Xantypa - 06-2012 ukázka
Xantypa - 06-2012 ukázka
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/kulturně-společenský měsíčník červen 2012 | 69 kč
Lucie Žáčkova
září v Národním i v Činoheráku
Nymburk, Kersko a pábitel
Hrabal
Boris Jirků:
Kresleme člověka!
Krásná žena,
pěknej chlap
Maty Dio
Romantický kraj
Kaji Marika
Příběh
gamblera
> « • •
Slavní literáti
ve fotografii
Kdo bude dalším
prezidentem?
Zuzana Roithová
na Ukrajině za Julií Tymošenkovou
t
SOMMEk*„Hrdiny svých f ill
milovat, jinak byt
u musím
h netočila."
Oldřich Nový
a Raul Schránil
gentlemani českého filmu
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/%í
!.
O
OFTEX
o č n í k l i n i k a
Jsme moderní soukromá oční klinika se sídlem v Pardubicích.
Pomáháme našim pacientům ke zdravému zraku a spokojenosti.
Náš tým se skládá z předních odborníků na dioptrické vady, šedý
a zelený zákal, onemocnění sítnice a sklivce a další oční problémy.
Nabízíme také plastické operace víček a obličeje.
Potřebujete oční vyšetření nebo hledáte vhodné místo pro operaci
očí? Využijte našich služeb! Čeká na vás kvalitní a komplexní
ambulantní oftalmologícká péče. Zaměřujeme se na široké spektrum
očních operací v našem refrakčním a vitreoretinálním centru.
Oční vyšetření
Pro oční vyšetření se objednejte on-line, telefonicky, osobně či na
e-mailové adrese. Provedeme vám vyšetření očí nejmodernějšími pří
stroji. Díky tomu máte jistotu přesné diagnózy, kterou vám náležitě
vysvětlíme, a pomůžeme vám od případných potíží. Nemusíte se ničeho
bát, náš tým zkušených odborníků vám zaručí bezbolestné oční vyšetře
ní v příjemném prostředí.
Operace šedého zákalu
Šedý zákal je způsoben více příčinami, které mají negativní vliv na zrak,
a tím pádem i na celkovou kvalitu života člověka. Naštěstí je ve většině
případů operovatelný. V rámci operace šedého zákalu vkládáme umělé
nitrooční čočky, které bezpečně nahrazují sílu odstraněné lidské čočky.
Díky našim zkušenostem a technologiím budete opět vidět jasně.
Léčba sítnice a sklivce
Léčíme a zejména operujeme také onemocnění a vady sítnice a sklivce.
Zaměřujeme se především na krvácení do sklivce, zákalky sklivce, one
mocnění sítnice, odchlípení sítnice a operace makulární díry. Nebojte se
svého onemocnění, pomůžeme vám.
Plastické operace obličeje
Oslovte nás i v případě zájmu o drobné plastické operace obličeje.
Odstraňujeme různé kožní změny, znaménka, pigmentaci v obličeji atd.
Vyberte si ze škály našich služeb a staňte se přitažlivějšími.
Operace dioptrických vad
Navrácení ostrého vidění lidem s dioptriemi bylo dříve nemyslitelné.
Dnes díky laserové operaci dioptrických vad a implantaci multifokálních
nebo fakických nitroočních čoček může bez využití optiky vidět každý.
Na poli operací dioptrických vad máme skvělé výsledky. Dokážeme
odstranit i více než dvacet dioptrií a můžeme operovat obě
oči najednou. Svěřte se do rukou našich specialistů a pro
žijte život bez brýlí!
Tyto zákroky jsou založeny na implantaci umělé nitrooční čoč
ky přímo do oka. Rozlišujeme metodu refrakční lensektomie, kde
se Vaše přirozená čočka nahradí čočkou umělou o vypo
čítaných dioptriích. Umělé čočky mohou odstranit
dioptrie na dálku i na blízko implantaci tzv. mul-
tifokální nitrooční čočky PRELEX. ABSOLUT
NÍ NOVINKOU na TRHU jeTRIFOKÁLNÍ
nitrooční čočka, která zaostřuje na
všechny vzdálenosti, tzn. na dálku,
na čtení, ale i na vzdálenost 70 cm
(práce na počítači). Popsaná meto
da je vhodná pro věk vyšší než
40 let. Pro mladší jedince s vyšším
počtem dioptrií je vhodnější implanta-
ce fakické nitrooční čočky, kdy je do oka
implantována ještě jedna čočka navíc. Tak
se odstraní dioptrie na dálku a pacient vidí
na blízko ostře díky schopnosti akomodace
vlastní čočky. Naše klinika používá nitrooční
čočky od renomovaných firem Zeiss a Alcon
Další diagnostické a léčebné oční postupy prováděné
na Oční klinice OFTEX
• Zhotovení brýlí v oční optice (na Oční klinice do jedné hodiny)
• Tomografické vyšetření (HD-OCT, HRT) oka s rozlišovací schopností
až 3 lim pro diagnostiku onemocnění sítnice a zrakového nervu
• Bezdotykové měření nitroočního tlaku
• Vyšetření zorného pole počítačovým perimetrem
• Ultrazvukové měření tloušťky rohovky (bezkontaktní pachymetrie)
• Digitální fundus kamera - dokumentace vyšetření přední části oka
a očního pozadí, onemocnění sítnice a zrakového nervu, možnost
srovnávání vývoje onemocnění
• MPD (hustota makulárního pigmentu) - včasná diagnóza onemocnění
degenerací sítnice
www.oftex.cz
Rychlý kontakt
Telefon: 464 007 800
Mobil: +420 608 800 886
E-mail: info@oftex.cz
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/foto Lucia Eggenhoffer
Vážení a milí čtenáři, vážené a milé čtenářky,
vhled do naší politické scény, jak ho pro nás pravidelně připra
vuje Martin Fendrych, nikdy není zrovna optimistický. Avšak
vyvrcholením skandálů v naší nejvyšší politice je sedm milionů
v krabici plus dalších třicet „odkloněných". Naštěstí tato kauza
„pod koberec zametena" nebude. Dopadení hejtmana a poslan
ce Ratha působí na společnost jako očistný proces. Kéž by po
licie dokázala pochytat další prominentní zloděje, kteří okrádají
stát. Tedy nás všechny.
Pro režisérku Olgu Sommerovou to ale jistě téma nebude,
jelikož říká, že hrdiny svých filmů musí milovat. Olga kromě
zatím posledního celovečerního filmu o Věře Čáslavské na
točila víc než stovku dokumentů. A nejen o nich si s ní poví
dal Jan Foli. Liboval si, že byla velice milá a velice otevřená.
Uvidíte sami. Ve svém ateliéru ji pro nás pak vyfotografoval
Dušan Šimánek.
Další zajímavou ženou v této Xantypě je europoslankyně Zu
zana Roithová, která se vypravila na Ukrajinu za Julií Tymošen-
kovou, o níž tvrdí, že je ve vězení týrána, a všemi prostředky,
které jsou jí dostupné, bojuje za záchranu jejího zdraví. (Mimo
chodem Olga Sommerová i Zuzana Roithová se objevily jako
navrhované kandidátky na prezidentky minulý měsíc v naší an
ketě). Herečka Lucie Žáčkova je v Činoherním klubu úchvatná
v Kunderově PTAKOVINĚ i jako Blanche v TRAMVAJI DO STANICE TOU
HA (za tuto roli byla nominována na Radokovu cenu i Thálii).
A spisovatelka Alena Kastnerová napsala půvabnou knihu o ba
bičce, jež si plní své sny, místo aby hlídala vnoučata.
Unikátní je příběh krásné ženy, matky tří dětí, a její odvážná
a složitá cesta proměny v muže.
Můžete si přečíst, jak šéf baletu Petr Zuska rekapituluje své
poslední desetiletí. Malíř, ilustrátor a sochař Boris Jirků zas vy
světluje, proč je nutné, aby se studenti učili kreslit lidské tělo,
a bývalý reprezentant skifař a nyní místopředseda olympijského
výboru Jiří Kejval vypráví o přípravách na olympiádu v Lon
dýně. Možná vás zaujme tragický příběh Thomase Andrewse,
konstruktéra Titaniku, a nebo velmi smutné přiznáni gamblera,
který ztratil všechno, ale jako jeden z mála nakonec nad svou
závislostí zvítězil. Patnáct let po odchodu Bohumila Hrabala se
projdeme po jeho Nymburku a Kersku, zapátráme také v kraji
Kaji Marika, podíváme se do Muzea na demarkační čáře v Ro
kycanech i do dalekého Lazistánu.
Věřim, že i tentokrát s námi strávíte hezké chvíle, a ještě si
dovolím upozornit, že takjako každý rok vyjde příští měsíc letní
dvojčíslo Xantypy, navíc s přílohou OLYMPIJSKÉ HRY LONDÝN 2012.
20. května 2012 Vaše Michaela Cůbelová
a celá redakce
ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/ČERVEN
XANTYPA
ROZHOVOR S OLGOU SOMMEROVOU NAJDETE NA STRANĚ 22
•
SLOUPEK IVANA KLÍMY: Maturity (foto Filip Habart) 3
O ČEM SE MLUVÍ V Čechách a na Moravě (připravily Michaela Gůbelová a Zuzana Ledererová) 5
CO SE DĚJE na Slovensku, ve Vídni, v Londýně a New Yorku 8
NÁZOR MARTINA FENDRYCHA: Nečaso-kalousko-peakovláda (foto Nešo Matic) 14
ZE SVĚTA: Geir Haarde (text Martin Daneš, foto archiv) 16
ANKETA: Přímá VOlba prezidenta II (připravila Michaela Gůbelová, foto archiv) 18
DOKUMENTARISTKA: OLGA SOMMEROVÁ (text Jan Foli, foto Dušan Šimánek) 22
HISTORIE: Titanic (text Jana Dobášová, foto archiv NCC) 28
POZVÁNKA: Tváře České literatury (připravila Michaela Cůbelová, foto Pavel Vácha) 34
MALÍŘ: BORIS JIRKŮ (text Ivan Větvička, foto autor a archiv Galerie La Famme) 36
HEREČKA: LUCIE ŽÁČKOVA (text Helena Herbrychová, foto Vojtěch Vlk) 44
GAMBLERSTVÍ: Svůj Život jsem UŽ Ztratil (text Vlaďka Jelínková, foto profimedia.cz) 48
CHOREOGRAF A TANEČNÍK: PETR ZUSKA (text Marie Kulijevyčová, foto Diana Zehetner) 52
INTERVIEW: ZUZANA ROITHOVÁ (text Jakub Veselá, foto archiv) 56
GENIUS LOCI: HrabalOVO městečko (text Pavel Fojtík a Jan Řehounek, foto J. Řehounek, Martin Faltus a archiv) 60
VÝSTAVA: MONIKA BURIAN JOURDAN (text Andreas Pierelli, foto archiv) 64
REPORTÁŽ: Vítání jara v odlehlém Lazístánu (text a foto Zdeněk Micka) 66
OLYMPIÁDA: JIŘÍ KEJVAL (text Pavel Cmíral, foto Jiří Koliš) 72
HISTORIE: Sto pět (text Eduard Stehlík, foto archiv autora) 75
KRAJANKA: HENRIETTA ANTONY (text a foto Věra Hloušková) 76
MALÍŘ: MATY DIO (text a foto Tereza z Davle) 78
GENIUS LOCI: Po Stopách Kaji Marika (text Veronika Budinská, foto autorka, Národní archiv a repro z knihy) 82
SPISOVATELKA: ALENA KASTNEROVÁ (text Anna Huliciusová, foto Emil Callík) 86
MIMO HITPARÁDY: Sputnici (text Jaroslav Císař, foto Nataša Císařová a archiv) 88
OBJEKTIV ZUZANY MINÁČOVE: OLDŘICH NOVÝ a RAUL SCHRÁNIL (text a foto Zuzana Mináčova) 92
PŘEHLÍDKA: Bahna (text Jaroslava Gregorová, foto Jiří Svoboda a Ivana Drábková) 96
KNIHA: Heydrich (text Petr Koura, foto repro z knihy Heydrich) 101
ZPĚVAČKA: LENKA NOVÁ (připravila redakce, foto archiv) 102
SETKÁVÁNÍ (připravila Michaela Cůbelová) 103
SVĚTLA RAMP: DOKTOR FAUSTUS (text a foto Jiří P. Kříž) 104
TIPY XANTYPY: hudba, film, divadlo, výtvarné umění, knihy 105
HVĚZDY O NÁS: Červen a JAROSLAV SKÁLA (text Vítězslav Čížek, foto archiv) 111
ABECEDA: IVANA JIREŠOVÁ (připravila Marie Kulijevyčová, foto archiv) 112
2 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/XANTYPAROČNÍK OSMNÁCTÝ
ŠÉFREDAKTORKA | MICHAELA GŮBELOVÁ
VEDOUCÍ VYDÁNI LUDVÍK PROCHÁZKA
EDITORKA | PAVLÍNA KOUŘOVÁ
ART DIRECTOR | DANIEL ZEWDIE
GRAFIK | ALEŠ JANDERA
INZERCE | PATRICIE SVOBODOVÁ
+420 733 599 993
(E-MAIL: SVOBODOVA@XANTYPA.CZ)
DISTRIBUCE | MARTA BEČKOVÁ
(E-MAIL: BECKOVA@XANTYPA.CZ)
TEL.: +420 724 213 762, +420 257 312 206
SEKRETARIÁT | REGINA ČEJKOVÁ
(E-MAIL: SEKRETARIAT@XANTYPA.CZ)
TEL.: +420 257 312 206
FAX: 257 312 729
WEBOVÉ STRÁNKY R E G I N A ČEJKOVÁ
(E-MAIL: INTERNET@XANTYPA.CZ)
JAZYKOVÁ REDAKCE | PATRICIE PETRUSOVÁ
STÁL) SPOLUPRACOVNÍCI
TOMÁŠ BARTOŠEK, PAVEL CMÍRAL, VÍTĚZSLAV ČÍŽEK,
MARTIN DANEŠ, MARTIN FENDRYCH, JAN FOLL, FILIP HABART,
ZDENĚK HAZDRA, VLADIMÍR KARFÍK, IVAN KLÍMA,
MARTIN KRAFL (VÍDEŇ), JIŘÍ P. KŘÍŽ, ZUZANA LEDEREROVÁ (BRNO),
LENKA LINDAUROVÁ, VOJTĚCH LINDAUR, JAN LUKEŠ,
MARTA KUCHAŘOVÁ MENTZLOVÁ (SLOVENSKO),
Z U Z A N A M I N Á Č O V A , T E R E Z A M O R A V C O V Á ( P A Ř Í Ž ) ,
JANA PERTÁKOVÁ, MARCEL SAUER, EDUARD STEHLÍK,
A N N A Š E R Ý C H , P A V E L T A U S S I G , V O J T Ě C H V L K
ADRESA REDAKCE
JANÁČKOVO NÁBŘEŽÍ 51,150 00 PRAHA 5-SMÍCHOV
E-MAIL: SEKRETARIAT@XANTYPA.CZ
WWW.XANTYPA.CZ
WWW.FACEB00K.COM/CAS0PISXANTYPA
ZAKLADATEL j PhDr. MILAN SLÁDEK, Ph.D., M A
ZAKLÁDAJÍCÍ A ČESTNÁ ŠÉFREDAKTORKA MAGDALENA DIETLOVÁ
NAKLADATEL A VYDAVATEL | KOVOHUTĚ PŘÍBRAM NÁSTUPNICKÁ, A. S.
GENERÁLNÍ ŘEDITEL | Ing. JIŘÍ DOSTÁL
PŘÍBRAM VI, Č.p. 530, PSČ: 261 81, IČ: 27118100.
REGISTRACE: MK ČR E 7063.
ISSN 1211-7587
REPRODUKCE: TYPOS, TISKAŘSKÉ ZÁVODY, S. R. O.
TISK: SVOBODA PRESS, S. R. O., PRAHA, ČESKÁ REPUBLIKA
TOTO ČÍSLO VYCHÁZÍ 29. 5. 2012.
PŘÍŠTÍ ČÍSLO VYJDE 26. 6. 2012.
VEŠKERÉ INFORMACE O PŘEDPLATNÉM PRO ČR A ZAHRANIČÍ VYŘIZUJE
A ZAJIŠŤUJE A.L.L. PRODUCTION, S.R.O.,
P.O. BOX 732, 111 21 PRAHA 1, TEL: 840 306 090,
FAX: 234 092 813
ZÁKAZNICKÉ CALL-CENTRUM
E-MAIL: XANTYPA@PREDPLATNE.CZ
HTTP://WWW.PREDPLATNE.CZ
PŘEDPLATNÉ PRO SR VYŘIZUJE A OBJEDNÁVKY
PRIJÍMA L. K. PERMANENT, SPOL. S R.O.,
HATTALOVA 12 A, 831 03 BRATISLAVA, Pi. HERŠLOVA
TEL.: 004212/44 45 37 11, FAX: 004212/44 37 33 11
E-MAIL: HERSLOVA@LKPERMANENT.SK
ROZŠIŘUJÍ SPOLEČNOSTI HOLDINGU PNS, A.S.,
PRESS MÉDIA (BRATISLAVA). PODÁVANÍ NOVINOVÝCH
ZÁSILEK POVOLENO ČESKOU POŠTOU, S.P.,
ODŠTĚPNÝ ZÁVOD PŘEPRAVA,
Č.J. 3277/95 ZE DNE 10. 10. 1995, A OZSEČ ÚSTÍ NAD LABEM ZE DNE
6. 2. 1998, J. ZN. P-641/98.
Přetiskování jakýchkoli materiálů, článků, jakož i zveřejňování
fotografií a kreseb pouze se souhlasem redakce.
IVANA KLÍMY
Maturity
Zpívával jsem taky.
Matura se blíží, / čtrnáct dní do
ní, / má hlava však prázdná, / až to v ní
duní...
Byla to trochu póza, udělal jsem maturi
tu včetně její matematické části. Ta patřila
mezi volitelné, tedyjednička z ní byla téměř
povinná. Volit si matematiku dobrovolně
(třeba namísto chemie anebo fyziky) odpo
vídalo asi dnešní dobrovolné volbě vyššího
stupně obtížnosti maturitní zkoušky.
Jenže letos došlo k čemusi ohromují
címu - ti, kdo si zvolili u státní maturity
vyšši, tedy obtížnější stupeň (většinou proto, že se na matematiku sou
středili a vynikali v ní), s obavou očekávali výsledky písemné zkoušky,
kterou, jak si spočítali, buď neudělali vůbec, anebo jen taktak prošli.
Studenti se dali dohromady a protestovali. Ve svém písemném podaní
zmínili, že test byl nesrovnatelně těžší než všechny testy, které předtím
absolvovali, příklady byly mnohem obtížnější než ve cvičných testech,
které nabízela na internetu organizace CERMAT - tedy tatáž, která ma
turitní testy připravovala. Doba vyměřená na spočítání jednoho příkladu
byla nekorektně krátká. Celým postupem se studenti cítili podvedeni.
Systém dvojích maturit předpokládající, že státní maturita zaručí
spravedlivější hodnocení nezávisle na škole a regionu, mi připadá mír
ně pochybený - ostatně i jako samo pojetí maturity.
Státní maturity zaručeně přinesly aspoň dvojí - podstatné zvýšení
nákladů pro resort školství a větší zbyrokratizování zkoušky. Nelze
ovšem popřít, že při pokládání otázek, které se dají posuzovat jako as
poň poněkud zlovolné, bylo postiženo daleko více studentů než v mi
nulosti, tedy přece jen rovnost narostla.
Pokud si dovolím aspoň maličko věřit tomu, co se lavinovitě šířilo
mezi studenty, na různých školách byly podmínky při zkouškách pojí
mány různě, čímž nemám na mysli zupácký předpis, že během zkouš
ky student nesmí odejít na záchod, respektive smí odejít, ale už se
nesmí do třídy, kde má rozdělanou práci, vrátit.
Organizátoři maturitních zkoušek vycházeli z předpokladu, že ke zkouš
kám se dostaví dobře organizovaný gang podvodníků, jejichž jediným cí
lem je nějak přelstít zkoušející komisaře. Proto se nesmí na lavici objevit
neorazítkovaný papír (orazítkovanými se přitom šetří, papírje drahý), kal
kulačka a tabulky musejí být vyndány z obálky předtím zkontrolované
vyšetřujícím-promiňte přeřeknutí: vyučujícím, mobil se v učebně objevit
nesmí vůbec. Poctivé studenty takový přístup může urážet, méně poctivé
povzbudit k tomu, aby už předem pátrali, jak své dohlížitele přelstít.
Ostatně zadavatelé testů se pokusili přelstít studenty. Aby zaručeně ne
došlo k podvodům, zadali příklady, které v daném časovém limitu, jak se
později ukázalo, nezvládli ani profesoři matematiky. Takže ochránci po
ctivé práce neuspěli a sami se nakonec uchýlili k podvodu. Aby nedošlo ke
skandálu (velká část nejlepších studentů matematiky by propadla), v roz
poru s vyhlášenými podmínkami, změnili bodovací systém (vjejich úřed
nické novořečijej zharmonizovali), takže ti, kteříještě týden po odevzdání
práce propadali, za stejně vyřešené i nevyřešené příklady nyní prošli. Ve
skutečnostijediní, kdo propadli, byli tvůrci maturitních zadání.
Vždyjsem chápal maturityjenjako slavnostní rituál k ukončení ško
ly a k završení jedné životní etapy, ne jako hororový zážitek.
Chceme ušetřit ve školství stovky milionů? Zrušme (třeba jen na
zkoušku) maturitní komedii. Kdo potřebuje posoudit znalosti absol
ventů, může si vyžádat jejich vysvědčení. Ostatně o tom, kdo a kde
dostane výhodné místo, nějaká vysvědčení, ať maturitní anebo jiná,
rozhodují čím dál, tím méně. •
ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 3
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/PŘEDPLAŤTE SI XANTYPU
1 ČÍSLO STÁLE ZA 54 KČ
A DÁREK NAVÍC
btoceutical
winkle biotechnology «i :
Čtenáři, kteří si
předplatí Xantypu
do 25. 6. 2012,
obdrží od firmy
Fytofontana CZ
biotechnologické sérum
FC BOTOCEUTICAL FORTE
v hodnotě 850 Kč
- řešení v boji proti
vráskám, náhrada
estetické chirurgie.
Nabídka platí do vyčerpání zásob.
OBJEDNÁVKA PŘEDPLATNÉHO KUPONEM
OBJEDNÁVÁM roční předplatné (12 čísel) za 650 Kč
půlroční předplatné (6 čísel) za 325 Kč
VYPLŇTE, PROSÍM, ČITELNĚ HŮLKOVÝM PÍSMEM!
Předplatitel (objednávající)
Jméno a příjmení:
Název společnosti:
IČO: DIČ:
n
n
Předplatné od čísla
Jméno a příjmení:
Název společnostL
Ulice:
Místo:
objednávám jako dárek pro:
c. p.:
PSČ:
Ulice: _
Místo: _
E-mail:
Podpis:
c. p.:
PSČ:_
ZPŮSOB ÚHRADY:
Kartou
Složenkou
FA
•
•
•
Bank. převodem
ICO:
D
DIČ:
Datum:
Vyplněný kupon zašlete na adresu:
A l l . Production, P. O. Box 732,111 21 Praha 1
OBJEDNÁVKA INTERNETEM NEBO TELEFONICKY
WWW.XANTYPA.CZ
NA WWW.PREDPLATNE.CZ NEBO NA ČÍSLE: +420 840 306 090
SLOŽENKU NA ÚHRADU PŘEDPLATNÉHO OBDRŽÍTE S PRVNÍM ČÍSLEM XANTYPY DORUČENÝM POŠTOU.
VEŠKERÉ INFORMACE O PŘEDPLATNÉM V ČR I ZAHRANIČÍ POSKYTUJE:
A l l . Production: zákaznické call-centrum, tel.: +420 234 092 851, fax: +420 234 092 813,
e-mail: xantypa@predplatne.cz, www.predplatne.cz
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/text Michaela cúbelová | foto archiv
..v Čechách
^í /
• • • EKECHEIRIA ANEB VZPO
MÍNKY NA OLYMPII - výstavu na
počest olympijské tradice připravi
lo pod záštitou ministra zahraničí
Karla Schwarzenberga Muzeum hlav
ního města Prahy v Symposionu Na
Poříčí. Zastoupena jsou díla umělců
Jiřího a Olgy Sozanských, Davida
Vávry, Vratislava Ševčíka, Ivana Ko
márka, Charbela Ackermanna a dal
ších. (8. 6. - 9. 9.)
Jiří Sozanský, VRHAČ OŠTĚPU
• • • SPITFIRE COMPANY, soubor, který se vy
profiloval ze setkání umělců nad projektem HLAS
ANNY FRANKOVÉ, patří mezi nejprogresivnější sou
bory fyzického a experimentálního divadla. Na
mezinárodním festivalu Zdarzenia v Polsku získal
hlavní cenu Grand Prix a cenu TeatroRomaFest. In
scenaci NEDOTKNUTELNÍ v režii Petra Boháče uvádí pražské Teatro NoD (premiéra 11. 6.).
• • • GENERACE VE SKLE - tak na
zvali René Roubíček a jeho adoptivní syn
Bořek Šípek svoji první společnou výsta
vu ku příležitosti devadesátých naroze
nin sklářského génia René Roubíčka. Uni
kátní setkání dvou sklářských generací,
koncipované jako oslava života, můžete
obdivovat na Novoměstské radnicí v Pra
ze (6. června - 9. září). Výstavu zahájí tři
koncerty (5., 6. a 8. 6.) našeho nejlepšího
hráče na didgeridoo Ondřeje Smeykala
společně se slavným japonským l ubeníkem Yas Kazem. Muzikantům Bořek Šípek vyrobil
speciální skleněné hudební nástrc je. (Rozhovory s oběma umělci v příští Xantypě.)
Loď TAJEMSTVÍ DIV kDLA
BRATŘÍ FORMANU právě vyplou
palubu můžete nastoupit na ná[
u Rašínova nábřeží v Praze a b ;hem
plavby po Vltavě sledovat Divadle
ří Formanů, divadlo Aqualung, fí stival
NULTÝ BOD, taneční projekt ONE SI EP BE
FORE THE FALL, poslouchat Lenku dLsilo-
vou nebo kapelu Aquajazz a další - po
celé léto i září.
á!Na
lávce
CW*
Divadelní loď
brat-
to
Ml
to
ftkériaA^AiUrfcMJ.JW á
Kupte epilátor Philips
a vyhrajte trendy
boty v hodnotě 100 000
Kč podle vašeho
výběru!
44
to\'tUtílt£:\'iMMti4ii4r
toiitil4$lltll4^l#li)44
%%% Mt jm m 4$4
Aft ij i $44
éi J
4Í4
w tun
M^iii9iaáí|$íiíi|$jiii$44
to)^il^$llil4^ii$i.t44
tAfttiiMd£Alttô$Íi>4^44
suumummMé
t^Wtliti]It£llÍlii4$4
W ÄÉ!^Mii4$44
%t*yŕ%44
toiftttfMl
kKtumíM
Bližší informace a pravidla soutěže naleznete
nawww.philips.cz
Soutěž probíhá od I. 5. do 15. 7. 2012
fU*tci PHILIPS
sense and simplicity
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/text Marta Kuchařová Mentzlová | foto archiv
na Slovensku• • • Výběr z nejzajímavějších filmů natočených v uplynulém roce a oceněných na
prestižních festivalech i nejnovější díla slovenské a české kinematografie mohou diváci
zhlédnout během 20. ROČNÍKU FILMOVÉ PŘEHLÍDKY ART FILM FEST. Festival, který
proběhne ve dnech 16.-23. června v Trenčianskych Teplicích a Trenčíně, se letos bude
mimo jiné věnovat britské kinematografii. Sekce Nový britský film představí nastupují
cí talentované tvůrce, kteří ve svých dílech reflektují život v současné Británii. V rámci
této sekce uvidíme třeba thriller MUSÍME SI PROMLUVIT O KEVINOVI skotské režisérky Lynne
Ramsay, který se stal nejlepším filmem londýnského festivalu a byl uveden i v Cannes.
Dále například netradiční horor SEZNAM SMRTI režiséra Bena Wheatleyho či režijní debut
známého britského herce Paddyho Considinea TYRANOSAURUS s Peterem Mullanem
v hlavni roli. Tento snímek získal ocenění BAFTA za nejlepší britský film i cenu za režii na
festivalu nezávislého filmu v Sundance.
• • • Hudba, tanec, divadlo i výtvarné umění čeká na návštěvníky i obyvatele Bratisla
vy od 16. června v ulicích Starého Města v rámci multižánrového festivalu KULTURNÍ |
LÉTO A HRADNÍ SLAVNOSTI
• • • Historickou atmosféru a vý
znamné dějinné události si budou
Bratislavané moci připomenout na
KORUNOVAČNÍCH SLAVNOSTECH
(22.-24. června), inscenujících koru
novaci uherských králů a královen
podle dobových dokumentů. Udá
losti se zúčastní na sto dvacet herců v historických kostýmech. Součástí třídenního
programu bude také lidová veselice, v jejímž rámci čeká na návštěvníky Starého Měs
ta vystoupení žoldnéřů, hudebníků, rytířské souboje i prezentace řemeslných výrob
ků a další atrakce.
• • • Slavná irská rocková kapela THE CRANBERRIES vyrazila na turné se svým
novým albem, které vydala po deseti letech. Vystoupí také na Slovensku, kde se
představí vůbec poprvé, a to 24. června na Zimním stadionu Ondřeje Nepely v Bra
tislavě. Budou hrát v původní sestavě ve složení Dolores O\'Riordan, Noel Hogan, Mike
Hogan a Fergal Lawler.
• • • To nejlepší z klasické hud
by, jazzu i world music čeká na
návštěvníky FESTIVALU VIVA MU-
SICA! (23- 30. června), který se
uskuteční v centru Bratislavy pod letní oblohou. Na
celkem devíti koncertech vystoupí několik význam
ných osobností světové klasické i jazzové scény. Mezi
^ ^ ^ ^ ^ ^ ^ ™ ^ ^ ^ ^ ^ ^ ^ ^ ^ ^ ^ ™ nejočekávanější představení bude patrně patřit oper
ní gala večer, který proběhne na Bratislavském hradě 30. června. Vystoupí zde vítězka soutěže Operalia
- bulharská sopranistka Sonya Yoncheva a vynikající rumunský tenorista Stefan Pop.
• • • Měsíc červen se ve Zvolenu ponese ve znamení mezinárodního letního divadelního a operního
festivalu ZVOLENSKÉ HRY ZÁMECKÉ, rozděleného na dvě části: činoherní (8.-20. června) a operní
(24.-30. června). Z divadelních představení se návštěvníci mohou těšit například na inscenaci NOVEMBER
bratislavského divadla Aréna, dále na Radošinské naivní divadlo, které uvede komedii Stanislava Štepky
ŠŤASTNÉ KONCE, nebo na divadlo Astorka Korzo 90 se SNEM NOCI SVATOJANSKÉ Williama Shakespeara.
6 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/připravila Zuzana Ledererová | foto archiv
na Moravě• • • Národní divadlo moravskoslezské
v Ostravě připravuje nové nastudování le
gendárního muzikálu BALADA PRO BAN
DITU, který na motivy románu Ivana 01-
brachta NIKOLA ŠUHAJ LOUPEŽNÍK napsali
Milan Uhde a Miloš Štědroň. V hlavní roli
Igor Ozorovič, režie Peter Cábor (14.6.).
• • • HISTORII BRNĚNSKÝCH CUKRÁREN
mapuje půvabná výstava v brněnském Leto
hrádku Mitrovských. Můžeme obdivovat staré
formičky, šlehače i secesní podnosy na parád
ní sladké kousky (20. 6.). Kouzlo brnenských cukráren
• • • Městské divadlo Zlín uvádí in
scenaci slavné antické tragédie ORES-
TEIA v osobitém režijním pojetí J. A. Pi-
tínského. V nastudování hraje nezvykle
velkou roli hudba hned tří autorů: Ri
charda Dvořáka, Petra Hromádky a Ví
ta Zouhara.
• • • PŘÍBĚHY DOMU A VIL nabízí výstava
v Muzeu luhačovického zálesí v Luhačovicích, kte
rá se ohlíží za minulostí krásných obydlí, jejich ar
chitekty, obyvateli a lázeňskými hosty (do října).
• • • Herec a režisér Jan Kačer napsal
knihu K PŘÁTELŮM. Beseda o knize a au
togramiáda autora se uskuteční v Domě
knihy Librex v Ostravě 16. června.
&CKÉCK,.
MM
hrna
•»mt:
imw
SatínSoft NOVINKA
Vaše krásná
Ppkozka,
náš pečující
dotek.
Chrám
pokožku
před
• poškozením
a zabraňuje /
vzniku alergické
reakce.
PHILIPS
sense and simplicity
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/ž. text Martin Krafl | foto archiv
ve Vídni
Květena v zahradě u kopce, 1916
WIENERWERKSTAfTE
WIEN I.DRABEN15
POSTHARJE NO 69
Klimt osobně
U našich rakouských sousedů je letošní rok ve
znamení umění Gustava Klimta. Narodil se před
150 lety a právě při této příležitosti probíhá ve
Vídni KLIMTŮV ROK, který pokračuje unikátní
výstavou v Leopoldově muzeu.
V
expozici s titulem KLIMT OSOBNĚ - OBRAZY, DOPISY, NÁHLEDY jsou
k vidění výjimečná autorova díla, stovka jeho kreseb a de
sítky pohlednic a dopisů z různých koutů Evropy, které ma
líř posílal své milence Emilii Flôge. Ta byla jeho velkou múzou.
Výstava je rozdělena do několika celků - první část je věnována
jeho tvorbě ve Vídni, další práci v ateliéru a v exteriérech, poslední
pak době před umělcovou smrtí, kdy se nemocný Klimt stáhl do
ústraní. Obdivovatelé jeho děl se mohou těšit na desítky obrazů
zapůjčených z řady mezinárodních galerií i soukromých sbírek. Jsou
mezi nimi i plátna z alegorie SMRT A ŽIVOT, která vytvořil ke konci ži
vota, a také překrásné malby krajiny, jež vznikly při pobytu u jezera
Atter v rakouských Alpách a během Klimtových cest.
Umělcovo dílo je světoznámé, ale jeho soukromý život téměř ne
známý. Přátelé o malíři říkali, že je obrněn silnou zdí, za kterou pustí
málokoho. Proto se Leopoldovo muzeum pokouší ukázat velkého
malíře ve velmi privátním světle - pomocí čtyř stovek pohlednic
a dopisů, které posílal své družce Emiii přezdívané „Midi", a v nichž
se sebeironicky vyjadřuje o své práci a svém životě. Měly by přispět
k upřesnění řady klišé a mýtů, které se o Klímtovi tradují. Asi polovi
na z pohlednic byla na výstavu zapůjčena z ojedinělé sbírky Rakous
ké národní knihovny, druhá polovina je ve vlastnictví muzea.
i H &WČ<Í>PL4.ty
Pohlednice s Klimtovým rukopisem
Klimtův životní styl také přibližují fotografie, ukazující umělce ve
velmi uvolněné atmosféře mezi jeho blízkými. Na mnohých je vidět
ve svém malířském plášti v ateliéru nebo při hledání vhodných míst
v přírodě, jako předloh pro své obrazy.
Velkou pozornost na výstavě vyvolává rekonstrukce malířova
ateliéru. Jde o kopii jeho pracovny z vídeňské Josefstädter StraBe.
V ateliéru pracoval od roku 1892 až do své smrti. Postupně ho za
bydloval pomocí suvenýrů a objektů ze svých cest - byly v něm
japonské paravany a kimona, dřevěné obrazy, různorodé orientální
masky a koberce. V roce 1903 pak ateliér vybavil drahým secesním
nábytkem designéra a svého přítele Josefa Hoffmanna. Ateliér byl
pro Klimta domovem v pravém slova smyslu a to, co se z něj do
chovalo, je ve vlastnictví Leopoldova muzea.
Výstavu včetně věrné kopie ateliéru je možné navštívit do konce
letošního srpna.
Leopoldovo muzeum, MuseumsQuartier wien
Výstava KLIMT OSOBNĚ - OBRAZY, DOPISY, NÁHLEDY
otevřeno do 27.8.2012 denně kromě úterý 10-18 hod.,
ve čtvrtek do 21 hod.
www.leopoldmuseum.org
8 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/fotoSkodí
www.fotoskoda.cz
20LETJSMETUPR0VÁS
Nikon
At the heart of the Image
KONEČNEv r
PORADNE FOTKY!NA ŠPATNÉ SNÍMKY BUDETE S NOVÝM FOTOAPARÁTEM UŽ JEN VZPOMÍNAT.
COOLPIX S6300
Snímač CMOS
Rozlišení 16 Mpx
10x optický zoom (25-250 mm)
Optická stabilizace obrazu
Režimy: Panorama, HDR a 3D
Full HD Video
4.590,- KOUPIT •
Změna ceny vyhrazena.
Central! Fotoškoda Vodičkova 37, Praha 1
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/L
text Ivan Kytka | foto archiv
v Londýne
S
otva vyhlásila britská vláda počátkem dubna kvůli přetrvá
vajícímu suchu zákaz kropení zahrad, napouštění bazénů
a plýtvání vodou vůbec, zatáhlo se nad Britskými ostrovy
nebe a království zažilo nejdeštivější duben za poslední sto dvě léta.
Pršelo tolik, že vodárny v povodí Temže zásobující Londýn zahájily
téměř omluvnou vysvětlovači kampaň. Nabádaly Londýňany, aby
vodou i nadále šetřili, protože vyschlá půda na jihu a východě Ang
lie nestačí dubnové přívaly deště vstřebávat.
Nakolik prospěly déšť a vlhko dvaceti tisícům pestrobarevných
macešek a fialek na záhonech londýnské botanické zahrady, není
zatím známo. Přesně sto dnů před otevřením olympiády z nich za
hradníci v Kew Gardens vysázeli obří olympijské kruhy - na šířku
padesát metrů, tak aby je nepřehlédli cestující přistávající na letišti
Heathrow. Pokud na ně mezi mraky a mlhou mohli dohlédnout.
„Než jsem se dostal v roce 2000 na radnici, navštívil jsem jen jednu je
dinou sportovní akci v životě," přiznal se během volební kampaně bývalý
londýnský starosta Ken Livingstone, který se počátkem května uchá
zel o úřad znovu a prohrál v těsném souboji s konzervativcem Borisem
Johnsonem. „Byl to kriket, který se hrál na londýnském Ovalu, a během
zápasu se mi podařilo usnout," svěřil se novinářům veterán britské po
litiky, který byl jednou z klíčových postav londýnské kandidatury v roce
2005. A pak ještě dodal: „Sport mě vlastně vůbec nikdy nezajímal, a když
jsme kandidovali na pořadatelství olympiády, vůbec nám nešlo o sport."
Těžko říci, kolik mu právě tenhle výrok v květnových volbách na
londýnskou radnici ubral nebo získal hlasů. Ve „finálovém rozstře-
lu" prohrál s Borisem Johnsonem o 1,5 procenta. „Sportovní nudy"
tedy zůstane ušetřen, a jak sám prohlásil, odejde do penze a od
léta se bude věnovat výlučně zahradničení.
Už jsem zmínil, že londýnská olympiáda bude zřejmě nejstře-
ženější v historii a při vstupu do Olympijského parku budou platit
stejná bezpečnostní opatření jako na letišti. Tedy tekutiny a ostré
předměty zůstanou za branou a příruční zavazadla projdou rentge
nem. Květnové testy při britské univerziáde ukázaly, že i přes tuhle
proceduru se bude na „odbavení" ke vstupu do olympijském parku
čekat snesitelných patnáct minut. Organizační výbor přijal s úlevou
zprávu, že fronty u vstupu byly kratší než ty, které se pak tvořily
uvnitř areálu u kiosků s nápoji. Pokud současné deštivé počasí vy
trvá, zbývá jen doufat, že mezi nebezpečné předměty nezařadí
ochranka areálu také deštníky a slunečníky.
Zatímco přímo v olympijské čtvrti Stratfordu a v jejím okolí na
cvičovali počátkem května britští vojáci, námořníci a letci obranu
proti leteckému útoku teroristů, rozhořela se naplno válka slov
o délce odbavování na londýnských letištích. Šéf British Airways
Willie Walsh upozornil, že lidé musejí čekat na Heathrow na pasové
odbavení i dvě a půl hodiny. Opozice obvinila vládní kabinet z toho,
že to padá na vrub propouštění a snižování počtu imigračních
úředníků. Vláda chystá na léto mobilní imigrační týmy, které budou
nasazovány podle potřeby k jednotlivým letům. Ministryně vnitra
Theresa Mayová ovšem připouští, že to nebude stačit, a nejspíše
bude muset kontroly zmírnit a upustit od prohlídek osob podezře
lých, že do Británie přivážejí drogy nebo zbraně.
Poněkud jinou perspektivu na problém nabídl karikaturista lis
tu Daily Telegraph. Dvě pohledné Britky v minisukních probírají na
kresleném vtipu na první straně zážitky z dovolené: „Jedno milost
né dobrodružství jsem stihla přímo v Itálií a další dvě ve frontě na
odbavení na letišti Heathrow."
10 I XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/OLYMPIJSKY DEN
099OLYMPIC DAY
20.6.2012
czech
team
999
ŽIJEME OLYMPIÁDOU
Brno - České Budějovice - Hodonín - Pardubice - Jilemnice - Lomnice n. Popelkou
Liberec - Mladá Boleslav - Most - Ostrava - Praha - Stříbro - Turnov - Vrchlabí - Zlín
Oficiální partneři
GE Money
Bank
IQt Česká pošta
LESVCR
WS
^ILPIMEÍ^
S P O R T S W E A R & E Q U I P M E N T
ZeiMTIVA
Člen skupiny sanofi-aventis
PČESKA
POJIŠŤOVNA
www.olympic.cz
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/\'"VT text Martin Bauersfeld | foto Karol Keckes a archiv
v New Yorku• • • NA DOLNÍM MANHATTANU zazářil FILMOVÝ
FESTIVAL TRIBECA, který zde před deseti lety založil Ro
bert de Niro. V kinosálech, ale i na nábřeží řeky Hudson
bylo možné zhlédnout během jedenácti dní stovky zne
klidňujících filmů a padesát světových premiér. Desetile
té výročí oslavil festival volně přístupnou zahajovací pro
jekcí na náměstí před Světovým finančním centrem, kde
představil film SPOJENÍ (The Union) režiséra Camerona
Crowe o spolupráci hudebníků Eltona Johna a Leona Rus-
sela. Zároveň filmový institut při festivalu vyhlásil pro
gram, v jehož rámci přivede do stovky newyorských škol
renomované filmaře, kteří budou školáky vzdělávat ve
filmové magii.
• • • MĚSTO NEW YORK SE ROZHODLO POKUTOVAT STOJATÉ VODY. Ma
jitelé pozemků, na nichž se vyskytuje nehybná vodní hladina, umožňující mos-
kytům kladení vajíček, musejí zaplatit penále v přepočtu kolem sedmi tisíc ko
run. Městská vyhláška, která má zamezit šíření viru západonilské horečky,
existuje již jednu dekádu, ale nově se začala uplatňovat například i na pítka pro
ptáky. Na zvláštní telefonní linku lze výskyt stojatých vod hlásit, ale radnice
předesílá, že by číslo nemělo sloužit k tomu, aby se navzájem udávali sousedé.
V loňském roce byl hlášen výskyt viru v jedenácti případech.
nomii, kdy si hosté pod kaštany užívají studené nápoje a pečená
masa, a New York dnes považuje tento fenomén za německý im
port. Ty nejpopulárnější podniky tudíž nesou jména jako Lederho-
sen nebo Loreley. Česko se sice připomíná alespoň jménem Rade
gast Hall, ale nenajdeme zde mezi patnácti točenými pivy ani jedno
z našich pivovarů.
• • • V brooklynské galerii Real Fine Arts VYSTAVOVAL YUJI
ACEMATSU výtvarné zajímavé OBJEKTY, KTERÉ NALEZL za po
sledních dvacet pět let MEZI ODPADKY. Na zlatě vymalované zdi
bylo možno obdivovat podivnou krásu starého zubního kartáčku,
zašlých zmačkaných papírů, dráty rozličných tvarů či kapesník čás
tečně namočený v asfaltu.
12 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Botoceutical
bezbolestná náhrada botulotoxinových injekcí
proti mimickým vráskám
Collagenceutical
náhrada kolagenových a hyaluronových injekcí
na vyplnění vrásek zevnitř, iniciuje tvorbu
kolagenu v pokožce
Laserceutical
náhrada laserové chirurgie
obnova, regenerace, omlazení a peeling pleti
1
Náhrada zákroků I v — \'
e s t e t i c k é C h i r u r g i e fytofontana cosmeceuticals
KLINICKÉ TESTY PŘESVĚDČILY
Švýcarský výrobce Herb-Pharma AG se na základělysoké
dejnosti v Česku rozhodl testovat výrobky i ve Sfátním z
votním ústavu v Praze. Po 28 dnech používání bylo prokázáno
významné vyhlazení vrásek. Maximální zlepšení bylo o 85,6 %
a průměrné zlepšení zlepšení o 74,6 %. Jemné vrásky byly zcela
vyhlazené.
Stanovení účinku vyhodnotilo Národní referenční centrum
pro kosmetiku podle Cosmetic Product Test Guidelines
for Assessment of Human Skin Compatibility
v roce 2008. + Swiss Quality
www.f-cos.com
Exkluzivně v lékárnách
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/MARTINA FENDRYCHA
IN foto isifa.com
Nečaso-kalousko-peakovláda
Komunisti po 22 letech nabírají na síle, rostou jim preference, šilhají po vládě
•^JT eští politici dokážou zázraky, když
C
se chtějí udržet u vesla. Sotva
skončila jedna krizička, kterou
vyvolaly Věci veřejné, přišla dal
ší. Byl dokonán rozkol VV, který
začala „Blonďatá bestie" (exvéčkařka Kris
týna Kočí). Zrodila se nová platforma, v je
jímž čele se vyjímá místopředsedkyně vlády
Karolína Peake. Věci se bleskem mění, čes
ká politika je pružná jak ochranná pryž, ne
uvěřitelně přizpůsobivá, Darwin by z tohoto
zvířete měl radost. A vláda po pár dnech vy
jednávání či nakupování či vyhrožování či
čeho získala zase důvěru poslanců.
Výsledek těchto bravurních kousků, kte
ré lid zhusta vnímá jako sviňárny, se dal
čekat: komunistům rostou preference. Dva
krát už v průzkumech předstihli ODS, no
sitelku pravých idejí. Spolu se socialisty by
u nás dnes mohli pohodlně vládnout. Stále
sice platí staré Bohumínské usnesení, kte
ré ČSSD spolupráci s „komanči" zapovídá,
ale při české pružnosti se to nějak udělá...
Máme krásné vyhlídky.
Dokončený plán Kočí - 1 0 5 : 9 3
Předchozí krizi nejspíš spustil Vít Bárta, pravý
lídr W Chtěl se zbavit ministrů, kteří ho pře
stávali poslouchat. Proto Radek John nařídil,
že véčkařští ministři mají odejít z vlády. Jen
že oni neodešli. Takže nakonec véčkaři stáhli
ocas a chtělijet dál. V tu chvíli zřejmě Petr Ne
čas zavětřil, že má šanci dotáhnout starý plán
- rozložitje. Před rokem na tom začal pracovat
Petr Tluchoř, tehdy šéf poslanců ODS. Spojil
se s Kristýnou Kočí a zkusili z W odvést část
poslanců. Jenže to prasklo, Tluchoř si uřízl
ostudu a z Kočí plus dvou dalších se stali ne-
véčkaři. Pokus ale ovoce přinesl - stíhání Víta
Bárty, které před měsícem vyústilo vjeho pod
mínečné odsouzení za korupci. To superguru
oslabilo. Stejně tak neustál pokus o výměnu
neposlušných ministrů (Karolína Peake, Ka
mil Jankovský, Pavel Dobeš). Jeho spojenec
Josef Dobeš těsně předtím odešel ze školství,
jakoby na protest proti škrtům, ve skutečnosti
na něj zjevně dolehla jeho totální neschopnost
a neumětelství, kvůli němuž můžeme přijít
o 53 miliard korun z eurofondů.
V tuto slabou Bártovu hodinku Karolína
Peake oznámila, že odchází z VV a zakládá
svoji platformu. Pár dní po skončení jedné
krize začala nová.
Peake vykládá, jak bude dělat opravdovou
véčkařskou politiku. Kdo by jí to zbaštil?
Byla s Bártou od začátku, u všech podrazů,
které jeho ABL-W projekt chystal. Věřit jí
nemůže ani kandelábr. Peake byla nejlep
ší kamarádka Kateřiny Klasnové, Bártovy
ženy. Najednou těmto ABL manželům pod
razí nohy a přimkne se k Nečasoví, k mas
todontovi. Jsou dvě možnosti, jak to chápat;
možná se ty možnosti spojily. První: Peake
je ambiciózní jak deset Klausů slepených
dohromady. Prostě si spočítala, že největší
šanci má, když dokončí, co začala Kočí, vé-
véčka rozbije a pověsí se na Nečase.
Druhá varianta: Bárta ví, že se jeho pro
jekt ocitl v troskách. Podle výpovědi jeho
bývalého přítele Jaroslava Skárky před sou-
mrcha, která chce zachránit sama sebe coby
místopředsedkyni vládyještě na dva roky, ale
„odvážná žena". Hm, už aby šel na Hrad.
Peake to teď chce dělat slušně, ale ve vlá
dě má několik kolegů, kteří jsou hodně sporní.
O třech se říká, žejsounapojeni nakmotry (Petr
Bendi, Martin Kuba a Tomáš Chalupa). Další
ministr byl těsně u tunelu jménem ProMoPro
- Saša Vondra. Sám zřejmě nekradl, ale sta
miliony byly uloupeny za jeho působení. Nic
z toho Peake nevadí. Teprve teď je v dobré
společnosti. Nevadí jí ani to, že pro důvěru její
dem si superguru půjčil u kmotrů 200 mi
lionů korun a má vracet 400 milionů. Kde
vzít? Kde nakrást? Jediná šance je udržet si
přístup k vládním zakázkám. Proto kývl na
rozbití VV, nechal se jakoby odblokovat, ale
dál si drží vliv. (Víme, jak se to ve VV dělá:
kompromituj ící materiály atd.)
Nebo jde o oba scénáře najednou. Bárta
je s Peake dohodnut. Naznačuje to hlasová
ní o důvěře, které si vynutil Petr Nečas. Jeho
staronová vláda vyhrála 105 : 93. Je to méně
než původních 118, ale stačí to. Vládu podpo
řili i tři poslanci Věcí veřejných. Aby bylajis
tota, že nepřijdou předčasné volby... Hnus.
LIDEM s klidem nas...
Karolína Peake už oznámila jméno její sho
ra vyrobené strany: LIDEM. Humor tu dámu
neopouští. Jak mi napsal jeden čtenář, chybí
tam ještě jedno slovo LIDEM NAS.. ,T Pak
by to prý bylo správně. Na druhou stranu je
jasné, že Peake stranu nenazve třeba PSŮM
nebo HMYZU. Nejpoctivější název by byl
PEAKE SOBĚ. Petr Nečas ji ale chválí. Ka
rel Schwarzenberg taky. Podle knížete to není
vládě hlasoval i poslanec Pavel Bém, který si
údajně pozastavil členství v ODS. Bém, který
spolu s kmotrem Romanem Janouškem mani
puloval zakázky pražského magistrátu, jak vy
plývá ze zveřejněných odposlechů. Podle MF
Dnes ve více než dvou stech případech změnil
územní plán proti vůli úředníků (zřejmě tedy
po vůli pražských kmotrů).
Mimochodem, „kmotroministři" nevadí
ani Nečasoví. Tázali se ho v Respektu, jak
může být ministrem průmyslu Kuba, který
je silně podezřelý z napojení na kmotry, do
konce kvůli němu z modré party odcháze
jí její členové. Premiér odvětil: „Pan Kuba
velmi správně vyhodnotil, že dělal politické
chyby, že jeho postup na radnici v Českých
Budějovicích a podobně byl politickou chy
bou. Na druhou stranu - pan Kuba je auten
tický politik s vlastními názory. Přes všech
ny pověsti není veden nikým ze zákulisí.
Myslí sám za sebe, koná sám za sebe a je to
pracovitý a schopný člověk." - Neuvěřitelná
odpověď. Kuba se tedy stal ministrem, pro
tože dělal chyby? A co ti, kteří chyby nedě
lali? Co poslanec Martin Doktor, který kvůli
14 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Autor je komentátor Týdne. Psáno 14. května 2012.
Kubovi a jeho kmotrovi, knížeti z Hluboké,
vystoupil z ODS?
Je to jasné. Kuba je schopen Nečasoví
v jihočeské ODS vyjednat podporu, tak se
stal ministrem. Kmotříci nevadí, kmotříci
pomáhají...
138 rudooranžových křesel
Výsledek Nečasová vládnutí (nebo přes
něji reforem Mirka Kalouska při vládnu
tí premiéra Petra Nečase): posilují komu
nisti. Už tři průzkumy za sebou v poslední
době z nich udělali druhou nejsilnější stra
nu. V dubnu jim agentura CVVM naměřila
víc než má ODS. O dva týdny později totéž
potvrdilo zkoumání agentury Factum Inve-
nio. A naposledy začátkem května agentura
STEM: první sociální demokraté měli 92
křesel, druzí komunisti 46 křesel, ODS 42
a TOP 09 křesel 20. Takže ČSSD a KSČM
by dohromady měly 138 mandátů! Tedy
silnou ústavní většinu. Děs. To je výsledek
dvaadvaceti let života ve svobodě.
Komunisti mají, jak se ukazuje, jednu ob
rovskou výhodu - nejsou ve vládě, lidé je
nespojují s vládními tunely, s rozkrádáním
státních zakázek. I oni samozřejmě mají
svoje kšefty, občas něco vyplave na světlo
boží, ale kam se hrabou na ODS a ČSSD.
Od totality utekla dvě desetiletí, nikoho už
ani nenapadne, že by se „socík" mohl vrátit.
A popravdě, on se dnes asi v té staré, totalitní
výstroji nevrátí. Proto se pro poměrně velké
množství voličů stávají komunisti alternati
vou, dokonce i pro mladé ženy a muže.
Strašné je, že se „rudoši" v podstatě vů
bec nezměnili. Nic a nikdo jek tomu nenutí.
Preference jim rostou, nevyhynuli, jak se po
a v nejrůznějších státních institucích). Letos
na l. máje se odehrál akt, který nemá ob
doby nejen od roku 1989, ale podle znalců
sociální demokracie i od roku 1946. Předse
da bolševiků Vojtěch Falmer Filip vystoupil
na mítinku ČSSD v Chomutově. Pozdravil
shromážděné socialisty „Čest práci!" a oni
nadšeně plácali. Prý šel jen náhodou kolem.
Od totality utekla dvě desetiletí, nikoho
už ani nenapadne, že by se „socík" mohl vrátit.
A popravdě, on se dnes asi v té staré, totalitní
výstroji nevrátí. Proto se pro poměrně velké
množství voličů stávají komunisti alternativou.
roce 1989 naivně očekávalo. Naučili se per
fektně využívat demokracii, plavou v ní jak
cejni ve vodě. Ajak už řečeno, nejsou namo
čeni ve velkých, státních malérech. Vyhnula
se jim zpackaná privatizace, vyhnuly se jim
padáky, gripeny, pandury a další a další roz
kradené vládní zakázky. Jeden bývalý disi
dent mi nedávno řekl: „Mně by komouši ve
vládě nevadili. Oni se tam odkecaj."
A „komančové" už jsou celí natěšení, až
se s ČSSD nějak spojí (nejspíš by „oranžá-
du" podporovali ze sněmovny a nechali si za
to draze zaplatit účastí v dozorčích radách
Uvidíme, jak půjde „náhodou kolem" po
příštích volbách do poslanecké sněmovny.
Čekají nás smutné časy.
Dobrá zpráva
Máme nového ministra školství, profesora po
litologie Petra Fialu. Je velmi blízký Václavu
Klausovi. To byl Josef Dobeš taky. Ale jinak
prezident prohrává. Senát mu odmítl už dru
hého špatného kandidáta do Ústavního soudu
- Zdenka Koudelku. To je změna, tento všemi
mastmi mazaný právníkje totiž typický před
stavitel českého „klaussystému". •
Bloncheportefrancouzská módo pro Vás
Zkombinujte si ideální plavky!
Vyberte si z 5 horních a 4 spodních dílů a vytvořte si plavky přímo na míru své
postavě! Výhodou je, že si můžete objednat i jinou velikost podprsenky a kalhotek. Francouzská
značka Blancheporte nabízí všechny tyto modely, včetně jednodílných plavek, ve 4 krásných barvách.
Pokud si objednáte do 31. 8.2012 a uvedete Váš kód výhody 760.103, budete mít
POŠTOVNÉ ZDARMA a s malým dárkem jako překvapení.
fiavLy a uujtefí Lrá^é uw www.blancheporte.cz
Zesílené sedlo Zesílené sedlo Zesílené sedlo
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Zločin a trest islandského
expremiéra Geira Haardeatext Martin Danes (www.martindanes.com) | foto archiv
Závěr soudního procesu s islandským expremiérem Ceirem Haardem netrpělivě očekával celý svět.
Někteří politici jej vyhlíželi s obavami, protože jejich konzervativní kolega z Reykjaviku byl prvním
státníkem čelícím obvinění za podíl na finančním kolapsu vlastní země. Islandská ekonomika se zhroutila
v roce 2008, bezprostředně po pádu tří největších tamních bank.
Kolaps, jenž všechny zaskočil
Po rozhodnutí parlamentu o expremiérově
vydání k trestnímu stíhání se Landsdómur,
speciální tribunál určený k vedení trestních
řízení vůči členům islandské vlády, sešel vů
bec poprvé od svého vzniku v roce 1905. Při
posuzování kauzy se členové patnáctičlenné
ho tribunálu pohybovali na tenkém ledu. Ne
jen proto, že v soudní praxi chyběl precedens,
nýbrž i kvůli tvrdě nesouměřitelným posto
jům levice, prahnoucí po krvi viníků finanč
ního kolapsu a expremiéra, a jeho stoupenců,
hovořících o „politickém procesu".
Ve svém verdiktu se tribunál nakonec za
choval na způsob chytré horákyně: na jednu
stranu uznal expremiéra vinným v jednom ze
čtyř bodů obžaloby, tedy za to, že v souvis
losti s předluženými místními bankami své
vládní kolegy průběžně neinformoval o váž
nosti situace, na stranu druhou mu však ne
udělil žádný trest. Navzdory faktu, že proku
rátor pro něho žádal dva roky nepodmíněně.
Geir Haarde v průběhu procesu na svou ob
hajobu opakoval přibližně stále jedno a totéž:
že si nebyl vědom existence časované nálo
že tikající v islandském bankovním sektoru.
On ani finanční regulátoři prý neměli přes
nou představu o zdraví místních soukromých
bank... až do chvíle, kdy se na podzim 2008
jedna po druhé rázem ocitly „nasuchu" a na
samý okraj propasti uvrhly celou zemi čítající
pouhých 320 tisíc obyvatel.
Prokazování expremiérova podílu na is
landském kolapsu bylo o to obtížnější, že rizi
ko dlouho nevycítily ani prestižní mezinárodní
finanční instituce, velebící takřka do poslední
chvíle výtečné zdraví místní ekonomiky. Islan-
dané se donedávna těšili druhé nejvyšší život
ní úrovni na světě. V rozhovoru poskytnutém
v roce 2007francouzskémudeníku Le Figaro
se premiér Haarde bil v prsa: „Naší největší
chloubou je zvýšení životní úrovně obyvatel -
od roku 1994 příjmy domácností po odečtení
daní stouply o 75 procent!"
islanďané: dluhy svých bank
platit nebudeme!
V září 2008 se Islanďané probudili z krásné
ho snu. Jejich úžasná prosperita splaskla jako
barevná bublina, do níž kdosi píchne prstem.
Banky, tahouni místního zázraku, se ocitly
v platební neschopnosti, a s nimi celý Island.
Hromadný krach soukromých bank by na
ráz ožebračil všechny, proto přikročila vláda
kjejich znárodnění. Na úhradujejich závazků
sejí ovšem nedostávalo prostředků vzhledem
k tomu, že obrovsky nakynulé banky mnoho
násobně přerostly kapacitu islandského stát
ního rozpočtu...
Po roce 2000 se místní bankovní sektor
rozvíjel pomocí prudké zahraniční expanze
i rizikových finančních operací. Už v roce
2003 objem jeho aktiv desetinásobně převý
šil islandský hrubý národní důchod. Sázka
na globalizaci a důvěru zahraničních klien
tů v banky prosperující, dlouhodobě stabil
ní země i v tamní nadhodnocenou měnu se
však po vypuknutí světové finanční krize
proměnila v handicap. Maličký Island se stal
jednou z prvních „kolaterálních" obětí.
Na rozdíl od předlužených bank ame
rických, které začal v tichosti sanovat Wa
shington, nemohla islandská vláda masivní
mi finančními injekcemi zachránit ani vnější
fasádu honosné stavby. Znárodněním bank,
jímž předešla jejich krachu, každého Islan
ďana ze dne na den zadlužila sumou pohy
bující se kolem 300 tisíc dolarů.
A právě otázka splátek závazků místních
bank vůči zahraničním věřitelům se vzápětí
stala jablkem sváru. Island podepsal a míst
ní parlament schválil dva splátkové kalendá
ře: druhý byl měkčí než ten první. Občané
si ovšem dvakrát vynutili uspořádání doda
tečného referenda a dvakrát v něm řekli své
„ne". Platit dluhy se (zatím) nebudou.
Věřitelé nacházející se zejména ve Velké
Británii a Nizozemsku se už v duchu rozlou
čili se svými penězi. Nepomohlo ani zoufalé
gesto britského premiéra Gordona Browna,
který ve snaze získat prostředky místních
investorů zpět zařadil Island, do včerejška
vydávaný za vzor solidnosti, na seznam te
roristických států. Islandskému premiérovi,
ocitnuvšímu se na černé listině Západu, ne
zbylo než se obrátit se žádostí o půjčku na
podporu místní měny na Rusy...
Island se dnes z finanční krize - i díky
tomu, že se nehlásí ke starým závazkům
svých bank - vcelku rychle vzpamatovává.
Aúčtuje s jejími viníky, třebaže spíše v sym
bolické rovině. •
16 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Revoluce v oční chirurgiiv předním pouzdře čočky s přesností, které ne
může žádný chirurg dosáhnout, vytvoří jemné
a přesné operační řezy, a pokud pacient trpí
astigmatismem, provede také astigmatické ná
řezy. Dokonalá přesnost je důležitá především
pro ideální polohu umělé nitrooční čočky, což
je nezbytné pro dlouhodobě ostré vidění, pře
devším u tzv. prémiových čoček, jako jsou
čočky akomodační, multifokální a torické." Že
sejedná o správnou cestu, dokazuje i velký zá
jem o zákrok klientů v USA. Od začátku roku
se tempo nárůstu nových zákroků celosvětově
neustále zvyšuje a v současnosti je meziměsíč
ní nárůst více než trojnásobný. Ke konci dubna
operaci katarakty laserem LenSx podstoupilo
v USAjiž více než 27 tisíc osob.
Technologie je důležitá, operatéra však ne
nahradí
Přestože přístroj LenSx umí, jako jediný laser
v ČR, zcela nahradit skalpel, jsou výsledky
operace vždy závislé na zkušenostech chirur
gů. Proto byl pro tyto operace na Oění klinice
Duovize sestaven tým nejzkušenějších opera
térů z oblasti oftalmologie: MUDr. Lubomír
Továrek, hlavní chirurg Oční kliniky DuoVize,
prof. MUDr. Pavel Rozsíval, CSc, přednosta
oční kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Krá
lové, doc. MUDr. Jiří Pasta, CSc, přednosta
oční kliniky 1. LF a ÚVN Praha, MUDr. Věra
Kalandrová, primárka Oční kliniky NeoVize,
MUDr. Radovan Piovarči, primář Očnej klini
ky NeoVízia Bratislava.
www.operacesedehozakalulaserem.cz, www.duovize.cz PR 117
Laserová operace očí je dnes zcela běžným
zákrokem, avšak nejmodernější lasery pro
nikly i do nitrooční chirurgie a dovedly tak
přesnost operací na hranici možného.
Laserové technologie jsou dnes v očním lé
kařství samozřejmostí. Novinkou, kterou od
dubna letošního roku nabízí Oční klinika
Duovize, jsou nitrooční operace - operace
šedého zákalu, implantace fakických čo
ček, refrakční a presbyopická výměna čoč
ky - provedené speciálním femtosekundo-
vým laserem LenSx. Díky úrovni přesnosti
a bezpečnosti, jež přístroj zaručuje, se jedná
o skutečnou revoluci v oční chirurgii.
Bez skalpelu, nůžek a jehel
Výhody zákroku jsou nesporné: bezpečnost,
přesnost a šetrnost. Operace probíhá bez os
trých nástrojů, a tak se minimalizuje riziko
jakéhokoli pochybení. Unikátnost zákroku
spočívá v tom, že jsou jednotlivé kroky pří
stroje řízeny počítačem, přičemž celou pří
pravu chirurg kontroluje na integrovaném
očním tomografu.
„Výsledky provedených operací prokázaly,
že laserje desetkrát přesnější než člověk," říká
MUDr. Lubomír Továrek, hlavní chirurg Oční
kliniky DuoVize, a upřesňuje: „Femtosekun-
dový laser LenSx rozmělní čočku, vytvoří řez
if
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/ANKETA
JHJTi 1
llti
i
n
1
\'\'•
1
tí
\' / " • 1 \'\
Í
1
v m
• t ^ - \'
i\'ji
iíiit Jt
%.-
u*
Přímá volba preziden
bře, ale koho volit?připravila Michaela Gůbelová | foto archiv ^ ^ ^ ^ W
V prvním díle ankety, kterou jsme v Xantypě uveřejnili minulý měsíc, častěji zazněla jména dam
(a kupodivu většinou z úst mužů), coby prezidentských kandidátek: Eliška Wagnerová, Zuzana Roithová,
Hana Marvanova, Miroslava Němcová, Jiřina Šiklová, Helena lllnerová, Vladimíra Dvořáková, Olga
Sommerová. Za opačné pohlaví byli navrhováni Karel Schwarzenberg, Jan Švejnar, Ivan Havel, Petr
Pithart. Anketa pokračuje, přibyly nové tipy a také rozličné úvahy nad přímou volbou prezidenta.
Tázané osobnosti nám odpověděly na tyto otázky:
Jaké vlastnosti by měl(a) mít prezidentfka)?
Koho byste si přál(a)jako hlavu našeho státu?
18 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/V"
Petruška Sustrová, novinářka
a překladatelka
Nejsem moc náročná - nesním o tom, že
v čele českého státu stane nějaký rytíř sva
tého Grálu; stačilo by mi, aby to byl poctivý
a vzdělaný člověk, kterého bych si mohla
vážit. Kdyby byl výběr na mně, jistě by se
prezidentem stal Karel Schwarzenberg.
Hana Marvanová,
advokátka
V užším výběru
kandidátů na úřad
prezidenta Čes
ké republiky by
podle mého názoru
měli být lidé, kteří
představují určité
lidské a společenské
hodnoty, ne jen politické ideologie - to zna
mená především hodnoty humanistické, ale
zároveň takové, které nás propojují s širším
společenstvím v rámci Evropské unie, tedy
hodnoty lidských práv, ochrany práv občan
ských, úcty k odlišnostem a tolerance. Pro
mě tyto hodnoty představuje mezi kandidá
ty Zuzana Roithová, kterou znám dlouhou
dobu a o níž vím, že je hájila a prosazovala
i jako politička. Proto se domnívám, že bude
dobře, pokud právě ona do debaty o příštím
prezidentovi promluví.
Petr zelenka, sce
nárista a režisér
Kdysi jsem měl
takový příběh o tom,
jak chudé africké
země prodávají své
prezidentské posty.
Bohatí lidé z USA
nebo arabského
světa si tak mohou
na rok či více let
„zaprezidentovat". S tím mělo být spojeno
minimum povinností, ale spousta legrace.
Dala se tak dělat ostuda na té „nejvyšší
úrovni". A v Trump Tower se pak Brad Pitt
může chlubit: „Ty blaho, Donalde, než jsem
se stal prezidentem Toga, tak nikdo vůbec
nevěděl, kde ta pitomá země leží. Ale leze
to do peněz. Ten jejich parlament mě ždí
má, to bys nevěřil." Tak nějak to tehdy bylo
v tom mém příběhu.
Dnes mi něco takového přijde vhodné
i pro Cechy. Jestli jsme na tom opravdu tak
špatně, jak tvrdí ekonomové, jestli kapita
listická kolečka drhnou a na vše je potřeba
se dívat z perspektivy trhu, je pozice prezi
denta jen jednou z komodit, kterou je třeba
zpeněžit. Teď, když díky profesoru Klau
sovi víme, že tuto funkci může zastávat
skutečně kdokoliv, nám nic nebrání chovat
se tržně, a to v samém srdci státu - na Praž
ském hradě. V podstatě jde jen o to vybrat
si nejvyšší nabídku a omezit korupci, která
bude s prodejem tohoto postu spojena.
Takový akt také svojí nebývalou cyničnos-
tí jistě udělá dojem i na naše sousedy, což
povede k posílení naší mezinárodní pověsti
vychytralých a o svůj osud se nezajímají
cích obyvatel.
Takhle nějak bych přímý prodej postu
prezidenta viděl já.
Jaroslav šusta,
architekt
1. Jako Karel IV.,
TGM, Václav
Havel.
2. Počkejme na
zprávy z porodnic.
Pavel Taussig, filmový historik
Rozhodují o dobrém prezidentování pouze
vlastnosti dotyčného? A hlavně, zda byli
panovníci - a mezi ně řadím i prezidenty
- dobří nebo špatní, dokázala rozhodnout
historie až po jejich výkonu. Na preziden
tovi Masarykovi jsme se shodli, že byl
dobrým prezidentem; tož asi by měl mít
něco z jeho vlastností i ten, kdo se stane
naším nejnovějším prezidentem. Ale co
když to bude žena? Já si zatím nikoho jako
hlavu našeho státu nepřeji. Jsem šťasten, že
konečně bude přímá volba i u nás, takže si
počkám, jak se kdo z kandidátů vybarví.
Magdalena Dietlova, novinářka,
spoluzakladateľa Xantypy
Každý budoucí prezident je hříšník jako
my, jde o to, aby své prohřešky na sebe
raději prozradil předem a nemusel se bát,
že na něj něco praskne. Velice mě zajímá,
jakou má kolem sebe rodinu, jak vychází
se svými dětmi, jaké má přátele. Je úplně
jedno, jaké má povolání, důležitější je kva
lita charakteru, vzdělání, charisma, a dobrá
mysl. Znám jednoho takového hříšníka, co
by se na tu funkci hodil. Ve vysoké politice
už se chvíli pohyboval, pak se však vrátil
ke svému novinářskému řemeslu. Jeho
názory čtu mnoho let v Týdnu a v Xantypě
a zdá se mi, že není z těch, co kážou vodu
a pijí víno... Bohužel není mediálně příliš
známý. Jmenuje se Martin Fendrych. Toho
bych na Pražském hradě viděla moc ráda
H M B K oiga
Sommerová,
dokumenta-
ristka
Musí to být
prezidentka.
Čestná, inteli
gentní demo
kratka s čistou
minulostí, která
upřednostňuje
blaho občanů
české země
před osobní
mi zájmy, tedy vlastenka, která není ničím
zavázána žádné politické či podnikatelské
skupině. Neovlivnitelná, nevydíratelná.
Přála bych si právničky Elišku Wagnero-
vou nebo Hanu Marvanovou. Obě prokáza
ly svým dosavadním působením ve veřejné
správě i osobním životem, že odpovídají
výše popsané charakteristice.
Č E R V E N 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 19
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/i
Martin Stránský, lékař
Pro (každého) budoucího prezidenta je jistě dobré, aby měl uni
verzálně uznané vlastnosti, napríklad morálni kredit a meziná
rodní zkušenost. Nicméně se domnívám, že v případě příštího
prezidenta je důležitější soustředit se na pověst a vývoj úřadu
Václava Klause, protože další prezident zdědí úřad i myšlen
ky, které z něj vyplynuly. Působení pana Klause v tomto úřadu
považuji za nejhorší polistopadový fenomén, který mohl nastat.
Rozdělování spoluobčanů do skupin formou nálepkování, odmí
tání názorůjiných než vlastních, nezmínění slova „korupce" ani
v jednom z proslovů k národu a vytvoření „hrozby" z Evropské
unie, kterou prohlásil doslova za horší než komunistickou. Vším
tím podpořil a posílil Václav Klaus pouze negativní vlastnosti
českého charakteru, které dnes stojí za tím, že naše společnost je nervózní, že si Češi nedůvě
řují a že nemáme představu či vizi o tom, jak a s kým vlastně chceme či nechceme v Evro
pě žít. Právě proto by měl příští prezident na sebe vzít jako první úkol odbourání těchto vlast
ností a představ, které škrtí pozitivní vývoj každé společnosti. Měl by především upozorňovat
na to, co nás spojuje, a nikoliv rozděluje, a měl by vzít hlavní roli při hledání odpovědi na
otázku, co to znamená být Čechem. V malém státě, který má méně občanů než hlavní města
jiných evropských zemí, není důležité, jaké pravomoci prezident má, ale jakou psychologic
kou roli hraje ve vývoji občanských hodnot a názorů. Osobně bych si představil jako našeho
příštího prezidenta Jana Švejnara, protože je to člověk, který splňuje tyto požadavky.
Karel Hvízdala, publicista
Myslím, že ideálním prezidentem by byl člověk
typu Karla Schwarzenberga, který je pevně ukot
ven v evropských dějinách, má úctu k tradici,
ve světě je vysoce respektován, umí se chovat
a celým svým životem stvrzuje, že má pevný
charakter, ale zároveň neopovrhuje kompromisy,
bez nichž nelze tvořit žádnou reálnou politiku.
Má zkušenost jak s disidentským sněním o de
mokracii, tak s tím, jak si Západ demokracii po
druhé světové válce užíval, a může se podílet
na redefinicí demokracie v globálním světě.
Taky by už nikdy neměl sedět na Hradě člověk,
kterého během dvou období nepozve na oficiální
návštěvu americký prezident, jako se to stalo, na
rozdíl od jeho předchůdce, Václavu Klausovi.
Ludvík Procházka, novinář
Přímá volba prezidenta nemá v našich podmínkách smysl.
Bude to jen zbytečně drahá politická reality show, na níž
se s gustem vyřádí všechna média, a ani příliš nezáleží na
tom, kdo se tím reprezentujícím panákem (či snad „panen-
r l kou"), s pravomocemi jen o málo většími, než je udílení řádů
I a milostí, nakonec stane. Kdyby u nás byl tzv. prezidentský
I systém jako v USA, kde je prezident skutečným „šéfem",
I pak bych na jeho místě rád viděl „filosofa", ne nepodobného
• tomu, kterého měl na mysli Platon, když popisoval správné
ho vladaře. Především by měl být osobností, která nese jasné
a čitelné ideje, nepreferuje partikulární zájmy před zájmy
obecnými, dokáže myslet samostatně a v souvislostech, čili
pojímat posuzované v co možná nejobsáhlejším celku. Jen tak lze vidět v jednotlivých
událostech spojující smysl, jen tak mohou být jeho státnická rozhodnutí moudrá a prozí
ravá. Měl by být schopen spravedlivého, tedy co nejobjektivnějšího posouzení záležitostí,
aniž by podléhal vlivu kolektivní mysli té které skupiny a vlastním pocitům sympatií či
antipatií. Určitě by mu neměla chybět odvaha otevřeně pojmenovávat věci pravými jmény
a vyjadřovat své názory, byť by byly nekonformní či dokonce politicky nekorektní. Neměl
by být salonním mudrlantem, ale mužem činu (dámy snad prominou, ale „žena činu" nezní
tak dobře), který svá rozhodnutí provádí uměřeně s vizí smyslu celku a zároveň s ohledem
na konkrétní situaci, v níž se země nachází.
No jo, ale existuje vůbec někdo takový, nebo jsem si vysnil pohádkovou bytost?
(Vyjmenoval jsem v textu čtyři základní křesťanské ctnosti. Jestlipak je najdete? ©)
Tomáš Volt,
marketingový
ředitel
Vyzkoušel bych
ženu. Když to
vezmu od Sámo
vy říše dodnes,
najdeme tam jen
Marii Terezii a ta
koneckonců ne
byla úplně jenom
naše. Je čas vyzkoušet ženu čistou, bez afér
a skandálů, osobnost. To vše pro mě splňuje
Miroslava Němcová. Jak se ale bude říkat
jejímu manželovi, to nevím. Snad „první
muž". Škoda pak, že se nejmenuje Adam,
dostalo by to vtipnější podtext. ©
Jan Soukup, režisér
Především to musí být silná, nadstraníc
ka a neušklíbající se osobnost. V různých
internetových hlasováních vede bývalý
premiér Jan Fišer, můj vrstevník, který
kvůli kariéře vstoupil do KSČ. Kdyby byl
soudný, tak se sám diskvalifikuje. Karel
Schwarzenberg, jako člen vlády, poma
lu ale jistě ztrácí popularitu a mnozí mu
dodnes vyčítají jeho spojení s Miroslavem
Kalouskem (jen připomínám jeho hezké po
dobenství o pytlákovi, z kterého je nejlepší
hajný). Za nimi už v dálce pokulhává Miloš
Zeman, kterého vypekla při předminu
lé volbě vlastní strana. Možná proto, že
věděla, co od něj lze očekávat. ODS se
zatím nevyslovila, zda podpoří Přemysla
Sobotku nebo Evžena Tošenovského. Oba
typičtí straničtí kandidáti. Bez urážky - to
nenajdou nikoho lepšího? Hodně se mluví
o Janu Švejnarovi, který přes dvacet let žil
v USA a více než deset let dělal ekonomic
kého poradce Václavu Havlovi. Tak snad
Havlem načuchl. Navíc ho lidé z minulé
prezidentské volby už znají. Pro mne zatím
jednoznačně vede. Jsem zvědavý, do jaké
míry budou tyhle první volby cirkusem. Že
je všechno možné, ilustruje raketový vze
stup a stejně rychlý pád Věcí veřejných.
20 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Dlouhá 28, Praha 1
Panská 1/892, Praha 1
Pánská pasáž, Na příkopě 23 - Ovocný trh 12, Praha 1
Náměstí Českého ráje 4, Turnov ,
Pražská ulice 502/3, Liberec
Dr. Stejskala 184, České Budějovice
Latrán 53, Český Krumlov
www.granat.cz
www.granat-shop.com
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Olga
Sommerová
Témata filmů ke mně
sama přilétávají
text Jan Foli | foto Dušan Šimánek a archiv O. Sommerové
Dokumentaristka Olga Sommerová v mnohém připomíná jinou známou
českou filmařku Věru Chytilovou. Ráda uzemňuje okolí svými sarkasmy,
hovor s ní však nikdy není plytký ani nudný. Pod maskou umanuté autorky,
která je věčně s něčím nespokojená, se však skrývá bytost pozoruhodně
otevřená. Vůči světu, který hltá plnými doušky, i vůči sobě samotné...
Nedávno bylo Olgu hodně vidět v souvislosti s jejím novým filmem, o němž
Xantypa informovala už v minulém čísle. V našem rozhovoru jsme se proto
soustředili na režisérčinu minulost, soukromí a na obecnější aspekty její
pozoruhodné tvorby.
22 | WWW.XANTYPA.CZ
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/"ííí:
*•*%
Ä
y
ČERVEN 2012
*
.XANTYPA.CZ | 23
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Váš nejnovější film je věnován Věře Čáslav
ské. Jak jste se k ní dostala?
V polovině devadesátých let jsem o ní natoči
la dokumentární pořad CEN. Předtím jsme se
osobně neznaly, a pak jsme se neviděly třináct
let. Na sklonku roku 2009 mi najednou zavola
la, jestli bych o ní nenatočila rekviem. Aby až
jednou umře, bylo co vysílat v televizi. Měla už
vybranou hudbu - Morriconeho TENKRÁT NA ZÁ
PADĚ. A chtěla, aby rekviem končilo její letkou
z bradel, při níž už nikdy nepristane na zemi.
Co vás na legendární sportovkyni, která ne
dávno oslavila sedmdesátiny, zaujalo nejvíc?
Její neporazitelná vůle. Bez ní by nevystoupa-
la až na olymp. Sportji zřejmě vykoval k čest
nému boji, který nesmí za žádných okolností
vzdát. Svou pozici olympijské vítězky navíc
využila občansky a politicky. V Mexiku v roce
1968 dalajasně najevo, že naše malá země zví
tězila nad okupanty aspoň ve sportu. A to s vě
domím, že za to možná krutě zaplatí, což se
taky stalo. Mohla přece stát na stupních vítězů
a nemusela přitom na protest odvracet hlavu
od sovětské vlajky. Nemusela podepsat mani
fest DVA TISÍCE SLOV, nebo pak mohla svůj pod
pis odvolat. A měla by pohodlný život a nemu
sela by chodit mýt baráky. Její statečné postoje
mě fascinují, podobně jako aktivity chartistů.
Ti v zájmu nás konformnej ších také riskovali
vlastní existence i osudy svých rodin.
Natočila jste víc než sto dokumentů na nej
různější témata. Jak si je vybíráte?
V jednom rozhovoru jsem řekla, že moje fil
mografie kopíruje můj život. Když jdu točit,
připadám si, jako bych šla na návštěvu nebo
na výlet. Témata mých filmů ke mně přilétá-
vají sama. Někdy mě něco napadne, když ote
vřu noviny. Jindy někoho potkám, povídáme
si, a už mám téma. Nebo se trápím nějakou
sociální nebo lidskou situací a musím se k ní
vyslovit. Nebo mi někdo zavolá, jestli nechci
natočit to a to, a já se chytnu. Uvedu vám pár
příkladů. V roce 1989, když už byla společ
nost těhotná revolucí, jsem si kladla otázku,
do jaké míry odpor ke skomírajícímu reži
mu vyvolává v občanech strunu vlastenectví.
A tak jsem natočila film MÁTE RÁDI SMETANU?,
anketu na téma vlastenectví, v níž hrál důleži
tou roli můj milovaný Bedřich Smetana.
Portrét Václava Malého, který moderoval
demonstrace na Václaváku a na Letné, vznikl
tak, žejsemještě v revolučních dnech dostala za
úkol vyzvednoutmupas a dopravit ho na letiště,
protože v Curychu s ním chtěli udělat televizní
rozhovor. Revoluce přinesla i do mého osob
ního života touhu po svobodě a demokracii.
A já se - inspirována svou přítelkyní, spisova
telkou Alexandrou Berkovou - začala zabývat
ženskými právy, tudíž feminismem. S několika
odvážnými ženami, které už byly dál v přesvěd
čení, že zdejší patriarchální systém je neudrži
telný, jsem natočila FEMINISMUS PO ČESKU. Ale
to nestačilo, šla jsem dál. Film o ČEM SNI\' ŽENY
a následně i stejnojmenné knihy vyrostly z mé
touhy promluvit o tom, že jsou u nás ženy ne
doceněné a ponižované, tudíž nesebevědomé.
Tehdy jsem netušila, že jsem šlápla na bolavé
místo společnosti. Reakce českých žen byla tak
mohutná a souhlasná, že vyvolala nebývalou
vlnu solidarity. A myslím, že mnoho žen si de
finitivně uvědomilo, že už nechtějí dál žít jen
jako poslušné a opomíjené služebnice.
Vaše další filmy vznikly také z osobních dů
vodů?
Po filmech a knihách z mého vyhraněně femi
nistického období, které vzbudily až nečekaně
vstřícnou odezvu, jsem dál chytala z éteru na
bídky, které ke mně dolétly. Jednou dopoledne
jsem se cestou na FÁMU stavila v Divadle Na
zábradlí na kafe. Ajak tam tak sedím, napadlo
mě, že o tomto geniu loci musím natočit film.
Kromě celé historie tohoto kultovního divadla
jsem ještě zachytila poslední tvůrčí období re
žiséra Petra Lébla rok před jeho dobrovolným
odchodem. Byla jsem vděčná, že mě oslovil
dramaturg Jan Stern, abych natočila cyklus
ZTRACENÁ DUŠE NÁRODA O politických vězních
z padesátých let. Na setkání s muži a ženami,
kteří statečně nesli ponížení od komunistické
zvůle, do smrti nezapomenu, KONEC SVĚTA V SRD
CI EVROPY vznikl proto, žejsem si na tomto kon
ci světa koupila chalupu. Zajímalo mě, jak moji
venkovští sousedé vnímají nový politický režim
po deseti letech od revoluce. Vždyckyjsem tou
žila vyslovit se ke dvěma zrůdným totalitním
režimům dvacátého století osobními příběhy
lidí, kteří jimi byli poznamenáni. Když jsem se
seznámila s pěvkyní Soňou Červenou, oslovila
jsem ještě výtvarnici Adrienu Simotovou, kte
rou jsem celoživotně obdivovala, a mou dáv
nou známou, spisovatelku Lenku Reinerovou.
A vznikl film MOJE 20. STOLETÍ\', soukromé dvacá
té století těchto tří osmdesátiletých umělkyň.
Jak se bráníte tomu, abyste se lidí ve svých
filmech nějak nepříjemně nedotkla?
Hrdiny svých filmů musím milovat, jinak
bych do filmu nešla. Příčí se mi zesměšňo
vat toho, kdo se mi vydal všanc. V osobním
životě si tu a tam neodpustím ironii, protože
chci být vtipná. Vždyckyjsem říkala, že bych
za vtip zabila vlastní babičku, ale časemjsem
pochopila, že nemístný vtip může zabíjet me
zilidskou úctu. Na druhé straně dokumenta
rista vždycky bojuje s pokušením dát do fil
mu pikantní nebo groteskní situace, které se
mu podařilo zachytit. Nejdál jsem si troufla
zajít v dokumentu MÁŇA O nejslavnější české
zlodějce. Jeho hrdinkou byla exhibicionistka,
o níž jsem věděla, že jí dělá radost provoko
vat. Navíc v době dokončení filmu byla zno
vu ve vězení, takže jsem ji nemohla přizvat
k autorizaci, která je pro mě zákonem.
Vděčně přijímám momenty, když moji
hrdinové z vlastního popudu udělají něco
nečekaného, o co bych je sama nepožádala.
Třeba když Věra Čáslavská vytančila z cha
lupy bosá do sněhu a tam udělala provaz.
Ta situace se stala posledním záběrem mého
filmu VĚRA 68.
Já si tedy taky dovolím pár osobních otá
zek. V mládí jste prý měla problém se svým
otcem...
Hrdiny svých filmu musím milovat, jinak bych
do filmu nešla. Příčí se mi zesměšňovat toho,
kdo se mi vydal všanc. V osobním životě si tu
a tam neodpustím ironii, protože chci být vtipná.
24 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Otcovu lhostejnost k rodině jsem nesla
úkorně až do své čtyřicítky, kdy jsem mu
konečně, až po jeho smrti, odpustila. To je
věk definitivní dospělosti, kdy už se nesmí
me vymlouvat na dětství.
Vaše dospívání poznamenala také smrt star
šího bratra. Chcete ji nějak komentovat?
Zemřel v třiadvaceti letech na chronický zá
nět ledvin. Mně bylo tenkrát patnáct a smrt
mého milovaného, krásného bratra mě straš
ně zasáhla. K té bolestijsem se vrátila filmem
PŘEŽILI JSME SVOJE DĚTI. Vznikl vlastně kvů
li mé mámě, která přišla o dva syny. Mínila
jsem ho jako memento, jako bilanci našich
hodnot i jako upozornění, že tato nejbolest
nější tragédie může potkat kohokoliv z nás.
Pojďme k příjemnějším záležitostem. Jak
vzpomínáte na atmosféru šedesátých let,
kdy jste vyrůstala?
Ta doba byla úžasná, vždyť ji přece sám pa
matujete. Střední školujsemproflákala, místo
studia jsem běhala po divadlech, biografech
a výstavách. Z Činoheráku na Zábradlí, do
filmového klubu v Klimentské. A co tenkrát
vycházelo inspirativních knih! Tahle knihov
na, u které spolu sedíme, je mým soukromým
skanzenem té doby. Když to posoudíme stříz
livě, kulturních zážitků bylo tenkrát ve srov
nání s dneškem nepoměrně málo, ale byly tím
pádem intenzivní. A když se něco povedlo na
divadle nebo ve filmu, byla to událost, o níž
mluvila celá Praha! Nedávno zemřela moje
vzácná přítelkyně, fotografka Dagmar Ho
chova. Předjejím pohřbem, kde jsem jí složi
la poklonu, jsem si prohlížela její fotografie,
včetně portrétů osobností z šedesátých let. To
defilé uměleckých veličin mě znovu ohromi
lo, kam se na ně dneska všichni hrabou!
A co se tenkrát dělo s vámi?
Odmaturovala jsem v roce 1968, těsně před
ruskou okupací, a chtěla jsem jít studovat
psychologii. Jenže jsem byla rozlítaná hipí-
sačka a dostatečně jsem se nesoustředila na
to, abych se připravila k přijímačkám. Na
štěstí mě nepřijali a já šla na FÁMU. Tenkrát
vyhodili ze školy všechny pedagogické osob
nosti, takže tam bylo pusto a prázdno, a my
na přednášce na FÁMU objevil Jan Špáta.
Podívali jsme se na sebe - měl neuvěřitelně
modré oči - a já byla v tu ránu ztracená.
S dokumentaristou Janem Špátou vás pojil
dlouholetý vztah i vaše druhé manželství. Co
pro vás znamenal a proč jste se rozvedli?
Honza byl osudový muž mého života, naučil
mě spoustu věcí včetně filmařiny, protože na
FÁMU jsem toho v sedmdesátých letech moc
nepochytila. Náš život byl interesantní, točil se
pořád kolem filmu. Dlouho to byl můj guru,
kterého jsem nábožně poslouchala. Ale časem
jsem si uvědomila, že jsem zapomněla být tou
svobodnou holkou z šedesátých let. Přišla re
voluce, bylo mi čtyřicet, a já chtěla být zase
sama sebou. Když jsem vyrukovala s femi
nismem jako ideou demokratického soužití
mužů a žen, působilo to na Honzu jako červe
ný hadr. Nastaly názorové konflikty a klasický
boj o moc - on byl Štír, já jsem Lvice. On se
koncem devadesátých let odstěhoval, protože
nemohl snést mou proměnu z poslušné ženuš
ky ve svéhlavou rebelku. Když umíral, smířili
jsme se a všechno si odpustili. Na smrtelné po
steli mi nabídl, abychom se znovu vzali. Ale to
užjsme nestihli. Náš vztah byl divoký, inspira
tivní, ale náročný. Asi doplatil na mou hrdost,
která přerostla v pýchu.
Jak hodnotíte své děti?
Jsem ráda, že Jakub i Olinka točí filmy a po
kračují tak v rodové profesní dynastii. Oba
taky využívám jako kameramany svých fil
mů. Děti ale znamenají doživotní, věčný
strach někde vzadu v hlavě, tím spíš, žejsem
poznamenaná rodinnou historií. Život je
Václav Havel byl velkorysý, uměl předvídat a měl
smysl pro humor. S jeho velkorysostí ale souvisí
jeden problém - nechvalně známá tlustá čára za
minulostí, respektive za komunistickými zločiny.
studovali ve Slavii, u Zpěváčků, v Mělnické
vinárně. Připadali jsme si jako „kingové", co
vědí všechno nejlíp, včetně toho, jak točit bá
ječnéfilmy.A všechny profesory jsme a prio
ri považovali za nevědomce. Když jsem po
dvaceti letech přišla na FÁMU jako pedagož-
ka, zažila jsem totéž z opačné strany. A říkala
jsem si: „Aha, tak tohle už znám!"
Už během studií jste se poprvé vdala. Kdo
byl váš první manžel, po němž máte jméno?
Hudební skladatel Vladimír Sommer, byl
o osmadvacet let starší než já. Skvělý muzi
kant, inteligentní vzdělanec a duchaplný spo
lečník. A já mu jednou ve slabé chvíli slíbi
la, že si ho vezmu. Pamětliva přikázání své
mámy, že sliby se musí plnit za všech okol
ností, jsem vstoupila do manželství. Jenže
jsem byla moc mladá a Vladimír na mě žárlil.
Já mu to neulehčovala, protože jsem se ne
chovala zrovna jako putka. A pak se jednou
krásný, ale nebezpečný. A smrt číhá za kaž
dým rohem. Musela jsem se naučit, abych
na své děti pořád nemyslela. Jsem optimist
ka, život mě těší, ale tu podvědomou úzkost
z hlavy nikdy nevyženu.
A co partneři vašich dětí? Dáváte jim naje
vo, co si o nich myslíte?
Všechny jsem si oblíbila a fandila jim. A při
konfliktech jsem vždycky stála na jejich stra
ně, ne na straně svých dětí. Pokaždé mi bylo
líto, když se rozešli. Myslím, že jsem dobrá
potenciální tchyně. Ta má totiž jediné právo -
chválit, do ničeho se neplést a mlčet! Ty strašné
vtipy o tchyních -jako třeba „tchyně a uzený
jsou nejlepší studený"- vznikly proto, že před
chozí generace žen byly zklamány svými otci
a manžely. Avrhly se na synajako najediného
muže, kterého měly od dětství pod kontrolou.
Nejstrašidelnější odrůdou zvráceného vztahu
matky a syna je takzvaný „muttersohn", ma-
ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 25
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/minčin mazánek, kterého tato pošetilá matka
zhaftne na doživotí. Nedovolí mu vlastní do
spělý život, a ta nešťastná holka, která se za něj
provdá, musí péct buchty jako maminka, ale
nemá šanci se mamince vyrovnat. Holka se
nakonec rozvede a osvobodí, a zločinná matka
má svého synka znovu jen pro sebe.
Sledujete tvorbu našich mladých dokumen
taristu? Kterých z nich si vážíte?
Sledujú hlavně tvorbu těch, které jsem v de
vadesátých letech učila - Martina Marečka,
Lindy Jablonské, Filipa Remundy a Víta
Klusáka nebo Roberta Sedláčka. A vážím
si především těch, kteří svou tvorbu spojují
s občanskými postoji. Martin Mareček před
časem natočil skvělý a nedoceněný doku
ment AUTO*MAT, v němž se angažoval ve pro
spěch nekonzumního způsobu života. A když
nedávno za svůj další film POD SLUNCEM TMA
dostal Českého lva, v přímém televizním pře
nosu upozornil na otřesný stav karlovarských
Lázní Kyselka. Svým veřejným apelem, kte
rý jsem inspirovala, mě potěšil. Byl jediný
z oceněných na Lvech, který se zachoval jako
frajer, jako občan. Ajá jsem na něj hrdá, pro
tože takhle se má angažovat dokumentarista.
Bavili jsme se o angažovanosti Věry Čáslav
ské. V čem vidíte východisko z nelichotivé
ho stavu naší současné politiky?
V občanských aktivitách a v trpělivých změ
nách zdola. Ať nikdo nenadává na naše poli
tiky, pokud sám nepřiloží ruku k dílu! Příleži
tostí existuje spousta a nehrozí za to kriminál
jako za „totáče". Já zasedám v Zastupitelstvu
Prahy 7 a z těch jednání vyplývá přibližný
obraz toho, jak se dělá politika ve velkém.
A není to nic povzbudivého. Člověk jen zírá
na manipulace kolem veřejných zakázek a na
to, jak většině radních nejde o občany, ale jen
o vlastní posty a výhody. A zůstává bezmoc
ný, protože nás pár, co s takovými čachry ne
souhlasíme, zástupci velkých partají vždycky
přehlasují. Nedávno jsem na protest ze zastu
pitelstva odešla a párkrát už jsem s tou funkcí
chtěla definitivně praštit.
Na občanskou společnost věřil i Václav Ha
vel. Co si o něm myslíte?
Byl to chlap v pravém slova smyslu - vzdě
laný, statečný a mimořádně inspirativní. Měl
schopnost precizních formulací, a to odjakži
va, což jsem si nedávno ověřila z archivních
záběrů, kdejako mladý dramatik mluvil o sta
tečném apelu Jana Palacha. Už tehdy pojmeno
val naprosto přesně stav naší společnosti, která
se řítila do normalizační lži. Navíc byl slušný
a velkorysý, uměl předvídat a měl smysl pro
humor. Je nenahraditelný. S jeho velkorysostí
ale souvisí jeden problém - nechvalně známá
tlustá čára za minulostí, respektive za komu
nistickými zločiny. Neříkám, že tu čáru nama
loval on, ale svou tolerancí přispěl k tomu, že
jsme ji akceptovali. Jenže právě ona zásadně
přispěla k současné demoralizaci našeho náro
da. Zůstanou-li bez trestu zločinci, kteří týrali
bezbranné a posílali na smrt nevinné, pak Bůh
neexistuje a vseje dovoleno.
Když vás tak poslouchám, nechcete někdy
vstoupit do velké politiky?
Na to odpovímjednoznačně: nechci! Neumím
lhát, nechci dělat kompromisy a nehodlám do
padnout jako moje kolegyně Helena Třeštíko-
vá. Myslela si, že na postu ministryně bude
stejně nezávislá jako při natáčení dokumentů.
A za čtrnáct dnů přišla na to, jak krutě se mýli
la. Moje místo je v občanské společnosti, kde
můžu být svobodná a říkat, co si myslím. •
OLGA SOMMEROVÁ | * 2. srpna 1949 v Praze
Patří k nejznámějším, nejpilnějším a nejoceňovanějším českým dokumentaristkám.
V roce 1977 absolvovala pražskou FÁMU, ve svých filmech se zabývá společenský
mi, historickými i privátními tématy. V letech 1991-2002 působila jako pedagožka na
FÁMU, od roku 1994 vedla osm let katedru dokumentární tvorby. V roce 1995, na
základě habilitační přednášky DOKUMENTÁRNÍ FILM - MÁ LÁSKA, byla jmenována docent
kou. V letech 2005-2009 vyučovala jako mimořádná profesorka na Akademii umění
v Banské Bystrici, přednáší na seminářích písecké filmové školy FÁMO.
Na základě dokumentu o ČEM SNÍŽENY vydala tři stejnojmenné knihy rozhovorů a kni
hu o ČEM SNÍ MUŽI. Je čestnou předsedkyní Společnosti Boženy Němcové, předsedkyní
FITES a zastupitelkou na radnici Prahy 7. Podporuje Stranu zelených. Její děti - Jakub
Sommer (nar. 1976) a Olga Špátová (nar. 1984) - se rovněž věnují filmovým profesím.
Na filmech své matky spolupracují jako kameramani. Autorčin nejnovější dokument
VĚRA68 měl v našich kinech premiéru začátkem května, u příležitosti sedmdesátin jeho
protagonistky.
26 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Lupénce
Neurodermitis
Atopickém ekzému
Chronickém ekzému
Keratoderma
v^ Alergických ekzémech
L
SIBIŘSKÝ UNIKÁT
Alternativní přístup
vpomoci při chronických
dermatologických problémech
Kartalin má výrazný protizánětlivý, protisvědivý
a keratolytický efekt s účinností až 94%. Pozitivní úči
nek je viditelný již po 2-3 týdnech aplikace. Násled
ně je pozorována stálá a dlouhodobá remise.
Prostředek neobsahuje žádné syntetické ani hormo
nální složky, je naprosto netoxický a jeho užívání ne
způsobuje podráždění nebo atrofii kůže.
Kartalin může být dlouhodobě užíván s vynikající
efektivitou, bez rizika návyku nebo komplikací.
Sk
WzW
Výrobce: ASTROFARMA s.r.o., Rusko, Tomsk
Dovozce: BIO TRADE CZ SPOL s.r.o., Roháčova 77,130 00 Praha 3
Tel.: +420 222 513 596, mob.: +420 775 894 138, e-mail: info@kartalin.cz
Registrační číslo přípravku
CLČ 551-472/11 -63, datum vydání: 25 února 2011
www.kartalin.cz
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/HISTO
text Jana Dobášová | foto archiv NGC
Píše se 14. duben 1912, 6.45 ráno. Největší královská zaoceánská loď Titanic už čtyři dny pluje vodami
Atlantiku. Její hlavní konstruktér Thomas Andrews stejně jako každý den ve své kajutě snídá ovoce a čaj
a pak se vydává na každodenní rutinní prohlídku technických i obytných částí lodi. Společně s dalším
prominentním pasažérem Brucem Ismayem, prezidentem společnosti White Star Line, která je vlastníkem
Titaniku, se nemohou dočkat, až dorazí do New Yorku. Jen jednomu z nich se tento sen splní.
28 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/• V belfastských loděnicích
právě vzniká největší loď světa.
topitclnou lo
D
ne 10. dubna 1912 vypluli z ang
lického Southamptonu a po krát
ké zastávce ve Francii a irském
Queenstownu (dnes Cobh) o den
později míří na západ. Na palubě je zhru
ba patnáct set pasažérů a několik set členů
posádky. Na své dílo, vyznamenané titulem
Royal Mail Ship (RMS), jsou oba pánové
náležitě pyšní. Tak jako zbytek světa ji po
važují za nepotopitelnou, jistotu jim dodává
i nejzkušenější kapitán své doby John Smith
na její palubě. Proto je neznepokojí, když se
během dne objeví sedm upozornění na plo
voucí ledovce. Žádný z nich by neměl zasa
hovat do dráhy lodi, a navíc Titanic i jeho
sesterské lodi Olympic a Britannic jako
první v historii zaměstnávají dva důstojní
ky pověřené jen hlídkováním a hlášením
případných překážek ve vodě. Co se však
předvídat nedá, je náhlá změna atmosféric
kých podmínek a z toho důvodu se tvořící
arktická fata morgana. Nikdo, ani geniální
stavitel plovoucího kolosu, nedokáže zabrá
nit blížící se tragédii.
ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 29
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/• Královská loď Titanic opouští britské břehy. Její majestát-
nost je podtržena unikátními osmi ocelovými palubami, dvoji
tým dnem a důmyslným systémem vodotěsných komor. Nad
osmi ocelovými palubami čnějí čtyři komíny. Tři z nich odvádějí
páru z motorů a čtvrtý se používá pro větrání.
•"•••nu _
30 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Konstruktér lodi
Thomas Andrews, nebo též Tommy, jak mu
říkají jeho přátelé, vyrostl v Belfastu. Již od
dětství každý den ráno cestou do školy zasně
ně pozoroval loděnice a poslouchal údery kla
div z nedalekých doků. Není divu, jeho strýc
lord Pinie byl vlastníkem společnosti Harland
& Wolff, patřící nejznámějším stavitelům lodí
své doby, která sídlila v Belfastu. Když bylo
Tommymu šestnáct let, nastoupil zde jako
učeň, postupně si vyzkoušel všechna odvětví
loďařského průmyslu a po večerech studoval
návrhářství a stavitelství lodí. V pouhých třice
ti letech se stal hlavním designérem zaoceán
ských lodí u této věhlasné společnosti. Dělníci
v loděnicích i členové posádky ho měli velmi
rádi. Jako první totiž myslel i najejich pohodli
a nechal na Titanic i na své předchozí projekty
instalovat řadu moderních vymožeností, které
jim měly usnadnit práci.
Ačkoliv se nejdříve měl konstrukčním ná
vrhem Titaniku zabývat Thomasův starší před
chůdce Alexander Carlisle (mj. švagr lorda Pi-
rrieho), rozhodlo představenstvo společnosti
White Star Line po prudké hádce s Carlislem
ohledně počtu záchranných člunů jinak. Po
úspěšném dokončení Olympiku se Titanic stal
první lodí, kterou Andrews navrhl zcela sám,
přičemž využil své bohaté znalosti z učňov
ských dob. Stvořil gigantické plavidlo o hrubé
T inzerce
váze 46 328,54 tun a délce téměř 270 metrů,
s šestnácti vodotěsnými komorami, které byly
odděleny ocelovými stěnami. Dokonce i po
zatopení čtyř z těchto komor by byl Titanic
schopen doplout do přístavu. Větší poškození
během poklidné plavby známou zaoceánskou
trasou nikdo nepředpokládal. Ačkoliv byla
loď vybavena jen dvaceti dřevěnými čluny,
do nichž by se vešla pouze třetina cestujících
na palubě, bylo to o čtyři více, než vyžadova
la tehdejší norma. Přesto Andrews navrhoval
zvýšení počtu na čtyřiašedesát, s čímž nesou
hlasil ani jeho strýc lord Pirrie, ani investoři
z White Star Line. Šestnáct člunů musí stačit.
Teprve budoucnost ukáže, že nestačí.
Osudná noc
Vraťme se ale zpět na loď. Cestující první tří
dy, mezi nimi i nejznámější milionáři světa J. J.
Astor, Strauss nebo Guggenheim, si pochutná
vají na vybraných pokrmech a věnují se hrám
nebo třeba sportu ve vlastní tělocvičně, zatímco
ve třetí třídě panuje očekávání, co přinese nová
země těm, kteří se rozhodli opustit své domovy
na starém kontinentě a vydat se za štěstím. Dva
cet minut před půlnocí nahlásí Frederick Fleet
z hlídkového koše blížící se ledovec. Je třeba
jednat rychle. Vzhledem k optickému klamu
je možné, že špička ledovce zůstala „neviditel
ná" dlouhých dvacet minut. Kapitán Smith velí
stočit loď a ledovec obeplout. Je paradoxem,
že kdyby tak neučinil, Titanic by do překážky
narazil čelně a důmyslný systém ocelových
komor jej mohl zachránit. Ovšem ostrá hrana
číhající pod hladinou se do lodi zaryla ze strany
a naráz rozpárala stěnu pěti vodotěsných pro
stor. Ozval se ohlušující a děsivý zvuk zkázy.
Během pár vteřin je osud lodi zpečetěn. Jako
jeden z prvních si to uvědomí právě Andrews.
Dvě minuty před půlnocí žádá, aby všichni
21.-23.6.2012
GENERÁLNI PARTNER
SPOŘITELNA
UNITED ISLANDS
ESKE SPOŘITELNY
PRRGUE INTERNATIONAL MUSIC FESTIVAL
T E D I S L A N D S . C Z
NA PRAŽSKÝCH OSTROVECH
»> VSTUP ZDARMA! <« •
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/opustili své kajuty. Ví, že zbývá nejvíce hodina
a půl na jejich záchranu. Kromě posádky se to
ale prozatím nikdo nesmí dozvědět.
Minutu po půlnoci si kapitán Smith nechá
Andrewse zavolat, aby společně prodiskuto
vali situaci. Jen o pár minut později se vra
cejí z inspekce lodi zpět na můstek. Všude
kolem sebe již vidí jen vodu. Kapitán nařizu
je okamžitou evakuaci žen a dětí a Thomas
Andrews postupně prohledává jednotlivé
části lodi, aby pomohl uvězněným pasažé
rům. Nastává zoufalý boj o navázání a udr
žení rádiového spojení s dalšími loděmi. Nej
blíže pluje Karpathia, ale i ta je daleko, aby
se k Titaniku dostala včas. První záchranný
člun se na hladinu snáší pětačtyřicet minut
po půlnoci, je na něm ovšem obsazeno jen
osmadvacet z pětašedesáti míst. Cestující se
nadále zdráhají uvěřit, že by povážlivě se na
klánějící parník mohl klesnout ke dnu. Když
pět minut po druhé hodině odplouvá posled
ní záchranný člun, zůstává na palubě stále na
patnáct set osob. Ani jeden ze 123 pasažérů
první třídy, 159 cestujících druhé třídy a 527
třetí třídy, stejně jako žádný ze zbývajících
více než šesti set členů posádky již nemá
šanci v ledových vodách přežít. Dvě hodiny
po půlnoci je po všem... Z posledních sil hází
Andrews do vody kusy nábytku, aby se to
noucí měli čeho chytit. Ve 2 hodiny 17 minut
je vyslána poslední rádiová zpráva. Kapitán
Smith vyhlašuje, že od této chvíle jedná kaž
dý muž sám za sebe. Až do samého konce
se Tommy snažil zachránit životy ostatních.
Naposledy byl spatřen v kuřáckém salonku
s pohledem upřeným do prázdna. Jeho tělo
nebylo nikdy nalezeno.
Kde hledat viníka
Udělal snad stavitel ve svém mistrovském
díle chybu? To je otázka, která znepokojuje
generace pozůstalých, dějepisce i laiky. Jak
v nejnovějším dokumentu televizního pro
gramu National Geographic Channel uvádí
historik Tim Maltin, jeden z největších od
borníků na problematiku Titaniku, je třeba
uvést na pravou míru některé fámy kolující
o celé tragédii: „Rád bych zdůraznil, že trup
lodi byl velmi dobře postaven a byl silný. Ani
kormidlo lodi nebylo příliš malé vzhledem
k její velikosti, dokonce bych řekl, že Titanic
reagoval velmi dobře na své řízení. Kapitán
Zprávy o potopeni\' Titaniku
plnily první stránky novin.
• DISASTER H
• SOF LIFE J I
P P l . * EVENING NEWS ;
Smith rozhodně nebyl opilý, na moři nikdy
nepil. A rozhodně není pravda, že Titanic
plul příliš rychle. Loď se pohybovala běžným
způsobem jako jiné transatlantické parníky
té doby, což znamenalo udržovat rychlost
a dobré hlídkování za jasného počasí a v ob
lastech ledu." V čem tedy tkví podstata tra
gédie? Podle Maltina byly klíčovou otázkou
klimatické podmínky panující v onen den:
„Zásadním obratem v porozumění tehdejších
událostí byl pro mne nález palubního dení
ku lodi Marengo, která plula jen jeden stu
peň jižně od Titaniku. V něm je pro tento den
zaznamenán abnormální lom světla." Hlídka
popisovala, že na horizontu se objevil jemný
opar, a podle výpovědí těch, kteří přežili, se
z vraku vznesl těžký kouř, jenž visel ve vzdu
chu celou noc jako hřib. Tyto okolnosti potvr
zují domněnku, že se Titanic nacházel v srdci
arktické fata morgany, kterou způsobily ná
hlé změny teploty moře a vzduchu vyvolané
částečně střetem chladného Labradorského
a teplého Golfského proudu. Během plavby
Až do samého konce se
Tommy snažil zachránit
životy ostatních.
Naposledy byl spatřen
v kuřáckém salonku
s pohledem upřeným
do prázdna. Jeho tělo
nebylo nikdy nalezeno.
Titaniku nesvítil měsíc, proto jediný způsob,
jak mohla hlídka spatřit ledovec, bylo od
razem od hvězdné oblohy. Ovšem studený
a teplý vzduch mohl vytvořit optický klam,
který způsobil zhoršený obraz moře a zvýšil
horizont za ledovcem, takže ledovec zřejmě
nebyl vidět po dlouhých osudných dvacet
minut. Zda je toto vysvětlení dostačující, se
dnes po sto letech již těžko dozvíme.
Osmnáctého dubna v devět hodin ráno při
plouvá loď Karpathia k přístavišti č. 54
v newyorském přístavu. Na její palubě je
sedm set padesát přeživších, mezi nimi též
Bruce Ismay. O den později se na americké
i britské půdě rozjíždí vyšetřování neštěstí.
Konečná zprávaje vydána 30. července. Svě
toznámý spisovatel Joseph Conrad na konto
tragédie poznamenává: „Kdyby byl Titanic
o několik desítek metrů kratší, mohl z neštěs
tí snadno vyváznout. Ale to by zase nemohl
mít bazén a kavárnu ve francouzském stylu.
K tomu je nutné přihlédnout." Jakkoliv černě
jeho prohlášení zní, vystihuje poměrně trefně
podstatu existence i potopení největší, nejdo
konalejší, nejhonosnější a nejnepotopitelnější
lodi, jaká kdy byla postavena. Kdyby... •
32 I XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/im, vžPYŤmm
50 MEGA, NAVÍCJEN ZA
299KC
Kde jiní konci, my zacmame!
UPC Internet 30 Mb/s jen
za 299 Kč měsíčně.
ÝcíTiíiT
© 844 084 084, www.upc.cz
Akční cena platí na 1 rok se závazkem na 1 rok. Cena služby nezahrnuje modem, který si můžete zakoupit nebo pronajmout.
Akční cena platí pro nové zákazníky UPC Internetu při objednání do 15. 6.2012. Cena je včetně DPH. upc
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/POZVÁNKA
připravila Michaela Gúbelová I foto Pavel Vácha
Fotograf PAVEL VÁCHA mnohá desetiletí zvečňuje (kromě jiného)
osobnosti české literatury. Pro „své" oblíbené spisovatele, které
známe už jen z učebnic, i pro ty, kteří jsou ještě mezi námi, si našel
velice příznačné místo - Památník Karla Čapka ve Staré Huti u Dobříše.
Výstavu Váchových fotografií tam můžete navštívit mezi 1. červnem
a 14. červencem. Některé z těch, které má nejradsi, poskytl také nám.
34 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.Cľ | S5
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Nepřestávejme kreslit člověka
text Ivan větvička | foto autor a archiv Galerie La Femme
Boris Jirků přednáší s velkým nasazením. Před pěti lety prošel klinickou smrtí a ví, že má-li jeho zkušenost
přežít, musí ji předat. V USA, Německu a v dalších zemích prochází, dalo by se říci, klinickou smrtí i figurální
kresba: na mnoha uměleckých školách se jí přestali věnovat, což má devastující dopad na výtvarné umění.
Boris Jirků má tedy dva důvody, proč učit jako o život.
Proč mají současní absolventi vysokých
uměleckých škol potřebu především šoko
vat, strhnout na sebe pozornost?
Když na mě svítí lampy a někdo mě vidí,
potvrzuji svoji existenci, tedy jsem. Kdo
není v dnešní době v médiích, jako by ne
byl. A do médií se málokdy dostanete tím,
že děláte jenom dobrou práci.
Kdybyste nebyl vynikající ilustrátor, tento
rozhovor by nevznikl...
Dokazovat, že umíte řemeslo a posunujete
hranice obecného vědomí, může být zají
mavé pro sběratele a pro pár kunsthistoriků.
Všeobecná pozornost se však přesouvá na
někdy hloupou, jindy zajímavou show, kde
záleží na tom, jestli umíte něco jinak, je to
hra se štěstím a s módními trendy. Myslím,
zeje dobré se zviditelnit, a pak předvést, že
chci něco říct a něco umím.
Před lety v Xantypě vyšel rozhovor s Jánem
Řečem, skvělým fotografem, který opustil
místo asistenta na FÁMU a postupně se stáhl
z uměleckých kruhů. Fotografovat však ne
přestal, svoji práci vydává vlastním nákladem
v podobě útlých svazků, jejichž nepatrný po
čet vždy rozdá přátelům. Na živobytí a vydá
vání knih si vydělává manuální prací. O kvali
tě jeho fotografií přitom není pochyb...
Z umění vidíme malinkou část, která je
schopná se zviditelnit - a to nemusejí být ti
nejlepší. Třeba právě teď někde vzniká pra
vé umění, které pro budoucí generace cha
rakterizuje naši dobu, ale tvůrce není dobrý
manažer (což spolu často souvisí) a je ta
kový umanutý, má stodolu plnou krásných
soch, ale nikdo mu je nevystavil. O jednom
takovém sochaři vím, a ta stodola existuje.
V Praze je řádově deset tisíc umělců, v Pa
říži jich působí sto tisíc, jsou tam ateliéry
36 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/vyskladane obrazy, a ti lidé věří, že přijde
jejich doba. Sto tisíc doufajících!
Své studenty učíte kreslit postavu člověka.
Co nabízí figurální kresba publiku, studen
tům a umělcům v éře nových technologií?
Každý fotograf, který používá nejmodernější
technologie a chce o sobě říkat, zeje profík, by
si měl vyzkoušet práci v klasické temné komo
ře, aby pochopil, jak fotografie vzniká. Pro vý
tvarníkyje takový základ kresba člověka. Odrá
ží se ve všech oborech, nejenom v malířství, ale
tenis, on je všude o trošku dřív než soupeř.
Za elegancí se skrývá dokonalá znalost záko
nitostí tenisu i poznání funkcí vlastního těla.
Vrcholnému mistrovství se dříve říkalo ctnost
a znamená to, že řemeslo zvládáme rychle, do
konale, bez námahy a s radostí.
Mrzí mě a uráží, že nyní to vypadá, jako
by bylo řemeslo ve výtvarném umění na pře
kážku. Je to tím, že kunsthistorici a publicisté
pořád překládají výtvarný svět do slov. Zrak
nám poskytuje většinu informací o okolním
Pro výtvarníky je základ kresba člověka.
Odráží se ve všech oborech, nejenom v malířství,
ale i v módním návrhářství, designu a architektuře.
Všude musíme zohlednit měřítka lidské figury.
i v módním návrhářství, designu a architektuře.
Všude musíme zohlednit měntka lidské figury.
Je důležité člověka znát a jedna z cest je
pochopit funkci těla, jeho tvar, kosti, prostor
a perspektivu. Teprve potom mohu do kresby
přidat emoce a začít se svobodně pohybovat.
Bez základů řemesla to ale nejde. Řemeslo ne
smí být na překážku. Přirovnám to ke sportov
cům: mistrům jde všechno nějak lehce a zdán
livě bez námahy - podívejte se na Federerův
světě, tomu řeč nemůže konkurovat. Jenom
zkuste někomu popsat obraz a nechte ho, aby
potom namaloval totéž - to vůbec nejde. A to
je největší problém současného výtvarného
umění: popisujeme ho tak úporně, až dílo ne
může stát samo o sobě bez stránky vysvětlu
jícího textu. Mnohdy jsou ty vysvětlivky za
jímavější než samotný artefakt.
Pojednal jste figurální kresbu jako učební
pomůcku a metodu, čím je figura pro vás?
• OTAVALO, kombinovaná technika na desce, 2010.
Obraz byl namalován během sympozia pořádaného
Galerií La Femme v Ekvádoru.
• KONTEMPLACE, kombinovaná technika na desce, 2010
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/• Dívka nakreslená s použitím dynamické perspektivy,
2011, grafický list, serigrafie
Já člověka a jeho figuru miluji. Je to celý
vesmír a zároveň jeden znak. Kdybych byl
medvěd, budu malovat medvědy, ale proto
že jsem člověk, zobrazuji lidi. Kdo se chce
dívat do hlubin vědomí a nevědomí, musí
znát i obal. Nikde jinde není zhuštěno na
tak malém objemu tolik informací, které
dokážeme přečíst krátkým pohledem. Ten
pohled může vyvolat škálu silných emocí
a my jsme iracionální tvorové, až pětadeva
desát procent rozhodnutí děláme na základě
pocitů a ne podle sesbíraných faktů. Umění
dokáže rozvíjet emoce, je to spoj k ostatním
lidem, které neznáme. Zobrazováním člově
ka zkoušíme svoji lidskost, prohlubujeme
emoční záhyby duše i představivost. Nechci
říct, že umění nemůže obsahovat také racio
nální poselství, ale takový vzkaz by z díla
neměl trčet jako vidle ze sena. Navíc tam
je ještě další nezanedbatelný obsah: erotika,
přitažlivost dvou pohlaví. Ženy malují žen
ský svět a ten mužský je přitahuje, a obráce
ně. Pořád tam je tolik poloh, které nemůže
pojmenovat sociologický průzkum ani ab
straktní umění. Baví mě a vzrušuje pracovat
s prostorem a s otevřenou i skrytou eroti
kou, s kontrastem a soubojem dvou pohlaví,
s naší animální stránkou.
V obrazech nabízím lidské příběhy a vzta
hy. Je v nás dobro, kam až nedohlédnu, a je
v nás zlo, kam ani nemám odvahu se dívat.
Není to příběh mezi čtvercem a kruhem nebo
mezi odvěsnami trojúhelníka, matematika
pro mě tak vzrušivá není. Přesto mám sla
bost pro zlatý řez, takzvanou krásnou míru,
a pro kánony.
Nechci říct, že umění
nemůže obsahovat
také racionální
poselství, ale takový
vzkaz by z díla neměl
trčet jako vidle ze sena.
Navíc tam je ještě další
nezanedbatelný obsah:
erotika, přitažlivost
dvou pohlaví.
Vaše kresby působí na diváka, který je vidí
poprvé, nezvykle. Postavy na nich neustu
puj! jenom za rovinu papíru, jak to bývá ob
vyklé, ale probodávají ji a vypadá to, jako
by bližší část figury vystupovala divákovi
vstříc, do jeho trojrozměrného prosto
ru, zatímco vzdálenější části těla se velmi
rychle ztrácejí za nákresnou. Proč jste si
zvolil takovou perspektivu a čím se liší od
běžného pojetí?
Bylo by lepší se zeptat, proč si tato perspek
tiva zvolila mě, prostě mě přitáhla, vtáhla
do sebe. Ten prostorjsem nevymyslel já, ale
Michelangelo, génius mezi génii. To on jako
první vstoupil do prostoru tím, že začal ně
které části těla zvětšovat. Jeho předchůdci
i mnoho umělců, kteří přišli po něm, včetně
současných, používají klasickou perspekti
vu, kde je divákovi nejbližší část těla zobra
zená v životní velikosti a zbytek se zmenšu
je. Michelangelo maloval v životní velikosti
třetí plán. Co bylo k divákovi blíž, zvětšil -
a zmenšovat začal až od čtvrtého plánu.
Ještě rychlejší perspektivní změny roz
měrů používali mexičtí malíři David Alfaro
Siqueiros, José Clemente Orozco a Diego
Rivera. Rychlou perspektivou vtrhli do pro-
OBČANSKÉ SDRUŽENI FICURAMA podporuje zobrazování člověka v kresbě, malbě
i sochařství, pořádá výstavy a vydává katalogy. V tomto úsilí se snaží spojit autory
různého náboženského vyznání a politického přesvědčení. Vystavují studenti a peda
gogové vysokých uměleckých škol. Letošní sezónu zahájila pravidelná výstava Figu-
rama spojená s módní přehlídkou na Fakultě architektury ČVUT v Praze, akci zaštítil
ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg. V létě budou nejlepší práce k vidění
na letišti v Ruzyni, v říjnu se výstava přesune do nově otevřené budovy Ústavu umění
a designu Západočeské univerzity v Plzni. Příští rok se Figurama představí v Lublani.
Více informací a katalogy najdete na www.figurama.cz.
38 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/storu pozorovatele a výrazně posílili emoce
a dojem z výtvarného díla. Siqueiros svým
dílem rozbil prostor zdí velkých budov a já
si usmyslel, že rozbiji prostor knihy a dokážu
vytvořit stejnou iluzi i na malém formátu A4
nebo A5. Knihu totiž čtenář drží blízko u očí,
takže ač malá, zakrývá mu skoro celý svět
- proto se v knize skrývá obrovský prostor.
A mně nestačí výseč 90 nebo 180 stupňů, na
kreslil jsem také ilustrace, kde si jejich aktér
vidí na vlastní záda. Teprve potom začne být
práce dostatečně složitá a vzrušující.
Kdybyste takto kreslil v 19. století, určitě
by někdo navrhl, aby vás zavřeli do blázin
ce, za Michelangelových časů by se po vás
sápala inkvizice...
Tehdy by nemělo smysl, abych kreslil jako
dnes, protože diváci by to nebyli schopni
pochopit. Dynamická perspektiva je výsled
kem dlouhého postupného vývoje, který trval
mnoho generací. A ve zkoumání prostoru se
dá pokračovat, vidím plno věcí, které bych
mohl ještě otevřít, ale dlouho mi trvá, než
celý prostor ohmatám a poznání dokážu vý
tvarně zpracovat. Nevadí, nikam nespěchám
- přísně biologicky vzato, můj vyměřený čas
už skončil. Nebýt vědy, nedostal jsem aortu
z plastu a zemřel ve dvaapadesáti podobně
jako můj otec, který umřel v padesáti. Do
stal jsem veliký dar a čas. Říkají o mně, že
mám talent, a tak se svoje zkušenosti snažím
předat dalším generacím. Každý šéf lupičů
vychovával svého následovníka!
Tak to vám ubývá loupežnických brlohů,
protože na mnoha vysokých uměleckých
školách se figurální kresba přestala vyučo
vat, například skoro v celém Německu...
Nejenom, že se figurální kresba leckde ne
učí, na některých školách na Západě ji pří
mo zakazují! Ale každý zákaz vyvolá vlnu
zájmu. Naštěstí nejsem sám, kdo si myslí, že
figura je důležitá. V roce 2000 jsme se zača
li scházet při společných výstavách a o rok
později z toho vzniklo ojedinělé sdružení
učitelů z výtvarných univerzit nazvané Fi-
gurama. V současnosti je v něm zapojeno
asi dvacet škol od Španělska po Japonsko.
Každý rok se hlásí další, jiné zase odpadají.
Škoda je už zmíněných univerzit v Němec
ku nebo vídeňské Univerzity užitého umění,
kde přestali kreslit a z projektu odstoupili.
Podobně skončily i tři školy v USA. Nejvý
znamnější je účast Poláků, kteří neopustili
kresbu ani plakát a patří v těchto oborech
k nejlepším na světě. Tradice kresby tam je
obrovská, učí ji na všech školách.
Dali jsme se dohromady, protože ve státech,
kde se figura nekreslí, začíná být umění ase-
xuální, jsou to geometrické tvary a chemické
pokusy, už nedokážou pracovat s lidskou po
stavou, prostorem a perspektivou. Nemůžeme
dopustit, aby figurální kresba zmizela z portfo
lia evropského umění, protože tím by se zploš
tilo naše vnímání světa i lidí. •
• ROMEO A JULIE - Domácí úkol Galerie La Femme na téma
Z jeviště, 2012, kombinovaná technika na desce
• Boris Jirků učí figurální kresbu ve svém ateliéru v Ústavu umění a designu v Plzni.
Prof. ak. mal. BORIS JIRKŮ je kreslíř, maliř, ilustrátor a sochař. Narodil se roku 1955 ve
Zlíně. V roce 1980 vystudoval malbu na AVU v Praze. Až do revoluce působil jako uklízeč
a volný ilustrátor. V roce 1989 se stal předsedou Občanského fóra ve spolku Mánes.
Roku 2002 byl jmenován profesorem na VSUP v Praze a v roce 2006 zde krátce půso
bil jako rektor. Od roku 2007 vede figurální kresbu a malbu v Ústavu umění a designu
Západočeské univerzity v Plzni, zároveň působí na Fakultě výtvarného uměni na Aka
demii umění na Slovensku.
Kromě domácích výstav svá díla představil v Brazílii, Kanadě a mnoha evropských
zemích, ilustroval přibližně 50 knih. Byl dvakrát oceněn v soutěži o Nejkrásnější
knihu roku Československa (1984: KRONIKA OHLÁŠENÉ SMRTI, 1990: MISTR A MARKÉTKA).
V roce 2004 mu byla udělena cena Najkrajšia kniha Slovenska za bibliografický tisk
CESTA JE PRACH
ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ |
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/text Karolina Bayerová | foto archiv
V roce 2007 připravili studenti oboru Dějiny a teorie designu a nových médií Vysoké školy umě
leckoprůmyslové s kurátorkou Ladou Hubatovou výstavu HUSÁKOVO 3+1 ANEB PODÍVEJTE SE, JAK JSME
ŽILI ZA SOCIALISMU. V Galerii VSUP vytvořili téměř dokonalou atmosféru normalizační doby, především
každodennosti, tehdejší běžný a všudypřítomný lidový styl Husákovy éry. Na sídlištích totiž dosud žije
více než třetina obyvatel ČR, a proto podle pořadatelů výstavy nelze tento způsob života a jeho
estetický kontext ignorovat.
P
rvní panelové domy u nás byly
postaveny už v roce 1953. Domy
z prefabrikovaných panelů rostly
jako houby po dešti, všechny tvaro
vě a dispozičně stejné. V období panelové vý
stavby v letech 1958-1990 bylo na území Čes
koslovenska použito, zabudováno 1 180 000
kusů bytových jader z umakartu. Později
v devadesátých letech - ve snaze o zlidštění
prostoru - se koupelny a kuchyně přestavova
lyjako první, a tak se dnes ona charakteristic
ká jádra v panelácích stávají pomalu raritou.
Výstavba typizovaných sídlištních bytů
3+1 v sedmdesátých letech výrazně zvý
šila tzv. prostorový standard na obyvate
le. V masovém měřítku se mohl vyvinout
a utvářet specifický prostor, který dříve
typologický náležel měšťanskému salonu.
Obývací pokoj nejen na sídlištích, ale i v rodin
ných domcích byl tehdy reprezentativním spo
lečenským prostorem, byla mu věnována nej
vyšší „estetická" péče. Středem obýváku byla
televize, kterou v roce 1976 vlastnilo 98 pro
cent domácností v ČSSR. Uspořádání nábytku
se odvíjelo od obrazovky, skladba předmětů
v obývácích vycházela ze stejného modelu:
televize v sektorové nebo nábytkové stěně, se
dací čalouněná souprava a konferenční stolek.
Tradičním vybavením sedmdesátých let byly
nábytkové stěny, které sloužily jako oltář pro
televizi a současnějako vitrína opečovávaných
suvenýrů a trofejí. Mohlijsme zde nalézt různé
typy sklenic, od dražších, ve skříňkách čekají
cích na „zvláštní příležitost", až po sklenice
z obalového skla - od marmelády a hořčice -
určené „na všechno". Hlavně se používalo liso
vané sklo, vyráběné československými sklár
nami, vhodné pro levnou, masovou produkci.
Sektorový nábytek, jehož tradice sahá až
do předválečných let, byl pro svou skladeb-
nost a univerzálnost logickým řešením pro
minimalizované prostory moderních bytů.
Asi nejznámější sektorovou řadu U 101 Uni
versal navrhl v letech 1969-1970 prof. Jin
dřich Halabala pro UP závody Rousínov,
kde ji vyráběli rekordních sedmadvacet let.
Ve zmiňovaných letech byly hezké třeba
i elektrické spotřebiče. Takřka monopol na
ně měla domácí značka ETA. Její výrobky
měly sice pomalu obměňovaný, často však
nápaditý design, dominovaly plasty v pas
telových barvách. Móda vysokých koberců
přála vysavačům. Domácí elektronice vládla
značka TESLA (prý čteno: „technicky slabé").
Pro dětský pokoj byla v dispozici panelákové
ho bytu většinou určena nejmenší obytná míst
nost, kam se musela vejít palanda pro dvě děti
ajednoduchý pult na školní přípravu.
My, narození začátkem šedesátých let minu
lého století, jsme v této uniformitě vyrůstali, ve
škole bylo vše kolektivní, individualita se ne
pěstovala. Naši rodiče se s gustem zbavovali
starého nábytku po prarodičích, televizní kře
sílka na tenkých nožkách moc pohodlí nepo
skytovala, ale byla „v módě". Na školních vý
letech jsme navštěvovali hrady a zámky, a pak
se vraceli na svá sídliště, hráli vybíjenou na za
prášeném plácku a doufali, že za saméjedničky
na vysvědčení třeba dostaneme rifle z Tuzexu.
Snad v životě každého z nás je vzpomín
ka na učitele nebo jiného dospělého, který
v nás zažehl jiskřičku zájmu a chuť něco se
dozvědět. Pro mne to kupodivu byla učitelka
fyziky na základní škole. Při vysvětlování
aerodynamiky nám vyprávěla o Leonardu da
Vinci, jak byl fascinován fenoménem létání
a vytvořil podrobné studie letu ptáků i plány
na sestrojení několika létajících strojů.
Byla jsem navždy ztracena. Za tajemným
úsměvem Leonardovy MONY LISY se skrývala
všechna tajemství světa. Z knihovny jsem
4 0 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/vláčela těžké náklady knih a objevila kouzlo
věčného „proč?" Co je to umění a kde se vza
lo? Proč je vlastně tvoříme a co nám napoví
dá jeho vývoj? Od 30. do 10. tisíciletí před
naším letopočtem vznikalo pravěké umění.
Nástěnné malby lovců mamutů v jeskyni
v Rouffignaku (Francie) či stropní malba stá
da bizonů v jeskyni v Altamiře (Španělsko).
Pravěký umělec zachytil zvířata, jak skáčou,
válejí se v prachu, stojí nebo leží. Černá ob
rysová kresba je vyplněna rozetřenou žlutí
a okrem, které dávají tělu zvířete plastický
tvar. Zobrazování trvá od dávných dob až
po dnešní nejmodernější instalace v galeri
ích. Umělecké styly a epochy jdou dějinami,
a přesto stále objevujeme skryté vazby a te
nounkou nit vztahů mezi zdánlivě nesouvi
sejícími tradicemi. Co je v umění krásného
a v uměleckých dílech tak důležitého? Může
me zkoumat, jak mění náš život a jak se stá
váme svobodnějšími bytostmi.
Dokážeme být osobití?
Diktátem sedmdesátých let byla uniformi
ta a nemožnost výběru. Dnes v evropském
schengenském prostoru přejedeme už ne
existující hranice a ve městech vidíme stej
né svítící výlohy, ať jsme v Praze, Berlíně,
Bratislavě nebo Paříži. Velké módní maga
zíny mají jen různé jazykové mutace, známé
- T inzerce
módní řetězce zaplnily naše města a IKEA
vnikla do našich domovů. Mládež narozená
v devadesátých letech se nevěřícně směje, že
my jsme znali jen jeden jogurt - buď bílý,
anebo s marmeládou na dně. Koneckonců
nás taky nechávaly v klidu historky, že děda
chodil do školy osm kilometrů pěšky a boty
nosil jen v neděli. Naše zrychlená doba na
nás klade čím dál větší nároky, je mnohem
těžší ubránit si svou vlastní svobodu. Jak
často jsme si sami sebou nejistí a bojíme
se, že náš vlastní názor bude směšný? Ná
vštěvníci mizejí z výstavních síní, protože co
mohou říci na zmuchlanou kouli starých no
vin nabodnutou na torzo stavebního lešení?
Můžete zmást každého, kdo má radost z ně
jakého obrazu, když mu řeknete, že to, co
se mu na něm líbí, není umění. Každý z nás
má úchvatné vzpomínky z výletu do příro
dy, i po mnoha letech přesně vidíme obrys
hor nad údolím, cítíme tu vůni brzkého rána
a čerstvě pokosené trávy. Nebojíme se o tom
mluvit a popisovat detaily, které se nám do
dnes vybavují. Proč tedy nevěříme vlastním
pocitům a tomu, že náš důvod, proč se nám
líbí onen obraz nebo socha, je správný? Kra
jina nám může připomenout něco dobře zná
mého, hluboko zasutého v naší mysli, portrét
v nás vzbudí třeba jen pocit radosti a jakési
lidské sounáležitosti. Ale neradi se vystavu
jeme riziku, že bychom, stejně tak jako popi
sujeme zážitek z výletu, popsali své potěšení
z obrazu a pak se od někoho „poučeného"
dozvěděli, že jsme nepochopili „vizuální
kontrapunkt famózního kolorismu".
Před třemi letyjsem v pařížském Grand Pa
lais viděla výstavu nazvanou PICASSO A MISTŘI.
Picasso byl starými mistrovskými díly ovliv-
Víc než kus nábytku
PETROF
.INCI 1854
Máte vztah k hudbě a hledáte originální kousek vybavení do vašeho
domu či bytu? Přemýšlejte o pianinu či klavíru, získáte kromě hudebních
zážitků a radosti ze hry také výjimečný prvek interiéru.
Podívejte se třeba na designovou novinku P 127 NEXT od českého vý
robce PETROF. Toto pianino jednoduchých až strohých tvarů se výborně
hodí do moderních interiérů. Nástroj si navíc můžete „obléknout" dle své
ho vkusu, vyrobí vám ho v téměř jakékoliv barvě či dekoru. Můžete jej tak
snadno sladit s nábytkem či naopak vytvořit kontrastní prvek volbou výraz
né barvy, záleží jen na vašich představách. Na čelní plochu pianina lze též
pohlížet jako na prostor pro grafickou či uměleckou tvorbu, fantazii se zde
opravdu meze nekladou.
Více informací a další modely na www.petrof.cz.
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Nová De\'Longhi PrimaDonna Exclusive - dokonalý požitek z kávy
i horké čokolády
S novým jedinečným plnoautomatickým kávovarem PrimaDonna Exclusive ESAM6900.M
připravíte jediným stiskem tlačítka pravé italské espresso, našlehané cappuccino, latte ma-
cchiatto, café latte a nyní také lahodnou krémovou horkou čokoládu. To vše v pohodlí vašeho
domova. PrimaDonna Exclusive je navíc vybavena intuitivním barevným displejem. Díky mnoho
násobnému nastavení profilu si až šest členů rodiny vybere a připraví svůj oblíbený nápoj.
Doporučená prodejní cena: 49 990 Kč.
www.delonghi.cz
ňován po celý svůj umělecký život a často
pracoval na interpretacích děl starých mistrů.
Tato výstava se snažila objasnit vliv velkých
malířů minulosti na tvorbu španělského gé
nia. Vystaveny byly Picassovy obrazy vedle
obrazů Velázquezových, Goyových, El Gre-
cových, Rembrandtových, Tizianových, Van
Goghových, Gauguinových, Renoirových či
Cézannových, jimiž se Picasso inspiroval.
Když jsem si ve frontě na výstavu četla le-
kMlx stripes rozzáří vaši kuchyni!
Tento kovový kuchyňský robot je stejně
spolehlivý a všestranný jako všechny roboty
značky Kenwood a navíc vás zaujme svým
neotřelým designem. V základní výbavě má
tři míchací metly a nerezovou mísu s drža
dlem. Disponuje plynule nastavitelnou rych
lostí a unikátní funkcí promíchání, pro jemné
zapracování ingrediencí. K dokoupení je široká
řada příslušenství kompatibilních s roboty
Kenwood kMIX.
Doporučená prodejní cena 9990 Kč.
www.kenwoodworld.cz
tácek, kde byla vyobrazena slavná OLYMPIE
Edouarda Maneta z roku 1863, sama jsem
pochybovala, zda si nejslavnější španělský
malíř všech dob vedle těchto velikánů udrží
krok. Na výstavě bylo přes dvě stě obrazů,
zapůjčených z veřejných i soukromých sbí
rek z celého světa. A sportovní terminologií
bych řekla, že Picasso vyhrál. Obrazy starých
mistrů svítily jako drahokamy, ale Picassova
díla také. Svou vlastní i jinou energií. Jeho
ruka a mysl mu umožnila namalovat CHLAP
CE VEDOUCÍHO KONĚ z roku 1905 tak, že i když
vedle visel , řekněme, předobraz SVATÝ MAR
TIN A ŽEBRÁK od El Greca z roku 1597, byla
tam jen dvě díla geniálních malířů v odstupu
tří století. A nevadí, že mladší použil obraz
toho staršího jako předlohu a namaloval ho
po svém.
Mám na psacím stole zmatek tak akorát.
Pár kamínků z cest, nějaké fotky, art deco
dózu na máslo, kterou používám na sklado
vání aktuálních vizitek, hrneček po babičce
na tužky, tři nebo čtyři notýsky. Lampu, počí
tač a malý notebook. Někdy je tu docela těs
no. Zato nábytku mám málo a koberce žádné.
Někomu vyhovuje, když mu pomůže bytový
architekt, jiný listuje časopisy, další volí me
todu pokusu a omylu - a každý si vytváříme
zabydlené místečko po svém. V noci soupe
řné nábytkem a vlastnoručně vymalujeme ku
chyň sytě oranžovou barvou. Něco musíme
mít hned, i když naše peněženka hlásí, že to
není zrovna rozumný nápad. Ale ta radost!
Klidně pak jíme bramboračku s čočkou, do
kud se díra v rozpočtu nezacelí.
Sami víme, kdy se cítíme dobře a co nás
dělá radostnějšími a někdy i šťastnými. Sta
vy, v nichž se člověk nachází, určitá poznání
a emocionální nápor. Každý hledáme pro
středky, jak se vyrovnat s tím, co nás obklo
puje, s čím se setkáváme, co pociťujeme a co
pro nás může mít velkou důležitost.
Malířka Marie Blabolilová mi jednou vy
právěla, jak ji napadlo malovat na linoleum.
Malovala židle a stoličky a kanystry z umělé
hmoty, věci, které měla kolem sebe v atelié
ru. Stály na podlaze z linolea. Napadlo ji, že
by tu podlahu nemusela ani malovat, že by
mohla lino vzít a malovat přímo na ně. Při
tom si všimla, že se na novém obraze obje
vilo i něco jiného, co předtím nemohla tušit.
Vznikalo tam zvláštní napětí mezi struktu
rou linolea a tím, co malovala. A od začátku
tam bylo něco navíc, byla tam pravidla, s ni
miž člověk musel počítat. Ornament, roz
místění a rytmus barevných skvrn si začaly
vynucovat to další, co na obraze ještě neby
lo. Bylo to něco jiného než klasické malová
ní. „Ohromně mě to bavilo a osvěžilo, pro
měnila se i barevnost obrazů. Kdybych
začala malovat na čisté plátno, nikdy bych
nepoužila tak výrazné barvy. Tady jsem je
použít musela, aby se motiv v tvrdé konku
renci strakatého linolea vůbec dokázal pro
sadit. Zdálo se mi, že dělám něco hrozného,
ale současně v tom bylo něco osvobozující
ho, dělalo mi to dobře." •
lil!1
kMix Boutique
Barvy, které rozzáří Váš domov
Cílem nové řady produktů kMix Boutique je
vnést do našeho každodenního
života odvážné a energické barvy, které roz
září naše domovy a povzbudí
naše smysly.
Každý z výrobků této řady byl navržen a vy
roben s myšlenkou na Vás -
komfort a styl v sobě spojují příjemné ovlá
dání a ergonomický design,
zatímco skrytá technologie a precizní prove
dení zajistí perfektní přípravu
Vaší oblíbené snídaně.
Konvice i toaster jsou dostupné v pěti záři
vých barvách.
Doporučená cena konvice: 1 790,- Kč
Doporučená cena toasteru: 1 790,- Kč
www.kenwoodworld.cz
42 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Stfjiiiaiii «——•—»»»• »»»ii - •<>miwiw»-.«j.Mi»i:iuj.••. •IÍLÍH i n —•»•»•\' m.m>u.- • .
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/text Helena Herbrychová | foto Vojtěch Vlk |
make-up Aneta šarounová
Lucie Žáčkova už má vlastně letos
vyhráno. Jako Blanche v TRAMVAJI
DO STANICE TOUHA byla za tuto
roli nominována rovnou na dvě
ceny: Cenu Alfréda Radoka a Thálie.
S
ešlyjsme se v pražském Činoherním
klubu, kde Lucie zrovna zkoušela
s režisérem Martinem Čičvákem
hru TA POSTEL JE PŘÍLIŠ KRÁTKÁ. Kromě
nás tam byl už jen Vladimír Kratina. A bez
prostřední Lucie hned dala k dobru historku,
jak tam při svém prvním hostování stála na
baru a režisér Cičvák před hercem Krati
nou vykřikoval věty typu: tohle je herečka
Národního divadla a hraje tam samé hlav
ní role. Kratina tehdy odvětil: „No, protože
tam jsou všechny ostatní těhotné." Lucii to
docela urazilo. Později jí prý došlo, jakou
měl pravdu.
Doma jste tenkrát už měla Thálii pro herce
a herečky do třiatřiceti let...
Když jsem ji dostala, myslela jsem si, že ze
mě bude velká hvězda, tak ať se podle toho
ostatní ke mně chovají. Díky Bohu, že se tak
nestalo a já pochopila, že je všechno trošku
jinak. Ceny má spousta lidí.
Letos jste byla nominována za roli Blanche
v inscenaci TRAMVAJ DO STANICE TOUHA režisé
ra Ladislava Smočka, kterou uvádí Činoher
ní klub. Blanche trpí osamělostí, což asi není
váš případ. Prý máte hodně sourozenců...
No zase tolik nás není. Jsme čtyři vlastní sou
rozenci a tři nevlastní. Jsem ráda, když je nás
doma hodně, a zrovna tak, když jsem sama.
Musí být peklo kupovat tolika lidem dárky...
S těmi se u nás dějí zajímavé věci. Bratrovy
děti - Sandře je deset, Danielovi osm - vy
myslely úžasnou věc. Měsíc před Vánocemi
se rodičům v bytě začaly ztrácet věci. De
korativní předměty, nádobí, hračky - a děti
nám je pak daly pod stromeček. Brácha se
tvářil strašně, ale mně to přišlo náramně
vtipné, že si navzájem dají něco, na co léta
koukají. Řehtala jsem se jako blázen, ony
to braly vážně, vůbec nic jim nedošlo. Jen
mámě daly kámen, co našly venku, na kte
rém bylo napsáno „Naší milované babičce".
Říkala jste, že role Blanche je výborná, tak
jako celá hra. Měla jste ji ráda už předtím,
než jste začali zkoušet?
Až když jsme začali zkoušet, popadly mě
obavy, že roli nezvládnu. Několikrát bě
hem zkoušek jsem byla na pokraji svých sil
i možností. To se mi předtím stalo, jen když
jsem byla v Ostravě „u Bezručů". Třeba in
scenace IDIOTA byla pro mě takhle náročná.
Jsou takové nároky nutné?
Jistě. Herec potřebuje, aby na něj byl kladen
nárok, chce výzvu. Co se filmu týče, moc
jsem toho nenatočila, ale zatím o žádnou vý
zvu nešlo.
Šla jste z Ostravy hned do Prahy?
Ano. Byla jsem čtyři roky v Divadle Petra
Bezruce, potom rok v Aréně, a pak jsem šla
do Národního.
Asi je to hrozný skok, nemá člověk pocit, že
ho tam sežerou?
A zároveň, že on sežere je (směje se). Prostě
rozum v tu chvíli nehraje žádnou roli. Učila
jsem se i z osobních neúspěchů, které si každý
v Národním divadle zákonitě prožije. Mám ta
kový pocit, že z toho, co jsem tam dělala, nic
moc nedopadlo, i když mě Porcie v KUPCI BE
NÁTSKÉM nebo Máša v RACKOVI bavily.
Jsou to divácky úspěšné inscenace a o di
váky jde přece víc než o kritiky, ne?
Jasně, ale taky potrebujú, aby za mnou di
vadlo stálo.
V jakém smyslu?
Na Cinoheráku se mi teďlíbí, že řeknou: u nás
teď hraje Lucie Žáčkova Blanche v TRAMVAJI.
44 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/ŕ,
-A* J
m
^ C ^ N I ^ M M - ^ ^ ^^^f
Divadlo by se mělo pochlubit: tohle je náš he- Když se zk
rec ajsme rádi, že hraje tuhle roli. Neříkám, že pořád... Zí
to nedělají, ale líbila by se mi ještě větší míra. z té Ostrav1
Čím větší, tím budou herci ve svém projevu tady být, cc
odvážnější, vášnivější. Pak jinak funguje i při- dělala nic.
jetí a nepřijetí. Spousta herců hrozně prožívá Vy jste by
právě nepřijetí v divadlech, kde jsou v angaž- v Národnín
má. Je to důležité jak v rodině, tak i v práci. Ano, ale v
Jak je pro vás důležitý kolektiv? Myslím, úžasný pár,
když se zkouší, hraje, při představení... jeme. Hodí
I I • &m ^ |
• • IMZ^
ouší, ano. Měl by být podstatný Vadilo to někdy vám?
začátku jsem měla pocit, jak já Ne. Jasně, že byla období, kdy si 1
/ musím dokázat, že si zasloužím vy, třeba u inscenace SPASENI, ale b
ž bylo asi horší, než kdybych ne- hnus, jak ty postavy spolu jednají
se nechali tím hnusem infikovat.
i s Honzou Hájkem úžasný pár děsně jsme se k sobě všichni choA
i, teď jste v Činoherním klubu... Přenášíte si emoce domů?
národním už jsme pak nebyli tak Už ne. Mojí konverzí se všech
byly řeči, hlavně ať spolu nehra- Skončí představem a já si řekni
lě lidem to tam vadilo. kou Božích a jdu dál.
•t^- 1
ezete na ner-
imbyl vůbec
Prostě jsme
vlrzí mě, jak
\'ali.
no změnilo.
i: Je to v ru-
ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 45
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Pětadvacátého července 2010 na svatého
Jakuba jste se nechala pokřtít...
Ano, na východním Slovensku, kde jsem
byla také biřmována a šla k prvnímu svaté
mu přijímání. Opravdu zlom.
Co tomu říkali rodiče?
Bylo to úžasné. Předtímjsme neměli moc dob
ré vztahy. Zavolala jsem jim každému zvlášť,
že se chci nechat pokřtít. Oba mi požehnali,
poplakali jsme si a došli k jakémusi smíření.
Ty telefony, s tatínkem a s maminkou, vyřešily
mnoho věcí a dalyje do pořádku. Je úžasné, co
skutečnost, že jsem vnitřně šťastná, dělá s naší
rodinou, i s mými sourozenci.
Proč to nešlo dřív, neuměli jste si promluvit?
Každý jsme byl nespokojený, já jako dítě,
oni jako rodiče.
Ale nestalo se, že byste po sobě házeli talíře...
I ty jsme házeli... špagety na zdi, protože
jsme to neuměli jinak, teďjsme se zlepšili.
Jaká byla studia na ostravské konzervatoři?
Propadla jsem, protože jsem tam nechodila.
Mělajsem úzkostné stavy, destrukce mě pro
vázela dlouho. Když jsem se do školy vrátila,
zmocnil se mě klid a začala mě bavit. Do ma
turityjsem tam vydržela, a začalajsem už při
škole hrát v divadle. Ovládlo mě období vel
ké tvořivosti, radosti a moje fantazie se pro
brala k životu. Myslela jsem si, že vždycky
budu hrát výbornou roli ve výborné hře, pak
mi začalo docházet, že ne.
Je pro vás důležitý herecký partner?
Vždycky. Někdy se mi stane, že zkouším
s někým, s kým se mi nechce, ale pak mám
třeba sen, kdy se ta osoba objeví v příjem
nějším světle a chová se ke mně hezky -
a celé zkoušení se mi pak změní. Nebo se
mi stane, že se do toho člověka na chvilku
„zamilujú", což změní tvrdost faktu: proč
zrovna s tímhle kolegou? A je vše v pořád
ku. S Hájkem už něco takového není potře
ba. Je to vynikající herec, a když jsem na
něho naštvaná, vzpomenu si, jak jsem ho
chodila v Ostravě obdivovat do divadla a ří
kala si: Kéž bych já jednou byla tak skvělá.
Teď, když s ním můžu hrát, tak si to přece
musím užívat. Na to nesmím nikdy zapome
nout. Člověk rád zapomíná, a potom se cho
vá jako prase k lidem kolem sebe.
Někdy se mi stane,
že zkouším s někým,
s kým se mi nechce,
ale pak mám třeba
sen, kdy se ta osoba
objeví v příjemnějším
světle a chová se ke
mně hezky - a celé
zkoušení se mi
pak změní.
Ale taky nemůže pořád odpouštět...
Může. Musí!
Vzpomínáte, jak všechno začalo?
V osmičce jsme o přestávkách začaly hrát
se spolužačkou Renatou etudy a místo na
psychiatrii mě poslali do dramaťáku. Tam
jsem ve vánočních hrách dostala větu o ži
vém chlebu. Do kulturáku v Ostravě-Vyš-
kovicích se na mě přišla podívat maminka
a sourozenci. Nikdy nezapomenu na radost,
že můžu jít na jeviště říct tu větu. V devítce
jsem se přihlásila na konzervatoř a nějakým
zázrakem mě vzali.
Probouzí se ve vás ještě ta radost, že mů
žete na jeviště?
Začínám si na ni vzpomínat a vrací se mi.
Chodit na jeviště s touhle radostí, láskou
a pokorou bez ohledu na to, jak velkou roli
hrajete, zda jsou kolegové nadšeni nebo ne,
to mně připadá jako vítězství. Být si jistý,
proč stojím najevišti.
Pořádný cíl?
Ano, nebýt zpruzený z toho, co se kolem
děje, je velký cíl, protože lidí nešťastných
v tomhle povolání je dost. Domnívala jsem
se, že bez divadla neumím a nechci žít. Po
DOGVILLU ale vyšly tak strašné recenze, ažjsem
si myslela, že je to můj konec. A to bylo ob
dobí mé konverze. Pak přišlo světlo a velká
úleva. Prostě jsem připustila, že už třeba ni
kdy nic nenatočím, nenazkouším, slavná ne
budu, a přesto bude mít můj život smysl. •
46 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Lucie Žáčkova a Ondřej Vetchý
ve hře Milana Kunderv PTÁKOVINA
(režie Ladislav Smoček)
Atentát na Heydricha tématem výstavy
Putovní výstava Někomu život, někomu smrt představuje příčiny, průběh
a důsledky atentátu na Reinharda Heydricha, který provedli českosloven
ští parašutisté - příslušníci čs. zahraniční armády, ve spolupráci s českými
vlastenci 27. května 1942.
Po České republice putuje od prosince
2011 a zhlédly ji desetitisíce občanů.
V těchto dnech je k vidění v Jihlavě, Ústí
nad Labem, od 4. června bude v Praze 8
v Libeňském zámečku, ale také v Senici,
v Novém Bydžově a v Praze 2. Výstavu při
pravilo neziskové občanské sdružení Asoci
ace nositelů legionářských tradic (ANLET).
Autorka projektu výstavy Jindra Svitáková
o realizaci říká:
„Naším cílem je napravit stokrát omí
lanou lež, že český národ nikdy nebojoval.
Není to pravda - český národ bojoval za
svou svobodu v první i druhé světové válce,
a měl mnohem těžšípodmínky, než mnoho
jiných národů. Lidé, kteří o to usilovali, se
mohli někde schovat a přečkat v klidu vál
ku, nechatji za sebe ,někoho\' vybojovat. Ale
Češi ani Slováci to neudělali."
Atentát,jehož diplomatickým důsledkem
bylo oduznání podpisu pod Mnichovskou
dohodou vládami Velké Británie, Francie
a Itálie, byl nejvýznamnějším odbojovým
činem, který byl v Evropě v období 2. svě
tové války proveden. Žádný ze států, ani
podstatně větších, si netroufl zaútočit na tak
vysoce postaveného činitele Třetí říše. Osou
celé realizace byla spolupráce s historikem,
badatelem Jaroslavem Čvančarou. Poskytl
Anletu nejen své neocenitelné vědomos
ti, ale také možnost využít námětově jeho
knihy - ojedinělou trilogii Někomu život,
někomu smrt - československý odboj a na
cistická okupační moc, a knihu Heydrich.
Autorka k tomu dodává: „Atentát na
Heydricha nám zanechal dva důležité od
kazy: jedním z nich je hrdinství lidí, kteří
se mohli rozhodnout - bojovat, nebo čekat,
,jak to dopadne\' s rizikem téhož - vyhlaze
ní, vystěhování z českého prostoru. Anebo
tu byla třetí možnost - kolaborace. Druhým
důležitým odkazem je naprosto nezměřitel-
né hrdinství sedmi parašutistu, kteří v kos
tele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici
v Praze bojovali proti sedmi stům nasaze
ným útočníkům více než pět hodin. Kdo by
to dnes dokázal? Máme v sobě takovou sílu?
To je nejdůležitější poselství tohoto činu -
nutnostpostavit se zlu. Ten, kdo výstavu na
vštíví, pochopí, že se nemusí stydět za to, že
je Čech. A mladí lidé si mohou z výstavy od
nést důležitéposelství, že válka neníjen po
čítačová hra, ale skutečnost, kteráještě dnes
děsí a zabíjí spoustujejich vrstevníků."
Další informace o projektu naleznete na
www.nekomuzivot-nekomusmrt.cz
ANLET
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/AMBLERSTVI
1
[j
—
* « > H
Ln-rWMři
"\'f\'
aim /]
jsem už ztratiltext Vlaďka Jelínková I foto profimedia.cz
Martin S. byl tři roky závislý na hazardu. Prohrál osm milionů a jeho závislost ho přivedla až na Nuselský
most. Býval úspěšným ambiciózním mladíkem - studentem práv, majitelem tenisové školy, makléřem
s realitami... Ale byl také tři roky naprostou troskou, jak o sobě píše v autobiografické knize JÁ, HRÁČ.
Jak jste se k hazardu dostal?
Dlužil jsem obchodním partnerům dva milio
ny, takjsem to prostě zkusil a ty dva miliony
mě nakonec stály osm milionů. Na hazardu
jsem se stal závislým koncem roku 2006
a ještě do poloviny roku 2010 jsem to ne
měl úplně zvládnuté. Vyhráli jsme tehdy mi
strovství světa v hokeji, já se opil a pak jsem
najednou ráno zjistil, že jsem prohrál čtyři
cet tisíc korun. S hazardem je to stejné jako
s jakoukoli jinou drogou - těžko odhadnete,
jak dopadnete. A čím je člověk ve složitější
situaci, tím lehčeji do toho spadne.
Věděli o vaší závislosti vaši blízcí?
Většina lidí to nevěděla. Člověk se nutně
stane schizofrenikem a vede dvojí, někdy
i trojí život: jeden doma, jeden v práci a tře
tí je ta temná tvář. Jenom mamka to pozna
la - a stala se největší obětí mého hráčství.
Vrátila se jí rakovina a o Vánocích v roce
2009, kdy jsem z toho ještě nebyl úplně ven
ku, odešla. Já byl vždycky taková její vlaj
ková loď, na kterou byla pyšná. Studoval
jsem práva, pracoval v několika realitních
kancelářích, měl jsem vlastní tenisovou ško
lu. A pak jsem do toho spadl a v hazardu se
moje cílevědomost a touha uspět proměnily
v to nejhorší ve mně.
Jak se to dál vyvíjelo?
Chodil jsem hrát denně, často mezi pracov
ními schůzkami. Říkal jsem si: „Mám dva
cet minut do schůzky, zkusím ,votočiť dva
litry." Pak jsem prohrál, a tak jsem nechtěl
odejít a poslal jsem esemesku obchodnímu
partnerovi, že jsem nemocný nebo že mi do
toho něco vlezlo... A nakonec jsem v herně
zůstal i čtyři dny.
Máma na mě čekala třeba pět hodin na
lavičce v parku před hernou a brečela. Ta
kových lidí můžou být v Cechách statisíce,
protože každý hráč má kolem sebe lidi, které
svým chováním ovlivňuje. Pak už jsem to
všechno nemohl vydržet a chtěl jsem skočit
z „Nuseláku". Říkal jsem si, že všem bude
beze mě lip, protože to, co ze mě zbylo, je
jen zoufalý a ubohý torzo.
Co vás přesvědčilo, že jste to neudělal, pře
lezl zábradlí mostu zpět a začal se svou zá
vislostí bojovat?
Uvědomil jsem si, že více odvahy vyžaduje to
neudělat, než to vzdát a skočit, že by to bylo to
nejhorší, co bych svým blízkým mohl udělat.
Přítelkyně o mých problémech vůbec nevědě
la a dělala vše pro to, aby mi s ní bylo fajn,
stejně tak maminka. Tyto dvě by můj čin těžko
pochopily a stal by se pro ně doživotním trau
matem. To je asi hlavní důvod, proč jsem se
rozhodl zůstat.
Jak jste na tom teď?
Ještě splácím poslední dluhy,jakž takžjsem udr
žel tenisovou školu. O mnoho lidíjsem kvůli své
nespolehlivosti přišel. Rozešel jsem se s dlou
holetou přítelkyní. Sestra, kterou jsem se sna
žil motivovat, aby pracovala, mě nerespektuje
a říká:,Já jsem aspoň neudělala takovej průser."
Moje hráčství rozložilo rodinu. Ale podařilo se
mi o své závislosti napsat knihu a založit občan
ské sdružení Občané proti hazardu, které se sna
ží proti hazardu bojovat a hráčům pomáhat.
48 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/g? Sa*
.1 r
\' / /
á
Je hráčství v Čechách velký problém?
Je to bomba a ta bomba pořád ještě nevy
buchla, respektive vybuchuje postupně. Ně
kdo si myslí, že když to tu takhle několik
let funguje, tak to bude fungovat pořád. Ale
nebude. Zatím má mnoho lidí ještě nějaké
úspory - někdo na pět, někdo na osm let,
někdo má byt. Ale podívejte se, jak přibývá
exekucí, a mnoho jich souvisí se závislostí
na hazardu.
Kolik je u nás závislých hráčů?
Odhady se pohybují mezi sto tisíci a půl mi
lionem. U nás je sedmkrát víc heren než ve
zbytku Evropské unie. Sedmkrát víc! A to
přitom u nás žije deset milionů lidí, a ve
zbytku EU půl miliardy.
Kolik lidí se ze své závislosti léčí?
Z těch statisíců se léčí asi dva tisíce lidí.
Ostatní mlčí, stydí se za to. Ti lidé působí
často na vysokých pozicích ve firmě a ne
chtějí mít ostudu. Navíc, když se půjdou
léčit, jejich problémy nezmizí, protože ne
zmizí dluhy. K tomuje málo léčebných míst,
člověk čeká v pořadníku třeba pět let. A když
se vyléčí, často do toho spadne znovu, pro
tože herny jsou u nás na každém rohu.
Existují v Čechách nějaké sociologické stu
die o dopadech hazardu?
Právě že neexistuje žádná velká sociologická
studie - přitom se to téma vyloženě nabízí.
Jednu studii si nechal zpracovat senátor
Josef Novotný, který dlouhodobě vystu
puje proti hazardu. Ale například minister
stvo financí, které mnohé automaty povolu
je, si studii dát vypracovat nechce. Ajá se mu
ani nedivím - výsledky by totiž byly možná
ještě katastrofálnější než odhady.
Jaké má tedy hazard dopady na společnost?
Vedle toho, že je v souvislosti s hazardem
spácháno asi šest set sebevražd ročně, je to
také obrovská hospodářská kriminalita. Četl
jsem, že stoupl počet pojistných podvodů -
to z velkého strojírenského podniku, který by
ty suroviny jinak prodal třeba za čtyři sta ti
síc. Než se takové krádeže zjistí, trvá to i ně
kolik let. A tu firmu to pak stojí miliony.
Jedna úřednice zlínského městského pláno
vání okrádala lidi o desetitisíce a ty pak pro
hrála v městském kasinu. Finančně je hazard
horší než jiné drogy. Feťák profetuje denně
třeba tisícovku, ale víc nemůže, protože by se
vysokou dávkou zabil. Měsíčně to vyjde asi na
třicet tisíc korun, a to jsemjá otočil v jedné ru
letě. Takyjsem poznaljednu úřednici z financ-
I
U nás je sedmkrát víc heren než ve zbytku Evropské
unie. Sedmkrát víc! A to přitom u nás žije deset
milionů lidí, a ve zbytku EU půl miliardy.
ovšem nikdo neví, kolik z nich souvisí s ha
zardem. Kolikrát já boural, když jsem byl zá
vislej! A jsou další věci, které ve společnosti
bobtnají. Když člověk závislý na hazardu do
stane šanci ve firmě krást, tak prostě krade.
Jednomu kamarádovi, který pracuje ve sběr
ných surovinách v Chebu, vozil jeden chlá
pek každý den věci za osmdesát tisíc. Kradl
ního úřadu, která si pak na dluhy musela vydě
lávatjako. .. no... společnice. Ajiná známá se
musela začít nabízet na Národní třídě v Praze.
Přijde mi zvláštní, že at jde člověk kolem ja
kékoli herny, skoro vždycky je prázdná...
Oni nepotřebují mít pořád narváno, stačí jim
pár lidí měsíčně. Kolik heren se zavře proto,
že neprosperují? Žádná. Kamarádka se přesně
POČET AUTOMATU
V Česku se nachází téměř 100 000 hracích automatů, v roce 2010 byl poměr počtu
obyvatel na jeden hrací přístroj/technické zařízení 95:1, což byl nejvyšší poměr na světě
(ve Francii připadá jeden automat asi na 18 000 lidí, v Německu na 500 lidí). Po novele
loterijního zákona schválené na konci roku 2011 začal počet hracích zařízení klesat.
ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ |
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/POČET ZÁVISLÝCH
V České republice trpí závislostí na hazardu (včetně karetních her) 50 - 100 000 lidí
(údaje předního českého odborníka na závislosti doktora Nešpora, doktor Šerý však
hovoří až o tři sta tisících obyvatel). V ambulantní péči bylo v roce 2010 léčeno 1456
pacientů s diagnózou patologického hráčství, 565 pacientů bylo hospitalizováno. Od
roku 2007 vykazuje počet léčených s touto diagnózou vzrůstající tendenci přibližně
o osm procent ročně. Znepokojující je i počet hráčů mezi nezletilými a mladistvými:
alespoň jednou měsíčně hraje na automatech o peníze více než šest procent chlapců
ve věku šestnáct let, mezi osmnáctiletými je to pak každý desátý.
na tohle ptala majitele jedné malé herny. A on
jí řekl: „Včera tady byl cikán, co tam naházel
dvě stě tisíc korun. Minulej měsíc byl můj
čistej zisk 1,1 milionu, a to je standard. Mám
z každého automatu padesát procent zisku."
Ty ztracený duše - a nemusí jich být moc - si
tam vždycky cestu najdou. Třeba ve tři ráno.
Jak vypadá typický hráč?
Musíme si položit základní otázku: „Kdo
dnes hraje a za jakým účelem?" Dřív byl ha
zard zábavou bohatých, dnes je to záležitost
chudých. I reklama hazardních společností se
tomu přizpůsobila - zneužívají k ní prodejné
osobnosti typu Vašut, Mareš, Jágr... Cikáni
často nosí dávky rovnou do herny, a když vy-
hrajou, koupí si televizi, kterou jim ale příští
týden seberou exekútori. Mění se také moti
vace k hráčství. Už to není zábava.
Je pryč doba, kdy šel člověk
do hospody, po zaplacení
mu zbyly tři pětky, a tak
si zahrál forbesy. Buď
vydělal tři stovky a měl
na další piva, nebo prohrál
a šel domů. V současné době
v tom lidi vidí možnost vylepšit
svou životní situaci. Hazardní firmy žijí ze
závislých lidí, kteří jdou do herny s pěti tisíci
a celou cestu se modlí k Bohu, aby je nepro
hráli. Chodí tam jako do druhé práce. Doma
říkají: „Mám ještě nějakou pracovní schůz
ku," a nepovažují to za lhaní. Opravdu věří,
že tam chodí vydělávat peníze.
Uvědomují si majitelé heren, co způsobují?
Hazardní firmy do školení pracovníků heren
dávají velké peníze. A školí je proti lidskosti.
Vtloukají jim do hlavy alibismus: „Vždyť niko
ho nenutíme, je to každého svobodná volba."
A není to pravda? Nemá každý svobodnou
volbu?
Jakmile se někdo stane závislým, už není
svobodný. Navíc ve všech hernách je zadar
mo pití, a jsou tam nainstalované kamerové
systémy. Je to jako StB. Když nějaký hráč
začne méně chodit, protože se mu daří zba
vovat se své závislosti, hned dostane od bar
mana šťastnou kartičku s kreditem třeba deset
tisíc. Lidé z hazardu znají své hráče ajsou asi
stejně „nevinní" jako drogoví dealeři.
Když někdo začne argumentovat svobo
dou, tak mu říkám: „Tak legalizujme heroin
a ostatní tvrdé drogy, udělejme z toho státní
politiku, lidi v braní drog masivně podporuj
me, říkejme jim, že je to zábava, a uvidíme,
kde budeme za dvacet let." Svoboda jednot
livceje limitována svobodou druhého,jinak je
z ní libovůle, která omezuje ostatní. Lidi obtě
žuje, že mají v domě špinavé hemy, a bojí se
vyjít ven, protože se tam neustále motají
různá nebezpečná individua. Vždyť
ty herny nikdy nezavírají!
Co by se tedy mělo v Če
chách s hazardem dělat?
Zaprvé začít s regula
cí, protože zatím žád
ná není. Je problém
nonstop heren. Mělo by
se nařídit, že musí v deset, jedenáct zavřít.
Když byly automatyjen v hospodách, i když
v nich člověk v jedenáct večer prohrál pár
tisíc, hospodský za půl hodiny řekl, že
zavírá. Člověk se vyspal a dru
hý den si uvědomil, jakou
udělal blbost. Teď se
nezavírá nikdy. Na tu
úřednici z „finančáku"
čekaly celou noc před
hernou děti. Dále se musí
radikálně omezit počet auto
matů. Ve Francii je jeden automat
na osmnáct tisíc lidí. U nás je jeden automat
asi na sto padesát lidí, a pořád přibývají. Ve
Francii je také omezení, že rezident nesmí
hrát ve svém městě. Musí jet
třeba sto kilometrů jinam
- to hazardu dává punc
exkluzivity a člověk
prohraje jen ome
zený obnos, stejně
jako třeba v Las Ve
gas, kam se lidé vydají na
týden, prohrají tam tisíce, ale
pak se vrátí domů a fungují nor
málně. Lidé jsou od přírody hraví, aleje
třeba jim klást překážky.
Takže se u nás situace stále zhoršuje?
Teď se snad konečně začíná zlepšovat, ale do
pady hazardu budou patrné ještě mnoho let.
Donedávna ministr Kalousek povoloval tisí
ce „véeltéček" (VLT - videoloterní terminály,
jejichž provoz povoluje ministerstvo financí,
pozn. aut.) a myslel si, že mu to projde, stejně
jako mu prošlo mnoho jiných věcí. Jenže teď
začíná být jediným vojákem v poli, už od něj
dali ruce pryč skoro všichni. Hazard je totiž
specifický -je proti němu skoro celá společ
nost, a to si Kalousek neuvědomil, když se do
té vysoké hry pustil. Tenhle rok snad přinese
ještě další změny k lepšímu. Proti Kalousko
vi a ministerstvu financí v tomto směru vy
stupují Ustavní soud, veřejný ochránce práv
i ministerstvo vnitra.
Nerozšiřuje se tu ale jiný typ hazardu? Tře
ba poker?
To je další průšvih. Hazard
ní firmy si vylobbovaly,
aby byly zrušeny pokerové
kluby a aby se poker musel
hrát v kasinu. Takže dnes
potkáte v kasinu celou ro
dinu, i se synkem a osm
náctiletou dcerou - mezi
rundama si vezmou žetony
na ruletu, a hodí pětku do automatu. Podle
studie doktora Nešpora hraje 10-15 procent
dětí pravidelně na automatech. Když jsme
natáčeli dokument o hazardu v brněnské
čtvrti Cejl, tak se před hernu vybatolilo asi
roční dítě. Natočili jsme si ho a hned na nás
vyběhl cikán se sekerou. Myslíte si, že do
těchto čtvrtí chodí kontrolovat policie, kdo
v hernách hraje? A i kdyby tam šla, majite
lé heren si určitě dají dopředu echo. V tako
vých ghettech na děti nikdo nehledí.
Další průšvih spojený s pokerem je me
diální hvězda Martin Staszko, který vyhrál
desítky milionů v pokeru v Las Vegas a pro
dává v médiích svou image „obyčejného kluka
z Moravy". Hazardní firmy Kajot a Synot
ho za tuhle nenápadnou propagaci
podporují, stejně jako pla
tí firmy Head nebo Nike
Berdychovi za to, že
nosí jejich trenky. Ten
kluk dostává do spo
lečnosti povědomí, že
je vše v pořádku: „Podí
vejte, jsem úplně normální člo
věkjako vy, pojďte si zahrát a třeba
taky vyhrajete."
Nebojíte se, když vystupujete proti hazardu?
Ne. Mě to už jednou zabilo. Tři roky jsem
nežil a další tři se peru s napravováním ná
sledků. Některé z nich však už bohužel na
pravit nelze. O všechno důležité v životě
jsem přišel. •
OBJEM PROHRANÝCH PENĚZ
V roce 2009 bylo ve všech hazardních hrách prosázeno 127 miliard korun (to představu
je více než desetinu ročního rozpočtu ČR). Každý občan ČR (včetně dětí a mladistvých)
tak hypoteticky prosázel více než 12 000 korun. Množství peněz, které nebyly vyplaceny
zpět, dosahuje více než 32 miliard. V roce 2009 tak každý občan hypoteticky prohrál tři
tisíce korun. Alarmující je především nárůst prosázených peněz: v roce 2000 bylo prosá
zeno 60 miliard korun, za deset let to tedy znamená nárůst o 111 procent.
50 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/LÍBAS1DABEL
MARIE POLEDŇÁKOVA
WĚWÍ
F A L C O N V KINECH OD 17. KVĚTNA
IflWHI
RWE
WWW. cz
mwármt
direktpoj ištovna
PART OF THE RSA GROUP
f l ^ i y a ^TOSSIMO Pharmaton /VSTRÍCI SE2
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/CHOREOGR/
Pe
Zu
t
s
r
kaDesetiletí tanečního
rozletu
text Marie Kulljevyčová | foto Diana Zehetner
Vývoj baletu pražského
Národního divadla pod vedením
Petra Zusky je podnětem
k úvaze. Těch deset let mu
přineslo zkušenost ve vedení
tělesa, ale i pokračování jeho
tanečního života a početné
autorské dramaturgie. To vše
se vyznačuje jeho obrovskou
energií. Jako choreograf
a tanečník bude baletní soubor
prezentovat na pódiích
Národního divadla a Nové scénv
až do 30. června
v retrospektivě večerů
s názvem PETR ZUSKA GALA X.
52 | WWW.XANTVPA.cz
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/vstupní kroky
Praxi získaval během angažmá doma i ve svě
tě, na scénách Evropy a Kanady, i když tehdy
ještě jako tanečník. Teď sčítá výsledky svého
působení v roli šéfa baletu Národního divadla.
Naučil se znát lidi, a tím i sám sebe. Není kon
fliktní typ, i když role šéfa si o problémy přímo
říká. Snaží seje řešit citlivě, ale pevnou rukou
a okamžitě. Proto je dnes soubor kompaktní
jednotkou, s prokazatelnými výsledky umě
lecké práce a se světovou pověstí.
Proč vlastně věnoval svůj život pantomimě,
tanci, baletu, a posléze choreografii? „Vznik
lo to spíš náhodou," zamýšlí se. „V jednu
v Divadle Na zábradlí. Odtud byl jen krok do
Pražského komorního baletu Pavla Smoka
a pak do Národního divadla.
Během této cesty se vytvářel Zuskův osobi
tý taneční profil i jeho nezaměnitelný rukopis
choreografa. „Nejsou dva stejní tanečníci na
světě, ani choreografové," vysvětluje. „Kaž
dý z nich má svůj rukopis daný technikou, ale
především muzikálností, osobnostním charis
matem, dynamikou pohybu, divadelním citem
a rozpoznatelným stereotypem." Dnes jsou
jeho choreografie výrazné zaujatým přístupem
k hudbě, vnitřním pulsem, výraznou dynami
kou a nezaměnitelným osobním projevem.
„Nemám v tanci pocit novátora. Mou doménou
je spíš sdělení určitého poselství, muzikalita,
nálada a divadelnost, pro kterou, myslím si,
mám cit, a taky smysl pro humor. A určitě
došlo ke značnému vývoji."
chvili mě tanec lapil, dělal jsem ho stále víc,
a najednou jsem zjistil, že jsem tanečník pro
fesionálního souboru." Prvně si zatančil v se
dmnácti, v době studia na gymnáziu, v malém
amatérském souboru v bohnickém kulturním
domě Krakov, profesionálně pak až ve dvace
ti. V té době taky vášnivě stepoval. Po dvou
letech vstoupil do Vysokoškolského umě
leckého souboru a paralelně přitom působil
v pantomimickém souboru Ladislava Fialky
,,Nemám v tanci pocit novátora," říká. „Mou
doménou je spíš sdělení určitého poselství,
muzikalita, nálada a divadelnost, pro kterou,
myslím si, mám cit, a taky smysl pro humor.
A určitě došlo ke značnému vývoji," přiznává.
„Technika i estetika se proměnily a výkonyjsou
celkově lepší, než když jsem začínal. Ale osob
nosti se rodily tehdy i nyní. Vyznačují se hlavně
charismatem, které se nedá naučit a nemá nic
společného s dobou. I vizuálních a obecných in
formacíje daleko víc, dobaje rychlejší a dravěj
ší. Navíc mají dnes tanečníci neomezené mož
nostijít bez problému do světa."
Repertoár baletního souboru Národního
divadla obsáhl v průběhu desetiletí, kdy jej
vede Petr Zuska, celou šíři tanečních stylů.
Cistě klasická baletní díla, neoklasické pří
běhové balety, moderní a současný tanec;
celovečerní i krátkometrážni tvorbu, expe
riment. To rozpětí je dobré i pro tanečníky.
Jsou univerzálnější a kvalitnější.
Spojení s hudbou
Zhruba čtyřicítka autorských choreografií
hovoří i o širokém záběru hudební orientace.
„Vybírám si různorodou muziku, která mě
osloví, anebo mám téma a k němu hledám
hudbu. Co mě ale dlouhodobě inspiruje, je li
dová píseň a etnická hudba. Tam nacházím bo
hatství hudby a poezie. Jinak ale čerpám z kla
sické i moderní hudby, šansonů, symfonické
hudby; nevyjimaje hip hop, a kdo ví co ještě."
Inspiruje se muzikou Čechomoru, Spirituál
kvintetu, Hradišťanu, ukrajinskou a východo
slovenskou baladou v interpretaci košické hu
dební skupiny Vyšivanka Lada. Vznikla také
díla podnícená Jacquesem Brelem, první sym
fonií Gustava Mahlera, Stravinského SVĚCENÍM
JARA a hudbou Leoše Janáčka, včetně výrazné
současné tvorby Arvo Parta.
Třebaže rytmus a dynamikajsou dnes domi
nantními rysy tanečníků, dokážou stejně citlivě
vnímat i klasiku, hudbu lidovou či etnickou.
ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.C2 | 53
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Umí je inspirovat a oni ji přijímají, jakkoliv na
ulici poslouchají ze sluchátek na uších docela
jiné žánry.,Jakmile člověk působí v tomto obo
ru, má nastavenou určitou estetiku. Stejně rádi
tančí LABUTI JEZEROjako třeba mou ,ujetou\' cho
reografii postavenou na hip hopu - tančenou
na špičkách. Mám rád tyhle kontrasty." Soubor
Petra Zusky citlivě sledujejeho imaginaci a na
slouchá přitom hudbě stejně pozornějako on.
závažná etapa vývoje
Deset let je v lidském životě doba krátká, za
tímco v tvorběje obsáhlou etapou. Docílil Petr
Zuska záměru, s nímž tuto roli před lety přijí
mal? „Měljsem plány, ale zároveňjsem věděl,
že nesmím ustrnout, že musím zůstat otevřený
všemu, co přichází." Vedení souboru není ale
práce konečná. Stále narůstají úkoly, problé
my, řešení. Být přitom i tanečníkem a choreo
grafem, to je číše vrchovatě naplněná. Na té
cestě jsou i zjevné vrcholy. V odstupu času
se tak jeví třeba představení BREL - VYSOCKIJ -
KRYL /SÓLO PRO TŘI, kteréje na scéně už od roku
2007, třebaže s personálně se obměňujícím
souborem. Petr Zuska jako choreograf získal
uznání i v mnoha věhlasných zahraničních
souborech, pro které tvořil nová díla, anebo
kde jeho díla starší byla přijata do repertoáru.
Jmenujme například Les Ballets de Monte-
Carlo, West Australian Ballet, Royal Danish
Ballet, Finnish National Ballet, Hamburg Bal
let, Mariinsky Teatr nebo Ballet Důsseldorf.
Charakteristické pro balet je hostování ta
nečníků významných světových jmen, stej
ně jako přejímání výjimečných choreografií,
anebo spolupráce s cizími choreografy. ,Za
zmínku stojí jistě to, že jsme za deset let mého
působení měli na repertoáru dva balety legen
dárního choreografa Johna Cranka, ZKROCENÍ
ZLÉ ŽENY a ONĚCIN, pak LA SYLPHIDE a třetíjednání
baletu NAPOU od Augusta Bournonvilla, které
tu nastudoval světoznámý FrankAndersen, šéf
Dánského národního baletu. Dále taky LABUTÍ
JEZERO uměleckého šéfa Finského národního
baletu Kenetha Greveho, GISELLE Christophera
Hampsona, LOUSKÁCKA a OTHELLA Youriho Va
mose nebo ŠÍPKOVOU RŮŽENKU Javiera Torrese."
Samozřejmě se sluší připomenout bohaté kon
takty s choreografy Jiřím Kyliánem, Matsem
Ekem, Christopherem Brucem.
K hostujícím známým tanečníkům patří
známá jména, např. první sólista Stuttgartské-
ho baletu Filip Barankiewicz nebo první sólis
ta mnichovského Bavorského státního baletu
Lukáš Slavický. „Považuji za lepší vytvořit
soubor, který je schopen zvládnout jakýko
liv repertoár sám, bez hostů, což se nám daří.
Hostéjsou občas vítáni jako ozvláštnení."
Nejednou odcházejí ze souboru do světa
vynikající tanečníci, aby se s novými zkuše
nostmi po čase vrátili. Fluktuace tanečníků
je ve světě běžná, a mnohý z nich vystřídá za
kariéru několik angažmá. V souboru Národ
ního divadla je poměrně dost zahraničních
54 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/členů. Praha je pro ně výjimečná a líbí se
jim i různorodý baletní repertoár.
V posledních letech podnikl soubor řadu zá
jezdů na světové divadelní scény. Athény, Bu
dapešť, Petrohrad, Moskva, Bonn, Washing
ton, Houston, Madrid, Peking, Šanghaj či Tel
Aviv. Dnes má srovnání s mezinárodní špič
kou tanečních scén. Jeho kvalita během deseti
let neobyčejně vzrostla a skladba repertoáru se
ukázala jako široce univerzální a použitelná.
Doba nové proměny
V této sezóně došlo ke spojení tanečních sou
borů scén Národního divadla a Státní opery.
Co může divák očekávat? Vznik jednoho sou
boru (místo pětapadesáti členů dvaaosmdesát),
nikoliv pouze sloučení, ale také nové členění
repertoáru. Například: Ve Státní opeře zůstane
LABUTÍ JEZERO, GISELLE, DON QUIJOTE, a Z budovy
Národního divadla tam přejde ONĚCIN a ŠÍPKO
VÁ RŮŽENKA. Také první premiéra příští sezó
ny AMERICANA m. by tam už měla mít premiéru.
V Národním divadle pak zůstane LABUTÍJEZERO
v odlišné verzi, LOUSKÁČEK, POPELKA a SÓLO PRO
TŘI. Dělení mezi jednotlivými čtyřmi scénami
(také Stavovské divadlo a Nová scéna) bude
ČERVEN 2012
v dalším plánování premiér dáno charakte
rem titulu a vyvážením repertoáru. Teprve až
v přespříští sezóně bude možné vykázat defi
nitivní podobu repertoáru i souboru.
Petr Zuska jako tvůrce a organizátor je
plný sil, jako tanečník je na vrcholu. Co při
jde zítra? Své taneční aktivity trochu omezu
je. „Špetka tanečníka je ve mně i po čtyřicít
ce," přiznává. „Adrenalin a potlesk najevišti
si pořád užívám. Tanečník s věkem sice ztrá
cí do určité míry sílu a ohebnost, ale má víc
zkušeností. Po letech tančí určitou roli s vět
ší lehkostí, tolik se nenadře a efekt je stejný,
i lepší. Jsou ale pochopitelně věci, které bych
si dnes už netroufl tančit. Tanec je pro mě
energie, při níž si odpočinu od šéfování a od
stresu, ale choreografie je pro mě už dlouho
to nejpodstatnější - a vždycky asi bude."
Květnové a červnové GALA X, jako repre
zentace působení Petra Zusky v Národním
divadle, poukazuje na objem práce baletního
souboru první scény. Osmnáct děl v šesti tři
krát opakovaných večerechje festivalem vět
šiny jeho choreografií uplynulé dekády, re
trospektivou toho, co jako tvůrce během té
doby souboru vtiskl. •
u"\'-* - " • - • - \' i
* » »
^ ^ \
ZBRDZEK, LIŠKA,
POLÁŠEK:
MILOSTNÝ
TROJÚHELNÍK
04.0B.2012/20DD
PALÁC AKROPDLIS
KUBELÍKOVA 27 / P- 3 PALACAKROPOLIS.CZ
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/*
**s
Zuzan
RoithováJymošenkové
ntiRé kandidatuře
• text Jakub Veselá | foto archiv
Nestává se často, aby se na
českého politika obrátil někdo ze
, zahraničí a požádal ho o pomoc.
r , Nestává se ani to, že by se český
politik pro cizince nezištně
angažoval. A nestává se, že by si
takového počinu českého politika
všimla evropská média. V prvních
měsících tohoto roku se to ale
i stalo! Europoslankyni Zuzanu
I Roithovou požádala o pomoc
1 Eugenie Tymošenková, která se
f bojí o zdravotní stav své matky -
někdejší ukrajinské premiérky -
a snaží se zajistit jí důstojnou
lékařskou péči ve vězení.
J
ulie Tymošenková je totiž odsouzena
na sedm let kvůli údajně nevýhodné
smlouvě, kterou uzavřela za Kyjev
s Moskvou v době, kdy Rusko zasta
vilo transport plynu přes Ukrajinu, a část Ev
ropy mrzla. Zuzana Roithová se na Ukrajinu
vypravila osobně - s mandátem Evropské li
dové strany a s vědomím předsedy Evropské
komise. Ale sama. Její závěr byl kategorický:
Tymošenková je ve vězení týrána. Pro mnohé
byla mise české lékařky a političky překvapi
vá, během našeho rozhovoru se ale ukázalo, že
do její povahy ajejí práce dokonale zapadá...
Není vaše tvrzení, že je Julie Tymošenková
ve vězení týrána, na političku na meziná
rodním poli příliš kategorické prohlášení?
Ne. Když jde o zdraví a další podstatné věci, na
tzv. politickou korektnost nevěřím. Útisk mí
chy a další nálezy jí musí působit velké bolesti
a hrozí nebezpečí, že bez léčby povedou k po
stupnému ochrnutí dolních končetin. Místo léků
jí úřady ordinují několikahodinové výslechy
a připravují další soud. Navíc v cele bývalé pre
miérky trvale svítí světlo, je jí odpírán spánek
a každýjejí pohyb snímá kamera, dokonce i to,
co čte a píše. Myslím ale, že Julie Tymošenko
vá se nenechá ani pod takovým tlakem zlomit,
a že o milost své politické soupeře nepožádá.
Její rodina se proto domáhá řádných práv, která
země usilující o vstup do Evropské unie musí
ctít, a neje před zraky světa pošlapávat.
Proč Eugenie Tymošenková a její otec požá
dali o pomoc právě vás?
To je otázka spíš pro ně, ale domnívám se,
že sehrálo roli několik okolností: v České re
publice získal azyl manžel Julie Tymošenko-
vé Alexandr a Eugenie za ním do Prahy často
létá, stejně tak se snaží získat podporu u Ev
ropských institucí v Bruselu a ví, že se anga
žuji v otázce dodržování lidských práv a pro
následování politických vězňů, a konečně
to rodina ve svém dopise zdůvodňuje mými
zkušenostmi, protože jako lékařka, ředitelka
jedné z největších fakultních nemocnic i mi
nistryně zdravotnictví jsem práva pacientů na
řádnou léčbu důsledně prosazovala.
S čím jste na Ukrajinu jela a s čím se vracela?
S odhodláním ověřit informace o zdravotním
stavu Julie Tymošenkové a další okolnosti,
které mají vliv na postoje politiků v demo
kratické Evropě. Navštívit ve vězení jsem ji
nemohla, ale z lékařských zpráv, rozhovorů
s lékaři a lidmi z jejího nejbližšího okolí, ale
i s provládními a opozičními politiky vyplý
vá, že jde hodně o vyřizování osobních účtů
mezi současným prezidentem a bývalou pre
miérkou, a že jí je upíráno nejen právo na
léčení, ale také na spravedlivý proces.
Nakolik jsou důvěryhodné zprávy, že Julie
Tymošenková může být v cele vystavována
toxickým látkám?
Myslí si tojejí rodina i právník, kterýji jediný
kromě její dcery může navštěvovat. A myslí
si to i ona sama. Odmítá proto důsledně vě
zeňskou stravu a čeká na jídlo, které jí nosí
dcera, ale té vězeňská správa začala zabavo
vať některé druhy potravin, například maso.
Navíc: když Julii Tymošenkovou vyšetřovali
kanadští lékaři a chtěli provést krevní rozbo
ry na přivezených přístrojích, Ukrajinci jim
to nedovolili. Já jsem se pak v Kyjevě dozvě
děla i další okolnosti, které musím brát jako
lékařka vážně, a požaduji proto pravidelné
analyzování vzorků tkání Julie Tymošenkové
na toxikologických pracovištích v zahraničí.
Zatím jsem bez pozitivní odezvy, ale bitva
ještě neskončila a doufám, že medializace
případu bude působit alespoň částečně jako
ochrana před pokusy vystavovat vězněnou
expremiérku toxickým látkám.
Vy věříte, že je proces zpolitizovaný a Julie
Tymošenková může být nevinná?
Tojsou dvě věci. Procesje zpolitizovaný v kaž
dém případě, a to se týká nejen Julie Tymošen
kové, ale i dalších členů její někdejší vlády,
které současný režim pronásleduje a exem
plárními tresty zastrašuje opozici před blížící
mi se parlamentními volbami. Pokudjde o pří
padné překračování premiérských pravomocí
či zneužívání státních peněz, nemám dost po
třebných informací, ale já neusiluji o zproštění
viny. Jen o to, aby o ní v zemi, která tvrdí, že
je demokratická, rozhodovala v řádném proce
su nezávislájustice, což se nestalo, a aby i lidé
ve výkonu trestu měli právo na lékařskou péči,
což se také rozhodně neděje. V tomto ohledu
je to stejnéjako v případě disidentů, kteréjsem
56 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/!
navštívila na Kubě či v Bělorusku, nebo jako
je tomu v Číně a řadě rozvojových zemí.
Vy jste podnikla podobné cesty i do těch
to zemí?
Ano, například na Kubu jsem se vydala s ně
kolika adresami uloženými v hlavě a kufrem
plným léků, protože disidenti ve vězení je zá
sadně nedostávají. Jiné cesty souvisejí s mou
prací ve smíšeném shromáždění států Afriky,
Karibiku a Pacifiku s Evropskou unií, kde
jsem jako místopředsedkyně odpovědná prá
vě za oblast lidských práv. Na nejkřiklavější
případy jejich pošlapávání reagujeme se sku
pinou kolegů z Evropského parlamentu bez
ohledu na země, kde k nim dochází, a snažíme
se vůči nim prosadit politické sankce. Dlouho
době usiluji o to, aby veškeré obchodní smlou
vy Unie se třetími státy obsahovaly i podmín
ky dodržování lidských práv. Získávám pro to
stále více příznivců a doufám, že se to jednou
stane samozřejmostí.
Vaše politické portfolio v Evropském par
lamentu je ale přece už téměř deset let
ochrana spotřebitele...
Troufám si po dvaceti letech ve zdravotnic
tví a patnácti letech v politice říct, že se péči
o člověka věnuji v podstatě celý život a že jed
notlivé oblasti, jako je ochrana zdraví, spotře
bitele či lidských, občanských a dalších práv,
jsou téměř v sesterském vztahu a mnohdy je
nejde ani oddělit. Například při prosazování
pravidel pro zajištění a označování bezpečných
hraček na evropském trhu musíte řešit složitý
řetěz nejrůznějších souvislostí - od porušování
autorských práv, využívání dětské práce a so
ciálního dumpingu u čínských výrobců, přes
necertifikovaný dovoz nebezpečných a zdra
votně závadných výrobků do Evropy, až po
systém kontroly prodeje takového zboží a in-
ternetových obchodů. Takže v legislativě nejde
jen o zákaz prodeje padělku konkrétní hračky
z toxického materiálu, ale o všechny příčiny
a následky, kteréjsou s ní spojeny.
Proč jste se tedy jakojedna z prvních ozvala
například proti dohodě ACTA (Obchodní do
hoda proti padělatelství - pozn. aut.), která
má zlepšit právě boj proti padělkům?
Protože to není běžná obchodní smlouva. Je
jím hlavním cílemje zajistit ochranu držitelům
autorských práv, ale současně zasahuje příliš
do pro mě nedotknutelných práv evropských
občanů. Dohoda se začala připravovat za za
vřenými dveřmi v režii právníků zábavního
průmyslu Spojených států. Proto jsem se už
před dvěma lety zasadila o to, aby bylo jed
nání odtajněno a aby byly vyjmuty návrhy ně
kterých represí, které by bylo možné snadno
obrátit proti běžným uživatelům internetu. Ale
dokument nadále obsahuje příliš mnoho ne
jasností, které by mohly vést ke kriminalizaci
dnes legálních a legitimních postupů, a kritizu
jí ho i respektovaní odborníci na právo ochra
ny duševního vlastnictví.
Například?
Představte si, že by došlo k tomu, že u nás
povolené zálohování digitálního obsahu pro
osobní potřebu, kopírování a užíváníjeho částí
pro vědecké či studijní účely nebo archivace
v knihovnách a výjimky z autorských práv pro
zdravotně postižené by najednou mohly vést
k zabavování a likvidaci těchto záznamů jen
proto, že se objeví pouhé podezření na nele
gální stahování elektronických dat. A v přípa
dě, že se ukáže, že domnělý porušovatel autor
ských práv byl uveden v omyl padělateli a sám
jednal v dobré víře a zákon neporušil, získá
pak za zničený majetek náhradu odpovídající
jeho tržní ceně, nikoli skutečným pořizovacím
nákladům. A výhrady mají i samotní výrobci
digitálních produktů: ACTA sice mají být no
vou zbraní proti organizovanému zločinu, ale
nerozlišují dostatečně hranici mezi obchodním
a neobchodnim užíváním, takže by bylo napří
klad možné zabavit zboží na hranicích či vyža
dovat informace o konkurenci opět s pouhým
podezřením, že porušuje něčí autorská práva,
ale její vlastní obchodní informace získané
pod touto záminkou už ACTA nechrání.
Neoslabí ale odmítnutí celé smlouvy mezi
národní boj proti padělkům a nebudou ško
dy ještě větší?
Pokud jde o vnější hranice Evropské unie, tak
jsem se sama přesvědčila, že celníci velmi so
fistikovaně spolupracují s kolegy ze Spojených
států, Kanady a dalších zemí - fakt, že stačí
prověřit jen zlomek dováženého zboží, vychá
zí zjejich omezených kapacit a smlouva ACTA
v tomto směru nic neřeší, protože signatářské
státy kjejich posilování nijak nezavazuje. Stej
ně jako se netýká vůbec největších globálních
padělatelů, tedy zemí jakoje Čína, Indie či Bra
zílie, jejichž úřady pirátský byznys tolerují či
přímo podporují a k nové dohodě se tedy sotva
připojí. Naopak negativní dopad by mohla mít
například na vývoz generických léků do rozvo
jových zemí. Podle organizace Lékaři bez hra
nic by tyto levné variace originálních a drahých
léčiv mohly být při převozu přes státy uznávají
cí ACTA zadržovány a likvidovány místo toho,
aby pomáhaly v nejchudších oblastech světa.
Hovoříme o globálních či minimálně celoevrop
ských tématech, zajímají vás i ta ryze česká?
Samozřejmě. Za prvéjsem poslankyní českých
občanů a žiji tady se svou rodinou - v zahraničí
jen pracuji, a za druhé je naše země zcela inte
grální součástí Unie a naše zájmy a politika od
evropských nejdou oddělit. Uvedu opět příklad,
ať to nezní jako fráze: když jsem prosazovala
udržení kvót na dovoz čínského textilu do Ev
ropy, pomohlo to všem evropským a tím i čes
kým textilákům - řada z nich se stačila vyba
vit modernějšími technologiemi a udržet se tak
na trhu díky výrobkům s vyšší přidanou hod
notou. Někdy se pochopitelně stane, že zájmy
států Unie nejsou jednotné, např. když se sever
Evropy nemohl dohodnout s jihem na reformě
vinařských zákonů a nám se nakonec podaři
lo získat v této bitvě rozhodující hlasy Polska
a ochránit zájmy moravských vinařů, nebo se
stane i to, žejsou české zájmy osamoceny-což
je zase případ boje za zrušení kanadských víz,
kde jsem na svou stranu získala nadpoloviční
počet poslanců Evropského parlamentu. U vlád
ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.cz | 57
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/nám ale žádost o solidární přístup vůči Kana
dě znesnadňuje naše vlastní nesolidárnost, zpo
chybňování našich závazků vůči Evropské unii.
Takže rozdělování na české a evropské zájmy
vnímám jako samoúčelnou hru na ,,my a oni",
která mi přijde právě tak protivná, jako trapná.
Počkejte - v čem je samoúčelná, protivná
a trapná?
Samoúčelná proto, že nic neřeší - dobrovolně
jsme se rozhodli pro evropskou integraci, doká
zali jsme v rekordním čase obnovit komunisty
zdevastovanou republiku a splnit podmínky
pro vstup do Unie, máme ze členství zcela bez
precedentní ekonomické a občanské výhody
a jsme také zavázáni k určitým povinnostem.
S tím souvisí to protivné -jednostranným zpo
chybňováním našich dobrovolných závazků
totiž ztrácíme větší politický kredit, než by to
mohla udělat jakákoli všestranná smlouva.
A trapné je, že když se například vymezujeme
vůči eurozóně jako země s vlastní měnou vůči
státům s toujednotnou. Já osobně jsem hrdá na
to, že nás po dvaceti letech od pádu komunismu
žádají o pomoc země, které se nám zdály jako
hospodářsky nedostižné. Bez ohledu na tyto po
city je ale přece samozřejmé, že udržení stabi
lity eura a jednotného trhu je v našem zájmu.
Vždyť z toho dlouhodobě těžíme a budeme těžit
víc, než kolik případné půjčky - nikoli dary, po
zor! -představují.
Ale co když eurozónu čeká hluboký propad
a příliš finančně angažovanou Českou re
publiku strhne?
Takový propad bychom pocítili stejně. Největ
ším odběratelem naší proexportní ekonomiky je
Německo, tedy motorjednotné měny, a bezjeho
stability se otřese i Česká republika, přestože
máme korunu a nikoli euro. Co můžeme ovliv
nit sami, je vymýcení korupce, ozdravění veřej
ných financí, zvýšení vzdělanosti, maximální
čerpání unijních prostředků, opatrnost při před-
lužování rodin i státu. Kompce snižuje zájem
soukromých investorů i naše šance na získávání
evropských dotací. Ale je snazší strašit nevidi
telnými bubáky a hledat cizí viníky než si přiznat
vlastní odpovědnost za aktuální stav věcí.
No právě - není například za stav řecké
ekonomiky odpovědné především Řecko?
Určitě. A právě proto je nutné zavést takové
nástroje, aby jednotlivé evropské státy samy
dbaly na dodržování pravidel fiskální disciplí
ny a aby Unie nemusela do budoucna čelit ta
kovým problémům jako dnes. Takže zdráhá-li
se Česká republika podepsat tolik diskutova
nou Smlouvu o fiskální unii, je tojen tuplova
ná blamáž: za prvé - což se u nás skoro neví
-její pravidla už platí, protože Evropský par
lament loni přijal přísná pravidla pro kontrolu
finančních trhů a také balíček šesti směrnic,
které zpřísňují dozor nad fiskální odpovědnos
tí států a zavádějí případné sankce vůči všem
zemím Unie, nejen těm s jednotnou měnou.
A za druhé: vadí mi, že si necháváme posílat
stovky miliard korun, ale nejsme ochotni být
solidární a táhnout za jeden provaz. Vadí mi,
že se pod rouškou ochrany blíže nepopsaných
národních zájmů vyčleňujeme z centra rozho
dování o společné budoucnosti jednotné Evro
py. Tedyjednotné bez nás a Britů.
Jenže o české občany se stará především
český stát...
Proto by pro ně měl vytvářet prostředí, které ne
bude zatěžovat státní rozpočet rostoucí řadou so
ciálně potřebných, ale umožní lidem, kteří přišli
o práci bez vlastního zavinění, návrat do zaměst
nání. Evropská unie takové projekty podporuje
a i v době krize umožňuje vytvářet nové pracov
ní příležitosti, zvyšovat konkurenceschopnost
a zlepšovat kvalitu života. Ale s nápady musíme
přijít sami. Josef Lux používal místo termínu
sociální síť pojem sociální trampolína, což je mi
blízké. Je v tom důraz na osobní odpovědnost,
která je atributem občanské svobody, a jíž by
chom se neměli zbavovat. Historie zná bohužel
mnoho případů, kdy se lidé uvláčení hospodář
skými problémy přiklonili na stranu extremistů
či nedemokratických sil a vzápětí - ale bohužel
už pozdě - toho litovali. Začněme tím, co mů
žeme sami, a požadujme po politicích odpověd
nost, slušnost a také rozhodnost.
Souvisí s tím i vaše prezidentská kandidatura?
K ní mě vedly tři pohnutky: za prvéjsem se roz
hlédla po jménech již známých kandidátů a až
na dvě výjimky jsem za nimi neviděla téměř
nic. Žádný trvalý názor, žádné výrazné hodnoty,
žádnou významnější práci. Za druhé vnímám to,
co se děje doma, pohledem člověka, který chtě
nechtě srovnává vše s tím, coje obvyklé v Evro
pě. Moje zkušenosti z české a evropské politiky
mi dávají určitý nadhled, cožje přidaná hodnota,
kterou by měl prezident země uprostřed Evropy
mít. A za třetí, což je vlastně to nejdůležitější,
mi vadí, že se z naší politiky vytrácí zájem o to,
jak se lidem u nás žije, a to je téma, které bych
chtěla na politickou scénu vrátit.
Zjevně směřujete ke svému programu ČLOVĚK,
kde je „Č" Česká republika, „Ľ lidská důstoj
nost, „O" odpovědnost, „V" všichni, „E" Evropa
a „K" křesťanská demokracie - to je sice docela
vtipné, ale také poněkud obecné, nemyslíte?
Možná. Jako řada dalších a přitom důležitých
pojmů - včetně pravdy a lásky. Je jen na nás,
čím je naplníme, nakolik sami žijeme podle
toho, co říkáme. Já jsem brala vždy starost
o ostatní jako přirozenou součást života - vy
chovávala mne babička, ve dvanácti letech
jsem se starala o svou mladší sestru. Po emi
graci rodičů jsem tady zůstala sama a starala
se o babičku a dochovala ji do požehnaného
věku. Jako lékařka jsem se starala o pacienty,
jako ředitelka o celou nemocnici, kterou jsem
předávala v záviděníhodném stavu a navíc
jako jedinou v Praze bez dluhů. Jako minis
tryně zdravotnictví jsem se starala o zavede
ní kvalitnějšího systému péče, jako senátor
ka o práva a potřeby všech občanů naší země
a jako europoslankyně se to snažím dělat pro
všechny Evropany. Takže když sebevědomě
říkám, že péče o člověka je mou celoživotní
náplní, není to fráze.
Dovolte mi odbočit poněkud osobní otázkou
- v kolika letech jste zůstala jen s babičkou?
Starala se o mne od mých dvou let a samy
jsme zůstaly v osmašedesátém roce, když mi
bylo patnáct. Nebyla jsem ale nijak ušlápnutá.
Zpívala jsem v Kulmově dětském sboru, spor
tovala a hrála televizních inscenacích a dět
ských filmech.
V čem?
Tím největším byl myslím vůbec první film Vác
lava Vorlíčka PŘÍPAD LUPÍNEK. Byla to v podstatě
detektivka pro děti.
Když se vrátíme k uvažování o prezident
ském úřadě - co byste chtěla v péči o člo
věka dělat? Pravomoci české hlavy státu
nejsou přece příliš výrazné...
To si nemyslím. Váha prezidentského úřadu,
která v České republice tradičně bývala velká,
stojí a padá s osobní autoritou toho, kdo ho vy
konává, nikoli s jeho pravomocemi a ústavní
„neodpovědností". Znamená to, že nemůže
jiné hodnoty proklamovat a jiné žít. V občan
ském slova smyslu, v osobně lidském, v poli
tickém... Z pozice důvěryhodné autority pak
může promlouvat ke všem a ke všemu, co
uzná za vhodné a prospěšné. Za druhé má jít
prezident jako politik příkladem - ctít ducha
Ústavy a nenadřazovat osobní zájmy a názory
nad povinnosti, které z ní vycházejí, což platí
jak na národní úrovni, třeba při jmenování
soudců, tak na mezinárodní, například při sjed
návání a ratifikaci smluv. Za třetí musí být sku
tečně nadstranícky a národ sjednocovat, nikoli
štěpit či podněcovat mezi lidmi zášť, závist
nebo dokonce nenávist. Ajejedno, zda mluví
me o tupém národovectví, o rozdělování na
chudé a bohaté či o vytváření kast nedotknu
telných. A konečně prezident disponuje řadou
pravomocí a možností, které se - alespoň po
kud vím - zatím příliš nevyužívají a v někte
rých případechje to škoda. •
58 I XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Vinum Moravicumtext a foto Branko černý
V
inařství Vinum Moravicum vznik
lo v roce 2005 a staví na rodin
ných vinařských tradicích jeho
zakladatelů. Zaměřuje se pouze
na lahvová vína ve vyšší kvalitě z různých
terroirů. Proces výroby vína je od prvopo
čátku řízen ideou: kvalitní hrozen = kvalitní
víno = spokojený zákazník.
ěená k rychlému vypití. Zejména červená
vína si rok či dva poleží ve sklepě a poté,
na začátku svého vrcholu, se rozletí do svě
ta za milovníky vín. Hospodářství vinařství
se nachází v historických sklepech v samém
centru Bzence, v uličce nad kostelem. Sklep
bude v sezóně otevřen pro turisty i pro sku
piny, které si objednají řízenou degustaci.
Vinařství nevlastní žádné
vinice. Hrozny nakupuje od
stálých dodavatelů z několi
ka moravských vinných pod
oblastí. Tato praxe umožňu
je vyrábět ve vysoké kvalitě
i odrůdy, kterým se na Bze
neckú nedaří. Degustace ve
sklepě se tak mění nejen na
enologický zážitek, ale také
ve vlastivědnou exkurzi.
Začít musíme samozřejmě
na Bzeneckú - Ryzlink rýnský nemůže být
odjinud, ale z privátní vinice sklepmistra Jana
Bezchleba pochází i Bzenecký patriot, vlajko
vá loď vinařství. Ze slováckých Polešovic tu
najdeme Chardonnay, Rulandské bílé a Ru
landské šedé. Vinohradnícka společnost Pole-
šovice, v čele s panem Menšíkem, je největším
dodavatelem hroznů. Na Mikulovsko, dokon
ce přímo na Pálavu, nás přenese Ryzlink vlaš
ský, Veltlínské zelené a Pálavá. Z Velkopavlo-
vicka, z největší vinařské obce Velké Bílovice
pochází Dornfelder a Frankovka.
Na víno Jan Bezchleb, sklepmistr vinař
ství, nespěchá. Přestože používá při výrobě
moderní technologie, nejedná se o vína ur-
; ^ k I Jan Bezchleb má rád
m£ I I cuvée, a přestože u nás
I nejsou zatím moc prefe
rována, vyrábí jich ně
kolik. Zastává názor, že
krása jedné odrůdy mů
že být obohacena o širo
ké spektrum chutí a vůní
jiné odrůdy. Historie nej
oblíbenějšího známkové
vína, které se honosí ná
zvem Bzenecký patriot,
je starší než historie vinařství Vinum Moravi
cum. Jan Bezchleb vysadil v Bzenci hektaro
vou vinici v trati Kněží hora, s třetinovým po
měrem odrůd Rulandské bílé, Rulandské šedé
a Rulandské modré. Asambláží těchto tří pino-
tů, které se zpracovávají společně přímým liso
vání bez nakvašení, vzniká Bzenecký patriot.
Výborně se vydařilo hned první slámové víno,
které Jan vyrobil - Chardonnay z ročníku 2005,
jehož hrozny ležely pět měsíců na slámě. Po
vedlo se tak, že v roce 2007 získalo titul Cham
pion největší soutěže Král vín České republiky,
stříbrnou medaili na Concours Mondial v Bru
selu a nakonec proniklo i do Salonu vín ČR.
Více na www.vinummoravicum.cz •
J M Bzenecký patriot 2010
pozdní sběr
ČR, Morava, podoblast slovácká,
[ Bzenec, Kněží hora, alkohol 12 %
J»>-"
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Hrabalovo městečko,text Pavel Fojtík a Jan Řehounek | foto Jan Řehounek, Martin Faltus a archiv
Když se 3. února 1997 ukončila pozemská pouť Bohumila Hrabala, zdálo se, že připomínání odkazu
světoznámého spisovatele zůstane vyhrazeno tak jako u jiných osobností pouze školním čítankám
a literárním vědcům, v Hrabalově případě se tak nestalo. V Nymburce, městě nejbližším spisovatelově
srdci, se mezi obdivovateli jeho díla zrodila myšlenka založit celorepublikový spolek, který by spojoval
všechny nadšené čtenáře Hrabalova díla bez rozdílu vzdělání, povolání a věku.
V
roce 1998 se v Hálkově divadle
v Nymburce konalo ustavující
shromáždění Klubu čtenářů Bo
humila Hrabala. A o rok později
byl v nymburské městské knihovně otevřen
Literární kabinet Bohumila Hrabala. Sou
časně se vznikem Klubuje čtyřikrát do roka
vydáván časopis Nymburský pábitel. Vrcho
lem nymburské iniciativy bylo však bez
pochyby otevření stálé expozice Bohumila
Hrabala v nymburském muzeu. Tři místnosti
a chodbu zcela zaplnily dokumenty, knížky,
fotografie a cenné relikvie ze spisovatelo
va osobního života, i ze zařízení staré hos
pody. Do muzea si velmi rychle našli cestu
všichni příznivci Bohumila Hrabala. Mu
zeum se přednáškami pro školy snaží přiblí
žit Bohumila Hrabala i mladé generaci.
Ve výčtu míst, která vstoupila do Hrabalo
va života a přímo jej ovlivnila, nenalezneme
jen Nymburk. Světlo světa spatřil 28. břez
na 1914 v Brně-Židenicích. Hlásí se k němu
ovšem i moravské městečko Konice, odkud
pochází Hrabalův rod a kde se narodili a vy
rostli jak jeho otec František Hrabal, tak
strýc Josef Hrabal. Silnou vazbu cítil ještě
k městu Polná, kde František Hrabal a Marie
Kiliánova slavili svatbu a on zde začal vní
mat svět kolem sebe.
Krátkou životní epizodou bylo zaškolová
ní mladého Hrabala, násilně vytrženého na
cistickým režimem ze studií na vysoké ško
le, v železniční stanici Dobrovice a posléze
i působení v profesi výpravčího v železniční
stanici Kostomlaty.
Ve zralém věku se Hrabal ztotožnil s Lib
ní, pražským předměstím, jež se mu od po
čátku padesátých let stalo domovem a mís
tem velké tvůrčí inspirace: „Ale hlavně mě
fascinovala Libeň, podnikal jsem výpravy
tam, kde jsem ještě nikdy nebyl, ulička Na
Hrázi, hlavní třída, postranní uličky vedoucí
do Židů, ulice Bratrská, ulice Na Žertvách,
kudy projížděly vlaky ještě hnané na páru,
Kotlaska a hlavně potok Rokytka, to všech
no mne uvádělo v úžas..." (MOJE LIBEŇ)
Do jeho života se nesmazatelně zapsalo
také Kladno s Poldinou hutí, kam se dostal
úplnou náhodou, o níž sám nikdy nehovořil.
V roce 1949 pracoval v n. p. Obchodní domy
v Praze. Když komunisté vymysleli, že sedm
desát sedm tisíc intelektuálů musí posílit vý
robu v průmyslových podnicích, měl z tohoto
pracoviště odejít na dvouletou „brigádu" otec
dvou malých dětí. Hrabal se dobrovolně při
hlásil místo něho a 4. prosince 1949 odešel do
„Poldovky", kde zůstal až do října roku 1954.
„A tak jsem jezdil na Kladno, ajako ten pivo
var i ta Poldina huť byla krásná a ohromovala
mě, já dovedl býti nadšený... jezdil jsem auto-
60 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/*C-\';#\'« • • • • •
, ; v - *»• •
^"-c:
11 ÉI\'
Pivnice Hájenka v Kersku
kde se nezastavil časbusem, vstával jsem v půl čtvrté, pustil jsem si
rádio, z Milána mi zacvrlikali ptáčci, z Mosk
vy mi zahráli Poslední bitva vzplála, a užjsem
letěl na autobus a frčeli jsme do Kladna..."
(z besedy na Stanfordské univerzitě; Tomáš
Mazal: SPISOVATEL BOHUMIL HRABAL)
Kersko a Nymburk
V dospělém věku Hrabalovi přirostla k srd
ci chatová osada Kersko v Polabí, kde od
sedmdesátých let trávil hodně času. „Vyšli
jsme na loučku, která se svažovala k potůč
ku, který nebylo vidět, ale bublal, jako by
si právě umyl zuby a kloktal v různých tó
ninách... pochopil jsem, že opravdu, když
máte krásnou slečnu, nebo krásný les a ještě
krásnější potůček se živou vodou, že člověk,
každý člověk by nerad umíral, právě jen
a jen pro tu krásu..." (SLAVNOSTI SNĚŽENEK)
Přesto si dovolujeme říci, že Nymburk
zaujímal v Hrabalově životě specifické po
staveni, vždyť zde prožil jednatřicet let své
ho života. I v letech následujících, když se
z Nymburka odstěhoval, neztrácel ze zřetele
osudy svého „městeěka" a byl mu na blízku
až do posledních dnů. Hrabala Nymburk sil
ně poznamenal, a naopak Hrabal velmi ovliv
nil Nymburk. „Tisíce kilometrů, které jsem
prochodil starým Nymburkem, to všechno,
co jsem žil a prožil, je obsah nebo šifra mého
psaní..." (DOMÁCÍ ÚKOLY Z PILNOSTI)
Uprostřed léta roku 1919, krátce po skon
čení první světové války, se Hrabalovi spo
lečně se svými dvěma syny Bohumilém
a Břetislavem odstěhovali z Polné do Nym
burka, kde otec „Francin" přijal nabídku na
práci účetního v místním pivovaru.
V době, kdy školu dokončil, zemřel
v Židenicích dědeček Tomáš. Aby nebylo
brněnské babičce smutno, rozhodli rodiče,
že bude Bohumil docházet do primy br
něnského Českého státního gymnázia. Bez
otcovského dohledu však byly chlapcovy
studijní výsledky žalostné, na konci roku
„zdobily" vysvědčení tři čtyřky a šest pě
tek. Celkové hodnocení znělo: „Žák není
způsobilý, aby postoupil do vyšší třídy." Po
Hrabala Nymburk silně poznamenal, a naopak
Hrabal velmi ovlivnil Nymburk. „Tisíce kilometrů,
které jsem prochodil starým Nymburkem,
to všechno, co jsem žil a prožil, je obsah
nebo šifra mého psaní..."
Bohumil Hrabal přišel do Nymburka jako
pětiletý, brzy jej čekal začátek povinné škol
ní docházky. Místem, kam každé ráno smě
řovaly v následujících pěti letechjeho kroky,
byla Masarykova národní škola chlapecká.
Jednalo se o krásnou a honosnou budovu,
postavenou v roce 1882 na místě bývalého
dominikánského kláštera.
této jednoroční epizodě se proto opět vrací
do Nymburka. Tentokrát nastupuje na nym
burskou státní reálku, první středoškolský
ústav v regionu, založený roku 1903.1 když
se Bohumil nadále potýkal s uěením, dohled
otce měl zřejmě pozitivní vliv, alespoň bě
hem prvních tří let studia. Až v kvartě opět
propadl (školní rok 1929/30) s bilancí sedmi
ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 61
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/dostatečných a tří nedostatečných. Následně
opakoval kvartu a k maturitě se dostal v roce
1934, tedy o dva roky později než jeho vrs
tevníci. „Když jsem stál ve smokingu jako
mladý gentleman před komisí, lil ze mne pot
a kouřilo se ze mne, tak jsem se styděl, tak
jsem se hanbil, že já, ten nejmizernější žák
na vědomosti, já tady stojím ve smokingu,
kdežto mí spolužáci jsou klidní snad proto,
že mají ty obyčejné nedělní šaty... trvale
jsem měl během těch maturitních zkoušek
jasný pocit, že jsem propadl... jsem nezve
dl oči ani ve chvíli, kdy předseda maturitní
komise oznámil, že jsem udělal maturitní
zkoušku s dostatečným prospěchem." (ŽIVOT
BEZ SMOKINGU)
Při četbě těch pasáží v Hrabalově díle,
v nichž se vrací ke svému dětství, nabýváme
dojmu, že vyrůstal v idylickém maloměstě,
kde život pozvolna plynul, nenarušován zá
sahy zvenčí, všichni lidé měli k sobě jaksi
blíže a měli porozumění pro nedostatky dru
hých. „Nedělní odpoledne! Samý slunečník,
umyté tváře a vyžehlené šaty. Hltaje potůč
ky ulic a uliček, teče město na procházku. Je
něco hezounkého v jednoduchém způsobu
žití, samozřejmosti a důvěře, radosti z řetězu
na kulatém bříšku. Jak pošilhávám po klidu
malého města, zahrádce a mariáši, po pivě
a klábosivých hovorech. Těšit se z procház
ky, slavit a vypít, co se dá, a pak, až přijde
hodina, rozloučit se a odejít tam, kam chodí
ostatní..." (POUPATA)
Hrabal svým dílem vytvořil velký nym
burský mýtus, který dodnes přežívá i v od
borné literatuře a je navíc soustavně podpo
rován legendou o „městečku, kde se zastavil
čas". Opak je pravdou. Nymburk na přelo
mu 19. a 20. století i v časech první repub
liky patřil mezi nejdynamičtěji se rozvíjející
průmyslová centra středního Polabí.
Bohumil chtěl na přání rodičů studovat
práva, scházela mu však maturita z latiny. Po
celoročním soukromém studiu složil z toho
to klasického jazyka maturitu a dne 7. října
1935 se zapsal na Právnickou fakultu Uni
verzity Karlovy v Praze. V čerstvém vyso
koškolákovi se s příchodem do Prahy najed
nou probudila touha po vzdělání. Propadl
čtenářské vášni a zájmu o umění a filosofii.
Brzy poté, co se začal intenzivně seznamo
vat s poezií, zejména surrealistickou, ovliv
něn Ungarettim, Rimbaudem, Apollinairem
a Nezvalem a okouzlen impresionistickými
obrazy, se sám též pokoušel psát první ly
rické básničky. Nymburské Občanské listy
otiskly 16. října 1937 první Hrabalovu báseň
nazvanou PRŠÍ. „Prší / slzy kanou po víčkách
oken / a kouř / zalévá město modravým stu
dem / chce se mi spát. / Hle / vůz teče / roz
poltenou ulicí tiše / jak / bárka průplavem /
a koně / dvě hnědé kaňky veslují / v rytmu
kývajících se šíjí / zatím co kontrapunkt / pr
šícího vzlykotu bubnuje / nudou."
62 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Po uzavření vysokých škol nacisty pra
coval jako koncipient u notáře, skladník
v nymburském Spotřebním a výrobním
družstvu železničních zaměstnanců, pomoc
ný dělník v železniční stanici Kostomlaty
nad Labem; navštěvoval kurs výpravčích
v Hradci Králové a 5. října 1944 nastoupil
jako „záškolák" na nádražíčko v Dobrovi-
ci. Poté, co složil i praktickou část zkoušek,
byl přidělen už jako skutečný výpravčí zpět
do Kostomlat nad Labem. Zde setrval až do
konce války. A právě sem situoval později
svoji novelu OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY.
Po druhé světové válce dokončil studium
a 22. února 1946 byl promován doktorem
obojího práva. První zaměstnání si našel
jako pojišťovací agent Živnostenského fon
du starobního a invalidního a po roce pře
šel k pražské obchodní firmě Karel Harry
Klofanda na místo obchodního cestujícího.
Chystal se literárně vystoupit, vlastním ná
kladem chtěl vydat výběr básní ZTRACENA
ULIČKA, ale bylo mu to znemožněno, tiskárna
chystající sazbu knihy byla po únoru 1948
znárodněna. „Sítinou osik a břízek / a podle
skvrn šatů jsem poznával, / kdo se vrací po
mostě / do domků za Labem. / Listonoš, čet
ník na bicyklu, / a slečna z pošty bydlící o tři
domy dál..." (ZTRACENA ULIČKA/VZPOMÍNKA)
Když byl Bohumil
Hrabal v době
normalizace zařazen
mezi spisovatele
„v likvidaci", našel
útočiště uprostřed
lesů v Kersku, kde si
v roce 1965 koupil na
doporučení spisovatele
Adolfa Branalda chatu.
Nezastupitelné místo v Hrabalově životě
stále náleželo Nymburku. Přestože pracoval
už za války mimo město a po válce v Praze
a na Kladně, zůstává mu domovem se vším
všudy. Jeho rodiče si v roce 1945 postavili
nový dům blízko pivovaru. Zde měl Hrabal
k dispozici vlastní pokoj s knihovnou a psa
cím strojem...
Absolvent právnické fakulty pracoval po
stupně v několika dělnických povoláních
a ve volných chvílích psal do šuplíku. Spi
sovatelem „na volné noze" se stal 1. ledna
1962, na svou první oficiálně vydanou knihu
PERLIČKA NA DNĚ si však musel počkat ještě
celý rok.
Do milovaného Polabí se ve své tvorbě
uchyluje poprvé v OSTŘE SLEDOVANÝCH VLA
CÍCH (1965), Nymburka se okrajově dotýká
V DOMÁCÍCH ÚKOLECH Z PILNOSTI a v POUPATECH
(celý náklad obou knih byl ovšem v roce
1970 skartován).
Když byl Bohumil Hrabal v době norma
lizace zařazen mezi spisovatele „v likvida
ci", našel útočiště uprostřed lesů v Kersku,
kde si v roce 1965 koupil na doporučení
spisovatele Adolfa Branalda chatu. Chatové
městečko mu poskytlo dostatek času a kli
du na nové literární nadechnutí. A právě zde
Hrabal píše, hodnoceno očima dnešní lite
rární kritiky, svá vrcholná díla. Díky nim je
považován za jednoho z největších spiso
vatelů druhé poloviny 20. století. Vedle RU
KOVĚTI PÁBITELSKÉHO UČNĚ, NĚŽNÉHO BARBARA,
PŘÍLIŠ HLUČNÉ SAMOTY Či r o m á n u OBSLUHOVAL
JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE zde píše svoje nejpoe
tičtější příběhy, v nichž se vrací do dětství,
do Nymburka. A také SLAVNOSTI SNĚŽENEK
(1975), které se odehrávají přímo v Kersku.
Vznikají zde POSTŘIŽINY (1970), KRASO-
SMUTNĚNÍ (1979) a HARLEKÝNOVY MILIÓNY
(1981), které v roce 1982 vycházejí jako
nymburská trilogie pod společným názvem
MĚSTEČKO u VODY. V roce 1986 vydal ŽIVOT BEZ
SMOKINGU, Nymburk je zmiňován i v PROLU
KÁCH a v povídkové knize CHCETE VIDĚT ZLA
TOU PRAHU? (1989). •
ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 63
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/VÝSTAVA
Zleva Monika Burian Jourdan a Serena Baccaglini
n
Iř
Bohumil Hrabal - Francis Bačo
Monika Burian Jourdan
text Andreas Pierelli I foto archiv
Galerie Vernon a s ní spojená nezisková organizace Art For Public o. s. pracuje v posledních letech na
několika významných projektech. Její ředitelce Monice Burian Jourdan a italské kurátorce, profesorce
Sereně Baccaglini, které spolu úzce spolupracují, se podařilo dostat do Prahy díla věhlasných jmen, jako
jsou Amedeo Modigliani, Michel Comte, Pablo Picasso, Francisco Goya nebo Salvador Dali. Nyní České
republice představují dílo irského velikána 20. století Francise Bacona, a to vůbec poprvé, navíc ve
spojitosti s českým spisovatelem Bohumilém Hrabalem a jeho texty.
Moniko, můžete nám přiblížit Galerii Ver
non, kterou vedete již jedenáct let?
V rámci Galerie Vernon i festivalu současného
umění TÍNÁ B., který se letos koná již posedmé,
se snažíme propagovat českou kulturu a čes
ké umělce v kontextu mezinárodního umění.
Zahajovali jsme společnou výstavou Františ
ka Kupky a Amedea Modiglianiho. Pojítkem
byla společná výstava v Paříži v roce 1912, na
níž oba umělci představili svá revoluční díla:
Kupka svou AMORPHU. Modigliani své sochy.
V tomto smyslu jsme pokračovali. Právě pro
bíhající výstava v Obecním domě - TAUROMA-
CHIA: TVÁŘÍ V TVÁŘ BÝKU - odkrývá souvislosti
mezi Picassem, Goyou a Dalim a českými
umělci Emilem Fillou a Karlem Čapkem. Je
zde dobře vidět, jak se umělecká energie do
káže přesouvat v čase a místě; ačkoli se umělci
nikdy nesetkali, mnohé je spojovalo.
Současná výstava je neméně ambiciózní. Mů
žete nám přiblížit koncept tohoto projektu?
Na Bohumila Hrabala a Francise Bacona se dí
váme prizmatem úvahy: „Kdyby byl Bohumil
Flrabal malíř, maloval by jako Francis Bacon.
Kdyby byl Francis Bacon spisovatel, psal by
jako Bohumil Hrabal." Oba se nacházeli vjaké
si kleci, v určité uzavřenosti. Hrabal v komunis
tickém režimu, Francis Bacon trpěl kvůli svému
1977 až do Baconovy smrti, kdy umělec trávil
většinu času v Itálii a ve Španělsku. Těmito
cestami unikal tlaku, který byl na něho vytvá
řenjeho galerií v Anglii. Tato italská díla byla
vystavena ještě v době, kdy žil Bacon v Bo-
Francis Bacon doposud v české republice výstavu
neměl, a přestože jeho jméno tady není příliš
známé, právě on patří dnes k nejuznávanějším,
a tudíž i nejdražším autorům minulého století.
homosexuálnímu zaměření, které musel tajit
před svou rodinou a společností,jelikož v době,
kdy žil, bylo toto téma tabu.
Kde se vzala myšlenka propojení Bacona
a Hrabala?
Vznikla během mé dlouhodobé spolupráce
s kurátorkou Šeřenou Baccaglini, která se za
bývá fenoménem tzv. „italských kreseb Fran
cise Bacona". Původ mají v období od roku
loni, kterou navštěvoval velmi často, protože
ho zajímala tvorba Guerciniho. Studoval jeho
díla a byl jím do značné míry ovlivněn. Tento
vztah „na dálku" můžeme spatřit v jeho díle
PAPEŽ, v němž interpretuje známý portrét pa
peže od Velázqueze. Připomínám, že Bacon
společně s Picassem byli jediní dva umělci,
kterým se již za jejich života podařilo vysta
vovat v Grand Palais v Paříži za účasti fran-
64 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/výstava potrvá do 22. července 2012 v GATE, Galerii a informačním centru v Praze.
couzského prezidenta. Většina Baconových
prací jsou mužské portréty, s výjimkou dvou
ženských. Je zajímavý fakt, že tato díla byla
nedávno prodána na aukci za neuvěřitelných
60 milionů eur.
Jaké jsou přednosti Baconovy tvorby?
Jednak je to barva, která u něj hraje velkou
roli; to znamená velké monotónní plochy. Dal
ším prvkem je kresba jako taková, tah ruky,
který je naprosto mistrovský, jak je patrné ze
jména zjeho kreseb. Práce nesou známkujeho
životního utrpení. Do portrétů lidí, kteří mu
byli blízcí, přenášel onu osamělost, kterou sám
cítil, a která pak ještě zesílila vlivem alkoholu
a drog. Událostí, která Bacona velmi ovlivnila,
byla sebevraždajeho přítele. Spáchalji v době,
kdy byl Bacon na vrcholu kariéry, před zaháje
ním jeho výstavy v Paříži.
V čem si byli Hrabal s Baconem tak blízcí,
a co je naopak odlišovalo?
Začneme jejich koncem. Hrabal spáchal sebe
vraždu tak, že skočil z okna nemocnice. Bacon
zemřel na malé klinice ve Španělsku, absolutně
osamocen. I Bacon nebyl daleko od myšlenky
sebevraždy, procházel silnými depresemi. Usi
loval o přátelství a blízkost, ale měl kolem sebe
pouze osoby, které se s ním stýkaly kvůli jeho
úspěchu. Zde se nabízí další paralela: oba byli
uznávaníještě za svého života, oba ale trpěli sa
motou, takže úspěch, který slavili jako umělci,
nehrál vjejich životních osudech velkou roli.
Nebojíte se, že veřejnost nemusí přijmout
toto srovnání?
Samozřejmě někteří budou oponovat, že se
tito umělci nikdy nesetkali. Lidé, kteří Hra
bala osobně znali, mi však řekli, že je velmi
pravděpodobné, že Baconovo dílo znal. Kaž
dopádně já to vnímám jako otázku kreativní
svobody: přiblížit k sobě dva lidi, kteří žili
v odlišných politických systémech, přesto
oba v kleci, a kteří se vyjadřovali různými
prostředky, formou výtvarnou a literární. Ale
• Francis Bacon, bez názvu,
tužka na papíře, 1980-1992
pokud bychom se přece jen odvážili tyto dvě
formy porovnávat, pak ona literární podoba
Hrabalaje velice blízka té optické podobě děl,
která vytvářel Francis Bacon.
Kde se tedy setkává jejich umění?
Když si přečteme například PRAŽSKÉ JEZULÁT-
KO od Hrabala, vidíme, že se ve svých textech
často opakoval. Zavřu-li oči, zobrazuje se mi
ono opakování jako jednobarevná litá plocha,
kterou můžeme najít u Bacona. Je to určitá
forma jistoty. Jednotlivé věci, které pak jsou
jakoby vytržené z kontextu u Hrabala, Bacon
znázorňuje deformací figur. Právě tato defor
mace se mijevíjako velmi podobná deformaci
jazyka, typického pro Hrabalovo dílo.
Odkud máte zapůjčena Baconova díla?
Italské kresby byly zatím vystaveny na dvanácti
místech po celém světě. Nikdy ale nebyly před
staveny ve spojeni s Baronovými obrazy. Mým
největším přáním a touhou bylo získat zápůjč
ku olejů, aby měli návštěvníci možnost vidět
souvislost mezi jeho velkoformátovými kres
bami a obrazy. Baconova zastupující galerie
vždy tvrdila, že Bacon za sebou žádné kresby
nezanechal, je ale nutné odlišit, zda se bavíme
o přípravných kresbách a skicách, anebo o dí
lech, která jsou již hotová. Tento soubor kreseb
pochází od Cristiana Lovatelliho Ravarina, kte
rý je získal od samotného Bacona. Vzhledem
k dobové morálce se jejich blízký vztah musel
držet v tajnosti. Obrazy pocházejí ze zápůjček
ze soukromých a korporátních sbírek.
Co si od této výstavy slibujete?
Francis Bacon doposud v České republice vý
stavu neměl, a přestože jeho jméno tady není
příliš známé, právě on patří dnes k nejuznáva
nějším, a tudíž i nejdražším autorům minulého
století. Naše galerie Vernon se snaží dostat na
nejvyšší úroveň ve smyslu mezinárodních pro
jektů, snaží se získávat prestiž a uznání, aby
nám i nadále světové instituce půjčovaly vý
znamná díla pro další výstavy. •
ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 65
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/POgJÁŽ
já.
MA
^
*ft
>
L
\
• i
Do půl těla svlečení vesničtí siláci si protahují svaly vedle arény. Z povzdálí je pokradmu pozorují hloučky
dívek nastrojených do tradičních krojů. Rytmickou hudbu lidových umělců občas přeruší rozzlobené
frkání všude okolo uvázaných býků. Je krásný jarní den a ve vzduchu je cítit zvláštní napětí. Právě
začíná slavný Kavkazský festival, Kafkasor festival, možná největší folklorní akce v Turecku.
66 | WWW.XANTYPA.cz
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/%* Mní * %
w
ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 67
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/•>i 5mňf
^S^w^fr
\'Hi^ J a K
,..0t<
• v
íL
**HtÍP\'*"rni||iniim
Tradiční lidové tance patří k největším atrakcím festivalu.
L
idové slavnosti dodnes patří k turec
kému venkovu. Některé souvisejí
s islámem, jiné mají původ v dáv
ných dobách. Dnes už jen těžko
zjistíme, které zvyky Turci převzali od za
niklých anatolských civilizací a které si tito
někdejší kočovníci přivezli ze své původní
vlasti ve Střední Asii. Vždyť například pří
chod jara oslavovaly nějakým způsobem
všechny kultury. Není divu, že právě k této
roční době se i v Turecku vztahuje většina
tradičních veselíc, turnajů a procesí.
Svátek jara
V posledních letech některé staré obyčeje
dostaly novou podobu. Staly se z nich oká
zalé folklorní festivaly, jež jsou důležitou
společenskou akcí pro celý kraj i místem,
LAZISTÁN PLNÝ PŘEKVAPENÍ
Lazistán stojí rozhodně za návštěvu i mimo dobu konáni festivalu. Tato odlehlá oblast
nabízí turistům mnoho lákadel. V Artvinu je možné obdivovat ruiny starého gruzín
skeho hradu. Divoká řeka Coruh, jež se prodírá hlubokým kaňonem hned za městem,
nepochybně nadchne každého vyznavače raftingu. Její přítoky zas poskytnou neza
pomenutelné zážitky rybářům, zejména pokud mají spadeno na pstruhy. Jako někde
ve Švýcarsku si budete připadat ve vesničce Meseli, kterou tvoří obrovské dřevěné
chalupy s vyřezávanými štíty a arkýřovými okýnky. Panenská příroda a hluboké lesy
v okolí nedalekého horského jezera Karagôl přímo vybízejí k procházkám a relaxaci.
Patrně vás velmi míle překvapí, jaké množství hub roste v této části Turecka. O hřiby,
nazývané turecky medvědí houba (ayi mantari), tu přitom nikdo nestojí.
Mimořádnou popularitu si však po celé
zemi získal především Kavkazský festival,
konající se každý poslední týden v červnu na
pastvinách nad městem Artvin. Tato odlehlá
horská oblast u hranic s Gruzií je obydle
na převážně národem Lazů, jenž je jednou
Několikadenní akce se odehrává uprostřed krásné
přírody, kde si účastníci vybudují provizorní
stanové městečko. Její součástí jsou souboje
mladých vesnických siláků a tradiční tance.
kde mohou domorodci předvádět své zvy
ky a dovednosti návštěvníkům z okolí. Pro
tože v Turecku žije řada menšin, mají tyto
slavnosti často také silně nacionalistický ná
dech. Platí to zejména pro akce v regionech
obývaných Kurdy. Ale i Cerkesové, cikáni
či Arabové mají svá pravidelná setkání.
z málo známých tureckých menšin. Jedná se
o kavkazský kmen blízce příbuzný s Gruzín-
ci, který přijal islám i část turecké kultury.
Několikadenní akce se odehrává uprostřed
krásné přírody, kde si účastníci vybudují pro
vizorní stanové městečko. Její součástí jsou
souboje mladých vesnických siláků a tradiční
tance. Slavnost začíná obvykle už ve čtvrtek
a v neděli vždy vrcholí býčími zápasy, při
nichž není nouze o dramatické okamžiky.
Loňský festival byl oficiálně pětadvacátý
v historii, ale tato lidová slavnost má mno
hem starší kořeny. Jedná se vlastně o svátek
jara, které do kavkazských hor přichází prá
vě až na konci června.
Modroocí argonaute
První dny festivalu připomínají velký pik
nik. Horská pastvina (jajla) nad Artvinem se
během nich pomalu zaplňuje stany. Výlet
níci, většinou celé velké rodiny, se shluku
jí kolem ohňů a pečou jehněčí kebab. Večer
se zpívá a tančí dlouho do noci. Svátečně
naladěné obecenstvo baví také různí lidoví
umělci. Oblíbení jsou zejména hráči na zur-
nu, tradiční pastýřskou flétnu, a tulum, což
jsou dudy z kozí kůže. Velké pozornosti se
těší i vypravěči starých bájí a příběhů, je
jichž obsah jasně ukazuje na kavkazský pů-
68 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/vod obyvatel ti Turecka a upevňuje
jejich národní uvědomění.
Lazové považují sami sebe za potomky
obyvatelů antické Kolchidy, legendárních
strážců Zlatého rouna, které podle řeckých
mýtů navštívili Jasonovi argonaute. Turecké
úřady dlouho odmítaly uznat národní svébyt
nost Lazů a tvrdily, že jsou jen jedním z turec
kých kmenů, což není pravda. Podobně jako
Kurdové nesměli ještě před časem používat
na veřejnosti a v písemné podobě svůj jazyk,
jímžje lazuri. Podle oficiálních údajů žije dnes
v Turecku čtvrt milionu Lazů. Mají světlou
pleť, hnědé, často i zrzavé vlasy. Běžné jsou
u nich zelené nebo modré oči. Výrazný orlí
nos jim dodává ušlechtilé vzezření. Původně
byli křesťany, ale dnes se hlásí k islámu. Na
rozdíl od Turků či Arabůjsou však ve víře vel
mi vlažní. V severovýchodním cípu Turecka
proto nenajdete žádné zjevné známky zbož
nosti a je velmi málo pravděpodobné, že vás
tu ráno probudí pro muslimský svět typické
volání k modlitbě. Lazové si také rádi přihnou
místní pálenky rakije. Korán totiž podle jejich
výkladu výslovně zakazuje jen víno.
Domov Lazů se značně odlišuje od zbytku
Turecka. Krajinu často skrápěnou dešti pokrývá
bujná vegetace. Na loukách pod hustými lesy
pokrytými horami se nepasou ovce, ale početná
stáda hovězího dobytka. Ještě níže, na pobřeží
Černého moře, panuje horké subtropické pod
nebí. Právě zde se pěstuje pravý turecký čaj.
Kavkazští rytíři
Mnoho návštěvníků přijíždí až v sobotu, na
třetí den festivalu. To jsou totiž na programu
zápasy vyhlášených vesnických siláků. Pro
mnohé je to událost roku. Vítěz se stane pro
místní lidi hrdinou a jeho jméno bude navždy
součástí historie kraje.
Turecký zápas karakucakje obdobou zápasu
ve volném stylu. Má pevná pravidla, na jejichž
POZOR NA NATAŠI!
Během festivalu mají v nedalekém Artvinu
žně nejen obchodníci a hoteliéři. Kšeft se
hýbe i Natašám, jak Turci nazývají dámy
vykonávající nejstarší řemeslo a pocháze
jící ze zemí bývalého Sovětského svazu.
Tyto ženy zaplavily Turecko počátkem de
vadesátých let minulého století, poté co
na Ukrajině, v Gruzii a dalších postkomu
nistických republikách zkolabovala ekono
mika. Nejvíce se jich usadilo v moderních
městech na pobřeží Černého moře, kde
je praktikována uvolněná forma islámu.
Obvykle nejde o žádné krasavice, ale mírně
obézní seniorky dosti odpudivého zevnějš
ku. Jejich jedinou předností jsou blond
vlasy (často uměle odbarvené) a nízká cena
nabízených služeb. Nejprve byly vnímány
jako kuriozita a staly se námětem mnoha
vtipů. Když se ukázalo, že jsou šiřitelkami
viru HIV, začaly úřady proti této neřesti bo
jovat. Zatím se ji však vymýtit nepodařilo.
Lazové patří ke kavkazským náro
dům a považují se za potomky obyva-
ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 69
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/dodržovaní dohlížejí kromě diváků také přísní
rozhodčí. Kdo se dopustí nesportovníhojednání,
je diskvalifikován a sklidí všeobecný posměch.
Zápasníci na sobě nemají žádné zvláštní dre
sy potištěné reklamami, ale jen obyčejné staré
kalhoty bez opasku. Ty nahrazují krátké kožené
kalhoty zvané kispet, které se kdysi používali
při zápasech na dvoře osmanských sultánů.
Někdy je zápas velmi vyrovnaný a záleží
na rozhodčích, komu přiřknou vítězství. To se
pak často najdou diváci, kteří proti takovému
rozhodnutí ostře protestují, napadají fanoušky
z „nepřátelského tábora" a v bitevní pole se
mění i hlediště. Snad proto na festival nedohlí
ží běžná policie, ale těžce vyzbrojené polovo
jenské jednotky, kterým se říká jandarma.
Při zápasech se soutěží
v několika váhových
kategoriích. Kavkazané
jsou rození zápasníci.
Říká se, že právě Lazy si
za osobní strážce kdysi
vybral i prezident
Ataturk, zakladatel
Turecké republiky.
Většina borců má však rytířské způsoby. Pro
tože protivníka často i osobně znají, vědí vše
o jeho slabinách i mentalitě, používají při boji
nejen sílu, ale i předem promyšlenou taktiku.
Bývá zvykem, že si na konci utkání oba zápas
níci podají navzájem ruce a políbí se na tvář.
Při těchto zápasech se soutěží v několika
váhových kategoriích. Jejich vítězové se ob
vykle později dobře prosadí i v celostátním
měřítku. Kavkazané jsou rození zápasníci.
Říká se, že právě Lazy si za osobní strážce
kdysi vybral i prezident Ataturk, zakladatel
Turecké republiky.
Lazistánská korida
Dříve sledovali diváci průběh festivalu pou
ze z prudké stráně. Dnes tu stojí jednoduchá
aréna s ochozy. Ta poskytuje návštěvníkům
bezpečné útočiště během býčích zápasů, které
jsou zlatým hřebem programu. Přesto vzácně
dochází i k úrazům. Výběh z arény není nijak
uzavřený a zápasící býci tudy někdy vyběhnou
na louku mezi stany. Prchající lidé se pak v pa
nice pošlapou. To, že by býk napadl přímo člo
věka, se prý kupodivuještě nikdy nestalo.
Býčí zápasy neboli boga gúrešleri se ko
nají vždy v neděli. V přestávkách mezi zápa
sy vystupují taneční soubory v krojích jed
notlivých vesnic a údolí. Pořadatelé zatím
přivedou, často za dramatických okolností,
do arény nová zvířata.
Býci z této části světa jsou menší, ale mno
hem vytrvalejší a mrštnější než ti chovaní
v Evropě. Tato ušlechtilá zvířata mají pro do
morodce velkou cenu, ti se proto snaží, aby
zbytečně netrpěla nebo se vzájemně nezranila.
Kavkazské býčí zápasy nejsou krvavou podí
vanou, tak jako španělská korida. Když jedno
ze zvířat ukáže slabost a dá se na ústup, je to
akceptováno jako prohra. Nikdo ho nenutí
k dalšímu boji, ale je pořadateli vyvedeno
z arény. Na Kavkazském festivalu také nikdy
s býky nebojují žádní toreadoři. Ublížit zvířeti
pro vlastní pobavení, to se naprosto neslučuje
s islámem ani povahou kavkazských národů.
Ty býka v minulosti uctívali jako božstvo.
Dnešní zápasy jsou nepochybně pozůstatkem
pradávných rituálů. Některé trvají jen velmi
krátce a je rozhodnuto. Stává se však, že oba
sokové jsou naprosto neústupní a jejich klání
nemá konce. Taková vyrovnaná utkání nabíze
jí divákům nesmírně atraktivní podívanou. Na
konec však vždy jeden z býků ustoupí. Večer
pak z finálového zápasu vzejde absolutní vítěz.
Pro svého majitele znamená často hotový po
klad. Nejeden prostý vesničan prodejem roha
tého šampióna ze dne na den zbohatl. •
NÁVŠTĚVA FESTIVALU
Informace na cestu: Kafkasor festival se koná obvykle každý poslední víkend v červ
nu. Přesné datum si můžete ověřit prostřednictvím turistických informačních kan
celáří, které jsou v Turecku v každém větším městě. V Artvinu sídlí na adrese: Cami
Meydani No: 10, Tel: (466) 212 30 71, Fax: (466) 212 27 38
Příjezd: Do Artvinu nevede železnice a nejbližší letiště se nachází v 300 km vzdáleném
Trabzonu. Z Istanbulu (25 EUR) i Ankary (20 EUR) jezdí do města každý den několik autobusů.
Spojení mezi Artvinem a arénou v horách zajišťují během festivalu zvláštní mikrobusy.
Ubytování: V Artvinu je několik hotelů nižší a střední kategorie. Dobrou volbou je
například přátelský Kackar, kde se ubytujete asi za 20 eur. Většina místních návštěvníků
však táboří na lesních loukách nad městem. Nutností je kvalitní stan, neboť počasí je
zde velmi proměnlivé a téměř žádný den se neobejde bez krátké dešťové přeháňky.
70 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/69 KČ
Mimořádné vydáni z archivu Xantypy (1995 - 2012) •
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Jiří
Kejval
Londýn bude
žasnout!
text Pavel Cmíral | foto Jiří Koliš
Vzdušná loděnice Veslařského
klubu Slávia se třpytí v jarním
slunci na louce u paty Jiráskova
mostu. Jiří Kejval, bývalý úspěšný
reprezentační skifař, se dívá
oknem své kanceláře na Vltavu
a ukazuje na travnaté náplavce
místo, kam postaví telekomuni
kační ikonu, pravou londýnskou
telefonní budku. V příští hodině
budou Londýn a Anglie skloňo
vány ve všech pádech. Ať už
bude řeč o londýnských olym
pijských hrách a Českém olympij
ském domě, který má Jiří Kejval,
místopředseda ČOV pro ekono
miku a marketing na starost,
nebo o aktivitách firmy Techo,
kterou po revoluci přivedl na
svět, a svět, v čele s Buckingham-
ským palácem, dnes nakupuje
její vybavení pro kanceláře.
L
ondýn se nám připomene i při povídá
ní o architektce Evě Jiřičné, na kterou
nedá Jiří Kejval dopustit. Aještě jedno,
pro Čecha trochu krkolomné, slovo se
bude do naší debaty několikrát vracet. Pro mul-
tifunkčního vizionáře Jiřího Kejvala je slovem
zásadním. Gesamtkunstwerk. Volně interpreto
váno - zhmotnění souvislostí, všestranné dílo,
komplexnost Michelangela, Josefa Hoffmanna,
Bauhausu... Ríká-li Gertruda Steinová „růže je
růže je růže", obdivovatel gesamtkunstwerkuji
může parafrázovat třeba řetězením „architekt je
sochařje designérje tvůrce krajiny".
Gesamtkunstwerk, všestranně naplněný
život. Touha - vize - vlastní cesta - úspěch.
První úspěchy jste sklízel ve sportu...
Veslování je skvělý sport, dokonale vás při
praví pro život. Na jedné straně je sportem
individuálním, kdy je nejbližším člověkem
skifaře jeho soupeř, startující třináct metrů od
něj, a je na vás, jak si se svou „samotou", při
které se bičujete a rvete o nejlepší čas, pora
díte. A na druhé straně, závodíte-li na osmi-
veslici, od kolegy vás dělí deset centimetrů,
a všichni se v tom kolektivu snažíte jet úplně
stejně, protože když jeden souhru naruší, při
jde všechna dřina vniveč. Dokonce se říká, že
v dobré osmě nemusí všichni stejně tahat, ale
musí stejně myslet. Kdyžjsem pak začal s ko
legy veslaři v závěru svých studií na stavební
fakultě i podnikat a naše výroba lampiček pro
Ikeu byla z počátku kontinuální řadou průšvi
hů, zkušenosti z vrcholového sportu nám při
šly vhod. Každý malér nás vždycky nakonec
posílil. Já se vždy snažil, abychom šli svou
cestou a vymýšleli svoje, nekonvenční postu
py. Tak jsem se dostal až k umění. Vycháze
li jsme z tradic Bauhausu a právě z principu
gesamtkunstwerku, při němž se všechno pro
pojuje se vším. Cokoli dnes dělám, všemu se
snažím dát silnýfilosofickýzáklad, abych vě
děl, proč to dělám, kam tím směřujeme, jaké
to má konsekvence. To jsem se naučil, ajsem
za to rád. Líbí se mi to.
Vaše Skupina Techo, v níž jste předsedou
představenstva, je dnes součástí přední
nizozemské nábytkářské skupiny Royal
Ahrend NV. V ní jste ředitelem pro němec
ky mluvící země, střední a východní Evropu
a pro Afriku. Část svého času ale dál věnuje
te sportu na podobně důležitých pozicích...
S veslovánímjsem začal ve veslařském klubu
Slávia a člověk cítí - dneska se tomu vzneše
ně říká společenská odpovědnost - vůči své
mu klubu, který ho vychoval, závazek.
72 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Chce mu zpětně vrátit něco, co mu pomůže
vychovávat další generace. Začaljsem pro klub
aktivně pracovat, podporovali jsme ho, posta
vilijsme tuhle novou loděnici - a pakjsem zjis
til, že pro to, aby klub fungoval opravdu dobře,
je třeba jít výš a angažovat se v rámci celého
veslařského svazu. Snažit se zlepšit jeho prá
ci a efektivitu. Se Zdeňkem Peckou a Vaškem
Vochozkou jsme udělali ve svazu takovou ja
koby revoluci a začali jsme řídit celé veslová
ní. Předsedou svazu jsem letos šestnáctý rok.
A když si to „sedlo", a dařilo se, začal jsem
zjišťovat, že k tomu, abychom s naším veslo
váním mohli ještě výš, musíme i my vystoupat
do dalšího patra. A takjsem se začal angažovat
v olympijském výboru a dnes dělám čtvrtým
rokem místopředsedu pro ekonomiku a marke
ting. Mně se na olympismu líbí, že vychází ze
spojení duše a těla. A na tétofilosofiistaví i náš
marketing. Bohužel, občas mám pocit, že v ně
kterých případech se už sport odrodil od ono
ho prapůvodu, ne snad svou usilovnou snahou
dosahovat stále lepších výsledků, to je obecně
vzato v pořádku, ale tím, že hlavní myšlenku
olympismu leckdy přehluší komerce. Olympij
ský výbor ale ještě stále drží sportovní klání,
navzdory dnešní moderní zkomercionalizova
né době, na dobré úrovni. Ledová plocha zatím
ještě není pokreslena reklamami natolik, že by
nebyl vidět puk a přitom to nikomu nevadilo.
Žijete olympijským rokem, jako předehru
vlastníolympiádyjste vyhlásili Českou olym
pijskou sezónu 2011-2012, která nás, Čechy,
láká na olympiádu, a Londýňanům už teď
představuje naši republiku sérií kulturních
akcí, které pořádáte ve spolupráci s tamním
Českým centrem. Prezentaci naší republiky
v Londýně věnujete neobyčejné úsilí...
Vnímáme londýnskou letní olympiádu jako
obrovskou příležitost. Oproti hrám, pořáda
ným v neevropských městech, má pro nás ta
londýnská samá plus. Londýn je za rohem,
jste tam za deset hodin autobusem, za hodin
ku a půl letadlem. Žije tam padesátitisícová
komunita Cechů, mnoho mladých od nás tam
studuje. Důležitým faktem je i to, že Anglieje
kolébkou všech sportů a Angličané sport mi
lují. Atmosféra her v zemi s takovou sportov
ní tradicí bude určitě nádherná. Původně jsme
zamýšleli udělat stánek pro fanoušky, kde
by měli své zázemí. Když jsme se pak bavili
s různými organizacemi a porozhlédli se, jak
se to dělá v zahraničí, došli jsme ke konceptu
„Expo pavilonu". Expo samo o sobě už poně
kud ztrácí v době internetu a všeobecné infor
movanosti svůj význam. Ovšem olympiáda je
přece jen něco jiného, je výjimečnou událostí
v historii pořádajícího města, desítky zemí se
budou v Londýně sedmnáct dní v čestném boji
prát nejen o místo na stupních vítězů, ale i na
slunci. Budou se snažitještě více se zviditelnit.
Součástí olympiády je navíc také tzv. kultur
ní olympiáda, a ta bude v Londýně výraznou
součástí her. Představí se největší kulturní pro
jekty, a my si myslíme, že Česká republika by
měla přispět tím nejlepším, co má.
Český dům najdou návštěvníci her na vel
mi dobré adrese. Impozantní výstavní hala
Business Design Centre ve čtvrti Islington
se pyšní stopadesátiletou historií a moder-
bude věnováno jednomu olympijskému spor
tu. Jednotící grafickou podobu pro nás vytváří
nesmírně invenční grafik Milan Jaroš, a když
jsem zmínil jehojméno, jsme ujednoho z nej
poutavějších příběhů letošní olympiády. Začal
ve chvíli, kdy jsme hledali originální myš
lenkový základ pro kolekci oblečení našich
olympioniků. Zjistili jsme, že jedním z nej
slavnějších českých obrazuje AMORFA-DVOUBA-
REVNÁ FUGA Františka Kupky z roku 1912. Jde
ojednu z prvních abstraktních maleb, střídající
se modré a červené plochy na bílém pozadí.
Díky tomuto obrazu dosáhl František Kupka
ve svém oboru určitého světového prvenství,
což se zatím mnoha Cechům nepodařilo. Hned
nás napadlo, že tento fakt může být velice mo-
vedle našich sportovců, které představujeme
především, chceme ukázat světu i naše umění,
v českém domě bude parádní designový kus - bar
z krystalů, a prostorem bude plout zvláštní druh
osvětlení, kterému říkáme stuha.
ní, přistavěné průčelí připomíná stylovým
vitrážovým oknem její původní účel. The
Royal Agricultural Hall byla postavena pro
dobytčí trhy. Forma: stará dobrá Anglie.
Český obsah pro čas olympiády: prezenta
ce moderní středoevropské země se stejně
úctyhodnou historií a kulturou...
Pronajali jsme si opravdu krásný prostor, a na
výhodném místě, jen dvacet minut od Olym
pijského parku. Českou republiku ovšem ne
budeme prezentovat přežitými statickými
artefakty typu „plastikový Karlův most". Před
stavíme ji jako moderní zemi, ve které žijí lidé
pevně spojení se světem. Pomůže nám k tomu
futuristicky laděný, dynamický interiér s vel
koplošnou projekcí v HD formátu, zabírající
280 m2
. Vedle našich sportovců, které předsta
vujeme především, chceme ukázat světu i naše
umění. Pracujeme s těmi nejlepšími, jakými
jsou světově uznávaný režisér Ivan Zachariáš,
ceněné architektonické studio ADR, designér
ské studio Olgoj Chorchoj nebo velmi úspěš
ná firma Lasvit, která dělá svítidla z českého
křišťálu a má prvotřídní reference po celém
světě. V Českém domě bude jejich parádní de
signový kus - bar z krystalů, a prostorem bude
plout zvláštní druh osvětlení, kterému říkáme
stuha. Význačný český malíř Michael Ritt-
stein pro nás maluje třicet pláten, každé z nich
tivační právě pro sportovce. Naše rozhodnu
tí vyjít v designu oblečení z toho obrazu pak
samozřejmě podpořily jak jeho barvy, tak rok
datování díla, které Kupka po čtyřleté práci
dokončil před sto lety. Obraz dnes možná do
káže oslovit daleko víc lidí, než se mu to dařilo
v době vzniku, kdy podobná avantgardní díla
byla diváky nepochopena. Pro náš příběh je
jistě stejně důležitý i sám tvůrce díla. Kupka
byl dobrým vlastencem, sportoval, a už v prv
ních dnech první světové války se v Paříži
dobrovolně přihlásil jako legionář k české rotě
Nazdar. Milana Jaroše jsme požádali o pře
vod Kupkovy malby v grafické dílo. K této
proměně bylo třeba zakoupit práva; i když
DVOUBAREVNÁ FUGA visí v naší Národní galerii,
vlastníkemjejistá francouzská nadace. Křivky
jsme pak rozehráli na kolekci oblečení našich
olympioniků a věříme, že i tímto neobvyklým
příběhem můžeme v Londýně úspěšně komu
nikovat se světem. Kupkův obraz představíme
v digitální podobě a byli bychom rádi, kdyby
si s ním mohli návštěvníci Českého domu i in
teraktivně pohrát, převářet ho a na památku si
ho vytisknout. Potěšilo nás, že Vladimír Rosel,
nový ředitel Národní galerie, kteráje naší part
nerskou organizací v projektu Sport a umění,
je k takovým přesahům a průnikům otevřený,
je s ním skvělá spolupráce.
Generální partneři
OSLI S3K.LJI Tri
The energy to lead
SKUPINA CEZ
www.olympic.cz
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Jiří Kejval, bý, rezentační skifař
Olympijský Londýn bude plný lákadel, kolik
lidí by, podle vašich představ, mohlo zamí
řit do Českého domu?
Předpokládáme, že přijde asi třetina Čechů, tře
tina Londýňanů a třetina dalších návštěvníků
her. Doufáme, že nás navštíví minimálně sto
tisíc lidí. Podařilo se nám získat pro Českou re
publiku třicet tisíc lístků, takže počítáme s tím,
že do Londýna přijede nějakých dvacet tisíc Če
chů, kteří budou hry sledovat. Toje síla, a bude
to fajn i pro sportovce. Například pro finálový
závod Barbory Špotákové máme vstupenky pro
osm set lidí, snažili jsme se, aby to byly lístky
do sektoru za ní, takže by měla mít velkou pod
poru. Na Ondru Synka jsme měli patnáct set
lístků, většina už je vyprodaná. Chceme udělat
pro fanoušky maximum. A kdo se nedostane na
sportoviště, může českým mistrům fandit u vel
koplošné projekce, obklopen kumštem českých
umělců. Katce Emmons, tenistům na turnaji ve
Wimbledonu, Mirce Rnapkové a Ondrovi Syn
kovi, Davidu Kosteleckému nebo právě Báře
Špotákové... Věřím, že atmosféra v Českém
domě bude úžasná, i díky čtyřem koncertům
fúnkové kapely Monkey Business.
Obdivujeme se gesamtkunstwerku. Je jím
i váš život, ve kterém všechno propojujete se
vším. Kdybych vás chtěl charakterizovat pár
slovy, hned mě napadne „obdivuhodná kom
plexnost". Řada Ročenek české architektury
v knihovně za našimi zády je jedním z mnoha
důkazů, které mi dávají za pravdu...
Ročenky, představující už řadu let nejlepší
práce českých architektů v tom kterém obdo
bí, vydáváme v Prostoru, což je naše nadace,
kterou jsme si vymysleli s Evou Jiřičnou. Jed
nou jsme spolu vedli diskusi na téma Jak po
moci Čechám. Eva, která učila na „umprum"
říkala: Tady jsou strašně talentovaní lidé, učit
v Čechách je radost. Učila i v Anglii a měla
srovnání. Oba jsme věděli, že úroveň našich
architektů a designérů je v mnoha směrech
lepší, ale co se týče možností využít jejich ta
lentu a šikovnosti jsme na tom mnohem hůř.
Náš Prostor, podporující českou architekturu,
design a interiér, by měl popularizací této ob
lasti pomoci otevřít těm nejlepším architektům
a designérům další „prostory" k jejich realiza
ci, aby talent a poctivá práce nepřišly nazmar.
Mám rád lidi, kterým o něco jde, a nezasta
ví se. Mám takové životní heslo - s hodný
ma to nevyhrajem. Eva, byť je pro mě esen
cí skromnosti, čistoty a pracovitosti, je velmi
urputná, a když se pro něco rozhodne, jde až
do extrému. Což názorně vidíme i na jejích
odvážných konstrukcích, na materiálech, kte
ré používá. Měl jsem možnost dělat s ní mno
ho projektů, kupříkladu interiéry v Tančícím
domě, a vždycky je to boj. Ona ovšem bojuje
s ohromnou grácií, a za takové situace jí zkrát
ka nemůžete říct: To je nesmysl. Vloni jsme
s Karlem Hvížďalou vydali knížkujeho rozho
vorů s Evou. Jsme s Karlem sousedé a domlu-
Sport je pro mě důležitý, je pro mě kompen
zací všeho, co mě potká v nabitých dnech.
Aby byl člověk schopen žít naplno, musí být
fyzicky fit. Já už od svých šestnácti let den
co den běhám. A to hned po ránu, kdybych
trénoval večer, byl bych už úplně vybitý.
Když mi třeba v pět ráno letí letadlo, aspoň
rychle sednu na kolo, ještě napůl spící, ajez
dím deset, patnáct minut, abych se alespoň
zpotil. Pak vběhnu do sprchy a frčím. Můj
lékař říká, že už jsem na tom závislý a že
se tou fyzickou únavou vyplavují endorfi-
ny. Někdo je po probuzení vyplaví cigare
tou, jiný kafem, já zvolil tenhle ranní rituál.
Navíc když chodím ráno běhat, fůru věcí si
u toho promyslím.
Nedávno jsem uváděl večer o úžasném
podnikateli Emilu Kolbenovi. Došel jsem
k názoru, že lidé jeho formátu musejí mít
obdivuhodnou sebekázeň, vůli. V roce, kdy
se poprvé veslovalo na olympiádě, posta
vil ve Vysočanech dřevěnou boudu, která
byla jeho první „elektrotechnickou továr
nou", a čtyři roky poté, na světové výsta
vě v Paříži 1900 získal za své výrobky zla
tou medaili a dvě stříbrné. Ani vaše Techo
dlouho zbůhdarma nepřešlapovalo na mís
tě a rychle ukázalo, co dovedete. Nelze se
ubránit srovnání...
Těší mě, že mě srovnáváte právě s takovým
jménem. Když čtu příběhy všech těch Baťů
a Kolbenů, přijde mi to úplně neuvěřitelné,jak
byli schopni za nějakých dvacet let vybudovat
takové kolosy ajak se celosvětově prosadili.
Bez mobilů, leteckých mostů a internetu...
Dnes tu vládne obecný skepticimus, doha
dujeme se, co jsme zač. Já jsem pyšný na
to, že jsem Čech. Prese všechno si myslím,
že se začínáme vnímat pozitivněji, poznáte
to třeba na tom, že dřív se tolik nekupova
ly české výrobky, protože prý jsou špatné,
a dnes se jejich prodej dramaticky zlepšil,
lidé jim víc věří.
Byl jsem vrcholový sportovec, a nemyslím si,
že jsem bůhvíjaký talent, ale vím, že jsem
cílevědomý. To jsem určitě zdědil po rodičích,
a to vás úžasně táhne dopředu.
vilijsme se na té knize v garáži. Nedávnojsme
ji představili v galerii DOX u příležitosti jejího
dotisku. Sál byl nabitý a to vypovídá o tom, že
v Čechách si už dnes takových lidí jako Eva
vážíme čím dál víc a uvědomujeme si, co pro
nás znamenají. A to je dobře.
Do vod akčního života jste vplul s veslem
v ruce - mimochodem novodobá historie
veslování začíná v 18. století právě v Anglii,
a na olympijských hrách se objevilo poprvé
už v roce 1896... Máte čas na aktivní spor
tování i dnes?
Což by se dalo říct i tak, že víc věří sami
sobě, protože ty české výrobky přece vy
rábíme my. Když jsme se sešli, ptal jsem se
vás, jestli máte rád úspěch. Trochu vás ta
otázka překvapila, ošíval jste se...
Byl jsem vrcholový sportovec, a nemyslím
si, že jsem bůhvíjaký talent, ale vím, že jsem
cílevědomý. To jsem určitě zdědil po rodi
čích, a to vás úžasně táhne dopředu. Základ
je chtít. I to mám ze sportu, tomu musíte
podřídit všechno. Řekl bych, že strašně ne
snáším neúspěch. •
74 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/W-
^
Pět ze sedmnácti
přeživších děti na
vzácné f otogr \'
z roku 1947* Sto pět
text Eduard Stehlík | foto archiv autora
S
to pět. Obyčejná číslovka. Ani příliš
velká, ani příliš malá. To ovšem jen do
okamžiku, než si za ní představíme sto
pět osudů dětí. Lidických dětí. Pak toto číslo
dostane zcela jiný obsah. V noci z 9. na 10.
června 1942 začali nacisté v Lidicích realizo
vat beštiálni plán konce této krásné středočes
ké vsi. Skupiny gestapáků šly dům od domu,
budily lidické obyvatele a nutily je, aby se
rychle oblékli, vzali si s sebou všechny cen
né věci a připravili se k odchodu. Muži starší
patnácti let byli odváděni do Horákova stat
ku, ženy s dětmi do budovy školy. Toto místo,
které měla většina z nich spojeno s chvílemi
bezstarostného dětství, se pojednou stalo věz
nicí. Nikdo nic nechápal. Matky konejšily ro
zespalé, plačící děti, ačkoliv samy nevěděly,
co je v následujících chvílích čeká. Nad rá
nem přijela před školní budovu nákladní auta,
do nichž musely ženy i s dětmi nastoupit. Při
projíždění kolem Horákova statku zahlédly
některé z nich ve dvoře desítky shromáždě
ných lidických mužů. Netušily, že naposled.
Krátce poté zahájila svou „práci" popravčí
četa... Ženy spolu s dětmi mezitím dorazily
do tělocvičny kladenské reálky. Zde prožily
na holé zemi posypané trochou slámy tři dny
a dvě noci plné děsivého očekávání věcí příš
tích. Právě zde nacisté vybrali jako schopné
poněmčení tři lidické děti - šestiletou Dášu
Veselou, tříletého Vašíka Zelenku a dvoule
tou Haničku Špotovou - a v pátek 12. června
1942 večer se tu odehrála jed
na z neotřesnějších scén lidické
tragédie: odebírání dětí matkám.
Ženám bylo oznámeno, že pů
jdou do pracovního tábora, kam
pojedou vlakem, a děti kvůli vět
šímu pohodlí autobusem. Mamin
ky s dětmi se však od sebe nechtě
ly odloučit. Ozývaly se výkřiky:
„Maminko, prosím, nedej mě!"
„Mami, neplač, já se ti vrátím!"
Nato začali přítomní gestapáci
střílet z pistolí do stropu a za řevu
a asistence příslušníků Schutzpoli-
zei od sebe odtrhávali matky a děti
ČERVEN 2012
• Poslední fotografie dětí 1. třídy lidické školy, pořízená 2. června 1942.
Na snímku je i patnáct dětí z Lidic. Přežily pouze tři...
rá se starala starší děvčata, neustále plakalo
hlady. Spaly na holé zemi, trpěly nedostatkem
hygieny a nemocemi.
Koncem června 1942 dorazil do Lodže
rozkaz k beštiálni vraždě. Ve středu 1. čer
vence 1942 dostaly lidické děti možnost na
psat korespondenční lístky svým příbuzným
v protektorátu. Těch několik, které skuteč
ně adresátům došly, nelze číst bez pohnutí.
Dětským písmem napsané prosby o zprávy
o mamince a tatínkovi a o kousek chlebajsou
jednou z nejotřesnějších obžalob nacismu.
Tím děsivější, že v době, kdy děti své dopi
sy psaly, již bylo dávno rozhodnuto o jejich
hrozném osudu. Ony korespondenční lístky
měly pouze za cíl uklidnit ty starší před ces
tou na smrt a u příbuzných v Cechách vzbudit
dojem, že děti byly skutečně kamsi odeslány
na převýchovu. Eventuální pátrání po jejich
osudu mělo svést ze stopy i v případě dalších
sedmi dětí, které byly zcela náhodně vybrány
k poněmčení po napsání lístků... O den poz
ději, ve čtvrtek 2. července 1942 bylo zbýva
jících jednaosmdesát lidických dětí předáno
v Lodži místní úřadovně gestapa. Ta je vzá
pětí nechala převézt do sedmdesát kilometrů
vzdáleného vyhlazovacího tábora v Chehnnu
nad Nerem, kde byly okamžitě zavražděny
plynem v autech.
Čtyři dny poté - 6. července 1942 - byly
do Lodže odeslány i děti z vyvraždených
Ležáků a šestiletá Dáša Veselá
z Lidic, kterou původně vybrali
k poněmčení. Později ji z nejas
ných důvodů tuto „schopnost"
upřeli. I tato skupina dětí navždy
zmizela v Chelmnu. Po válce se
podařilo nalézt pouhých sedm
náct lidických dětí: devět vybra
ných k poněmčení, šest mlad
ších jednoho roku, které válku
přežily v jednom z pražských
sirotčinců, a dvě ze sedmi, které
se lidickým ženám narodily po
vyvraždení obce. Zbytek nacis
té zavraždili. Přežilo jen sedm-
\' náct ze sto pěti... •
Tělocvična v kladenské reálce
násilím. Osmaosmdesát dětí bylo následně
odvezeno do Lovosic a odtud vlakem do tá
bora sídlícího v komplexu bývalé textilní to
várny v Gneisenaustrafie 41 v Lodži. Jejich
příjezd předznamenával telegram končící slo
vy: „...děti s sebou vezou jen to, co mají na
sobě. Nějaká zvláštní péče není žádoucí." Oné
péče bylo skutečně minimum. Děti dostávaly
málo jídla a několik malých miminek, o kte-
Postkarte
Poslední lístek Marušky Pitinové WWW.XANTYPA.C2 | 75
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Henrietta
Antonytext a foto Věra Hloušková
„Nic nepřichází samo od sebe. Za každým výsledkem
stojí tvrdá práce. A za všech okolností musí být ke
všemu pozitivní přístup." Tímto heslem se řídila
celý život naše slavná rodačka žijící v Montrealu -
paní Henrietta Antony (80).
Ki
J
dyž jsem přijela v roce 1949 do Kanady," vzpomíná, „za
čala jsem opravovat a pak i na zakázku vyrábět stínidla
lamp. V té době to tam nikdo neuměl na úrovni, kterou
, bych považovala za odpovídající. Ani já jsem nevěděla,
jak to dělat kvalitně, takže jsem se musela učit z vlastních chyb. Asi
tak za šest měsíců jsem neměla konkurenci, laťku pro zhotovování
stínítek jsem posunula hodně nahoru. Začala jsem přitom s 50 centy
za hodinu, příští rok jsem dostávala 60 a třetí rok 70 centů."
Vychovala sama tři děti. Ve dne pracovala, v půl šesté večer šla domů
uvařit pořádné jídlo, uložila děti do postele a vrátila se na další směnu.
Její zájem se postupně přesouval ke starožitnostem; nejdřív opravova
la porcelán, studovala dějiny umění, architektonické slohy, a to vše ji
přivedlo k obchodování s lampami, lustry i nábytkem. Začala jezdit do
New Yorku nakupovat starožitnosti od velkoobchodníků a řídila se pra
vidlem: koupitjednu starožitnost, prodatji a koupit dvě... Když nashro
máždila dost peněz na investování, cestovala za nákupy třikrát ročně do
Francie a Anglie.
Od roku 1958 firma Henrietta Antony Inc. nabízí starožitnosti v tří
patrové Galerii (Antique Gallery) v bývalé budově Royal Bank, po
stavené roku 1901 na St. Catherine Street na rohu Greene Avenue.
„Když jsem budovu koupila, Greene nevypadala jako dnes. Byly tam
obytné domy a před nimi trávníky. Vzpomínám si ještě, jakjsem sáze
la begónie před naším novým obchodem." Tuto budovu, která odráží
ducha někdejší elegance a formy, projektoval Eduard Maxwell (1867
až 1923) a tvoří součást kulturního dědictví. Maxwell je znám archi
tektonickými návrhy mnoha budov v oblasti Zlatého čtverce (Golden
Square Mile) v Montrealu.
Ve své galerii je „paní Henrietta", jak jí zaměstnanci říkají, ve svém
živlu. Klade velký důraz na to, aby veškerá práce, včetně na zakázku
zhotovovaných stínidel, byla vykonávána s dovedností evokující staro
svetske tradice. „Spolupracujeme s předními designéry interiérů, po
skytujeme jim veškeré služby a dodáváme starožitnosti zákazníkům po
celé severní Americe. Příležitostně také půjčujeme historický nábytek
jfe,
filmařům." A dodává: „Mám před sebou dalekosáhlé plány, proto ne
mohu zpomalit tempo," říká bezvadnou češtinou. Paní Henrietta se totiž
rozhodla vybudovat úžasné místo: doslova přenesla kus Čech a Moravy
do místa poblíž kanadského Suttonu na vermontské hranici. Založila
vinici v malebné krajině najihu kanadské provincie Québec, cožje něco
přes hodinu jízdy autem od kulturně bohatého a kosmopolitního Mon
trealu a hodinu jízdy od amerického státu Vermont. Na vinici Chapelle
Ste. Agnes pěstuje přes 7000 kusů vinné révy a soustředuje se na pro
dukci mezinárodně uznávaného ledového vína i jiných desertních vín.
Pečlivě udržovaná vinice se rozkládá na osmnácti kamenných terasách
na třicetistupňovém jižním svahu, který tvoří přírodní amfiteátr, vjehož
středu leží srdcovité jezírko. Vinice je obklopena fascinující přírodou
a architekturou, například několika patrovými vinnými sklepy středově
kého stylu, stále se rozšiřujícím zámečkem se slavnostní síní v rene
sančním stylu a dalšími budovami. Po celý rok nabízí návštěvníkům
dvouhodinové prohlídky s degustací vín, stylové podnikové nebo sou
kromé oslavy v romantickém prostředí. Svatební obřady se mohou ko
nat v soukromé románské kapli nebo na kterémkoli z mnoha výjimeč
ných míst na této vinici. Ta je pojmenována podle kamenné kaple,
kterou nechala paní Henrietta v roce 1993 postavit v románském slohu,
a je zasvěcena svaté Anežce. Jsou v ní uloženy církevní artefakty, které
nashromáždila během pětačtyřiceti let. „Jsem velice vděčná této zemi,
že mi dala šanci rozvíjet talent a svobodně podnikat. Jsem pyšná na to,
že naše ledová vína, při jejichž výrobě používáme organické vinařské
metody, obdržela vysoká ocenění na mezinárodních soutěžích. Podni
kání s vínem, to byl vždycky můj sen. Přišla jsem z jižní Moravy, kde
římští legionáři založili ve třetím století nejkrásnější vinice." A paní
Henrietta pokračuje: „Během té doby se víno stalo součástí naší DNA,
a proto k němu máme kladný vztah," směje se, „a právě toje to, cojsem
chtěla přinést z mé původní vlasti do Kanady. Mám stále mnoho plánů,
tak asi budu muset žít alespoň do sto dvaceti let, abych všechny sny
uskutečnila," říká. Amy nevěřícně kroutíme hlavami,jaké z té elegantní
dámy srší nadšení. •
76 I XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/# Green zastoupení:
Brno, Chrudim, Liberec, Pardubice, Plzeň,
Praha, Přibyslav, Šumperk, Ústí nad Orlicí,
Ústí nad Labem, Zlín
© Lenovo Copyright 2011. Uvedené informace nemají smluvní závaznost. Active Protection System, Lenovo, ThinkPad, ThinkPad Edge, ThinkVantage jsou ochranné známky nebo registrované ochranné známky společnosti Lenovo. Intel logo, Intel Atom, Intel
Atom Inside, Intel Core, Core Inside, Intel Inside, Intel Inside logo, Intel vPro, vPro Inside, Pentium, Pentium Inside jsou registrované ochranné známky společnosti Intel Corporation nebo jejích dceřiných společnosti v USA a dalších zemích. Microsoft, Windows
a Windows logo jsou registrované ochranné známky společnosti Microsoft Corporation.
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Maty Dio
Pohledný muž a krásná ženatext a foto Tereza z Davle
Ze všech mých facebookových přátel, z nichž osobně znám asi tak jednu osminu (a z nichž se občas
vyloupne i nepřítel), je Maty Dio mým přítelem nejzajímavějším.
N
arodil se v Nitře, kde vystudoval
Vysokou školu pedagogickou, a už
při studiu psal pro Mladé Rozlety,
později M-Report. Od revoluce
publikoval politické články a eseje v různých
novinách (Zmena, Pravda atd). Ve dvaceti
odcestoval do Toronta a po šesti měsících se
přestěhoval do Londýna, kde po dalším půl
roce potkal, vlastně tehdy ještě potkala, své
ho prvního manžela - anglického herce, re
žiséra a scenáristu. Byla to svatba kvůli tzv.
zelené kartě. V Anglii později poznala i své
ho druhého muže, Itala, se kterým přivedla
na svět čtyři děti. Rodina se přestěhovala do
hor Andalusie poblíž Malagy, ale Španělsko
brzy opustila kvůli zdravotním komplikacím
syna. Jako další domov si děti vybraly Český
Krumlov. Zde po dvanácti letech manželství
skončilo. Po fyzickém napadení manželem se
totiž Maty odhodlala k doposud největší změ
ně ve svém životě - ke změně pohlaví.
Maty opatruje své čtyři děti, na které po roz
vodu zůstal sám. Kreslí, maluje, hraje na ky
taru, komponuje hudbu, studoval operní zpěv,
hraje v kabaretním představení, píše básně
i prózu. Je to neobyčejně inteligentní člověk
s všeobecným přehledem, tak trochu renesanč
ní. Nadchnul mě svou otevřeností i lehkostí,
s níž mluvil o svém životě. Na člověku, který
nežije v anonymním velkoměstě, oceňuji pře
devším jeho odvahu. Žil v několika zemích,
mluví několika jazyky, pětatřicet let prožil
jako žena, další život prožije jako muž. Jeho
příběh by už teďvydal na tlustou knihu.
Kdy jsi začal cítit, že s tvým tělem není
něco v pořádku?
Vyrůstal jsem v socialistickém Českosloven
sku. Homosexualita byla tabu, a že existu
je něco jako transsexualita, jsem nevěděl.
V patnácti letech jsem zjistil, že mě přitahují
ženy. Ale snažil jsem se přizpůsobit většině
a heteronormalizovat se, jenže člověk sám
před sebou neuteče. Jakési uvědomění, pro
zření přišlo před pěti lety, kdy jsem v odra
zech výkladních skříní viděl sám sebe jako
hezkou ženu, se kterou bych klidně randil.
Ale já jsem to nebyl, vnitřně mi to nesedělo.
Přecházel jsem ulici s kočárkem a můj pocit
byl - jsem muž. Ve výstřihu jsem ale měl
prsa, na sobě krátké šatičky a boty na de
seticentimetrovém podpatku. Říkal jsem si
- ne, jsem žena! A moje nitro odpovídalo -
ne! Jsem muž! Byl to pseudoschizofrenický
dialog se sebou.
Když mě můj manžel fyzicky napadl
u krumlovského náměstí před našimi dětmi,
zlomil mi nos a oznámil mi, žejsem jeho věc
jako auto, televize nebo gauč, bylo mi jas
né, že můj život ženy skončil. Po rozchodu
s manželem jsem svou úžasnou kolekci žen
ských oděvů a bot zabalil do několika balíků;
dostal je jeden pražský boutique. Můj dosa
vadní život se prodal v secondhandu. Ten po
cit v sobě jsem zpracoval s pomocí skvělého
plastického chirurga Tomáše Kydlíčka, a přes
něj se dostal k fantastickému psychiatrovi,
docentu Jiřímu Beranovi, do Fakultní nemoc
nice v Plzni. Ten mi dal požehnání a doktor
Kydlíček mě pak v březnu 2010 operoval.
78 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Jak to berou tvoje děti?
Děti pochopily, že jako člověk se neměním.
Jsem stále jejich matka. Fyzicky se měníme
všichni, stárneme. Moje přeměna je radikál
nější z fyzického hlediska, o nic víc nejde.
Morální hodnoty zůstávají. Tři starší děti
jsou úplně v pohodě. Moje nejmladší osmi
letá dcera mi kdysi připomínala, abych si
holil nohy, pak hlavu, a dnes mi připomíná,
abych si nezapomněl oholit knírek nebo bra
du. Dá mi pusu a směje se, že píchám. Je
legrační pozorovat lidi, když na mě děti na
ulici křičí „mami".
z právního hlediska jsi v Čechách žena. Co
máš ve svém italském pase?
Pohlaví ženské. Změnu pohlaví by mi tady,
na Slovensku nebo v Itálii legálně upravili až
po eventuální sterilizaci - hysterektomii a od
stranění vaječníku, což beru jako totální ne
smysl. Pokud bych totiž operaci podstoupil,
biologického muže to ze mne stejně neudělá,
chromozomálně mě to nezmění z XX na XY,
a dokonce to v budoucnu může vyvolat vážné
zdravotní komplikace. Legislativa nemá zá
jem řešit situaci těhotných transmužů, proto
že v zákonech je zakotveno, že jenom žena
je matka. Na to, aby mě legálně uznali mu
žem, bych musel žít například ve Španělsku,
tam se sterilizace nevyžaduje, stačí diagnóza.
V této chvíli se díky rozsáhlé petici proti nu-
Kolik je v české republice transsexuálů?
U sexuologů je jich registrovaných přibližně
tisíc. Reálné číslo může být vyšší. Zahrnuje
i ty, kteří z různých příčin nejsou v evidenci.
To jste skutečná menšina...
Transsexualita se v poslední době začíná
chápat jako variace ženského a mužského
pohlaví, i když v Čechách stále spadá pod
léčbu na psychiatrii a kdysi se léčila elek
trickými šoky. Dnes lékaři vědí, že se léčit
nedá. Jen tělo se může přizpůsobit mozku,
ne naopak. Proto se nasazuje léčba hormo
ny. Ve Francii transsexualitu vyňali ze se
znamu duševních chorob, protože uznali, že
nemáme psychické problémy a nepatříme na
psychiatrii. Mezi transsexuály jsou právníci,
lékaři, architekti, umělci, lidé všech profesí.
Žijeme normální život naší vlastní normali
ty, tak jako ho žije každý člověk. Jenom ta
naše normalita je odlišná od normality větši
nové společnosti. Máme vrozený handicap.
Existují studie, které to vysvětlují tak, že
mezi šestým a osmým týdnem těhotenství
se v děloze matky odlišně propojí receptory.
Do šestého týdne těhotenství mají lidské zá
rodky jen ženské znaky. Přibližně od té doby
se nástupem hormonů začneme maskulini-
zovat nebo feminizovat. Stačí malá specific
ká hormonální odchylka matky a narodí se
úplně obyčejně vypadající mimino, ale jak
ten človíček roste, jednoho dne si uvědomí,
že nespadá do binárního světa. Takže pokud
to chci zlehčit a zasmát se, řekl bych, že
Freud měl pravdu - a za vše může matka.
ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.cz | 79
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/• SEDÍCÍ, tuš na papíře, 2012 • OPŘENA, tuš na papíře, 2012
ceným sterilizacím transsexuálů mění legis
lativa ve Švédsku. Pas a doklady mi někdy
život komplikují. Při návratu z Milána mě
na letišti v Ruzyni nařkli z únosu vlastních
dětí, nevěřili, že jsem jejich matka. Doklady
jim nestačily, chtěli důkaz, nakonec jsem byl
ochotný ukázat jim jizvu po císařském řezu.
Přistáli jsme o půlnoci, děti byly unavené,
ospalé, venku na nás čekal řidič. Drželi nás
tam několik hodin. Děti seděly na zemi, ne
nabídli jim ani židle, stále se jich vyptávali,
kdo jsem a kdo jsou ony. Měly strach, plakaly
a celníci mi řekli, že pláčou, protože se mě
bojí. I když děti tvrdily, že jsem jejich mat
ka, obvinili mě z „brainwashingu" - prýjsem
je zmanipuloval. Po hodinách čekání na mně
nic nenašli, Interpol také ne, takže nás pro
pustili. Bez omluvy. To jsem byl ještě před
léčbou hormony a před operací. Měl jsem jen
vyholenou hlavu, džíny, boty a černý svetr.
Piercing nemám, tetování nemám, nekou
řím, nepijú, nevím, proč si mě vytipovali jako
únosce. Ideální by byla možnost vybrat si ze
tří pohlaví. Mužské, ženské a jiné, třetí, kam
by mohli patřit všichni ti nezařaditelní (gen
der queer, queer gender, transgender, interse-
xuálové, third spirit, agender, non gender...)
a kdokoliv, kdo se nepovažuje ani za jedno
ze dvou daných pohlaví. V Austrálii člověku,
kterému povolí úředně změnit pohlaví, upra
ví rodný list na „Sex Not Specified" (Nespe
cifikované pohlaví).• DVĚ, tuš na papíře, 2012
80 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Až ti bude padesát, tak se tě zeptám, jestli
je lepší být ženou nebo mužem...
Každý muž by si měl rok života odžítjako žena.
Teprve pak by ženy pochopil. Mužský svět je
jednodušší. Ženyjsou komplikovanější.
Jsme v Českém Krumlově, což není anonym
ní velkoměsto, v místě, kde žil můj oblíbený
malíř Egon Schiele. Je známé, že nezapadl
mezi místní a nakonec ho vyhnali. Necítíš
se být vyvržencem?
Když jsem měl galerii u náměstí, vešla tam
jedna starší paní, prošla si galerii, dlouho
si prohlížela obrazy. Maluji většinou ženy
v různých stadiích svlékání. Při odchodu mi
řekla, že něco podobného město nevidělo od
časů Egona Schieleho. Krumlovje provinční
město, kde se polopravdy vaří z drbů. Moje
děti to město milují a já také. Má kouzlo a je
dostatečně kosmopolitní. Čerpám tu energii
i inspiraci. Jsme tu doma.
Jaká média používáš ve své práci?
Převážně osciluji mezi olejem na plátně a tuší
na ručním papíře. Olej je nádherné médium,ja
kýkoliv subjekt se dá měnit, dokud obraz není
suchý, což může trvat týdny, podle typu barvy.
Nebo ho přemaluju úplně, když se mi přesta
ne líbit, i když už je suchý několik let. Mám
plátna, na kterých je několik vrstev obrazů.
Oleje dělám náladově, nejsou ani anatomicky
přesné, ani realistické, ani studiové. Kdežto
ruš neodpouští. Při práci nesmím udělat chy
bu, protože by se dílo muselo vyhodit. Nedá se
opravit, nesmí tam být ani kapička vody navíc.
Tuše dělám anatomicky přesnější, i když ně
kdy také stylizuji. Jinak mě baví pracovat s hlí
nou, kamenem, dřevem. Navštěvovaljsem pár
měsíců Střední uměleckoprůmyslovou školu
Svaté Anežky České. Chtěl jsem hlínu poznat
víc. Bohužel mám několik zakázek a z časo
vých důvodů jsem nemohl studium dokončit.
Ale každému školu doporučuji. Vyučují tam
skvělí profesionálové. Studují tam i mí kluci
sochařinu a kámen, a dcera tam v září začne
studovat scénický design.
Takže máte talent v rodině. Kdy jsi začal
s tvůrčí prací?
Kdy jsem začal, to si už nepamatuju, ale ni
kdy jsem nepřestal. Od šesti jsem chodil do
lidové školy umění, vyhrál pár soutěží, na
střední škole jsem začal vystavovat rych-
Máš nějaké vzory? Někdo tě inspiruje?
Nemám vzory a inspirují mě nálady. Jsem
lovec černobílých nálad, sběratel krásných
chvil, oceňuji černobílé fotografie, moment
ky, které nesou příběh. Pokládám se za foto-
piráta, mnohdy mě inspiruje fotografie, jejíž
příběh je blízký mému pocitu.
I když maluju převážně ženy, někdy mám
potřebu dokázat si, že umím i jiné věci, a na-
maluju třeba koně. Nebo sérii portrétů sta
rých mužů nebo perokresby dědečků na la
vičkách v parku. Baví mě i ilustrace.
l když maluju převážně ženy, někdy mám potřebu
dokázat si, že umím i jiné věci, a namaluju třeba
koně. Nebo sérii portrétů starých mužů nebo
perokresby dědečků na lavičkách v parku.
loskici a na vysoké jsem prodal svůj první
obraz svému profesorovi výtvarného umění.
Byl to akt mladé ženy s jablkem, lakovaný
olej na dřevě. Píšu taky odmala, dnes užívám
hlavně obrazových forem, propojuji tím oba
své světy. Maluji slovy a básním barvami.
Kde vystavuješ? Kde se dají vidět tvé práce?
Hlavně u mě doma. Jsem spíš introvert, vel
kým společnostem se vyhýbám, výstavy mě
děsí. Považuji je za prostor pro ty, co netvoří.
Většina mých děl je v soukromých sbírkách,
mnohé byly vytvořeny přímo pro určité zá
jemce. Třeba ve Španělsku kolekce velko-
formátových aktů manželky jednoho klienta,
které visí u něho v ložnici.
V Čechách jsem se prvních šest let věno
val jen dětem, spíš jsem psal. Potom dostala
prostor přeměna pohlaví, takže až v poslední
době se vracím sám k sobě a k tvorbě. Větši
nu obrazů z posledních let si koupili klienti
z USA, Austrálie, Číny. Vystavuji opravdu
málo (Kávovarna v Lucerně, galerie v Kam
zíkové v Praze). Chystám se vystavovat v Čes
kém Krumlově, Bratislavě a Rakousku. V Če
chách bych rád vydal sbírku básní.
Máš oblíbeného malíře nebo autora?
Blízká je mi tvorba slovenského básníka
a textaře Jozefa Urbana, asi i proto, že to byl
můj velice blízký přítel a velikán intelektu
ální kapacitou.
Plány do budoucna...
Mám jenom krátkodobé. Kdekoli jsem, je
pro mě důležité mít klid v duši, neztratit
vnitřní rovnováhu. Snažím se být věrný sám
sobě a respektovat se. Nehrajú si na někoho,
kým nejsem. Žiju svůj život jen jednou
a chci ho prožít tak, abych neubližoval sobě
ani jiným. •
ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 81
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/SkalkaPo stopách Kaji Marika
LEGENDA?
Kniha shrnující bádání o F. Hájoví
a Kájovi Maříkovi
text Veronika Budinská | foto autorka, Národní archiv a repro z knihy KÁJA MAŘÍK - SKUTEČNOST, NEBO LEGENDA?
Na skalnaté vyvýšenine nad městečkem Mníšek pod Brdy vykukuje mezi stromy růžovobílý barokní
kostelíček. Postavil jej Kryštof Dienzenhofer a zasvěcen je sv. Máří Magdaleně. V červenci, na svátek
této kajícnice, se zde konaly slavné poutě. Chodíval na ně i Kája Mařík, který je se Skalkou a nedalekým
Mníškem či vlastně Lážovem neodmyslitelně spjat.
Felix Háj
Postavu Kájí Marika stvořil Felix Háj, což
je však pseudonym mníšecké rodačky Ma
rie Wagnerové. Narodila se před sto dvaceti
pěti lety, 27. května 1887. Vyrůstala v tomto
městečku v rodině řídícího učitele Augusti
na Černého. Zážitky ze svého šťastného dět
ství vtiskla do své druhé nejznámější knížky
- pětidílné ŘÍDÍCÍCH MÁRINKY.
Budoucí spisovatelka po ukončení měš-
ťanky na Dobříši strávila dva roky na učitel
ském ústavu v Českých Budějovicích, odtud
přešla na Vyšší dívčí školu do Prahy, kde zá
roveň studovala hru na klavír a zpěv u skla
datele Zdeňka Fibicha. V devatenácti letech,
v roce 1906, se provdala za učitele Vilé
ma Wagnera a o rok později se jim narodil
chlapeček Vilda. Žili pak na pražském Zlí-
chově. Jejich manželství však nebylo šťast
né. Manžel Marii podváděl, a tak se v roce
1912 i se synem vrátila ke svým rodičům do
Mníšku, a v roce 1920 bylo manželství roz
vedeno. Marie Wagnerová se brzy zapojila
do života rodného městečka: vedla kostelní
pěvecký sbor, milovala hudbu, krásně hrá
la na klavír i na varhany (její vánoční mše
byly vyhlášené široko daleko), byla člen
kou Sokola, nacvičovala s ochotníky diva
dlo. Byla velmi zbožná, vyrostla v katolic
ké rodině, která vírou skutečně žila. V roce
1923 nastoupil do Mníšku nový ředitel ško
ly Karel Kuchař. S Augustinem Černým si
nerozuměli. Kuchař byl ateista a Černého
náboženské přesvědčení mu velmi vadilo.
Bývalý řídící učitel byl v následujícím roce
penzionován a donucen, aby se i s manžel
kou, dcerou a vnukem vystěhovali ze škol
ního bytu. Nové bydlení našli na faře, kde
Manka, jak Marii Wagnerové místní říkali,
začala dělat hospodyni. Drobnými články
přispívala do několika periodik a brněn
ský kněz, redaktor, spisovatel a překladatel
Emanuel Masákji vybídl, aby zkusila napsat
knížku pro děti. Marie Wagnerová ji začala
psát ve volných chvílích na útržky papíru,
82 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/na sáčky z koloniálu od nejrůznějšího zboží,
na okraje novin, a také na zadní stranu úmrt
ních oznámení, která lidé přinášeli na faru,
když přišli domlouvat pohřeb. Mníšecký
farář František Raus její zápisky přepisoval
a odesílal do nakladatelství. Její nejznámější
kniha ŠKOLÁK KÁJA MAŘÍK vyšla poprvé v roce
1926. Okouzlila především moravské čte
náře, a ti hned volali po jejím pokračování.
Marie Wagnerová postupně napsala sedm
základních dílů této knížky. Podařilo se jí
v nich zachytit idylický obrázek života ma
lého městečka na počátku dvacátého století,
dobu, kdy pro děti byli ještě jeho obyvatelé
strejčky a tetami a život se odvíjel v souladu
s přírodou a křesťanskou morálkou. Nená
silně v něm klade důraz na mravní hodnoty
- hezké vztahy mezi rodiči a dětmi, „pány"
a „kmány", schopnost soucitu, ochotu roz
dělit se, pomoci druhým, lásku ke zvířatům.
Její sympatie jsou na straně všeho dobrého,
co v člověku je. Knížky jsou ale také plné
humoru, Wagnerová s empatií zachytila dět
ský jazyk včetně různých zkomolenin. Prý
vyhlížela z oken fary, když šly děti ze školy
a pak zase z ní, a zaposlouchávala se do je
jich hovorů, aby jejich promluvy byly pak
v knížkách co nejautentičtější.
Ve ŠKOLÁKU KÁJOVI MAŘÍKOVI i v ŘÍDÍCÍCH MÁ-
RINCE najdeme řadu skutečných reálií. Mní
šek je sice přejmenován na Lážov, ale Skal
ka, Rymaně, Kytín, Všenory, „Karlův Týn"
(Karlštejn), Chouzavá, Baba, Řevnice, to
vše jsou místa, která opravdu pod těmito ná
zvy najdeme v okolí Mníšku.
Marie Wagnerová neměla lehký život. Už
se nikdy nevdala. Lidé trousili narážky na
skutečnost, že jako rozvedená žena žije na
faře, a co že se tam asi děje. V roce 1926 jí
zemřela maminka Filipina, bývalá učitelka
ručních prací, o šest let později byl Franti
šek Raus raněn mrtvicí a nebyl již schopen
vykonávat povinnosti faráře. Všichni se mu
seli z fary vystěhovat do domku na periferii
Mníšku. Marie Wagnerová se starala o stár
noucího tatínka, syna Vildu a o nemohoucího
kněze. Na jaře roku 1933 farář Raus zemřel
a vyčerpaná a nemocná Marie odjela v létě na
Slovensko, kam ji pozvali lidé, kteří šijí vá
žili a měli rádi její knížky. Zůstala zde až do
zimy, podnikala výlety, dokonce i lyžovala.
Její nemoc však byla vážná. Na počátku roku
1934 se vrátila do Mníšku, kde 25. července
1934 v pouhých sedmačtyřiceti letech zemře-
ky přijíždět do Mníšku a pátrali po místech
v ní zmiňovaných a po osudech jejího auto
ra, resp. autorky, a také po skutečném před
obrazu Kájí Marika. Na jejich popud se za
čal vyptávat pamětníků a hledat dokumenty
v archivech mníšecký učitel a knihovník
Antonín Krása. Později se k němu připojili
další badatelé. O Marii Wagnerové a jejím
díle publikovali řadu článků. Další skupina
milovníků Kaji Marika se vytvořila kolem
herečky Ivanky Deváté, která se v roce 1990
Po komunistickém převratu byly knížky Marie
Wagnerové alias Felixe Háje zakázány. Obhajovaly
totiž křesťanský způsob života. Přestaly se tisknout
a byly vyřazeny z veřejných knihoven.
la na rakovinu. Pochována je na mníšeckém
hřbitůvku. Syn Vilém po její smrti řekl: „Ce
lou její duši najdete v Kájovi. Byla právě tak
jasná, čistá a prostájako její knihy."
Maříkologové
Po komunistickém převratu byly knížky Ma
rie Wagnerové alias Felixe Háje zakázány.
Obhajovaly totiž křesťanský způsob života.
Přestaly se tisknout a byly vyřazeny z veřej
ných knihoven, ŠKOLÁK KÁJA MAŘÍK byl znovu
vydán až na přelomu let 1969 a 1970, ale ná
klad už šel z politických důvodů do stoupy;
část se však podařilo zachránit a rozdat. Za
čal také vycházet na pokračování v týdeníku
Naše rodina, ale i tam bylo jeho publikování
zastaveno. Na knížku však lidé nezapomně
li, zůstala po léta v mnoha domácnostech
a předávala se z generace na generaci. Pro
řadu čtenářů to byla oblíbená četba jejich
dětství, ke které se vraceli i v dospělosti
ve chvílích, kdy jim bylo těžko u srdce. Od
sedmdesátých let začali milovníci této kníž-
v jednom televizním pořadu a pak i v časo
piseckém článku vyznala z lásky k této kníž
ce. Do bádání se pustily především Marie
Šlapetová a Jitka Radkovičová. Postupně se
tyto dvě skupiny nadšenců spojily. Později
vznikl Klub maříkologů, který existuje do
posud, a jehož členy jsou lidé z celé republi
ky. V roce 1997 vydali Antonín Krása, Ma
rie Šlapetová a Jitka Radkovičová publikaci
KÁJA MAŘÍK: SKUTEČNOST, NEBO LEGENDA?, V n í ž
shrnuli výsledky svého bádání. Maříkologo
vé jsou stále aktivní. Vytvořili text na tabu
li mníšecké naučné stezky, starají se o hrob
Marie Wagnerové a provozují také webové
stránky www.skolakkajamarik.cz; Kája Ma
řík je dokonce i na Facebooku.
Asi nejvíce čtenáře sedmidílné knihy za
jímalo, zda Kája Mařík měl nějaký skutečný
předobraz. Kladli si otázku, zda to nemohl
být autorčin syn Vilém. Ten měl ale ke Ká
jovi dosti daleko, podle pamětníků připravil
matce svým ne zrovna vzorným chováním
mnoho starostí. Informace o něm jsou jen
ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | S3
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/kusé. Jisté je, že se narodil 1. srpna 1907
v Mníšku. Stal se úředníkem, pravděpo
dobně v roce 1945 se oženil s o rok mladší
Eliškou Lipkovou. V Národním archivu se
dochovala jeho žádost o pas z roku 1947
k cestě do Sýrie, Libanonu, Iráku a Íránu
za účelem jednání o československý ex
port. Z ní se mimo jiné dozvídáme, že ne
měl oči „sazové" jako Kája, ale šedozelené.
Po komunistickém převratu prý pracoval
na ministerstvu vnitra, pak jako kádrovák,
dost pil a jednu dobu byl snad i liftboyem
v hotelu Ambassador. S manželkou bydleli
na pražské Letné, v dnešní ulici Milady Ho
rákové, zůstali bezdětní.
Marie Wagnerová napsala, že měla ka
maráda podobného Kájovi. Byl jím Antonín
Holý, který se narodil v roce 1886 v Kytíně.
Později studoval v Praze a Paříži, za války
vstoupil do legií, pak působil jako konzul
ve Francii a ve Švýcarsku. V roce 1938 od
jel jako generální konzul do Chicaga, kde
o čtyři roky později zemřel. Inspirací pro li
terární postavu se stal i farář František Raus,
který byl synem hajného z Počepic u Sedl
čan a Marii Wagnerové vyprávěl příhody ze
svého dětství.
Skalka
Syn hajných, Kája Mařík, stejně jako jeho
kamarádka Zdena, dcera lesních Rádiových,
žili na samotách poblíž Skalky, kde přesně,
není však jasné. Každoročně se vydávali na
skaleckou pouť. Takto tamní kostelík popisu
je ve své knížce Marie Wagnerová alias F. Háj:
„Kostelík sv. Máří Magdalenyje zcelajiný než
ostatní kostely. Celý z napodobených krápníků
jakojeskyně u moře, kde sv. Magdalena až do
své smrti žila. Nad hlavním oltářem socha
klečící sv. Magdaleny, na čtyřech stranách
lodi sochy sv. Poustevníků. Kazatelna s ru
kou držící kříž a na ní deska s vyrytými řím
skými číslicemi od I.-VII., které připomínají
sedmero hlavních hříchů. Tajemné pološero
svádí ke zpytování svědomí. Oblázková
dlažba vábí: ,Klekni a pomodli se a tělem
čiň pokání!\'" Po zpívané mši svaté lidé vy
cházeli na prostranství před kostelíkem, kde
rozestavěli své stánky prodavači kyselých
okurek, perníkových srdcí, tureckého medu,
pražených mandlí, biřklí (uzenek) nebo pac
li (cukroví). Pravidelně sem přicházel také
flašinetář a „papoušková bába", jejíž papou
šek vytahoval za mírný poplatek lidem obál
ky s papírkem, na kterém bylo napsáno, jaký
osud je čeká. Když Kája se Zdenou dospěli,
zamilovali se do sebe. Oddáni pak byli - kde
jinde - než v kostelíčku uprostřed jejich mi
lovaných brdských lesů - na Skalce. Ten byl
postaven po morové epidemii podle návrhu
slavného architekta Kryštofa Dienzenhofera
v letech 1692 až 1693. Uvnitř dostal podobu
krápníkové jeskyně, jeho podlaha byla vy
tvořena z oblázků nasbíraných v nedaleké
84 | XANTVPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/řece Berounce. Měl totiž co nejvíce připo
mínat údajné poslední útočiště Máří Mag
daleny v jeskyni u Aix en Provence. Stavbu
financoval Servác Ignác Engel z Engelsflus-
su, syn zakladatele mníšeckého zámku a vel
ký ctitel Máři Magdaleny. Poblíž kostela byl
postaven malý klášter, v němž nástropní
elipsovou malbu Máří Magdaleny v jeskyni
vytvořil Petr Brandl. A na kopečku nad nimi
vznikla také poustevna. Na Skalce pak půso
bili františkáni.
Hraběnka Benedikta Cejková z Olbra-
movic, zbožná tchyně majitele mníšeckého
panství Ignacia z Unwerthu, nechala v roce
1764 vybudovat mezi kostelíkem a pous
tevnou křížovou cestu - čtrnáctero zastave
ní v podobě čtrnácti kapliček - a právě ona
založila tradici slavných skaleckých poutí,
která trvala téměř dvě stě let.
Na procházky k tomuto baroknímu skvos
tu, o kterém literární kritik F. X. Salda na
psal, že je „kusem Španělska v Čechách",
chodívala řada spisovatelů: mníšecký rodák
František Xaver Svoboda, jeho manželka
Růžena, rovněž spisovatelka, která sem si
tuovala děj své prózy POKOJNÝ DŮM, ale také
krytina stržena a odvezena, odkrytý klášter
začal stejně jako kostelík pustnout. Část je
jich zařízení byla rozkradena, část zachránil
mníšecký farář František Janků, když někte
ré předměty odvezl do kostela v městečku.
Cenný nástropní obraz sv. Máří Magdale
ny od Petra Brandla byl restaurátory sňat
a přenesen taktéž do mníšeckého kostela sv.
Václava. V něm našly azyl i vzácné sochy
svatých poustevníků - Pavla, Antonína, Iva
na a Prokopa z pražské dílny řezbáře Jiřího
Bendla, které původně stály ve výklencích
skaleckého kostelíčku.
V roce 1953 zde byly poutě zrušeny. Bylo
rozhodnuto, že v okolí Skalky, i přímo pod
památkami, se bude těžit železná ruda, přes
tože se vědělo, že její kvalita zde není vy
soká. Barokní památky byly poddolovány,
v jejich zdech se objevily trhliny, kostelík
sv. Máří Magdaleny se propadl o půldruhého
metru. Těžba byla ukončena až v roce 1967.
V osmdesátých letech se začalo se zpevňo
váním poddolovaného podloží a s obnovou
skaleckých památek. Od té doby se již udě-
Kostelík na Skalce byl postaven po morové epidemii
podle návrhu slavného architekta Kryštofa
Dienzenhofera. uvnitř dostal podobu krápníkové
jeskyně. Měl totiž co nejvíce připomínat údajné poslední
útočiště Máří Magdaleny v jeskyni u Aix en Provence.
Svatopluk Čech, Jaroslav Vrchlický, Ignát
Herrmann, Antonín Klášterský, Antonín
Sova nebo Josef Hora.
Osud slavného poutního místa byl zpeče
těn po komunistickém převratu v roce 1948.
Rok před ním dostal tamní klášter novou
střechu a kapličky majolikové obrázky zná
zorňující Kristovu cestu na kříž. Po nástupu
nového režimu však byla z moci úřední nová
lálo hodně, památky byly zachráněny, stále
však není opraveno všechno.
Město Mníšek pod Brdy a mníšecká řím
skokatolická farnost sv. Václava vyhlásily
veřejnou sbírku Skalecké kapličky, která si
klade za cíl obnovit kapličky křížové cesty
na Skalce včetně jejich vnitřní výzdoby. Bu
dou vděčni všem, kdo přispějí jakoukoliv
částkou na účet 30031-388055349/0800. •
Genetika - nový nástroj prevence?
Prevence je nejlepší cesta ke zdraví, ale nej
kratší cesta vede přes prevenci cílenou. K po
znání, jak se bránit některým chorobám, stále
více přispívají preventivní genetická vyšetření.
Současný trend medicíny je jasný - vyšší dů
raz na jedinečnost každého z nás a předcházení
vzniku chorob namísto léčení jejich důsledků.
V genech máme zapsanou nejen barvu očí, tě
lesnou výšku, či zda budeme pravák nebo levák,
ale také sklony k nemocem. Poznání vyššího
rizika nám umožňuje včas upravit životní styl
a díky tomu oddálit čí zamezit propuknutí těch
to chorob. A právě proto Zdravotní pojišťovna
METAL-ALIANCE ve spolupráci se společností GHC
GENETICS připravila programy zaměřené na stav
srdce, cév a kostí klientů ZP METAL-ALIANCE.
Společně proti osteoporóze
Včasnou prevencí ke zdravějším kostem žen je
motem i názvem programu zaměřeného na pre
venci osteoporózy. Tato metabolická kostní choro
ba se projevuje bolestmi zad, snadnou lomivostí
kostí, zmenšováním tělesné výšky, nižší pohyb
livostí a vytvořením hrbu. I když některé faktory,
které se na rozvoji osteoporózy podílejí, ovlivnit
nedokážeme (pohlaví, geografické vlivy,...), na jiné
reagovat můžeme. A čím dříve, tím lépe. Proto na
bízí ZP METAL-ALIANCE svým klientkám ve věku
od 40 do 60 let možnost zapojit se do projektu, ve
kterém na ženy se zvýšeným rizikem nebo dokon
ce s již počínající osteoporózou čeká podrobné in
terní vyšetření a genetické vyšetření zaměřené na
zjištění vrozených dispozic k rozvoji osteoporózy.
Srdce je základ
Další program se zaměřuje na kardiovaskulární
choroby, které patří k nejčastějším příčinám úmr
tí nejen v ČR. Vždyť na správné činnosti našeho
srdce i cév závisí funkce všech ostatních orgánů
a ruku na srdce, náš životní styl ani prostředí srdce
moc nešetří. Nejčastějším projevem kardiovasku
lárních poruch jsou trombóza, ateroskleróza a vy
soký krevní tlak. K těmto stavům se pak přidávají
komplikace typu plieni embólie, cévní mozkové
příhody či srdečního infarktu. Vyšetření vrozených
dispozic umožňuje včas nastavit nejvhodnější pre
venci a jejím dodržováním dokonce zabránit pro
puknutí nemoci či jejím komplikacím.
Pokud si svého zdraví vážíte a prevence pro vás
není prázdným pojmem, zapojte se do programů
Zdravotní pojišťovny METAL-ALIANCE. Bližší in
formace získáte na infolince 844 125 124 a na
www.zpma.cz.
y ^ 3 Zdravotní pojišťovna
METAL-ALIANCE
1NFOLINKA 844 125 124
www.zpma.cz info@zpma.cz
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Alena KastnerováCo lepšího by si mohl člověk přát, než se smířený
s životem rozplynout v moři?
text Anna Huliciusová | foto Emil Callík
Když jsem cestou na rozhovor uháněla s kočárkem předat své batole na hlídání jedné babičce, zatímco
starší dcera již mířila s druhou babičkou a dvěma sestřenicemi do cirkusu, jednou věcí jsem si byla jistá.
Kniha Aleny Kastnerové o LÍNÉ BABIČCE se jim nikdy nesmí dostat do rukou.
Je možné se dnes v Česku uživit jako spisova
tel, nota bene jako autor literatury pro děti?
Ani nevím, kolik se LÍNÉ BABIČKY vytisklo.
V malém českém rybníce se psaním pár lidí
asi může uživit, ale můj případ to zatím není.
V jedné recenzi na vaši knihu jsem se dočet
la, že vám její vydání mělo pomoci z tísnivé
finanční situace, recenzentka vás dokonce
přirovnávala k autorce HARRYHO POTTERA
Joanne K. Rowlingové...
To musíme vzít po pořádku. Původně jsem
studovala herectví na JAMU, pak jsem byla
nějakou dobu v divadle, a protože jsem si
potřebovala přivydělat, začala jsem praco
vat v rádiu a docela mi to šlo. Ze začátku
to nebyly špatné časy, moderátoři byli za
městnanci na celý úvazek, i když pracovali
třeba jen pár hodin denně. To byly opravdu
luxusní podmínky. Já měla v té době malé
dítě, a i když jsem tu práci vlastně moc dělat
nechtěla, podmínky byly natolik dobré, že
jsem tam zůstávala. O to víc mě přirovnání
k Rowlingové pobavilo - úplně jsem to před
sebou viděla: matka samoživitelka otročí
ráno v rádiu a pak si přivydělává psaním
po kavárnách. Já pracovala pár hodin den
ně, měla nadprůměrný plat a plno volného
času, takže žádný „hluboký lidský příběh".
Nepsala jsem knihu po kavárnách na útrž
ky slzami rozmáčených kapesníčků, protože
doma nebylo na topení. Navíc jsem ji měla
hotovou už asi za tři týdny. Z rádia jsem na
konec odešla a psala dialogy do seriálu ULI
CE. Zpočátku mě to moc bavilo, ale kdybych
měla celou tu zkušenost shrnout, tak jsou to
zatraceně těžce vydělané peníze. Po třičtvr-
těroce jsem musela začít chodit na psycho
terapii. Protože buď toho máte moc, protože
vám to jde, a jste ve stresu - nebo vám to ne
jde, a jste opět ve stresu. Já oscilovala mezi
obojím a bylo to těžké. V současné době se
živím jako moderátorka jistého brněnského
soukromého rádia.
A jak jste u toho zvládala péči o dceru?
Už dobře, Klárce bylo v té době sedm let, tak
že byla dopoledne ve škole a já mohla psát.
Pak jsem pracovala večer, když usnula.
Nemohu se v souvislosti a s odkazem na ná
zev vaší prvotiny nezeptat, jak se stavíte ke
konceptu líného rodičovství, v současnosti
poměrně populární výchovné metodě...
Já moc nevěřím na to, jak některé celebrity
tvrdí, že s dětmi tráví sice málo, ale kvalitní
ho času. Já s dcerou prostě jsem. Sice asi ne
jsem příliš důsledná, ale to nejsem důsledná
ani sama k sobě. Děti velmi rychle prohléd
nou, když kážete vodu a pijete víno. Takže
jsme nedůsledné obě. Jsem velký fanoušek
chválení dětí, mě rodiče moc nechválili, o to
víc na to u dcery dbám. Důležité jsou i chví
le, kdy s dítětem zdánlivě nic neděláte, jste
doma, vaříte, povídáte si. Pro vztah rodič -
dítě je to mnohdy důležitější, než nejrůzněj
šími aktivitami nabitý program. Já mám moc
ráda chvíle, kdy se nic nedělá. Kdyby se dá
valy peníze za válení se v posteli s knížkou,
tak jsem „za vodou".
Tak teď je mi rázem jasnější celý váš kon
cept líné babičky. Má tato literární hrdinka
nějaké předobrazy?
Já knihu věnovala všem babičkám v mé ro
dině. Každá je jiná. Moje vlastní babička,
které je pětaosmdesát, je úžasná. Vždycky
na sebe byla přísná, v tom dobrém slova
smyslu. Nebyla líná se měnit, prodat věci,
které už nepotřebovala. Když si uvědomila,
že už nemůže bydlet sama, tak prodala byt,
86 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/—^~
nábytek a odstěhovala se ne k dcerám, ale do
seniorského domu, protože si chtěla udržet
samostatnost a soukromí. Hrozně se mi na
ní líbí, že se nelituje.
Takže něco jako líná babička Miládka...
Ano, v tom sejí asi trochu podobá, v tom, že
je na sebe svým způsobem přísná.
Komu je vlastně vaše knížka určena?
Na to jsem při psaní vůbec nemyslela. Nakla
datelství označilo LINOU BABIČKU jako vhodnou
pro čtenáře mezi sedmi a deseti lety. Co mě
ale překvapilo, je fakt, že si knížku dávají da-
Další velký sen je život v Irsku. O tom
sním od té doby, kdy jsem ho poprvé navští
vila. Tento sen si teď šperkuju: chtěla bych
mít dům nad jezerem Shannon nebo někde
na jihozápadě, kde je Irsko ještě hodně dřev
ní. Žila bych tam sama, navštěvovala by mě
dcera, která by cestovala po celém světě
a studovala, měla bych tam nějaká zvířata,
přijímala bych přátele z celého světa, pár
milenců z Evropy, kteří by ale vždycky jen
přijeli a odjeli... Ale na detailech nelpím, ty
bych nechala osudu.
Moje vlastní babička, které je pětaosmdesát je
úžasná. Vždycky na sebe byla přísná, v tom dobrém
slova smyslu. Nebyla líná se měnit. Babičky jsou
v životě moc potřeba. Nejen jako hlídačky, ale
i jako parťačky pro vnoučata.
rem starší dámy. Je to prý oblíbený dárek při
příležitosti odchodu do důchodu.
Změnila byste něco v textu, když se na něj
díváte s odstupem?
Ano. Mrzí mě, že mi z poslední kapitoly vy
padlo, jak vnoučata přijedou za línou babič
kou k moři na prázdniny. Ona si to s nimi sice
domlouvá, ale pak to vypadá, že nepřijely,
a to je určitě špatně. Takže bych ráda popro
sila případné čtenáře, aby si do poslední kapi
toly tuto informaci doplnili. Mělo by být zře
telné, že vnoučata mají babičku moc ráda.
Zato se vztahem k vlastním dětem to má
líná babička trochu složitější, ne?
Někdy se mi zdá, že děti svoje rodiče začnou
zneužívat, když sejim narodí vlastní potomci.
Berou babiččinu pomoc jako automatickou.
Vaše líná babička si plní i sny, které má
v sobě od dětství - třeba hrát si celý den
na honěnou. Jaké jsou vaše sny?
Chtěla bych se živit psaním. Ne reklam
ních textů nebo dialogů do seriálů, ale knih.
A myslím si, že se to stane. Do důchodu ur
čitě, na to mám ještě přes dvacet let.
Takže přání, která si plní vaše líná babič
ka, nejsou vaše? Netoužíte letět v balonu,
sníst vagón čokolády, potápět se, běhat
v loužích?
To vůbec ne. Například létání se strašně bo
jím a o potápění taky nechci nic slyšet. Když
jsem jednou plavala v moři ve Walesu, zrov
na připlavali delfíni. Zatímco všichni byli
nadšení, já jsem málem zešílela hrůzou. Já
mám radši kavárny.
Myslíte si, že líná babička byla v životě
štastná?
Určitě byla. Nakonec si splnila všechny sny,
odškrtla všechny úkoly a prožila šťastný ži
vot. Proto ji nechávám na konci v klidu ode
jít. Co lepšího by si mohl člověk přát, než se
smířený s životem rozplynout v moři?
A nebojíte se, že si vaše vlastní babičky vez
mou z té literární příklad? Mě to totiž tro
chu znervózňuje, zlenivělé babičky by mi
velmi zkomplikovaly život...
Ani ne, snažím se je ale příliš nepřetěžovat.
Babičkyjsou v životě moc potřeba. Nejenjako
hlídačky, ale i jako parťačky pro vnoučata. •
JAZZ I KLASIKA
TRADICE I EXPERIMENT
TrUNY
P O D Z I M U
17. ročník mezinárodního
hudebního festivalu
PHILIPPE JAROUSSKY
ALISAWEILERSTEIN
SONNY ROLLINS
AYARKHAAN
GREGORY PORTER
HIROMI
GAVIN BRYARS
JOYCE MORENO
BRODSKY QUARTET
&TUNDEJEGEDE
PRAHA
23.9.- 012
wvAV.strunypodzimu.cz
hlavní partner PRIVÁT BANK AG
mecenáši festivalu KAREL A MICHAELA JANEČKOVI
finanční podpora HLAVNÍ MĚSTO PRAHA
MINISTERSTVO KULTURY ČR
partner HOTEL INTERCONTINENTAL PRAHA
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/a rohlíku" v ČeskuRozhovor se Zdeňkem Leishem, zakladatelem rockn rollové skupiny Sputnici
text Jaroslav Císař | foto Nataša Císařová a archivy z. Leishe a J. F. Obermayera
Rock\'n\'roll se zrodil v dubnu 1954 v Americe. V době, kdy byl svět rozdělený železnou oponou, u nás vše, co
pocházelo z Ameriky, však jako by od ďábla bylo. První rock\'n\'rollová kapela, vedle Samuels Pete Kaplana, tedy
vznikla v tehdejším Československu až v roce 1959. Oficiální papíry na to ovšem dostala až v prosinci 1961!
Říkala si Sputnici. Jedním z jejích zakladatelů a členů, který vymyslel i název Sputnici, je Zdeněk Leiš. V roce 1968
emigroval do Austrálie, kde žije dodnes a stal se z něho Zdenek Leish. Letos oslaví sedmdesátiny.
P
o listopadu 1989 svou bývalou
vlast navštívil pouze dvakrát:
v roce 1990 a 2011. Měl jsem to
štěstí, že jsem se s ním při druhé
návštěvě mohl potkat a domluvit si rozho
vor, který teď předkládám i čtenářům Xan-
typy. Vtipný a oblíbený termín „big beat",
který se u nás používal jako zástěrka pro
rock\'n\'roll a rockovou hudbu jako takovou,
se také poprvé objevil zásluhou Sputniků.
Došlo k tomu v jejich pořadu „Písničky
a Big Beat", který měl premiéru 14. 4. 1961.
Dalším úhybným manévrem před tehdejší
mi úřady byl např. otrocký překlad termínu
„rock\'n\'roll" jako „skála a rohlík". Sputnici
tak pojmenovali jeden svůj koncertní pořad.
Sputniky prošel i Petr Janda, Jiří Stivín nebo
Jan Farmer Obermayer.
Kdy a při jaké příležitosti jste se poprvé se
tkal s rock\'n\'rollem?
Jako všichni příslušníci válečné generace.
Když nastal náš čas začít holdovat hud
bě, byli jsme v zajetí swingu. Tenkrát nám
připadal absolutně úžasný, se sladkými
a medově znějícími trumpetami, trombóny
a saxofony. Náš milovaný Západ dokonce
i zněl správně. Byla to éra bigbandů: Ben-
nyho Goodmana, Glena Millera, bratrů To-
myho a Jimmyho Dorseyových, Artieho
Shawa a dalších. A samozřejmě také Louise
Armstronga. Největšími odvazy pro nás byly
IN THE MOOD A WHEN THE SAINTS. T o z n ě l o Úplně
jinak, než hrdinské a budovatelské písně So
větského svazu, většinou za doprovodu ta
hacích harmonik, kterých se československé
rozhlasové stanice zřejmě nemohly nabažit.
Jediný způsob, jak poslouchat moderní hud
bu, bylo zahraniční rádio. Soudruzi rušili
hlavně Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky.
Stanice jako Radio Munich a Radio Tangier,
jež se věnovaly výlučně swingové muzice
a vysílaly pro americkou armádu v Evropě,
byly jakžtakž poslouchatelné. Swing nás ale
natolik ukolébal, že kdyžjsme poprvé někdy
v letech 1955-56 uslyšeli ROCK AROUND THE
CLOCK v podání Billa Haleyho, propadli jsme
tomu všichni najednou jako ďáblu. Přes noc
z nás byli rock\'n\'rolleri.
Co to tenkrát dělalo s generací vašich rodi
čů a učitelů?
Starší generaci to nechalo vyloženě chlad
nou. Vzpomínám si, že můj pantatínek,
hudebník z povolání, jehož doménou byla
třicátá léta, když musel donekonečna trpět
moje brnkání slow rocku na piano, prohlá
sil, že nechápe, proč by on, který celý život
studoval klavír, měl strávit zbytek života
hraním triol.
88 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/A mělo Radio Luxembourg opravdu tak vel
ký vliv na šíření rock nrollu u nás i ve světě,
jak se píše?
Radio Luxemburg, neboli náš milovaný
„Lux", bylo první rozhlasovou stanicí, kte
rá správně odhadla, kudy vítr vane. Mě na
tu stanici navedly dvě dívky: Táňa a Naďa
Němcovy (pozdější zpěvačky Sputniků -
pozn. aut.) na chatě v Třebáni. Obě krásně
zpívaly a uměly harmonizovat. Naučily mě
něco na kytaru, nic moc, ale stačilo to, abych
s nimi začal trochu skřehotat.
na Jonáše čirou náhodou potkal v Třebáni
na chatě. Zmínil jsem se o sestrách Němco
vých, že spolu večer zpíváme a tancujeme.
Zmínka o dívkách tenkrát v našem věku dě
lala divy... Vlastně dělá dodnes! Oba večer
přišli, ale místo tancování se diskutovalo vý
lučně o Luxu. Tom také psal texty. Třeba do
dnes mého nejoblíbenějšího BERNARDÝNA na
BERNARDINE Pata Boona, KRVEŽÍZNIVÉHO RAKA
na JAILHOUSE ROCK a STAGGER LEE, hit Lloyda
Price. Slovo dalo slovo a Tom navrhl, aby
chom vytvořili doo-wopovou skupinu, což
Po premiéře měl pan J. R. Piek nejapný nápad
napsat v Literárkách o Edovi a mně, že mu
připadáme jako budoucí dvojice pánů Suchého
a Šlitra. Nám to vlezlo do hlavy...
Byl jste členem Sputniků od záři 1959, tedy
prakticky od jejich založení. Jak k tomu došlo?
V září 1956 jsem začal docela pravidelně
navštěvovat gympl na Míráku a okamžitě se
skamarádil s pozdějším známým textařem
Edou Krečmarem. O vyučovaných předmě
tech jsme samozřejmě vůbec nediskutova
li, zato Lux byl na denním pořádku. Každý
čtvrtek ráno jsme si porovnávali poznámky
o Top 10, pravidelném pořadu na Luxu ve
čer před tím. Vzpomínám si také, že Eda už
tenkrát začal psát pod lavicí texty. Já seděl
vedle něho a musel dávat bacha na vyučují
cího. První text, který vůbec dal dohromady,
byl na píseň Harryho Belafontea ISLAND IN THE
SUN. Do vedlejší třídy chodil jistý Tom Vaší
ček, rozený všeuměl s ambicí vytvořit první
rockovou kapelu v ČSSR. Začal se skupinou
ve své třídě, posléze z toho sešlo, ale jemu
to stále nedalo. O letních prázdninách v roce
1958 jsem Torna a kámoše z naší třídy Iva-
by byla tenkrát v Čechách rarita. Mysleli
jsme si, že si dělá legraci, ale Tom to mys
lel vážně! Ihned jsme začali zkoušet. Docela
nám to šlo. S repertoárem nám pomohl milo
vaný Lux; jediné, co jsme potřebovali, byla
kapela. Na klavír jsme měli kámoše z gym
plu Karla „Kolváka" Hlavatého, na bicí tak
též našeho spolužáka Bolka Halperna, ale
my zoufale potřebovali saxofon. Bez toho
se tenkrát rock\'n\'roll neobešel. Někdo znal
Jirku Jandu. Pozvali jsme ho na zkoušku -
prima, uměl! Jen navíc poznamenal, že má
mladšího bratra Petra, který umí hrát docela
dobře na kytaru. Petr přišel, zahrál, a já, co
do té doby hrál na doprovodnou kytaru, už
kytaru nadosmrti odložil. A úroveň orchest
ru tím mnohonásobně vzrostla!
Název pro kapelu jste navrhl vy. Co vás
k tomu vedlo?
S odstupem času to může vypadat blbě a po
platně režimu, ale já si myslel, že tím sou
druha oblafneme. Moc dlouho nám ale ta
finta nevydržela. Problém byly Edovy texty.
Vzpomínám si, že v PSOPTÁKOVI měli „háes-
tédáci" problém (HSTD je zkratka tehdejší
ho cenzurního úřadu Hlavní správa tiskové
ho dozoru - pozn. aut.) s veršem „Bůh do
toho dobře vidí, on chce jenom štěstí lidí".
Chtěli asi vyměnit Boha za Marxe, nemám
ponětí. Někdy v roce 1960 o nás projevili
zájem lidi z televizního pořadu ZVÍDAVÁ KA
MERA. Přišli na zkoušku, něco si vyposlechli
-já zrovna zpíval THE PERSONALITY - a vůdce
té tlupy najednou zbystřil pozornost. Zřejmě
se mu to zajídalo. Text byl totiž o lenocho
vi, co se nikdy nedostaví do práce včas. Na
konci ho z práce vyhodí a píseň končí slo
vy: „...a půjdu kydat hnůj!" Soudruh velitel
se nesmírně rozčílil, že je to urážka našeho
zemědělství a v žádném případě tohle hrát
nesmíme. Nakonec jsme tam šli s Tomovým
LETS TALK ABOUT LIVING. Eda tam svým textem
naštěstí nikoho neurazil.
Pamětníci hovoří, že konec existence Sput
niků v roce 1963, když vystupovali v Redu
tě, pro ně stále představuje noční můru.
O co šlo?
Protože jsme byli s Edou nejlepší kamarádi,
táhli jsme to spolu až do konce, i v té Redu
tě. Pro mě osobně je to vážně jako zlý sen
a nerad na to vzpomínám. Po premiéře měl
pan J. R. Piek nejapný nápad napsat v Lite
rárkách o Edovi a mně, že mu připadámejako
budoucí dvojice pánů Suchého a Šlitra. Nám
to vlezlo do hlavy, a tak jsme v té slátanině
důsledně pokračovali. Problém byl ovšem
v tom, že jsem nebyl schopný utáhnout celý
večer sám. Chyběl tomu Tom Vašíček a holky
Němcovy, aby to k něčemu vypadalo... Eda
to nakonec v životě někam dotáhl, zatímco já
se i kvůli té ostudě posléze uchýlil na doživo
tí na pátý kontinent, což mělo tu výhodu, že
mě tam absolutně nikdo nepoznal.
ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 89
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Podobné pocity jste prý už prožíval, když
jste se hlásil na DÁMU...
Při školním představení na gymplujsem roz
chechtal své kamarády v publiku tak, až se
za břicho popadali, a tak jsem poprvé pod
lehl mylnému dojmu, že bych se snad mohl
stát komikem. Při přijímačkách jsem ale
neuspěl. Byl to první neúspěch v celé řadě,
co mě posléze v životě čekaly. V komisi se
děli - když ne národní, tak určitě zasloužilí
- umělci a nebyli si vědomi, jakou smrtel
nou ránu tím zasadili českému divadelnictví.
Jedinou polehčující okolností bylo, že vedle
mě při přijímačkách seděl v lavici Vladimír
Pucholt a ejhle, oni ho vyhodili taky!
Nevzali vás na DÁMU, a tak jste studoval
strojařinu?
No jo, měl jsem na krku maturitu a na dva
roky na vojnu se mi zrovna nějak nechtě
lo. Existovaly pouze tři fakulty, kde se po
studiu stále ještě šlo jen na šest měsíců na
vojnu. Hodil jsem si korunou a vyšla mi
z toho strojařina. Nikdy mě ani zbla neza
jímala, nicméně se mi později v emigraci
náramně hodila, protože jsem se měl aspoň
čím živit. S muzikou jsem však po Redutě
skončil navždy. Poslední šanci, co mně osud
90 | XANTYPA
* SPUTNÍCI je nově vytvořený
soubor pod patronátem ZK ROH pří
rodovědecké fakulty v Praze. Svými
písněmi ,,U velikém rytmu" nechtějí
jen pobavit, ale pomocí nekonvenč
ních, vtipných textů nutí i k hlub
šímu zamyšlení. Jejich texty jsou
často hravé - zpívají o broučkovi
v trávě a o trávě kolem toho broučka
- ale nejednou dostávají i proti-
válečné ostří. Během svého působení
si získali značnou popularitu i oficiál
ního uznání, o čemž svědčí několik
relací v Čs. televizi a rozhlase. Jejich
interpretace je u nás zcela neobvyk
lá. Od října letošního roku hrají
v novém obsazení a s novými u nás
dosud nepoužívanými nástroji. Sou
bor se představuje v pravidelných
pořadech písní ve školním sále v Ječ
né ulici. Druhý pořad písní ,,U veli
kém rytmu" se víak už přestěhoval
do smíchovského Domu kultury.
w Text a foto O. KARÁSEK
| MLADÝ SVĚT 47/1961 f
• Zpráva ze soudobého tisku
(Mladý svět, listopad 1961)
ještě nabídl, byl konkurs do Semaforu. Zpí
val jsem tam MARGIE S povedeným Edovým
textem „Máří, tvá očka roztomile září..."
Na klavír mě doprovázel pan Šlitr, přihlíže
lo několik členů Semaforu a vzpomínám si,
že paní Hegerová se tehdy válela smíchy, až
slzela. Nevím, jestli měla hysterický záchvat
z mého kokrhání nebo z mých šaškáren. Jen
doufám, že spíš z toho druhého. Nějak pak
z toho všeho sešlo. Já narukoval na vojnu
a po návratu si už na mě nikdo nevzpomněl.
Jak to v životě obvykle bývá...
Jak došlo k tomu, že jste nakonec - podob
ně jako Pavel Chrastina z Olympiku - skon
čil v emigraci v Austrálii, kde na rozdíl od
něho žijete doposud?
Po vojně jsem se živil jako redaktor ve Stát
ním nakladatelství technické literatury ve
Spálené ulici. Nechal jsem se také zapsat na
Když si vzpomenu na
gympl a Sputniky,
tak to byla rozhodně
nejkrásnější léta mého
života. Nejen že nás
bavilo iritovat
soudruhy, ale naše
kamarádství nám
vydržela až dodnes.
dálkové studium novinařiny a rovněž se za
miloval do své budoucí ženy. Když přišlo
Pražskéjaro, měla se dvěma svými spolužáky
z přírodovědecké fakulty nejapný nápad zalo
žit KAN čili Klub angažovaných nestraníků.
Já jsem obvolal všechny Sputniky, abychom
na zakládající schůzi měli slušnou návštěv
nost. Tehdy přišlo asi 150 lidí, nicméně za
pár měsíců jsme měli už přes 10 tisíc členů!
Všechno pokračovalo doslova růžově - anti-
komunistický odboj i moje známost, ale úpl
ně jsme zapomněli na ten zatracený Sovětský
svaz. Týden po invazi jsme s mou nastávající
neváhali ani okamžik, sebrali se a zdrhli do
Vídně. Měli jsme namířeno do Kanady. Pro
tože se ale na vstupní víza do té země musely
čekat až čtyři měsíce a my jsme byli bez pe
něz a měli pořádný hlad, někdo nám poradil,
abychom vzali Austrálii, tam že nás vezmou
okamžitě. Byla to pravda. Za dva dny po po
hovoru jsme už jeli a říkali si, že to na dva
roky zkusíme tam a do Kanady se přestěhuje
me později. Nakonec jsme v Austrálii zůstali
celý život...
Lidi si s odstupem času mnohé idealizují.
Prolíná se to i svědectvími řady lidí, kteří
se tehdy pohybovali kolem kapely Sputni-
ci. Opravdu to bylo tak ideální i v tehdej
ší době totality, cenzury, kvalifikačních
ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/zkoušek a všemožného dalšího schvalování
a buzerace?
Když si vzpomenu na gympl a Sputniky,
tak to byla rozhodně nejkrásnější léta mého
života. Nejen že nás bavilo iritovat soudru
hy, ale naše kamarádství nám vydržela až
dodnes. Snad jsme svým dílem i trošičku
přispěli, stejně jako ostatní rockové kapely
naší generace, k ústupu komunistů od vesla!
Chtěl jsem to vyjádřit mírně, protože když si
na ty zlosyny, kteří nám neustále ztrpčovali
život, vzpomenu, zase se hned rozčílím, a to
já už ve svých letech nemám zapotřebí.
* * *
Skupina Sputnici se může pochlubit i ně
kolika dalšími prvenstvími. Díky ní se totiž
rock\'n\'roll objevil poprvé i v přímém pře
nosu tehdejší Československé televize.
V rámci pořadu ZVĚDAVÁ KAMERA byli Sput
nici v květnu 1960 součástí estrády, jak se
tehdy nazývala show, mládežníků Tesly
Strašnice, což byl tehdejší nutný zřizovatel
souboru. Kapela rovněž zazněla v listopa
du 1961 v zahraničním vysílání Českoslo
venského rozhlasu do západního Německa,
aby se tak dokumentovalo, že ani socialis
tickému Československu není nic moderní
ho cizí. Redakce pak dostala spoustu dopi
sů od posluchačů z tehdejší Německé
demokratické republiky, kteří se ptali, zda
jde skutečně o československou skupinu
a zda se v Československu může hrát roc
k\'n\'roll... Nad Sputniky se zatáhla opona
v polovině roku 1963. Její průkopnickou
roli v historii naší rockové hudby jí však už
nikdo neupře. •
- T inzerce -
ČESKÝ ROZHLAS DVOJKA | SuM/toty
Dobré ráno, Česko
Nejčerstvější zprávy, pohodové české
písničky, perličky z rozhlasového archivu,
sootěže, humor a hlavně vaše příběhy!
Po-Pá 5:00-7:00
Dobré a ještě lepší ráno
Vše, co potřebujete vědět o dnešku. Zprávy,
ranní noviny, o počasí s meteorologem,
téma dne, kalendárium a pohodové písničky.
Po-Pá 7:00-8:30
Karel Gott -
Zpátky si dám tenhle film
Legenda populární hudby v roli diskžokeje
vzpomíná na setkání se světovými hvězdami
a hraje svoje oblíbené písničky.
So 9:05-10:00 | Ne 15:05-16:00
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Oldřich Nový
a Raul Schránil
text a foto Zuzana Mináčova
Když se někdy ve vzpomínkách vracím do filmové
minulosti a myslím přitom na současnost, napadá
mě, zda se za takových pětasedmdesát let budou
chtít naši potomci dívat na filmy, které se dnes
natáčejí. Jestli se stanou výpovědí o naší době,
nebo se diváci budou nad veselohrami, které dnes
lámou rekordy návštěvnosti, shovívavě usmívat.
M
ůj syn, který žije v Kanadě, velmi oceňuje, když mu po
šlu filmy s Vlastou Burianem nebo Voskovcem a Weri
chem. Překládaje své americké manželce, aby se mohli
smát spolu. Tomu říkám úspěch. Sledovanost filmů pro
pamětníky je velká i v naší televizi.
Přestože sama už hodně pamatuji, z generace herců ze starých před
válečných českých filmů jsem osobně poznala jen Oldřicha Nového
a Raula Schránila.
Oldřich Nový (1899-1983)
V roce 1950 se žádné slovenské filmové osobnosti nechtělo cestovat
do Prahy na týdenní politické školení konané v Radlicích v někdej
ších filmových ateliérech Foja. Aby však Slovensko splnilo kvótu,
byla jsem vyslána já, osmnáctiletá začátečnice, která ve filmu pra
covala teprve půl roku. Na školení jsem se uvelebila v první lavici
a hned vedle mě se posadil Oldřich Nový. Na obludná probíraná
témata jsme měli shodný názor, a to nás sblížilo. Když jsme šli na
oběd do jídelny, kterou Oldřich Nový nazval U mastného tácku, při
znal se, že kdyby jedl tolik, kolik toho sním já, byl by tlustý jako
sud. Z obezity měl větší strach než z komunistů.
Z onoho školení jsem si nezapamatovala ani slovo, ale dodnes si
pamatuji všechno, o čem jsme si vyprávěli s Oldřichem Novým. Za
těch několik dní mě uvedl do pro mě tehdy neznámého světa módy.
Dozvěděla jsem se například, že existují ručně šité boty, že hedvábné
košile se velmi obtížně žehlí a neutrální barvou pánského obleku ele
gantního mužeje šedá - „Pfefer und Salz" - a musí vypadat, jako kdy
by někdo smíchal obsah solničky a pepřenky. Též si mně postěžoval,
jak je v dnešní době těžké sehnat klobouk značky Borsalino, který se
dá tvarovat. A hned mě objednal do nejluxusnějšího pražského módní
ho salonu k paní Hanně Podolské a pověřil ji, aby se o mě postarala.
Od té doby, vždycky když vidím film s Oldřichem Novým, promít
ne se mi příběh našeho setkání.
Raul Schránil (1910-1998)
V roce 1997 mě požádal Ondřej Suchý, abych projeho rozhovor vyfo
tografovala Raula Schránila, a tak jsem poznala ještě stále šarmantní
ho sedmaosmdesátiletého Raula a jeho milou manželku Věru.
Raul mi věnoval svou oblíbenou fotografii v klobouku (z roku
1937) - a v podobné póze jsem ho nafotila přesně o šedesát let pozdě
ji. Přitom si zavzpomínal na svá mladá léta, kdy ho nazývali „frakma-
nem", protože nikomu neslušel frak a smoking lépe než jemu.
Byl to velmi vzdělaný muž, který studoval ve Francii a Německu a vý
borně hovořil oběmajazyky. Dlouho pracoval jako recepční v hotelu Es
planade. Po vzniku hotelu Alcron hledal majitel reprezentativní recepční,
a tak angažoval dva šlechtice - a třetí do počtu byl Raul Schránil. Jemu
sice v žilách modrá krev nekótovala, ale byl z nich nejelegantnější.
Vzhledem k tomu, že hovořil francouzsky, dostal v roce 1935 svoji
první příležitost ve filmu MILAN RASTISLAV ŠTEFANIK. Film sice propadl,
ale pro debutanta to byl vstup do nové etapy.
Raul byl celý život velmi svědomitý,
učil se pečlivě jevištní řeč, nikdy
nepřišel na natáčení pozdě,
nevyvolával konflikty, a přestože
hrál role milovníků, byl jedním
z nejskromnějších herců.
Raul byl celý život velmi svědomitý, učil se pečlivě jevištní řeč,
nikdy nepřišel na natáčení pozdě, nevyvolával konflikty, a přestože
hrál role milovníků, byl jedním z nejskromnějších herců. Svoje po
volání miloval. Jeho začátky byly impozantní. Hrál s nejlepšími herci
své doby - s Vlastou Burianem, Oldřichem Novým, Svatoplukem Be
nešem, Jaroslavem Marvanem, Ladislavem Peškem, Hanou Vítovou,
92 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Adinou Mandlovou, Věrou Ferbasovou a Zitou Kabátovou. Úhrnem
si zahrál v 78 filmech.
Po válce mu bylo 35 let, bez poskvrny prošel protektorátem a maloval
si budoucnost růžovými barvami. Ale všechno bylojinak. Novéfilmyvy
žadovaly montérky, a tak svůj frak musel nechat viset ve skříni a obložit
ho naftalínem. Místo natáčení cestoval s estrádami, kde dělal konferen
ciera. Vzpomínal, že když s nimi po dlouhé době mohl poprvé vystoupit
Vlasta Burian, třásl se ten někdejší suverénjako osika. Až nadšené přiví
tání publikem afrenetickýpotlesk způsobily, že vůbec dokázal hrát.
Raul Schránil v těch letech vystřídal mnohá povolání. Pracovaljako
dělník na stavbě Stalinova pomníku, protože tam platili víc, než když
vystupoval v Alhambře, dělal zásobovače pro ředitelství cirkusů a es
trád a ve filmech hrál už jen malé role.
Mnoho z jeho přátel na něj zapomnělo, ale byli tací, jejichž přátel
ství přetrvalo: Karel Hôger, Ladislav Pešek, Stella Zázvorková, Ru
dolf Hrušínský...
Po letech mu zavolal Tomáš Topfer, aby mu nabídl angažmá v no
vém Divadle Na Fidlovačce, ale pro něj už bylo příliš pozdě. A tak
místo sebe divadlu daroval svůj pověstný frak a smoking a prosil, aby
je zařadili do divadelní garderóby. Když je pak pomáhal nést do auta,
neubránil se slzám, protože to bylo definitivní loučení s herectvím. •
ČERVEN 2012
T inzerce -
DIVADLOk i a m •
www.divadlonajezerce.cz
% * 4
Mountfield
Generální partner
XANTYPA D N E S SANQUIS" AB6LSONO*9e"«y
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/XANTYPY TIP NA
KNIHU
připravila Patricie Svobodová
Sousedka ze Skalistých hor
Blanka Solařová-Calibaba
Mladá Češka provdaná za kanadského
naftaře se musí vyrovnávat s drsným
klimatem kanadské Alberty i s velmi
svéráznými obyvateli tohoto nádherného
koutu země. Výstřední kousky excentric
ké sousedky, která jí ustavičně „leze do
soukromí", se snaží brát s nadhledem
a typicky českým humorem. Originální
humoristická novela napsaná jadrným
jazykem a svébytným stylem pobaví vtip
nými konfrontačními postřehy a dovede
rozesmát hned po několika stránkách.
Sluneční řada od GOLDWELL
Úžasné vlasy je něco, na co máte nárok a co nyní můžete mít velmi
rychle a efektivně s dualsenses Sun Reflects od firmy Coldwell.
Sluneční řada od GOLDWELL dualsenses vzdává hold vlasům péčí,
kterou můžete okamžitě vidět a cítit. Výživný olej z maracuji, UV filtr
a Sun System od Dualsenses Sun Reflects dodávají namáhaným vla
sům vše, co potřebují, regenerují je a působí proti vysušenosti vlasů
kompenzátorem vlhkosti. Zárukou je nová receptura s integrovaným
UV filtrem efektivně chránícím vlasy proti poškození a proti ztrátě
jejich lesku. Zkrácené doby působení dělají Dualsenses „leave-in" pro
dukty ideální pro okamžitou prázdninovou vlasovou péči.
www.goldwell.cz
Saloos pro svěžes^^gj
krásu i pohodná
Během horkého dne uvítá každá
žena osvěžení i pro svou pleť.
Přírodní květinové vody Saloos
zvyšuji vlhkost pleti, ionizují ji
a zanechávají dokonale uvolně
nou. Jejich použití je víceúčelové:
jako pleťová voda k dočištění po c
odlíčení, jako obličejová sprcha
k osvěžení v horkých dnech na
cestách nebo při cvičení, k ob
ličejovým i tělovým obkladům.
Zklidňují citlivou pokožku po
depilaci i holení. Jsou výborné
jako kondicionér na vlasy a také
usnadňují rozčesávST
www.saloos.cz
a l o o
Rosalina
I
ii vlasů.
Relaxujte od hlavy až k patě
Nechte hýčkat své smysly a zapomeňte na starosti všedních dní. Navštivte
malebné Lázně Mšené, oázu klidu a pohody nedaleko Prahy, a relaxujte při masá
žích, zábalech a dalších wellness procedurách. V nabídce lázní naleznete mořské,
čokoládové i seniorské týdenní a víkendové pobyty, ale i balíčky procedur, které
můžete využít i během jediného dne.
Více o lázních naleznete na www.msene.cz, tel.: 416 866 007.
Ctěte rádi?
Potěšte knihou sebe i své blízké
a navštivte internetové knihku
pectví www.KNIHCENTRUM.cz.
• knihy, mapy, audioknihy
• více než 46 000 titulů skladem
• rychle a levně
• při nákupu nad 500 Kč doprava
zdarma (platí při platbě on-line)
• pro čtenáře Xantypy celý čer
ven sleva 10% (slevový kód
XAN-02, platnost do 30. 6. 2012)
WWW.KNIHCENTRUM.cz
& wwwKNIHCENTRUMcz
ia
>£VSHOPRO
Kolekce FITNESS je vytvořena z osvědčených materiálů, zvlášť vyvinutých právě pro
aerobní sporty. Optimálně nastavená elasticita pletenin poskytuje oporu svalům i kloubům,
snižuje svalový třes, pomáhá koordinaci pohybů a stimuluje krevní oběh, který lépe zásobuje
svaly potřebnou výživou.
Doplňkové krajkové a síťované materiály zvyšují celkovou estetiku jednotlivých modelů, stejně
jako zdobení komponenty CRYSTALIZED TM - Swarovski Elements. Více na www.moira.cz
3
94 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/ill1
ENA Micro 9 One Touch
malý a jednoduchý
JURA s hrdostí představuje nejmenší
automatický One Touch cappuccino kávovar
na světě: nová ENA micro 9 One Touch!
I když patřído prémiové části, je ENA micro 9
One Touch schopná poskytnout milovníkům
kávových specialit ten nejvyšší požitek z
kávových nápojů na stisk jedinoho tlačítka:
Latte macchiato, Cappuccino, Café créme,
Espresso, porce horké vody. Nejmodernější
technologie pro přípravu jemné pěny
„Feinschaum" poskytne Vašemu nápoji vždy
nejlepší-rrrožnjý výsledek ve Vašem šálku,
který může být právem považován\'
za luxusní zážitek.
Tady můžete shlédnout
novou JURA reklamu s
ambasadorem značky
Rogerem Federerem
\'1
JURA - If you love coffee
www.cz.jura.com
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/PŘEHLÍDKA
• ••y&:;j\'
^ssSB*^^.
96 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/text Jaroslava Gregorová | foto Jih Svoboda
a Ivana Drábková
Touha několika nadšenců zajezdit
si s vojenskou technikou a simu
lovat přežití v terénu ve stylu
profesionálních bojových jedno
tek postupně přerostla v monu
mentální přehlídku soudobé i hi
storickévojenskétechniky z druhé
světové války. Do povědomí ve
řejnosti vstoupila pod názvem
Bahna.
P
řehlídka totiž probíhá v lokalitě
Bahna u Strasie (okres Rokyca
ny). Návštěvníci se pohybují po
tankodromu a obdivují vymože
nosti moderní vojenské techniky i vzácné
historické exponáty. Však také pořadatelé,
Velitel společných sil a Nadace pozemního
vojska Armády České republiky ve spolu
práci s Československou obcí legionářskou,
věnují přípravě spoustu času a úsilí.
Letošní dvacátý třetí ročník se bude ko
nat 23. června. Předvedou se armády USA,
Polska a Rakouska (ostatní armády zatím ne
potvrdily účast, pozn. aut.). K vidění budou
osvědčené standardy uplynulých let: tanky
T-72M4 CZ, obrněná vozidla Pandur, Iveco
nebo Dingo a novinka, jížje obrněné vozidlo
Pandur se zdravotnickou nadstavbou, které
umožňuje nejen poskytovat předlékařskou
pomoc, ale provádět i akutní zákroky v nou
zových situacích přímo na bojišti. Ukázky
bojů u Zborová a boje na Podkarpatské Rusi
v roce 1938 přenesou diváky do historie. Po
zornost upoutá izraelský tank Merkava a zce
la nová replika německého tanku Panther.
Zrození přehlídky je dílem největšího
sběratele vojenské pásové i kolové techniky
v České republice - Františka Kocha. Mo
hutný sympatický obr je hlavním pilířem
„tažného triumvirátu" akce Bahna.
„Myšlenka zorganizovat akci tohoto typu
ve mně dlouhá léta pasivně dřímala a čekala
na vhodnou chvíli zhmotnění. Ta přišla počát
kem devadesátých let," říká František Koch.
V roce 1990 zorganizoval první setkání
majitelů vojenských historických vozidel na
tankodromu Bahna. Přišlo asi padesát diváků,
převážně přátelé a známí. Předvedlo se dva
náct vojenských vozidel, mezi nimi i legen
dární terénní automobil z druhé světové vál
ky, džíp Willys. V té době nevídané vozidlo
se stalo bezkonkurenční hvězdou přehlídky.
O tři roky později přijel na Bahna náčelník
Generálního štábuAČR, armádní generál Ka
rel Pezl a zasloužil se o adoptování přehlíd
ky armádou jako součásti Dne pozemního
vojska Armády České republiky. Armáda na
přehlídce zajišťuje ukázky soudobé vojenské
techniky a materiální zabezpečení.
WWW.XANTYPA.CZ I
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/FRANTIŠEK KOCH
(nar. 30.12.1948)
Jeho generaci ovlivňovaly silné ideologické
tlaky. Hrdinové jeho dětství byli Ferda Mra
venec, Robinson Crusoe a nejlepší střelec ze
spojeneckých letců, trojnásobný hrdina So
větského svazu, ukrajinský stíhací pilot Ivan
Nikitovič Kožedub. V mládí jezdil František
trempovat s turistickým oddílem k Vranov
ské přehradě, obklopené lehkými vojen
skými opevněními. „Kdo měl na Moravě
U. S. tornu a alespoň něco málo z vojenské
výstroje, byl správný tramp. Mou první vel
kou vášní byla letadla. Vyhlídkovým letem
v pěti letech jsem byl tak nadšen, že po ná
vratujsem sebral tatínkovi brýle na motorku,
pobíhal sem a tam a vrčel. Pak mě zaujaly
bunkry, později pásová a kolová technika,"
vzpomíná František Koch.
Vyučil se mědikovcem. V srpnu 1967
narukoval do Rokycan. Po vojně se oženil,
zůstal v západních Čechách a pracoval v pl
zeňské Škodovce, po maturitě na oddělení
dopravy. V roce 1984 zakoupil první vojen
ský stroj, Tatru 805. Skromný začátek vyvá
žený obrovskou radostí.
„Do mého sběratelství se zapojil syn i přá
telé. Zajímala nás především československá
fortifikace (stálé opevnění), těžké objekty na
severu Čech a Moravy a lehké objekty, kte
rých je po celém území České republiky více
než deset tisíc. Zaměřili jsme se i na česko
slovenskou předválečnou vojenskou historii,
na naše zahraniční jednotky na západní a vý
chodní frontě, ale především na první republi
ku. To byla vlastně předehra Bahen."
STANISLAV DRÁBEK
(nar. 15. 5.1959)
Druhým pilířem „tažného triumvirátu" Ba
hen je pražský advokát Stanislav Drábek.
Pod jeho křídla spadá styk s médii, divácké
zázemí a vystavovatelé. „Všichni muži jsou
kluci a touží si vyzkoušet vojenskou tech
niku v reálu. Hraje roli vzhled i preciznost
stroje a počet koní pod kapotou. Jeden člo
věk například koupil renovovaný tank T34
za více než půl milionu korun. Bahna zbož
ňuje, protože může se svou technikou prová
dět operace," vysvětluje Stanislav Drábek.
Pro většinu dam doprovázejících manže
ly je vojenská technika španělskou vesnicí.
Pro zpestření pro ně Stanislav Drábek pro
sadil přehlídku klobouků. Pro děti je v are
álu vyhrazen prostor na hraní a nechybí ani
koutek ztracených dětí. Bahna se doposud
obešla bez závažných kolapsů. Tu a tam do
jde k drobnému úrazu, občas některý divák
zkolabuje z horka. Nejzávažnější úraz se stal
před deseti lety, kdy se vlastnoručně vyrobe
nou výbušninou zranil účinkující.
V roce 1995 Stanislav Drábek poskytl
právní pomoc při zakládání Nadace pozem
ního vojska AČR. Ideou bylo zvýšit prestiž
a popularitu pozemního vojska AČR. Připra
vil veškeré podklady a nadšeně přijal funkci
člena správní rady nadace. Později začal spo
lupracovat na organizování přehlídky Bahna,
což považuje za završení svého zájmu.
MILAN MOJŽIŠ
(nar. 19. 3.1964)
Historická část Bahen je záležitostí tajemníka
Československé obce legionářské a velitele
l. tankové roty Aktivních záloh „Českoslo
venských legii", inženýra Milana Mojžíše. Je
rovněž amatérským historikem a sběratelem
československé vojenské výstroje, výzbroje
a dokumentů. Jeho vzácné „poklady" dopl
ňují kolekci techniky v rokycanském Muzeu
na demarkační linii. První inzerát na koupi
bodáku si podal ve čtrnácti letech. Zpočátku
sbíral vojenskou „všehochuť". Později se za
měřil na československou armádu, od legií
až po současnost. K nejstarším předmětům
obsáhlé sbírky Milana Mojžíše patří unifor
my našich legionářů z počátku první světo
vé války - z Francie, Srbska a Ruska. Jeho
děda byl sedlák a velký vlastenec. Zajímal
se o historii a národopis. Zpracoval napří
klad dějiny Doudlebská.
„Zdědil jsem po něm vztah k půdě a dnes
již vzácnou selskou hrdost. Trávil jsem
u svých prarodičů víkendy a prázdniny.
Na dlouhých procházkách děda poutavě
vyprávěl o sedláctví, o Selské jízdě, zážit
cích z vojny, o příchodu americké armády
a sovětských vojsk do Čech. V době, kdy se
učilo o dělnickém hnutí a výdobytcích soci
alismu, jsem měl štěstí poznat pravou tvář
dějin," vzpomíná Milan Mojžíš.
Vojenskou službu vykonával u „elitní" jed
notky. Pravidelně přispíval do útvarového ča
sopisu články o dějinách a osobnostech ka
sáren l. dělostřeleckého pluku v Ruzyni, kde
sídlil jeho útvar. S Františkem Kochem a čle
ny Klubu vojenské historie z Rokycan se po
prvé setkal na Slavnostech svobody v Plzni
98 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/v roce 1994 při prezentaci vojenské historic
ké techniky. Příjemný a organizačně schopný
Milan padl panu Kochovi hned do oka. Po
zval ho do Orlických hor na připomínkovou
akci u příležitosti výročí podepsání mnichov
ské dohody na dělostřeleckou tvrz Bouda,
vybudovanou koncem třicátých let.
„Byl jsem nadšen a začal na akce do Ro
kycan jezdit pravidelně. Nejprve jsem si na
Bahna jezdil oddechnout od běžných staros
tí. Přehlídka nabývala na rozměru, tým se
rozšiřoval. Stal jsem se členem organizač
ního týmu; v roce 1998 pak členem správní
rady Nadace pozemního vojska ACR." Dal
šími členy správní rady jsou režisér, scená
rista a producent Václav Marhoul a bývalý
náčelník generálního štábu Jiří Šedivý.
Muzeum na demarkační linii
František Koch byl nejen hlavní hybnou silou
vzniku Bahen, ale i zrodu a otevření Muzea
na demarkační linii v Rokycanech. Společně
se synem vlastní značné množství exponátů
vojenské pojízdné techniky muzea včetně obr
něných transportérů a tanků. Exponáty jsou
pravidelně používány na akci Bahna. Obrov
ské sbírky od roku 1918 až do roku 1945 jsou
jenské historie Volduchy. Pořádali jsme závo
dy formule, motocyklů a vodácké tábory pro
děti. Zjistili jsme, že na cílové ploše ,Jordán\'
v Brdech se nachází jediný těžký pěchotní
srub (bunkr) v republice. Prostřednictvím mi
nisterstva obrany se nám podařilo získat ob
jekt do bezplatného pronájmu a zrekonstruo
vat. Počátkem 90. let přijel do bunkru natáčet
film OBECNÁ ŠKOLA Jan Svěrák. Od něj jsem se
dozvěděl o chátrající sbírce vojenských vozi
del na Barrandově. Dohodl jsem se s Václa
vem Marhoulem ojejím převzetí do péče. Od
měnou za zprovoznění a údržbu techniky byla
dohoda o užívání pásové a kolové techniky za
účelem zapůjčení k natáčení filmů; naposledy
pro film LIDICE," říká František Koch.
Velmi brzy se dostal do povědomí česko
slovenských filmařů, postupně i do produkcí
evropských studií a Hollywoodu.
Základních sedmdesát kusů barrandovské
sbírky bylo odvezeno do Rokycan. Nastal
problém „kam s tím". Řešení se naskyt
lo vytvořením Muzea na demarkační linii
v Rokycanech, pod hlavičkou Nadace po
zemního vojska AČR, která jej provozuje ve
vlastní režii. Páska byla slavnostně přestři-
žena generálem Jiřím Šedivým 11. listopadu
Obrovské sbírky od roku 1918 až do roku 1945
jsou opatřeny popisky a doprovodnými texty,
velkou zajímavostí je bunkr, který František Koch
a jeho spolupracovníci našli v lesích. Vlastnoručně
jej vykopali a přivezli do muzea.
opatřeny popisky a doprovodnými texty. Vel
kou zajímavostí je bunkr, který František Koch
a jeho spolupracovníci našli v lesích. Vlastno
ručnějej vykopali a přivezli do muzea.
„V roce 1969 jsme s kamarády ve Voldu-
chách vytvořili Svazarm, pozdější Klub vo-
1997, v 11 hodin a 11 minut. Vnitřní expo
zice muzea, pojmenovaná NIKDO NEMÁ PRÁVO
ZAPOMENOUT, je retrospektivou událostí dob
minulých. Je věnována rozhodujícímu vlivu
poválečné reparace a krize třicátých let na
vznik nacismu v Německu.
T inzerce
Národní^ divadlo
PETR ZUSKA GALA X
RETROSPEKTIVA CHOREOGRAFICKÉ TVORBY UMĚLECKÉHO ŠÉFA
V DESETILETÍ 2 0 0 2 - 2 0 1 2
POJĎTE SE S NAMI OHLEDNOUT ZPÁTKY, ZAVZPOMÍNAT A OSLAVIT
JEDNU DEKÁDU VÝVOJE SOUBORU BALETU ND A PETRA ZUSKY V JEHO ČELE.
10. května - 30. června 2012
6 VEČERŮ - 18 TITULŮ - 10 LET TVORBY
NÁRODNÍ DIVADLO - STAVOVSKÉ DIVADLO - NOVÁ SCÉNA ND
www.narodni-divadlo.cz www.petrzuskagalax.cz
^
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/„Výstava začíná koncem první světové
války, připomenutím podílu našich ruských,
italských a francouzských legionářů na
vzniku Československa a vybudováním čes
koslovenské armády v meziválečném obdo
bí. Pokračuje ukázkami československého
opevnění, pojednává o úloze jednotek Stráže
obrany státu - tojsou celníci, četníci a vojáci
v záloze, kteří bojovali v první linii. V letech
1936-1939 jich při obraně vlasti padlo 312.
Postupně se dostaneme k příchodu americké
a sovětské armády, 7. a 10. května 1945, do
Rokycan," vysvětluje František Koch.
Na expozice muzea navazuje čtyřicetiminu-
tové výukové DVD s doprovodným komentá
řem v režii Františka Kocha. Vytvořilajej Nada
ce pozemního vojska ACR pod patronací
Československé obce legionářské a užívá se
k výuce moderních dějin. Takto se završila čin
nost započatá jednou terénní jízdou několika
nadšenců a zájemců o vojenskou historii. •
100 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Ak \
I
R. Heydrich a K. H. Frank
«
.. k
f
1 m
11-1**
É
£3
ně pro válečné fotografie byla čtenářská
obec v minulých letech seznámena prostřed
nictvím monumentální trilogie NĚKOMU ŽIVOT,
NĚKOMU SMRT, jež obrazovou formou mapo
vala nejen dějiny nacistické okupace, ale
i životní příběhy lidí, kteří se proti jejím vy
konavatelům aktivně postavili. Taktéž kniha
HEYDRICH je výsledkem dlouholeté práce
a představuje ucelený fotograficko-doku-
mentární portrét člověka, který se stal již za
svého života synonymem strachu a jenž stál
u zrodu jednoho z nejšílenějších projektů
moderní doby, známého dnes pod pojmem
holocaust. Kniha je jakýmsi průvodcem,
který prostřednictvím fotografií, dobových
plakátů, ale i reprodukcí dokumentů prove
de čtenáře životem a kariérou Reinharda
Heydricha. Poslední stránky publikace jsou
pak věnovány těm, kteří za Heydrichovu
smrt zaplatili vlastním životem - lidem, již
poskytli úkryt parašuťistům a bez nichž by
se atentát nejspíše nepodařil. Nelze než plně
souhlasit s autorem, že na odkaz těchto sta
tečných a mravných lidí - mužů, žen i dětí,
kteří se obětovali pro tuto zemi, se často ne
vděčně a lehkomyslně zapomíná... •
text Petr Koura | foto repro z knihy Heydrich
P
rávě v těchto dnech si připomí
náme sedmdesáté výročí aten
tátu na zastupujícího říšského
protektora Reinharda Heydricha
a následných nacistických od
vetných opatření, jež byla největšími hro
madnými represáliemi v našich moderních
dějinách. Smutné výročí je již po několik
měsíců připomínáno různými formami, za
hrnujícími televizní seriál, zvláštní vydání
časopisů či nejrůznější vzpomínkové akce.
Můžeme se těšit též na řadu knih s tématem
atentátu na jednoho z nejmocnějších mužů
Hitlerovy říše, jež zanedlouho doslova za
plaví náš knižní trh. U těchto produktů se dá
očekávat různá kvalita, neboť zlo ztělesněné
Heydrichem magicky přitahuje nejen čtená
ře, ale pod vidinou nevšedního zisku i nakla
datele. Z knih s heydrichovskou tematikou
značně vyčnívá, a to nejen svým objemem,
kniha Jaroslava Čvančary s jednoduchým
názvem HEYDRICH, která byla vydána již na
sklonku loňského roku nakladatelstvím Gal
lery. Publikace vyšla poprvé v roce 2004,
nyní se na knihkupeckých pultech nachází
její doplněné vydání.
Autor knihy Jaroslav Čvančara je v našem
prostředí ojedinělým úkazem. Se skromnos
tí sobě vlastní se odmítá označovat za histo
rika. Ačkoliv se psaním historie opravdu ni
kdy neživil, pro popularizaci dějin českého
protinacistického odboje vykonal více nežli
některé státem štědře dotované instituce.
S výsledky jeho dlouholeté sběratelské váš-
< * » • !
^E^
***,
Tváře některých odbojářů. Všichni za svoji statečnost zaplatili životem.
ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ I 101
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Lenka
Novápřipravila redakce | foto archiv
Zpěvačka Lenka Nová, známá
z působení v kapele Laura a její
tygři nebo z projektů Michala Ho
ráčka OHROŽENÝ DRUH Z KUDY-
KAM, právě vydala sólové album
nazvané PSÍ HODINA.
Z
a jeho vznik tak trochu „vděčí" ri
zikovému těhotenství. „V podstatě
celé jsem ho proležela doma na gau
či, cítila jsem se zapomenutá celým
světem," vzpomíná Lenka. Její manžel, vý
borný kytarista Michal Pelant, tehdy přišel
s nápadem natočit její sólovou desku. Až na
jednu, která je dílem Davida Kollera, na ni
složil většinu písniček. Ty pak nahráli špič
koví hudebníci - Jakub Vejnar (basa), Roman
Vícha (bicí), Beata Hlavenková (klavír), Mi
chal Nejtek (klavír, klávesy), Martin Lehký
(kontrabas), Lukáš Pavlík (bicí), Víťa Halška
(percussion), Luboš Novotný (dobro), Radek
Němec (trubka), Honza Šatra (trombón), Ra
dek Kašpar (saxofon) a Petr Vošta (banjo).
Autorem většiny textů je Lukáš Pavlásek,
známý z pořadu NA STOJÁKA. „Asi málokdo by
čekal, že kromě třeskuté srandy dokáže napsat
citlivý text," říká Lenka. Po jednom textu na
psali také Ivan Hlas a Tomáš Roreček, a sama
zpěvačka otextovala ukolébavku PADAJÍ HVĚZDY.
Jejich společným tématemjsou příběhy o růz
ných fázích ženského života - zamilovanosti,
manželství, milencích, mateřské lásce, věr
nosti, oddanosti, sebelítosti, zaslepenosti, sa
motě či přátelství. „První čtyři písničky vznik
lyještě před porodem, kterýjsem, aby to mělo
dobrý zvuk a nemuselajsem opouštět byt, na
zpívala u nás ve skříni," říká Lenka.
Lenka Nová momentálně účinkuje v nej
novějším počinu Michala Horáčka, jímž je
ČESKÝ KALENDAŘ. Jde o celoroční projekt, kte
rý uvádí Švandovo divadlo. Lenka Nová
zhudebnila dvě z villonských balad, které
Michal Horáček zveřejnil na svých strán
kách volně ke zhudebnění. Jde o SVATOJÁN
SKOU NOC a co LEDEM LEDNA PROHOŘÍVÁ. Ve
Svandově divadle pak můžete vidět divadel
ní ztvárnění v režii Dodo Gombára. •
SOUTĚŽ O ALBUM LENKY NOVÉ PSÍ HODINA
Dříve než se pustíme do červnové
soutěže, vraťme se k těm dubno
vým. V první se soutěžilo o knihu
ČESKÝ KOMIKS 1. POLOVINY 20. STOLETÍ.
Správné odpovědi zněly: 1) Dlouhé
bidlo, Štětináč, Bohouš, 2) Kurato
rium pro výchovu mládeže v Čechách
a na Moravě, 3) František Voborský.
Správně odpověděli a vylosováni
byli: Bohumír Kyrš z Třebíče a Pa
trik Nejtek z Prahy. V druhé jste
mohli vyhrát DVD s filmy PERFECT
DAYS a KONSPiRÁTOR. Správné odpovědi zněly: 1) 14. dubna 1865, 2) Sundan
ce, 3) Zuzana Bydžovská. Správně odpověděli a vylosováni byli: Lenka Ská
lová z Miličína, Jakub Outrata z Tábora a Iva Papírníková z Prahy. V třetí
soutěži jste mohli získat knihu Karla Kryla ZEMĚ LHOSTEJNOST. Správné odpově
di zněly: 1) Mnichov, 2) Josef Koudelka, 3) Braniboři v Čechách. Správně od
pověděli a vylosováni byli: Petr Vaněček z Prahy, Jitka Andrlová z Prahy
a Roman Skoumal z Ostravy.
A teď již k soutěži nové. Můžete v ní získat zbrusu nové album Lenky Nové
psí HODINA. Stačí správně odpovědět na naše soutěžní otázky a mít trochu
štěstí při losování. Na vaše odpovědi čekáme do 25. června 2012.
Soutěžní otázky
1. Který známý český muzikant a kytarista je manželem
Lenky Nové, s níž také připravoval album PSÍ HODINA?
a) Michal Malátný
b) Míchal Pelant
c) Michal Horáček
2. Kdo otextoval ukolébavku PADAJÍ HVĚZDY na albu
PSÍ HODINA?
a) Lukáš Pavlásek
b) Ivan Hlas
c) Lenka Nová
3. Lenka Nová nyní spolupracuje s Michalem Horáčkem na
novém hudebně-divadelním projektu. Jak se jmenuje?
a) ČESKÝ ROK
b) ČESKÝ KALENDAŘ
C) ČESKÝ OSUD
Odpovědi zasílejte na adresu:
Xantypa, Janáčkovo nábřeží 51,150 00, Praha 5-Smíchov,
e-mail: soutez@xantypa.cz
102 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/připravila Michaela Gúbelová | foto archiv
Začátek golfové sezóny patřil Centru Paraple
Golf pro Paraple si za podpory Golf Resortu Kunětická hora s Markem Ebenem, patronem turnaje, zahráli Jiří Bartoška, Kryštof Mucha,
mistr světa ve skikrosu Tomáš Kraus, sportovní moderátorka Kateřina Nekolná, režisér David Ondříček, designér Aleš Najbrt i golfový
profesionál Filip Juhaniak. Turnaj vynesl 527 340 korun, které zajistí některé služby pro vozíčkáře. „Náklady na jeden rok činnosti
Centra Paraple přesahují 28 milionů Kč, z toho je víc než polovina hrazena z darů občanů a firem. Bez jejich vytrvalé podpory by činnost
Centra nebyla vůbec možná," uvedl Marek Eben, člen správní rady Centra Paraple.
Neil Simon bývá přezdí
ván „americkým Moliě-
rem". Je skvělým pozo
rovatelem lidských sla
bostí, čehož je důkazem
fraška ŘECI, ŘECI. Uvádí
Divadlo Na Fidlovačce
v režii Pavla Šimáka, hrají
Ondřej Brousek, Iva Paz-
derková, Milan Kačmar-
čík, Martina Randová,
Daniel Rous a další.
Divadlo Bolka Po
lívky v Uhříněvsi
zakončí svoji první
sezónu tragikomédií
PEKLO hostujícího
souboru MALÉhRY
Po představení
zábava s vínem
a hudbou. (14. 6
Tomáš s rodiči na vernisáži v Lounech
pozvánka (S)NOVÉ AKVARELY
Galerie městatext a foto Vladimír Drápal
Tomáš Císařovský patří k výrazným figurálním koloristickým
malířům střední generace. Od devadesátých let je řazen
k umělcům, jejichž dílo je respektováno a kurátorsky
sledováno i v zahraničí. Jeho velkoformátové figurální
a portrétní obrazové cykly zůstaly tentokráte stranou,
v Lounech vystavuje pouze akvarely vytvořené v tom
to roce. Ve dvou cyklech POUSTEVNÍCI a ČÍNSKÝ PODZIM se
z velké části odráží jeho empatické zobrazení dobra
a zla a jejich věčného sváru. „Louny jsou rodištěm mé
matky. Slýchával jsem o životě za první republiky i za
TOMÁŠE CÍSAŘOVSKÉHO
Loun do 28. června
války v tomto půvabném městě. Tato paměť se i pro mě stala
jedním z podstatných měřítek hodnot naší společnosti. Ačkoliv
sám jsem v Lounech příliš času nestrávil, vždy užasnu nad
krásou vztahu města a nedalekého panoramatu Českého
středohoří," řekl při vernisáži umělec.
Nepochybně ovlivněn rodinnými geny - dědeček legionář,
otec jeden z prvních signatářů Charty 77 - snaží se poje
tím a přístupem k malbě a jejím vyzněním, potažmo celou
svou tvorbou přispět k tomu, aby svět byl lepším a důstoj
nějším místem k životu.
ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 103
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/ktor FaustusDIVADLO HUSA NA PROVÁZKU BRNO
u*
text a foto JIŘÍ P. KŘIŽ
„K
aždý, kdo někdy postavil nějaké nové nebe, našel potřebnou sílu
pouze ve vlastním pekle." Nietzschovým citátem předznamenali
Gregorová a Mikulášek brněnskou inscenaci DOKTOR FAUSTUS Tho
mase Manna, románu z pomezí eseje či hudební symfonie. Příběh
skladatele Leverkiihna o jeho paktu s ďáblem. - Pozoruhodné a smutné: Do
zrálá umělecká generace cítí ohrožení společnosti a lidstva skoro stejně in
tenzivně jako kdysi v jiných společenských souvislostech Mann. Středově
ká legenda o upsání duše ďáblovi za chvíli lesku a slávy v pozemském světě
se autorovi prolnula s osudy Německa nakaženého a zničeného nacismem,
a umělce, který se rozhodl žít bez Boha v dobrovolném zajetí galantní cho
roby vedoucí v mrákotných stavech k posedlosti tvorbou, k pokoření výšin
hudby v předpeklí šíleného pádu do zatracení. Do postavy skladatele Lever
kiihna promítl autor stavy své duše a obrysy myšlení vzbouřence Friedricha
Nietzscheho s jeho: „Zabili jsme Boha. Bůh je mrtev." Lidstvo v tomto úsilí
zdárně pokračuje. A jaký je konečný cíl? Sebezničení. Jsou dva způsoby,
jimiž se divadlo může pokoušet odhalovat mechanismy, vedoucí planetu,
její faunu a flóru k nevyhnutelné záhubě. Ten první přímo pojmenovává ne
pravosti a farizejství současné politiky, ať už globální nebo té domácí (na
vyhřátém, ale jedovatém českém paloučku). Druhý pracuje s obrazností děl,
která se stávají ještě naléhavější, krutější, beznadějnější. Jejich autoři vše už
kdysi vyslovili za nás, nápravy ovšem nedosáhli, pokud o ni usilovali. To je
i případ Mannova DOKTORA FAUSTUSE V čase globální krize hodnot, morálky,
vzdělanosti. Od hrůznosti k beznaději vede našeho Fausta náš ďábel. •
DOKTOR FAUSTUS
Autor: Thomas Mann
Překlad: Hanuš Karlách
Dramatizace: Jan Mikulášek, Barbara Gregorová
Režie: Jan Mikulášek
Dramaturgie: Barbara Gregorová
Výprava: Marek Cpín
Hudba: Petr Hromádka
Hrají: Robert Mikuš (Adrian Leverkůhn, skladatel),
Jan Kolařík (Serenus Zeitblom, jeho přítel, učitel),
Ondřej Jiráček (Rudolf Schwerdtfeger, jeho přítel,
houslista), Pavel Zatloukal (Wendell Schwerdtfe
ger, jeho učitel hudby), Ivana Hloužková (Euge
nie Roddová, vdova po senátorovi z Brém), Eva
Vrbková nebo Petra Bůčková (lneš Roddová, její
starší dcera), Milan Holenda (Helmut Institoris,
Inesin manžel, historik umění), Anežka Kubátová
(Clarissa, její mladší dcera), Martin Donutil (Henri
Leroy, Clarissin snoubenec), Gabriela Štefanova
(Esmeralda, prostitutka), Vladimír Hauser (Chaim
Breisacher, doktor), Tomáš Sýkora (Saul Fitelberg,
hudební agent; ďábel).
1 0 4 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/text Tomáš Bartošek | foto archiv FILM
BÁJEČNÝ HOTEL MARIGOLD
USA, SPOJENÉ ARABSKÉ EMIRÁTY,
VELKÁ BRITÁNIE - 2011
REŽIE: JOHN MADDEN
Producenti, kteří dlouhá léta podlézali teenagerům jako
nejpočetnější divácké skupině, konečně objevili potenciální
publikum ve stále stoupajícím počtu seniorů a začínají mu
přizpůsobovat své projekty. Mezi pokusy, jak dostat star
ší lidi zpět do kina, patři například česká smutná komedie
VRÁSKY z LÁSKY nebo stejně žánrově laděný film BÁJEČNÝ
HOTEL MARIGOLD, v němž skupina sedmi britských penzistů
zamíří do zmíněného podniku v indickém Džajpuru, nabíze
jícího velmi výhodné podmínky pro „podzim života". Rea
lita se ovšem dost odlišuje od internetové prezentace. Ho
tel je sice starobylý a velký, avšak také značně zchátralý.
Stále optimisticky naladěný mladý majitel Sonny Kapoor
však slibuje rychlé změny k lepšímu. Britové tedy zůstanou. Ovdovělá Evelyn (Judi Dench) si zde najde svou první práci, emeritní soudce
Graham (Tom Wilkinson) tu pátrá po svém dávném milenci, xenofobni stará panna Muriel (Maggie Smithová) začne pod vlivem okolnosti
měnit názory, několikrát rozvedená Madge (Celia Imrie) a staromládenecký Norman (Ronald Pickup) zahájí lov na bohaté protějšky a jediný
pár Douglas (Bill Nighy) a Jean (Penelope Wilton) zde prožije nečekanou manželskou krizi. Režisér John Madden se kromě popisu charakterů
věnuje zejména atmosféře exotického místa. Jeho snímek přináší spolehlivou zábavu s jistou dávkou melancholie a nostalgie.
VRTĚTI ZENOU
USA, VELKÁ BRITÁNIE,
LUCEMBURSKO, FRANCIE - 2010
REŽIE: TANYA WEXLER
Lákavý slogan „Pravdivý příběh o vzniku vi
brátoru" je pravdivý jen zčásti. Faktem je,
že v roce 1883 si doktor Mortimer Granville
dal patentovat elektrický strojek k úlevě od
bolesti svalů, známý jako Granvillovo kladivo.
Zbytek je vyfabulovaný. Pokrokářský lékař
Mortimer (Hugh Dancy) sežene práci u gyne
kologa Dalrymleyho, který má velký úspěch
s léčbou ženské hysterie pomocí masáže po
hlavních orgánů. Horlivý nováček v oboru si
brzy užene zánět ruky, což k nelibosti zatím
velmi spokojených pacientek sníží jeho vý
konnost. Když tu náhle si mladý muž všimne
nicotné hříčky svého přítele, vynálezce lorda
Edmunda (Rupert Everett), totiž elektrické
ho oprašovátka. Napadne ho zcela jiné vyu
žití... V romantické komedii nejde ovšem jen
o samotný vibrátor, nýbrž i o Mortimerův
vztah ke dvěma zaměstnavatelovým dce
rám, půvabné Emily (Felicity Jones) a sufra-
žetce s vyhrocenými altruistickými sklony
Charlotte (Maggie Cyllenhaal). Nutno dodat,
že o hysterii jako civilizační chorobě konce
devatenáctého a začátku dvacátého století
pojednává v jiné poloze souběžně uváděný
snímek NEBEZPEČNÁ METODA.
KNOFLÍKOVÁ VÁLKA
FRANCIE - 2011
REŽIE: CHRISTOPHE BARRATIER
Stejnojmenný legendární snímek Yvesa Ro
berta z roku 1961 znamenal kdysi určitý zlom
v pojetí dětského filmu a v naší distribuci byl
ve své době opravdu zjevením. Vloni vznikly
ve Francii souběžně dvě nové verze klasické
klukovské četby z pera Louise Pergauda, jež
poprvé vyšla v roce 1912. Christophe Bar-
ratier, proslavený jiným snímkem z chlapec
kého prostředí SLAVÍCI V KLECI, nazval v ori
ginále svou volnou adaptaci zcela správně
NOVÁ KNOFLÍKOVÁ VÁLKA, protože do ní vnesl
řadu změn. Osou příběhu, přesunutého do
období druhé světové války, konkrétně do
jara roku 1944, jsou samozřejmě bitky dvou
klukovských part ze sousedních vesnic Vel-
raňáků a Loverňáků, ale značný prostor tu
zabírají i poněkud cizorodé milostné motivy
a také skrytý odboj proti nacistům a kolabo
rantům. Vznikl tak akademický přepis, jemuž
schází nenapodobitelná atmosféra starého
černobílého vzoru.
KRÁLOVSKÁ AFÉRA
DÁNSKO, ŠVÉDSKO, ČR - 2012
REŽIE: NIKOLAJ ARCEL
Tradičně pojatý historický snímek líčí ve
světě málo známou, ale důležitou epizo
du z dánských dějin, kdy se v rozmezí let
1770-1772 dostal k moci osvícenský osobní
lékař podivínského krále Kristiána VIL, Ně
mec Johann Struensee (Mads Mikkelsen),
který prosadil mnoho liberálních nařízení
a zákonů, čímž předběhl svou dobu. Vypra-
věčkou dramatického příběhu je rozvedená
královna Karolina Matylda (Alicia Vikander),
jež byla lékařovou milenkou a matkou jeho
dcery. Děj filmu, natočeného z podstatné
části u nás a oceněného na letošním fes
tivalu v Berlíně, se odehrává v širším časo
vém úseku let 1766-1783 a začíná příjez
dem patnáctileté královny do Dánska...
ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 105
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/KLASICKÁ HUDBA text Anna Šerých | foto archiv
naděje budeme poslouchat kvartet POUR LA FIN DU TEMPS Oliviera Messiaena a
nich poznáme, že Jiří Bárta je i dirigent.
MEZINÁRODNÍ HUDEBNÍ FESTIVAL
KUTNÁ HORA, 2. 6. - 9. 6. 2 0 1 2
Mezinárodní hudební festival v Kutné Hoře má své přitaž
livé kouzlo: violoncellista Jiří Bárta se obklopil výbornými
hudebníky a naplno a objevně muzicírují. Na KONCERTU PŘI
SVÍČKÁCH v kapli Božího těla zahrají Jiří Bárta a soubor Ba-
rocco sempře giovane violoncellové koncerty Antonia Vi-
valdiho a Josepha Haydna, v triu hraje Bárta Dvořákovy
DUMKY, v kvartetu KLAVÍRNÍ KVARTET Josefa Suka a KVARTET
č. io Dmitrije Šostakoviče, v kvintetu SMYČCOVÝ KVINTET Ser
geje Tanějeva. Vivaldiho evergreen ČTYŘI ROČNÍ OBDOBÍ po
každé nadchne, ROČNÍ OBDOBÍ soudobého skladatele Peteri-
se Vaskse vedou až k meditaci, POTOPENÍTITANIKU reflektuje
obdivuhodná kompozice Brita Gavina Bryarse. Ten se už
v roce 1969 inspiroval faktem, že lodní kapela hrála až do
úplného potopení, a letos skladba obíhá svět. Jako hudbu
sluníčko" Mozart zasvítí v instrumentálních koncertech. Na
MEZINÁRODNI HUDEBNÍ
FESTIVAL 13 MĚST
2. 6. - 30. 6. 2012
Concentus Moraviae objevuje KOUZLO ČÍSEL
a znějící řád. MŠE K POCTĚ NEJSVĚTĚJŠÍ TROJI
CE Jana Dismase Zelenky zazní v Boskovi
cích, gotická klenba kostela sv. Jana Křtitele
v Kurdějově dá akustiku mužskému kvar
tetu STIMMWERCK, na varhany v kostele sv.
Václava v Tišnově zahraje Martin Gester,
v Hustopečích Pavel Kohout. Jásavá trubka,
soprán a varhany v díle Bachově a Handlově
zaznějí v Moravském Krumlově, gambový
soubor Marais Consort zaplní hudbou zá
mek BUČOVice, CANTICAS DE SANCTA MARIA Zpí-
vá a na gotickou harfu se doprovází Hana
Blažíková v Řeznovicích a Třebíči. Kdo nezná
nástroj nejvíce podobný lidskému hlasu,
cink, ať zavítá do Rájce-Jestřebí na koncert
D. D. Sherwina. A do Břeclavi přijede mužský
sbor sv. Efraima, a Schola Cregoriana Pra-
gensis má dva koncerty... Zkrátka třináct
pozoruhodných lokalit a třicet koncertů!
SMETANOVA LITOMYŠL
14. 6. - 8. 7. 2012
V Litomyšli ctili svého rodáka odjakživa, no
vodobý hudební festival SMETANOVÁ LITOMYŠL
nastartoval slavný dirigent Rafael Kubelík
hned po válce. Dnes nabízí mezinárodní oper
ní festival bohaté hudební hodování. Letošní
atraktivní nabídka má i dvě světové premi
éry: kantátu LINGUA ANGELORUM napsala Silvie
Bodorová pro Thomase Hampsona a slavný
barytonista ji přijede zazpívat, dětem zazní
světová premiéra zpěvohry ČERT A KÁČI Ji
řího Temla. Na druhém zámeckém nádvo
ří OŽIJÍ PRODANÁ NEVĚSTA, BOHÉMA, CARMEN,
JAKOBÍN a LA TRAViATA; na Purcellovu operu
KRÁLOVNA VÍL poprvé zavítáme do amfiteát
ru rokokového zámku Nové Hrady. Simona
Houda-Šaturová představí svůj perlivý sop
rán v barokním repertoáru GLORIA, do oslav
Pernštejnů, pánů v Litomyšli, patří koncert
Radka Baboráka. Fazil Say a Česká filharmo
nie zahájí dny plné hudby KONCERTEM PRO KLA
VÍR B MOLL P. I. Čajkovského - a tento hudební
skladatel svým dílem festival také velkolepě
uzavře: SLAVNOSTNÍ PŘEDEHROU 1812 s pravou
dělostřeleckou kanonádou!
FESTIVAL KOMORNÍ HUDBY
ČESKÝ KRUMLOV,
29. 6. - 7. 7. 2012
Pokud neznáte kouzlo Festivalu komorní
hudby Český Krumlov, je čas nápravy, BA
ROKNÍ NOC NA ZÁMKU ČESKÝ KRUMLOV - hudbu
v zámeckých interiérech, divadle a zahradě
musíte zažít! Do světa múz zavede opera
TERPSICHORE C. F. Handla: Musica Flora a ta
neční soubor Hartig ji v české premiéře na
studovaly před dvěma lety, zhlédneme ji
v barokním zámeckém divadle. Varhanice
Drahomíra Matznerova přizvala pro koncert
v chrámu sv. Víta Jana Hasenôhrla, jásavá
trubka a varhany jsou neodolatelné zvláště
v melodiích Benátčanů Thomasa Albinoniho
a Antonia Vivaldiho. Známé Guarneri Trio
Prague hraje i Bohuslava Martinů, Isang Yun
Trio (hoboj, housle, harfa) propaguje dílo
nedávno zesnulého korejského skladatele,
Pavel Eret dává svůj houslový recitál, jazz
zazní v hotelu Růže. A Jihočeská komorní fil
harmonie vzdá poctu Mistru Josefu Sukovi
v Maškarním sále zámku. Vždyť jeho tamní
koncerty byly nezapomenutelné.
106 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/text Lenka Lindaurová | foto archiv VÝTVARNE UMĚNI
Membra disjecta pro Johna Cage:
Wanting to Say Something About John
CENTRUM SOUČASNÉHO UMĚNÍ, DOX, PRAHA
25. 5. - 20. 8. 2012
Výstavní projekt, který přijíždí do Prahy z vídeňského Muzea moderního umění (Mumok), a jehož
další zastávkou je Ostrava, vypovídá o vlivu osobnosti multimediálního umělce, spisovatele a hu
debníka Johna Cage (1912-1992) na umělce několika generací. Cagův koncept otevřeného díla,
bourání tabu a mezioborovosti klade otázky, které jsou platné i v dnešním aktuálním umění. Slo
venský a rakouský kurátor vybrali pro expozici díla autorů z různých zemí i různého věku. Přesto
že je Cage již dvacet let po smrti, jeho odkaz je stále živý. Tvůrce měl smysl pro experimenty, ale
i úctu k tradici a stále objevoval nové možnosti umění i jeho interpretace. Mezí třemi desítkami
vystavujících najdeme jména jako například Stephen Addiss, Cary Hill, Conny Blom, Nicolas Collins,
Alison Knowles, Morgan O\'Hara, z českých autorů jsou zastoupeni Marian Palla a Milan Grygar.
Jaromír Novotný, Viditelné formáty
GALERIE HL. M. PRAHY, STAROMĚSTSKÁ RADNICE
16. 5. - 19. 8. 2012
Malíř Jaromír Novotný (nar. 1974) vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze. Na Staroměstské radnici se
prezentuje svými malbami z posledních dvou let. Jeho vyzrálá téměř abstraktní díla jsou vertikálně členěna
světlými a tmavými plochami a vytvářejí podél stěn galerie jakýsi záhadný film. Novotný klade důraz na velký
formát obrazů a uvolněnou malbu vedenou náhodami. Roli hraje v jeho díle i proces tvorby, často nechává
barvu volně stékat po plátně. Výtvarné prostředky autor záměrně redukuje a zkouší, co ještě může vznik
nout. Vedle klasických maleb představuje Jaromír Novotný také práce na fotopapíře, které vytváří paralelně
s malovanými obrazy.
Přerušená píseň
SLOVENSKÁ NÁRODNÍ GALERIE, ESTERHÁZYHO PALÁC,
BRATISLAVA
28. 6. - 28.10. 2012
Výstavní projekt PŘERUŠENÁ PÍSEŇ se vrací k oblíbené tematice socialis
tického realismu ve výtvarném umění, tzv. sorele. V tomto období bylo
umění vytvářeno a financováno vedoucí politickou stranou, čemuž od
povídala i zobrazovaná témata. Dnes, s odstupem času vypadají díla tak
trochu pohádkově a naivně, ale tehdy byla brána velmi vážně. Atmosfé
ra se uvolnila až po Stalinově smrti v roce 1953, resp. po roce 1956, kdy
byl odhalen kult jeho osobnosti a v umění byla vzata na milost i moder
na. Výstava představuje typické budovatelské náměty, rodinné výjevy
i partyzány. Je potřeba si uvědomit, že toto období u nás nadlouho
vytvořilo řadu bariér a předsudků vůči jinému než zobrazivému umění,
a proto i současná generace má k umění téměř negativní přístup. Koře
ny špatné komunikace diváka a umění najdeme právě v tzv. sorele.
Rudo Prekop
GALERIE VÁCLAVA SPÁLY, PRAHA
4. 5. - 24. 6. 2012
Fotograf Rudo Prekop patří k tzv. slovenské nové vlně, která vzešla z postmoderních
přístupů k tvorbě. Prekopovy fotografické práce se týkají základních témat lidského
bytí, jako jsou vznik a zánik, světlo a tma a především čas. Rudo Prekop je věrný kla
sické černobílé fotografií; v tomto médiu zkoumá zcela prostě věci, odložené před
měty, které jako by byly vyloučeny z lidského konáni. Tento cyklus nazývá REÁLOVKY.
Dalším akcentovaným tématem výstavy jsou časosběrné snímky, ukazující proměnu
jednoho místa v průběhu dlouhého času, který odkrývá nemilosrdné změny atmo
sféry. Prekop si vybírá opuštěné objekty, místa s nostalgií, a především bez lidí. Třetí
rovinu expozice tvoří zátiší - reálná a naaranžovaná, nebo pak sofistikovaná a spjatá
s technologií fotografie a jejího procesu. Prekopovy práce bývají často srovnávány
s dílem Emily Medkové či dokonce Josefa Sudka.
ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 107
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/DIVADLO text a foto Jiří. P. Kříž
Anna Pospíchalová a Petr Cagánek KDYBY TISÍC KLARINETU
JIŘÍ SUCHÝ, JIŘÍ ŠLITR,
JÁN ROHÁČ, VLADIMÍR SVITÁČEK
REŽIE: IGOR STRÁNSKÝ
SLOVÁCKÉ DIVADLO
UHERSKÉ HRADIŠTĚ
. < Pokorný návrat k textu hry a k filmové
mu scénáři vyzvedl hradišťské KLARINETY
i nad zatím nejlepší verzi Jany Kališové
v brněnském Městském divadle. A propos:
Už spolehlivý LEXIKON ČESKÉHO FILMU Václa
va Březiny (1996) přisoudil KLARINETŮM při
hodnoceni 80 procent. Víc nadělil v žánru
hudebního filmu jenom STARCŮM NA CHME
LU. Aktualizace v inscenaci? Velitelský
i televizní štáb mají mobily. A když je řeč
o veverkách, má je publikum za skomírající
partaj. Jenže veverky jsou už v původním
scénáři. V režijně do mrtě promyšleném
kousku dokázali vyřešit i problém, jak na
jevišti proměnit zbraně v rukou vojáků
v hudební nástroje. Krátké oslněni divá
ků, zatmívačka a rota techniků bez jediného křísnutí kovu o kov ten zázrak uskuteční. Dokonalost. Nejpříhodnější slovo pro Stránského
KDYBY TISÍC KLARINETU. Moravští Slováci umějí zpívat, to se ví. Vlohy pro dominantní step v nich dokázali objevit Aneta Michalčíková a Jan
Bursa! A ty songy! PÍSEŇ O ROSE, JESTLI SE, SLEČNO, NEPLETU, CLORI ALELUJA, MOTÝL, JA NEMÁM RÁDA MUŽE, TEREZA, BABETA, BLÁZEN A DÍTĚ, výpůjčky
z DR. MATRACE (co JSEM MĚL DNES K OBĚDU) i odjinud. Pamětníci slzí, mladí, pokud mají duši, žasnou, jak ta léta šedesátá byla plná poezie, co
nikoho nezabije. A naděje, kterou dneska už skoro všichni poztráceli.
DIVÁ BÁRA
MILAN UHDE, LEOŠ KUBA,
MILOŠ ŠTĚDROŇ
REŽIE: JURAJ NVOTA
MĚSTSKÉ DIVADLO BRNO
Povídku Boženy Němcové o krásném, nebo
jácném, přemýšlivém děvčeti vystupujícím
z konvencí falešně sousedského, inkvizičné
pánbíčkářského venkova proměnili Uhde,
Kuba, Štědroň a Nvota do hudebně-drama-
tického díla. V libretu a v textech písní doká
zal Uhde zužitkovat obraznost lidové poezie,
smysl pro zkratku až tezi, která v dějových
souvislostech do příběhu dosazuje napětí,
ale i baladičnost, pohádkovost, mytičnost.
Jako kdysi ve zlidovělé BALADĚ PRO BANDITU.
Štědroň s Kubou mírně akcentovali mollovou
melodičnost karpatského oblouku, ale tento
krát i skrze Leoše Janáčka, jehož je zejména
Štědroň dokonalým znalcem. Kdyby autoři
pokleslých povltavských muzikálů dokázali
vnímat, co to je hudební divadlo, padli by při
poslechu třeba duetu Báry a Elišky LÍPA, LES
A DÍVKA na zadnici - a definitivně by přesta
li špinit papír marnými a upocenými pokusy
o tvorbu. Nejenom tato balada v DIVÉ BÁŘE je
hit, tutovka, ale zároveň poezie, nádherná ly
rická epika. A kde by se v Praze vzal vedle po
řád stejných odkvětajících hvězd šoubyznysu
talent, jakým je třeba Andrea Březinová v ti
tulní roli? Zdobí ji uvěřitelná čistota, touha
a spravedlivě idylické, i když ze společnosti
vykázané štěstí. Jenom ten striptýz si mohl
Nvota odpustit. Filmové Báře Vlasty Fialové
(z r. 1949) se stejně vyrovnat nemůže.
ORESTEIA
AISCHYLOS
REŽIE: JAN ANTONÍN PITÍNSKÝ
MĚSTSKÉ DIVADLO ZLÍN
Pitínského projekt je vystavěn z jediné za
chovalé trilogie nejstaršího ze svaté trojice
dramatiků antického Řecka (Aischylos, Sofo-
kles, Euripides) - ACAMEMNÓN, OBĚŤ MRTVÝM
a LASKAVÉ BOHYNĚ - známé pod souborným
názvem ORESTEIA. Navazuje ve Zlíně na SMRT
HIPPODAMIE (Cena A. Radoka - Nejlepší insce
nace roku 2006). Diváky musí v ORESTEII fasci
novat už vstup do sálu. Sedí se v hledišti i na
jevišti, na kterém je kruhový prostor - aréna,
fórum, věštírna. Skrze něj se prochází z vá
lečných bojišť do královského paláce kletbou
bohů stíhaného rodu Atreovců. Vysoko do
hlediště vybíhá šikmá a skluzná rampa k trů
nu a k bohům. Pitinský je mistr obřadnosti.
Všechny tři části jsou dokonalým rituálem.
Z extatických křeči a zdánlivého pohybového
chaosu je v dokonalém režijním vidění po
skládána mozaika chórů potvrzujících hym-
ničnost a podivuhodnou aktuálnost celku.
O čem jiném dnes ORESTEIU hrát než o rozpa
du rodinných vztahů, o činech zlých a křivých
ve jménu ideologií, vyvolávajících stejně bez
právné reakce s posvěcením příznivců bož
ské rodiny proti jiným členům božského spo
lečenství. S naději na polepšení člověka. Kdo
ovšem zná další pokračování prokletí Atreov
ců, dobře ví, že jásat nad vítězstvím rozumu
v případě lidského rodu je bláhové.
108 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/text Vojtěch Lindaur | foto archiv ROCK & POP
MARSYAS
V MÝDLOVÝCH BUBLINÁCH
Výjimečný vydavatelský počin, o který se v posledních letech pokoušel kdekdo, dotáhli do
konce u „Galénů". Velmi exkluzivně vypravené dvojité CD totiž konečně sumarizuje tvorbu tria
Marsyas z druhé poloviny sedmdesátých let, kdy Zuzana Michnová, Oskar Petr a Petr Kalandra
byli v nejlepší formě. Dosud jsme tuhle éru znali jen ze snad příliš přeprodukovaného supra-
phonského alba MARSYAS (1978) a se slzou v oku vzpomínali na všecky ty úžasné klubové kon
certy, kam v té nejšedivější normalizační šedi Marsyas (alespoň na dvě hodiny) přinášeli poryvy
svobody, „Ameriku", kterou jsme si vysnívali. K čemuž jim stačili dvě kytary, různá chřestidla,
někdy baskytara a klavír a pochopitelně jejich zpěv, sólový a dokonale souznějící trojhlasy.
Vedle laskomin ze světového „lahůdkářství" (Bob Dylan, Crosby, Stills & Nash, Neil Young, The
Band, Fairport Convention) se skvělými českými texty, jak je zachytili různí zvukaři v různých
klubech, zde můžeme slyšet i původní verze (tedy s nezcenzurovanými texty) vlastních písní
z vydaného alba a řadu těch, které nebyly nikdy vryty do drážek jakéhokoli nosiče.
Největší obtíž (v některých případech nepřekonatelná) při sestavování alb byla zakleta v au
torských právech. Ani přes všechny kontakty oficiální či s „trochou pomoci přátel" se nepo
dařilo získat práva třeba na písničky Neila Younga či Jamese Taylora: na kompletu proto chybí
třeba DĚTSKÉ ŠATY V Kalandrově půvabné interpretaci... Leč přesto jsou dvě desky v MÝDLOVÝCH BUBLINÁCH opravdový a výjimečný vydava
telský čin a nabízejí víc než dvě hodiny ryzí hudby.
K5
Marsyas
Vmýdlových bnbli»ácb
_ _ V I
RED HOT CHILI PEPPERS
HALL OF FAME (WE SALUTE YOU)
V dubnu letošního roku uvedli newyorští pío-
nýři křížení hip hopu a rocku do clevelandské
rock\'n\'rollové Síně slávy své o mnoho slav
nější pokračovatele - skupinu Red Hot Chili
Peppers. Někdejším kalifornským „plážovým"
výtržníkům role „zasloužilých umělců" docela
přísluší - ostatně jejich dosud poslední řád
né album ľM WITH YOU zní opravdu jako kdy
by smečka „zlaté mládeže" z losangeleských
nočních klubů konečně dospěla do středních
let. V Americe se tahle pocta velmi cení a Red
Hot Chili Peppers, tak trochu nesví z toho
uznání, se rozhodli, že alespoň v podobě EP
složí poklonu některým kolegům v Rock\'n\'Roll
Hall Of Fame již dávno usídlených. Vždyť pů
vodní název šestipísňového alba zněl WE SA
LUTE YOU, V tomto případě jako velmi zdvořilý
a uctivý pozdrav.
Red Hot Chili Peppers se rozhodli natočit
písničky kapel či interpretů, kteří je v prů
běhu jejich vlastní kariéry ovlivňovali. V prv
ní řadě je zde divoká a hněvivá prepunková
hymna SEARCH AND DESTROY, kterou Iggy Pop
hrával se svými Stooges už v roce 1969, na
opačném pólu je pak ještě o tři roky starší
hit „prvních plážových chlapců" Beach Boys
se surf-rockovou rozvernou klasikou i CET
AROUND. Obojího se Anthony Kiedis a spol.
zhostili pěkně po svém; ačkoli v případě
Beach Boys jde o „živou" nahrávku, intonují
docela slušně. Také koncertní verze skladby
EVERYBODY KNOWS THIS IS NOWHERE jejich další
ho „mentora" i kamaráda Neila Younga (dost
často společně vystupují) nedělá originá
lu z roku 1969 ostudu. A téměř kongeniál-
ně se vyrovnali s punkem Ramones HAVANA
AFFAIR: syrovost i divokost byly poznávacími
znaky obou kapel. Trochu komplikovanější to
bylo s prakticky neznámou skladbou Davi
da Bowieho SUFFRACATTE CITY (vyšla kdysi na
albu ZIGCY STARDUS, pak jako B strana singlu
STAY) - obě verze sice pojí společný pohled
na ženy, ale toť vše. Poslední skladba A TEE
NAGER IN LOVE od prakticky zapomenuté ame
rické popové kapely z přelomu padesátých
a šedesátých let Dion and the Belmonts je
jistě míněna jako úplně první písnička, kterou
Anthonyho ouška zaslechla z rádia.
MARILYN MANSON
BORN VILLAIN
Narozený coby Brian Warner proslul v show-
byznysu jako Marilyn Manson. Už podle pseu
donymu: Marilyn (Monroe), Manson (Charles,
doživotně odsouzený inspirator série vražd)
či podle androgynní vizáže se na první pohled
jedná o vyšinutou osobu. A zaposloucháme-
-li se do textů (plných satanistických a sexis-
tických a drogových nechutností) a hudby,
^
MARILYN
MANSON
DORN VILLAIN
což je kombinace dávného hororového roc
ku Alice Coopera a industriálne znějícího me
talu, na duševní chorobu bychom přísahali...
Jenže ouha! „Rockový Antikrist" (narozený
v roce 1969) pracoval coby hudební publicis
ta, aby pochopil, co v showbyznysu posled
ních dvou tří desetiletí zabírá. Bereme-li jeho
šokantni desky trochu s pobaveným odstu
pem, poslední opus BORN VILLAIN nás poněkud
zaskočí (snad) opravdovou osobní zpovědí.
Manson vyhlašuje, že album BORN VILLAIN (Na
rodil se lotr) má být pokusem odpoutat se
od předchozího života, a taky stylizací a ja
kýmsi zúčtováním před přerodem v jiného,
„lepšího" Marilyn Mansona. Což může být
trochu k smíchu, ale některé skladby na už
osmé řadové Masonově desce nejsou špatné
(singl NO REFLECTION V „gotickém" oparu ä la
Sisters Of Mercy či CHILDREN OF CAIN, proka
zatelně inspirovaná Davidem Bowiem). Velmi
překvapivé je zařazení skladby YOU\'RE SO VAIN,
coververze dávného hitu pop-folkové zpě
vačky Carly Simon.
Míni-li však Manson vážně odmytizovat
umělce v sobě, měl by další album vydat
coby Brian Hugh Warner.
ČERVEN 2012 WWW.XANTYPA.CZ | 109
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/KNIHY text Vladimír Karlík | foto archiv
RIP NEVYBUCHL
LUDVÍK VACULÍK
(JAROSLAVA JISKROVÁ - MÁJ A DOKOŘÁN, PRAHA)
Je to šalba: Vaculíkovy fejetony v úterních Lidovkách čítám, ale vydány knižně, zdají se mi lepší než
v novinách. Listuji knihou s vědomím, že ji znám, ale omyl, noviny jsou noviny, po jednom úterý
přijde další, předchozí je vytlačeno. Fejetony z let 2008-2012 vytvářejí celek, autorovy názory nás
provázejí jak dobou, tak jeho myšlením. Někdy se mi zdávalo, že mají jen náhradní téma, ale knihu
jsem zhltl naráz. Staré věci se mi objevily v novém světle, originalita pohledu, myšlení jsou soudržné
- a ten styl! Vaculík mě utvrzuje, že literatura, ať příležitostná, stojí a padá s jazykem, ostatně jazyk
je myšlení samo. Vaculíkovou oblíbenou parolou bývalo přiznání, že na každou věc má dva názory,
vyslovuje však vždycky ten lepší. Tentokrát přiznává, že ho napadají témata, jimž odborně nerozu
mí, ale má na ně pevný názor, a je na odbornících, aby pochopili, co má na mysli a co mají sami už
dávno vědět. Důraz čtěme na konci věty: co mají sami už dávno vědět. Větší despekt k odbornictví
těžko hledat. Názory to bývají převahou ostře kritické, vyřčené ve chvíli, kdy cítí, že „takto to dál
nejde", rozumně uvažující člověk ví proč. Nebudu vypočítávat, co Vaculík vidí ostřeji než jiní, a na
cházím mnohá znepokojení, o nichž jsem si myslel, že se zmocnila mne, a většinou jsem usvědčen,
že Vaculík je už vyjádřil, brilantně a v obdivuhodně osobité zkratce. Vaculík není kritický kverulant, i on hledá perličky na dně - metafora
je to však drtivá: za týden hledání dobrých zpráv „mohl jsem uvést jen jednu: že Říp nevybuchl".
P NEVYBUCHL
PROVEĎ VOLA SVĚTEM,
VOLEM ZŮSTANE
MILAN KOHOUT
(NAKLADATELSTVÍ PETR ŠTENCL, PRAHA)
Přiznávám, knihu jsem
otevíral s nedůvěrou.
Neznámý autor, téma
se mi zdálo už zpraco
vané, ale: začal jsem
číst a nepřestal, do
kud nedočetl. Syrový
obraz touhy plzeň
ských „androšů" žít po
svém, což nutně vedlo
ke konfliktům s režimem. Odtud přesun do
Prahy, kde je komunita větší, pak už logic
ká cesta k politickému angažmá v Chartě.
Líčení drsné, pravdivé, další střípek do ob
razu života mladých v normalizaci. Co mě
však zaujalo: po nucené emigraci pobyt ve
vídeňském lágru a nakonec cesta do Států,
kde svoboda žít po svém má zvláštní pova
hu. Zprvu nejednoduché začlenění do nové
společnosti, studium na umělecké ško
le, posléze učitelský úvazek. Lásky a ženy,
zklamání za zklamáním. Kohout zůstal věr
ný specifickému společenskému působení,
jímž je performance. Nikoli tedy produkce
samoúčelné provokativní, ale politická se
zřetelem k obhajobě lidských práv. A zde
se vyjeví paradox: tato činnost u nás vedla
do vězení, ve Státech je taktika svobodné
společnosti rafinovanější: nekonformní hoši
a dívky mohou performanci studovat, pak ji
i veřejně provozovat, ale pokud na obecně
deklarovaná lidská práva upozorňují účinně,
podruhé příležitost nedostanou. Ve vší sluš
nosti jsou nasměrováni zpět do školy, kde se
z živelné akce stává akademická záležitost.
Pozoruhodné poznání: autor připomíná, jak
Solženicyn Američany zklamal, když jim řekl,
že z jedné klece se ocitl v kleci jenom poně
kud jiné, pohodlnější. Milan Kohout je v líčení
své existence ve dvou světech nemilosrdný
a v tom, jak přesvědčivě ji zobrazil, i pravdi
vý. Ostatně, chtěl-li dál žít svobodným pře
svědčením, nepoddat se společenské kon
venci a konzumu, nemohl jinak.
VĚDOMÍ KONCE
JULIAN BARNES
PŘELOŽIL PETR FANTYS, ODEON, PRAHA
Příběh britského his
torika se přirozeně do
týká předmětu jeho
práce, a zároveň sna
hy po pravdivé reka
pitulaci jeho historie
osobní. Už zpočátku
ústy svého student
ského přítele relativizu
je pravdivost historie,
soudí, že musíme znát historikovu historii,
abychom mohli pochopit verzi, kterou nám
předkládá. Vlastní příběh, nepřesná paměť
to dosvědčuji. Na počátku je dvojí setkání
se smrtí: spolužák si sáhl na život z oba
vy, že neunese následek toho, co se mu
přihodilo, a pak je tu sebevražda jednoho
z trojice nejbližších přátel, ještě na studiích.
Ta Tonyho Webstra k stáru donutí, aby ze
svého života slupku po slupce odkrýval to
zapomenuté, nepřiznané, vytesnené: jed
nak aby chápal tajemství Adriánovy smrti,
jednak aby poznal, jaký sám skutečně byl.
A jaký vlastně žil život. První část románu
autor věnuje objektivnímu vylíčení událostí
z mládí, kdy se spřátelí s mimořádným stu
dentem Adriánem, kterého ztratil jeho se
bevraždou. Druhá část se otevírá, když se
Tonymu dostane do ruky část Adriánova
deníku, který mu odkázal - jeho žena mu
ho však odmítá vydat. Tady začíná muči
vá, napínavá retrospektiva vlastního života
s jedním chvilkovým selháním, jež patrně
bylo tím, které stálo za přítelovou smrtí.
Úžasný, myšlenkově náročný, ale poutavý
příběh průměrného historika, který zpětně
sám sobě postupně odhaluje, kým vlastně
byl Adrian, a sobě pak, kým byl sám.
NA DNĚ
HELLE HELLE
PŘELOŽILA HELENA BŘEZINOVÁ
(PASEKA, PRAHA-LITOMYŠL)
na dne 1 Název příběhu sice při
pomene Gorkého, ale
jaký rozdíl tehdy a dnes!
Bente je spisovatelka,
ještě mladá, úspěšná,
leč ve chvílích životního
neuspokojení. Opouští
město, manžela a hle
dá místo pro usebrání
ze smutku. Dojede k moři na konečnou, ale
zjistí, že není to konečná, jak by řekl Ivan
Vyskočil. Žije tam několik lidí, kteří o ní nic
nevědí, ale nezištně se jí ujmou, ona proni
ká do jejich života, který se zdá být banál
ní jako řeči, jež vedou. Za touto všedností
však se skrývají živé bytosti s dramaty, jež
problesknou jenom zmínkou, ale jsou sil
nější než důvody, které Bente zahnaly na
kraj světa. Když jí náhle zazvoní telefon, na
otázku, zda chce, aby ji našli, odpovídá: ne
vím, asi. Příběh zdánlivě prostý, neuzavřený,
ale co všechno skrývá a naznačuje!
helle
110 I XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/připravil Vítězslav Čížek | foto archiv
•Ir I
ČERVEN 2012
Slunce vstupuje do znamení Blíženců 20. května v 17.17 SELČ a setrvá v něm do 21. 6.
01.09 hod. Zkraje měsíce se zastaví Neptun a na konci Saturn, čeká nás dosti drama
tický začátek léta, a jelikož u nás nemáme sopky, čekejme erupce spiš v parlamentu.
A taky si dávejte pozor při rozjezdu na prázdniny, lze čekat nadprůměrnou nehodo
vost. Zvýšené opatrnosti je třeba první týden a dále 11.-12. a od 20.6. do konce mě
síce. Pro jednotlivá znamení přinášíme jako obvykle pár konkrétních rad:
BERAN
Jupiter vám přejde z druhého domu do třetího, přeorientujte se z ban
kéře třeba na táborového řečníka. Překonáte i saturnskou blokaci v práci
s veřejností, která se projeví koncem měsíce.
BYK
Zejména dubnoví by neměli spoléhat na přátele, zastavený Neptun
může některého ponouknout k nepravosti. Přestaňte trousit jupiter-
ská moudra a zkuste je prodat. Vaše akcie stoupají.
BLÍŽENCI
Jupiter se na rok přestěhoval k vám a ještě máte doma Venuši. Jste
roztomilost sama a jinak zlověstný Saturn vám pomůže vnutit oporu ve stáří
i zarytému drogistovi jako v ANDĚLSKÝCH OČÍCH.
RAK
Merkur prochází vaším znamením a stacionární Neptun do vás vlije in
spiraci. Nenecháte-li se svazovat rodinou (stacionární Saturn), můžete
dokončit opus a možná se i náležitě proslavit.
LEV
Pokud jste si v květnu pojistili kariéru, měli byste teď ujistit své přátele,
že i navzdory kariéře zůstávají vašimi přáteli. Úřady a soudy odložte, než
se Saturn zase rozjede.
PANNA
Srpnoví zrozenci jsou zkraje června vystaveni depresím, nepřehánějte to s útě
chou v alkoholu. Na konci měsíce, kdy Saturn stojí ve vašem majetkovém domě,
nepodnikejte s majetkem.
VÁHY
Jupiter vstoupí do trigonu s vaším znamením a bude vás rok příznivě ovliv
ňovat. Ale jeho záchranný kruh taky není všemocný, koncem měsíce vám asi
zavaří stacionární Saturn.
STIR
Stacionární Neptun vlije inspiraci do říjnových zrozenců a úspěchu
přeje i příznivé postavení Merkura. Ovšem musíte každý sám za sebe,
Saturn číhá v zákeřném postavení. Nikomu nevěřte.
STRELEC
Listopadoví by si neměli najímat soukromého detektiva na sledování
partnera, zabalte to rovnou a ušetříte. Prosincoví si musejí ujasnit, zda
je důležitější práce, nebo nový vztah.
KOZOROH
Asi vás někdo bude chtít vytlačit z těžce vydobyté pozice. Ale máte
Merkura v partnerském domě a můžete i na veřejnosti úspěšně vystupo
vat s přesvědčivými argumenty a vyhrát spor.
VODNAR
Lednoví - hůl do ruky a hnát pojišťováky a prodejce finančních produktů!
Únoroví mají neobyčejnou schopnost soustředění. Udělejte inventuru a vy
řiďte před prázdninami všechny resty.
RYBY
Zastavený Neptun pošramotí psychiku hlavně únorovým zrozencům.
Březnoví naopak mají příležitost vybruslit ze šlamastyky a dokonce se
pokusit o menší hazard nebo nezávaznou avantýru.
ČERVEN 2012
OSOBNOSTI Z DĚJIN MEDICÍNY
BLÍŽENCI: JAROSLAV SKÁLA
C
4M I Zakladatel české alkohologie
I doc. MUDr. Jaroslav Skála, CSc.
I (25. 5.1916-26.11. 2007) má
horoskop výrazný a svérázný,
jak se na průkopníka sluší
a patří. Blíženci, znamení
Merkurovo, jsou podle astro
logických pravidel nejzdat
nější komunikátoři. A Skálův Merkur se nachází
v domovském znamení, kde je nejsilnější, a na
víc dlí v zastávce. Nositel originality Uran se
nachází rovněž stacionární ve svém domov
ském Vodnáři a obě planety tvoří přesný tri-
gon. A ještě jsou v dobrém vztahu s dobrodě-
jem Jupiterem. Hybatel Mars silný ve Lvu stojí
v trigonu s Jupiterem. To je nějaký elán, inspi
race a výdrž! Luna se nachází v Rybách, zna
mení nejvnímavějším, a ještě v konjunkci
s charismatickou a léčitelskou planetkou Chi
ron. Empatické Ryby jsou ovšem taky žíznivé
a doktor Skála se nikdy netajil tím, že není ro
zený abstinent. Tím se stal až později, aby
svým pacientům nedával špatný příklad.
Schopnost askeze v jeho horoskopu naznačuje
konjunkce Venuše-Satum. - Ale popořádku: na
medicínu nastoupil v r. 1935 za příznivých sa-
turnských aspektů, které podporují potřeb
nou výdrž nad knihami. Současně jako koníček
studoval i novou fakultu tělesné výchovy. Inu,
správný Blíženec musí mít všechno dvojmo. -
Po zavření vysokých škol nacisty v r. 1939
Skála trochu ujel, zmámen Neptunem. Krátkou
dobu totiž pokračoval ve studiu v Německu,
ale stejně medicínu dokončil až r. 1946 v Praze.
Pro tenhle škraloup nenašel uplatnění v někte
rém klasickém oboru a skončil u psychiatrie,
jež se tehdy netěšila velké prestiži. Specializoval
se na léčbu alkoholiků a musel napřed prosa
dit, že alkoholismus je choroba, nikoli pouhá
neřest. - Skálův první program, opírající se
o kontakty s americkými Anonymními alkoho
liky, vyhlášený 5. 2. 1948 zhatil Vítězný únor,
ale půl roku nato (10. 9. 1948) Martův trigon
s Plutonem (spojení zjevných i skrytých sil)
přebil ostatní nepříznivé aspekty a Skála mohl
otevřít novou, posléze proslulou protialkoholni
léčebnu zvanou Apolinář, kde šéfoval až do
důchodu. Soudruzi mu zprvu nepřáli, ale záhy
zjistili, že sami pro některé své kádry toto
oddělení potřebují. - První záchytka na světě
zahájila činnost 15. 5.1951 za konstelace pat
řičně drsné, leč trvanlivé. Tranzitující Merkur
nebyl zrovna zadobře se Skálovým Neptunem,
planetou mj. ideologií, a prvním zachyceným
opilcem se stal sovětský námořní inženýr. -
Neúnavný a šarmantní osvětář si byl dobře
vědom, že alkoholik se neléčí ani tolik kvůli so
bě jako kvůli lidem, kteří s ním musejí vydržet.
Nespoléhal proto jenom na antabus a tělocvik,
ale zapojil do programu i rodinnou psychote
rapii. Jaroslav Skála se tak velice zasloužil
o rozvoj psychoterapie, a to zdaleka nejen
v souvislosti s alkoholiky. Na konci života se
jednou svěřil mému příteli psychiatrovi: „Víte,
pane kolego, závislost na alkoholu, práškách
nebo drogách není nic proti závislosti na moci.
Ta se opravdu vyléčit nedá." •
WWW.XANTYPA.CZ | 111
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/Ivana Jirešováherečka
připravila Marie Kulijevyčová | foto archiv
Dvacet devět písmen, dvacet devět slov a přibližně stejný počet vět. Dost na to, aby na sebe člověk
prozradil, co chce. Mnohdy i to, co nechce. Okamžité stručné slovní asociace jsou často upřímnější než
dlouho cizelované obsáhlé odpovědi. Abecedu Xantypy můžete brát jako „psychohrátku" i jako výpověď.
Je to pouze na vás, protože počítá s vaší účastí. Závěry - jaká vlastně je abeceda života zpovídaných
osobností - si totiž děláte sami.
ANGLIČTINA
Od čtrnácti jsem věčný začátečník.
Teď jsem se rozhodla pro jazykovou
školu.
BESTIE
Ještě před rokem jsem se snažila lid
skou bestii pochopit, teď už rozlišujú
lidi na hodné a na ty, co škodí.
CENZURA
Někdy dokáže nebezpečně změnit
význam slov. Nic dobrého.
ČEST
Když člověk žije naplno, má za sebou
prohry a pády, je hodně těžké udržet
si čistý štít a čest s ním spojenou.
DOGA
Zbožňujú velké psy, měla jsem před
narozením dcery postupně dvě ně
mecké dogy, Shade a Sofii.
EXCALIBUR
Úžasné představení s mou rolí Morga-
ny. Poznala jsem se v něm se svým
manželem Viktorem Dykem.
FÁMA
V podobě pomluvy špatná věc, proti
níž se člověk nemůže bránit. Někdy
dopadne i na blízkého člověka a ne
vratně ublíží.
GENIALITA
Vážím si výjimečných lidí, kteří jdou za svým
talentem. Má ale i opačnou stranu, ochuzuje
o jiné vlastnosti a dary.
HOROSKOPY
Jsem přesvědčena, že aspoň z padesáti
procent fungují. Poznám na člověku i jeho
znamení.
CHOLERIK
Dost špatná vlastnost. Může působit svému
okolí hodně bolesti.
IMPROVIZACE
Úžasná i těžká věc, jen vám ji mnohdy režisé
ři zakazují praktikovat. Mám ji přesto ráda.
JABLKO
Krásný plod. Když z podzimu do zimy při
opadaném listí visí ještě na stromě a začne
padat sníh, je to vrchol krásy.
KOMEDIE
Milujú těžké dramatické role a hraju přitom
samé komediální. Už nerada slyším, že budu
hrát další komedii.
LÍZÁ
...Doolitlová z MY FAIR LADY. Jedna z nejkrásněj
ších rolí, jaké jsem kdy hrála. Cesta od prosto
řeké květinářky k jejímu společenskému vrcho
lu byla pro mě v každém představení zážitek.
MANŽELSTVÍ
Hrozně těžká disciplína. Stojí za to přes krize
vytrvat, třebaže výsledky jsou vidět až za
řadu let. Podstatné je, když je na čem stavět.
NAHOTA
Je krásná nejen u mladých lidí. Obnažený člo
věk nic neskrývá, je symbolem otevřenosti,
schopnosti přijímat lásku i kritiku.
OBĚTAVOST
Považujú v životě za vrchol, když člověk
myslí na druhého a je schopen svou oběta
vostí pomoci.
PRAVDOMLUVNOST
Maminka mi jednou řekla: „Nesmíš nikdy
lhát." A tak říkám všechno, jak si to myslím,
a mám s tím problémy. Hodně jsem na prav
domluvnost v životě doplatila.
REDAKCE
Pracovala jsem se třemi báječný
mi kamarádkami v redakci Harper\'s
Bazaar. Byla jsem v tom období velmi
šťastná a moc jsem se tam naučila.
ŘIDIČKA
Bydlím na vesnici a bez auta se ani
nehnu. Mám v autě svůj „domeček",
poslouchám cestou muziku, Stinga,
funky, jazz, a piju horký čaj.
SOFIE
Moje sedmiletá dcera, moje láska, moje
štěstí, moje spřízněná duše, moje moti
vace. Posiluje mou víru v život.
ŠIKANA
Sofinka na ni ve škole narazila a já
budu muset zasáhnout. Děti by měly
říct, že je někdo trápí, a je třeba to
řešit.
TOLERANCE
Důležitá ve všem, v profesi, v přátel
ství, v manželství.
TYTÝ
Rok 2005 a moje ocenění jako Objev
roku za roli v seriálu ORDINACE V RŮŽO
VÉ ZAHRADĚ. Dostala jsem „zrcadlo"
a byl to pro mě ohromný šok.
UTOPIE
To slovo znamená něco, co neexistuje. Jsem
realistka a nemám utopii ráda, ani pro lepší
zítřky.
VAŘENÍ
Lituju ženy, které nevaří rády, protože musí.
Já vařím čím dál raději. Jídlo pripravujú pro
někoho, komu tím dělám radost. Nesmí to
být oběť, je v tom láska.
WHISKY
Lahodný nápoj, který piju o Vánocích s tá
tou, a moc mi chutná. Není to jednoduché
pití, má v sobě něco víc.
ZRÁNÍ
Úžasná věc, i když zrání někdy bolí. Čím
jsem starší, tím se cítím lip, jsem šťastnější.
Čekám jen, kdy navíc přijde moudrost, klid
a vyrovnání.
ŽIHADLO
Když vás píchne, musíte reagovat. Je to
jiskra, odpich, energie, rezolutní názor. Mám
ráda lidi s názorem, když nechodí kolem
horké kaše a nebojí se říct, co si myslí. •
112 | XANTYPA ČERVEN 2012
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/v*
LETNI DVOJČÍSLO XANTYPY
V *•
S PRÍLOHOU OLYMPIJSKÉ
HRY LONDÝN 2012
VYCHÁZÍ 26. ČERVNA
NA STRÁNKACH
VÝBĚR Z AKTUÁLNÍHO ČÍSLA
OCHUTNÁVKU Z ČÍSLA PŘÍŠTÍHO
AKTUALITY POUZE ON-LINE
SOUTĚŽE O KNIHY A CD
• NAJDĚTE SI XANTYPU NA FACEBOOKU
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/ZANETTI BL/^H""*
l^B ^^K tí
Hr ^ 9
~-j
A \
\
\'ero espresso italiano
Segafredo Zanetti CR spol. s r.o.
Jungmannova 30, 110 00 Praha 1
tel.: 221 969 730, fax: 221 969 740
e-mail: caffe@segafredo.cz
www.segafredo.it
http://www.floowie.com/cs/cti/xantypa-06-2012/