Zaklínač a jeho svět



Click Here

1

Click Here

2

Click Here

3

Click Here

4

Click Here

DARK HORSE BOOKS

Click Here

ruiru dating site

Click Here

OBSAH Úvod 7 KAPITOLA I Svět a jeho obyvatelé 9 KAPITOLA II Zaklínači 49 KAPITOLA III Magie a náboženství na kontinentu 77 KAPITOLA IV Stvůry Severních království 111 KAPITOLA V Příběh Geralta z Rivie 141

Click Here

8

Click Here

Drahý čtenáři, kniha, kterou držíš v rukou, je souborem mnoha poznámek a náčrtů, které jsem pořídil osobně nebo se mi je podařilo zakoupit, opsat či jinak získat během bezpočtu mých cest. Zvykl jsem si totiž sbírat postřehy a informace, které mne zaujaly v družných hovorech, aby mohly našim potomkům posloužit jako zdroj inspirace a důvod k zamyšlení. Většina vlastnoručně sepsaných poznámek se stala základem mého vlastního grandiózního díla, mých memoárů nazvaných Půl století poezie. Rád bych dodal, plivaje do tváře falešné skromnosti, že všichni, kterým záleží na jejich pověsti vzdělaných a sečtělých lidí a kteří nechtějí být ocejchováni jako hlupáci a venkovští křupani, by si tuto knihu měli pořídit. Ti z vás, kdož zatím nejsou obeznámení s tímto mistrovským dílem plným ostrovtipu, vzrušujících dobrodružství a okouzlujících veršů, ho mohou nalézt u nejbližšího obchodníka s kvalitní literaturou nebo v domovech svých kulturnějších a náročnějších přátel. Mnoho dokumentů, které jsem nashromáždil, si však do výše zmiňované knihy cestu nenašlo. Jedná se především o texty sepsané jinými osobami, které jsem do svých memoárů pochopitelně zahrnout nemohl. Některé jsou však natolik zajímavé, že jsem se je rozhodl využít v další knize – samozřejmě po pečlivé úpravě a doplnění vhodných komentářů. Doufám, můj drahý čtenáři, že tě jejich pročítání pobaví. Především bych si však přál, aby ti také rozšířily obzory ohledně oborů jako magie, čarodějové, všeobecné dějiny světa a známá historie zaklínačů, obzvláště mého drahého přítele Geralta z Rivie. — Marigold

Click Here

10

Click Here

Dějiny našeho kontinentu byly popsány v mnoha obsáhlých historických traktátech a knihách. Vyzdvihnout musím především famózní Dějiny světa od výborného Rodericka de Novembre. Mezi studenty Oxenfurtské akademie patřily k oblíbenému čtení, ačkoli to mohlo být způsobeno i tím, že při průchodu auditoriem mohli za objemný svazek schovat celou láhev vodky. Měl bych dodat, že já osobně jsem takto věhlasného učence nezneužíval, protože větší geografický atlas tomu účelu posloužil mnohem lépe. Co se přímo obsahu Dějin světa týče, mnozí ho označují za kontroverzní a zastaralý. Přinejmenším prezentace faktů zde není oproštěna od předsudků. Musím však rychle zdůraznit, že já osobně v žádném případě Rodericka de Novembre neobviňuji ze zlých úmyslů – všichni z nás, dokonce i ti nejuznávanější historici, jsme dětmi své doby, své kultury a svého národa. Nemělo by proto být žádným překvapením, že historie formování říší, válek a rasových konfliktů, jež byla sepsána člověkem, bude prezentovat lidský – který je většinou ten nejrozšířenější – úhel pohledu. Z toho důvodu důrazně doporučuji následující kapitolu, jež obsahuje unikátní zamyšlení nad naší historií a geografií od příslušníka zcela odlišného druhu. Jejího napsání se ujal Villentretenmerth, zlatý drak, který ve své lidské podobě vystupuje pod jménem Borch Tři kavky. Díky své dlouhověkosti a schopnosti měnit podobu měl bezpočet příležitostí sledovat lidskou společnost a průběh mnoha důležitých událostí. A co víc, o náš druh se živě zajímal, což je u draků velmi neobvyklé, protože tento zájem se obvykle omezuje na naše zařazení do jejich jídelníčku. Ukázal se proto být výjimečně bystrým komentátorem dějin našeho druhu i celého světa. — Marigold KAPITOLA I SVĚTAJEHO OBYVATELÉ

Click Here

Svět Zaklínače 10 Svět Zaklínače Svět Zaklínač SVĚT A JEHO HISTORIE Váš druh s  oblibou historii oslavuje, za- znamenává perem na  papír, vzpomíná na ni, organizuje ji a systematizuje. Plníte s ní stránky objemných knih, sepisujete ji na pergameny, zvěčňujete činy lidské rasy v písních. Kořeny této vášně se pravdě- podobně nacházejí hluboko v minulos- ti, když byl váš druh ještě mladý. Bez ohledu na čas, místo nebo kulturní pro- středí, jakmile překonáte období, kdy si navzájem rozbíjíte hlavy koňskou čelistí přivázanou ke klacku, začnete nadšeně vy- mýšlet, jak nejlépe tuto skutečnost zvěčnit, aby se vzpomínky na vaše slavné činy do- chovaly i pro vaše potomstvo. Možná to je důvodem, proč jsou dějiny lidí nevyhnutelně dějinami válek a dobývání. Výše napsané prohlášení se nezrodilo z předpo- jatosti. Právě naopak, jsem jedním z mála přísluš- níků svého druhu, který mezi vámi žil, snad by se i dalo říct, že jsem si vás oblíbil. S velkým zájmem proto sleduji vaše úspěchy, přestože se vaše rasa někdy uchyluje k činům, které jsou nade vši pochybnost zavrženíhodné nebo velmi pochybné. Zašel bych dokonce tak daleko, že některé z těchto činů by šlo popsat jako obludné, tedy slovem, jež často používáte k popisu ostatních druhů a ras. Vraťme se však zpět k dějinám, nebo přesněji k příběhům tohoto světa. Příliš často vypráví o historii válek a dobývání, byly však zaznamenány dlouho před vaším příchodem. První obyvatelé těchto krajů Říká se, že podle dávných trpasličích pří- běhů byli nejstaršími obyvateli této oblas- ti gnómové. Další učenci však poukazují na nepřímé důkazy, podle kterých se

Click Here

11 Svět a jeho obyvatelé Lidská kolonizace kontinentu zapoÐala nepĜerušovanou sérií konfliktIJ a krvavých válek s ostatními rasami. Jejich výsledkem je pĜetrvávající nadvláda lidí nad dnešními severními Ĝíšemi. i přítomnost ras jako vranové a bobolakové datuje mnoho tisíc let zpět. Jak mohl čtenář správně usoudit, je proto obtížné s jisto- tou tvrdit, že gnómové jsou opravdu prvním národem, co se tu usa- dil. Je však známým faktem, že měli malé kolonie v  horských oblastech Mahakamu a  Tir Tochairu, kte- ré existovaly dlouho před příchodem trpaslíků do těchto zemí před nějakými třemi, čtyřmi tisíci lety. Setkání gnómů a trpaslíků proběhlo překva- pivě poklidně. Popravdě řečeno, jedná se možná o jediný případ, kdy nově příchozí nezačali osi- dlování vyhlášením války těm, kdo tu žili před nimi. Není to však až tak velké překvapení, když vezmeme v úvahu, že obě rasy sdílí podobné zá- liby a zvyky a mohou tedy koexistovat v je- diné společnosti, aniž by docházelo k napě- tí a  vnitřním bojům. Jejich dobré vztahy přetrvávají až do dneš- ních dní. Jako další se na ob- zoru objevili elfové. Nejpravděpodobnější možností je, že stej- ně jako vy sem přišli z jiného světa, nepo- chybně skrze magické brány a portály neznámé- ho druhu. Objevili se přibližně před dvěma a půl tisíci lety, kdy přistáli ve svých bělostných lodích. Bez delších odkladů začali s postupnou kolonizací, která trvala deset století. I jejich expanze byla rela- tivně poklidná, k několika konfliktům však došlo. Každý, kdo někdy potkal elfa, ví, že nemají nejpřá- telštější povahu, a proto si lze snadno představit jejich střety s ostatními rasami – vrany, bobola- „Vezmeme-li v potaz všechny důkazy, které máme k dispozici, osvícený člověk musí být ochoten připustit možnost existence dalších vesmírů. Teorie postulující, že některé hvězdy na obloze jsou jiné světy, od našeho oddělené vzdáleností a časem, si mezi čaroději, učenci a astrology získává stále více zastánců. Přestože se duchovní k podobným úvahám nestaví nejvstřícněji, protesty kněží by nám výzkumníkům v odhalování pravdy bránit neměly. Stejně jako byl, navzdory nátlaku kněží, nade vši pochybnost prokázán tvar naší sphera mundi, může být i odpověď na tuto otázku nalezena mimo náboženství, když se hledání zhostí nezaujatí a vytrvalí vzdělanci.“ — Anonym

Click Here

Svět Zaklínače 12 ky a  trpaslíky. Tyto rozmíšky však nikdy nepřerostly ve  všeo- becnou válku nebo pokus o vyhlazení je- jich sousedů. Možná právě díky tomu vzta- hy elfů a  trpaslíků, navzdory všem jejich kulturním rozdílům a předchozím sporům, zůstávají poměrně přátelské. Příchod lidí Je všeobecně známo, že vaše rasa na tento svět při- šla během Konjunkce sfér – velkého magického kataklyzmatu, jež dodnes zůstává z větší části zá- hadou. K této události došlo přibližně před jedním a půl tisícem let, přinejmenším tak to lidé spočíta- li. Je obtížné upřesnit, jak dlouho celý proces trval, jeho výsledkem však bylo objevení mnoha různých tvorů – stvo- ření, která bezpochyby nepocházela z tohoto světa. Konjunkce sfér také vdechla život dalšímu fenoménu – jmenovitě magii, jež se vyřinula do  tohoto světa, kde se stala, dalo by se říct, jeho pevnou součástí. Přestože od té doby uplynulo, jak jsem již říkal, patnáct set let, ke skutečné expanzi lidí do re- gionu známého jako Severní království došlo relativ- ně nedávno, přibližně před pěti sty lety. Do té doby zasazujeme událost známou jako „Přistání vyhnan- ců“, kdy lodě s lidmi, kteří vybudují Severní králov- ství, zakotvily v Pontarské deltě a ústí Jarugy. Těžko říct, odkud „vyhnanci“ pocházeli, neboť o tomto zásadním detailu legendy mlčí. Pokud se „Tvrzení elfů, že lidé na tento svět přišli při Konjunkci sfér, je jen dalším důkazem hanebné věrolomnosti této podlé, bohy zavržené rasy! Protože co nám přinesla ta příšerná událost, ta obludná katastrofa seslaná na lidstvo, aby ho zahubila? Zrodila nechutnou a špinavou magii a s ní kouzelníky, kteří si drze přivlastňují síly a dovednosti, co po právu náleží jen bohům! Dala život odporným stvůrám, jež ohrožují náš bohabojný a spravedlivý lid! Tvrdit, že jsme na tento svět přišli v té samé prokleté hodině, je rouhání! Je to spiknutí samozvaných Starších ras, kterým se vysmívají pravdě a usurpují si nárok na tento svět, který je z vůle bohů dědictvím člověka!“ — kázání kněze Sigeberta z období honu na čarodějnice (1272 – 1276) Elfské ruiny jsou nÞmými svÞdky vzestupu, triumfu a úpadku Aen Seidhe. Jen pár z nich se zachovalo v dobrém stavu, protože elfové utíkající pĜed lidmi a jejich vraždÞním vÞtšinu svých dÞl zniÐili, nechtÞli, aby padla do rukou uchvatitelIJ.

Click Here

13 Svět a jeho obyvatelé PĜed stovkami let pokrývaly vÞtšinu vnitrozemí kontinentu prastaré hvozdy. Jak se lidé rozšiĜovali z ústí Jarugy, mýtili další a další lesy a pĜinutili divoÐinu ustoupit jejich polím a farmám. skutečně jednalo o vy- hnance, odvažuji se tvrdit, že vyhnání ne- zavinila jejich laskavá a vstřícná povaha. Ko- nec konců, o pár stole- tí později se potomci těchto vyhnanců uká- zali být zarputilými, bojechtivými a netole- rantními lidmi. Stejně tak nejisté je přesné místo jejich Prvního přistání a kdo na nově příchozí nara- zil jako první. Pokud tu vyhnanci našli jiné lidské kmeny, musely být rychle asimilová- ny dobyvateli, protože po  nich v  kronikách nezůstala jediná zmín- ka. Zcela určitě však narazili na elfy, kteří se coby jedna z již usaze- ných ras bolestně poučili o ambicích nových osad- níků. Formování Severních království a války s nelidmi Zpočátku měli elfové nad nově příchozími znač- nou výhodu, bláhově však podcenili hrozbu, kte- rou lidé představují. Když začalo docházet k  prvním střetům, nevytáhli proti lidem a  usoudili, že bude lepší vyhnout se krve- prolití, které by stálo bezpočet tisíců životů. Místo toho před lidmi ustoupili, nepochybně se domnívali, že nově příchozí svůj vytrvalý postup na východ jed- nou zastaví. Později za tento mylný před- poklad draze zaplatí. Elfové při ústupu dokonce opustili ně- kolik svých měst. Ta byla okamžitě obsa- zena vetřelci, kteří své domy postavili na elf- ských základech. Tak přišli elfové o  svoji šanci „zatlačit lidi zpátky do moře“, jak dnes s oblibou pokřikují – zpozdili se o pouhých pět století. Jak jsem již zmínil, lidská historie je plná ne- ustálých konfliktů. Jakmile první lidští kolonisté dobyli území ostatních ras, začali se hádat i mezi sebou navzájem. Toto rané období bylo jednou trefně shrnuto do kousavé poznámky, že každé čty- ři připluvší lodě zrodily tři království, protože té- měř všichni nechtěli být jen svými vlastními pány, WOŽGOROVÉ A DAUKOVÉ „Podle klasifikace Arnelia Grocka se Wožgorové a Daukové zahrnují mezi prastaré lidské kultury, které přišly okamžitě po Konjunkci sfér. Usadili se na území mezi Dračími horami a zálivem Praxeda, jež nyní spadá pod království Kovir a Poviss (přesněji vévodství Narok, Velhad a Talgar) a knížectví z Hengforské ligy (území Caingornu, Malleore, Creydenu a Holopole), stejně jako pod severní Redanii (okolí Gelibolu a Nimnarského údolí). Kusé informace o těchto lidech jsou většinou založené na hmotných pozůstatcích jejich kultury. Dochované nápisy na daukaských menhirech a náhrobcích ve wožgorských pohřebištích tvoří základ několika proroctví a věšteb (viz. Proroctví o černém slunci), jenž je dodnes předmětem mnoha sporů (viz. Mánie pomateného Etibalda). Někteří učenci se domnívají, že víra Wožgorů a Dauků mohla přetrvat v uctívání Melitelé a menších kultech (Doram Agh Tera, Vejopat). Události, které vedly k vymření obou národů, jsou dodnes mezi učenci zdrojem bouřlivých disputací.“ — Annanias Uldvikel, Dávné lidské kultury a jejich pozůstatky

Click Here

Svět Zaklínače 14 ale také vládnout nad ostatními. Proto kroniky do- kumentující prvopo- čátky lidské historie obsahují především popisy vnitřních svárů a válek, které se hono- sí zvučnými jmény jako „Formování stá- tů“ a „Posilování krá- lovské moci.“ Jak je pro podobná období typické, nejsilnější, nejambicióznější a nejbystřejší jedinci – pro zjednodušení je nazývejme králi, přestože jen seznam myriády jimi vymyšlených titulů by zaplnil několik stránek této knihy – neúnavně pracovali na začleňování, připojování a podmaňování zemí svých méně schopných, nebo jen méně šťastných sousedů. Toho samozřejmě jako obvykle dosaho- vali dobýváním, smlouvami, sňatky, uplácením, vydíráním a vraždami. Silnější říše pohltily slabší, sjednotily je pod svými dynastiemi. Lidská králov- ství se rozrůstala, vedla války mezi sebou i s ne- lidskými rasami. Krok za  krokem byli vranové vytlačeni do Modrých hor. Bobolaky čekal podobný osud, pře- živší nalezli útočiště v odlehlých oblastech Mahakamu a Amell- ských hor. Několikrát se zdá- lo, že lidé jsou koneč- ně spokojení s  tím, co již dobyli. Takové domněnky se však pokaždé ukázaly být krutou chybou. Byly sepsány mírové smlouvy a  pakty o neútočení, domlouvaly se kompromisy – jen aby byly porušeny, jakmile lidem přestaly být k užitku. Nejtypičtějším příkladem je mírová smlouva s elfy, roztrhaná jen o pár let později zákeřným útokem Redanie, který vedl k masakru v Loc Muinne. Tím začala druhá válka mezi lidmi a elfy, ve které ti druzí s odvahou a tvrdohlavostí pravých hrdinů čelili zdrcující přesile nepřátel – a zaplatili za to strašlivou cenu. V tomto příšerném konfliktu za- hynul výkvět mladých elfů, rána, ze které se jejich rasa nikdy nevzpamatovala. „Nejméně dva tucty měst v Severních královstvích byly postaveny na troskách dávných elfských sídlišť. Patří mezi ně učený Oxenfurt a svobodné město Novigrad, stejně jako hlavní město Temerie Wyzima a města Maribor, Tretogor a Cidaris. Jak je jasně patrné z jejího názvu, i dnešní Cintra vyrostla na ruinách elfské Xin’trey.“ — fragment z disertační práce na fakultě historie Oxenfurtské akademie Dodnes sklízíme trpkou sklizeċ zasetou bÞhem válek s elfy. Mnoho Aen Seidhe odmítlo pĜijmout porážku a pokraÐuje v bezohledné partyzánské válce, která si stejnou mÞrou vybírá obÞti mezi vojáky i nevinnými obchodníky a vesniÐany.

Click Here

15 Svět a jeho obyvatelé Tímto způsobem, nějakých čtyři sta let po svém Prvním při- stání, si lidé, jejichž lodě připluly do  ústí Jarugy, podmanili veškeré území mezi Velkým mořem na zá- padě a Modrými hora- mi na východě a mezi Dračími horami na se- veru a Amellskými ho- rami na jihu. Zrodila se Severní království. Dálný Jih Země na jih od Amell- ských hor se vyvíje- ly nezávisle na svých severních sousedech. Není jisté, zda lidé, kteří založili jižní krá- lovství, pochází z jiné etnické skupiny, nebo zda sdílejí stejné předky s „vyhnanci“ a jejich cesty se rozešly již před mnoha lety. K  odhalení pravdy byste museli zkoumat jejich legendy, kroniky jejich království a ge- nealogii jejich králů. To by však znamenalo dlouhou cestu na  jih a pátrání ve svazcích Imperiální akademie, kam byla uložena větši- na písemností, když si okolní země podmanil Nilfgaard. Od států, jež se staly državami císař- ství, se také očekávalo přijetí oficiálního jazy- ka císařství a osvojení základů nilfgaardské kultury. Z toho důvo- du je tak obtížné určit, jak moc toho mají lidé z  Jihu společného se svými příbuznými ze Severu. S jistotou však lze říct, že nejméně jedno králov- ství, jež se později stane Nilfgaardským císařstvím, bylo skutečně založeno naprosto nezávisle na Seve- SHAERRAWEDD „Aelirenn, Bílá růže ze Shaerraweddu – byla to ona, kdo nás vedl do poslední zoufalé bitvy před dvěma sty léty. V té době, kdy po zradě lidí cesty našich měst poskvrnila krev elfů, jsme již věděli, že nemáme naději tuto válku vyhrát. Naši vůdci mysleli jen na záchranu našeho lidu. Vydali rozkaz nezanechat nic, co by nájezdníci mohli dobýt. Měli jsme zbourat naše domy, zničit mramorové paláce a strhnout štíhlé věže – včetně hradeb naší pýchy a radosti, našeho překrásného Shaerraweddu. Měli jsme uprchnout a stáhnout se do hor, kde si postavíme nové domovy a přečkáme lidi, stejně jako přečkáváme mrazivé zimní noci v očekávání dne, který konečně ohlásí jaro. Aelirenn však neuposlechla. Odmítla uprchnout bez boje a zničit naše díla a vše, co nám bylo drahé. Následovali jsme ji, přestože nás krmila sebeklamem o vítězství a ve skutečnosti nabízela jen šanci zemřít se ctí. A my umírali – s jejím jménem na rtech. Za ni. Za bílý kámen a mramor. A za náš symbol, za Shaerrawedd.“ — Cuannah aep Finavail, přítel Iorwetha a člen Scoia’tael Malé království Nilfgaard na Jihu pomalu získávalo na síle postupným dobýváním svých slabších sousedIJ. Brzy se jeho erb, Velké slunce, stane symbolem nového císaĜství, nejvÞtší Ĝíše, jakou kdy svÞt vidÞl.

Click Here

Svět Zaklínače 16

Click Here

17 Svět a jeho obyvatelé Válka s Nilfgaardem nabídla další záminku k persekuci elfIJ, kteĜí podporovali císaĜství s nadÞjí, že tím získají zpÞt Ðást svých zemí. PĜíbÞhy, podle kterých jsou NilfgaarÒané, hovoĜící dialektem Starší mluvy, potomky Ïerných Seidhe, rasismus ještÞ více pĜiživují. ru, pravděpodobně se tu rozkládalo déle než pět století. Toto tvrze- ní potvrzuje zcela od- lišný jazyk, založený na Starší mluvě, stejně jako odlišná víra, zvy- ky a vyspělejší kultura. Dějiny Jihu potvr- zují výše zmíněnou te- orii, že historie lidstva je především historií dobývání. V tomto případě v mezilidských sporech triumfovali vládcové Nilf- gaardu a podmanili si všechny své sousedy pomocí, mohu-li to tak říci, „ocelové diplomacie“. Během několika staletí se Nilfgaard rozrostl z prostého království ve skutečné impérium, jehož moc před pár dekádami dosáhla i k úpatí Amellských hor, které ho oddělují od Severních království. Střet s Nilfgaardem a Severní války Zdálo se, že císařství dosáhlo své konečné, přiroze- né hranice. Mnoho učenců a odborníků zastávalo názor, že další postup na sever je z ekonomického i vojenského hlediska zbytečný. Vaši historici stále bouřlivě debatují o důvodech, které vedly ke slav- ným Severním válkám. Nilfgaard údajně neměl žádné zájmy, jichž by mohl dosáhnout válkou. Nordlingové byli bojovný a válkami zocelený lid, výnosnější by bylo s nimi pouze obchodovat, pro- tože císařství nutně potřebovalo zahraniční odby- tiště pro své výrobky. Výpad přes Amellské hory a Jarugu sliboval jen malý, pokud vůbec nějaký prospěch, navíc by se z hlediska vojen- ské logistiky jednalo o  riskantní a  velice komplikovanou ope- raci. Přes to vše nako- nec vládce Nilfgaardu, císař Emhyr var Emreis, rozkaz k útoku vydal. První obětí se stalo království Cintra. Před ne- celými dvanácti lety překročila nilfgaardská ar- máda Schody Marnadalu a v bitvě v ústí horského průsmyku rozdrtila cintránskou armádu. Císařské vojsko poté sestoupilo do údolí a vtrhlo do opev- něného hlavního města království, událost, pro kte- rou se vžilo označení „Krveprolití v Cintře“. Nilfgaarďané následně obrátili svou pozornost ke království Sodden. Černí již v první bitvě roz- prášili jeho armádu a dobyli jih země, známý jako Horní Sodden, než překročili Jarugu a napadli se- verní část Soddenu. Tam Nilfgaarďané konečně narazili na rovnocenného soupeře, když se císař- ství postavily spojené armády Redanie, Temerie, Aedirnu a Kaedwenu pod velením Vizimira, krá- le Redanie, spolu s čaroději Severních království. Ve slavné Druhé bitvě o Sodden se zdánlivě ne- zadržitelný postup císařství zastavil a nilfgaardská armáda byla vytlačena zpátky za Jarugu. První nil- fgaardská válka skončila nejistým příměřím, kdy se obě strany navzájem ostražitě sledovaly přes vody mocné řeky. „Obecná řeč – Jazyk Nordlingů, s výjimkou ostrovů Skellige (viz. Starší mluva, ostrovní dialekt Skellige). Jednoduchá gramatika a drsná výslovnost jasně naznačují barbarské kořeny. Pravděpodobně se jedná o směsici jazyků z dávné domoviny předků Nordlingů, doplněnou koncepty a frázemi místních kmenů a národů. Obecná řeč svou finální podobu získala v době, kdy se první Nordlingové usadili v ústí Jarugy. “ — Effenberg a Talbot, Encyclopaedia Maxima Mundi, Svazek III

Click Here