jsem šťastnější. Čekám jen, kdy navíc přijde moudrost, klid a vyrovnání. ŽIHADLO Když vás píchne, musíte reagovat. Je to jiskra, odpich, energie, rezolutní názor. Mám ráda lidi s názorem, když nechodí kolem horké kaše a nebojí se říct, co si myslí. • 112 | XANTYPA ČERVEN 2012

sitio gratis de citas

v* LETNI DVOJČÍSLO XANTYPY V *• S PRÍLOHOU OLYMPIJSKÉ HRY LONDÝN 2012 VYCHÁZÍ 26. ČERVNA NA STRÁNKACH VÝBĚR Z AKTUÁLNÍHO ČÍSLA OCHUTNÁVKU Z ČÍSLA PŘÍŠTÍHO AKTUALITY POUZE ON-LINE SOUTĚŽE O KNIHY A CD • NAJDĚTE SI XANTYPU NA FACEBOOKU

sitio gratis de citas

ZANETTI BL/^H""* l^B ^^K tí Hr ^ 9 ~-j A \ \ \'ero espresso italiano Segafredo Zanetti CR spol. s r.o. Jungmannova 30, 110 00 Praha 1 tel.: 221 969 730, fax: 221 969 740 e-mail: caffe@segafredo.cz www.segafredo.it

sitio gratis de citas